Dásbódh - ADVAITA.cz · DašakaI–Chvály [X\ (Čtením tohoto Písma a rozjímáním se toto vždy přítomné „já jsem“, které je uvnitř slov, zjeví.) 5. Víra v tuto

$Page 1: Dásbódh - ADVAITA.cz · DašakaI–Chvály [X\ (Čtením tohoto Písma a rozjímáním se toto vždy přítomné „já jsem“, které je uvnitř slov, zjeví.) 5. Víra v tuto$
DásbódhDašaka I – Chvály

Samartha Rámdásanglický překlad

John Norwell (2015)český překlad

Matěj

21. prosince 2017


Obsah

I Chvály 1

1.1 Začátek knihy 3

1.2 Chvála Pánu Ganéšovi 9

1.3 Chvála bohyni Šáradě (Sarasvatí ) 13

1.4 Chvála Sadguruovi 17

1.5 Chvála světců 21

1.6 Chvála naslouchajícího (Toho, kdo

iii

opustil ”mnoho“ myšlenek) 25

1.7 Chvála Pánu této básně ” já jsem“ 29

1.8 Chvála „místa setkání“ s poznáním ne-boli „zde“ 35

1.9 Chvála Paramárthy (NejvyššíhoSmyslu/Nejzazšího Dovršení) 39

1.10 Chvála lidského těla 43

Dašaka I

Chvály॥ दशक पहिला : सत्वननाम॥ १॥

|| daśaka pahilā : stavananāma || 1 ||

Praises

�


1.1 Začátek knihy

Poznámka: V této první ze dvou set kapitol jsme uve-deni do pojmu poznání neboli „řeči“ a Skutečnosti.

|| Šrí Rám ||

1. Posluchač* se zeptal: „Co je to za Písmo? Co jeto za řeč? A co může člověk získat poslechemtéto „řeči“?“ *(Dobrý posluchač je ten, kterývšechno zapomene a porozumí této vždy pří-tomné „řeči“ neboli myšlence „já jsem“1. Bez

1Siddharáméšvar Maharádž řekl: Je také známa jako múla-

3

Dašaka I – Chvály[X\

poznání tohoto „já jsem“ jakožto základu sesvět slov a konceptů nemůže projevit. Když člo-věk zapomene všechno, co se dosud naučil, pakse toto „já jsem“ stane zjevným. Toto Písmose nachází uvnitř hájemství slov a stejně jakoslova Mistra může k Pravdě toliko poukazovat.– Maharádž řekl: Mistr vás může pouze nasmě-rovat ke Skutečnosti; může vás vzít ke dveřím,ale vy sami musíte vejít, a on vás za nimi budeočekávat. – Maharádž řekl: Písma jsou závětíMistrů.)

2. Jméno tohoto Písma je Dásbódh2. Je to dia-log mezi *Mistrem/guru a žákem/šišja. Když

mája neboli prakruti neboli šárada a vznikla z tohoto Nejvyš-šího Já, naší čiré formy neboli svarúpy. Je nevyřčeným slovem„já jsem“, které je přítomné v dechu každé bytosti. Její přiro-zeností je prostě a bez úsilí znát; tato inspirace „já jsem“ jevyjádřením onoho Nevyjádřitelného.

2Siddharaméšvar Maharádž řekl: Když se člověk stane od-daným/dása sadgurua, započne dialog mezi guruem a žá-kem/šišja. Takový dialog přináší porozumění/bódha a protose nazývá dás-bódha.

4

1.1 Začátek knihy[X\

je „řeč“ jasně pronášena, pak kráčíš po stezceoddanosti/bhakti. (Když všechno zapomenetea každá myšlenka je rozpuštěna, poté se ob-jevím myšlenka „já jsem“.) *(Maharádž řekl:Přicházíte, protože si myslíte, že jste nevědomía protože si myslíte, že já vím. A vy se ptátea já odpovídám. Ale v tomto světě není nikdojiný než vy, takže odkud přichází odpověď? Vesvětle tohoto porozumění se dialog, který zdeprobíhá, odehrává ve vás, ve vašem Já. Guruje Já, mysl je žák a toto Já nikdy neupadlo doiluze.)

3. Tato „řeč“, toto „já jsem“, je devatero podoboddanosti a tato „řeč“ je poznání. Tato „řeč“je znamením zřeknutí se/vairágja a touto „řečí“je stvořeno „mnoho“ duchovních rozprav. (Toto„já jsem“ neboli poznání je příčinou mnoha dis-kusí, názorů a rozepří v tomto světě.)

4. Popravdě, skrze oddanost této „řeči“ se člověksetká s Bohem. Tato „řeč“ je natolik důležitá,že je jádrem této kompozice slov, tohoto Písma.

5


(Čtením tohoto Písma a rozjímáním se totovždy přítomné „já jsem“, které je uvnitř slov,zjeví.)

5. Víra v tuto „řeč“ přináší nejvyšší odda-nost/bhakti; víra v tuto „řeč“ přináší čiré *po-znání. Pokud máš víru v tuto „řeč“, realizu-ješ átma. *(Maharádž řekl: Čiré poznání je ne-poznání; nevědomost ani poznání nezůstanou.)

6. Pokud je zde víra v tuto „řeč“, potom člo-věk obdrží čisté duchovní vedení a víra v toto„já jsem“ jej povede ke Konečnému Osvobo-zení/sájudžja mukti. Pokud má člověk víruv tuto „řeč“, poté je osvobozen od vědomí těla.

7. Víra v tuto „řeč“ přináší čistou svarúpu, tvouvlastní skutečnou podobu; vírou v tuto „řeč“člověk překoná osm těl. Pokud je zde víra v tuto„řeč“, potom se člověk stane zcela oddělenýmod jakékoli stvořené věci. (Nepociťuje doteksvěta. Byl to pouze můj myšlenkový konstruktjmen a forem.)

6


8. Víra v tuto „řeč“ tě učiní *Nejvyšším Bohema víra v toto „já jsem“ z tebe učiní dokonale od-daného. Víra v tuto „řeč“ promění džívu v Šivu.*(Nejvyšší Bůh je paramátma.)

9. Víra v tuto „řeč“ učiní z člověka brahman, přes-tože z „řeči“ povstalo „mnoho“ konceptů a ná-zorů. Pouze na základě této „řeči“ můžeš pocho-pit, kdo doopravdy jsi. (Pokud pochopíš, že celýsvět není nic jiného, než tvůj myšlenkový kon-strukt; že všechno bylo stvořeno tvými vlast-ními myšlenkami; a když odhodíš tyto „mnohé“myšlenky ze své mysli, potom pocítíš tuto „řeč“,toto „já jsem“. Jinak budeš chycen ve spleti„mnoha“ konceptů, tužeb a snů.)

10. Tato „řeč“ je uctíváním Nejvyššího Boha. Tato„řeč“ přináší „mnoho“ básnických kompozica tato „řeč“ přináší i tuto překrásnou báseň „jájsem“. Tato „řeč“ je pozornost mudrců a tato„řeč“ přináší „mnoho“ pozorností. (Když je tatopozornost „já jsem“ zapomenuta, automatickyvyvstane vědomí těla, přinášejíc s sebou mnoho

7


básní, příběhů a tak dále; a potom pozornostčlověka pobíhá od jedné věci ke druhé. – Si-ddharaméšvar Maharádž řekl: Mája je pozor-ností a brahman je bez pozornosti.)

11. Tato „řeč“ je zrozením máji; je to pozornost,která přináší pět velikých elementů a tyto ele-menty přinášejí objektivitu. Jedině skrze tuto„řeč“ můžeš pochopit, kdo je skutečným kona-telem a co je to bezmyšlenkovitá svarúpa.

12. „Mnoho“ pochyb je překonáno a „mnoho“domněnek je odvrženo, „mnoho“ strachůa „mnoho“ zneklidňujících záležitostí je odstra-něno touto „řečí“. (Zapomeň na všechno a vě-domí těla s jeho zákonitými obavami vyhasne.)

13. Je „mnoho“ rozprav v tomto světě, ale studuješ-li toto Písmo, potom se zjeví tato „řeč“, múla-mája. Nicméně, stane-li se tato Skutečnost pla-ným opakováním nepozorné mysli, jak by paktato „řeč“ mohla být pochopena? (Dokoncei když člověk opakuje dlouhé úseky z Dásbódhu,

8


je z toho pramalý užitek. Nicméně pokud člověkpochopí byť jen polovinu jediného verše, potomse mu tato „řeč“, ukrytá uvnitř tohoto Písma,zjeví.)

14. Je tu „mnoho“ myšlenek stvořených nepokoj-nou myslí – a je tu Dásbódh. Pokud prolomíšslova a vstoupíš do nitra Písma, pak tajemství,jež ukrývá, budou zjevena. Pochop, že pokud jezde plané opakování těchto kapitol, přece „řeč“zůstává stále přítomná. (Tato „řeč“ je příčinoumysli, ale nemůže být zaslechnuta kvůli všemujejímu hluku.)

15. A „mnohá“ písma, upanišády, védanta, védya šástry, se shodují, že Nejvyšší Bůh je v nitrutéto „řeči“, tohoto „já jsem“. (Podstatou tohoto„já jsem“ je Nevýslovná Skutečnost.)

16. Tato „mnohá“ písma se všechna shodují: Bůhje v nitru zkušenosti „já jsem“. Jak byste mohlitvrdit, že se mýlí? Bůh bez vlastností/nirgunse stal touto zkušeností s vlastnostmi/sagun

9


a poté začal zakoušet tento svět skrze smyslovéorgány. (Je to tak, že Nejvyšší Bůh se učinildžívou, který Ho popírá. Ale člověk Ho nemůžepopírat jenom proto, že Ho nevidí očima. Tatozkušenost „já jsem“ je mimo oblast toho, kdose považuje za tělo a věří jenom tomu, co vnímásvými smysly.)

17. Ten, kdo ze závisti říká: „Tato „řeč“ nenískutečná“, vidí pouze „mnoho“ věcí, stvoře-ných jeho vlastními koncepty. Pro něj je totoPísmo naprosto zbytečné. Může popírat toto„já jsem“, ovšem „mnohá“ písma se shodují,že toto Boží „slovo“ je pravda. (Písmo mu říká„Ty jsi On“ – a on říká „On není“. Jakou hod-notu má jeho popírání? Jak by mohla jehověčně bloudící mysl znát tohoto Boha a Jehoschopnost tvořit skrze toto „já jsem“ neboli„slovo“?)

18. Existují rozličná starodávná písma, známá podjedním jménem – gíta. Nazývá se tak šiv-gíta, rám-gíta, guru-gíta, garbha-gíta, uttar-gíta

10


a avadhúta-gíta. A jsou tu také védy a védánta3.

19. Je tu bhagavad-gíta, brahma-gíta, hansa-gíta,pandava-gíta, ganéš-gíta, jama-gíta, upanišadya bhágavat.

20. To jsou některá z „mnoha“ písem a všechnase shodují, že je zde „řeč“. A je to zásluhoutéto „řeči“ Boží, že byla ustanovena skutečnávíra v Boha. (K pochopení Boha bez vlast-ností/nirgun musí člověk nejprve pochopit tuto„řeč“ s vlastnostmi/sagun. Aby to pochopil,musí opustit všechny koncepty, obavy a myš-lenky, které byly nashromážděny.)

21. Pokud nemáš víru v toto vznešené Boží „slovo“,potom padneš dolů do vědomí těla. Pokud toto

3Je tu mnoho různých písem, například védy a šruti a jinéduchovní texty, zvané smruti. – Maharádž řekl: Véda znamenávědění, šruti znamená slyšení a smruti znamená pamatování.Ale On nemůže být znán, slyšen či připomínán.Védánta zna-mená konec véd, konec vědění.

11


vznešené Boží „slovo“ není pochopeno, potom jetato múla-mája pokažena a člověk se považujeza pouhé tělo z masa a kostí.

22. Bez plného pochopení tohoto Písma v něm bu-deš nalézat chyby a kritizovat jej. A zůstanešdaleko od átma a budeš plný pýchy a závisti(tedy budeš v tělesném vědomí).

23. Pýcha přináší závist a závist přináší kritizo-vání a konečné odmítnutí tohoto Písma. Pozdějivznikne hněv vůči tomuto Písmu a těm, kdo jejčtou.

24. Následkem toho byl vnitřní prostor „jájsem“ nesmírně pokažen vlivem touhy/kámaa hněvu/kródha. A poté, v důsledku tohoto po-citu „já jsem někdo“, se člověk odvrátí od zřenízrakem poznání a začne zřít pouhými smysly.

25. Jak by mohlo být toto átma, které byla pře-moženo touhou a hněvem, nazýváno moudrým?Démon Ráhu zahynul, když ve společenství

12


bohů vypil nektar nesmrtelnosti. (Podle myto-logie je Ráhu démon polykající slunce. Ráhu jetvoje ego polykající slunce poznání. Ty, který jsitímto nesmrtelným átma, jsi se ztotožnil s tělema ego způsobilo zatmění tvého slunce; i když sebudeš držet těchto omezujících konceptů o soběsamém, myšlenka na nektar „já jsem“ zde budestále . . . Bez této myšlenky nemůžeš žít anichvíli. Ale protože nejsi probuzený, je to, jakobys „tam“ nebyl, a proto, stejně jako démonRáhu, budeš dozajista muset jednoho dne ze-mřít.)

26. Nyní, je-li přítomna „řeč“, člověk se stává za-slouženým příjemcem poznání. A poté, kdyi tato pýcha „já jsem“ je opuštěna, staneš senejvětším z velikých, bez-myšlenkovitou Sku-tečností.

27. Na začátku se *posluchač zeptal „Co je ta „řeč“uvnitř tohoto Písma?“ Stručná odpověď zní:následováním této stezky se staneš tímto po-znáním „já jsem“ a poté Skutečností „já ne-

13


existuji“.

28. *Nyní, nasloucháš-li tomuto „já jsem“, se v je-diné chvíli změní tvé skutky a kořen všech po-chybností je vyklučen. (Předtím ego říkalo „jákonám“, nyní chápeš, že „On koná“.) *(„Nyní“znamená bytí v přítomnosti či bytí v teď; to jepoznání neboli sagun neboli „já jsem“ nebolivnitřní prostor. Má mnoho jmen.)

29. Poté se tato stezka stane velice snadnoua není třeba podstupovat obtížnou, namáhavoupraxi/sádhanu. Potom objevíš podstatu a do-sáhneš Konečného Osvobození. (Maharádž řekl:Je to velice jednoduché. Neděláním ničeho seJím staneš.)

30. Nevědomost, utrpení a iluze budou zničenya poznání bude náhle dosaženo. Takové je ovocenaslouchání této „řeči“ uvnitř tohoto Písma.(To je odpověď na otázku z verše V.1.)

31. Tento Nejvyšší Bůh se stane dobrým osu-

14


dem jógina, který odmítne toto tělo „já jsem“a jde až za poznání. To je skutečná moud-rost, získaná rozlišováním/vivékou (rozlišovatmezi pravdivým/brahman „tam“ a nepravdi-vým/mája „zde“).

32. Toto brahman, které bylo ztraceno a zamotánouvnitř nižších vlastností/gun* a jehož pozor-nost se objektivizovala, získá tuto čistou po-zornost. (”Já jsem všude.“) Poté se stane Vě-doucím, moudrým, rozlišujícím a jasnozřivým.*(Když se guny sattva, radža a tama smíchají,pak má člověk pocit „jsem toto tělo“. Něco víš– to je sattva, ale nevíš co to je – to je tama,a tak to pojmenuješ – to je radža.)

33. Tato Skutečnost zlenivěla, ale nyní je opravdováa bdělá. Byla hříšníkem* a nyní činí pokání.Tento Jediný, který byl nevěřícím, začal chvá-lit stezku oddanosti. *(Maharádž řekl: Jedinýhřích je ztotožňovat se s tělem.) (Dásbódh ti ne-ustálé připomíná, že ty jsi On v tomto přítom-ném okamžiku a tato skutečnost by měla být

15


skrze pochopení učiněna onou Skutečností.)

34. Ti, kteří jsou spoutaní se stávají zájemci o svo-bodu; blázen se stává velmi bdělým a ti, kteřínejsou oddáni, začnou následovat stezku odda-nosti a dosahují Osvobození.

35. Tato Skutečnost ruší „mnohá“ provinění. TatoSkutečnost, která byla opomíjena, se stává jas-nou. A ten, kdo je uvězněn v práně (prání -tedy džíva)4, dosáhne díky pouhému naslou-chání (šravana) stavu nirguna. (Prána se pouzejeví na pozadí mé pravé přirozenosti/svarúpy.)

36. Díky tomuto naslouchání jsou všechny prázdnécesty „mnohých“ myšlenek bloudící mysli,„mnohá“ váhání a pochybnosti a „mnohé“ úz-kosti samsáry zničeny.

4Prána je životní energie prostupující tělem, způsobující dý-chání, krevní oběh, pohyb a tak dále. Považovat tuto činnostprány za sebe sama znamená ztotožňovat se s tělesným vědo-mím.

16


37. Poznání/„já jsem“ je ovocem tohoto naslou-chání (zapomenutí na vše). Tímto naslouchá-ním je člověk spasen z nízkého stavu a myslzíská naprostou spokojenost/samádhána a do-konalý klid.

38. Povaha tohoto poznání je zkrátka taková; vždyse stává tím, za co se samo považuje. Takže po-kud se toto átma ztotožní s člověkem a zakotvív závistivosti, potom se tato Skutečnost stanezávistivou. (Ty, který jsi přede vším, se pova-žuješ za pouhé tělo, takže se potom tato a Sku-tečnost před tebou objeví jako jako něco jiného,například ego, závist a hněv.)

Tímto končí 1. kapitola 1. dášaky knihy Dá-sbódh s názvem „Začátek knihy“.

Překlad z angličtiny – Matěj Čihák 2017

17


18

1.2 Chvála PánuGanéšovi

|| Šrí Rám ||

Poznámka: Následující dvě kapitoly objasňují, co je topoznání. Existují dva aspekty poznání: mužský a žen-ský. Mužský aspekt je Poznávající neboli Svědek a jeoznačován mnoha jmény. Mezi nimi například Ga-néša, múla-puruša nebo Šiva. Ženský aspekt před-stavuje ono poznávané, pozorované, a to je nazývánoŠárada, Sarasvatí, múla-mája, múla-prakruti či šakti,a tak dále.

19


1. Óm. Skláním se a odevzdávám svou mysl to-muto Pánu počtů5 Ty jsi dárcem ovoce poznání.Ty jsi ničitelem nevědomostí a zmatků. Ty jsiztělesněné porozumění.

2. Modlím se k Tobě, abych naplnil svůj vnitřníprostor tímto „já jsem“, abych v něm mohlspočívat ustavičně a abych skrze milost Tvéhoskrytého porozumění mohl pochopit tuto tichou„řeč“.

5Siddharaméšvar Maharádž řekl: Gana znamená čísla a totopočítání čísel je možné jen díky naší znalosti nuly. Počítání za-číná číslem jedna, ale číslo jedna má počátek v nule. A pokudtato nula, která předchází číslu jedna, je umístěna za něj, jestvořeno číslo deset a čím více nul umístíme za číslo jedna, tímvíce číslo narůstá. Proto by tato nula, ze které všechna číslapovstávají, měla být také považována za číslo. Ganéša (Pán –íša, gana – počty) je ukryt uvnitř této nuly. Proto je Pozoro-vatelem nuly a protože je jejím Pánem, je Pánem všech počtů.On sám nemůže být spočten, ale ve chvíli, kdy začne počítat,zapomene na Sebe a jeví se se jako nízký džíva. Nicméně po-kud je schopen setrvat jako svědek nuly, pak je jejím Pánema Pánem mnohosti čísel. Ganéša je tudíž počátkem nuly, čísela gun a je rovněž počátkem onoho beztvarého/nirguna.

20

1.2 Chvála Pánu Ganéšovi[X\

3. Mocí Tvé *milosti/krupa jsou rozpuštěny závojeiluze a vše-požírající čas je učiněn služebníkem.*(Maharádž řekl: Krupa znamená kara – „či-nit“ a paha – „zřít“, což znamená sám to činita zřít.)

4. Jakmile vyvstane Tvá milost, překážky jsoubezmocné a chvějí se strachy. Pouhým provolá-váním Tvého *jména/náma6 jsou problémy za-žehnány. *(Maharádž řekl: Náma znamená na– „ne“ a aham – „já jsem“, tedy ne-já.)

5. Proto jsi nazýván ničitelem překážek. Ty jsimateřský domov pro nás, kteří jsme ztraceniv této pozemské existenci. Bohové, vedeni pá-nem Brahmou, pánem Višnuem a pánem Šivou(to znamená: třemi gunami), se Ti klaní.

6V judaismu stejně jako v hinduismu je jedním z mnohaBožích jmen jednoduše „Jméno“.

21


6. *Klaněním se Tobě, jenž jsi pokladnicí přízně7,je čin poznání dovršen a žádná pohroma, zá-brana či omezující koncept nemůže stát v cestě.*(Klanění znamená, že odevzdám svůj omezenýkoncept těla Tvým nohám.)

7. Je-li Tvá podoba (poznání) připomínána, po-tom tu může být naprostá spokojenost. Pokudse mysl setká s Tvým poznáním, hluboce se za-miluje a nedokáže opustit Tvé „vše“- prostupu-jící tělo. (Toto „vše“ je další označení pro po-znání neboli bytí.)

8. Poznání je stánkem Tvé podoby; Tvá krása jemimořádně okouzlující a když tančíš, je zde totopoznání „vše“ a bohové mlčky stojí v údivu.(Bohové značí tři guny a božstva, která řídísmyslové orgány.)

7Siddharaméšvar Maharádž řekl: Když bylo toto poznánímáji odmítnuto, říká se, že je to ta pravá přízeň/mangala a jenazývána áratí. A ten, kdo touží odhodit toto poznání májia vykonat toto áratí, dosáhne Nejvyššího Já.

22


9. Ty jsi opojení chvílí tohoto *„vše“ a ustavičněse kýváš sem a tam v čiré blaženosti. Přetékášradostí získanou moudrostí a Tvá tvář září čis-tým jasem. *(Chvílí tohoto „vše“ je nekonečné„teď“.)

10. Tvá podoba je bytí; tak ohromující, a přestoklamná. Tvůj stvořený vzhled je jako žádný jiný,tak mocný, a přesto může být i strašlivý. Tyjsi expanzí široširého paramátma a Tvá mysl jerozlehlý oceán poznání.

11. „Mnoho“ forem je Tvou sladkou vůní (která zů-stane poté, co hrubé objekty zmizí, podobnějako vůně květiny zůstane poté, co byla květinaodnesena) a Tvá mysl přetéká porozuměním.Díky společenství tohoto sladkého „já jsem“ se„tam“ Světci dostanou. (Míní se tím, že se do-stanou do brahma.)

12. Tvůj chobot je rovný a na konci zahnutý smě-rem nahoru. (Míní se tím, že značí Pravdu, alesám Pravdou není.) Tvé velké krásné čelo je vy-

23


soké a široké, protože jsi plný moudrosti. Tvůjspodní ret visí mírně dolů a vždy se něžně usmí-váš, protože jsi blažený.

13. Jsi Mistrem čtrnácti věd; svýma drobnýmaočima vidíš tento svět a Tvé *ohromné uši8hlučí, když plácají o Tvé tělo. *(Aby rozlišilya zaslechly skutečné „slovo“ a ponechaly stra-nou „mnoho“ falešných slov.)

14. Tvá koruna je oslnivá, posetá lesklými klenoty(devatero podob oddanosti je Tvými klenoty),Tvé náušnice jasně září modrými diamanty (Tvémyšlení a slyšení je ozdobeno moudrostí.)

8Siddharaméšvar Maharádž řekl: Z tisíce pouze jediný máto štěstí „mít široké sloní uši ve tvaru zvaném supa.“ Co dělásupa? Pomocí tohoto koše jsou z kukuřice odděleny či odvanutyplevy a po odstranění tohoto nežádoucího odpadu zůstanoujedlá kukuřičná zrnka. Stejně tak ten, kdo „má uši ve tvarusupa“, i když zůstává v lidském těle, setřásá nedůležité a nudnézáležitosti, nechává dlouhé a rozsáhlé zkazky za sebou, přijímáučení sádhua a dosahuje nejvyššího životního cíle.

24


15. Máš dva silné, nebroušené kly se zdobenými zla-tými prsteny kolem nich a zlaté plátky u je-jich kořene se ustavičně lesknou. (Ty jsi počá-tek dvou neboli duality; Ty jsi puruša nebolišiva a prakruti neboli šakti je Tvá překrásnápodoba.)

16. Tvé břicho je velké a kulaté, neboť je v něm ob-saženo celé stvoření a lehce se pohupuje s kaž-dým pohybem Tvého těla. Kolem Tvého pasu jestočena kobra (neboli síla/šakti) a jsou k němupřipevněny malé zvonečky, jemně cinkající.

17. Máš čtyři ruce a velké břicho. Kolem pasu no-síš žlutý hedvábný oděv (stejně jako brahmín,znalec brahman) a kobra kolem Tvého břichaneustále syčí a je vždy bdělá.

18. Jemně pohybuje svou kápí a neustále Ti proje-vuje náklonnost. Obtáčí se kolem Tebe s hlavouu Tvého pupku, onoho místa první ze čtyř řečí,(tedy je-li všechno zapomenuto, zůstane pouzepoznání) a odtud zírá směrem ven a stává se

25


čím dál tím více objektivizovanou (skrze čtyřipodoby řeči, které stvořily tento hrubý svět.)

19. „Mnoho“ květů zkušeností je navlečeno na věncikolem Tvého krásného krku a medailon posetý*klenoty zdobí tento věnec a leží na Tvém loto-sovém srdci. *(Míní se tím původní zkušenost„já jsem“.)

20. V rukách máš sekeru rozlišování/vivéka a lotos(lotos je vždy na vodě, ale není do ní ponořen.)Ve druhé ruce je ostrý a zářivý bodec (ke zkro-cení slona, zvířete v tobě) a v další je sladkýmo-dak (dar porozumění), pochoutka, kterou mášvelice rád.

21. Znáš tajné umění herce a jeho dramatu (víš,že „já jsem“ hraje roli v tomto těle.) Tančíštancem „mnoha“ tužeb a *potěšení, ale díkyrytmu činelků/tála9 a bubnu/mrudang víš, že

9Siddharaméšvar Maharádž řekl: Jaký je vnitřní významzpívání svatých hymnů/abhangů, tleskání a hraní na či-nelky/tála? Abhanga znamená to, co nikdy nekončí, tedy tvou

26


jsi uvnitř každého činu. *(Toto tělo není nicjiného, než produkt naší minulosti; naše činyjsou následky minulých činů. Stejně tak široširéuniversální tělo Ganéši není nic jiného než vý-sledek souhrnu mnoha činů, nicméně On ví, že„ony nejsou Mnou“ a užívá si svou hru.)

22. Nikdy nejsi ustálen v tomto *„vždy přítomnémokamžiku“. (Veškeré stvoření je jednotnou for-mou pohybu, když pochopíš tento vždy pří-tomný okamžik teď.) Jsi zcela unikátní a nej-bystřejší ze všech. (Jsi přítomen ve všem.) Tvámilostiplná podoba je čirou pozorností a je sku-tečným zdrojem vší krásy. *(On je zdrojem ce-listvého času; mysl rozděluje tento čas na nasekundy, hodiny, dny, noci a tak dále.)

23. Přívěšky a zvonky na Tvých drobných chodi-dlech jemně cinkají a zvonečky na Tvých ná-

skutečnou formu/svarúpu, která je vždy přítomná uvnitř to-hoto poznání „já jsem“ a bezchybné hraní na činelky/tála značízření své beztvaré svarúpy, zatímco se díváš na nejrůznějšívnější objekty.

27


ramcích Ti zvoní do kroku, když tančíš. (Jsemvšude a je to překrásné.) Tvé nohy jsou zname-nité a složí-li k nim člověk svou hlavu, vytékáz nich porozumění.

24. Ty jsi světlo, které ozařuje shromaždiště moud-rosti. Jsi íšvara, svědek toho všeho. Toto oslnivésvětlo je Tvé roucho (Maharádž řekl: Světlo zna-mená poznání) a díky Tvé přízni je tohoto Pánaosmidílné prakruti přirozeně dosaženo. (Učiníšmě nezávislým Pozorovatelem/purušou.)

25. Tvé krásné tělo prakruti je zásobárnou poznání.Nabízím Ti své pozdravy/namaskár s absolutnívírou.

26. Když se modlíš k podobě pána Ganéši na-sloucháním této „řeči“, pak Sarasvatí, bohyněmoudrosti, je potěšena a tvoje zmatená myslzazáří světlem porozumění.

28


27. Dokonce i pán Brahma10, stvořitel tohotohrubého světa, a ostatní bohové jako Višnua Mahéš (to znamená tři guny) se sklání předtímto poznáním. Jak by mohl ubohý člověkv „mnoha“ myšlenkách někdy nalézt ono „tam“,které je v brahman? (Buď se staň brahman,nebo zůstaň člověkem. – Maharádž řekl: Ne-můžeš zasunout dva meče do jedné pochvy.)Když toto porozumění Skutečnosti v životnímdechu/práně zevšední („já jsem tělo“), pak byměl člověk rozjímat o pánu Ganéšovi.

28. Múla-mája („já jsem“) je hloupá a její pozor-nost je hrubá. Ale proč by tato nízkámúla-mája

10Pán Brahma značí buddhi neboli intelekt. – Siddhara-méšvar Maharádž řekl: Já je označováno jako intelekt, dojde-like zformování určité konkrétní myšlenky. Pokud ke zformo-vání jednoznačné, pevně dané myšlenky nedojde, označujemeJá jako mysl. Rozhodný intelekt a nerozhodná mysl jsou obapouhou myšlenkou, ovšem je to intelekt, který rozhodne, žeJediné beztvaré Já je jakousi omezenou věcí, a ve chvíli kdy jetoto rozhodnuto, intelekt přestává pracovat. To znamená, žejsi byl objektivizován.

29


měla klesnout ještě níže (a stát se pocitem „jájsem tělo“)? Je-li však neustále bdělá a věnujesvou plnou pozornost tomuto „já jsem“, stanese Skutečností.

29. Ganéša je tento pozorující puruša a je rov-něž Nejvyšší Skutečností (to nastane, vzdá-lise puruša své náklonnosti k prakruti). Naplnítouhy mysli a oprostí tě od žádostí. On jeuvnitř této čiré zkušenosti saguny a jeho *chva-lozpěv/bhadžan je tvoje jediné skutečné bohat-ství. Uvnitř této kali-jugy (tedy v tělesném vě-domí) jsou zde Šárada a Ganéša (tedy prakrutia puruša)11 a měli by být pochopeni. *(Siddha-

11Siddharaméšvar Maharádž řekl: Když Nejvyšší Já/para-mátma vykročí ze svého vlastního stavu, pouze tehdy do-stane jméno átma a stane se formou sat-čit-ánandy. Bylo na-prosto spokojené na svém místě a v oné chvíli si neuvědomo-valo guny, ba ani sebe sama. Tím, že se stalo sat-čit-ánandou,přišla i zkušenost sebe sama, poznání a spokojenost. Takováje původní myšlenka „já jsem“ původního purušy. Je nazý-ván také íšvara, átma, múla-puruša, múla-mája, múla-prakruti,šiva-šakti a lakšmí-nárájana. Tyto páry ženských a mužských

30


raméšvar Maharádž řekl: Zpívat bhadžan zna-mená poznávat svou svarúpu uvnitř každéhočinu.)

30. Takový je pánGanéša; byl nazván nejpříznivějšípodobou. („já jsem všude“). Mysl se k Němumodlí, když neotřesitelně chápe toto „já jsem“a toto „já jsem“ je touhou Nejzazšího Dovr-šení/paramárthy. (Paramártha znamená param– „nejzazší“ a arth – „dovršení“ nebo „smysl“.)

Poznámka: Maharádž řekl: On je počátkem gun a Onje nirgun. Díky gunám můžu poznat nirgunu. Gunyi nirgun náležejí Jemu.

Poznámka: Guny jsou v zásadě čtyři. Guna znamenávlastní kvalitu neboli vlastnost. Existují tama guna,radža guna, sattva guna a tato čirá sattva guna. Vlast-ností tama guny je nevědomost, radža guna je směsínevědomosti a poznání a sattva guna je poznání. Tyto

jmen jsou přítomny v myšlence „já jsem brahman“. Myšlenkaje v zásadě ženský princip/prakruti a ten, kdo si ji uvědomuje,je puruša.

31


tři společně tvoří svět a tělo skrze proces objektivi-zace. Když přestaneš objektivizovat, potom se objevíčirá sattva guna múla-máji. To je poznáno jednodušea bez úsilí. A za tím, jakožto svědek, je nirgun Ganéšineboli čiré poznání. – Maharádž řekl: Čiré poznáníznamená ne-poznání.

Tímto končí 2.kapitola 1.dášaky s názvem„Chvála Pánu Ganéšovi“


32

1.3 Chvála bohyniŠáradě (Sarasvatí )

|| Šrí Rám ||

Poznámka: Ženskému aspektu poznání.

1. *Nyní přistupme k uctívání matky véd (matkypoznání). Jmenuje se Šárada nebo též Sarasvatía je dcerou brahman. Ona je zdrojem tohoto„slova“12 a je bohyní čtyř promluv. Ona je veli-

12V Bibli, Jan 1, 1-5, se praví: „Na počátku bylo Slovo, to

33


koumájou . *(Myšlenky jsou odevzdány a přišloporozumění tomuto „já jsem“ neboli „řeči“; toznamená být v přítomnosti neboli v „teď“.)

2. Ona je múla-mája a je vznikem tohoto „slova“,tohoto „já jsem“. Ona je pronesenou řečí/vai-khari13 a stane se neomezeným paramátma, po-kud zjeví skrytý smysl tohoto „slova“. (Maha-rádž řekl: Smysl znamená paramátma.)

3. Múla-mája je pohroužením/samádhi jógina;múla-mája je intelektem/buddhi statečného.

Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátkuu Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic,co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tměsvítí a tma jej nepohltila.“

13Siddharaméšvar Maharádž řekl: Ona je bohyní řeči. Čtyřiřeči para, pašjanti, madhjama a vaikhari povstaly z Ní. Jeznáma také jako múla-mája, prakruti nebo Šárada; vyvstalauvnitř Nejvyššího Já, naší skutečné formy neboli svarúpy. Onaje tím nevyslovitelným slovem „já jsem“, přítomným v dechukaždé bytosti. Její přirozeností je prostě a bez úsilí znát a tatoinspirace „já jsem“ je vyjádřením Nevyjádřitelného. Klaním seSarasvatí, Matce Světa.

34

1.3 Chvála bohyni Šáradě (Sarasvatí )[X\

Její poznání odtíná omezující koncepty nevě-domé máji (pocitu „já jsem tělo“). (Múla-májaje májou poznání. – Maharádž řekl: Ona chcepouze znát.)

4. Ona je chotí (poznávaným) velikého puruši(Poznávajícího); je silně připoutaná ke čtvr-tému stavu/turíja. Pro dosažení tohoto velikého*„činu“ múla-máji musí sádhu vytrvale usilo-vat. *(Jsem všechno, jsem všude.)

5. Ona je mírem Poznávajícího; ona je Šivovouvlastní silou/šakti a je ozdobou džňánina v po-době nepřipoutanosti a oproštěnosti.

6. Ona je *„nekonečným“ projevením tohotohrubého světa/brahmánda a když skončí svoulíbeznou hru, zůstává skryta uvnitř svého pů-vodního puruši. *(Nekonečný puruša zapomenena sebe samého a ztratí se ve své prakruti, alekdyž se puruša na sebe rozpomene, její „reál-nost“ zmizí a bude jako pouhý sen.)

35


7. Pokud jsi správně pochopil smyslové zkuše-nosti, setkáš se s ní; a přijmeš-li ono *bez-myšlenkovité, zůstane zcela nedotčená. Její ve-likost nemůže být poznána pánem brahmou anijiným z bohů. *(Ono bez-myšlenkovité zna-mená, že „já neexistuji“.)

8. Ona je „vše“ a poznání bez úsilí je její „umění“.Inspirována tímto „já jsem“ tvoří tuto vnitřníhru; a skrze její sílu/šakti přichází oslavení tvévlastní blaženosti. (Tukárám řekl: V tomto tělea těmato očima vidím svou vlastní smrt – a ne-dokáži vyjádřit tu slávu!)

9. Ona je milostiplnou, překrásnou podobou bez-tvaré svarúpy; je jasem slunce parabrahma.Tvoří pozemskou existenci/samsáru uvnitř to-hoto „slova“ a rovněž ji ničí.

10. Ona je hojností osvobození; je uvnitř sedmnáctiprincipů14, je uměním života. Je mírem, je hrou

14Pěti orgánů poznávání, pěti orgánů činů, pěti prán, mysli

36


sattva guny, je zdrojem vší krásy.

11. Ona je projevem neprojeveného puruši; je roz-šiřující se silou původního přání („já chci být“).Přináší smrt kali-jugy skrze milost Sadgurua.

12. Stane-li se *bez-myšlenkovitou na cestě Koneč-ného Dosažení/paramárthy, dojde k rozlišenímezi podstatou/nirgunou a ne-podstatou/sagu-nou. Síla jejího „slova“ vezme člověka na druhýbřeh, za světskou existenci. *(Ona je poznáníma to by se mělo ponořit do ne-poznání „já nee-xistuji“.)

13. Tato jedinečná Šárada je májou a bere nasebe mnoho převleků („jsem to či ono“). Pouze*dokonalý Mistr/siddha uspěl ve shromažďo-vání jejích čtyř promluv ve vnitřním prostoru.(Para, pašjanti, madhjama a vaikhari jsou čtyřipodoby řeči.) *(Pouze siddha překračuje tutomáju a její promluvy; používá její poznání pro

a intelektu.

37


svůj pobyt ve světě.)

14. Tři z těchto promluv se zjevují v jejím vnitř-ním prostoru a čtvrtá tehdy, když se Skuteč-nost manifestuje jako vyslovené slovo. (Docházízde ke stupňování objektivizace od pary po vai-kharu; para značí pocit „já jsem“; pašjanti na-stává, když myšlenky začínají nabývat podobu;madhjama tehdy, když myšlenka je zformovánaa člověk si řekne „já to musím říct“ a vaikharinastává, když je myšlenka vyslovena.) Proto po-chop, že síla a schopnost Skutečnosti konat zá-visí na této Šáradině čiré sattva guně. (Sku-tečnost nic nekoná; konání se odehrává skrzepromluvy máji, skrze sílu mysli a vyřčenéhoslova.)

15. Ona je matkou tří bohů (tří gun) a *nejvyššíbožstvo/harihara vychází z ní. Stvořený hrubýsvět se třemi stavy bdění, snění15 a hlubokého

15Siddharaméšvar Maharádž řekl: Zde vyvstávají jisté po-chybnosti: „Když svět zmizí z našeho intelektu nebo pokud

38


spánku jsou jejími expanzemi. *(Když se Višnuneboli sattva guna a Mahéš neboli tama gunapostaví jeden proti druhému, nastává radžaguna a tudíž přichází myšlení a konceptualizace.Bylo řečeno: rozhodnou-li se naopak jít společnějako jeden jediný, pak mohou poznat brahman;

jsme zemřeli nebo když prostě jen zavřeme oči, svět zmizí.Existuje nadále vnější svět nebo ne? A je-li vaše odpověď, ženadále existuje, jak ho pak můžeme nazývat klamným?“ Nyní,použijeme-li tentýž způsob uvažování s ohledem na naše snění,pak můžeme dojít k pochybnosti, zda náhodou sen nepokra-čuje po našem probuzení. Ve snu, který jsme si stvořili, jsoutaké lidé, domy, stromy, hory a řeky. A když náš sen skončí,kam se poděly všechny ty věci našeho snového intelektu? Od-pověď zní: jsou pohlceny tím, kdo sen stvořil. Stejně tak tentosvět, stvořený naším intelektem, nezůstává a je pohlcen tím,kdo jej stvořil. Zdá se ti sen a v tom snu se ti zdá, že jdeš spát,a v tomto snu se ti opět zdá sen a příští den se probudíš. A po-kud vše v tom snu bylo jako předchozího dne, tak se může zdát,že sen má kontinuitu. Byl by tudíž úplně stejný jako tento světbdělého stavu. Ve snu mohou proběhnout dlouhé roky. Můžešvidět sám sebe jako dítě a starce a můžeš rovněž vidět svouvlastní smrt a ani tě nenapadne, že je ten sen klamný. Alekdyž se probudíš a tvůj intelekt se snu vzdá, tak kde je paksen? Úplně stejné je to s tímto bdělým stavem.

39


to znamená všechno zapomenout (tama) a takzůstat v poznání bez úsilí (sattva).

16. Ona je počátkem paramárthy a je-li takto udr-žována, pak později přijde ono jedinečné čistépoznání (dosažení paramárthy), tichá a klidnásvarúpa. (Poznání, džňána, je rozpuštěna za-poznáním, vidžňánou.)

17. Ona je meditací jógina. Je myšlením hledají-cího/sádhaka („já jsem On“). Je *samádhi („jáneexistuji“) dokonalého Mistra/siddha, jenžspočívá v nitru vnitřního umu poznání. *(Sa-mádhi znamená sam – „takové jako“ a ádhi– „předtím“, tedy „takové, jaké to bylo před-tím“.)

18. Ona je sagunou nirguny a stává se nirgunou sa-guny tehdy, když zcela překročí svou formu.

19. Šástry, purány, védy a šruti ji ustavičně chválí.Uvnitř „mnoha“ forem životního dechu/prányzní pro ni tato píseň. (Uvnitř každého stvoření

40


dlí tato inspirace „já jsem“.)

20. Ona je velikostí véd a šáster.* Je vyjádřenímnevyjádřitelného a díky ní může paramátmapronést toto „slovo“. *(Nakonec i védy a šástryříkají pouze néti, néti – „ani to, ani ono“.)

21. Je tu „mnoho“ znalostí, je tu její schopnostpoznání/saguna a je tu ona dokonalá nir-guna. Když „mnoho“ myšlenek ustane a inte-lekt/buddhi se zaměří na toto poznání, pak sestane čirou Skutečností.

22. Ona je oddaností k vlastnímu Já skrze oddanosthariho (tedy Višnua neboli poznání). Je nehyb-ným vnitřním prostorem, je osvobozením dží-vanmukty (tedy džívy, který se osvobodil a stalŠivou) a tudíž Konečným Osvobozením.

23. Ona je nekonečným brahman (ne-poznáním)i májou Višnua (poznáním). Je-li touto okouz-lující hrou, pak brahman není pochopeno, neboťona spoutá to největší z největších v pýše po-

41


znání „já jsem brahman“.

24. Cokoli, co bylo zřeno, bylo zřeno díky jejímupoznání; cokoli, co bylo rozpoznáno, bylo rozpo-znáno díky jejímu „slovu“; a cokoli se objevilov mysli, přišlo ve skutečnosti od ní.

25. Modlitba, bhadžan a věrná oddanost by beztéto máji neměly své místo. Toliko Poznávajícíuvnitř zkušenosti „já jsem“ chápe důležitost jejíbožské „řeči“.

26. Proto je větší než největší a je Bohem Bohů.(Skrze ni je pochopena Skutečnost.) Skládámsvé pozdravy této Skutečnosti tím, že se stávámjejí součástí – teď. (Stávám se touto zkušenostísaguny.)

Poznámka: Je třeba pochopit tyto dva aspekty po-znání. Ona je vnímána, když je všechno zapomenuto,a proto může být nazývána nulou nebo ničím, a Onje ten, který zná tuto nulu. – Maharádž řekl: Pokudněkomu řeknou, aby se podíval do pokoje, jestli tam

42


někdo není, odpoví „Nikdo tam není.“ Ale ten zatra-cený blázen při tom zapomněl, že tam byl On!

Tímto končí 3. kapitola 1. dášaky knihyDásbódh s názvem „Chvála bohyni Šáradě(Sarasvatí)“


43


44

1.4 ChválaSadguruovi

Poznámka: Maharádž řekl: Nejprve se klaníme Ga-néšovi a Šáradě a poté Sadguruovi. Jen díky nimmohu poznat Sadgurua, tedy Skutečnost.

|| Šrí Rám ||

1. *Nyní přišlo poznání, ale ani ono nedokážechválit Sadgurua. A pokud se Ho tato iluzemúla‑máji „zde“ nedokáže dotknout, jak bypak mohla nevědomost tohoto malého „já“ po-

45


chopit svarúpu? *(Znamená to, že přišlo poro-zumění tomuto „teď“ neboli „řeči“.)

2. „Nevím, nevím. Není to ani toto, není to anitamto (néti, néti.)“. (Maharádž řekl: Všechno bymělo být znegováno.) Není‑li zde naslouchánítéto „řeči“, jak by mohl můj ubohý a pošetilýintelekt/buddhi vstoupit „tam“, do brahman?

3. Nedokáži pochopit ono bez-myšlenkovité („jáneexistuji.“) Proto Ti, ó Veliký Učiteli/gurudév,předkládám svůj pozdrav/namaskár na dálku.Prosím Tě však, převez mě přes oceán této svět-ské existence.

4. Doufal jsem, že Tě budu moct chválit, nicméně,abych byl upřímný, má víra ve schopnost májicokoli konat je ta tam. Přesto zůstanu v tomtopoznání, neboť to je to jediné, co Ti mohu na-bídnout, Sadguru Svámí.

5. Chci Tě chválit, ale jak? Dokonce i toto „jájsem“ je v mojí mysli, ale Ty jsi za myslí. A je-

46

1.4 Chvála Sadguruovi[X\

likož se Tě tato múla-mája stydí chválit, taknevím, co dělat.

6. Nejvyšší paramátma nemůže být dotčeno; protobyl stvořen tento obraz poznání. Takto bude ve-likost Sadgurua chválena s pomocímáji. (Jedinýzpůsob, jak chválit Sadgurua, je opustit všechnymyšlenky a být poznáním.)

7. V meditaci by Bůh měl být připomínán; ale totopřipamatování je stále jenom mentálním pocho-pením. Spočívat v pochopení saguny „já jsemOn“ je jediný způsob, jak Tě můžu chválit, Sad-guru.

8. Džaj džaj Sadgururádž. Prostupuješ celýmvesmírem a jsi semenem vesmíru. Jsi Nejvyššípuruša, vlající prapor svobody a bratr opuště-ného. Vítězství náleží Tobě, Pane Sadguru.

9. Tvým požehnáním se stanu nebojácným a tatonezkrotná mája pomine stejně, jako když pa-prsky slunce zahánějí tmu.

47


10. Díky slunečnímu svitu je tma rozptýlena, alekdyž padne noc, hrubé stvoření/brahmánda jeopět naplněno tmou.

11. Ty takový nejsi, Pane Svámí. Ty ničíš zrozeníi smrt a vytrháváš nevědomost i s kořeny.

12. Zlato se již nikdy nestane železem poté, co sejej dotkl kámen mudrců. Stejně tak služebníkGurua nikdy neupadne zpět do pochybností tě-lesného vědomí.

13. Když se bystřina setká s Gangou, stane se Gan-gou, a i když se poté zdánlivě oddělí, nikdy ne-bude oddělená doopravdy. (Takže můžeš říkat„já jsem toto a tamto“ a chovat se jako oddě-lená osobnost, ale ve svém srdci víš, že ve světěnení nikdo jiný než já.)

14. *Brahman byl malou říčkou (džívou) a svět sedomníval, že je malou říčkou, dokud nesplynuls Gangou. Tehdy, když žák už není, zůstávápouze Svámí. (Maharádž řekl: svá‑mí znamená

48


„spolknout já“.) *(Maharádž řekl: V tuto chvílijsi On.)

15. Zlato nedokáže proměnit železo v sebe sama(tj. ve zlato). Kámen mudrců (parís) prý že-lezo ve zlato proměnit dokáže, ale proměnit že-lezo v sebe sama (tj. v tento magický kámenmudrců), to už nedokáže. Sadguruovo učenívšak obrátí mysl k poznání a toto poznání sepak stane služebníkem Sadgurua.

16. Zlato se nemůže stát zázračným kamenem, aležák/šišja se může stát Guruem; proto ani při-rovnání se zázračným kamenem není pro Sad-gurua výstižné.

17. Někdo může Gurua přirovnat k oceánu, ale tennemá čistou vodu a je velmi slaný. Nebo můžečlověk přirovnat Sadgurua k sladkému oceánumléka, ale i ten je zničen, když představivostskončí. (Oceán mléka je příbytek Višnua ne-boli poznání. Ale ani poznání nezůstane, kdyžje Sadguruovo učení pochopeno. Sadguru se ni-

49


čemu nepodobá.)

18. Pro srovnání může být použita svatá hora Méru(koncept „já jsem“), ale ta je netečná, hrubáa tvrdá (tedy je zde nevědomost.) Sadguru nenítakový, On je jemnost pokory (pokora znamená„já neexistuji“).

19. Kdybychom se Ho pokusili přirovnat k nebi, po-tom se nebe nirguny projeví a tím se stane *sa-gunou. Z toho důvodu nemůže být nebe srov-náváno se Sadguruem. *(Když řekneme „Nic tunení“, tak právě v tu chvíli se nic stane něčím.)

20. Kdyby byla stálost Sadgurua přirovnána ke stá-losti země, pak by bez‑myšlenkovitá Skuteč-nost, jež je za představivostí, pominula, stejnějako pomíjí představa země. Proto stálost zeměnemůže být srovnávána s onou stálostí, vždypřítomnou za poznáním.

21. A kdyby byl Sadguru přirovnán ke slunci, stáleby to nebylo výstižné, neboť slunce ozařuje

50


tento svět „mnoha“ forem, zatímco Sadguru jeneomezený a Jeho světlo ozařuje toto omezenépoznání. (Ona Skutečnost poskytuje světlo po-znání a z tohoto poznání vyvěrá svět jmen, fo-rem a konceptů. Proto Skutečnost nemá žádnépoznání o hrubém stvoření.)

22. Jak to, že je přirovnání ke slunci neadekvátní,když Sadguruovo světlo je poznání brahman?(Přestože Sadguruovo světlo ozařuje poznání,On se nestává poznáním.) Kdyby byl Sadgurupřirovnán k božskému hadu/šéša, pak by mu-sel na své hlavě nést břemeno země. (Božskýhad/šéša je Pozorovatel; ten, který zůstane,když se všeho vzdáš. Avšak dle mytologie musítento božský had/šéša nést zemi na jedné zesvých tisíce hlav. To znamená: z trojice Pozo-rovatel, pozorované a pozorování povstává světstvořený našimi myšlenkami; ale Sadguru nemás tímto vším nic společného.)

23. A kdybychom ho přirovnali k velikému ele-mentu vody, pak by se na konci „času“ vypařil

51


spolu s tímto poznáním. Ale Sadguruova formaje stálá a nikdy nezanikne.

24. Kdybychom přirovnali Sadgurua k nektaru ne-smrtelnosti, tak bohové, kteří pijí tento nektara jsou nazýváni nesmrtelní, přece stále kráčejípo stezce smrti. Popravdě, pouze milost Sad-gurua učiní někoho nesmrtelným. („Já jsem“ jenektar nesmrtelnosti, ale ani on na konci „času“nezůstane.)

25. Můžeme říct, že Sadguru je jako božský stromplnící přání, avšak Sadguru je bez‑myšlenko-vitý a za všemi představami. Ten, kdo při-jme tento strom plnící přání, se tane pozná-ním „já jsem“. (Kalpa‑taru je „strom předsta-vivosti a nekonečných možností“, je to poznánía v tomto poznání si lze představit všechnoa nic.)

26. Když v mysli není nic, čeho se obávat a o čempřemýšlet, pak by měl být vymazán i tentoklenot *čintámaní. Kámadhénu je kráva plnící

52


touhy, ale ten, kdo je bez tužeb, její mléko ne-potřebuje. *(O tomto klenotu se říká, že od-straňuje všechny ostatní myšlenky a že je po-znáním, původní myšlenkou. Ale jak by mohlopoznání zůstat, když tu není žádná myšlenka?)

27. Pokud by byl Sadguru přirovnán k manželoviLakšmí 16, pak by se stal *Lakšmí, a protozničitelným. Osvobození, které Lakšmí udílí, jepoznání; Ona stojí trpělivě ve dveřích Svědka.*(Svědek je manžel poznání/Lakšmí. Nicméněkvůli poblouznění svou chotí si neudržuje od-stup, zapomíná na Sebe a stává se tímto pozná-ním. Tím pádem je zničen spolu s poznáním.)

28. Sadguru by mohl být přirovnán k nebesům ne-boli k pánu Indrovi (bohu smyslů), avšak stáleby byl konečný a ona bez‑myšlenkovitá Skuteč-nost, která je za časem, by byla zbavena svéslávy. Ale když Sadguru udělí člověku svou mi-lost, pak ona bez‑myšlenkovitá Skutečnost není

16Lakšmí je duchovní bohatství, „já jsem“, choť Nárájany.

53


nikdy narušena.

29. Tři bohové hari, hara a brahma (neboli tři guny)a ostatní bohové (neboli elementy) jsou jisto-jistě zničeni v poznání. Ale Sadguru je Jedinýa nezničitelný.

30. Co by mohlo být srovnáno s onou Skuteč-ností? Hrubý svět uvnitř mysli („zde“) je zni-čitelný, zatímco do onoho „tam“ (do brahman)se ani pět velikých elementů vůbec nevměšuje.(„Tam“ je brahman a „zde“ je múla‑mája.)

31. Proto nemůže být Sadguru popsán. Upřímněřečeno, teprve tehdy, až ono bez‑myšlenkovité„já neexistuji“ zmizí, tak Ho můžu začít sku-tečně chválit. Tím se ono čiré pochopení nir-guny stane pochopením saguny. On může býtpochopen pouze tím, kdo setrvává v přesvěd-čení „já jsem poznání.“ (Pouze ten, kdo pocho-pil poznání, může jít za poznání.)17

17Tomášovo evangelium, log. 13: „Ježíš řekl svým učední-

54


Tímto končí 4. kapitola 1. dášaky knihy Dá-sbódh s názvem „Chvála Sadguruovi“


kům: Srovnejte mne s někým a povězte mi, komu se podobám.Šimon Petr mu řekl: Podobáš se spravedlivému andělovi. Ma-touš mu řekl: Podobáš se moudrému filozofovi. Tomáš mu řekl:Mistře, má ústa nemohou vyjádřit, komu se podobáš. Ježíšřekl: Nejsem tvůj mistr, neboť ty jsi pil z tryskajícího pramene,který jsem já sám odměřil a opojil ses.“

55


56

1.5 Chvála světců

|| Šrí Rám ||

1. Být v „teď“ (tedy všechno zapomenout) je chvá-lou Světce/sadždžana. To je múla-mája, výchozíbod pro paramárthu. Díky múla-máje se můžeprojevit ono čiré poznání, které je jinak v *li-dech skryto. (To znamená v těch lidech, kteřísetrvávají v přesvědčení „já jsem tělo“ a pova-žují tuto světskou existenci za skutečnou.)

2. Je zde tato múla-mája a toto velmi těžko dosa-žitelné Nejvyšší Já. Je velice vzácné, nabude-

57


li múla-mája onoho Nejvyšší Já. Ale lze Jejsnadno dosáhnout přebýváním v přítomnostiSvětce/Pravdy (satsang).

3. Poznání je projevem18 Nejvyššího Já, ale svýmhrubým zrakem Jej nemůžeš spatřit. Ani „mno-hou“ duchovní praxí/sádhana, ani vytrvalýmúsilím nelze dojít k tomuto poznání. (Toto Jáje Jediné; ani On Sám si není Sebe vědom. Po-znání a bytí jsou jeho projevy. Objevil jsi sespontánně a zcela bez úsilí prožíváš pocit „jájsem“. Z tohoto pocitu vzešlo „mnoho“ myš-lenek. Máš pocit „já jsem tělo a mysl“ a mů-žeš vykonávat „mnoho“ duchovních praxí/sád-hana, abys poznal sám sebe. Ale ty jsi ode vždy„tam“, jediné co musíš udělat, je přestat cokoli

18Siddharaméšvar Maharádž řekl: Když Nejvyšší Já vykročíze svého stavu, pouze tehdy ho lze nazvat Já/átma a tehdy seobjeví forma sat-čit-ánandy. On je naprosto spokojený na svémmístě a v onu „chvíli“ si není vědom gun a dokonce ani SámSebe. Ale tím, jak se stane sat-čit-ánandou, dojde k zážitkusvé vlastní existence, poznání a blaženosti.

58

1.5 Chvála světců[X\

dělat.19)

4. A „zde“, uvnitř múla-máji, je hledající zmaten,neboť jeho zrak, uzpůsobený tvarům, je slepývůči onomu Já, které nemá žádný vnitřní pro-stor (není bytím). Ačkoli porozuměl tomuto po-znání, jeho vlastní Já mu uniká.

5. Tato múla-mája nemůže být viděna ve světlelampy, světlo „mnohosti“ ji nemůže pojmout.(Když znáš „mnoho“ jmen a podob, toto po-znání je, jakoby nebylo.) Když člověk použijekouzelný roztok na oči jménem *andžana, tentosvět jmen a podob není viděn. To je poznání.

19 Siddharaméšvar Maharádž řekl: K zabití mysli nabízejíautoři Písem mnoho zbraní v podobě nejrůznějších duchov-ních praktik. Avšak stále musejí říkat „Mysl je strašlivý dé-mon“ nebo „Vítr může být spoután a nebesa svinuta, ale zabítmysl je nemožný úkol.“ Tímto způsobem malují hrozivý obrazmysli a děsí hledajícího, až mu z toho jde hlava kolem. Ale myslzkrátka znamená cokoli říkat. Ten, kdo porozumí významu to-hoto faktu, ten se nebude mysli bát, ani nebude vyvíjet žádnéúsilí k tomu, aby ji zabil. On totiž chápe, že zabít mysl zna-mená být prostě klidný a tichý.

59


*(Maharádž řekl: Vidět „očima poznání“.)

6. Měsíc (mysl) se svými šestnácti fázemi nemůžeodhalit toto plné a dokonalé Já, a ani nejjas-nější slunce, ozařující měsíc, Jej nemůže odkrýt.(Slunce znamená, že puruša nebo átma zjevujípoznávané, ale nemohou znát Jej.)

7. Je to světlo tohoto slunce (átma), které zje-vuje múla-máju; je to átma, které vidí pavu-činu (hrubé objekty) a je to rovněž átma, kterése objevuje jako nejmenší atom i „mnoho“ ob-jektů. (Podle toho, zda je tvé vědomí obrácenodovnitř nebo ven, se toto átma/Ganéša stanepočátkem nirguny, anebo počátkem všech guna tím pádem se ztratí v „mnoha“ objektech. Ří-káme „já vidím“, ale to átma pouze vidí svůjvlastní odraz.)

8. Ten nejmenší bod, kterého můžeme dělením do-sáhnout, se nalézá uvnitř světla átma, ale Jehosvětlo nedokáže zjevit Jeho samotného. (Átmazjevuje toto poznání a uvnitř této múla-máji se

60


objevuje „mnoho“ objektů. Dokud zůstává Jehopozornost obrácena mimo Něj, nikdy nedosáhnesvé vlastního Já, prostého pozornosti.)

9. „Zde“ rozruchy a námitky vysychají; „zde“ vy-trvalé úsilí činí pokání; „zde“ se logika stávátupou v rozjímaní o svém vlastním Já. Aletato múla-mája „zde“ stále ještě není onímbrahman.

10. Síla rozlišování/vivéka je pokřivena a toto„slovo“ je spoutáno. Ostrost mysli „zde“ je„tam“ k ničemu.

11. Díky „řeči“ je tu puruša a tato čirá sattva guna(trojice pozorování, pozorovaného a Pozorova-tele). Tento puruša je *božský had/šéša s ti-síci ústy, ale dokonce i On se stane naprostonepoužitelným k popsání Nejvyššího Já a ne-může zůstat v Jeho přítomnosti. *(Šéša je Svě-dek; on zůstane, když se všeho vzdáš. Má bez-počet hlav a na každé z nich drží náš jednot-livý, osobní svět.Maharádž řekl: „Každá mysl je

61


svět,“ což znamená, že každý z nás si vytvářímesvůj vlastní svět jmen a následných forem. AleNejvyšší Já si není vědomo ani Sebe Sama.)

12. Podle véd (néti, néti) povstalo „vše“ z temnot;bez véd bychom nevěděli o tomto „vše“. Alevédy, které dokáží zjevit toto „vše“, nedokážízjevit ono Já. (Védy dokáží zjevit poznání, alenedokáží zjevit Pravdu.)

13. Díky společnosti Světce může být ono Já pocho-peno Sebe-zkušeností. Velikost átma leží skrytauvnitř této božské „řeči“, protože kdo můžeo této Skutečnosti cokoli povědět? (Uvnitř tétotrojice se nachází Nevýslovná Skutečnost „jáneexistuji“.)

14. Toto mimořádné *„umění“ máji může být po-znáno, ale přítomnost Já nikoli. Za touto májouse nalézá nekonečnost Světce, pouze On můžemluvit o jednotě s Já. *(Toto „umění“ znamená„umění poznání“ neboli všechno je zapomenutoa zůstalo jen poznání bez úsilí.)

62


15. Když chválíš Já, neztrácíš se („já jsem tamvždy“, tak zní ta chvála), a tím se toto pocho-pení stává svarúpou Světce. Protože díky na-slouchání (slyšet toto „já jsem“ je Jeho chvá-lou) tento hlas božské „řeči“ zmizí. (Nejprve zdemusí být tato „řeč“ a je-li toto poznání usta-vičně udržováno, pak případně může – samo odsebe – zmizet a rozplynout se v této Skuteč-nosti.)

16. Světec je příbytkem radosti/ánanda. Světecje štěstím čirého poznání (tedy ne-poznání.)Tehdy se „mnoho“ myšlenek stane zdrojem spo-kojenosti a přichází bez-myšlenkovitý Světec.

17. Světec je svobodou naprostého spočinutí. Je po-těšením vlastního potěšení. Za vnitřním prosto-rem tohoto „vše“ roste ovoce naslouchání a od-danosti, bez-myšlenkovitý Světec. (Za pocitem„já jsem“ se nachází bez-myšlenkovitá Skuteč-nost.)

63


18. Světec je dharmou všech dharem (svouvlastní přirozeností). Je zasloužilým příjemcemsvarúpy (sva-rúpa znamená „vlastní forma“).Za vnitřním prostorem poznání leží svatá zemočištěná zásluhou tohoto poznání.

19. Světec je chrámem samádhi. Je pokladnicí roz-lišování/vivéka. Za touto „řečí“ vnitřního pro-storu stojí náš rodný dům Konečného Osvobo-zení.

20. Světec má jistotu oné Pravdy. Vítězí, neboť na-plnil smysl života. Světec je ta nejpříznivějšíchvíle a dosažení dokonalé formy.

21. Je ozdoben svobodou; toť bohatství bez-myšlenkovitého Světce. On činí z nebohéhodžívy v „mnoha“ myšlenkách Krále. (Maharádžřekl: Kdyby tu nebyl on, Siddharaméšvar Ma-harádž, byl bych stále jen hmyzem v hovně; toOn mě učinil Králem Králů.)

64


22. Štědrost a otevřenost múla-máji vychází zeSkutečnosti. Tak jak by mohlo být poznánímúla-máji naším největším dobrodiním? Alejejí zásluha je v tom, že nabízí onu bez-myšlenkovitou Skutečnost, která se nikdy ne-mění.20

23. Byli tu velcí svrchovaní králové21, jsou tu i nynía rovněž v budoucnu zde budou podobní vůdci.

20Siddharaméšvar Maharádž řekl: Matka véda dělá totéž,poukazuje na Nejvyšší Já tím, že nás s Ním úzce seznamuje.Skrze výrok néti, néti shromažďuje mnohá jména a formy světaa umisťuje je na toto „místo setkání“ a dává mu jméno „jájsem“. A i když v tomto „já jsem“ žádné Já není, protože jeza ním, a i když Já nemá žádné „jméno“, přesto je základemtohoto „jména“ a „místa setkání“ a tímto způsobem můžemedojít k pochopení onoho Jediného, které je za elementy a nemážádné jméno ani místo. Tak velká je laskavost Matky védy.

21Maharádž vyprávěl příběh o sádhuovi, sedícím u cesty zaletního poledne. Král projížděl okolo v kočáře se svým do-provodem a spatřil sádhua. Zastavil a řekl: „Je příliš horko,pojď se mnou do mého paláce. Mohu ti nabídnout všechno po-hodlí svého královského života.“ Sádhu odvětil: „Děkuji, nechci.A teď prosím odejdi, stíníš mi.“

65


Ale ani oni, ani toto poznání nejsou dárci Ko-nečného Osvobození (sájudžja mukti, čtvrtéhoosvobození neboli parabrahma.)

24. Dar múla-máji není možné získat ve všech třechsvětech (to znamená v bdění, snění a hlubokémspánku; není k nalezení, pokud se považuješ zatělo.) Takový dar je darován Světcem, sadždža-nou. Jak by tedy mohl člověk popsat velikostSvětce?

25. Múla-mája je oddělena od tří světů bdění, sněnía hlubokého spánku. Zde nestačí ani slova véda šruti. Když se tato múla-mája obrátí a na-vrátí se tam, odkud vzešla, stane se oním pa-rabrahman.

26. Velikost Světce je taková, že ani tato „řeč“ Jejnedokáže adekvátně popsat. Nicméně skrze tutomúla-máju je vnímáno Nejvyšší paramátma.

Tímto končí 5. kapitola 1. dášaky knihy Dá-sbódh s názvem „Chvála světců“.

66



67


68

1.6 Chválanaslouchajícího(Toho, kdo opustil

”mnoho“ myšlenek)

|| Šrí Rám ||

1. *Teď na všechno zapomeň, skloň svou mysla naslouchej tomuto „já jsem“. Pak tu bu-dou oddaný a džňánin, Světec a sadždžana.

69


Pak tu bude nestranný jógin, obdařený dokona-lostí této pravdivé „řeči“. *(„Teď“ je múla-májaa uvnitř ní se nachází puruša. Ona září Jehosvětlem, ale dokud tu je, on sám za ní zůstáváskryt.22 Je-li zde tento Pozorovatel, pozorovánía pozorované, pak jsi dobrým posluchačem.)

2. Pak je tento puruša oceánem sattvy (prakruti).Je ohromnou zásobárnou inteligence. Naslou-cháním tomuto drahocennému klenotu „slova“navrátí puruša mysl plnou „mnoha“ myšlenekzpět do jejího zdroje.

3. Pak je mysl múla-májou a užívá si sladkou chuťtohoto „slova“. A skryt uvnitř této múla-májiprodlévá „řečník všech řečníků“ (puruša je tím,

22 Siddharaméšvar Maharádž řekl: V této chvíli je neštěstí zpobývání v příbytku těla pryč a Lakšmí, bohyně duchovní hoj-nosti a poznání, vchází dovnitř. Když vejde Lakšmí, hned za nípřichází i Nárájana. Je-li zde porozumění „nejsem čtyřmi těly,jsem Já uvnitř nich“, pak se v chrámu srdce usídlila Lakšmí ;a později její vyvolený choť, Nárájana, dozajista dorazí, tiše apřirozeně.

70

1.6 Chvála naslouchajícího[X\

kdo říká toto „já jsem“). On je stálý purušaa skrze toto poznání odstraňuje „mnoho“ po-chybností.

4. V tuto chvíli se nekonečné paramátma staloSvědkem/purušou této múla-máji. Toto po-znání múla-máji znamená, že se paramátmastalo projeveným/*avatár. A později se onaSkutečnost ztotožní s tělem a najde požitek vesmyslových potěšeních. (Ovšem je-li zde pozo-rování, jednotlivé smysly se shromáždí a sloučído jediného poznání a nejsou již zakoušenyjako odděleně a postupně fungující.) *(Maha-rádž řekl: Sestoupit dolů ze svého vlastníhomísta).

5. Skrze tento „sestup“ neboli projev se ona bez-myšlenkovitá nirguna stane mírem a poznává-ním sattva guny/poznání. A později je díky to-muto *místu setkání poznání dosaženo onohopřekrásného Nejvyššího. (Prodléváním v tomtopoznávání bez úsilí čiré sattva guny se pozná-vání svou vlastní zásluhou vytratí. Musíme se

71


vrátit zpět tou samou cestou, která nás zavedlasem.) *(Tam, kde se mysl, prána, smysly, ele-menty a guny setkávají v jediné formě zvanéčaitanja nebo poznání.)

6. Pak esence véd opanuje srdce a bohyně Sara-svatí si hraje na jazyku. Skrze společenství této„řeči“ se zjeví Guru bohů. (Jediný puruša, kterýzná nebeské bohy, to znamená guny, elementya vše, co je z nich stvořeno.)

7. Aby tu byla tato múla-mája, musí zde býtsprávné naslouchání, čisté jako oheň. (Správ-ným nasloucháním oheň poznání spálí jménaa formy.) Tato múla-mája je paprsek slunce(múla-puruši), je to původní inspirace. Díkytomuto poznání se před tebou objevilo celétoto stvoření a díky tomuto poznání bude rov-něž zničeno. (Když se podíváš z vědomí ven,pak přijde „mnoho“ myšlenek, a když se po-díváš dovnitř, potom bude realizováno bez-myšlenkovité Já.)

72


8. Múla-mája je vždy přítomnou bdělostí neporu-šitelného brahman; do tohoto poznání přicházípoznání tří časů (minulosti, přítomnosti, bu-doucnosti, neboli vědomí těla). Átma-džňáninje tímto „vše-časem“ a Jediným, prostým všípýchy. (On zná toto „vše“, ale nedotýká se ho;ona je pro Něj jako sen.)

9. Když zření tohoto puruši (pozorování) zmizí,potom poznání pomine – a to je Skutečnost. Aletak dlouho, dokud je zde uvědomování si po-znání, zůstáváš uvnitř mysli. (Individuální myslse stala universální myslí, ale nikoli ne-myslí.)

10. Dokud musí ona Skutečnost pamatovat na sebesamu, potom je tu poznání múla-máji a tím pá-dem se tato Skutečnost stane tím, co je „jižznámé“. (Skutečnost je stále „tam“, nemá po-znání o Svém Já; a když udělá krůček venze Svého Já, je tu poznání. A když vykročídále, potom nastává poznání světa. Toto po-znání „mnoha“ jmen a forem je poznáním jižznámého, neboli poznáním neboli „vše“.) Jak by

73


mohlo být opakování poznání přítomno „tam“,v brahman? (Je-li tam pouze Jediný, k čemupak poznání? A když je tam poznání „mnoha“objektů, potom je tam opět poznávání tohoto„už známého“.)

11. Ovšem ono bezmyšlenkovité paramátma sestalo příjemcem a hodnotitelem této sattvaguny (tedy je zde trojice pozorování) a potomonen átma-puruša beze strachu pronáší toto „jájsem“. Co to znamená, že onen požehnaný Je-diný puruša nic nezakouší? (Onen puruša je tím„vším“, poznáním átma, popravdě každá zku-šenost je Mu známa; přesto říkáme „já vím toa zažívám toto“. Ale naše poznání „už známého“je velmi malé a omezené.)

12. Když onen puruša vždy ochutnává tuto „bož-skou stravu“23, pak proměňuje jídlo, které jíme,

23Siddharaméšvar Maharádž řekl: Toto bezpříčinné bytíuvnitř dechu je základní potravou každého džívy. Věříme-li,že žijeme pouze z jídla a vody, které přijímáme ústy, jednáse pouze o „představivost tohoto poznání“. Jíme mnoha růz-

74


v nerozkladnou stravu „já jsem“. (Siddhara-méšvar Maharádž řekl: Jinak se promění pouzeve výkal.) A stejným způsobem se skrze porozu-mění stávají mnou vyslovená slova Jeho „bož-skou řečí“ stvořenou touto původní řečí/para„já jsem“24. (Bez této esenciální stravy „jájsem“ bychom nežili ani chvíli. A pokud nepo-chopíme, že každý čin a každá chvíle jsou touto„božskou stravou“ a že On jí, potom jsme při-poutáni k vědomí těla a pouze jíme a vyměšu-jeme. Stejně tak, když říkáme „mnoho“ slov, anevíme, že Jeho „řeč“ je jejich oporou, pak jsou

nými dalšími způsoby, než je tento. Jako je jídlo pro ústa, jsoutu slova pro uši, vůně pro nos, doteky pro kůži a tvary jsoupotravou pro oči. Mysl potřebuje mnoho myšlenek jako svoupotravu a ony potřebují tuto myšlenku „já jsem“ jako svou po-travu a ona potřebuje Dokonalé Spočinutí Já. Bez této stravyby lidstvo neexistovalo ani na okamžik. Kdyby tu nebylo onopůvodní Spočinutí, nebylo by tu nic.

24Čtyři řeči jdou v sestupném pořádku: para, pašjanti, mad-hjama a vaikhari. Para znamená, že jsi, to je původní myšlenka;pašjanti znamená, že se začíná tvarovat jakási myšlenka; mad-hjama znamená, že myšlenka nabyla tvar a ty cítíš, že ji musíšvyslovit; vaikhari znamená, že ji vyslovíš.

75


tato slova pouze plýtvání dechem.)25

13. Když je tu pochopení vlastní síly neboli „jájsem“, je to uctívání/púdža Nejvyššího Já(neboli Paraméšvary, toho, jenž je za Svěd-kem.) A když člověk nedělá tuto púdžu, jakby tu někdy mohlo být bez-myšlenkovité po-chopení Paraméšvary? (Paraméšvara, Para-mátma a Parabrahma jsou tatáž Skutečnost.)*(Siddharaméšvar Maharádž řekl: Vědět zna-mená vykonávat púdžu.)

25Siddharaméšvar Maharádž řekl: Hodnota tohoto lidskéhoživota a vyřčených slov prostě není správně pochopena. Po-chopíš ji pouze v okamžiku smrti. Pokud někdo bohatý umíráa je tu doktor, který je schopen prodloužit mu život o patnáctminut a umožnit mu trochu mluvit, pak jsou jeho příbuzníochotní utratit desetitisíce rupií za těch patnáct minut a dvěaž čtyři slova. A z toho si teď vypočítej, jak hodnotný je tentoživot, který utrácíš ve zbytečných nadějích, plánech a v prázd-ném tlachání. Pak si můžeš uvědomit, jak je tento drahocennýživot prostě zahazován, pokud nevyvíjíš žádné úsilí pro poznáníJá!

76


14. Jako se Jediné Nejvyšší Já/paraméšvara stalotěmito planými slovy vyřčenými egem, tak také,správným a bedlivým nasloucháním zde můžebýt ono čisté poznání Nejvyššího Já. Proto bytato púdža poznání (či naslouchání) měla býtvykonávána a zmatené klábosení ve tvé myslitak může být pochopeno. (Zapomeň na zma-tené klábosení, pochop, že je celé jen o tom,co neexistuje; naše zmatené klábosení stvořilosmyšlený svět a udržuje ho. Ve chvíli, kdy klá-bosení ustane, přijde svět poznání.)

15. Zmatené klábosení postrádá tuto dovednost a„umění“ poznání. Pak tu není žádná moud-rost a žádná neporušená plynulost. Zmatenéklábosení nemá žádnou oddanost/bhkati, žádnépoznání/džňánu a žádné zřeknutí se/vairágja.Nemá sladkost této božské „řeči“.

16. Takové je moje zbytečné mluvení/vaikhari. Jeto jen plýtvání dechem. Avšak jeho „řeč“ je bez

77


bázně a úsilí, On si užívá bytí 26 a je Pánemsvěta (purušou).

17. Nasloucháním se staneš podobou („já jsemvšude“) onoho „Pána světa“. Nicméně stalo sez toho mé mluvení o „mnoha“ věcech, a tudížse tento můj pokleslý intelekt/buddhi spřátelils nízkými názory („já souhlasím s tebou, ale stebou ne“, „já mám pravdu a ona ne“, a takpodobně.)

18. Mistrův *syn je v tomto světě bláznem, ale vesvém nitru má sílu svého Mistra. Budeš-li vespolečnosti Světce, On se o všechno postará.*(Mistrův syn je puruša. Ten, který se o nica o nikoho nestará a nic neví, opouští všechnymyšlenky mysli a pouze pozoruje, neboli naslou-chá.)

26Nisargadatta Maharádž řekl: Vědomí je pocit být naživu,pocit existence. Je to láska k bytí, která je přítomna jako zdroja příčina všech tužeb.

78


19. Když lidé tohoto světa spatří tygra nebo lva, vhrůze utečou; ale jejich mláďata si před nimihrají beze strachu. Obdobně si Mistrův synhraje před Svou Skutečností.

20. Když je toto „já“ služebníkem Světce, potom„promlouváš“ jako Světec (tvá „řeč“ je „jájsem“.) Pak je smýšlení „já“ nabídnuto Jehosmýšlení. (Siddharaméšvar Maharádž řekl: UčiňJeho smýšlení svým smýšlením.)

21. Ale dokonce i tvá „řeč“ je klamná; je to klamnétvrzení „já jsem“ činěné átma-purušou. Kdyžono bez-myšlenkovité pochopení nepotřebujetoto poznání, tehdy je nedokonalé učiněno do-konalým. (Tehdy toto poznání zmizí v bez-myšlenkovité svarúpě.)

22. Když puruša zachovává lásku k tomuto spon-tánnímu pocitu „já jsem“, učiní to mysl bez-myšlenkovitou. Potom jsi stejný jako Světeca sadždžana i matka a otec světa.

79


23. Příbytek pocitu „moje“ je poznávání džívy („jávím tohle a tamto“). Avšak nyní by toto pozná-vání mělo být vykonáváno dokonale (všechnozapomenout a prostě vědět) a poté bys měltéto „písni“ Boží věnovat naprostou pozornost,praví služebník („já jsem tělo“) služebníka („jájsem“) Světce.

Poznámka: Šrí Siddharaméšvar Maharádž řekl: Kdy-bychom měli popsat, kdo jsou Paraméšvara, íšvara(puruša) a džíva, pak Paraméšvara si ani nepama-tuje, ani nezapomíná; íšvara si pamatuje sebe sama(myšlenku „já jsem“) a individuální džíva neboli myslje ten, kdo si představuje, že druzí jsou něco jiného,než je on sám.

Tímto končí 6. kapitola 1. dášaky knihy Dá-sbódh s názvem „Chvála naslouchajícího (Toho,kdo opustil ”mnoho“ myšlenek)“.


80

1.7 Chvála Pánu tétobásně ” já jsem“

Poznámka: 14.3 – Umění Poezie začíná slovy „Báseňje věnec spletený z tohoto čistého ‚slova‘.“

|| Šrí Rám ||

1. Nyní, když jsi se vzdal všech myšlenek, při-chází tato báseň „já jsem“. A takto chválíšPána této „básně“ . Je nazýván íšvara a jeSvědkem, Pánem a Stvořitelem tohoto „slova“(neboli „básně“). A když se vzdá pozorování

81


této „básně“, stane se bez-myšlenkovitým Para-méšvarou. (Když všechno zapomeneš a zůstávášv tomto „teď“, svět stvořený slovy a konceptyzmizí a přichází toto „slovo“ neboli „báseň“. JejíPán je puruša neboli íšvara a dokud zůstáváuvnitř této „básně“ skryt, je tu přítomno po-zorování. A když tato „báseň“ skončí a pozo-rování rovněž, zůstane pouze ono nezničitelnéJá/íšvara a je nazváno bez-myšlenkovitým Nej-vyšším Já/paraméšvara.)

2. V opačném případě je ono bez-myšlenkovitéJá rodným domem bohyně Sarasvatí (po-znání neboli této básně „já jsem“); anebo onobez-myšlenkovité Já žije jako džíva, studujíce„mnohá“ umění (zpěv, poezii, tanec, hudbua tak dále). Ve skutečnosti jsou však tato„mnohá“ obydlí džívy obydlím „slova“ (nikdonemůže žít ani chvíli bez „já jsem“/existence.)(Pokud nebyl Pán důsledně realizován, pak jetu buď svět Jeho „básně“, nebo svět, který sivytváříme svými „mnohými“ myšlenkami.)

82

1.7 Chvála Pánu této básně ” já jsem“[X\

3. 3. Může být „mnoha“ skvělými touhami lidstva,nebo velikostí onoho Pána; nebo, jsou-li tyto„mnohé“ touhy ignorovány, poté básník stvořívšudypřítomnost 27 tohoto „vše“ 28. (Když jevše zapomenuto, tehdy je tato „řeč“ pronášena.Básníkem je puruša a On je ve skutečnosti te-bou. Ale dokud je „básni“ nasloucháno, zůstáváskryt. V tu chvíli se myšlenka „já jsem tělo“stane pochopením „já jsem všude“ a teprvekdyž i toto je odloženo, zůstane tu jen samotnýbásník/Pán.)

4. Může být oceánem světské existence, z něhožbyl *vyloven klenot tohoto „slova“. Anebo můžebýt osvobozením osvobozeného (tedy Koneč-ným Osvobozením) a rozlehlým jako hladinaklidné vody. A když onen básník pronese svou

27Maharádž řekl: kirtí znamená slávu, ale ve skutečnosti toznamená prostupovat vším.

28Tomášovo evangelium, log. 2: „Ježíš řekl: Nepřestávat sesvým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až na-lezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stanese pánem nade vším, co jest.“

83


„báseň“, pak se intelekt s „mnoha“ myšlenkaminavrátí do svého zdroje. *(Uvnitř tohoto světase nachází tento překrásný klenot „já jsem“. Alenebude nalezen, dokud po něm nezačneš pátratrozlišováním/vivékou.)

5. Může tu být tento zdroj (neboli „slovo“), z ně-hož vyvěrají písma (neboli slova). Anebo tuje ono bez-myšlenkovité Já, díky této „řeči“čintamani (což je kouzelný kámen, o kterémse říká, že ničí myšlenky/představivost, stejnětak, jako to dělá tato „řeč“.) Anebo se mlékobožské krávy/kámadhénu, které posluchač pil,stane „mnoha“ myšlenkami. (Božská kráva rov-něž představuje poznání. Proto ti dává cokoli,co si přeješ. Pokud si nic nepřeješ, ona k toběpřistoupí a zůstane s tebou. A pokud si přeještělo, dá ti tělo a „mnoho“ myšlenek, které hodoprovází.)

6. Může být myšlenkou „já jsem“ božského stromuplnícího přání/kalpataru (strom poznání ti dácokoli, co si přeješ; tedy cokoli, co si myslíš, že

84


jsi, tím se stáváš.) Anebo je slávou osvobozenía pak se tento rozlehlý svět „mnoha“ myšlenekstane široširou rozlehlostí Konečného Osvobo-zení.

7. Může zde být tvé bohatství tohoto *světaza. Anebo je zde ona bez-myšlenkovitá, tajnástezka jógina. Anebo se ono Nejzazší Dovr-šení/paramártha 29 džňánina stane „mnoha“tvary. *(Uvnitř tohoto světa jmen a forem senachází jiný svět, svět viditelný očima poznání.)30

8. Může být dokonalým pochopením čirého po-znání. Anebo se onen Pán stane touto sagunouoné nirguny. Pak je ovšem pozornost onoho bez-myšlenkovitého básníka upnuta na máju.

29Param-arth znamená Nejvyšší Smysl nebo Nejzazší Dovr-šení.

30Tomášovo evangelium, log. 113: Nepřijde, když bude oče-káváno. Neřekne se: „Hle, je tady!“ nebo: „Hle, tam!“. Vždyťkrálovství Otce je rozšířeno po celé zemi a lidé ho nevidí.

85


9. Anebo je zde „mnoho“ písem se svým skry-tým významem. Nebo je dosažením onoho ne-dosažitelného Paraméšvary. Není-li, pak velicesnadno nabývá formy básníka (tedy básně sa-guny). (Tato kapitola opakovaně mluví o třechúrovních pochopení. Jednak je tu stav, kdy bez-myšlenkovité Já zaujalo postoj „já jsem tělo“a jsou tu „mnohé“ hrubé formy. Nebo se Onstane pochopením „já jsem“ a je tu tato pohyb-livá forma neboli čajtanja, saguna atd. AneboOn dosáhne pochopení Svého vlastního bez-myšlenkovitého Já a stane se Jedním bez dru-hého.)

10. Tento básník je poznáním aspiranta/mumukšu.Tento básník je praxí/sádhana hledajícího/sád-haka. Je naprostým spočinutím dokonalého/si-ddha, jež není nikdy narušeno. (Tento Pán„básně“ čili puruša je věčný a od tohoto všehoje odtažený a nazývá se siddha. Když na Sebezapomene, ale snaží se získat pochopení, říkáse mu aspirant/mumukšu, a když vytváří tuto

86


„báseň“, je to hledající neboli sádhaka. V této„básni“ je Svědkem a v tomto hrubém světěje ve stavu naprostého zapomnění na SebeSama.)

11. Onen básník je útočištěm svadharmy 31. Je tím,kdo se snaží kontrolovat mysl. Je pokorným pu-rušou, jenž vykonává svou dharmu (být svěd-kem je přirozeností člověka a je to jeho jedinápovinnost/dharma, „jsem všude, neboť nic ne-chci“.) (Není zde nic kromě onoho básníka; při-jímá „mnoho“ rolí a snaží se kontrolovat mysla na všechno zapomíná a hledá útočiště v „jájsem“ a opouští tuto dvojnost a hledá útočištěve svém vlastním Já a je vždycky svobodný a ni-kdy nebyl spoután.)

12. Onen básník je ochráncem zřeknutí se/vairágja(„nic nechci“). Je „mnoha“ úspěchy oddanýcha když tyto „mnohé“ myšlenky hledají útočištěve svadharmě, pak je tu onen bez-myšlenkovitý

31Naší jediné skutečné povinnosti, prodlévat ve svarúpě.

87


básník.

13. Anebo je stav onoho básníka láskou, přesahujícívšechny lásky. Nebo je onen básník „mnoha“objekty meditace toho, jenž je ponořen v medi-taci. Nebo se stane rozlehlou všudypřítomnostíuctívajícího („On koná vše“).

14. Básník je kořenem „mnoha“ duchovníchsnah/sádhana a je ovocem těchto „mnoha“snah. Díky Jeho milosti se „mnoho“ činů stanetímto dokonalým činem poznání („Já jsemvšude“) a je-li toto udržováno, pak čiré poznáníbez-myšlenkovitého básníka bude realizováno.

15. Je-li tu tato jednoduchá „řeč“ básníka, pakvášnivá mysl dojde klidu a potěšení v naslou-chání této „básni“. Pak bude „báseň“ předná-šena oním Pánem „básně“.

16. Onen básník je převelice zběhlý v písmech; onje tím, komu patří síla poznání; on je tím, kdoje zdatný v „mnoha“ způsobech.

88


17. Onen básník rozumí této plynulé „básni“; onobrací „mnohá“ soužení v touhu po poznání; onobrací toto poznání prózy i verše se všemi jejichjednotlivostmi v onu nedělitelnou svarúpu tím,jak plynule recituje Svou „báseň“.

18. Onen básník daruje krásu hrubému světu; jehluboce milován *Lakšmí, a když toto „vše“má stálou podporu dokonalého/siddha, pakje tu onen bez-myšlenkovitý básník. *(Lakšmíznamená, že pozornost/lakša je upřena na„já“/mí ; ona je prakruti neboli „vše“, ona jevždy věrná svému choti nárájanovi neboli pu-rušovi. Nyní, když člověk pochopil, že dokoncei toto „Já jsem vše“ je pouhým projevem na po-zadí beztvarého Já, může tento pocit „já jsem“odhodit.)

19. Onen básník je podstatou tohoto „místa se-tkání“ (tam, kde se smysly, mysl, prána, a takdále, setkávají jako toto „vše“); on je ozdoboudobrého osudu; onen bez-myšlenkovitý básníkposkytuje mysli ochranu tohoto štěstí (pak mysl

89


nebude chtít nikam odcházet).

20. Onen básník je konatelem a vlastní formou„vše“; on odhaluje vznešenost mudrce (prostěvědět); když onen básník recituje svou „báseň“,pak mysl porozumí písmům (néti, néti).

21. Není-li zde všudypřítomnost onoho básníka, jakby pak mohl být člověk pozvednut z tohotosvěta? (Pak ten, kdo je „všudy“-přítomný budeobývat pouze tělo z masa a krve.) Proto pochop,že onen básník je oporou tohoto „vše“, které sestává hrubým stvořením (zapomene-li mysl natento svět, najde oporu v tomto „vše“ a budepozvednuta ze světské existence).

22. Je tu „mnoho“ znalostí a je tu porozumění to-muto „vše“. Avšak ani jedno z toho nemůže exis-tovat bez onoho Pána této „básně“. Z onohobásníka vzešlo toto „vše“ (prakruti) a rovněžPozorovatel tohoto „vše“ (átma puruša).

23. Dříve tu byli Páni této „básně“ jako Vjása a

90


Valmiki a další. Díky onomu Pánu se přeci pro-jevil tento hrubý svět rozmanitých forem. A zonoho Pána vzešlo toto rozlišování/vivéka „vše“a nerozlišování/avivéka tohoto světa.

24. Dříve zde bylo vykonávání této výtečné bás-nické činnosti („já jsem“ neboli přirozeného ja-zyka) a později přišlo studium mnoha jazyků.A kvůli tomu se Nejvyšší básník stal pouhýmučencem/pandit. (Vzdělaný učenec, blázen atoto „já jsem“ jsou oním Nejvyšším básníkem,ale padla na Něj nevědomost, takže se považujeza hrubé tělo.)

25. Původně zde byl Ten největší z největších (Sku-tečnost), ale poté se onen nekonečný Pán této„básně“ projevil jako poznání. I nyní je a po-vždy bude, pokud se před Ním skloníš (tedyopustíš-li své nevědomé myšlenky).

26. Může zde být „mnoho“ myšlenek, tento ob-raz moudrosti („řeči“), nebo před tebou stojíonen bez-myšlenkovitý Pán „řeči“. Védy a šruti

91


o Jeho božské „řeči“ říkají néti, néti (nejprvezde byla tato přirozená „řeč“ a poté přišla abe-ceda, písmena, slova, verše a jazyky, písma a takdále).

27. Díky onomu bez-myšlenkovitému básníkovi jezde „mnoho“ názorů a opakování a je tu tato„řeč“, a nakonec, díky Jeho dokonalosti, je tui onen bez-myšlenkovitý Pán za všemi pochyb-nostmi.

28. Nebo se ono bez-myšlenkovité Já stane oblakemnektaru, laskavě se zjevujícím nad ptákem čata-kem (čataka čeká a pije pouze nektarovou rosuz tohoto oblaku, stejně jako věrný oddaný tr-pělivě čeká na poznání); nebo se stane tokempotůčku devíti nálad 32; v opačném případě seoněch „mnoho“ nálad vlije do široširé rozlohyvody, oplývající štěstím (blažeností poznání).

32Mysl s hněvem, radostí, statečností a tak dále; „mnoho“nálad je obsaženo v poezii a v životě.

92


29. Může být pokladnicí rozlišování/vivéka, anebose projeví v podobě člověka; nebo se mysl plná„mnoha“ myšlenek skrze bez-myšlenkovité po-chopení „já neexistuji“ sjednotí s onou bez-myšlenkovitou Skutečností.

30. Jinak se stane pokladem původní síly/šakti;nebo „mnohé“ myšlenky pokazí tuto sílu/šaktia On se zjeví lidem jako následek jejich nahro-maděných minulých činů/sančit karma (přišlovědomí těla a lidé hovoří o své karmě, způso-bené minulými činy, a tudíž musejí trpět jejichnásledky).

31. Může se plavit na této lodi štěstí, anebo je onímneporušeným brahman, plným své vlastní bla-ženosti; nebo, pokud se objeví potřeby (touhy)světských lidí, potomje omezen na „mnoho“různých činností.

32. Může být bohatstvím čirého poznání, anebose spolčuje s tímto hrubým stvořením; neboje užitkem oddanosti, která přináší ovoce této

93


„básně“. (Může tu být hrubé stvoření „mnoha“myšlenek, nebo toto „já jsem“, jsou-li myšlenkyrozpuštěny, nebo ona bez-myšlenkovitá Skuteč-nost.)

33. Může být expanzí íšvary (On je puruša, Pána Stvořitel tohoto světa/stvoření „vše“), alekdyž skutečně pochopíš, pak jsi rozlehlejší nežcelá obloha (neomezená Skutečnost za prosto-rem a časem, tedy vlastnostmi tohoto „vše“).Pak jsi básníkem této plynulé „básně“ a jsivětší, než celý stvořený vesmír. (Maharádž řekl:Buď tak veliký, až zmizíš.)

34. Nyní nechť je tu ono bez-myšlenkovité pocho-pení „já neexistuji“. To je Pán „básně“, On jeoporou světa a této Skutečnosti se všemi osmitěly klaním.

Poznámka: Je tu ona bez-myšlenkovitá Skuteč-nost, která je navždy svobodná, a je tu onenvěčný Pán „básně“ a toto zničitelné „já jsem“ jejeho báseň (tedy puruša a prakruti). Ale pokud

94


neopustíš své myšlenky, pak nikdy nemůžeš za-slechnout tuto „báseň“ nebo se stát Pánem této„básně“.

Tímto končí 7. kapitola 1. dášaky knihy Dá-sbódh s názvem „Chvála Pánu této básně ‚jájsem‘“.


95


96

1.8 Chvála „místasetkání“ s poznánímneboli „zde“

|| Šrí Rám ||

1. Nyní (když všechno zapomeneme) je čas poklo-nit se před tímto místem setkání s poznáním.Múla-mája je toto snadno dosažitelné osvobo-zení a to je místo setkání (bytí „teď“ či„tady“ jeosvobození od tělesného vědomí). „Zde“ vmúla-

97


máje onen Pán světa navždy stojí a čeká za svouprakruti, plný shovívavosti.

Šlóka || Viz níže.

2. Bůh jednou řekl Náradovi: „Nepřebývám veVaikhuntě, ani v srdcích jóginů. 33 Když kde-koli mí oddaní pějí mé chvály, tak já „tam“ (vbrahman) na ně trpělivě čekám.“

3. Tato „řeč“ je Jeho chválou a díky tomu je zdetoto místo setkání („jsem všechno, všude“). Pakkdekoli oddaní zpívají, tam je Vaikhunta (místoVišnua, tedy poznání) a když je Boží jméno*pronášeno s plným uvědoměním, pak bude Jehovítězství provoláváno všude („já nejsem“). (Ma-harádž řekl: Zařvi jako lev.) *(nám je složeno

33Siddharaméšvar Maharádž řekl: Jógini a mudrci se pyšnítím, že říkají: „já jsem jógin“, „já jsem mudrc“. Dokonce iKrišna jim řekl, že jejich postavení je skvělé, protože věděl, ženedokážou opustit tělesné vědomí. Mája říká: „Krmím velká,velká zvířata. Ti, kteří říkají: jsem světec, jsem jógin, jsemmudrc, ti všichni jsou má zvířátka.“

98

1.8 Chvála „místa setkání“ s poznáním neboli „zde“[X\

ze slov na = „ne“ + aham = „já“.)

4. Na tomto místě setkání milující oddaný zpíváJeho píseň a vypráví Jeho příběh. „Zde“ je hari-kírtana (všudypřítomnost Hariho/Višnua, tedypoznání) a objasnění véd (néti, néti). A „zde“onen *starodávný Jediný plynule naslouchá „jájsem“. *(Já neboli átma-puruša je nejstarší zevšech a On je vskutku posluchačem.)

5. Je tu nirguna Paraméšvary a tato čirá sat-tva guna múla-máji (tedy puruša a prakruti).„Mnoho“ rozprav se stane tichým rozhovorems Bohem, když je „zde“ rozlišování nedělitel-ného (Paraméšvara) uvnitř odděleného (múla-mája).

6. Pak „mnoho“ myšlenek dosáhne spokojenostinade všechny spokojenosti. Pak je „mnoho“myšlenek oním bez-myšlenkovitým nivritti zavšemi pochybnostmi. Když je mysl uložena dotéto Boží podoby (tedy „vše“/poznání) a medi-tuje na ni, pak je tu přesladký rozhovor „vše“.

99


7. Oddaný, jenž je milující a věrný, je pohlcenv moudrosti tohoto místa setkání a pěje tutosladkou píseň s plným uvědoměním.

8. Pak je člověk vlastní přirozeností čistého ko-nání, správného vedení, skutečného milosrden-ství (tedy odstranit všechno z mysli) a spraved-livé *dharmy pak je člověk pozorný, je stánkemzásluh a tento vnitřní prostor je klidný a plnýsoucitu. *(Vlastní přirozenosti či poslání, tedyznát sebe sama.)

9. Pak je tu jógin indiferentní a nedbající svět-ských záležitostí. Vytrvalý v Jeho uctívání („Onkoná vše“), prostý tužeb a nepřipoutaný. Žije na„mnoha“ místech a přeci zůstává na onom místěosamocení.

10. Pak asketa se zacuchanými vlasy nesoucí hůl,ten, kdo patří do linie Náth, ten, kdo cvičímudry (hatha jógu) a ten, kdo drží celibát, jsouvšichni Jediným Pánem jógy (onen Jediný nasebe bere velmi mnoho forem, ale když hledí

100


očima pochopení, pak vidí jen Sám Sebe, tedymísto setkání).

11. Pak On je tím, kdo pronáší mantru a On je tím,kdo činí přísné pokání; On je tím, kdo pobývána poutních místech a tím, kdo ovládá svoumysl. On je veliký jógin, který chápe „Já jsemv každém“.

12. Pak On je siddhou i sádhuem a On je sádha-kou (ctihodným žákem). Pak On je tím hleda-jícím v mantrách a jantrách/symbolických du-chovních diagramech. Pak On je věrný onomuJedinému a je uctívačem, který pochopil guny.

13. Pak On je Světcem, sadždžanou a On je učen-cem; On je tím poučeným a zná védy i šástry. Jemoudrým a „vše“-znalým probuzeným Pánemuvnitř tohoto světa; je konatelem i naprostouspokojeností ne-konání.

14. Pak On je jóginem, tím, kdo recituje písmaa Pánem ršiů; On je bystrým a logickým mys-

101


litelem i Pánem básní. On je tím, kdo pokořilmysl, Pánem mudrců a nebesa jsou jeho šat.

15. Pak On je Znalcem Brahman i Znalcemátma, Znalcem elementů i Znalcem fyzickéhotěla. On je tím, kdo studuje jógu i Znalcemjógy/sjednocení, i tím, kdo je oddělený od svět-ských záležitostí.

16. Pak On je panditem a učitelem purán; učen-cem, jenž recituje védy i brahmínem, prosícímo almužnu, i tím, kdo vyučuje jadžur védu (pra-vidla a předpisy rituálů), i tím, kdo ji důsledněnásleduje.

17. Pak On je velikým myslitelem i velikým naslou-chajícím; vykonavatelem zápalných obětí a uctí-vačem ohně; On je léčitelem i exorcistou, kterýzahnal přízrak ega a je tím, kdo vnáší Jednotutam, kde byla různost.

18. Pak On je minulostí, přítomnosti i budoucnostímysli a je Jediným, prostým jakékoliv pýchy či

102


očekávání; On je „nyní“ múla-máji, když se tytotři časy rozplynou, a On je tím, kdo poslouchá„mnoho“ myšlenek.

19. Pak On je mírem, odpuštěním a soucítěním; ječistý a sattvický (vlastní pouze poznání); On jeprůzračným vnitřním prostorem a vlastníkempoznání; je oním purušou a prakruti.

20. Ale jak by tato múla-mája mohla být Pánemtohoto místa setkání? Proto „zde“ musí být *vi-véka mezi stálým a pomíjivým, a proto by onoúžasné pochopení Paramátma nemělo být popi-sováno. (On je za myslí a neměl by být stahovándolů vnášením tvé mysli za účelem popsat Jej.On je za jakýmkoli popisem.) *(Múla-mája jepomíjivá a onen Pán/puruša je stálý.)

21. Když je „zde“ podpora naslouchání a toto místosetkání paramárthy, pak je mysl pozvednutaz tohoto světa a přirozeně zůstane pouze ono„tam“.

103


22. „Zde“ (múla-mája) je místo svrchované guny; jeto mír a bdělost této čiré sattva guny. „Zde“ onoVěčné Já sídlí ve vždy svěžím a novém štěstí.

23. Ti, kteří jsou příjemci tohoto pochopení „jájsem“ a jeho umění poznání (tedy ti, kteří navšechno zapomněli; čirá sattva guna) jsou cti-hodnými příjemci oné Pravdy. Pak „zde“ splývás oním čirým poznáním „tam“ skrze svou láskuk Bohu.

24. Pak tvé světské smýšlení i odmítnutí myšlenek,tvůj světský život/prapanča i tvé opuštění to-hoto světa/paramártha, tvůj život hospodáře itvůj život sanjásina, to všechno se spojí.

25. Když ono neporušitelné Parabrahma meditujeo Sobe Samém, pak stařec, mladík, dítě, muž ižena a tak dále jsou tímto „vše“. (Ono neporu-šitelné Parabrahma na Sebe zapomnělo a pova-žovalo se za muže, ženu, starce, mladíka a takdále a tak dále. Nyní, když rozpustilo všechnytyto omezující koncepty, tu „nic není“. To je po-

104


znání. Pak medituje o Sobe Samém a zří svůjvlastní odraz.)

26. Tímto způsobem se mysl stane Paraméšvarou,pokloním-li se před tímto „vše“. Díky této múla-máje je náhle dosaženo naprosté spokojenosti(připomínáním si tohoto „já jsem“ se toto „jájsem“ rozpustí, ustanou-li všechny snahy).

27. Když toto místo setkání zazvučí Jeho chválou,pak je tu vzdání se „já“. Pak všudypřítom-nost/prakruti Boha/puruša „zde“ je oním věč-ným Parabrahma.

28. Je-li tu tento obraz Boha „zde“, pak tu můžebýt dosažení nejvyššího stavu „tam“. Ale totoPísmo nejprve podává svědectví o tomto „vše“,purušovi a Jeho „řeči“ (nejprve by tu mělo býtpozorování a pozorované).

29. Ve věku kali (tedy v těle) je *opěvování Jehovšudypřítomnosti největším uctíváním, díkytomu se toto místo setkání čiré sattva guny

105


stane onou Skutečností „tam“. Ale při vyprá-vění tohoto Božího „příběhu“ a nasloucháníJeho „příběhu“ by mělo nejprve být odstraněnotělesné vědomí. *(Tedy nejdřív na všechno za-pomeň a uvědom se jako poznání „zde“.)

Poznámka: Když ono Nejvyšší Já na Sebe zapo-mene, pak na Sebe bere „mnoho“ podob a hraje„mnoho“ rolí. Ale když na všechno zapomene azůstává stále na tomto místě setkání poznání,pak dojde k poznání, že On je oním purušou.A když nechá zmizet tuto čirou sattva gunumísta setkání, pak zůstane nirguna Já. To ječiré poznání, kdy se tento puruša vzdává svéhopozorování a vrací se tam, odkud vzešel.

Tímto končí 8. kapitola 1. dášaky knihyDásbódh s názvem „Chvála ‚místa setkání‘ spoznáním neboli ‚zde‘“.


106

1.9 ChválaParamárthy(NejvyššíhoSmyslu/NejzazšíhoDovršení)

|| Šrí Rám ||

107


1. Bytí v „teď“ je chválou oné bez-myšlenkovitéparamárthy a toto pozorování je nejvlastnějšímbohatstvím sádhaky. Později se ono nedvojnéJá spojí s oním bez-myšlenkovitým Já. (Tedykonečně se setká se svým vlastním Já.)

2. Je-li tu toto poznání, tak snadné k porozumění,pak ono bez-myšlenkovité Nejvyšší může býtpochopeno. Ale lidé to velice těžko chápou. 34

Ale proč se vzdávat tohoto „já jsem“ múla-májia oné podstaty „já neexistuji“, které je dosa-ženo ve společnosti Pravdy/Světce?

34Siddharaméšvar Maharádž řekl: Tukárám řekl o světskémživotě: „Štěstí, které člověk nabude z této dřiny, je jako zrnkoječmene, zatímco smutek je jako velká hora.“ Ovšem toto Nej-zazší Dovršení je získáno bez sebemenší námahy. „I když jetak snadné jej dosáhnout, pro lidi se stává velice obtížným jejdosáhnout. Proč zanedbávat tuto podstatu, která se nalézá vespolečenství Pravdy?“ – Dásbódh. Ale místo pátrání po štěstískrze pobývání ve společnosti Světce jdou za mnohými výmyslya tvoří tuto hroznou a otřesnou máju. Kvůli tomu je jejichpravá podstata ztracena; a když je stvořeno toto podivné a ne-vlastní štěstí, pak se Nejzazší Dovršení, tak jednoduché, stanepřevelice obtížným.

108

1.9 Chvála Paramárthy[X\

3. Je tu „mnoho“ myšlenek a jejich příslibů o vý-sledcích („Když udělám tohle, získám tamto“;„a když zemřeš, dosáhneš tamtoho“) a je tuvždy přítomné bez-myšlenkovité brahman. Vevédách i šástrách je zkušenost „já jsem“ i onapodstata „já neexistuji“ (písma mohou naučitpoznání; néti, néti).

4. On je všude, ale ani atom z Něj nemůžebýt spatřen. Je nezaujatý a odpoutaný, takžeono porozumění, že je vlastnictvím Jediného,nemůže být spatřeno tvýma očima. (Siddha-raméšvar Maharádž řekl: Když se procházíša koukáš na měsíc, nevidíš to, co se nacházímezi tvým okem a měsícem. A když se pokusíšto vidět, potom učiníš sebe sama objektem po-zorování a spatříš prostor. Jsi-li všude, nemůžešbýt objektem svého pozorování.)

5. On je tajnou stezkou napříč prostorem (nic tunení) a je poznán jóginem, jenž má nedvojnéporozumění. Netrpělivost ostatních nemůže po-chopit ono bez-myšlenkovité bohatství/smysl.

109


6. On je podstatou vlastní podstaty člověka. Jeneporušený, stálý a neomezený. Není touto stvo-řenou věcí jménem poznání, které může býtukradeno zlodějem. (Maharážd řekl: Mysl je zlo-děj, tedy mysl si bere to, co jí nepatří.)

7. Skutečnost nemá sebemenší strach z králea nemá sebemenší strach z ohně a ani strachz této bestie zvané mája by neměl být „vyslo-ven“.

8. Parabrahman nemůže být přemístěno ani zašan-tročeno. Je tam, kde je, a ani pád do času s nímnehne.

9. Parabrahman je náš nejvlastnější poklad, jenžnezná změnu, ani se nestává větším nebo men-ším kvůli tomuto „času vše“. (Není omezenohranicemi času a prostoru, tedy „já jsem“).

10. Skutečnost nemůže být vyčerpána, ani nemůžebýt tímto neviditelným „vše“. Nicméně bez to-hoto poznání gurua nemůže být pochopena.

110


(Není tímto poznáním, ale nemůže být realizo-vána bez tohoto poznání.)

11. Před tímto poznáním je tu nedvojnost jóginaa pouze ta je tvým pravým bohatstvím. Protoby mělo být „vysloveno“ nejprve toto „já jsem“,a poté může být realizována paramártha, onoskryté Nejvyšší.

12. Když byla vypátrána múla-mája, potommůže být pochopen její nejvnitřnější význam.Ostatní, ačkoli jsou oním Já, považují Jej za ne-dosažitelné, rodíce se znovu a znovu a znovu.

13. Když se tato „řeč“ stane onou paramárthou, paktu není ani zvěsti o zrození či smrti a čest Ko-nečného Osvobození je na dosah ruky.

14. Díky rozlišování/vivéka mája zmizí. Neboťkdyž je tu rozlišování mezi *podstatou a bez-podstatným, pak je Skutečnost pochopena. Pakje tvé nejdražší a přemilé parabrahma zjeveno.*(Viz 13.2; rozlišování mezi podstatou, tedy

111


pochopením „já neexistuji“ a bez-podstatným,tedy touto „řečí“ „já jsem“.)

15. Brahman je ono široširé neomezené para-mátma a projevilo se jako toto hrubé stvo-ření/brahmánda a rozlišováním je toto stvořeníutopeno v brahman. Pak těchto pět velikých ele-mentů není ničím než fikcí, nehodnou zájmu.

16. Pak je prapanča 35 pocítěna jako falešná a májase jeví jako výmysl. Je-li tu vivéka, ono čiréátma uvnitř vnitřního prostoru může být po-chopeno.

17. Když si ve svém vnitřním prostoru osvojíšono vždy klidné brahman, pak pomine tě-lesné vědomí a člověk se dostane za stvo-ření/brahmándu. Pak tento starý cár viditel-ného světa zvetší a odejde.

35Siddharaméšvar Maharádž řekl: Tomuto projevenémusvětu se říká prapanča kvůli pěti (panča) elementům zjevu-jícím se a viděným jako cosi od tebe odděleného (para).

112


18. Taková je ona bez-myšlenkovitá paramártha.Pak onen puruša porozumí sám sobě a dosáhnesvého vlastního bohatství. Nyní, když se tato„řeč“ stala oním bez-myšlenkovitým Já, můžebýt „mnoho“ myšlenek nazváno nedvojností.(Pak můžeš bez problémů myslet, protože teďje všechno Skutečnost. Maharádž řekl: Neznášsvou mysl. Nejprve by měla být mysl vypařena,a když pochopíš sám sebe, pak ať všechny myš-lenky přijdou, protože ty víš, že nejsi myšlen-kami...mysl je tou Skutečností.)

19. Díky této „řeči“ *pán brahma, stvořitel tohotohrubého světa, i ostatní bohové (tři guny) ode-jdou na odpočinek a jógin je pohlcen onímparabrahma. *(Pokud se intelekt/buddhi roz-hodne, že bude hrnkem, pak ona beztvará Sku-tečnost nabude formy hrnku.)

20. Paramártha přináší odpočinek tomuto „vše“; jeto siddha, je to sádhu a je to ten, jenž má onu ve-likou zkušenost. Proto by nejprve měl být nevě-domý a pyšný džíva učiněn satvickým skrze spo-

113


lečnost Světce/Pravdy. (Nejdřív opusť všechnymyšlenky a pak tu bude čiré poznání.)

21. Paramártha je naplněním života; paramárthaje spasitelem člověka, chyceného v této svět-ské existenci a paramártha zjevuje tento svět zatěm, kdo následují její dharmu. (Tvou vlastnípřirozeností je být a znát. Maharádž řekl: Je totvoje přirozené právo.)

22. Paramártha je útulkem askety a paramárthaje podporou toho, kdo vyvíjí maximální úsilík dosažení osvobození (sádhaka). Vezme tě nadruhý břeh za tento oceán světského života.

23. Když je člověk v paramárthě, pak je Krá-lem (átma) a když je člověk zbaven para-márthy, je žebrákem. Tato „řeč“ se stane onouparamárthou (Nejzazším Dovršením, tedy ne-poznáním), je-li toto poznání obětováno (tedykdyž je toto poznání opuštěno).

114


24. Kvůli své nevědomosti se ono nekonečné Jáznovu narodí. Ovšem v tomto zrození, díkyzásluhám získaným v mnoha zrozeních, člo-věk skrze poznání dovrší paramárthu a dosáhneonoho Nejvyššího paramátma.

25. Když je múla-mája rozeznána jakožto para-mártha, pak je tento život naplněn. Bohužel proostatní se ono átma znovu narodí jakožto hříš-ník s hříšnou pozorností (kvůli gunám je tu ob-jektivizace a hrubý svět je považován za sku-tečný.) (Maharádž řekl: Jediný hřích je považo-vat se za tělo.)

26. Buď tím! Bez dosažení Boha se člověk tvrděplahočí v tomto světském životě. Ale ono pa-ramátma by se nikdy nemělo dívat do tvářeblázna („já jsem tělo“).

27. Moudrý vejde do nitra paramárthy (NejvyššíhoSmyslu) a dosáhne smyslu života (rozpoznatono paramátma). Poté by měl být skrze odda-nost Višnuovi (znát bez úsilí) pozvednut ze své

115


rodové linie (konceptu „já jsem tělo“; „narodiljsem se, jsem syn, jsem hříšník“ a tak dále).

Tímto končí 9. kapitola 1. dášaky knihyDásbódh s názvem „Chvála Paramárthy (Nej-vyššího Smyslu/Nejzazšího Dovršení)“.


116

1.10 Chvála lidskéhotěla

|| Šrí Rám ||

1. Lidskému tělu se dostane největšího požehnaní,když je pochopen onen puruša skrytý uvnitřmúla-máji. Pak onen svědek puruša dojde svéhokonečného cíle/paramárthy a dosáhne dokona-losti (Skutečnosti za Pozorovatelem i pozorova-ným).

117


2. V lidském těle je tato „řeč“ snadněji dosaži-telná a je-li zde oddanost tomuto „já jsem“,pak bude ustanoveno Jediné átman. Nicméněkvůli tomuto lidskému tělu uvnitř onoho Je-diného átman zůstává ono nestranné NejvyššíJá v horské jeskyni a činní pokání (tedy onoNejvyšší se považuje za tělo a poté podstupujemnohá odříkání, aby se stalo oním NejvyššímJediným).

3. V lidském těle onen Jediný nirgun vykonávápoutě a onen Jediný činí přísahy a rituály. Nebosi onen nezlomný Jediný věrně připomíná Boží„jméno.“ (Ty jsi Jediný a zapomněl jsi na svouvrozenou Jedinost a děláš mnoho sádhan.)

4. Onen Jediný začal činit tvrdé pokání; onen Je-diný zmoudřel skrze svou praxi jógy/sjednocení;a ve védách a šástrách je onen Jediný s praxíobeznámen.

5. Je-li v onom Jediném tvrdohlavá malichernost,pak se drží těla a podstupuje veliká muka. A je-

118

1.10 Chvála lidského těla[X\

li v onom Jediném hluboká oddanost, pak jerealizován Bůh.

6. Onen Jediný je onou velikou zkušeností a pro-stupuje vším; onen Jediný se stává oddanýmpoznání a proniká celým světem; onen Jedinýje siddha a v tu chvíli je rozlehlý jako obloha.

7. Onen Jediný se stává září elementu ohně; onenJediný se slučuje s velkým elementem vody;onen nespatřený Jediný uvnitř větru a svarúpy(tedy prakruti a puruši) se projeví jako hrubéobjekty. (Jak bude vysvětleno v následujícíchkapitolách, onen Jediný se stane objektivnímskrze nabytí forem pěti velikých elementů; pro-storu, větru, ohně, vody a země. Ty se postupněstávají hrubějšími, tedy objektivnějšími. Pak sionen Jediný představuje jména a tvary světa.)

8. Onen Jediný, který je pouze Jediným, se stal„mnoha“ tvary; onen Jediný se zjevil předtvýma očima a opět zmizí (protože se pova-žuje za tělo); když je onen Jediný zmaten, stane

119


se „mnoha“ stvořeními a toulá se po zemi i pomoři.

9. Onen Jediný sedí uvnitř dravých šelem a onenJediný vykonává nehybný pohyb; onen Jedinýdíky své mocné prostotě probouzí tuto mrtvolu(skrze negaci těla, mysli, prány a elementů do-jdeš poznání „jsem síla, která hýbe vším.“ Ma-harádž řekl: Bez síly je toto tělo mrtvé.)

10. Onen Jediný byl učiněn tupým kvůli elementuohně (element ohně znamená počátek individu-álního vědění. Pak začneš vnímat cosi mimosebe, a jak se to čím dál tím víc objektivi-zuje kvůli elementům vody a země, přicházejíjména a formy tupé mysli a Jediný si myslí„jsem tělo“). Pak se onen Jediný, kvůli touze,začne bát. Pak je onen Jediný, který je větremuvnitř i vně těla, spoután tělem (onen Jediný jesíla, tedy vítr, pohybující tímto tělem a celýmsvětem, ale má pocit „jsem toto žijící, dýcha-jící tělo.“ Siddharaméšvar Maharádž řekl: Vítruvnitř a vně tebe patří buďto tobě, nebo Bohu,

120


ale nemůže patřit oběma.)

11. Kvůli tomuto tvrdohlavému přesvědčení „jsemtělo“ a tomuto intelektu/buddhi „jsem konatel“se onen Jediný stará o „mnohé“ úspěchy. Tímtozpůsobem onen dokonalý siddha přichází a od-chází, protože se ztotožňuje s těmito omezenýmiúspěchy (siddha je věčně dovršenou, dokona-lou svarúpou, za všemi pochybnostmi. Viz 5.10.Když sám na sebe zapomene, padne do těles-ného ega a říká „učinil jsem to, učiním ono“a tak dále. A považuje se za tělo, přichází a od-chází.)

12. Onen Jediný se stane myslí a stane se čtyřmiřečmi. Onen Jediný se stane myšlenkami a stanese tímto „vše“. Tímto způsobem dovršené a do-konalé expanduje do „mnohosti“ (nejdřív seonen Jediný stane „vším“/poznáním a poté sezačne považovat za „mnohost“).

13. Když onen Jediný vykročí na královskou cestudevíti oddaností, pak je spasen a dosáhne ra-

121


dosti světa za a nakonec „Sebe-radosti“. OnenJediný je jóginem, když dosahuje slova brahmanskrz tajnou stezku jógy/sjednocení.

14. Onen Jediný odešel do Vaikunthy (místo Viš-nua, tedy poznání); onen Jediný odešel a pro-dlévá na Satjalóce (místě Brahmy, poznání i ne-poznání); onen Jediný zůstává na Kailásu veformě Šivy (ne-poznání, tedy když je tu On,není tu nic).

15. Onen Jediný odešel do světa Indry (Pánasmyslů) a odešel do světa předků (vzít si novétělo zde, v tělesném vědomí). Onen Jediný po-hodlně odpočívá uvnitř tohoto stvoření a stáváse onou Skutečností, která je v hlubinách bož-ského oceánu mléka (příbytku Višnua čili Vai-kunthy).

16. Onen Jediný si přeje, touží a dosahuje čtyřdruhů osvobození; (1) být oddaným ve spole-čenství oddaných, (2) být blízko Bohu, (3) býttotožný s Bohem („já jsem On“) a (4) splynout

122


s Bohem („já neexistuji“).

17. Tímto způsobem, díky lidskému tělu, vchá-zejí siddhové, sádhuové a Světci do onoho ne-konečného Paramátman a dosahují dobrodinísvého vlastního Já. A proto je-li zde ono bez-myšlenkovité Paramátman prostupující lidskétělo, proč by mělo být uctíváno tělo?

18. Díky podpoře tohoto lidského těla je tu tato„řeč“ a „mnoho“ způsobů sádhany. A díky po-chopení „já neexistuji“, získaného rozlišovánímmezi podstatou a bezpodstatným, se dokoncei tato „řeč“ rozlomí na dva kusy.

19. Tato „řeč“ je pronášena kvůli spojení s tělema toto „já jsem“ nakonec dosáhne nejvyššíhostavu „já neexistuji“. Když je ego odvrženo, pakdojdeš potěšení ve své vlastní blaženosti. (Ježádoucí, aby lidské tělo pochopilo toto poznání,ale když se člověk stane poznáním, toto lidskétělo se stane pouhým zjevem uvnitř něj.)

123


20. Když se toto „vše“ zjeví, pak může být v lid-ském těle dosaženo nejvyššího stavu čistéhopoznání. Díky onomu čistému poznání je ko-řen *pochybností „zde“ vyklučen a odvržen.*(Múla-mája neboli toto „já jsem“ nebo „vše“ jepůvodní pochybnost, objevující se v nepochyb-ném Jediném.)

21. V těle zvířete nelze dosáhnout osvobození.Osvobození znamená znát tuto „řeč vše“ a zvířenemá mysl schopnou takovéto vivéky. Protopouze v lidském těle může člověk dosáhnout to-hoto slova poznání.

22. Díky tělu jsou tu Světec, rši a mudrc;siddha, sádhu a ten dokonale spokojený;bhakta/oddaný, mukta/osvobozený a brahma-džňánin; bez-žádostiví, jógini a následovnícitvrdého pokání.

124


23. Díky tělu je tu Znalec pěti elementů, prakti-kant jógy, brahmačjárí 36, Ten, jenž má nebesaza pokrývku, sannjásin, ti, kteří se vyučili šestisoustavám indické filosofie a asketa.

24. Proto je lidské tělo nejznamenitější, protožemezi všemi „mnohými“ těly je v něm ona čirásattva guna. A díky této múla-máje se lze vy-hnout utrpení i rukám boha smrti/Jama.

25. Lidské tělo je oním nezávislým bez-myšlenkovitým Já a to není závislé na pudecha zvycích. Ale onen bez-myšlenkovitý átmanse ztratil ve službách pudů a zvyků. Protobys měl neustále prostupovat vším (všechnozapomeň a On je tu.)

26. Koně, býci, krávy, buvoli a „mnoho“ zvířat jsouslužebníky této múla-máji (každé stvoření je veslužbách tohoto poznání a je jím podporováno).

36Slovo brahmačjárí označuje obecně toho, kdo sexuálněabstinuje. Nicméně v Sadáčaru se praví: Ten, kdo prostě ví,je brahmačjárí.

125


Ale díky milosti Gurua je onen átman osvobo-zen ze svého žaláře – a kdo ho potom může stáh-nout dolů?

27. Stejně jako ono átman není lidským tělem, taknení ani tímto původním přáním „já jsem“,které přichází a odchází (popravdě, ono átmanje naprosto nezávislé, nedotknutelné a neome-zené); a proto je-li toto „přání“ správně po-chopeno, kdo by pak mohl ono átman uvěznitv hrubém těle?

28. Je-li připoutáno dolů, k lidskému tělu, pakono átman ani nemůže být činem tohoto „vše“.Nebo, je-li redukováno na tento pouhý pahýlhrubého těla, pak to ani nemůže být átman.

29. Je-li ono átman ztotožněno s tímto slepýmlidským tělem, pak se stane zcela nepoužitel-ným (protože nedokáže spatřit ani toto „vše“);a když se stane tímto hluchým lidským tělem,pak nemůže zaslechnout tuto tichou rozpravu„já jsem“.

126


30. Je-li ono átman lidským tělem, pak je něméa nedokáže vyslovit toto původní „já jsem“.Pak je ono átman slabé, churavé, pokaženéa k ničemu (proto nikdy nepřijímej toto tělo zasvé pravé Já. Maharádž řekl: Toto tělo je tvůjvřed.)

31. Má-li lidské tělo a chová se jako blázen nebojako posedlý duchem (tedy ego), pak by onenátma-puruša měl být shledán zcela neužiteč-ným.

32. Kvůli tomuto tělu je ono bez-myšlenkovité Jájakoby vůbec nebylo a je tu vyčerpání a nemoc.Když je tu toto lidské tělo, pak je tu toto „vše“a skrze ně by ses měl, bez dalšího prodlévání,rychle chopit stezky paramárthy.

33. Když se toto „vše“ chová jako lidské tělo, pak jepochopení paramárthy zapomenuto a ona Sku-tečnost se zblázní. Proto, proč být chycen v tétosíti iluze?

127


34. Díky nahromadění jakési špíny je vybudovándům, a pak si ho ona Skutečnost představujejako svůj (ona Skutečnost se považuje za ome-zené lidské tělo a staví si domov). Ale dokoncei když si ona Skutečnost představuje toto „vše“jako své, ono Já stále nepochopilo svou pravoupřirozenost (dokonce i když je toto poznání po-chopeno, stále je tu otázka, jak může „já jsem“pochopit „já neexistuji“?).

35. Dokonce i myši praví: „To je náš domov.“ Ješ-těrky praví: „To je náš domov.“ Mušky praví:„To je vpravdě náš domov.“ (Dokonce i hmyza drobná stvoření, která žijí v tomto domě stvo-řeném ze špíny praví „je to moje“, tak jaký bymezi vámi mohl být rozdíl?)

36. 36. Pavouci nazývají tvůj domov ze špíny „svýmdomovem“. Černí mravenci i malí mravencipraví: „Toto je vpravdě náš domov.“

37. Štíři praví: „Náš domov.“ Hadi praví: „Náš do-mov“ a švábi praví: „Toto je vpravdě náš do-

128


mov.“

38. Černé včely praví: „Náš domov.“ Cvrčci praví:„Náš domov“ a červi praví: „Naším domovemje dřevo.“

39. Kočky praví: „Náš domov.“ Psy praví: „Náš do-mov“ a husy praví: „Toto je vpravdě náš do-mov.“

40. Můry praví: „Náš domov.“ Bílí mravenci praví:„Náš domov“ a blechy praví: „Toto je vpravděnáš domov.“

41. Chrobáci praví: „Náš domov.“ Komáři praví:„Náš domov“ a písečné mušky praví: „Toto jevpravdě náš domov.“

42. Bodavý hmyz praví: „Náš domov.“ Velké mou-chy praví: „Náš domov“ a hmyz žijící v zrnupraví: „Toto je náš domov spolu s kukuřicí.“

129


43. Toto „vše“ na sebe vzalo břímě tohoto drob-ného hmyzu (v tomto „vše“ neboli poznání cí-tíš „jsem všude a všechno je moje“, ale toto„vše“ na sebe bere vědomí individuálního tělaa pak vidí tak „mnoho“ od sebe oddělených,různých stvoření a způsobuje mu to mnoho obava svárů.) Tato široká „mnohost“ spolu s tímto„vše“ by měla být zapomenuta, ale každý říká:„Toto je vpravdě náš domov.“

44. Zvířata praví: „Náš domov.“ Služebníci praví:„Náš domov“ a ti, kdo přebývají v domě, praví:„Toto je vpravdě náš domov.“

45. Hosté praví: „Náš domov“ a přátelé praví: „Nášdomov“ a sousedé praví: „Toto je vpravdě nášdomov.“

46. Zloději praví: „Náš domov“ a vláda praví „Nášdomov“ a požár praví: „Toto je můj domov,který obrátím v popel.“

130


47. Když každý říká „Toto je můj domov“, pak seono bez-myšlenkovité Já stává bláznem a rov-něž o tomto těle říká „moje, moje“. Ale nakonecse to stane těžkým břemenem a Já opustí onomísto.

48. Není-li tento dům těla užíván správně (tedynení-li užíván k získání porozumění), pakzchátrá, spadne a vesnická krajina kolem něj(tedy „vše“) se stane prázdnou pouští. Pakona Skutečnost zůstane skryta uvnitř těchto„mnoha“ domů divokých stvůr a lesní zvěře(považuješ-li se za toto tělo, pak nemůže býtzískáno ani toto poznání „já jsem“ a pak vidíš„mnoho“ různých stvoření a nikoli onu Skuteč-nost, která v nich všech sídlí.)

49. Pak je tu hmyz, mravenci, bílí mravenci a krysy(kvůli tělesnému vědomí je zde objektivizacea „mnoho“ forem – a tvá skutečná forma ni-kde.) Popravdě, domov onoho puruši je bez-myšlenkovitá Skutečnost, prostá všech pochyb-ností, ale když se spolčí s *pránou, pak je to

131


bláznivý a bídný sirotek a rodí se a umírá(blouznivci neznají svou matku a svého otce,prakruti a purušu). *(Maharádž řekl: Celý světjede na dechu/práně.)

50. V takovém stavu je tento dům. Je to klamnýjev, zjevující se uvnitř zkušenosti „já jsem“. Zro-zení není nic než dvoudenní pobyt (vždyckymyslíš na včerejšek a zítřek), a proto by mělčlověk setrvávat v tomto „vše“.

51. Když nazýváš tělo svým, pak se ono bezmyš-lenkovité Já kvůli tomuto „vše“ stane stvořenouvěcí (ono beztvaré Já na sebe vezme podobu in-dividuálního těla uvnitř tohoto „vše“). A pak sehlava stane „domovem prány“ a vši hodují nalebce (pak získáš tělo a musíš trpět některýmiz „mnoha“ bolestí tělesného bytí).

52. Pak hmyz hoduje u kořínků vlasů; vředy a ná-dory infikují tělo. Červi se množí ve střevecha je tu mnoho smyslových zkušeností pobytuv práně.

132


53. Pak se kazí a vypadávají zuby; oči a zrak seopotřebují; uši mokvají hnisem, člověk ohluchnea mouchy se rojí kolem (toto všechno se musístát zničitelnému tělu, ale ty, jenž jsi netělesnýa věčný, se za to považuješ a nepřipomínáš sito, co je nahoře).

54. Klíšťata sají krev; vši provrtávají pokožku a ko-máři štípnou a uletí.

55. Toto tělo musí snášet kousance od koňskýchmušek a pijavice, které se přisávají k tomuto„chuchvalci“ a berou mu krev. Pak jej uštknouštíři, kobry a jiní jedovatí hadi (jsou metaforoužádostí po smyslových objektech; jsou jako jeda je jisté, že tě nakonec zabijí).

56. Když se tělo narodí, je podpíráno a chráněnotímto „vše“, ale poté byla ona Skutečnost une-sena tygremmáji a tím pádem vlčice obav krutěútočí a požírá jej.

133


57. Krysy a divoké kočky koušou; psy a koně kou-šou; medvědi a opice útočí a krutě tlučou tototělo.

58. Velbloudi koušou a odhazují; sloni drtí a rozdu-pávají; v tom přijde býk, vrazí do něj svůj roha ono zemře.

59. Přišel zloděj (tedy mysl) a žádá velmi mnoho;onen Jediný puruša, který byl posednut veli-kými elementy (tedy objektivitou) je následnězbit a zabit. Takový je stav tohoto „já jsem“,když se stane tělem.

60. Je tu toto tělo „vše“, ale bloudi říkají: „Našetěla.“ Tím se tato sladká „řeč“ stala třemi*strastmi džívy (tato „řeč“ se stala tělesnýmegem a trpí rozličnými způsoby). *(srovnej verše3.6, 7, 8)

61. Ale je-li toto tělo v kontaktu s tím, kdo jenadšen pro paramárthu, pak tato „řeč“ naplnísmysl života („moje“ pomine a zůstane Skuteč-

134


nost). Pokud tomu tak není, pak se ono Já staneprázdnou a neužitečnou věcí a je tu „mnoho“zármutků a neštěstí na stezce smrti.

62. Budiž! Když je múla-mája bláznem zaujatýmtouto světskou existenci/prapanča, tak jak byspak mohl poznat štěstí paramárthy? Proto má-li onen Jediný uvnitř tohoto „vše“ pozornostblázna, pak by měl člověk ze všeho nejdřív do-sáhnout této „řeči“.

Tímto končí 10. kapitola 1. dášaky knihyDásbódh s názvem „Chvála lidského těla“.


135


136

Documents

Dásbódh - ADVAITA.cz · DašakaI–Chvály [X\ (Čtením tohoto Písma a rozjímáním se toto vždy přítomné „já jsem“, které je uvnitř slov, zjeví.) 5. Víra v tuto