Titulek titulek titulek titulek titulek

Titulek titulek titulek titulek titulek

festivalové noviny 358. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 23. června 2016

Výjimečná setkání na druhém nádvoříNad Zámeckým návrším opět víří hvězdný prach„Položili jsme si otázku, čím je SmetanovaLitomyšl mezi ostatními festivaly výjimečná.Dospěli jsme k závěru, že je to účast prak-ticky kompletní české interpretační špičkyna každém ročníku,” říká ředitel festivaluJan Pikna v rozhovoru uvnitř tohoto číslafestivalových novin. Kompletní interpretačníšpička přiváží špičkový program, čímžovšem milovníka hudby uvádí v absolutnízmatek. Otázka, která mu okamžitě začnerezonovat v hlavě, nezní, „co si vybrat”, ale„kolik si toho vybrat”. Hodiny pak tráví nadprogramovou brožurou a jeho mírné zoufal-ství se postupně mění v hlubokou lítost…všechno se prostě stihnout nedá! Festival pomalu míří do finále a vynášíjeden trumf za druhým. Vzpomeňme jenna Mahlera v kapkách deště! Krásné tónydoslova padaly posluchačům do vlasů –zážitek, na který se jen tak nezapomíná. A to festival zdaleka nekončí. Opera Norma je dnes označována zavrchol italského belcanta. Jenže jakovšechno, co přesáhne svou dobu, ani ona

se při premiéře nesetkala s vlídným přije-tím. Frustrovaný Bellini si zapsal – fiascofiaschissimo – krásně zpěvná, že, ale nichezkého ta dvě slova nesdělují. Volně pře-loženo: průšvih na kvadrát. Kvalita se na-konec ale vždycky prosadí, árie jsounádherné a… velmi obtížné, vyžadují vyni-kající, technicky zdatnou sopranistku. Rolitaké nezpíval nikdo menší než napříkladMaria Callas, Joan Sutherland či třebaEdita Gruberová. V Litomyšli se představíMarie Fajtová, slyšeli jsme ji letos už nazahajovacím koncertu, tudíž dobře víme,na co se můžeme těšit.Galakoncert – Hvězdy operního nebe jsoujiž léta koncertem z nejvyhledávanějších.Přijíždějí pěvci, za nimiž bychom jinak mu-seli „běhat” nejen po celé Evropě, ale i pocelém světě. Dávno pryč jsou časy, kdy přivyslovení jména Litomyšl jen udiveně zve-dali obočí. Letos na zámeckém nádvořízazpívá „tenor spinto”, tedy lyricko-dra-matický tenor, nebo též tenor s temnějšímtémbrem, Gaston Rivero, rodák z Monte-

videa. Jeho kariéra strmě stoupá. Irskásopranistka Celine Byrne bude mít příle-žitost poznat vlast skladatele, jehožoperní dílo znamenalo výrazný zvrat v jejíkariéře: záskok za nemocnou kolegyniv Rusalce Antonína Dvořáka jí naplno ote-vřel dveře do londýnské Covent Garden.Jak dokáže interpretovat slavnou árii Mě-síčku na nebi hlubokém, předvede běhemsobotního koncertu pod renesančnímiarkádami.Neděle bude patřit sólu smyčcových sekcíhned tří orchestrů – Janáčkovy filharmo-nie Ostrava, Moravské filharmonie Olo-mouc a Komorní filharmonie Pardubice.Stovka se jich v Litomyšli sejde. KoncertSólo pro sto smyčců je třetí z letošníchfestivalových „megaprojektů”. Bernsteina Mahler nás nenechali několik nocív klidu spát, smyčce nebudou zážitkemo nic menším. A to nás v tomto festiva-lovém týdnu ještě čeká Lenka Dusilovás Čechomorem a překvapení z Wroclavi…Copak se dá všechno stihnout?!

2

Festival je synonymem skvělé hudby

Jeden život aneb mezi Litomyšlí a Prahou

Smetanova Litomyšl je pro mě synonymemskvělé hudby. Své diváky zná a ví, že i přesřadu úspěchů v minulosti polevit nemůže.Naopak se každý rok posouvá dál, rozvíjí se,dává prostor novým talentům a vedle tohoneustále oslovuje i největší jména hudebníhosvěta. Je to obdivuhodné. O to víc, že se jí todaří už po několik desetiletí.Takový přístup k umění si zaslouží odpovída-jící podporu. Česká televize, která je letos

opět generálním mediálním partnerem fes-tivalu, proto rozšíří řady těch, kteří se budoumoci těšit z hudebních zážitků SmetanovyLitomyšle a 26. 6. večer odvysílá na ČT artpřímý přenos koncertu Sólo pro 100 smyčců.Věřím, že si letošní ročník festivalu užijetea těším se v Litomyšli na viděnou.

Petr Dvořákgenerální ředitel České televize

Litomyšl se Olbramu Zoubkovi stala druhýmdomovem, mezi svými blízkými zde 21. dubnaoslavil devadesátku. Potkat ho ve městě můžete na každémkroku. V Klášterních zahradách, na náměstí,v prostorách zámku… Tam všude předevšímjeho sochy pochopitelně, Mistra samotnéhopak, a velmi často, na koncertech SmetanovyLitomyšle. Typické „zoubkovské” protáhlé postavy, ori-ginální, osobité symboly lidské existence, sestaly nedílnou součástí města, kam umělecpoprvé přijel v roce 1962, aby se podílel narestaurování jednoho z nejkrásnějších domůna litomyšlském náměstí – U Rytířů – v němžse až do 26. června koná retrospektivní vý-stava, průřez celoživotním dílem, jakásioslava jeho devadesátin. Připravila ji Měst-ská galerie v Litomyšli a sám Zoubek protuto příležitost vybral třicítku soch a víc neždesítku reliéfů. Ale nejsou to jen sochy, které Zoubka v Lito-myšli připomínají. Sedmnáct let tu spoluse Stanislavem Podhrázským, Václavem

Boštíkem a Zdeňkem Palcrem strávil restau-rováním fasády zdejšího architektonickéhoskvostu, renesančního zámku. Je jen logické,že se zámecké sklepení stalo jakousi soukro-mou Zoubkovou galerií, kde mohou návštěv-níci obdivovat téměř stovku jeho soch.

O

Foto

Pav

el V

opál

ka

Foto

arc

hiv

Čes

kom

orav

skéh

o po

mez

í

3

Hvězdy operního nebe

Sumi Jo, Marcello Giordani, Torsten Kerl –z festivalové historie vybíráme pouze namát-kou, i když německého tenoristu Kerla při-pomínáme přece jen trochu záměrně.Přijížděl v roce 2007 do Litomyšle značněnachlazený a zdálo se, že nebude moci do-stát svým závazkům. Požádal proto o zajiš-tění náhradníka. Když ovšem do městavstoupil, „oslněný festivalem, zámeckým ná-dvořím a k prasknutí plným hledištěm,” jaktehdy prohlásil, zapomněl na nachlazenía koncert odzpíval. S plným nasazením. Ta-kovou moc má zdejší genius loci. Takovoumoc má synergie publika a umělců, vzá-jemná ochota dávat a přijímat.

Tenorista mimořádných kvalitPoprvé se na festivalu představí GastonRivero, mladý pěvec pocházející z uruguay-ského Montevidea, jehož lyricko-dramatickýtenor uchvacuje posluchače v mnoha oper-ních domech celého světa. Své fanoušky ne-přestává překvapovat, přestože ho slyšelimnohokrát, ať to bylo v Carmen, Aidě či Puc-ciniho Bohémě. Svůj profesionální debut siodbyl na jevišti Teatro Colón v Buenos Airesve čtyřech letech, ano, skutečně mu bylotolik, a může se chlubit i tím, že zpíval poboku Luciana Pavarottiho. Tyto skutečnostise nijak nevylučují s faktem, že šest let hrálprofesionálně fotbal, nicméně láska k mu-zice nakonec zvítězila. Možná i proto, že hohudba provázela od raného dětství, narodilse totiž do muzikantské rodiny – dědeček bylhouslistou, otec operním pěvcem.V letech 2002 až 2009 posbíral ceny ve vícenež třiceti pěveckých soutěžích, ale jak sámpoznamenal, ani to nikomu negarantuje, žese přes noc stane hvězdou. „Otevřely se mi

tím dveře nových možností, vítězství mi při-nesla peníze, díky nimž jsem si mohl zaplatitdalší pěvecké kurzy. Ale každá soutěž midala něco, co pro mne mělo daleko větší vý-znam než fakt, že jsem vyhrál, a to bylo se-bevědomí,” řekl Gaston Rivero v jednomz rozhovorů. Macbeth, Tosca, Traviata, Carmen, Trubadúr,Aida… to je jen stručný výčet oper, v nichž za-ujal kritiku i posluchače. Který skladatel jeale jeho srdci nejbližší? „Mým nejoblíbeněj-ším skladatelem je Mozart. Tolik nadějea lásky, tolik životní vášně, která v jeho mu-zice je, to všechno je pro svět muziky nejlep-ším důkazem, že láska a talent můžoutriumfovat, že dokážou zvítězit nad průměr-ností. Navěky.”

Sopranistka s vyhraněnými názoryI pro Celine Byrne, hvězdnou sopranistku pů-vodem z Irska, je účast na festivalu premi-érou. A pokud se nás Čechů týče, budememít příležitost seznámit se s dámou, kterouzahraniční tisk označil přídomkem „plnápřekvapení”.Překvapí tím, že coby malá hrála fotbal. Ni-koli ten „obvyklý” jako Gaston Rivero, ale gal-ský, připomínající rugby. Překvapí ale třebai tím, jak se setkala s vážnou hudbou: V osm-nácti odjela do Milána, kde pracovala jako aupair, a poprvé v životě šla na operu. Do LaScaly. „Dávali Mozarta, netušila jsem, kdo toje, ani o jakou operu jde, protože nejsemz muzikantské rodiny, ale okamžitě jsem siuvědomila, že takhle chci zpívat, že je tocesta, kterou se můžu vyjádřit,” řekla v inter-view pro dublinský deník. Intuici poslechla,protože jak zdůrazňuje, je intuitivní, dělá věcitak, jak je cítí, a své pocity nikdy neignoruje.

Když se vrátila domů do Dublinu, začala –k překvapení všech nejspíš – hudbu studovat.Získala plnou podporu rodiny, posléze i man-žela. A překvapovala dál, své profesory talen-tem, který se postupně otvíral, porotcesoutěží, jichž se účastnila. Na jedné z nich sijí všimla významná irská mezzosopranistkaBernadette Greevy, vycítila její potenciála pomohla jí s budováním kariéry.Celine Byrne je matkou tří dětí, ženou hlu-boce věřící, silnou osobností, která se ne-nechala omámit slávou. „Můj život jeokouzlující,” řekla novinářům, „když vystu-pujete před pětapadesáti tisíci lidmi, vášadrenalin stoupá, pak jste ale sama v hote-lovém pokoji, daleko od rodiny, která na vásdoma čeká. S takovými zvraty se musíteumět vyrovnat.”Její přístup ke kariéře charakterizuje násle-dující příhoda. V březnu 2012 uváděla lon-dýnská Covent Garden Dvořákovu Rusalkus finskou sopranistkou Camillou Nylundv hlavní roli, která během představení one-mocněla. „Odpočívala jsem v hotelu,” vzpo-míná v jednom z rozhovorů Celine Byrne,„když mi zazvonil telefon. Bylo potřeba ihnedzaskočit za nemocnou kolegyni. Měla jsemjen patnáct minut na to, abych se dostala dodivadla. Nezpanikařila jsem, protože v mémživotě byly horší krize, třikrát jsem rodila,byla jsem vážně nemocná. A i když je člověkplný emocí, nemůže začít křičet. Musí mysletna sebe, na svůj hlas, na své tělo.” Její zá-skok v posledním dějství opery byl přijat na-tolik dobře, že se do Covent Garden vrátila –jako Mimi v Pucciniho Bohémě. Měli bychomale očekávat jiný přístup k životu od ženy,jejímž životním krédem je Churchillův výrok„Pokud kráčíš peklem, spěchej.”

Litomyšlský Galakoncert je pralinkou v programové nabídce. Ona zmíněná sladkost je originální, lákavá, trochu tajemná, protože nikdy dopředu nevíme, jak přesnějsou smíchány její ingredience, ale jejasné, že promyšleně a sofistikovaně. Pralinku si vždycky vychutnáme. Je to zážitek.

GALAKONCERT: CELINE BYRNE & GASTON RIVERO

4

Jasné kontury Smetanovy Litomyšle

Letošní ročník festivalu právě probíhá,zabýváte se ale, předpokládám, už i tímdalším. Musíme samozřejmě každý ročník připra-vovat s předstihem a dramaturg VojtěchStříteský má program na příští rok téměřhotový. My jsme ale letos od počátku rokupracovali na dlouhodobějším plánu, zamý-šleli jsme se, kde Smetanova Litomyšl nynístojí a kam by se měla dále vyvíjet.

K čemu jste došli?Položili jsme si otázku, čím je SmetanovaLitomyšl mezi ostatními festivaly výjimečná.Dospěli jsme k závěru, že je to to účastprakticky kompletní české interpretačníšpičky na každém ročníku. Přijedouvšechna tři národní divadla, všechny vý-znamné orchestry a sbory, střídají se zdenejlepší čeští dirigenti, pěvci, instrumen-tální sólisté, komorní ansámbly. Přidá-li sek tomu, že základem dramaturgie jsou vždydíla českých autorů, potom lze festivalsměle označit jako pomyslnou „výkladnískříň” české hudební kultury. Možná nastalčas na tuto skutečnost upozornit a prezen-tovat se jako národní festival s mezinárod-ním významem.

Mluvilo se i o užší spolupráci s Českoufilharmonií.Letos si připomínáme 70 let od založeníPražského jara. V květnu roku 1946 tentonejstarší a největší náš festival založilaČeská filharmonie za velkého přispění šéf-dirigenta Rafaela Kubelíka. Téměř zapome-nutou skutečností ale je, že o měsíc pozdějiKubelík přivezl Českou filharmonii do Lito-myšle, a město, které tak dlouho toužilopo svém festivalu, dva koncerty, konané22. a 23. června 1946, označilo jako Hudebníslavnosti Smetanova Litomyšl I. V následu-jících letech se však festival nedočkal po-kračování a zásluhu o založení SmetanovyLitomyšle si připsal až v roce 1949 ministrZdeněk Nejedlý. Připomínat Rafaela Kube-líka, který po komunistickém puči emigro-val, nebylo tehdy žádoucí. Spojení Českéfilharmonie a Smetanovy Litomyšle je po-myslnou „pupeční šňůrou”, ale platí, a mělibychom se k němu vrátit. Tím spíš, že spo-lečným generálním partnerem obou jeČeská spořitelna.

Strategický plán bude ovšem dalekorozsáhlejší, ne?Dokument jsme nazvali Smetanova Lito-

ŘEDITEL FESTIVALU JAN PIKNA

Festival má tradici, pevné, závidění-hodné základy. Toho si je jeho vedenípochopitelně vědomo. Stejně jako faktu, že pouze na tradici se stavět nedá a že úspěch dalších ročníků závisína systematické a cílevědomé práci.

Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací!Stahujte zdarma na Google Play a App Store.

SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY

myšl do roku 2024. Završen by tedy měl býtRokem Bedřicha Smetany při příležitosti200. výročí jeho narození. Chtěli bychomv roce 2024 provést všechny Smetanovyopery, uspořádat hudebněvědnou konfe-renci, stát se iniciátory smetanovskýchoslav po celé Evropě. Velký důraz je v doku-mentu kladen na práci s novými genera-cemi posluchačů, využívání moderníchkomunikačních nástrojů, na užší dramatur-gické propojení hudební a výtvarné Smeta-novy Litomyšle. Novinkou je zřízení funkceprezidenta festivalu pro pomoc s posilová-ním finanční stability, marketingu a šířenídobrého jména festivalu i v zahraničí. Pre-zidentem byl zvolen vynikající ekonom, ana-lytik a velký příznivec klasické hudby PavelKysilka.

Dramaturgii festivalu také čekají nějakézměny?Myslím, že v dramaturgii jsme si vytvořilivelmi osobitou značku, kterou můžeme jendál rozvíjet. Vychází z důrazu na vlastníautorské projekty, je sice široce rozevřená,ale koncepční pečlivým začleněním jednot-livých pořadů do smysluplného dramatur-gického oblouku. Festival se dál nebude

Foto

Zde

na H

anus

ová

5

rozšiřovat počtem velkých pořadů ani hra-cích dní, doplňován bude jen dalšími men-šími akcemi, které nabídnou možnostvyužití času návštěvníkům zejména o víken-dech. Rádi bychom, aby si co nejvíce náv-štěvníků užívalo festivalovou atmosférua zůstalo v Litomyšli několik dní.

Budou do festivalového programu na-dále patřit podobné pořady, jako bylaBernsteinova Mše s Vojtěchem Dykem?Ten koncert pro mě byl obrovským zážit-kem. Přiznám se, že jsem byl zpočátku tro-chu skeptický a projekt jsem považoval zakomerční „road show”. Vojtěch Dyk je aleopravdu Bohem nadaný, všestranný umělec,a to, co jsme viděli, naprosto plnohodnotněpatřilo na festival klasické hudby. Hudebně,dramaticky, scénicky, duchovním rozměremi aktuálním poselstvím mi to zapadlo dopředstavy, co všechno by měla SmetanovaLitomyšl ve dvacátém prvním století obsáh-nout.

Co vám dělá největší radost, na co jstepyšný?Raduji se z výtečné práce našeho organi-začního týmu. Vždy říkám, že jsou v němzkušení pracovníci, které už ani není třebařídit, každý ví, co a jak má dělat. Letos seale vyměnilo několik lidí na klíčovýchpostech a měl jsem obavu, jak to bez před-chozích zkušeností zvládnou. Jsou vynika-jící! Nejenže zvládají všechny úkoly, alepřinášejí nová řešení, nové nápady, vidía řeší věci, kterých jsme si my už ze zvykuvšímat přestali. Mám radost z plných hle-dišť, ze širokého spektra návštěvníků, jsempyšný, že dokážeme nabídnout atraktivnípořad dětem, mládeži, dospělým i seni-orům, náročným posluchačům stejně jakotěm, kteří cestu ke klasické hudbě teprvehledají.

A je něco, co vám kazí klidný spánek?Po několika letech, kdy v areálu zámkuprobíhala rekonstrukce hospodářskýchbudov a festival se konal tak trochu na sta-veništi, letos konečně není ani na jedinémobjektu lešení a celé Zámecké návrší jekrásné. Možná to tak vydrží ještě příští roč-ník, ale potom započne velká oprava vlast-ního objektu zámku, a jak se to dotknefestivalu, zatím nevíme. Nyní probíhá výbě-rové řízení na architekta, budeme se snažit,aby konání festivalu bylo v harmonogramustavby zohledněno, ale projekty financo-vané z prostředků Evropské unie mívajívelmi striktní termíny dokončení a jeotázka, zda bude možno práce na dobuSmetanovy Litomyšle přerušit. Mám ra-dost, že se zámek opraví, pro festival vznik-nou díky nové konstrukci zastřešení, kteráje též součástí projektu, jedinečné insce-nační možnosti, ale nejistota, jak budememoci pořádat festival po dobu stavby, mneopravdu trápí.

Nesmrtelný příběhCHARLES GOUNOD: ROMEO A JULIE

„Už nějakou dobu jsem šťastná. Seznámilijsme se s jedním mladým skladatelem, budeslavný, až se jeho hudba stane známou. Předdeseti lety získal Prix de Rome a od té dobypracoval, zavřený jak poustevník ve své pra-covně, aniž by kdokoli tušil, že každá věta,která vzejde z jeho pera, bude geniální,”napsala v roce 1850 své přítelkyni GeorgeSandové Paulin Viardot, dnes téměř zapome-nutá, ve své době však velmi slavná fran-couzská mezzosopranistka, která výrazněovlivňovala kulturní život 19. století. Dookruhu svých nejbližších přátel ji počítaliLiszt, Chopin, Brahms, Clara a Robert Schu-mannovi, Berlioz, Wagner, Čajkovský, Saint--Saëns, Fauré…

Nespletla se. O sedmnáct let později Gounodpremiéroval operu Romeo a Julie, lyrickédílo s mimořádným dramatickým nábojem,jehož fundament tvoří krásné árie, kladoucíovšem na pěvce velké nároky. V ThéâtreLyrique v Paříži v roce 1867 Julii zpívala ly-rická sopranistka Caroline Miolan - Carvalho.Úspěch to byl obrovský.

Skladatel novátorGounod, jehož génia Paulin Viardot tak dobřeodhadla, přišel s novátorskou myšlenkou.Poprvé v operní historii zkomponoval místoobvyklých dvou milostných duetů hned čtyři,takže se o jeho verzi slavného Shake-spearova příběhu hovoří též jako o „tu a tampřerušovaném milostném duetu”. V té sou-vislosti musíme poznamenat, že původněGounod uvažoval o provedení zpěvohrys mluvenými dialogy, od čehož během zkou-šek upustil a dokomponoval recitativy. Zpí-vaný prolog byl dodán také skoro na posledníchvíli, stejně jako velmi slavná a milovníkyopery vždy velmi očekávaná Juliina valčíkováárie Je veux vivre dans le rêve (Chci žít vesnu). Zlí jazykové tvrdí, že byla ústupkem

sopranistce Carvalho, která nedokázala za-zpívat árii Amour ranime mon courage.A protože diva byla zároveň chotí ředitele di-vadla, skladatel jí prý rád vyšel vstříc. Ať užje pravda jakákoli, historii opery obohatilajedna z nejkrásnějších árií vůbec, sice po-měrně krátká, za to plná koloratur, umožňu-jící navíc pěvkyni ukázat i něco ze svéhohereckého umění.

V hvězdném seznamuJe veux vivre nazpívaly největší hvězdy oper-ního nebe, jmenujme jen Marii Callas, JoanSutherland, René Fleming, Annu Netrebko čitřeba Natalii Dessay. Z hlediska objektivityk nim musíme přiřadit i „pomlouvanou” Caro-

line Miolan - Carvalho. V Litomyšli v roli Julieuslyšíme Janu Šrejma Kačírkovou (v předsta-veních Národního divadla alternuje s KateřinouKněžíkovou), jako Romeo se představí MartinŠrejma (alternace s Alešem Brisceinem).Velkým obdivovatelem Gounodova díla byli Bedřich Smetana, a právě on měl zásluhuna tom, že nesmrtelný příběh veronskýchmilenců byl už dva roky po pařížské premiéřeuveden v Praze. Věřme tedy, že by s potěšenímshlédl i nastudování dirigenta Marka Guida-riniho i režijní pojetí Slávy Daubnerové.

Foto

Han

a Sm

ejka

lová

Foto

Han

a Sm

ejka

lová

6

Vydat ze sebe maximumVINCENZO BELLINI: NORMA

Hned první večer jste zpívala Mozarta.Jaké to bylo s orchestrem PKF – PraguePhilharmonia?Odvedli krásný výkon. Koncertní árii Bellamia fiamma jistě již všichni mnohokrát hrális různými interprety. Přiznávám se, že já jiráda interpretuji malinko jinak, než bývá zvy-kem – poslední část zpívám ve velmi rychlémtempu. PKF však reagovala skvěle. Tímtojim, a též Maestru Altrichterovi, děkuji!

Ve skladatelově rodišti se nelze nezeptat– jaký máte vztah k hudbě Bedřicha Sme-tany? Zejména k jeho operám?Pokud se nepletu, mám na repertoáru pouzetři smetanovské role – Vendulku z Hubičky,Karolínu ze Dvou vdov a Esmeraldu z Pro-dané nevěsty. Dříve jsem se zabývala jehoklavírními skladbami. Velmi intenzivně. Ce-lých šest let jsem studovala jednu Smeta-novu skladbu za druhou. Však také, kdyžjsme se teď po zahajovacím koncertě poprvéosobně setkali s Ivo Kahánkem, řekl mi: Tebejá znám a moc dobře si tě pamatuji, tys´ mětenkrát porazila na Smetanovské soutěži!

A hrajete ještě na klavír? Doprovázítese? Ano, hraji. A když se rozezpívávám, někdy sei doprovodím. Taková samoobsluha je to…

V roce 2024, v němž si připomenemeSmetanovo dvousté jubileum, bude možnána festivalu v Litomyšli uveden kompletvšech jeho oper. Je to podle vás klasika,která by měla znít, která by se měla hrát? Chápu tento nápad smetanovského festivalujako vhodný. Ostatně, máme na co být hrdí,

my Češi, že? Hudba je tu koncentrovaná jakosůl v Mrtvém moři. V minulosti, současnostia – jak to tak vypadá – i v budoucnosti! Jest-liže by nešlo o životný repertoár, ani by se ne-uvažovalo o jeho uvádění. Jak v případěSmetanových oper, tak i ostatních klasickýchděl. Co my víme? Možná, že v horizontu příš-tích sta let a s ohledem na změny, které senyní v Evropě dějí, bude právě naše umě-lecká tvorba nositelkou naší kultury a ta díkyní přežije.

A jaký vztah máte k Mozartovým ope-rám?Mozart je pro mě základ, mám obrovskéštěstí, že se „u nás” ve Stavovském divadledávají jeho opery v tak velkém množství a žetam několik rolí mohu zpívat. Mozart se totižnedá zpívat jinak než štíhlým tónem. A bezdobré techniky se part jen těžko dozpívá. Pronás zpěváky je to ozdravné zpívání a zároveňkontrola, zda je hlas správně veden.

Který autor u vás zrovna v těchto týdnechpřevažuje?Teď jsem trávila měsíc a půl s Puccinimv Terstu, kde jsem zpívala Bohému. Pak hovystřídali terezínští autoři: Viktor Ullmann,Gideon Klein a Hans Krása na koncertě v Je-ruzalémě.

A co Verdi a jeho Violetta?Ti mě provázejí již mnoho let – a jsem ráda,že v roce 2018 si Traviatu zazpívám napříkladi ve Finské národní opeře.

Kdybych se zeptal na písňový repertoára soudobou hudbu?

Věnuji se jim jen okrajově, především z dů-vodu nedostatku času… a též využití.

Byl úspěch ve Dvořákově soutěži v Kar-lových Varech pro vaši kariéru a pro vášosobní umělecký vývoj v nějakém smyslurozhodujícím? Je mi to líto, ale na Dvořákově soutěži jsemžádný velký úspěch nezaznamenala. Dostalajsem tam tenkrát „pouze” cenu Symfonic-kého orchestru hlavního města Prahy FOK.Ale to už je opravdu mnoho let. Ani se ne-domnívám, že by to mělo nějaký vliv na moupěveckou kariéru.

Jste hodně soutěžní typ?Je pravda, že jsem se zúčastnila tří různýchsoutěží a pokaždé z toho jaksi „něco bylo”.Tedy řekněme, že nejsem typ flegmatika,který nejraději sedí doma a kouká na zeď.Nicméně nejsem ani kariéristka, chodícípřes mrtvoly, laškující s šéfdirigenty a pro-dávající své výstřihy bulváru. Mám sklonyk perfekcionismu a všechno, co dělám, chcidělat nejlíp, jak umím. K naší profesi určitáambicióznost patří. Ono totiž, když už člověkvyleze na jeviště a vidí v hledišti tu haldu lidí,mu nic jiného nezbývá, než vydat ze sebe ma-ximum. Nikdo není zvědavý na zívajícího,znuděného, špatného zpěváka, že? Ale kdyžto rozvedu dál, tak ani na trémou rozklepa-ného umělce. Takže v rámci našich ambicí sepereme s trémou, co to jde. A je na každémz nás, jakou k tomu má motivaci: zda být nej-lepší, strhnout na sebe pozornost, za každoucenu se „prodat”, či být pokorným interpre-tem, který předává krásno ostatním lidem...

Belliniho Norma, ale také Mozart, Smetana a Litomyšl,cestování a hlasové obory jsou tématem rozhovoruse sopranistkou uvedenou v letošním festivalovémprogramu dvakrát. Nejprve jste mohli číst její jménou úvodního koncertu v souvislosti se známou „pražskou” árií Bella mia fiamma vídeňského klasika.A potom je můžete číst u představení pražského Národního divadla, kde figuruje v titulní roli jednéz nejslavnějších oper italského belcanta. Marie Fajtová se v mezičase mezi těmito dvěma úkolyvyjadřuje o obou z nich a o mnohém dalším, čím teďžije. Jen otázku, proč by vlastně měli lidé poslouchat– nebo dokonce více poslouchat – hudbu, nechala bez odpovědi. Že by to prý vydalo na celý samostatnýrozhovor… Tak příště!

7

Jednu ze soutěží, na nichž jste byla, za-štiťovala sopranistka Barbara Hendricks.Líbí se vám, jak zpívá? Byla na soutěžive Štrasburku přítomna? Ano, líbí se mi. A na soutěži samozřejměbyla. Vždyť je to její soutěž. Zpívala tam najednom koncertu barokní árie a černošskégospely.

Kdo se vám ve vašem hlasovém oborulíbí úplně nejvíc?Elisabeth Schwarzkopf, Joan Sutherland,Anna Moffo, Kiri Te Kanawa.

Na Pražské konzervatoři jste studovalazpěv u Jiřího Kotouče. Co vám dal?Jeden dřevěný kulatý stůl, sadu příborů,jeden prsten, jedny náušnice, spoustu nota CD, parfém, obraz holandského mistra,rady do života a zpívání. Bylo toho mnoho!

Baví vás účinkování s barokními orches-try? Co vám dal dirigent Václav Luks, kterývede proslulý soubor staré hudby Colle-gium 1704?Luks mi dal například několik nástupů. Navěcné dary nedošlo. S barokářemi mě to takébaví.

V které zemi jste ještě nezpívala –a chtěla byste?Na Aljašce. Medvědům. Ale už jsme domlu-veni s finským dirigentem Markem Lechtine-nem, že tam něco uspořádáme. A až toulovíme, oslavíme to velkolepým koncertem.Aspoň tři týdny dlouhým!

Kam směřujete? Kam se vyvíjí váš hlas?Nemám teď konkrétní cíle, ale obvykle smě-řuji přesně tam, kam se nasměruji. Jsemráda, že jsem teď v Itálii měla velmi dobré

kritiky, oceňovaly velikost a správné vedeníhlasu. Víte, je velmi zajímavé sledovat, jakrozdílně bývá můj hlas posuzován. Jsem-liv Německu, říkají: To je typicky slovanskýhlas! V Itálii mě vidí jako hlas německý. A na-příklad v Estonsku říkají, že zpívám naprostojasně italskou technikou... Tak se v tom pakvyznejte!!

Jezdíte ráda do Litomyšle?Kamkoliv jezdím moc ráda. Jsem nadšenářidička a miluju jízdu autem. Jen mi to mojepomalu odchází. Právě když jsem v noci jelaze zahajovacího koncertu do Prahy, zhasla mina dálnici světla... Byl to pěkný šok!

Na Smetanovu Litomyšli přijedete letosještě jednou jako Norma. Je to těžká role?Ano, je to role těžká, dost možná jedna z nej-těžších. Dlouho jsem pochybovala, zda jivůbec mohu zpívat. Ale byla to samotnáChrista Ludwig, která mi bez jakýchkoliv po-chybností řekla, že dle jejího názoru tuto rolimohu s klidným svědomím vzít.

Je to výrazně dramatická role?Vzhledem k tomu, že je to pěkné drama, je todramatická role. Ale dá se zpívat mnoha způ-soby. Různým lidem s různým vkusem budevyhovovat různý druh interpretace. Někdo dápřednost „těžkotonážním” interpretkám typuElinor Ross, jiný dá přednost odlehčenějšíJoan Sutherland či vyloženě „light” verzi odEdity Gruberové… a další například vyloženě„jiné” Cecilii Bartoli.

Považujete některou z velkých světovýchpěvkyň minulosti za opravdu mimořádnouinterpretku této úlohy?Zcela jistě právě Elinor Ross.

Změnila vám Norma nějak život?Máte na mysli, jestli jsem třeba díky Norměpřišla k velkému jmění? Oh, nikoliv. Právěnaopak. V těchto dnech jsem musela odřícthostování v Tel Avivu, neb jsem trapně po-ctivá a plním své pracovní závazky.

Vyplňuje hudba celý váš život?Ne. Poslední dobou jsem propadla zájmuo psychologii, filozofii, sledování různých re-akcí lidí, pomalému vstřebávání neodklad-ných změn dneška. Někdy mám pocit, žestarý svět už skončil, ale nový ještě nezačal.

Petr Veber

Marie Fajtová na letošním Slavnostním zahajovacím koncertu Smetanovy Litomyšle

8

Nostalgické ohlédnutíPROCHÁZKA PO ZÁMECKÉM NÁVRŠÍ

Chrámovou lodí zní ten nejobyčejnější pop, do toho se odkudsi shora rozléhá bušení a od presbytáře nějaký další hluk.Prostor má dlouhý dozvuk. Jeden z řemeslníků si zřejmě přinesl rádio a pouští si nějakou soukromou stanici. Zatím rámusenítolik nevadí. Znovuvysvěcení litomyšlského piaristického kostela je ohlášeno až na 15. června.

Takhle to vypadalo před dvěma roky, takhlese o tom psalo v Týdeníku Rozhlas. V barok-ním interiéru finišovaly počátkem červnapráce, které významné památce vracely pomnoha desetiletích vzhled, obsah a smysl.Manželé Piknovi z vedení festivalu tehdy jakolitomyšlští patrioti hovořili o zázraku. Pama-tují, když byl počátkem sedmdesátých letchátrající kostel definitivně uzavřen.

ZnovuzrozeníNa chrámu Nalezení sv. Kříže postavenémv letech 1714 až 1722 se podílel stavitel Franti-šek Maxmilián Kaňka a také umělci z dílny Ma-tyáše Bernarda Brauna. Litomyšl bylav patnáctém století významným centrem Jed-noty bratrské, ovšem později, za vlády Pern-štejnů, stavitelů renesančního zámku, neménědůležitým opěrným bodem rekatolizace.A právě s ní se pojí dlouhá přítomnost vzdělá-vacího řádu piaristů, jejichž budovy vyrostly namístě vyhořelého Horního města a dlouho spo-luurčovaly kulturní atmosféru města. Vlevo odchrámu stojí bývalá kolej, vpravo někdejšígymnázium, dnes muzeum. Kostel byl po létav havarijním stavu. Až po zpřístupnění Klášter-ních zahrad v roce 2000 začala rekonstrukcecelého zámeckého návrší včetně kostela. Po mnoho let odstrojený interiér vypadal jakokulisy k nějakému temnému filmu. Nová fa-sáda paradoxně kostelu nepomohla. Vypa-dalo to, že je vlastně v pořádku, a nic se protonedělo. Snad věci alespoň trochu pomohlo,když se zde občas uspořádal festivalový kon-cert, Byl upozorněním, jak to vevnitř ve sku-tečnosti vypadá… Když se před několika lety

stal ministrem kultury skladatel Václav Riedl-bauch a začala se konečně chystat rekon-strukce kostela, dostali od něj litomyšlštípartituru Händelova Mesiáše. A prý ať houvedou, až bude památka v pořádku. Man-želé Piknovi to vyprávějí jako hezký příběh,který měl pozitivní pointu. Oratorium Mesiášzde totiž předloni při jednom z prvních kon-certů opravdu zaznělo. Letos už je kosteldruhým rokem jako kulturní prostor v pro-vozu. Ještě je ovšem potřeba navrátit do věžetři zvony. Pomoci má veřejná sbírka.

Prolínání časuKdyž stojíte zády k hlavnímu vchodu dozámku, díváte se na světle omítnutou frontubudov někdejšího pivovaru. V rodině jeho ná-jemce se tady, v přízemním bytě, narodilv březnu 1824 Bedřich Smetana. K Litomyšlimáme my všichni asi větší vztah než on, vždyťtu strávil jen prvních pár let života. Ale měltu první veřejné vystoupení. V dospělosti sedo rodného města prokazatelně jednou vrá-til. V září 1867. Když odjížděl, poznamenal sipár taktů, základ klavírní skladbičky s ná-zvem Na cestě z Litomyšle. Nikdy ji však ne-dokončil… Pod nohama skřípe písek. Od zámku je to párkroků k hornímu okraji parku, kde mají fes-tivaloví diváci od předloňska k dispozici v bý-valé Kočárovně novou kavárnu s velkýmiprosklenými okny v přízemních obloucích.Neobvyklý futuristický laminátový interiérkoresponduje materiálem a matně jantaro-

V Piaristickém chrámu nezapomeňte navštívit interaktivní expozici Andělé na návrší

Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže

Zámecká jízdárna

9

vou barvou s designem uplatněným v proti-lehlé Jízdárně, přeměněné od léta 2013 namultifunkční sál. Uvnitř si nelze nevšimnoutposuvného pódia, které pohybem proti zadnístěně dokáže zmenšit hlediště na potřebnouvelikost. Neotřelý nápad. V Jízdárně se konajíprezentace před večerními koncerty, ouver-tury, lektorské úvody, které se rychle začalytěšit značné oblibě. Programy se v Jízdárněkonají i v době mimo letní festival.

Je na čem stavětSvým zázemím je Litomyšl, víc než mnohájiná sídla, městem ztělesňujícím nové využitístaré architektury i tradiční využívání novéarchitektury, městem kultury, centrem tra-dic, které žijí. Jen se stanem, který svoupichlavě rozmáchlou konstrukcí s bílýmiplachtami zastřešuje jakési dětské hřiště,má mnohý z návštěvníků i z místních prob-lém. Nelze si pomoci – do prostoru mezi his-torické hospodářské budovy a zámeks renesančními sgrafity tato architektonickáetuda organicky nezapadá. Na rozdíl od no-vostavby knihovny zaplňující od loňskéhopodzimu dlouhodobou proluku na nároží pi-aristické koleje. Ta se naopak hodně povedlaa zapadne tam velmi pěkně.

Na Zámeckém návrší se předloni dokončila zá-sadní revitalizace. Do piaristického kostela seo něco později vrátily také varhany, rekonstru-ovaný nástroj s použitím toho, co se dochovalo.Jsou dalším příkladem situace, kdy se ještěmuselo odzvonit následkům komunismu. Pro-niknout do nepoužívaného kostela bývalo totižvýzvou pro podnikavce, vandaly a zloděje. Jakoby tu běžela jakási nepsaná soutěž se zadáním„Kdo dokáže odnést nejvíc píšťal…” A pak stojíte u fontány v Klášterních zahra-

dách. Piaristický chrám, vysoký, s točitýmischodišti na bocích, vypadá odsud zezaduještě mohutnější než z průčelní strany.Památka, která zažila vzkříšení jako už řadaobjektů a scenérií v tomto městě. Není asilepší místo, kde zakončit návštěvu, než právětady, v zelené oáze, u soch Olbrama Zoubka,v podvečerním tichu jakoby naslouchajícíchzurčení vody ve fontáně, které se mísí s ne-vtíravě znějící hudbou.

Petr Veber

Nová městská síň a univerzitní knihovna v pří-stavbě piaristické koleje

Sólo pro 100 smyčců

Sto smyčců na jednom jediném místě.Je něco takového vůbec reálné? Tenhle fenomenální nápad měl Vojtěch Stří-teský, dramaturg festivalu. Sestavil pochopi-telně i program, já jsem ho přijal bezpřipomínek, protože naše vztahy jsou dlou-holeté a vřelé, věříme si.

Expresivně řečeno, je to megaprojekt.Velká ovšem mohou být i jeho úskalí.To ano. Hned několik. Zásadní je logistika, odní se všechno odvíjí. Žádný orchestr samo-zřejmě sto smyčců nemá, bylo proto nutnéspojit hned orchestry tři, Janáčkovu filhar-monii Ostrava, Moravskou filharmonii Olo-mouc a Komorní filharmonii Pardubice.Naštěstí mezi těmi městy funguje dobré vla-kové spojení, tím se logistika, a v ní tkví velkénebezpečí příprav, trochu zjednoduší. Mo-mentálně tedy jezdím mezi Pardubicemi,Olomoucí a Ostravou a pilně zkoušíme.S každým orchestrem zvlášť, protože scházetse pravidelně společně není možné, finančnínáklady to neumožňují, jediná tříhodinovágenerálka bude tudíž před vystoupením v Li-tomyšli.

Už jste někdy něco podobného absol-voval?Ne, i když něco trochu podobného jsem si užvyzkoušel. Loni v létě jsme byli se Sloven-skou filharmonií na turné v Japonsku a v Na-goji jsme hráli Mahlerovu První symfonii,Titánskou. Spolu s Nagojským symfonickým

orchestrem. Hrály tedy dva orchestry, sešlose nás tam zhruba tři sta. Princip byl aleúplně stejný jako v případě koncertu v Lito-myšli.

A další úskalí litomyšlského vystoupení?Smyky. Musíme je sjednotit. Každá nota sedá hrát na mnoho způsobů. Jde o to, jestlihrajete pohybem nahoru, nebo dolů…a každý orchestr preferuje jiný způsob. Cel-kový dojem ale musí být jednotný, bylo tedypotřeba dát všemu jednotný řád.

Kdo smyky sjednotil?Janáčkova filharmonie Ostrava. Hraje sepodle ní.

Jak vůbec na projekt reagovaly orches-try?Vedení všech tří orchestrů bylo potěšeno, jeto ojedinělá nabídka.

Cestování se budete asi delší dobu vyhý-bat, ne?Mám tento rok devadesát sedm koncertů.To se cestování nevyhnete. Po Litomyšli měčeká ještě devět koncertů. Na Slovensku, naRheingau Musik Festival v Německu, tamjsou dva koncerty, a to ve Wiesbadenu a veFrankfurtu nad Mohanem. Tento festival másvětovou proslulost a já jsem jediný český di-rigent, který tady diriguje deset let nepřeru-šeně. Potom jedu na festival JanáčkovyHukvaldy. Teprve pak konec, prázdniny.

UNIKÁTNÍ KONCERT

Každoročně je program Smetanovy Litomyšle „hmatatelným” důkazem dlouholeté,promyšlené práce její dramaturgie. Divadla, orchestry i sólisté přijíždějí na festival s tím nejlepším, co mají v repertoáru, a nádherné prostředí městak tomu přidává další bonusy. Každoročně na návštěvníky čekají mimořádné zážitky a k nim náleží i koncerty, které je možné slyšet jen v Litomyšli. Sólo pro sto smyčců je přesně takovou událostí. Pod taktovkou Leoše Svárovského.

KONCERT NA PŘÁNÍ

10

Proměny v proměnách časuNámluvy klasiky a popu se na globální hudební scéně konají už desítky let, s rozličnými výsledky i posluchačskou odezvou. Dostaveníčka klasiky, popu, a navrch ještě lidové hudby, to už je míň častá forma dvoření. V domácích pomě-rech tuto odvážnou kombinaci dovedla k dokonalosti nahrávka, při jejíž přípravěse sešla překvapivá sestava interpretů – skupina Čechomor, britský hudebník Jaz Coleman a zpěvačka Lenka Dusilová.

Na začátku byl koncert, který v lednu roku2001 proběhl v pražském Rudolfinu. Zmí-něná kapela při něm spojila síly s komornímsouborem Collegium českých filharmonikůa své rockové uchopení českých a morav-ských lidovek nabídla společně s civilněoblečenými filharmoniky v orchestrálnímaranžmá. Více než příznivé přijetí zajímavě koncipova-ného jednorázového vystoupení přispělok tomu, že se skupina i s Collegiem vzápětípřesunula do nahrávacího studia a koncertnírepertoár začala natáčet. Výsledkem byloalbum Proměny, od jehož vydání právě uply-nulo rovných patnáct let.Album, které zaznamenalo nebývalý ohlasa prostřednictvím nejsilnějších písní, dodneszůstává v paměti posluchačů i v playlistechnejsledovanějších rádií, by nikdy nezazname-nalo takový úspěch, nebýt zmíněnéhoa neopakovatelného propojení několika výra-zných osobností.

Punker – světoběžník Začněme u anglické stopy projektu, zpěváka,skladatele, dirigenta a aranžéra Jeremyho„Jaze” Colemana. Proslavil se již jako velmimladý frontman postpunkové britské for-mace osmdesátých let Killing Joke. To muzdaleka nestačilo. Postupem let se z něj stal

Když pak na dveře Colemanova dirigent-ského apartmá v Obecním domě zaklepalhouslista Čechomoru Karel Holas s nabíd-kou spolupráce na projektu Proměny, slovodalo slovo a Coleman začal pracovat na pís-ních kapely, která od svého založení v roce1988 usilovala o to, vdechnout nový život če-ským, moravským, slezským a slovenskýmlidovým písním. Někdejší punker se s drzostísobě vlastní ujal i dirigování celé té početnérudolfinské koncertní sešlosti a zásadní otiskjeho košatého aranžérství nese i celé albumProměny.

Lidovky od podlahyPrvní krůčky Českomoravské hudební spo-lečnosti, jak zněl původní název Čechomoru,bychom dohledali na poutích a tržištích,odkud se její od podlahy hrané lidovky pře-nesly do prestižních pražských klubů vechvíli, kdy skupinu posílil již zmíněný KarelHolas, bývalý člen kapel ZOO, Dobrohošť,České srdce a spoluhráč legendárního AlanaStivella. Stejně podstatnou osobností souboru zů-stává kytarista, zpěvák a příležitostný herecFrantišek Černý – vzpomeňme jeho taxikář-skou roličku v Knoflíkářích Petra Zelenky –,který se na pódiu i ve studiu skvěle doplňujenejen s Holasovým mistrovstvím, ale i s bri-lancí violoncellové hry Michala Pavlíkaa akordeonem Radka Pobořila. Na albu Pro-měny Jaz Coleman výtečně zužitkoval jejichmuzikantské cítění, dovednosti i celkovousouhru, vycítil, kde přidat na naléhavostii kde je třeba píseň naopak „ořezat” na pod-statu.

Jak se hledá výrazA jsme u ženského elementu té pestroba-revné ekipy. Lenka Dusilová vždy patřilak muzikantským „hledačům”. Výrazné roc-kové období korunované hostováním v Luciia účastí v rychlokvašné supergroup Pusa po-stupem let vyměnila za specifický druhautorského písničkářství, kdy si vystačí samas „mašinkami” nebo svůj stále rozmáchlejšírukopis kombinuje s další výjimečnou autor-kou Beatou Hlavenkovou v nesmírně silněobsazené formaci Baromantika. Zhruba v polovině té cesty ji zastihla spolu-práce s Čechomorem a Jazem Colemanem– s výsledkem v podobě dodnes hrané titulnípísně i několika dalších skladeb, které zin-tenzivněla o svůj zvláštně introvertní, o tovšak působivější a autentičtější projev. Takédíky Lence Dusilové můžeme doufat, že kon-cert Proměny nebude nostalgickým či aka-demickým návratem, ale živým proudemkreativní hudby, jež nezná stylových hranic. Svým dílem k tomu jistě přispěje i „cross-overový dirigent” Jan Kučera a Janáčkova fil-harmonie, která svou otevřenost prokázalauž na loňských Colours of Ostrava. Kdo předrokem ve vítkovických hutích zažil její vystou-pení s kladenskou skupinou Zrní, tuší už, žese máme nač těšit! Milan Šefl

Lenka Dusilová

Čechomor

světoběžník, který studoval instrumentaciv Minsku, arabskou hudbu v Káhiře a maor-skou kulturu na Novém Zélandě, kde strávilvalnou část devadesátých let. Na přelomu ti-síciletí pak přibyl do Prahy. Nahrával se Sym-fonickým orchestrem hlavního města PrahyFOK a s hvězdným houslistou Nigelem Ken-nedym – natočili třeba orchestrální verzepísní rockové legendy The Doors.

Foto

Pet

r K

lapp

er

11

Jsme tým sehraných hráčů

Zpíváte si někdy?Často. Vystudoval jsem operní zpěv. Odma-lička mi zpívání šlo, a když vám něco jde, takvás to baví...

Kde jste studoval?Nejdřív v Litomyšli hudební obor na pedago-gické škole, potom konzervatoř v Brněa v Bratislavě a nakonec HAMU v Praze.

Slovenská pěvecká škola je vyhlášená.Myslím si, že Češi i Slováci mají štěstí na ta-lenty, ale když bych měl porovnat průměr,musím říct, že slovenská pěvecká škola jedaleko lépe technicky vybavena, a navíc máblízko k italské technice.

Jaký je váš hlasový obor?Baryton.

U koho jste studoval?Na HAMU u pana profesora Podskalského,což byl vynikající basista v Národním divadlev Praze. Paradoxně, čím byl starší, tím zpívallépe. Dlouhá léta cvičil jógu, naučil se doko-nale pracovat s dechem a dech je alfaa omega zpívání.

Basista může učit baryton?Může učit i soprán, jde o techniku. Může do-konce učit i člověk, který nezpívá. Umění učitzpěv je jakási danost, která se nedá naučit.Proto vynikající zpěvák nemusí být nejlepšímpedagogem. Může mnoho říct k interpretaci,ale co se techniky týče, většinou hodně věcímá jako dar od Pánaboha, a tudíž neumí je vy-

Nezapomenutelné árie, vynikající sólisté, skvělé orchestry, renomovaní dirigenti,balet, koncerty na přání či na „hranách stylů”. To je Smetanova Litomyšl. Festival zážitků, na které návštěvník dlouho nezapomíná, kvůli nimž se rád vrací.Nic z toho by ale nebylo, kdyby tu nehrál ještě jeden orchestr, téměř neviditelný a neslyšitelný. Organizátoři. Sólo dnes má jeden z jeho hráčů – Leoš Krejčí, umělecký produkční.

většinou problém s výškami. Typické pro tentoobor je pověstné vysoké C, které je záludněpsáno v poslední třetině árie, nebo, ještě hůře,na úplném jejím konci, kdy už sil mnoho ne-zbývá. Všechno je to o dechu, o fyzických da-nostech. Zpěvák se musí udržovat v kondici,posilovna se nedoporučuje, ovšem sport ano.

Přemýšlím, jak se ve fyzické kondici udr-žoval třeba takový Pavarotti.Ten měl všechno dané od Pánaboha, neřešil,jak co zpívat. Slyšel jsem jeho rané nahrávky,mohlo mu být něco málo přes dvacet let, jehohlas neměl žádná omezení.

Které árie jsou extrémně obtížné?Je jich mnoho. Pro baryton je to třeba úvodníárie Figara Largo al factotum z Rossinihoopery Lazebník sevillský. Je posazená o tro-chu výše, než by si běžný barytonista přál.Navíc je tam několik géček a někteří borci sitam přidávají dokonce i áčko. V tenorovémoboru mě napadá árie Tonia Ah, mes amis!z Donizettiho opery Dcera pluku, kde je devětvysokých cé a tuším, že právě Pavarotti bylprvní, který všech devět cé zazpíval plnýmhlasem, což ho okamžitě katapultovalo mezisvětovou pěveckou elitu.

Proč už nezpíváte?Dobrých zpěváků je málo, průměrnýchhodně a být úspěšným průměrným zpěvá-kem je hrozně náročné, takže když jsem do-stal nabídku pracovat v Litomyšli, protožez Litomyšle pocházím a s festivalem jsemspolupracoval už jako student, přijal jsem ji.S tím, že se zpěvem úplně skončit nechci.A protože moje manželka je úspěšná opernízpěvačka, rozhodl jsem se, že budu dělat ro-dině zázemí.

Jste uměleckým produkčním festivalu.Co to obnáší?Stručně řečeno, starám se o chod festivalu.Starám se o umělce, kteří sem přijedou, tak,aby se všechno správně načasovalo, a před-stavení proběhla tak, jak mají. Nejsem na tosám, je nás celý tým. Dostaneme schválenýdramaturgický plán a na nás už je, abychomkoordinovali všechny účinkující, během jed-noho dne mohli uspořádat třeba tři koncertynebo byli schopni závěrečný koncert zdublo-vat v Klášterních zahradách. Čili jednáme,plánujeme, koordinujeme tak, aby nedošloke karambolům.

Jste ale také ředitelem Smetanova domu.Pro festival pracuji externě. Ve Smetanovědomě jsem ředitelem od roku 2012. Mýmpřáním je pokračovat v tradici dobré kulturnípověsti, tak jak si Smetanův dům právem za-sluhuje. Žijeme ve městě, kde je veliká kul-turní konkurence, je tu mnoho kulturněčinných lidí, za což jsem velmi rád i přesto,že spolu občas termínově zápolíme. Po celýrok tu vzniká spousta zajímavých projektů,a to je dobře, protože možná proto je ta našeLitomyšl oproti jiným městům tak výjimečná.

světlit, protože se jim nikdy nemusel učit.Dobří pedagogové jsou většinou ti dříči, kteří,aby se dostali tam, kam se dostali, muselistrašně makat. Vyhrává ten, který se naučí ro-zumět sám sobě a svým hlasovým potřebám.

Stará se pedagog o kariéru svých stu-dentů?To je taková zvláštní věc. Byl jsem na stáživ Birminghamu a měl jsem možnost porov-nat anglickou a českou pěveckou školu. Kon-frontace je to zajímavá a ideál by bylsamozřejmě sloučit to dobré z obou škol.V Anglii byla v rozvrhu takzvaná veřejná pě-vecká hodina, kde se sešlo celé pěvecké od-dělení, určilo se, kdo bude zpívat, a každoulekci řídil jiný profesor zpěvu. Studenti takběhem školního roku slyšeli i jiný názor nasvůj problém. Taková konzultace žákastrašně posouvá dopředu. U nás, tedy nevím,jak je to teď aktuálně, ale když jsem studoval,bylo skoro nemyslitelné, aby šel student le-gálně na hodinu k jinému učiteli.

Čeho se vyučující báli?Že jim studenta někdo jiný zkazí, že ho svedez té správné cesty. Jako kdyby ta správnácesta byla jen jedna.

A jaké problémy studenti mají? Trému?Tak ta se neřeší, s tím se musí vypořádatkaždý sám. Ale obecně: operní zpěvák musíbýt schopen zpívat v daném celém svém roz-sahu, ten by měl být barevně vyrovnaný, pře-chody mezi rejstříky neznatelné. Nejtěžší jsoukrajové tóny – výšky, spodky – tenoři mají

Foto

Zde

na H

anus

ová

12

Přeshraniční hudební projektyEXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH

Svitavy jsou z Litomyšle za zemskou hranicí, na Moravě. Nijak to ovšem samo-zřejmě nebrání konání jednoho detašovaného festivalového koncertu právě tam.Ostatně – historické hranice dnes neplatí, v rámci Pardubického kraje, a tedyvýchodních Čech, je Litomyšl součástí svitavského okresu.

Dějištěm hudebního programu je ve Svita-vách již tradičně Kulturní centrum Fabrika.A přes hranice, v tomto případě státní, tamsměřují koncertovat protagonisté programupředposledního červnového dne – Komorníorchestr Leopoldinum z Polska. Těleso z vícenež půlmilionové metropole Dolnoslezskéhovojvodství, která se jmenuje Wroclaw, českyVratislav a německy Breslau. Z města, jehožjméno je možná odvozeno od jména českéhoknížete Vratislava, z města, které po několikstaletí patřilo do zemí Koruny české a roku1742 připadlo Prusku. Města, jenž se podruhé světové válce po odsunu německéhoobyvatelstva stalo polským. Sídla, které jepro rok 2016 Evropským hlavním městemkultury.

Na počest Leopolda I.Ve Vratislavi existuje kulturní instituce Naro-dowe Forum Muzyki. Financuje ji ministerstvokultury, kraj Dolní Slezsko a město. A právěpři ní působí orchestr, jehož název odkazujek historické univerzitní aule z 20. let 18. sto-letí, pojmenované na počest zakladatele uni-verzity císaře Leopolda I. Orchestr založiliv roce 1978 hráči filharmonie. Těleso má re-nomé, které mu otvírá dveře významných ev-ropských sálů a pódia důležitých zahraničníchfestivalů. V Polsku se pravidelně objevuje nafestivalech Wratislavia Cantans, Musica Polo-nica a Musica Electronica Nova i na světo-známé přehlídce soudobé hudby Varšavskýpodzim. Diskografie orchestru je zajímavá:sahá od alba Rossini Gala po CD, jímž dostáváprostor rakousko-americký modernista čes-

kého původu Ernst Křenek. Mezi autory pre-miér současných děl, psaných v poslední doběpřímo pro tento soubor, jsou třeba katalánskýautor Héctor Parra či britská skladatelka Ro-xanna Panufnik, dcera exilového polského di-rigenta a skladatele Andrzeje Panufnika.A Komorní orchestr Leopoldinum natočiltaké hudbu Leoše Janáčka.

Mozart i GóreckiNa koncertě ve Svitavách figuruje rovněžjeden český skladatel – žák a zeť AntonínaDvořáka Josef Suk, dědeček houslisty JosefaSuka, dlouholetý člen Českého kvarteta.„Nechte těch svých velkolepostí v moll,” říkalDvořák svému žákovi na pražské konzerva-toři. A tak osmnáctiletý adept kompozičníhoumění o prázdninách v Křečovicích, ve svérodné obci na Benešovsku, napsal Serenáduv tónině Es dur. Je to přesvědčivá, svěží, oso-bitá hudba, která má vzlet, která uchvátí me-lancholií i výraznou lyrikou a která oplývámelodiemi i jemnými nuancemi citu. Plně sevyrovná Smyčcové serenádě Dvořákově!Program koncertu je příjemně koncipován –Mozartova Malá noční hudba ani Griegovahistorizující suita Z časů Holbergových sa-mozřejmě nezklamou. Ale příjemným pře-kvapením mohou být Tři kusy ve starémslohu od Henryka Mikołaje Góreckého. Jehoživot se uzavřel v roce 2010. Patří spolu s Lu-toslawským a Pendereckým do trojice pol-ských skladatelů druhé poloviny 20. století,kteří zásadním způsobem spoluutvářeli vývojsvětové moderní hudby. Górecki byl po válcestoupencem radikální avantgardy, ale později

Komorní orchestr Leopoldinum Wroclaw

se přiklonil ke stylu, jemuž se říkává spiritu-ální minimalismus. K emocionálně působivé,vnitřně opravdové, do určité míry religiózní,oproštěné, jako by jednoduše a tradičně vy-tvářené hudební řeči, hudby velmi sugestivní.Polský orchestr slibuje klasicky koncipovaný,posluchačsky vstřícný program.

Petr Veber

Kulturní centrum Fabrika Svitavy

Vstupenkyještě v prodeji

pátek 24. června • 21.00 • zámecké nádvoříVINCENZO BELLINI: NORMALyrická tragédie o dvou dějstvích, vrcholnédílo italského belcanta.M. Fajtová, J. Horáková Levicová, J. Sulženko,V. Cikánek, S. Čmugrová, Sólisté Národníhodivadla, Orchestr a sbor Státní operydirigent: Enrico Dovico

středa 29. června • 19.30• Kulturní centrum Fabrika SvitavyEXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCHW. A. Mozart, E. H. Grieg, H. M. Górecki, J. SukPřední polský komorní orchestrLeopoldinum Wroclaw

čtvrtek 30. června • 19.30• piaristický chrám Nalezení sv. KřížeENSEMBLE BERLIN PRAGKomorní hudba barokních velikánů v podánívynikajícího mezinárodního souboru.J. D. Zelenka, J. S. BachEnsemble Berlin Prag

Foto

Łuk

asz

Raj

cher

t

Foto

Pat

rik

Bor

ecký

13

A jak se stali zámeckými pány? „To bylo tak,”začíná vyprávět Petr Kučera, „v Praze jsmevlastnili zajímavé pozemky a zrealizovaliúspěšný developerský projekt, díky němu senám sešlo dost peněz, které jsme se s man-želkou rozhodli využít na záchranu nějaké pa-mátky. A volba padla na Nové Hrady.” A tak sednes starají o dům s dvaatřiceti pokoji a o dal-ších šestnáct objektů a dvacet hektarů okol-ních zahrad. „A to prosím bez služebnýcha zahradníků,” říká k tomu zámecký pán, kterýse svou paní bydlí v polovině prvního patra.

Na výletě za různými slohyRokokový zámek v Nových Hradech, mimo-chodem jediný v tomto slohu u nás, si nechalv letech 1774 až 1777 vystavět hrabě Jan An-tonín Harbuval Chamaré. Ano, ten šlechtic,který vlastnil i nedaleký Potštejn a o jehožhledačské vášni psal v románu Poklad AloisJirásek. „Však dal rozkopat i zdejší baroknízámek, který stával na kopci nad zámkemsoučasným,” usmívá se Petr Kučera. V zámku se nachází expozice dobového ná-bytku dílem z majetku vlastníků, a to asi takčtvrtina, dílem ze sbírek Uměleckoprůmyslo-vého muzea. „Jedná se o docela netradičníexpozici,” říká můj průvodce. „Na baroknímzámku vidíte zpravidla barokní nábytek, naempírovém empírový, my tady máme průřezod baroka po secesi. Návštěvník se tu můžeprojít různými slohy." A obdivovat stůl a židleve stylu holandského květinového baroka, ro-kokovou ložnici, empírové kousky z Franciei třeba secesní kuřácký salonek z tuzemska.A nezapomeňte si ve všech pokojích povšim-nout záclon, závěsů, přehozů a deček, o které

pečuje paní Magda. „Často nám textilie vě-nuji sami návštěvníci,” podotýká paní zámku.

Ve stále zeleném divadleKe správnému zámku patří i zahrady. Mají jeVersailles, Schönbrunn i Nové Hrady. Jakoprvní začali majitelé zušlechťovat tu na čest-ném dvoře před zámkem. „Je ve francouz-ském stylu s brodériemi, tedy stříhanými,stále zelenými plůtky, lemovanými květi-nami," popisuje Petr Kučera. Krásné jsou ze-jména růže, kterých s manželkou pěstují na230 druhů. Pak mě můj průvodce vede dosvažité zahrady vlevo od zámku s kaskádo-

FESTIVALOVÁ ZASTAVENÍ VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Když člověk jede na zámek, kterému se přezdívá Malé Versailles či Český Schönbrunn,počítá s tím, že uvidí něco krásného a výjimečného, ale návštěva zámku v Nových Hradechu Litomyšle dokáže překonat i velmi optimistické předpoklady, a to díky majitelům, kterýmijsou manželé Petr a Magda Kučerovi.

Malé Versailles u Litomyšle

vými kašnami, které u rybníka pod zámkemkončí zahradou italskou s dalšími kašnamia plastikami. Doslova úchvatný prostor sepak návštěvníkovi otevře za zámkem, kde senachází zeleninová zahrada obehnaná zdía inspirovaná zahradami klášterními. Já siv ní představil Constance Bonacieux ze Třímušketýrů. Slušelo by jí to tam. Pak mě můj průvodce vede do labyrintu:„Je sedm set metrů dlouhý a projektoval homůj syn, zahradní architekt.” A protože la-byrint podle řecké báje skrýval Minotaura, jei tady. A nakonec mi zámecký pán ukazuje stále ze-lené barokní divadlo ze stříhaných tújí. Ne-nechte si tu letos ujít jedno z představeníholdovací opery Františka Antonína MíčiOperosa terni Colossi Moles v nastudovánísouboru Ensemble Damian z Olomouce.V rámci Smetanovy Litomyšle se v NovýchHradech ve dnech 22. až 25. června usku-teční celkem čtyři barokní večery.

Foto

arc

hiv

Čes

kom

orav

skéh

o po

mez

íMajitelé zámku Magda a Petr Kučerovi

Foto

arc

hiv

Čes

kom

orav

skéh

o po

mez

í

14

V rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle se ode-hrává několik desítek výstav, prostory Zámec-kého pivovaru však mají obzvláště atraktivnínáplň: výstavu Tohle není poesie! (Zhroucenícitů), která představuje část sbírky součas-ného figurálního umění Roberta Runtáka.

Kurátor výstavy a malíř Martin Gerboc sbírkucharakterizuje jako „výjimečnou i v evropskémkontextu”. To odpovídá tomu, že její majitelRobert Runták je poradcem britské Tate Gal-lery pro akvizice současného umění z východníEvropy a Ruska. „Nadšení a emocionalita, se

Smetanova výtvarná Litomyšl letos zpřístupňuje veřejnosti mimořádnou kolekcisoučasného figurálního umění. Jindy těžko dostupná díla od zásadních žijícíchčeských i zahraničních výtvarníků ze sbírky Roberta Runtáka jsou v unikátnímkurátorském konceptu až do 10. července představena v Zámeckém pivovaru.

SOUTĚŽTE SE ŠKODA AUTO

Vyhrajte na jeden týden nový SuperbStejně tak jako každým rokem mohou náv-štěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutě-žit i letos o hodnotné ceny. Stačí správně zodpovědět otázky na soutěž-ním letáku a vyplněný vhodit do připravenéhoboxu. Otázky vás prověří jak ze znalostiprogramu festivalu, tak i automobilového prů-myslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ten je tra-dičním partnerem Smetanovy Litomyšle.Losování proběhne 3. července 2016 v Kláš-terních zahradách.

Soutěží se o následující hodnotné ceny:1. Zapůjčení vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI

na týden. 2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu

Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě5 000 korun.

3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivaluSmetanova Litomyšl v celkové hodnotě3 000 korun.

Tohle není poesie! (Zhroucení citů)SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL

kterou Robert Runták přistupuje k budovánísvé kolekce, jde ruku v ruce s potřebou obsáh-nout vyčerpávajícím způsobem celek,” do-plňuje Gerboc. Ve sbírce i na výstavě jsouzastoupena díla vynikajících autorů včetně Jo-sefa Bolfa, Lubomíra Typlta, Krištofa Kintery,Petra Nikla či Michaela Rittsteina.

Jak nazírat tělo v uměníVe svém kurátorském konceptu se Gerboc za-bývá třemi různými přístupy k nazírání tělav umění a jejich důsledky pro interpretaci: na-zírání ve smyslu perverze těla a jeho převrácenískrze voyerismus; skrze jeho zobjektivnění, ka-tegorizaci či popis; a skrze jeho individualizacia použití těla jako prostředku sebeidentifikace.Diváka tedy čeká především figurální uměníve formě maleb, plastik i grafik.

Potřetí unikáty ze soukromé sbírkyVýstava Tohle není poesie! (Zhroucení citů) semůže uskutečnit díky nadačnímu fondu Bo-hemian Heritage Fund. Jeho president PavelSmutný k tomu říká: „Bohemian HeritageFund je partnerem Smetanovy výtvarné Lito-myšle již šest let, během kterých se tato částfestivalu rozrostla až na letošních neuvěřitel-ných 25 výstavních projektů. Náš nadačnífond v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšlejiž potřetí představuje veřejnosti sbírku sou-kromého sběratele. Po klasičtějších kusechje to letos kolekce současných autorů zesbírky významného mecenáše umění panaRoberta Runtáka, která je důkazem toho, žev dialogu se zahraničím můžeme být sku-tečně rovnocenným partnerem.”

15

Festivalový playlistPOSLOUCHEJTE S NÁMI

Současnost je náročná, jako bychom sedělina vahách, které naši individualitu kalibrujíhodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”.Ploužíme se pak životem s antidepresivy pokapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jakje to bezpečné, účinné a fajn. Není našímcílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný kok-tejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá,udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost.Hudba může snadno nastavit rytmus našehoběžného dne, dovolíme-li jí to, stane se námnevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitudo setmění. S technikou, kterou máme k dis-pozici, není žádný problém naprogramovat sivlastní rádio a každý den s jinými melodiemipřirozeně harmonizovat duši i tělo.A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejína přípravě či propagaci festivalu?

Hudbu poslouchám vlastně celý Boží den!Teď už spávám s otevřeným oknem a nášdům je obklopen několika stromy, v nichž sezahnízdili ptáčci – a já vstávám do hotovésymfonie! Sedám do auta, kde mám dvaplné zásobníky cédéček, které průběžněměním, doplňuji a kombinuji do různých„výběrů” z mých top písniček. A jeden takovýzrovna hraje, začínáme stylově, totiž o práci: Bratři Ebeni – Já na tom dělám…Cesta mi trvá kolem sedmi minut, slyšímtedy takéSpirituál kvintet – Pavana za deset švestkových knedlíků…Do ještě ztichlé kanceláře vstupuji s chara-kteristickým veršem „Smíš váhat jenomchvíli, čas ladí loutnu svou…” Nejdříve zevšeho zavírám okno, protože na pouličnímklavíru, který je příhodně umístěn přímopod mojí kanceláří, se dnes už poprvé někdosnaží rozplétati (obyčejně neřešitelné) pře-divo hitu pouličních klavírůLudwig van Beethoven – Pro EliškuZa den jsem svědkem přibližně třiceti po-kusů na toto téma, dalších dvacet obstaráváWolfgang Amadeus Mozart – Turecký pochodA pak že je klasika mrtvá!:-) Jednou i dva-krát za den ke mně dolehne hra opravdo-vého pianisty, ale ve valné většině případůněkdo jenom mlátí pěstmi (pěstičkami) doklaviatury v bujaré sebedůvěře, že se tookolí líbí. Dovoluji si vyjádřit kvalifikovanoupochybnost, že by snad mělo – či dokoncemohlo – jít o interpretaciLuboš Fišer – Sonáta pro klavír č. 4,kde je hra pěstmi předepsána. Onu drama-tickou kompozici slyším pořád v duchu.A nikdy nezapomenu, jaké ohromení jsempocítil, když jsem ji v podání křehké EvyKrámské slyšel prvně! Zapínám PC a od téchvíle se můj playlist mění v pracovní. Brzymne v Praze čeká rozhovor o dramaturgii

zahajovacího koncertu 2017, na němž přiví-táme Maestra Byčkova; zní jen a pouze Čaj-kovskij. Občas se vracím, porovnávám,stopuji:Petr Iljič Čajkovskij – Francesca da Rimini op. 32– Slovanský pochod op. 31– Bouře op. 18– Předehra – Fantazie Romeo a JulieAle už je té – byť tuze krásné – romantickétragiky dost, a tak uvítám, když na návštěvupřicházejí snoubenci, které budu v létě od-dávat. Vybíráme společně muziku, na pro-gramu mimo jinéJeremiah Clarke – Pochod Prince DánskéhoNa mém posluchačském nebi všedního dnese však vyskytují i mráčky až mraky. To kdyžstihnu oběd – mnoho restaurací je zamo-řeno opravdu hustým „hudebním smogem”.Rytmus duc – duc – duc – duciduci / duc –duc – duc – duciduci mi spolehlivě otrávíi konzumaci čevabčiči, natož pokrm chutěsofistikovanější! Nejsem si úplně jistý, zdapersonálu škodí více kouření hostů či tento

Vojtěch Stříteskýumělecký ředitelSmetanovy Litomyšle

vlezlý všudypřítomný kravál. U některýchobsluhujících již lze pozorovati záškubytance svatého Víta a já bych z něj zcvoknultak do týdne!Odpolední jednání jde jedno za druhým, te-lefon si také nedává pokoj, takže pořádnámuzika až kolem 16.30, ale ta stojí za to! Sta-huji jednu z nejkrásnějších a nejsilnějšíchkompozic Wojciecha Kiłara, kterou hodlámprosazovat jako Velké finále, nejlépe jubilej-ního 60. ročníku. Více prozradit nemohu –festivalové noviny čte i konkurence. Před 19.00 pravidelná chvilka přípravy jubi-lejního – 20. Koncertu na přání, který budemít podtitul Tentokrát plný překvapení!Aktuálně jsem asi na čtyřiceti pěti v úvahupřicházejících titulech, další nápady se jenhrnou. Ale ve finále bude prostor jen asi na12–15 skladeb… Z podstaty věci nemohu pro-zradit více. Ale abych stihl večerku! V autěmě čekajíDire Straits – Private Investigations Doma, při večeři a četbě teletextu, musí být– a je – absolutní ticho! Až později, na usmí-ření s celým dnem i se sebou samým, jakomušelínový plášť na všechny nervy, omylyi malá dramata takové, řekl bych, filozoficképloužáky:Pink Floyd – Wish You Were HereThe Doors – The EndAle úplný konec to ještě není. Kdo si ještěpamatujete klasická elpíčka z Eterny čiMelodije? Mám na nich spoustu skvostů.Den i playlist končí Rolfem Uusvälim a velko-lepými varhanami rižské katedrály (bezdoktorky Čeňkové!):J. S. Bach: Partita „O Gott, du frommer Gott” BWV 767Tak dobrou noc…

Pokud byste zatoužili sdílet s VojtěchemStříteským jeho oblíbené melodie, stačínavštívit webové stránky festivalu.

Foto

Rad

ek K

alho

us

Záznamy noční hlavySMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL

Galerie vznikla jako depozitář uměleckýchděl Ludmily Jandové, matky majitele, záro-veň ovšem zahrnuje sbírku grafických listůvíce než tří set autorů a též je místem, kde sekonají výstavy současných tvůrců, staršíi střední generace. Budova galerie je navr-žena tak, aby se přirozeně prolínal vnějšíi vnitřní prostor, příroda tím volně vstupujedo uměleckého díla a dílo do přírody, čím seemociální působení vystavovaných prací vý-razně akcentuje.

Daniel PeštaSoučástí Smetanovy výtvarné Litomyšle jevelmi působivá výstava zasvěcená DanieluPeštovi, významnému multimediálnímu vizu-álnímu umělci, který ve White Gallery vysta-vuje projekt, s nímž se představil na loňskémBienále v Benátkách a který je adaptován pro

zdejší prostory. Pešta se dlouhodobě věnujeanalýze spánkového procesu a výsledkysvých zkoumání shrnul v cyklu asambláží,které nazval Záznamy noční hlavy. Vycházíz principu poetiky snů, naturalistických,svíravě děsivých, a nechává návštěvníka, aby

Příští číslo festivalových novin vycházíve čtvrtek 30. června• rozhovor s Jakubem Hrůšou• Ensemble Berlin - Prague• Carolus Rex• rozhovor s Vojtěchem Stříteským• Jak se obléknout na koncert... a mnoho dalšího

Těšte se na příště

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 5000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s.• Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kulturyDaniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmanaPardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodníhooperního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj,Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispěníMinisterstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem,Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Generální partner festivalu

Najdete je i nawww.smetanovalitomysl.cz

Titulek titulek titulek

titulek titulek

Titulek titulek titulek

titulek titulekfestivalové noviny 258. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 16. června 2016

Byla to tenkrát událost, v roce 1910! Ame-

rickým průkopníkům radiofonie se poda-

řilo vysílat z Metropolitní opery. Live, jak

se říká. Do éteru, prostoru řeckých filo-

sofů a výsostné domény Boha, „vtrhla”

nejprve Tosca, pak Enrico Caruso, ale také

Ema Destinnová. Dnes bychom se asi jen

velmi zdvořile pousmáli kvalitě zvuku, kte-

rého se nemohli nabažit majitelé sluchát-

kových krystalek, a o rozhlasovém vysílání

v pravém slova smyslu už vůbec mluvit

nemůžeme, to čekalo na svou inauguraci

dalších šestnáct let.

A jak už tak na světě všechno souvisí se

vším, v roce 1910 se narodil operní pěvec

Karel Kalaš, který přijel 4. června 1949

spolu se souborem Národního divadla do Li-

tomyšle, aby se zdejšímu publiku představil

v roli Žalářníka ve Smetanově Daliborovi.

Nejen tímto představením se započala his-

torie festivalu Smetanova Litomyšl a u ta-

kové události nemohl chybět – rozhlas.

Nepočítaně přímých přenosů odvysílali

z Litomyšle od té doby jeho zaměstnanci,

po rozhlasových vlnách vstoupila díky je-

jich erudici hudba té nejvyšší kvality do

milionů českých a moravských domác-

ností, aby potěšila, přinesla radost.

Krombholz, Vajnar, Válek, Lenárd, Brau-

ner. Co mají tato jména společného?

Jedno klíčové slovo je Symfonický orchestr

českého rozhlasu – SOČR. První dva jme-

novaní stáli u jeho počátků, tři následující

reprezentují jeho současnost. Druhé klí-

čové slovo zní Smetanova Litomyšl. Všech

pět dirigentů zde předvedlo své umění a ve

festivalové historii zanechali nepřehlédnu-

telnou stopu.

Bezmála šedesát let spolupráce rozhlasu

s festivalem a devadesát let, které letos

uplynou od založení Symfonického orches-

tru Českého rozhlasu, to jsou milníky,

které nelze ignorovat. Devatenáctý červen

bude tedy na Smetanově Litomyšli zasvě-

cen rozhlasu. Krom jiného v přímém pře-

nosu odvysílá barokní hudbu českých

piaristů i koncert, jehož se nemohou do-

čkat mnozí z nás. Mahlerovu Symfonii

tisíců. „Myslím, že není lepší způsob, jak

slavit, než provést Osmou Mahlerovu sym-

fonii. Litomyšl je klenot a skvost opery

a koncertů v Evropě… to mohu říct, protože

už tam budu nejmíň podvacáté,” vyznává

se dirigent Ondrej Lenárd, jenž spolu

s orchestrem, na devadesátníka v doko-

nalé formě, rozezní Zámecké návrší monu-

mentálním opusem geniálního skladatele,

jeho poselstvím lásky v bezcitných časech.

Ve stínu výše uvedených událostí ovšem

nezůstanou další vynikající koncerty.

Skvělá Česká Sinfonietta uvede pod tak-

tovkou Radka Baboráka vídeňské klasiky,

v často nehrané, „minimalistické”, a navíc

baletní podobě zazní působivá Carmina

Burana, těšit se můžeme na nové nastu-

dování Smetanových Braniborů v Čechách,

nezapomenutelná jistě bude barokní

opera v Nových Hradech a velký zážitek

slibuje koncert Anety Langerové v dopro-

vodu… Symfonického orchestru Českého

rozhlasu.

Staré lásky nerezaví. A to je dobře.

Přátelství, které zpečetil čas

Den rozhlasu na Smetanově Litomyšli

Nemáte předchozí číslafestivalových novin?

festivalové noviny58. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 6. června 2016

Kvalitní přátelství dokáže přetrvat věky.

Protože má na čem stavět, o co se opírat.

Z faktorů, které ho udržují ve formě, by-

chom mohli sestavit celý dlouhý seznam.

Určitě by v něm ale nechyběla vůle. Vůle

postavit se překážkám a zkouškám, které

osud rafinovaně skládá a spřádá a za tou

barikádou komplikací poťouchle vyčkává,

jak si s jeho nástrahami poradíme. Často-

krát se vskutku, jak se říká, láme chleba.

Mnohé přitom odpadne, o to vyšší kvalita

ale zůstává.Přátelství mezi městem Litomyšl a hudeb-

ním festivalem Smetanova Litomyšl má

také pěkně pevné podloží. „Táhnou” to

spolu už osmapadesát let, věrně bok po

boku. O vůli chtít překonávat překážky, jež

se jim za tu dobu permanentně stavěly do

cesty, by se dal napsat obsáhlý román.

„Pro mnohé z nás znamená festival citovou

záležitost,” píše Radomil Kašpar, starosta

Litomyšle, hned na následující straně.

Úplně stejně budou mluvit ti, kteří festival

připravují. Emoční nasazení obou zainte-

resovaných stran má jediný cíl – zpříjemnit

život všem, kteří v Litomyšli našli svůj

domov, i těm, kdož do tohoto krásného

města na festival zavítají.Letošní festivalový rok, přestože sám

o sobě nijak kulatý není, přináší mimo-

řádný program, který v určitých dimenzích

přesahuje ročníky předchozí. Tímto kon-

statováním v žádném případě nechceme

snižovat jejich vysoké renomé, nicméně

posuďte sami: osm operních titulů, což je

historicky nejvyšší počet. Dva koncerty,

které nejenže hned tak neuslyšíte, natož

aby byly provedeny na jediném místě! Ano,

máme na mysli Mahlerovu Osmou symfo-

nii, známou jako Symfonie tisíců, a Mši

Leonarda Bernsteina. Mahlera zahraje

Symfonický orchestr Českého rozhlasu

(letos slaví devadesátiny) v rozšířené se-

stavě. Doprovodí sólisty, dětský sbor a dva

sbory smíšené. Na druhém zámeckém ná-

dvoří se tudíž sejde ansámbl čítající na tři

sta členů. Unikátního Bernsteina představí

hudebně nadaný Vojtěch Dyk. A další

zážitek: Spojené smyčcové sekce tří

orchestrů, Janáčkovy filharmonie Ostrava,

Moravské filharmonie Olomouc a Komorní

filharmonie Pardubice předvedou své

umění v pořadu Sólo pro 100 smyčců.

S novým originálním programem přijíždí

Dagmar Pecková, která se v Litomyšli před

dvaceti lety vdávala, hold Karlu IV. k sed-

misetinám složí hned dva vynikající vokální

soubory – Tiburtina Ensemble a Schola

Gregoriana Pragensis, událostí bude gala-

koncert Hvězdy operního nebe… Omlou-

váme se, ale celý program festivalu

vyjmenovat nemůžeme, byť by si to zaslou-

žil. Tak už jen Velké finále: slyšet Smeta-

novu Mou vlast s Českou filharmonií v její

současné formě a s jedním z nejlepších

mladých dirigentů dneška Jakubem Hrů-

šou v Litomyšli, to je něco, na co se dá jen

těžko zapomenout! Bohatý program hudební doplní o nic méně

obsáhlý program doprovodný, a to zdaleka

nemyslíme jen výtvarnou část festivalu.

Nuže, užijte si tedy plně toho, za čím se

sjíždějí lidé ze všech koutů Česka – krásné

hudby i magie svého města.

Každý rok ve stejnou dobu.Po padesáté osmé

Titulek titulek titulek

titulek titulekTitulek titulek titulek

titulek titulek

festivalové noviny1

58. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 9. června 2016

Pohybujeme se v sítích. Sociálních, svého

vlastního života, dobrých i špatných

vztahů, v sítích věku nejistoty, jak o něm

mluví sociolog Bauman. V sítích, které nás

někdy spoutávají a škrtí, strnulí jak v ko-

konu sotva popadáme dech, ztrácíme víru,

že se nám ještě kdy podaří nadechnout.

Přesto jsou východiska. Můžeme přece

věci měnit. Síť je flexibilní, má mnoho

podob. A jednou z nejkrásnějších je vari-

anta utkaná z notové osnovy. Pět linek,

čtyři mezery, spousta černých teček – za-

kuklených tónů, které rezonují prostorem,

víří v našich hlavách, tančí s námi, v nás,

dovolí nám zažít pocit, kdy se na chvíli

sami stáváme... hudbou.

Hudba. Uklidňuje, uvolňuje, přináší radost,

harmonizuje duši.

Hudební síť radosti se každý rok, a letos už

to bude popadesáté osmé, rozprostře

nejen nad nádherným litomyšlským rene-

sančním zámkem, nad Zámeckým návr-

ším, ale i nad celou Litomyšlí. V červnu

prostě mívá město dokonalé pokrytí…

Zkusme se jí dotknout, kdekoli, rozezní se

operou, slavnými áriemi, uslyšíme klavír,

podmanivé housle i úderné tympány, po-

nese nás časem daleko, daleko do minu-

losti, aby se náhle zhoupla v rytmu rocku,

jazzu a vrátila se ke klasice. Skrývá se v ní

příběhů jak z pohádek Tisíce a jedné noci.

I když… „Ať vám napovídali, co chtěli o tom, co

která hudba znamená, zapomeňte na to.

Smyslem hudby nejsou nějaké příběhy.

Hudba není nikdy o něčem. Hudba prostě

je – sama o sobě. Tvoří ji spousta nádher-

ných tónů a zvuků sestavených tak dobře,

že je potěšení je poslouchat,” napsal

americký dirigent a skladatel Leonard

Bernstein s dodatkem, že „je-li k hudební

skladbě připojen nějaký příběh, nic proti

tomu. Svým způsobem to dává hudbě

ještě další význam. Ale je to něco přida-

ného, jako hořčice k vašemu párku.

Hořčice není jeho součástí. Je navíc.

Právě tak ani příběh není součástí hudby.

A hudba ve skutečnost nikdy nepopisuje

příběh, dokonce ani když je s ním spjata.”

Tahle Bernsteinova slova by se ovšem dala

vyložit i takto: hudba nemá žádný „obecný”

příběh, ale můžeme do ní vložit bezpočet

svých soukromých, intimních příběhů,

které nás naplní štěstím, radostí a poho-

dou. Ostatně pojďme si to vyzkoušet přímo

na Bernsteinově díle. Jeho Mši, legendární

kontroverzní, žánrově komplikovaně zařa-

ditelnou skladbu, uvede Vojtěch Dyk. Sdělí

nám svou představu. Uvidíme, jaká bude

ta naše.Už z pouhého nahlédnutí do programu le-

tošního ročníku Smetanovy Litomyšle je

zřejmé, jak se festival mohutně nadechl,

síť velkoryse rozepjala křídla. A hudba

trpělivě čeká. V Litomyšli už mnohem víc

než půl století. Připravena nás přijmout,

obejmout, rozveselit, utěšit.Vítejte opět na Smetanově Litomyšli,

přátelé!

Smetanova Litomyšl 2016

Opět s vámi a v plné kráse

Osík. Místo, které nezasvěcený málem mine, tak je srostlé s okolní krajinou.Nenápadnost ale skrývá velký potenciál. Téměř nečekaný, tady, jen pár kilometrůod Litomyšle, uprostřed luk, pod korunami stromů, při meandrech říčky plné ryb.Ze zeleně roste bílá galerie minimalistických tvarů – White Gallery Martina Jandy.

do jeho obrazů projektoval své vlastní „zá-znamy noční hlavy”, čímž význam symbolůlibovolně individuálně mění. Prostor asam-bláží je semknut „black boxem”, jakousitemnou komorou, jíž návštěvník může pro-cházet jako svou myslí. Dokonalý protikladčistě bílému prostoru White Gallery.V další část galerie jsou instalovány velko-formátové obrazy (některé vznikly speciálněpro tuto výstavu) a sochy z plátna a včelíhovosku, jehož vůně se galerií jemně nese,a emočně tak dotváří celkový dojem z expo-zice. Podstatnou součástí výstavy je vizuálněi zvukově promyšlená autorská videopro-jekce s výrazným motivem dvou těhotnýchžen – symbolem jedinečnosti zrodu lidskéhoživota.„Jak tomu již v prostředí White Gallery bývázvykem, výtvarný koncept přerůstá vnitřní di-menzi výstavního prostoru i do exteriéru.V případě Daniela Pešty se tak děje koncep-tuálním projektem Gravitation Zero II. K pro-pojení vnitřní i venkovní instalace využíváautor voskový objekt dvouhlavého zvířete na-zvaný Double Face, jímž otevírá myšlenku,noční snové schizofrenie’. Brilantní voskovámodelace plastiky dvouhlavého telete,umocněná průhledem, kde každá z hlavvyužívá samostatnou prosklenou plochu bu-dovy, vzbuzuje silný emoční zážitek a podpra-hově vyvolává otázky, kam až může dojítumělá manipulace genomu a jeho zneužití,”říká Martin Janda, který je též kurátorem vý-stavy. Jistě velký zážitek čeká všechny, kteří WhiteGallery navštíví na podzim. Jeden z Pešto-vých objektů, instalace madon v zahradě,ožije. Nikoli mechanicky, jak bychom mohlipředpokládat, ale silou výrazu lidského těla.Ve speciálně koncipovaném programu sepředstaví balet Národního divadla.