Kapitola 1

Povídám,

mûli bychom se

vrátit. Divocí

jsou mrtví.

Mûli

bychom se

vrátit.

Nekoneãná, temná divoãina,

kterou jiÏané naz˘vali Zaãa-Zaãa-

rovan˘ hvozdrovan˘ hvozd, Willa poslední

dobou uÏ vÛbec nelekala.

Will slouÏil na Zdi ãtyfii

roky a veterán stovek

prÛzkumn˘ch v˘prav

Gared ãtyfiicet.

Ser Waymar byl bratrem

z Noãní hlídky pÛl roku

a tato v˘prava byla

jeho první.

Bylo tûÏké

poslouchat rozkazy

od nûkoho, komu se

pfii pitkách posmívali.

UÏ devût dní jeli na sever,

na severozápad a opût na sever

a pronásledovali tlupu

divok˘ch nájezdníkÛ.

Ale dne‰ní noc

byla jiná.

KaÏd˘ den byl

hor‰í neÏ ten

pfiedchozí.

A dne‰ek byl

nejhor‰í ze

v‰ech.

Will

je vidûl.

To staãí.

Mormont

fiíkal, Ïe je

máme sledovat,

a to jsme udûlali.

Nûjak se mi to

nelíbí.

Jak˘

máme

dÛkaz?

Will si nic nepfiál víc, neÏ se tryskem

rozjet k bezpeãné Zdi, ale nebylo vhodné

vykládat to veliteli.

¤ekni mi je‰tû

jednou, co jsi

vidûl, Wille. A nic

nevynech.

Tábor je

kousek odsud,

tamhle za tím

hfiebenem. PfiiplíÏil

jsem se co nejblíÏ

k nûmu.

Ne, ale

nikdo Ïiv˘ neleÏí

nehybnû tak

dlouho.

Garede, poãká‰

tu a pohlídá‰

konû.

Wille,

zavede‰ mû

tam. Podívám se

na ty mrtvoly

sám.

OheÀ

nehofií, ohni‰tû

je zasypané

snûhem.

Nikdo se

ani nepohnul.

Pozoroval

jsem je dost

dlouho.

Je jich

osm, muÏi

i Ïeny.

Nedalo se nic dûlat.

Rozkaz byl vydán

a ãest Willovi velela

uposlechnout.

Byla

vidût

krev?

Zdá se,

Ïe ty mrtvoly

pfiemístily tábor,

Wille. Nevrátím se

do hradu s tím,

Ïe moje první

v˘prava skonãila

nezdarem.

NajdemeNajdeme

ty lidi.

Nemûlo cenu se hádat. Îaludek

se mu sevfiel strachy a jedin˘

pfiíjemn˘ pocit mu dodávalo

chladné Ïelezo v ústech.

Ti Divocí bylibyli

mrtví. Klidnû by

to odpfiísáhl.

Wille,

na strom

a hledej

oheÀ.

Proã je

taková

zima?

Kdo

je tam? Wille,

vidí‰ nûco?

Ozvi se!

Ze svého úkrytu Will vidûl,

jak se vynofiují ze tmy,

podobní si jako vejce vejci.

KdyÏ se stfietly

ãepele, nebylo

sly‰et fiinãení

kovu o kov.

Bylo jeho povinností

zavolat a varovat

Sera Waymara Royce.

Jen vysok˘ zvuk

na hranici sly‰itelnos-

ti, jako kdyÏ zvífie

zaskuãí bolestí.

Udûlat to by

znamenalo smrt.

Will zdola sly‰el

jejich hlasy a smích

bodající jako ledové

rampouchy.

Teprve po

dlouhé dobû se

odváÏil znovu

otevfiít oãi.

Will zÛstal na stromû

a neodvaÏoval se ani

d˘chat. Mûsíc se pomalu

sunul po ãerné obloze.

Byla to chladno-

krevná fiezniãina.

Ledová ostfií krá-

jela krouÏkové

brnûní, jako by

bylo z hedvábí.

Koneãnû slezl

dolÛ.

Za Za

Roberta!Roberta!

Gared uÏ bude vûdût, co s tím,

a kdyÏ ne on, tak star˘

Mormont nebo mistr Aemon.

Nejdfiíve se ale musel dostat

zpátky ke koním.

Vzal ãepel

jako dÛkaz.

Musel si

pospí‰it…

Byl sluneãn˘ den. Ranní

chlad pfiipomínal, Ïe léto

se ch˘lí ke konci.

Bran byl poprvé uznán za dost

starého na to, aby byl spolu se

sv˘m otcem a bratry – Jonem

a Robbem – svûdkem v˘konu

královské spravedlivosti.

Ve jménu

krále Roberta z rodu

BaratheonÛ, vládce sedmi

království a ochránce fií‰e,

na rozkaz Eddarda

z rodu StarkÛ, pána

na Zimohradu a stráÏce

Severu, tû odsuzuji

k smrti.

Jon Sníh byl o sedm let

star‰í neÏ Bran a v zákonech

se opravdu vyznal.

neodvracej se.

Otec se to

doví.

DrÏ poníka

pevnû.

Theon

Greyjoy

je oselosel.

Vedl sis

dobfie,

Brane.

Robb fiíká, Ïe

ten muÏ zemfiel

stateãnû, ale

Jon fiíká, Ïe

se bál.

Ten dezertér

zemfiel stateãnû.

Mûl aspoÀ

odvahu.

To nebyla

odvaha, Robbe

Starku, ale

strach. Byl mu

vidût na oãích.

MÛÏe b˘t

ãlovûk stateãn˘

a pfiitom

se bát?

V oãích mûl

Jiné. Zemfiel

dÛstojnû.

Jedinû tehdy

mÛÏe b˘t ãlovûk

stateãn˘.

Jsi

v pofiádku,

Brane?

Ano,

otãe.

Jenom…

Dáme si závod

k mostu?

Dobrá.