Farnost Rousi novec 2/19 web FarnŪ zpravodaj 24...pro dobrou věc. Setkávali jsme se řadu nedělí, diskutovali jsme a přemýšleli, čím akci oboha-tit. Každý přinesl mnoho

FARNÍZPRAVODAJ 2/2019P R O FA R N O S T I R O U S Í N O V A K R Á L O V O P O L S K É VÁ Ž A N Y

Mše sv. z misijního dne za účasti biskupa Vojtěcha Cikrleho

2 FARNÍ ZPRAVODAJ 2/2019

děkovat Pánu Bohu za vše, co nám dává.Tímto dávali svá svědectví víry v Ježíše Kristaa tak se naplnilo heslo papeže FrantiškaPokřtění a poslaní.

Děkuji všem, kteří přispěli do tohoto zpravo-daje svými články, fotografiemi a všem, kteří sidali práci při jeho tvorbě, abychom i my oby-čejní čtenáři z něj měli radost a také si uvědo-mili, že naše farnost neustále žije životemsvých farníků, protože jsme pokřtěni a posláni.

Ze srdce žehnám redakci, autorům a Vámvšem čtenářům

Váš farář Ondra

Milí farníci,druhé číslo farního zpravodaje vychází v říj-

nu, a právě říjen letošního roku vyhlásil papežFrantišek za měsíc zasvěcený misiím. Svatýotec nám mimořádně připomíná, že jsmepokřtění a poslaní. Ale k čemu nás vlastněposílá? Když budete pozorně číst náš zpravo-daj, zjistíte, že od začátku roku každý z násneustále kráčel misijními stezkami svéhoosobního života. Některým se to podařilodoslova. Účastnili se pouti, poutních zájezdů,byli na táborech, duchovní nebo charismatickéobnově či na jiných setkáních. Jiní se ve skry-tosti všedního dne s vděčností a láskou snažili

FARNÍ ZPRAVODAJ 2/2019 3

Vážení a milí čtenáři,dostává se vám do rukou již 19. číslo naše-

ho farního zpravodaje, který začal vycházet odroku 2003, a jeho cílem bylo a je i nadále Vásinformovat o tom, co se v našich farnostechv uplynulém období událo.

Farní zpravodaj vycházel nejprve jedenkrátročně pod názvem „Vánoční zpravodaj“ a jakjiž název napovídá, byl vydáván v předvánoč-ním období a snažil se vás informovat o udá-lostech daného roku. Co však tento zpravodajbohužel nemohl zajistit za aktuální rok, bylyinformace o celkovém hospodaření jednotli-vých kostelů o počtu křtů, svateb a pohřbů anio akcích farnosti ve vánočním období a v závě-ru daného roku. Abychom toto zajistili, roz-hodli jsme se v roce 2017, že od roku 2018 jižnáš „Farní zpravodaj“ začneme vydávat dva-krát ročně.

Bylo dohodnuto, že Farní zpravodaj č. 1daného roku podá informace o hospodaření zacelý uplynulý rok a také informace o význam-ných opravách za uplynulý rok a rovněž jed-notlivé kostely podají informaci o tom, co sev uplynulém roce v každém kostele odehrálo.

Farní zpravodaj č. 2 naopak bude informo-vat zejména o akcích farností, které probíhajízejména v období 3.–8. měsíce (poutě, zájez-dy, významné farní akce, rozhovory apod.).

V tomto číslo farního zpravodaje tedynajdete především články o dění v našich far-nostech v období 3.–9. měsíce. Již dříve jsmese rozhodli, že nebudeme opakovaně připomí-nat některé pravidelně se opakující farní akce,jako jsou hody a každoroční pouť do Křtin, aledáme větší prostor ostatním akcím (pěší pouťdo Žarošic, autobusová pouť do Olomoucea vícedenní pouť, která je vždy organizována

někam jinam). Rovněž jsme zařadili několikčlánků našich farníků, kteří se chtěli s vámipodělit o svůj duchovní zážitek a článkyo našich dětech a mládeži.

Nejvýznamnější akcí naší farnosti v roce2019 však bez pochyby byl „Misijní den“ denkonaný 18. 5. pro celou diecézi. Určitě si takérádi přečtete rozhovor Evy Modlitbovés otcem Ondřejem, který vám povyprávío svých dojmech po ročním působení v našichfarnostech.

V zájmu ještě lépe vás informovat jsme rov-něž zařadili informace o Fondu PULS na pod-poru kněží a pastorace brněnské diecéze.Přesto, že je tato informace trochu podrobněj-ší myslíme si, že je potřeba ji podat v tom roz-sahu jak byla napsána, aby byla informace úpl-ná. Několik původně zamýšlených článků,jsme proto přesunuli do zásobníku článků proFarní zpravodaj 1/2020, který bude hodnotitcelý rok 2019 a podá vám také vámi žádanéinformace o hospodaření kostelů a podrobnouinformaci o velkých opravách kostela sv. MaříMagdalény a kostela Filipa a Jakubav Královopolských Vážanech.

Vzhledem k tomu, že jsme byli v minulostizvyklí mít ve Farním zpravodaji i informacio zpovídání a pořadu mší ve vánočním obdobía na přelomu roku, včetně koncertů, předpo-kládáme vydat v tom čase ještě jednoduchýdvojlist s těmito informacemi. Jinak znovu při-pomínám, že všechny aktuální informacenajdete v nástěnkách u kostelů a na wwwstránkách našich farností www.farnostrousi-nov.cz.

Děkujeme všem přispěvatelům za krásnéčlánky a přejeme Vám pěkné čtení

Václav Slovák

Sloupek redaktora


Už je to rok, co k nám přišel P. AndrzejWasowicz. Stále si zvykáme na jeho polštinu,dlouhá, ale milá kázaní či jeho osobitý vtipi povahu. Vzpomínáme na otce Michaelaa otce Stanislava, kteří tu s námi byli řádkulet, možná i srovnáváme. Ale co otec Ondřej?Jak si zvyká on na nás? Je tu rád? Děláme muradost, či starost? Jak vnímá uplynulý roks námi farníky? Pokusila jsem se na toto témav našem rozhovoru položit otci pár otázek…

1. Uplynul rok od Vašeho příchodu k nám.Mnohé se ve farnosti změnilo a mnohé zůsta-lo. Jak vnímáte uplynulý rok. Jak se Vám tulíbí?

Ačkoli máte ještě v paměti otce Michaelaa Stanislava, v srpnu to byl rok,co jsem přišel a měl na náměs-tí u sv. Máří Magdalény svouprvní mši svatou. Říkáte si, žeje neuvěřitelné, jak ten čas letí.Věřte mi nebo ne, že tento rokmi také utekl. Kromě řady pas-toračních aktivit si zvykám nacelou administrativu a pozná-vám rozsah našich farností a todoslova. Objíždím s členy farnírady všechny pozemky a lesyv našem vlastnictví, dáváme dopořádku nájmy, konzultujemepřípadné opravy budova seznamuji s veškerým majetkem farnosti.Snažím se tak navázat na práci otce Michaela.Pomalu poznávám místní obyvatele i zástupceobcí. Mám velkou radost, že už poznávám tvářeVás farníků. Občas se potkáváme na náměstí,popovídáme a už trošku vím, na koho se mohuobrátit, pokud potřebuji něco vyřídit či pomoci.Za to Vám moc děkuji. Mnozí z Vás se mě stáleptáte, jak se mi tu líbí. Chtěl bych využít tentozpravodaj k tomu, abych Vám řekl, že jsem tuvelmi rád. Takže se nemusíte obávat, že bychbyl nějak zklamaný. Naopak je mi radostí tus Vámi být.

2. Co Vás překvapilo nebo potěšilo čipovzbudilo, když jste přišel k nám? S čím sinaopak nevíte rady?

Člověka potěší každá maličkost, když jeupřímná – myslím tím od srdce. Vždy je promne důležitá především práce a kontakt s lidmi.

Rok s otcem OndřejemTěší mne, že se mezi vámi najde pár horlivců,kteří se podílí na chodu farnosti. Překvapilo mě,kolik akcí v roce pořádáte, zvláště pak s údivemsleduji vaše nadšení z pěších poutí. V dnešnímsvětě jsou lidé unaveni svými povinnostia nemají, jak říkají, na nic čas. Proto si vážímkaždé pomoci z vaší strany. Trošku mne mrzí, žetěch aktivnějších farníků není víc a tak na větši-nu práce zůstává málo lidí, což je škoda, neboťje mnoho plánů či aktivit, které bychom jakofarnost se zapojením více lidí mohli uskutečnit.Jeden člověk na vše nestačí a s vaší větší aktivi-tou bychom mohli být živějším společenstvím.Potěší mne a povzbudí, když se s Vámi mohunejen neděli, ale i ve všední den pomodlit v kos-

tele, a jsem rád, když před mšísvatou a po ní slýchávám mod-litbu. V neděli bývají kostelytéměř plné. Jen si říkám, že zdechybí střední generace…

3. Příchodem jednoho kně-ze místo dvou nastal pro-blém. Ve všech kostelíchbohužel nejsou bohoslužby.To trápí velkou řadu farníků,co byste jim vzkázal.

Prosím, nemyslete si, že totrápí jen vás, ale trápí to i mnea to velmi. Jsem tu sám na pětkostelů a nevím, co s tím dělat.

Řešíme to s pastorační radou, děkanem i bisku-pem a východisko stále nenacházíme. Nezbývámi nic jiného než se spolehnout na to, že jednousi na to zvykneme a přijmeme tuto situaci jakofakt. Věřte mi, že jinak to už zřejmě nebude,neboť kněží je málo. Budu se vám snažit vyho-vět, jak jen to půjde. Mám zdravotní potíže a 5nedělních mší svatých není v mých silách zvlád-nout. Již jsem se o to pokusil a nedopadlo todobře…

4. V loňském roce jsme uspořádali novou,tedy pro nás novou, a myslím, že pěknou akci– Misijní den, při které se zapojilo mnohofarníků. Jak vás tato myšlenka napadlaa máte další plány, co by se v naší farnostidalo realizovat?

V naší farnosti je katechetkou paní JanaZehnalová, diecézní ředitelka Papežskýchmisijních děl. Já i moji přátelé kněží jsme již

Otec Ondřej


misijní den pořádali a tak mne napadla myšlen-ka tuto akci uskutečnit i zde. Na organizaci tétoakce se podílela řada farníků, díky tomuto set-kání jsem poznal mnoho lidí, kteří se nadchlipro dobrou věc. Setkávali jsme se řadu nedělí,diskutovali jsme a přemýšleli, čím akci oboha-tit. Každý přinesl mnoho nápadů. Lidé měli nastarosti občerstvení, misijní jarmark, hry proděti, prezenci či mši svatou. Pozvali jsme bis-kupa Vojtěcha, který s námi trávil celé misijníodpoledne. Ráno po příchodu na faru se otecbiskup pomodlil, vzal kytaru a zazpíval si a vesvém kázání pronesl myšlenku o tom, že každýz nás je misionářem a že máme tuto myšlenkudál předat i našim dětem. Dalo nám to zabrat,ale stálo to za to. Po organizační stránce bylovše perfektně zvládnuto a na misie se poslalai nějaká ta koruna. Moc všem děkuji.

5. Když už jsme u těch dětí. Velmi pěknéa živé jsou dětské mše a i mládež Vás máv oblibě. Plánujete i letos pro ně nějaký pro-jekt či akce?

Opravdu mne mají v oblibě (smích)…, takděkuji. Děti jsou živé a mají rády pohyb, protoje dětská mše taky živá a plná dětských ukazo-vaček. Děti mohou tancovat a skákat a prožítmši tak, jak je jim blízké. V letošním roce jsmepro ně připravili projekt Noemova archa, kde seděti seznamují se zvířátky, která vystupujív bibli. Všechny vás srdečně zvu. Rád se setká-vám i s naší mládeží. Jezdíme do kina, vypráví-me si příběhy ze života a modlíme se. Mládežpotřebuje naši podporu, a to hlavně od rodičův naší farnosti. Jsem rád, když naše mladévidím. Zdá se mi ale, že jich je v kostele stálemálo. Možná je to tím, že mám dlouhá kázání.

6. Myslím, že už si pomalu zvykáme na vášpolský přízvuk, řada lidí si chválí vaše kázá-ní, i když jsou někteří, pro které je delší, nežbyli zvyklí. Jak se takový kněz připravuje nakázání a jak dlouho vám trvá příprava?Zvlášť, když čeština není váš rodný jazyk?

Víte, právě dlouhé kázání osloví větší skupi-nu lidí, neboť v něm každý najde místo, kterého osloví. Zde není důležité, kdo káže a jak, alejak jsme otevření působení Ducha Svatého. Nanedělní kázání se připravuji celý týden.Všechny situace, které vidím okolo sebe, tele-vize, media nebo knihy a myšlenky, které čtu…Vše, co zažiji, každým dnem v sobě zpracová-vám a uvažuji, zda by se to nehodilo do kázání

pro vás. Neustále zvažuji každé postřehy a takje chystání dlouhé a náročné. I Vaše problémya setkávání s Vámi mi dávají nejlepší témata nakázání. Když znám Váš život, tak z něj mohučerpat. Jak říká papež František: „Farář by mělznát nejen jména svých farníků ale i jménajejich mazlíčků.“ Doufám, že můj přízvuka čeština Vám už moc nedělá problémy, protoi kvůli tomu je mé kázání dlouhé. Některé pasá-že v bibli jsou složité, že dávají i biblistůmzabrat, proto se snažím určité příběhy z biblepodat tak, abyste je lépe pochopili.

7. Moc Vám děkuji za rozhovor. Co bystena závěr vzkázal nám farníkům po rokuu nás?

Rád bych Vám všem popřál, abychom bylik sobě dobří a měli se rádi. Učme se být šťastniv našem každodenním životě a spokojme ses tím, co máme. Neboť je to velké umění lid-ského života. Nemysleme si, že dosaženímmimořádného úspěchu nebo koupí věci budemešťastnější. Ta pravá radost by měla být z lidí,které máme rádi a jsou kolem nás, z každýchmaličkostí a malých věcí. Varujme se závistia sobeckého jednání, neboť nám to zničí všech-no hezké. Blíží se adventní doba a Vánoce,budeme se připravovat na narození našehoPána. Ten se rodí v našem životě každým dnem,kolikrát přistupujeme ke svátostem, kolikrát semodlíme, prokazujeme ostatním dobro, daruje-me úsměv a tím radost, potěšíme a podámeruku tomu, kdo ji potřebuje atd.

Ať Pán žije mezi námi, to nám přeji jako vášfarář. Modlím se za Vás každý den a také Vásprosím o modlitbu za mne.

Pro mne jako členku farní rady i katechet-ku byl tento rok s otcem Ondřejem velkýmpřínosem a poznáním. Myslím si, že náš panfarář si získal naši mládež, pozvedl pastorač-ní činnost farnosti, snaží se pochopit našeproblémy, mentalitu a věřte mi, že má zájemi vyřešit problémy a stížnosti v naší farnosti.A těch problémů není málo. Občas mne tro-chu mrzí to naše věčné srovnávání. Je to dlemého chyba. Tak jak je každý z nás jiný, takje jiný i kněz a právě ta změna má být pří-nosem. Věřím, že příchod otce Ondřeje jevelkým přínosem pro naše celé společenstvía přeji Vám i jemu radost být spolu a pože-hnání našeho Boha Otce pro nás všechny.

Eva Modlitbová


Program setkání podobný, jeho náplň vždyvšak něčím jiným ozvláštněna.

V tomto duchu se nesl masopustní rej 3.března 2019 ve Svornosti. Sál byl naplněný doposledního místa. Každý s napětím očekával,od čeho a jak se bude letos program odvíjet.Zvědavost byla patrná v tvářích všech přítom-ných včetně o. Ondřeje.

Za léta pořadatelské činnosti je už vytvoře-ný pevný skelet, kterému se dává vždy jinátvůrčí podoba. Letos se jí ujala slečna EvaModlitbová se svým týmem. O osobní pohodua spokojené posezení se staral pan VáclavHůlka se svou skupinou. Obdařovali přítomnépestrostí dobrot. Vinné sklepy Moravy vydalysvé bohatství. A pak i šikovné ruce kuchařek,guláš přišel každému vhod. Po něm doušekvína vytvářel dobrou náladu během celéhoprogramu. Tvůrci sladkostí byli odměněnidiplomem. Převažovaly zkušené ženy,a dokonce byl oceněn i jeden muž.

Náladu hned od začátku rozproudila cimbál-ka Kalečník pod vedením primáše Pavla Švej-nohy. Svůj ansámbl obohatil vyhranými a zku-

Farní masopustšenými muzikanty, cimbalistou s houslistou.Jádro jeho skupiny tvoří talentovaní mladímuzikanti, basista, houslistka a flétnistka.Výrazný zpěv břitkých ženských hlasů podně-coval k spontánnímu projevu i přítomné.

Následovala vtipná, humorně laděná scénkaze Starého zákona o stvoření světa a jeho prv-ních lidí. Tato biblická inspirace vyústila vestvoření Adama a Evy. Místo dostala opět hudba Kalečníku, doprovázená tanečnímpohybem krojované dvojice, manželů Muse -líkových ze Šumic.

Bohatá tombola nemohla chybět. Je vytvá-řená pro záměrné určení míry štěstí každéhoz přítomných. Většina z nich odcházela s vědo-mím, že se jich, od velkého po jeho kapičku,štěstí drží. Závěr náležel produkci folklorníhudby Kalečníku, který ovládl zábavu i na par-ketě. Patřil cifrám, svérázným tanečním figu-rám, které zdůrazňovaly naše tradice a zvy-klosti.

Posléze začala bohatá účast přítomných říd-nout až do odchodu posledního spokojenéhonávštěvníka. Václav Hlaváč

Farní masopust


Byl krásný sobotní májový den. Sluníčkosvítilo a naši farníci oslavili státní svátek výro-čí osvobození již tradičně pěší poutí. V osmráno se před kostelem sv. Václava shromáždilo19 poutníků. Otec Ondřej nás přivítal v našemkostele v Rousínovci. Společně jsme sepomodlili na cestu a bylo nám uděleno pože-hnání. Cesta vedla jak polními cesty tak i ves-nicemi. V Němčanech, Hodějicích čiHeršpicích jsme potkávali místní, s kterýmijsme prohodili pár slov, otec Ondřej svým oso-bitým humorem pokládal každému, koho pot-kal otázku, zda už jsme na místě a lidé hos lišáckým humorem ujišťovali, že už skoroano. Ale jak místní tak i P. Ondřej dobře věděl,že nás čeká nějaká ta desítka kilometrů. Všem,kteří nás potkali, byla přislíbena naše přímluvau Panny Marie. I přesto, že cesta byla dlouhá,měli jsme čas na oběd na Jalovém dvoře.Někdo měl svačinu z domu, někdo si vzalpolévku, jiný si dal vydatný oběd. Všude okolovoněla čerstvá tráva, nebe se zrcadlilo v míst-

Pěší pouť do Žarošicních rybnících a v okolí se pásly se ovečky, při-pomínající právě nás poutníky putující ke své-mu milému pastýři. Po odpočinku jsme sevydali Ždánickým lesem, až do Zdravé vody.Zastavili jsme se v kapličce sv. Floriána, kteráje zdobena barevnými okenními vitrážemi.Z tohoto místa už bývají slyšet zvony z kostelaze Žarošic. Nabrali jsme si vodu, osvěžili jsmese. A vydali se na poslední část naší cesty.Většina poutníků zpívala mariánské písně,a jakmile jsme uviděli věže kostela, pokleklijsme a pomodlili jsme se modlitbu Páněa Zdrávas. Společně s námi v tentýž čas ale tro-chu jinou cestou putovali do Žarošic také pout-níci ze Slavkova a tak nebylo náhodou, že násnajednou míjel nějaký běžec mávající na násjiž znavené poutníky. Ano hádáte správně, jak-mile jsme dorazili do Žarošic, předbíhal náspřímo v cílové rovince otec Stanislav Pacner.

Přivítání s Pannou Marii Žarošskou bylo prokaždého poutníka zážitkem. Krásně vyzdobenýkostel květinami, stařičká socha Panny Marie.

„Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děku-jeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.“Kromě poutníků z několika států tuto větupřed čtrnácti zastaveními Křížové cestyv Ivančicích pronášeli po třetí hodině odpoled-ne v pokleku i poutníci z farnosti Rousínovdne 14. 4. 2019.

Výpravu věřících do Ivančic zorganizovalBr. františkán Jan Kapistrán Gajdoš, řečenýKapi, pro věřící z farnosti Brna-Husovic.Spolu s nimi se tam nacházela pod vedenímsvého kanovníka i skupina věřících z farnostiPetrov. Nemohla chybět ani početná účastz Ivančic, kterou doprovázel místní knězMgr. RNDr. Miroslav Kazík.

Křížová cesta zasazená do přírodního pro-středí a stoupající na Krásnou horu byla zbu-dována katolickým spolkem Sv. Klement.Výklenkové kaple v letech 1861 až 1863 posta-vil Ignác Hüpsch a Jan Kratochvíl. Roku 1890daroval František Kočí místo sešlých, na plátněmalovaných obrazů, nové vypuklé polychro-mované výjevy pro všechna zastavení z litiny.

Řada kapliček začíná nad hřbitovem.Zpočátku se terén mírně zvedá až do strmější-ho vrcholového stoupání. Věřící za pomociřeholních sester františkánek a dalších třechbratrů františkánů z Husovic sestavili pro kaž-dé zastavení hodnotný kulturní program prodvě kytary, doprovázené pěveckým sborem,a zajímavá liturgická čtení. Celý den bylopolojasno, které se měnilo v mírnou přeháňku.

Za zvuku zvonů vstoupil kajícný průvod dokaple sv. Jakuba na vrchu Krásné hory. Její his-torie je velmi pohnutá. Jako samostatný nábo-ženský artefakt prodělala slavnostní zrod,zánik i nové vzkříšení. Věřícím začala sloužitod roku 1481. V rámci reforem císaře Josefa II.byla v roce 1784 stavba rozebrána. Současnýkostel byl vybudován v novogotickém slohuz iniciativy národního buditele P. TomášeProcházky a slouží nepřetržitě dodnes.

Pro všechny účastníky, kteří se přišli poklo-nit oběti Ježíše Krista, znamenala jejich účastnejen kající skutek, ale i kulturní zážitek.

Václav Hlaváč

Výprava věřících po Křížové cestě v Ivančicích

▲


Pouť do Žarošic

Každý z nás ji nesl svá poděkování prosby svéči našich nejbližších. Posedali jsme si do pří-jemného chládku kostela a rozjímali nad milos-tí naší nebeské Matky. Auty, za námi přijelii ostatní z farnosti a okolí a tak jsme se těšiliz radostného shledání. Ve čtyři odpolednezačala mše svatá, kterou celebroval otecStanislav. Ten při své běžecké pouti ztratilnapsané kázání, tak bylo poněkud kratší nežobvykle, ale mezi námi tři myšlenky z kázání

nechyběly – vlastně myslím, že tentokrát bylyjen dvě.

A pak už nás jen čekala cesta domu auty čiautobusem. Byla to velmi zdařilá pouť, děkujivšem spolupoutníkům, otci Ondřejovi zadoprovod a Václavi Hůlkovi a organizacia fotografie. Doufám, že příští 8. květen budeopět věnovaný poutní cestě k naši miléBohorodičce.

Václav Hůlka a Eva Modlitbová

Misijní den se v naší farnosti uskutečnil dne18. 5. 2019 za přítomnosti mnoha vzácných hos-tí, přičemž tím nejvýznamnějším byl nesporněsám otec biskup Vojtěch Cikrle, kterého doprová-zel jeho řidič a ceremoniář v jedné osobě, pan JanBuchta. Velmi rádi jsme samozřejmě uvítali takéčleny ostatních Misijních klubek, kteří pro náspřipravili krásný kostýmovaný obětní průvod,a pak samozřejmě všechny, kdo k nám v tentoden vážili cestu. Fámy o příjezdu několika auto-busů, které kolovaly před zahájením akce poRousínově a okolí a vytvářely tak značný psy-chický tlak především na nás pořadatele, se sicenakonec nepotvrdily, ale zpětně hodnoceno –taky bychom to nakonec zvládli.

Počasí, ze kterého jsme všichni měli trochuobavy, nám též nakonec přálo – dodatečně díkyvšem farníkům za nejednu přímluvnou modlitbu(nejen) za tímto účelem! Slavnostní bohoslužbase konala v našem kostele sv. Václava, který pří-mo úchvatně vyzdobily šikovné ruce tak, že hýřilbarvami Misijních děl. O nádherný hudebnídoprovod se zasloužilo „Farní uskupení zpěvnémládeže Pozořicko-Šumicko-Kovalovsko-Sivic -ké“, které svým krásným zpěvem vehnalo slzydojetí do nejedněch očí. Stejně dojemná bylai snaha našich mladých ministrantů, kteří se se ctízhostili všech svých úkolů spojených s netradič-ní poctou, totiž stát po boku samotného pana bis-kupa! Po skončení vlastní bohoslužby následova-

Misijní den 18. 5. 2019


Misijní den

Misijní den

la zajímavá přednáška manželů Čechových sou-visející právě s tématem misií, byla konkrétněo Ekvádoru a zaujala nejen dospělé, ale takéněkteré malé misionáře. Dospělých, ale hlavnědětských účastníků bylo tedy dost a jejich zare-gistrování předcházelo nemalé hemžení kolemregistračního pultu, které však pořadatelé skvělezvládli, a tak mohl záhy následovat jejich roz-chod na jednotlivá stanoviště, tedy „světadíly“,kde se mohli věnovat aktivitám, které pro ně jed-notlivé týmy připravily. Sluníčko hřálo, děti siužívaly soutěží a her, chodily se průběžně občer-stvovat… Mezi nimi procházel pan biskup, kaž-dému věnoval svůj úsměv a prohodil s ním aspoňpár milých slov. Pouze na oběd odešel do místnírestaurace, odpoledne však zavítal zpět ke stán-kům s občerstvením a s drobnými předmětyv areálu Svornosti, kde si dal místní klobásekz rozpáleného grilu. Před rozloučením s námivelmi ocenil nejen nasazení všech, kteří se naMisijním dni podíleli, ale také to, že je naše far-nost stále farností živou.

Přesně to bylo cílem našeho snažení, i kdyžmusím říci, že to často nebylo snadné. Muselijsme vyřešit spoustu problémů, ale nakonec sevše podařilo zvládnout.

Na výsledku v podobě krásně prožitého dnepracovala velmi pestrá skupina farníků, ale našesti světadílech se podílela především naše mlá-dež, za podpory zejména paní katechetky JanyZehnalové, také slečny Evy Modlitbové a našehootce Ondřeje. Právě mládež pilně vymýšlela akti-

vity na stanovištích a vyráběla k nim potřebnérekvizity. Za svou práci pak byli všichni odmě-něni radostnými úsměvy dětí a jejich rodičů.Bylo také velmi milé pozorovat zaujetí dětí a to,jak se formou hry dokáží naučit něco o světadí-lech.

Z dobrovolných příspěvků dárců na Misijnímdnu pak byly pokryty všechny náklady spojenés jeho uspořádáním a zbylé peníze byly zaslányna misie. Za všechny dary, skvěle strávený deni za dobrý pocit ze společné práce děkujemea těšíme se na další společné chvíle nejen v kos-telech naší farnosti. Pokud byste ještě chtělizavzpomínat, fotografie z této vydařené akcejsou dostupné na webu rousínovské farnosti.

Markéta a Marie Jelínkovi


V Olomouci byl náš hlavní cíl – katedrála sv.Václava, která je významnou dominantou měs-ta. V tomto nádherném chrámu jsme zahájiliden mší sv. – sloužil ji náš pan farář Ondřej spo-lu s ministranty, jak jinak, když je to katedrálasv. Václava, s našimi dvěma Václavy – Hůlkoua Slovákem. Poté se nás ujal průvodce, který násseznámil jak s historií katedrály, tak s vybave-ním interiéru.

Původně románská bazilika byla mezi 12. –13. stoletím přestavěna do románsko-gotickéhoslohu. V 16. století byl zřízen raně barokní pres-bytář. Koncem 19. století prošla katedrála radi-kální přestavbou do slohu novogotického a to jejejí současná podoba. Hlavní věž je vysoká100,65 m a je to druhá nejvyšší kostelní věžv České republice. Část našich poutníků mělamožnost vystoupat po 448 schodech na vyhlíd-ku z této věže. V presbytáři katedrály mě zauja-lo sedm nádherných vitrážových oken s výjevyze života českých světců. Ke katedrále přiléháněkolik kaplí – kaple sv. Stanislava, sv. Cyrilaa Metoděje a kaple sv. Jana Křtitele. Pod kated-rálou je dvoupatrová krypta. V dolním patře

jsou uchovávány ostatky olomouckých biskupůa arcibiskupů. Od roku 1995 je katedrálaNárodní kulturní památkou ČR.

Po prohlídce katedrály jsme přešli do blízké-ho Arcibiskupského paláce, který je sídlem úřa-du olomouckých arcibiskupů. Sám arcibiskupv něm však nebydlí. Palác je nejrozsáhlejšímobjektem historického jádra Olomouce, také jeNárodní kulturní památkou ČR. Původně stře-dověký palác prošel také složitým stavebnímvývojem, byl restaurován a do dnešní podobypřestavěn v roce 1904. Po důkladné rekonstruk-ci byl roku 2011 zpřístupněn veřejnosti.

Historické události paláce:1777 – původně biskupský palác povýšen na

arcibiskupský1848 – v tomto paláci nastoupil na trůn císař

František Josef I.1850 – vznikla zde mírová dohoda mezi Rus -

kem, Pruskem a Rakouským císařstvím1947 – oslava obnovení Univerzity Palackého,

které se zúčastnil i prezident E. Beneš90. léta 20. století – návštěva papeže Jana Pavla

II. a Václava Havla

Autobusová pouť 15. června do Olomouce a Šternberka

Pouť do Olomouce


Z Olomouce nás autobus odvezl do zhruba16 km vzdáleného města Šternberk, jehož his-torická část se nachází na značně kopcovitémterénu. Po společném dobrém obědě jsme sevydali na hrad, který spolu s klášterem augus-tiniánů a kostelem vévodí městu. Gotický hraddali postavit páni ze Šternberka v letech 1253až 1269 a v podhradí postupně vznikalo měs-to. Albert II. ze Šternberka nechal roku 1376vybudovat hradby a zasloužil se o založeníkláštera. Působil jako rádce a diplomat KarlaIV. Hrad byl částečně přestavován a rozšiřo-ván, najdeme zde prvky všech slohů. Jako zají-mavost můžeme vidět soubor kachlovýchkamen, secesní osobní výtah, nebo nejstaršídochovanou renesanční dřevořezbu na Moravě– Utrpení sv. Kunhuty.

Prošli jsme prostorami neobývaného klášte-ra, který je částečně využíván jako ZUŠ a pří-

ležitostně také k výstavám. V několika míst-nostech jsou historické hudební nástroje, naněž nám pan průvodce i zahrál.

Nahlédli jsme i do kostela Zvěstování PannyMarie – jeho současná podoba je z roku 1783– je 65 m dlouhý, 30 metrů je výška chrámovélodi a výška věží 60 metrů. Z gotické stavby sezachovala část křížové chodby, která spojujekostel s klášterem. Chrámový prostor je jedno-lodní. Prohlídku jsme zakončili na kůruu obrovských zrestaurovaných varhan. Díkypanu průvodci jsme si je mohli i poslechnout.

Obohaceni o množství krásných vjemůa poznatků jsme se odebrali k autobusua vydali se na zpáteční cestu. Myslím, ževšichni byli spokojeni, a tak můžeme toutocestou poděkovat organizátorce EvěModlitbové.

Jenka Tomanová

Začalo období letních dnů, už v sobotu 15.června ráno v 7 hod. bylo nad 20 °C. Každýz účastníků pouti žil z očekávání, co přineseden. A ten se opravdu vydařil. Slunce překrylmrak a klimatizace v autobusu navíc fungova-la výborně.

Olomouc nás naplnila, až to mozek nebral,tolik bylo informací. Náš nový polský knězP. Ondřej byl spokojený a zároveň si pochvalo-val své předchůdce P. Josefa Marečka spolus P. Michaelem Mackem a P. StanislavemPacnerem, kteří rovněž rozvíjeli již starší tradi-ci cest s věřícími za historií a rozvojem křes-ťanství.

Olomouc je městem na místě velkomorav-ského hradiště z 9. století. Od první poloviny11. století to bylo přemyslovské sídlo s hra-dem. Od roku 1246 královské město a do roku1642 hlavní město Moravy. Od roku 1063 síd-lo biskupství a po roce 1777 sídlo arcibiskup-ství. V srpnu v roce 1306 byl v domě kapitul-ního děkana zavražděn poslední Přemyslovec,král Václav III.

Ve městě byla v roce 1573 založena univer-zita, zrušena byla roku 1860 a obnovena roku

1946 jako Univerzita Palackého. Od středově-ku bylo město budováno jako pevnost.V letech 1742–1746 bylo město opevněnomohutným barokním tereziánským opevně-ním. Po výstavbě železnice v roce 1841 seOlomouc rozvíjí na průmyslové a kulturnícentrum Hané.

Naše pouť začala mší svatou, kterou celebro-val P. Ondřej v chrámu sv. Václava. Pak násle-dovala promluva průvodce katedrálou, kterýnás upozornil na všechny zajímavosti chrámua doporučil nám návštěvu horní a dolní kryptya také výstup na věž vysokou přes sto metrů.Po prohlídce těchto pamětihodností jsme seodebrali k arcibiskupskému paláci, který jepodle slov průvodkyně jedinečným místem.Můžeme se zde denně setkat se současnýmarcibiskupem Mons. Janem Graubnerem.

Arcibiskupský palác je od 16. století sídlemarcibiskupa. Sály, původně barokní, zdobíbohatá štuková výzdoba. Dochoval se dobovýnábytek a zařízení, kachlová kamna a zcelavýjimečný soubor zlacených klasicistních lust-rů. Interiéry jsou doplněny vzácnými sbírkamiskla, porcelánu a habánské keramiky.

Funkční tradice – farní zájezd, tentokrátdo Olomouce a do Šternberka

▲


Pokračujeme dál na sever a těšíme se nadalší skvosty ve starobylém hradu ve Štern-berku.

Před polednem bylo pro nás prostřenov restauraci Knor. Nabídka pokrmů vyhovova-la všem úpravou, chutí, množstvím i cenou.

Trošku jsme se zapotili cestou na hrad. Jedominantou městečka a jde se tam po scho-dech. Výstupu nikdo nelitoval. Hrad byl zalo-žen v polovině 13. století jako ochranné stře-dověké sídlo. Hradní interiéry nás překvapilysvou velkorysostí, bohatou výzdobou umělec-

kých předmětů dovezených z celé Evropy,především však uměním z 15. století.Výjimečně dochovaná kolekce sbírek Jana II.z Liechtensteinu tvoří z hradních interiérůvýkladní skříň knížecí sběratelské vášně.

Naší pouti ve spolupráci s panem farářem seujala Eva Modlitbová, která na sebe převzalaodpovědnost organizátorské práce. Svýmvlídným a klidným jednáním a zároveň inte-lektuální pohotovou argumentací přesvědčilaprůvodce Mistra Josefa Knopfa, který senakonec uvolil provést naši početnou skupinucelým areálem augustiniánského klášteraa interiérem farního kostela Zvěstování Páně.

Na celé rozsáhlé prohlídkové trase mělMistr připravené hudební nástroje, které virtu-ózně ovládal a doprovázel svým školenýmhlasem. A mimo tuto hudební produkci námstačil vyložit význam všech památek. Tentozážitek, který naši pouť ukončil, byl pro náspřekvapivě neopakovatelný a myslím, že i nadlouho nezapomenutelný. Hudební zážitkydovršila hra na varhany, obohacená jedineč-ným výhledem na freskovou výzdobu chrámu.

Klášter byl založen ve 14. století AlbertemII. ze Šternberka, který byl významnou osob-ností na dvoře Karla IV. Do josefínských refo-rem postupně prošel stavebními proměnamiod gotiky až po klasicismus.

Kláštery měly důležité role při tvorbě našíkulturní a hospodářské činnosti. Zasloužily seo pokrok v zemědělství, lesnictví, rybářství,krajinářství a i dnes je co obdivovat.

Václav Hlaváč

Začátkem srpna se několik poutníků z našífarnosti v doprovodu otce Ondřeje rozhodlo propěší pouť na horu svatého Klimenta. Tzv.Klimentek se nachází v hřebenové části Chřibůpoblíž obce Osvětimany a předpokládá se, že sezde v době Velkomoravské říše rozkládalovýznamné hradiště, které bylo působištěmsoluňských bratří – sv. Cyrila a Metoděje.

Rousínovští poutníci se vydali po stopáchbratří jednou z Cyrilometodějských stezek, a tostezkou vedoucí k místu od jihovýchodu.Odtud pravděpodobně připutovali i Soluňané.

Pěší část naší pouti začala v Mikulově ve

středu 7. srpna. Čekal nás nejdelší dennípochod – z Mikulova přes Valtice do Lanžhota.Od rána svítilo slunce, počátek pouti byl všakponěkud chmurný. Šli jsme stezkou podél kdy-si ostře sledované hranice s Rakouskem. Nešlojít bez povšimnutí kolem vzpomínkových pane-lů s příběhy a fotografiemi lidí, kteří přišlio život při snaze překročit hranici do svobodné-ho světa. Ve Valticích v kostele NanebevzetíPanny Marie jsme těmto lidem věnovali tichoumodlitbu. Pokračovali jsme dále až doLanžhota, kde nás po 40kilometrovém pochodučekalo ubytování.

Farní pouť na horu sv. Klimenta

Augustiniánský klášter ve Šternberku


Farní pouť na horu sv. Klimenta

Druhého dne už se ozývaly drobné bolestia bolístky spojené s putováním. NaštěstíHodonín, kam jsme měli toho dne dojít, nebyldaleko. Cestou jsme se zastavili v místě bývalé-ho staroslovanského hradiště u Mikulčic, kdeněkteří využili zastávku k odpočinku, jiní siprohlédli celé hradiště. Pokračovali jsme dála v závěru dne jsme pak v Hodoníně navštívilimši svatou v kostele sv. Vavřince.

Ranní mše svaté v kostele sv. Vavřince jsmese účastnili i následujícího dne před dalšímdnem putování – tentokrát do Bzence. I tentoden byl jako všechny předchozí velmi teplýa v tichu lužních lesů kolem řeky Moravy násdoprovázel jen bzukot hmyzu. Polední pauzujsme strávili ve stínu největšího dubu na našemúzemí, zvaného Žilkův dub. Když se naše nohy

bořily do měkkého písku, jako kdybychom šlipísečnou pouští, Bzenec už nebyl daleko.

Poslední den nám stačilo „jen“ dojít naKlimentek. Protože pochod ve vedru byl již promnohé poutníky velmi únavný, byla zvolena tanejkratší možná cesta k poutnímu místu. Kolempoledne jsme už byli na okraji Chřibských lesůa před druhou hodinou odpolední jsme stáli nahoře svatého Klimenta. Mši svatou celebrovalnáš otec Ondřej a očistná radost nám bylaodměnou za drobné strádání během poutě.

Děkuji všem, kteří se poutě zúčastnili a díkykterým se pouť i letos konala. Děkuji i za spo-lupoutníky našemu otci Ondřejovi za to, že násna pouti doprovázel, stejně jako dříve otecMichael, a tím přispěl k jejímu uskutečnění.

Petra Vazačová


Dovolte, abych se s Vámi podělila o krásnýduchovní zážitek, jakým byla účast na dvou-denním poutním zájezdu s návštěvou rakous-kých mariánských poutních míst. Hlavnímcílem poutě byla účast na slavnosti Těla a KrvePáně – Božím Těle na rakouském jezeřeTraunsee v procesí na lodích.

Slavnost Těla a Krve Páně je pomyslnýmvyvrcholením křesťanských událostí od dobypostní přes velikonoční třídenní a slavnostVzkříšení Páně, přes očekávané Seslání DuchaSvatého a slavnost Nejsvětější Trojice. Je tohmatatelný důkaz Kristova příslibu: „Hle, jájsem s vámi po všechny dny až do konce svě-ta!“ (Mt 28,20). V Rakousku je důležitost tétoslavnosti ještě umocněna ustaveným státnímsvátkem.

Po příjezdu do vesnice Traunkirchen jsmese vydali na slavnostní bohoslužbu do stejno-jmenného chrámu Traunkirchen. Je to gotický

Slavnost Těla a Krve Páně – Boží Tělokostel, který se vypíná na skále a působí nadjezerem spíše jako hrad. Dominantou chrámuje rybářská kazatelna ve tvaru lodi sv. Petra.Ve zcela zaplněném kostele za doprovoduvarhan i krojovaných hudebníků byla slouže-na mše svatá za přítomnosti několika kněží.Také v našem zájezdu byl mladý P. VojtěchZahrádka (kaplan v Dolních Bojanovicích),který s ostatními kněžími celebroval při mšisvaté. Nepřehlédnutelná byla účast malýchděvčátek, dívek a žen v krojích typických protento region, s kyticemi květů v rukou, kterétvořily špalír po obou stranách kostela. Takémuži na tuto slavnost přišli ve svých krojích.Byla to barevná směsice a pastva pro oči.Po skončení mše svaté za zvuků hudby a zvo-nů vyšel průvod všech zúčastněných z kos -tela.

Pod baldachýnem byla nesena monstrances Nejsvětější svátostí, provázena ministranty,

Slavnost Těla a Krve


kněžími, krojovanými a ostatními věřícími,jako projev nejvyšší úcty přítomnému JežíšiKristu. Průvod sestupoval k molu jezeraTraunsee, kde byly připraveny vyzdobené loděs oltářem pro monstranci, pro kněze, minist-ranty a krojované věřící. V průvodu byly nese-ny korouhve s obrazy Ježíše Krista, PannyMarie a dalších svatých, byly ozdobeny zásta-vami různých spolků a organizací a vyjadřova-ly jejich aktivní účast na slavnosti. Na dalšílodě nastoupili ostatní věřící, mezi nimi i my.Lodě byly navzájem spojené a při plavbě pojezeře tvořily jeden celek. Lodě s oltářem bylydoprovázeny velkým množstvím soukromýchlodí s věřícími. Okružní jízda po jezeře mělatři zastavení do tří světových stran, kde každázastávka znamenala pobožnost u pomyslnéhooltáře. Na každém zastavení se četl úryvekz písma svatého, byly zpívány litanie a modlilse růženec. Vše za doprovodu hudby. Čtvrtýoltář na poslední světové straně byl již na pev-nině a byl umístěn na úpatí zvedající se horyu jezera. Ve skále nad oltářem byl vytesanývelký kříž. Celá několikahodinová slavnostkončila u posledního oltáře svátostným pože-hnáním věřícím. Poté se průvod s baldachý-nem nad monstrancí za doprovodu celebrantů,hudby a krojovaných vydal zpět ke kostelu.

Svátek Božího Těla je u našich rakouskýchsousedů svátkem veliké úcty a také jeho slave-ní průvodem a putováním po jezeře je příkla-dem i pro ostatní, že Ježíš Kristus není jen uza-vřen v kostele, ale je všude mezi námi. Kéžtradice u nás skoro zapomenutá se znovuobnoví a eucharistické bohoslužby v našichkostelích se nesou dle poslední vůle JežíšeKrista: „To čiňte na mou památku.“ (1 Kor.1,24)

Po náročném horkém dni jsme se jeli ubyto-vat do městečka Wels. Navečer jsme si pro-hlédli městečko, místní kostel i rozsáhlý park.Blížící se bouřka nás přiměla k návratu. Druhýden byla naplánovaná další poutní místav Rakousku. V historickém městečkuGmunden na břehu jezera, které je vstupní bra-nou do Solné oblasti, jsme navštívili gotickýfarní kostel s vyřezávaným hlavním oltářem.Na průčelí kostela je velká freska sv. Kryštofa.

Dalším poutním zastavením byl Salzburgs poutním místem Maria Plain s kostelemzasvěceným Panně Marii. Kostel se vypíná

vysoko nad městem a po vystoupání nahorujsme byli odměněni nádhernou vyhlídkou naměsto Salzburg.

Následovala zastávka na poutním místěSonntagberg, kde je klášter a kostelNejsvětější Trojice s nádhernou freskovouvýzdobou na stěnách i na stropě. Je to druhénejvětší poutní místo v Rakousku a klášterslouží jako duchovní a kulturní centrum.

Krásná zastávka nás čekala na poutním mís-tě v bazilice Maria Taferl, která je překrásnězdobena freskami s výjevy z Bible. Pozornýnávštěvník mohl na freskami zdobeném stropěa na stěnách nalézt výjevy ZvěstováníP. Marie, Narození Ježíše v Betlémě, ÚtěkJosefa a Marie s dítětem do Egypta, Obětovánív chrámu a setkání se Simeonem, Učení dva-náctiletého Ježíše v chrámu a mnohé další.V tomto kostele je také obrovská sbírka obra-zů Panny Marie, která je umístěna podél scho-diště v boční části chrámu a podle průvodcečítá přes tisíc obrazů. Některé obrazy jsou spo-lu s věnováním jako dar za uzdravení a jinézískané milosti.

Posledním zastavením našeho putování byloasi 30 km od českých hranic vzdálené poutnímísto P. Marie Dreieichen – P. MarieTřídubské. Historie vypráví, že se zde roku1656 zjevila P. Maria Matyáši Weinbergerovia požádala ho, aby zhotovil voskovou soškuPiety a umístil ji na trojici kmenů dubů. Místose stalo vyhledávaným a hojně navštěvovanýmmístem nejen v Ra kous ku, ale i z nedalekéhoČeska. Roku 1680 do dubu udeřil blesk, koru-ny dubů shořely a také vosková soška nevydr-žela žár ohně. Pak byla soška zbožnými věřící-mi nahrazena soškou z lipového dřeva. Namístě vyrostl kostel P. Marie Třídubskéa v zadní části oltáře jsou dodnes uchoványzbytky trojice dubů. Kostel je ve stylu barokaa rokoka, je vyzdoben štuky na stropě a fres-kami.

Celé naše putování po poutních místech seneslo v duchu modliteb růžence, zpěvu mari-ánských písní s možností si v jednotlivýchkostelích zapálit svíci jako přímluvu či podě-kování. Plni duchovních zážitků a milostí jsmese vraceli domů. Pán Bůh zaplať.

A jen tak na okraj, víte, že se dá modlit„hádavý růženec“? Ale o tom zase příště.

Ilona Rulíšková


Co se týče cestování, začal pro mě rok 2019poněkud pozvolna. Kromě tradičního zimníhopřechodu Malé Fatry a krátké služební cestynebylo na obzoru nic, a proto jsem uvítal přá-telskou výzvu k vybrání dovolené z loňskéhoroku, a to nejpozději do konce června. Stačilojen roztočit pomyslné kolo štěstí v podoběvyhledávače levných letenek a bylo jasné, želetos okusím Balkán, konkrétně čerstvě pře-jmenovanou Severní Makedonii.

Trasa začínala odletem z Bratislavy do měs-ta Ohrid, ležícího u stejnojmenného jezera,a následným několikadenním přesunem dohlavního města Skopje, odkud mě čekal letzpět do Vídně. Přiznám se, že než jsem začals plánováním, moje znalosti o zemi byly velmiplytké, a tudíž bylo nutno se řádně připravit.Zjistil jsem například, že jako písmo je zdepoužívána cyrilice, že nejrozšířenějším nábo-ženstvím je pravoslaví následované islámem,který vyznává hlavně početná albánská menši-na, nebo že v zemi je obrovské množství pra-

voslavných klášterů. Třešničkou na dortu jeřada národních parků, jako jsou např.Mavrovo či Galičica.

Po příletu a překonání kulturního šoku, kte-rý se zde patrně nevyhne nikomu, kdo je zvy-klý cestovat převážně do západní Evropy, jsemtedy zamířil k jednomu z nejstarších klášterův okolí jezera Ohrid – ke klášteru sv. Nauma.Ten se nachází asi 30 km jižně od města Ohrida většina návštěvníků se k němu dostanev rámci několikahodinové plavby lodí s řadouzastávek na zajímavých místech podél pobřežíjezera. Moji dopravu zprostředkoval místnířidič, který ve starším mercedesu přijel posbí-rat lidi, čekající na kyvadlový autobus, jenž sive zdejších končinách s jízdním řádem hlavuneláme. Okolí kláštera prozradí, že se jednáo hojně navštěvovanou památku, jelikož jelemované řadou relativně kvalitních restauracía obchůdků se suvenýry. Jak název napovídá,klášter byl založen okolo roku 905 sv.Naumem, jenž byl žákem svatých Cyrila

Po stopách žáků sv. Cyrila a Metoděje

Klášter sv. Nauma


a Metoděje a je zde pohřben. Perličkou jezmínka o nepravidelném bušení, jež se ozýváz jeho náhrobku a bývá označováno jako tlukotNaumova srdce. Návštěvu kláštera lze doplnitprocházkou podél tyrkysově zbarvených vod-ních pramenů, při které narazíte na řadu men-ších kaplí obsahujících krásné fresky s typickymodrým nádechem. Majestátní vrcholkypohoří Galičica, tyčící se nad jezerem, jenpodtrhnou skvělou atmosféru lokality.

Návrat do města byl poměrně komplikovaný,ale i tak se mi během cesty podařilo navštívitřadu zajímavých míst, mezi nimiž byl i fotoge-nický skanzen v Zátoce kostí. Během podve-černího toulání se ulicemi Ohridu jsem zavítalke kostelu sv. Jana Evangelisty, jenž je posta-ven vysoko na skalním útesu a představujejedinečné místo pro pozorování západu sluncenad jezerem. Jen několik set metrů od něj senachází klášter sv. Klimenta a Pantelejmona.V něm jsou uchovány ostatky sv. Klimenta,dalšího z žáků zmiňovaných věrozvěstů, při-čemž právě jemu jsou přisuzována díla popisu-jící jejich život. Samotné jezero nabízí kvalitníalternativu k nedalekým středomořským desti-nacím díky velkému množství pláží a relativněteplé, křišťálově čisté vodě. Tu jsem samozřej-mě neváhal řádně otestovat.

V následujících dnech jsem pokračoval dlepůvodního plánu vstříc dalším zážitkům, zekterých bych zmínil např. lehce groteskněpůsobící ranní soupeření zpěvu místních muez-

zinů s vysíláním pravoslavné mše prostřednic-tvím megafonů, nádhernou scénickou jízduv polorozpadlé dodávce podél řeky ČernýDrin, zastávku v hojně navštěvovaném a stálefungujícím klášteře sv. Jana Křtitele po cestěk jezeru Mavrovo, seznámení se s toulavýmipsy, popíjení doušků rakije s kalifornskýmvinařem, přípravu tradiční turecké kávy pomo-cí džezvy, dále návštěvu malované mešityŠarena Džamija ve městě Tetovo, výšlap keKříži tisíciletí na vrcholku hory Vodnou Skopje, následný přechod po hřebeni kekaňonu Matka a v neposlední řadě také toul-ky ulicemi Starého bazaru ve Skopje s nověnalezenými přáteli z Holandska či USA.

Poměrně nemilým překvapením pro měbylo zjištění, jak hluboká izolace v zemi exis-tuje mezi lidmi různých etnik a vyznání.Model, kdy řeka rozděluje město na muslim-skou a křesťanskou část s minimální vzájem-nou interakcí, nebyl nijak vzácný a během dis-kuzí s místními z obou táborů jsem nabyldojmu, že se v tomto směru s časem mnohonemění.

Celkově pro mě však tato krátká, ale o tointenzivnější výprava byla obrovským kultur-ním obohacením a návštěvu SeverníMakedonie tedy mohu s klidným svědomímdoporučit všem, kdo jsou schopni se vypořádats řadou nestandardních situací, smíří se s vyš-ší mírou okolního chaosu a pochopí, že někdyto podle plánu prostě nejde. Jiří Slovák

Když jsem se zamýšlela nad tím, jak popsatputování našeho farního společenství v neděli15. září 2019 na Lutršték, obávala jsem se, že sebudu v mnohém opakovat a článek nepřinesenic nového.

Na první pohled se zdá, že to tak je: shromáž-díme se, jdeme, modlíme se, zpíváme a přijdemena místo. Je to stále ta stejná pouť, a přece jepokaždé jiná. Už jen složení poutního společen-ství je zárukou vybočení z nějakého stereotypu.Každý z putujících je nositelem vlastního příbě-hu, své touhy a hledání, svých starostí, bolestí

Pěší putování k P. Marii Sedmibolestnéna Lutršték

a radostí. Vždy zažíváme něco nového, jinýmnesdělitelného a je jen na nás, jak si poutní ces-tu prožijeme. Věřím, že jsme nositelé a pokračo-vatelé smysluplné a bohaté tradice, kterou zapo-čaly generace před námi a vyšlapaly nám cestus pevným základem a předaly ji s nadějí, že v níbudeme pokračovat dál. Není to jen nějakávycházka přírodou, ale tradice putování, předá-vání něčeho trvalého, obětování se pro nějakýúmysl s myšlenkou na všechny, které nosíme vesvém srdci, kteří jsou zde s námi, a přece vzdá-leni. To je smyslem poutí, donést na místo

▲


Putování na Lutršték

i někoho, kdo zatím putovat nechce nebo nemů-že, kdo váhá a hledá, ale stejně nás na tuto pouťvyprovází. Tak se určitě dělo i našim předchůd-cům, nešli všichni, ale vysílali jakési své zástup-ce za sebe s vírou, že jim vyprosí a přinesoumilosti a požehnání z poutního místa.

Vzpomínám si jako malá, když naše babičkaležela nemocná a už pro nemoc nechodila anido kostela, tak ji po pouti do Žarošic přišeljeden náš příbuzný navštívit se slovy: „Nesuvám pozdrav od Panny Marie Žarošské.“ Jakkrásný obraz poutního společenství meziodcházející a nastupující generací. Nesu si hosvým životem.

Pěší farní pouť na Lutršték byla i letosv něčem jiná. Počasí krásné jako loni, avšakmnozí si všimli, jak jiná je krajina a přírodakolem nás. Zatímco loni byla někde ještě úroda,letos vše sklizeno a pole připravené k orběa odpočinku. Tak jako jaro a léto se vším spě-chaly, tak také nastupující podzim na nic neče-ká a chvátá pomyslné žezlo předat zimě. Ale nato jsme v tomto krásném babím létu zatímnemysleli.

Velkým příslibem pouti byl hlavní celebrantletošních mší svatých na Lutrštéku P. PetrVrbacký, který je spirituálem v Teologickémkonviktu v Olomouci. Teologický konvikt jeprvní, dá se říci přípravný ročník pro zájemcek přípravě na kněžství. Jeho hlavním úkolem jepomáhat těm, kdo jsou mu svěřeni, a doprová-zet je v jejich duchovním životě. P. PetrVrbacký byl asi tři roky farářem ve Slavkověu Brna, a tak má k tomuto našemu poutnímumístu osobní vztah.

Ve svém kázání u lutrštécké P. MarieSedmibolestné nám připomněl obraz z písma,kdy rodiče přinesli dítě Ježíše do chrámu a knězSimeon takto chválil Boha: „Nyní propouštíšv pokoji svého služebníka, Pane, podle svéhoslova, neboť mé oči viděly tvé spasení…“A Simeon jim požehnal a řekl Ježíšově matceMarii: „Hle, on jest dán k pádu a povstání mno-hých v Izraeli a jako znamení, kterému se budouvzpírat – i tvou vlastní duši pronikne meč – abyvyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“ (Lk, 2, 29-30,34-35)

Nás shromážděné na tomto poutním místě

FARNÍ ZPRAVODAJ 2/2019 19▲

Psal se rok 1919, svět se vzpamatovávalz první světové války a papež Benedikt XV.apoštolským listem Maximum illud upozorňo-val, že nejen svět, ale i církev potřebuje novouobrodu. Vyzdvihnul, že jediným motivemmisijní činnosti církve (vlastní podstatou círk-ve) má být poselství a láska Pána Ježíše, šířenésvatostí vlastního života, modlitbou a dobrýmiskutky. O 100 let později nás k témuž vybízísoučasný papež František.

Lidé si občas představují misie jako charitu

pro chudobné děti ve vzdálených krajích. Misieje však něco, co je tady, co se každého z násbytostně dotýká, k čemu je každý pokřtěnýpovolán: Cílem misie je představit druhýmlidem boha, který každého člověka hledá, a tona místě, kde právě je – ve svých rodinách,bydlišti, na svém pracovišti. Jak? Ve výše zmí-něných řádcích najdeme odpověď: svatostívlastního života, modlitbou a dobrými skutky.Jestli vás napadne, že je to nikdy nekončícípráce, pak máte asi pravdu.

Přípravný rok na Mimořádný misijní měsícříjen 2019 s dětmi

1. svaté přijímání dětí

P. Vrbacký vyzval, abychom využili příležitostiodpustit staré křivdy a zloby, které se možnánesou přes více generací a působí rozdělenía neklid jejich nositelům. I toto je možnádůvod, proč celé generace putují a přicházejí napoutní místa: stále hledají milosrdenstvía pokoj v duši, osvobození od nelásky, sobectví,od zahleděnosti do sebe sama.

Přeji nám všem poutníkům, abychom umělitěm, které v životě potkáme, také říci: „Nesu tipozdrav od P. Marie z Lutrštéku.“ Ať tentoopravdově míněný pozdrav zůstane zapsanýv jejich srdcích.

Pán Bůh zaplať za poutní společenství a příš-tí rok u Panny Marie na shledanou.

Ilona Rulíšková


Jak praví evangelium podle Marka v kap 10,verš 13-16: „Nechte děti přicházet ke mně,nebraňte jim, neboť takovým patří královstvíBoží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Božíkrálovství jako dítě, jistě do něho nevejde.“

V tomto úryvku Pán Ježíš nejen dětemžehná, ale staví je jako příklad dospělým jejichnaprostou důvěrou a závislostí na Bohu Otci.Zkusme tak vnímat děti i mládež v naší farnos-ti. Jejich důvěra v Krista, dětská a mladickáspontánnost či otevřenost je tím, co v dospě-losti ztrácíme, a možná bychom občas tuto dět-skou přirozenost chtěli v dospělosti získat zpětdo svých duší. Ale jak již víme, v dnešním svě-tě se upřímnost a spontánnost moc nenosí a při-jde nám normální, že někdy raději mlčíme, čize slušnosti a líbivosti lžeme jeden druhému,chováme se odměřeně, vyhýbavě či chladnědle nějakých rádoby slušných vzorců, a tak sev nás často vytrácí upřímná nestrojená radost,úsměv a spontánní reakce, kterými jsme jakoděti jen zářili. Zkrátka jak říkáme, nemůžemesi to dovolit.

Během školního roku jsem jako začínajícíkatechetka s otevřeným srdcem takto vnímalanaši mládež. Spontánní myšlení či upřímnost,která vůbec nedefinuje naše dospělácké slušnévzorce, právě to jejich až drzé vyjadřováníprostřednictvím jejich „teenagerského slan-gu“, to bylo pro mě velkým poznáním. A při-tom jejich myšlenky byly mnohdy zajímavé,plné pochopení, ukazovaly jejich lásku k Bohua k bližním – stejné jako ty naše. V blízkostimladých srdcí jsem se zamýšlela nejen nadnimi, ale i nad sebou a mezi námi dospělýmijsem od nich získala i radost a touhu vrátit seo pár let zpět. Ve spolču vznikla mnohá přátel-ství, důvěra a vzájemná pomoc. Když někdoz nich přijde a svěří se mi se svými radostmi čitrablemi, je to pro katechetu ta největší odmě-na. Díky za to Bohu, neboť Jeho cesty, kterýminás vede, jsou nádherné a mají svůj důvod,i když Ho někdy nechápeme a ptáme se, pročjít právě tudy… Letos mne Pán vedl cestoukrásnou, plnou paprsků světla Boží milosti.S mladými jsme se podíleli na řadě aktivit. Byl

Nechte děti přicházet ke mně… aneb Poznatkyzačínající katechetky

Katecheté dostávají od církve pověření, abyrodičům systematicky pomáhali představitjejich dětem Pána Ježíše a doprovázeli je nacestě k Bohu. V našich farnostech probíhánáboženství na školách v Rousínově,Velešovicích a v Habrovanech. Nevím, jestli jeto klad nebo zápor, ale každoročně ve výucevzrůstá počet nepokřtěných dětí, zatímco rodi-če některých pokřtěných berou veškerou odpo-vědnost za náboženskou výchovu na svá bedra,případně považují za naplněnou přípravuna život ve víře dosažení prvního svatého přijí-mání.

Cílem náboženské výchovy je mimo jiné set-kávání s dalšími věřícími dětmi. Takovým bylou nás již tradičně např. setkání na farním dvořena začátku a na konci školního roku, školnía okresní kolo soutěže Bible a my, farní karne-val, výlet z náboženství – tentokrát do poutní-ho kostela Panny Marie ve Štípě a následně dozoo v Lešné, tábor v Hlubokých Mašůvkách

u Znojma a další. Objevily se i mimořádnéakce, jako Diecézní misijní den, o němž sedočtete na jiném místě tohoto zpravodajea nově nezapomenutelné setkání prvokomuni-kantů (dětí, které letos přijaly poprvé PánaJežíše) na Petrově. Pro více než 500 dětí z celédiecéze uspořádalo brněnské biskupství dennabitý hrami i poznávacími aktivitami, samo-zřejmě nechybělo osobní setkání s otcem bis-kupem Vojtěchem, vyběhnutí na věž katedrálynebo vlastnoruční výroba hostií.

Na náboženskou výchovu navazují i mšeurčené zvláště dětem, konají se každý pátek od18 hodin v kostele svatého Václavav Rousínovci. Jednotícím prvkem bohoslužebje letos Noemova archa a zvířátka, která ji obý-vají. Že zvířátka do kostela nepatří? Přijďte sepodívat, že ve zdejším podání mají své místo –a vezměte s sebou své i sousedovy děti a vnou-čata!

Jana Zehnalová


to farní masopust, dále mládež udělala velkýkus práce na Misijním dnu tím, že vyrobilivlastnoručně mnoho výrobků na misijní jar-mark. Měli na starosti stanoviště s kontinentya podíleli se na dětským mších. Naši mladítaké uspořádali krásnou křížovou cestu ke kos-telu sv. Martina. V květnu jsme s nimi byli navýletě na Pálavě, užili jsme si mnoho legracea bylo nám spolu fajn. V pátečních setkáníchjsme debatovali a modlili se nad problémysvými, ale i světovými a doufám, že většinaz nich se bude v letošním školním roce připra-vovat na biřmování. Prosíme tedy za naše biř-movance, nechť jsou obdařeni dary DuchaSvatého, a za modlitbu prosíme i my připravu-jící.

S menšími dětmi jsme se během nedělníchmší svatých scházeli v zákristii u svatéhoVáclava. Zde si vždy přečteme evangeliuma povíme si o něm v promluvě, která je na kaž-dou neděli připravena Diecézním katechetic-kým centrem v Brně. K nedělnímu evangeliu jepřipravena omalovánka či nějaký úkol. Dětidostanou nálepku do velice zdařilého nedělní-

ho sešitku. Letošní novinkou je otázka na kaž-dou neděli, za kterou děti další neděli dostanouv obálce pěkná drobná překvapení. Přivítámea budeme se těšit na každé nové dítko. Tatonedělní katecheze není jen proto, aby dětinezlobily při kázání, které je pro ně dlouhé, aleaby si z evangelia odnesly také nějakou myš-lenku. V postním období maminky s dětmivytvořily krásnou křížovou cestu za misie.Účastnilo se jí mnoho dětí, moc jim všemděkuji.

Během školního roku děti absolvovaly řadukrásných setkání včetně velice zdařilých dět-ských mší s otcem Ondřejem a s naší paní kate-chetkou Janou Zehnalovou. Moc bych jimchtěla poděkovat, neboť věnují společně s rodi-či dětí velkou část života tomu, aby právě tinejmenší přicházeli ke Kristu. Přeji jim radostz ratolestí a dar Ducha Svatého k této nádhernépráci. Oběma bych chtěla poděkovat za jejichpříklad a podporu pro mou katechezi. Mladýma dětem pak popřát radostné katechety a kněze,které potkají na svých cestách k Bohu.

Eva Modlitbová

Výlet do Mikulova


Co je PULS?- PULS je fond zřízený na podporu kněží

a pastorace Biskupstvím brněnským, jehožmotto zní: „Velká rodina malých dárců“.

- Jeho zřízení reaguje na situaci, kdy v sou-časné době probíhá tzv. majetkové vyrovnánístátu s církvemi a náboženskými společnostmi(nesprávně označované jako Zákon o církev-ních restitucích).

- Od začátku platnosti zákona č. 248/2012Sb., tj. od 1. 1. 2013 do roku 2030, se budepostupně snižovat příspěvek státu na provozcírkví, tj. na platy duchovních a na provoz bis-kupství.

- V případě Biskupství brněnského činil ten-to příspěvek v roce 2014 cca 155 mil. korun,každý rok se bude snižovat, po roce 2030 zanik-ne úplně.

- Od roku 2013 do roku 2043 bude dostávatcírkev v celé České republice každý rok při-bližně 1,9 miliardy jako náhradu za nevrácenýmajetek.

- Po roce 2043 nastane úplná odluka círk-ve od státu, kdy veškeré náklady spojené s čin-ností církve budou hradit sami věřící.

- Brněnská diecéze se připravuje na novýmodel hospodaření, který se nese v duchuSvobodného, Samostatného a Spravedlivéhonakládání s prostředky s pečlivostí řádnéhohospodáře.

- Svobodné nakládání s navráceným majet-kem slouží k podpoře a rozvoji aktivit církve(studium bohoslovců, udělování svátostí, pasto-race, evangelizace, učení, služba, církevní škol-ství, charita…).

- Samostatné a na státu nezávislé hospoda-ření diecéze, farností a ostatních neziskovýchorganizací, zřízených církví.

- Spravedlivé vypořádání některých majet-kových křivd způsobených totalitním režimem.

- PULS je nástrojem nového modelu hos-podaření brněnské diecéze, jehož snahou jeneomezovat fungující stávající aktivity a záro-veň vést věřící ve farnosti k větší odpovědnostiza život diecéze a farnosti.

Donedávna byl praktikován způsob podporydiecéze formou tzv. „desátku“ ze sbírek. Se

vznikem fondu PULS byl tento způsob příspěv-ků zcela ukončen. Sbírky v kostelích zůstávajína účtech farností a jsou použity pro potřebyzajištění fungování kostelů (osvětlení, topení,výzdoba, obnova menších předmětů v jednotli-vých kostelích, provoz fary).

- Podmínky udržitelnosti samofinancovánídiecéze jsou:

1. Efektivní správa navráceného majetku– neztenčovat kmenové jmění farností a diecé-ze (neprodávat, vhodně investovat, pronajímat).

2. Ekonomická spolupráce diecéze a jed-notlivých farností – příspěvky na mzdyduchovních, na pastorační asistenty, církevníškolství, vzdělávání, mzdy katechetů, podporabohoslovců v seminářích, zajištění stavebnía ekonomické agendy, správy lesů, právnípomoc…

3. Smysluplné a odpovědné zhodnocenífinanční náhrady – promyšlené a zaručenéinvestice, výnosy z vlastní hospodářské činnosti.

4. Stálá finanční spoluúčast věřících – rodi-na dárců – donátorů.

- Správa společného majetku církve podhlavičkou České biskupské konferences cílem vytvoření fondů:

1. Investičního – vhodné investování vol-ných prostředků s cílem jejich zhodnocení.

2. Solidárního – kam budou přispívat jedno-tlivé diecéze s cílem solidární pomoci „bohat-ších chudým“.

3. Rezervního – jehož cílem je tvorba rezervpro nenadálé situace.

PULS – Fond na podporu kněží a pastoracebrněnské diecéze


Milí farníci,cílem fondu není jen získání hmotných pro-

středků pro zajištění života diecéze, ale zejmé-na budování „Velké rodiny malých dárců“, kte-rým na diecézi, potažmo farnosti záleží, a protose za ni také modlí a aktivně a odpovědně sepodílejí na jejím životě. Diecéze získané pro-středky spravuje s pečlivostí řádného hospodá-ře a používá je na konkrétní pojmenovanépotřeby, především na podporu kněží a pastora-ce v diecézi a farnosti.

Církev jsme „Kristus a my“ a k církvi pat-říme na základě křtu, ne na základě našehosociálního, nebo ekonomického statusu. Pokudbychom nahlédli do Kanonického práva, kte-rým se církev řídí, najdeme zde práva a povin-nosti křesťanů a duchovních. Jednou z povin-ností křesťanů je také přispívat na potřebycírkve a duchovních. K základním právůmduchovních patří nárok na zaslouženouodměnu, na sociální zabezpečení v doběnemoci nebo nárok na důchody ve stářía důstojné dožití na farách nebo v charitníchdomovech pro kněze.

Životaschopnost fondu PULS je zakotvenana třech pilířích:

I. Příspěvky farnostíPodle posledního sčítání věřících na boho-

službách v roce 2014 (toto sčítání probíhá vždypo pěti letech) byla farnostem stanovena výšepříspěvku do fondu PULS za každéhonávštěvníka bohoslužby ve výši 280 Kč/rok.Tato částka je pro farnosti povinná a je jen nanás, z jakých prostředků farnost tento příspěvekuhradí. Dá se předpokládat, že po dalším sčítá-ní návštěvníků bohoslužeb, které by se mělouskutečnit v průběhu roku 2019, bude částkapříspěvku vzhledem v inflaci a jiným okolnos-tem úměrně navýšena.

II. SbírkyJedná se o účelově vyhlášenou sbírku na

podporu fondu, která se koná ve všech koste-lích brněnské diecéze čtvrtou neděli v září. Tatosbírka je v roce 2019 vyhlášena naposledy, spo-lu s předchozími roky byla jakousi startovacíčarou pro fond PULS. Pro další roky se před-pokládá, že dary registrovaných donátorůnahradí tuto formu příspěvku do fondu. Protoneváhejte a staňte se pravidelnými donátoryPULSu.

III. Dary donátorů – farníků, věřících, hle-dajících, sympatizantů

Každý z těchto jmenovaných se může státpravidelným donátorem podle svých možnostía podle zvolené periody zasílání příspěvků(měsíční částka, roční částka, příspěvek jednot-livce, rodinné donátorství). Staňte se podporo-vateli a propagátory fondu PULS.

Z nashromážděných prostředků jdou přís-pěvky:

- Kněžím – mzdové náklady včetně zákon-ných odvodů (pojištění, daně), duchovnía vzdělávací formace kněží.

- Diecézi – každý rok na vybraný projekt(školství, charita, evangelizace, práce s mládežía ministranty).

- Farnostem – zajištění technické a ekono-mické agendy (administrativa, právní pomoc,účetnictví, stavební agenda pro správu budov,dotační žádosti, další odborníci pro činnost far-ností).

Kontrola hospodaření fondu PULSNa úrovni brněnské diecéze je prováděna

každý rok kontrola hospodaření s prostředkyfondu PULS, která je na úrovni ekonomickérady a je složena z nezávislých členů rady, a titonejsou zaměstnanci Biskupství brněnského.Kontrolují stav svěřených finančních prostřed-ků, hospodaření s nimi, tvorbu rozpočtu nanásledující rok. Prioritou je správa majetkua finančních prostředků s pečlivostí řádnéhohospodáře.

Jak se stát dárcem = DONÁTOREM- Vybrat si donátorský program – kolik

a v jakých časových intervalech přispívám.- Vyplnit a odeslat přihlášku – elektronicky

(na webu biskupství v sekci PULS), papírově –z letáku, volná forma – hromadný dar donátorů.

- Budete zaregistrováni a bude vám přidělenodárcovské číslo jako variabilní symbol proidentifikaci vašeho daru.

- Uveďte farnost, ve prospěch které budouvaše příspěvky započteny.

Po registraci Vám bude zaslána Karta doná-tora a pokyny k zasílání darů. Zasílání darů jemožné:

- zadáním trvalého příkazu ve vašem inter-netovém bankovnictví,

- prostřednictvím plateb SIPO,


Farní zpravodaj 2/2019 vydala Římskokatolická farnost Rousínov, Kroužecká 1. Upozorňujeme čtenáře, že někte-ré příspěvky neprošly jazykovou korekturou. Redakce zpravodaje: Václav Slovák, Eva Modlitbová. Vychází nákla-dem 280 výtisků, redakční uzávěrka 6. 10. 2019, datum vydání: 13. 10. 2019. Zpracování: BM typo, s.r.o., Slavkovu Brna. Obsah © 2019 Římskokatolická farnost Rousínov, Kroužecká 1

Slovo na závěr- Přijměte pozvání do „Velké rodiny malých

dárců“.- Staňte se odpovědnými spolutvůrci zásadní

změny na poli zabezpečení církve a duchov-ních.

- Vychovávejte k odpovědnosti nejbližší ze své-ho okolí, děti a mladou generaci v duchu soli-darity a participace na díle církve.

- Staňte se další kontaktní osobou ve farnosti.- Nabídněte službu nebo materiální dar při

propagaci fondu PULS formou inzerce, tisko-vin, propagačních předmětů.

- Nabídněte smysluplné bonusy pro donátory.

Kontaktní osoby ve farnosti Rousínova Královopolské Vážany jsou:• kostel sv. Barbory Velešovice:

- Ilona Rulíšková- Vladimíra Vahalová

• kostel sv. Václava, sv. Maří Magdalény:- Jitka Coufalová – [email protected] Radana Pivečková – [email protected]

Další informace najdete na https://fond.bis-kupstvi.cz

Správce fondu je P. Pavel Kafka, e-mail:[email protected]; tel. 533 033 344.

Mše svatá za donátoryKaždé první úterý v měsíci v 8.30 h. je v kos-

tele Maří Magdaleny v Brně sloužena mše sva-tá za všechny donátory a na jejich úmysly.Donátoři mohou zaslat i své konkrétní modli-tební úmysly na [email protected].

- také je možné poskytnout dar v hotovosti naPetrově 5 v Brně,

- pro farníky, kteří nedisponují bankovnímúčtem, je možnost poskytnutí daru formou hro-madného donátorského příkazu prostřednic-tvím kontaktních osob farnosti. Příspěvkybudou odevzdány na biskupství a jednotlivídárci obdrží potvrzení o přijatém daru.

Motto roku 2019 je: „Podpořte PULS die-céze darem v hodnotě alespoň jedné kávyměsíčně“, což u dobré kávy odpovídá cca50 Kč za měsíc.

Výhody člena fondu PULS:- Karta donátora opravňuje jeho majitele

k uplatnění slevy na vstupném do vybranýchprostor diecéze – věže Petrova, hrobka, areálbiskupství, diecézní muzeum.

- Slevu na nákup v prodejně DONUM podPetrovem – sleva na knihy a liturgické potřebyaž 7 %.

- Možnost získání průběžných informacío počtu donátorů, výši příspěvku farnosti, aktu-ální stav na účtu fondu PULS.

- Mše za donátory – každé první úterý v kos-tele sv. Maří Magdalény v Brně v 8.30 h. – mož-nost úmyslů pro sloužení mší svatých.

- Potvrzení o poskytnutém daru – pro daňo-vé účely aktivních pracujících donátorů, kdy lzeo částku poskytnutých darů snížit daňový základ.

- Účast na koncertu pro donátory, vstupzdarma pro dvě osoby.

Modlitba donátora

Nebeský Otče,prosíme, ať jsou naše farnosti otcovským

domovem všem.

Pane Ježíši Kriste,pomáhej nám, ať věrně plníme poslání,

které jsi nám svěřil.

Duchu Svatý,oživuj a probouzej naše farnosti svými dary

a charismaty.

Amen

Documents

Farnost Rousi novec 2/19 web FarnŪ zpravodaj 24...pro dobrou věc. Setkávali jsme se řadu nedělí, diskutovali jsme a přemýšleli, čím akci oboha-tit. Každý přinesl mnoho