Ediná séria - Fakulta zdravotníctva TnUAD: Aktuality · sú len niektoré z titulov, s ktorými sa nám spája profesia, ktorá je neodmysliteľnou súčasťou každého zdravotníckeho

Edičná séria:

► OŠETROVATEĽSTVO

FYZIOTERAPIA

LABORATÓRNA MEDICÍNA

► VEREJNÉ ZDRAVOTNÍCTVO

Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne

Fakulta zdravotníctva

Zdravotnícke Listy

Vedecký recenzovaný časopis, ročník 3, číslo 2. Scientific peer-reviewed journal, volume 3, number 2.

2015

Časopis je indexovaný v Bibliographia medica Slovaca a zaradený do citačnej databázy CiBaMed

REDAKČNÁ RADA / EDITORIAL BOARD

PREDSEDA REDAKČNEJ RADY / CHAIRMAN OF THE EDITORIAL BOARD

doc. MUDr. Ján Bielik, CSc.

ŠÉFREDAKTOR / EDITOR IN CHIEF

RNDr. Zdenka Krajčovičová, PhD.

ČLENOVIA REDAKČNEJ RADY / MEMBERS OF THE EDITORIAL BOARD

VYDAVATEĽ – REDAKCIA

PUBLISHER- EDITORIAL OFFICE

Fakulta zdravotníctva

Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne

Študentská 2

91101 Trenčín

IČO 31118259

Registrácia MK SR pod číslom EV 4755/13

Vychádza štyrikrát ročne.

Náklad: 200 ks

Dátum vydania: jún 2015

ISSN1339-3022

Baňárová Patrícia, Mgr.

Botíková Andrea, doc., PhDr., PhD. Bučková Ľudmila, MUDr., MPH.

Čelko Juraj, doc., MUDr., CSc.

Fábryová Viera, doc., MUDr., CSc. Gerlichová Katarína, PhDr., PhD.

Habánik Jozef, doc., Ing., PhD.

Kaščák Marián, MUDr., PhD. Kaščák Peter, MUDr., PhD.

Král Lubomír, PaedDr., PhD.

Kutnohorská Jana, doc., PhDr., CSc. Litvová Slavka, PhDr.

Mastiliaková Dagmar, doc., PhDr., PhD.

Matišáková Iveta, PhDr., PhD. Meluš Vladimír, RNDr., PhD., MPH.

Netriová Jana, Ing., PhD.

Oleár Vladimír, doc. MUDr., CSc. Ondrušová Adriana, prof., MUDr., PhD.

Otrubová Jana, doc., PhDr., PhD.

Poliaková Nikoleta, PhDr., PhD. Slobodníková Jana, doc., MUDr., CSc.

Šimurka Pavol, MUDr., PhD.

Štefkovičová Mária, doc., MUDr., PhD., MPH. Zelisková Helena, Bc.

Vydavateľ nenesie zodpovednosť za údaje a názory autorov jednotlivých článkov alebo

inzerátov. Reprodukcia obsahu je povolená iba s priamym súhlasom redakcie.

Publisher is not responsible for the information and opinions of authors of the articles or

advertisements. Reproduction of content is permitted only with direct permission of the

editors.

© Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín

OBSAH

Editoriál . . . . . . . . . . 7

OŠETROVATEĽSTVO _

Mastiliaková D., Droběnová R. Vysokoškolsky vzdělané sestry v současné ošetřovatelské praxi University - educated nurses currently in the nursing practice . . . . 8 Kostolániová A., Litvínová A. Psychická a fyzická záťaž sestier na chirurgických pracoviskách Psychical a physical load of nurses in surgical workplaces . . . . 15 Poliaková N., Králová E., Pristachová Z. Predsudky v práci sestier Prejudices in the work of nurses . . . . . . . . 20 Kudlová P., Krajcová T. Asimilace ruské menšiny do majoritní společnosti v České republice z pohledu ošetřovatelství - pilotní studie Assimilation of the russian minority into the majority population in the Czech republic as seen from the viewpoint of nursing - pilot study . . . . . 24 Koňošová H. Ošetrovateľstvo a posudzovanie kvality života Nursing and assessment of quality of life . . . . . . 30 Bobáková M., Botíková A., Kubátová L., Ryska M. Možnosti hodnotenia kvality života pacientov s karcinómom pankreasu sestrou The quality of life of pancreatic carcinoma patient – nurse evaluation options . . 36 Poliaková N., Meluš V., Škarbová K. Vplyv sebakoncepcie na spoluprácu pacienta v ošetrovateľskom procese Self – conception and its impact on the nursing process . . . . . 40 Švédová I., Matišáková I. Role sestry v péči o pacienta s chronickou obstrukční plicní nemocí The role of nurses in the care for a patient with chronic obstructive pulmonary disease . 45

Jurdíková K., Trubanová O. Analýza výskytu nežiaducich účinkov chemoterapie u onkohematologických pacientov The occurence of chemotherapy side effects of oncohematologic patients analysis . 52

Litvínová A., Poliaková N., Hrabovská E. Hyperbarická oxygenoterapia a jej historický vývin Hyperbaric oxygen therapy and its historical development . . . . 57 Veverková I., Lovětinská – Šlamborová I., Zajícová V., Froňková M.

Polymerní nanomateriály s antibakteriálními účinky určené k léčbě chronických ran

Antibacterial polymeric nanomaterials intended for the chronic wound treatment . 60

VEREJNÉ ZDRAVOTNÍCTVO & VARIA _

Ochaba R., Kadličeková P., Herdová O., Račková A., Vadovičová P. Zdravotné uvedomenie a správanie sa obyvateľov Slovenskej republiky v roku 2013 – výsledky z prieskumu Health consciousness and behaviour of the inhabitants of the Slovak Republic in the year 2013 – results from survey . . . . . . . 68 Hamplová L., Hulinský P. Podpora zdravého životního stylu zdravotníků a pacientů se zaměřením na nekuřáctví v rámci realizace programu WHO Health Promoting Hospitals and Health Services a projektu WHO European Network of Smoke Free Hospitals v České republice Supporting healthy lifestyle of medical workers and patients focussed on non-smoking within the WHO programme Health Promoting Hospitals and Health Services and the WHO project European Network of Smoke Free Hospitals in the Czech republic. . 76 Kodejška M. Hudbou a pohybem k tělesné a psychické harmonii: Fyziologické a pedagogické přístupy Towards physical and mental harmony through music and movement: physiological and pedagogical approaches . . . . . . . . 80

PRÍLOHA / SUPPLEMENT _

Recenzované abstrakty z medzinárodnej vedeckej konferencie Ošetrovateľstvo a zdravie konanej dňa 22. apríla 2015 v Trenčíne

Bučková, Ľ., Galková, M., Valková, D., Ako sme na tom s príjmom chloridu sodného z pokrmov . . . . . A1 Budincová K., Netriová J.

Actim CRP vhodný do domácej lekárničky . . . . . . A1 Černá O. Projekt intimní zdraví bez komplikací: Prevence nádorového onemocnění děložního čípku u žen a varlat u mužů . . . . . . . . A2

Hrehušová S., Jurdíková K.

Spolupráca sestry s rodinou pri ošetrovaní chorého v domácom prostredí . . A3 Kocianová H., Bučková Ľ. Zdravotné riziká spojené s konzumáciou surového mlieka . . . . A4 Kudelková M. Prevencia depresie v ošetrovateľskej starostlivosti o pacienta s mentálnou anorexiou . A4 Kundraciková Ľ., Kiško A., Derňárová Ľ.

Vplyv pohybovej aktivity na kvalitu života seniorov z pohľadu ošetrovateľstva . . A5 Kutnohorská J., Vyhňáková A.

Dobrovolník ve zdravotnictví . . . . . . . . A5 Lišková Ľ. Špecifiká ošetrovateľskej starostlivosti o dieťa s poruchami sluchu . . . A6 Litvínová A., Poliaková N. Psychická záťaž sestry v operačnej sále . . . . . . . A6 Mastiliaková D., Matišáková I., Gerlichová K., Litvínová A., Mišinová M. Inovace výuky a učení v předmětu komunitní ošetřovatelství . . . . A7 Mišinová M. , Hurárová T.

Úloha sestry v prevencii komplikácií Morbus Crohn . . . . . A7 Musilová E., Masaryk V.

Význam pohybu a výživy pre zdravie . . . . . . . A8 Netriová J., Krajčovičová Z., Meluš V.

Smart - laboratórium v ambulancii . . . . . . . A8 Opršalová G. Multirezistentné kmene – hrozba budúcnosti . . . . . . A9 Poliaková N., Litvínová A., Kubíková M.

Postoj dospelej populácie k preventívnej zdravotnej starostlivosti . . . A9 Putírková M., Šimovcová D. Péče o duševně nemocné v komunitě . . . . . . . A10 Slemenská Ľ. Zdravotné ťažkosti pri práci so zobrazovacou jednotkou (PC) . . . . A10 Snopek P., Kožíková S., Moravčíková D.

Kompetence žáků zdravotnických škol v rámci prevence HIV . . . . A11

Střádalová M., Botíková A.

Možnosti podtlakovej liečby s využitím fistuladaptéru pri enteroatmosferických fistulách. Kazuistika. . . . . . . A12 Lovětinská Šlamborová I., Exnar P., Holý P. , Vatahová L. Křemičitá nanovlákna pro biomedicínské aplikace . . . . . A12 Štefíková E. Integrované centrá zdravotnej starostlivosti – nová výzva pre sestry . . . A13 Vlčejová Z., Dvouletá A. Sledovanie stravovacích návykov u vybranej vekovej skupiny žiakov základných škôl . A14

Zdravotnícke listy, Ročník. 3, Číslo 2, 2015 ISSN 1339-3022

7

EDITORIÁL

Sestra, sestrička, staničná, vrchná, ošetrovateľka, pôrodná asistentka, inštrumentárka, občas „brat“ – to

sú len niektoré z titulov, s ktorými sa nám spája profesia, ktorá je neodmysliteľnou súčasťou každého

zdravotníckeho zariadenia, či lôžkového, ambulantného, mobilného alebo virtuálneho. Pre jednoduchosť

budem ďalej používať len „sestra“. Všetci sa spoliehame, že tam sú a čakajú na nás s úsmevom a milým

slovom, ale odbornými vedomosťami a zručnosťami, schopné promptne a správne reagovať na požia-

davky lekárov aj otázky pacientov.

Podľa jednej z definícií je primárny cieľ ošetrovateľstva dosiahnuť uspokojenie životne dôležitých po-

trieb a úplné pacientovo blaho. To platilo za čias Florence Nightingale, to si dali sestry pred viac než sto

rokmi do prvých článkov zakladajúcej listiny Medzinárodnej rady sestier (ICN), to potvrdila aj

Mníchovská deklarácia, ktorú prijala Svetová zdravotnícka organizácia (WHO) v roku 2000.

Neustály pokrok v medicíne, mohutný rozvoj zdravotníckych technológií, informatizácia, telemedicína,

uplatňovanie interdisciplinárneho prístupu k pacientom, poradenstvo v oblasti starostlivosti o zdravie

alebo chorobu vyžadujú od sestier celoživotné vzdelávanie, ale aj manažérske a komunikačné schopnosti

a znalosť cudzích jazykov. Humánnosť, citlivosť, etickosť, zdroj láskavosti a nádeje – to sú ďalšie

atribúty, s ktorými ich spájame.

Od sestier teda očakávame veľa. Ale chvíľami (a v ostatnom čase sú tie chvíle čoraz častejšie a dlhšie) sa

zdá, že to, čo by očakávali ony, aby mohli svoju prácu vykonávať v potrebnej kvalite, nie je dostatočne

vypočuté. Ak bude miera frustrácie z ignorovania signálov narastať, môže sa stať, že sestry dajú prednosť

uspokojovaniu vlastných životne dôležitých potrieb a budú si hľadať prácu inde.

V rámci medzinárodnej vedeckej konferencie OŠETROVATEĽSTVO A ZDRAVIE IX. (22. apríl 2015,

Trenčín) sa účastníčky a účastníci určite dotknú aj týchto závažných otázok. Podľa bohatého odborného

programu, na ktorom budú prezentovať výsledky z rôznych pracovných a výskumných oblastí to však

bude v rovine dôkazov, že ich potenciál a chuť pracovať na sebe a pre blaho pacientov je pre nich stále

prioritou.

Želám všetkým sestrám toľko porozumenia a ústretovosti, koľko jej ony rozdávajú svojim pacientom.

MUDr. Darina Sedláková, MPH.

riaditeľka Kancelárie WHO na Slovensku


8

VYSOKOŠKOLSKY VZDĚLANÉ SESTRY V SOUČASNÉ OŠETŘOVATELSKÉ PRAXI

UNIVERSITY - EDUCATED NURSES CURRENTLY IN THE NURSING PRACTICE

MASTILIAKOVÁ Dagmar¹, DROBĚNOVÁ Radka²

¹ Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín, Slovenská

republika

² Oddělení ošetřovatelské péče ve Dvorcích, Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, příspěvková

organizace, Krnov, Česká republika ABSTRAKT

Východiska: Výzkumné šetření bylo zaměřeno na zjištění, zda

vysokoškolsky vzdělané sestry pracují v současné době v oše-

třovatelské praxi, jaké jsou jejich pracovní pozice a platové

zařazení.

Soubor a metody: V souboru bylo 87 sester s ukončeným

vysokoškolským studiem (54 bakalářek a 33 magister). Jejich

názory byly zjišťovány pomocí dotazníku vlastní konstrukce

v různých zdravotnických a sociálních zařízeních v České

republice.

Výsledky: Výzkumné šetření prokázalo, že sestry po

absolvování bakalářských a magisterských studijních progra-

mů zůstávají v ošetřovatelské praxi na nejčastější pracovní

pozici sestra u lůžka a zařazení do 10. platové třídy.

Závěr: Vysokoškolské vzdělávání sester není v současné době

přímo podporováno zaměstnavateli, sestry svou motivací

a překonáváním mnoha překážek studují a studium dokončují.

Klíčová slova: Vysokoškolské vzdělání sester. Sestra s baka-

lářským titulem. Sestra s magisterským titulem. Ošetřo-

vatelská praxe. Pracovní pozice. Platové ohodnocení.

ABSTRACT

Background: The research was aimed at determining whether

university-educated nurses are currently working in nursing

practice, what are their working positions and salary grades.

Methodology and sample: The group consisted of 87 nurses

with university degrees (54 with a bachelor degree and 33

with a master's degree). Their opinions were examined by a

uestionnaire in various health and social facilities in the Czech

Republic.

Results: The research showed that nurses after completing

bachelor and master's degree programs remain in nursing

practice, most commonly at the working position of a bedside

nurse, and are included in the 10th grade of salary brackets.

Conclusion: Higher education of nurses is currently not

supported directly by employers, but utilizing their motivation

and overcoming many obstacles, nurses keep on studying and

complete their study.

Key words: Higher education of nurses. Nurse with a

bachelor degree. Nurse with a master's degree. Nursing

practice. Working position. Salary grade.

ÚVOD

Ošetřovatelskou praxi a vzdělávání sester ovliv-

ňuje proces nepřetržitých společenských změn.

Tento kontinuální vývoj je typický svým komplex-

ním charakterem a také změnami, které se částečně

překrývají. Profil profesionálního ošetřovatelství je

charakterizován určitým stupněm napětí mezi sou-

časnou situací v ošetřovatelské praxi a novými,

výrazně náročnějšími požadavky na osobnost, zna-

losti, dovednosti a kompetence sester v budou-

cnosti (Cherry, Jacob, 2002). Mezi hlavní vývo-

jové trendy, které v současné době ovlivňují spole-

čenský život i systém vzdělávání, patří zejména

expanzivní rozvoj informací a komunikačních

technologií, spotřebitelsky orientovaná společnost,

výuka orientovaná na kompetence, hodnocení do-

sažených dovedností a způsobilostí/kompetencí,

interdisciplinární přístup, rostoucí osobní a pro-

fesní odpovědnost, flexibilita a mobilita (Wilkin-

son, Treas, 2011). Učení v prostředí moderních

informačních technologií rozvíjí analytické myšle-

ní, schopnost rozhodování a sebereflexi, což jsou

důležité kompetence pro ošetřovatelskou praxi

(Roux, Halstead, 2008). Úspěšnost v osobním

i profesním životě a praxi vyžaduje zaměřit myšle-

ní na dosažení cílů. To znamená, naučit se ovládat

myšlení potřebné k řešení problémů v dnešním

světě. Současný pokrok často vytváří nové a nové

problémy, které nelze vyřešit tradičními způsoby

myšlení a postupy (Alfaro-Le Fevre, 2009). Ve

výuce sester proto dochází k významnému posunu

od tradičního předávání hotových poznatků k in-

tegraci poznatků a rozvoji schopnosti kritického

myšlení s cílem dosažení učebních výstupů /

kompetencí (Billings, Halstead, 2005). V uplynu-

lých desetiletích se v ošetřovatelství zdůrazňuje

nutnost efektivních a flexibilních studijních pro-

gramů (Mastiliaková a kol., 2013). V Evropě se

prosadila moderní koncepce otevřeného kurikula

V roce 2010 byl zveřejněn Národní kvalifikační

rámec terciárního vzdělávání v České republice

(Q-RAM), který je kompatibilní s Rámcem

kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského

vzdělávání (QF-EHEA). Je metodickým nástrojem

pro vývoj a zajišťování kvality kvalifikací v ter-


9

ciárním vzdělávání na nepřekrývající se úrovni

bakalářské, magisterské a doktorské, prostřed-

nictvím vymezení úrovně prokazatelných zalostí,

dovedností a způsobilosti/kompetencí absolventů

(Nantl, Černikovský, 2010). V praxi se tradiční

„péče o nemocné“ postupně přeorientovává na

posilování a péči o zdraví v komunitách a zdraví

populace jako celku. Sestry v dnešní praxi musejí

současně zvládat příliv informací, změny ve zdra-

votnictví, nedostatek času, požadavky na zvládnutí

kompetencí, řadu kulturních, etických a právních

otázek v měnících se společenských podmínkách

(Mastiliaková, 2014). Součástí systému péče se

stávají příbuzní a sousedé pacientů, které je také

potřeba vzdělávat (Billings, Halstead, 2005).

Východiska řěšené problematiky

Profesní znalosti, dovednosti a postoje sester

významným způsobem přispívají ke zvyšování

kvality zdravotnické péče, která v posledních

letech hraje důležitou roli nejen na úrovni zdravot-

ní politiky, ale také na úrovni celého národního

hospodářství. Jde zejména o ekonomickou efek-

tivitu, přirozenou snahu zdravotnického personálu

o zlepšení vlastní činnosti, standardy pro hodno-

cení konečných i průběžných výsledků zdravotní

péče u jednotlivých zdravotnických zařízení (Mur-

gaš, Kuvíková, Nemec, 1998). Efektivní a

promyšlené ošetřovatelské postupy jsou individua-

lizovány podle charakteristik klienta/pacienta a

souvisejících okolností (Berman, Snyder, 2012).

Opakujícím se trendem některých let je nedostatek

kvalifikovaných sester, mentorů/školitelů, učitelů,

popř. i studentů usilujících v některých zemích

o studium ošetřovatelství. Příčin tohoto jevu je

mnoho. Informační zdroje navíc zveřejňují zprávy

o rostoucím počtu omylů a pochybení ze strany

personálu ve zdravotnické praxi (Roux, Halstead,

2008). Pokud sestry při zaměstnání studují,

potřebovaly by pracovat na částečný úvazek. Tyto

náročné podmínky často vedou v konečném

důsledku k frustraci a zklamání nejen u sester, ale i

u studentů ošetřovatelství. Specifické potíže mají i

formy celoživotního vzdělávání sester. Profesní

registrace vyžaduje sledování moderního vývoje a

plánování odborného růstu. Zavedená povinnost

celoživotního vzdělávání vyžaduje splnění regis-

tračních požadavků, sestry v komplexním prostředí

klinické praxe musí usilovat o certifikované spe-

cializace. Hladina stresu a množství osobních

i profesních závazků mají dopad na zdraví a kondi-

ci nejen sester samotných, ale i jejich rodin

(Cherry, Jacob, 2002). Od 90 let mají sestry

v České republice možnost studovat ošetřovatelství

v akreditovaných bakalářských, magisterských

i doktorských studijních programech. Absolventky

magisterské formy studia často prožívají frustraci a

zklamání s dosud chybějícího požadavku na tuto

úroveň profesní kvalifikace v Národní soustavě

povolání (www.nsp.cz) a tím i jasného vymezení

pracovních pozic a zařazení do odpovídajících

platových kategorií ve zdravotnických zařízeních.

Na nové trendy a současné potřeby ošetřovatelské

praxe dosud nereaguje ani platný Zákon č.96/2004

Sb., pro nelékařská zdravotnická povolání. Přesto,

že tento zákon v době svého vzniku přinesl mimo

jiné i určitý řád do požadavků na vzdělávání všech

nelékařských profesí, v současné době se při jeho

aplikaci projevuje řada problémů a negativních

dopadů, které v současné době již nevyhovují a

spíše se jeví jako překážka pro praxi včetně

výrazné ekonomické náročnosti. Tento zákon vyža-

duje revizi, hlavně v oblastech: výkon povolání bez

odborného dohledu a s odborným dohledem; kvali-

fikační vzdělávání; kompetence nelékařských zdra-

votnických profesí; úpravy počtu zdravotnických

profesí; registr a registrace zdravotnických pracov-

níků; specializační a celoživotní vzdělávání; zpřes-

nění a zjednodušení znění zákona; definování role

profesních organizací http://zdravi.e15.cz/clanek/

sestra/velka-novela-zakona-c-96-2004-sb-460957.

S ohledem na tyto skutečnosti, proběhlo výzkumné

šetření názorů vysokoškolsky vzdělaných sester na

některé aktuální problémy, které se jich bez-

prostředně dotýkají.

CÍLE

Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit,

zda absolventky bakalářských a magisterských

vysokoškolských studijních programů ošetřova-

telství v současné době pracují ve zdravotnických

zařízeních. Dílčí cíle byly zaměřeny na zjištění:

jaká je jejich aktuální pracovní pozice,

jak jsou odměňovány a v jaké platové třídě

podle katalogu prací jsou zařazeny,

a zda považují své vysokoškolské vzdělání za

přínos pro zvyšování kvality poskytované péče.

METODY A SOUBOR

K získání údajů pro naplnění cílů výzkumu byl

použit dotazník vlastní konstrukce. Zkoumaný vzo-

rek vytvořilo celkem 87 vysokoškolsky vzdělaných


10

sester z různých zdravotnických zařízení v České

republice. Výzkumné šetření proběhlo na přelomu

roku 2013-2014. Náhodně vybrané respondentky

byly osloveny individuálně elektronickou cestou a

vyplnily dotazník v elektronickém systému

Moodle.

VÝSLEDKY

Z celkového počtu respondentek bylo 54 (62,1%)

sester s ukončeným bakalářským stupněm vzdělání

a 33 (37,9%) sester s ukončeným magis-terským

stupněm vzdělání. Věk respondentek ukazuje

Tab.1. S ukončeným bakalářským stupněm vzdě-

lání bylo nejvíce sester ve věku 40-49 let 23

(42,6%) respondentek, s ukončeným magisterským

stupněm vzdělání bylo nejvíce sester ve věku 20-

29 let 16 (48,5%).

Celkovou délku ošetřovatelské praxe respon-

dentek ukazuje Tab. 2

Nejvíce sester s ukončeným bakalářským stup-

něm vzdělání 17 (31,5%) uvedlo délku ošetřova-

telské praxe do 10 let, stejný počet sester bakalářek

délku praxe do 30 let 17 (31,5%). S ukončeným

magisterským stupněm vzdělání uvedlo nejvíce

respondentek 19 (57,6) délku praxe do 10 let,

pouze 5 (15,2%) uvedlo délku praxe do 30 let.

Zajímavé výsledky byly zjištěny v oblasti absol-

vovaných oborů současného vysokoškolského

studia sester. Jejich přehled ukazuje Tab. 3. Nejví-

ce sester bakalářek 50 (92,5%) absolvovalo vyso-

koškolské studium v oboru všeobecná sestra. Více,

než polovina sester magisterské úrovně 17 (51,5%)

absolvovalo v oboru ošetřovatelství.

Tabulka 1 Věk respondentek podle stupně dosaženého

vysokoškolského vzdělání

Věk

Bakalářky Magistry Celkem

ni

fi

[%]

ni

fi

[%]

ni

fi

[%]

20 – 29 let 13 24,1 16 48,5 29 33,3

30 – 39 let 15 27,8 10 30,3 25 28,7

40 – 49 let 23 42,6 7 21,2 30 34,5

nad 50 let 3 5,5 0 0 3 3,5

∑ 54 100 33 100 87 100

Tabulka 2 Celková délka ošetřovatelské praxe respon-

dentek

Délka

praxe


ni

fi

[%]

ni

fi

[%]

ni

fi

[%]

do 10 let 17 31,5 19 57,6 36 41,4

do 20 let 15 27,8 8 24,2 23 26,4

do 30 let 17 31,5 5 15,2 22 25,3

nad 30 let 5 9,2 1 3,0 6 6,9

∑ 54 100 33 100 87 100

Tabulka 3 Přehled absolvovaných vysokoškolských studijních oborů respondentek

Studijní obor Bakalářky Magistry Celkem

ni fi [%] ni fi [%] ni fi [%]

Ošetřovatelství/všeobecná sestra 50 92,5 17 51,5 67 77,1

Porodní asistentka 4 7,5 2 6,1 6 6,9

Intenzivní péče 0 0,0 1 3,0 1 1,1

Sociální politika a sociální práce 0 0,0 3 9,1 3 3,5

Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy 0 0,0 5 15,2 5 5,8

Ošetřovatelská péče v pediatrii 0 0,0 1 3,0 1 1,1

Ošetřovatelská péče v geriatrii 0 0,0 2 6,1 2 2,3

Speciální andragogika 0 0,0 1 3,0 1 1,1

Management ve zdravotnictví 0 0,0 1 3,0 1 1,1

∑ 54 100 33 100 87 100

S ohledem na současnou rozmanitost zdravot-

nických a sociálních zařízení i jejich vlastnictví,

respondentky uvedly, kde v současné době pracují.

Typy těchto zařízení ukazuje Tab. 4.

Nejvíce sester s bakalářským stupněm vzdělání

46 (85,2%) pracovalo ve státním zdravotnickém

zařízení, 3 bakalářky (5,5%) uvedly, že pracují

v jiném oboru. Nejvíce sester s magisterskou

úrovní vzdělání 27 (81,8%) uvedlo, že rovněž pra-

cuje ve státních zdravotnických zařízeních, 1 ma-

gistra uvedla, že pracuje v jiném oboru.

Dalším zajímavým zjištěním byly odpovědi

respondentek týkající se jejich současných

pracovních pozic ve zdravotnických zařízeních.

Pracovní pozice respondentek ukazuje tab. 5.


11

Tabulka 4 Zdravotnická a sociální zařízení, v nichž respondentky v současné době pracují

Zaměstnavatel Bakalářky Magistry Celkem


státní zdravotnické zařízení 46 85,2 27 81,8 73 84,0

státní sociální zařízení 1 1,9 0 0 1 1,1

soukromé zdravotnické zařízení 3 5,5 5 15,2 8 9,2

soukromé sociální zařízení 1 1,9 0 0 1 1,1

pracuji v jiném oboru 3 5,5 1 3,0 4 4,6

∑ 54 100 33 100 87 100

Tabulka 5 Pracovní pozice respondentek, v nichž v současné době pracují

Pracovní pozice Bakalářky Magistry Celkem


sestra u lůžka 27 50,0 21 63,6 48 55,2

staniční sestra 9 16,7 3 9,1 12 13,8

vrchní sestra 7 12,9 5 15,2 12 13,8

sestra u praktického lékaře 0 0 0 0 0 0

sestra v odborné ambulanci 2 3,7 0 0 2 2,3

ve vrcholovém managementu zdravotnického zařízení 0 0 0 0 0 0

jiná pracovní pozice 9 16,7 4 12,1 13 14,9

∑ 54 100 33 100 87 100


27 (50,0%) pracuje na pozici sestra u lůžka,

v pozici staniční sestry 9 (16,7%) respondentek,

v pozici vrchní sestry 7 (12,9%) respondentek,

v jiné pracovní pozici 9 (16,7%) respondentek,

ve vrcholném managementu ani jedna sestra

bakalářka. Nejvíce sester s magisterskou úrovní

vzdělání 21 (63,6%) rovněž pracuje na pozici

sestra u lůžka, v pozici staniční sestry 3 (9,1%)

respondentky, v pozici vrchní sestry 5 (15,2%)

respondentek, v jiné pracovní pozici 4 (12,1%)

respondentek, pozici ve vrcholném managementu

neuvedla ani jedna sestra magistra.

Další zjištění se týkalo údajů o změně platového

zařazení po ukončení vysokoškolského studia.

Údaje respondentek ukazuje Tab. 6.

Tabulka 6 Změna v platovém zařazení po ukončení vysokoškolského studia

Změna platového

zařazení



Ano 12 22,2 7 21,2 19 21,8

Ne 42 77,8 26 78,8 68 78,2

∑ 54 100 33 100 87 100

Nejvíce sester po absolvování bakalářské úrovně

vzdělání 42 (77,8%) uvedlo, že nedošlo ke změně

v jejich platovém zařazení. Stejně i sestry po ab-

solvování magisterské úrovně vzdělání 26 (78,8%)

uvedly, že ke změně v jejich platovém zařazení

nedošlo.

Současné platové zařazení respondentek podle

katalogu prací ukazuje Tab. 7.

Tabulka 7 Současné zařazení respondentek v platové třídě podle katalogu prací

Platová třída Bakalářky Magistry Celkem

ni fi [%] Ni fi [%] ni fi [%]

10. platová třída 22 40,8 17 51,6 39 44,8

11. platová třída 20 37,1 4 12,1 24 27,6

12. platová třída 7 12,9 5 15,1 12 13,8

Jiné / 9. platová třída / smluvní platy 5 / 3 / 2 9,2 7 / 3 / 4 21,2 12 13,8

∑ 54 100 33 100 87 100


12


22 (40,0%) uvedlo zařazení do 10. platové třídy,

3 respondenty uvedly jiné (9. platovou třídu), 2

respondentky uvedly jiné (smluvní platy). Nejvíce

sester s magisterským stupněm vzdělání 17

(51,6%) uvedlo zařazení do 10. platové třídy, 3 res-

pondentky uvedly jiné (9. platovou třídu), 4 res-

pondentky uvedly jiné (smluvní platy) (http://bez

platnapravniporadna.cz/online-zdarma/ruzne/zneni

-vynatky-definice/17184-platove-tridy-zdravotnich

-sester-2013-2014.html)

Dalším zjištěním byly názory respondentek týka-

jící se potřeby vysokoškolsky vzdělaných sester

v současné ošetřovatelské praxi. Jejich odpovědi

ukazuje Tab. 8

Tabulka 8 Názory respondentek k potřebě vysokoškolsky vzdělaných sester v současné ošetřovatelské praxi

Potřeba VS vzdělaných

sester v praxi



Ano 6 11,1 4 12,1 10 11,5

Spíše ano 22 40,7 12 36,4 34 39,1

Spíše ne 16 29,6 11 33,3 27 31,0

Ne 10 18,6 6 18,2 16 18,4

∑ 54 100 33 100 87 100

Nejvíce sester s bakalářskou úrovní vzdělání 22

(40,7%) uvedlo k potřebě vysokoškolsky vzděla-

ných sester v současné praxi spíše ano; ne, uvedlo

10 (18,6%) respondentek. Nejvíce sester s magis-

terskou úrovní vzdělání 12 (36,4%) rovněž uvedlo

spíše ano; ne, uvedlo 6 (18,2%) respondentek.

Zajímavé údaje přineslo i zjištění názorů res-

pondentek, zda považují své vzdělání za přínos pro

zvyšování kvality poskytované péče. Jejich odpo-

vědi ukazuje Tab. 9. Nejvíce sester s bakalářskou

úrovní vzdělání 20 (37,0%) uvedlo k vlivu vyso-

koškolského vzdělání sester na kvalitu individuální

ošetřovatelské péče spíše ano; ne, uvedlo 9

(16,6%) respondentek. Nejvíce sester s magister-

skou úrovní vzdělání 17 (51,5%) rovněž uvedlo

spíše ano; ne, uvedlo 6 (18,2%) respondentek.

V jedné z otevřených otázek měly responentky

možnost se vyjádřit i k tomu, co nejvíce postrádají

při současném výkonu svého povolání. Shrnutí

odpovědi podle preferencí na prvním místě

ukazuje Tab.10.

Tabulka 9 Vliv vysokoškolského vzdělání sester na zvyšování kvality individuální ošetřovatelské péče

Zvyšování kvality individuální ošetřovatelské péče Bakalářky Magistry Celkem


Ano 13 24,1 6 18,2 19 21,8

Spíše ano 20 37,0 17 51,5 37 42,6

Spíše ne 12 22,3 4 12,1 16 18,4

Ne 9 16,6 6 18,2 15 17,2

∑ 54 100 33 100 87 100

Tabulka 10 Sestry bakalářky a magistry při současném výkonu povolání nejvíce postrádají

Bakalářky

Kompetence 23

Malý respekt ze strany lékaře i středoškolsky

vzdělaných sester 12

Neujasněné role v multidisciplinárním týmu 10

Uznání od pacientů 6

Platové hodnocení 3

Celkem 54

Magistry

Kompetence 22

Malý respekt ze strany lékaře i středoškolsky

vzdělaných sester 6

Neujasněné role v multidisciplinárním

týmu 3

Platové hodnocení 2

Celkem 33

Odpovědi respondentek s bakalářskou i magister-

skou úrovni vzdělání jsou co do počtu preferencí

problémů téměř shodné. Nejvíce respondentek

(23+22) postrádá na prvním místě kompetence,


13

nejméně respondentek (3+2) postrádá na prvním

místě platové hodnocení. 6 bakalářek navíc uvedlo,

že na prvním místě postrádají uznání od pacientů.

DISKUZE

Cílem výzkumného šetření s ohledem na výcho-

diska řešené problematiky bylo zjistit, zda sestry

po ukončení vysokoškolského studia působí v oše-

třovatelské praxi. Zjištěné údaje to potvrdily.

Nejvíce sester bakalářek 27 (50,0%) a magister 21

(63,6%) v době šetření pracovalo na pozici sestra u

lůžka. Na pozici staniční sestra pracovalo 9

(16,7%) bakalářek a 3 (9,1%) magistry, na pozici

vrchní sestra pracovalo 7 (12,9%) bakalářek a 5

(15,2%) magister. Pozitivním jevem je zjištění, že

nejvyšší počet sester s ukončenou bakalářskou

úrovní vzdělání je i ve věkové skupině 40-49 let 23

(42,6%) s celkovou délkou praxe do 30let 17

(31,5%) a nad 30let 5 (9,2%). To signalizuje, že

právě sestry s dlouholetou praxí jsou motivovány a

uvědomují si význam vysokoškolského vzdělání

pro plnění náročných rolí sester v měnících se pod-

mínkách ošetřovatelské praxe. Rovněž ukončená

magisterská úroveň vzdělání ve věkové skupině

20-29let 16 (48,5%), ve věkové skupině 30-39let

10 (30,3%) a ve věkové skupině 40-49let 7

(21,2%) signalizuje motivaci sester získat vysoko-

školské profesní vzdělání přesto, že v současné

době nejsou jasně vymezené kompetence i v rámci

Národní soustavy povolání a jejich dosažené úrov-

ni vzdělání neodpovídá ani platové ohodnocení.

Zařazení do vyšší platové třídy v současné době

spíše souvisí s pozicemi ve středním nebo vyšším

managementu, nebo se specializací v oboru. Vět-

šina sester bakalářek 42 (77,8%) a magister 26

(78,8%) proto uvedla, že po ukončení vysoko-

školského studia u nich nedošlo k žádné změně

v platovém zařazení. S ohledem na pracovní pozici

sestra u lůžka proto do 10. platové třídy, (kde jsou

zařazovány sestry se středoškolským vzděláním)

bylo zařazeno 22 (40,8%) sester bakalářek a 17

(51,6%) magister. Smluvní platy a nižší platové

třídy se týkaly sester vysokoškolaček pracujících

v soukromém zdravotnickém či sociálním zařízení.

Ve státním zdravotnickém zařízení, zařazením 3

bakalářek a 3 magister (podle dosažené úrovně

vzdělání) do nižší 9. platové třídy jednal zaměst-

navatel v rozporu s nařízením vlády č. 222/2010 o

katalogu prací ve veřejných službách a správě.

Názory respondentek týkající se potřeby vysoko-

školsky vzdělaných sester v současné ošetřo-

vatelské praxi odráží popsané problémy (výcho-

diska řešené problematiky). Proto jednoznačné ano

uvedlo pouze 6 (11,1%) bakalářek a 4 (12,1%)

magistry. Jednoznačné ne uvedlo 10 (18,6%)

bakalářek a 6 (18,2%) magister. Podobně se proje-

vují i názory respondentek na vliv vysoko-

školského vzdělání sester na zvyšování kvality

individuální ošetřovatelské péče. Jednoznačně ano

odpovědělo pouze 13 (24,1%) bakalářek a 6

(18,2%) magister, spíše ne odpovědělo 12 (22,3%)

bakalářek a 4 (12,1%) magistry. Jednoznačně ne

odpovědělo 10 (18,6) bakalářek a 6 (16,2) magis-

ter. To signalizuje, že respondentky si dobře

uvědomují, že samotné vysokoškolské vzdělání

sester v současné praxi je pouze jedním z faktorů,

který ovlivňuje kvalitu individuální ošetřovatelské

péče. O stanoveném minimálním personálním ob-

sazení (počet sester na počet pacientů závislých na

péči) na lůžkových odděleních (Vyhláška č.

99/2012 Sb.) se veřejně diskutuje zejména v sou-

vislosti se zajištěním bezpečí klientů/pacientů.

Rámcové okruhy problémů, které respondentky

vnímají jako prioritní, odrážejí současný stav

(postrádají jasné vymezení kompetencí). Uvedl to

největší počet sester bakalářek (23) a magister

(22). Pouze 3 sestry bakalářky a 2 magistry uvedly

jako prioritní okruh problémů platové ohodnocení.

ZÁVĚR

Výsledky tohoto výzkumného šetření prokázaly,

že sestry po absolvování bakalářských a magister-

ských studijních programů zůstávají nadále v oše-

třovatelské praxi. Jejich nejčastější pracovní pozici

je sestra u lůžka a zařazení do 10. platové třídy.

V současné době je uplatňován zastaralý Zákon č.

96/2004 Sb. pro nelékařská zdravotnická povolání,

který způsobuje řadu problémů a negativních

dopadů, které jsou v rozporu s novými trendy a

potřebami ošetřovatelské praxe. To se odráží i ve

zjištěných názorech respondentek na potřebu jejich

vysokoškolského vzdělání v dnešní ošetřovatelské

praxi, a vlivu tohoto vzdělání na kvalitu indivi-

duální ošetřovatelské péče. Jako prioritní problém

v současné praxi respondentky vnímají neujasněné

kompetence. Přestože vysokoškolské vzdělávání

sester není v současné době přímo podporováno

zaměstnavateli, sestry svou motivací a překoná-

váním mnoha překážek studují a studium dokon-

čují. Tím prokazují statečnost a přesvědčení, i když

s určitými rozpaky, že dosažení vysokoškolského

profesního vzdělání má význam pro budoucnost


14

profesionální ošetřovatelské praxe i společenské

prestiže jejich profese.

SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ

ALFARO-LE FEVRE, R. 2009. Top 10 Reasons to

Improve Thinking. [online] Dostupné na:

http://www.alfaroteachsmart.com/mission.htm

BEŇADÍKOVÁ, D. 2013. Vliv úrovně vzdělání

sestry na kvalitu poskytované péče. In

Sestra.[online]. 2013, č. 3/2013. [cit.18-01-

2014]. s. 28-29. Dostupné z: http://zdravi.

e15.cz/clanek/sestra/vliv-urovne-vzdelani-

sestry-na-kvalitu-poskytovane-pece-469522

BERMAN, A. - SNYDER, S. J. 2012. KOZIER &

ERB´S Fundamentals of Nursing. Concepts,

Process, and Practice. 9 ed. Pearson: Boston,

1616 p. 2012. ISBN978-0-13-802461-1.

BILLINGS, D. M. - HALSTEAD, J. A. 2005.

Teaching in Nursing. A Guide for Faculty. 2nd

ed. Philadalphia: Elsevier Saunders, 2005.

ISBN 0-7216-0377-7.

DROBĚNOVÁ, R. 2014. Uplatnění vysokoškolsky

vzdělaných sester v současné ošetřovatelské

praxi. Diplomová práce. Vysoká škola

zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety

Bratislava.

HEKELOVÁ, Z. 2012. Manažerské znalosti a

dovednosti pro sestry. Praha:Grada Publishing,

a.s., 2012. 128 s. ISBN 978-80-247-4032-4

CHERRY, B. - JACOB, S. R. 2002. Contemporary

Nursing. Issues, Trends and Management. 2nd

ed. St. Louis: Mosby An Affiliate of Elsevier

Science, 2002, 602 p. ISBN 0-323-01631-6.

MASTILIAKOVÁ, D. a kol. 2013. Brožura

kompetencí In: Moduly, učební výstupy a

kredity ECTS v bakalářském studijním

programu Ošetřovatelství - Výsledky projektu.

Opava: SU, 2013. ISBN 978-80-7248-900-8.

MASTILIAKOVÁ, D. 2014. Posuzování stavu

zdraví a ošetřovatelská diagnostika v moderní

ošetřovatelské praxi. Praha: Grada Publishing,

2014. 192 s. ISBN 978-80-247-5376-8.

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR.

Vyhláška č. 55/2011 Sb., O činnostech

zdravotnických pracovníků a jiných odborných

pracovníků. [online]. Březen 2011. [ cit. 2014 -

01- 02]. Dostupné z: <

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBib

lio=73877&nr=55~2F2011&rpp=15#local-

content >

MURGAŠ, M. - KUVÍKOVÁ, H. - NEMEC, J.

1998. Manažment zdravotníctva.1. vyd. Banská

Bystrica: TRIAN, 1998. ISBN 80-967730-2-X.

NANTL, J. – ČERNIKOVSKÝ, P. 2011. Národní

kvalifikační rámec terciárního vzdělávání České

republiky. 1. Díl. Národní deskriptory. 2. vyd.

Praha: Ministerstvo školství, mládeže a

tělovýchovy, 2011.47 s. ISBN 978-80-254-

8569-9.

NÁRODNÍ SOUSTAVA POVOLÁNÍ –

VŠEOBECNÁ SESTRA http://katalog.nsp.cz/

karta_p.aspx?id_jp=15050&kod_sm1=12 >

POHLOVÁ, Z. – POHLOVÁ, A. 2010. Přístup

všeobecných sester z klinické praxe ke studiu na

VŠ. In Sestra. [online]. 2011, č. 4/2011. [cit. 18-

01-2014]. s. 17. Dostupné z: http://zdravi.e15.

cz/clanek/sestra/pristup-vseobecnych-sester-z-

klinicke-praxe-ke-studiu-na-vs-459317

ROUX, G. M. - HALSTEAD, J. A. 2008. Issues

and Trends in Nursing: Essential Knowledge

for Today. 1st ed. Jones and Barlett Learning,

2008. ISBN 0763752258.

WILKINSON, J. - TREAS, L. 2011. Fundamentals

of Nursing. Philadelphia: F. A. Davis Company,

2011. ISBN 978-0-8036-2264-7.

SBÍRKA ZÁKONŮ ČR. Nařízení vlády

č.222/2010 o katalogu prací ve veřejných

službách a správě částka: 76/2010 Sb. [online].

Červen 2010. [cit. 2014 - 01- 02]. Dostupné z:

http://www.janmikac.cz/zakony/2010-222_kata

log_praci.doc

SBÍRKA ZÁKONŮ ČR. Zákon č. 96/2004 Sb. O

podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k

výkonu nelékařských zdravotnických povolání a

k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním

zdravotní péče [online]. Dostupné z: <

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBib

lio=57523&nr=96~2F2004&rpp=15#local-

content


15

PSYCHICKÁ A FYZICKÁ ZÁŤAŽ SESTIER NA CHIRURGICKÝCH PRACOVISKÁCH

PSYCHICAL A PHYSICAL LOAD OF NURSES IN SURGICAL WORKPLACES

KOSTOLÁNIOVÁ Alena, LITVÍNOVÁ Anna

Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín ABSTRAKT

Východiská: Psychická a fyzická záťaž sú každodenným sprie-

vodným javom pri práci sestier na chirurgických pracovis-

kách. Tieto záťaže do značnej miery ovplyvňujú kvalitu

ošetrovateľskej starostlivosti. Objektom nášho skúmania bol

syndróm vyhorenia, ktorý u sestier môže vzniknúť alebo

vznikne ako následok dlhodobého pôsobenia psychickej a fy-

zickej záťaže.

Cieľ: Cieľom príspevku je prezentovať výsledky výskumnej

štúdie zameranej na zisťovanie vzájomného vzťahu medzi

demografickými ukazovateľmi (vek, dĺžka praxe sestier

na chirurgických pracoviskách a jednotlivými oblasťami syn-

drómu vyhorenia – emocionálneho vyčerpania a depersona-

lizácie.

Súbor a metodika: Výskumný súbor tvorili sestry pracujúce

na chirurgických pracoviskách. Metódou výskumu bol

štandardizovaný dotazník zameraný na emocionálne vyčerpa-

nie a depersonalizáciu sestier.

Výsledky: Nebol jednoznačne potvrdený signifikantný vzťah

medzi demografickými ukazovateľmi (vek, dĺžka praxe)

a emocionálnym vyčerpaním. Taktiež sa nám nepotvrdil signi-

fikantný vzťah medzi demografickými ukazovateľmi (vek,

dĺžka praxe) a depersonalizáciou sestier.

Záver: Dĺžka praxe je príčinou vzniku emocionálneho vyčer-

pania sestier. Je preto potrebné venovať zvýšenú pozornosť

príznakom psychickej a fyzickej záťaže sestier na chirur-

gických pracoviskách a tým predchádzať vzniku syndrómu

vyhorenia

Kľúčové slová: Psychická záťaž. Fyzická záťaž. Syndróm

vyhorenia. Emocionálne vyčerpanie. Depersonalizácia.

ABSTRACT

Background: Mental and physical applied load are everyday

accompanying phenomenon during nurces job on surgical

wards. These applied loads have considerable impact and

affect quality of nurceing care. The main objective of our

follow up was burn out syndrome, which can arise as a result

of long terminfluence of physical and mental load to nurces.

Aim: The follow up was aimed to determine bilater attitude

between demographic perameters (age, length of practice) of

nurces on surgical wards and individual domains of burn out

syndrome – emotional prostration and loss of personalisation.

Sample and methods: Experimental group was created by

nurces on surical wards. Standardised quastionary aimed to

emotional prostration and loss of personalisation was the main

method of experimant.

Results: The experiment didn´t confirm expressly significant

relation between demographis parameters (age, length of

practice) and emotional prostration of nurces. Also significant

relation between demographis parameters(age, length of

practice) and loss of personalisation wasnt confirmed.

Conclusion: The lenght of practice reason of emotional

prostration of nurces. Therefore, it is nesessary to take care

about symptoms of mental and physical load of niuces on

surgical wards and prevent the burn out syndrome inception.

Key words: Mental load. Physical load. Burn out syndrome.

Emotional prostration. Loos of personalisation.

ÚVOD V dnešnej dobe sa nedá pochybovať o tom, že

sestry sú pri výkone svojho povolania vystavené

značnej psychickej a fyzickej záťaži, ktorá so se-

bou prináša celú radu problémov.

Ich príčinou je nedostatočný počet sestier na jed-

notlivých oddeleniach, nedostatok pomocných

zdravotníckych pracovníkov, nedostatočné technic-

ké a materiálne vybavenie, značná administratíva.

O to viac to platí u sestier, ktoré pracujú na chirur-

gických oddeleniach, kde sa stretávajú s utrpením,

bolesťou, s pacientmi rôznych vekových kategórií

a sociálnych skupín a agresivitou pacientov.

Na sestry sú kladené vysoké nároky, ktoré sa

týkajú predovšetkým znalostí a vedomostí z oblasti

medicínskej, ošetrovateľskej, psychologickej, pe-

dagogickej a sociálnej. Nabaľujúca sa, dlhodobo

trvajúca psychická a fyzická záťaž vyvoláva

u sestier stres, ktorý spôsobuje to, že povolanie

sestra sa stáva pre ne príťažou, nutnosťou a nie

poslaním, ktoré by im prinášalo potešenie a radosť

z vykonanej práce. Tieto nahromadené problémy

vedú k psychickému a fyzickému vyčerpaniu ses-

tier, ktoré následne vedú k vzniku syndrómu vyho-

renia.

Výskum v našej štúdii je zameraný na zisťovanie

vzájomného vzťahu medzi demografickými ukazo-

vateľmi (vek, dĺžka praxe sestier na chirurgických

pracoviskách a jednotlivými oblasťami syndrómu

vyhorenia – emocionálneho vyčerpania a deper-

sonalizácie.

CIELE VÝSKUMU

Zistiť vzájomný vzťah medzi demografickými

ukazovateľmi (vek, dĺžka praxe) a emocio-

nálnym vyčerpaním.


16

Zistiť vzájomný vzťah medzi demografickými

ukazovateľmi (vek, dĺžka praxe) a deperso-

nalizáciou.

VÝSKUMNÝ SÚBOR

Výskumný súbor tvorili sestry pracujúce na chi-

rurgických pracoviskách vo vybraných zdravot-

níckych zariadeniach vo Fakultnej nemocnici

Trenčín, vo Fakultnej nemocnici v Trnave,

v Ústrednej vojenskej nemocnici v Ružomberku

a vo Fakultnej nemocnici v Nitre. Výskumnú vzor-

ku tvorilo 254 sestier, z toho bolo 250 žien a

4 muži. Priemerný vek sestier bol 41,73 roka.

Priemerná dĺžka odbornej praxe sestier bola 22,14

roka.

METODIKA

Vo výskume sme použili štandardizovaný dotaz-

ník Maslach Burnout Inventory (MBI), ktorý obsa-

huje 22 tvrdení a je zameraný na 3 oblasti syndró-

mu vyhorenia – emocionálne vyčerpanie, deperso-

nalizáciu a osobné uspokojenie z práce. Dve oblas-

ti syndrómu vyhorenia – emocionálne vyčerpanie

a depersonalizácia, na ktoré sme sa zamerali, sú

ladené negatívne. Prežívané pocity sa v originálnej

forme hodnotia v dvoch stupniciach. Na stupnici

častosti pocitov a na stupnici intenzity prežívaných

pocitov. V našom výskume sme skúmali stupeň

intenzity (sily) prežívaných pocitov. Dotazník je

tvorený škálou pozostávajúcou z osem stupňovej

stupnice, na ktorej sestry označili intenzitu svojich

pocitov, ktoré prežívajú pri vykonávaní svojej

práce. Škála intenzity pocitov bola nasledujúca:

vôbec 0 1 2 3 4 5 6 7 veľmi silno.

VÝSLEDKY

Výsledky prezentujeme s dôrazom na hľadanie

korelácií medzi demografickými ukazovateľmi

a emocionálnym vyčerpaním sestier a medzi

demografickými ukazovateľmi a depersonalizáciou

sestier.

Korelácia: vek – emocionálne vyčerpanie

V tabuľke 1 a grafe 1 môžeme sledovať pozitívnu

koreláciu medzi vekom sestier a emocionálnym

vyčerpaním. Výsledná hodnota Pearsonovho kore-

lačného koeficientu je r = 0,115, tá však nie je na

hladine významnosti 0,05 štatisticky signifikantná

(p = 0,068).

Tabuľka 1 Korelácia veku a emocionálneho vyčerpania

n r

vek vs.

emocionálne

vyčerpanie

254 0,115

Legenda: spracované Pearsonovým korelačným koeficientom

Korelácia: vek – depersonalizácia


koreláciu medzi vekom sestier a depersonalizáciou.

Výsledná hodnota Pearsonovho korelačného koefi-

cientu je r = 0,065, tá však nie je na hladine

významnosti 0,05 štatisticky signifikantná (p =

0,299).

Tabuľka 2 Korelácia veku a depersonalizácie

n r

vek vs.

depersonalizácia 254 0,065


Korelácia: dĺžka praxe – emocionálne

vyčerpanie V tabuľke 3 a grafe 3 môžeme sledovať pozitívnu

koreláciu medzi dĺžkou praxe sestier a emocio-

nálnym vyčerpaním. Výsledná hodnota Pearso-

novho korelačného koeficientu je r = 0,126, tá sa

nám potvrdila na hladine významnosti p =

0,044,

Graf 1 Korelácia veku a emocionálneho vyčerpania

Graf 2 Korelácia veku a depersonalizácie


17

0,044, čo znamená, že získaný výsledok je

štatisticky signifikantný.

Korelácia: dĺžka praxe – depersonalizácia


koreláciu medzi dĺžkou praxe sestier a deperso-

nalizáciou. Výsledná hodnota Pearsonovho kore-

lačného koeficientu je r = 0,074, tá však nie je na

hladine významnosti 0,05 štatisticky signifikantná

(p = 0,239).

Tabuľka 3 Korelácia dĺžky praxe a emocionálneho

vyčerpania

n r

dĺžka praxe vs.

emocionálne

vyčerpanie

254 0,126


Tabuľka 4 Korelácia dĺžky praxe a depersonalizácie

n r

dĺžka praxe vs.

depersonalizácia 254 0,074


emocionálne vyčerpanie

706050403020100-10

dĺž

ka p

raxe

50

40

30

20

10

0

Graf 3 Korelácia dĺžky praxe a emocionálneho

vyčerpania

depersonalizácia

403020100-10

dĺž

ka p

raxe

50

40

30

20

10

0

Graf 4 Korelácia dĺžky praxe a depersonalizácie

DISKUSIA

Zvýšená psychická a fyzická zaťaž je pri výkone

povolania sestry každodennou súčasťou jej práce a

často vedie k syndrómu vyhorenia. Vyhorieť môžu

sestry, ktoré majú svoju prácu rady, vidia v nej

zmysel a poslanie. Je však tragédiou, keď sestry

pracujú pod stálym tlakom, vykonávajú svoju prá-

cu mechanicky, nie sú motivované k zlepšeniu

svojich činností a výkonu. Potom sa stáva to, že

skôr či neskôr stratia sestry o prácu záujem (Hrin-

dová, 2010). Vzhľadom k tomu, že sestry venujú

podstatnú časť svojho pracovného času interakcii

s pacientom a s jeho problémami, vzniká situácia,

kedy psychický a fyzický stav sestier priamo

ovplyvňuje úroveň a kvalitu ošetrovateľskej sta-

rostlivosti (Sušinková, Berešová 2010).

Ahola et al. (2006) prezentovali štúdiu „Fínske

zdravie 2000“. V nej autori skúmali závislosť me-

dzi demografickým ukazovateľom – vekom a výs-

kytom syndrómu vyhorenia, pri ktorej použili do-

tazník MBI. Táto štúdia potvrdila vzájomný vzťah

medzi vekom a syndrómom vyhorenia.

Hlaváčová, Novotná uskutočnili v roku 2003 –

2004 výskumné šetrenie, kde sa zamerali na výskyt

syndrómu vyhorenia u jednotlivých vekových sku-

pín v oblasti emocionálneho vyčerpania. Z ich

výskumu vyplýva, že zo 104 oslovených sestier bol

výskyt syndrómu vyhorenia vo vzťahu k veku naj-

vyšší vo vekovej skupine 31 – 45 rokov, čo na hla-

dine významnosti p ˂ 0,01 predstavovalo vysoko

signifikantný vzťah.

Dimunová (2007) uvádza výsledky výskumu,

ktoré boli zamerané na zistenie výskytu rozdielov

vo vybraných sociálno – demografických ukazova-

teľoch vo vzťahu k syndrómu vyhorenia u sestier

pracujúcich v rôznych typoch zdravotníckych za-

riadení v košickom regióne SR. Pri výskume bol

použitý MBI dotazník a na vyhodnotenie bol pou-

žitý Pearsonov korelačný koeficient. V skúmanom

súbore sestier sa nepotvrdil štatistický významný

vzťah medzi syndrómom vyhorenia a vekom

sestier.

Sestry patria medzi pomáhajúce profesie

a možnosť syndrómu vyhorenia je opodstatnená.

V rámci pracovného prostredia má vplyv na vznik


18

syndrómu vyhorenia viacero faktorov. Jedným

z možných z determinantov je i dĺžka praxe sestier.

V štúdii Blanchard et al. (2010) sa tento vzťah

nepotvrdil. Autori Meltzer, Huckaby (2004)

naopak zistili, že miera syndrómu vyhorenia stúpa

s dĺžkou praxe sestier. Zaujímavé zistenia uvádzajú

Dimunová, Nagyová (2010), ktoré pri analýze

výsledkov zistili, že sestry pracujúce medzi 3. – 5.

rokom majú štatisticky významnejšie skóre

výskytu syndrómu vyhorenia v porovnaní s inými

kategóriami.

Pri skúmaní korelácie medzi vekom sestier

a emocionálnym vyčerpaním môžeme sledovať po-

zitívnu koreláciu medzi vekom sestier a emocio-

nálnym vyčerpaním s výslednou hodnotou korelač-

ného koeficientu r = 0,115, táto však nie je na

hladine významnosti 0,05 signifikantná (p =

0,068). Korelačná závislosť sa v tomto prípade v

našom výskume nepotvrdila.

Pri skúmaní korelácie medzi dĺžkou praxe sestier

a emocionálnym vyčerpaním sledujeme pozitívnu

koreláciu medzi dĺžkou praxe sestier a emocio-

nálnym vyčerpaním s výslednou hodnotou korelač-

ného koeficientu r = 0,126, tá sa nám potvrdila na

hladine významnosti 0,05 (p = 0,044), čo zname-

ná, že získaný výsledok je signifikantný.

Chovancová (2011) vo svojom výskume zistila,

že medzi vekom a stupňom vyhorenia v oblasti

depersonalizácie existuje vysoko signifikantný

vzťah medzi premennými na základe korelačného

koeficientu r = 0,502 na hladine významnosti p =

0,000. Zároveň zistila, že existuje vysoko signi-

fikantný vzťah medzi dĺžkou praxe a stupňom

vyhorenia v oblasti depersonalizácie s hodnotou

korelačného koeficientu r = 0,483 na hladine

významnosti p = 0,000.

Pri skúmaní korelácie medzi vekom sestier na

chirurgických pracoviskách a depersonalizáciou

môžeme sledovať pozitívnu koreláciu medzi ve-

kom sestier a depersonalizáciou. Výsledná hodnota

korelačného koeficientu je r = 0,065, tá však nie je

na hladine významnosti 0,05 štatisticky signi-

fikantná ( p = 0,299).

Pri posudzovaní korelácie medzi dĺžkou praxe

sestier a depersonalizáciou sme zistili, že na zá-

klade výslednej hodnoty korelačného koeficientu r

= 0,074 na hladine významnosti 0,05 táto nie je

štatisticky signifikantná pri nami zistenej hladine

významnosti (p = 0,239). Korelačná závislosť sa

nám nepotvrdila ani v jednom zo skúmaných

demografických ukazovateľov.

Nepotvrdenie všetkých korelačných závislostí sa

nám javí do istej miery ako rozporuplné. Túto

skutočnosť si vysvetľujeme tým, že pri skúmaní

korelácií medzi vekom resp. dĺžkou praxe a čiast-

kovými faktormi syndrómu vyhorenia dochádza

k rôznym posunom údajov z hľadiska osobnost-

ných charakteristík jednotlivcov. To znamená, že

pre každého jednotlivca je syndróm vyhorenia

podmienený inými skutočnosťami alebo ich rôz-

nym percentuálnym zastúpením.

ZÁVER

Povolanie sestry je najmä výzvou, v ktorej sa

skrýva predovšetkým ochota profesionálne sa

postarať o tých, ktorí ju potrebujú. Aby sestry

mohli plniť tento cieľ svojho poslania, potrebujú

k tomu vhodné pracovné podmienky.

Dopady dlhodobého pôsobenia psychickej a fy-

zickej záťaže, stresu a následného vyhorenia sestier

sú ďalekosiahle. Trpia nimi nielen sestry, ale aj

pacienti a v konečnom dôsledku celý zdravotnícky

inštitút. Snahou nás všetkých je neustále zlepšo-

vanie ošetrovateľskej starostlivosti. Nemôže nám

byť preto ľahostajné, že sestry pracujú pod stálym

tlakom psychickej a fyzickej záťaže. Je preto po-

trebné, aby sa zo strany nadriadených venovala

zvýšená pozornosť psychickej a fyzickej záťaži

sestier na chirurgických pracoviskách a jej prízna-

kom a aby boli konečne prijaté opatrenia, ktoré by

záťaž eliminovali a tak prispievali k prevencii syn-

drómu vyhorenia.

ZOZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH

ODKAZOV

AHOLA, K. et al. 2006. Burnout in the general

population - Results from Finnish Health 2000

Study. In Social psychiatri and psychiatric

epidemiology. ISSN 0933-7954. 2006, vol. 43,

no. 3, p. 11-17.

BLANCHARD, P. et al. 2010. Prevalence and

causes of burnout amongst oncology residents:

A comprehensive nationwide cross sectional

study. In Europen Journal of Cancer. ISSN

1359 – 6349. 2010, vol. 46, no. 15, p. 2708 –

2715.

DIMUNOVÁ, L. 2007. Vplyv sociálno -

demografických ukazovateľov na výskyt

syndrómu vyhorenia u sestier na Slovensku. In

Profese ON- LINE. ISSN 1803-4330. 2008, roč.

I., č. 2, s. 1-4.


19

DIMUNOVÁ, L., NAGYOVÁ, I. 2010 Vzťah

medzi syndrómom vyhorenia a dĺžkou praxe

u sestier a pôrodných asistentiek na Slovensku.

In Profese ON- LINE. ISSN 1803 - 4330. 2012,

roč. V., č. 1, s. 4.

HLAVÁČOVÁ, M., NOVOTNÁ, H. 2006.

Syndrom vyhoření u zdravotních sester

pracujících na oddelení akutní a chronické péče.

In Revue ošetrovateľstva, sociálnej práce

a laboratórnych metodík. ISSN 1335-5090.

2006, roč. XII., č. 1, s. 15-18.

HRINDOVÁ, T. 2010. Syndróm vyhorenia

u sestier. [online]. 2010. [cit. 2012-14-4].

Dostupné na: http: //www.bedekerzdravia.sk/

?main=article&id=709

CHOVANCOVÁ, M. 2011. Vplyv syndrómu Burn

out na profesionálnu úspešnosť sestier

pracujúcich na OAIM. Trenčín : TnUAD FZ

KOSE, 2011. 85 s. Diplomová práca.

MELTZER, L. S., HUCKABAY, L. M. 2004.

Critical care nurses perceptions of futile care

and its rffect on burnout. In American Journal

of Critical Care. ISSN 1062-3264. 2004, vol.

13, no. 3, p. 202-208.

SUŠINKOVÁ, J., BÉREŠOVÁ, A. 2009. Záťaž

sestier pri uspokojovaní potrieb pacientov

v súvislosti so syndrómom vyhorenia. In

Globalizácia a kvalita života a zdravia :

zborník príspevkov z V. vedecko – odbornej

konferencie s medzinárodnou účasťou 23 – 24

október. Košice. 2009. Košice : vyd.

Eqquilibria, spol.s r.o., 2010. ISBN 978-80-

89284-66-5, s. 367-374.


20

PREDSUDKY V PRÁCI SESTIER

PREJUDICES IN THE WORK OF NURSES

POLIAKOVÁ Nikoleta, KRÁLOVÁ Eva, PRISTACHOVÁ Zuzana


Východiská: Predsudky sú celospoločenským problémom. Pre

prácu sestry sú stanovené prísne etické kritériá, preto by sa

v oblasti poskytovania ošetrovateľskej starostlivosti nemali

predsudky prejavovať. Zaujímalo nás, ktoré predsudky sa

najčastejšie vyskytujú v ošetrovateľskej praxi, či sú sestry

ochotné priznať ich a či je správanie sestier nimi ovplyvnené.

Ciele: Cieľom práce bolo zistiť, do akej miery sú sestry

ovplyvnené predsudkami z hľadiska zdravotného postihnutia

človeka, sexuálnej orientácie, veku, rasy, etnickej príslušnosti,

náboženského presvedčenia a sociálno-ekonomického stavu

pacienta.

Vzorka: Vzorku štúdie tvorilo 50 sestier pracujúcich v ústav-

nej starostlivosti bez obmedzenia veku a dosiahnutého vzde-

lania.

Metódy: Metódou prieskumu bol dotazník vlastnej

konštrukcie.

Výsledky: Sestry vykazujú nízku mieru predsudkov v sú-

vislosti so zdravotným postihnutím, sexuálnou orientáciou,

rasou a náboženským presvedčením. Vyššiu mieru predsudkov

sme zaznamenali v súvislosti s etnickou príslušnosťou a so-

ciálnou situáciou, najmä bezdomovectvom. V súvislosti

s predsudkami súvisiacimi s vekom pozorujeme ageizmus.

Záver: Keďže predsudky sa vzťahujú k nepoznanému, je

dôležité presadiť vzdelávanie sestier v oblasti multikultúrneho

ošetrovateľstva, sociálnej práce a psychológie. Sestry si pri-

márne musia uvedomiť svoje vlastné etnické a kultúrne hod-

noty, názory a praktiky a ich dopad na ošetrovateľskú prax.

Ak si sestra uvedomí určité odlišnosti, ale i svoje osobné

predsudky, môže sa jej podariť zmeniť vlastné správanie.

Kľúčové slová: Postoje. Predsudky. Stereotypy. Práca sestry.

Ošetrovateľstvo.

ABSTRACT

Background: Prejudice as a society-wide problem applies to

nurses as well. Prejudices in the work of nurses is an inte-

resting and important topic, but very little explored. We won-

dered which biases are most commonly found in nursing

practice and are willing to admit their sisters.

Aims: The aim was to find out what prejudices affect the work

of nurses in health care facilities. The role of partial objectives

was to ascertain the extent to which nurses were influenced by

prejudice in terms of disability, sexual orientation, age, race or

ethnicity, religion or socio-economic status.

Research sample: Survey sample consisted of 50 nurses,

employed in hospital and consulting rooms in the town of

Banovce nad Bebravou, their age or educational attainment

was not limited.

Methods: Method used is a questionnaire survey of our own

design.

Results: Survey results indicate that the low level of bias or

no, relates to bias in terms of disability, sexual orientation,

race and partly religious beliefs. Higher degree of prejudice,

discrimination and even those patients has been recorded in

intellectual disability, infectious diseases, ethnicity and

homeless. In prejudices from the viewpoint of age ageism was

observed.

Conclusion: As prejudices relate to recognition, it is important

to promote education of nurses in multicultural nursing, social

work and psychology. Nurses must be aware primarily their

own ethnic and cultural values, beliefs and practices and their

impact on nursing practice. If the nurse realizes some

differences, but also their personal prejudices may be able to

change its own behavior.

Key words: Attitudes. Prejudices. Stereotypes. Work sisters.

Nursing.

ÚVOD

Snáď najdôležitejším zdrojom nedôvery k cudzie-

mu sú predsudky. Tie predstavujú zvláštny komplex

v podstate nezdôvodňovaných postojov a stanovísk,

ktoré si ľudia osvojujú celkom nenápadne pod

vplyvom prostredia, alebo ich prevezmú od nejakej

autority. Predsudky sú vlastne lacné barličky, s ich

pomocou sa ľahšie prekonávajú ťažkosti, ktoré

sprevádzajú formovanie vlastného názoru na

niečo, čo sa do istej miery vymyká nášmu zabeh-

nutému videniu okolitého sveta“ (Šišková, 2008, s.

10).

Predsudky sú špecifickou kategóriou postojov. Je

možné stretnúť sa s nimi všade. Majú silný emo-

cionálny náboj a slabú kognitívnu zložku. Bývajú

akceptované ľahko, pretože nevyžadujú väčšie úsi-

lie a vytvárajú pocit istoty a bezpečia (Vágnerová,

2005, s. 295). Pri otázke, kde hľadať rozdiel medzi

postojom a predsudkom, Allport (2004) vychádza

z predpokladu, že povaha predsudku plynie z jeho

iracionality. Průcha (2010, s. 109) definuje predsu-

dok ako fixovaný postoj s emocionálnym podkla-

dom, ktorý smeruje k nejakému objektu, k iným

ľuďom, jednotlivcom či veľkým skupinám. Pred-

sudok sa často prejavuje ako odmietavý až nepria-

teľský postoj voči človeku istej skupiny len preto,

že do tejto skupiny patrí. Na základe prináležitosti

ku konkrétnej skupine sú človeku pripisované ne-

gatívne vlastnosti, ktoré sú asociované s danou

skupinou (Allport, 2004, s. 39). Predsudky sú


21

nebezpečné tým, že ovplyvňujú vytváranie verejnej

mienky a sú zároveň zdrojom určitých stereotypov.

Už Lipmann v roku 1922 charakterizuje verejnú

mienku ako totalitu stereotypov, zjednodušených,

štandardizovaných obrazov spoločenskej skúse-

nosti vo vedomí ľudí. Uvedený autor dáva do spo-

jitosti stereotypy a verejnú mienku v tom zmysle,

že stereotypy sú relatívne trvalé a nemenné. Opie-

rajú sa viac o schémy vnímania a hodnotenia javov

prevzatých z primárnej skupiny (rodiny), z iných

„členských“ skupín, od autorít a vzorov ako

o vlastnú skúsenosť. Stereotypy sa vzťahujú na

hodnotenie sociálnych, rasových a národnostných

otázok. Jedným z dôvodov, prečo sú stereotypy

ťažko meniteľné, je aj fakt, že ich charakterizuje

iracionálnosť, zjednodušenosť a emocionalita.

Správanie vyplývajúce z predsudkov a negatívnych

stereotypov sa často prejaví diskrimináciou.

Niekto, kto je pod vplyvom predsudku, sa môže

za určitých okolností dopúšťať diskriminácie. Keď

sa predsudky darí držať pod kontrolou spoločnosti,

diskriminácia sa prejaviť nemusí. Pokiaľ sa však

v spoločnosti predsudkom nekladú dostatočné pre-

kážky, prejavia sa diskriminačným konaním, ktoré

sa podľa intenzity líši, od jednoduchej sociálnej

izolácie až k extrémne agresívnym činom (Průcha,

2010, s. 70). V zdravotníctve sa môžu predsudky

vyskytnúť v súvislosti so zdravotným postihnutím,

vekom, sexuálnou orientáciou pacientov, rasou,

etnickou príslušnosťou, náboženstvom a sociálno-

ekonomickým stavom.

CIELE

Cieľom našej štúdie bolo zistiť, do akej miery je

u sestier zdrojom predsudkov:

zdravotné postihnutie pacienta,

infekcia HIV,

sexuálna orientácia pacienta,

vek pacienta,

etnická príslušnosť pacienta,

náboženské presvedčenie pacienta,

sociálno-ekonomický stav pacienta.

SÚBOR A METÓDY

Súbor prieskumu tvorilo 50 sestier pracujúcich

v ústavom zdravotníckom zariadení. V prieskum-

nej vzorke boli 3 muži a 47 žien. Najväčšie vekové

zastúpenie mali sestry v rozpätí od 35 – 49 rokov,

ktorých bolo 27 (54%). Vekové rozpätie od 50 –

64 rokov malo 14 (28%) sestier, vek od 20 – 34

rokov malo 9 (18%) sestier. Respondenti vekovej

kategórie 65 a viac rokov sa prieskumu nezú-

častnili. Na zber údajov bol použitý dotazník vlast-

nej konštrukcie, základom ktorého boli tvrdenia

zamerané na odhalenia predsudkov v práci sestier.

Odpovede boli formulované pomocou Likertových

škál s vyjadrením: úplne nesúhlasím – nesúhlasím

– súhlasím – úplne súhlasím. Výsledky boli vy-

hodnocované kvantitatívnou analýzou prostred-

níctvom absolútnych a relatívnych početností a vá-

ženého aritmetického priemeru. Čím bol priemer

vyšší, tým bola preukázaná väčšia miera predsudku

pri danom tvrdení.

VÝSLEDKY

Postoj k zdravotne postihnutým

Sestry prichádzajú do úzkeho kontaktu s pa-

cientmi s rôznym typom zdravotného postihnutia.

Respondenti vyjadrili súhlas s nutnosťou vždy

ošetriť pacienta s akýmkoľvek zdravotným postih-

nutím. S vyjadrením, že pacienti so zdravotným

postihnutím (zrakovo, sluchovo, telesne) by mali

byť hospitalizovaní na samostatných izbách, sepa-

rovane, väčšina sestier nesúhlasila. Ako uvádza

Matoušek (2005), sami občania so zdravotným

postihnutím potvrdzujú, že nestoja o vyčlenenie

ani o súcit a chcú mať rovnaké práva ako ľudia bez

postihnutia, i keď je zrejmé, že budú potrebovať

pomoc inej osoby.

Postoj k riziku infekcie HIV

Sestry musia v rámci ošetrovateľskej staros-

tlivosti realizovať širokú škálu výkonov, aj takých,

ktoré ich môžu ohrozovať z hľadiska prenosu in-

fekcie. Skúmali sme, do akej miery môžu byť

sestry ovplyvnené strachom z prenosu HIV infek-

cie. Zistili sme, že sestry by nemali problém s od-

berom krvi pacientovi pozitívnemu na HIV. Až 38

(76%) sestier by nikdy nehľadalo za seba náhradu

pri odbere krvi pacientovi s AIDS, niekedy by to

urobilo 10 (20%) opýtaných. Problém s odberom

krvi pacientovi s HIV vyjadrili 2 sestry, ktoré

uviedli, že by sa snažili nájsť niekoho iného, kto by

výkon realizoval miesto nich.

Postoj k sexuálnej orientácii pacienta

Sestry boli pomerne liberálne k sexuálnej orien-

tácii pacienta. Až 90% sestier by tolerovalo preja-

vy homosexuálov bez predsudkov. Pri modelovej

situácii: „Ošetrujete homosexuála. Budú Vám jeho

prejavy vtipné, nepríjemné, napr. ak je „nalíčený“,

alebo „zženštilý“. Dáte mu to najavo?“, väčšina


22

opýtaných odpovedala nie. Avšak pri otázke zame-

ranej na určenie poradia v poskytovaní ošetrova-

teľskej starostlivosti v znení „Keby ste si mohli

vybrať, určte v akom poradí poskytnete ošetro-

vateľskú starostlivosť (priraďte čísla 1 – 5, pričom

1 znamená prvý, 2 – druhý, 5 – posledný): homo-

sexuál, travestita, bezdomovec, príslušník sekty,

Svedok Jehovov, Róm, pacient inej farby pleti.

Oslovené sestry dali prednosť ošetreniu človeka

inej farby pleti a s iným náboženským presved-

čením. Homosexuál, travestita by prišiel na rad ako

tretí.

Postoj k starobe

Veková skupina 65-ročných a starších sa zvyšuje,

preto si aj ich zdravotné potreby zasluhujú mimo-

riadnu pozornosť. Chronické choroby a invalidita

sú u nich početné, čo sa odráža i v osobitných po-

žiadavkách na ošetrovateľskú starostlivosť a zvy-

šujúcej sa psychickej i fyzickej záťaži sestier. Až

88% opýtaných sa vyjadrilo, že starostlivosť o sta-

rých ľudí je nesmierne zaťažujúca a náročná. 54%

sestier uviedlo, že starostlivosť o ľudí starších ako

65 rokov im je najmenej blízka. Keby respondenti

mali možnosť výberu, až 98% by preferovalo

asistovať pri operácii u mladšieho pacienta ako

u pacienta nad 65 rokov.

Postoj k etnickej príslušnosti

V celosvetovom meradle sa z hľadiska predsud-

kov najviac rozoberá rasa, či etnická príslušnosť.

Na Slovensku najviac rezonuje rómska proble-

matika. Viac ako polovica respondentov (68%)

uviedla, že pri práci s rómskymi pacientmi sú

v strehu, lebo očakávajú problémy. 16% respon-

dentov vyjadrilo potrebu pracovať s nimi citlivejšie

so snahou pochopiť ich mentalitu a 16% sestier

z výberového súboru ich vnímalo ako ľudí, ktorí

nevyžadujú osobitý prístup. V modelovej situácii

na pôrodnej sále si mali sestry vybrať, či pôjdu

radšej k pôrodu ženy bielej rasy alebo Rómky. To,

že 66% sestier uviedlo, že im je to jedno, pred-

sudky nevyvracia ani nepotvrdzuje. Môžeme kon-

štatovať, že sestry by si zachovali profesionálny

prístup. 34% sestier by si však vybralo ženu bielej

rasy. Ani jeden respondent neoznačil, že by prefe-

roval Rómku. Vo vzťahu k Rómom je evidentný

vplyv emócií. S možnosťou poskytovať starost-

livosť národnostným menšinám separovane, však

sestry nesúhlasili.

Postoj k náboženskému presvedčeniu

S tvrdením, že človek počas hospitalizácie má

právo vykonávať svoje náboženské rituály, súhla-

silo 74% opýtaných sestier. Sestry sa priklonili

k názoru, že pri vykonávaní náboženských obradov

je potrebné vytvoriť kompromis. Preukázalo sa to

pri otázke skúmajúcej reakciu sestry, keby chcel

pacient realizovať svoj náboženský rituál počas

vizity. 74% sestier by pacienta upozornilo, aby

rituál vykonal po vizite. Od pacientov sa očakáva

adaptácia na podmienky a organizáciu práce

v nemocnici. Pozitívnym zistením bolo, že až 82%

sestier by pacientovi na vozíčku zabezpečilo účasť

na liturgii.

Postoj k zlej sociálne-ekonomickej situácii

pacienta

Príčinou predsudkov môže byť aj vonkajší

vzhľad a úprava. Súvisí to so sociálne-ekono-

mickou situáciou pacienta. Úprava pacienta hrá

pomerne dôležitú úlohu. Prejavilo sa to v otázke

skúmajúcej určenie poradia na ošetrenie v ambu-

lancii v znení: „V čakárni sedia štyria muži v rov-

nakom veku a s rovnakou diagnózou. Keby ste si

mohli vybrať, vytvorte poradie, ako by ste ich

volali do ambulancie?: muž v obleku, muž v čistých

montérkach, muž nedbanlivo oblečený, muž v špi-

navom odeve.“. Sestry by uprednostnili človeka

čisto oblečeného a upraveného pred človekom ned-

balo oblečeným a napokon špinavým. Špina, pro-

blémy s alkoholom a negatívne vzorce správania

sú aj vplyvom predsudkov prisudzované bezdo-

movcom. Preto aj v ďalšej otázke skúmajúcej

zostavenie poradia pre vstup do ambulancie, sa

bezdomovec ocitol na poslednom mieste.

Graf 1 prináša pohľad na postoje sestier, kde

ukazovateľom predsudkov je vážený aritmetický

priemer vypočítaný z Likertovej škály súhlasu –

nesúhlasu. Platí, že čím je hodnota priemeru vyš-

šia, tým viac postoj nesie znaky predsudkov alebo

negatívneho postoja.

Graf 1 Zdroje predsudkov v práci sestry


23

Z grafu 1 vyplýva, že sestry vo svojej práci dobre

tolerujú starostlivosť o pacientov s infekčnými

ochoreniami za dodržania dostatočných hygie-

nicko–bezpečnostných zásad, sestry tolerujú ina-

kosť vyplývajúcu z náboženského presvedčenia,

zdravotného postihnutia a v podstate aj národ-

nostné menšiny. Prekvapujúci, až alarmujúci je

postoj k starým ľuďom a ľuďom so zlým sociálno-

ekonomickým stavom, najmä bezdomovcom.

DISKUSIA A ZÁVER

Povolanie sestra patrí medzi pomáhajúce profe-

sie. Cieľom pomáhajúcich profesií je pomáhať ľu-

ďom k lepšiemu životu zbavenému trápenia, boles-

ti, smútku a obáv z budúcnosti. Podstatnú úlohu

v úspešnosti práce sestry zohráva ľudský vzťah

medzi sestrou - pomáhajúcim profesionálom a pa-

cientom. Pacient potrebuje cítiť ľudský záujem od

„svojej“ sestry a potrebuje jej dôverovať (Bekő,

Dobšovič, Illievová, 2009, s. 46). Sestra môže mať

predsudky. V záujme zachovania profesionálneho

postoja sa však nesmie nimi nechať ovplyvňovať.

Formálnym pravidlom činnosti v ošetrovateľskom

povolaní je etický kódex sestry. Podľa neho si

sestra váži ľudský život a dôstojnosť každého jed-

notlivca ako jedinečnej ľudskej bytosti, akceptuje

pacienta v jeho situácii a poskytuje mu ošetrova-

teľskú starostlivosť bez ohľadu na jeho fyzické,

kultúrne, politické či sociálne odlišnosti (Hudá-

ková, 2011, s. 23).

Zdravotnícki pracovníci musia vedieť pri posky-

tovaní zdravotnej starostlivosti odlíšiť jednotlivé

rasy či etniká, rešpektovať existenciu odlišných

hodnôt a noriem, akceptovať rôznorodosť kultúr

a potrebu individuálneho prístupu. Ak to nedokážu,

prípadne sa vyskytnú interkultúrne konflikty či ba-

riéry, môže to mať zlý vplyv na komplexnú

ošetrovateľskú starostlivosť. Na začiatku procesu

je potrebné, aby si sestry uvedomili svoje vlastné

etnické a kultúrne hodnoty, názory či praktiky

a ako sa prejavujú v ošetrovateľskej praxi. Ak si

sestra uvedomí určité odlišnosti, ale i svoje osobné

predsudky, môže sa jej podariť zmeniť vlastné

správanie. Vedomie kultúry si možno vybudovať

postupným pochopením jej hodnôt (Kozierová,

Erbová, Olivieriová, 1995, s. 764). Keďže pred-

sudky sa vzťahujú k nepoznanému, je dôležité pre-

sadiť vzdelávanie sestier v oblasti multikultúrneho

ošetrovateľstva. Pri zostavovaní anamnézy pacien-

ta sa treba zamerať aj na jeho príslušnosť k men-

šine, postrehnúť kultúrne zvyklosti a rozdiely, plá-

novať a realizovať ošetrovateľskú starostlivosť

s prihliadnutím na špecifiká menšiny, ku ktorej

pacient patrí. Sestry by sa mali snažiť akceptovať

požiadavky vyplývajúce z možnej odlišnosti, sa-

mozrejme, pokiaľ to nenaruší liečebný proces.

Odlišnosti chorého je možné rešpektovať pomocou

asertívneho a altruistického správania. V zdravot-

níckom zariadení je neprípustné nevhodné sprá-

vanie s ageistickými prejavmi. Pri spozorovaní

a potvrdení akejkoľvek diskriminácie treba pro-

blém ihneď riešiť a vyvodiť personálne dôsledky.

Sestra by nemala automaticky kopírovať názory a

postoje iných. Mala by sa vzdelávať a aktívne

pracovať na eliminovaní vlastných predsudkov.

Nápomocné môžu byť rôzne aktivity v rámci

sociálnej starostlivosti.


ODKAZOV ALLPORT,G. W., 2004. O povaze předsudků.

1.vyd. Praha : Prostor, 2004. 576 s. ISBN 80-

7260-125-3.

BEKŐ, L., DOBŠOVIČ, Ľ., ILLIEVOVÁ, Ľ.,

2009. Socioterapia a psychoterapia v práci ses-

try I. In Sestra. Bratislava : Sanoma Magazines

Slovakia. 2009, č.9-10. 50 s. ISSN 1335-9444.

HUDÁKOVÁ, Z. 2011. Špecifiká starostlivosti

o rómskych pacientov. In Sestra. Bratislava :

Ecopress. 2011, č.3 - 4. 50 s. ISSN 1335-9444.

KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVIERIOVÁ,

G. 1995. Ošetrovateľstvo 1. Martin : Osveta,

1995. 836 s. ISBN 80-217-0528-0.

PRŮCHA, J. 2006. Multikulturní výchova:

příručka (nejen) pro učitele. Praha : Triton,

2006. ISBN 80-7254-866-2.

PRŮCHA, J. 2010. Interkulturní psychologie.

3.vyd. Praha: Portál, 2010. 224 s. ISBN 978-80-

7367-709-1.

ŠIŠKOVÁ, T., 2008. Výchova k toleranci a proti

rasismu. 2.vyd. Praha : Portál, 2008. 280 s.

ISBN 978-80-7367-182-2.

TOŠNEROVÁ, T. , 2002. Ageizmus: Průvodce

stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha:

ambulance pro poruchy paměti, 2002. 45s.

ISBN 80-238-9506-0.

VÁGNEROVÁ, M. 2005. Základy psychologie.

1.vyd. Praha : Karolinium, 2005. ISBN 80-246-

0841-3.


24

ASIMILACE RUSKÉ MENŠINY DO MAJORITNÍ SPOLEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE

Z POHLEDU OŠETŘOVATELSTVÍ - PILOTNÍ STUDIE

ASSIMILATION OF THE RUSSIAN MINORITY INTO THE MAJORITY POPULATION IN THE

CZECH REPUBLIC AS SEEN FROM THE VIEWPOINT OF NURSING - PILOT STUDY

KUDLOVÁ Pavla 1, KRAJCOVÁ Tereza 2

1 Ústav zdravotnických věd, Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Zlín, Česká

republika 2Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Mezioborová JIP operačních oborů, Nemocnice Nový Jičín a.s.,

Nový Jičín, Česká republika ABSTRAKT

Rusové v České republice (dále ČR) představují specifický,

uzavřený typ imigrační komunity, o které mnoho nevíme.

Cíl: Získat informace o klientech ruské národnosti využitelné

v ošetřovatelské praxi.

Metodika a vzorek: Byl proveden kvalitativní výzkum formou

polostrukturovaného rozhovoru. Pro výběr výzkumného sou-

boru byla použita nepravděpodobnostní metoda výběru -

sněhové koule. Zkoumaný soubor byl tvořen respondenty rus-

ké menšiny, žijícími v ČR nejméně tři roky. Všichni respon-

denti byli narozeni v Rusku, starší osmnácti let. Jejich rodným

jazykem byla ruština, rozhovory probíhaly v češtině, jeden

rozhovor trval průměrně 2,5 hodiny. Souhlas s výzkumem byl

podmínkou. Analyzovaná kvalitativní data byla zpracována

metodou selektivního protokolu.

Výsledky: Rozhovorů se zúčastnilo 12 osob (6 žen a 6 mužů

ve věku ±29 let). Pouze 2 neměli vysokoškolské vzdělání. Cel-

kem 4 respondenti uvedli, že v ČR studují, 5 studuje a pracuje

zároveň, 3 v ČR pracují. Celkem 7 respondentů mělo v ČR

trvalý pobyt, 3 přechodný, 2 dlouhodobý. Opravdu žádný

problém s komunikací v českém jazyce nemělo 75% respon-

dentů. Přesto, že 83% respondentů uvedlo, že vyznává pra-

voslaví, k víře přistupují spíše pasivně. Proto jsme také

nezaznamenaly výrazná specifika při jejich ošetřování. Jejich

odpovědi na dotazy a reakce na modelové situace byly ovliv-

něny spíše životními zkušenostmi. Na základě získaných dat a

informací byly vytvořeny kazuistiky, standard ošetřovatelské

péče o klienta s ruskou národností a také edukační materiál

pro klienty hovořící rusky, německy nebo anglicky.

Závěr: Pro poskytování profesionální ošetřovatelské péče mu-

síme znát specifika našich klientů. V našem výzkumu jsme

výrazná specifika neodhalily, nicméně je nutno ve výzkumu

pokračovat.

Klíčová slova: Česká republika. Ruská komunita. Specifika.

Kvalitativní výzkum. Ošetřovatelská péče.

ABSTRACT Russians living in the Czech Republic (CR) represent a spe-

cific closed type of immigration community we do not know

much about.

Goal: To gather information about clients of the Russian

nationality applicable in nursing practice.

Methodology and sample: A qualitative research project has

been carried out in the form of semis-structured interview.

Improbability selection method known as “snowball” was

used for selecting the research group. The group being

researched was formed by respondents from the Russian

minority living in the Czech Republic for at least three years.

All the respondents were born in Russia and older than 18 and

their mother tongue was Russian. The interviews were held in

Czech with one taking 2.5 hours on average. Their consent

with the research was a condition. The qualitative data being

analyzed were processed using the method of selective

protocol.

Results: 12 persons participated in the interviews (6 women

and 6 men aged ±29). Only 2 did not hold a college degree. A

total of 4 respondents mentioned that they were studying in

the CR, 5 were studying and working at the same time, and 3

were working in the CR. A total of 7 respondents had

permanent residence in the CR, 3 temporary, and 2 long-term.

75% of the respondents had absolutely no problem communi-

cating in Czech. Despite the fact that 83% of the respondents

mentioned that they professed orthodox religion, they were

rather passive believers. That is why we did not notice any

significant specifics while treating them. Their answers to our

questions and reactions to model situations were rather

influenced by their life experience. Based on the collected data

and information we created case studies, standards of nursing

care for clients of the Russian nationality, and also educational

materials for Russian, German or English speaking clients.

Conclusion: In order to render professional nursing care we

must know the specifics pert to our clients. In our research we

did not discover any significant specifics, however, it is

necessary to continue in this research.

Key words: Czech Republic. Russian community. Specifics.

Qualitative research. Nursing care.

ÚVOD

Pro poskytování profesionální ošetřovatelské pé-

če musíme znát specifika našich klientů. Přesto, že

počet Rusů, kteří do Česka přicházejí, stále narůs-

tá, což dokládá i Tab. 1, kde se počty Rusů, oproti

roku 2008, zvýšily o 5 892 osob (ČSÚ, 2010; ČSÚ,

2013a), o této komunitě mnoho nevíme. Nejčas-

tějšími důvody migrace Rusů jsou zhoršující se

socioekonomické podmínky, zhoršující se dostup-

nost a kvalita vzdělání a pro většinu obyvatel

v Rusku nedostupnost kvalitní lékařské péče


25

(Kudlová, 2011). Rusové se usídlují především

ve větších městech jako je Praha (až 61%), Brno,

Karlovy Vary a v jiných větších městech. Do ČR

jezdí z důvodu studia nebo za prací. K 31. 12. 2011

bylo v ČR zaměstnaných celkem 310 921 cizinců,

z toho 5 644 cizinců ruské národnosti (ČSÚ,

2013b). S tím také souvisí zdravotní pojištění ci-

zinců. Podle Zákona č. 48/1997 Sb., §2, odst. 1,

písm. a) o veřejném zdravotním pojištění a o změ-

ně a doplnění některých souvisejících zákonů, jsou

zdravotně pojištěny všechny osoby s trvalým poby-

tem na území ČR a osoby, které trvalý pobyt

nemají, ale jsou zaměstnáni zaměstnavatelem,

který má sídlo, nebo trvalý pobyt v ČR. Pokud se

cizinec po získání trvalého pobytu nezaregistruje

sám u zdravotní pojišťovny, je automaticky

registrován u VZP (Hnilicová, Dobiášová, 2012).

Existují vůbec nějaká specifika této minoritní

skupiny?

Tabulka 1 Rusové v České republice podle typu pobytu a pohlaví

Datum srovnání Rusové Trvalý pobyt Ostatní typy pobytu

celkem z toho ženy celkem z toho ženy celkem z toho ženy

k 31. 12. 2008 27467 14651 12048 6610 15419 8242

k 31. 12. 2012 33359 18455 15085 8306 18274 10123 Pramen: Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR a ČSÚ

CÍL PRÁCE

Cílem bylo shromáždit ucelené informace

o klientech ruské národnosti pro využití v ošetřo-

vatelské praxi.

Za tímto účelem bylo stanoveno 7 výzkumných

otázek: č. 1: „Jaké jsou subjektivní důvody migra-

ce Rusů do ČR?“, č. 2: „Jaké jsou socioekono-

mické podmínky života v Česku, ale i v Rusku?“,

č. 3: „Čím se odlišuje ruská komunita žijící v ČR

od majoritní společnosti?“, č. 4: „Jak subjektivně

vnímají ruští příslušníci vybrané komunikační ba-

riéry?“, č. 5: „Jaké aktivity pro začlenění do majo-

ritní společnosti podnikají Rusové žijící na území

ČR?“, č. 6: „Existují nějaká specifika při ošetřo-

vání ruské komunity?“, č. 7: „Jak budou respon-

denti reagovat v modelových situacích v sou-

vislosti s poskytováním zdravotnické péče?“.

CHARAKTERISTIKA SOUBORU

A METODIKA

Byl proveden kvalitativní výzkum formou polo-

strukturovaného rozhovoru. U výběru respondentů

byla použita metoda sněhové koule. Před začátkem

výzkumu byla realizována pilotní studie, na zákla-

dě této studie byly upraveny některé položky v roz-

hovoru.

Zkoumaný soubor byl tvořen respondenty ruské

menšiny žijícími na území ČR po dobu nejméně tří

let, staršími 18 let. Všichni respondenti se narodili

v Rusku, a v Rusku žili do doby, než odcestovali

do ČR. Celkem se rozhovoru zúčastnilo 12 respon-

dentů, z toho 6 žen a 6 mužů ve věku ±29 let (Tab.

2). Pouze 2 neměli vysokoškolské vzdělání. Cel-

kem 4 dotazovaní uvedli, že v ČR studují (magis-

terské nebo doktorandské studium), 5 studuje a

pracuje zároveň, 3 v ČR pracují. Celkem 7 respon-

dentů uvedlo, že má v ČR trvalý pobyt, 3

přechodný, 2 dlouhodobý (Tab. 2). Jejich rodným

jazykem je ruština, všichni mluvili plynule česky.

Uvedli však, že se s některými pojmy, které byly

použity v rozhovoru, se dosud nesetkali.

Rozhovory probíhaly v češtině. Respondenti byli

s cíli a účelem výzkumu seznámeni a před samot-

ným rozhovorem podepsali informovaný souhlas.

Průměrná doba jednoho rozhovoru činila 2,5 hodi-

ny. Hlavním kritériem výběru byla plnoletost res-

pondenta, jejich ochota spolupracovat a zúčastnit

se výzkumu. Po rozhovoru č. 9 se odpovědi res-

pondentů ve většině otázek shodovali, proto byl

výzkum po dvanáctém rozhovoru ukončen. Analy-

zovaná kvalitativní data byla zpracována metodou

selektivního protokolu. Výsledky průzkumu byly

zpracovány do tabulek a alternativních grafů.

VÝSLEDKY

Ze získaných dat jsme zjistily, že migrace Rusů

do ČR je motivována především zvýšením úrovně

vzdělání. Polovina dotazovaných má v ČR sjed-

naný trvalý pobyt, 10 respondentů (83%) by chtělo

v ČR zůstat natrvalo. Důvodem je rodina, přátelé,

zaměstnání, finanční zajištění.

Většina respondentů nevidí v naší zemi tak velké

rozdíly mezi bohatými a chudými, jako v jejich

zemi, cítí se zde bezpečněji, svobodněji. Podmínky

v oblasti vzdělávání a zaměstnání, či nabídku zdra-

votnických služeb hodnotí respondenti kladně.

Informovanost o zdravotním pojištění cizinců je

podle jejich vyjádření nedostatečná.


26

Tabulka 2 Determinanty respondentů

Po

hla

ví

Ro

k

na

roze

ní

Dů

vo

d

od

cho

du

Nej

vy

šší

vzd

ělá

ní

Kde studují / pracují Druh

pobytu Mís

to

na

roze

ní

Stav č.

muž 1985 práce otce Bc. UPOL, studuje Mgr. trvalý Rusko ženatý 1

muž 1983 neví Bc. VUT v Brně, studuje

Mgr. trvalý Rusko - 2

muž 1985 Mgr. VUT v Brně, studuje

Ph.D. dlouhodobý Rusko přítelkyně 3

muž 1985 studium Bc. Brno, studuje Mgr. trvalý Rusko plánuje se

vrátit 4

muž 1986 studium Mgr. Brno, studuje Ph.D. a

pracuje trvalý Rusko přítelkyně 5

muž 1981 práce Mgr. Olomouc trvalý Rusko plánuje se

vrátit domů 6

žena 1985 rozvod rodičů Bc. UPOL, studuje Mgr.

při zaměstnání trvalý Rusko vdaná 7

žena 1984 studium Mgr. Brno, studuje Ph.D a

učí přechodný Rusko vdaná 8

žena 1985 studium Mgr.

VUT v Brně, studuje

Ph.D. a pracuje jako

technik

dlouhodobý Rusko přátele 9

žena 1985 studium Bc. Brno, studuje ing.,

pracuje přechodný Rusko

vdaná, je tu s

manželem 10

žena 1975 práce - U Olomouce přechodný Rusko manžel,

nechce domů 11

žena 1977 práce - Prostějov trvalý Rusko manžel a děti

Češi 12

Co se týká mapování odlišnosti ruské komunity

žijící v ČR od majoritní společnosti, celkem 5 z 12

respondentů (42%) uvedlo, že na naší mentalitě jim

nic nevadí a že by ji připodobnili mentalitě Rusů.

Zbylým 7 tázaným (58%) se na Češích nelíbí, že

nejsou týmoví hráči, dále jejich pomlouvačnost,

chamtivost, neupřímnost, závist, málo času věno-

vaného dětem, ženská nezávislost, pomalé jednání,

menší rozhodnost atd. Naopak se Rusům líbí česká

upovídanost, ochota, spolehlivost, zdvořilost, ote-

vřenost, pracovitost, pohodovost, slušnost, čistot-

nost, kuchařské umění atd. Změnu prostředí nepo-

ciťuje psychicky a ani fyzicky 7 (58%) respon-

dentů. Spíše jim vadí cestování (1), změna jídel-

níčku (1), časový posun (1). Jedna respondentka

uvádí strach z jazykové bariéry. Migraci do ČR

nesli respondenti pozitivně, naše země se jim líbila

a většina z nich má tyto pocity i nyní.

Všech 12 (100%) respondentů uvedlo, že hovoří

a rozumí rusky, česky a 10 (83%) anglicky. Cel-

kem 9 (75%) dotazovaných nemá žádný problém

s komunikací v českém jazyce (dále jen „ČJ“) a 3

(25%) uvádí drobné problémy s vyjádřením myšle-

nek v ČJ, neporozuměním a neschopností najít

správná slova. Nejvíce by jim v komunikaci po-

mohla pomalá řeč a vysvětlení pojmů, kterým

nerozumí. V komunikaci se zdravotnickým perso-

nálem by pak preferovali osobní rozhovor, poma-

lou řeč, popř. angličtinu. V krajních případech by

volili tlumočníka a poslední možnost vidí

v komunikačních kartách.

Uvedli, že jsou v rámci začlenění se do majoritní

společnosti spíše pasivní. Setkávají se nejvíce s ro-

dinou a přáteli, se kterými zároveň vykonávají

volnočasové aktivity. O dění v Rusku a ČR nejeví

mnoho zájmu. I přes velkou část věřících (83%

vyznává pravoslaví) se respondenti neúčastní akti-

vit s vírou spojených. Pouze 4 dotazovaní chodí

kostela a to jen o svátcích Velikonoc a Vánoc. Dů-

vodem je negativní pocit z kazatelů a svatostánků

v ČR. Co se týče specifik při ošetřování ruské ko-

munity, dotazovaní jsou velmi nakloněni prevenci,


27

k nemoci přistupují zodpovědně, sportují, snaží se

dodržovat zásady zdravé životosprávy. Ve vztahu

k víře jsme nezaznamenali výrazné rozdíly ve stra-

vování. Pouze jeden tázaný drží během roku jedno-

denní půsty, jídelníček je u respondentů složen

z lehkých jídel, dbají na pravidelnost. Z odpovědí

je dále velmi znát úzký vztah k rodině. V případě

stárnoucího člena rodiny kladou důraz na péči

v domácím prostředí, blízkost rodinných přísluš-

níků v období umírání, pronášení modliteb, odpuš-

tění a péči o tělo zemřelého. V nemocničním pro-

středí se o respondenty může starat muž i žena,

kladou důraz na intimitu.

Šestá průzkumná otázka zněla: „Existují nějaká

specifika při ošetřování ruské komunity?“ I přes to,

že většina (83%) respondentů vyznává pravoslav-

nou víru, nezaznamenaly jsme výrazná specifika

při jejich ošetřování. Pro udržení zdraví většinou

sportují, část se snaží dodržovat zdravou živo-

tosprávu. Strava respondentů není ničím výjimeč-

ná. Půsty spojené s praktikováním víry nikdo z res-

pondentů nedodržuje. Mateřství a porod vnímají

velmi pozitivně, proto se také většina staví proti

potratům. Nejčastěji užívanou formou antikon-

cepce je kondom, na druhém místě volí hormonální

antikoncepci a dva respondenti nesouhlasí s žád-

nou formou ochrany. Postoj respondentů k asis-

tované reprodukci ženy je kladný, jedna dotazo-

vaná souhlasí pouze s oplodněním ženy spermiemi

od manžela. K transplantaci zaujímá 11 respon-

dentů pozitivní postoj, pouze 1 negativní, z důvodu

špatné zkušenosti z blízkého okolí s doživotními

následky. K nemoci přistupují dotazovaní zodpo-

vědně. Pokud se objeví zdravotní problém, navští-

ví lékaře. Menší problémy, jako je kašel, nachla-

zení nebo bolest hlavy, léčí čajem a dostatečným

spánkem. Medicínu vnímají pozitivně. U příbuz-

ného, který umírá, hledají oporu v modlitbě,

potřebují přijmout skutečnost, pochopit a dát

odpuštění.

Postoj k eutanázii respondentů nebyl ovlivněn

vírou, ale spíše životními zkušenostmi (5 přistu-

povalo k eutanázii pozitivně, 3 negativně, 4 neu-

trálně). Např. 1 respondentka uvedla: „že po smrti

matky pohlíží na eutanázii jinak, pozitivněji“, další

uvedla: „že pokud člověk trpí, tak by měli

rozhodnout jeho blízcí.“atd. Po smrti probíhá mytí

těla, oblékání a uložení do rakve. Zemřelý by měl

být 3 dny doma. Pitva je přípustná pouze

z nevyhnutelných důvodů, jako zjištění příčiny

smrti. Respondenti neuvedli žádné speciální hygie-

nické návyky. Ve zdravotnickém prostředí by jim

nevadilo, kdyby o ně pečoval muž či žena a pokud

by to bylo nutné, přistoupili by k vylučování na

lůžku. Bolest v první řadě řeší čaji a klidem, pokud

je tato technika neúčinná, jsou ochotni užívat

analgetika.

Tabulka 3 Shrnutí výsledků pilotní studie

Důvody migrace

do České republiky Zejména zvýšení úrovně

vzdělání, druhým důvodem je

zaměstnání.

Socioekonomické

podmínky života

v Česku, v Rusku

V České republice oproti Rusku:

nepociťují tak silné sociální

rozdíly,

cítí se bezpečněji, svobodněji,

lepší podmínky v oblasti

vzdělávání, zaměstnání, nabídce

zdravotnických služeb.

Odlišnost ruské ko-

munity od majoritní

společnosti v ČR

Zásadně se neodlišuje.

Vnímání vybraných

komunikačních

bariér

Přesto, že všichni mluví česky,

popř. anglicky, v komunikaci

preferují:

pomalou řeč, popř. angličtinu,

v krajním případě by volili

tlumočníka,

jako poslední možnost by volili

komunikační karty.

Aktivity vedoucí

k začlenění do majo-

ritní společnosti

v ČR

V začleňování jsou spíše pasivní.

O dění v Rusku a ČR nejeví

mnoho zájmu.

Specifika při oše-

třování ruské

komunity

Nezaznamenaly jsme výrazná

specifika. V nemocničním pro-

středí se o respondenty může

starat muž i žena, kladou důraz

na intimitu.

Závěry reakcí v mo-

delových situacích

v souvislosti s posky-

továním zdravotnic-

ké péče

Medicínu vnímají pozitivně.

Prvořadně očekávají zdravotnic-

kou pomoc a poté řešení otázky

zdravotního pojištění.

Postoj k eutanázii u respondentů

nebyl ovlivněn vírou, ale spíše

životními zkušenostmi.

Péče o umírajícího a o mrtvé tělo

se však opírá o víru. Pitva je

přípustná pouze z nevyhnu-

telných důvodů, jako zjištění

příčiny smrti.

U léčby bolesti využívají alter-

nativní metody, pokud jsou

neúčinné, jsou ochotni užívat

analgetika.

Při propuštění z nemocničního

prostředí požadují přesné infor-

mace o následné péči v domá-

cím prostředí, doporučení a rady

k udržení a podpoře zdraví.


28

Sedmou výzkumnou otázkou jsme chtěly zjistit,

jak budou respondenti reagovat v 9 modelových

situacích v souvislosti s poskytováním zdravot-

nické péče. Reakce respondentů na stanovené mo-

delové situace nejsou v zásadě specifické. Všichni

chtějí rychlou a profesionální péči, která jim

pomůže při zdravotních problémech. Prvořadně

očekávají zdravotnickou pomoc a poté řešení

otázky zdravotního pojištění. Prozatím se setkali

spíše s opačným postupem. Takový postup očeká-

vají i v nočních hodinách. V situaci kdy jsou

respondenti na příjmu a přichází k nim zdravotní

sestra, očekávají: „že se zeptá, co se stalo a začne

postupovat tak, aby se problém vyřešil, poskytne

pomoc, zavolá lékaře, postará se, než lékař dorazí

a bude profesionální, příjemná, pečlivá, bude mít

pochopení“.

Co se týče komunikace ve zdravotnickém zaří-

zení: „Buď by požadovali nejprve tlumočníka,

nebo by začali komunikovat prostřednictvím komu-

nikačních karet“. S odběrem krve by neměl nikdo

z respondentů zásadní potíže. Většina respondentů

by si nechala diagnózu a nutnost operace potvrdit

ještě od druhého lékaře. Pokud budou hospita-

lizováni, budou potřebovat podporu svých blízkých

a personálu a věci k odreagování se od nemocnič-

ního prostředí (např. notebook, knihu, telefon atd.).

Pokud by měli po operaci držet přísnou dietu,

nevidí v tom zásadní problém. Při propuštění z ne-

mocničního prostředí požadují přesné informace o

následné péči v domácím prostředí, doporučení a

rady k udržení a podpoře zdraví. Shrnutí výsledků

pilotní studie je uvedeno v Tab. 3.

DISKUZE

Rusové přichází do ČR především za studiem a

investovat peníze vydělané v Rusku. V roce 2003

v ČR studovalo na vysokých školách 417 studentů,

v roce 2012 pak 3 408 studentů (ČSÚ, 2013a).

S ohledem na lokalitu (Brno, Olomouc) a zvolenou

metodu pro výběr výzkumného souboru, se nám

podařilo zachytit více skupinu první. Celkem 9

respondentů (75%) v době výzkumu studovalo na

českých vysokých školách (4 studovali nebo 5

studovalo při zaměstnání).

Ministerstvo vnitra a sociálních věcí (2011) spolu

s Drbohlavem et al. (1999) informuje o nízké úrov-

ni znalosti češtiny u cizinců a k tomu se vztahující

nedostatečné informovanosti a znalosti podmínek

života v ČR. Z našeho výzkumu vyplynulo, že až

75% dotázaných nemá žádný problém s komu-

nikací v českém jazyce a zbylých 25% uvádí drob-

né problémy s vyjádřením myšlenek, neporozu-

měním a neschopností najít správná slova. Je to

dáno výběrem respondentů. Nedostatečná informo-

vanost respondentů o zdravotním pojištění není

způsobena jazykovou bariérou, ale dle respondentů

neochotou a neznalostí dané problematiky ze stra-

ny některých zaměstnanců pojišťovny.

To, že Ruská komunita je vůči zevnímu okolí

uzavřená a nemá potřebu se asimilovat, se v našem

výzkumu zcela nepotvrdilo. Sami respondenti

uvedli, že česká mentalita je velmi podobná ruské

a že se jim v naší zemi líbí a mají pocit, že jsou

dobře začleněni mezi obyvatele ČR. Pro začlenění

do majoritní společnosti podnikli tyto aktivity:

naučili se český jazyk, který neustále používají,

tráví čas se svými přáteli, kolegy z Česka. Jen 2

respondenti (17%) uvedli, že pro začlenění do

majoritní společnosti nepodnikají žádné aktivity,

necítí se být začleněni a nemají zájem se začlenit.

Co se týká vyznání, potvrdila se dominantnost

pravoslavného křesťanství. V Rusku je dominantní

církví ruská pravoslavná církev (uvádí se, že je

71% obyvatel pokřtěných, z toho 15–20% je prak-

tikujících). V našem souboru uvedlo 83% respon-

dentů, že vyznávají pravoslaví. K víře však přistu-

pují spíše pasivně. Reakce respondentů na stano-

vené modelové situace nejsou v zásadě specifické.

Všichni požadují rychlou a profesionální péči.

Protože podle Špirudové, Tomanové, Kudlové a

Halmo (2006, s. 100—116) a Kolektivu autorů

(2003, s. 6) bychom měli při plánování, realizaci a

vyhodnocení vždy respektovat kulturní odlišnosti

jedince, jeho rodiny, jejich názory, přesvědčení,

postoje a praktiky, ke každému rozhovoru byl

vytvořen opis, na jehož základě jsou zpracovány

kasuistiky. A přes to, že nebyly zjištěny výrazná

specifika při jejich ošetřování, byl vytvořen stan-

dard ošetřovatelské péče o klienta s ruskou národ-

ností v souvislosti se zjištěnými informacemi:

„Ošetřovatelská péče o pacienta/klienta ruské

národnosti“. Cílem bylo vymezit speciální potřeby

ošetřovatelské péče poskytované příslušníkům rus-

ké komunity a poskytnout cenné informace pro po-

suzování a diagnostiku klienta ruské národnosti,

plánování, realizaci a vyhodnocení kulturně uzpů-

sobené ošetřovatelské péče. Také byl vytvořen

edukační materiál pro klienty hovořící rusky, ně-

mecky a anglicky. Cizinců v ČR neustále přibývá a

my bychom se měli snažit, aby se našim klientům

dostávalo co nejprofesionálnější péče.


29

ZÁVĚR

Aby byla ošetřovatelská péče profesionální

a kvalitní, musíme znát také požadavky našich

klientů a vytvořit doporučení, která bychom měli

dodržovat. Naše zjištění není konečné, je třeba po-

kračovat ve výzkumu zaměřeném na osoby

v pracovním procesu.


ČSÚ ČR. 2010. Cizinci v ČR 2009. Zveřejněno

dne: 26. 1. 2010. [online]. [cit. 2014-03-15].

Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2009

edicniplan.nsf/kapitola/1414-09-2009-0900>

ČSÚ ČR. 2013a. Cizinci v ČR 2013. Zveřejněno

dne: 10. 12. 2013. [online]. [cit. 2014-03-15].

Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2013

edicniplan.nsf/publ/1414-13-r_2013>

ČSÚ ČR. 2013b. Zaměstnanost cizinců podle

státního občanství (stav k 31.12.2011). Zveřej-

něno dne: 10.12. 2013. [online]. [cit. 2014-03-

15]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/2013

edicniplan.nsf/publ/1414-13-r_2013>

DRBOHLAV, D. et al. 1999. Ruská komunita v

České republice. (Výzkumná zpráva grantu MV

č. j.: U-2115/99). Praha, Přírodovědecká fakulta

Univerzity Karlovy, Praha. (online), poslední

aktualizace 16. června 2005. [cit. 2011-05-05].

Dostupné z: < http://www.cizinci. cz/files/

clanky/129/ruska_komunita.pdf>

KOLEKTIV AUTORŮ. 2003. Komunikace

s cizinci při poskytování zdravotní péče a

respektování jejich transkulturní/ multikulturní

odlišnosti v rámci Českého právního řádu. 1.

vyd. Ostrava: Repronis, 2003. 119 s. ISBN 80-

7042-344-7.

KUDLOVÁ, P. 2011. Ruská komunita. In

KOZIAK, T. a SRB,V. (eds.). Interkulturní

dialog a Evropská unie na začátku 21. století –

sborník textů z mezinárodní vědecké konfe-

rence. Kolín: Nezávislé centrum pro studium

politiky, Academia Rerum Civilium - VŠPSV,

2011. 134 s. ISBN 978–80-86879–33–8

ŠPIRUDOVÁ, L. - TOMANOVÁ, D. – KUD-

LOVÁ, P. - HALMO, R. 2006. Multikulturní

ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada

Publishing, 2006, s. 100—116. ISBN 80-247-

1213-X.

VLÁDA ČR. 2010. Ruská národnostní menšina.

2010. [online]. [cit. 2011-11-27]. Dostupné z:

<http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=664

5%3E >

HNILICOVÁ, H. - DOBIÁŠOVÁ, K. 2011.

Zdravotní pojištění cizinců ze států mimo EU.

[online]. Poslední revize: 7. 2. 2012. [cit. 2012-

02-02]. Dostupné z: <http://mighealth.net/cz/

index.php/Zdravotn%C3%AD_poji%C5%A1t

%C4%9Bn%C3%AD_cizinc%C5%AF_ze_st%

C3%A1t%C5%AF_mimo_EU>

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním

pojištění a o změně a doplnění některých

souvisejících zákonů


30

OŠETROVATEĽSTVO A POSUDZOVANIE KVALITY ŽIVOTA

NURSING AND ASSESSMENT OF QUALITY OF LIFE

KOŇOŠOVÁ Helena

Fakulta zdravotníctva, Trenčianska Univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín

ABSTRAKT

V súčasnosti môžeme sledovať rastúci záujem o pojem kvalita

života vo viacerých vedách, sociológii, psychológii, v zdra-

votníctve, ekonómii. V posledných rokoch sa čoraz viac prác

aj z odboru ošetrovateľstvo zameriava na skúmanie kvality

života špecifickej skupiny pacientov. Pojem kvality môžeme

skúmať v statickom alebo dynamickom kontexte. Kvalitu

života neurčuje len kvalitatívny stav súčasnosti, ale aj výhľady

budúcnosti. Koncept kvality života má dve dimenzie: objek-

tívnu a subjektívnu. Objektívna dimenzia zahŕňa vnímanie

kvality života z hľadiska spoločnosti. Subjektívna dimenzia

zahŕňa, ako jedinec vníma svoje postavenie v spoločnosti, v

akej kultúre žije a aké hodnoty daná spoločnosť uznáva.

Klener za hlavné vplyvy, ktoré ovplyvňujú kvalitu života

chorého označuje fyzickú kondíciu, funkčnú zdatnosť, psy-

chický stav, spokojnosť s liečbou a sociálny stav. Dotazníky

pre zisťovanie kvality života môžeme rozdeliť na dva typy:

generické (včeobecné) a špecifické. Generické dotazníky

hodnotia všeobecne celkový stav chorého bez ohľadu na

konkrétne ochorenie. Medzi najznámejšie generické dotazníky

patrí: WHOQOL-BREF, WHOQOL-OLD, Sickness Impact

Profil,Short Form36 Health Subject Questionnaire, Karnofsky.

Špecifické dotazníky sú vytvorené osobitne pre jednotlivé

typy ochorení, preto sú aj senzitívnejšie. Niekedy sa ich

súčasťou stáva aj dotazník generický. Známe sú napr.: Quality

of Life after Myocardial Infarction, Quality of Life Enjoyment

and Satisfaction, Questionnaire for Parents of Children and

Adolescents with Diabetes. Význam hodnotenia zdravia

a kvality života narastá aj potrebou skvalitnenia starostlivosti

o hlavne u seniorov a chronicky chorých pacientov dnes i v

budúcnosti.

Kľúčové slová: Kvalita života. Ošetrovateľstvo. Dotazníky

kvality života.

ABSTRACT

Novadays growing concern in the concept of quality of life in

several sciences, in sociology, psychology, health care, eco-

nomy. In last years also nursing works focuses on evaluation

of the quality of life specific group of patients. In nursing and

in concept of quality of life are important concepts of health,

welfare, self-sufficiency, daily activities, human needs,

individual approach. The concept of quality can be evaluated

in a static or dynamic context. The concept has two dimen-

sions: objective and subjective. Objective dimension involves

the perception of quality of life in terms of the whole society.

The subjective dimension includes how the individual per-

ceives their position in society, depending on the culture and

on the values of society. Klener determined the main

influences that affect the quality of life of the patient are

physical health status, functional fitness, mental health status,

treatment satisfaction and social status. The survey questio-

nnaire quality of life can be divided into two types: generic

and specific. Generic questionnaires evaluate the general

condition of the patient, regardless of the particular disease.

The best known generic questionnaires include: WHOQOL-

BREF, WHOQOL-OLD, Sickness Impact Profil,Short Form

36 Health Subject Questionnaire, Karnofsky Performence

Status Scale. Specific questionnaires are designed specifically

for the patients with different types of diseases, therefore a

more sensitive. Sometimes me part of them is a generic

questionnaire. Quality of Life after Myocardial Infarction,

Quality of Life Enjoyment and Satisfaction, Questionnaire for

Parents of Children and Adolescents with Diabetes. The

assessment of quality of life is important for improvement of

care especially in the elderly and chronically ill patients.

Key words: Quality of live. Nursing. Quality of live

questionnaires.

ÚVOD

V súčasnosti môžeme sledovať rastúci záujem

o pojem kvalita života bežnej populácie, chronicky

chorých, seniorov, postihnutých osôb, vo viacerých

odboroch: v sociológii, psychológii, v zdravotníc-

tve, ekonómii. V posledných rokoch sa čoraz viac

prác aj z odboru ošetrovateľstvo zameriava na

skúmanie kvality života špecifickej skupiny pa-

cientov. Tak pre ošetrovateľstvo ako aj koncept

kvality života sú dôležité pojmy zdravie, pohoda,

sebestačnosť, denné aktivity, ľudské potreby, indi-

viduálny prístup.

KVALITA ŽIVOTA

Pojem kvalita života ako prvý použil Pigou,

v práci zaoberajúcej sa ekonómiou a sociálnym za-

bezpečením, dopadom štátnej podpory na život

sociálne slabšej vrstvy. V druhej polovici 20. sto-

ročia sa rozvíja vďaka prácam ekonómov a socio-

lógov Johna Kennetha Galbraitha, Denisa Ries-

mana a Ronalda Freedmana, ktorí vychádzali z kri-

tiky konzumného spôsobu života. Kritizovali sku-

točnosť, že orientácia americkej spoločnosti na

spotrebu, na kvantitu vyrobených a spotrebo-

vaných tovarov, negatívne ovplyvňuje kvalitu

života ľudí (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).

V Európe sa stal pojem kvalita života súčasťou

programu Rímskeho klubu. Rímsky klub je Medzi-

národné mimovládne združenie vedcov, podnikate-


31

ľov a verejných činiteľov, zaoberajúcich sa výs-

kumom globálnych problémov a možnými cestami

ich riešenia. Na jar roku 1968 taliansky ekonóm,

člen vedenia firmy Fiat a viceprezident firmy Oli-

vetti Aurelio Peccei, oslovil 31 známych vedcov a

podnikateľov Európy a pozval ich na zasadnutie,

ktoré malo posudzovať najaktuálnejšie problémy

svetového spoločenstva. Účastníci stretnutia pod-

porili myšlienku založenia stálej medzinárodnej

inštitúcie, ktorá by analyzovala existujúci vývoj

ľudského spoločenstva a upozorňovala na pro-

blémy. Rímsky klub každoročne vydáva správy,

ktoré sa stali hodnotnými a podnetnými inicia-

tívami pri riešení globálnych problémov ľudstva,

ktoré majú globálnu perspektívu, dlhodobý prístup

indikujúci budúce trendy, interdisciplinárny prístup

zahrňujúci interakcie politických, sociálnych, kul-

túrnych, ekologických, vedeckých a technologic-

kých problémov a koncentrujú sa na praktické

návrhy spôsobov riešenia problémov. Jeho hlav-

ným cieľom je vypracovanie globálnych prognóz,

pôsobenie na verejnú mienku a rozvíjanie dialógu s

politickými činiteľmi (Klinec 2012).

Multidimenzionálita, kultúrna podmienenosť, dy-

namičnosť a subjektívny charakter konceptu kvali-

ty života sťažuje definovanie kvality života. Jed-

ným z hlavných východísk je definícia kvality

života podľa Svetovej zdravotníckej organizácie

(WHOQOL) z roku 1996, ktorá hovorí: „Kvalita

života vyjadruje, ako ľudia vnímajú svoje miesto v

živote, v kontexte kultúry a hodnotových systémov,

v ktorých žijú, a vo vzťahoch k svojim cieľom,

očakávaniam, štandardom a záujmom“ (Drago-

merická, 2002). Payne uvádza, že na najvšeobec-

nejšej úrovni je kvalita života chápaná ako dôsle-

dok interakcie mnohých faktorov. Sú to sociálne,

zdravotné, ekonomické a environmentálne pod-

mienky, ktoré kumulatívne a veľmi často nezná-

mym alebo nepreskúmaným spôsobom integrujú,

a tak ovplyvňujú ľudský rozvoj na úrovni jednot-

livcov i celých spoločností (Payne, 2005).

Pojem kvality môžeme skúmať v statickom alebo

dynamickom kontexte. Kvalitu života neurčuje len

kvalitatívny stav súčasnosti, ale aj výhľady budúc-

nosti. Staticky môžeme chápať kvalitu súčasného

stavu pozorovanej skupiny alebo jedincov, zdra-

votný stav určitej skupiny ľudí. Tento stav odzr-

kadľuje subjektívny pohľad na problematiku. Ide o

podmienky, ktoré jednotlivci vnímajú ako súčasný

stav, v ktorom sa práve nachádzajú. Jeho inter-

pretácia je v značnej miere ovplyvnené emocio-

nálnymi zážitkami jednotlivcov alebo skupín, ktorí

dosť často majú diametrálne odlišné pohľady na

vec. Z tohto dôvodu tieto statické kontexty vníma-

nia kvality života nemusia byť celkom objektívne a

všeobecne platné. Skôr sa viažu na určité skupiny

ľudí a regióny. Na druhej strane môžeme sledovať

vývoj určitej kvality v definovanom období. Môže-

me sledovať spôsob, akým sa daná spoločnosť

vyvíjala v časovom horizonte. Napríklad, ako sa

vyvíjala zdravotná starostlivosť v nejakom časo-

vom horizonte. Tieto údaje nám ponúknu obraz

skúmania z dynamického kontextu skúmania kva-

lity, premeny a vývoj daného fenoménu a jeho

premeny. Predstavuje to objektívny pohľad na stav

a kvalitu vecí. Skúma sa skôr zo štatistického

hľadiska (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).

Koncept kvality života má v zásade dve

dimenzie: objektívnu a subjektívnu. Objektívna

dimenzia zahŕňa vnímanie kvality života z hľa-

diska celej spoločnosti. Obsahuje objektívne mera-

teľné ukazovatele ako materiálne zabezpečenie,

sociálne podmienky života, sociálny aj ekono-

mický status alebo fyzické zdravie. Subjektívna di-

menzia zahŕňa to, ako jedinec vníma svoje posta-

venie v spoločnosti v závislosti na tom, v akej

kultúre žije a aké hodnoty daná spoločnosť uznáva.

Ide o osobný význam, týka sa predovšetkým

ľudskej emocionality a všeobecnej spokojnosti so

životom (Payne, 2005, Muhlpachr, 2005). Subjek-

tívna kvalita života je o dobrom životnom pocite,

pohode a spokojnosti. Obidva pohľady sú rovnako

podstatné pre kvalitné zhodnotenie kvality života.

Odlišujú sa práve hierarchickou rovinou pozoro-

vania, či sú vnímané z pohľadu spoločenského

cítenia alebo z pohľadu pocitov jednotlivca. V sú-

časnej dobe sa odborníci pri zisťovaní kvality

života a hľadaní ciest po jej zlepšení prikláňajú

skôr k subjektívnemu hodnoteniu života človeka.

Lehman spolu s ďalšími autormi modelov kvality

života kladie dôraz na subjektívnu pohodu a na stu-

peň miery spokojnosti ako spôsob hodnotenia

miery vnímanej subjektívnej pohody (Katschnig,

1997). Nemusí existovať priama úmera medzi ob-

jektívnymi ukazovateľmi a subjektívnym vníma-

ním vlastného života (Payne, 2005). Kvalita života

je výsledkom vzájomného pôsobenia sociálnych,

zdravotných, ekonomických a environmentálnych

podmienok, týkajúcich sa ľudského a spoločen-

ského rozvoja. Na jednej strane predstavuje objek-

tívne podmienky na dobrý život a na strane druhej

subjektívne prežívanie dobrého života.


32

Katschnig (1997) uvádza, že koncept kvality

života obsahuje tri zastrešujúce dimenzie:

čo je osoba schopná robiť (funkčný status),

prístup k zdrojom a príležitostiam, pri ktorých

môže osoba využiť svoje schopnosti na dosaho-

vanie cieľov,

pocit pohody.

Prvé dve dimenzie sa zvyknú priraďovať k objek-

tívnej a tretia dimenzia k subjektívnej.

Klener za hlavné vplyvy, ktoré ovplyvňujú kvali-

tu života chorého označuje:

fyzickú kondíciu - do veľkej miery je určovaná

výskytom rôznych symptómov ochorenia, prí-

padne i nežiaducimi účinkami aplikovanej tera-

pie.

funkčnú zdatnosť - zahrňuje hlavne stav telesnej

aktivity (performace status). Jeho posúdenie je

spravidla vykonávané podľa stupnice WHO ale

stupnice navrhnutej Karnofskym. Ďalej ide

o schopnosť komunikácie s rodinou, so spolu-

pracovníkmi, schopnosť uplatnenia v zamest-

naní, v rodinnom živote a pod.

psychický stav - hodnotenie hlavne podľa pre-

vládajúcej nálady, postoja k životu a choroby,

spôsoby vyrovnania sa s nemocí a liečbou,

ďalej i osobnostné charakteristiky, prežívanie

bolesti.

spokojnosť s liečbou - jedná sa hlavne o

komplexné posúdenie prostredia, v ktorom je

chorý liečený, technické zručnosti ošetrujúceho

personálu pri vykonávaní diagnostických a

liečebných výkonov, spôsob komunikácie

s chorým vrátane podávania objektívnych infor-

mácií o zdravotnom stave chorého.

sociálny stav - hodnotenie na základe údajov o

vzťahoch chorého k blízkym ľuďom, o jeho roli

v spoločenských skupinách, o jeho spôsoboch

komunikácie s ľuďmi (Klener, 2002).

HODNOTENIE KVALITY ŽIVOTA

Na hodnotenie kvality života sa používajú dotaz-

níky kvantifikujúce dopad určitých faktorov alebo

ochorenia na bežný život formalizovaným

a štandardizovaným postupom. Dotazníky pre zis-

ťovanie kvality života môžeme rozdeliť na dva

typy: generické (včeobecné) a špecifické.

Generické dotazníky hodnotia všeobecne celkový

stav chorého bez ohľadu na konkrétne ochorenie,

sú široko použiteľné u akýchkoľvek skupín popu-

lácie, bez ohľadu na pohlavie, vek. Medzi najzná-

mejšie generické dotazníky patrí: Sickness Impact

Profil,Short Form36 Health Subject Questionnaire,

Karnofsky Performence Status Scale,Nottingham

Health Profile, Euro-Qol EQ-5D, WHO Quality of

Life Assessment a i. (Slováček, 2004).

Sickness Impact Profile (SIP - Spája 136 položiek

v 12 oblastiach zdravia pohyblivosť, chodenie,

domáce činnosti, sociálne vzťahy, správanie, ko-

munikácia, rekreácia, jedenie, práca, spanie, emó-

cie a starostlivosť o seba). Je odporúčaný pre pa-

cientov s AP a IM (Thompson, 2003).

Short Form Health Survey (SF-36) - obsahuje 36

jednotiek zahrnutých v 8 oblastiach (1. obme-

dzenie v spoločenských aktivitách, 2. obmedzenie

vo fyzickej aktivite z dôvodu zdravotných problé-

mov, 3. obmedzenie v bežných aktivitách z dôvo-

du fyzického zdravia, 4. telesná bolesť, 5. duševné

zdravie, 6. obmedzenie z dôvodov citových, 7. vi-

talita, 8. všeobecný pocit zdravia). Celkový čas

potrebný na jeho vyplnenie sa odhaduje na 15 min.

Výsledky sú transformované do stupnice od 0

do100, kde vyšší výsledok znamená vyššiu funk-

čnosť. Existujú už aj skrátené verzie SF-12 a SF-

8,ktoré sa často využívajú predovšetkým kvôli ešte

kratšiemu času na vyplnenie. Je to však na úkor

presnosti (Thompson, 2003, Smith, 2000).

WHO Quality of Life Assessment - najznámejší

prakticisticky orientovaný model posudzovania

kvality života predstavuje model WHO (Svetovej

zdravotníckej organizácie), ktorý bol výsledkom

medzinárodného projektu realizovaného v 15 kraji-

nách, publikovaný v roku 1997. Ide v ňom o urče-

nie základných oblastí kvality života ako aj vnútro-

ných komponentov, indikátorov v každej z týchto

oblasti. Ide o nasledovné oblasti:

telesné zdravie – indikátory: energia a únava,

bolesť a diskomfort, spánok a odpočinok,

psychické funkcie – indikátory: imidž vlastného

tela a zjavu, negatívne a pozitívne emócie,

sebahodnotenie, myslenie, učenie, pamäť a po-

zornosť,

úroveň nezávislosti – indikátory: mobilita, akti-

vity v každodennom živote, závislosť od liekov

a zdravotných pomôcok a pracovná kapacita,

sociálne vzťahy – indikátory: osobné vzťahy,

sociálna podpora a sexuálne aktivity,

prostredie – indikátory: finančné zdroje, slobo-

da, fyzická bezpečnosť, zdravie a sociálna sta-

rostlivosť, prostredie domova, možnosť získať

informácie a kompetencie,


33

fyzikálne prostredie, doprava,

spiritualita – osobné presvedčenie (Drahome-

rická, 2002).

Dotazník má 100 položiek označuje a skratkou

WHOQOL-100. Potreby klinickej praxe viedli

k vytvoreniu skrátenej verzie tohto dotazníku

WHOQOL-BREF, ktorý obsahuje 26 položiek v 4

doménach: fyzické zdravie, prežívanie, sociálne

vzťahy a prostredie.

S predlžujúcou sa dĺžkou života rastie význam

sledovania faktorov ovplyvňujúcich starnutie

a kvalitu života seniorov. V rámci Medzinárod-

ného projektu „Meranie kvality života u seniorov

a jej vzťah k zdravému starnutiu!“ , ktorý prebiehal

v rokoch 2001-2004, bol vytvorený medzinárodne

porovnateľný Dotazník kvality života pre staršiu

populáciu WHOQOL-OLD. Dotazník hodnotí 6

oblastí:

funkciu zmyslov (vplyv na každodenný život,

vplyv na činnosť, vplyv na komunikáciu, hod-

notenie zmyslov),

nezávislosť (slobodné rozhodovanie, rozhodo-

vanie o budúcnosti, ostatní rešpektujú slobodu

rozhodovania, venovať sa tomu, čo ma teší),

naplnenie cieľov (v zmysle dosiahnutia cieľov

v minulosti, prínosu v prítomnosti a budúc-

nosti),

sociálne zapojenie (izolácia, dostatočné vy-

chádzky, dostatok činnosti, spokojnosť s tráve-

ním času, spokojnosť s aktivitami, zapojenie do

miestneho diania, zmysluplná činnosť),

intimitu (zdieľanie myšlienok, priateľstvo, lás-

ka, príležitosť niekoho milovať, fyzická blíz-

kosť, miera dôvernosti, byť milovaný),

postoj k smrti (strach zo smrti blízkych, strach

ako zomriem, strach zo straty kontroly, strach

z umierania, strach z bolesti) (Ondrušová,

2009).

Špecifické dotazníky sú vytvorené osobitne pre

jednotlivé typy ochorení, preto sú aj senzitívnejšie.

Niekedy sa ich súčasťou stáva aj dotazník

generický. Známe sú napr.: Quality of Life after

MyocardialInfarction, Quality of Life Enjoyment

and Satisfaction, Minnesota Living with Heart

FailureQuestionnaire, Cardiovascular Limitations

and Symptoms Profile, Myocardial Infarction

Dimensional Assessment Scale, Quality of Life

Index a Seattle Angina Questionnaire (Thompson,

2003; Smith,2000; Kalová, 2005; Slováček, 2004),

Kidney Disease Quality of Life Instrument

(KDQOL) ktorého súčasťou je generický dotazník

SF 36, Quality of Life Enjoyment and Satisfaction

(Q-LES-Q) pre chorých s depresivnou poruchou

(17), Functional Assessment of Chronic Illness

Therapy – General,Version (FACT-G) pre chorých

s liečbou chronického ochorenia s jednotlivými

modifikáciami, nap. for patients with Brest cancer

(FACT-B), for patients with Bladder cancer

(FACTBI), for patients with solid Brain tumors

(FACTBr), for patients with Colorectal cancer

(FACT-C), for patients with Esophageal cancer

(FACT-E), pre chorých s nádorovým ochorením

Euro-pean Organization for Research and Treat-

ment of Cancer Quality of Life Questionnaire

(EORTC QLQ-C30), Osteoporosis- Target Quality

of Live Questionaire – OPTQoL, Quality of Live-

in Alzheimer´s Disease QOL-AD...

Quality of life index (QLI) - Bol pôvodne

vyvinutý na meranie kvality života zdravých aj

chorých osôb. Obsahuje 36 položiek v 4 oblastiach

(zdravie a funkčnosť, sociálne a ekonomické

aspekty, psychologický a duševný status, rodina a

vzťahy) (Smith, 2000).

Seattle Angina Questionnaire (SAQ) - Zlučuje 19

otázok, ktoré kvantifikujú 5 klinicky relevantných

oblastí: fyzické obmedzenie, stabilita angíny pecto-

ris, frekvencia anginy pectoris, spokojnosť s lieč-

bou a vnímanie choroby (kvalita života). Je často

využívaný aj preto, lebo 7 z jeho 19 položiek

zohľadňuje pacientovo emocionálne zdravie

(Thompson, 2003).

Quality of Life after Myocardial Infarction

(QLMI/MacNew) - Dotazník bol vyvinutý na zhod-

notenie efektívnosti a komplexnosti programu kar-

diovaskulárnej rehabilitácie. Využívala sa aj jeho

skrátená verzia s 26 položkami. Obsahuje 3 oblasti

(emocionálnu, fyzickú a sociálnu) s hodnotením 0

až 7, kde vyššie hodnotenie znamená vyššiu

funkčnosť. Momentálne sa používa jeho vylepšená

verzia s 27 položkami známa tiež ako MacNew

alebo QLMI-2 (Smith, 2000).

Minnesota Living with Heart Failure (MLHF)

questionnaire - Obsahuje 21 položiek s hodno-

tením odpovedí na škále. Výsledok dotazníka je

v hodnotách od 0 (žiadna neschopnosť) do 105

(maximálna neschopnosť) vo vzťahu k znakom

a príznakom typickým pre srdečné zlyhanie, fyzic-

kú aktivitu, sociálne vzťahy, sexuálnu aktivitu,

prácu a emócie. Spoľahlivosť a platnosť dotazníku

je veľmi dobrá. Zároveň sa ukazuje, že je citlivý


34

kzmenám v liečbe. Používa sa preto veľmi často

(Thompson, 2003, Gurková 2011).

Myocardial Infarction Dimensional Assessment

Scale (MIDAS) - Ide o nový dotazník vyvinutý vo

Veľkej Británii. Obsahuje 35 položiek obsiah-

nutých v 7 oblastiach zdravotného statusu (fyzická

aktivita, neistota, emocionálne reakcie, závislosť,

diéta, starosť o lieky a vedľajšie účinky)

(Thompson, 2003).

Cardiovascular Limitations and Symptoms

Profile (CLASP) - Zahŕňa 37 položiek, ktoré

vyzdvihujú 4 symptómy (bolesť, dýchavičnosť,

opuch členkov a únavnosť) a 5 funkčných obme-

dzení (pohyblivosť, sociálne vzťahy a voľnočasové

aktivity, aktivity v rámci domácnosti, obavy a

starosti a pohlavie). Každá oblasť má od 4 do 6

otázok (Thompson, 2003).

Diabetes Quality of Life for Youth Questionnaire

– Short form (DQOLY-S) - Dotazník kvality života

dieťaťa s diabetes mellitus 1. typu. Je to skrátená

verzia, ktorá obsahovala 22 položiek rozdelených

do subškál: príznaky diabetu a ich vplyv na život,

vplyv liečby, dopad na aktivity, otázky o rodičoch,

obavy z diabetu a zdravotné chápanie. Respondenti

hodnotili odpovede na Likertovej škále (0 – nikdy,

1 – zriedkavo, 2 – niekedy, 3 – často, 4 – vždy)

(Skinner, 2006).

Questionnaire for Parents of Children and

Adolescents with Diabetes - Dotazník pre rodičov

detí a adolescentov s diabetom. Dotazníkom rodi-

čia hodnotili oblasti zamerané na záťaž rodiny,

zmenu schopností dieťaťa v škole vplyvom diabe-

tu, zdravotný stav dieťaťa a kvalitu života dieťaťa

(Skinner, 2006).

Angina Pectoris Quality of Life Questionnaire -

Dotazník pre pacientov s ischemickou chorobou

srdca sa zameriava na telesné aktivity, somatickú

symptomatológiu, emocionálny distres a spokoj-

nosť so životom (Gurková 2011).

ZÁVER

Hlavným dôvodom hodnotenia kvality života

u chorých je snaha hodnotiť efekt liečby a ošetro-

vateľskej starostlivosti komplexnejšie, a to nielen

podľa somatických a laboratórnych markerov, ale

i s pomocou hodnotenia kvality života. Význam

subjektívneho hodnotenia zdravia a kvality života

narastá aj potrebou skvalitnenia starostlivosti

o hlavne u seniorov a chronicky chorých pacientov

dnes i v budúcnosti.


ODKAZOV

DRAGOMIRECKÁ, E., BARTOŇOVÁ, J.

WHOQOL-BREF. WHOQOL-100. Praha:

Psychiatrické centrum, 2002. ISBN 978-80-

8512-182-7

DRAGOMIRECKÁ, E. et al. SQUALA, Subjective

Quality of Life Analysis. Praha: Psychiatrické

centrum, 2006. 68 s. ISBN 80-85121-47-6.

GURKOVÁ, E. Hodnocení kvality života. Praha:

Grada. 2011. 224 p. ISBN 978-80-247-3625-9

KATCHING, H. Quality of Life in Mental

Disorders. Chichester, UK: Wiley-Blackwell.

1997.402 p. ISBN 0471966436

KLENER, P. et al. Klinická onkologie. Praha:

Galén. 2002. 686 s.ISBN 80-7262-151-3.

KLINEC, I. Rímsky klub, globálna problematika

a globálna rezolutika. Zborník konferencie so

zahraničnou účasťou,: Globálne existenciálne

riziká, november 2012. Zilina : Strix / Edícia

ESE-10, p.59- 106, ISBN 978-80-89281-86-2

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha :

Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-551-2

MÜHLPACHR, P. Měření kvality života jako

metodologická kategorie. In.: Zborník

príspevkov z vedeckej konferencie s

medzinárodnou účasťou. Kvalita života a

rovnosť príležitostí. Prešov. 2005 str. 59-70,

ISBN 80-8068-425-1

ONDRUŠOVÁ, J. Měření kvality života u senioru.

In.: České geriatrické revue, 7(1), 36- 39. ISSN

1214-0732.

PAYNE, J. et al. Kvalita života a zdraví. Praha :

Triton, 2005. ISBN 80-7254657-0

SKINNER, T.C. – HOEY, H. – MCGEE, H.M. –

SKOVLUND, S.E. 2006. A short formof the

quality of life for youth questionnaire:

exploratory and confirmatory analysis in a

sample of 2,077 young people with type 1

diabetes mellitus. In.: Diabetologia, 2006, vol.

49, no. 4, pp. 621–628

SLOVÁČEK, L. et al. Kvalita života nemocných-

jeden z duležitých parametru komplexního

hodnocení léčby. In: Vojenské zdravotnické

listy. LXXIII, 2004, č. 1 s.6-9, ISSN 0372-

7025

SMITH, J.H. et al. A comparison of four quality of

life instruments in cardiac patients: SF-36, QLI,

QLMI, and SEIQoL. In.: Heart. 2000 .

Oct;84(4):390-4. ISSN 1468-201X


35

THOMSON, D. Quality of life in patients with

coronary heart disease. In.: Assessment tools.

In.: 2003 Health and Quality of Life Outcomes

2003 http://www.hqlo.com/content/1/1/42

VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. Kvalita

života. Teoretická a metodologická východiska.

Brno : Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-

210-3754-7


36

MOŽNOSTI HODNOTENIA KVALITY ŽIVOTA PACIENTOV S KARCINÓMOM

PANKREASU SESTROU

THE QUALITY OF LIFE OF PANCREATIC CARCINOMA PATIENT – NURSE EVALUATION

OPTIONS

BOBÁKOVÁ Martina 1,2, BOTÍKOVÁ Andrea 1, KUBÁTOVÁ Lucie 3, RYSKA Miroslav 1,3

1 Katedra Ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave, Trnava,

Slovenská republika 2 Úrad hlavného lekára Ružomberok, Slovenská republika 3 Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN Praha, Česká republika

ABSTRAKT

Východiská: Karcinóm pankreasu je ochorenie, ktoré je štatis-

ticky uvádzané ako jedno z najzhubnejších nádorov tráviaceho

systému. V celosvetovom meradle je výskyt tohto ochorenia

zaznamenaný na 4. mieste u mužov, a na 5. mieste u žien.

Hodnotenie kvality života pacientov s karcinómom pankreasu

sa stáva súčasťou liečebných postupov a prežívania pacientov.

Ciele: Cieľom príspevku bolo prispieť k rozšíreniu poznatkov

o meraní kvality života u pacientov s karcinómom pankreasu.

Materiál a metódy: V klinickej praxi je v súčasnosti k dispo-

zícii dotazník pre pacientov s karcinómom pankreasu EORTC

QLQ-PAN26, používaný v spojení s dotazníkom QLQ-C30.

Dotazník je určený pre pacientov vo všetkých štádiách

ochorenia.

Výsledky: Meranie kvality života u pacientov s karcinómom

pankreasu sa môže stať východiskovou bázou pre napĺňanie

adekvátnych intervencii, ktoré môžu viesť k vytvoreniu lepšie-

ho terapeutického vzťahu s pacientom a tým k zlepšeniu kvali-

ty jeho života.

Záver: V poslednom období sa množstvo štúdií zameriava na

potrebu merať hodnoty kvalitatívne, predovšetkým na meranie

kvality života. Hodnotenie kvality života pacientov sa stáva

dlhodobým cieľom ošetrovateľskej starostlivosti. Dôležitú

a nezastupiteľnú úlohu pri meraní kvality života u pacientov

s karcinómom pankreasu zohráva sestra.

Kľúčové slová: Kvalita života. Karcinóm pankreasu. Sestra.

Pacient.

ABSTRACT

Background: Pancreatic cancer is one of the most malignant

tumours of gastrointestinal tract. It ranks of this disease at the

4th place among men and 5th place among women worldwide.

Quality of lifeof patients with pancreatic cancer becomes part

of medical treatment and survival of patients.

Aim: The purpose of this report was to disseminate knowledge

about quality of life measurements in patients with pancreatic

cancer.

Materials and methods: In the clinicis currently available

questionnaire for patients with pancreatic cancer

EORTCQLQ-PAN26 use dinconjunction with theQLQ-C30.

The questionnaire is anintended for patientsin allstages of the

disease.

Results: Measurement quality of life in patients with pan-

creatic cancer can be a starting base for the fulfilment of

appropriate intervention, which may lead to a better thera-

peutic relationship with patients and helping to improve their

quality of life.

Conclusion: Recently many studies address the need to

measure the value of the quality, in particular for measuring

the quality of life. Quality of life of patientsis becoming along-

term goal of nursing care. An important and irreplaceable role

in measuring quality of life in patients with pancreatic cancer

plays a nurse.

Key words: Quality of life. Pancreatic cancer. Rola of nurse.

Patient.

ÚVOD

Ondruš (2006) uvádza, že ročne sa celosvetovo

odhaduje 200 000 nových prípadov zhubných ná-

dorov pankreasu so stredne výraznými rozdielmi

medzi jednotlivými krajinami. Incidenciou i morta-

litou možno zaradiť Slovensko medzi krajiny s vy-

sokým výskytom karcinómu pankreasu. Krivky

špecifickej incidencie na Slovensku i vo svete

narastajú v súvislosti s vekom. Ide o nádorové

ochorenie s vysokou letalitou a s najhoršou prog-

nózou vôbec. Podľa Krejsovej (2010) na karcinóm

pankreasu celosvetovo zomrie 7% mužov a 6%

žien. Karcinóm pankreasu sa vo svete vyskytuje

na 4. mieste u mužov a na 5. mieste u žien.

Je jedným z najzhubnejších nádorových ochorení

vôbec. Diagnostikovanie tohto ochorenia je aj na-

priek technickému pokroku a novým zobrazovacím

diagnostickým metódam naďalej veľmi náročné.

Problémom je stanovenie diagnózy vo včasnom

štádiu, keď by bol nádor ešte operabilný. Väčšinou

prichádzajú pacienti k lekárovi neskoro, v čase,

keď už sa prejavia prvé príznaky ochorenia. Medzi

najčastejšie príznaky patrí slabosť, chudnutie, ob-

štrukčný ikterus s typickou intenzívnou zvieravou

bolesťou v epigastriu vyžarujúcou do lumbálnej

oblasti chrbta, pod pravý rebrový oblúk, niekedy

i pod ľavý. V čase stanovenia diagnózy má už

približne 65% pacientov vzdialené metastázy


37

(Mitacz, 2004). Celkové jednoročné prežívanie, t.j.

percento pacientov, ktorí prežijú po diagnosti-

kovaní ochorenia aspoň jeden rok (po vylúčení

tých, ktorí zomrú z iných príčin) je pre ľudí s rako-

vinou pankreasu 21%. Päťročné celkové prežíva-

nie, t.j. percento pacientov, ktorí prežijú po diag-

nostikovaní ochorenia aspoň päť rokov sú približne

4%. Ak je choroba odhalená vo včasnom štádiu,

kedy je možná chirurgická resekcia, päťročné

celkové prežívanie je 15% (Karcinóm pankreasu,

2010).

Ryska (2012) uvádza, že problematikou kvality

života u pacientov s karcinómom pankreasu sa

v priebehu posledného desaťročia zaoberalo výraz-

ne menej autorov ako tých, ktorí hodnotili kvanti-

tatívne ukazovatele liečebných postupov. V súčas-

nosti nachádzame potrebu merať hodnoty kvalita-

tívne, čiže sa zameriavame na kvalitu života pa-

cientov s karcinómom pankreasu. Vzhľadom ku

krátkemu prežívaniu chorých ako s resekabilným,

tak predovšetkým s neresekabilným karcinómom

pankreasu, musíme na liečbu pozerať nielen z hľa-

diska ponuky predĺženia prežívania, ale aj z hľadis-

ka kvality života (QoL). V posledných rokoch sa

hodnotenie kvality života stáva súčasťou liečeb-

ných postupov a prežívania pacientov s karcinó-

mom pankreasu.

Kvalita života a jej meranie

Definovať a objektivizovať pojem „kvalita živo-

ta“, v skratke uvádzaný ako QoL (Quality of Life)

nie je jednoduché. Sušinková (2009) uvádza

definíciu podľa Clincha a Schippera: „Pod poj-

mom kvalita života rozumieme charakteristický

súhrn objektívnych životných podmienok, ich

subjektívne hodnotenie jedincom a z toho

vyplývajúci pocit celkovej životnej pohody. Je to

multidimenzionálny produkt zahrňujúci tie aspekty

života a funkčného stavu, ktoré jednotlivec

považuje za podstatné pre plnohodnotný život.“

Kvalitu života možno v zásade hodnotiť na základe

objektívnych a subjektívnych prístupov, pričom

najpodstatnejším je subjektívne hodnotenie pacien-

ta, čiže ako sám vníma vlastnú zdravotnú situáciu

vrátane schopnosti sebauplatnenia v pracovnom,

rodinnom a sociálnom prostredí. Medzi ďalšie

faktory ovplyvňujúce kvalitu života patrí vek, po-

hlavie, polymorbidita, rodinná situácia, vzdelanie,

preferované hodnoty, ekonomická situácia, religio-

zita, kultúrne zázemie a iné. Celková kvalita života

je potom súhrou vyššie uvedených faktorov

(Slováček, 2004). Ak sledujeme kvalitu života

u konkrétneho pacienta, ako uvádza Kubátová

(2011), skúmame, aký dopad má ochorenie na je-

dinca, na jeho fyzický alebo psychický stav,

na jeho spôsob života, na život jeho okolia a na po-

cit jeho životnej spokojnosti. Dotazníky na mera-

nie kvality života môžeme rámcovo deliť na dva

základné typy: všeobecné (generické) dotazníky a

špecifické dotazníky zamerané na ochorenie.

Vo všeobecnom (generickom) dotazníku zisťuje-

me a hodnotíme celkový stav chorého bez ohľadu

na jeho ochorenie. Sadovská (2011) uvádza, že

dotazníky neobsahujú toľko špecifických otázok

o príznakoch jednotlivých chorôb, aby boli schop-

né podchytiť aj menej závažné príznaky, či ovply-

vnenie kvality života určitou špecifickou chorobou.

Podľa Slováčeka (2004) z generických dotazní-

kov sa najčastejšie používa Short Form36 Health

Subject Questionnaire (SF 36). Tento dotazník je

používaným nástrojom na hodnotenie kvality živo-

ta v rôznych odvetviach medicíny vzhľadom na

jeho dobré výpovedné hodnoty. Medzi ďalšie ge-

nerické dotazníky patria Activities of Daily Living

(ADL), Sickness Impact Profil (SIP), WHO

Quality of Life Assessment a ďalšie (WHOQOL).

Generické dotazníky sú široko použiteľné u akých-

koľvek skupín populácie bez ohľadu na pohlavie,

vek a často sa však stávajú súčasťou špecifických

dotazníkov. Špecifické dotazníky sú zamerané na

jednotlivé konkrétne ochorenie. Vanagas (2006)

tvrdí, že snahou je vytvoriť a celosvetovo uplat-

ňovať štandardizované dotazníky pre porovnateľné

skupiny pacientov. Aj napriek ich viacjazyčnému

charakteru musia byť štandardizované dotazníky

QoL spoľahlivé a platné. Z tohto dôvodu dotazníky

vyvinuté v inom jazyku, musia byť preložené a po-

tvrdené systematickým spôsobom, aby bola preko-

naná koncepčná, významová a jazyková rozdiel-

nosť medzi kultúrami. Dotazník je nutné z uvede-

ných dôvodov validovať pre každú krajinu a každý

jazyk.

Špecifickým typom dotazníka je European Orga-

nizationfor Research and Treatmentof Cancer

Quality of Life Questionnaire C30 (EORTC QLQ-

C30). Je najčastejšie používaným dotazníkom na

hodnotenie kvality života u onkologických pacien-

tov. Dotazník bol vytvorený v Európskej organi-

zácii pre výskum a liečbu rakoviny EORTC (Gur-

ková, 2011). Bol preložený a overený do 81 jazy-

kov a je používaný vo viac ako 3000 štúdiách

po celom svete.


38

Dotazník hodnotí 6 základných kvalít zdravia

a to: fyzické zdravie, funkčné schopnosti, emócie,

kognitívne funkcie, sociálne zázemie a všeobecný

pocit zdravia. Dotazník EORTC QLQ-C30 je dopl-

nený o moduly špecifické pre určité ochorenie,

resp. symptómy a problémy.

Modul pre karcinóm pankreasu EORTC QLQ-

PAN26 je v súčasnej dobe klinicky používaný

v mnohých štúdiách. Je určený pre pacientov

vo všetkých štádiách ochorenia podstupujúcich

chirurgickú resekciu, paliatívny chirurgický výkon,

endoskopické zmiernenie alebo paliatívnu chemo-

terapiu. Modul sa skladá z 26 otázok, ktoré hodno-

tenia bolesť, diétne zmeny, žltačku, zmenu vo vy-

prázdňovaní stolice, emocionálne problémy spoje-

né s rakovinou pankreasu a ďalšie príznaky ako ka-

chexia, poruchy trávenia, nadúvanie, sucho

v ústach a zmeny chuti (EORTC, 2013).

Monitorovanie kvality života pacientov s karci-

nómom pankreasu sestrou

Kvalita života predstavuje dlhodobý cieľ ošetro-

vateľskej starostlivosti. Súčasné výskumy dokazu-

jú, že kvalita života posudzovaná samotným pa-

cientom je podstatne rozdielna od tej, akú u nej

predpokladajú jeho blízky, alebo zdravotnícki pra-

covníci (Gurková, 2011). Z pohľadu sestry je

veľmi dôležité, aby pacient vypĺňal dotazník hod-

notenia kvality života pre pacientov s karcinómom

pankreasu sám, čiže bez pomoci rodinných prísluš-

níkov alebo zdravotníckeho personálu. V opačnom

prípade by mohlo dôjsť ku skresleniu údajov a in-

formácie by neboli získané subjektívnym posúde-

ním pacienta. Pacient by nemal pociťovať vyplňo-

vanie dotazníka ako záťaž, práve naopak, mal by

porozumieť významu hodnotenia kvality života

pacientov s karcinómom pankreasu (Kubátová,

2011). Dispenzarizovaný pacient s karcinómom

pankreasu by mal na základe efektívnej spolupráce

so sestrou pochopiť, že získané výsledky vplyvu

ochorenia na jeho život môžu byť východiskovou

bázou pre naplánovanie adekvátnych intervencii,

ktoré vedú k vytvoreniu lepšieho terapeutického

vzťahu s pacientom a zlepšeniu jeho kvality života

(Gurková, 2011).

V meraní kvality života u pacientov s karcinó-

mom pankreasu má sestra nenahraditeľnú a opod-

statnenú úlohu. Je dôležité, aby sestra k tejto

problematike pristupovala aktívne a zodpovedne.

Práve aktívny prístup sestry v komunikácii s pa-

cientom, zbere údajov a vyplňovaní dotazníkov

v priebehu liečby sú základom pre získanie dôle-

žitých údajov. Databázy a údaje o pacientoch,

na základe ktorých budú mať získané informácie

a následné výsledky štúdie dôvernú výpovednú

hodnotu. Závery výskumov zamerané na kvalitu

života pacientov s karcinómom pankreasu môžu

poukazovať na tie oblasti, ktoré pacienti s karci-

nómom pankreasu identifikujú pre nich ako najviac

problematické a ktorých dopad na každodenný

život vnímajú najvýraznejšie (Gurková, 2011).

ZÁVER

V závere môžeme hovoriť o dvoch výstupoch,

ktoré sú signifikantné pre dané ochorenie ako je

predĺženie prežívania a sledovanie kvality života.

V súčasnosti musíme na kvalitu života nazerať ako

na viacrozmernú veličinu a zvyčajne je charakte-

rizovaná ako "subjektívne posúdenie vlastnej ži-

votnej situácie". Zahŕňa pocit fyzického zdravia

a neprítomnosť symptómov ochorenia alebo lieč-

by, ale v celkovom pohľade tiež psychickú kondí-

ciu, spoločenské uplatnenie, náboženské a ekono-

mické aspekty. Celková kvalita života je súhrnom

týchto faktorov tak, ako ich hodnotí konkrétny

pacient (Koudelková, 2002).

Dlhodobým cieľom komplexnej ošetrovateľskej

starostlivosti a holistického prístupu sestier sa v sú-

časnosti stáva hodnotenie kvality života pacientov

v rámci ošetrovateľského procesu. Dôsledný prís-

tup sestry pri zbere údajov, v efektívnosti komu-

nikovať s pacientom a empatický prístup k pa-

cientovi sú významnými faktormi merania kvality

života pacienta s karcinómom pankreasu. I keď

pacienti vyplňujú dotazníky hodnotenia kvality

života s karcinómom pankreasu sami, dobrá a efek-

tívna spolupráca sestry s dispenzarizovaným pa-

cientom výrazným spôsobom vplýva na celkový

priebeh štúdií zameraných na kvalitu života

pacientov s karcinómom pankreasu.


ODKAZOV:

EORTC Quality of Life. [online]. 2013, [cit. 2013-

02-28]. Dostupné na internete: <http://groups.

eortc.be/qol/eortc-modules>.

GURKOVÁ, E. 2011. Hodnocení kvality života.

Praha: Grada Publishing a.s., 2011. 224 s. ISBN

978-80-247-3625-9.

Karcinóm pankreasu. [online]. 2010, [cit. 2013-02-

20]. Dostupné na internete: <http://www.npop.

sk/typy-karcinomu/karcinom-pankreasu/>.


39

KOUDELKOVÁ, A. 2002.Kvalita života – základ-

ní principy konstrukce dotazníku. In : Sborník

studentské celouniverzitní vědecké konference

FSV. Praha : MatfyzPress, 2002. ISBN 80-

85863-84-7, s. 124-126.

KREJSOVÁ, M. 2010. Zdravotnická statistika.

Evropské vzdelávací centrum Praha, s.r.o :

Praha, 2010. ISBN 978-80-87386-00-2.

KUBÁTOVÁ, L. et al. 2011. Operační léčba

adenokarcinomu pankreatu a úloha sestry ve

sledovaní kvality života nemocných. In

RYSKA,M. et al. Ošetrovateľstvo. Prague :

Ottovatiskárna, 2011. ISBN 978-80-260-1322-

8, s. 94-101.

ONDRUŠ, D. a kol. 2006. Všeobecná a špeciálna

onkológia. Bratislava : Vydavateľstvo UK,

2006. 284 s. ISBN 80-223-2207-5.

MITACZ, K. 2004.Zobrazovacie metódy v diag-

nostike a liečbe ochorení pankreasu. Bratislava:

IRIS, 2004. 124 s. ISBN 80-89018-58-0.

RYSKA, M. et al. 2012. Kvalita života je důleži-

tým faktorem indikační rozvahy u nemocných

s karcinomem pankreatu. Gastroenterologie

a hepatologie. ISSN 1804-7874, 2012, roč. 66,

č. 4, s. 303-310.18

SADOVSKÁ, M. 2011. Kvalita života onkolo-

gických pacientov v paliatívnej starostlivosti :

diplomová práca. Olomouc : UP v Olomouci,

2011. 141s.

SLOVÁČEK, L. et al. 2004. Kvalita života

nemocných – jeden z nejdůležitějších parametrů

komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdra-

votnícke listy, ISSN 0372-025, 2004, roč. 73, č.

1, s. 6-9.

SUŠINKOVÁ, J. 2009. Paliatívna starostlivosť –

cesta zachovania kvality a dôstojnosti života

umierajúcich. Paliatívna medicína a liečba

bolesti, ISSN 1337-6896, 2009, roč. 2, č. 1, s.

26 – 28.

VANAGAS, T. et al. 2006. Translation and

validationofthe EORTC QLQ-PAN26 quality of

life questionnaire for patients with pancreatic

cancer. In Acta medica Lituanica, [online].

2006, vol. 13, no. 4, [cit. 2013-03-02], p. 272 –

275. Dostupné na internete: <http://www.

elibrary.lt/resursai/LMA/Acta%20medica%20L

ituanica/Act64/Act64_09.pdf>.


40

VPLYV SEBAKONCEPCIE NA SPOLUPRÁCU PACIENTA

V OŠETROVATEĽSKOM PROCESE

SELF – CONCEPTION AND ITS IMPACT ON THE NURSING PROCESS

POLIAKOVÁ Nikoleta1, MELUŠVladimír1, ŠKARBOVÁ Katarína2

1Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín 2 Nemocnica Bánovce, 3. súkromná nemocnica, s.r.o., Bánovce nad Bebravou ABSTRAKT

Východiská: Sebakoncepcia ovplyvňuje život a konanie v rôz-

nych životných situáciách. Predpokladáme, že sebakoncepcia

môže zlepšiť alebo aj zhoršiť spoluprácu s pacientom v oše-

trovateľskom procese.

Ciele: Cieľmi práce bolo zistiť vplyv sebakoncepcie hospi-

talizovaných pacientov na spoluprácu v ošetrovateľskom

procese, porovnať mieru sebakoncepcie a spolupráce u mužov

a žien.

Výskumná vzorka: Výskumnú vzorku tvorilo 119 respon-

dentov / pacientov hospitalizovaných vo Fakultnej nemocnici

v Trenčíne.

Metódy: Metódou výskumu boli dva dotazníky. Na zistenie

miery sebakoncepcie sme použili štandardizovaný dotazník

podľa Rosenbergovej škály sebahodnotenia. Na zistenie miery

spolupráce sme použili dotazník vlastnej konštrukcie.

Výsledky: Na základe výsledkov môžeme konštatovať, že čím

je vyššia miera sebakoncepcie, tým sa zvyšuje miera spolu-

práce. Miera sebakoncepcie narastá s vekom, a to viac u žien

než u mužov. Taktiež s vekom stúpa aj miera spolupráce.

Paradoxne z hľadiska vzdelania sme zistili, že čím je vzde-

lanie vyššie, tým je horšia spolupráca a to najmä u žien, aj

napriek tomu, že s vyšším vzdelaním sa zvyšuje seba-

koncepcia.

Záver: Pre dosiahnutie dobrej spolupráce s pacientom je

nevyhnutné podporovať jeho zdravú sebakoncepciu. Sestra má

nezastupiteľnú úlohu vo výchove a podpore pacienta.

Kľúčové slová: Sebakoncepcia. Spolupráca. Ošetrovateľský

proces. Pacient.

ABSTRACT

Background: Self-conception influences life and acting in

various life situations. We resume that self-conception can

improve or even worsen cooperation with patents in nursing

process.

Aims: The objectives of the study was to investigate the

effects of self-conception on cooperation in the nursing pro-

cess, to compare the self-conception and cooperation among

men and women.

Research sample: The research sample consisted of 119 res-

pondents / patients hospitalized at the University Hospital in

Trenčín.

Methods: The method of research consists of two ques-

tionnaires, first to find the self-conception that is standardized

according to Rosenberg scale of self-assessment and the

second one was created to find the rate of cooperation by us.

Results: Based on the results we can assume that the higher

the self-conception is, the higher the cooperation rate gets. The

self-conception rate increases in age and more in women than

men. Accordingly the cooperation rate increases in age.

Paradoxically in terms of education we have found out the

higher education is, the worse cooperation is and especially in

women, even though the self-conception rate increases in age.

Conclusion: To achieve good cooperation with the patient is

essential to promote the healthy self-conception. Nurse plays

an irreplaceable role in the education and patient support.

Key words: Self – conception. Cooperation. Nursing Process.

Patient.

ÚVOD

Sebakoncepcia (self – concept) je proces, pri kto-

rom ľudia hodnotia samých seba, reagujú na pod-

mienky vo svojom okolí, určujú si hodnoty / prio-

rity, kladú si ciele. Podľa Blatného a kol. (2001,

str. 446) je sebapoňatie alebo sebakoncepcia „men-

tálna reprezentácia Ja, ktorá sa utvára v procese

interakcie jedinca s prostredím, predovšetkým

sociálnym. Je faktorom psychickej regulácie

správania.“ Sebakoncepcia je psychologický sub-

jekt, kde sú zahrnuté pocity, postoje, hodnoty,

opisné procesy nás samotných. Z vonkajšieho po-

hľadu sa javí ako správanie a črty osobnosti, no vo

vnútri ju človek pociťuje ako vnímanie sveta okolo

seba a toho, ako sa cíti (Kobal, Musek, 2001).

Sebakoncepcia má aj emočnú aj kognitívnu strán-

ku. V rámci emočnej stránky ide o to, ako človek

vníma samého seba a v rámci kognitívnej, ako

myslí, prežíva a hodnotí (Vymětal, 2003). Smékal

(2002) nazerá na sebakoncepciu na základe 3

aspektov, kde kognitívny aspekt (sebaobraz) zahŕ-

ňa predstavu o charakteristike a podstate vlastnej

osoby, afektívny aspekt zastrešuje sebalásku, seba-

hodnotiace pocity, sebadôveru, sebaúctu, sebaoce-

nenie a napokon akčný aspekt zohľadňuje seba-

uplatnenie, sebapresadenie. Rentsch a Heffner (in

Ruisel, 2008) pri analyzovaní sebakoncepcie vy-

medzili osem vlastností, medzi ktoré patria sociál-

ne vlastnosti, opisné charakteristiky osobnosti,

záujmy a aktivity, existenčné aspekty, determiná-

ciu samého seba, zvnútornené presvedčenia, uve-

domenie si samého seba a sociálne rozlišovanie.


41

Sebakoncepciu ako komplexný pojem zahŕňajúci

identitu subjektu, prvky sebaúcty súvisiacej s hod-

notami, ktoré človek spája so samým sebou a

prvky komponentov správania definujú aj Wool-

folk, Tuttle a Tuttle (in Al-Zyoudi, 2007).

V globále sebakoncepcia zahŕňa tri podoby JA:

reálne JA – reálne ego – pravý obraz seba –

„aký skutočne som“ ,

vnímané JA – sociálne ego – „ako vnímam to,

ako iní vnímajú mňa“, ide o pocity zo samých

seba v určitých situáciách a ako sa sami vníma-

me v danej situácii. Do určitej miery s tým sú-

visí prezentované JA – to ako sa človek pre-

zentuje pred druhými ľuďmi.

ideálne JA – ideálne ego – „aký by som chcel

byť“ – je to predstava ideálneho vlastného obra-

zu, toho, akým by človek chcel byť, ale tiež

toho, akým by mal byť.

Systém „seba“ (self) vychádza zo životných skú-

seností a z praxe. Človek má vo svojej pamäti

spomienky na minulosť, no popri tom má aj vízie

do budúcnosti. Taktiež aj Ruisel (2008) uvádza, že

sebakoncepcia v systéme „self“ predstavuje súhrn

toho, čo si ľudia pamätajú, spoznávajú a to, aké

majú o sebe predstavy. Sebakoncepcia a sebaúcta

prispievajú k udržiavaniu telesného i psychického

zdravia. Kozierová et al (2004, str. 702) tvrdí, že

ľudia, ktorí majú vysokú sebaúctu, lepšie nadvä-

zujú a udržiavajú kvalitné vzťahy s ostatnými

jedincami, lepšie predchádzajú duševným i fyzic-

kým chorobám, jednoduchšie sa vyrovnávajú so

zmenami v živote, so zármutkom, a ľahšie nachá-

dzajú šťastie. Jednou z najväčších prekážok

v liečbe telesných aj duševných ochorení je zníže-

ná sebaúcta a sebakoncepcia.

Spolupráca / compliance má veľa synoným, zna-

mená súhlas, povolenie, zhodu, dodržanie, poddaj-

nosť, poslušnosť, splnenie, harmóniu, plnenie, po-

voľnosť, úslužnosť, ústupčivosť. V zdravotníctve

význam slova compliance spočíva v ochote pacien-

ta dodržať liečebný režim, ochotu spolupracovať

pri diagnostických, terapeutických a ošetrovateľ-

ských úkonoch. Kladný vzťah k liečebnému reži-

mu do veľkej miery dokážu ovplyvniť lekár, sestra

a samotný pacient. Vzťah medzi pacientom a zdra-

votníckym pracovníkom je veľmi dôležitým uka-

zovateľom pri spolupráci a plnení predpísaných

pravidiel pri poskytovaní ošetrovateľskej sta-

rostlivosti. Z faktorov, ktoré ovplyvňujú complian-

ce v ošetrovateľskom procese je potrebné vyzdvih-

núť:

komunikačné faktory, kedy je dôležité dať dôraz

na trpezlivé správanie zo strany zdravotníckeho

personálu, prejavenie záujmu o pacienta, empa-

tický prístup, poskytnutie informácií, podporu

pacienta, vysvetlenie liečebného a ošetrova-

teľského postupu a plánu. Pre lepšiu spoluprácu

je pozitívne získanie dôvery aj zo strany prí-

buzných pacienta (Korcsog, 2008),

socioekonomické faktory zahŕňajúce sociálnu

situáciu rodiny a prostredia, z ktorého človek

pochádza. Veľa vzorov, zlozvykov a návykov

dieťa prenáša z prostredia, kde sa pohybuje a to

z domácnosti, školy a zo svojho okolia (Kor-

csog, 2008),

osobnostnú charakteristiku pacienta, ktorá

zohľadňuje vzdelanie, vek, emócie, sebakon-

cepciu a sebaúctu,

druh a priebeh ochorenia (Kriška a spol.,

2007).

CIELE VÝSKUMU

Cieľom našej výskumnej štúdie bolo:

Zistiť, či existuje vzťah medzi sebakoncepciou,

spoluprácou a pohlavím.


spoluprácou a vekom.


spoluprácou a vzdelaním.

SÚBOR A METÓDY

Výskumnú vzorku tvorilo 119 pacientov hospita-

lizovaných vo Fakultnej nemocnici Trenčín na in-

ternom, chirurgickom a neurologickom oddelení

v období február 2014. Vzorku tvorilo 60 mužov

(50,48%) a 59 žien (49,58%). Priemerný vek

respondentov bol 52,09 rokov, minimálny vek bol

16 rokov a maximálny vek bol 85 rokov.

Metódou výskumu boli 2 dotazníky. Na zistenie

miery sebakoncepcie bola použitá Rosenbergova

škála sebahodnotenia - RSES – Rosenberg Self-

Esteem Scale, ktorá meria celkovú úroveň globál-

neho vzťahu k sebe. Preložili ju Blatný a Osecká.

Pôvodne bola vytvorená pre adolescentov, ale

používa sa aj u širšej populácie. Je jednou z naj-

rozšírenejších unidimenzionálnych metód s pomer-

ne dobrou validitou (Svoboda, 1999). Podľa

výskumu Blatného a Oseckej (1994) je možné

v štruktúre sebahodnotenia identifikovať tri zložky,

z ktorých dve sú závislé na temperamente, resp.


42

emotivite. Tretia zložka, ktorá je na nich nezávislá,

je založená na sociálnom porovnávaní. RSES po-

zostáva z 10 otázok / tvrdení, na ktoré je odpoveď

štruktúrovaná formou Likertovej škály súhlasu: 1-4

(1 - vôbec nesúhlasím, 2 - skôr nesúhlasím, 3 -

skôr súhlasím, 4 - úplne súhlasím). Položky sa

pri vyhodnocovaní rekódujú tak, že vysoké skóre

naznačuje vysoké sebahodnotenie a nízke skóre

nízke sebahodnotenie (Halama, Bieščad, 2006).

Minimálne dosiahnuté skóre je 10, maximálne 40

a teoreticky priemerné skóre je 25 bodov.

Na zistenie miery spolupráce bol použitý dotaz-

ník vlastnej konštrukcie. Pozostával z 13 otázok,

ktoré boli tvorené Likertovou škálou frekvencie od

1 do 4 (1 - nikdy, 2 - občas, 3 - často, 4 - vždy).

Položky boli zamerané na úroveň spolupráce

pri dodržiavaní liečebného režimu v zmysle užíva-

nia liekov, dodržiavania diéty, dodržiavania pred-

písaného pohybového režimu. Dotazník riešil otáz-

ky dôvery k lekárovi a k sestre, spoluprácu pri vy-

šetreniach a súhlas s naordinovaným režimom

a terapiou. K vyhodnoteniu miery spolupráce sme

vytvorili kľúč, na základe ktorého, čím bol súčet

bodov vyšší, tým bola vyššia miera spolupráce.

Minimálny súčet bodov bol 13, maximálny súčet

bodov bol 52 a teoretický priemer bol 30 bodov.

K spracovaniu získaných údajov sme použili

kvantitatívne metódy (analýza, syntéza, aritme-

tický priemer - x, korelačný koeficient - r, sme-

rodajná odchýlka - SD).

VÝSLEDKY

Sebakoncepciu sme dávali do súvisu s pohlavím,

vekom a vzdelaním respondentov.

Tabuľka 1 Sebakoncepcia muži vs. ženy

Muži Ženy Spolu

x 31,7 30,5 31,2

min 24 18 18

max 39 40 40

median 32,5 31 31

SD 3,66 4,26 4,04 Legenda: x – aritmetický priemer; min – minimálna hodnota;

max – maximálna hodnota; median – stredová hodnota; SD –

smerodajná odchylka.

Tabuľka 1 prezentuje, že muži dosiahli priemerne

bodové skóre 31,7, ženy dosiahli skóre v priemere

30,5 bodu. Muži mali mierne vyššiu mieru seba-

koncepcie ako ženy. Priemerná miera sebakon-

cepcie u respondentov bola 31,2 bodu.

Tabuľka 2 Sebakoncepcia vs. vek

Muži Ženy Spolu

r 0,14 0,17 0,19 Legenda: r - korelačný koeficient

Koreláciou veku a sebakoncepcie sme zistili, že

r = 0,19. Dá sa konštatovať, hoci v menšej miere,

že čím je vek vyšší, tak sa zvyšuje aj seba-

koncepcia. U mužov bol koeficient r = 0,14, u žien

bol koeficient o 0,03 vyšší – r = 0,17.

Tabuľka 3 Sebakoncepcia vs vzdelanie

Muži Ženy Spolu


Pre možnosť využitia korelácie sme číselne okó-

dovali vzdelanie od 1 do 5 (1 - základná škola; 2 -

stredné odborné učilište; 3 - stredné odborné učiliš-

te s maturitou; 4 - stredná škola; 5 - vysoká škola).

Koreláciou parametrov vzdelanie a sebakoncepcia

bola zistená hodnota r = 0,21 (tabuľka 3). Tu

vznikla kladná závislosť, čo znamená, že čím majú

respondenti vyššie vzdelanie, tým sa aj miera

sebakoncepcie zvyšuje. Ženy dosiahli korelačný

koeficient r = 0,13. U mužov bol korelačný

koeficient 3-krát vyšší, ako u žien, r = 0,38, čo

znamená, že u mužov sa viacnásobne zvyšuje

miera sebakoncepcie so vzdelaním.

Následne sme dávali do vzťahu k pohlaviu, veku

a vzdelaniu úroveň spolupráce.

Tabuľka 4 Spolupráca muži vs. ženy

Muži Ženy Spolu

x 41,4 39,4 40,4

min 26 26 26

max 51 49 51

median 42 40 41

SD 6,04 4,99 5,63 Legenda: x – aritmetický priemer; min – minimálna hodnota;

max – maximálna hodnota; median – stredová hodnota; SD –

smerodajná odchylka.

Tabuľa 4 prezentuje vzťah medzi spoluprácou

a pohlavím respondentov. Respondenti dosiahli

v priemere 40,4 bodu, čo sa blíži k hornej hranici

spolupráce (max. 52 bodov). Ženy dosiahli 39,4

bodu a muži 41,4 bodu. U mužov bola dokázaná

mierne lepšia úroveň spolupráce ako u žien.

Tabuľka 5 Spolupráca vs. vek

Muži Ženy Spolu



43

Tabuľka 5 prezentuje vzťah medzi spoluprácou

a vekom. Výsledkom korelácie veku a miery spo-

lupráce bol koeficient r = 0,29, ktorý poukazuje na

to, že starší respondenti spolupracujú lepšie, ako

mladší respondenti. U mužov bol tento koeficient

r = 0,14, no u žien bol tento koeficient 3-krát vyšší

ako u mužov r = 0,41. Týmto výsledkom sme

zistili, že u žien s vyšším vekom viacnásobne na-

rastá aj miera spolupráce.

Tabuľka 6 Spolupráca vs. vzdelanie

Muži Ženy Spolu

r -0,15 -0,24 -0,22 Legenda: r - korelačný koeficient

Tabuľka 6 prezentuje vzťah medzi spoluprácou

a vzdelaním. Koreláciou vzdelania a spolupráce

sme zistili zápornú závislosť. Korelačný koeficient

bol r = -0,22. Tento výsledok poukazuje na to, že

respondenti s nižším vzdelaním spolupracujú lep-

šie ako respondenti s vyšším vzdelaním. U mužov

bol korelačný koeficient r = -0,15. U žien bol

korelačný koeficient o 1,6 krát vyšší, r = -0,24. To

nasvedčuje, že u žien so stúpajúcim vzdelaním

miera spolupráce klesá.

Tabuľka 7 Sebakoncepcia vs. spolupráca

Muži Ženy Spolu


Po zhodnotení korelácie medzi sebakoncepciou

a spoluprácou sme na základe r = 0,24 zistili, že

respondenti s vyššou mierou sebakoncepcie mali

lepšiu mieru spolupráce. U mužov bolo r = 0,06,

čo je nízka kladná závislosť. U žien bol výsledok

6-krát vyšší, r = 0,37. To znamená, že u žien

s vyššou mierou sebakoncepcie, bola aj vyššia mie-

ra spolupráce.

DISKUSIA A ZÁVER

Kozierová et al. (2004) uvádza, že sebakoncepcia

je jedným z faktorov, ktoré ovplyvňujú konanie

človeka. Konanie človeka v ošetrovateľskom pro-

cese sa odráža v jeho spolupráci. Koreláciou miery

sebakoncepcie a miery spolupráce sme zistili, že

čím má človek lepšiu sebakoncepciu, tým rastie aj

miera jeho spolupráce. Nezisťovali sme však, aká

miera sebakoncepcie je ideálna pre dobrú spolu-

prácu. S podobnými výsledkami prichádzajú viace-

ré štúdie. Litt, Cuskey, Rosenberg (1982) taktiež

zistili, že ľudia s vyššou sebaúctou majú lepšiu

úroveň spolupráce. Ich štúdia bola zameraná na

skúmanie sebakoncepcie u mladých ľudí trpiacich

juvenilnou reamatoidnou artritídou. Zároveň však

upozornili na fakt, že ak choroba pretrváva a

prechádza do chronicity, pôsobí na sebakoncepciu

negatívne. Vtedy spravidla dochádza aj k poklesu

miery spolupráce. Pozitívny vzťah medzi sebakon-

cepciou a spoluprácou dokázala aj štúdia Heydar ,

Ahrari a Vaghee (2011). Skúmanou vzorkou boli

pacienti so srdcovým zlyhávaním. Autori štúdie

zistili, že čím mali pacienti vyššiu sebaúctu, tým

úroveň ich spolupráce bola lepšia. Sebakoncepciu

a spoluprácu sme dávali do vzťahu k pohlaviu,

veku a vzdelaniu sledovaných pacientov. Zistili

sme, že muži mali vyššiu mieru sebakoncepcie

a zároveň lepšiu mieru spolupráce. To potvrdzuje

vyššie spomínané tvrdenie, že spolupráca sa pri

dobrej sebakoncepcii zlepšuje. S podobným

výsledkom prišla aj štúdia Cholowski, Cantwell

(2007), ktorá poukázala na lepšiu roveň spolupráce

u mužov so srdcovým zlyhávaním. Sebakoncepcia

a spolupráca sa zvyšuje aj s vekom. „S pribúda-

júcim vekom a životnými skúsenosťami sa

prirodzene zvyšuje i kvantita informácií uložených

v dlhodobej pamäti, týmto sa zvyšuje aj seba-

koncepcia“ tvrdí Macek (2003, str. 46). Zaují-

mavým zistením bolo, že miera spolupráce sa

s vekom zvyšovala viac u žien ako u mužov. Mieru

sebakoncepcie ovplyvňuje okrem iného aj úroveň

dosiahnutého vzdelania. S vyšším vzdelaním sa

mierne zvyšuje aj sebakoncepcia. Prejavilo sa to

viac u mužov ako u žien. U mužov s lepšou seba-

koncepciou bola dokázaná aj lepšia spolupráca. Pri

korelácii vzdelania a spolupráce u žien sme para-

doxne dospeli k výsledku, že so zvyšujúcim sa

stupňom vzdelania, bola u žien spolupráca horšia.

Z výsledkov vyplýva, že pre lepšiu spoluprácu je

nevyhnutný individuálny prístup k pacientom na

základe ich veku, pohlavia, vzdelania, ale aj úrov-

ne sebakoncepcie. K pacientovi sestry musia pris-

tupovať takým spôsobom, aby podporovali ich

sebakoncepciu a sebaúctu. Na budovanie pozitív-

nej sebakoncepcie a tým zlepšovanie spolupráce

slúži viacero stratégií. Je dôležité identifikovať pa-

cientove silné stránky, pomôcť pacientovi jasne

rozmýšľať, nepodporovať negatívne (čierno – bie-

le) myslenie. V jazykovom prejave je potrebné

používať viac aktívne vyjadrenia ako pasívne frá-

zy, napr. nahradiť slovo „musím“ slovom „chcem“,

slovo „nemôžem“ slovom „nechcem“ alebo „rozho-

dol som sa ...“. Pacienta je potrebné nabádať


44

k pozitívnemu sebahodnoteniu pochvalou a pozi-

tívnou spätnou väzbou. Základom je vytvorenie

pocitu bezpečia a dôvery, ale aj apelovanie na

osobnú zodpovednosť pacienta.


ODKAZOV

AL-ZYOUDI, M. 2007. Gender diferences in self-

concept among adolescents with low vision.

[online]. In: International journal of special

education. 2007. vol. 22, no. 1, p.132-136. [cit.

2014-12-02]. Dostupné na internete:

<http://bit.ly/zag4Xp>

BLATNÝ, M. 2001. Sebepojetí v osobnostním

kontextu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita

v Brně, 2001. 103 s. ISBN 8021027479

BLATNÝ, M.- OSECKÁ, L. 1994. Rosenbergova

škála sebehodnocení: Struktura globálního vzta-

hu k sobe. In Československá psychologie.

ISSN 009-062X, 1994, roč. 38, č. 6, s. 481 –

484.

BLATNÝ, M. - OSECKÁ, L. 1997. Struktura

globálního vztahu k sobe: Analýza Rosenber-

govy škály sebehodnocení - replikace. In

Československá psychologie. ISSN 009-062X,

1997, roč. 61, č. 6, s. 481 – 486.

HALAMA, P. - BIEŠCAD, M. 2006.

Psychometrická analýza Rosenbergovej škály

sebahodnotenia s použitím metód klasickej teó-

rie testov (CTT) a teórie odpovede na položku

(IRT). In Československá psychologie. ISSN

009-062X, 2006. roč. 50, č. 6, s. 569 – 583

HEYDAR, L.- AHRARI, S. - VAGHEE, S. 2011.

The relationship between self-concept and

adherence to therapeutic regimens in patients

with heart failure. In: J Cardiovasc Nurs. 2011,

26 (6): 475-480.

CHOLOWSKI K. - CANTWELL R., 2007. Pre-

dictors of medication compliance among older

heart failure patients. In: Int J Older People

Nurs. 2007; 2 (4): 250-262.

KOBAL, D. – MUSEK, J. 2001. Self-concept and

academic achievement: Slovenia and France.

In: Personality and Individual Differences.

2001. vol. 30, pp.887-899.

KORCSOG, P. 2008. Compliance pri liečbe

depresívnych porúch? In: Lekárske listy. I. roč.

č. 42, s. 26-28.

KOZIEROVÁ, E. a kol. 2004. Ošetrovateľstvo 1.

Martin: Osveta, 2004. 836 s. ISBN: 80-217-

0528-0.

KRIŠKA, M. a kol. 2007. Pacient a bezpečný liek.

[online] [citované 2013-10-10]. Dostupné na

internete: <http://zss.ic.cz/lieky.a.liecba/

pacient_a_bezpecny_liek.pdf>

LITT IF - CUSKEY WR - ROSENBERG A.,

1982. Role of self-esteem and autonomy in

determining medication compliance among

adolescents with juvenile rheumatoid arthritis.

In: Pediatrics, 1982; 69 (1): 15-17.

MACEK, P. 2003. Adolescence. Praha : Portál,

2003. 112 s. ISBN 80-7178-747-7

RUISEL, I. 2008. Osobnosť a poznávanie.

Bratislava : Ikar, 2008. 255s. ISBN 978-80-

551-1599-3.

SMÉKAL, V. 2002. Pozvání do psychologie

osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání.

Brno: Barrister&Principal, 2002. ISBN 80-

85947-3.

SVOBODA, M. 1999. Psychologická diagnostika

dospelých. Vyd. 3. Praha : Portál, 1999. 342 s.

ISBN 80-7376-050-X.

VYMĚTAL, J. 2003. Lékařská psychologie. Praha:

Portál, 2003. 400 s. ISBN 80-7178-740-X.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Cholowski%20K%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=20925839

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Cantwell%20R%5BAuthor%5D&cauthor=true&cauthor_uid=20925839

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/7054755


45

ROLE SESTRY V PÉČI O PACIENTA S CHRONICKOU OBSTRUKČNÍ PLICNÍ NEMOCÍ

THE ROLE OF NURSES IN THE CARE FOR A PATIENT WITH CHRONIC OBSTRUCTIVE

PULMONARY DISEASE

ŠVÉDOVÁ Ivana, MATIŠÁKOVÁ Iveta


Východiska: Chronická obstrukční plicní nemoc je civilizační,

progredující, nevyléčitelné onemocnění a celosvětový zdra-

votní problém. Péče o pacienty s tímto onemocněním je velmi

specifická, jak psychicky, tak i fyzicky náročná, má být

prováděna co nejefektivněji, založena na vědeckých poznat-

cích. Je zapotřebí celoživotního vzdělávání ošetřujícího perso-

nálu. Tato práce má pozvednout roli sestry – edukátorky, která

je v péči nepostradatelná, ale není jí věnována dostatečná

pozornost.

Cíle: Hlavním cílem bylo zmapovat nejčastěji realizovanou

roli sestry v péči o pacienta s chronickou obstrukční plicní

nemocí. Vedlejšími cíli bylo zjistit, zda je role edukátorky vy-

užita v praxi, jaká je iniciativnost sestry v edukaci nemocných,

zda sestra respektuje práva pacienta a tlumočí názory pacienta,

jakou činnost nejčastěji sestra vykonává v roli poskytovatelky

ošetřovatelské péče, zda má sestra dostatek informací ohledně

tohoto onemocnění.

Výzkumný vzorek: Průzkum byl realizován na vzorku šedesáti

zdravotních sester pracujících na plicním, interním oddělení a

oddělení dlouhodobě nemocných v Nemocnici Znojmo,

příspěvková organizace.

Metody: Metodou průzkumu je kvantitativní sběr dat pomocí

dotazníkové metody vlastní konstrukce.

Výsledky: Nejčastěji realizovaná role sestry v péči u pacienta

je poskytovatelka ošetřovatelské péče a edukátorka. Role

edukátorky je využita v praxi. Sestry jsou iniciativní v edukaci

nemocných, edukují o nutnosti přestat kouřit, o úlevových

polohách při dušnosti, u správného používání inhalační tech-

niky, využívají edukační materiály ke zlepšování informo-

vanosti, avšak v malé míře tyto materiály používají u pacientů.

Sestra respektuje a dodržuje práva pacienta, tlumočí názory,

postoje pacienta ostatním spolupracovníkům.

Závěr: Průzkum ukázal nezbytnost role sestry v péči

o pacienta s tímto onemocněním. Tyto nejčastěji využívané

role pomáhají pacientovi, zlepšují kvalitu života, předcházejí

exacerbacím a komplikacím. V péči o pacienta by měla být

podporována edukace o rizikových faktorech, inhalační tera-

pii, plicní rehabilitaci.

Klíčová slova: Chronická obstrukční plicní nemoc. Role

sestry. Ošetřovatelská péče.

ABSTRACT

Background: Chronic obstructive pulmonary disease is a

civilizing, progressive, incurable disease and a global health

problem. Care of patients with this disease is very specific,

both mentally and physically demanding. It should be carried

out as efficiently as possible and based on scientific

knowledge. There is a necessity of lifelong learning nursing

staff. This work is to elevate the role of a nurse – educator,

who is indispensable in the care, but she is not given sufficient

attention.

Objectives: The main objective was to map out the role of

nurses most often implemented in the care of patients with

chronic obstructive pulmonary disease. The secondary

objectives were to find out, whether the role of the educator is

used in practice, what is the nurse´s initiative in the education

of patients, whether the nurse respects patients´ rights and

interprets their views, what activity she performs the most

often in the role of a provider of nursing care, whether she has

enough information about this disease.

Research sample: The survey was conducted on a sample of

60 nurses working at the Pulmonary Internal Department and

Department of Chronically Ill People in Znojmo Hospital, a

contributory organization.

Methods: The survey is realized by a quantitative collection of

data using the questionnaire of our own design.

Results: The most often realized roles of nurses in the care of

patients are: a provider of nursing care and an educator. The

role of the educator is used in practice. Nurses are proactive in

the education of patients. They educate about the need to stop

smoking, the concessional positions when dyspnea or the

proper use of inhalation technique. They use educational

materials to improve awareness, but in a very small extent in

the patients. Nurses respect and observe the rights of the

patients and interpret the opinions and attitudes of the patients

to the other co-workers.

Conclusion: The survey showed the necessity of the role of

nurses in the care of patients with this disease. Those most

commonly used roles help patients, improve quality of their

lives and prevent exacerbations and complications. In the care

of patients the education about risk factors, inhalation therapy

and pulmonary rehabilitation should be supported.

Key words: Chronic obstructive pulmonary disease. A role of

nurses. Nursing care.

ÚVOD

Dle nové definice Global iniciative for Chronic

Obstructive Lung Disease - Světová iniciativa proti

chronické obstrukční plicní nemoci z roku 2011 je

chronická obstrukční plicní nemoc léčitelné, pre-

ventabilní onemocnění charakterizované bronchiál-

ní obstrukcí, která není plně reverzibilní. Tato

obstrukce progreduje a vzniká abnormální zánět-

livá reakce plic na škodlivé částice nebo plyny

(Kolek et al., 2014, s. 126).


46

Toto onemocnění je významnou příčinou morbi-

dity a mortality ve světě. Současný stav tohoto

onemocnění poukazuje na to, že je čtvrtou nej-

častější příčinou úmrtí a lze předpokládat v důsled-

ku čím dál tím vyšší prevalence i nárůst mortality a

morbidity v příštích letech. V České republice

vzniká sdružení odborníků zabývající se problema-

tikou chronické obstrukční plicní nemoci, pod

názvem České občanské sdružení proti chronické

obstrukční plicní nemoci. Chronická obstrukční

plicní nemoc je civilizační nemoc, která má za ná-

sledek asi 3 milióny morbidity na celém světě.

Největší procento se vyskytuje ve věku 60 - 75 let.

V Evropě každoročně na toto onemocnění umírá

asi 200 000 – 300 000 lidí (Gulášová et al., 2013,

s. 38).

Role sestry

Role sestry je vlastně popis jejich každodenních

činností v péči o pacienta. Sestra plní roli ošetřo-

vatelky, nositelky změn, pomocnice, zprostřed-

kovatelky, obhájkyně práv pacienta, učitelky, roli

manažerky. Všechna podpora a péče pacientům je

dána ochotou pomoci, ale i ochotě ze strany pa-

cienta požádat o pomoc. V důsledku rozšíření role

sestry dochází ke zlepšování zdravotního stavu,

zvyšování efektivity a kvality péče a zlepšení

názorů a lidí k ošetřovatelské péči (Mastiliaková,

2003, s. 50 - 51).

Sestra – poskytovatelka ošetřovatelské péče

Sestra jako poskytovatelka ošetřovatelské péče

provádí nejčastěji u pacienta s chronickou obstruk-

ční plicní nemocí monitoraci stavu dechu (kvalita-

tivně i kvantitativně), krevního tlaku, pulzu, satu-

raci kyslíku, tělesné teploty, acidobazické rovno-

váhy. Sleduje příznaky onemocnění – kašel, expek-

toraci, dušnost, bolest na hrudi, hemoptýzu,

cyanózu, výsledky laboratorních vyšetření. Je vel-

mi důležité sledovat průchodnost dýchacích cest,

psychický stav pacienta, účinek oxygenoterapie,

inhalace, farmak. Zajišťuje vhodnou tělesnou akti-

vitu, ukládá pacienta do úlevové polohy (Juření-

ková, 2013, s. 12). Sestra v rámci hospitalizační

péče podává pravidelně zvlhčený kyslík, pravidel-

ně větrá, vykonává poklepovou masáž, polohovou

a posturální drenáž, odsávání sekretu (Gulášová et

al., 2013, s. 39).

Sestra – edukátorka

Vzdělávání pacienta, komplexní cílevědomá edu-

kace pacienta s chronickou obstrukční plicní nemo-

cí zlepšuje jejich schopnosti zvládnout onemoc-

nění, vzájemnou spolupráci pacienta, tak i pří-

buzných. Tato činnost je v poslední době velmi

propagována a v péči nepostradatelná. Nejdůle-

žitější edukace se týká oblasti inhalační terapie,

kdy jsou důležité nejen vědomosti o technice

inhalačních preparátů, ale i reedukace o správné

používání. Je důležité informovat pacienty v dosta-

tečné míře o jejich onemocnění a o faktorech

ovlivňujících průběh onemocnění a aktivitu pa-

cienta. V komplexní terapii je součástí i přestat

kouřit. Sestra pečující o tyto pacienty by jim měla

podat informace o škodlivosti kouření a o nutnosti

přestat kouřit. Pacientům v rámci péče jsou posky-

tnuty informace o dechových cvičeních (Gálová,

2007, s. 36 - 37). Edukace o plicní rehabilitaci je

klíčovou složkou péče o pacienty s tímto onemoc-

něním. V rámci zajištění co nejlepší kvality života

je zapotřebí edukace o úpravě životního stylu,

pravidelném cvičení. (Kašák, 2006, s. 171).

Sestra – advokát

Je obhájkyní nemocného, respektuje jeho práva,

informuje pacienta o jeho právech, tlumočí jeho

názory, zájmy a postoje. Stává se jeho mluvčím

v době, kdy není schopen sám svého projevu. Tato

role je postavena na zájmu sestry o pacienta

(Staňková, 2002, s. 11 - 12). Pacienti s tímto one-

mocněním potřebují aktivní podporu v důležitých

rozhodnutích, vidět zájem o jejich problémy,

pocity a obavy. Sestra v roli obhájce uplatňuje

přání, rozhodnutí jménem pacienta. Sestra se snaží

ochraňovat práva pacienta, zachovává úctu

k pacientovi. Při vytvoření vzájemné podpory je

zajištěna i lepší spolupráce pacienta. Tato role

sestry je dána čtyřmi zásadami péče: blízkost

k pacientovi, respekt k pacientovi, vcítit se do

pocitů pacienta, být zde pro pacienta. Je nutné

zachovat autonomii pacienta, respektovat názor na

potřebnou péči, uspokojování potřeb (Plevová et

al., 2011, s. 78 - 81).

Sestra – manažerka

Koordinuje ošetřovatelský proces, deleguje pra-

vomoci. S touto rolí je nutno se ztotožnit, neboť je

součástí všech ošetřovatelských činností. Jestliže

sestra neplní v ošetřovatelské péči roli manažerky,

péče se stává neefektivní (Farkašová, 2006, s.

182). Péče o pacienty s chronickou obstrukční plic-

ní nemocí je velmi náročná, jak psychicky, tak i

fyzicky, proto je nutná motivace, inspirace,


47

energetizace sester (Fričová, 2012, s. 31 - 32).

Sestra manažerka zajišťuje vzdělávání sester v ta-

kové míře, aby byla zajištěna efektivní ošetřo-

vatelská péče.

Sestra – nositelka změn

Sestra v ošetřovatelské péči umí obratně realizo-

vat kontakt nejen s pacientem, ale i s ostatními

členy zdravotnického týmu. Informace podává, ale

i celoživotním vzděláváním získává. Je součástí

multidisciplinárního týmu. Při realizaci ošetřova-

telského přístupu používá holistický přístup, je

schopná rozeznat bio-psycho-sociální a spirituální

potřeby jedince a naplánovat adekvátní intervence.

Sestra je schopna samostatně se rozhodovat a za

svá rozhodnutí je plně zodpovědná. Sestra je

nositelka změn, chování a jednání se přizpůsobuje

dle naléhavosti a neočekávanosti situace (Masti-

liaková, 2003, s. 41 - 44).

Sestra – výzkumnice

V moderní době je velmi aktuální. Výzkumná

činnost v oblasti ošetřovatelství je velmi důležitá,

neboť zaručuje kvalitní péči. Jedná se o sjednocení

vědeckých poznatků s klinickou ošetřovatelskou

péčí (Farkašová, 2006, str. 182). Zdravotní sestra

pečující o pacienty s chronickou obstrukční plicní

nemocí musí být schopná vzájemně spolupracovat

při ošetřování, sledovat výzkumné a vývojové

práce a jejich výsledky využívat k zajištění kvalitní

péče (Mastiliaková, 2003, s. 41 – 44).

Sestra – mentorka

Dohlíží nad studenty ošetřovatelství. Role

mentorky vyžaduje trpělivost, klinickou a pedago-

gickou způsobilost (Farkašová, 2006, str. 182).

,,Profesionální role sestry se prolínají a navzájem

nevylučují, slouží k objasnění různých povinností

sestry“ (Mastiliaková, 2003, s. 51). Mentorka má

být vzorem a příkladem, má předávat získané

vědomosti, zkušenosti, jak praktické, tak teore-

tické. Vést studenty k zodpovědnosti, svědomitosti,

k autonomii. Objektivně a nezaujatě hodnotit jejich

výkony (Zakopčanová, Gerlichová, 2014, s. 21 –

23).

CÍL

V našem průzkumu jsme se zaměřili na role

sestry v péči u pacienta s chronickou obstrukční

plicní nemocí. Cílem bylo zjistit nejčastěji realizo-

vanou roli sestry v péči u pacienta s chronickou

obstrukční plicní nemocí.

Další cíle průzkumu byli:

zjistit, zda je role edukátorky využita v praxi,

zjistit, jaká je iniciativnost sestry v edukaci

nemocných,

zjistit, jestli sestra respektuje práva pacienta,

zjistit, jakou činnost nejčastěji sestra vykonává

v roli poskytovatelky ošetřovatelské péče.

Soubor tvořilo 60 sester, které pracují na plicním

oddělení, interním oddělení a oddělení dlouhodobě

nemocných.

METODIKA

Na získání nových poznatků a informací jsme

zvolili kvantitativní výzkum metodou anonymního,

dobrovolného, nestandardizovaného dotazníku

vlastní konstrukce. Dotazník obsahoval 23 otázek.

Z celkového počtu 70 distribuovaných dotazníků

byla návratnost 62 dotazníků, což je 88,57%.

Z tohoto celkového počtu navrácených dotazníků

bylo použitelných do průzkumu pouze 60, to je

85,71%. 2 navrácené dotazníky pro neúplné vypl-

nění bylo nutné vyřadit.

VÝSLEDKY A DISKUZE

Cílem práce bylo zjistit roli sestry při posky-

tování ošetřovatelské péče u nemocného s chronic-

kou obstrukční plicní nemocí. Abychom mohli

zjistit výsledek stanoveného hlavního cíle ve výz-

kumném šetření nejčastěji realizovanou roli sestry

v péči u pacienta s chronickou obstrukční plicní

nemocí, museli jsme nejdříve zjistit, zda dota-

zované sestry znají role sester, jak často využívají

jednotlivou roli sestry, zda dohlíží při poskytování

ošetřovatelské péče nad studenty ošetřovatelství a

zda jsou součástí výzkumného týmu v péči o

pacienty s chronickou obstrukční plicní nemocí.

Velmi zajímavý byl zjištěný údaj, že 48 (80%)

dotazovaných respondentů zná role sester. Při

vyhodnocení získaných informací jsme zjistili, že

pojem role sester má u respondentů mnoho výz-

namů. Respondenti uváděli, že sestra je poskyto-

vatelka ošetřovatelské péče, edukátorka, advokát

nemocného, manažerka, nositelka změn, výzkum-

nice, mentorka, pečovatelka, instrumentářka zpo-

vědnice tzv. vrba, psycholog, administrátorka,

zapisovatelka, rádkyně, ergoterapeutka, nákupčí,

holička, pedikérka, pomocnice, posluchačka, uklí-

zečka, odborná poradkyně, důvěrnice, odborná

péče, uklidňovatelka, organizátorka.


48

Graf 1 Nejčastěji realizovaná role sestry v péči u pa-

cienta s chronickou obstrukční plicní nemocí

Podle Farkašové (2006, s. 181 – 182) se jed-

notlivé role sester neustále prolínají, základní role

v současném ošetřovatelství je sestra poskyto-

vatelka ošetřovatelské péče, sestra edukátorka, ses-

tra advokát nemocného, sestra manažerka, sestra

nositelka změn, sestra výzkumnice, sestra mentor-

ka. Zakopčanová, Gerlichová (2014, s. 22) uvádí

nutnost každé sestry se ztotožnit s rolemi vyplýva-

jících z její praxe. Další otázka zjišťovala, jak

často sestry využívají jednotlivé role sester. Nej-

častější rolí sestry byla zjištěna poskytovatelka

ošetřovatelské péče 50 (83,33%). Pozitivním zjiš-

těním je, že využití role edukátorky uvedlo 19

(31,67%) velmi často a 19 (31,67%) nejčastěji.

Důležitost této role potvrzuje tvrzení Drábkové et

al. (1996, s. 126), kteří ve své knize popisují důle-

žitost edukace pro každého léčeného pacienta, a to,

že edukace je součástí plicní rehabilitace. Podle

dotazovaných sester byla nejčastější odpovědí na

otázku využívání role advokátky zjištěna odpověď

vůbec, kterou uvedlo 20 (33,33%) sester. Toto

zjištění není vůbec pozitivní, kdy Richards et al.

(2004, s. 175) uvádí při exacerbaci chronické obs-

trukční plicní nemoci je pacient dušný, vyděšený,

tento stav může způsobit částečnou ztrátu schop-

nosti autonomního jednání, proto v takovém pří-

padě potřebují zdravotní sestru, která bude jednat

v jejich zájmu. Dle zjištěných údajů o dosaženém

vzdělání jsme předpokládali a také zjistili, že

funkce manažerky dle nejčastějších odpovědí není

využívána vůbec 32 (53,33%). Fričová (2012, s.

31) uvádí důležitost sestry manažerky v oblasti

ošetřovatelství, k zajištění optimálních podmínek

poskytování ošetřovatelské péče, k motivaci a

energetizaci sester. Na odpověď využívání role

nositelky změn odpověděli respondenti málo 17

(28,33%) a často 17 (28,33%). Domníváme se, že

dotazované sestry si ani neuvědomují, jak často se

musí adaptovat na změny, tuto roli provádí auto-

maticky, dle aktuálních požadavků. Dle získaných

nejčastějších odpovědí na otázku využitelnost role

výzkumnice výzkum neprovádí 44 (73,33%) sester

v péči o pacienty s chronickou obstrukční plicní

nemocí vůbec. K roli výzkumnice můžeme přiřadit

i otázku, která nám udává informace o tom, zda

sestry jsou součástí výzkumného týmu v péči o

pacienty s chronickou obstrukční plicní nemocí.

Výsledky jsou shodné s vyhodnocením otázky, kdy

58 (96,67%) respondentů není součástí výzkum-

ného týmu. Toto zjištění by se mělo v rámci dopo-

ručení pro praxi zdůraznit, neboť Drábková et al.

(1996, s. 149) uvádí, že chybí studie dokazující

informace o vývoji nemoci po eliminaci rizikových

faktorů (kouření, znečištěné ovzduší). Plevová

(2011, s. 234) uvádí v důsledku prudkých změn

ošetřovatelství důležitost praxe založené na

důkazech získaných výzkumem s klinickou zkuše-

ností. Nemocnice Znojmo je školící centrum pro

studenty střední zdravotnické školy, i přesto je role

mentorky využívána málo (19 respondentů). Jak

uvádí Zakopčanová a Gerlichová (2014, s. 21) ve

svém výzkumu, role sestry mentorky je velmi

důležitá pro budoucnost ošetřovatelství, kdy sestry

odevzdávají efektivně své vědomosti při zaško-

lování, vedou studenty k zodpovědnosti. K roli

mentorky se vztahuje i otázka která nám udává,

zda sestry dohlíží při poskytování ošetřovatelské

péče nad studenty ošetřovatelství. 31 (51,66%)

sester odpovědělo, že ano dohlíží nad studenty. Dle

získaných údajů, kdy sestry nevyužívají role men-

torky vůbec, ale ano dohlíží nad studenty, se

domníváme, že dotazovaní respondenti si asi pod

pojmem role mentorky představují kvalifikovanou

sestru s několikaletou praxí, která absolvovala

speciální kurz pro mentory.

Prvním z dalších cílu bylo zjistit, zda je role edu-

kátorky využita v praxi. Jeho výsledky jsou

v následujícím grafu.

Graf 2 Využití roly edukátorky v praxi


49

Pro vyhodnocení stanoveného cíle, zda je role

edukátorky využita v praxi, jsme zjistili, že ano,

role edukátorky je využita v praxi u pacientů

s chronickou obstrukční plicní nemocí uvedlo 45

(75,00%) sester. Svěráková (2012, s. 29) uvádí

pacientovo právo na edukaci, na právo získat

odpovídající úroveň informací o svém zdravotním

stavu, na právo na efektivní edukaci vedoucí k re-

dukci úzkosti, obav z budoucnosti a lepší spolu-

práce. Je to pozitivní zjištění, jak uvádí Gálová

(2007, s. 36), cílevědomá komplexní edukace pa-

cientů zlepšuje zvládnutí nemoci, spolupráci, před-

cházení nemocem, ale i velmi pozitivně ovlivňuje

kvalitu života.

Dalším cílem bylo zjistit, jaká je iniciativnost

sestry v edukaci nemocných.

Ke zjištění výsledku stanoveného cíle Zjistit, jaká

je iniciativnost sestry v edukaci nemocných, jsme

zjišťovali, zda sestry edukují pacienty o nutnosti

přestat s kouřením. V průzkumu odpovědělo 42

(70,00%) respondentů - ano edukuji. Pavlíková

(2011, s. 55) ve svém výzkumu potvrzuje, že sestry

edukují pacienta o nutnosti přestat kouřit. Gálová

(2007, s. 36 – 37) ve svém výzkumu zaměřeném

na pacienta s CHOPN zjistila, že i přes eduko-

vanost o nutnosti přestat kouřit, většina pacientů

kouří nadále, že nejsou ochotni přestat kouřit.

Uvádí jako příčinu slabou motivaci ke změně

svého chování, velmi nízké zdravotní uvědomění,

nedostatek informací. Další otázkou jsme získali

údaj, zda sestry edukují pacienty o úlevových

polohách při dušnosti. 52 (86,67%) respondentů

uvedlo - ano edukuje o úlevové poloze při duš-

nosti. Na dotaz, zda sestry edukují pacienty

o správném a efektivním používání inhalační tech-

niky bylo zjištěno, že 48 (80,00%) sester edukuje o

inhalační technice. Na otázku, zda sestry mají

k dispozici edukační materiály ke zlepšení inform-

ovanosti o nemoci jsme zjistili, že 37 (61,66%)

sester má k dispozici edukační materiály a

na otázku, zda sestry využívají těchto materiálů

při podávání informací u pacientů odpovědělo 24

(40,00%) ano využívám, ale překvapujícím zjiště-

ním bylo, že 22 (36,67%) sester uvedlo - ne ne-

využívám. Gálová (2007, s. 37) uvádí nutnost zvy-

šování zdravotního uvědomění pacientů prostř-

ednictvím vhodných edukačních materiálů, které

vede k prospěchu nejen pacienta, ale i celého

systému. Kašák (2006, s. 170 – 171) zdůrazňuje

nejčastější chyby v péči, a to hlavně nevyužití

tištěných edukačních materiálů a nedoporučení

internetových stránek.

Ke stanovenému cíli zjistit, jestli sestra respek-

tuje práva pacienta, jsme použili více otázek.

Graf 3 Iniciativnost sestry v edukaci nemocných

Graf 4 Respektování práv sestrou

V otázce, zda sestry poučují pacienta řádně a do-

předu o průběhu vyšetření bylo pozitivním zjiště-

ním, že 51 (85,00%) sester odpovědělo, ano pou-

čuji. 31 (51,67%) sester odpovědělo, že seznamuje

pacienta s právy pacienta, 17 (28,33%) sester

odpovědělo, že jim ukáže, kde jsou vyvěšena.

Domníváme se, že sestry poučují pacienta o prá-

vech, ale když je pacient opakovaně hospitali-

zovaný, už znovu pacienta nepoučují, ale zdůrazní

možnost přečtení práv pacienta. Také jsme se dota-

zovali, zda sestra sama dodržuje práva pacientů.

V tomto zjištění nám vyšly velmi reálné výsledky,

kdy 31 (51,67%) sester dodržuje práva pacientů,

ale 29 (48,33%) se je snaží dodržovat, ale vždy to

nejde, což vyplývá z individuálnosti každé osob-

nosti a aktuálnosti stavu. Na otázku, zda jsou práva

pacientů na oddělení dodržována ostatními sestra-

mi, 38 (63,34%) sester si myslí, že jsou dodržo-

vána. Vondráček a Ludvík (2003, s. 32) ve své

příručce o zdravotnickém právu uvádí, sestra je

oprávněna a povinna poučit pacienta, ale i rodinné

příslušníky o postupu zdravotnického výkonu, ke

kterému je oprávněna. Ptáček, Bartůněk et al.

(2011, s. 480) uvádí povinnost sestry chránit lidská


50

práva stanovená v Etickém kodexu Mezinárodní

rady sester, zejména lidskou důstojnost, intimitu

pacienta, právo na informace, ochrana soukromí,

zachovávat mlčenlivost. Pavlíková (2011, s. 57)

ve svém výzkumu potvrdila, že sestry dodržují

práva pacientů.

Jedním z dalších cílů bylo zjistit, jakou činnost

sestry nejčastěji vykonávají v roli poskytovatelky

ošetřovatelské péče.

Graf 5 Nejčastěji vykonávaná činnost sestry v roli

poskytovatelky ošetřovatelské péče

Získané údaje byly v některých činnostech velmi

podobné. Nejčastěji - 56 (93,33%) sester edukuje,

55 (91,67%) zapisuje sesterské činnosti do doku-

mentace, 54 (90,00%) odebírá biologický materiál.

Většina sester nejčastěji pomáhá se základními

denními činnostmi u pacienta, provádí somatickou

a psychickou přípravu pacienta na vyšetření, podá-

vá léky a inhalace, komunikuje. Alarmujícím

zjištěním je údaj, že sestry nejčastěji zapisují ses-

terské činnosti, kdy Beňadíková, Rapčíková (2009,

s. 29 – 30) ve svém výzkumu poukazují na fakt, že

ošetřovatelská dokumentace a jiná administrativa

jsou pracovní činnosti, které sestry nejvíce zatě-

žují. Škrla (2005, s. 30) pokazuje na zvýšené po-

chybení a omyly v praxi v důsledku nedostatku

času a zátěže. Staňková (2002, s. 13 – 14) uvádí, že

administrativa je potřebná činnost, ale nesmí sestru

odvádět od povinnosti ošetřovat nemocné. Nega-

tivním zjištěním, které by se mělo řešit v rámci

doporučení pro praxi, je údaj o spolupráci s pacien-

tem při plicní rehabilitaci, kdy pouze 13 (21,67%)

sester uvedlo, že provádí plicní rehabilitaci. Sestra

by se měla podílet na plicní rehabilitaci, hlavně

v ambulantní sféře, dle získaných údajů Gálové

(2007, s. 37), která ve svém výzkumu zjistila, že

pacienti znají dechová cvičení, ale neprovádí je,

provádí je pouze za hospitalizace. Sestra v ambu-

lancích by měla pacienty opakovaně reedukovat o

plicní rehabilitaci zpětnou vazbou zkontrolovat

efektivní a správné zvládání.

ZÁVĚR

Chronická obstrukční plicní nemoc patří v sou-

časné době mezi druhou nejrozšířenější neinfekční

nemoc na světě. Bohužel na tuto nemoc umírá čím

dál, tím více lidí na celém světě. Tato nemoc se

nedá nikdy vyléčit, dají se pouze zmírnit její obtí-

že, tak aby ulehčili život nemocným. Role sestry

spočívá v poskytování ošetřovatelské péče, kdy

sestra vyhledává a uspokojuje individuální ošetřo-

vatelské problémy a hlavně také v edukaci pacien-

tů, prostřednictvím rozhovoru, edukačních brožur,

reedukací. Tyto nejčastěji využívané role sestry

pomáhají pacientovi, zlepšují kvalitu života, před-

cházejí exacerbacím a komplikacím. Role výzkum-

nice je velmi málo využívána v praxi, je zapotřebí

tuto roli posílit. Ošetřovatelská péče se neustále

zdokonaluje s moderní technologií, přibývá admi-

nistrativy a sestra je neustále nucena se adaptovat

na vzniklé změny. Je to velmi psychicky náročné

povolání, sestra je tzv. nositelka změn. V péči

o pacienty s chronickou obstrukční plicní nemocí

je důležitá i role manažerky a mentorky. Mana-

žerka vede ošetřovatelský tým, zajišťuje efektivní

péči, vzdělávání jak sester, tak i edukačními mate-

riály pacienty. Mentorka se snaží své znalosti a

dovednosti předat studentům, aby jejich budoucí

praxe byla co nejkvalitnější a vždy dle potřeb

pacienta. V péči o pacienty je důležitost efektivní

komunikace na prvním místě, je důležité získat

důvěru u pacienta. Pacient sestře, které důvěřuje,

sdělí i subjektivní pocity, jako je strach, obava. Je

důležité celoživotní vzdělávání, předávání si všech

nových informací a využívání nových sesterských

praktik do praxe. Sestra má být psychickou pod-

porou pro pacienta.


BEŇADIKOVÁ, D. – RAPČÍKOVÁ, T. 2009.

Sestra jako poskytovatelka ošetřovatelské péče

a její postavení ve zdravotnickém týmu. In

Sestra. ISSN 1210-0404. 2013. roč. XVIIII., č.

12, s. 28 - 30.

DRÁBKOVÁ, J. et al. 1996. Péče o nemocné

s chronickou obstrukční plicní nemocí v České

republice. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Jalna.

1996. 176 s. ISBN 80–901743–3-7.


51

FARKAŠOVÁ, D. Ošetřovatelství - teorie. 2006.

1. vyd. Martin: Osveta, 2006. 211 s. ISBN 80-

8063227-8.

FRIČOVÁ, S. 2012. Úloha manažera v motivaci

ošetřovatelského týmu. In Sestra. ISSN 1210-

0404. 2012. roč. XXII., č. 22, s. 30-32.

GÁLOVÁ, A. 2007. Ošetrovateľská starostlivosť o

pacientov s CHOCHP. In Sestra a lékař v praxi.

ISSN 1335-9444. 2007. roč. VI., č. 5-6, s. 36-

37.

GULÁŠOVÁ, I. - BREZA, J. - RIEDL, I. 2013.

Péče o pacienty s CHOPN. In Sestra. ISSN

1210-0404. 2013. roč. XXIII., č. 10, s. 38-39.

JUŘENÍKOVÁ, P. 2010. Zásady edukace

v ošetřovatelské praxi. 1.vyd. Praha: Grada.

2010. 80 s. ISBN 978-80-247-2171-2.

JUŘENÍKOVÁ, P. 2013. Vybrané kapitoly

z ošetřovatelské péče o pacienty s onemocněním

srdce a dýchacích cest. 1.vyd. Brno:

Masarykova univerzita, lékařská fakulta. 2013.

55 s. ISBN 978-80-210-6354-9.

KAŠÁK, K. 2006. Chronická obstrukční plicní

nemoc. Svazek: 11. Praha: Maxdorf s.r.o. 2006.

187 s. ISBN 80-7345-082-8.

KOLEK, V. - KAŠÁK, V. - VAŠÁKOVÁ, M., et

al. 2014. Pneumologie. 2, rozš. vyd. Praha:

Maxdorf. 2014. 607s. Jessenius. ISBN 978-80-

7345-220-9.

MASTILIAKOVÁ, D. 2003. Úvod do

ošetřovatelství: systémový přístup. I.díl. 1. vyd.

Praha: Karolinum. 2003. 187s. ISBN 80-246-

0429-9.

PAVLÍKOVÁ, E. 2011. Role sestry v poskytování

ošetřovatelské péče o nemocného s chronickou

obstrukční plicní nemocí: bakalářská práce.

České Budějovice: Jihočeská univerzita

v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální

fakulta. 2011. 75 s.

PLEVOVÁ, I. – et al., Ošetřovatelství I. 2011.

1.vyd. Praha: Grada. 2011. 285s. ISBN 978-80-

247-3557-3.

PTÁČEK, R. – BARTŮNĚK, P. – et al. 2004.

Etika a komunikace v medicíně. 1.vyd. Praha:

Grada. 2004. 528s. ISBN 978-80-247-3976-2.

RICHARDS, A. - EDWARDS, S. 2004.

Repetitorium pro zdravotní sestry. 1.vyd. Praha:

Grada. 2004. 374s. ISBN 80-247-0932-5.

STAŇKOVÁ, M. 2002. Sestra – reprezentant

profese, 2002. 1. vyd., Brno: IDV PZ. 2002. 78

s. ISBN 80-7013-368-6.

SVĚRÁKOVÁ, M. 2012. Edukační činnost sestry

– Úvod do problematiky. 2012. 1. vyd. Praha:

Galén. 2012. 63s. ISBN 978-80-7262-845-2.

ŠKRLA, P. 2005. Především neublížit., Cesta

k prevenci pochybení v léčebné a ošetřovatelské

péči. 1. vyd. Brno: NCO NZO. 2005. 162s.

ISBN 80-7013-419-4

VONDRÁČEK, L. – LUDVÍK, M. 2003.

Zdravotnické právo v ošetřovatelské praxi I.

České ošetřovatelství - praktická příručka pro

sestry. 1.vyd., Brno: IDV PZ, 2003. 74s. ISBN

80-7013-376-7.

ZAKOPČANOVÁ, M. - GERLICHOVÁ, K. 2014.

Význam komunikace mezi sestrami a studenty.

In Sestra. ISSN 1210-0404. 2014. roč. XXIV.,

č. 6, s. 21-23.


52

ANALÝZA VÝSKYTU NEŽIADUCICH ÚČINKOV CHEMOTERAPIE

U ONKOHEMATOLOGICKÝCH PACIENTOV

THE OCCURENCE OF CHEMOTHERAPY SIDE EFFECTS OF ONCOHEMATOLOGIC

PATIENTS ANALYSIS

JURDÍKOVÁ Kamila1, TRUBANOVÁ Oľga2

1Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín 2 Fakultná nemocnica s poliklinikou F. D. Roosevelta, Banská Bystrica ABSTRAKT

Východiská: V práci sme analyzovali súčasný stav riešenej

problematiky, charakterizovali chemoterapiu so zameraním sa

na jej nežiaduce účinky na organizmus.

Cieľ: Zistiť a porovnať nežiaduce účinky kombinovanej

chemoterapie na gastrointestinálny trakt, kožu, sliznice, krv

a cievy pacientov v indukčnej fáze liečby s akútnou myelo-

blastovou leukémiou vzhľadom na pohlavie.

Výskumná vzorka: Výskumný súbor tvorili pacienti hospita-

lizovaní na hematologickom oddelení s novodiagnostikovanou

akútnou myeloblastovou leukémiou (AML) v indukčnej fáze

kombinovanej chemoterapie (Cytosar, Daunoblastina) bez zá-

važnej kardiopatie. Výskumný súbor tvorilo 203 pacientov,

z toho 106 mužov a 97 žien. Priemerný vek mužov bol 58,8

rokov a žien 61,3 rokov.

Metódy: Výskumnou metódou bola obsahová analýza doku-

mentov.

Výsledky: Zistili sme, že z celkového počtu 14-tich nami po-

rovnávaných nežiaducich účinkov kombinovanej chemotera-

pie u pacientov v indukčnej fáze terapie s AML vo vzťahu k

pohlaviu sa za štatisticky významné považovali 3 zistenia, a to

pre nežiadúce účinky nauzea, zvracanie a zápcha (kategória

GIT). Rizikovejším pre výskyt nežiadúceho účinku nauzey

a zvracania sa javilo ženské pohlavie a pre výskyt nežiadúceho

účinku zápchy pri kombinovanej chemoterapii rizikovejším

bolo mužské pohlavie. Ďalej sme štatisticky zistili, že ďalšie

porovnávané nežiaduce účinky kombinovanej chemoterapie

v počte 11 sa javili ako nezávislé na pohlaví pacientov. Išlo

o nežiadúce účinky kategórie GIT - nechutenstvo, hnačka,

kategórie koža a sliznice - exantém, afty, mukozitída, stoma-

titída a kategórie krv a cievy – hematómy, petechie, epistaxa,

horúčka, iritačná flebitída.

Záver: Navrhli sme pre pacientov liečených chemoterapiou

vypracovať informačné listy o prevencii vracania a nevoľ-

nosti, hnačky a zápchy, infekcie dutiny ústnej v domácom

prostredí. Ďalej pre posúdenie pacienta sestrami sme navrhli

vypracovanie formulára s tabuľkami pre hodnotenie flebitídy

podľa Madona, kritériá toxicity kože podľa WHO, kritériá

hodnotenia stupňa postihnutia ústnej dutiny podľa WHO,

kritériá pre hodnotenie nauzey a vracania podľa CTC-SWOG

a tabuľku pre klinické zhodnotenie stavu hydratácie pacienta.

Kľúčové slová: Onkohematologické ochorenie. Kombinovaná

chemoterapia. Nežiaduce účinky chemoterapie. Pacient.

Sestra. Výskum.

ABSTRACT

Background: In the thesis we analyzed a present state of the

discussed issue, chemotherapy with its side effects on a body.

Goal: To discover and compare side effects of combination

chemotherapy on gastrointestinal tract, skin, mucosa, blood

and vessels of patients in induction phase of acute myelo-

blastic leukemia treatment when it comes to gender.

Patient samples: Patient samples were patients hospitalized at

hematology department diagnosed with acute myeloblastic

leukemia (AML) in induction phase of combination chemo-

therapy (Cytosar, Daunoblastina) without any serious cardio-

pathy. In the sample, there were 203 patients, out of which

106 were men and 97 were women. The average age of men

was 58.8 and the average age of women was 61.3

Methods: The main research method was a content analysis of

documents.

Results: We discovered that out of a total number of 14 com-

pared side effects of combination chemotherapy on patients in

the induction phase of the therapy with AML in a relationship

to the gender, statistically significant were 3 findings for side

effects of nausea, vomiting, constipation (GIT category). More

susceptible for an occurrence of side effects as nausea and

vomiting proved to be a female gender and for an occurrence

of side effects as constipation with combination chemothe-

rapy, more susceptible was a male gender. Then we statisti-

cally discovered that compared side effects of combination

chemotherapy in the number of 11 proved to be non-depen-

dent from patients' gender. They were side effects of GIT

category – loss of appetite, diarrhea, side effects of skin and

mucosa category – exanthem, aphtha, mucositis, stomatitis

and side effects of blood and vessels category – hematoma,

petechia, epistaxis, fever, irritating phlebitis.

Conclusion: We suggested to make information notes about

prevention of vomiting and nausea, diarrhea and constipation,

oral cavity infection in a domestic environment for patients

treated by the chemotherapy. For an evaluation of a patient by

nurses we suggested to make a form for phlebitis evaluation

according to Madon, skin toxicity criteria according to WHO,

criteria for evaluation of a degree of oral cavity infection

according to WHO, criteria for evaluation of nausea and

vomiting according to CTC-SWOG and a chart for clinical

evaluation of patient's hydration.

Key words: Oncohematologic diseases. Combination

chemotherapy. Side effects of chemotherapy. Patient. Nurse.

Research.

ÚVOD

U dospelých sa akútna myeloblastová leukémia

(AML) vyskytuje v 80% a v 20% akútna lymfo-

blastová leukémia (ALL). V Európe je incidencia


53

akútnej leukémie 2 - 4/100 000 obyvateľov.

Vo vyššom veku sa incidencia zvyšuje, vo veku

nad 65 rokov je 15 - 17/100 000 obyvateľov. Pri

chronickej myelocytovej leukémii (CML) sa inci-

dencia pohybuje medzi 1-2/100 000 obyvateľov

(Adam, 2008).

Liečba pacientov s onkohematologickým ochore-

ním spočíva v ordinovaní a aplikácii chemoterapie,

ktorá pre značnú toxicitu vyvoláva aj nežiaduce

účinky na gastrointesinálny trakt, kožu, sliznice,

krv a cievy.

Vymedzenie problému

Problémom výskumnej štúdie bolo odpovedať

na otázku: „Aké sú nežiaduce účinky kombinovanej

chemoterapie na gastrointestinálny trakt, kožu,

sliznice, krv a cievy v indukčnej fáze liečby

u pacientov s AML vzhľadom na pohlavie?“

CIELE

Zistiť a porovnať výskyt nežiaducich účinkov

kombinovanej chemoterapie na gastrointesti-

nálny trakt v indukčnej fáze liečby u pacientov

s AML vo vzťahu k pohlaviu.


kombinovanej chemoterapie na kožu a sliznice

v indukčnej fáze liečby u pacientov s AML

vo vzťahu k pohlaviu.


kombinovanej chemoterapie na krv v indukčnej

fáze liečby u pacientov s AML vo vzťahu k po-

hlaviu.


kombinovanej chemoterapie na cievy v indukč-

nej fáze liečby u pacientov s AML vo vzťahu

k pohlaviu.

METODIKA

Hlavnou metódou bola obsahová analýza doku-

mentov. Pri zisťovaní a porovnávaní výskytu ne-

žiadúcich účinkov kombinovanej chemoterapie

v indukčnej fáze liečby u pacientov s AML vzhľa-

dom na pohlavie sme vychádzali zo zápisov sestier

a lekárov o nežiaducich účinkoch chemoterapie

v zdravotných záznamoch pacientov. Záznamové

jednotky sme začlenili do hlavných kategórií (mu-

ži, ženy), ku ktorým sme priradili podkategórie

(GIT, koža a sliznice, krv, cievy). Získané infor-

mácie sme vyhodnotili vo frekvenčných tabuľkách

v absolútnej a relatívnej početnosti ako aj graficky

pomocou softvéru Microsoft Office Excel. S vyu-

žitím štatistického softvéru (InStat 3.02, 32 bit for

Win95/NT; GraphPad Software, Inc, 1998) sme

vypočítali štatistickú významnosť rozdielov medzi

sledovanými kategóriami s využitím 2x2 kontin-

genčnej tabuľky. Výpočet bol založený na Chí-

kvadrát teste s počtom stupňov voľnosti (d.f.) da-

ným počtom riadkov i stĺpcov, s využitím Yateso-

vej korekcie. Za štatisticky významné sme považo-

vali rozdiely medzi sledovanými kategóriami v prí-

pade, ak p-hodnota testovej charakteristiky bola

p<0,05.

Výskum sme realizovali od novembra 2013

do februára 2014 na Hematologickom oddelení

Fakultnej nemocnice s poliklinikou F. D. Roose-

velta v Banskej Bystrici so súhlasom námestníčky

riaditeľa pre ošetrovateľstvo. Analyzovali sme

zdravotné záznamy pacientov od roku 2006 až do

roku 2014 v počte 263. Z uvedeného počtu sme

použili údaje z 203 zdravotných záznamov pacien-

tov. 60 zdravotných záznamov sme vylúčili vzhľa-

dom na to, že pacienti pri novodiagnostikovanej

AML neboli liečení v indukčnej fáze kombino-

vanou chemoterapiou, ale monoterapiou.

SÚBOR

Výskumný súbor tvorili pacienti hospitalizovaní

na hematologickom oddelení. Pri získavaní repre-

zentatívneho súboru sme postupovali zámerným

výberom, ktorým boli vybratí pacienti s novo-

diagnostikovanou AML v indukčnej fáze kombi-

novanej chemoterapie (Cytosar, Daunoblastina)

bez závažnej kardiopatie. Výskumný súbor tvorili

muži v počte 106 (52,22%) a ženy v počte 97

(47,78%) (Tabuľka1).

Zloženie výskumného súboru tvorilo 106

(100,00%) mužov a 97 (100,00%)žien. Vo veku od

18-35 rokov bolo12 (11,32%) mužov a 3 (3,09%)

žien. Od 36-50 rokov 14 (13,21%) mužov a 12

(12,37%) žien. Od 51-65 rokov 44 (41,51%) mu-

žov a 38 (39,18%) žien. Od 66-80 rokov 34

(32,07%) mužov a 41 (42,27%) žien. 81 a viac

rokov 2 (1,89%) mužov a 3 (3,09%) žien. Priemer-

ný vek mužov bol 58,8 rokov a žien 61,3 rokov

(Tabuľka 2).

Tabuľka 1 Pohlavie respondentov

Pohlavie n %

Muži 106 52,22

Ženy 97 47,78

Spolu 203 100,00


54

Tabuľka 2 Vek respondentov

Vek Muži Ženy

n % n %

18 - 35 rokov 12 11,32 3 3,09

36 - 50 rokov 14 13,21 12 12,37

51 - 65 rokov 44 41,51 38 39,18

66 - 80 rokov 34 32,07 41 42,27

81 a viac rokov 2 1,89 3 3,09

Spolu 106 100,00 97 100,00

Priemerný vek 58,8 61,3

Počet respondentov v roku 2006 tvorilo 10

(9,43%) mužov a 10 (10,31%) žien. V roku 2007

mužov bolo 18 (16,98%) a žien 10 (10,31%), v ro-

ku 2008 počet mužov bol 3 (2,83%) a 10 (10,31%)

žien. V roku 2009 mužov bolo 15 (14,15%) a žien

10 (10,31%), v roku 2010 počet mužov bol 16

(15,09%) a 19 (19,59%) žien. V roku 2011 mužov

bolo14 (13,21%) a žien 8 (8,25%), v roku 2012 po-

čet mužov bol 8 (7,55%) a 9 (9,28%) žien. V roku

2013 mužov bolo 22 (20,76%) a žien 21 (21,64%)

(Tabuľka 3).

Tabuľka 3 Počet respondentov s AML v sledovaných

rokoch

Rok Muži Ženy

n % n %

2006 10 9,43 10 10,31

2007 18 16,98 10 10,31

2008 3 2,83 10 10,31

2009 15 14,15 10 10,31

2010 16 15,09 19 19,59

2011 14 13,21 8 8,25

2012 8 7,55 9 9,28

2013 22 20,76 21 21,64

Spolu 106 100,00 97 100,00

VÝSLEDKY

V nasledujúcich tabuľkách sú spracované údaje

získané zo zdravotnej dokumentácie pacientov

s ochorením AML týkajúce sa výskytu nežiaducich

účinkov kombinovanej chemoterapie v indukčnej

fáze liečby na gastrointestinálny trakt, kožu a sliz-

nice, krv a cievy. Na základe štatistického spraco-

vania sme zistili, že z nežiaducich účinkov kombi-

novanej chemoterapie u pacientov v indukčnej fáze

terapie s AML vo vzťahu k pohlaviu sa za štatis-

ticky významné považovali 3 zistenia, a to zvraca-

nie, nauzea a zápcha (podkategória GIT).

Tabuľka 4 Vyhodnotenie štatistického spracovania

nežiaducich účinkov

Nežiaduce

účinky

Vyhodnotenie štatistického

spracovania

GIT

Zvracanie

Chí Chí-kvadrát=8,295; d.f.=1;

p=0,004

Výskyt zvracania súvisí s pohlavím

– rizikovejšie je ženské pohlavie

Nauzea

Chí-kvadrát=4,502 (s Yatesovou

korekciou); d.f.=1; p=0,04

Výskyt nauzey súvisí s pohlavím –

rizikovejšie je ženské pohlavie

Zápcha

Chí-kvadrát=0,638; d.f.=1; p=0,01

Výskyt zápchy súvisí s pohlavím –

rizikovejšie je mužské pohlavie

Hnačka

Chí-kvadrát=0,023; d.f.=1; p=0,885

Výskyt hnačky je faktorom

nezávislým na pohlaví pacientov

Nechutenstvo

Chí-kvadrát=1,092; d.f.=1; p=0,30

Výskyt nechutenstva je faktorom


Koža a sliznice

Exantém

Chí-kvadrát=0,359; d.f.=1; p=0,55

Výskyt exantému je faktorom


Stomatitída

Chí-kvadrát=0,040; d.f.=1; p=0,84

Výskyt stomatitídy je faktorom


Afty

Chí-kvadrát=0,491; d.f.=1; p=0,48

Výskyt áft je faktorom nezávislým

na pohlaví pacientov

Mukozitída

Chí-kvadrát=0,064; d.f.=1; p=0,80

Výskyt mukozitídy je faktorom


Krv

Hematómy

Chí-kvadrát=2,484; d.f.=1; p=0,12

Výskyt hematómov je faktorom


Epistaxa

Chí-kvadrát=1,126; d.f.=1; p=0,29

Výskyt epistaxy je faktorom


Petechie

Chí-kvadrát=2,055; d.f.=1; p=0,15

Výskyt petechií je faktorom


Horúčka

Chí-kvadrát=1,280; d.f.=1; p=0,26

Výskyt horúčky je faktorom


Cievy

Iritačná flebitída

Chí-kvadrát=0,103; d.f.=1; p=0,75

Výskyt iritačnej flebitídy je



55

Rizikovejším pre výskyt nežiaduceho účinku

nauzey a zvracania bolo ženské pohlavie a pre

výskyt nežiaduceho účinku zápchy mužské pohla-

vie. Ďalej sme zistili, že ďalšie nami porovnávané

nežiaduce účinky kombinovanej chemoterapie

v počte 11 sa javili ako nezávislé faktory vo vzťa-

hu k pohlaviu pacientov. Išlo o nežiaduce účinky

podkategórie GIT - nechutenstvo, hnačka a z pod-

kategórie koža a sliznice – exantém, afty, muko-

zitída, stomatitída a z podkategórie krv a cievy –

hematómy, petechie, epistaxa, horúčka, iritačná

flebitída (Tabuľka 4).

Najpočetnejším nežiaducim účinkom u mužov

počas sledovaných rokov bolo nechutenstvo s poč-

tom výskytu 74, v poradí na druhom mieste boli

petechie s počtom výskytu 72, na treťom mieste

hnačka s počtom výskytu 65, na štvrtom mieste

horúčka s počtom výskytu 48, na piatom mieste

nauzea s počtom výskytu 46, na šiestom až ôsmom

mieste s rovnakým počtom boli exantém, hema-

tómy a epistaxa s počtom výskytu 38, na deviatom

mieste iritačná flebitída s počtom výskytu 30, na

desiatom mieste boli afty s počtom výskytu 24, na

jedenástom mieste sa vyskytlo zvracanie s počtom

výskytu 23, na dvanástom mieste stomatitída

s počtom výskytu 16, na trinástom mieste zápcha

s počtom výskytu 9 a na štrnástom mieste

mukozitída s počtom výskytu 8 (Tabuľka 5).

Tabuľka 5 Poradie výskytu nežiaducich účinkov

chemoterapie u mužov

Nežiaduce

účinky

muži

20

06

20

07

20

08

20

09

20

10

20

11

20

12

20

13

∑

n n n n n n n n

Nechutenstvo 8 11 1 8 13 10 6 17 74

Petechie 7 13 1 13 9 10 6 13 72

Hnačka 5 11 2 12 13 6 5 11 65

Horúčka 9 14 2 5 4 5 1 8 48

Nauzea 3 9 3 4 9 1 6 11 46

Exantém 2 7 2 6 9 3 1 8 38

Hematómy 4 5 1 8 2 6 5 7 38

Epistaxa 3 8 1 7 6 3 3 5 38

Iritačná

flebitída 6 7 0 4 3 1 3 6 30

Afty 2 6 0 2 1 6 4 3 24

Zvracanie 2 8 1 1 4 2 3 2 23

Stomatitída 1 2 0 4 2 2 2 3 16

Zápcha 2 1 0 2 1 0 0 3 9

Mukozitída 3 2 0 0 0 3 0 0 8

Najpočetnejším nežiaducim účinkom u žien

v priebehu sledovaných rokov boli petechie s poč-

tom výskytu 76, v poradí na druhom mieste nechu-

tenstvo s počtom výskytu 60, na treťom mieste

hnačka s počtom výskytu 58, na štvrtom mieste

nauzea s počtom výskytu 57, na piatom mieste

horúčka s počtom výskytu 52, na šiestom mieste

hematómy s počtom výskytu 47, na siedmom mies-

te zvracanie s počtom výskytu 41, na ôsmom mies-

te exantém s počtom výskytu 30, na deviatom

mieste epistaxa s počtom výskytu 27, na desiatom

mieste iritačná flebitída s počtom výskytu 24, na

jedenástom mieste boli afty s počtom výskytu 17,

na dvanástom mieste stomatitída s počtom výskytu

14, na trinástom mieste mukozitída s poč-tom

výskytu 9 a na štrnástom mieste bola s nulo-vým

výskytom zápcha (Tabuľka 6).

Tabuľka 6 Poradie výskytu nežiaducich účinkov

chemoterapie u žien

Nežiaduce

účinky

ženy

20

06

20

07

20

08

20

09

20

10

20

11

20

12

20

13

∑

n n n n n n n n

Petechie 9 6 5 5 21 7 8 15 76

Nechutenstvo 5 4 5 3 15 7 7 14 60

Hnačka 6 5 6 4 13 6 5 13 58

Nauzea 1 5 7 5 12 7 5 15 57

Horúčka 10 5 6 6 9 2 2 12 52

Hematómy 4 5 4 6 11 4 3 10 47

Zvracanie 5 1 6 2 7 6 3 11 41

Exantém 3 3 4 2 4 2 2 10 30

Epistaxa 3 3 4 1 4 2 4 6 27

Iritačná

flebitída 5 4 2 2 3 1 3 4 24

Afty 1 0 2 3 4 2 3 2 17

Stomatitída 0 3 2 1 2 1 4 1 14

Mukozitída 3 1 1 2 0 1 0 1 9

Zápcha 0 0 0 0 0 0 0 0 0

ZÁVER Nádorové ochorenie svojou zhubnosťou predsta-

vuje celospoločenský problém. Na elimináciu ná-

dorových buniek chemoterapia využíva priamy

cytostatický efekt liekov. Dominantnou liečebnou

metódou v liečbe systémových nádorových ocho-

rení ako sú lymfómy a leukémie je systémová

chemoterapia. Toxicky pôsobí protinádorová tera-

pia nielen na nádorové bunky, ale poškodzuje aj

normálne bunky a tkanivá. Podľa frekvencie

výskytu sa nežiaduce účinky chemoterapie delia na

pravidelné, časté a vzácne. Ďalej ich môžeme roz-


56

deliť na subjektívne a objektívne, alebo lokálne

a systémové. Delenie nežiaducich účinkov na akút-

ne včasné a neskoré sa uskutočňuje podľa času,

ktorý uplynie od aplikácie cytostatika po vznik

nežiaducej reakcie. Hematologická toxicita, gastro-

intestinálna toxicita, poškodenie pankreasu a peče-

ne, poškodenie srdca, neurologická toxicita, poško-

denie pľúc, obličiek, močového ústrojenstva a aler-

gické reakcie sú najčastejšie toxické prejavy che-

moterapie. Sestra počas ošetrovateľskej starost-

livosti o pacienta s onkohematologickým ochore-

ním a s prejavmi nežiaducich účinkov pri liečení

chemoterapiou vykonáva sesterské intervencie za-

merané k zmierneniu intenzity týchto nežiaducich

účinkov na organizmus pacienta (Palková, 2010).

Pre pacientov liečených chemoterapiou sme navr-

hli vypracovať informačné listy o zmiernení nežia-

ducich účinkov chemoterapie v domácom prostredí

so zameraním na prevenciu nevoľnosti a vracania,

hnačky, zápchy a infekcie ústnej dutiny v domá-

com prostredí. Ďalej pre posúdenie pacienta sestra-

mi sme navrhli vypracovanie posudzovacieho for-

mulára s tabuľkami pre hodnotenie nežiaducich

účinkov chemoterapie pre hodnotenie flebitídy

podľa Madona, kritéria pre hodnotenie toxicity

kože podľa WHO, kritéria pre hodnotenia stupňa

postihnutia ústnej dutiny podľa WHO, kritériá pre

hodnotenie nauzey a vracania podľa CTC-SWOG a

pre klinické zhodnotenie stavu hydratácie pacienta


ODKAZOV ADAM, Z. - KREJČÍ, M. - VORLÍČEK, J. a

kol. 2008. Hematologie. 2 . vydání. Praha:

Grada Publishing, a. s., 2008. 392 s. ISBN 978-

80-247-2502-4.

BAHNG, H. - LEE, HPM. - AHN, HPM. -

LEE, JH. - LEE, JS. - KIM, SH. - KIM, WK.

- LEE, KH.2001. Univerzita Ulsan, Asan edical

Center, 388-1Poongnap-dong, Songpa ku, Soul,

South Korea 138-736. Leuk Res.2001.;25 (3):

213-216.

DRGOŇA, Ľ. 2013. Infekčné komplikácie

onkologických pacientov – vybrané kapitoly.

Bratislava: Univerzita Komenského v Bra-

tislave, 2013.85 s. ISBN 978-80-223-3468-6.

FARKAŠOVÁ, D. a kol. 2002. Výskum v

ošetrovateľstve. Martin : Osveta spol. s. r. o.,

2002. 87s. ISBN 80-8063-111-5.

GRILLE, S. - POLLS, R.- BOADA, M.-

IRIGOIN,V.– STEVENAZZI, M. – GUIL-

LERMO, C.- DÍAZ, L. 2013.Cátedra de

Hematología, Hospital de Clínicas, Facultad de

Medicina, Universidad de la República, Monte-

video, Uruguay. 2013. [cit.2014-02-16].

Dostupné na: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/

pubmed/.

INCIDENCIA ZHUBNÝCH NÁDOROV

V SLOVENSKEJ REPUBLIKE 2007. 2012.

NCZI, 2012. 135s. ISBN 978-80-89292-27-1. EAN 9788089292271.

LOW, M.- LEE, D.- COUTSOUVELIS, J.-

PATIL, S.- OPAT, S.- WALKER, P.-

SCHWARER, A.- SALEM, H.- AVERY, S.-

SPENCER, A.- WEI, A. 2012. [online].

Kráľovská Australasian College of Physicians.

In: Internal medicine. Journal. 2012 [cit.2014-

02-14]. Dostupné na: http://www.ncbi.nlm.

nih.gov/pubmed/.

PALKOVÁ, Ľ. - BERČ, A. a kol. 2010.

Onkologické ošetrovateľstvo II. Prvé vydanie.

ZZ Design studio – Ing. Zvonimír Záviš, 2010.

164 s. ISBN 978-80-969605-5-2.

RIMARČÍK, M. [s.a]. Základy štatistiky. Fakulta

zdravotníctva a sociálnej práce bl. P. P. Gojdiča

Prešov , [s.a] . 96 s. ISBN 80-969449-2-4.

TAKEMOTO,Y.- SAMPI, K. - KURAISHI, Y. –

OKABE, K. - TAMURA, K. – MIZOGUCHI,

H. SAITO, H. - MASAOKA, T. - OGAWA,

M. 1999. [online]. Hyogo College of Medicine,

Japonsko. Int J Hematol.1999 70 (1) :20 - 25

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/


57

HYPERBARICKÁ OXYGENOTERAPIA A JEJ HISTORICKÝ VÝVIN

HYPERBARIC OXYGEN THERAPY AND ITS HISTORICAL DEVELOPMENT

LITVÍNOVÁ Anna1, POLIAKOVÁ Nikoleta1, HRABOVSKÁ Erika2

1Fakulta zdravotníctva, Trenčianska Univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín 2Fakultná nemocnica Trenčín, Trenčín ABSTRAKT

Príspevok prináša pohľad na hyperbarickú oxygenoterapiu

v historických súvislostiach. Popisuje jej vývoj od roku 1664,

kedy britský lekár Henshaw ako prvý postavil hyperbarickú

komoru nazvanú Domicilium. Ďalšie pokusy o liečbu stlače-

ným vzduchom sa objavili až o dve storočia neskôr vo Fran-

cúzsku. Skutočné vedecké základy pre liečebné využitie hy-

perbarického kyslíka však položil až v polovici 20. storočia

amsterdamský profesor Boerem, ktorý sa považuje za „otca“

hyperbarickej oxygenoterapie. Liečba hyperbarickou oxygeno-

terapiou si získava čoraz viac priaznivcov po celom svete

a pre výmenu skúseností s týmto typom liečby bolo potrebné

vytvoriť spoločný priestor na komunikáciu a zhromažďovanie

vedeckých dôkazov. V roku 1967 bola v USA založená prvá

medzinárodná vedecká spoločnosť Undersea and Hyperbaric

Medical Society, ktorá združuje viac ako 3000 členov z celého

sveta. Novým vedecko-výskumným pracoviskom hyperbaric-

kej oxygenoterapie disponuje aj Trenčianska univerzita

Alexanda Dubčeka v Trenčíne. Cieľom výskumu je formulo-

vanie nových postupov v liečebnom prístupe, ktoré budú vy-

užívať, okrem súčasnej štandardnej liečby a budú tak repre-

zentovať novú formu komplexnej lekárskej i ošetrovateľskej

starostlivosti.

Kľúčové slová: Hyperbarická oxygenoterapia. História.

Pokusy. Zakladatelia. Osobnosti.

ABSTRACT

The contribution provides insight into hyperbaric oxygen in

historical context. It describes its development since 1664,

when British physician Henshaw as the first built the

hyperbaric chamber called Domicilium. Other attempts to treat

compressed air appeared up two centuries later in France. The

scientific basis for the use of hyperbaric oxygen treatment,

however, put up in the middle of 20th century Amsterdam

Professor Boer, who is considered the "father" of hyperbaric

oxygen therapy. Treatment with hyperbaric oxygen therapy is

gaining more and more supporters worldwide and the

exchange of experience with this type of treatment was

necessary to create a common space for communication and

gathering of scientific evidence. In 1967, in the United States

started the first international scientific community Undersea

and Hyperbaric Medical Society, which brings together more

than 3 thousand members from around the world. New

research center of hyperbaric oxygen therapy has also

Alexander Dubcek University of Trenčín. The aim of the

research is to develop new ways of treatment approaches that

are used, in addition to the current standard treatment and will

thus represent a new form of comprehensive medical and

nursing care.

Key words: Hyperbaric oxygen therapy. History.

Experiments. Founders. Personalities.

ÚVOD

Mohlo by sa zdať, že hyperbarická oxygenotera-

pia je jedna z najnovších používaných metód v me-

dicíne, ale skutočnosť je úplne iná. Pomocou hy-

perbarickej oxygenoterapie sú liečení pacienti

stovky rokov.

História hyperbarickej oxygenotarapie vo svete

Hyperbarická oxygenoterapia má korene v 17.

storočí. Táto liečebná metóda sa pôvodne označo-

vala ako „hyperbarická terapia vzduchom“. Bola

to jednoduchá liečba stlačeným vzduchom, pri kto-

rej využívali poznatok, že proces liečenia možno

priaznivo ovplyvniť zmenou tlaku vzduchu. Keď

pacient dýcha stlačený vzduch, všetky jeho zložky

vrátane kyslíka sú pod zvýšeným tlakom. Pacienti

teda vdychujú väčšie množstvo kyslíka ako za

bežných okolností a ten sa dostáva do všetkých

tkanív tela. Britský lekár Nathaniel Henshaw

postavil prvú hyperbarickú komoru už v roku

1662. Nazval ju „Domicilium“. Táto komora nebo-

la ani zďaleka tak technicky dokonalá ako dnešné

komory, bola skôr ekvivalentom wellnes prístroja

(Harch, Mc. Cullough, 2007). Tlak v komore zni-

žoval a zvyšoval použitím organových mechov.

Prvý krát použil stlačený vzduch pri liečbe pľúcnej

choroby. Henshaw používal „Domicilium“ pri lieč-

be porúch trávenia, pľúcnych ochoreniach, stratách

citlivosti a na prevenciu vzniku pľúcnych ochorení.

Princíp fungovania bol založený na poznatku, že

akútne stavy budú reagovať na zvýšený atmos-

férický tlak a chronické stavy budú mať prospech

zo zníženého (Edwards, 2010). Henshaw nebol v

tom čase však jediný, kto sa zaoberal skúmaním

účinku kyslíka a tlaku na organizmus. Hyper-

barickou oxygenoterapiou sa zaoberal aj írsky

chemik Róbert Boyle, ktorý v roku 1670 robil

pokusy zamerané na sledovanie vplyvu zníženého

tlaku na organizmus zvierat. Pozoroval plynovú


58

bublinu viditeľnú cez rohovku u hada, ktorý bol

vystavený zmenám tlaku vzduchu (Petřík, 2004).

V 19. storočí sa myšlienka liečby stlačeným

vzduchom objavila vo Francúzsku. Nazvali ju

vzduchovým kúpeľom a úspešne sa šírila do kúpe-

ľov po celom Francúzsku a do ostatných častí Eu-

rópy. Hyperbarická komora vo Francúzsku bola

postavená v roku 1834 a s ňou prišla "módna vlna"

hyperbarickej liečby. Expozície v hyperbarickej

komore boli odporúčané na zvýšenie činnosti

vnútorných orgánov, zlepšenie prietoku krvi moz-

gom a na vytvorenie pocitu pohody (Harch,

McCullough, 2007). Francúzsky lekár V. T. Junod

v roku 1875 vyslovil teóriu, že stlačený vzduch

zvyšuje prietok krvi mozgom a taktiež vo všetkých

ďalších orgánoch (France in 19th Century, 2015).

Ďalšia etapa vývoja hyperbarickej oxygenotera-

pie sa začala objavom kyslíka. Kyslík bol objavený

nezávisle švédskym lekárnikom Karlom W.

Scheelem v roku 1772 a anglickým amatérskym

technikom Josephom Priestleyom v roku 1774

(Doležal, 2000). Pokusy s kyslíkom poukazujú nie-

len na jeho pozitívne, ale aj na jeho negatívne

účinky. Paul Bert vedecky podložil základy o toxi-

cite kyslíku a účinkoch na CNS v roku 1878 v kni-

he „La Pression BarometriQue.“ Dokázal, že vyso-

ký tlak kyslíka je pre všetky živé organizmy letál-

ny a u teplokrvných živočíchov vyvoláva kŕče

(Hájek, 2007). L. Smith v roku 1899 dokázal, že

kyslík inhalovaný pri normálnom tlaku dostatočne

dlhú dobu, vyvoláva patologické zmeny v pľúcach

a končí smrťou pokusného objektu (Doležal,

2000).

V roku 1918 profesor anestézie Orvel J. Cun-

ningham sprevádzkoval prvú veľkú klinickú komo-

ru. Bola dlhá dvadsaťsedem metrov a vysoká

takmer tri metre. Stavba komory bola podmienená

jeho úspechom pri liečbe mladého kolegu, ktorý

mal ťažkú chrípku a bol na „pokraji smrti“ z ne-

dostatku kyslíka. Úspešne vyliečil zvyšovaním tla-

ku nad rámec normálneho tlaku aj pacienta s ocho-

rením obličiek. V roku 1928 postavil najväčšiu

komoru v histórii, tzv. Steel Ball Hospital, vysokú

ako šesťposchodový dom. Postavil ju v Kansas

City a okrem iného bola vybavená aj fajčiarskym

salónikom, stravovacím zariadením, na zemi ležali

koberce. Cunningham prezentoval, že anareóbne

baktérie sú zodpovedné aj za vznik nádorov alebo

vysokého krvného tlaku. Cunnigham veril, že uve-

dené ochorenia, ale aj mnohé iné, vylieči podá-

vaním kyslíka pomocou zvýšeného atmosférického

tlaku. V roku 1930 však American Medical Asso-

ciation nariadila zatvorenie Cunnighamovej „hy-

perbarickej nemocnice", pretože asociáciu dosta-

točne nepresvedčil o pozitívnych účinkoch podá-

vaného kyslíka (Choffin, 2015). Až do 50. rokov

20. storočia zostala hyperbarická oxygenoterapia

na úrovni "módneho výstrelku starostlivosti o

zdravie“ (Harch, McCullough, 2007).

Za zakladateľov modernej hyperbarickej oxyge-

noterapie môžeme považovať holandského chirur-

ga J. Boerema a britského lekára Churchill-David-

sona, ktorí publikovali práce koncom 50- tich a

začiatkom 60 - tich rokov dvadsiateho storočia. J.

Boerem dokázal, že hyperbarický kyslík dokáže

saturovať krvnú plazmu kyslíkom natoľko, že

transport fyzikálne rozpusteného kyslíka v plazme

stačí udržať život takmer vykrvácaných pokusných

zvierat. Po podaní transfúzie krvi zvieratá žili ďalej

a nedošlo u nich k vzniku symptómov z anoxie.

Priniesol dôkaz, že fyzikálne rozpustený kyslík

v plazme (alebo v náhradných roztokoch) stačí pre

základné metabolické potreby všetkých tkanív a

orgánov (Barcal, Emmerová, Hadravský, 2001).

Svoje skúsenosti zhrnul J. Boerem v publikácii

„Life without blood“ v roku 1960 (Ježek, 2007).

Churchill-Davidson preveroval účinnnosť liečebnej

kombinácie rádioterapie a hyperbarickej oxygeno-

terapie pri zhubných nádoroch (Singh, Gambert,

2014).

Pre hyperbarickú medicínu nastala nová éra.

Pomaly ale isto sa začala dostávať do povedomia

laickej a lekárskej verejnosti. Začali vznikať nové

pracoviská, spoločnosti a tým potreba výmeny

poznatkov z klinických štúdií. Prvý kongres o vyu-

žití hyperbarickej oxygenoterapie sa konal v roku

1963 v Amsterdame. V roku 1966 bola založená v

Miláne Európska spoločnosť potápačskej medicíny

(Barcal, Emmerová, Hadravský, 2001). V USA

bola v roku 1967 založená medzinárodná vedecká

spoločnosť Undersea and Hyperbaric Medical So-

ciety, ktorá združuje viac ako 3000 členov z celého

sveta. V roku 1971 vznikla European Undewater

and Baromedical Society. Obe tieto spoločnosti

usporadúvajú každoročne kongresy venované hy-

perbarickej medicíne a hyperbarickej oxygeno-

terapii a taktiež špecializačné školiace kurzy pre

lekárov, technikov a zdravotníckych pracovníkov.

V Ázii existuje South Pacific Underwater Medical

Society. Okrem toho pôsobia takmer vo všetkých

štátoch sveta národné spoločnosti hyperbarickej

medicíny (Doležal, 2000).


59

Centrum hyperbarickej oxygenotarapie

Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v

Trenčíne

Centrum pre hyperbarickú oxygenoterapiu je

vedeckým pracoviskom Fakulty zdravotníctva

Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka

v Trenčíne (TnUAD, ktoré vzniklo v nadväznosti

na vedecko-výskumný projekt TnUAD „Dobudo-

vanie technickej infraštruktúry pre rozvoj vedy a

výskumu na TnUAD prostredníctvom hyperbaric-

kej oxygenoterapie“.

Hlavným predmetom výskumu Centra pre HBO,

v rámci komplexného terapeutického prístupu, sú

najmä dve oblasti výskumu účinkov hyperbarickej

oxygenoterapie:

diabetické a ischemické ulcerácie na dolných

končatinách,

cievne mozogové príhody (CMP) a ich

následky.

Cieľom výskumu je formulovanie nových postu-

pov v liečebnom prístupe k obom uvedeným mo-

dalitám, ktoré budú využívať, okrem súčasnej štan-

dardnej liečby, najmä prínos hyperbarickej oxyge-

noterapie a budú tak reprezentovať novú formu

komplexnej lekárskej i ošetrovateľskej starostli-

vosti. Záverečným cieľom tvorby týchto postupov

bude ich implementácia do štandardnej zdravot-

níckej starostlivosti v podmienkach Slovenskej

republiky.

Vytvorenie uvedených postupov, ktoré by mali

potvrdiť predpokladaný pozitívny vplyv včasnej

aplikácie hyperbarického kyslíka na priebeh

a prognózu zle hojacich sa vredov dolných konča-

tín ako aj na priebeh a prognózu CMP, bude zna-

menať zvrat nielen v individuálnom osude pacien-

tov, ale bude mať aj významný ekonomický celo-

spoločenský dopad v zmiernení finančných násled-

kov riešenia dlhodobej práceneschopnosti resp.

prípadnej invalidity.

ZÁVER

Hyperbarická oxygenoterapia počas troch storočí

vývoja prešla strastiplnou cestou. Stretávala sa

s nepochopením, neuznaním, ale aj zápalom leká-

rov a túžbou po jej akceptácii. Bola dokonca pova-

žovaná za "módny výstrelok". V súčasnosti je

uznávanou a rešpektovanou liečebnou metódou pre

širokú paletu ochorení.

Poďakovanie

Tento príspevok vyšiel s podporou projektu „Dobudovanie

technickej infraštruktúry pre rozvoj vedy a výskumu na

Trenčianskej un iverzite Alexandra Dubčeka prostredníctvom

hyperbarickej oxygenoterapie“ ITMS kód 26210120019

Operačného programu Výskum a vývoj.


ODKAZOV

BARCAL, R., EMMEROVÁ, H., HADRAVSKÝ,

M. 2001. Anesteziologie a neodkladní péče. In

Pracovné lékařství. ISSN 0862-4968. 2001/3., s.

137.

DOLEŽAL, V. 2000. Historie hyperbarické

medicíny. In Pracovní lékařství. ISSN 0032-

6291. 2000, roč. 3., s. 153 – 164.

EDWARDS, M. L. 2010. Hyperbaric oxygen

therapy. Part 1: history and principles. J Vet

Emerg Crit Care. 2010;20(3):284-288.

HARCH, P., G., Mc CULLOUGH, M. 2007.

Kyslíková revolúcia. 1. vyd. Nové Zámky:

Psychotrof spol. s.r.o., 2007. 283 s., ISBN 978-

80-89322-04-6 –b.

HÁJEK, M. 2007. Kyslíková toxicita v průběhu

léčby hyperbarickou oxygenoterapií. In

Anesteziologie a intenzívní medicína. ISSN

12142158, 2007, roč. XVIII., č. 2, s. 97.

CHOFFIN, M. 2015 “The Cunningham

Sanitarium,” Cleveland Historical, accessed

March 15, 2015, http://clevelandhistorical.org/

items/show/378.

JEŽEK, M. 2007. Z historie. In Zdravotnícke

noviny. ISSN 0044-1996. 2007, roč. 56., č. 40,

s. 16.

PETŘÍK, K. 2004. Tlakové komory v technických

oboroch a lékařské praxi. In Praktický lékař.

ISSN 0032-6739. 2004, roč. 84, č.1, s. 29.

SINGH, S., GAMBERT, S. R. 2014. Hyperbaric

oxygen therapy: A Brief History and Review of

its benefits and Indications for the Older Adult

Patients. In Annals of Long - Term Care.

[online] July/August 2014, Volume 22, Issue 7-

8. Dostupné na: http://www.annalsoflongterm

care. com/article/


60

POLYMERNÍ NANOMATERIÁLY S ANTIBAKTERIÁLNÍMI ÚČINKY

URČENÉ K LÉČBĚ CHRONICKÝCH RAN

ANTIBACTERIAL POLYMERIC NANOMATERIALS INTENDED

FOR THE CHRONIC WOUND TREATMENT

VEVERKOVÁ Ivana1,3, LOVĚTINSKÁ-ŠLAMBOROVÁ Irena1,2,

ZAJÍCOVÁ Veronika2, FROŇKOVÁ Marie1

1Ústav zdravotnických studií, Technická Univerzita v Liberci, Liberec, Česká Republika 2Katedra chemie, Fakulta přírodovědně humanitní a pedagogická, Technická Univerzita v Liberci,

Liberec, Česká Republika 3Fakulta textilní, Technická Univerzita v Liberci, Liberec, Česká Republika

ABSTRAKT

Léčba charakteristických povrchových poranění kůže je velmi

problematická a běžně dostupné zdravotnické prostředky

pro krytí ran se ukazují být nedostačující. Akutní či chronické

rány typu popálenin či bércových vředů jsou často v průběhu

dlouhodobé léčby napadány infekcí. Ke zhoršenému průběhu

léčby rány přispívají i často nevhodně kombinované prostřed-

ky pro krytí ran, jejichž specifické vlastnosti jsou vždy

kompromisem ideálního krytí. Nové materiály však nabízejí

mnohem širší spektrum vlastností, jež lze vhodnými postupy

modifikovat dle požadované specifikace, a to vše v mikro- či

nanoměřítku. Otevírá se tak nová dimenze potencionálních

zdravotnických prostředků s vysokou úrovní specializace a

velmi výhodnými mechanickými i chemickými vlastnostmi,

díky nimž bude možné posunout standard zdravotnické péče

opět o úroveň výš.

Klíčová slova: Antibakteriální krytí ran. Nanomateriály.

Chronické rány. Popáleniny.

ABSTRACT

Commercially available medical devices for wound dressing

are insufficient for the treatment of superficial skin lesions, the

treatment is problematic. Acute and chronic wounds type of

burns or leg ulcers are often attacked by infections during

long-term treatment. Problematic wound healing is often

related to inappropriately combined wounds covering, which

characteristics are always a compromise of ideal coverage.

However, new materials offer a much wider range of pro-

perties that can be modified by special approaches according

to the required specifications, that all in the micro- or

nanoscale. This opens up a new dimension of potential

medical devices with a high level of specialization and very

advantageous mechanical and chemical properties. That is

able to move standard medical care again to level up.

Key words: Antibacterial wound dressing. Nanomaterials.

Chronic wounds. Burns.

ÚVOD

Většina populace považuje hojení ran a rege-

nerační schopnost lidské kůže za samozřejmost.

Všichni jsme se setkali s běžnými poraněními, jako

jsou drobné odřeniny nebo lehké popáleniny a zá-

kladní zkušenost se zdravotnickým prostředkem je

použití jednoduché náplasti. Expanzivním problé-

mem jsou však infekce, které zůstávají hlavní

komplikací chronických i akutních ran. I přes vy-

sokou úroveň současného zdravotnictví, popále-

niny, chronické rány, jejich akutní rehabilitace

a rekonstrukce kůže zůstávají stále velkým problé-

mem. Ve vážnějších případech jsou běžně dostup-

né zdravotnické prostředky nedostačující, proto je

nutné využití pokročilejší terapie hojení ran.

V posledních dvou desetiletí došlo k velmi výraz-

ným změnám v hojení ran. Jednou z nich je vývoj

nových typů biomateriálů na bázi specifických

polymerů určených k rychlé, bezbolestné a efek-

tivní léčbě ran. Léčba ran sama o sobě představuje

řadu výzev k vývoji efektivních biomateriálů z hle-

diska poskytnutí optimálního fyziologického pro-

středí pro regeneraci včetně správné vlhkostní

bilance, ochrany před vnějším prostředím, ochrany

před infekcí, řízení odstraňování exsudátu, postup-

né uvolňování léčiv, optimální teploty rány, kom-

fortu pro pacienta a řady dalších aspektů.

Převážná část krycích materiálů využívaných ve

zdravotnictví je vyrobena z přírodních nebo synte-

tických polymerů. Polymerní materiály jsou známy

pro své dobré biokompatibilní a cytokompatibilní

vlastnosti, jejich nevýhodou je však podpora

množení patogenních mikroorganismů spojená

s možností vzniku biofilmu. V této sféře nacházejí

stále více uplatnění i produkty nových technologií

- nanotechnologií.

NANOVLÁKENNÉ MATERIÁLY

PRO HOJENÍ RAN

Velký potenciál skýtá využití modifikovaných

nanovlákenných nosičů jako nový typ antibakte-

riálního krytí ran. Nanovlákna disponují určitými

vlastnostmi, jež přinášejí široké možnosti modi-


61

fikace materiálu dle specifikace funkčnosti a loka-

lizace.

V porovnání s tenkými polymerními filmy

poskytují nanovlákenné vrstvy daleko větší měrný

povrch, na který je možno antibakteriální složku

navázat, tudíž jsou při aplikaci efektivnější. Nano-

vlákenné vrstvy také disponují vysokou prodyš-

ností. Vzhledem k velikosti mezivlákenných pórů

jsou schopny projít vrstvou molekuly vzduchu,

ovšem pro bakterie je již tato vrstva neprostupná.

Jak přírodní, tak syntetická polymerní nanovlá-

kenné vrstvy poskytují optimální mikroprostředí

pro buněčnou proliferaci, migraci a diferenciaci, a

to díky jejich biologické kompatibilitě, biologické

rozložitelnosti, specifické struktuře a dobrým me-

chanickým vlastnostem.

Morfologie nanovlákenného nosiče hraje vý-

znamnou roli. Jeden z aspektů, jež je nutno

přizpůsobit aplikaci, je velikost mezivlákenných

pórů. Pro proliferaci keratinocytů je např. vhodná

velikost mezivlákenných pórů 250 μm (Rouw-

kema, Rivron, Van Blitterswijk, 2008). Dalším

aspektem je organizace nanovláken ve struktuře.

Nanovlákna mohou být orientovaná chaoticky ne-

bo například jednosměrně či příčně skládána do

vrstev (Obr. 1). Například nanovlákna orientovaná

se vzhledem k morfologii neuronu ukazují jako

vhodnější pro proliferaci a expanzi nervových bu-

něk (Lee et al., 2009). Požadované orientace je

dosaženo modifikací procesu výroby nanovláken

(elektrostatického zvlákňování).

Obrázek 1 SEM snímek a) chaoticky orientovaná

nanovlákna PLLA, b) podélně orientovaná nanovlákna

PLLA (Ramakrishna, 2005)

V současné době jsme schopni nanovlákenné

nosiče připravit z prověřených biodegradabilních a

biokompatibilních materiálů, jako je např. poly-

vinylalkohol (PVA), polykaprolakton (PCL), kyse-

lina polymléčná (PLA) a jiné běžně užívané poly-

mery. Zvláknění těchto polymerů je již kompletně

technologicky zvládnuté. Trend ovšem vyžaduje

vývoj nových materiálů, jež jsou na bázi přírodních

materiálů, nezatěžují organismus ani životní

prostředí, a to v průběhu přípravy i užívání.

TYPY POLYMERŮ

S ANTIMIKROBIÁLNÍMI VLASTNOSTMI

Existuje celá řada speciálních polymerů s anti-

bakteriálními účinky, které lze rozdělit do několika

základních skupin. Polymerní materiály jsou zde

děleny dle mechanismu antibakteriálního účinku,

který je spjat buď se samotným polymerem, nebo

jeho modifikací. Modifikace nanovláken antibakte-

riální složkou je možná dvěma cestami: imobilizací

antibakteriální složky na povrch nanovlákenného

nosiče nebo inkorporací antibakteriální složky

do polymerního roztoku a následným zvlákněním.

Uvádíme přehled hlavních skupin a jejich pod-

skupin.

PŘÍRODNÍ POLYMERY PRO LÉČBU

CHRONICKÝCH RAN A POPÁLENIN

Přírodní polymery jsou široce používány v rege-

nerativní medicíně jako krytí ran a popálenin.

Urychlují a stimulují proces hojení ran, přírodní

polymery se podílejí na regeneraci poškozených

tkání (Huang a Fu, 2010).

Polysacharidy

Polysacharidy ve formě hydrogelů jsou ve velké

míře používány pro léčbu ran a popálenin. Dají se

rozdělit do několika typů: neutrální (glukany, dex-

trany, celulóza), kyselé (kyselina alginová, kyse-

lina hyaluronová), základní (chitin, chitosan) nebo

sulfatované polysacharidy (heparin, chondroitin).

(Kennedy et al., 2011)

Celulóza

Biocelulózy se používají zejména jako matrice

pro krytí chronických ran, redukují bolest a zkra-

cují dobu hojení. U řady ran stimulují procesy

granulace a epitelizace. Na povrch obvazů pro rány

s modifikovanou celulózou mohou být imobili-

zovány různé aktivní molekuly, jako jsou enzymy,

antioxidanty, hormony, vitamíny nebo antimikro-

biální léčiva (Medusheva et al., 2007).

Velmi zajímavý potenciál pro obvazy a tkáňové

inženýrství kůže vykazuje např. Acetobacter

xylinum (Acetobacteraceae), mikrobiální celulóza

(MC), také známá jako bakteriální celulóza (Czaja

et al, 2006; Fu et al, 2013). MC je univerzální bio-

materiál s jedinečnou nanostrukturou, vykazuje

vysokou mechanickou pevnost a pozoruhodné

fyzikálně-chemické vlastnosti (Obr. 2). Je to pří-

rodní biokompatibilní, biologicky odbouratelný,

antimikrobiální, hypoalergenní a netoxický poly-


62

Obrázek 2 Mikrovlákenná struktura celulózy Acetobacter (vlevo), biomateriál z bakteriální celulózy (vpravo).

(Czaja et al., 2006)

mer. Je možné jej aplikovat jako alternativní krytí

pro povrchové popáleniny (Muangman et al, 2011;

Park et al, 2012).

Chitin a chitosan

Chitin je nejhojnější přírodní polysacharid. Je

hlavní složkou bezobratlých, korýšů, exoskeletál-

ního hmyzu a buněčné stěny hub (Shi et al, 2006).

Lze jej používat jako hemostatické, antibakteriální

a protizánětlivé krytí pro léčbu ran.

Během let byly získány různé modifikace chitinu

a chitosanu: chitinová mast rozpustná ve vodě

(WSC), mikrokrystalický chitin hydrochlorid jako

hemostatický materiál, baktericidní fólie na bázi

chitinu s nanočásticemi Ag (Madhumathi et al.,

2010), chitinové krytí obsahující sulfadiazin stří-

brný (Lee et al., 2000a), chitinový hydrogel obsa-

hující nanočástice ZnO (Sudheesh Kumar et al.,

2013), chitosan-hydrogelové membrány jako ma-

trice pro keratinocyty a fibroblasty (Paul et al.,

2012), chitosanová membrána jako krytí ran,

chitosan-hedvábná kompozitní nanovlákna na rány

(Cai et al., 2010) a další.

Proteiny a peptidy

Kolagen

Kolagen je hojně se vyskytující protein v lidském

těle a pokožce. Je produkován fibroblasty a stimu-

luje hojení ran, buněčnou a molekulární kaskádu,

růst nových tkání a debridement ran. Kolagenová

krytí formulovaná bovinním sérem, prasečími nebo

ptačími zdroji se doporučují pro ošetření částeč-

ných a hlubokých ran s minimálním exsudátem. Je

kontraindikativní pro popáleniny třetího stupně a

pro citlivé a alergické pacienty (Murali et al.,

2011).

Existuje řada studií sdružujících aplikace různých

kolagenových krytí pro rány a popáleniny: kola-

genové membrány jako krytí orálních ran, denatu-

rované kolagenové mikrovlákenné scaffoldy obsa-

hující lidské fibroblasty a keratinocyty pro kožní

štěpy (Kempf et al., 2011, (Fullana a Wenk, 2012)

a jiné.

Želatina

Želatina a přírodní polymery odvozené od kola-

genu jsou připraveny z různých živočišných pro-

duktů. V biomedicínské oblasti je želatina použí-

vána pro produkci biokompatibilních a biodegrada-

bilních dopravních systémů léčiv a krytí ran. Pro

krytí na rány a popáleniny, je želatina používána

v různých obměnách, v kombinaci s alginátem či

kyselinou hyaluronovou. Nanovlákenné krytí ran

na bázi želatiny se používá na problematicky hojící

se rány typu popálenin, traumat, diabetických noh,

dekubitů a bércových vředů (Jurgens et al., 2006).

Fibrin

Fibrin je fibrinogenní neglobulární protein odvo-

zený od fibrinogenu reakcí proteásy trombinu,

která se účastní krevního srážení. Fibrin se používá

jako přírodní scaffold pro hojení ran jako nosič pro

buněčnou transplantaci, např. pro symptomatické

chronické chrupavčité defekty se používá fibrino-

hyaluronová matrice pro chondrocyty (Nehrer et

al., 2008). Enkapsulace kardiomyocytů do fibrino-

vého hydrogelu je užívána pro srdeční tkáňové

inženýrství (Yuan Ye et al., 2011).


63

Keratin

Keratin je stavební bílkovina řazená mezi

skleroproteiny, jež má vláknitou strukturu.

Keratinové deriváty se používají jako krytí pro

chronické rány. Díky své interakci

s proteolytickým prostředím rány usnadňující

hojící proces. Nové typy krytí na bázi keratinu

s modifikovanými vlastnostmi se ukazují jako

velmi dobré nosiče antibiotik a růstových faktorů

v pro mechanismus kontrolovaného uvolňování

účinné látky. (Vasconcelos a Cavaco-Paulo, 2011)

SYNTETICKÉ POLYMERY S PŘIROZENOU

ANTIMIKROBIÁLNÍ AKTIVITOU

Polymery, které obsahují antimikrobiální funkční

skupiny, se používají pro zvýšení účinnosti někte-

rých stávajících antimikrobiálních látek, minima-

lizují tak environmentální problémy s použitím

konvenčních antimikrobiálních látek a prodlužují

jejich životnost. Tyto polymery mají kladný náboj

a reagují destruktivně se záporně nabitou buněčnou

stěnou nebo cytoplasmatickou membránou.

(Munoz-Bonilla et al., 2012)

Další podskupinu tvoří halogenované polymery.

Řadíme sem polymery obsahující fluor, chlor a v

neposlední řadě často využívané N-halaminy, kde

je jeden nebo více atomů halogenů (Cl+I nebo Br+I)

kovalentně vázáno na atom dusíku. Následně

dochází k pomalému uvolňování atomů halogenů a

jejich reakci s biologickými receptory, což má za

následek inaktivaci, popřípadě smrt bakteriální

buňky (Munoz-Bonilla et al., 2012).

Polymery s antimikrobiální organickou složkou

Tato skupina obsahuje polymery, do kterých

nebyla antimikrobiální složka navázána kovalent-

ně, ale do polymeru byla přidána antimikrobiální

sloučenina. Nejčastěji používaná antimikrobiální

látka je triclosan, např. při inkorporaci do poly-

vinylalkoholu (PVA). Dalšími často užívanými

antibiotiky jsou tetracyklin, chlortetracyklin, doxy-

cyklin, levofloxacin, rifampicin a další léčiva.

(Munoz-Bonilla et al., 2012; Timofeeva et al.,

2011; Hasan et al., 2013)

Celebioglu a kol., 2013 a Zeynep Aytap a kol.,

2014 prokázali zvýšení antimikrobiální aktivity na-

novláken pomocí inkluzních cyklodextrinových

komplexů (CD-IC) (Obr. 3). Inkorporovanou anti-

bakteriální složkou byl triclosan, respektive allyli-

sothiokyanát. Allylisothiokyanát je znám pro svou

antibakteriální aktivitu v tekutém i plynném sku-

penství, ale je také velmi těkavý, proto byly částice

zachyceny v CD-IC. Antibakteriální aktivita byla

testována proti G+ a G- bakteriím. Bylo pozoro-

váno, že nové typy nanovláken vykazují účinnou

antibakteriální aktivitu proti oběma skupinám bak-

terií. CD-IC je schopen uchovat vyšší aktivní

množství antibakteriální složky, jeho antibakte-

riální působení je tudíž efektivnější skrze postupné

uvolňování účinné látky.

Polymery s antimikrobiální anorganickou

složkou

Poslední skupinu tvoří polymery s přídavkem

aktivních anorganických systémů, které rozdělu-

jeme do tří podskupin na základě charakteru anor-

ganické složky. Prvním typem aktivních anorga-

nických činidel jsou kovové částice. Nejčastěji se

používají nanočástice stříbra (Ag), které jsou

známé svými antimikrobiální účinky působícími na

široké spektrum mikroorganismů. Některé studie

se také zabývají inkorporací nanočástic mědi (Cu),

zinku (Zn) či zlata (Au) na povrch polymerů (Car-

mona-Ribeiro et al., 2013; Munoz-Bonilla et al.,

2012). Druhým typem jsou oxidy kovů. Nejčastěji

používaným oxidem kovu pro antibakteriální úpra-

vu je oxid titaničitý (TiO2), který se používá jako

fotokatalyzátor schopný degradace buněčné bakte-

riální stěny, který lze snadno inkorporovat do poly-

merní matrice. Na podobném principu jako TiO2

pracuje také oxid zinečnatý (ZnO). Dále lze použít

oxid dusnatý (NO), který je běžně produkován

Obrázek 3 Schéma výroby nanovláken z inkluzních cyklodextrinových komplexů (CD-IC) (Celebioglu et al., 2013)


64

v těle a jednou z jeho funkcí je likvidace bakterií

(Munoz-Bonilla et al., 2012; Timofeeva et al.,

2011; Hasan et al., 2013).

Antibakteriální účinnost nanostříbra

Nano Ag má široké spektrum antibakteriální

aktivity a dokáže zabít celou řadu bakterií včetně

těch, které jsou rezistentní vůči antibiotikům, jako

nozokomiální infekce či průmyslové procesy

(Mauter et al., 2011). Vzhledem k velkému měrné-

mu povrchu a použitelnému objemu vykazuje nano

Ag velkou účinnost proti širokému spektru bakterií

a je široce používáno v klinických aplikacích, jako

je například povlak katétrů, obvazy na rány a

antibakteriální mycí gely. V posledních letech bylo

vydáno několik shrnutí možného antimikrobiálního

mechanismu nano Ag (Chaloupka et al., 2010),

nicméně kompletní mechanismus působení není

dosud plně objasněn. Jako jeden z možných me-

chanismů bylo prokázáno uvolňování stříbrných

iontů z nano Ag. Ve srovnávací studii nano Ag a

iontů stříbra bylo zjištěno, že nanočástice stříbra

vykazují vyšší antibakteriální účinnost než ionty

stříbra. Nano Ag se může vázat s buněčnými

stěnami i plazmatickou membránou bakterií a

proniknout do bakteriálních buněk, což způsobuje

strukturální změny a degradaci s důsledkem buněč-

né smrti. Nano Ag měnící se na stříbrné ionty

může ovlivnit propustnost buněčné stěny a tím

usnadnit pronikání Ag do bakteriálních buněk.

Chun a kol., 2010 vytvořili nanovlákennou matici

z PVA, která obsahovala Ag. Po ozáření stabili-

zované matice UV zářením se ionty Ag+ transfor-

movaly do nanočástic. Testováním cytotoxicyty na

keratinocytech a fibroblastech byla prokázána

cytokompatibilita, nicméně proliferace obou typů

buněk byla mírně potlačena. Oproti jiným studiím

rozdíl mezi vlivem Ag nanočástic a Ag+ iontů ne-

byl potvrzen. Jako velmi slibné se jeví roubování

Ag nanočástic na povrch křemičitých nanovláken

(Z. Ma et al., 2011). Takto modifikovaná křemičitá

nanovlákna prokazatelně inhibují růst E. coli, efekt

je navíc dlouhotrvající (Obr. 4). Toto anorganické

krytí ran navíc může být obnoveno kalcinací bez

ztráty mechanické pevnosti a antibakteriálního

účinku. Nanočástice Ag a ionty Ag+ lze inkorpo-

rovat např. i do nanovláken z acetátu celulózy

(Jang et al., 2013). I přes minimální množství in-

korporovaného stříbra v matrici (1 hm.%), oba tyto

materiály prokázaly silnou antibakteriální aktivitu

proti bakteriálním kmenům Staphylococcus aureus

(S. aureus) a Escherichia coli (E. coli).

Antibakteriální účinnost nanočástic zlata

Nanočástice zlata vykazují antibakteriální akti-

vitu proti multirezistentním G- bakteriím. Prostřed-

nictvím transkriptomických a proteomických me-

tod bylo zjištěno, že toto antibakteriální působení

se uplatňuje především dvěma způsoby: i) změnou

membránového potenciálu díky inhibici ATP syn-

tetasy, což vede ke snížení hladiny ATP a cel-

kovému poklesu metabolismu, ii) blokací podjed-

notky ribozomu a následnému zabránění vazby

tRNA. Navíc bylo zjištěno, že baktericidní zlaté

nanočástice nevyvolávají žádný proces vzniku re-

aktivních forem kyslíku (reactive oxygen species -

ROS), což je možné částečně vysvětlit nízkou

toxicitou zlata (Cui et al., 2012). Dle jiné studie

(Huang et al., 2013) byla prokázána antibakteriální

aktivita zlatých nanočástic diskovou difúzní meto-

dou, a to proti Escherichia coli, Pseudomonas

aeruginosa a Bacillus subtillis.

Obrázek 4 Inhibiční zóny křemičitých nanovláken s Ag nanočásticemi a) aplikační doba 2 h, b) aplikační doba 1

měsíc. Detail: SEM snímek křemičitých nanovláken s Ag nanočásticemi. (Ma et al., 2011)


65

Mechanismus účinku antibakteriálního působe-

ním se vysvětluje akumulací Au+ na negativně

nabitou buněčnou membránu mikroorganismu ve-

doucí ke konformačním změnám membrány, což

vede ke ztrátě kontroly buněčné permeability a

následně k buněčné smrti.

Antibakteriální účinnost nanočástic oxidu

titaničitého

Antibakteriální a fungicidní efekt TiO2 byl zaz-

namenán na Escherichia coli, Pseudomonas

aeruginosa, Staphylococcus aureus a Penicillium

expansum. Existuje několik možných mechanismů

vysvětlujících baktericidní účinek TiO2 nanočástic.

Nejčastěji se antibakteriální aktivita TiO2 nano-

částic vysvětluje díky silným oxidačním vlast-

nostem po ozáření slunečním nebo UV zářením.

Reaktivní formy kyslíku, jako je například peroxid

vodíku nebo hydroxylové radikály vytvořené na

povrchu ozářeného TiO2 vyvolají peroxidaci poly-

nenasycených fosfolipidů mikroorganismu. Dále se

předpokládá, že mikroorganismy nesou záporný

náboj, zatímco oxidy kovů nesou náboj kladný.

Díky tomu mezi nimi vzniká určitá elektromag-

netická přitažlivost a po kontaktu mikroba s takto

ošetřeným povrchem mikrob ihned podléhá oxi-

daci a následuje smrt. Neméně důležitým před-

pokladem antibakteriálního působení je fakt, že

nanomateriály zpomalují usazování bakterií, tvor-

bu biofilmu, snižují permeabilitu membrány, finál-

ně způsobí buněčnou smrt. (Xing et al., 2012)

ZÁVĚR

V současné době je k dispozici mnoho kategorií

protiinfekčních biomateriálů a nové se rychle roz-

víjejí. Zvýšené užívání běžných antibiotik u zvířat

určených ke konzumaci a v medicíně vyvolává

mikrobiální rezistenci, jež je provázena řadou vlivů

na veřejné zdraví. Konvenční antibiotika pronik-

nou mikroorganismy bez poškození buněčné stěny

bakterie. V kontrastu s tím, antimikrobiální poly-

mery ničí bakteriální membránu, což vede k zabrá-

nění rezistence vůči antibiotikům. Exponenciální

nárůst úsilí směřovaného k vývoji těchto anti-

mikrobiálních látek reflektuje jejich velký význam

a potenciál, stejně jako jejich účinnost a mecha-

nismu účinku. Cílem je, aby bylo vývojem dosaže-

no materiálu biokompatibilního a necytotoxického,

se silným a širokým spektrem antimikrobiální akti-

vity, dlouhou dobou aktivity při zachování opako-

vatelné použitelnosti.

Jak je prezentováno prostřednictvím tohoto shr-

nutí, existuje mnoho strategií, jak lze docílit synte-

tických antimikrobiálních polymerů s širokým

spektrem působení na mikroorganismy. Jejich akti-

vita může být přímo či nepřímo závislá na jejich

původní struktuře, důsledku chemické modifikace,

nebo zavedení organických či anorganických anti-

mikrobiálních činidel, jež určují výsledné biocidní

chování. Zvláštní úsilí je vyvíjeno v oblasti nano-

technologií, kde i minimální množství aktivní slož-

ky činí daný systém vysoce efektivní. Další velkou

výzvou při vývoji těchto antibakteriálních materiá-

lů bude snížení cytotoxicity a ve finální fázi sníže-

ní nákladů na výrobu a při zavedení do praxe, při

tom je třeba mít na paměti aspekty týkající se

životního prostředí a recyklace. Při vývoji těchto

materiálů je nutno projít kombinace různých

přístupů a najít nejvhodnější řešení, jež bude finál-

ně konkurenceschopné na českém a zahraničním

trhu.


AYTAC, Z. et al. 2014. Release and antibacterial

activity of allyl isothiocyanate/β-cyclodextrin

complex encapsulated in electrospun

nanofibers. In Colloids and Surfaces B:

Biointerfaces. 2014; 120: 125-131.

CAI, Z. et al. 2010. Fabrication of Chitosan/Silk

Fibroin Composite Nanofibers for Wound-

dressing Applications. In International Journal

of Molecular Sciences. 2010; 11 (9): 3529-

3539.

CARMONA-RIBEIRO, A. et al. 2013. Cationic

Antimicrobial Polymers and Their Assemblies:

mechanism of action, factors of activity, and

applications. In International Journal of

Molecular Sciences. 2013; 14 (5): 9906-9946.

CELEBIOGLU, A. et al. 2014. Antibacterial

electrospun nanofibers from triclosan /

cyclodextrin inclusion complexes. In Colloids

and Surfaces B: Biointerfaces. 2014; 116: 612-

619.

CUI, Y. et al. 2012. The molecular mechanism of

action of bactericidal gold nanoparticles on

Escherichia coli. In Biomaterials. 2012; 33 (7):

2327-2333.

CZAJA, Wa et al. 2006 Microbial cellulose—the

natural power to heal wounds. In Biomaterials.

2006; 27 (2): 145-151.

FU, L. – ZHANG, J. – YANG, G. 2013. Present

status and applications of bacterial cellulose-


66

based materials for skin tissue repair. In

Carbohydrate Polymers. 2013; 92 (2): 1432-

1442.

FULLANA, M. et al. 2012. Electrospun collagen

and its applications in regenerative medicine. In

Drug Delivery and Translational Research.

2012; 2 (5): 313-322.

HASAN, J. et al. 2013. Antibacterial surfaces: the

quest for a new generation of biomaterials. In

Trends in Biotechnology. 2013; 31 (5): 295-

304.

HUANG, S. – FU, X. 2010. Naturally derived

materials-based cell and drug delivery systems

in skin regeneration. In Journal of Controlled

Release. 2010; 142 (2): 149-159.

HUANG, Y.-T. et al. 2013. Evaluating the

antibacterial property of gold-coated

hydroxyapatite: A molecular biological

approach. In Journal of Hazardous Materials.

2014; 277: 20-26.

HYUK JANG, K. et al. 2014. Antimicrobial

activity of cellulose-based nanofibers with

different Ag phases. In Materials Letters. 2014;

116 (1-3): 146-149.

CHALOUPKA, K. et al. 2010. Nanosilver as a

new generation of nanoproduct in biomedical

applications. In Trends in Biotechnology. 2010;

28 (11): 580-588.

CHUN, Ja Y. et al. 2010. Epidermal cellular

response to poly(vinyl alcohol) nanofibers

containing silver nanoparticles. In Colloids and

Surfaces B: Biointerfaces. 2010; 78 (2): 334-

342.

ISLAM, Md. S. – YEUM, J. H. 2013. Electrospun

pullulan/poly(vinyl alcohol)/silver hybrid

nanofibers: Preparation and property

characterization for antibacterial activity. In

Colloids and Surfaces A: Physicochemical and

Engineering Aspects. 2013; 436: 279-286.

JÜRGENS, Ch. et al. 2006. Biodegradable Films

in Trauma and Orthopedic Surgery. In

European Journal of Trauma. 2006; 32 (2):

160-171.

KEMPF, M. et al. 2011. A denatured collagen

microfiber scaffold seeded with human

fibroblasts and keratinocytes for skin grafting.

In Biomaterials. 2011; 32 (21): 4782-4792.

KENNEDY, J. – KNILL, Ch. 2011. Natural

polymers for healing wound. In Medical

Textiles and Biomaterials for Healthcare.

[Online] ISBN: 978-1-85573-545-3. Dostupné

z: http://connection.ebscohost.com/c/book-

chapters/23471018/chapter-12-natural-

polymers-healing-wounds.

LEE, J. Y.- BASHUR, Ch. A. – GOLDSTEIN, A.

S. – SCHMIDT, E. 2009. Polypyrrole-coated

electrospun PLGA nanofibers for neural tissue

applications. In Biomaterials. 2009; 30 (26):

4325-4335.

LEE, Y. et al. 2010. Development of novel

chitin/nanosilver composite scaffolds for wound

dressing applications. In Journal of Materials

Science: Materials in Medicine. 2010; 11 (12):

817-823.

MA, Z. H. et al. 2011. Silver nanoparticles

decorated, flexible SiO2 nanofibers with long-

term antibacterial effect as reusable wound

cover. In Colloids and Surfaces A:

Physicochemical and Engineering Aspects.

2011; 387 (1-3): 57-64.

MADHUMATHI, K. et al. 2010. Development of

novel chitin/nanosilver composite scaffolds for

wound dressing applications. In Journal of

Materials Science: Materials in Medicine.

2010; 21 (2): 807-813.

MAUTER, M. S. et al. 2011. Antifouling

Ultrafiltration Membranes via Post-Fabrication

Grafting of Biocidal Nanomaterials. In ACS

Applied Materials. 2011; 3 (8): 2861-2868.

MEDUSHEVA, E. et al. 2007. New medical

materials with an integral lasting effect based

on fibre-forming polymers. In Fibre Chemistry.

2007; 39 (4): 268-271.

MUANGMAN, P. et al. 2011. Efficiency of

Microbial Cellulose Dressing in Partial-

Thickness Burn Wounds. In The Journal of the

American College of Certified Wound

Specialists. 2011; 3 (1): 16-19.

MUÑOZ-BONILLA, A. et al. 2012. Polymeric

materials with antimicrobial activity: A

Preliminary Study. In Progress in Polymer

Science. 2012; 37 (2): 281-339.

MURALI, R. et al. 2011. Hybrid Biodegradable

Films from Collagenous Wastes and Natural

Polymers for Biomedical Applications. In

Waste and Biomass Valorization. 2011; 2 (3):

323-335.

NEHRER, S. et al. 2008. Results of Chondrocyte

Implantation with a Fibrin-Hyaluronan Matrix:

A Preliminary Study. In Clinical Orthopaedics

and Related Research. 2008; 466 (8): 1849-

1855.

http://connection.ebscohost.com/c/book-chapters/23471018/chapter-12-natural-polymers-healing-wounds




67

PARK, S. et al. 2014. The possibility of microbial

cellulose for dressing and scaffold materials. In

International Wound Journal. 2014; 11 (1): 35-

43.

RAMAKRISHNA, S. 2005. Research news /

National University of Singapore, Faculty of

Engineering: Nanofiborous Matrices fo Tissue

Engineering [online]. 2005, vol. 20, No. 2.

ISBN 0217-7870. Dostupné z: http://www.eng.

nus.edu.sg/EResnews/0506/rd/rd7.html

ROUWKEMA, J. – RIVRON, C. - VAN

BLITTERSWIJK, A. 2008. Vascularization in

tissue engineering. In Trends in Biotechnology.

2008; 26 (8): 434-441.

SHI, Ch. 2006. Therapeutic Potential of Chitosan

and Its Derivatives in Regenerative Medicine.

In Journal of Surgical Research. 2006; 133 (2):

185-192.

SUDHEESH KUMAR, P.T. 2013. Evaluation of

Wound Healing Potential of β-Chitin Hydrogel

/ Nano Zinc Oxide Composite Bandage. In

Pharmaceutical Research. 2013; 30 (2): 523-

537.

TIMOFEEVA, L. et al. 2011. Antimicrobial

polymers: mechanism of action, factors of

activity, and applications. In Applied

Microbiology and Biotechnology. 2011; 89 (3):

475-492.

VASCONCELOS, A. et al. 2011. Wound dressings

for a proteolytic-rich environment: A

Preliminary Study. In Applied Microbiology

and Biotechnology. 2011; 90 (2): 445-460.

VERT, M. et al. 2012. Terminology for biorelated

polymers and applications (IUPAC

Recommendations 2012). In Pure and Applied

Chemistry. 2012; 84 (2): 377–410.

XING, Y. et al. 2012. Effect of TiO2 nanoparticles

on the antibacterial and physical properties of

polyethylene-based film. In Progress in

Organic Coatings. 2012;. 73 (2-3): 219-224.

YUAN YE, K. et al. 2011. Encapsulation of

Cardiomyocytes in a Fibrin Hydrogel for

Cardiac Tissue Engineering: A Preliminary

Study. In Journal of Visualized Experiments.

2011; 466 (55):

Zdravotnícke listy, Ročník 2, Číslo 4, 2014 ISSN 1339-3022

68

ZDRAVOTNÉ UVEDOMENIE A SPRÁVANIE SA OBYVATEĽOV SLOVENSKEJ REPUBLIKY

V ROKU 2013 –VÝSLEDKY Z PRIESKUMU

HEALTH CONSCIOUSNESS AND BEHAVIOUR OF THE INHABITANTS OF THE SLOVAK

REPUBLIC IN THE YEAR 2013 – RESULTS FROM SURVEY

OCHABA R., KADLIČEKOVÁ P., HERDOVÁ O., RAČKOVÁ A., VADOVIČOVÁ P.

Úrad verejného zdravotníctva Slovenskej republiky, Bratislava

ABSTRAKT

Východiská: Dotazníkový prieskum Zdravotné uvedomenie

a správanie sa obyvateľov SR v roku 2013 realizoval ÚVZ SR

a RÚVZ v SR. Sledovanie zdravotného uvedomenia a správa-

nia sa obyvateľov SR bolo zamerané na najzávažnejšie

rizikové faktory a ich výskyt v populácii.

Cieľ: Cieľom prieskumu bolo zistiť dôležité atribúty zdravot-

ného uvedomenia a správania sa občanov Slovenskej repub-

liky v roku 2013 vo vzťahu k efektívnejšiemu vytváraniu

zdravotno-výchovných aktivít.

Súbor a metódy: Prieskum sa realizoval dotazníkovou metó-

dou. Výber respondentov podľa pohlavia a miesta bydliska

(mesto/vidiek), taktiež počet respondentov pre príslušnú

oblasť k RÚVZ v SR bol presne daný a rozdelený na 3 vekové

kategórie: od 15 - 24 rokov, od 25 - 64 rokov, nad 65 rokov.

Výskumnú vzorku tvorilo 3679 respondentov (1840 mužov a

1839 žien) od 15 do 95 rokov. Zber údajov prebiehal na celom

území Slovenskej republiky počas dvoch mesiacov: máj a jún.

Na štatistické spracovanie dotazníkov bol použitý softwarový

program Epi Data 3.1, v ktorom bola vytvorená databáza na

vkladanie zistených údajov. Výsledky boli následne spraco-

vané pomocou štatistického programu SPPS 14 for Windows.

Výsledky: Z dotazníkového prieskumu sme zistili správanie sa

obyvateľov SR v oblastiach: duševnej a psychickej aktivity,

užívania nelegálnych a legálnych drog, stravovania a kon-

zumácie potravín. Taktiež sme zistili správanie sa obyvateľov

v oblasti pohybovej aktivity, výskytu vybraných ochorení, tiež

postoja k vlastnému zdraviu a jeho ochrane, k samotnej pre-

vencii. Štatisticky významne majú dobrú kvalitu spánku viac

muži ako ženy. Väčšina respondentov uviedla, že za posled-

ných 12 mesiacov neužili drogu, viac ako polovica respon-

dentov nefajčí - štatisticky významne viac žien ako mužov.

Muži konzumujú alkoholické nápoje častejšie a vo vyššej

miere ako ženy. So stúpajúcim vekom u respondentov klesá

záujem o pravidelnú pohybovú aktivitu, taktiež so stúpajúcim

vekom sa zvyšuje počet respondentov, ktorí trpia dlhodobou

chorobou. Výskyt dlhodobých ochorení kulminuje v skupine

65+.

Záver: Na základe výsledkov zdravotného uvedomenia a sprá-

vania sa obyvateľov SR vieme hodnotnejšie a efektívnejšie

smerovať edukačné aktivity a činnosti zamerané na preven-

tívne opatrenia vedúce k zlepšeniu zdravotného stavu a zvý-

šeniu zdravotného povedomia. Pri pravidelnom periodickom

opakovaní sledovania zdravotného uvedomenia (každých 5

rokov) budeme vedieť zhodnotiť a porovnať ukazovatele, kto-

ré vyjadrujú hodnotenie vlastného zdravia, ale aj zmenu v ná-

zoroch, postojoch, návykoch v našej populácii.

Kľúčové slová: Zdravotné uvedomenie. Životný štýl. Ochrana

a podpora zdravia. Prevencia.

ABSTRACT

Basis: Questionnaire survey Health consciousness and beha-

viour of inhabitants of the SRc in the year 2013 was realized

by PHA SR and RPHA in SR. Monitoring of health conscious-

ness and behaviour of inhabitants of the SR was focused on

most serious risk factors and their occurrence in population.

Aim: The aim of survey was to find out important attributes of

health consciousness and behaviour of inhabitants of the

Slovak Republic in the year 2013 in relation to more effective

creation of health-educational activities.

Group and methods: The research was carried out in the form

of questionnaire method. Selection of respondents according

to gender and place of residence (town/village) and number of

respondents for respective area towards RPHA in SR was

exactly set and divided into 3 age categories: 15 - 24 years, 25

- 64 years, over 65 years. Research sample had 3679 respon-

dents (1840 men and 1839 women) from 15 to 95 years.

Collection of data was carried out on the whole territory of the

Slovak Republic during two months: May and June. For

statistical processing of questionnaires software program Epi

Data 3.1 was used, in which a database for input of obtained

results was created. Results were consequently processed by

means of statistical program SPPS 14 for Windows.

Results: From questionnaire survey we found out behaviour of

inhabitants in the SR in areas: mental and physical activity,

usage of illegal and legal drugs, boarding and consummation

of foodstuffs. We have also found out behaviour of inhabitants

in area of physical activity, occurrence of selected diseases,

attitude towards own health and protection of health, attitude

towards prevention. Statistically significantly, men have better

sleep quality than women. The most of respondents stated that

during the last 12 months they did not use drug, more than half

of respondents do not smoke – statistically significantly more

women than men. Men consume alcoholic beverages more

often and in bigger scale than women. With higher respondent

age, interest in regular physical activity is decreasing and also

with higher age number of respondents suffering from chronic

disease is increasing. Occurrence of chronic diseases cul-

minates in age group 65+.

Conclusion: Based on results of health consciousness and

behaviour of inhabitants of the Slovak Republic we can

worthier and more effectively direct educational activities and

activities focused on prevention measures leading to impro-

vement of health status and raising of health consciousness. In

regular periodic repeating of monitoring of health conscious-

ness (every 5 years) we will be able to evaluate and compare

indicators, which express evaluation of own health but also

change in opinions, attitudes and habits in our population.

Key words: Health consciousness. Life style. Health

protection and promotion. Prevention.


69

ÚVOD

Zdravotné uvedomenie a správanie občanov vy-

povedá o ich vzťahu k vlastnému zdraviu a o jed-

nom z možných vplyvov na ich zdravotný stav. Je

založené na osobnej zodpovednosti za vlastné

zdravie a za zdravie svojich najbližších, ale i širšej

spoločnosti. Je základom pre znižovanie chorob-

nosti a úmrtnosti a je predpokladom pre zvyšo-

vanie strednej dĺžky života.

Úrad verejného zdravotníctva Slovenskej repub-

liky a regionálne úrady verejného zdravotníctva

v Slovenskej republike v roku 2013 realizovali do-

tazníkový prieskum „Zdravotné uvedomenie

a správanie sa obyvateľov Slovenskej republiky

v roku 2013“. Sledovanie zdravotného uvedomenia

a správania sa obyvateľov SR v roku 2013 bolo za-

merané na sledovanie výskytu rizikového správa-

nia a faktorov, ktoré vedú k predchádzaniu pred-

časných úmrtí a k znižovaniu chorobnosti.

CIEĽ

Cieľom prieskumu bolo identifikovať determi-

nanty zdravotného uvedomenia a správania sa ob-

čanov Slovenskej republiky v roku 2013 s cieľom

plánovania a realizácie intervencií v oblasti výcho-

vy k zdraviu, legislatívy, poradenskej a preven-

tívnej činnosti v zdravotníckych zariadeniach a

vo verejnom zdravotníctve.

SÚBOR

Výber respondentov podľa pohlavia a miesta

bydliska (mesto/vidiek), taktiež počet responden-

tov pre príslušnú oblasť k RÚVZ v SR bol rozde-

lený na 3 vekové kategórie: od 15 - 24 rokov,

od 25 - 64 rokov, nad 65 rokov.

Výskumnú vzorku tvorilo 3679 respondentov

(1840 mužov a 1839 žien) vo veku od 15 do 95 ro-

kov. Najpočetnejšiu vekovú skupinu tvorili res-

pondenti vo veku 25 – 64 rokov (38,4%), následne

veková skupina menej ako 25 rokov (30,9%) a

veková skupina nad 65 rokov (30,7%). Vo vekovej

skupine od 15 do 24 rokov bolo 1137 respondentov

(584 mužov a 563 žien), vo vekovej skupine od 25

do 65 rokov bolo 1413 respondentov (704 mužov

a 709 žien). Tretiu skupinu tvorili respondenti nad

65 rokov. V tejto skupine bolo 1129 respondentov

(562 mužov a 567 žien) (Graf 1).

Vzhľadom k pohlaviu v jednotlivých vekových

skupinách bolo zastúpenie pohlaví približne rovna-

ké. Priemerná výška mužov bola 178 cm, žien 165

cm, priemerná hmotnosť mužov bola 82,09 kg,

žien 67,03 kg. Muži z celého súboru mali v prie-

mere 44,77 rokov, ženy 45,40 rokov.

Graf 1 Percentuálne rozloženie respondentov podľa

veku a pohlavia

METODIKA

Prieskum sa realizoval dotazníkovou metódou.

Zber údajov prebiehal na celom území Slovenskej

republiky počas dvoch mesiacov: máj a jún 2013.

Na spracovanie dotazníkov bol použitý softwarový

program Epi Data 3.1, v ktorom bola vytvorená

databáza na vkladanie zistených údajov. Výsledky

boli následne spracované pomocou štatistického

programu SPPS 14 for Windows. Pri porovnávaní

početnosti jednotlivých premenných v tabuľkách

frekvencií bol taktiež použitý chí –kvadrát test, ak

je p-hodnota nižšia ako zvolená hladina význam-

nosti (hladina významnosti je 5% t.j. p<0,05), zna-

mená to, že rozdiel medzi početnosťami premen-

ných je štatisticky významný. Pre niektoré kotin-

genčné tabuľky typu 2x2 bolo počítané aj odds

ratio (ďalej OR) a 95% interval spoľahlivosti pre

toto OR (ďalej 95% CI). Pri porovnaní priemer-

ných hodnôt niektorých premenných bolo zisťo-

vané, či má premenná normálne rozdelenie v sku-

pinách, na zistenie normality bol použitý Shapiro-

Wilkov test a podľa výsledku potom použité

parametrické testy: dvojvýberový Studentov test,

respektíve neparametrické testy – dvojvýberový

Mannov-Whitneyov test.

VÝSLEDKY

Z dotazníkového prieskumu sme zistili správanie

sa obyvateľov SR v oblastiach: duševnej a psychic-

kej aktivity, užívania nelegálnych a legálnych

drog, stravovania a konzumácie potravín. Taktiež

sme zistili správanie sa obyvateľov v oblasti pohy-

bovej aktivity, výskytu vybraných ochorení, tiež

postoja k vlastnému zdraviu a jeho ochrane, ku sa-

motnej prevencii.

Duševná a psychická aktivita

Polovica (50%) respondentov uviedla, že spí 7 - 8

hodín denne. Väčšina respondentov (62,3%) uvie-


70

dla, že spí 7 - 8 hodín alebo viac ako 8 hodín

denne. So zvyšujúcim sa vekom zreteľne ubúda

tých, ktorí spia 7 - 8 hodín denne. Kým vo vekovej

skupine menej ako 25 rokov uviedlo, že spí denne

7 - 8 hodín 55% respondentov, tak vo vekovej sku-

pine 25 - 64 rokov uviedlo, že spí denne 7-8 hodín

51,7% respondentov. Vo vekovej skupine 65+

uviedlo, že spí denne 7 - 8 hodín len 42,9% respon-

dentov. Môžeme skonštatovať, že s pribúdajúcim

vekom sa dĺžka spánku skracuje. Čo sa týka

kvality spánku, tak väčšina respondentov (81,3%)

uviedla, že ich kvalita spánku je dobrá. Štatisticky

významne viac dobrú kvalitu spánku uviedlo 83,5

% mužov ako žien (79%). Zlú kvalitu spánku

uviedlo 18,7% respondentov. Štatisticky významne

zlú kvalitu spánku uviedlo viac žien (21%) a

16,5% mužov. Uvedené potvrdzuje fakt, že v

starobe sa potreba spánku skracuje a jeho kvalita

klesá, čo je prirodzeným javom sprevádzajúcim

starobu (Graf 2).

Graf 2 Percentuálne rozloženie odpovedí respon-

dentov na otázku: „Koľko hodín denne spíte?“ podľa

vekových kategórií

Väčšina respondentov (86,8%) uviedla, že má

dobrú psychickú kondíciu. Štatisticky významne

viac mužov (88,8%) uviedlo, že má dobrú psy-

chickú kondíciu ako žien (84,7%). Môžeme skon-

štatovať, že muži majú vyššiu fyzickú a psychickú

kondíciu (vyššiu psychickú a fyzickú odolnosť)

ako ženy.

Užívanie nelegálnych a legálnych drog

Fajčenie tabakových výrobkov - väčšina respon-

dentov 66,3% uviedla, že nefajčí. Čo sa týka po-

hlavia štatisticky významne viac žien (74,6%) ako

mužov (58,1%) uviedlo, že nefajčí. Fajčiť prestalo

štatisticky významne viac mužov (15,9%) ako žien

(8,0%). Štatisticky významne viac mužov uviedlo,

že fajčí (26%) ako žien (17,4%). Prieskum

potvrdil, že mladšie vekové kategórie fajčia viac.

Najviac respondentov (30,8%) ktorí uviedli, že faj-

čia, bolo vo vekovej skupine menej ako 25 rokov.

Štatisticky významne viac mužov (33,2%) ako žien

(28,4%).Vo vekovej skupine 25 - 64 rokov

uviedlo, že fajčí 23,8% respondentov. Štatisticky

významne viac mužov (29,6%) ako žien (17,9%).

Najmenej respondentov (9,9%), ktorí uviedli, že

fajčia, bolo vo vekovej skupine 65+. Štatisticky

významne viac mužov (14,1%) ako žien (5,8%). Z

pohľadu veku zároveň pribúda tých, ktorí prestali

fajčiť. Najviac respondentov (14,4%), ktorí uviedli,

že prestali fajčiť bolo vo vekovej skupine 65+. Šta-

tisticky významne viac mužov (21,2%) ako žien

(7,8%). Vo vekovej skupine 25 - 64 rokov prestalo

fajčiť 12,4% respondentov a vo vekovej skupine

menej ako 25 rokov prestalo fajčiť 9% respon-

dentov. Prieskum zároveň potvrdil, že staršie veko-

vé skupiny fajčia menej. Najviac respondentov

(75,6%), ktorí nefajčia bolo vo vekovej skupine

65+. Štatisticky významne viac žien (86,4%) ako

mužov (64,8%). Vo vekovej skupine 25 - 64 uvie-

dlo, že nefajčí 63,8% respondentov a vo vekovej

skupine menej ako 25 rokov uviedlo, že nefajčí

60,2% respondentov. Potvrdilo sa, že nefajčiari sú

väčšinou tí, ktorí nikdy neskúšali fajčiť. Väčšina

respondentov (55,2%), ktorí sú v súčasnosti nefaj-

čiari uviedli, že v minulosti nikdy neskúšali fajčiť.

Štatisticky významne viac žien (65%) ako mužov

(44%) (Graf 3).

Graf 3 Percentuálne rozloženie odpovedí respondentov

na otázku „Fajčíte? podľa pohlavia

Čo sa týka počtu rokov fajčenia väčšina respon-

dentov 49,4% uviedlo, že fajčí 10 a viac rokov.

Štatisticky významne viac mužov (54,6%) ako žien

(41,2%). Štatisticky významne viac žien (44,8%)

uviedlo, že fajčí menej ako 5 rokov ako mužov

(31,5%).

Čo sa týka počtu vyfajčených cigaretových vý-

robkov denne, väčšina respondentov 63,3% uvie-

dla, že vyfajčí denne menej ako 10 ks. Štatisticky

viac žien (73,8%) uviedlo, že vyfajčí menej ako 10

cigariet ako mužov (56,4%). Štatisticky významne

viac mužov (36%) ako žien (24,1%) uviedlo, že

vyfajčí 10 - 20 ks cigariet denne. Ukázalo sa, že


71

viac fajčia muži ako ženy. Zároveň muži fajčia

dlhšie (čo sa týka počtu rokov) a viac kusov

cigaretových výrobkov denne ako ženy.

Alkohol - viac ako polovica respondentov

(60,6%) uviedla, že konzumuje destiláty len zried-

ka alebo nikdy. Približne 2% respondentov konzu-

muje destiláty každý deň alebo obdeň. Až 9,4%

respondentov konzumuje destiláty 1 až 2-krát týž-

denne. Jeden alebo 2-krát mesačne konzumuje

destiláty 28,1% respondentov. Štatisticky význam-

ne viac mužov ako žien uviedlo, že konzumuje

destiláty vo vyššej miere vo všetkých uvedených

kategóriách (každý deň/obdeň, 1 až 2-krát týž-

denne, 1 až 2-krát mesačne a zriedka alebo nikdy)

(Graf 4).

Graf 4 Frekvencia konzumácie destilátov podľa

pohlavia

Približne 43% respondentov uviedlo, že konzu-

muje pivo len zriedka alebo nikdy. Až 7,4% res-

pondentov konzumuje pivo každý deň/obdeň. Až

23,5% respondentov konzumuje pivo 1 až 2-krát

týždenne. Jeden alebo 2-krát mesačne konzumuje

pivo 25,9% respondentov. Štatisticky významne

viac mužov ako žien uviedlo, že konzumuje pivo

vo vyššej miere vo všetkých uvedených kate-

góriách (každý deň/obdeň, 1 až 2-krát týždenne, 1

až 2-krát mesačne a zriedka alebo nikdy).

Polovica respondentov 46,8% uviedla, že konzu-

muje víno len zriedka alebo nikdy. Každý deň

alebo obdeň víno konzumuje 2,5% respondentov.

Až 14,4 % respondentov konzumuje víno 1 až 2-

krát týždenne. Jeden alebo 2-krát mesačne kon-

zumuje víno 36,3% respondentov. Štatisticky

významne viac mužov ako žien uviedlo, že kon-

zumuje víno vo vyššej miere vo všetkých uvede-

ných kategóriách (každý deň/obdeň, 1 až 2-krát

týždenne, 1 až 2-krát mesačne a zriedka alebo

nikdy).

Pravidelná konzumácia alkoholu sa v prieskume

potvrdila najmä u mužov vo vyššom veku pri kon-

zumácii piva. Približne 15 % mužov vo veku od 35

rokov do 65 rokov a viac konzumuje pivo každý

deň alebo obdeň. Môžeme konštatovať, že so stú-

pajúcim vekom sa zvyšuje aj pravidelná konzu-

mácia piva (každý deň/obdeň).

Stravovanie a konzumácia potravín

Prieskum zdravotného uvedomenia zistil, že

polovica (42,0%) respondentov pije mlieko každý

deň/obdeň. So stúpajúcim vekom sa u respon-

dentov znižuje pitie mlieka každý deň/obdeň.

Za pozoruhodné môžeme konštatovať, že viac

(58,0%) mužov ako (48,1%) žien mladšej vekovej

kategórie (menej ako 25 rokov) pije mlieko každý

deň/obdeň. Väčšina respondentov (45%) konzu-

muje syry a jogurty každý deň/obdeň a to viac

(50,2%) žien ako (39,9%) mužov. Takmer rovnako

(42,2%) respondentov konzumuje surovú zeleninu

1 až 2-krát týždenne. Viac žien (35,8%) ako mužov

(26,2%) konzumuje každý deň/obdeň surovú zele-

ninu. Potvrdilo sa, že mladšie vekové kategórie

konzumujú častejšie každý deň/obdeň ovocie.

Mladšie ženy (60%) vo veku menej ako 25 rokov

častejšie konzumovali každý deň/obdeň ovocie ako

muži (47,5%) v rovnakej vekovej kategórii. Väčši-

na (58,1%) respondentov konzumuje bravčové

mäso 1 až 2 týždenne a to štatisticky významne

viac mužov (64,3%) ako žien (51,9%). Väčšina

respondentov (72,4%) konzumuje hydinu 1 až 2

krát týždenne. Respondenti vo veku od 25 - 64

rokov konzumujú častejšie 1 až 2-krát do týždňa

(76,3%) hydinu ako respondenti vo veku menej

ako 25 rokov (64,7%). V porovnaní s konzumáciu

s bravčovým mäsom, hovädzie mäso konzumuje

1 až 2-krát týždenne podobne viac (37,2%) mužov

ako (22,8%) žien. Za pozoruhodné považujeme

konzumáciu rýb v mladšom veku (menej ako 25

rokov) 1 až 2 -krát týždenne u mužov (30%) čas-

tejšie ako u žien (21,8%). Respondenti vo veku

od 25 - 64 rokov konzumujú častejšie 1 až 2-krát

mesačne (59,1%) ryby čerstvé, mrazené ako res-

pondenti vo veku menej ako 25 rokov (51,2%).

Väčšina (45,7%) respondentov konzumuje ryby –

konzervy a rybie šaláty 1 až 2-krát mesačne a to

viac muži (46,5%) ako ženy (44,9%). Za zaují-

mavé môžeme považovať, že vo vekovej kategórii

45 – 54 rokov štatisticky významne častejšie

(51,7%) viac ženy ako (40,2%) muži toho istého

veku konzumujú ryby – konzervy, rybie šaláty.

Väčšina respondentov (71,2%) konzumuje ryžu 1

až 2-krát týždenne. Respondenti vo veku od 25 -


72

64 rokov konzumujú ryžu (74,0%) častejšie 1 až

2-krát týždenne ako respondenti vo veku menej

ako 25 rokov (69,0%). Väčšina respondentov

(45,9%) konzumuje strukoviny 1 až 2-krát týž-

denne. So stúpajúcim vekom u respondentov sa

zvyšuje konzumácia strukovín 1 až 2-krát týž-

denne. Väčšina (71,9%) respondentov konzumuje

zemiaky 1 až 2-krát týždenne. Každodennú /

obdennú konzumáciu zemiakov preferuje viac

(18,3%) mužov ako (14,3%) žien.

Pohybová aktivita

Z výsledkov prieskumu konštatujeme, že viac

ako polovica respondentov (62,5%) sa nevenuje

pravidelne žiadnemu športu, z toho 66,5% žien a

58,2% mužov. So stúpajúcim vekom u respon-

dentov klesá záujem o pravidelnú pohybovú

aktivitu (Graf 5).

Graf 5 Percentuálne rozloženie odpovedí respon-

dentov, ktorí sa pravidelne venujú nejakému športu

podľa pohlavia a veku

Väčšina respondentov (34,4%) uprednostňuje zo

športovej aktivity prechádzky, z toho 40,3% žien a

28,4% mužov.

Za zaujímavé možno považovať zvýšený záujem

o namáhavý tréning alebo vrcholový šport u

mužov (13,7%) a u žien (4,9%). So stúpajúcim

vekom sa znižuje záujem u respondentov o

namáhavé cvičenie alebo vrcholový šport. Napriek

tomu sa vo vekovej skupine od 45+ zvyšuje

záujem o prechádzky. Za pozoruhodné možno

konštatovať, že viac mužov (26,5%) ako žien

(16,2%) sa venuje počas týždňa viac ako 3,5 hodín

pohybovej aktivite. So stúpajúcim vekom u ľudí

klesá počet hodín venovaných pohybovej aktivite

počas týždňa. Viac mužov (27,9%) ako žien

(20,3%) z mesta sa venuje počas týždňa viac ako

3,5 hodín športu. Tento rozdiel je štatisticky

významný.

Výskyt vybraných ochorení

Celkový pocit zdravia je významným indiká-

torom životnej pohody. Z celkového súboru sa

45,7% mužov a štatisticky významne viac žien

(49,5%) vyjadrilo, že trpí dlhodobou chorobou

alebo zdravotným problémom dlhšie ako 6

mesiacov. So stúpajúcim vekom sa zvyšuje aj

počet respondentov, ktorí trpia dlhodobou choro-

bou. Skupina respondentov vo veku do 25 rokov

uviedla, že dlhodobou chorobou trpí 20% žien a

22,2% mužov. V skupine od 25 - 64 rokov trpí

dlhodobou chorobou štatisticky významne menej

40,2% mužov ako 46,7% žien. Výskyt dlhodobých

ochorení kulminuje v skupine 65 a viac ročných.

Vo vekovej skupine 65+ uviedlo, že trpí dlhodobou

chorobou alebo zdravotným problémom dlhšie ako

6 mesiacov 78,6% mužov a 80,1% žien, čo je

takmer štvornásobok ako v skupine do 25 rokov.

Najčastejšie choroby, ktoré uvádzali respondenti

ako choroby, ktorými trpia, sú: vysoký krvný tlak

(29,3%), alergia (18,3%, z toho u mužov 16,4% a

u žien 20,3% - rozdiel je štatisticky signifikantný),

ischemická choroba srdca (9,8%), diabetes mellitus

7,5%, následky úrazu (4,1%), mozgová porážka

(2,5%), nádorové ochorenie (2,6%). Nešpecifické

iné ochorenia sa vyskytujú u 22,8% respondentov

(19,7% mužov a 25,9% žien). Rozdiel medzi

pohlavím je taktiež štatisticky významný (Graf 6).

Graf 6 Percentuálne rozloženie výskytu ochorení

podľa pohlavia

Z hľadiska rozloženia BMI, na základe získaných

údajov, má 45,8% respondentov z celkového

súboru normálnu hmotnosť, podvýživu 4,8%

respondentov, nadváhu 34,8% respondentov a

15,4% trpí rôznymi stupňami obezity (I.,II.,III.).

Priemerné BMI mali muži 26,01 a ženy 24,69.

Môžeme konštatovať, že so stúpajúcim vekom sa

zvyšuje počet respondentov, ktorí uviedli, že trpia

nadváhou a obezitou.

Postoj k zdraviu a jeho ochrane

Až respondentov (92,6%) uviedla, že si myslí, že

môže ovplyvniť dĺžku svojho života spôsobom ako

žije a stará sa o svoje zdravie. Čo sa týka pohlavia

respondenti uviedli, že môžu ovplyvniť dĺžku

svojho života spôsobom ako sa starajú o svoje


73

zdravie takmer rovnako ženy (93,1%) aj muži

(92,2%). Môžeme skonštatovať, že respondenti

majú vysokú mieru zdravotného povedomia, je len

otázka v akej miere ho aj uplatňujú vo svojom

živote (Graf 7).

Graf 7 Percentuálne rozloženie odpovedí

respondentov na otázku „Myslíte si, že človek môže

ovplyvniť dĺžku svojho života spôsobom ako žije a stará

sa o svoje zdravie? podľa veku

Z pohľadu vekových skupín sa ukázala

zaujímavá skutočnosť, že čím je človek starší, tým

menej si myslí, že môže ovplyvniť dĺžku svojho

života spôsobom ako sa stará o svoje zdravie.

Kým vo vekovej skupine menej ako 25 rokov

uviedlo, že môže ovplyvniť dĺžku svojho života

spôsobom ako žije a stará sa o svoje zdravie

najviac 97,2% respondentov, tak vo vekovej

skupine 25 – 64 rokov uviedlo, že si to myslí

94,8% respondentov. A vo vekovej skupine 65+

uviedlo, že si to myslí 87% opýtaných.

Prevencia

Podľa realizovaného prieskumu iba 53,3% žien z

opýtaných respondentiek absolvovalo za

posledných 12 mesiacov preventívnu gyneko-

logickú prehliadku. Ženy vo veku 25 - 44 rokov

(80%) absolvovali preventívnu prehliadku vo

vyššej miere ako ženy vo veku 55 – 65+ (50%).

Preventívne mamografické vyšetrenie absolvovalo

za posledných 12 mesiacov len 25% žien. Zhruba

rovnaký počet mužov (10,2%) a žien (10,5%) sa

zúčastňuje pľúcnej preventívnej prehliadky za

posledných 12 mesiacov. Štatisticky významne

viac mužov (17,1%) ako žien (5,8%) sa za posled-

ných 12 mesiacov zúčastnilo urologickej preven-

tívnej prehliadky. Štatisticky významný rozdiel bol

v absolvovaní urologickej preventívnej prehliadky

za posledných 12 mesiacov medzi mužmi a ženami

aj vo vekových kategóriach 25 - 64 rokov a 65+.

Štatisticky významne viac mužov (19%) ako žien

(9,5%) sa za posledných 12 mesiacov nezúčastnilo

žiadnej preventívnej prehliadky. Približne 2 krát

viac mužov sa za posledných 12 mesiacov

nezúčastnilo žiadnej preventívnej prehliadky v

porovnaní so ženami (Graf 8).

Graf 8 Percentuálne rozloženie absolvovanie preven-

tívnych prehliadok u obyvateľov SR za posledných 12

mesiacov podľa pohlavia

DISKUSIA

Cieľom nášho prieskumu bolo identifikovať

determinanty zdravotného uvedomenia a správania

sa občanov Slovenskej republiky v roku 2013 s

cieľom plánovania a realizácie intervencií v oblasti

výchovy k zdraviu, legislatívy, poradenskej a

preventívnej činnosti v zdravotníckych zariade-

niach a vo verejnom zdravotníctve. V dotazní-

kovom prieskume sme porovnali zdravotné

uvedomenie a zdravotný štýl v 3 vekových

kategóriách: od 15 - 24 rokov, od 25 - 64 rokov,

nad 65 rokov.

Analýzy prieskumov zdravotného stavu a

výskytu rizikových faktorov na Slovensku pouká-

zali na stále alarmujúco vysoký výskyt závažných

rizikových faktorov životného štýlu a na naďalej

pretrvávajúcu značnú nerovnosť v zdraví medzi

pohlavím a vekovými skupinami. Vzdelanie,

zdravotné uvedomenie, postoje a zvyky majú

vplyv na celkový životný štýl.

V súvislosti s plánovaním, realizáciou a hodno-

tením intervencií v oblasti podpory zdravia je

nevyhnutné poznať stav a trendy v oblasti výskytu

rizikových faktorov. Z tohto dôvodu sa vykonali a

vykonávajú viaceré reprezentatívne prieskumy:

EHES - European Health Examination Survey,

EHIS - European Health Interview Survey,

ZUaSO v SR - Zdravotné uvedomenie a sprá-

vanie sa obyvateľov SR.

Zo spomínaných prieskumov EHES, EHIS

a ZUaSO v SR porovnáme, ako príklad na disku-

siu, prevalenciu fajčenia, nadváhy a obezity.


74

Z výsledkov ZUaSO v SR sa zistilo, že denne fajčí

13,5% obyvateľov, podľa EHES fajčí denne

18,00% a podľa EHIS 19,5%. Na základe výsled-

kov ZUaSO v SR príležitostne fajčí 8,2% respon-

dentov, 10,5% respondentov podľa prieskumu

EHES, podľa výsledkov EHIS príležitostne fajčí

9,0% respondentov.

V tabuľke 2 uvádzame porovnanie rozloženia

BMI u obyvateľov SR v prieskumoch ZUaSO

v SR, EHIS a EHES.

Tabuľka 1 Prevencia fajčenia u obyvateľov SR v prieskumoch ZUaSO v SR, EHIS a EHES

Prevalencia fajčenia ZUaSO SR EHES EHIS

Denne fajčí 13,5 % 18,0 % 19,5 %

Fajčí príležitostne 8,2 % 10,5 % 9,0 %

Tabuľka 2 Porovnanie rozloženia BMI u obyvateľov SR v prieskumoch ZUaSO v SR, EHIS a EHES

BMI ZUaSO v SR EHES EHIS

Normálna hmotnosť 45,8 % 35,2 % 46,6 %

Nadváha 34,8 % 36,2 % 35,7 %

Obezita 15,4 % 25,6 % 15,1 %

Na základe výsledkov Zdravotného uvedomenia

a správania sa obyvateľov SR, EHES a EHIS

vieme hodnotnejšie a efektívnejšie smerovať akti-

vity, edukácie a činnosti zamerané na preventívne

opatrenia vedúce k zlepšeniu zdravotného stavu a

zvýšeniu zdravotného povedomia. Pri pravidelnom

periodickom opakovaní sledovania zdravotného

uvedomenia a spomínaných prieskumov budeme

efektívnejšie vedieť zhodnotiť a porovnať ukazo-

vatele, ktoré vyjadrujú hodnotenie vlastného zdra-

via, ale aj zmenu v názoroch, postojoch, návykoch

v našej populácii k zdravému životnému štýlu

a prevzatiu plnej zodpovednosti za svoje zdravie.

ZÁVER A ODPORÚČANIA

Na základe výsledkov zdravotného uvedomenia

a správania sa obyvateľov SR vieme hodnotnejšie

a efektívnejšie smerovať edukačné aktivity a

činnosti zamerané na preventívne opatrenia vedú-

ce k zlepšeniu zdravotného stavu a zvýšeniu

zdravotného povedomia. Pri pravidelnom periodic-

kom opakovaní sledovania zdravotného uvedo-

menia budeme vedieť zhodnotiť a porovnať uka-

zovatele, ktoré vyjadrujú hodnotenie vlastného

zdravia, ale aj zmenu v názoroch, postojoch,

návykoch v našej populácii

Odporúčania pre prax

Pokračovať v zdravotnej výchove obyvateľov

Slovenskej republiky s cieľom poskytnúť

informácie o možnostiach a spôsoboch

prevencie chorôb s dôrazom na motiváciu k

zmene rizikového správania. Zvyšovať infor-

movanosť širokej verejnosti prostredníctvom

masovo komunikačných prostriedkov.

Orientovať obyvateľov Slovenskej republiky k

individuálnej zodpovednosti za svoje zdravie.

Viesť populáciu k poznaniu svojich práv a

povinností v systéme zdravotnej starostlivosti, k

dôslednejšiemu využívaniu medicínskej preven-

cie a súčasne aj k využívaniu mechanizmov

vzájomnej a medzigeneračnej podpory.

Podporovať existujúce pozitívne trendy vo vý-

žive, podporovať trend zvýšenej konzumácie

zeleniny v akejkoľvek forme. Zvýšiť konzu-

máciu rýb. Znížiť konzumáciu kofeínových

nápojov hlavne v mladších vekových kategó-

riách. Zvýšiť príjem mlieka hlavne u starších

vekových kategóriách. Podporovať dôležitosť

pravidelnej pohybovej aktivity počas celého

života.

Pokračovať v zdravotno-výchovných aktivitách

zameraných na prevenciu drogových závislostí

(legálne, nelegálne drogy) hlavne vo vekovej

kategórii menej ako 25 rokov prostredníctvom

metód výchovného pôsobenia a vzorov zo

sociálneho prostredia.

Zdôrazňovať a všestranne motivovať najmä

mužskú časť populácie k účasti na preven-

tívnych lekárskych prehliadkach a následnému

ambulantnému liečeniu menších zdravotných

problémov, kým sa tieto stanú závažnejšími.

Propagovať význam preventívneho očkovania

proti chrípke, najmä vo vekovom období 25 –

64 rokov a u žien vo veku do 25 rokov.


ODKAZOV

AVDIČOVÁ, M. et al. Monitorovanie rizikových

faktorov chronických chorôb v SR. 2013.


75

Slovenská spoločnosť praktickej obezitológie,

ISBN 978-80-971460-0-9

European Health Examination (EHES), dostupné

na: http://www.ehes.info/

European Health Interview Survey (EHIS),

dostupné na internete: http://epp.eurostat.ec.

europa.eu/portal/page/portal/product_details/pu

blication?p_product_code=KS-RA-13-018

ROVNÝ, I. - OCHABA, R. 37. Dni zdravotnej

výchovy MUDr. Ivana Stodolu. Úrad verejného

zdravotníctva SR, Bratislava 2012, 154 – 155

s. ISBN 978-80-7159-214-3.

Správa o zdravotnom stave obyvateľstva SR za

roky 2009 - 2011, http://www.uvzsr.sk/index.

php?option=com_content&view=article&id=15

82%3Asprava-o-zdravotnom-stave-obyvatestva

-sr-za-roky-2009-2011&catid=108%3Amateria

ly-schvalene-vladou&Itemid=106

Zákon č.355/2007 Z.z. o ochrane, podpore a

rozvoji verejného zdravia a o zmene a doplnení

niektorých zákonov v znení neskorších

predpisov, dostupné na internete: http://www.

uvzsr.sk/docs/leg/355_2007.pdf


76

PODPORA ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU ZDRAVOTNÍKŮ A PACIENTŮ SE

ZAMĚŘENÍM NA NEKUŘÁCTVÍ V RÁMCI REALIZACE PROGRAMU WHO HEALTH

PROMOTING HOSPITALS AND HEALTH SERVICES A PROJEKTU WHO EUROPEAN

NETWORK OF SMOKE FREE HOSPITALS V ČESKÉ REPUBLICE

SUPPORTING HEALTHY LIFESTYLE OF MEDICAL WORKERS AND PATIENTS FOCUSSED

ON NON-SMOKING WITHIN THE WHO PROGRAMME HEALTH PROMOTING HOSPITALS

AND HEALTH SERVICES AND THE WHO PROJECT EUROPEAN NETWORK OF SMOKE

FREE HOSPITALS IN THE CZECH REPUBLIC

HAMPLOVÁ Lidmila, HULINSKÝ Petr

Vysoká škola zdravotnická o.p.s., Praha, Čská republika ABSTRAKT

Edukace ke zdravému životnímu stylu musí probíhat po celou

dobu života jedince od jeho nejútlejšího dětství až do stáří.

Úlohou zdravotnických pracovníků na všech úrovních je edu-

kace populace v oblasti zdravého životního stylu v rámci pri-

mární prevence a specifická edukace pacientů v rámci sekun-

dární a terciální prevence. Zdravotničtí pracovníci však kromě

motivace pacientů ke zdravému životnímu stylu musejí sami

svým chováním být příkladem svým pacientům. Projekty

WHO Health Promoting Hospitals and Health Services a

European Network of Smoke Free Hospitals realizované

v České republice jsou příkladem komunitní edukace a inter-

vence zdravotnických pracovníků a pacientů nemocnic

v oblasti zdravého životního stylu se zaměřením na boj proti

kouření.

Klíčová slova: Komunitní intervence. Nekuřácké nemocnice.

Nemocnice podporující zdraví. Podpora zdraví na pracovišti.

Výchova ke zdraví.

ABSTRACT

Education towards a healthy lifestyle must be provided from

childhood to senior age. The role of medical workers on all

levels is to educate the population in the topic of healthy

lifestyle framed by primary prevention, and specific secondary

and tertiary prevention. Apart from motivating patients

towards a healthy lifestyle, medical workers must represent an

ideal example for their patients. WHO projects Health

Promoting Hospitals and Health Services and European

Network of Smoke Free Hospitals carried out in the Czech

Republic are an example of community education and

intervention of medical workers and patients in the field of

healthy lifestyle focussed on the fight against smoking.

Key words: Hospitals supporting health. Smoke-free

hospitals. Health support at the workplace. Community

intervention. Education towards health.

ÚVOD

Podpora zdraví obecně je definována jako proces

umožňující lidem zvyšovat kontrolu nad svým

zdravím a neustále ho zlepšovat. Podporou zdraví

na pracovišti se rozumí souhrn organizačních,

vzdělávacích, motivačních a technických aktivit a

programů zaměřených tak, aby podporovaly zdra-

vý životní styl a vedly zaměstnance k ozdravění

vlastního životního stylu. V praxi se jedná napří-

klad o zavádění nekuřáckých programů, zvyšování

pohybové aktivity, prevenci traumatického poško-

zení z práce, programy na zvládání stresu, prevenci

a kontrolu obezity, ozdravění výživy, prevenci ná-

dorových, kardiovaskulárních a akutních respirač-

ních onemocnění. Výsledkem aktivit v oblasti pod-

pory zdraví na pracovišti je zvýšení produktivity

práce, snížení absencí, zvýšení pracovní morálky,

redukce stresu zlepšení kvality života zaměst-

nanců. Specifickým pracovištěm je nemocnice,

v níž kromě zaměstnanců dominuje populace pa-

cientů, jejichž zlepšení zdraví je prioritou činnosti

každého zdravotnického zařízení. Projekty WHO

Health Promoting Hospitals and Health Services a

European Network of Smoke Free Hospitals stimu-

lují k podpoře zdravého životního stylu současně

pacienty i všechny zaměstnance nemocnic.

METODIKA PODPORY ZDRAVÍ

VE ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVIŠTÍCH

ZE STRANY WHO

Program WHO Health promoting hospitals and

Health Services

V roce 1988 byly formulovány cíle programu

Světové zdravotnické organizace Health promoting

hospitals and Health Services - Nemocnice podpo-

rující zdraví a zdravotnické služby a v následu-

jících létech byly položeny základy pro vznik a

rozvoj mezinárodní sítě nemocnic podporujících

zdraví a zdravotní služby. Síť se řídí mezinárodně

uznávanými principy, zásadami, doporučeními,

standardy a na zdraví orientovanými ukazateli

pro nemocnice podporují zdraví.

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Stres


77

Metodickým vedením a řízením projektu Health

promoting hospitals and Health Services bylo po-

věřeno Centrum WHO evidence podpory zdraví

HPH Bispebjerg University Hospital. Centrum

společně s Regionální kanceláří WHO pro Evropu

vypracovalo program „Nemocnice podporující

zdraví“, v rámci kterého byla vytvořena „Meziná-

rodní síť nemocnic a organizací poskytující zdra-

votní služby podporující zdraví“ a Centrum koordi-

nuje celosvětově síť HPH, která v současné době

zahrnuje 33 členských států především evropského

kontinentu a přes 700 jednotlivých zdravotnických

zařízení. Rekrutují se především ze zemí s vyšší

kvalitou poskytované péče.

Filozofií projektu Health promoting hospitals and

Health Services je zlepšovat kvalitu poskytované

péče cestou integrace základních strategií podpory

zdraví do činnosti a kultury nemocničních zařízení.

Edukační a intervenční aktivity realizované v rám-

ci naplňování projektu se zaměřují na pacienty a

jejich příbuzné, zdravotnický personál a na vztahy

v rámci prostředí, ve kterém zdravotnické zařízení

funguje s důrazem na danou komunitu. Využívá se

prostředí a situace, pacienti jsou vzhledem ke

svému zdravotnímu stavu vnímavější vůči radám a

informacím vedoucím ke změně rizikového chová-

ní. Program zároveň edukuje zdravotnický perso-

nál a přispívá tak k rozvoji lidských zdrojů a kapa-

cit daného zdravotnického zařízení a ovlivňuje tak

i jeho spokojenost. I při edukaci zdravotnického

personálu musejí být dodržovány všechny aspekty

správně prováděné edukace v rámci výchovy ke

zdraví. Edukace v ošetřovatelství je vždy součástí

poskytované zdravotní péče, je integrovaným prv-

kem ošetřovatelské praxe v oblasti podpory zdraví

pacientů. Nemocnicím zapojeným do programu je

umožněno vyzkoušet nové edukační metody, upo-

zornit na specifickou problematiku svého regionu

nebo případně nabídnout své zkušenosti jako

„příklady dobré praxe“ ostatním. Členské země a

jednotlivé nemocnice mohou své příklady „dobré

praxe“ prezentovat na serveru mezinárodní sítě

WHO Nemocnice podporující zdraví. Výsledky a

výstupy mezinárodních projektů přinášejí důležité

podklady a informace, ze kterých vycházejí

strategie a doporučení WHO.

V současné době jsou v České republice členy

sítě HPH nemocnice fakultní přímo řízené Minis-

terstvem zdravotnictví, např. Všeobecná fakultní

nemocnice v Praze, FN Motol, FN Olomouc, Ne-

mocnice Na Homolce, dále krajské nemocnice,

např. Nemocnice Jihlava, Nemocnice Pelhřimov,

Nemocnice Valašské Meziříčí, ale i menší okresní

či oblastní nemocnice, např. Oblastní nemocnice

Mladá Boleslav, Nemocnice Šumperk.

Program European Network of Smoke Free

Hospitals

S programem Health promoting hospitals and

Health Services úzce souvisí projekt European

Network of Smoke Free Hospitals, Evropská síť

nekuřáckých nemocnic. Důvodem vzniku tohoto

projektu a této mezinárodní organizace je skuteč-

nost, že kouření je nejvýznamnější odstranitelnou

příčinou úmrtnosti i nemocnosti v současném světě

a nemocnice jsou přirozeným centrem péče o

zdraví. Právě zapojení do projektu nekuřáckých

nemocnic je jednou z podmínek vstupu do sítě

Health promoting hospitals and health services.

Jasná formulace opatření v oblasti ochrany před

tabákovými výrobky je nutnou součástí systémů

jakosti certifikovaných dle evropských standardů

ISO. Nekuřácké nemocnice by se měly stát

standardem ve zdravotní péči v České republice.

Do projektu European Network of Smoke Free

Hospitals se v roce 2012 zapojila Všeobecná fa-

kultní nemocnice v Praze a její specializované

pracoviště Centrum pro závislé na tabáku, které při

VFN funguje již od roku 2005.

Snahou nemocnice je minimalizovat vliv aktiv-

ního i pasivního kouření na pacienty i veškerý per-

sonál. Prevalence kuřáctví u zdravotníků na všech

úrovních a ve všech oborech je dlouhodobě vyso-

ká. Kouřením se všeobecné sestry často snaží kom-

penzovat vysokou zátěž v klinické ošetřovatelské

praxi, ale i zátěž v domácí péči.

V praxi to znamená kontrolovat naplňování záka-

zu kouření ve všech prostorách nemocnice (výjim-

ku ze zákazu mají pouze psychiatrická oddělení

a oddělení pro léčbu závislostí). Dále informovat

pacienty i personál o dopadech kouření a motivo-

vat je k odvykání, a především poskytnout přístup

k léčbě závislosti na tabáku všem, kteří to potře-

bují. Cílem je, aby každý zdravotník prováděl u

svých pacientů tzv. minimální intervenci k odvy-

kání kouření a byl pro ni vyškolen. U silně zá-

vislých kuřáků pak následuje intervence ve specia-

lizovaném Centru pro závislé na tabáku. Centrum

je zaměřené na léčbu pacientů a personálu nemoc-

nice, výzkum a pregraduální i postgraduální vzdě-

lávání lékařů i veřejnosti. Věnuje se také imple-

mentaci nejnovějších psycho- i farmakoterapeutic-


78

kých na důkazech založených metod léčby

závislosti na tabáku, metodicky vede a řídí ostatní

centra v rámci ČR. Centrum pro závislé na tabáku

má přes 500 nových pacientů ročně. Jedná se v

naprosté většině o kuřáky silně závislé na nikotinu

a silně motivovaní přestat. Úspěšnost kolem 30 %

vyléčených z řad zaměstnanců a pacientů nemoc-

nice i široké veřejnosti je dobře srovnatelná se

špičkovými pracovišti ve světě, například s podob-

ným centrem na Mayo Clinic v USA.

Hlavním přínosem programu pro VFN a další

zdravotnická zařízení zapojená do výše uvedeného

projektu je zkvalitnění péče, zejména zkrácení

doby hospitalizace pacientů, snížení počtu kompli-

kací, snížení mortality a snížení nákladů na péči.

Argumentací pro opatření podpory zdraví ve zdra-

votnickém zařízení je právě ekonomický kontext

zavedení programu HPH do systému sledování

klinických ukazatelů a kvality péče. Nejnižší

náklady na řešení komplikací a infekcí jsou v

případě, kdy žádné komplikace a infekce ne-

nastanou.

Dobře prokazatelný je například rozdíl v délce

hojení pooperační rány u kuřáka a nekuřáka.

Projekt Podpora sítě Center pro závislé na ta-

báku: vzdělávání personálu a zvýšení informo-

vanosti pacientů k podpoře celoplošné specia-

lizované léčby závislosti na tabáku

V souvislosti se zapojením do projektu European

Network of Smoke Free Hospitals požádala v roce

2012 Všeobecná fakultní nemocnice Ministerstvo

zdravotnictví o finanční příspěvek na projekt s náz-

vem Podpora sítě Center pro závislé na tabáku:

vzdělávání personálu a zvýšení informovanosti

pacientů k podpoře celoplošné specializované léč-

by závislosti na tabáku.

Projekt byl posouzen odbornou Komisí Minis-

terstva zdravotnictví pro přidělování dotací v rámci

dotačního řízení Národní program zdraví – projek-

ty podpory zdraví a byl doporučen k finanční pod-

poře. Cílovou skupinou edukace projektem byli

potenciálně všichni kuřáci se speciálním zaměře-

ním na adolescenty, seniory a pacienty se soma-

tickou a psychiatrickou komorbiditou přicházející

do nemocnic s Centrem pro závislé na tabáku

k hospitalizaci i ambulantně. Hlavním cílem pro-

jektu bylo zvýšit informovanost veřejnosti obecně i

specifických cílových skupin o důsledcích kouření

a o možnostech léčby závislosti na tabáku ve

specializované síti Center pro závislé na tabáku a

současně další zvyšování kvalifikace pracovníků

těchto center. Center pro závislé na tabáku je

aktuálně v ČR celkem 32, jsou součástí mnoha

větších nemocnic a zabývají se specializovanou

léčbou závislosti na tabáku. Dalším cílem projektu

byla metodická podpora začleňování jejich nemoc-

nic do sítí HPH a ENSH.

Tisk plakátů a letáků informujících o odvykání

kouření a možnosti specializované léčby v Cen-

trech pro závislé na tabáku včetně poskytnutí kon-

taktů na centra. Vytvoření a tisk brožury pro pa-

cienty center. Distribuce materiálů do jednotlivých

center a nemocnic, ve kterých jsou centra umís-

těna.

Tiskové materiály popisující poškození organis-

mu způsobené kouřením, stručně popsané možnos-

ti léčby (psychosociální intervence + farmako-

terapie) a kontakty na specializovaná Centra pro

závislé na tabáku. Zaměření letáků na různé cílové

skupiny dle aktuální potřeby.

Výsledky realizace projektu

V rámci realizace projektu byly vytvořeny

edukační materiály pro pacienty Center pro závislé

na tabáku ve spolupráci s Mayo Clinic Nicotine

Dependence Center v USA). V edukačním mate-

riálu je podrobně popsán mechanismus závislosti,

možnosti léčby, ilustrační obrázky, tabulky typic-

kých kuřáckých situací a náhradních řešení umož-

ňující doplnění pacientem. Všechny materiály byly

odborně recenzovány.

Jednalo se o edukační materiál - brožuru Sekněte

s cigaretami, než cigarety seknout s vámi. Brožura

je 16 stránkový materiál, který přibližuje pacien-

tům cesty, jak přestat kouřit, možnosti psycho i

farmakoterapie a také aktuální kontakty na všech

39 center pro závislé na tabáku v ČR.

Dalším edukačním materiálem vzniklým za fi-

nanční podpory Ministerstva zdravotnictví byly

letáky Kouření a kila a Kouření a těhotenství vyda-

né v počtu 15 000 kusů.

Všechny zdravotně výchovné materiály byly

distribuovány jednotlivým centrům, které letáky

rozšířily pacientům a zaměstnancům do svých

kmenových nemocnic.

Současně z finanční podpory MZ byla reali-

zována Konference center pro závislé na tabáku za

účasti zdravotníků z celé ČR. Odborná náplň i

diskuze v rámci konference byly hodnoceny účast-

níky jako přínosné pro jejich každodenní práci.


79

Kromě vlastních finančních zdrojů ze státního

rozpočtu získává Ministerstvo zdravotnictví na

podporu rozšiřování programu Health promoting

hospitals and Health Services a European Network

of Smoke Free Hospitals v České republice finance

přímo od WHO. WHO poskytuje pro zavedení a

implementaci svých prioritních programů odbor-

nou spolupráci a finanční podporu cestou

uzavírání dvouletých smluv, přičemž Ministerstvo

zdravotnictví se ve smlouvě zavazuje zajistit

koordinaci, poskytnout personál, materiální vyba-

vení a nezbytné místní náklady potřebné pro

odbornou spolupráci.

ZÁVĚR

V rámci bienální smlouvy mezi WHO a Minis-

terstvem zdravotnictví ČR na roky 2012-13 se

Česká republika zapojila do výzkumného projektu

Recognition Process, který je řízen Centrem WHO

HPH Bispebjerg University Hospital v Kodani.

Cílem výzkumného projektu je objektivně vyhod-

notit, zda proces podpory zdravotní péče a služeb

v nemocnicích skutečně přispívá ke zlepšení zdraví

pacientů i personálu. Do projektu se aktivně zapo-

jily nemocnice FN Motol, FN Olomouc, Nemoc-

nice Na Homolce, Nemocnice Jihlava, Nemocnice

Pelhřimov, Nemocnice Valašské Meziříčí a Oblast-

ní nemocnice Mladá Boleslav. Po vyhodnocení

projektu zapojené nemocnice obdrží od WHO

HPH informaci o výsledcích a získají certifikát.

VFN předložila do dotačního řízení na rok 2014

tento projet znovu. Inovujícím prvkem je kromě

cíleného zaměření na výše uvedené populační

skupiny jako v projektu z roku 2012 vytvoření

zdravotně výchovného materiálu týkajícího se dů-

sledků kouření a nabídky kouření pro pacienty

s roztroušenou mozkomíšní sklerózou. Leták s náz-

vem Kouření a roztroušená skleróza bude distri-

buován do jednotlivých RS center a center pro

závislé na tabáku v celé republice.


HLINOVSKÁ, J. a K. MORAVCOVÁ. Zátěž

všeobecných sester v klinické ošetřovatelské

praxi. Problematika ošetřovatelské péče

v Evropském roce občanů. Vysoká škola

zdravotnická, Praha, 2013, s. 43-53. [CD-

ROM]. ISBN 978-80-902876-8-6.

HŘIVNOVÁ, M. Stěžejní aspekty výchovy ke

zdraví. Olomouc: UP, 2010, 151 s. ISBN 978-

80-244-2503-0.

MAZALÁNOVÁ, A. a I. JAHODOVÁ. Význam

edukacie v ošetovaťelstve. In Problematika

ošetřovatelské péče v Evropském roce občanů.

Vysoká škola zdravotnická, Praha, 2013, s. 64-

69. [CD-ROM]. ISBN 978-80-902876-8-6.

NĚMCOVÁ, J. a J. HLINOVSKÁ. Výchovné

působení všeobecné sestry v domácí péči.

Revue ošetrovateľstva, sociálnej práce a

laboratórnych metodík. 2009, 15(2), s. 98.

ISSN 1335–5090.


80

HUDBOU A POHYBEM K TĚLESNÉ A PSYCHICKÉ HARMONII:

FYZIOLOGICKÉ A PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY

TOWARDS PHYSICAL AND MENTAL HARMONY THROUGH MUSIC AND MOVEMENT:

PHYSIOLOGICAL AND PEDAGOGICAL APPROACHES

KODEJŠKA Miloš

Katedra hudební výchovy, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Praha, Česká republika ABSTRAKT

Autor objasňuje výsledky práce kanadského neurologa a hu-

debníka prof. Daniela Levitina, který se zabýval neuro-

fyziologickými otázkami propojení hudby, pohybu, emocí,

představ u zdravých i nemocných lidí. Autor v článku

uplatňuje i vlastní zkušenosti v této oblasti. Představuje někte-

ré důležité práce českých osobností, které se angažují v oblasti

hudebně pohybové výchovy dětí a mládeže. Poukazuje na

nezastupitelné místo hudby a pohybu pro tělesné a psychické

zdraví a celkovou harmonizaci osobnosti.

Klíčová slova: Hudba. Pohyb. Mozková centra. Emoce.

Paměť. Pravá a levá hemisféra.

ABSTRACT: Author focuses on physiological and pedagogical intercom-

nection of music and movement in the process of ontogenetic

development. It clarifies the research results of Canadian

neurologist and musician Prof. Daniel Levitin who dealt with

neurophysiologic questions of interconnection of music,

movement, emotions, fantasy in healthy and unhealthy people.

The author of the paper applies his own experience in this

field. He introduces some important works of Czech perso-

nalities who get involved in the field of music and movement

education of children and youth. He points out to the

irreplaceable significance of music and movement for physical

and psychological health and overall harmonisation of human

personality.

Key words: Music. Movement. Brain centres. Emotions.

Memory. Right and Left Hemisphere.

ÚVOD

Člověka vždy fascinovalo hledat a objevovat

vysvětlení na nejrůznější tajemství vlastního

života. Jedním z těchto životních tajemství je vstup

a význam hudby v jeho vědomí. Řekl bych, že

hudba je poselství, prostředník a zprostředkovatel

rozumu a citu, smyslu pro krásu a určitě i ještě

něčeho vyššího, co určuje smysl celého našeho

života. Právě v mozku je ukryto tajemství onoho

Řádu, se kterým můžeme sdílet smysluplný

kontakt – dialog anebo ho porušovat a pak prožívat

jisté následky.

J. A. Komenský (1964) napsal, že na dobrém

počátku všechno záleží. Přisuzoval hudebnímu a

pohybovému rozvoji velký význam pro celý život.

Dnešní věda jeho geniální myšlenky plně potvrzuje

svými novými výzkumy, které v jeho době nebylo

možné uskutečnit. Učitel hudebně pohybové vý-

chovy si je vědom těchto pravd. Hodnoty hudby a

pohybu jsou stabilní ve všech dobách, charakte-

rizovaných nejrůznějšími proměnami politických a

společenských řádů. Hudba, pohyb a zdraví napl-

ňují smysl slova harmonie.

Hudba a pohyb z neurofyziologického hlediska

Příspěvek se zabývá hudbou a pohybem z neu-

rofyziologického hlediska, a to především v sou-

vislosti s lidským mozkem, protože hudba mimo

lidský mozek neexistuje. V částech šedé mozkové

kůry se nachází klíč k našemu životu – od narození

až po jeho fyzický konec. Každá nota začíná jako

vibrace, postupuje vzduchem do sluchového cen-

tra, rozechvěje bubínek. Uvnitř ucha se vibrace

proměňuje v nervové impulzy a dochází k jejich

následnému zpracování. Člověk je vnímá jako tóny

a melodie, které jsou propojeny rytmickou struk-

turou. V našem mozku tedy dochází k procesům, o

kterých jsme přesvědčeni, že je slyšíme v našem

okolí. Z těchto propojených komponentů vznikají

celky, které vnímáme jako hudbu.

Jsem přesvědčen o tom, že lidská přirozenost je

založena na propojení hudby a pohybu. Skuteční

hudebníci se většinou chovají přirozeně. Znamená

to, že se v rámci hudební produkce přirozeně pohy-

bují, což může posilovat všeobecný dojem poslu-

chačů z interpretace. Ovlivňuje to však i zpětně

samotný umělecký projev. Člověk nemusí být

zrovna profesionální hudebník, aby při poslechu

hudby například nepoklepával prsty nebo nehýbal

hlavou nebo trupem do rytmu. Vybízí ho k tomu

nejhlubší části mozku. V historii lidstva totiž byly

hudba a tanec vždy součástí jedné činnosti. Oddě-

lují se od sebe teprve několik set let, avšak jen

v západní civilizaci. A tak zejména u umělecké

produkce v koncertních síních lidé sedí a zakazují


81

si přirozenou reakci na hudbu, která by byla

určitým jejím zhmotněním.

Všichni máme určité vzpomínky na důležité

životní situace, které byly spojené s prožíváním

hudby. Podle kanadského vědce prof. Daniela

Levitina (2007) z Univerzity McGil, se v mozku

nacházejí určité tzv. neurofyzické štítky vázané na

vzpomínky, které považujeme za obzvlášť důležité.

Hudba zprostředkovává emoce, je to její důležitá

funkce zvláště v období dospívání. Dítě si volí

hudbu, která nejlépe vystihuje jeho životní styl,

hodnoty, které uznává, a které nejlépe vyjadřují i

jeho biorytmus (obr. 1). Takže i po mnoha letech

se člověku vybaví životní pocity a zážitky, které

prožíval, když zároveň zněla určitá hudba. Kdo by

si nevzpomenul na první taneční a v té souvislosti

ve svém nitru neslyšel taneční písně, nevybavoval

si první pohyby a „mimohudební okolnosti“?

Hudební vzpomínky jsou skutečným pramenem

našeho mládí, na které se nezapomíná.

Obrázek 1 Hudba, pohyb a emoce (archív autora)

Výzkum vlivu hudby na mozkové procesy

Odborná studie Levitina (2007) studuje mozek

populárního rockového zpěváka, hudebníka a skla-

datele Stinga (vlastním jménem Gordon Matthew

Thomas Sumner). Dotyčný docházel za profesorem

na Neurologický institut v Montrealu a podrobil se

hudebním experimentům spojeným s rentgenovými

vyšetřeními. Jeho osobní výpovědi byly velmi cen-

né. Profesor vyzval hudebníka, aby si představil

známou melodii. Přestože Sting ležel naprosto

klidně, část jeho mozku vyprovokovala jeho tělo

k drobnému mikropohybu. D. Levitin se domnívá,

že výsledek tohoto pokusu poukazuje k prastarému

evolučnímu spojení mezi hudbou, pohybem a

tancem. Vědec dále zjistil, že čím více člověk

reaguje na hudbu pohybem, tím více se u něj

v mozku aktivují nervová spojení, která mu přiná-

šejí pocity uspokojení a radostné nálady. Když se

chce člověk uvolnit nebo uklidnit, tak si zvolí urči-

tou hudbu, která ho do této nálady dostane. Na-

opak, když se chce „probrat“ z mentálního útlumu,

zvolí energickou hudbu. Musíme ovšem konsta-

tovat, že neexistuje skladba, která by měla na kaž-

dého stejný vliv.

Také v české společnosti jsou známé výzkumy

vlivu hudby na dítě již od jeho narození. V 60.

létech minulého století se uskutečňovaly v Praze

pod vedením primářky MUDr. Damborské. Proká-

zaly jednoznačně pozitivní vliv hudebních aktivit

dospělého na dítě již v kojeneckém období. Děti

zpěv matky nebo hru na zobcovou sopránovou

flétnu přijímaly většinou velmi vstřícně.

Je všeobecně známo, že houpání spojené s ti-

chým zpěvem dítě zklidní. Ale například vyhazo-

vání dítěte do výšky a jeho chytání v rytmu písně

nebo sloganu naopak evokuje jeho radost a vzru-

šení. Hudba pokládá v nejširším slova smyslu

základy pro jeho budoucí psychické založení.

Prožívání rytmu a melodie je v tomto smyslu velmi

důležité pro zdravý vývoj člověka. Provokuje

emoce a ty způsobují zdravý pohyb. Obráceně

rovněž platí, že určitý rytmický pohyb v člověku

evokuje hudbu propojenou s významnými život-

ními emocemi. Dětský mozek se rozvíjí prostřed-

nictvím hudby dokonce ještě před narozením,

neboť dítě vnímá matčin hlas, který rezonuje

kostmi.

Chceme se vzdělávat, být otevření novým obje-

vům. Mozek je až do konce života přizpůsobivý a

dokáže vytvářet nová a nová spojení. Když hraje-

me na nástroj anebo se hudebně pohybujeme,

utváří se mezi jednotlivými mozkovými centry

spojení. Tato mozková aktivita vede ke zvýšení

inteligence a zaměřování pozornosti. Chtěl bych

tato slova podpořit osobní zkušeností. Měl jsem

možnost spolupracovat s vynikajícími klavírními

umělci. Patnáct let jsem pořádal s profesorem

Boazem Sharonem z Floridské univerzity mis-

trovské klavírní kurzy mladých laureátů světových

klavírních soutěží v Konzervatoři Jana Deyla

v Praze. Zajímalo mě, jak je hudba ovlivňuje. Při

přibližně čtyřiceti rozhovorech jsem se klavíristů

dotazoval, jaké pocity provázejí jejich hru. Nej-

častěji uváděli pocity štěstí, radost, vzrušení, nad-


82

šení. Odkazovali se také na hudbu jako význam-

ného prostředníka lidské soudržnosti.

V hudebních tělesech anebo souborech dochází

k upevňování pocitů spříznění a důvěry, bývají

odstraněny projevy sociální apetence. Určitě velký

význam spočívá ve společné synchronizaci lidí při

hudebním nebo tanečním projevu (obr. 2). Hudba a

pohyb jsou k tomu nejlepším prostředkem. Vzpo-

meňme si na sportovní sokolské slety anebo spar-

takiády.

Obrázek 2 Synchronizace pohybu prostřednictvím

hudby (Zdroj: archív autora)

Významnou roli v lidském intelektu hrají paměť

a představivost. Například hudba J. S. Bacha doká-

že vytvořit monumentální představy nejenom

architektonické, ale i duchovní povahy. Ty jsou za-

loženy na dokonalosti řádu, v němž se nachází člo-

věk s pocitem obrovské zastřešující „životní klen-

by“. Taková hudba podněcuje osobnostní hodnoty

a evokuje v člověku tvořivost, založenou na res-

trukturalizaci, integrativitě, fluenci, senzitivitě,

zaměřenosti k cíli, nechuti setrvávat ve stále stej-

ných vzorcích lidského chování apod. Profesor

Levitin (2007) ve svém díle uvádí, že nehudebníci

a amaterští hudebníci mají tendenci používat

většinou pravou mozkovou hemisféru. Ale aktivní

hudebníci nebo hudební odborníci využívají obě

mozkové hemisféry. Pod vlivem hudební tvořivosti

totiž dochází k přenášení informací mezi pravou a

levou hemisférou.

Hudba je velmi užitečná také u starých a nemoc-

ných lidí, kteří zápasí s Parkinsonovým syndro-

mem nebo u lidí po mozkových příhodách. Ti

mohou velmi často provozovat hudbu například ve

formě hudebního pohybu anebo zpěvu, či jedno-

duché instrumentální hry. Jejich hudební projevy

se pak stávají často posledním prostředkem komu-

nikace se světem a taky jejich jedinou radostí. Tito

lidé nemohou mluvit, ale dokážou zpívat. Mají

velké problémy s chůzí, ale mohou uskutečňovat

elementární taneční a pohybové projevy. Mnozí si

pamatují z mládí nejrůznější hudební zážitky

spojené se zpěvem, hrou na hudební nástroj,

pohybem nebo činnostně pojatým poslechem, a to

přestože se u nich už projevuje i výrazně stařecká

demence.

Důležitost hudebně pohybové výchovy

Každá moudrá a poučená společnost by měla

dbát na rozvoj hudebního pohybu u dětí od jejich

narození až do posledního období života člověka,

protože nejdůležitější základy lze získat v dětství.

Dbejme na to, aby hudebně pohybová výchova

patřila do mateřských škol, do základních škol, aby

bylo dostatek nabídek a volnočasových aktivit pro

lidi dospělé i pro lidi staré a nemocné. Z tohoto

důvodu je potřebné, aby k hudebně pohybovým

aktivitám dětí patřily tělesné cviky spojené s hud-

bou, takzvaná Hra na tělo, scénické zachycení

obsahu písní, Hry se zpěvy nebo různé tance

řadové či kruhové.

Jednota hudby a pohybu má svůj základ v pohy-

bovém vyjadřování jednoduchých slov, sousloví,

vět a period. Děti se postupně odpoutávají od slov-

ního rytmu a učí se doprovázet např. říkadla nebo

písně hudebním rytmem. Z hlediska zdravého hu-

debního vývoje je důležité, aby si děti osvojovaly

základní pohybové projevy. K nim náleží např.

pohyby paží, poskoky, běh, pochod, švihové pohy-

by. Měly by se uskutečňovat prostřednictvím

instrumentálního doprovodu učitelky, pomocí hry

dětí na hudební rytmické a později melodické

nástroje.

Komplexní hudebně estetický zážitek přinášejí

Hry se zpěvy, které mají v českém prostředí

bohatou tradici podporovanou Věrou Mišurcovou

(1973). Děti jsou v nich zaměstnávány nejrůz-

nějšími hudebními činnostmi, v nichž se mohou

postupně střídat. Hry mají jednoduchá náznaková

vyjádření, což je dětem blízké. Na tomto místě chci

připomenout i celoživotní práci Boženy Viskupové

(1987, 1989), která ovlivnila svou odbornou a

praktickou činností práci desetitisíců učitelů hudby

v Česku a na Slovensku (obr. 3).


83

Obrázek 3 Hudebně pohybová výchova prof. Boženy

Viskupové z Prahy (Zdroj: archív autora)

Didaktickými otázkami propojení hudby a pohy-

bu ve škole se ovšem i v současné době zabývá

celá řada odbornic, které v souvislosti s proměnami

společnosti, vědním rozvojem a požadavky peda-

gogické reformy integrovaly tuto činnost s dalšími

uměleckými projevy, například s dramatickými

nebo muzikoterapeutickými aj. Patří mezi ně

například Lenka Pospíšilová, Jarmila Kotůlková,

Eva Jenčková, Eva Kulhánková, Ludmila Vacková

a další.

V České republice vzniklo v roce 2013 velmi

významné hudebně pedagogické dílo, které je zalo-

žené na syntéze poznání o hudbě a jejím vlivu na

psychický rozvoj dítěte. Vychází z celoživotního

odkazu a z velké badatelské a vědecké činnosti

vedoucího hudební katedry Pedagogické fakulty

Univerzity Karlovy v Praze, Františka Sedláka.

Ten od konce 60. let minulého století napsal velmi

významná díla, která vyvrcholila jeho Základy

hudební psychologie (Sedlák 1990). Tuto publikaci

pak rozpracovala jeho dcera Hana Váňová (Sedlák

a Váňová 2013) do díla, které svou vysokou

odbornou kvalitou ovlivňuje celou hudební peda-

gogiku. Velká část publikace je věnována i fyzio-

logickým a psychologickým základům hudebního

vnímání a pohybového prožívání. Jsem přesvědčen

o tom, že toto dílo si zaslouží překlad do anglic-

kého jazyka, aby se stalo účinným pomocníkem i

za hranicemi našich dvou zemí.

ZÁVĚR

Příspěvek poukazuje na propojení hudby a

pohybu a na velký význam tohoto spojení pro cel-

kovou tělesnou, duševní a duchovní harmonizaci

člověka.

Autor objasňuje výsledky práce kanadského neu-

rologa a hudebníka prof. Daniela Levitina (2007),

který se zabýval neurofyziologickými otázkami

propojení hudby, pohybu, emocí, představ u

zdravých i nemocných lidí. V článku uplatňuje i

vlastní zkušenosti v této oblasti. Představuje něk-

teré důležité práce českých osobností, které se

angažují v oblasti hudebně pohybové výchovy dětí

a mládeže.

Pěstování hudby a pohybu prezentuje jako výz-

namné poselství pro zdravý a šťastný život v době

současné i budoucí.


KODEJŠKA, M. 2002. Integrativní hudební

výchova dětí předškolního věku. Praha:

Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. ISBN

80-7290-080-3.

KODEJŠKA, M. (editor a kol.). 2007. Everything

depends on a good beginning – Jan Ámos

Komenský. Compendium of the 2005 EAS

European music congress in Prague. Prague:

Charles University, Prague, Faculty of

education 2007. ISBN 80-7290-293-4.

KOMENSKÝ, A. J. 1964. Informatorium školy

mateřské. Praha: SPN.

LEVITIN J. DANIEL. 2007. This Is Your Bargain

on Music. The Science of a Human Obsession.

Plume/Penquin 2007, s. 322, ISBN: 10-

0562288525.

LEVITIN J. DANIEL. 2009. The World in Six

Songs. How the Musical Brain Created Human

Nature. Plume 2009, s. 368, ISBN 10-

0452295483.

MIŠURCOVÁ, V. 1973. Hry se zpěvem. Praha:

SPN, 1973.

SEDLÁK, F. 1990. Základy hudební psychologie.

Praha: SPN. ISBN 80-04-20587-9.

SEDLÁK, F. - VÁŇOVÁ, H. 2013. Hudební

psychologie pro učitele. Praha: Karolinum

ISBN 978-80-246-2060-2.

VISKUPOVÁ, B. 1989. Hudebně pohybová

výchova a zpěv. Praha: SPN.

VISKUPOVÁ, B. 1987. Hudba a pohyb. Praha:

Supraphon.


Recenzované abstrakty z medzinárodnej vedeckej konferencie Ošetrovateľstvo a zdravie IX. konanej dňa 22. 4. 2015 v Trenčíne

84

Recenzované abstrakty z medzinárodnej vedeckej konferencie

Ošetrovateľstvo a zdravie IX. konanej dňa 22. apríla 2015



A1

AKO SME NA TOM S PRÍJMOM CHLORIDU

SODNÉHO Z POKRMOV

BUČKOVÁ, Ľ., GALKOVÁ, M., VALKOVÁ, D.,

Regionálny úrad verejného zdravotníctva so sídlom

v Trenčíne, Trenčín

Východiská: Vysoký príjem soli v potrave prispieva

k zvýšenému výskytu hypertenzie. Epidemiologické

sledovania potvrdili súvislosť medzi priemernou spotre-

bou soli a výskytom hypertenzie a jej komplikáciami

(najmä krvácanie do mozgu). Ak je priemerný denný

príjem soli nižší ako 100 mmol (5,85 g), hypertenzia

a jej komplikácie sa v populácii vyskytujú len zried-

kavo. Tento vzťah neplatí pre každého jednotlivca –

individuálne reakcie krvného tlaku na zmenu príjmu soli

sú veľmi rozdielne. Svetová zdravotnícka organizácia

(WHO) odporúča obmedziť príjem soli u dospelých

osôb na 5 g denne, pričom súčasná spotreba v Európe je

oveľa vyššia a predstavuje 8 – 12 g.

Cieľ: Cieľom tejto práce bolo zistiť laboratórnou analý-

zou príjem kuchynskej soli obsiahnutej v pokrmoch,

vo vybraných potravinách, prípadne aký je jej celoden-

ný príjem zistený odberom celodennej stravy z vy-

braných zariadení.

Metodika: V rámci štátneho zdravotného dozoru v roku

2014 boli odbornými zamestnancami RÚVZ v Tren-

čianskom kraji vo vybraných zariadeniach spoločného

stravovania odobraté vzorky hotových pokrmov. Ná-

hodným odberom bolo odobratých 45 vzoriek obedo-

vého menu z ponuky rôznych zariadení verejného stra-

vovania a 15 vzoriek zo školských zariadení spoločného

stravovania (tzv. školské jedálne). Okrem kompletného

obedového menu bolo odobratých 23 vzoriek hotových

pokrmov na sledovanie obsahu NaCl. V stravovacom

zariadení centier sociálnych služieb pre deti bolo

odobratých 6 vzoriek celodennej stravy.

Výsledky: Priemerná nameraná hodnota príjmu soli

zostavy jedál podávaných na obed predstavuje 7,08 g,

čo v prípade, ak vezmeme do úvahy odporúčania WHO

5 g NaCl za deň, predstavuje naplnenie na 141,8% . Ak

zoberieme do úvahy 35% podiel, tak príjem soli pre

detskú populáciu obedom predstavuje naplnenie

odporúčanej dávky soli na 404%. Priemerná nameraná

hodnota soli zostavou jedál prijatých ako obedové menu

zo zariadení verejného stravovania predstavuje 7,99 g,

čo v prípade denného menu ak vezmeme do úvahy

odporúčania WHO 5 g NaCl za deň predstavuje napl-

nenie na 159,8% (ak zoberieme do úvahy 35% podiel,

tak príjem soli pre dospelú populáciu obedom predsta-

vuje naplnenie odporúčanej dávky soli na 456,6%. V 6

odobratých a analyzovaných vzorkách celodennej stravy

boli zistené nasledovné: 18,21 g/G* a 11,99 g/G*, 8,21

g/G*, 12,47 g/G*,19,88 g/G*, 14,47 g/G* (*G hmotnosť

porcie), čo v priemere predstavuje 14,21 g/G* (prekro-

čenie odporúčania o 184%). Priemerná hodnota odobra-

tých 23 vzoriek hotových pokrmov na sledovanie obsa-

hu NaCl predstavovala v prípade verejného stravovania

1,05g/100g, priemerná hodnota soli vzoriek pokrmov zo

zariadenia uzatvoreného stravovania bola 0,7g/100g.

Zhodnotením obsahu soli v kompletnom obedovom

menu v jednotlivých typoch stravovania – verejné stra-

vovanie, zariadenia tzv. uzatvoreného typu ako i školské

stravovania, bolo zistené, že príjem soli z obeda pre-

kračuje odporúčanú dávku stanovenú WHO 5 g/deň po

prepočítaní na obed (1,75 g/deň) vo všetkých vzorkách.

Pri hodnotení výsledkov je do úvahy zobraná skutoč-

nosť vychádzajúca z vyhlášky MZ SR č.533/2007 Z.z.

o podrobnostiach a požiadavkách na zariadenia spoloč-

ného stravovania, podľa ktorej sa na obed počíta

v priemere 35%. Pre lepšie porovnanie hodnoty zistenej

laboratórnou analýzou k odporúčanému dennému príj-

mu soli podľa WHO bola hodnota prepočítaná

na g/100 g.

Záver: Po prepočítaní obsahu soli na množstvo skon-

zumovaného jedla sa potvrdil trend, ktorý bol zistený

pri laboratórnych analýzach kompletného obedové me-

nu, pričom vysoký obsah soli bol zistený najmä v po-

krmoch rýchleho občerstvenia – kebab a ďalej v pokr-

moch ázijskej kuchyne. Nadmerný príjem soli hlavne

v detskom veku je signálom pre rozvinutie iniciatívy na

znižovanie príjmu soli vo všetkých vekových skupinách

a na viacerých poliach pôsobenia.

Kľúčové slová: Chlorid sodný. Hypertenzia. Hotový

pokrm. Príjem soli.

ACTIM CRP VHODNÝ DO DOMÁCEJ

LEKÁRNIČKY

BUDINCOVÁ K.1, NETRIOVÁ J.2,3

1Katedra teoretických disciplín, laboratórnych

vyšetrovacích metód a zubnej techniky, Vysoká škola

zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava 2Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita

Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín 3Oddelenie klinickej biochémie a hematológie, Nemoc-

nica svätého Michala, a.s., Bratislava

Východiská: Pre skvalitnenie a uľahčenie diagnostic-

kého rozhodovania v rámci diferenciálnej diagnostiky,

skríningu, monitorovania priebehu ochorenia a účinnosti

liečby sa v ambulanciách všeobecných aj odborných

lekárov rozširuje používanie POCT (z angl. point of

care testing) testov. Ide o vykonávanie in vitro testov

mimo priestorov klinického laboratória v mieste kontak-

tu s pacientom. Testy vykonávajú osoby bez labora-



A2

tórneho vzdelania za predpokladu, že budú dodržané

všetky pokyny na ich vykonanie. Nadmerná preskripcia

antibiotík aj v neopodstatnených prípadoch (napr. víru-

sové infekcie) vedie nielen k veľkej finančnej záťaži

zdravotníctva, ale je nebezpečná vzhľadom na zvyšu-

júcu sa rezistenciu baktérií. Pre rozhodnutie liečby, či

nasadiť antivirotiká alebo antibiotiká, slúži lekárom

rýchly test stanovenia C-reaktívneho proteínu (CRP).

CRP je marker zápalových procesov v organizme. Slúži

ako pomôcka pri diferenciálnej diagnostike infekcií

dýchacieho a močového traktu, pri odhaľovaní zápa-

lových ochorení čriev, ako aj pri diagnostike systé-

mových zápalových ochorení. Jeho hladina v krvi

výrazne stúpa pri bakteriálnej infekcii. V prípade výsky-

tu vírusovej infekcie sa hodnoty CRP nezvyšujú alebo

sa zvyšujú len nepatrne. V prípade zvýšenia hladín je

nutné nasadiť antibiotickú liečbu. Podľa výnosu MZ SR

č. 09812/2008-OL musí mať všeobecná ambulancia pre

dospelých a všeobecná ambulancia pre deti a dorast

k dispozícii metódu na stanovenie CRP, ak nemá zabez-

pečený výsledok tohto parametra externým pracovis-

kom do 15 minút. V ambulancii lekára je možné

vyšetriť CRP kvantitatívnym testom za pomoci POCT

analyzátora (Eurolyser Smart, Orion Quik Read,

NycoCard Reader,...) alebo semikvantitatívnym testom

Actim CRP bez použitia analyzátora.

Cieľ: V práci sme sa zamerali na porovnanie výsledkov

stanovenia CRP semikvantitatívnym testom Actim CRP

založeným na imunochromatografickom princípe s vý-

sledkami CRP získanými rutinne používanou metódou

v klinickom laboratóriu na analyzátore Olympus AU

400. Actim CRP je POCT test určený pre semikvan-

titatívne stanovenie CRP zo séra alebo kapilárnej krvi.

Set na stanovenie CRP obsahuje 10 μl kapiláru, riediaci

pufor a testovací prúžok, na ktorom prebieha analýza.

Test využíva monoklonálnu protilátku proti humánnemu

CRP naviazanú na modré latexové detekčné častice.

Prúžok má namáčaciu a testovaciu zónu. Súčasťou

testovacej zóny je výsledková a kontrolná línia. Ak je

vzorka negatívna, nevytvára sa žiaden modrý precipitát.

Ak je vo vzorke CRP v rozsahu 10 – 40 mg/l , vytvorí

sa jeden modrý prúžok, ak je koncentrácia CRP vo

vzorke 40 – 80 mg/l, vytvoria sa dva modré prúžky. Ak

je vzorka veľmi pozitívna a koncentrácia CRP je nad 80

mg/l, vytvoria sa tri modré prúžky. Každý reagenčný

prúžok má zabezpečenú vnútornú kontrolu kvality a test

je vždy valídny, ak sa v kontrolnej línii na konci prúžku

vytvorí červený precipitát.

Súbor: U 60 pacientov sme porovnali CRP stanovené

zo séra oboma metódami. Dobrovoľníkom (počet 30),

ktorým lekár naordinoval v rámci diferenciálnej diag-

nostiky CRP, sme odobrali aj kapilárnu krv a stanovili

CRP z kapilárnej krvi.

Výsledky: Tesnejšia zhoda medzi imunochromato-

grafickým stanovením CRP a laboratórnou analýzou

turbidimetrickým stanovením CRP je pri použití rovna-

kého biologického materiálu (sérum), kde Spearmanov

neparametrický korelačný koeficient dosiahol hodnotu

R=0,9311. V prípade použitia kapilárnej krvi na imuno-

chromatografické stanovenie CRP je korelácia oproti

rutinne používanej metóde nižšia (Spearmanov nepara-

metrický korelačný koeficient R= 0,8279). Výsledky

oboch spôsobov stanovenia CRP sa štatisticky signifi-

kantne neodlišujú.

Záver: Actim CRP je rýchly semikvantitatívny test na

stanovenie CRP. Na analýzu je potrebných len 10 μl

kapilárnej krvi alebo séra. Výsledok možno vizuálne

odčítať do piatich minút, pričom nie je potrebný žiaden

prístroj. Veľkou výhodou testu je zabudovanie internej

kontroly kvality priamo do reagenčného prúžku a tým

zabezpečenie validity testu každého reakčného stripu.

Veľké teplotné rozpätie skladovania reagencií (+ 2˚C ...

+ 25˚C) a technická nenáročnosť predurčuje tento set

ako súčasť výbavy laických lekárničiek a lekárničiek

prvej pomoci pre terénnych zdravotníckych pracov-

níkov.

Kľúčové slová: Poin od Care Testing. Actim CRP.

Diferenciálna diagnostika. Imunochromatografické

stanovenie CRP.

PROJEKT INTIMNÍ ZDRAVÍ

BEZ KOMPLIKACÍ PREVENCE

NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ DĚLOŽNÍHO

ČÍPKU U ŽEN A VARLAT U MUŽŮ

ČERNÁ O.

Střední zdravotnická škola a vyšší odborná škola

zdravotnická, Znojmo, Česká republika

Východiska: Výchova ke zdraví, zdravému životnímu

stylu a prevence onemocnění je jednou ze základních

požadavků státu a prioritou vzdělávacího systému v jed-

notlivých vývojových obdobích. Věk mezi 15. – 19.

rokem patří do rizikových kategorií, kdy neznalosti

v oblasti sexuálního života, prevenci přenosných

sexuálních nemocí, ale i neznalost samovyšetřovacích

metod a možností, které nabízí různé preventivní pro-

gramy, mohou vážně narušit zdravotní stav mladé

generace.

Cíl: Objektem zkoumání projektu byla problematika

prevence nádorového onemocnění děložního čípku u

žen a varlat u mužů.

Soubor a metody: Cílovou skupinu mělo tvořit 1000

žákyň a žáků středních škol z okresu Znojmo, kde jsme

pomocí vstupního dotazníku zjišťovali informace o pre-

venci nádorového onemocnění děložního čípku a o pre-

venci nádorového onemocnění varlat. Věkovou kate-



A3

gorii tvořili žákyně a žáci ve věku 15 – 19 let, kdy se

může onemocnění výše zmíněných orgánů objevit.

Výsledky: Dotazníkovým šetřením jsme zjistili, že žáci

i žákyně mají pouze částečné informace o některých

preventivních opatřeních a z našeho pohledu byly

neúplné a nedostačující. Podle získaných informací bylo

nutné zrealizovat preventivní program, který by poskytl

ucelené informace o prevenci, ale i o léčbě, která je

nákladná a zatěžující pro mladý organismus.

Závěr: Prevence je vzhledem k nárůstu těchto diagnóz

důležitá a nutná. Výukový program měl významnou

úlohu v primární prevenci, zvláště problematika samo-

vyšetření varlat s praktickou (názornou) ukázkou a

informace o očkovací vakcíně Cervarix a Sirgard v pre-

venci nádorového onemocnění děložního čípku u dívek.

Klíčová slova: Prevence. Žákyně a žáci. Výukový

program. Samovyšetření varlat. Očkování.

SPOLUPRÁCA SESTRY S RODINOU

PRI OŠETROVANÍ CHORÉHO V DOMÁCOM

PROSTREDÍ

HREHUŠOVÁ S.1, JURDÍKOVÁ K.2

1 Logman NDZ a.s., Bratislava 2 Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita Alexan-

dra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín

Východiská: V práci sme sa zamerali na problematiku

poskytovania ošetrovateľskej starostlivosti u polymor-

bídnych pacientov s komplikáciami chronických ocho-

rení v domácom prostredí v spolupráci sestry, pacienta

a rodinných príslušníkov.

Ciele: Cieľom práce je prezentovať pohľad na proble-

matiku ošetrovateľskej starostlivosti o pacienta počas

vzájomnej spolupráce sestry a blízkeho člena v domá-

com prostredí. Zamerali sme sa na osobitosti ošetro-

vania nehojacich sa rán v domácom prostredí.

Pozornosť sme venovali laickým opatrovateľom, preto-

že majú najväčšiu zodpovednosť pri uspokojovaní

potrieb rodinného príslušníka. Objektom skúmania bolo

zisťovanie, ktoré ošetrovateľské intervencie sestra vy-

konáva počas starostlivosti o pacienta v domácom

prostredí a aký je stupeň ošetrovateľskej záťaže

u pacientov a rodinných príslušníkov so zameraním na

posúdenie rodiny. Zisťovali sme u pacientov a rodin-

ných príslušníkov rozsah vedomostí a zručností

počas poskytovania starostlivosti a ako odstránia dys-

funkčné vzorce správania.

Metódy: Na riešenie problému prieskumu sme použili

metódu kazuistiky z dôvodu podrobnej analýzy a inter-

pretácie prípadu, ktorú využijeme, aby sme zistili, či je

zvládnutá starostlivosť o pacienta v spolupráci s ro-

dinnými príslušníkmi. Zvolili sme dve kazuistiky štruk-

túrované podľa modelu Marjory Gordonovej, modelu

funkčných vzorcov správania. Posúdením sme iden-

tifikovali dysfunkčné vzorce zdravia a na ich základe

sme stanovili sesterské diagnózy. Pomocou modelu

Marjory Gordonovej môžeme zistiť, či daný model

dôsledne posúdi stav pacienta a pomôže tak poukázať

na jeho problémy a zároveň uľahčí pacientovi a rodine

odstrániť alebo minimalizovať dysfunkčné vzorce

správania.

Prieskumná vzorka: Osoby pre kazuistiky sme vybrali

zámerne. 73-ročnú polymorbídnu pani s lekárs-

kou diagnózou dekubity a dehydratácia a 70-ročného

pána s lekárskou diagnózou cirhóza pečene, asci-tes

s komplikáciou ochorenia, narušenou celistvosťou

kože súvisiacou so základným ochorením. Ide o pacien-

tov a rodinných príslušníkov, ktorí sa v domácom

prostredí učia zvládnuť komplikácie ochorenie. Rodinní

príslušníci v dostatočnej miere nahrádzajú starostlivosť

o svojich príbuzných a pomáhajú im dysfunkčné vzorce

zdravia v určitej potrebe zvládnuť. V prvej kazuistike

ide o syna pacientky, ktorý sa o matku s chronickým

ochorením intenzívne stará štyri roky, druhou kazuis-

tikou sme priblížili starostlivosť manželky o pacienta

s narušenou celistvosťou kože ktorá sa o manžela stará

sedem mesiacov. Boli sme priamymi účastníkmi pri

uspokojovaní potrieb rodinného príslušníka.

Výsledky: Na základe teoretických východísk a analýzy

kazuistík sme pre ošetrovateľskú prax navrhli nasle-

dovné odporúčania: venovať dostatok pozornosti ošetro-

vateľskej starostlivosti v domácom prostredí počas

návštev rodiny, zabezpečiť pacientom a členom rodiny

dostatočný prístup k informáciám o starostlivosti

a postupoch, ktoré sa budú u pacienta realizovať,

podporovať rodinu pri starostlivosti o svojho blízkeho,

venovať dostatočnú pozornosť problémom opatrova-

teľov, zvýšiť úroveň vedomostí a praktických skúse-

ností laikov o starostlivosti prostredníctvom informač-

ných letákov, brožúr a vzájomných stretnutí, poučiť

pacientov a rodinných príslušníkov kde nájsť zdroje

informácií, ktoré mu pomôžu zvládnuť problémy pri

poskytovaní starostlivosti (literatúra, internet), publi-

kovať články o osobitostiach ošetrovateľskej starost-

livosti v domácom prostredí v spolupráci s rodinou

pacienta, prejavovať záujem o problémy a potreby

pacientov a členov rodiny.

Záver: Môžeme skonštatovať, že vzájomná spolupráca

sestry s rodinou pacienta priaznivo vplýva na zlepšenie

nezávislosti pacienta a na zníženie ošetrovateľskej

záťaže. Prácou sme chceli podať pacientom a rodinným

príslušníkom informácie, ktoré im pomôžu zvládnuť

neľahkú situáciu pri starostlivosti o svojho príbuzného

počas ochorenia.



A4

Kľúčové slová: Rodina. Sestra. Domáca ošetrovateľská

starostlivosť. Opatrovateľ. Kazuistiky. Pacient.

ZDRAVOTNÉ RIZIKÁ SPOJENÉ

S KONZUMÁCIOU SUROVÉHO MLIEKA

KOCIANOVÁ H., BUČKOVÁ Ľ.


v Trenčíne, Trenčín

Podľa legislatívy EU, je “surové mlieko” definované

ako sekrét mliečnej žľazy hospodárskych zvierat, ktoré

nebolo zahriate na teplotu viac ako 40°C a nepodstúpilo

žiadne iné ošetrenie s ekvivalentným efektom. Od roku

2000 vzrastá v niektorých členských štátoch EÚ záujem

o konzumáciu surového mlieka, a to najmä u špeci-

fických skupín populácie ako sú ľudia so slabšou

imunitou napr. malé deti, starí ľudia a ľudia so špe-

cifickými výživovými potrebami. Táto situácia vyplýva

z nadhodnotenia nutričných benefitov surového mlieka,

ktoré je často preceňované oproti mlieku ošetrenému

šetrnou pasterizáciou a taktiež z relativizácie možnej

prítomnosti patogénnych mikroorganizmov. Surové

mlieko je predávané z mliečnych automatov alebo cez

internet. Jeho konzumácia však môže byť spojená

s vystavením sa riziku ochorenia. Z mikrobiologických

rizík prichádzajú do úvahy: Campylobacter spp. (termo-

tolerantné), Salmonella spp., šigatoxín produkujúce

Escherichia coli (STEC), Bacillus cereus, Brucella

abortus, Brucella melitensis, Listeria monocytogenes,

Mycobacterium bovis, Staphylococcus aureus, Yersinia

enterocolitica, Yersinia pseudotuberculosis, Coryne-

bacterium spp., Streptococcus suis subsp. zooepi-

demicus, z parazitárnych - Toxoplasma gondii, Crypto-

sporidium parvum a z vírusov môže surové mlieko

obsahovať vírus kliešťovej encefalitídy. V sledovanom

období sme vyšetrovali normou predpísané mikro-

biologické ukazovatele surového kravského mlieka

z automatov a mlieka ošetreného šetrnou pasterizáciou.

Vzorky surového mlieka vo všetkých sledovaných

ukazovateľoch prekračovali stanovené limity mikro-

organizmov.

Kľúčové slová: Surové mlieko. Mikrobiologické riziko.

Mliečne automaty.

PREVENCIA DEPRESIE V OŠETROVATEĽSKEJ

STAROSTLIVOSTI O PACIENTA

S MENTÁLNOU ANOREXIOU

KUDELKOVÁ M.

Oddelenie anesteziológie a intenzívnej medicíny,

Nemocnica s poliklinikou Považská Bystrica

Východiská: Mentálna anorexia je duševná choroba,

ktorá súvisí s odmietaním potravy a skreslenou predsta-

vou o vlastnom tele. Výsledkom ochorenia je dlhodobá

telesná i duševná invalidita, ktorá sa v mnohých

prípadoch končí až smrťou. Veľký podiel na vzniku

ochorenia majú i médiá, ku ktorým patria predovšetkým

televízia, tlač a rozhlas. Svojimi informáciami nás kaž-

dodenne ,,terorizujú“ o ideálnej predstave modernej

ženy. Aby bola krásna a hodná lásky musí byť štíhla,

avšak sebavedomá a energetická bytosť plávajúca na

vlnách úspechu, je len jedna strana žiarivej mince. Tá

druhá – anorektická – cerí svoje zuby a ničí telá i duše.

Cieľ: Hlavným cieľom príspevku je poukázať na adap-

táciu na hospitalizáciu u pacientov s mentálnou anore-

xiou. Čiastkovými cieľmi sme zisťovali faktory podmie-

ňujúce vznik ochorenia, faktory ovplyvňujúce adaptáciu

a v poslednom cieli sme sa zamerali na zhodnotenie

efektivity ošetrovateľských zásahov.

Súbor: Výber pacientov v obidvoch prípadoch bol

zámerný. Pacienti spĺňali diagnostické kritériá, ktoré vy-

medzujú ochorenie mentálna anorexia a boli hospitali-

zovaní na Psychiatrickej klinike v Univerzitnej nemoc-

nici v Bratislave v čase od 8.1.2011 do 8.3.2011 a na

Pediatrickej klinike vo Fakultnej nemocnici v Trenčíne

v čase od 15.2.2011 do 21.2.2011.

Metódy: Ako metodiku kvalitatívneho prieskumu sme

použili komplexnú klinickú kazuistiku štruktúrovanú

podľa modelu Calisty Royovej. Monitorovali sme dvoch

pacientov. Údaje od pacientov sme získavali predovšet-

kým štruktúrovaným rozhovorom, pozorovaním, taktiež

od príbuzných, ošetrovateľského personálu a prostred-

níctvom metódy obsahovej analýzy dokumentov, pri

ktorej sme využila zdravotnú a ošetrovateľskú doku-

mentáciu. Použila sme i štandardizované dotazníky,

konkrétne Beckov dotazník úzkosti a Zungovu škálu

depresie.

Výsledky: Zistili sme, že pacienti s mentálnou

anorexiou potrebujú predovšetkým zmeniť vzťah

k jedlu, vyriešiť emocionálne problémy a zmeniť svoj

vzťah k rodine. Pri výskyte faktorov, medzi ktoré patria

bolesť, úzkosť či depresia, sa zhoršuje celková adap-

tácia pacienta. Preto je dôležité vhodnými metódami

zvyšovať efektivitu ošetrovateľskej starostlivosti, a tak

zlepšiť adaptáciu pacienta na hospitalizáciu.

Záver: Vzhľadom na to, že sa štatistiky mentálnej

anorexie z roka na rok zvyšujú, je nevyhnutné

ochoreniu predchádzať. Základnou úlohou rodičov je

viesť deti k zdravému spôsobu života a k rôznym záuj-

movým činnostiam pre radosť a nie pre súťaženie či

chudnutie. Rodičia by nemali odmeňovať ani trestať deti

jedlom, pretože jedlo im nemá v žiadnom prípade

nahrádzať lásku a starostlivosť, ktorú dostávajú od

rodičov. V prevencii ochorenia je dôležité zamerať sa na

edukáciu mládeže o správnej výžive a na elimináciu



A5

vplyvov rôznych nezodpovedných reklám a publikácií

o výžive detí a dorastu.

Kľúčové slová: Prevencia. Mentálna anorexia. Hospita-

lizácia. Adaptácia. Ošetrovateľská starostlivosť.

VPLYV POHYBOVEJ AKTIVITY NA KVALITU

ŽIVOTA SENIOROV Z POHĽADU

OŠETROVATEĽSTVA

KUNDRACIKOVÁ Ľ. 1, KIŠKO A.2,

DERŇÁROVÁ Ľ. 2

1 Ľubovnianska nemocnica, n.o., Stará Ľubovňa 2 Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská univerzita

v Prešove, Prešov

Príspevok je zameraný na sledovanie a hodnotenie účin-

kov pohybového programu na kvalitu života seniorov

oproti bežnej aktivite. Súbor bude tvoriť 60 mobilných

seniorov nad 65 rokov z Domova pre seniorov, ktorí sa

zapoja do nami ponúkaného pohybového programu.

Formou prezentácie sa všetci zúčastnení seniori obozná-

mia o postupe realizácie výskumu, ktorý bude zameraný

na informácie o pozitívnom vplyve pohybovej aktivity

na organizmus. Seniori, ktorí prejavia záujem o účasť

vo výskume, dostanú podrobné inštrukcie ohľadom po-

hybového programu. Rozdelia sa do dvoch skupín –

intervenčnej a kontrolnej. Pohybová aktivita sa zreali-

zuje len v intervenčnej skupine 30 seniorov a porovná

sa s kontrolnou skupinou. Výskum má tri fázy. V prvej

fáze zistíme kvalitu života seniorov a následne zmeria-

me objem pohybovej aktivity v celom súbore. V druhej

fáze počas 8 týždňov budeme realizovať v intervenčnej

skupine pohybovú aktivitu podľa naplánovaného pohy-

bového programu. V tretej fáze po 8 týždňoch zopa-

kujeme merania a dotazníky v celom súbore. Získané

údaje štatistický vyhodnotíme. Pre účely uskutočnenia

výskumu použijeme nasledujúce výskumné metódy. Pre

zaradenie do výskumu zhodnotíme testom základných

denných činnosti podľa Barthelovej Activity od Daily

Living (ADL) úroveň sebestačnosti. Merania objemu

pohybovej aktivity zrealizujeme na základe objektív-

neho hodnotenia množstva pohybovej aktivity moder-

nou metódou akcelerometrie pomocou prístroja

ActiGraph GT3X+. Tento typ prístroja nám umožní

najmodernejší zber dát o pohybovej aktivite človeka.

Poskytuje objektívne merania pohybovej aktivity počas

24 hodín, monitoruje spánok a podľa toho vieme určiť

celkový čas spánku a jeho efektivitu. Monitoruje prebu-

denie, zrýchlenie pacienta, polohu tela, energetický

výdaj, počet krokov a intenzitu fyzickej aktivity. Pro-

stredníctvom integrovaného svetelného senzora zazna-

menáva aj informácie o prostredí, v ktorom sa jedinec

nachádza počas monitoringu. Tento prístroj sa stal

medzinárodne uznávaným lídrom v ambulantných mo-

nitorovacích zariadeniach. Kvalitu života seniorov

zhodnotíme dotazníkmi kvality života Svetovej zdravot-

níckej organizácie WHOQOL - BREF a špecifickým

dotazníkom pre vyšší vek WHOQOL - OLD. Edukácia,

chôdza a jednotlivé cviky budú prebiehať v areáli zaria-

denia pre seniorov a v spoločenskej miestnosti. Dĺžka

trvania programu: 8 týždňov, frekvencia 5-krát za týž-

deň, 30 minút chôdza a 15 minút cviky. Výskumom

chceme prispieť k tvrdeniu o pozitívnom vplyve pohy-

bovej aktivity na funkčnú zdatnosť seniorov. Pred-

pokladáme, že pravidelná 8 týždňov realizovaná pohy-

bová aktivita pozitívne ovplyvní všetky sledované para-

metre u seniorov. Na základe výsledkov bude vytvorený

program pohybovej aktivity pre seniorov, ktorý by mal

významne prispieť k zlepšeniu kvality života v tejto

vekovej kategórii. Zlepšia sa tým poznatky o účinkoch

pohybovej aktivity a špecifické výhody pre túto

populáciu. Výrazným spôsobom tomu môže prispieť

práve ošetrovateľstvo a sestry. Jedným z prostriedkov

pre dosiahnutie cieľa bude spolupráca so seniormi

a zamestnancami zariadenia.

Kľúčové slová: Pohybová aktivita. Ošetrovateľstvo.

Kvalita života. Seniori.

DOBROVOLNÍK VE ZDRAVOTNICTVÍ

KUTNOHORSKÁ J.1, VYHŇÁKOVÁ A.2

1Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních

studií, Ústav zdravotnických věd, Zlín, Česká

republika 2 Nemocnice Přerov, Středomoravská nemocniční, člen

skupiny AGEL, Přerov, Česká republika

Východiska: Dobrovolnictví jako fenomén se začalo

prosazovat na přelomu tisíciletí a vnáší do společnosti

sociální rozměr. V České republice se dobrovolnictví ve

zdravotnictví začalo objevovat od roku 2000. Potřeba

profesionalizovat a právně ošetřit práci s dobrovolníky

vyústila v roce 2002 ve vyhlášení zákona o dobrovol-

nické službě (zákon č.198/2002). Mnoho dobrovolníků

působí v lůžkových zdravotnických zařízeních a ve

zdravotně sociální oblasti. Činnosti dobrovolníků s pa-

cienty jsou různé a zahrnují volnočasové aktivity,

činnosti přispívající k rehabilitaci a nácviku soběstač-

nosti pacientů a pomoc při kulturních akcích pořá-

daných zdravotnickým zařízením.

Výzkumné šetření: Ve výzkumném šetření, které pro-

běhlo na počátku roku 2014, jsme se zabývali činností

dobrovolníků ve zdravotnickém zařízení.



A6

Cíle: Ve výzkumném šetření byly zvoleny tři cíle:

1. Zkušenosti zdravotnického personálu s činností do-

brovolníků. 2. V čem zdravotnický personál spatřuje

význam činnosti dobrovolníků. 3. Jaký by měl být profil

dobrovolníka dle názoru zdravotnického personálu.

Soubor: Vzorek respondentů tvoří pracovníci léčeben

dlouhodobě nemocných v nemocnicích Prostějov, Pře-

rov a Šternberk, které patří pod holding Agel. Dotazník

vyplňovali všichni nelékařští zdravotničtí pracovníci.

Počet respondentů byl 95 (100%).

Metoda: Byla zvolena kvantitativní metoda šetření,

technika dotazníku s 18 otázkami.

Výsledky:K nejzajímavějším výsledkům patří pohled

na osobnostní výbavu dobrovolníka z pohledu zdravot-

nického personálu: cit pro naslouchání 22,8%, komuni-

kativnost 21,2%, empatie 18,5%, spolehlivost 12,3%,

respekt pro potřeby pacienta1 3,8%, měl by být spole-

čenský 11,4%. Dále pohled zdravotníků na přínos do-

brovolníka pro pacienta: nabourání stereotypu 47,4%,

povzbuzení, pochopení 32,6%, zisk nového sociálního

kontaktu 13,6%, přínos nevidí jen 3,2%, nedokáže po-

soudit 3,2%. Z výsledků vyplynulo, že 77,9% respon-

dentů se domnívá, že návštěva dobrovolníků ulehčuje

pacientům / klientům hospitalizaci.

Závěr: Z výzkumného šetření vyplynulo, že zavedení

dobrovolnického programu do léčeben dlouhodobě ne-

mocných je vítanou změnou v zavedené péči a význam-

ně se podílí i na zvyšování kvality péče. Většina zdra-

votnického personálu má pozitivní zkušenost s dobro-

volníky a bere je jako součást ošetřovatelského týmu.

Klíčová slova: Dobrovolnictví. Zdravotnictví. Dobro-

volnický program. Pomoc.

ŠPECIFIKÁ OŠETROVATEĽSKEJ

STAROSTLIVOSTI O DIEŤA S PORUCHAMI

SLUCHU

LIŠKOVÁ Ľ.

Klinika pediatrie a neonatológie, Fakultná nemocnica

Trenčín

Cieľom práce bolo poukázať na špecifiká poskytovania

ošetrovateľskej starostlivosti deťom s poruchami sluchu

s dôrazom na komunikáciu, zároveň uviesť pre sestry

základný prehľad vyšetrení týkajúcich sa diagnostiky

porúch sluchu, ktoré sú realizované na neonatolo-

gických pracoviskách. Ďalším cieľom bolo poskytnúť

informácie pre sestry, akým spôsobom je možné komu-

nikovať s dieťaťom s poruchou sluchu a ako poskytnúť

štatistické informácie o počte osôb so sluchovým po-

stihnutím žijúcich na Slovensku. Spracovaním tematiky

o sluchovo postihnutých deťoch sme skoncipovali súbor

informácii pre sestry pracujúce na pediatrických

pracoviskách pri poskytovaní ošetrovateľskej starost-

livosti. Zozbierané informácie nám poskytli teoretický

návod na tvorbu zásad správnej komunikácie s deťmi

s akoukoľvek poruchou sluchu. Pripravili sme prehľad

základných vyšetrení zameraných na poruchy sluchu

novorodencov realizovaných na neonatologických pra-

coviskách na Slovensku. Obsahovou analýzou doku-

mentov sme poukázali na niektoré významné štatistické

údaje týkajúce sa osôb so sluchovým postihnutím

žijúcich na Slovensku. Navrhujeme realizáciu viacerých

typov školení týkajúcich sa samostatne osôb so slu-

chovým postihnutím, semináre pre sestry zamerané

špeciálne na komunikáciu so sluchovo postihnutými

a zdôrazňujeme dôležitosť znalosti posunkového jazyka

z dôvodu prehlbovania sa komunikačnej bariéry medzi

počujúcimi sestrami a pacientmi so sluchovým postih-

nutím, špeciálne aj problematiky detského veku.

Kľúčové slová: Sluchové postihnutie. Ošetrovateľská

starostlivosť. Komunikácia.

PSYCHICKÁ ZÁŤAŽ SESTRY V OPERAČNEJ

SÁLE

LITVÍNOVÁ A., POLIAKOVÁ N.

Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita

Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín

Východiská: Psychická záťaž sestier v operačnej sále je

z hľadiska ošetrovateľstva veľmi zaujímavá. Z pohľadu

vzniku záťaže v tejto súvislosti upriamiť pozornosť

predovšetkým na faktory pracovného prostredia. Práve

tie môžu významným spôsobom ovplyvniť priebeh

operačného výkonu a následne vznik psychickej záťaže

u sestier.

Cieľ: Cieľom príspevku bolo zistiť, či sestry pociťujú

psychickú záťaž pri práci na operačnej sále, iden-

tifikovať zdroje, popísať jej somatické a psychické pre-

javy a možnosti redukcie.

Súbor: Výskumný súbor tvorilo 148 sestier pracujúcich

pracujúcich v operačnej sále na rôznych oddeleniach FN

s poliklinikou Žilina, UN Martin, FN Trenčín, FN

s poliklinikou F. D. Roosvelta Banská Bystrica, NsP

Považská Bystrica. Priemerný vek respondentiek bol

39,26 roka.

Metódy: Dotazník vlastnej konštrukcie sme využili ako

metódu na získavanie informácií o problematike psy-

chickej a fyzickej záťaže sestier pracujúcich v operačnej

sále. Pre vyhodnotenie odpovedí jednotlivých položiek

v dotazníku sme využili stupnicu od 1 do 5, pričom

jednotlivé čísla vyjadrujú: 1 - nie; 2 - skôr nie; 3 – nie-

kedy áno, niekedy nie; 4 - skôr áno; 5 - áno.



A7

Výsledky: Počas operačného výkonu pociťuje 46

(31,08%) sestier psychickú záťaž. Za najvýznamnejší

zdroj psychickej záťaže sestry považujú prístup nadria-

deného oproti ostatným zdrojom, ku ktorým sme prira-

dili spoluprácu so sanitármi, spoluprácu s druhou ,,obie-

hajúcou“ sestrou, spoluprácu s lekármi a atmosféru na

pracovisku. Najčastejší somatický prejav psychickej

záťaže sestry uvádzali bolesť hlavy a búšenie srdca.

Najčastejší psychický prejav psychickej záťaže sestry

uvádzali únavu a zlosť. Najčastejším pozitívnym fakto-

rom, ktorý sestry využívajú k eliminácii psychickej

záťaže je rozhovor s blízkou osobou a najmenej využí-

vaným je pravidelné cvičenie. Z hľadiska negatívnych

faktorov využívaných k eliminácii psychickej záťaže

sestry najčastejšie označili nadmerný príjem jedla

a fajčenie.

Záver: Prácu v niektorých zamestnaniach považujeme

za prirodzene stresujúcu. Nepochybne k nim patrí i prá-

ca sestry. Operačná sála je miesto, ktoré dýcha pod rúš-

kom tajomnosti z pohľadu laickej verejnosti, ale i kole-

gov z neoperačných oddelení. Sestry, ktoré tam pracujú,

musia byť emočne vyspelé, aby túto namáhavú prácu

zvládli.

Kľúčové slová: Psychická záťaž. Sestra. Operačná sála.

Somatický prejav. Psychický prejav.

INOVACE VÝUKY A UČENÍ V PŘEDMĚTU

KOMUNITNÍ OŠETŘOVATELSTVÍ

MASTILIAKOVÁ D., MATIŠÁKOVÁ I.,

GERLICHOVÁ K., LITVÍNOVÁ A., MIŠINOVÁ M.



Inovace výuky a učení v předmětu Komunitní ošetřo-

vatelství v kvalifikačním bakalářském studiu Ošetřova-

telství spočívá v přechodu od pojetí výuky transmisivní

(předávání hotových poznatků) k pojetí konstrukti-

vistickému. Jde o implementaci problémově orientované

výuky, jejíž základ tvoří teorie a praxe pedagogického

konstruktivismu. Tato koncepce chápe vzdělávání a

učení jako nástroj řešení problémů, se kterými se

studenti setkávají v praktickém životě. Student vedle

získání znalostí si osvojuje i dovednosti a postoje, kdy

je nucen si osvojit metody a řešit obtíže při získávání

zkušeností. Osobní zkušenost mu poskytuje motivy,

rozšiřuje dosavadní poznatky, rozvíjí zájmy a pomáhá

řešit běžné i náročnější situace při získávání zkušeností.

Mezi typické znaky této inovace je kladení důrazu na

aktivitu studenta, který má nepřetržitý přístup ke stu-

dijním materiálům (ve slovenštině, češtině a angličtině),

hodnoticím nástrojům, videím, metodikám, sebehodno-

ticím testům, aj., což zajišťuje zázemí moderních infor-

mačních a komunikačních technologií tzv. e-learning na

univerzitě.

Klíčová slova: Inovace výuky a učení. Transmisivní a

konstruktivistické pojetí výuky. Koncepce problémové

výuky. Aktivita studenta. E-learning.

ÚLOHA SESTRY V PREVENCII KOMPLIKÁCIÍ

MORBUS CROHN

MIŠINOVÁ M. 1, HURÁROVÁ T.2

1Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita

Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín 2Ambulancia všeobecného lekára pre dospelých,

Bánovce nad Bebravou

Východiská: Crohnova choroba patrí medzi idiopatické

črevné zápaly. Jedná sa o chronické celoživotné ochore-

nie, prebiehajúce pod obrazom obdobia kľudového sta-

vu striedajúceho sa s obdobím znovuvzplanutia zápalu,

ktoré zvyšuje zdravotnú, psychickú, sociálnu a ekono-

mickú záťaž pacientov. Crohnovu chorobu má v Európe

asi milión ľudí. Môže sa vyvinúť v akomkoľvek veku,

ale najčastejšie začína v období od 15 do 25 rokov.

Rovnako postihuje mužov aj ženy. V posledných rokoch

sa rozšírila, no príčinu tohto rozšírenia zatiaľ nepoz-

náme. Na Slovensku trpí Crohnovou chorobou asi 2500

ľudí, pričom ročne sa diagnostikuje asi 380 nových

prípadov.

Cieľ: Cieľom príspevku je poukázať na úroveň

informovanosti pacientov s Crohnovou chorobou a zis-

tiť ako vnímajú sestru v úlohe edukátorky. Prieskum-

ným problémom bolo zistenie stavu edukácie pacientov

s Crohnovou chorobou a zmapovanie úlohy sestry pri

edukácii, ktoré bolo súčasťou prípravenej fáze realizácie

vedeckej štúdie zameranej na vplyv hyperbarickej

oxygenoterapie na dané ochorenie.

Súbor: Pacienti s diagnostikovanou Crohnovou choro-

bou. Prieskum bol realizovaný u pacientov v dispen-

zárnej starostlivosti gastroenterologickej ambulancie

Trenčín a Bánovce nad Bebravou a u registrovaných

členov Slovak Crohn Clubu. Prieskumnú vzorku tvorí

súbor 104 respontentov.

Metódy: Kvantitatívny prieskum realizovaný s pou-

žitím dotazníka vlastnej konštrukcie. Dotazník bol

rozdelený na dve časti. Prvá časť pozostávala z 24

položiek týkajúcich sa daného problému prieskumu,

druhá časť obsahovala potrebné identifikačné údaje.

Výsledky: Výsledky prieskumu poukazujú na skutoč-

nosť, že pacienti sú síce informovaní o svojom ocho-

rení, ale informácie nie sú vždy dostatočné. Pacienti za

zdroj informácií označujú sestru až za lekárom, interne-



A8

tom, literatúrou, či inými pacientmi. Až 25 % pacientov

uviedlo, že sestra im neposkytla žiadne informácie.

Nazdávame sa, že dôvodom slabej edukačnej činnosti

sestier je ich vyťaženosť a nedostatočný časový priestor

v rámci pravidelnej kontroly a možno aj chýbajúca

erudovanosť v oblasti edukácie. Edukácia sestrou u nás

stále nie je obvyklá a pacienti ju nevnímajú ako dosť

kvalifikovanú v tejto oblasti.

Záver: Z výsledkov prieskumu vyplýva potreba rozvoja

edukačnej činnosti sestry, čím sa zlepší ošetrovateľská

starostlivosť o pacientov s Crohnovou chorobou

a uľahčí im to začlenenie do bežného života.

Kľúčové slová: Crohnova choroba. Edukácia. Úloha

sestry. Pacient. Prieskum

Poďakovanie

Tento príspevok vyšiel s podporou projektu „Dobudovanie

technickej infraštruktúry pre rozvoj vedy a výskumu na

Trenčianskej un iverzite Alexandra Dubčeka prostredníctvom

hyperbarickej oxygenoterapie“ ITMS kód 26210120019

Operačného programu Výskum a vývoj.

VÝZNAM POHYBU A VÝŽIVY PRE ZDRAVIE

MUSILOVÁ E.1, MASARYK V.2

¹ Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných

štúdií SZU, Bratislava

² Ústredná vojenská nemocnica v Ružomberku, Ružom-

berok

Výživa a pohyb je veľmi dôležité v živote človeka,

u ktorého dochádza k zmene funkcie a zloženiu orga-

nizmu v procese starnutia. Zdravá výživa ovplyvňuje

ochorenia vo vyššom veku. Nesprávna výživa môže

mať za následok sociálne problémy. Sledovali sme

súbor 82 respondentov ženského pohlavia vo veku 30 –

60 rokov. Z nich 30 (37%) žien malo ukončené

stredoškolské vzdelanie a 52 (63%) vysokoškolské

vzdelanie. Na frekvenciu športovania 22 respondentiek

(27%) odpovedalo, že si zašportuje 1-krát týždenne, 30

respondentiek (37%) sa nepravidelne zúčastňuje

niektorej z foriem športových aktivít. Ako dôvod nepra-

videlnosti vidia nedostatok voľného času. 11 (13%)

respondentiek uviedlo, že športuje príležitostne, čím

rozumeli skôr sezónne formy športových aktivít (lyžo-

vanie, plávanie) a 19 (23%) respondentiek sa priznalo,

že nešportujú vôbec. Na otázku vhodnej aktivity

pre udržanie dobrého zdravia 32 respondentiek (39%)

odpovedalo správne, zatiaľ čo 50 (61%) respondentiek

zodpovedalo túto otázku nesprávne. Medzi zdravím,

pohybom a kvalitou výživy je veľmi úzky vzťah.

Dôležitý je dostatok informácií v oblasti životného

štýlu, zdravej výživy, duševného zdravia a sledovanie

rizikových faktorov. Ich účinok môže organizmus

poškodiť. Ide o rizikové skupiny pacientov, medzi

ktorých patria seniori.

Kľúčové slová: Výživa. Pohybová aktivita. Senior.

Obezita. Malnutrícia.

SMART - LABORATÓRIUM V AMBULANCII

NETRIOVÁ J.1,2, KRAJČOVIČOVÁ Z.1, MELUŠ V.1

1 Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita

Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín 2 Oddelenie klinickej biochémie a hematológie,

Nemocnica svätého Michala, a.s., Bratislava

Východiská: POCT (z angl. Point Of Care Testing) je

vykonávanie in vitro testov v mieste kontaktu s pacien-

tom, mimo priestory klinického laboratória. S technika-

mi rýchleho stanovenia laboratórnych parametrov sa

môžeme stretnúť nielen na klinických oddeleniach

v nemocnici – JIS a operačných sálach, vďaka jedno-

duchosti prenikajú aj do ambulancií. Lekári majú

k dispozícii širokú škálu biochemických, hematolo-

gických a serologických vyšetrení, ktoré môžu napo-

môcť k rýchlej diagnostike. Nesmieme zabúdať, že

nenahrádzajú laboratórne vyšetrenia v špecializovaných

laboratóriách. K základným podmienkam pre zavedenie

POCT do praxe je, aby prístrojové zariadenie posky-

tovalo porovnateľné výsledky s výsledkami klinického

laboratória a aby bola zabezpečená interná a externá

kontrola kvality.

Cieľ: V práci venujeme pozornosť analýze Cystatínu C,

CRP, HBA1c, D-Diméru a INR zo séra, plazmy alebo

kapilárnej krvi na viacparametrovom analyzátore Smart.

Analyzátor pracuje na princípe zmeny optickej hustoty

žiarenia s vlnovou dĺžkou 340 a 700 nm. Voľba analytu

je závislá od reagencií v meracej kyvete a v jej zátke.

Výsledky: Výsledky analýz boli získané v rámci súvis-

lej praxe študentov LVMZ na OKBH NsM v Bratislave

a porovnané s výsledkami analýz rutinne používaných

metodík v tomto laboratóriu. Cys C sme kvantitatívne

stanovili na analyzátore AU 400 testom Cystanin C

Randox (CYS4004) u 63 pacientov a porovnali so sta-

novením testom EUROLyser Cystatin C (ST0240)

na analyzátore Smart. Medzi nameranými hodnotami je

lineárny vzťah y=-0,116+1,550x, kde x znamená hodno-

ty referenčnej metódy stanovenia CysC na analyzátore

AU400 a y predstavuje hodnoty testovanej metódy.

Medzi číselnými hodnotami oboch metód sú syste-

matické a proporcionálne rozdiely, preto ich nemožno

zamieňať. V prípade použitia SMART metódy v teréne

možno ale predpokladať lineárny vzťah k laboratórnej

metóde na AU400 podľa uvedenej rovnice.



A9

C-reaktívny proteín bol stanovený zo séra kvanti-

tatívnym testom CRP Randox (CP8028) na analyzátore

Olympus AU400 u 55 pacientov. Súčasne u týchto je-

dincov bolo CRP stanovené aj testom EUROLyser CRP

(ST0102) na POCT analyzátore Smart. V 9 prípadoch

boli koncentrácie CRP stanovené POCT metódou nižšie

ako dolná hranica meracieho rozsahu (2 mg/l), preto

tieto vzorky boli z ďalšieho testovania vylúčené. Pomo-

cou Pearsonovho korelačného koefivientu (R=0,9995)

sme testovali zhodu oboch metód. Môžeme skonšta-

tovať, že výsledky oboch spôsobov stanovenia CRP sa

štatisticky signifikantne neodlišujú.

Glykovaný hemoglobín, ktorý je lepším prognostickým

ukazovateľom ochorenia diabetes mellitus, lebo ho

nemožno ovplyvniť stresom ani diétou, bol stanovený

35 pacientom imunologickým testom HbA1c TQ Gen.2

(04528123) firmy Roche na analyzátore COBAS 501

a súčasne testom EUROLyser HbA1c (ST00110) na

POCT analyzátore Smart. Pearsonov korelačný koefi-

cient medzi oboma premennými dosahoval veľmi vyso-

kú hodnotu R=0,999 (n=35). Môžeme usudzovať, že

obe metódy sa neodlišujú v priemernej hodnote výsled-

kov, rozdiel medzi nimi (p=0,05; n=35) je daný vply-

vom rozptylu, ktorý je však obojstranný.

Stanovenie D-diméru sa vzhľadom na vysokú senzi-

tivitu využíva predovšetkým za účelom vylúčenia trom-

bózy a pľúcnej embólie. U 31 pacientov sme z citrátovej

plazmy stanovili D-Dimér na koagulačnom analyzátore

Sysmex CA1500 reagenciami firmy Medirox (D-Dimer

MRX143) a porovnali s hodnotami získanými analýzou

tých istých vzoriek na POCT analyzátore reagenciami

EuroLyser D-Dimer (ST0150). Zistili sme, že hodnoty

na analyzátore Smart sú vyššie v porovnaní s hodno-

tami nameranými z venóznej krvi na analyzátore

Sysmex CA 1500, pričom vykazujú lineárnu závislosť

(y=1,17x+0,118) s korelačným koeficientom r = 0,911.

Pre prax to znamená, že metódy v numerických

hodnotách nemožno zamieňať, ale v diagnostickom

procese sú rovnocenné.

Pri porovnaní výsledkov analýz INR sme zistili, že

analyzátor SMART (test PT INR ST0180) má tendenciu

k vyšším priemerným hodnotám v porovnaní s koagulo-

metrom Sysmex CA1500 (test Thromborel® OUHP49

s ISI = 1,00). Ale rozdiel nie je štatisticky signifikantný.

Medzi meranými hodnotami je lineárna závislosť

(y=0,911x+0,26) s korelačným koeficientom r = 0,865.

Na základe zistení možno doporučiť používanie

analyzátoru Smart na monitorovanie INR u pacientov

s terapiou Warfarínom, tak ako odporúča výrobca.

Záver: Smart je viacparametrový malý prenosný POCT

analyzátor. Pracuje na princípe zmeny optickej hustoty

žiarenia pri 340 nm a 700 nm. Voľby stanovovaného

analytu je závislá na reagenciách v meracej kyvete

a v jej zátke. Analyzátor má jednoduchú obsluhu,

možnosť tlače nameraných dát alebo ich prenos do

informačného systému, možnosť prezerania reakčných

kriviek a uchovávania nameraných dát, čím spĺňa všetky

podmienky pre zaradenie do rutinnej praxe ambulancie

a spĺňa podmienky pre zavedenie POCT. Pre každý

analyt je zabezpečená interná a externá kontrola kvality.

Kľúčové slová: Point of Care Testing. C-reaktívny

proteín. Glykovaný hemoglobín. Stanovenie D-diméru.

MULTIREZISTENTNÉ KMENE – HROZBA

BUDÚCNOSTI

OPRŠALOVÁ G.

Fakultná nemocnica Trenčín, Trenčín

V súčasnosti dochádza v mnohých zemiach k význam-

nému šíreniu EZBK – epidemiologicky závažných

bakteriálnych kmeňov. EZBK sa vyznačujú vysokou

rezistenciou na antibakteriálne prípravky. Ich liečba je

veľmi náročná, vysoké dávky a kombinácia antibiotík je

finančne náročná a mortalita je vysoká. Intenzívna

antimikróbna liečba súčasne vyvoláva silný selekčný

tlak na vznik multirezistentných bakteriálnych kmeňov,

ktoré ľahko kolonizujú pacientov a ošetrujúci personál.

Najviac sú ohrození pacienti dlhodobo hospitalizovaní,

pacienti na JIS a OAIM (umelá pľúcna ventilácia,

invazívne vstupy, imunodeficiencia), pacienti ktorým sú

podávané antibiotiká (poddávkovanie, krátky čas podá-

vania, nesprávny druh antibiotika, liečba kolonizácie),

pacienti s invazívnymi vstupmi, pacienti preložení

z iných zdravotníckych zariadení, nesprávne používaná

profylaxia. Medzi epidemiologicky závažné bakteriálne

kmene zaraďujeme: MRSA – methicilin rezistentný

Staphylococcus aereus, kmene gramnegatívnych bakté-

rií produkujúcich plasmidovo kódované betalaktamázy

(hydrolyzujú PNC, Cefalosporíny), karbapenemázy (en-

zýmy mikroorganizmov, ktoré im umožňujú deakti-

vovať účinok karbapenemových antibiotík, karbapene-

my – lieky pre liečbu závažných infekcií), Clostrídium

difficile, VRSA – vancomycín rezistentní staphylo-

coccus aureus, Multidrug – resistentná tuberkulóza –

rezistentná na mnohé druhy liekov – krajiny tretieho

sveta.

Kľúčové slová: Antibiotiká. Mikroorganizmy. Epide-

miologicky závažné bakteriálne kmene. JIS. OAIM.

POSTOJ DOSPELEJ POPULÁCIE

K PREVENTÍVNEJ ZDRAVOTNEJ

STAROSTLIVOSTI

POLIAKOVÁ N.1, LITVÍNOVÁ A.1, KUBÍKOVÁ M.2



A10

1 Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita

Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Trenčín 2 Ambulancia všeobecného lekára pre dospelých,

Poliklinika, Dubnica nad Váhom

Východiská: Slovensko patrí medzi krajiny s vysokou

mierou výskytu nádorových ochorení, diabetikov, počtu

chorôb kardiovaskulárneho systému, chorôb podmiene-

ných psychickými a psychosomatickými faktormi, aler-

gických ochorení. Preventívna starostlivosť je garanto-

vaná možnosťou vykonávania preventívnych prehliadok

v ambulanciách všeobecných lekárov pre dospelých.

Napriek tomu, záujem o absolvovanie preventívnych

prehliadok u dospelej populácie nie je dostatočný.

Ciele: Cieľom práce bolo zistiť, aký je postoj populácie

k starostlivosti o svoje zdravie všeobecne a k preven-

tívnej zdravotnej starostlivosti v ambulancii všeobec-

ného lekára pre dospelých. Úlohou čiastkových cieľov

bolo zistiť úroveň vedomostí o preventívnej prehliadke,

pravidelnosť absolvovania preventívnych prehliadok

a odporučených vyšetrení, zastúpenie rizikových fakto-

rov v životnom štýle respondentov, zistiť postoj

k svojmu zdraviu a vplyv preventívnej prehliadky na

zmenu životného štýlu.

Metódy: Metódou prieskumu bol dotazník vlastnej

konštrukcie.

Vzorka: Vzorku prieskumu tvorilo 50 respondentov zo

súboru dospelej populácie do 50 rokov a 50 respon-

dentov nad 51 rokov.

Výsledky: Z výsledkov prieskumu vyplýva, že úroveň

vedomostí o preventívnej prehliadke je lepšia u respon-

dentov do 50 rokov. Väčší dôraz na pravidelnosť absol-

vovania preventívnych prehliadok a odporučených

vyšetrení kladú respondenti nad 51 rokov. Zastúpenie

rizikových faktorov je menšie v mladšej vekovej kate-

górii a tiež je lepší postoj k svojmu zdraviu. Vplyv

preventívnej prehliadky na úpravu životného štýlu je

lepší u respondentov do 50 rokov.

Záver: Je potrebné zvyšovať záujem o absolvovanie

preventívnej prehliadky, dostatočne informovať pacien-

tov o význame preventívnej prehliadky, edukovať

o správnom životnom štýle, edukovať o aktivitách

na podporu zdravia.

Kľúčové slová: Prevencia. Zdravie. Preventívna

prehliadka. Ambulantná starostlivosť. Zdravotná

výchova.

PÉČE O DUŠEVNĚ NEMOCNÉ V KOMUNITĚ

PUTÍRKOVÁ M., ŠIMOVCOVÁ D.



Cílem příspěvku je poukázat na možnosti komunitní

psychiatrické péče, která významným způsobem napo-

máhá lidem s duševním onemocněním vyrovnat se z ne-

mocí a začlenit se do společnosti. Zvláště pro nemocné

s chronickou duševní poruchou má prioritní význam

vědomí, že v jejich blízkosti jsou lidé, kteří pochopí

problémy, které prožívají, mají snahu pomáhat jim

při zvládání těžkostí vyplývajících z onemocnění a na-

pomáhat tak k návratu do přijatelné formy kvality

života. Důležitou roli zde hraje edukace pacienta, ro-

diny, komunity. Je nezbytné zaměřit se na získání infor-

mací o onemocnění, získání znalostí a dovedností

k identifikaci zdravotních a sociálních potřeb. Pro adek-

vátní a účinné poskytování pomoci jsou důležité osob-

nostní předpoklady personálu, protože jinak není možné

získat si důvěru pacienta. Zásadním předpokladem je

respektování lidské důstojnosti nemocných. Důraz je

kladen na to, aby člověk pochopil, jak chránit své zdraví

a pečovat o ně a také převzít za tento stav spolu-

zodpovědnost. Komunitní ošetřovatelství se zaměřuje

také na rehabilitaci nemocného včetně edukace rodin-

ných příslušníků, kteří tvoří bazální předpoklad pro

poskytování laické ošetřovatelské péče. Sestra úzce

spolupracuje se sociálním, ekonomickým a politickým

sektorem v komunitě. Důraz je kladen především na

práci s klientem a jeho rodinou v jejich přirozeném

prostředí. U psychiatrických pacientů je komunitní péče

zaměřena nejen na odstranění symptomů nemoci, ale

především na posílení zdravých stránek osobnosti ve

smyslu bio-psycho-sociálního modelu, posílení funkční

kapacity pacientů, maximální sociální začlenění pacien-

tů, posílení jejich občanských práv a důstojnosti.

Systém péče využívá svépomoci (rodina, přátelé) a

všeobecné služby v komunitě (kluby, stacionáře). Tento

přístup „mobilizuje“ rodinu, komunitu k využití svých

kapacit k podpoře lidí s duševními problémy .

Klíčová slova: Komunitní péče. Denní stacionář.

Edukace. Rodina. Duševne nemocní.

ZDRAVOTNÉ ŤAŽKOSTI PRI PRÁCI

SO ZOBRAZOVACOU JEDNOTKOU (PC)

SLEMENSKÁ Ľ.

Regionálny úrad verejného zdravotníctva v Trenčíne,

Trenčín

Východiská: Práca so zobrazovacou jednotkou často

predstavuje nadmernú záťaž najmä podporno-pohybovej

sústavy a zrakového aparátu s rizikom vzniku zdravot-

ných ťažkostí.

Cieľ: Analyzovať vplyv práce so zobrazovacou

jednotkou (práce s PC) na výskyt zdravotných ťažkostí



A11

zamestnancov. Sledovaná bola lokalizácia a intenzita

ťažkostí podporno-pohybovej sústavy, výskyt zrako-

vých ťažkostí, vplyv vybraných faktorov (vek, pohlavie,

BMI, zraková chyba, pracovné podmienky z hľadiska

ergonómie) na sledované ťažkosti ako aj úroveň

informovanosti zamestnancov o zdravotných rizikách

práce s PC a o možnostiach prevencie.

Súbor a metódy: Súbor tvorilo 169 zamestnancov

vybranej spoločnosti z IT sektora, z toho 113 mužov

(66,9%) a 56 žien (33,1%), ktorí pracujú s PC význam-

nú časť svojej práce, t.j. viac ako 4 hodiny z pracovnej

doby. Údaje pre štúdiu boli získané dotazníkovými

metódami.

Výsledky: 94,7% respondentov uvádzalo ťažkosti pod-

porno-pohybovej sústavy, najmä v oblasti šije (muži

72,6%, ženy 89,3%) a hornej časti chrbta (muži 69,9%,

ženy 85,7%). Z toho 53,9% trpí ťažkosťami ľahšieho

stupňa, pre ktoré nebola potrebná návšteva lekára a

40,8% uviedlo ťažkosti vyššej intenzity, pre ktoré bolo

potrebné vyhľadať lekára. U mužov prevažovali ľahšie

ťažkosti (59,3%) na rozdiel od žien, u ktorých boli

najpočetnejšie výraznejšie ťažkosti (55,3%) s potrebnou

návštevou lekára (p < 0,05). Najčastejšie zistené ergo-

nomické nedostatky: nezabezpečenie opory driekovej

chrbtice pri sedení (55,6%), nežiaduce oslnenie

(42,6%), nedostatočný pracovný priestor pri práci.

U 30,8% sa vyskytoval predklon a predsunuté držanie

hlavy. So zhoršujúcimi sa ergonomickými podmienkami

pracoviska rástol počet telesných lokalít s ťažkosťami.

Nepreukázal sa štatisticky významný vplyv (p ˃ 0,05)

ďalších sledovaných faktorov (vek, BMI, zraková

chyba) na intenzitu ťažkostí podporno-pohybovej

sústavy. Zo zrakových ťažkostí pri práci prevažovali

pálenie očí (82,2%) a sčervenanie očí (79,3%). U res-

pondentov so zrakovou chybou sme zaznamenali

štatisticky významne vyšší výskyt vo všetkých skupi-

nách zrakových ťažkostí. Na pomerne vysokej úrovni je

informovanosť o vplyve práce s PC na zdravie (82,2%

respondentov) a absolvovanie vstupnej LPP vo vzťahu

k práci (95,9%) s vyšetrením zrakovej ostrosti (93,5%).

Odporúčané telesné cvičenia však pri svojej práci

realizuje iba 6,5% zamestnancov.

Záver: Aj napriek dobrej informovanosti o rizikách

práce s PC, výsledky preukázali vysoký výskyt sub-

jektívnych ťažkostí u zamestnancov. Za kľúčové

možnosti redukcie vzniknutých ťažkostí ako aj ich

prevencie v tomto prípade považujeme zabezpečenie

optimálnych ergonomických podmienok na pracovisku

zo strany zamestnávateľa a aktívne uplatňovanie kom-

penzačného pohybového režimu zo strany zamest-

nancov.

Kľúčové slová: Zobrazovacia jednotka PC. Zdravotné

ťažkosti. Informovanosť. Ergonomické podmienky.

Prevencia.

KOMPETENCE ŽÁKŮ ZDRAVOTNICKÝCH

ŠKOL V RÁMCI PREVENCE HIV

SNOPEK P.1, KOŽÍKOVÁ S.2, MORAVČÍKOVÁ D.1

1 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních

studií, Ústav zdravotnických věd 2 Zdravotnická záchranná služba ZK, p. o.

Východiska: Virus HIV byl identifikován před více jak

třiceti lety. V průběhu let byla objevena řada léků, které

dokáží infekci virem HIV léčit, respektive zpomalit

množení viru v organismu. Žádný z objevených léků

však nedokáže virus HIV eliminovat z těla nakaženého

člověka a tím ho úplně vyléčit. Účinná očkovací vakcí-

na není doposud k dispozici. Jediným účinným prostřed-

kem v boji proti této infekci zůstává prevence. Právě v

oblasti prevence se mohou velmi dobře uplatnit mladí

zdravotníci. Aniž by si to uvědomovali, mohou svým

přístupem k dané problematice a odbornými znalostmi

získanými studiem působit v oblasti primární prevence

na své vrstevníky. Zároveň je od nich požadován

profesionální přístup k nemocnému a dodržování zásad

v boji proti přenosu infekcí ve zdravotnických

zařízeních.

Cíl: Cílem příspěvku je prezentovat výsledky průzkum-

ného šetření zaměřeného na zjištění úrovně vědomostí

respondentů o ošetřování HIV pozitivního pacienta a

zároveň tak upozornit na nutnost neustálé prevence

nákazy HIV.

Soubor a metodika: Soubor respondentů tvořili žáci

čtvrtých ročníků středních zdravotnických škol zlínské-

ho kraje. Ke sběru dat byla využita kvantitativní forma

šetření, konkrétně metoda anonymního dotazníku. Dis-

tribuováno bylo 140 dotazníků. Ke zpracování bylo

využito 132 plně vyplněných dotazníků. Distribuovaný

dotazník byl zaměřen především na tyto oblasti

problematiky HIV: cesty přenosu viru HIV, ošetřova-

telská péče o HIV pozitivního pacienta s ohledem na

prevenci nákazy zdravotnických pracovníků a šíření

viru v nemocničním prostředí, práva a povinnosti osob

infikovaných virem HIV vůči sobě, svému okolí

a nenarozeným dětem.

Výsledky: Ze získaných dat vyplývá, že žáci zdravot-

nických škol měli relevantní znalosti, jaké onemocnění

vyvolává virus HIV. O přenosu viru vertikálním způso-

bem však již žáci vykazovali menší znalosti. Alarmu-

jícím zjištěním byla skutečnost, že několik žáků

označilo kapénkovou cestu jako jednu z cest přenosu

viru HIV. Tato skutečnost může výrazně ovlivnit

chování budoucího zdravotnického personálu k pacien-

tům s HIV pozitivitou v negativním smyslu. V oblasti

ošetřovatelské péče o HIV pozitivního pacienta vyka-

zovali žáci v převážné většině velké rezervy ve znalos-

tech konkrétních intervencí vyplývajících z ošetřova-



A12

telské péče o takového pacienta. Především neznají

správný postup při poranění kontaminovaným nástro-

jem. V oblasti práv a povinností HIV pozitivních osob

vykazovali žáci relativně dobré znalosti.

Závěr: Cílem šetření nebylo jen zjištění znalostí

o infekci HIV, ale také schopnosti jejich uplatnění

v profesionálním životě mladých zdravotníků s ohledem

na prevenci šíření tohoto viru. V některých oblastech

problematiky HIV prokázali žáci výborné znalosti,

v jiných méně diskutovaných oblastech měli znalosti

průměrné nebo podprůměrné. Správný ošetřovatelský

postup při konkrétní situaci v péči o HIV pozitivního

pacienta by dle odpovědí činil některým žákům pro-

blémy. Stále navyšující se počet nakažených se nevy-

hýbá ani České republice. Každý rok se počet nových

záchytů HIV pozitivity zvyšuje. Ke dni 31. 12. 2014

bylo v ČR evidováno 2 354 HIV pozitivních osob, ve

stadiu AIDS bylo 426 z nich. Neodhalených případů

však bude mnohem více, proto by prevence měla být i

nadále prioritou.

Klíčová slova: AIDS. HIV. Prevence.

MOŽNOSTI PODTLAKOVEJ LIEČBY

S VYUŽITÍM FISTULADAPTÉRU

PRI ENTEROATMOSFERICKÝCH FISTULÁCH

KAZUISTIKA

STŘÁDALOVÁ M.1,2, BOTÍKOVÁ A.1

1 Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a so-

ciálnej práce v Trnave, Trnavská univerzita v Trnave

2 Chirurgická klinika, Fakultná nemocnica v Trnave,

Trnava

Úvod: Enteroatmosferické fistuly sú vzácny stav, ktorý

sa vyvíja u pacientov s otvoreným bruchom. Medicínska

a ošetrovateľská starostlivosť hľadá nové postupy pri

ošetrovaní a liečbe pacienta s enteroatmosferickou fistu-

lou. Fistuly môžu pre pacienta predstavovať významnú

hrozbu, ako je strata tekutín, bielkovín a elektrolytov,

následkom čoho môže byť hypokaliémia a podvýživa.

Cieľ: V súčasnej dobe nie je známy žiadny postup na

vhodné ošetrovanie enteroatmosferických fistúl. Cieľom

príspevku bolo poukázať na problematiku ošetrovania

enteroatmosferických fistúl. Bol vyvinutý nový adaptér,

ktorý umožnil nasadenie podtlakovej terapie pri

otvorenom bruchu ako doplnok liečby liečiť rany okolo

fistuly. Hlavným cieľom je izolovať fistuly a odviesť

odpadové látky mimo ranu a tak zabrániť ďalšej jej

kontaminácii.

Metodika: Na Chirurgickej klinike v Trnave bol v sep-

tembri 2014 vyšetrený 44 ročný pacient po polytraume.

Pacient bol prijatý na operačné riešenie revízie brušnej

steny a aplikáciu podtlakovej terapie. Pri výmene

podtlakovej terapie bola u pacienta potvrdená entero-

atmosferická fistula, ktorú sme ošetrovali na operačnej

sále s využitím fistuladaptéru a podtlakovej terapie.

V kazuistike sledujeme vývoj rany s ošetrovaním ente-

roatmosferickej fistuly pomocou podtlakovej terapie

a fistuladaptéru.

Výsledky: Starostlivosť o pacienta s enteroatmosferic-

kou fistulou je skoro vždy možná. Bol vyvinutý špe-

ciálny adaptér, ktorý slúži na izoláciu fistuly a podtlako-

vého systému. Do 2,5 cm je systém ľahko použiteľný.

Fistuladaptér umožňuje nerušenú granuláciu plochy pri

kontrolovanom odvode črevného obsahu do stomického

vrecka.

Záver: Liečba otvoreného brucha s enteroatmosferic-

kou fistulou zastáva špeciálnu starostlivosť o ranu

a zdravotný stav pacienta. Použitie fistuladaptéru a

podtlakovej terapie je bezpečný a spoľahlivý spôsob

ošetrovania. Predstavuje izolačnú techniku na deriváciu

črevného obsahu. Úloha podtlaku v manažmente rán

s fistulami je ešte len v začiatkoch, avšak existujú

dôkazy o tom, že izolačné techniky môžu byť výhodné.

Kľúčové slová: Enteroatmosferické fistuly. Podtlaková

terapia. Otvorená rana. Ošetrenie. Sestra.

KŘEMIČITÁ NANOVLÁKNA

PRO BIOMEDICÍNSKÉ APLIKACE

LOVĚTINSKÁ ŠLAMBOROVÁ I.1, EXNAR P.2,

HOLÝ P. 2, VATAHOVÁ L. 3 1 Ústav zdravotnických studií, Technická Univerzita

v Liberci, Liberec, Česká republika 2 Katedra chemie, Fakulta přírodovědně humanitní a

pedagogická, Technická Univerzita v Liberci, Liberec,

Česká republika 3 Ústav zdravotnických studií a Fakulta textilní,

Technická Univerzita v Liberci, Liberec, Česká

republika

Východiska: Současná textilní krytí v sobě skýtají řadu

terapeutických problémů jako je špatné přilnutí k ráně,

přisychání obvazu ke spodině rány, vysoká nasákavost,

a tím zatížení rány. Tyto problémy řeší křemičité

nanovlákenné substráty, které mají kromě velkého

měrného povrchu řadu dalších terapeutických výhod.

Jedná se například o schopnost kopírovat povrch rány, o

velmi dobrou snášenlivost a biodegradabilitu. Křemičitá

nanovlákna se připravují pomocí metody sol-gel a

následným elektrostatickým zvlákněním. Získaná vlák-

na jsou dále tepelně stabilizována. Na jejich povrch je

možno imobilizovat různé typy biomolekul (antibiotika,

enzymy, dezinfekční látky), které se uplatňují při léčbě

těžce se hojících ran. Velkou výhodou křemičitých



A13

nanovláken je jejich pomalé rozpouštění v tělních teku-

tinách a tím postupné uvolňování imobilizovaných bio-

molekul.

Cíl: Cílem práce byla příprava křemičitých nanovláken,

jejich funkcionalizace a následná imobilizace vybraných

biomolekul (antibiotik, enzymů) na nanovlákennou

matrici. Dalším krokem byl vývoj vhodných analytic-

kých metod, kterými je možné kvantifikovat množství

imobilizovaných agens. Byly studovány vlastnosti

křemičité matrice (schopnost rozpouštění v simulova-

ných tělních tekutinách).

Metodika: Základní krokem je syntéza výchozího solu

z tetraalkoxysilanu metodou sol-gel a následné elektro-

statické zvláknění tohoto roztoku. Pro kovalentní vazbu

aktivních substancí na křemičitá nanovlákna je nejprve

nutné funkcionalizovat povrch nanovlákna. Pro navá-

zání řady biomolekul jsou výhodná činidla s 3-amino-

propylovou skupinou, se kterou navazované biomo-

lekuly mohou tvořit kovalentní vazbu. Mezi běžně

používané aminoalkoxysilany patří (3-aminopropyl) tri-

ethoxysilan (APTES) nebo (3-aminopropyl) trimethoxy-

silan (APTMS). Dalším krokem je imobilizace vybra-

ných biomolekul (antibiotik – tetracyklinu, enzymů –

proteolytické enzymy). Pro kvantitativní stanovení imo-

bilizovaného tetracyklinu byla použita metoda HPLC a

vyvinuta nová metodika stanovení kovalentně naváza-

ného i volného tetracyklinu. Vytvořený materiál byl

vizualizován, charakterizován a kvantifikován pomocí

skenovacího elektronového mikroskopu, mikroskopu

atomárních sil (AFM), histochemického barvení a

optického mikroskopu.

Výsledky: Z výsledků vyplývá, že u všech vzorků

převažuje množství adsorbovaného tetracyklinu nad

kovalentně vázaným tetracyklinem. Všechny výsledky

potvrdily imobilizaci enzymu na povrch křemičitých

nanovláken. Při zachování aktivity a stability imobilizo-

vaného proteolytického enzymu na nanovlákna vznikl

velmi kvalitní materiál, který je možný použít na ránu

k bezbolestnému odstranění nekrózy, což je primární

krok k úspěšné léčbě různých druhů obtížně léčitelných

ran.

Závěr: Křemičitá nanovlákna jsou pro své jedinečné

vlastnosti novým a velmi perspektivním nanovláken-

ným materiálem. Příprava nanovláken je chráněna

Českým i Evropským patentem. Bylo prokázáno, že na

povrch tohoto substrátu je možno poměrně jednodu-

chým způsobem imobilizovat různé typy biomolekul

(antibiotik, enzymů). Získaný materiál je jednoznačně

určen jako nový typ obvazového materiálu pro léčbu

různých typů chronických ran.

Klíčová slova: Chronické rány. Křemičitá nanovlákna.

Imobilizace. Biomolekuly.

INTEGROVANÉ CENTRÁ ZDRAVOTNEJ

STAROSTLIVOSTI – NOVÁ VÝZVA

PRE SESTRY

ŠTEFÍKOVÁ E.

Trenčiansky samosprávny kraj, Oddelenie zdravotníctva

a humánnej farmácie, Trenčín

Integrovaný systém zdravotnej starostlivosti predstavuje

sieť služieb zdravotnej starostlivosti, ktorá prostred-

níctvom rôznych poskytovateľov zdravotnej starostli-

vosti uspokojuje zdravotné potreby občanov. Tento

systém by mal byť pružnejší a mal by byť schopný

reagovať na meniace sa zdravotné potreby občanov

vyplývajúce napr. zo starnutia populácie ale aj inovácií

v diagnostike a liečbe ochorení. Cieľom integrovaného

systému zdravotnej starostlivosti je udržanie zdravia,

zlepšovanie zdravia, prinavrátenie zdravia a zabezpe-

čenie kvality života u pacientov s chronickými ochore-

niami tak, aby bola zabezpečená kvalitná zdravotná

starostlivosť pri efektívnom využití zdrojov. Základom

tohto systému je dobre fungujúca primárna zdravotná

starostlivosť, ktorá je základným pilierom poskytovania

zdravotnej starostlivosti. Predpokladom uplatnenia

systému je tímová spolupráca, nové formy poskytovania

zdravotnej starostlivosti ale aj úzka spoluprácu zdravot-

ného a sociálneho sektora s cieľom zabezpečenie kom-

plexnej a kontinuálnej starostlivosti. V Slovenskej

republike sa tento nový koncept poskytovania zdravot-

nej starostlivosti plánuje realizovať prostredníctvom

integrovaných centier zdravotnej starostlivosti. Integro-

vaný model poskytovania zdravotnej starostlivosti

vyplýva zo Strategického rámca starostlivosti o zdravie

pre roky 2013 – 2030, ktorý schválila Vláda SR

v decembri 2013. Uvedený koncept je podrobnejšie

rozpracovaný v dokumente Implementačná stratégia –

systém integrovaného poskytovania zdravotnej starost-

livosti. Integrované centrá zdravotnej starostlivosti sa

budú vytvárať tam, kde je prirodzená koncentrácia

lekárov v rámci existujúcej infraštruktúry zdravotných

stredísk a polikliník. Financovanie vybudovania nových

centier integrovanej zdravotnej starostlivosti by malo

byť zabezpečené prostredníctvom Integrovaného regio-

nálneho operačného programu na roky 2014 – 2020.

Každé centrum by malo poskytovať služby primárnej

zdravotnej starostlivosti prostredníctvom všeobecných

lekárov pre dospelých, všeobecných lekárov pre deti

a dorast, gynekológov, zubných lekárov ako aj špecia-

lizované služby prostredníctvom lekárov špecialistov.

V centre by malo byť odberové pracovisko ako aj

spoločné vyšetrovacie a liečebné zložky za účelom

zabezpečenia rýchlej diagnostiky. Uvažuje sa nad tým,

že sa v centrách vytvoria aj poradne zdravia s cieľom

zlepšenia zdravotného stavu obyvateľstva a zvýšenia



A14

záujmu občanov o vlastné zdravie, jeho ochranu a pod-

poru. Centrum bude prepojené na ďalších poskytova-

teľov zdravotnej starostlivosti v regióne – nemocnice,

domy ošetrovateľskej starostlivosti, zariadenia spoloč-

ných vyšetrovacích a liečebných zložiek ako aj ambu-

lancie špecialistov. Centrum by malo spolupracovať s

agentúrou domácej ošetrovateľskej starostlivosti, komu-

nitnými službami a sociálnymi službami v príslušnom

regióne. Vo veľkých centrách budú vytvorené pod-

mienky pre vzdelávanie lekárov – najmä prax reziden-

tov a sestier, môžu slúžiť aj ako výučbové základne

lekárskych fakúlt, alebo fakúlt zdravotníctva a ošetrova-

teľstva. Súčasné zmeny v zdravotníctve ovplyvňujú aj

role sestier. Sestry majú reálnu príležitosť pomôcť

prebudovať systém poskytovania zdravotnej starostli-

vosti. K tomu však nevyhnutne potrebujú mať vedo-

mosti a zručnosti v oblasti vedenia a riadenia. Zmeny

v systéme poskytovania zdravotnej starostlivosti budú

nevyhnutne vyžadovať aj zmeny vo vzdelávaní lekárov,

sestier ale aj iných zdravotníckych pracovníkov.

Kľúčové slová: Integrovaný systém zdravotnej sta-

rostlivosti. Integrované centrá zdravotnej starostlivosti.

Primárna zdravotná starostlivosť. Sestry.

SLEDOVANIE STRAVOVACÍCH NÁVYKOV

U VYBRANEJ VEKOVEJ SKUPINY ŽIAKOV

ZÁKLADNÝCH ŠKÔL

VLČEJOVÁ Z., DVOULETÁ A.


v Senici pre územný obvod okresov Senica a Skalica

Ciele: Porovnať stravovacie návyky a pohybovú aktivi-

tu u žiakov II. stupňa základných škôl na základe

pohlavia a bydliska. Porovnať žiakov II. stupňa základ-

ných škôl podľa hmotnosti.

Súbor a metodika: Údaje boli získané dotazníkovou

metódou. Súbor respondentov pozostával z 300 žiakov

druhého stupňa základných škôl, z toho z mesta bolo 63

chlapcov a 87 dievčat, z vidieka bolo 85 chlapcov a 65

dievčat. Zber údajov bol realizovaný v časovom období

od konca apríla do konca júna 2011. Za štatisticky

významnú hodnotu sa považovala p<0,05.

Výsledky: Stravu 3-4 krát počas dňa zvyklo konzumo-

vať 50,79% chlapcov a 43,17% dievčat z mesta

a 50,59% chlapcov a 35,38% dievčat z vidieka. V škol-

skej jedálni obedovali prevažne žiaci z mesta, a to

55,56% chlapcov a 60% dievčat. Obedovať doma

zvyklo 45% chlapcov a 39% dievčat z vidieka. Obľúbe-

ná bola konzumácia kuracieho mäsa u 65,08% chlapcov

a 73,86% dievčat z mesta a 67,06% chlapcov a 73,85%

dievčat z vidieka. Večeru konzumovalo 85,71% chlap-

cov a 72,41% dievčat z mesta a 90,59% chlapcov

a 78,46% dievčat z vidieka. V rámci hodín telesnej

výchovy zvyklo cvičiť 88,89% chlapcov a 91,95%

dievčat z mesta a 94,22% chlapcov a 96,92% dievčat

z vidieka. V meste bolo 61% žiakov s obezitou, podob-

ne aj na vidieku bola u takmer polovice žiakov (57%)

zistená obezita.

Záver: Výrazné rozdiely pri porovnaní chlapcov a diev-

čat z mesta a z vidieka neboli zistené, avšak dievčatá

z mesta aj z vidieka vo väčšej miere dodržiavali zásady

správnej výživy. Nakoľko bola u väčšiny žiakov zistená

obezita, snažili sa dodržiavať zásady správnej životo-

správy a venovať sa pohybovej aktivite.

Kľúčové slová: Žiaci II. stupňa základných škôl.

Stravovacie návyky. Výživa. Zásady správnej výživy.

Pohybová aktivita.

POKYNY PRE AUTOROV

Časopis Zdravotnícke listy je vedecký recenzovaný časopis, ktorý sa zameriava na publikovanie príspevkov z oblasti zdravotníckych lekárskych

i nelekárskych odborov. Časopis uverejňuje pôvodné práce, prehľadové referáty a recenzie odbornej literatúry, ktoré sa vyznačujú aktuálnosťou a obsahovou

relevantnosťou.

Redakcia prijíma rukopisy v slovenskom, českom a anglickom jazyku, ktoré sa stávajú subjektom recenzného konania minimálne dvoch nezávislých

recenzentov. Identita recenzentov môže byť utajená. V priebehu recenzného konania sa editori zaväzujú udržiavať v tajnosti informácie o autorstve posudzovaného

príspevku pred recenzentmi, redakčnou radou a vydavateľom. Ďalej sa zaväzujú nepoužiť bez písomného súhlasu žiadnu časť nepublikovaného rukopisu. Za vedeckú

a zároveň etickú úroveň časopisu zodpovedá predseda redakčnej rady spolu s vedúcim editorom a redakčnou radou. Záverečné rozhodnutie vo veci akceptácie alebo zamietnutia článku na publikovanie zostáva v plnej kompetencii redakčnej rady. Za jazykovú korektúru

(jazykovú a gramatickú stránku príspevku) zodpovedajú autori. Redakcia si vyhradzuje právo vykonávať drobné štylistické úpravy textu bez konzultácie s autorom,

s ktorými sa autor oboznámi pri autorskej korektúre, ako aj na zamietnutie textu, ktorý obsahovo nezapadá do koncepcie časopisu alebo nebol schválený odborným

recenzným posudzovaním. Práca s formálnymi nedostatkami sa vráti autorovi na prepracovanie.

Príspevky musia spĺňať základné etické princípy kladené na výskum na ľudskom subjekte. V rukopise je nutné uviesť, že štúdia, ktorej je príspevok súčasťou,

bola schválená etickou komisiou (uviesť názov etickej komisie). Ďalej je potrebné uviesť, že účasť respondentov na štúdii bola dobrovoľná a údaje boli spracované

dôverne. Autor má povinnosť uviesť prípadné zdroje financovania a vyjadriť sa k potenciálnemu konfliktu záujmov. Práca musí obsahovať prehlásenie, že nebola

a v prípade akceptácie, nebude zaradená na publikovanie do iného časopisu, ktoré musí byť podpísané všetkými autormi na znak ich súhlasu s obsahom rukopisu. Prijaté práce sa stávajú trvalým vlastníctvom časopisu a bez písomného súhlasu vydavateľa nesmie byť reprodukovaná žiadna časť akceptovanej práce.

Formálna stránka rukopisu –

- rozsah rukopisu je obmedzený na 12 normostrán (21 600 znakov aj s medzerami).

- Odporúčané nastavenie pre MS Word - abstrakt: typ písma Times New Roman, veľkosť 12, riadkovanie 1,0, všetky okraje nastavené na 2,5 cm, zarovnanie

doľava, nedeliť slová.

- Odporúčané nastavenie pre MS Word – vlastný text: typ písma Times New Roman, veľkosť 12, riadkovanie 1,5, všetky okraje nastavené na 2,5 cm, zarovnanie

doľava, nedeliť slová.

- V texte nepoužívať tučné písmo (bold) a kurzívu (okrem citátov). Tučné písmo používať iba na označenie názvu príspevku a jeho jednotlivých častí, názvy

tabuliek a obrázkov.

- Tabuľky, obrázky a grafy musia byť umiestnené na príslušnom mieste v článku (autor ich neposiela samostatne). Tabuľky, grafy a obrázky musia byť označené

číslom a názvom a musí byť na ne uvedený odkaz v texte. Veľkosť písma v tabuľke a v grafe je stanovená 10pt.

- Titulná strana rukopisu by mala obsahovať nasledujúce údaje: názov v slovenskom, resp. českom a anglickom jazyku, meno a priezvisko autorov (uvádzať v plnom znení aj s titulmi), oficiálny úplný názov pracoviska aj s korešpondenčnou adresou každého autora, kontaktné údaje prvého autora, resp. autora

určeného pre korešpondenciu.

- Štruktúra abstraktu je nasledovná:

- Východiská

- Ciele

- Súbor a metódy/metodika

- Výsledky - Záver

Práca teoretického charakteru by mala obsahovať nasledujúce časti:

- názov v slovenskom (resp. českom) a anglickom jazyku, štruktúrovaný abstrakt v slovenskom (resp. českom) a anglickom jazyku (rozsah do 250 slov),

maximálne 5 kľúčových slov v slovenskom (resp. českom) a anglickom jazyku, úvod, vlastný text, (vrátane vymedzenia cieľov štúdie, príp.

formulovanie sledovaných problémov), metodiku (spôsob výberu literárnych zdrojov, spôsob analýzy), výsledky (prezentácia vlastných výsledkov

analýzy), záver a zoznam bibliografických odkazov.

Práca výskumného charakteru by mala obsahovať nasledujúce časti:

- názov v slovenskom (resp. českom) a anglickom jazyku, štruktúrovaný abstrakt v slovenskom (resp. českom) a anglickom jazyku (rozsah do 250 slov), maximálne 5 kľúčových slov v slovenskom (resp. českom) a anglickom jazyku, úvod, cieľ, súbor, metodiku, výsledky, diskusiu, záver a zoznam

bibliografických odkazov.

Citovaná literatúra je zoradená tak, aby všetci autori citovaní v texte boli uvedení v Zozname bibliografických odkazov a naopak. V texte sa uprednostňuje

citovanie podľa metódy prvého údaja a dátumu (vrátane uvedenia čísla strany, resp. strán), citovaná literatúra je v zozname bibliografických odkazov zoradená

v abecednom poradí. Uvádzajú sa všetci autori, pri väčšom počte autorov ako 3 sa uvádza za menom tretieho autora skratka „et al.“.

Príklady citácie:

Monografické publikácie/knihy:

PRIEZVISKO, M. rok vydania. Názov: Podnázov. Vydanie. Miesto vydania: Názov vydavateľa, rok vydania. Počet strán. ISBN. Kapitoly v monografiách/ knihách:

PRIEZVISKO, M. rok vydania. Názov. In Priezvisko, M. editorov. Názov monografie. Vydanie. Miesto vydania: Vydavateľ, rok vydania. ISBN, rozsah strán (strana

od - do).

Článok v seriálovej publikácii:

PRIEZVISKO, M. rok vydania. Názov. In Názov zdrojového dokumentu (noviny, časopisy). ISSN, rok, ročník (číslo zväzku), číslo, rozsah strán.

Príspevok v zborníku:

PRIEZVISKO, M. rok vydania. Názov článku. In Názov zborníka [druh nosiča]. Miesto vydania : Vydavateľ, rok vydania, ISBN, rozsah strán (strana od – do). Články v elektronických časopisoch a iné príspevky:

PRIEZVISKO, M. rok vydania. Názov. In Názov časopisu. [Druh nosiča]. rok vydania, ročník, číslo [dátum citovania]. Dostupnosť a prístup. ISSN.

Legislatívne dokumenty:

Označenie a číslo legislatívneho dokumentu/rok publikovania a skratka úradného dokumentu. Názov. Poznámky.

Rukopis je možné zaslať v elektronickej podobe na e-mailovú adresu: [email protected]

Časopis ponúka priestor na reklamu a sponzorovanie časopisu, a to predovšetkým zameranú na zdravotnícke produkty a služby. Redakcia a vydavateľ majú právo odmietnuť reklamu alebo sponzorstvo, a to z akéhokoľvek dôvodu. Redakcia aj vydavateľ zaručujú, že edičná a reklamná činnosť sú na sebe nezávislé a

zadávatelia reklamy a sponzori nemôžu ovplyvňovať publikačný a recenzný proces.

Adresa redakcie:

Fakulta zdravotníctva tel.: +421 32 7400611

Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne e-mail: [email protected]

Študentská 2, 911 01 Trenčín www.fz.tnuni.sk

Documents

Ediná séria - Fakulta zdravotníctva TnUAD: Aktuality · sú len niektoré z titulov, s ktorými sa nám spája profesia, ktorá je neodmysliteľnou súčasťou každého zdravotníckeho