INFORMACIÓN APARECIDA EN MEDIOS DE COMUNICACIÓN Centro:

Instituto Cervantes de Praga

Acto o Actividad reseñada:

Entrevista de dos páginas con Inmaculada Corcho, comisaria de la exposición Greguerías de Ramón Gómez de la Serna en el IC de Praga. La entrevista se publicó en la revista cultural checa Literární noviny.

Medio de comunicación:

Literární noviny

Fecha de aparición:

2.08. 2012

Duración (en medios audiovisuales):

Otros datos:

En la lengua checa

Příloha LITERÁRNÍCH NOVIN 31/2012

Pokračování na str. II

Proč jste připravila výstavu prací Ramóna Gómeze de la Serny, který byl známý pře-devším jako spisovatel, novinář, zkrátka jako „muž slova“ a ne jako výtvarník? To máte naprostou pravdu, Ramón Gómez de la Serna byl především muž slova a velmi impulziv-ní umělec, který tvořil v podstatě neustále. Spíše

by se dalo říci, že ze sebe chrlil romány, eseje, články a před-nášky. Proslavil se však zejména svými gregeriemi, čili krát-kými útvary, aforismy, či absurdními básněmi. Ty publikoval zejména v tištěných médiích, jako sbírky a samostatné kni-hy začaly vycházet až mnohem později. Když pak tento pro Gómeze de la Sernu typický útvar měl být ilustrovaný, nastal závažný problém. Přestože měl mezi svými přáteli mnoho velkých výtvarných umělců té doby, včetně Pabla Picassa,

Markéta PILÁTOVÁG

ómez

de

la S

erna

Gregerie v Praze

FO

TO

: A

RC

HIV

R

EP

RO

:AR

CH

IV

Inmaculada Corcho Gómez je ředitelkou madridského muzea ABC.

Španělský spisovatel a kreslíř Ramón Gómez de la Serna vydal v letech 1930 až 1935 sérii ilustrovaných aforismů, zvaných greguerías (gregerie), jež ho proslavily po celém světě. S kurátor-

kou Inmaculadou Corcho, která pro pražský Institut Cervantes připravila

jeho výstavu, jsme si povídali o Gomézovi de la Serna i jeho význa-

mu pro španělskou kulturu.

nebo Diega de Rivery, měl vždycky pocit, že ilustrace od jiných lidí nedokážou tak dobře přenést do výtvarné řeči, co chtěl svou gregerií říci. Nejdříve ilustrátorům do jejich práce pořád mluvil, dával jim nové a nové instrukce, nicméně pak zjistil, že mnohem jednodušší by bylo, kdyby si to zkrátka a dobře na-kreslil sám.

A jaký byl Gómez de la Serna kreslíř?Nebyl to samozřejmě velký výtvarný umělec, to jistě ne, je však s podivem, jak dobře dokázal své gregerie ilustrovat. Vyhmát-nout jejich obsah a nakreslit ho tak, aby to bylo skutečné po-kračování, nebo dotvoření jeho literární myšlenky.

Autorka je spisovatelka a hispanistka.

Ramón Gómez de la Serna ve svém ateliéru.

II Příloha Literárních novin

Šifry z PařížeO nedělích táta kdoví kde zanechal mámu... 

Sám jde s dětmi, jedno nese v náručí, druhé vede za ruku. 

Pouze španělský muž se vyznačuje tímto duchem otcovské 

obětavosti, která je zároveň mateřská. 

Je dojemné vidět ho s dětmi na procházce; 

jedinou chybu dělá  v tom, že když ve chvíli 

odpočinku zajde do kavárny, splete 

potravu pro miminko a místo kojenecké 

láhve mu dá sklenici „horchaty“ nebo piva.

Měl nějakou výtvarnou průpravu?Ne, to ne, byl to především intelektuál, který však inspiro-val největší umělce třicátých let, již se v Madridu v té době vyskytovali. Zejména díky schůzkám a večírkům v prosla-vené kavárně Pombo, jimž předsedal a které inicioval. Cho-dili tam nejenom literáti, ale také výtvarníci, filmaři, vědci, zkrátka intelektuální výkvět té doby.

Španělská kritika, zejména ta frankistická, ale také ta moderní v osmdesátých letech při španělském přechodu k demokracii Gómeze de la Sernu spíše odsouvala na okraj. Přitom to byl v zahraničí jeden z nejznámějších a velmi překládaných španělských umělců. U nás vyšel první překlad jeho románu už v roce 1927. Jaký je podle vás jeho největší přínos španělskému, potažmo světovému umění? Myslím, že jeho největší přínos byl v tom, že dokázal lidi a umělce mobilizovat, ukazovat jim jiné přístupy, už ve třicátých letech dělal umělecké performance, byl velkou inspirací pro pozdější generaci surrealistů, zásadně ovliv-nil Buñuela nebo Dalího. Byl to takový vůdčí duch všech tehdejších avantgardních směrů. Stal se také jejich velkým teoretikem a propagátorem. Co se týká kritiky, tak mu vy-čítali kde co, především to, že je frivolní, že jeho romány nemají žádnou seriózní strukturu. Jenže on prostě jen před-běhl svou dobu možná tak o padesát let. Nejcennější na jeho osobnosti a díle je ale to, že svým následovníkům razil cestu k umělecké svobodě, k tomu nejsvobodnějšímu vyjádření se k mnoha otázkám, které do té doby nebylo zrovna košer klást. Hlavně se to týkalo literárních forem, s těmi si Gómez de la Serna pohrával obzvláště rád, v dnešní době bychom jeho románové postupy jistě nazývali postmoderními.

Byl to tedy velký předchůdce nebo spíš inspirátor? Možná novátor či provokatér, nebo taky showman. Když někde přednášel o nějakém uměleckém směru nebo obo-ru, tak to dělal naprosto novátorským způsobem, třeba na visuté hrazdě, nebo se začerněným obličejem, zkrátka už tenkrát provozoval něco na způsob dnešních happeningů. Když psal, tak na svou dobu používal postupy, které dnes používá absurdní drama, nebo absurdní komika. Dokázal popsat naprosto všední věci způsobem, jakým to nikdo před ním nedělal. Vciťoval se do předmětů, popisoval, jak se cítí pouliční mříž, nebo proč mají ptáci kolpíci zobák ve tva-ru lžíce. Zamýšlel se nad absurdními věcmi naší běžné sku-tečnosti, což bylo v jeho době hodně nové. Velký důraz kladl na styl a také na uměleckou show. Musíme si uvědomit, že tvořil zejména ve dvacátých a třicátých letech, čili ve svém uměleckém stylu naznačoval věci, které byly v přímém roz-poru s akademismem devatenáctého století, který ve špa-nělském umění v té době převládal a zároveň byl jeho umě-lecký přístup podobný spíše dnešnímu současnému umění.

Proč jsou gregerie podle vás tak oblíbené nejen ve Španělsku? I u nás vyšlo již několik knih, nebo spí-še sbírek gregerií, naposledy je vydalo nakladatel-ství Baobab.Jsou kratičké a zároveň plné významů, zhuštěné, hodně iro-nické a člověk nad nimi může dumat hodně dlouho, může se obdivovat jejich myšlence, jsou jistou meditací nad těmi nejmenšími, nejběžnějšími věcmi, kterým by jinak v našem hyperaktivním a rychlém světě nevěnoval pozornost, ale zároveň jsou moc milé, jakoby útulné. Nehrají si na něco

Dokončení ze str. I

kdovíjak sofistikovaného a jsou hravé. Pro čtenáře v cizích jazycích mohou být trochu komplikované, protože Ramón Gómez de la Serna se v nich někdy zabývá vyloženě pro Špa-nělsko typickými věcmi. Jako jsou třeba smaženky z kobliho-vého těsta churros. Nicméně i to může být vlastně exotické a přitažlivé. Taky často kritizoval politiky své doby, a to je za-jímavé i dnes.

Byl to tedy možná i předchůdce dnešních karikatu-ristů a komiksářů?Ano, v jistém smyslu předjímal dnešní grafický humor.

Mně osobně jeho styl humoru a poetika hodně při-pomíná tvorbu komiksového tvůrce a humoristy, Argentince Ricarda Linierse...To je možné, vlastně docela jisté, že ovlivnil i tvůrce v Argen-tině, protože tam v roce 1936 odešel a působil v tamějších uměleckých kruzích přinejmenším stejně dlouho jako v těch španělských.

V dnešní době i ve Španělsku vycházejí gregerie v nejrůznějších úpravách a s různými, nejen Serno-vými ilustracemi znova a znova, proč nemají stejný úspěch jeho romány? Myslím, že dnes je mnohem jednodušší a čtenářsky atrak-tivnější vydat knížku krátkých a vtipně poetických gregerií než avantgardní román. Také to může být tím, že gregerie se vlastně prakticky nikdy nepřestaly tisknout, i když Gómez de la Serna odešel do Argentiny. Pořád vycházely v novinách, například v deníku ABC v padesátých letech, posílal je tele-graficky, ale už je ilustroval někdo jiný.

V osmdesátých letech, v prvních letech tzv. přecho-du k demokracii se na Gómeze de la Sernu jakoby

pozapomnělo a jeho dílo je v plné šíři zkoumáno, vydáváno a zhodnoceno až dnes, čím si to vysvět-lujete?Je pravda, že když přišla demokracie a padl frankistický re-žim, logicky se veškerá pozornost obracela na autory, kteří sice stejně jako Gómez de la Serna odešli do exilu, ale byli le-vicového zaměření. Dnes panuje trochu zkreslená předsta-va, že každý, kdo odešel před Frankem někam do vyhnan-ství, byl automaticky levicový intelektuál. Tak to ale vůbec nebylo. Gómez de la Serna byl spíše apolitický člověk, neměl nějaké opravdu vyhraněné levicové nebo pravicové názory, ale na počátku osmdesátých let nebyl zkrátka tak v kurzu jako navrátilci, kteří byli více orientovaní doleva. Přitom exil byl velmi různorodý, odejít museli i pravicoví vzdělan-ci, prostě proto, že nesouhlasili s Frankovým diktátorským režimem, svůj názor dávali hlasitě najevo a žít ve Španělsku pak pro ně začalo být nebezpečné nebo neúnosné. A taky je logické, že po dlouhém období fašistické diktatury, kdy bylo cokoli levicového zakázáno, včetně literární nebo výtvarné kritiky, nastal v osmdesátých letech rozmach především středo-levicově či levicově orientované kritické reflexe, která se tiskla především ve středo-levých médiích.

Ramón Gómez de la Serna byl také vůbec prv-ní Španěl, který dostal nabídku jít pracovat do Hollywoodu. Tuto nabídku odmítl s grácií sobě vlastní. Proč, když byl světem filmu ve svém lite-rárním díle posedlý?Myslím, že excentrik, jakým byl, tento nekontrolovatelný živel, by se v Hollywoodu cítil svázaný. Prostě nemohl by si dělat, co chtěl, a musel by plnit úkoly, které mu zadává ně-kdo jiný, a neměl by naprostou uměleckou svobodu. Uvědo-moval si, že Hollywood je sice továrna na sny, ale přeci jen ve své podstatě továrna.

Nemám nic proti moci. Ale moc zavazuje. Pokud se bavíme o politicích, ti musejí chápat, že jsou naši služebníci, a ne naši páni. Ale chápou to?

Inmaculada Corcho Gómez (1968) je 

ředitelkou madrid-ského muzea ABC, 

specializovaného na španělskou ilustrá-

torskou a kreslířskou tvorbu. Vystudovala 

historii umění na uni-verzitě v Extremaduře a čtyři roky vedla sekci 

umění a muzejnictví v prestižní Nadaci 

ICO. Na starosti měla mimo jiné umělecké 

sbírky muzea v portu-galské Évoře a sbírky 

extremadurské uni-verzity. Kromě vedení muzea ABC se věnuje 

také výuce v oblasti marketingu umělec-

kých projektů v nadaci Claves de arte.

Ramón Gómez de la Serna (Madrid, 

1888 – Buenos Aires, 1963) byl geniálním 

mistrem, který doká-zal najít vhodné formy 

pro vylíčení nového světa, jímž otřásly 

evropské avantgardy, a rozbitého nadcháze-jící občanskou válkou. Uprostřed rozdělené 

země působily jeho greguerías jako 

záblesky inteligence, důvtipné obrázky, 

které vrhaly světlo na nejrozporuplnější 

aspekty moderního světa, v němž žil. Kres-

by, které je doprová-zejí a doplňují, mají 

v sobě tutéž svěžest, bystrost i jízlivost. V le-

tech 1930 – 1935 vydal v madridském časopi-

se Blanco y Negro sérii článků – ilustrovaných 

aforismů. Výstava představuje výběr 

z těchto literárních útvarů mísících 

humor a metaforu, které patří do sbírky 

Muzea ABC, čítající více než 300 origi-

nálních obrázků od tohoto všestranného 

autora španělského Stříbrného věku.

FO

TO

: A

rC

hIV