desegregace romů ve školství

DESEGREGACE ROMŮ VE ŠKOLSTVÍ

Dopady strategické litigace

O P E N S O C I E T Y J U S T I C E I N I T I A T I V E

Dopady strategické litigaceDesegregace Romů ve školství

Dopady strategické litigaceDesegregace Romů ve školství

Open Society Justice Initiative

© 2016 Open Society Foundations.

Tato publikace je na webových stránkách Open Society Foundations rovněž dostupná ve formátu pdf. Text je chráněn licencí Creative Commons, jež umožnuje jeho repro-dukci a šíření pouze jako celku, s uvedením Open Society Foundations jako autora textu a výhradně pro nekomerční, vzdělávací nebo osvětové účely. Vyobrazení mohou být repro-dukována a šířena pouze společně s textem publikace a jejich samostatné reprodukování nebo šíření není dovoleno.

ISBN: 978-1-940983-57-8 (English)

VydalOpen Society Foundations224 West 57th StreetNew York, NY 10019, USAwww.opensocietyfoundations.org

Další informace na vyžádání poskytne:Erika Dailey vedoucí výzkumná pracovnice [email protected]

Foto na přebalu: Fred Dufour l GettyGrafický design přebalu: Judit Kovács l Createch Ltd.Grafická úprava textu a tisk: Createch Ltd.

5

Obsah

Poděkování 7

Metodika 9

Předmluva 13

Shrnutí 17

I. Úvod: Dopady strategické litigace na desegregaci Romů ve školství – zásadní a životaschopný nástroj společenských změn nebo série Pyrrhových vítězství? 21

II. Úvod do problematiky 25

A. Romové v současné Evropě 25

B. Vzdělávací systémy a antidiskriminační rámce v České republice, Řecku a Maďarsku 26

C. Zkoumané spory s cílem dosáhnout desegregace Romů 29

III. Dopady strategické litigace na politiku, praxi a judikaturu 33

A. Podmínky před strategickou litigací 33

B. Vliv na vnitrostátní politiku 36

C. Dopad na vzdělávací praxi 45

D. Změny v ESLP v důsledku rozsudků 50

6 O B S A H

IV. Změna agendy: mobilizace podporovatelů a odpůrců a povědomí o právech 55

A. Reakce Romů 56

B. Dopad na mobilizaci 59

C. Odpor vůči rozsudku 67

D. Vliv na potvrzování práv a povědomí o právech v romské komunitě 69

E. Spuštění a udržení změn 71

V. Analýza dopadu 75

A. Rozsudky a změny v přístupu Romů ke vzdělávání 75

B. Úspěšné provádění rozsudků 76

C. Rozsudky a pokračující společenské změny 77

VI. Závěry 79

Příloha A: Normativní dotazy 81

Poznámky pod čarou 85

7

Poděkování

Tuto studii zpracovala Adriána Zimová, konzultantka Open Society Justice Initiative. Autorka by tímto ráda poděkovala za finanční podporu této studie organizacím

Open Society Justice Initiative, Romským iniciativám OSF (Open Society Foundation’s Roma Initiatives) a Romskému vzdělávacímu fondu.

Autorka je velmi zavázána výzkumným terénním pracovníkům v jednotlivých zemích – Rolandu Ferkovicsovi, Lucii Fremlové a Dani Maniou – za jejich neocenitelné příspěvky a pomoc. Také tímto děkuje Vanese Konstantinidou za technickou podporu a podstatnou pomoc při výzkumu.

Tuto studii ve všech fázích přípravy a zpracovávání od května do prosince 2014 řídil a odborné vedení poskytoval nezávislý panel právních expertů, soudců, politologů i aktivistů, jmenovitě Dia Anagnostou, Hossam Bahgat, Gráinne de Búrca, Bruno de Witte, Charles R. Epp, Emily Martinez, Jennifer S. Martinez a Borislav Petranov. Cenné připo-mínky poskytli i ostatní kolegové – Judit Szira, Stela Garaz, Beata Olahová a Marius Taba z Romského vzdělávacího fondu, Zeljko Jovánovic a Ostalinda Maya z Romských iniciativ OSF, Sarah Klaus z Programu včasného dětství (Early Childhood Program) pod hlavičkou Open Society Foundations a Alison Hillman a Tirza Leibowitz z Iniciativy za lidská práva (Human Rights Initiative) rovněž pod hlavičkou Open Society Foundations.

Na této studii spolupracovalo a svůj čas, znalosti, kontakty a konstruktivní kritiku velkoryse poskytlo mnoho dalších lidí. Konzultace v právních a dalších specializovaných otázkách nabídli Lilla Farkas, Adel Kegye, Orsolya Szendrey, Panayote Dmitras, Gwendolyn Albert a Štěpán Drahokoupil.

Ke studii významně přispěli i ti, kdo poskytli podrobné zpětné vazby k předběžným zjištěním na setkání odborníků v rozsahu jednoho a půl dne, jež se konalo v maďarské Budapešti (23.–24. června 2014).

Redakčně ke zprávě přispěli James A. Goldston, Erika Dailey a David Berry. Autorka v této zprávě prezentuje výhradně své vlastní názory. Výlučnou odpovědnost za jakékoli chyby nese Open Society Justice Initiative.

9

Metodika

Tato studie se snaží přispět k rychle rostoucímu a rozvíjejícímu se tématu strategické liti-gace, která se také označuje jako litigace ve veřejném zájmu nebo litigace s potenciálem dopadu na skupinu lidí ve stejné situaci (impact litigation). Cílem studie Strategic Litigation Impacts, jež využívá metod právní analýzy, akademického výzkumu a kvantitativních a kva-litativních metod, je vyhodnotit různé dopady strategické litigace a související advokační práce ve prospěch jednoho konkrétního problému (desegregace romských škol) a porovnat je v rámci tří zemí (České republiky, Maďarska a Řecka), jež všechny spadají pod soudní pravomoc Evropského soudu pro lidská práva. Studie se tímto snaží uspíšit vzájemnou výměnu poznatků mezi aktivisty, právníky, dotčenými osobami, komunitami a spřízněnými skupinami. Tato studie má primárně sloužit jako zdroj pro další analýzy a pomocný nástroj vedení sporů pro právníky a advokáty, kteří zvažují – kromě jiných nástrojů – strategickou litigaci jako prostředek k zajištění ochrany lidských práv.

Výzkum se snaží několika způsoby přispět k rostoucímu zájmu o strategickou liti-gaci. Podle našich informací se jedná o první ve více státech provedenou studii dopadu strategické litigace, jejímž cílem je omezit diskriminaci a segregaci v přístupu ke vzdělávání z důvodu rasy. I když si ceníme bohatých a užitečných informací, které nabízejí zdroje pojednávající o kvantitativním výzkumu, tato převážně empirická studie příliš nespoléhá na kvantitativní data a ani se nepokouší prozkoumat tuto oblast v celé její šíři. Studie také nepředstírá používání rigorózních vědeckých postupů, ani netvrdí, že poskytuje zcela objektivní pohled, ale spíše se snaží prozkoumat a rozklíčovat složitou podstatu strate-gické litigace. Studie uznává, že strategická litigace nemusí být nejvhodnějším nástrojem pro dosažení změny, naopak, v určitých kontextech může být dokonce kontraproduktivní. Doufáme, že tato studie uspěje nejenom díky pozornosti, kterou věnuje nuancím a detai-lům, ale i uváženému přístupu k výzkumu.

1 0 M E T O D I K A

Doufáme, že tato studie významně přispěje k probíhajícím debatám, neboť nabízí bezprecedentní všezahrnující hodnocení dopadů každé z popisovaných kauz. Výzkumný tým, složený z právníků, sociologů a obhájců práv Romů, věnoval půl roku (od května do listopadu 2014) zjišťování názorů široké skupiny dotazovaných, jímž byly předloženy nor-mativní otázky (Viz Příloha A obsahující seznam těchto otázek). Výzkumný tým vedl více než 100 rozhovorů se stranami sporů, příslušníky dotčených skupin, vládními úředníky, advokáty, soudci, obhájci práv, učiteli, dárci, akademickými pracovníky a dalšími. Hlavní výzkum, zejména v červenci a srpnu 2014, v České republice prováděla Lucie Fremlová, v Řecku působil právní zástupce Dani Maniou a v Maďarsku Roland Ferkovics, student doktorandského studia a obhájce práv Romů. Mnoha rozhovorů se zúčastnila i vedoucí výzkumu, právnička a autorka studie Adriana Zimová.

Rozhovory ve většině případů probíhaly v reálném čase, in situ, bez přítomnosti vnějších pozorovatelů a v jazyce respondentů, i když byly někdy simultánně tlumočeny do angličtiny. Některé další rozhovory se uskutečnily prostřednictvím telefonu, Skype nebo e-mailu.

Materiál byl dokončen v listopadu 2014 a informace jsou aktuální do tohoto data.Níže uvádíme nejdůležitější relevantní otázky a stručné odpovědi:

• Co je strategická litigace?

Strategická litigace, často označovaná také jako litigace ve veřejném zájmu, litigace s potenciálem dopadu na skupinu lidí ve stejné situaci (impact litigation) či vedení sporů pro dobrou věc či s cílem dosáhnout společenských změn, může představovat řadu aktivit. Pro účely této studie je možné tento výraz používat, je-li soudu před-kládána kauza, jejímž neskrývaným cílem je pozitivně ovlivnit i jiné osoby, než jen konkrétní stěžovatele u soudu.

• Jaké indikátory se používají k měření dopadu?

Povědomí o skutečných i vnímaných dopadech strategické litigace rychle roste díky rostoucímu zájmu o tento typ vedení sporů při prosazování lidských práv. Tato stu-die ráda těží ze zvýšeného zájmu a hodnotí tři hlavní indikátory: změny v zásadách politiky, praxi a mobilizaci. Mezi kvantitativní indikátory patří počty romských žáků navštěvujících speciální (tj. segregované) školy před a po vynesení příslušných roz-sudků a počet uzavřených segregovaných škol. Mnohé z relevantních údajů jsou ale chybné nebo nejsou vůbec k dispozici, a proto k osvětlení skutečných a vnímaných dopadů používáme i kvalitativní indikátory.

D O P A D Y S T R A T E G G I C K É L I T I G A C E N A D E S E G R E G A C I R O M Ů V E Š K O L S T V Í 1 1

• Kdo je v datech shromažďovaných státní správou považován za Roma?

Všudypřítomná a výrazná diskriminace Romů v Evropě – a někdy i neskrývaná státní politika – významně ztěžuje získávání spolehlivých dat o Romech a jejich situaci. Etničtí Romové, kteří se obávají diskriminace, se při sčítání obyvatel často prohlašují za „Maďary” nebo „Čechy”, což má vliv na významné podhodnocení jejich počtu. Kvantifikování dopadů soudních sporů je potom velmi obtížné. Vzhledem k tomu, že například Řecko oficiálně neuznává existenci etnických menšin (kromě migrantů, např. uprchlíků před válkou v Sýrii), je téměř nemožné zjistit počet romských dětí v běžných řeckých školách v době před a po vynesení rozsudků.

Studie se snaží v co nejvyšší možné míře dodržovat zásadu nestrannosti, spravedl-nosti, názorové integrity a důslednosti. Je jisté, že Open Society Foundations, jež podpo-řily tuto studii, jsou nepokrytými zastánci využívání strategické litigace jako prostředku prosazování společenských změn. Navíc, Open Society Foundations i Romský vzdělávací fond finančně podporují úsilí romské komunity o prosazování jejích práv. Někdo by mohl proto namítat, že tato studie je v podstatě zaujatá proti závěrům ve prospěch poslání těch, kdo její zpracování podpořili.

Studie je strukturována tak, aby zmírnila takovýto posun v chápání. Výzkum provedli a studii sepsali nezávislí odborníci, ne zaměstnanci, a dohlížela na ni skupina odborníků, jejíž členové jsou na zadavatelích nezávislí. Kromě toho byl výzkumný proces koncipován tak, aby umožnil shromažďování údajů od do nejširšího spektra zainteresovaných stran a pozorovatelů, a to včetně těch, kteří otevřeně kritizovali používání strategické litigace za účelem desegregace romských škol. Tato studie vychází z autentické potřeby ukázat složitost a rizika používání strategické litigace s cílem prosazovat sociální spravedlnost. Strategická litigace není jen prázdná fráze a absence nestrannosti by tento cíl jen zmařila.

1 3 1 3

Předmluva

Kdy se obracíme na soud a vedeme strategické spory? Pokud jiné úsilí o nápravu selhalo? Abychom u soudu prokázali protiprávní čin? Nebo jako preventivní opatření proti porušo-vání pravidel v budoucnosti? Jaký dopad měly strategické litigace na společenské, politické a právní změny a jak se změnila situace na konkrétních místech? Jaká jsou rizika a výhody strategické litigace vedené s cílem prosadit určitá práva? Jaké podmínky, okolnosti a taktiky (ve spojení s jinými nástroji) se zdají být nejúčinnější? Do jaké míry jsou tyto konkrétní zkušenosti užitečné pro obhájce práv, kteří působí jinde a pracují na jiných otázkách?

Za pomoci víceletého průzkumu dopadu strategických soudních sporů (strategické litigace) se Open Society Justice Initiative snaží odpovědět na výše uvedené i na mnohé jiné otázky. Tato zpráva, jež je první ze čtyř souvisejících analýz této problematiky, byla zpra-cována na základě společného úsilí Open Society Justice Initiative, Romských iniciativ v rámci Open Society Foundations a Romským vzdělávacím fondem. Zpráva je hloubkovou sondou do konkrétních případů strategické litigace vedených za účelem zajištění rovného přístupu romských dětí ke vzdělání ve třech vybraných evropských zemích. Další studie se budou zabývat strategickými dopady soudních sporů na rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání mimo Evropu, problematikou mučení a aspekty práv k půdě.

Východiskem pro tento srovnávací kvalitativní výzkum není pohled právníka, ale spíše pohled člověka, který z titulu své profese usiluje o společenské změny. Tato studie se zaměřuje hlavně na otázku role vynucování práva – konkrétně strategické litigace – v určitých zemích v širším historickém, politickém a/nebo celospolečenském boji za rozšíření ochrany určitých zvláštních práv a prosazení principů právního státu jako takového. I při samotném řízení u soudu jsou rozsudky soudců pouze jedním z prvků celého procesu. To, co se poté stane mimo zdi soudní budovy, může být přinejmenším stejně důležité, jako dění v soudní síni.

1 4 P Ř E D M L U V A

Tento výzkum si je vědom skutečnosti, že výsledky strategické litigace se obtížně měří a mohou být nepředvídatelné a paradoxní. Jak jasně ukazuje terénní výzkum, „dopad” je často vnímán hlavně pozorovatelem. V některých případech se vítězství u soudu nepodaří převést do vítězství v praxi. Prohra u soudu může naopak znamenat pokrok v různých smě-rech, a to včetně větší pozornosti ze strany veřejnosti, nepříjemných rozpaků politických špiček či mobilizace společnosti. Právě v tomto pokroku – ve formě uvědomění si problému a snahy o rozvoj právní pomoci – může být největší hodnota případů vedených ve veřejném zájmu, a to bez ohledu na výsledky samotného soudního sporu. Svoji strategickou hodnotu může mít i rozhodnutí žalobu nepodat a namísto ní zvolit alternativní způsob prosazování zájmů. Prostřednictvím strategické litigace – strategických soudních sporů – mohou práv-níci, aktivisté a soudci prosazovat společenské změny z titulu své profese či zaměření, soudy však mohou rovněž reagovat na případy ve chvíli, kdy změny ve společnosti již probíhají.

Strategická litigace je jen jedním z nástrojů, které Open Society Foundations (OSF) ke svým cílům využívají. OSF dále poskytují institucionální a strategické financování insti-tucí, granty jednotlivcům a podporu výzkumu, rozvoje institucionálních kapacit a lidských zdrojů a mimosoudní advokacie. OSF všechny tyto nástroje aktivovaly především na pod-poru práv Romů a za více než 20 let do této agendy investovaly 200 milionů dolarů.

I když se tato studie omezuje pouze na zkoumání práv jedné skupiny, konkrétně Romů, nemůže zůstat hluchá k souvisejícím otázkám segregace jiných diskriminovaných skupin, například žáků se zdravotním postižením. Rozsudky, jež v této zprávě analyzujeme, zdůrazňují, že je třeba odstranit nejenom segregaci Romů, ale všech skupin, které jsou znevýhodněny izolací, segregací nebo jinými formami odděleného a téměř vždy nedosta-tečného nebo podřadného zacházení.

Hlavním segregačním nástrojem je u všech zde zkoumaných případů lékařská dia-gnóza. Zjednodušeně by se dalo říci, že celý mechanismus je postaven na zneužívání dia-gnózy „lehkého mentálního postižení” u všech romských dětí. Toto označování je zhoubné a často dokonce staví marginalizované skupiny proti sobě. Při soudních přích o nespravedlivé umísťování dětí do segregovaných vzdělávacích institucí museli Romové, zdravotně posti-žení i představitelé dalších diskriminovaných skupin v některých případech sáhnout po argumentaci, že ti, kdo mají „skutečný” problém, patří do odděleného zařízení. I když jsou argumentace a právní tvrzení v některých případech analyzovaných v této studii inspirující a mají svou důležitost, objevily se i hlasy proti s tím, že někdy se zdá, že ospravedlňují – i když třeba neúmyslně – vyloučení ostatních. Měli bychom se zabývat i jinou důležitou otáz-kou – jaké jsou nejúčinnější formy advokacie zaměřené na ukončení diskriminace a segre-gace všech dětí v evropských školách? Povedlo se desegregačním sporům „obrousit hrany” zavedeného segregačního mechanismu postaveného na „rozdílnosti”? Existují styčné body mezi odstraňováním koncepce rozdílnosti, etnicity a rasy jako důvodu pro segregaci, nebo jsou tyto snahy zcela oddělené? Co získáváme a ztrácíme oddělenými snahami o odstranění každého z těchto nešvarů, jak z hlediska vnímání veřejnosti, tak z hlediska politické reakce?


Kromě institucionálních zájmů Open Society Foundations na tomto výzkumu mne osobně k práci na této zprávě o dopadech strategické litigace týkající se práv Romů vede i velký osobní zájem. Byl jsem poradcem stěžovatelů v jedné z kauz u Evropského soudu pro lidská práva, které tato zpráva detailně zkoumá, a to konkrétně kauze D.H. a ostatní proti ČR a jako poradce jsem působil i v kauze Oršuš a ostatní proti Chorvatsku, jíž tato zpráva také krátce zmiňuje. Organizace Open Society Justice Initiative (součást Open Society Foundations), jíž vedu, prosazuje řádné provádění těchto a dalších souvisejících rozhodnutí a vedla spory a zasahovala do desítek kauz po celém světě.

Chtěl bych věřit, že zde zkoumané rozsudky měly a stále mají pozitivní dopad na práva Romů a že zasáhly proti segregaci ve vzdělávání v celé Evropě. Bohužel stále slýchám opakované stížnosti od romských aktivistů, členů romské komunity a mezinárodních pozo-rovatelů, že segregace a diskriminace dále pokračují v nezmenšené míře. Proto se budou komplexní závěry této zprávy a snaha rozkrýt různé dopady rozsudků jistě těšit velkému zájmu. Doufám, že ti, kdo bojují za větší rovnoprávnost romských a ostatních dětí, shledají tuto studii přínosnou a hodnotnou.

James A. GoldstonVýkonný ředitel, Open Society Justice InitiativeNew York Citypodzim 2015

1 7

Shrnutí

Budeme hodně mírní ve svém vyjadřování, když řekneme, že strategická litigace je složitá, časově náročná a nejistá. Je však třeba si říci, že je také nákladná a podle některých názorů i elitářská.

Navzdory všem možným záporům může být strategická litigace i překvapivě efek-tivní, může pomoci zastavit dlouhodobá příkoří a otevřít nové cesty k ochraně a pro-sazování lidských práv. Je nedoceněným nástrojem zmocňování zdánlivě bezmocných i hybatelem společenských změn, a jako taková by měla být používána častěji.

Studií věnujících se strategické litigaci je celá řada a často jsou psány z pohledu těch, kteří ji využívají (a mohou být tedy jejími až příliš nadšenými zastánci), nebo z pohledu kritiků (kteří mohou být zbytečně negativní). Jejich protichůdné a příležitostně i zveličo-vané argumenty nepomáhají vytvářet celkový obraz dopadu strategické litigace. Chybí zde vyvážená analýza zkoumající nuance strategické litigace, která by ji pomohla umístit do širšího kontextu.

Tato studie se snaží uvedenou mezeru zaplnit a vnímá strategickou litigaci jako hyba-tele změn ve společnosti. Zkoumá dopady strategické litigace s důrazem na společenské, politické a legislativní změny, jež může podněcovat. Snaží se také popsat a vzít v úvahu kontext, ve kterém litigace probíhala, a faktory, které ji urychlovaly nebo brzdily.

Studie je věnována šesti významným kauzám ve třech konkrétních zemích – České republice, Řecku a Maďarsku. Jedná se o 6 rozsudků, z nichž pět bylo před Evropským soudem a jeden pouze před vnitrostátními soudy. Pět kauz, jež byly před Evropským sou-dem, zkoumaly předtím i vnitrostátní soudy v ČR a Maďarsku.

Všech šest kauz se týká problematiky desegregace romských škol. Strategická litigace v těchto šesti kauzách vedla k průlomovým soudním výrokům a k významným změnám

1 8 S H R N U T Í

v zásadách politiky i praxi. Vzbudila však také nelibost a odpor, a to i u některých lidí, kterým měly být vynesené rozsudky – alespoň teoreticky – ku prospěchu.

Na začátku této studie je zařazen stručný úvod do problematiky strategických litigací a jejich účinnosti. Poté studie zasazuje příslušných šest kauz do kontextu a zkoumá pod-mínky, ze kterých litigace vzešla a ve kterých se poté rozsudky prováděly, a to včetně analýzy vzdělávacích systémů a antidiskriminačních rámců v České republice, Řecku a Maďarsku. Tato konkrétní kapitola přináší jedno hlavní ponaučení: na kontextu záleží a podmínky v terénu ovlivňují, jak bude rozsudek prováděn.

Studie dále zkoumá dopady strategické litigace na politiku a praxi vzdělávání v České republice, Řecku a Maďarsku. Ukazuje, jak obtížně se mění zakořeněné zásady politiky. Vidíme, že i když se politika případně změní, nemusí se to nutně projevit změnami v praxi nebo postojích. Zároveň je ale možné pozorovat, jak některé změny politiky – jako napří-klad rozhodnutí o shromažďování etnicky členěných údajů v České republice – mohou posloužit jako katalyzátor mnohem rozsáhlejších změn a poskytnout nevídanou příležitost k vyhodnocení přístupu státu a naplňování soudních rozhodnutí. Podobný katalyzátor je možné najít i při hodnocení dopadu strategické litigace na samotný soud. V tomto případě došlo v souvislosti s řízeními o desegregaci romských škol ke změnám vnímání ze strany samotného Evropského soudu pro lidská práva, kdy soud významně rozšířil ochranu v souladu s článkem 14. Jedná se o posun, který bude mít pozitivní dopad na následující rozhodnutí.

Dopady strategické litigace se mohou přelít jako vlna ze soudní síně ke změnám v politice a praxi. Mohou však jít ještě dále a změnit vlastní pohled dotčených lidí na sebe sama a svou situaci ve společnosti. Studie sleduje, ve snaze zachytit právě tyto dopady, jak na strategickou litigaci reagovali někteří Romové, a zjišťuje, že zatímco ji mnozí podporují, jiní proti zavírání čistě romských škol protestují. Studie také zkoumá, jak rozsudky ovlivnily občanskou společnost, domácí instituce změřené na ochranu lidských práv i mezinárodní organizace.

Je-li strategická litigace velmi úspěšná, stává se součástí opakujícího se cyklu, ve kterém úspěšné řízení vede k vynesení rozsudku, jenž může dále povzbudit a mobilizovat danou skupinu nebo jednotlivce. Úspěch u soudu má potenciál posílit povědomí o právech, což na druhou stranu podnítí další soudní spory a celý cyklus se tak opakuje. Tento jev je možné vysledovat i v kontextu zde zkoumaných kauz, jež samy otevřely cestu k následným litigacím.

Rozsudky analyzované v této zprávě nebyly vždy přijímány pozitivně a vzbudily i odpor. Někteří politici, čelní představitelé občanské společnosti i příslušníci romské komu-nity se z různých důvodů stavěli proti implementaci těchto rozsudků. Jejich opozice, jak-koli se ji podařilo do určité míry neutralizovat, stále přetrvává jako významné připomenutí skutečnosti, že strategická litigace jde zřídka přímou cestou.


Přetrvávající odpor proti strategické litigaci popisovaný v této studii by měl sloužit jako varování. Studie zjišťuje, že strategická litigace může razit nové cesty, ale také vyvolá-vat frustraci, může být mocná, ale také ji mohou mařit nezamýšlené důsledky. Tato studie ukazuje, že strategická litigace není ani všelékem, ani katastrofou. Je jen jedním z mnoha nástrojů, taktikou, která může za správných okolností a ve spojení s jinými aktivitami přispívat k pozitivním změnám ve společnosti.

2 1

I. Úvod: Strategická litigace s cílem zamezit další segregaci Romů ve vzdělávání – zásadní a životaschopný nástroj společenských změn či série Pyrrhových vítězství?

„Ráno po vítězství v soudním sporu se často probouzím s otázkou, co jsme vlastně vyhráli a získali. Pro žadatele samotné mohou mít tato vítězství v některých případech jen symbolickou hodnotu…Z lidskoprávního hlediska se také mohou zdát jaksi prázdná. . . pro ochránce lidských práv však ráno po rozsudku Evropského soudního dvora skutečná práce teprve začíná”.1

—Robert Kushen, bývalý výkonný ředitel Evropského centra pro práva Romů (ERRC)

Na konci devadesátých let se Romové ve střední a východní Evropě poprvé obrátili na soudy a žádali odmítnutí zásad politiky a praxe, jež je po generace odsuzovaly ke vzdělávání v segregovaném veřejném školství. Tato segregace měla obvykle jednu z následujících dvou forem – buď byli romští studenti přijati do běžných státních tříd nebo škol, navštěvovaných

2 2 Ú V O D

převážně Romy a podřadně zařízených a vybavených, nebo byli označeni za „mentálně postižené” a odsunuti do „speciálních” tříd nebo škol. V obou případech byl efekt stejný v tom, že romským žákům se dostalo odděleného a podřadného vzdělávání.

Poprvé bylo segregované vzdělávání právní cestou zpochybněno v roce 1997 v maďarském městě Tiszavasvári. Čtrnáct nezletilých žalovalo místní mainstreamovou školu za segregovaný závěrečný ceremoniál na ukončení školní docházky, což považovali za „vrcholný projev” politiky, v jejímž důsledku se 98 procent Romů vzdělávalo v nevyho-vujících školních budovách určených výhradně pro Romy, neboť používání neromských zařízení jim bylo zakázáno.2 Boj proti segregovanému vzdělávání nabyl na systematičnosti v roce 1999, kdy skupina českých občanů z Ostravy u soudu označila celý veřejný vzdě-lávací systém jako diskriminační – jednalo se začátek kauzy později známé jako D.H. a ostatní proti České republice (dále jen „D.H.” ). Ostravská kauza byl případ mimořádně nespravedlivé formy diskriminace převládající v některých evropských zemích, a to praxe posílání mnohých romských dětí do zvláštních škol pro žáky s lehkým mentálním postiže-ním. Fakt, že nepřiměřeně mnoho Romů bylo diagnostikováno jako mentálně postižení, byl postaven na velmi zhoubném stereotypním názoru, že Romové mají údajně zhoršené mentální schopnosti. Oficiální označení romského dítěte „diagnózou” mentálního postižení umožnilo umístění mnoha romských dětí do segregovaných škol postupem identickým se segregujícími metodami aplikovanými na děti se zdravotním postižením.

V roce 1999 se kauza D.H. stala prvním případem v české historii, kdy stěžovatel žádal ukončení tyto celostátně využívané praxe. Po sérii rozsudků a odvolání vynesl v roce 2007 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) verdikt, ve kterém tuto praxi nazval tak, jak by nazývána měla být – rasovou diskriminací. Od rozsudku v kauze D.H. vynesl ESLP rozsudky v dalších pěti případech, ve kterých odsoudil praxi rasové diskriminace Romů ve veřejném vzdělávacím systému. Soud odmítl diskriminaci v přístupu ke vzdělání i praxi segregovaných škol a tříd ve třech rozsudcích týkajících se občanů Řecka (Sampanis a ostatní proti Řecku, Sampani a ostatní proti Řecku a Lavida a ostatní proti Řecku), odmítl uznat názor, že segregované třídy na běžných školách jsou nutné kvůli jazykové bariéře (kauza Oršuš a ostatní proti Chorvatsku, tuto kauzu v této studii do detailů nezkoumáme) a potvrdil myšlenku, že speciální školství nemůže být využíváno pro diskriminaci Romů (kauza Horváth a Kiss proti Maďarsku).

Za méně než dvě desetiletí se Evropský soud stal hnací silou snah o desegregaci Romů v systému veřejného školství. Rozsudky ESLP v této oblasti, v kombinaci s desítkami roz-hodnutí příslušných soudů v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, na Slovensku a v České republice, zahájily útok na segregaci a diskriminaci Romů v systému veřejného školství.3

A přesto mnozí tvrdí, že se nic nezměnilo. Obhájci práv Romů neustále varují, že tyto rozsudky nevyústily v trvalé společenské změny. Tento neutěšený závěr nám klade důležitou otázku: mají snahy o strategickou litigaci (strategické vedení sporu) smysl, pokud je její dopad omezený či dokonce zanedbatelný?

D O P A D Y S T R A T E G G I C K É L I T I G A C E N A D E S E G R E G A C I R O M Ů V E Š K O L S T V Í 2 3 2 3

Vliv rozsudků v kauzách údajné segregace Romů ve vzdělávacím systému se ještě plně neprojevil a jejich konečný dopad se ukáže až v budoucnosti. Tato studie se snaží být první výpovědí o jejich možném dopadu, jenž je velmi obtížné posoudit. Ještě obtížnější je ale odhalit, zda určitý dopad způsobil rozsudek nebo zda dopad způsobily jiné změny ve společnosti. Abychom si dokázali na tyto otázky odpovědět, analyzujeme v této zprávě širokou škálu průřezových aspektů a historických fakt. Ve snaze o co nejpřesnější posouzení se v této studii věnujeme detailnímu zkoumání pěti rozsudků Evropského soudu pro lidská práva týkajících se problematiky vzdělávání Romů: Sampanis a ostatní proti Řecku, Sampani a ostatní proti Řecku a Lavida a ostatní proti Řecku, D.H. a ostatní proti České republice a Horváth a Kiss proti Maďarsku. Tato studie rovněž zkoumá jednu maďarskou kauzu desegre-gace přístupu ke vzdělání známou jako případ Nyíregyháza. Analýza vychází ze zkoumání různých možných dopadů, a to včetně změn ve státní vzdělávací politice, změn v praxi umisťování romských dětí do vzdělávacích zařízení a změn cílených na desegregaci přístupu Romů ke vzdělání.

Část II. poskytuje stručné informace o romské menšině, přehled o českém, řeckém a maďarském vzdělávacím systému a synopsi výše uvedených strategických soudních sporů. Část III. hodnotí dopad soudních sporů na politiku, praxi a samotný Evropský soud pro lidská práva. Část IV. analyzuje účinky sporů na mobilizaci, boj proti mobilizaci, pově-domí o právech a vyhlídky na udržení změn. Poslední část – část V. – analyzuje dopady strategické litigace.

2 5

II. Úvod do problematiky

A. Romové v současné Evropě

Rada Evropy (COE) charakterizuje Romy jako „nejvíce pronásledovanou menšinu v Evropě”.4 Romové jsou diskriminováni ve všech evropských zemích a jejich diskriminace má mnoho podob, včetně nucených sterilizací, neonacistických útoků a zločinů z nenávisti, nucených deportací, nuceného vystěhovávání, odděleného vzdělávání a diskriminace na trhu práce.5 Jak konstatoval komisař Rady Evropy pro lidská práva, „romská populace je na tom hůře, než kterákoli jiná skupina v Evropě, pokud jde o vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání, bydlení a účast na politickém životě”.6

Výsledky jsou katastrofální. Nedávný průzkum Romů v 11 evropských zemích uká-zal, že více než 90 procent romských domácností žije pod hranicí chudoby. Téměř polovina Romů žije v domácnostech, které nemají kuchyň, koupelnu nebo připojení k elektřině (některé z nich vůbec nic z uvedeného, některé jen něco).7 Pouze 15 procent Romů má ukončené středoškolské vzdělání a jedna třetina z nich nemá práci. Průměrná délka života Romů je v celé Evropě až 10 let pod průměrem zbytku populace.8

Počet Romů v České republice se odhaduje na dvě procenta populace, v Řecku na dvě a půl procenta a v Maďarsku na sedm procent.9

Ve studii provedené v roce 2011 v několika zemích byla nejnižší úroveň gramotnosti dospělých a školní docházky mezi Romy v Řecku. Více než 40 procent romských dětí škol-ního věku v Řecku ve školním roce 2010/2011 nechodilo do školy, v České republice to bylo sedm procent a v Maďarsku pět procent.10 Více než polovina dospělých Romů v Řecku je negramotných, v České republice jsou negramotných dospělých Romů čtyři procenta a v Maďarsku je to šest procent.11

2 6 Ú V O D D O P R O B L E M A T I K Y

5 procent romských respondentů v Maďarsku, 35 procent v Řecku a 33 procent v České republice uvedlo, že navštěvovali oddělené třídy základních škol.12 23 procent rom-ských respondentů v České republice, 15 procent v Řecku a šest procent v Maďarsku navíc uvedlo, že navštěvovali speciální třídy určené pro mentálně postižené děti.13

B. Vzdělávací systémy a antidiskriminační rámce v České republice, Řecku a Maďarsku

Abychom mohli plně pochopit dopad strategické litigace o vzdělávání Romů v České republice, Řecku a Maďarsku, je nutné dobře rozumět vzdělávacím systémům těchto tří zemí. Pro současnou debatu je relevantní zejména přístup těchto zemí k centralizaci, otázce výběru školy, financování školství a směřování dětí. Vysoce decentralizované systémy mohou například usnadňovat místním orgánům vytváření oddělených učeben, zatímco centralizovanější systémy mohou státu soulad s rozsudkem spíše usnadnit. Dále je třeba zkoumat podmínky, jež panovaly ve zmíněných třech zemích před strategickou litigací a hledat výchozí body, které by mohly pomoci uspíšit změnu, a to včetně existence (nebo absence) organizací ochotných segregaci napadnout a existence (nebo absence) kvalitní antidiskriminační legislativy.

České a maďarské vzdělávací systémy mají určité rysy, jež jsou popisovány jako fenomény s velkým potenciálem udržování a prohlubování nerovnosti a segregace. Jedním z těchto fenoménů je i velmi časné „směřování” nebo „rozřazování” dětí do různých typů vzdělávacích zařízení. Dalším výrazným rysem je svobodná volba školy, kdy rodiče mohou do určité míry rozhodnout o tom, v jaké škole se bude jejich dítě vzdělávat.14 V Řecku docházejí všechny děti ve věku do 15 let do stejných škol, ze kterých poté přecházejí na střední školy nebo do učebních oborů.15 V Řecku se přísně dodržuje zásada, že dítě dochází do školy v místě bydliště a rodiče či zákonní zástupci nemohou dítě umístit do jiné školy ani tehdy, pokud by to z kapacitních důvodů bylo možné.16

Úroveň centralizace vzdělávacího systému se ve třech popisovaných zemích liší. Maďarský vzdělávací systém byl do roku 2012 relativně decentralizovaný, ale nedávno prošel procesem centralizace.17 Řecký vzdělávací systém je historicky jedním z nejvíce cen-tralizovaných systémů v Evropě, ale byly zahájeny reformy směrem k decentralizaci a obce mají nyní větší pravomoci.18 Český systém se pohybuje někde mezi Řeckem a Maďarskem. Od roku 2005 je vzdělávací systém v ČR decentralizovaný.19

V České republice a Maďarsku mají oddělené speciální vzdělávací systémy pro děti se zdravotním postižením dlouhou historii.20 Řecko šlo jinou cestou a namísto odděleného vzdělávání raději podporuje studenty se zdravotním postižením v běžných třídách.21 Spe-ciální vzdělávací systémy se staly tak zásadní součástí života české a maďarské společnosti,


že změny se prosazují jen velmi těžko a ve hře je daleko více, než jen osud žáků. V České republice i v Maďarsku tyto systémy využívají speciální pedagogy a dva typy odborných pracovišť. V České republice jsou to tzv. pedagogicko-psychologické poradny a speciální pedagogická centra (dále jen „poradny”), jež mají odlišné úkoly v oblasti diagnostiky posti-žení a doporučování případného umístění do jiných než běžných škol.22 V Maďarsku fun-gují tzv. výchovní poradci, kteří dítě doporučí k odbornému posouzení specialisty (dále jen „odborný panel”).23 Tyto systémy stát finančně podporuje, a pokud by bylo speciální vzdělávání reformováno, mohly by potenciálně ztratit finanční prostředky. Zatímco Maďar-sko se v posledním desetiletí snaží změnit systém financování tak, aby podpořilo integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do hlavního vzdělávacího proudu, v České republice dostávají školy, které vzdělávají žáky s lehkým mentálním postižením, v průměru o 50 procent více prostředků na žáka, než školy, které učí podle standardních vzdělávacích programů.24

Jedním z důsledků tohoto systému financování může být snaha zachovat segrego-vané školy a uměle navyšovat podíl žáků s diagnostikovaným postižením, neboť školy jsou k tomu finančně motivovány. Například v Maďarsku se někteří experti obávají, že více peněz na žáka se speciálními vzdělávacími potřebami může vést k praxi, kdy bude takto diagnostikováno více dětí.25 Na podporu těchto obav máme i jiné údaje – od roku 2008 byly v České republice speciální vzdělávací potřeby diagnostikovány u téměř devíti procent žáků a v Maďarsku u téměř šesti procent žáků, evropský průměr se přitom pohybuje pouze okolo dvou procent.26

Jeden rys českého speciálního školství si zaslouží zvláštní zmínku. V roce 2005 se tzv. zvláštní školy, jež vychovaly generace žáků diagnostikovaných s „lehkým mentálním postižením”27 přejmenovaly na „základní školy praktické” nebo někdy jen „základní školy”. Zatímco původní systém byl postaven na principu, že zvláštní školy vyučovaly podle specia-lizovaných osnov určených pro žáky s lehkým mentálním postižením a základní školy učily podle standardních vzdělávacích programů, nyní označení školy již neimplikuje, jakého vzdělání se žákům dostává. Jedinou relevantní informací je nyní příslušný vzdělávací pro-gram. Dnes má Česká republika jeden rámcový vzdělávací program pro základní školy a přílohu pro žáky s diagnózou lehkého mentálního postižení (dále jen „rámcový vzdělávací program” a „vzdělávací program pro žáky s lehkým mentálním postižením”).

Pokud však uvažujeme o faktorech, jež mohou urychlit (či zpomalit) změny, je třeba se dívat dále za samotný vzdělávací systém a zkoumat širší souvislosti. Dá se očekávat, že pozornost věnovaná romské problematice v dané zemi (jak ze strany akademické obce, tak médií), počet nevládních organizací zabývajících se romskou problematikou a bojujících proti segregaci Romů a vnitrostátní legislativa budou mít vliv na případný úspěch či propad strategické litigace.

Maďarsko má například nejlépe akademicky zmapovaný rozsah segregace ve vzdělá-vacím systému i jeho příčiny. Problematikou vzdělávání Romů se zabývá mnoho maďar-


ských akademiků a výsledky některých výzkumů nebo studií byly použity jako důkazy při vyjednávání o desegregaci maďarského školství.28 Naopak v České republice je výrazně nejsilnější pokrytí romské problematiky v médiích. V Řecku je nedostatek obojího, chybí akademické studie i mediální pokrytí romské problematiky.

Řecko zaostává, ve srovnání s Maďarskem a Českou republikou, i v počtu nevládních organizací zaměřených na romskou problematiku.29 Například nadace Šance pro děti (CFCF), jež se zásadně angažovala v kauzách Nyíregyháza a Horváth a Kiss (na kauze Hor-váth a Kiss spolupracovala s Evropským centrem pro práva Romů – ERRC) se zaměřuje hlavně na romskou problematiku v Maďarsku.30 Pouze Maďarsko a Česká republika se navíc účastní na snahách několika evropských zemí na podporu začleňování Romů v rámci tzv. Dekády romské inkluze (dále jen „Dekáda”).31

Mnohé nevládní organizace však působí i na mezinárodním poli, hlavně Evropské centrum pro práva Romů (ERRC), jež je aktivní ve všech třech sledovaných zemích. Evropské centrum pro práva Romů, jež iniciovalo kauzy D.H. a Horváth a Kiss, je panevropská organi-zace zaměřená na práva Romů. Využívá strategické litigace k prosazování systémových změn v mnoha oblastech ve prospěch Romů.32 Greek Helsinki Monitor, jež inicioval kauzy Sam-panis, Sampani, a Lavida, působí ve prospěch Romů a jiných ohrožených skupin v Řecku.33

I když všechny tři země mají platné antidiskriminační zákony, pouze Maďarsko svou legislativu aktivně využívá jako skutečný nástroj změn ve společnosti. Maďarsko má i dlouhou tradici snah o změnu a sporů o desegregaci vzdělávacího systému, jež se píše již od roku 1997.34 Maďarská antidiskriminační legislativa, platná od roku 2004, je rovněž rela-tivně silná. Zákon například zakazuje diskriminaci i jinou „nezákonnou segregaci”, jež je definována jako jednání oddělující jednotlivce nebo skupiny jednotlivců na základě „etnic-kého původu” nebo „společenského postavení”.35 Legislativa rovněž umožňuje občanské společnosti, aby se angažovala cestou actio popularis v kauzách proti diskriminační praxi.36

Logicky si potom spojujeme zvýšenou pozornost maďarské romské problematice a silnou protidiskriminační legislativu se skvělými výsledky strategické litigace na podporu desegregace romských dětí v maďarském vzdělávacím systému. Maďarská nadace Šance pro děti založená v roce 2004 s „jasným cílem bojovat proti strukturální diskriminaci Romů a chudých dětí v systému veřejného školství cestou kolektivních právních sporů doplněných společenským aktivismem a akcemi na místní úrovni” dokázala strategických litigací maximálně využít.37 Maďarská města s vysokým procentem romské populace – Miskolc, Nyíregyháza, Györ, Hajdúhadház, Jászladány, Kerepes, Kaposvár, Gyöngyöspata, Tiszavasvári, Taktaharkány – si všechna zažila spory a kauzy proti diskriminaci Romů. Výsledky sporů jsou výrazně pozitivní. Všechna zatím vydaná pravomocná rozhodnutí byla ve prospěch desegregace.38 Soudy prohlásily segregaci Romů do oddělených škol, budov a tříd za nezákonnou.39 (Soudy dokonce odsoudily samosprávy za nezabránění segregaci, nejen za zapříčinění segregace, i když v takových případech byly méně nakloněny výraz-nému opravnému prostředku.)40


Na rozdíl od praxe v Maďarsku můžeme asi oprávněně tvrdit, že méně příznivé pod-mínky v České republice a Řecku mají vliv i na omezenou úspěšnost strategických sporů v těchto zemích. Některé z těchto sporů a jejich dopad detailně rozebíráme v další části textu.

C. Zkoumané spory s cílem dosáhnout- desegregace Romů

Strategická litigace byla pro účely dosažení rovného přístupu ke vzdělání použita mno-hokrát. Tato studie detailně zkoumá tři rozsudky a jednu desegregační kauzu. Případy posuzované ESLP byly vybrány pro ilustraci situace, přístupu a výstupů v různých zemích. Vnitrostátní litigace – tzv. kauza Nyíregyháza (Maďarsko) – byla vybrána jako příklad vni-trostátní litigace zaměřené na dosažení rovného přístupu Romů ke vzdělání (desegregace).

Popisované kauzy se vztahovaly k segregaci Romů do zvláštních škol (D.H. a Horváth a Kiss) a segregaci v mainstreamových školách (Sampanis, Sampani, Lavida, Nyíregyháza ). V době, kdy jsme připravovali tuto zprávu, bylo provádění rozsudků ESLP – kromě kauzy Sampanis –pod stálým dohledem Výboru ministrů Rady Evropy, orgánu pověřeného dohledem nad prováděním rozsudků ESLP. Níže uvádíme krátké úvodní popisy uvedených kauz. Dále v textu jsou kauzy detailně popisovány.

D.H. a ostatní proti České republice (ESLP). V roce 2007 odsoudil Velký senát Evrop-ského soudu pro lidská práva Českou republiku za diskriminaci romských dětí ve veřejném vzdělávacím systému, čímž docházelo k porušování Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva”). Osmnáct dětí z Ostravska tvrdilo, že byly nesprávně zařazeny do tehdejších zvláštních škol pro děti s mentálním postižením jen proto, že jsou Romové. Důkazy se opíraly o statistiky, a to včetně výzkumu, který potvrdil, že romští žáci v Ostravě mají sedmadvacetkrát vyšší pravděpodobnost umístění do zvláštních škol než žáci většinoví. Na podporu tvrzení stěžovatelů byla využita vyjádření organizací, jako jsou například Human Rights Watch, Romský vzdělávací fond a Interights.41

V roce 1999 zamítl český Ústavní soud odvolání skupiny stěžovatelů na údajnou segregaci a rasovou diskriminaci ve vzdělávání. V roce 2006 rozhodl Senát druhé sekce ESLP šesti hlasy proti jednomu, že nedocházelo k žádnému porušování Úmluvy. Důvodem byla zčásti i skutečnost, že zvláštní školy byly prezentovány jako zařízení, jež neposkytují služby pouze Romům. V roce 2007 Velký senát zrušil rozhodnutí Senátu druhé sekce ESLP a třinácti hlasy proti čtyřem rozhodl, že česká legislativa má na romskou komunitu nepřiměřeně nepříznivý dopad, a to bez jakéhokoli objektivního a rozumného důvodu. Diagnostické posuzování dítěte, požadované před umístěním do zvláštních škol, nemělo


dostatečné záruky objektivnosti a souhlas rodičů s umístěním dítěte nezrušoval právo na rasovou nediskriminaci.42

ESLP přiznal každému ze stěžovatelů na spravedlivém zadostiučinění částku 4 000 eur jako náhradu morální újmy. Soud rovněž dovodil, že Česká republika byla „ze zákona povinna” přijmout „obecná a/nebo, pokud je to vhodné, individuální opatření” nutná k „ukončení protiprávního jednání zjištěného soudem a učinění nápravy tam, kde je to možné”. Česká republika „si podržela právo zvolit prostředky nápravy”.43

Sampanis a ostatní proti Řecku (ESLP). V roce 2008 rozhodl Velký senát ESLP jed-nohlasně, že Řecko porušilo zákaz diskriminace ve spojení s právem na vzdělání skupiny romských stěžovatelů, kteří se dovolávali ochrany podle Evropské úmluvy o ochraně lid-ských práv. Jedenáct romských stěžovatelů ze čtvrti Psari ve městě Aspropyrgos si stěžovalo, že údajně nebyli jeden rok přijati do běžné základní školy z důvodu romského původu a následující rok byli umístěni do zvláštních přípravných tříd v přístavbě běžné základní školy. Umístění romských dětí do přístavby hlavní budovy školy bylo důsledkem protestů většinových rodičů, kteří byli proti zápisu romských dětí do dané mainstreamové základní školy.

Soud rozhodl, že neposkytnutí vzdělání stěžovatelům a jejich následné umístění do zvláštních tříd v přístavbě hlavní budovy školy bylo diskriminační. Soud rovněž zjistil, že došlo k porušení článku 13 Úmluvy, protože stěžovatelé neměli možnost se účinně domáhat opravného prostředku na domácí půdě. ESLP přiznal každému ze stěžovatelů na spravedlivém zadostiučinění částku 6 000 eur jako náhradu morální újmy.

V roce 2011 Výbor ministrů ukončil sledování provádění rozsudku v kauze Sampanis poté, co shledal, že Řeckem přijatá opatření – včetně zrušení zvláštních přípravných tříd a přijetí stěžovatelů do nově postavené 12. školy ve městě Aspropyrgos – byla dostatečná.44

Sampani a ostatní proti Řecku (ESLP). V roce 2012 Velký senát ESLP jednohlasně roz-hodl, že Řecko opět porušilo Úmluvu a zákaz rasové diskriminace ve spojení s právem na vzdělání skupiny romských stěžovatelů. V této kauze, jež byla do jisté míry pokračováním kauzy Sampanis, skupina 140 romských stěžovatelů (98 dětí a 42 zákonných zástupců) ze čtvrti Psari ve městě Aspropyrgos poukazovala na údajnou diskriminaci romských žáků tím, že byli umístěni do výlučně romské školy – nově vystavené 12. školy ve městě Aspropyrgos. Mezi stěžovateli bylo i několik stěžovatelů z původní kauzy Sampanis a ostatní proti Řecku. I když škola byla údajně vystavena proto, aby se v ní po rozhodnutí v kauze Sampanis mohli společně vzdělávat Romové i jejich neromští spolužáci, ve skutečnosti do ní žádní neromští žáci nedocházeli. 12. škola ve městě Aspropyrgos se tak stala segregovanou školou a do školních lavic usedali pouze Romové.

Soud dovodil, že provozování 12. školy jako školy výlučně romské je vůči stěžovate-lům diskriminační. Soud rovněž mimo jiné poukázal na skutečnost, že řecká vláda nepo-


skytla dostatečné vysvětlení, proč do 12. školy docházeli pouze romští žáci. Soud rovněž připomenul, že místní a regionální orgány zamítly plán na sloučení segregované 12. školy s nedalekou 11. školou. Soud přiznal každé rodině stěžovatelů náhradu morální újmy ve výši 1 000 eur. Navrhl rovněž konkrétní kroky na ukončení porušování práva, a to včetně přesunu školou povinných stěžovatelů do jiných škol a zápisu žadatelů, kteří již dosáhli dospělosti, do „škol druhé šance”.

Horváth a Kiss proti Maďarsku (ESLP). V roce 2013 Velký senát ESLP jednohlasně rozhodl, že Maďarsko porušilo zákaz rasové diskriminace ve spojení s právem na vzdělání dvou romských stěžovatelů, kteří si stěžovali na údajnou přímou – nebo případně nepří-mou – diskriminaci tím, že byli z důvodu romského původu umístěni do škol určených pro děti s mentálním postižením.

V roce 2009 zjistil maďarský soud první instance, že odborná komise a okresní samospráva porušily právo stěžovatelů na rovné zacházení, a přiznal každému z nich peněžní náhradu ve výši jednoho milionu forintů (asi 6000 eur).45 Maďarský odvolací soud následně nároky stěžovatelů odmítl, ale dovodil, že bude třeba jako prevenci segre-gace romských žáků do speciálních škol zavést diagnostický systém, jenž vezme v úvahu kulturní, jazykové a sociální zázemí dětí.46 V roce 2010 maďarský Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí prvoinstančního soudu o přiznání náhrady škody, ale neshledal chyby ve stá-vajícím systému.47 V roce 2013 ESLP rozhodl, že maďarský systém speciálního školství v praxi diskriminuje romské žáky, i když je ze své podstaty neutrální. Soud rovněž dovodil, že v kontextu veřejného vzdělávacího systému má stát pozitivní povinnost předcházet dis-kriminaci občanů, kteří jsou součástí skupiny, jež takovou diskriminací trpěla v minulosti.

Lavida a ostatní proti Řecku (ESLP). V roce 2013, Velký senát ESLP jednohlasně roz-hodl, že Řecko potřetí porušilo Úmluvu a zákaz rasové diskriminace ve spojení s právem na vzdělání skupiny romských stěžovatelů. Dvacet tři romských stěžovatelů (15 dětí a 8 zákonných zástupců) z řeckého města Sofades se obrátilo na soud se stížností na údajnou diskriminaci v souvislosti s etnickou segregací ve školách v jejich městě.

Soud rozhodl, že opakovaná praxe 4. školy (do níž docházeli téměř všichni stěžova-telé) přijímat výhradně romské žáky a rozhodnutí orgánů státní správy nepřikročit k žád-ným účinným desegregačním opatřením představuje diskriminaci romských stěžovatelů. Soud přiznal každému ze stěžovatelů částku 000 1 eur jako náhradu morální újmy.48 Ve výroku soudu se rovněž píše, že Řecko bylo „ze zákona povinno” přijmout „obecná a/nebo, kde pokud je to vhodné, individuální opatření” a ponechal Řecku právo „zvolit si prostředky nápravy”.49

Spor Nyíregyháza (před maďarskými soudy). Veřejná žaloba actio popularis (žaloba podaná ve veřejném zájmu) v kauze Nyíregyháza před maďarskými soudy probíhala ve


dvou fázích. Na konci roku 2006 podala nadace Šance pro děti (CFCF) žalobu na město Nyíregyháza a výhradně romskou školu č. 13 pro segregaci romských žáků. Poté, co byla škola v roce 2007 uzavřena, nadace Šance pro děti svoji žalobu stáhla.

Když se ale v roce 2011 brány bývalé školy č. 13 znovu otevřely a škola se stala řec-kokatolickou církevní vzdělávací institucí, Šance pro děti podala novou veřejnou žalobu (actio popularis). V únoru 2014 prvoinstanční soud rozhodl, že bezúplatným pronájmem školského zařízení řeckokatolické církvi, zrušením školního autobusu a přidělením každo-roční finanční podpory nové škole porušuje město Nyíregyháza zákon a segreguje romské žáky.50 Církev a náboženská škola byly shledány vinnými z protiprávní segregace svých žáků.51 V listopadu 2014 potvrdil maďarský odvolací soud verdikt soudu nižší instance a zakázal řeckokatolické škole přijímat od školního roku 2015/2016 nové žáky.

3 3

III. Dopady strategické litigace na politiku, praxi a judikaturu

A. Podmínky před strategickou litigací

Abychom mohli správně pochopit dopad strategické litigace, musíme napřed porozumět zásadám politiky i praxi romského vzdělávání před desegregačními kauzami v České repub-lice, Maďarsku a Řecku zkoumanými v této zprávě.

1. Česká republika

Před kauzou D.H. bylo disproporční umisťování romských žáků do zvláštních škol v České republice normou. V šedesátých letech začal masový zápis romských žáků do škol. Brzy nato se zvláštní školy začaly vyznačovat vysokým procentem romských žáků, jež se v dalších čtyřiceti letech ještě zvyšovalo.52

I když se objevily sporadické snahy vzdělávat ve zvláštních školách opravdu jen děti s mentálním postižením, na začátku sedmdesátých let mělo romské dítě sedmkrát větší pravděpodobnost umístění do zvláštní školy, než dítě většinové53 a na konci osmdesátých let byla tato pravděpodobnost dokonce osmadvacetkrát vyšší.54 Tato praxe byla tak hluboce zakořeněná, že na začátku devadesátých let bylo nadměrně vysoké procento romských dětí ve zvláštních školách považováno za „správné”, „přirozené” a „romský problém” a ne za systémovou chybu.55

Během přístupových rozhovorů do Evropské unie na přelomu století tlak přiměl českou vládu zaměřit se na opatření proti segregaci romských žáků. Zdánlivě největší změna před kauzou D.H. – přejmenování zvláštních škol na základní školy – bylo do značné míry

3 4 D O P A D Y S T R A T E G I C K É L I T I G A C E N A P O L I T I K U , P R A X I A J U D I K A T U R U

formální co do záměru i výsledku.56 Na papíře zvláštní školy zmizely, ale v praxi pokra-čovaly beze změny, jedinou změnou byl právě jen nový název.57 Je zajímavé, že úředník Ministerstva školství, jenž měl v gesci speciální vzdělávání právě v době změny názvu, později ministerstvo opustil a stal se jedním z předních odpůrců reformního úsilí, které následovalo po rozsudku v kauze D.H.

Výše uvedené znamená, že rozhodnutí v kauze D.H. přišlo do prostředí, kde bylo nadměrné zastoupení Romů ve zvláštních školách zavedenou a uznávanou praxí po více než 40 let.

2. Řecko

Na rozdíl od kauz D.H. a Horváth a Kiss (viz níže), rozsudek ESLP v kauze Sampanis nevznikl v situaci, kdy v zemi po desetiletí přetrvávaly celostátní a institucionalizované diskriminační praktiky v přístupu ke vzdělání. Důvodem je, že romští studenti do značné míry v řeckých školách historicky chybí. Až do roku 1955 byli totiž řečtí Romové oficiálně osobami bez státní příslušnosti a až v roce 1978 byli všichni Romové v Řecku formálně uznáni jako občané.58 Otázkou romského vzdělávání se řecká vláda začala zabývat až na konci let osmdesátých a poté v devadesátých letech.59

Před rozsudky ESLP o přístupu romské populace ke vzdělávání podporovalo řecké ministerstvo především zápisy romských žáků do základních škol. Snížilo i požadavky pro přijetí tak, aby mohly být přijaty i romské děti, kterým často chybí potřebné dokumenty, jako je například potvrzení o pobytu.60 Ministerstvo také zavedlo jakousi prezenční kartu pro romské děti z kočovných rodin, aby se děti mohly v průběhu školního roku vzdělá-vat v různých školách.61 Na konci devadesátých let byla s podporou fondů EU zahájena první fáze programu s názvem „Vzdělávání cikánských dětí” (později „Vzdělávání romských dětí”). Program, který stále probíhá, má za cíl zvýšit počet zapsaných romských dětí a udr-žet jejich docházku do základních škol.62 V roce 2002 vláda také zavedla finanční pobídku na podporu zápisu dětí do škol. Rodiny s příjmem pod 3 000 eur dostávají ročně 300 eur na každé dítě zapsané do základní školy.63

Vzhledem k historicky nedobrému postavení romských žáků v řeckých třídách nebyla segregace nikdy příliš horkým problémem, avšak i tak k ní docházelo. V roce 1990 ministerstvo školství uvedlo, že vzdělávání romských studentů v panelových přístavbách v romských osadách je přípustné, ale později svou politiku změnilo a k takové praxi lze přistoupit pouze za výjimečných okolností. I když cílem ministerstva je vzdělávat všechny Romy v běžných třídách, je možné je za určitých okolností umístit do dočasně oddělených tříd a umožnit tak jejich snadnější integraci do hlavního vzdělávacího proudu.

V zemi, kde více než 40 procent romských dětí nechodilo do školy,64 výroky ESLP o přístupu řeckých Romů ke vzdělání padly do prostředí, kde diskriminační normy a praxe nebyly ještě tak hluboce zakořeněné, alespoň ne tak hluboce, jako tomu bylo v České republice či Maďarsku.


3. Maďarsko

Stejně jako v České republice, po masových zápisech romských dětí do škol v Maďarsku rychle následovalo jejich nepřiměřené umísťování do speciálních škol určených pro žáky s mentálním postižením. Již před rokem 1970 byl tento jev dobře zdokumentován – pravdě-podobnost, že Rom bude diagnostikován s mentálním postižením, byla patnáctkrát vyšší, než u většinové populace.65 I když se rozdíl v průběhu času poněkud snížil, na počátku tisíciletí měli Romové odhadem stále desetkrát větší pravděpodobnost, že budou umístěni do speciálních tříd, než jejich většinoví vrstevníci.66

V devadesátých letech se objevila zvláštní forma segregace Romů, a to když Maďarsko zaměřilo svou vzdělávací politiku na zmírnění znevýhodnění romských žáků a rozhodlo, že Romové musí „dohnat většinu”. 67 Základní školy dostaly nabídku zvláštního financování, pokud budou romským žákům poskytovat „vyrovnávací vzdělávání”.68 Vyrovnávací vzdě-lávání mělo být pouze na přechodnou dobu, dokud se romské děti nedostanou na úroveň většinových dětí a nebudou schopny integrace do mainstreamových tříd.69 Tento krok dal ale vzniknout segregovaným, výhradně romským, třídám v rámci běžných škol. Odhaduje se, že v roce 2002 bylo v programech vyrovnávacího vzdělávání zapojeno 50 000 romských žáků, což v praxi „vyústilo v oddělené třídy pro Romy naplněné na základě etnického původu”, kde jejich méně náročné vzdělávání financoval stát.70

Zlomovým obdobím byl pro Maďarsko začátek století, kdy došlo k průlomu a byla zahájena série progresivních vládních reforem s cílem „zabránit označování zdravých dětí diagnózou lehkého mentálního postižení” a „eliminovat segregaci romských dětí ve vzdělá-vacím systému”.71 Za tímto účelem zavedlo maďarské ministerstvo školství (později přejme-nované na ministerstvo pro lidské zdroje), zejména za funkčního období ministra Balinta Magyara (2002–2006), řadu legislativních reforem, reforem speciálního vzdělávání a také financování. Výsledkem byl zákaz segregace ve vzdělávání ukotvený ve školské i antidis-kriminační legislativě.72 Špatná praxe diagnostikování Romů a znevýhodněných žáků jako osob s lehkým mentálním postižením se stala terčem velké pozornosti a vedla k mnoha novým legislativním počinům a ke změnám v diagnostických procesech a financování. Další reformy pomohly odstranit systém „vyrovnávacího vzdělávání”, který byl v podstatě hlavní hnací silou segregace Romů. Zajímavé je, že jedním z klíčových zastánců těchto reforem byla romská aktivistka Viktoria Mohacsi, která později pomohla iniciovat kauzu Horváth a Kiss a vyjednala uzavření segregované školy ve městě Nyíregyháza.

Kauzy Horváth a Kiss a Nyíregyháza je třeba vnímat v kontextu maďarského váha-vého posunu směrem k desegregaci a změnám ve vládní politice, které nebyly výsledkem výroků v soudních síních. Konkrétně rozsudek v kauze Horváth a Kiss padl ve chvíli, kdy se chystalo několik vládních reforem, jejichž cílem bylo eliminovat praxi chybného diagnos-tikování Romů jako osob s mentálním postižením. Nicméně drtivé vítězství konzervativní strany Fidesz v Maďarsku v roce 2010 výrazně změnilo politické prostředí. V současné


době se program reforem dále nevyvíjí a ministr zodpovědný za rezort školství již není vnímán jako lídr pokrokových snah o odstranění segregace ze vzdělávacího systému. Spíše je to naopak, jak ostatně naznačuje i spor Nyíregyháza II. Ministr, jenž má v gesci školství je nyní vnímán jako osoba snažící se oživit segregační praktiky ve vzdělávání.

B. Vliv na vnitrostátní politiku

I když verdikt v kauze Horváth a Kiss následoval po zavedení vládních reforem, je také mnoho případů, kdy rozsudky ESLP vedly k novým zásadám politiky. Například ČR a Maďarsko se po rozsudcích ESLP zavázaly shromažďovat etnicky členěné údaje o žácích ve speciálním školství. Obě země přijaly i legislativní změny zaměřené na poskytování dalších pojistek tak, aby diagnostický postup nemohl být využíván k segregaci Romů. I rozsudky v řeckých kauzách pomohly posílit výše uvedenou vládní politiku podpory zápisů romských dětí do základních škol a na místní úrovni jeden rozsudek pomohl zavřít segre-govanou školu. V Maďarsku první kauza podaná nadací Šance pro děti (spor známý jako kauza Nyíregyháza ) rovněž vyústila v uzavření segregovaných škol. Další spor (známý jako kauza Nyíregyháza II) pomohl zabránit dalším segregačním praktikám.

V bezprostředně následující části zprávy se věnujeme výše uvedeným a dalším změ-nám ve školské politice, které nastaly po šesti námi zkoumaných kauzách. V dalším textu poté rozebíráme změny ve vzdělávací politice.


V období deseti let před tím, než Velký senát vynesl rozsudek v kauze D.H., přijala Česká republika několik legislativních změn upravujících umisťování Romů do zvláštních škol.73 Nejdiskutovanější změnou, jež je zmiňována i v rozsudku velkého Senátu v kauze D.H., je jedna jediná věta ve Školském zákoně z roku 2004: „Zvláštní škola podle dosavadních právních předpisů je základní školou podle tohoto zákona”.74 To, co vypadalo na první pohled jako odstranění celého segmentu odděleného vzdělávání děti s lehkým mentálním postižením, nebylo ve skutečnosti krokem vpřed. Legislativci pouze odstranili zvláštní školy jako druh školy, ale praxe odděleného vzdělávání žáků s postižením pokračovala.75 Ve sku-tečnosti pokyny Ministerstva školství zcela jasně ukazovaly, že změna je jen kosmetická a terminologická – zvláštní školy se měly přejmenovat na základní školy, ale „v žádném případě to však neznamená, že se stanou „běžnými základními školami” nebo „dokonce [že by mělo] docházet k jejich rušení”.76

V období před rozsudkem v kauze D.H. tak dokonce i zdánlivě dobře míněný legis-lativní počin ve skutečnosti posílil segregaci romských žáků. Například školský zákon z roku 2004 uvedl, že „Vyžaduje-li to povaha zdravotního postižení, zřizují se pro děti se zdravotním postižením (včetně dětí s lehkým mentálním postižením) školy, popřípadě v


rámci školy jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy (včetně dětí s lehkým mentálním postižením)”.77 Následná ministerská vyhláška však povolila umisťování dětí bez diagnostikovaného postižení do segregovaných tříd a škol s upravenými vzdělávacími programy pokud to tak vyžaduje jejich zákonný zástupce.78

Před vydáním rozsudku v kauze D.H. navíc Česká republika neshromažďovala ofi-ciální etnicky členěné údaje, které by jinak umožnily sledování skutečného počtu Romů ve speciálních školách a třídách. Ve své argumentaci ke kauze D.H. před velkým Senátem česká vláda dokonce tvrdila, že „žádné oficiální informace o etnickém původu žáků nee-xistují”79 a nepředložila žádné alternativní údaje, jež by vyvracely „neoficiální statistiky”.80

Téměř okamžitě po vynesení rozsudku v kauze D.H. se začaly shromažďovat etnicky členěné údaje. V průběhu několika let pomohl rozsudek v kauze D.H. dostat agendu zru-šení škol pro žáky s lehkým mentálním postižením do politického programu, i když dosud se musíme spokojit jen s mírnými pokusy o legislativní iniciativu v tomto smyslu.

Po vynesení rozsudku v kauze D.H. česká vláda zadala pět ad hoc výzkumů pro-centa Romů ve speciálních vzdělávacích institucích v letech 2008 až 2012. V roce 2013 byla novelizována legislativa umožňující příslušné shromažďování údajů a vláda se zavázala k provádění každoročních analýz (počínaje školním rokem 2013/2014) počtu romských žáků, kteří se vzdělávají jako žáci s lehkým mentálním postižením. Zdá se jasné, že rozsudek v kauze D.H. a nutnost hlásit jeho plnění pomohly tuto změnu nastartovat.

Po vynesení rozsudku v kauze D.H. se sběr relevantních údajů stal pro Ministerstvo školství „prioritou číslo jedna” v procesu provádění rozsudku.81 „Není možné vyhýbat se některým statistikám z obavy, že by mohly být vykládány rasisticky”, řekl v polovině roku 2008 náměstek ministra školství.82 V témže roce, i když někteří představitelé ministerstva stále odmítali shromažďování údajů,83 ministr školství zadal externím subjektům dvě studie, v jejichž rámci se sbírala některá etnicky specifická data v oblasti vzdělávacího systému. Důvodem pro jednu takovou studii z roku 2008 byla potřeba zdokumentovat pokračující segregační praxi v českém vzdělávacím systému, jíž potvrdil rozsudek Evropského soudního dvora pro lidská práva ve Štrasburku a konstatovaly i jiné zdroje”.84 Hlavní zpracovatel této studie z roku 2008, český akademik a politik Ivan Gabal, potvrdil důležitost rozsudku v kauze D.H. slovy: „takovéto analýzy by bez tohoto rozsudku neměly vůbec nikdy šanci vzniknout”.85

V roce 2009 provedl ministerský thinktank první celonárodní a v té době asi nej-komplexnější studii romských dětí vzdělávaných jako děti s lehkým mentálním postižením v segregovaných zařízeních. Tehdejší ministryně školství Miroslava Kopicová na tiskové konferenci u příležitosti druhého výročí kauzy D.H. vysvětlila, že celonárodní údaje nebyly předtím nikdy k dispozici, a to do značné míry proto, „že dosud chyběla politická odvaha k jejich shromažďování”.86 Následně ministerstvo pověřilo oficiální státní dohledový orgán – Českou školní inspekci (dále jen „inspekce”) – sběrem etnicky členěných dat o všech žácích speciálních škol. V roce 2009, s odvoláním na „vysokou míru zastoupení romských dětí” v


bývalých zvláštních školách i na oficiální prováděcí plán rozsudku v kauze D.H., inspekce zkoumala situaci v téměř padesáti procentech bývalých zvláštních škol.87 V roce 2011 inspekce provedla podobný průzkum ve více než dvou stech bývalých zvláštních školách.88

Až do konce roku 2012 se však česká vláda neodhodlala ke shromažďování etnicky členěných dat o zvláštním školství jinak, než na ad hoc bázi. Rozhodnutí nakonec uspíšil nepříznivý výrok Rady Evropy k výkonu rozsudku D.H. ze začátku roku 2012. Rozhodnutí Rady Evropy mimo jiné vyjádřilo znepokojení „nad nedostatkem aktuálních informací o dopadu opatření přijatých v průběhu stávajícího školního roku”.89 V listopadu 2012 se česká vláda zavázala každoročně shromažďovat relevantní etnicky členěná data s tím, že je to nutné „pro účely sledování provádění rozsudku v kauze D.H. a dalších”.90 V létě roku 2013 byla ze stejného důvodu novelizována česká legislativa a tím umožněno shromažďování údajů o žácích speciálních škol pro děti s lehkým mentálním postižením.91 Cílem je nyní sledovat a posuzovat vývoj až do doby, kdy podíl Romů, jež se vzdělávají jako žáci s lehkým mentálním postižením, bude odpovídat procentnímu podílu Romů v celkové populaci.92

Avšak dosažení reformy nad rámec zlepšení shromažďování dat se ukázalo jako velmi náročné. Ve svém rozsudku ke kauze D.H. ESLP neupřesnil, jaká opatření by měla Česká republika přijmout k nápravě odporované situace a místo toho nechal na státu, aby „zvolil postup a nástroje”.93 Česká vláda osciluje mezi dvěma přístupy – první možnost je účinně eliminovat celý segment speciálního vzdělávání pro žáky s lehkým mentálním postižením (dříve zvláštní školy) a druhá možnost je posílit záruky ve stávajícím systému a zabránit tlaku na umisťování romských žáků bez postižení do speciálních škol. Oba přístupy si našly svou cestu do agendy politiků, ale první z nich čelil velkému odporu.

V roce 2011, to znamená čtyři roky po výroku soudu v kauze D.H., Česká republika přislíbila do roku 2015 zakázat oddělené školy a zrušit vzdělávací plány pro děti s lehkým mentálním postižením.94 Podle tohoto plánu by se školy, které dříve vyučovaly žáky s lehkým mentálním postižením, zavřely nebo transformovaly na běžné školy. Jak se jasně uvádí ve vládní Strategii boje proti sociálnímu vyloučení (dále jen „Strategie”), vzdělávací systém nebyl schopen udržet určité skupiny žáků v hlavním proudu vzdělávání.95 Ve zprávě se uvádí, že zrušení škol a učebních osnov pro žáky s lehkým mentálním postižením a také finančních pobídek pro takovou klasifikaci žáků „z velké části naplňuje závazky vyplývající z [D.H.] rozsudku” a jiných mezinárodních závazků.96 Podle vyjádření zmocněnkyně pro lidská práva, která tuto Strategii vládě předložila, odstranění škol, nové osnovy a pobídky na vzdělávání dětí s mentálními problémy bylo „především reakcí vlády České republiky na rozsudek v kauze D.H. a prvním krokem k jeho provádění”.97 Strategie samotná se ale nikdy neprováděla (k tomuto tématu se vracíme v části věnované mobilizaci odpůrců).

Legislativní změny v návaznosti na kauzu D.H. byly relativně slabé a zaměřovaly se především na poskytování dodatečných záruk nediskriminace v rámci stávajícího systému. Ministerská vyhláška v roce 2011 zpřísnila ustanovení o informovaném souhlasu a zavedla pravidelné opakování diagnostických testů. Vyhláška konkrétně taxativně upravila, jaké


informace musí poradny poskytnout rodičům před umístěním dítěte do školy nebo třídy pro žáky s mentálním postižením. Tato reforma byla přijata „zejména ve vztahu k obsahu [D.H.] rozsudku”.98 Vyhláškou byla také zakotvena povinnost poraden každoročně opa-kovaně testovat žáky s diagnostikovaným lehkým mentálním postižením.99 Cílem reformy bylo „snížit počty [znevýhodněných a postižených žáků] ve školách a vzdělávacích progra-mech, kam je jejich zařazení dle výroku Evropského soudu pro lidská práva neopodstat-něné”.100

V roce 2011 se další ministerská vyhláška pokusila vymýtit praxi častého umisťování dětí bez diagnózy mentálního postižení do vzdělávacích institucí postupujících podle vzdě-lávacích plánů pro žáky s mentálním postižením. Vyhláška výslovně stanovila, že děti bez postižení není možno vzdělávat podle osnov pro žáky se zdravotním postižením.101 Tato vyhláška nicméně stále umožňovala dočasně nebo v omezené míře umísťovat tyto děti do segregovaných škol nebo do tříd pro žáky s diagnostikovaným zdravotním postižením.102

V roce 2012 šla česká vláda pod vedením ministra školství Petra Fialy ještě o krok dál a zavázala se zrušit možnost dočasného nebo omezeného umísťování žáků bez diagnózy leh-kého mentálního postižení do segregovaného vzdělávání. Vládní snahy se rovněž zaměřily na zlepšení diagnostického procesu, a to včetně nových diagnostických testů a neutrálního diagnostického přístupu, který nevychází z „kulturního” zázemí dítěte.103

Rozsudek v kauze D.H. i nadále ovlivňuje současnou českou vzdělávací politiku. Je uváděn jako jeden z důvodů pro navrhované změny ustanovení o speciálních vzdělávacích potřebách v hlavních instrumentech školské legislativy, která hodlá dále obhajovat principy inkluzívního vzdělávání.104 Nicméně navrhovaná reforma finanční struktury vzdělávacího systému, který stále poskytuje finanční pobídky pro oddělené vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, nebyla schválena.105

2. Řecko

V Řecku rozsudky ESLP v kauzách vzdělávání romských dětí pomohly ukotvit a posílit ministerskou politiku na podporu zápisu Romů do škol. Na místní úrovni (tam, kde byly podávány stížnosti) rozsudky pomohly rozhýbat státní správu a samosprávu a posílily její snahy o odstranění segregace Romů.

Před rozsudky ESLP v kauzách vzdělávání romských dětí vydalo řecké ministerstvo školství řadu vyhlášek (nebo „oběžníků”), které poskytovaly výklad stávajících právních předpisů a poskytovaly obecné pokyny k zápisu Romů do škol. Stojí za zmínku, že v roce 1995 ministerstvo školství umožnilo Romům zápis do základních škol bez nutnosti předložit dříve požadované dokumenty.106 Obecnou vyhláškou bylo například v roce 2000 stanoveno, že věk nebo „jiný důvod” by neměly stát v cestě docházky dítěte do základní školy.107 Před vynesením rozsudku v kauze Sampanis ministerstvo požádalo ředitele škol, aby nejenom přijímali romské děti, ale také je aktivně vyhledávali a zajistili jejich zápis.108


Po rozsudcích ESLP v kauzách vzdělávání romských dětí přijala řecká vláda řadu nových a někdy i obsáhlých norem. Všechny tyto normy zdůrazňovaly potřebu zaručit zápisy romských žáků do škol. V roce 2008, v oběžníku vydaném jen několik dnů poté, co rozsudek v kauze Sampanis nabyl právní moci, ministerstvo jasně označilo tři nejčastější důvody pro odmítnutí zápisu romských žáků: nesplnění povinného očkování, neexistence dokumentů nutných k zápisu a nedostatečná kapacita škol.109 Tato směrnice připomněla ředitelům škol, že jsou povinni zapsat romské žáky a že ani chybějící očkování, ani absence příslušných dokumentů nesmí zápisu bránit.110 Co se týče kapacity škol, bylo rozhodnuto, že otázku zvýšení kapacity školy lze s příslušnými orgány řešit až poté, co romští žáci byli zapsáni.111

V rozpětí několika týdnů v roce 2010 vydalo ministerstvo školství tři oběžníky, které se týkaly různých aspektů vzdělávání Romů. Thalia Dragona, tehdejší náměstkyně pro spe-ciální vzdělávání, k těmto vyhláškám poznamenala, že kauza Sampanis jim poskytla velkou „přidanou hodnotu”. To platí i pro doposavad nejkomplexnější oběžník o zápisu romských dětí vydaný v srpnu 2010. Styl této vyhlášky je velmi přímý a norma žádá ředitele škol, aby „nekladli překážky zápisu romských dětí z důvodu neexistujícího dokladu o trvalém pobytu” a přijímali „jakýkoli náhradní důkaz”, který potvrzuje bydliště žáka.112 V roce 2013, v návaznosti na rozhodnutí v kauzách Sampani a Lavida, ministerstvo své pokyny z roku 2010 potvrdilo v jiném komplexním oběžníku.113 „Toto je poprvé, co jsme poskyto-vali takto detailní instrukce k problematice zápisů romských dětí”, řekl vysoce postavený úředník ministerstva školství Kostas Papachristos, který osobně koncipoval několik tako-vých norem.114

I když ministerstvo školství vydávalo na národní úrovni výše uvedené oběžníky, segregace Romů, odmítnutá v kauzách Sampanis, Sampani a Lavida, dále probíhala na místní úrovni. Proto v reakci na každý rozsudek přijalo ministerstvo školství a jeho odbory v regionech řadu místních opatření na pomoc žadatelům a konkrétním školám v mís-tech, kde byly kauzy žalovány. Řecké ministerstvo školství také použilo na místní úrovni řadu měkkých opatření, včetně návštěv na místě, neformálních jednání a shromažďování podnětů od místních a regionálních činitelů, veřejného obhájce práv, zástupců programu „Vzdělávání romských dětí”, ředitelů škol a sdružení rodičů.115

V roce 2008 Evropský soud pro lidská práva ve výroku ke kauze Sampanis odsoudil diskriminační segregaci Romů do speciálních tříd umístěných v přístavbě k běžné základní 10. škole, ale neupřesnil opatření, která stát bude muset přijmout k nápravě tohoto poru-šování Úmluvy. V témže roce řecké orgány zrušily speciální přípravné třídy a otevřely 12. školu, určenou pro společné vzdělávání romských a neromských dětí.116

Praxe však byla jiná – 12. škola byla totiž stále ta samá zdiskreditovaná přístavba, tentokrát pod novým názvem jako škola 10117 a zapisovali se do ní jen romští žáci.118 Ministerstvo školství a krajské úřady si toho byly vědomy a učinily řadu neformálních opatření s cílem integrovat romské žáky ze 12. školy do běžných škol v okolí. Proběhlo


mnoho jednání, návštěv na místě a došlo také na návrh sloučit 12. školu s mainstreamovou 11. školou.119 Tato tzv. měkká opatření však ke změnám na místní úrovni nevedla. Úřady přesto neučinily žádné důraznější kroky, jako by byl například příkaz převést romské žáky do běžných škol nebo uzavření 12. školy.

V roce 2011 došel Výbor ministrů k závěru, že řecký stát rozsudek v kauze Sampanis vykonal, a to mimo jiné zrušením speciální přípravné třídy a založením 12. školy určené pro romské i neromské žáky.120 Na konci roku 2012 však padl rozsudek ESLP v kauze Sampani, jenž shledal Řecko vinným z diskriminace v důsledku provozování 12. školy jako školy čistě romské.121 V tomto případě soud ve výroku uvedl, jaká opatření by stát měl učinit k nápravě. Nejdůležitějším nařízeným opatřením bylo převedení stěžovatelů školního věku do jiné státní školy. 122

Po rozsudku v kauze Sampani přijaly centrální i regionální orgány nejen tzv. měkká opatření, ale i závazné správní akty. Na podzim roku 2013 vydal školský odbor krajského úřadu příkaz, ve kterém dává stěžovatelům a jiným zapsaným žákům právo požadovat pře-vedení do jiné školy. Ti, kteří o převedení nezažádali, měli být převedeni automaticky.123 Z „důvodů uvedených v rozsudku ke kauze Sampani” měla podle výše uvedeného příkazu navíc 12. škola přestat přijímat nové žáky.124 Ještě na podzim navrhl ředitel školského odboru kraje uzavření 12. školy jako součást doporučeného opatření ve formě uzavření nevyhovujících škol.125

Opatření ministerstva školství v důsledku kauzy Sampani byla rovněž účinná. Na jaře roku 2014 byli romští stěžovatelé, po ministerském pokynu k „okamžitému provádění rozsudku”, automaticky převedeni na běžnou státní školu.126 V květnu 2014 se 12. škola objevila na seznamu škol určených ke zrušení.127 Jak potvrdil vysoce postavený úředník na ministerstvu školství Kostas Papachristos, ministerstvo „rozhodlo [zrušit 12.školu] jako reakci na dvě rozhodnutí soudu a jako součást obecné politiky…zamezení vzniku ghett ve školách”.128

Podobný postup následoval i po rozsudku v kauze Lavida, kdy se úsilí na centrální úrovni na počátku také jevilo jako nedostatečné. Před rozsudkem ESLP v kauze Lavida řecká vláda učinila několik neúspěšných pokusů – zvláště poté, co se o podání k ESLP dozvěděla – o převedení romských žáků z čistě romské 4. školy ve městě Sofades do běž-ných škol v okolí. Zástupci ministerstva danou lokalitu opakovaně navštěvovali, setkali se s mnoha zainteresovanými stranami a formalizovali dosažené dohody. Je třeba připomenout, že v zimě roku 2011, po návštěvě města Sofades, prohlásil vysoce postavený úředník mini-sterstva školství, že „nelze tolerovat vyloučení nebo oddělené vzdělávání romských dětí”.129 V memorandu zachycujícím dohodu dosaženou v Sofadesu příslušné orgány přislíbily, že v polovině školního roku převedou romské prvňáčky ze 4. školy do jiných škol v okolí.130 Ani tento plán, ani následný méně radikální plán se však neuskutečnil.131

Na podzim roku 2013, poté, co ESLP vydal rozsudek v kauze Lavida, rozhodl školský odbor krajského úřadu (citujeme) „okamžitě implementovat a vykonat” rozsudek. Daný


odbor vydal příkaz k převedení romských dětí ze 4. školy na základě žádosti zákonných zástupců.132 Místní orgány však nepřikročily k silnějšímu opatření ve formě automatického převedení Romů do jiných škol (z důvodů nedostatečné kapacity dvou škol, které měly žáky přijmout) nebo ke změně vymezení spádové oblasti.133 V době přípravy této zprávy byla 4. škola stále v provozu.

3. Maďarsko

V Maďarsku, stejně jako v České republice a Řecku, měly rozsudky ESLP velký dopad na další směřování vzdělávací politiky. Nicméně v Maďarsku změny v politice formovala kauza Nyíregyháza, jež neměla mezinárodní rozměr a výroky nebyly vyneseny ve Štrasburku, ale maďarskými soudy.

Již před prvním rozsudkem ve věci Horváth a Kiss u z maďarského soudu v roce 2009 přijala maďarská vláda nové zásady politiky s cílem řešit nadměrné zastoupení Romů ve speciálním vzdělávání. Proběhly tudíž změny v legislativě, finančních pobídkách i dia-gnostických metodách a postupech.

Například v roce 1999, v návaznosti na zprávu veřejného ochránce práv menšin na toto téma, bylo rozhodnuto o zavedení každoročních diagnostických přezkumů dětí, u kterých bylo zjištěno mentální postižení.134 Ministerstvo pro lidské zdroje následně zahájilo zvláštní „Program pro prevenci označování zdravých dětí diagnózou lehkého mentálního postižení”, který běžel v letech 2002 až 2006.135 V rámci programu proběhlo mimořádné přezkoumání stavu 2100 žáků, z nichž 11 procentům byl následně doporučen přestup na mainstreamové školy.136 Program se také pokusil změnit systém stávajících finančních pobídek a nabídl zvláštní finanční prostředky běžným školám, kam přestupovali žáci ze speciálních škol.137 V rámci programu se také zkoumaly a měnily diagnostické postupy a nástroje, jako například diagnostické testy.138 Tyto kroky však neřešily oddělené vzdělávání přímo a spíše poukazovaly na chybné diagnózy. Paradoxně tak potvrdily segregaci založenou na diagnostice zdravotního postižení.

Od roku 2003 se maďarská školská legislativa měnila téměř každý rok. Pozoruhodná je například novela z roku 2007, jež zavedla rozdíl mezi speciálními vzdělávacími potřebami vyplývajícími z „organické” a „neorganické” příčiny (tj. kategorie se zdravotním postižením a bez postižení). Podle novely bylo tak možné vzdělávat žáky s organickým postižením odděleně. Žáci dříve diagnostikovaní s „psychickou poruchou” (diagnóza aplikovaná v té době zejména na Romy) měli být přezkoumáni, a pokud se nepotvrdilo žádné ‘organické‘ zdravotní postižení, převedeni do běžných škol.139 U více než 30 000 žáků bylo provedeno speciální kontrolní vyšetření a zjistilo se, že jedna třetina z nich nemá žádné speciální vzdě-lávací potřeby (tak, jak jsou definovány v zákoně) a dalších 20 procent může mít speciální vzdělávací potřeby tzv. neorganického původu.140 (Později byl v důsledku velkého odporu zákon dále novelizován tak, aby umožnil vzdělávání dětí bez „organického” zdravotního postižení v segregovaných speciálních školách na základě stanoviska odborné komise.)141


Po celou tuto dobu státní orgány nesbíraly oficiální etnicky členěné údaje o Romech se speciálními vzdělávacími potřebami. Legislativa na ochranu osobních údajů byl, stejně jako v České republice, vnímána jako hlavní překážka ve sběru etnicky členěných dat. Kon-trolní testování některých romských žáků, díky němuž byli někteří žáci vyňati z řad dětí diagnostikovaných se zdravotním postižením, nešlo tak daleko, že by zpochybnilo segregaci dětí diagnostikovaných s mentálním postižením na základě jejich zdravotního postižení.

Až donedávna – do roku 2013 – ESLP svůj rozsudek v kauze Horváth a Kiss nezve-řejnil, takže na posuzování jeho přímého dopadu na změny v přístupu a zásadách politiky je nyní ještě příliš brzo. K mnohým politickým změnám však stát přistoupil již dříve v návaznosti na zprávy šířící se od maďarských soudů.

I když v roce 2009 maďarský odvolací soud nároky stěžovatelů v kauze Horváth a Kiss zamítl, ve svém výroku zdůraznil, že je třeba zavést nový diagnostický systém, který zabrání segregovanému umisťování Romů do speciálních škol. Takový diagnostický systém by měl vycházet z „kulturního, jazykového a sociálního zázemí dítěte”.142 V roce 2010 Nejvyšší soud shledal „systémové chyby v diagnostickém systému, jež vedou k nesprávné diagnóze”, protože „zpracování adekvátní odborné zprávy. . . je povinností státu”. 143 V roce 2012, v reakci na kauzu Horváth a Kiss,144 maďarské ministerstvo pro lidské zdroje zahájilo evropskými penězi financovaný projekt s cílem připravit odborný diagnostický postup vhodný k testování a diagnostikování dětí s lehkým mentálním postižením.145 Tento projekt stále běží.

V době příprav nových diagnostických testů maďarská vláda oznámila, že „po výro-cích v kauze [Horváth a Kiss] byly přijaty významné novely zákonů, jež stanovily přísná kritéria pro posuzování dětí a stanovování charakteru obtíží dítěte tak, aby se ověřilo, zda jde skutečně o mentální problém”.146 Vláda v letech 2010 a 2013 dále posílila pojistky v rámci tehdejšího systému diagnostiky dětí s lehkým mentálním postižením. V legislativě se například objevil požadavek, aby dítě, u něhož nelze s určitostí prokázat lehké mentální postižení, musí být dále sledováno.147 V případě dětí znevýhodněných v několika oblastech (například i chudobou nebo nízkým dosaženým vzděláním rodičů) norma stanovila, že na diagnostickém procesu se bude účastnit i odborník na problematiku rovných příležitostí, který pomůže zajistit správnou diagnózu.148

Jednou z klíčových změn v maďarské politice vyplývající z rozsudku ESLP v kauze Horváth a Kiss je umožnění sběru etnicky členěných údajů. V červenci 2014 změnil maďarský parlament hlavní instrumenty školské legislativy a poskytl odborným komisím (které diagnostikují žáky se zdravotním postižením) mandát shromažďovat a v ústřední databázi poté zaznamenávat etnicky členěné údaje.149 Zdroje ministerstva pro lidské zdroje neformálně potvrdily, že tato databáze byla založena v reakci na výrok soudu v kauze Horváth a Kiss.150

Ne všechny nedávné politické změny v Maďarsku mají však svůj původ v rozhodnutích soudu ve Štrasburku. Není to ani tak, že by všechny změny měly pozitivní vliv na postup


romské desegregace ve vzdělávacím systému. Některé změny politiky v Maďarsku byly důsledkem desegregačního sporu před maďarskými soudy, známého jako kauza Nyíregyháza. Město Nyíregyháza je proslulé svými segregovanými školami. Mezi nimi byla i 13. škola na okraji města uprostřed sídliště obydleného převážně Romy.151

Na konci roku 2006 podala maďarská nevládní organizace Šance pro děti (CFCF) žalobu ve snaze docílit uzavření 13. Školy ve městě Nyíregyháza . Starostka města Lászlóné Csabai se v roce 2007 rozhodla školu uzavřít s tím, že soudní žaloba nadace Šance pro děti změnila její pohled na věc a rozhodování. „Jimi vedený soudní spor vše urychlil”, vysvětlila bývalá starostka.152 V dubnu roku 2007 město formálně rozhodlo o „zrušení základní školy č. 13”.153

Od začátku školního roku 2007/08 dojížděly děti autobusem do jiných škol ve městě.154 Bývalá segregovaná škola prošla rekonstrukcí za dvaadvacet milionů forintů a stalo se z ní společenské a kulturní centrum.155 Tři školní roky probíhaly beze změn, ale čtyři roky po uzavření 13. školy se místní politické prostředí změnilo.

Na podzim roku 2011, z iniciativy nově zvoleného starosty, se brány 13. školy znovu otevřely žákům. Vznikla v ní nová vzdělávací instituce, tentokrát řeckokatolická škola.156 Na jaře předchozího roku uzavřely město a řeckokatolická církev několik dohod, na jejichž základě město bezplatně pronajalo tyto prostory církvi a zavázalo se k dodatečným každo-ročním finančním alokacím.157 Město navíc zrušilo bezplatně poskytovaný školní autobus svážející bývalé žáky 13. školy. Jako náhradu město slíbilo hradit 30 procent ceny měsíční průkazky na veřejnou autobusovou dopravu.158

V roce 2011 podala nadace Šance pro děti novou veřejnou žalobu (kauza známá jako Nyíregyháza II) s cílem dosáhnut uzavření náboženské školy. Když se tato původně místní desegregační kauza začala prolínat se změnami v celostátní vzdělávací politice, brzy nabyla na národním významu. Začátkem března 2013 schválil maďarský parlament novelu maďar-ské ústavy159 a změna se promítla do ustanovení o podpoře „rovných příležitostí”, které nově stanovuje „rovné příležitosti” a „sociální vyrovnání”.160 Mnozí pozorovatelé argumen-tovali, že „sociální vyrovnání” cílí na opětovnou legalizaci segregace romských žáků. „Toto je poprvé v historii maďarského ústavního systému, kdy si vláda pohrává se základním právem s jasným úmyslem umožnit nezákonnou segregaci”, varoval předseda Maďarské unie občanských svobod.161

Současný maďarský ministr pro lidské zdroje Zoltán Balog myšlenku sociálního vyrovnávání prosazoval a nabídl, že jménem řeckokatolické školy vystoupí jako svědek ve sporu Nyíregyháza II. Ministerstvo pro lidské zdroje v tiskové zprávě uvedlo následující: „My... podporujeme veškeré instituce, které umožňují studentům ze znevýhodňujícího prostředí překlenout propast chybějícího vzdělání, i když se bude jednat o instituce vzdělávající pouze romské děti”.162 Ve skutečnosti se ministr Balog snažil jít ještě dál a prosadit koncepci sociálního vyrovnávání i mimo vzdělávací politiku. Navrhl novelizaci maďarského zákona o rovném zacházení tak, aby takový systém explicitně umožnil. Krátce


předtím, než došlo na svědeckou výpověď ve sporu Nyíregyháza II, ministr Balog nabídl, že navrhovanou novelu zákona o rovném zacházení stáhne, pokud Šance pro děti stáhne svoji žalobu v kauze Nyíregyháza .163 Představenstvo nadace Šance pro děti o tomto návrhu hlasovalo a nabídku na takovéto urovnání sporu odmítlo.164

Hrozba novely zákona o rovném zacházení se tudíž nenaplnila.165 V únoru 2014 soud první instance rozhodl ve prospěch nadace Šance pro děti. Důležitý je výrok soudu, že ani právní úprava vzdělávání, ani antidiskriminační legislativa „neumožňují vyrovnávací vzdělávání v samostatných třídách nebo oddělených školních budovách”.166 Odvolací soud v listopadu 2014 potvrdil rozsudek soudu nižšího stupně. V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu ministr Balog opět naznačil, že antidiskriminační legislativa by se měla změnit.

Ne všechny politické změny, které se uskuteční nebo zvažují v důsledku strategic-kých soudních sporů, jsou pozitivní. Kauza Nyíregyháza jasně ukázala, že se státní správa snaží uzákonit takové zásady politiky, které pod hlavičkou „vyrovnávání” opět povedou k segregaci romských žáků. Až doposavad se maďarské soudy bránily těmto prokazatelně diskriminačním politickým změnám. Jak však jeden romský aktivista podporující kauzu Nyíregyháza uvedl, bez sporu Nyíregyháza II by „se tyto věci děly skrytě”.167

C. Dopad na vzdělávací praxi

Důležité změny ve vzdělávací politice vyplývající ze strategických soudních sporů – pro-gresivní nebo regresivní – existují hlavně na papíře. To, co opravdu ovlivní životy žáků a studentů, jsou změny, které se promítnou do pozměněných vzdělávacích postupů. Změny, ke kterým došlo a dochází po rozsudcích na podporu rovného přístupu Romů ke vzdě-lávání Romů, je těžké odhadnout, neboť jsme stále v procesu jejich formování. I když je na celkové hodnocení dopadu těchto rozsudků asi příliš brzo, je alespoň možné si udělat prvotní názor, a to mimo jiné prostřednictvím zkoumání údajů o umisťování romských žáků do vzdělávacích institucí v České republice, Řecku a Maďarsku.


„[M]áme deset tisíc protiprávně umístěných romských dětí. . . dětem, které jsou tam nespravedlivě, kdosi jim zamezil v rozletu, sebral jim příležitosti, ukradl jim šanci na život! Kdo jim to teď vrátí? Kdo tuto nespravedlnost napraví?!”168

– romská aktivistka Edita Stejskalová

V období po rozsudku ESLP v kauze D.H. často slýcháme jednu jedinou větu, jež shrnuje dopad tohoto soudního výroku: „nic se nezměnilo”. Bývalé zvláštní školy zanikly pouze


v tom smyslu, že byly v roce 2005 přejmenovány.169 Dostupné údaje i nadále ukazují zará-žející disproporce v zastoupení romských a neromských dětí ve speciálním vzdělávání: v roce 2013 byla čtvrtina odděleně vzdělávaných dětí romského původu.170 Partneři, se kterými byly na toto téma v ČR vedeny rozhovory – včetně stěžovatelů v kauze D.H. a představitelů občanské společnosti – uvádějí, že ke změnám nedošlo nebo byly neade-kvátní.171 Od roku 2007 vydal Úřad veřejného ochránce práv dvě formální stanoviska, ve kterých označil přetrvávající praxi ve vzdělávacím systému za diskriminační.172 Rada Evropy nadále sleduje naplňování rozsudku v rámci rozšířeného monitorování.173 Nedávno zahájila Evropská komise řízení pro porušení povinnosti proti českému státu kvůli jeho pokračující diskriminaci Romů ve speciálním vzdělávání.174

Dá se říci, že kauza D.H. nedokázala ovlivnit poskytování vzdělání romským dětem? Ve chvíli, kdy procento romských dětí mezi žáky, kteří se vzdělávají ve stejném režimu jako děti lehce mentálně postižené (v závislosti na dostupnosti a zdroji dat je to v rozmezí od 26 do 35 procent)175 vůbec neodpovídá procentnímu zastoupení Romů v české populaci (mezi 1.4 a 2.8 procenty),176 není slovo „úspěch” pro popis dopadu kauzy D.H. příliš na místě. Na druhou stranu, pokud řekneme, že „se nic nezměnilo”, budeme přehánět. Současná situace a vývoj totiž naznačují, i když velmi opatrně, že se praxe disproporčního umisťování Romů do programů pro lehce mentálně postižené děti mění k lepšímu.

Pokud budeme vycházet z oficiálních údajů českých ústředních orgánů z let 1986 až 1991, tedy v době, kdy byly údaje o počtech „Cikánů” ve zvláštních školách k dispozici, Romové v tomto pětiletém období představovali relativně konzistentně kolem 40 procent žáků ve zvláštních školách.177 V roce 2009 odhalila vládou zadaná studie všech základ-ních škol, že 35 procent romských dětí se vzdělává podle vzdělávacích programů pro děti s lehkým mentálním postižením.178 V roce 2012 zjistil český veřejný ochránce práv (jeho Úřad vycházel z menšího vzorku respondentů), že Romové představují 32 až 35 procent žáků sledovaných bývalých zvláštních škol.179 Jiný zdroj, tentokrát Česká školní inspekce, zjistila, že podíl romských žáků vzdělávajících se podle osnov pro žáky s lehkým mentálním postižením byl v roce 2009 na 35 procentech (na základě údajů z podmnožiny bývalých zvláštních škol), přibližně 26 procent v roce 2011 (na základě údajů sledovaného vzorku bývalých zvláštních škol) a přibližně 28 procent v roce 2013 (na základě údajů ze škol s nejméně pěti žáky s diagnózou lehkého mentálního postižení).180

I když jsou tyto údaje nerovnoměrné a neúplné, nejsou nijak příznivé. I tak jsou zde tři proměnné – přímo i nepřímo propojené s kauzou D.H. a souvisejícími advokač-ními aktivitami – jež naznačují, že trend umisťování romských dětí do škol s výukovými programy pro žáky s lehkým mentálním postižením vykazuje určitý pokles. Jak je zřejmé z dalšího vývoje po výroku soudu v kauze D.H., tento pokles však ani tak snahou o odstra-ňování veškerých důvodů pro segregaci ve školství, ale spíše opakovaným potvrzováním zdravotního postižení jako důvodu pro segregaci.


Jako první krok přijala česká vláda některá opatření ke snížení výše vedené dispro-porce. Česká školní inspekce v roce 2009 zjistila, že Romové bez diagnózy mentálního postižení představují čtvrtinu žáků umístěných v bývalých zvláštních školách, praxi kri-tizovala a upozornila, že dané školy by mohly být za tuto praxi pokutovány. Na počátku roku 2010 vyzvala ministryně školství všechny školy, aby zajistily, že podle osnov pro žáky s mentálním postižením budou vzdělávat pouze ty děti, které byly skutečně s takovým postižením diagnostikovány. Ministerská vyhláška navíc v roce 2011 stanovila, že děti bez mentálního postižení nemohou být vzdělávány, jakoby postižené byly.

Na schůzce představitelů ministerstva školství s terénním týmem OBSE v roce 2012 úředníci ministerstva oznámili, že kauza D.H. zkomplikovala umisťování dětí mimo hlavní proud vzdělávání a že špatné školní výsledky k umístění dítěte do speciálního vzdělávání již nestačí.181 Na podporu ministerského tvrzení máme i dostupné údaje – v roce 2012 profesní sdružení poradenských center oznámilo, že „Počty žáků přijímaných do základních škol praktických po roce 2009 se výrazně snižují, zařazovány jsou pouze děti s prokazatelně diagnostikovanou mentální retardací”.182

Zdá se také, že rozsudek v kauze D.H. a následné změny měly dopad na diagnos-tickou praxi. Je jisté, že nové diagnostické standardy, včetně požadavku opakovaného každoročního testování, měly dopad na poradny.183 Někteří partneři potvrdili, že poradny zmírnily svou praxi doporučování romských dětí do škol pro žáky s lehkým mentálním postižením. Matka jednoho stěžovatele v kauze D.H. uvedla, že poradenská centra jsou nyní „opatrnější, méně často inklinují k rychlým závěrům a nedoporučují již v podstatě okamžitě nástup dítěte do základní školy praktické”.184 „[Poradny] si nedovolí jen tak dát někomu LMP [diagnózu lehkého mentálního postižení]”, řekla Romka, která si přála zůstat v anonymitě. „Pokud by se ukázalo, že nějaké dítě bylo nesprávně zařazeno, tak se bojí, že tu bude další D.H.”.185

Dokonce i odpůrci rozsudku v kauze D.H. museli připustit, že kauza změnila dia-gnostický proces. Jiří Pilař, který stojí v čele sdružení speciálních pedagogů a je jedním z vůdců protimobilizace, řekl, že „jeden z negativních výsledků tohoto rozsudku je, že se pracovníci poraden se bojí doporučovat děti do základních škol praktických. Takže i děti, které . . . jsou 10, 11 [bodů] pod normou jsou umisťovány do běžné školy, ovšem situace je taková, že tam učitelé [s takovým dítětem] neumějí pracovat”.186 Další z odpůrců na půdě Senátu poznamenal, že pod tlakem politiky zaměřené na odstranění základních škol praktických „přestaly pedagogicko-psychologické poradny zařazovat žáky s hraničním IQ do základních škol praktických”.187

Údaje státní správy pravděpodobně signalizují, že v poslední době je s lehkým mentálním postižením diagnostikováno méně Romů, ať už v důsledku jednotlivých dia-gnostických postupů, různých testů, nebo z jiného důvodu. V letech 2009–2010 Romové představovali 23 procent osob diagnostikovaných s lehkým mentálním postižením, o dva roky později údaje z relativně srovnatelného vzorku vykazovaly pouhých 13 procent.188 I


u neromských dětí došlo ke snížení počtu diagnóz lehkého mentálního postižení, i když pokles nebyl tak zásadní.189

I okolnosti informovaného souhlasu se v přímé reakci na výrok soudu v kauze D.H. změnily. Zdá se, že poradny jsou nyní daleko otevřenější debatě s rodiči. „Informovaný sou-hlas – dříve to bylo jen pár řádek na papíře, nevěnovali jsme tomu moc velkou pozornost”, řekl ředitel jedné z poraden.190 Matka jednoho ze stěžovatelů v kauze D.H., jenž byla před i po rozsudku v kauze D.H. klientkou jednoho poradenského centra, které jí doporučovalo další směřování jejích dětí, k tomu podotkla:

Dnes [poradny] skutečně oceňují roli rodiče, který se účastní všech schůzek a testo-vání. Napřed pracují s dítětem a pak s rodičem. Odborníci rodičům řeknou, co si o dítěti myslí, jaký z něj mají pocit …[S]ám rodič se potom musí rozhodnout, zda dítě zůstane v běžné škole nebo přestoupí do praktické školy. V tomto ohledu rozsudek v kauze D.H. určitě ovlivnil, jak nyní [poradny] pracují.191

Z údajů vlády vyplývá, že v letech 2008 až 2013 počet žáků s lehkým mentálním postižením integrovaných do hlavního proudu vzrostl ze 782 na téměř 1300, ačkoli není jasné, kolik z nich byli Romové.192 Jeden ředitel poradenského centra také poznamenal, že „[základní školy praktické] dnes mají mnohem méně žáků . . . [žáci] se integrují do základních [škol]”.193

Ke změnám však dochází pouze částečně a jsou velmi křehké. Nejdůležitější je, že máme děti, které by před rokem 2007 skončily v praktické škole a nyní jsou v mainstre-amových školách”, řekl Martin Šimáček, úředník zodpovědný za Vládní strategii pro boj proti sociálnímu vyloučení, který usiloval o legislativní zákaz základních škol praktických. „Nyní, v roce 2014, rozhodně nejsme ve stejné situaci, jako v roce 2007”.194 Statistiky však zůstávají i nadále alarmující. Odpověď bývalého náměstka ministra školství Jiřího Nantla na otázku vlády k údajům o počtech romských dětí je dobrou ilustrací toho, co vše je ještě třeba udělat: „Jak můžeme polemizovat, jestli to je 33, nebo 28 procent nebo 25? Řekneme, že je [Romů] 1,5 procenta populace, takže stále je to nějak moc”.195

Je také důležité si uvědomit, že k úplnému vykonání rozsudku v kauze D.H. ještě zdaleka nedošlo a jeho plné důsledky tudíž nejsou ani zdaleka jasné. Například nevíme, zda romské děti, které uniknou zařazení do speciálního vzdělávání, skutečně dostanou lepší vzdělání. Amnesty International nedávno oznámila, že „v současné době jsou děti umísťo-vány do čistě romských tříd nebo se vzdělávají podle omezených „praktických” osnov ve školách, jež samy sebe označují za běžné základní školy”.196 Z vyjádření romské aktivistky Jolany Šmarhovyčové o tom, že „segregace přetrvává, pouze se děje v jiné formě”, plyne něco hodně podobného, zatímco jiná romská aktivistka se domnívá, že D.H. „způsobil nárůst počtu segregovaných škol”.197 Velmi bychom potřebovali údaje o tom, co se děje


s dětmi, které přestoupí ze speciálního vzdělávání na běžné základní školy. Je možné, že segregace dětí s lehkým mentálním postižením se ještě hlouběji ukotvila tím, že se začalo rozlišovat mezi rasovými/etnickými důvody a zdravotními důvody segregace a že segregace na bázi zdravotní zůstala netknutá.

2. Řecko

I když dopad rozsudků ESLP v kauzách vzdělávání romských dětí v Řecku na jejich docházku do škol není znám, máme alespoň hmatatelné důkazy o jimi motivovaných změnách ve městech Sofades a Aspropyrgos. Ve městě Sofades bylo na podzim roku 2013 sedm stěžovatelů v kauze Lavida přeloženo ze segregované 4. školy na dvě mainstreamové školy v okolí.198 Na jaře roku 2014, ještě před zrušením čistě romské 12. školy, úřady ofi-ciálně převedly 50 romských stěžovatelů školního věku v kauze Sampani do mainstreamové 11. školy.199 Celkem tedy bylo před začátkem školního roku 2014/2015 na mainstreamové školy převedeno 64 žáků výše uvedené výhradně romské školy.200

Není však nijak zaručeno, že převedení žáci budou do nové nesegregované školy docházet. V Aspropyrgu například formální převedení žáků, jež se uskutečnilo nikoli na začátku, ale těsně před koncem školního roku, nepřivedlo do školních lavic 11. školy ve školním roce 2013/2014 ani jednoho ze stěžovatelů.201 Žáci, kteří nepatřili mezi stěžova-tele, se rozhodli stejně a v docházce ve školním roce 2014/2013 pokračovali na 12. škole.202 Po zrušení aspropyrgoské 12. školy v létě 2014 začalo do mainstreamové 11. školy docházet 20 ze 64 zapsaných dětí. Potenciálních romských žáků ve městě bylo však přes sto.203 I když rozsudky v kauzách vzdělávání romských dětí v Řecku vedly k určitému pokroku, není jasné, zda šlo o pokrok trvalý, nebo jen o několik dočasných kroků bez šance trvalejšího dopadu.

3. Maďarsko

Dopad kauzy Horváth a Kiss na politiku umisťování dětí do vzdělávacích zařízení nelze vystopovat. Mezi roky 2003 a 2012 zaznamenala maďarská vláda pokles (z 2,1 procenta na 1,5 procenta) podílu dětí s lehkým mentálním postižením v celkové populaci žáků.204 Zda se na tomto poklesu nějak podíleli i romští žáci není známo, protože Maďarsko až do poloviny roku 2014 oficiální sběr etnicky členěných dat neprovádělo. Není tajemstvím, že je obecně obtížné vysledovat příčiny změn a odhalit, zda měly kořeny ve strategické litigaci či ne. V Maďarsku je to skoro nemožné, protože kauza Horváth a Kiss zde probíhala v době, kdy se zavádělo několik legislativních změn a ESLP rozhodl až v roce 2013, což znamená, že téměř všechny snahy o jeho provádění jsou stále v počátcích.

Na posouzení vlivu probíhajícího sporu známého jako kauza Nyíregyháza na umístění Romů z řeckokatolické školy do integrovaných škol v okolí si také budeme muset počkat.


Poté, co byla škola v minulosti poprvé uzavřena (v roce 2007), přijalo šest „výběrových” mainstreamových škol ve městě 85 bývalých žáků této segregované školy na předměstí.205 Po otevření řeckokatolické školy „sem své děti umisťuje stále více rodičů”.206 (Některé důvody rozebíráme níže v této zprávě, a to v části věnované romské mobilizaci.) V současné době je zapsáno téměř 70 žáků.207 Výrok soudu z listopadu 2014, pokud se proti němu někdo neodvolá, by znamenal, že škola nebude ve školním roce 2015/2016 přijímat žádné nové žáky.

D. Změny v ESLP v důsledku rozsudků208

Strategická litigace není myšlena pouze jako nástroj ke změně situace stěžovatelů, ale měla by mít i vliv na širší celospolečenské změny. Strategická litigace může ovlivnit i samotné soudy, což se projeví při bližším zkoumání vlivu romských „vzdělávacích” kauz na samotný Evropský soud pro lidská práva.

Dne 13. listopadu 2007, osmnáct romských dětí dosáhlo motivujícího výroku, jenž se stal spouštěčem kauzy D.H. „soudního výroku, že vzdělávání Romů v nejméně jedné zemi představovalo protiprávní rasovou diskriminaci”.209 V kauze DH a brzy poté v pěti dalších rozsudcích v kauzách přístupu Romů ke vzdělání ESLP ukázal, po padesáti letech omezené ochrany před rasovou diskriminací, že je připraven chránit oběti rasové diskrimi-nace. Rozsudky – D.H., Sampanis, Oršuš (není v této studii analyzován), Sampani, Lavida, a Horváth a Kiss – se vzájemně doplňovaly a posilovaly a posouvaly vpřed protidiskrimi-nační principy a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

Až do roku 2007 žádný soud v Evropě neshledal celý vzdělávací systém vinným z diskriminace Romů.210 Nebylo vůbec jisté, že tak ESLP učiní, neboť jeho historie ochrany obětí rasové diskriminace byla téměř mizivá. Po celých padesát let211 ESLP nedošel k závěru, že dochází k porušování článku 14 na základě rasy.212 „Bude–li neinformovaný pozorovatel procházet anály Soudu, může si snadno udělat závěr, že demokratická Evropa byla po celých padesát let zproštěna jakýchkoli podezření z rasismu”, řekl k tomu v roce 2002 bývalý soudce ESLP Giovanni Bonello.213

Ledy se hnuly až v letech 2004 až 2005 s prvními výroky ESLP o porušování článku 14 na základě rasy. Stále se však jednalo o několik málo kauz v oblasti trestní justice a policejní práce.214 Nepříznivý rozsudek ESLP v kauze D.H. v roce 2006 navíc naznačil, že ochrana proti rasové diskriminaci je striktně omezená a nebude se vztahovat na instituce a systémy, které sice rozdílně přistupují k různým skupinám, ale nelze prokázat, že se na ně specificky zaměřují. „Omezení článku 14 pouze na ochranu v těch několika vzácných případech, kdy je diskriminační úmysl prokazatelný, by institut ochrany změnilo na bez-zubý nástroj”, varoval právní zástupce stěžovatelů ve své žádosti o slyšení před velkým Senátem.215 Bylo velmi nepravděpodobné, že Velký senát kauzu vůbec bude posuzovat. V


té době bylo odmítáno 39 ze 40 stěžovatelů.216 Nebylo navíc vůbec dáno, že Velký senát, pokud kauzu přijme, poprvé ve své historii shledá rasovou diskriminaci v přístupu ke vzdělávání. I tak měly strategické litigace zdokumentované v této zprávě významný vliv nejenom na ESLP samotný, ale potažmo i na evropský přístup k lidským právům. Jejich dopad je patrný zejména v judikatuře, která posílila ochranu proti rasové diskriminaci a rozšířila vnímání fenoménu rasové diskriminace Soudem pro lidská práva.

1. Posílení ochrany proti rasové diskriminaci

Rozhodnutí ESLP v kauze D.H. a jiných kauzách v kontextu vzdělávání romských žáků umožnily skutečnou (ne teoretickou nebo iluzorní) ochranu před rasovou diskriminací zakotvenou v Úmluvě.217 Poté, co Velký senát vynesl rozsudek v kauze D.H., ESLP v následujících šesti letech odmítl rasovou diskriminaci v přístupu ke vzdělávání v dalších šesti kauzách. V roce 2007 Velký senát v kauze D.H. většinou hlasů rozhodl, že český vzdělávací systém, jakkoli se navenek prezentuje jako neutrální, diskriminuje Romy.218 V roce 2008 rozhodl Velký senát ESLP jednohlasně, že Řecko porušilo zákaz diskriminace ve spojení s právem na vzdělání skupiny romských stěžovatelů a že jejich následné převe-dení do oddělených tříd bylo diskriminační.219 V roce 2010, shledal Velký senát ESLP v kauze Oršuš (devíti hlasy proti osmi), Chorvatsko vinným z umisťování romských dětí do oddělených tříd z důvodu nedostatečné znalosti chorvatštiny a z nedostatečné snahy zajistit jejich následnou integraci do smíšených tříd.220 V letech 2012 až 2013 Velký senát ESLP jednomyslně shledal, v kauzách Sampani a Lavida, provozování výlučně romských škol ve dvou řeckých městech jako diskriminační.221 V roce 2013, Velký senát ESLP jednomyslně rozhodl v kauze Horváth a Kiss a dovodil, že maďarský vzdělávací systém, jakkoli se prezen-tuje jako neutrální, Romy diskriminuje.222 Rozsudky významně posílily v minulosti spíše skrovnou ochranu proti rasové diskriminaci. Nejen, že ESLP shledal čtyři evropské země odpovědnými za diskriminaci ve vzdělávání, ale rozsudky také odsoudily různé formy dis-kriminace. Ani segregace do oddělených vzdělávacích zařízení, jako jsou oddělené učebny a školy, ani celostátní navenek neutrálně se tvářící systémy mající různý dopad na různé skupiny lidí již nebudou imunní vůči dosahu Soudu pro lidská práva.

2. Rozšiřující se antidiskriminační judikatura ESLP

Rozsudky v kauzách v kontextu vzdělávání romských žáků posílily a revolučním způso-bem posunuly přístup ESLP k nepřímé diskriminaci, statistickým údajům a pozitivním závazkům států zabránit diskriminaci. Tyto rozsudky přiblížily ESLP k modelu skutečné rovnosti, přiznaly Romům zvláštní zákonnou ochranu a podpořily jeho ochotu rozšířit ochranu nad rámec jednotlivých stěžovatelů tak, aby se dotkla celých komunit.

Rozsudek v kauze D.H., oslavovaný jako historický a průlomový,223 vyniká dokonce i mezi téměř dvaceti tisíci rozsudky ESLP od roku 1953.224 Jeden bývalý soudce ESLP


vysvětlil, že v kontextu judikatury ESLP a článku 14 se jedná o opravdu „přelomové roz-hodnutí”, a to z pěti důvodů.225 Podle slov bývalého soudce byla kauza D.H. precedenční, protože potvrdila, že etnická diskriminace je formou nespravedlivé rasové diskriminace, jež vyžaduje „zvláštní bdělost a reakci ze strany státních orgánů”226 a prokázala, že Romové jsou specifická znevýhodněná a zranitelná menšina „vyžadující zvláštní obezřetnost”.227 Kauza D.H. byla důležitá i proto, že se ukázalo, že když má navenek neutrální právní úprava nepřiměřeně nepříznivý dopad na určitou skupinu, zkoumání jednotlivých případů není nutné228. „To samo o sobě vyvolalo zuřivý odpor nejméně jednoho soudce”, vzpomíná bývalý soudce, „protože to byl úplně nový přístup, nehledalo se porušování práv jednot-livce, ale porušování dopadající na komunitu obecně”.229 Rozsudek v kauze D.H. rovněž potvrdil že ESLP bude chránit oběti nepřímé diskriminace tím, že uzná skutečnost, že navenek neutrální politika s nepřiměřeně nepříznivým dopadem na určitou skupinu může být diskriminační, i když nebude specificky zaměřena na danou skupinu.230 Jeden z býva-lých soudců rovněž prohlásil, že kauza D.H. má i dalekosáhlejší dopad v tom smyslu, že potvrzuje tezi, že „diskriminací může být i stejný přístup k lidem rozdílným stejně jako je diskriminaci rozdílný přístup k lidem stejným”.231 Podle bývalého soudce byla posledním důležitým faktorem „role statistik v případě, že jsou [tak] jasné a vypovídající jako v tomto případě. Myslím si, že toto byl určitě první rozsudek, jenž byl do značné míry postaven na statistických důkazech”.232

S rozsudkem v kauze D.H. začaly principy posuzování diskriminace Evropským soudem pro lidská práva konečně připomínat přístup ostatních evropských institucí.233 Skutečnost, že ESLP otevřeně přijal myšlenku nepřímé diskriminace i uznání Romů jako zvláštní skupiny hodné zvláštní pozornosti potvrdily posun směrem k modelu skutečné rovnosti.234 Protože český vzdělávací systém diskriminoval širší romskou komunitu, ochrana ESLP mohla jít nad rámec jednotlivých žadatelů.235

Pozdější rozsudky v romských kauzách nejenom staví na kauze D.H. a podporují se i vzájemně, ale rovněž posilují judikaturu ESLP, zejména v oblasti opravných prostředků a silnějšího tlaku na desegregaci. Soudní dvůr obecně velmi nerad určuje žalované straně, jaká konkrétní nápravná opatření by měla přijmout. V kauze Sampani to však udělal a navrhl, že Řecko by mělo převést romské stěžovatele do nesegregovaných škol.236 V pozděj-ším rozsudku v kauze Horváth a Kiss šel ESLP ještě dále a prohlásil, že stát má „pozitivní povinnost” neopakovat diskriminaci v přístupu ke vzdělání, k níž docházelo v minulosti.237 V kauze Lavida ESLP zjistil, že došlo k porušení Úmluvy, protože řecký stát, vědom si pokračující segregace ve vzdělávání, „rozhodl proti účinným opatřením proti segregaci”.238

Rozsudky tedy naznačují, že diskriminace ve vzdělávání, ke které v minulosti dochá-zelo, klade na státy povinnost zabraňovat takové diskriminaci v budoucnosti a že situace, kdy je si stát vědom probíhající segregace a přesto „rozhodne proti” účinným opatřením na její ukončení, může být pohnán k odpovědnosti.


Takováto rozhodnutí, jež vycházejí z pochopení celé šíře diskriminace a trvají na povinnosti států diskriminaci napravit a zabraňovat jí, by byly v minulosti nemyslitelné. Jedním ze zcela zjevných dopadů strategických litigací v romských kauzách byla právě změna přístupu samotného Evropského soudu pro lidská práva.

5 5

IV. Změna agendy: mobilizace podporovatelů a odpůrců a povědomí o právech

Hodnocení dopadů strategické litigace by se nemělo omezit na změny zásad politiky či praxe nebo dokonce jen na změny v soudnictví. Tyto změny jsou jistým způsobem jen nutnými prekurzory důležitějších změn v lidských životech.

Jak se ale dozvíme v této kapitole, cesta od změny politiky a praxe ke zlepšení kaž-dodenního života jednotlivce jen zřídka vede přímo. Do hry vstupuje mezičlánek, a tím je implementace – tedy provádění rozsudků a reakce politiků, státních institucí i obyčejných lidí. Mobilizace podporovatelů a odpůrců rozsudku a jeho provádění mohou být úplně stejně důležité jako samotný rozsudek.

Je-li strategická litigace velmi úspěšná, stává se součástí opakujícího se cyklu. Může být tedy podněcována povědomím o právech a mobilizací jednotlivce nebo skupiny, kteří jsou vystaveni nespravedlivému zacházení. Vede-li soudní spor k vynesení rozsudku a jeho implementaci, může povzbudit a dále mobilizovat skupinu nebo jednotlivce. A úspěch u soudu může podpořit vyšší povědomí o právech, což na druhou stranu podnítí další soudní spory a celý cyklus se tak opakuje. V této kapitole se díváme na konkrétní aspekty cyklu strategické litigace, pozornost věnujeme zejména tomu, jak na jednotlivé rozsudky reagovali sami Romové, mobilizaci podporovatelů a odpůrců uvedených rozsudků a odporu, který se vůči rozsudkům zvedl. Na závěr zvažujeme změny v povědomí o právech a vyhlídky na pokračování těchto změn.

5 6 Z M Ě N A A G E N D Y

A. Reakce Romů

„Bylo by moc dobré, kdyby si Romové mohli řídit svůj osud sami”.239

—Romský respondent

„Kdo šel k soudu? Byl to [stěžovatel] nebo [právní zástupce]? Myslím, že k soudu šel [právní zástupce], který se snažil na tento problém upozornit. Jsme to my, kdo chodí k soudu? Má to dopad na nás, ochránce romských práv? Nebo je to pro všechny ostatní?”240

—většinový respondent

„Desegregace vzdělávání ve střední a východní Evropě záleží zejména na Romech, kteří se také musí postavit do čela této iniciativy”, napsali Ivan Ivanov a James A. Goldston, romský a neromský právní zástupce, kteří pracovali na kauze D.H.241 Do strategické liti-gace řešící segregaci romských škol se zapojili ve všech třech zemích romští stěžovatelé, právní zástupci, přední osobnosti zástupci občanské společnosti, zaměstnanci nevládních organizací i vládní úředníci, a to dokonce ještě před tím, než byla podána žaloba. Jejich mobilizace a obhajoba věci pomáhaly iniciovat soudní řízení. Je ale nutné poznamenat, že informací, která se ve výzkumu prováděném pro tuto studii neustále objevovala, bylo, že Romové nejsou v debatě o litigaci a zavádění jejích výsledků do praxe dostatečně zastoupeni (zejména v České republice a Řecku).

V Maďarsku hráli romští advokáti významnou a zásadní roli při vyjednávání s mini-sterstvem pro lidské zdroje. V České republice a Řecku se Romové do debaty o kauzách na vyšší úrovni ale obecně zapojují jen zřídka. Mnoho českých romských aktivistů, kteří byli dotazováni v rámci této studie, uvádělo, že Romové v zápase o desegregaci škol chybí, nebo jsou zastoupeni jen nedostatečně. Romská aktivistka Edita Stejskalová, která od počátku sledovala provádění rozsudku v kauze D.H., uvedla: „Sleduji neuvěřitelný úbytek Romů, ať už v pracovních monitorovacích skupinách, ale i na různých setkáních formál-nějšího charakteru k tématu [provádění rozsudku v kauze D.H.] . . . Ale to nezrcadlí jen to, jak vypadají diskuse na národní úrovni, ale i uvnitř třetího sektoru”.242 Další romští aktivisté to potvrzují. Organizátorka z romské komunity Magdaléna Karvayová zjistila, že „v řídících výborech, pracovních skupinách, . . . rozhodovacích výborech je velmi málo Romů”.243 Romská aktivistka Martina Horváthová žádala o: „prostor pro větší participaci Romů”.244 Jako osoby diskriminaci přímo vystavené by právě Romové měli mít možnost měnit vzdělávací systém,245 říká další romská aktivistka Jolana Šmarhovyčová.

V Řecku byli ve vztahu ke zkoumaným rozsudkům nejaktivnější lídři romských komunit v Sofadesu a Aspropyrgu. Přesto ale nebyli stěžovatelé ani vedoucí představitelé komunit na neformální mnohostranná jednání na ministerstvu školství, na kterých se probírala implementace rozsudků ESLP v Řecku, zpravidla zváni.246 Několik dotazovaných


uvedlo, že chybí mobilizace Romů jako taková. Jeden romský právní zástupce řekl, že v celé zemi ví jen o dalších dvou právnících romského původu.247 „Romská komunita nebyla v minulosti příliš aktivní”, řekla bývalá úřednice na ministerstvu školství Thalia Dragona, „díky práci mediátorů se to ale pomalu mění”.248 Eleni Tsetsekou z Rady Evropy si všimla, že se Romové v Řecku „příliš nestaví za svá práva”, a poznamenala, že „by od nich [Romů] očekávala, že se o ně budou zasazovat sami a nenechají to za sebe dělat někoho jiného”.249 Mezi překážkami, které jim v tom brání, uvedla strach a závislost na státu”.250

Zástupkyně Rady Evropy uvedla, že debata o kauzách týkajících se desegregace Romů je obecně debatou, „kterou vedou lidé neromského původu mluvící o Romech”.251 Byla toho názoru, že by organizace, jako je například Amnesty International, „měly navýšit počet Romů [mezi zaměstnanci]”.252 V Maďarsku je „debata na toto téma [desegregace ve vzdělávání] výrazně omezena na malou část budapešťské inteligence”, poznamenal Andras Biro, bývalý předseda rady Evropského centra pro práva Romů.253

Pokud aktivismus ze strany Romů chyběl v debatě o rozsudcích, postaral se o mobili-zaci místních obyvatel – i když se Romové možná překvapivě mobilizovali jak ve prospěch segregovaných a speciálních škol, tak i v odporu proti nim.

Romy vedené kampaně podporující desegregaci škol „zdola nahoru” začaly v uply-nulých letech získávat živnou půdu v České republice a řešily jevy, jako je například nedostatečná informovanost rodičů. Ve stávajícím českém vzdělávacím systému je infor-movanost zejména důležitá, neboť názvy škol nevypovídají o typu vzdělání, které poskytují, a „základní” škola tak může ve skutečnosti učit podle vzdělávacího plánu pro žáky s lehkým mentálním postižením. Romští aktivisté uváděli, že romští rodiče (a vlastně nikdo) nebyli vždy schopni rozdíl poznat.254 Tuto i další skutečnosti se snaží řešit informační kampaň „Mami, tati, já chci do školy”, vedená romskými aktivisty z české nevládní organizace Slovo 21.

Organizace Slovo 21 také pořádá po celé České republice workshopy, na kterých informuje romské rodiče o rozsudku v kauze D.H., rozdílech mezi běžnými a praktickými školami a možnostech, jak předcházet umisťování dětí do praktických škol, včetně nut-nosti souhlasu ze strany rodičů.255 Organizace Slovo 21 také vytvořila populární videoklip, v němž skupina mladých romských rapperů apeluje na romské rodiče, aby nebyli hloupí („Nebuď dilino”), odolali a neposílali své děti do základních škol praktických.256

Klip byl použit i v jiné Romy vedené kampani nazvané Projekt D.H., jež se snažila o desegregaci škol aktivitou iniciovanou zdola. Projekt vznikl jako reakce na zjištění, že „jen málo rodičů systematicky bojuje proti zakořeněné praxi, která segreguje jejich děti do praktických škol”.257 Projekt informoval rodiče o kauze D.H. a snažil se jim dodat sílu, aby bojovali za vzdělávání svých dětí v nesegregovaných běžných školách. „38 ze 44 rodičů nezapsalo [v první třídě] své dítě do segregované školy, a to je úspěch”, poznamenala rom-ská aktivistka podílející se na projektu.


Zdá se samozřejmé, že některé Romy mohou řízení cílící na rovný přístup ke vzdě-lávání povzbudit a mobilizovat je tak, aby podpořili výkon rozsudků. V České republice i v Maďarsku se ale někteří Romové ve skutečnosti zmobilizovali proti těmto rozsudkům a podporovali oddělené vzdělávání. Například poté, co český veřejný ochránce práv zajis-til shromažďování údajů o etnickém původu, podepsalo několik tisíc rodičů petici proti jejich shromažďování a proti rušení základních škol praktických. Vedoucí oddělení rovného zacházení z Úřadu veřejného ochránce práv uvedl, že několik romských rodičů „navštívilo i bývalého ombudsmana . . . [kterému] říkali: „My máme právo se rozhodnout, kam naše děti budou chodit”.258 V Maďarsku zástupci místní samosprávy romské menšiny během soudního sporu o legálnost existence segregované řeckokatolické školy ve městě Nyiregyháza svědčili pro jejich zachování”.259

Výzkum ve všech třech zemích navíc odhalil, že se někteří Romové rozhodují posílat své děti do segregovaných (speciálních nebo běžných) škol.

Matka stěžovatele v kauze D.H. v České republice, která chápala, jak negativně se na jejím synovi podepsala speciální výchova, se stále cítila nucena souhlasit s docházkou i dalšího ze svých synů (který ovšem v kauze nefiguroval) do speciální školy. Vysvětlovala to následovně: „V běžné škole se mu děti i učitel smáli, nikdo s ním nemluvil”. Při návštěvě poradny, kde syna testovali, jí psycholožka dala dvě možnosti: „Buď jsem ho [syna] mohla nechat v běžné škole, kde by se jeho psychický stav zhoršoval a časem by u syna došlo k výbuchu emocí a případně i k násilnému chování, nebo ho dát do praktické školy, kde by se cítil lépe”.260 Vybrala si druhou možnost a její případ není ojedinělý”.261

Romská matka, která v Maďarsku vzala svého syna z integrované školy ve městě a dala jej do řeckokatolické školy v romské osadě, vysvětlila svůj krok následovně: „Myslela jsem si, že můj syn znovu zůstane stranou kvůli svému romskému původu”.262 Chlapec říkal, že v integrované škole musel vždy sedět v poslední lavici, i když bylo vpředu místo, neměl žádné kamarády, ale teď „se kamarádí se všemi”.263 Další rodinný příslušník zmínil, že roli hrály i náklady. Kdyby dítě chodilo do školy ve městě, musela by rodina platit každý měsíc jízdenku pro dítě i rodiče, který by dítě do školy doprovázel.264 „Tady nechtějí peníze do třídního fondu [tj. měsíční finanční příspěvek od rodičů] jako ve městských školách, tady nemusíme platit za nic”, uvedla dále matka.265 Další rodinný příslušník dodal: „A děti jsou tady. Starají se o ně”.266

V Řecku se názory místních Romů na uzavření 12. segregované školy v Aspropyrgu lišily. „Proč nám zavíráte školu?” ptaly se dvě romské matky žáků, kteří v kauze nefiguro-valy, ředitele 12. školy v Aspropyrgu, když jej potkaly.267 Ředitel v rozhovoru uvedl: „Viděl jsem, že mnoho rodičů je frustrovaných, při mé poslední návštěvě v Sofosu [místo, kde žije romská komunita] mnohé děti kvůli zavření 12. školy plakaly.268 Obavy z uzavření 12. školy rezonovaly v mnoha rozhovorech o škole v Aspropyrgu téměř jednohlasně. Lidé se obávali, že uzavření 12. školy nepovede k integrovanému vzdělávání, ale k úplné absenci


vzdělávání. „Osobně se obávám, že děti, které přejdou do jiné školy, se stanou obětí šikany a rasistického chování, což je postupně odradí od chození do školy”, uvedl zastupující ředitel pro regionální vzdělávání – obava, kterou sdílel s mnoha ostatními dotazovanými.269

Mainstreamové270 školy pro Romy znamenají finanční náklady. Zápis do těchto škol s sebou obecně nese řadu překážek, a to včetně hrozby, že žáci nemusejí být přijati. Realitou pro romské děti se v těchto školách jeví být ostrakismus, šikanování a nepřátelské prostředí. Běžné školy, podle toho, kde se nacházejí, představují i další překážku – náklady a čas potřebné k dojíždění a oddělení od vlastního prostředí.271 Běžné školy také často vyžadují další finanční náklady, jako jsou příspěvky do třídních fondů.272

Segregované školy (bez ohledu na to, zda se jedná o běžné nebo speciální školy) na druhou stranu nabízejí kromě přívětivějšího prostředí i další výhody. Často se nacházejí v romských enklávách a odpadá tak problém s dojížděním. V České republice, kde speci-ální školy dostávají na každého žáka další příspěvek, některé školy „dělají nábor” romských žáků tak, že nabízejí zdarma pera, tužky a sešity.273 Výhody se prý pojily i se zapisováním žáků do řeckokatolické školy v Nyíregyháze – žákům prvních tříd škola slibovala celé balíčky výhod, spočívající například ve finanční podpoře na nákup knih a toaletní potřeby zdarma.274 Mnozí dotazovaní uváděli, že ve výlučně romských školách nezáleží na tom, zda jsou žáci chudí, v běžných školách to ale je považováno za ostudu.275

Vnímání výhod kvalitního vzdělání také navíc snižuje diskriminace Romů na pra-covním trhu.276 Mnozí Romové zpochybňují výhody vzdělávání v běžných školách, protože se jim kvůli společenským předsudkům stejně nedaří získat běžné zaměstnání. K času a omezeným zdrojům, které je nutné věnovat na vzdělání, se z pohledu Romů přidávají další problémy, které musí řešit – včetně nuceného vystěhování, odebírání dětí a jejich umísťo-vání do péče státu a zadlužení.277 Proto jsou tedy reakce Romů na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z mnoha důvodů tak složité a různorodé.

B. Dopad na mobilizaci

I když je do určité míry překvapivé, že se romští aktivisté postavili proti rozsudkům pod-porujícím desegregaci Romů, nepřekvapuje, že se Romové o rozsudky a jejich provádění zajímali – jsou totiž skupinou, které se nejvíce dotýkají. Romové ale jistě nejsou jediní, kdo se proti těmto rozsudkům a jejich provádění staví. V této kapitole zkoumáme mobilizaci v rámci občanské společnosti, národních organizací zaměřených na ochranu lidských práv i mezinárodních institucí.


1. Mobilizace v rámci občanské společnosti

„Chtěli jsme druhý rozsudek, protože jsme byli přesvědčeni, že se situace na základě pouhého jednoho rozsudku nezmění. A ukázalo se, že máme pravdu”.278

—Panayote Dimitras, řecký aktivista za práva Romů

„Každopádně [rozsudek D.H.] byl obrovský průlom a teď je tady X organizací, které plní tu funkci hlídacího psa, ...tlačí na stát a je to takové téma, kolem kterého se MŠMT dost pohybuje”.279

—Martina Horváthová, romská aktivistka v České republice

a) Obhajování tématu

Bezprostředně po vynesení rozsudků Evropským soudem pro lidská práva nebylo pro-sazování tohoto tématu domácími a mezinárodními nevládními organizacemi v žádné ze zkoumaných zemí tak výrazné, rozsáhlé a dlouhotrvající, jako v České republice po vynesení rozsudku v kauze D.H. V Řecku a Maďarsku využili právní zástupci stěžovatelů mezinárodní právní pomoc, například s podáními k Radě Evropy v souvislosti s provádě-ním rozsudků. Široce zastoupená podpora ze strany občanské společnosti přímo související s rozsudky byla ale vzácná.

V České republice byla jedním ze zřejmých dopadů strategické litigace podporující desegregaci Romů ve vzdělávání zvýšená podpora ze strany skupin v rámci občanské spo-lečnosti. „Kauza [D.H.] byla jistě průlomová a nyní tu máme X organizací, které fungují jako hlídací psi”, poznamenala romská aktivistka z české nevládní organizace Slovo 21 Martina Horváthová.280 Téměř okamžitě po vynesení rozsudku v kauze D.H. v listopadu 2007 se mobilizovalo deset, zejména domácích, nevládních organizací věnujících se romské otázce a lidským právům a vytvořily koalici nazvanou „Společně do školy”. Koalice měla „vyvíjet cílený tlak na české státní orgány, aby po vynesení rozsudku ESLP prosazovaly pří-slušné změny v českém vzdělávacím systému”.281 V prvních letech se koalice stala hlavním strážcem sledujícím provádění rozsudku v kauze D.H. na domácí úrovni a pravidelně se scházela k jednáním s ministerstvem školství.282

Postupem doby se koalice rozrostla na 17 členských organizací a její poslání se roz-šířilo, aby zahrnovalo i úsilí o prosazování inkluzívního vzdělávání.283 V roce 2012 koalice například zorganizovala po celé České republice sérii kulatých stolů na téma inkluzívního vzdělávání a v Senátu ČR proběhl seminář na stejné téma.284 Když ale na konci roku 2012 a začátku 2013 dosáhl odpor v České republice svého maxima, koalice byla rozpuštěna, údajně z důvodu nedostatečných finančních prostředků a odlišnosti názorů na její poslání. Několik bývalých členů koalice, jako například Evropské centrum pro práva Romů (zastu-


pující stěžovatele v kauze D.H.) a Slovo 21 (česká nevládní organizace věnující se problé-mům Romů a imigrantů), ale provádění rozsudku v kauze D.H. nadále sleduje.

Výsledky dosažené při strategické litigaci nemusí být přínosem jen pro stěžovatele, ale i pro členy dotčených skupin, nevládní organizace, které s nimi pracují, a případně i nevládní organizace věnující se souvisejícím tématům. To jsme viděli i v kauze D.H., kdy se kolem rozsudku sjednotily nevládní organizace a dárci podporující inkluzívní vzdělávání nejen pro Romy, ale i pro další skupiny. Jednu z těchto nevládních organizací nazvanou ČOSIV založila bývalá náměstkyně ministra školství Klára Laurenčíková, která za svého působení na ministerstvu razila cestu dodatkům k legislativě inspirovaným kauzou D.H. Několik skupin využilo kauzu D.H. při vyjednávání o širším přístupu ke vzdělávání, a to zejména pro děti s fyzickým nebo těžkým mentálním postižením.

Punc mobilizaci v kauze D.H. dodala mezinárodní podpora, zejména žádosti směřo-vané na Radu Evropy a Evropskou komisi, aby na stát více tlačily. V čele těchto snah stáli zástupci Evropského centra pro práva Romů (právní zástupce stěžovatelů v kauze D.H.), Open Society Justice Iniciative (OSJI – vydavatel této studie) a Amnesty International. Jedním z nástrojů byly pravidelné zprávy o provádění rozsudku v kauze D.H. předkládané Výboru ministrů: mezi lety 2007 a 2013 Evropské centrum pro práva Romů a iniciativa OSJI odeslaly Radě Evropy deset podání.285 Iniciativa OSJI dále o vývoji v kauze D.H. pravidelně informovala ostatní země, a to ještě před řádnými schůzemi Výboru ministrů.286 Pozornost na domácí i mezinárodní úrovni kauze zajistilo šetření prováděné organizací Amnesty International i podrobná dokumentace provádění rozsudku přímo na místě.287

Vrcholem snah o získání mezinárodní podpory byl briefing se zástupci občanské společnosti pořádaný Amnesty International, Evropským centrem pro práva Romů a OSJI, který vedl k rozhodnutí Evropské komise o zahájení řízení pro porušení povinnosti proti České republice.288 Kauza D.H. a historie provádění rozsudku hrály zásadní roli nejen na briefingu se zástupci občanské společnosti, ale také v oficiálním oznámení, které Evropská komise zaslala České republice o zahájení řízení pro porušení povinnosti.289 Antidiskrimi-nační zákony EU nebyly na evropské úrovni vyzkoušené, neboť EU do té doby neřešila žádné řízení pro porušení povinnosti z jakéhokoli důvodu – rasy, pohlaví, postižení či čeho-koli jiného.290 Z mnoha možností, které se mohly pro antidiskriminační řízení na úrovni EU stát „zkušební kauzou”, si EU zvolila diskriminaci v přístupu ke vzdělávání z rasových důvodů v řízení proti České republice. Briefing se zástupci občanské společnosti, který se dovolával Evropské komise, aby tak učinila, nabídl jeden možný důvod, proč k tomuto rozhodnutí došlo.291 Rozsudek ESLP v kauze D.H. dodal briefingu se zástupci občanské společnosti, na němž padla obvinění z diskriminace, na důvěryhodnosti, oficiální data získaná v reakci na rozsudek podložila oprávněnost žádosti o zásah ze strany Evropské komise a zjištění Výboru ministrů a komisaře Rady Evropy pro lidská práva o provádění rozsudku v kauze D.H. umožnila poukázat na nečinnost vlády.292 Zahájení řízení pro poru-šení povinnosti proti České republice je jak reflexí, tak i pokračováním mobilizace v otázce


vzdělávání Romů a tlak Evropské komise je dalším nástrojem, který udržuje vzdělávání Romů na programu a v povědomí veřejnosti.

V Řecku se po vydání rozsudků aktivizovala hlavně organizace Greek Helsinki Moni-tor, zastupující stěžovatele v kauzách Sampanis, Sampani a Lavida. Hlavní zbraní organi-zace Greek Helsinki Monitor při prosazování změn ve společnosti byla následná litigace, jíž se věnujeme následující kapitole. Greek Helsinki Monitor se však věnovala i jiným akti-vitám na národní úrovni, a to včetně koncipování a zasílání dopisů ministerstvu školství, stížností Úřadu veřejného ochránce práv a státním zástupcům i občanskoprávních sporů vedených proti jednotlivým členům místních samospráv.293 Jedna z aktivit GHM vedla k vydání „naléhavého písemného příkazu” kanceláře řeckého generálního prokurátora míst-ním státním zástupcům s požadavkem, aby „se věnovali odstraňování praxe vylučování Romů z řeckého veřejného vzdělávacího systému”.294 Organizace Greek Helsinki Monitor o rozsudcích informovala i poslance řeckého parlamentu. Po těchto briefinzích několik poslanců poslalo na příslušné ministerstvo dotazy na provádění rozsudku a ministerstvo bylo povinno podle řecké legislativy na tyto dotazy do 25 dnů odpovědět.295 V průběhu minulého roku tudíž řecké ministerstvo školství vydávalo jednu podrobnou odpověď o provádění rozsudcích v kauzách Sampanis, Sampani a Lavida za druhou. Odpovědi často zahrnovaly informace získané přímo od regionálních orgánů.

S organizací Greek Helsinki Monitor občas spolupracovala a advokační činnost nebo výzkum vzdělávání Romů v Řecku podporovala i skupina pro práva menšin Minority Rights Group-Greece a Evropské centrum pro práva Romů. Řecká nevládní organizace Antigone informovala o hlavním vývoji v provádění rozsudků v kauzách na zajištění rovného přístupu řeckých Romů ke vzdělávání prostřednictvím institucí, jako je například Evropská síť právních expertů pro potírání diskriminace. Široké koalice, jako jsme viděli v kauze D.H., se ale v Řecku neobjevily.

Bezprostředně po vyhlášení rozsudku v kauze Horváth a Kiss stáli v čele mobilizace v Maďarsku právní zástupci stěžovatelů, nadace Šance pro děti a Evropské centrum pro práva Romů, které se částečně snažily zvýšit dopad rozsudku i prostřednictvím podání k Evropské komisi. Tuto snahu podpořil svým podáním k Evropské komisi i Romský vzdě-lávací fond.

Koalice s podporovateli inkluzívního vzdělávání – jako jsme viděli v České republice – se ale v Maďarsku podle všeho zatím nekonají. Po vyhlášení rozsudku v kauze Horváth a Kiss označilo veřejně několik podporovatelů práv osob s postižením rozsudky v kauzách Horváth a Kiss a D.H. za „strategickou chybu”, neboť tyto rozsudky vytvářejí „dojem, že je oddělený systém speciálního vzdělávání omluvitelný, nebo dokonce vhodný [pro děti s postižením]”.296

Mobilizace v kauze Nyíregyháza po vynesení rozsudků maďarským soudem nebyla tak nejistá a intenzivně se do ní zapojily skupiny reprezentující občanskou společnost. V roce 2010 nabídl Romský vzdělávací fond, že uhradí romským studentům náklady na


dopravu a tím jim usnadní přístup ke vzdělávání v běžných školách. I když spor stále pro-bíhal, vydal Úřad veřejného ochránce práv stanovisko (podobné institutu amicus curiae), že zákon neumožňuje vyrovnávací vzdělávání. Nadaci Šance pro děti podpořilo v kauze Nyíregyháza II svými podáními a svědeckými výpověďmi několik akademiků, kteří doka-zovali škodlivost segregovaného vzdělávání. Když nadace Šance pro děti přišla s peticí, která měla přesvědčit maďarské poslance, aby stávající legislativu neupravovali a neumožnili vyrovnávací vzdělávání, pomáhali maďarští občanští aktivisté získávat pod petici podpisy.

b) Následné žaloby

Jedním z významných dopadů strategické litigace je možná následná žaloba, jejímž cílem bude posílit a rozšířit prvotní rozsudek (rozsudky). Následná žaloba se v Řecku i Maďarsku úspěšně uplatnila jako nástroj, který pomohl vykonat rozsudky ESLP o přístupu Romů ke vzdělávání. V České republice není naopak dostatečně využívána.

I přesto, že ESLP kauzu D. H. řešil téměř jako skupinovou žalobu, rozsudek podnítil pouze jednu následnou žalobu, která se týkala historických okolností ještě před kauzou D.H. Tato žaloba nebyla navržena jako kauza pro strategickou litigaci, která by měla řešit existující a přetrvávající diskriminaci v českém systému speciálního vzdělávání, nabídla ale zásadní vhled do činnosti Nejvyššího soudu České republiky. Znepokojující je konkrétně výklad příslušné judikatury ESLP, jenž indikuje, že by Nejvyšší soud ČR mohl klást pře-kážky žalobám na rasovou diskriminaci opírající se o statistické údaje.

Jaroslav Suchý vznesl v roce 2008 obvinění, že se obdobně jako stěžovatelé v kauze D.H. stal obětí etnické diskriminace ve vzdělávání, protože byl v osmdesátých letech přeřa-zen do zvláštní školy. V roce 2012, po dvou zamítavých stanoviscích soudů nižší instance, Nejvyšší soud ČR jeho tvrzení odmítl. Ale nejdůležitější část rozsudku – které si veřejnost povětšinou nevšimla – se týkala určení hranice zakládající prima facie důkaz nepřímé dis-kriminace na základě statistických údajů.

Nejvyšší soud ČR ve své analýze uznal, že i když rozhodnutí ESLP nemají povahu precedentu, je potřeba reflektovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod i ve „výkladu, který ji sám ESLP přikládá”.297 Soud ale interpretoval kauzy D.H., Sampanis a zejména Oršuš tak, že „statistika, kde je podíl pod 50%, není dostatečná k tomu, aby založila důkaz prima facie, jenž prokazuje, že daná praxe nebo opatření jsou diskriminač-ního charakteru”.298 Pokud by tedy v bývalých zvláštních školách Romové netvořili více než polovinu všech žáků, statistika by k přenesení důkazního břemene na stěžovatele nestačila.

Potenciální dopady mohou být dalekosáhlé. Pokud historická celostátní data ukazují, že Romové představovali v bývalých zvláštních školách 40 procent žáků a podle novějších údajů je jejich podíl někde mezi 26 a 35 procenty, je pak v podstatě prakticky nemožné úspěšně vést kauzu na základě prima facie důkazu o diskriminaci založeného na celostát-ních statistických údajích. Minimální limit 50 procent stanovený Nejvyšším soudem ČR


– kterého by se české soudy nižší instance v podobných případech pravděpodobně dovolá-valy – tedy může mařit budoucí žaloby, jež by se chtěly opírat o statistické důkazy. Ředitel pro právní záležitosti z Evropského centra pro práva Romů Adam Weiss to považuje za „velmi znepokojivý vývoj”, neboť Nejvyšší soud ČR „si přečetl a vnímal štrasburské roz-sudky, ale vyložil si je po svém”.299

Přestože jediný příklad následné žaloby v České republice je spíše rozpačitý, v Řecku využila organizace Greek Helsinki Monitor následnou žalobu u ESLP jako mocný nástroj. Greek Helsinki Monitor využil konkrétně kauzu Sampanis, aby prosadil řešení v duchu rozsudku v kauze Sampanis i poté, co Výbor ministrů předčasně uzavřel své přezkoumání provádění rozsudku v kauze Sampanis. Bez následné žaloby by se řecké vládě úspěšně poda-řilo transformovat 12. školu v Aspropyrgu na segregovanou školu, čímž by se vyhnula zamýšlenému účinku rozsudku v kauze Sampanis.

V Maďarsku se následná žaloba stala vrcholem strategií nadace Šance pro děti a Evropského centra pro práva Romů při prosazování systémové změny v oblasti chybné diagnostiky romských dětí. Roky před tím, než byl vydán rozsudek v kauze Horváth a Kiss, se nadace Šance pro děti a Evropské centrum pro práva Romů zabývaly shromažďováním faktů a přípravou dalších domácích kauz souvisejících s nesprávnou diagnostikou romských dětí.300 V roce 2010 pak podali v Maďarsku actio popularis na okres Heves (‚žaloba v kauze Heves‘), kde v roce 2003 romské děti představovaly 98 procent studentů ve speciálních tří-dách a 80 procent žáků ve speciálních školách. Přestože tuto žalobu stále řeší prvoinstanční soud, přinesla již ovoce. Důležité je, že v nedávné době vedla k vyjednáváním o mimo-soudní dohodě s obžalovaným – ministerstvem pro lidské zdroje – a vytváří tak platformu, kde je možné přímo vyžadovat provádění rozsudku v kauze Horváth a Kiss.

Specifickou charakteristikou mobilizace v Maďarsku je, že ve snaze o podporu dal-ších změn využívá soudních žalob na domácí i mezinárodní úrovni. Kauza D.H. posílila obhajobu v kauze Heves i Horváth a Kiss. Rozsudek v kauze Horváth a Kiss, který odkazoval na rozsudek D.H., je využíván při vyjednáváních o případné dohodě v kauze Heves. Stále probíhající soudní řízení v kauze Heves na druhou stranu umožnilo nadaci Šance pro děti a Evropskému centru pro práva Romů získat pozornost ministerstva pro lidská práva – k čemuž samotná kauza Horváth a Kiss nestačila. Asi rok po vynesení rozsudku v kauze Horváth a Kiss se maďarská vláda zavázala, že bude v souvislosti se speciálním vzděláváním shromažďovat etnicky členěné údaje, česká vláda takovou průběžnou aktivitu přislíbila až pět let po vynesení rozsudku v kauze D.H.

2. Mobilizace ochránců lidských práv v rámci dotčených zemí

Strategická litigace ve všech třech zkoumaných zemích mobilizovala Úřad veřejného ochránce práv, který se měl podílet na provádění rozsudků. Veřejný ochránce práv v Řecku sledoval a navrhoval kroky pro provádění rozsudků týkajících se vzdělávání řeckých Romů;


v Maďarsku se veřejný ochránce práv účastní probíhajícího soudního řízení v kauze Nyí-regyháza. Český veřejný ochránce práv se velmi aktivně zapojil v souvislosti s kauzou D.H., a to na domácí i mezinárodní úrovni.

Úřad veřejného ochránce práv v České republice, v jehož vedení se v průběhu celé doby vystřídaly tři osobnosti, poskytl podporu při provádění rozsudku v kauze D.H. doma i v zahraničí. V roce 2010 vydal veřejný ochránce práv Otakar Motejl oficiální stano-visko pranýřující nerovnoměrné umísťování Romů diagnostikovaných i nediagnostikovaných s lehkým mentálním postižením do bývalých zvláštních škol a tuto praxi označil za dis-kriminaci.301 Když se ministerstvo školství i nadále zdráhalo jednat, jeho nástupce v roce 2011 rozhodl o shromažďování etnicky členěných údajů ve vzorku vybraných bývalých speciálních škol.302 Následně inicioval seminář na toto téma a zveřejnil zprávu, ve které kritizoval nepoměrné umísťování Romů do bývalých zvláštních škol a označil ho za diskriminaci. 303 V roce 2012 se Úřad veřejného ochránce práv zapojil do malé pracovní skupiny, jež zpracovala operativní akční plán pro provádění rozsudku v kauze D.H.304 V roce 2014 veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová učinila podání k Radě Evropy týkající se provádění rozsudku v kauze D.H., ve kterém kritizovala řadu vládních opatření i vývoj v provádění rozsudku.305

Strategická litigace má velkou moc při mobilizaci vnitrostátních subjektů zapojují-cích se do ochrany lidských práv. Jak uvedla Patricia Ötvös, pracovnice Úřadu komisaře Rady Evropy pro lidská práva: „Lidé mají často pocit, že nevládní organizace mají vlastní agendu, pokud ale instituce zabývající se ochranou lidských práv v daném státě jdou stej-ným nebo podobným směrem, tento pohled se mění”.306

3. Mobilizace mezinárodních institucí

Povzbuzení, které přináší úspěšná strategická litigace, se může přelít z domácích nevládních organizací na organizace věnující se ochraně lidských práv na národní úrovni a na meziná-rodní instituce. Rozsudky ESLP ve věcech vzdělávání Romů posloužily k mobilizaci řady mezinárodních organizací a institucí prosazujících lidská práva. Jak poznamenala jedna z pozorovatelek, bez rozsudků „by se na mezinárodní úrovni pravděpodobně nevedla žádná diskuse [o segregaci Romů ve vzdělávání] a nic by se nehnulo”.307 Zapojení – a dokonce i potenciální zapojení – mezinárodních organizací se stalo nástrojem pro ty, kdo se snaží tlačit na změnu diskriminační praxe.

K mobilizaci mezinárodních institucí došlo v souvislosti s kauzou D.H. a, v menší míře, i kauzou Sampanis. Rozsudek ESLP týkající se přístupu Romů v Maďarsku ke vzdě-lávání je poměrně čerstvý a v době, kdy se uskutečňoval tento průzkum, to nevypadalo, že by vyvolal významnou aktivitu na straně mezinárodních institucí.

Rozsudek v kauze D.H. v České republice rychle mobilizoval řadu mezinárodních institucí, které začaly podávat zprávy o jeho provádění. V roce 2010 se například komisař


Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg při své pracovní návštěvě v České republice podrobně dotazoval na provádění rozsudku v kauze D.H.308 Jeho nástupce Nils Muižnieks se vrátil do České republiky v roce 2012 a provádění rozsudku v kauze D.H. bylo jedním z jeho hlavních témat.309 Ve stejném roce Českou republiku navštívil i tým z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), který hodnotil provádění „průlomového” rozsudku v kauze D.H..310 V polovině roku 2014 pak OBSE spolupořádala v Praze seminář, na kterém se hovořilo o pokroku dosaženém od předchozí návštěvy.311 Návštěvy České republiky vedly k další podpoře ve formě podrobných zpráv zpracovávaných komisařem Rady Evropy pro lidská práva a OBSE informujících o pokroku v kauze D.H. 312 Znamením, že došlo k mobilizaci i dalšího subjektu, je zahájení řízení pro porušení povinnosti proti České republice ze strany Evropské komise.313

Kauza D.H. také podnítila dotazy od vlád jiných států. O kauzu D.H. se během svých návštěv v krajích zajímali velvyslanci USA a Norska. 314 Další platformou, na které mohly ostatní země získávat informace a dotazovat se na provádění rozsudku v kauze D.H., byl dohledový mechanismus Výboru ministrů.

Současní i bývalí vládní úředníci potvrdili, že zájem mezinárodních institucí napo-mohl k tomu, aby se otázka disproporčního umísťování romských dětí do zvláštních škol stala a zůstala součástí vládní agendy. Český ministr pro lidská práva Jiří Dientsbier uvedl, že legislativní změny by byly „bez toho tlaku . . . i ze zahraničí, by se ty věci asi těžko měnily”.315 Bývalý náměstek ministerstva školství Jiří Nantl poznamenal, že dotazy velvyslanců jiných zemí „hodně utvrdily [ministerstvo školství] v tom, že se s tím musí něco udělat”.316

V Řecku se některé mezinárodní organizace začaly dotazovat na implementaci roz-sudku v kauze Sampanis krátce poté, co byl tento první rozsudek týkající se přístupu Romů ke vzdělávání v Řecku vynesen. I když rozsudky vynesené v Řecku nevyvolaly stejně inten-zivní zájem a sledování ze strany mezinárodních organizací, jako kauza D.H., máme i příklady z Řecka, kdy mobilizace na mezinárodní úrovni napomohla dostat desegregaci Romů na program vlády a dlouhodobě ji tam udržet. Brzy poté, co nezávislá expertka OSN pro záležitosti menšin Gay McDougall317 upozornila ministerstvo školství na okolnosti provádění rozsudku v kauze Sampanis, navrhl zástupce školské správy v daném regionu, aby byly aktivity kolem čistě romské 12. školy zastaveny.318 Brzy poté ministerstvo školství vydalo oběžník o „Zápisu a vzdělávání romských dětí”, ve kterém doporučilo, aby „pro-cento studentů z jiných kultur v jednotlivých třídách nepřekračovalo 50 %”.319 Ministerstvo školství navíc uvedlo, že provádění rozsudku v kauze Sampanis „sledují, po stížnostech podaných proti Řecku, evropské instituce”.320


C. Odpor vůči rozsudku

Všechny důsledky strategické litigace není možné nikdy předpovídat a mohou se objevit i různé překážky a negativní výstupy. V České republice a Řecku byl nejzávažnějším pro-blémem odpor vůči rozsudkům, který značně komplikoval snahy o změnu poté, co byly předmětné rozsudky týkající se přístupu Romů ke vzdělávání vyneseny. V této kapitole popisujeme mobilizaci odpůrců rozsudků vynesených ESLP a jejich dopad na formování zásad politiky.


Proti rozsudku se ohradili někteří zastánci stavu před vynesením rozsudku v kauze D.H. Takových lidí bylo poměrně dost a udrželi si svůj vliv. 321 Představitel ministerstva sprave-dlnosti vysvětlil, že rozsudek v kauze D.H. nebyl při svém vynesení „potvrzením nějakého myšlenkového vývoje” v České republice, ale spíše šokem.322 Mnozí, který byli tímto roz-sudkem „přímo nebo nepřímo dotčeni” – zejména speciální pedagogové, poradny, neromští rodiče – jej nepřijali.323 Regionální činitelé, speciální pedagogové a poradny v rozhovorech obecně uváděli, že rozsudek v kauze D.H. a jeho zjištění týkající se diskriminace jsou chybné.324 Názor činitelky místní samosprávy v Ostravě, odkud kauza vzešla, ilustruje širší reakci: „[Já jsem] hrdá na české školství . . . a ten rozsudek jakoby české školství potíral”.325

Historie provádění rozsudku v kauze D.H. se v České republice spletitě prolíná s vlnou organizovaného celonárodního odporu, která se zvedla asi dva roky po vynesení tohoto rozsudku. Otevřený odpor se rozhořel v lednu 2010 s otevřeným dopisem, který zaslali ministryni školství Miroslavě Kopicové (2009–2010) ředitelé dvou škol. Otevřený dopis následoval okamžitě po nařízení vlády o shromažďování etnicky členěných údajů, kontrolách téměř v polovině dřívějších zvláštních škol a dopisu zaslaném školám ministryní školství.326 Ministryně v dopise informovala ředitele škol o výsledcích průzkumu, který ukázal, že více než 26 procent romských žáků je, v porovnání se 2 procenty neromských dětí, vzděláváno jako „žáci s lehkým mentálním postižením”.327 Ministryně prohlásila: „Jistě se shodneme, že je velmi nepravděpodobné, že by počet dětí romského původu s mentálním postižením byl tak vysoký”.328 Také apelovala na ředitele škol, aby „pečlivě sledovali, zda jsou do základní školy praktické zařazovány pouze děti se skutečným lehkým mentálním postižením”.329

Jeden z ředitelů škol, jenž reagoval na dopis ministryně, řekl, že v té době už byla „skutečně překročena míra únosnosti”.330 Vzkaz pro ministryni zněl: „[P]řestaň[te] na problémy s určitými sociálními skupinami pohlížet optikou Štrasburku, a . . . zač[něte] problémy konečně řešit selským rozumem, ne od důsledků, ale od příčin”.331 Tomuto oponujícímu názoru se dostalo takové podpory, že se okamžitě ujala myšlenka vytvoření profesní organizace, která by zastupovala zájmy speciálních pedagogů. V březnu 2010 byla


založena Asociace speciálních pedagogů (ASP ČR). Během několika týdnů dosáhl počet jejích členů 700, maximální počet členů se vyšplhal na 1 200.332 Předsedou asociace byl zvolen Jiří Pilař, který stál v čele odboru pro speciální vzdělávání na ministerstvu školství v době, kdy probíhalo soudní řízení v kauze D.H.

Podle bývalého náměstka ministra školství Jiřího Nantla je ASP „na místní úrovni nejpočetnější a nejvíce motivovaná skupina (zabývající se tímto tématem).333 „Nepodceňo-val bych [ASP]” dodává. „Celý život něčemu věnovali, . . . jsou o tom hodně přesvědčení, úplně to z nich vyzařuje. . . a řada politiků tomu podlehla”.334 ASP nepostupuje sama, našla spojence mezi dalšími profesními asociacemi, „které spolu jinak . . . minimálně komu-nikují”.335 Své síly s ASP spojily i mnohé odborové organizace učitelů, poradny, učitelé z běžných škol, neromští rodiče, komunální politici i poslanci.336

Mezi metody odporu patřily petice, dopisy adresované ministerstvu školství, zprávy v médiích a veřejná vystoupení i jednání se zástupci ministerstva školství a předsedou vlády, lobování ze strany základních škol praktických u poslanců a jejich návštěvy v těchto školách i klíčové slyšení v Senátu.337

Odpor byl nejsilnější v roce 2012 a na začátku roku 2013. Mezi kroky, které vyvolaly nejsilnější odpor, patřilo shromažďování dat iniciované vládou a oznámení vládního záměru na zrušení odděleného speciálního vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Záměr vyvolal u veřejnosti bouři hněvu ihned po zveřejnění v září 2011, kdy vláda oznámila, že plánuje zakázat školy a zrušit vzdělávací programy pro žáky s lehkým mentálním posti-žením. Na podzim roku 2011 podepsalo téměř 18 000 osob jednu petici za zachování základních škol praktických a přibližně 26 000 osob podepsalo další.338 Tehdejší ministr školství v listopadu vydal tiskovou zprávu, ve které ujistil veřejnost, že „nedojde k žádnému zavírání praktických nebo speciálních škol”.339 V roce 2012 udělala vláda první ústupek, když posunula termín zrušení základních škol praktických z roku 2015 na rok 2017.340 Na podzim 2012 přišel další ústupek v tom smyslu, že základní školy praktické nebudou zakázány, ale v roce 2017 přestanou přijímat nové žáky.341 Mobilizace běžných občanů proti rozsudku v kauze D.H. se tím jen posílila a vyvrcholila peticí, která na ministrovi školství požadovala, aby „byla zachována činnost základních škol praktických”, a odpovídajícím způsobem, „byl ve smyslu petice přepracován Plán opatření k výkonu rozsudku D.H.”.342 Za pouhých šest týdnů petici podepsalo 76 000 lidí.343 Od té doby každý ministr školství sliboval, že ke zrušení základních škol praktických nedojde.344 Boj za komplexní implemen-taci rozsudku v kauze D.H. pokračuje dodnes.

2. Řecko

I když se v Řecku na celonárodní úrovni žádný odpor proti rozsudkům v kauzách Sampa-nis, Sampani ani Lavida nezvedl, místa, která kauzy řešila – řecká města Aspropyrgos and Sofades – se stala svědkem prudkého odporu místních obyvatel proti zapisování romských dětí do běžných škol a desegregaci ve vzdělávání.


Místní neromští voliči a ti, u nichž toto téma výrazně rezonovalo, to znamená zejména neromští rodiče, (kteří často jednali prostřednictvím sdružení rodičů) vytvořili silné koalice se starosty. Společně i nezávisle na sobě lobovali a někdy využívali i právní kroky vůči regionálním i centrálním úřadům. Při několika příležitostech se jim podařilo na protest zablokovat přístup k běžným školám a na několik týdnů je zavřít. Odpor vůči Romům z velké části živily stereotypní názory na tuto menšinu.

Je důležité si říci, že se odpor místních obyvatel časem zmírnil. Nejsilnější byl v roce 2008 (po vynesení rozsudku v kauze Sampanis) a v roce 2011 (po podání žaloby v kauze Lavida k ESLP). V letech 2013–2014 (po kauze Sampani) naopak odpor nezabrá-nil uzavření segregované školy. V letech 2013 a 2014 byli po vynesení rozsudku v kauze Sampani romští studenti převedeni do běžných škol i přes popsaný „výrazný odpor místní samosprávy v Aspropyrgu i místního sdružení rodičů”.345

3. Maďarsko

V Maďarsku náš výzkum nezjistil v souvislosti s rozsudkem v kauze Horváth a Kiss ani s pokračujícím soudním sporem v kauze Nyiregyháza žádný organizovaný odpor ze strany neromských obyvatel.346 Neznamená to, že soudní řízení o desegregaci škol vedené v Maďarsku nikdy nevyvolalo odpor, právě naopak, vyvolalo, a to zejména v případě hro-madného zápisu Romů do dříve neromských škol.347 Tento odpor se však rozhořel ještě před vynesením rozsudku v případu Horváth a Kiss a neměl by tedy být považován za výsledek strategické litigace.

I v Maďarsku, kde byl odpor jen relativně slabý, se stále objevují námitky a negativní reakce. V České republice odpor neustává. V době psaní této zprávy je Česká republika v souvislosti se vzděláváním Romů v praktických školách stále v hledáčku Evropské komise – a bývalý ministr školství Chládek odmítal obvinění z pokračující diskriminace. Jak ale naznačujeme v následujících dvou kapitolách, rozsudky týkající se přístupu Romů ke vzdě-lávání pravděpodobně dokázaly spustit vlnu, kterou již není možné zastavit.

D. Vliv na potvrzování práv a povědomí o právech v romské komunitě

„Někdo nám konečně uvěřil. Normálnímu člověku se podařilo dostat do Štrasburku a říci po pravdě, jak to všechno je”.348

„Šel bych tam [k soudu] znovu, … musejí brát naše děti stejně, jako berou ostatní děti”.349


Rozsudky související s přístupem Romů ke vzdělávání měly viditelný dopad na politiku vzdělávání, praxi i mobilizaci podporovatelů i odpůrců jejich implementace. Rozsudky vedly k vytvoření nových zásad politiky, změně praxe i následným žalobám. Měly však také, i když méně hmatatelný, dopad na povědomí o právech a dodaly lidem, v jejichž prospěch se vedou strategické litigace, pocit, že se jejich věci řeší.

Osmnáct romských dětí zastupovaných v kauze D.H., 11 dětí v kauze Sampanis a dvě děti v kauze Horváth a Kiss klestily ostatním cestu ke vzdělání pro všechny Romy v Evropě ve chvíli, kdy se zdálo, že soudní řízení těžko přinese nějaký výsledek. Před roz-sudkem v kauze D.H. neexistoval u Evropského soudu pro lidská práva žádný precedent, který by bylo možné použít při řešení rasové diskriminace Romů ve školách. Stěžovatelé a jejich zástupci se účastnili strategické litigace – aby hledali spravedlnost, byli prohlášeni, za „mentálně zdravé” a zbavili se rasově motivované (chybně) stanovené diagnózy mentálního postižení – a zajistili si tak kvalitní vzdělání. „Bojovali jsme za to, abychom zjistili, zda jsme postižení, nebo ne”, vysvětlil stěžovatel v kauze Horváth a Kiss.350 Matka stěžovatele v kauze Sampanis nám řekla: „Neumím číst. Chci, aby moje děti byly společně s ostatními dětmi, mohly se lépe naučit řecky a naučily se číst”.351 Dalším impulsem k tomu, aby se stěžovatelé u soudu domáhali odškodnění, byl pocit nespravedlnosti. „Učitelé a neromští rodiče naše děti odmítali. My, romští rodiče, jsme se spojili a rozhodli jsme se jít k soudu”, uvedla matka dvou stěžovatelů v kauze Lavida.352

Pro mnohé stěžovatele i romské aktivisty, kterých jsme se při přípravě této studie dotazovali, byl rozsudek významný, protože se jednalo o výrok soudu, který potvrdil sta-novisko Romů a ne státu. „Někdo nám konečně uvěřil”, poznamenal jeden ze stěžovatelů v kauze D.H.353 Matka dvou dalších stěžovatelů v kauze D.H., která byla během soudního řízení obviněna, že lhala, si vzpomněla, že když zjistila, že dal soud za pravdu jejím dětem a dalším stěžovatelům, téměř omdlela.354 Pro rodiče byla kauza D.H. „důkaz o pravdě”, uvedla česká romská aktivistka Edita Stejskalová, která pomáhala vyhledávat potenciální stěžovatele v kauze D.H. 355 Otec jednoho z řeckých stěžovatelů řekl, že „byl rád, protože soud uznal to, co se chystal udělat, tedy zapsat dítě do [mainstreamové nikoli segregované] školy, za správné”.356 V Maďarsku rozsudek s konečnou platností ukončil roky trvající úsilí Istvána Horvátha o objektivní zjištění, zda skutečně trpí mentální poruchou: „Byl jsem rád, že jsme kauzu vyhráli a ukázalo se, že žádné postižení nemám”.357

Ostatní poznamenali, že kauza D.H. měla daleko širší dopad, než jen na stěžovatele, a že ovlivnila i ostatní Romy. „Pro ně je [rozsudek D.H. ] taková motivace k tomu, že se opravdu můžou bránit, protože [umísťování nepostižených romských dětí do zvláštních škol] je něco nesprávného”,358 poznamenala jedna z romských aktivistek. Jak uvedla další romská aktivistka, pro průměrné Romy, kteří „celou dobu pochybují o tom, že to, co si myslí, nebo to, co se jim děje, je pravda”, měla skutečnost, že „jim někdo dá za pravdu” obrovský význam.359


Jak jsme popsali výše v této zprávě, rozsudky ESLP týkající se vzdělávání Romů pod-nítily následné žaloby, ve kterých se odráželo trvající přesvědčení alespoň některých Romů, že soudní spory jsou správnou cestou k obraně jejich práv. Rozsah této studie nedovoluje určit, zda rozsudky utvrdily celou romskou komunitu jako takovou a ukázaly jí, že je možné soudní řízení využívat jako nástroj vedoucí ke společenské změně. Rozhovory s romskými i neromskými dotazovanými ale naznačují, že toto utvrzení a povědomí o právech v součas-nosti asi zdaleka neplatí pro všechny. Zdá se, že v romských komunitách neexistuje široké povědomí o rozsudcích a, jak je uvedeno výše, někdy se liší i reakce různých romských komunit na praktické dopady těchto rozsudků.

E. Spuštění a udržení změn

„Už se nevedou žádné diskuse o legálnosti segregace Romů. Všichni vědí, že je to proti-právní”.360

„[Soudní spory] nás dovedly k myšlence, že to, co se zdálo jako normální a běžné a tudíž nestálo za diskusi, může být ve skutečnosti protizákonné”. 361

Podle řady dotazovaných byl jedním z hlavních přínosů rozsudků o přístupu Romů ke vzdělávání výrok soudu, že status quo není ze zákona přípustný. Soudce ESLP, kterého jsme se v rámci této studie dotazovali na dopad rozsudků, byl překvapen naší otázkou, neboť pro něj byl významný samotný fakt, že soud tyto rozsudky vynesl. Rozsudky ovlivnily „samo-zřejmé vnímání společnosti” co je správně a co špatně.362 Na evropské úrovni se zakotvilo, že segregace Romů v přístupu ke vzdělávání je nepřípustná. Ve třech zkoumaných zemích se na vnitrostátní úrovni zdá, že odmítnutí legalizace stávajícího nebo předchozího stavu vytvořilo podmínky pro posun k novému statu quo.

Na evropské úrovni se nyní díky rozsudkům ve věci vzdělávání Romů „už nevedou žádné diskuse o legálnosti segregace Romů”, uvedl Wolfram Bechtel, představitel Evropské komise proti rasismu a netoleranci (ECRI). „Všichni vědí, že je to protiprávní”.363 Ředitel podpůrného týmu Zvláštního zástupce generálního tajemníka pro záležitosti Romů Rady Evropy Michaël Guet to potvrdil slovy, že „státy nemohou nadále používat argument, že segregace Romů není v rozporu s Úmluvou, tato debata již skončila”.364 Rozsudky týkající se přístupu Romů ke vzdělávání pomohly definovat evropský standard, který již nepřipouští segregační systémy a praktiky.365

Jakmile soud vynesl rozsudek, dal tím evropským institucím možnost odsoudit segregační praktiky jako diskriminační a dodal na důvěryhodnosti těm, kdo tyto praktiky v minulosti kritizovali. Například v roce 2010, s odvoláním na čerstvě vydané rozsudky


v kauzách D.H., Sampanis a Oršuš, odsoudil komisař Rady Evropy pro lidská práva Tho-mas Hammarberg segregaci ve školách a vzdělávání Romů nedosahující běžných standardů a prohlásil jej „nejen za nepřijatelné, ale také nezákonné”.366 Jeho slova byla potvrzením posunu ve srovnání s rokem 2003, kdy jeho předchůdce po návštěvě České republiky hovořil o „dramaticky vysokém” počtu Romů ve zvláštních školách a označil jeho dopady za „alarmující” a „nešťastné”.367 Poukázal také na změnu, ke které začalo docházet od roku 2006, kdy komisař Rady Evropy pro lidská práva – po vynesení rozsudku v kauze D.H. soudem nižší instance, který neshledal žádné porušení Úmluvy – apeloval na Českou republiku, aby „v tomto směru jednala” a nahradila segregované vzdělávání integrací.368 Poté, co Velký senát ESLP vynesl rozsudek v kauze D.H., komisař Rady Evropy pro lidská práva nejen označil praxi za diskriminační, ale jeho úřad se stal jedním z hlavních orgánů dohledu nad výkonem tohoto rozsudku.369

Zdá se, že na domácí úrovni, a to zejména v České republice a Řecku, pomohly výroky soudů o nepřípustnosti nastavit hranice pro domácí politické lídry a státní správu. Skutečnost, že soudy zneplatnily status quo (nebo odmítly legalizovat dřívější stav), podle všeho vytváří podmínky podněcující, podporující nebo potvrzující posun k novému statu quo.

Rozsudek v kauze D.H. je v České republice „jedním z těch rozsudků, které určují, co je nadále nepřípustné”, říká akademik a politik Jiří Zlatuška.370 Zdá se, že rozsudek v kauze D.H. zažehl změnu tím, že odmítl dát soudní požehnání stavu trvajícímu desítky let a označil jej místo toho za nezákonný. Český akademik a politik Ivan Gabal byl toho názoru, že předpoklad pro změnu je možné najít v tom, že rozsudek identifikuje problém: „Rozsudek pomohl tomu, aby se ten problém identifikoval, pojmenoval, do určité míry změřil a poznal. Faktem je, že pokud to nepoznáte, tak nemáte sebemenší důvod se tím zabý-vat”.371 A změna následovala. „Faktem ale je, že veškeré aktivity státu v této oblasti jsou inspirovány rozsudkem štrasburského soudu o diskriminaci romských žáků v někdejších zvláštních školách”,372 uvedl článek v Učitelských novinách, periodiku pro české pedagogy, který se bezprostředně po vynesení rozsudku v kauze D.H. v roce 2012 podrobně věno-val příslušným politickým krokům v této oblasti. Mnozí dotazovaní se shodli, že kauza D.H. buď rychle odstartovala, podpořila nebo urychlila změnu.373 Zástupce ministerstva spravedlnosti České republiky přirovnal rozsudek D.H. ke „kamínku, který dláždí cestu změn”.374

V očích mnoha dotazovaných kauza D.H. změnila celou debatu. Podle názoru J. Zlatušky rozsudek nastavil „hranice nebo limity, které není možné překročit”, a pomohl tak nastavit meze pro ty, kdo mají moc vytvářet a ovlivňovat legislativu. 375 To se odrazilo a pro-mítlo do legislativních změn. Množí se i názor, že díky kauze D.H. vzaly úřady na vědomí samotnou existenci tohoto problému. Romská aktivistka Edita Stejskalová pozorovala, že po kauze D.H. ministerstvo školství „začal[o] používat slovo „diskriminace” a už se ho tolik nebálo, připustilo jej”.376 Česká veřejná ochránkyně práv nedávno podobně poznamenala,


že s kauzou D.H. „skončilo ticho, které trvalo do roku 2007, kdy úřady pravidelně popí-raly jakoukoli diskriminaci”.377 Snad nejdůležitější uznání přišlo v roce 2010, kdy tehdejší ministryně školství Miroslava Kopicová, která veřejně uznala vysoký podíl romských žáků ve speciálním školství, tuto skutečnost přičetla chybě v systému.378

Při pohledu do budoucnosti se v České republice zdá, že kauza D.H. dala těm, kdo se snaží změnit stávající stav, přetrvávající a silný argument. Podle názorů bývalého ministra školství Ondřeje Lišky a stávajícího ministra pro lidská práva Jiřího Dientsbiera je rozsu-dek „docela silným nástrojem”, který občanská společnost i vládní úředníci mohou využít k prosazování změn, neboť jim poskytuje „poměrně silnou argumentaci”.379

Několik dotazovaných rovněž uvedlo, že kauza D.H. pomohla podpořit otevření dalších struktur, neboť rozsudek nevyhnutelně posvítil i na celkově segregující charak-ter českého vzdělávacího systému. „Rozsudek nám pomohl pojmenovat…., že ten systém má určité problémy se segregací – romských dětí nebo dětí, které se v něčem odlišují od normy”, řekl Štěpán Drahokoupil z OSF v Praze.380 Jinými slovy, strategická litigace vedla k reformám v jedné oblasti (vzdělávání Romů), což ale na druhou stranu otevřelo možnost reforem v jiných oblastech, jako například v oblasti inkluzivního vzdělávání.

V Řecku, stejně jako v České republice, rozsudky týkající se vzdělávání Romů poskytly propagátorům změn další nástroje. Například Eleni Tsetsekou z Rady Evropy se cítila za existenci rozsudků přímo vděčná: „Jsou jedinou cestou, kterou můžeme u tohoto problému využít k otevření diskuse a k vyjednávání s vládou”.381 Regionální manažer pro-gramu pro vzdělávání romských dětí v souvislosti s kauzou v Sofadesu podobně vysvětlil, že díky rozsudku „si musely školy uvědomit, že přístup ke vzdělání nelze upírat žádným romským dětem”. Programu to naopak „dalo příležitost hovořit s učiteli, … skutečně se zapojit do diskuse s učiteli a rodiči a pokusit se nalézt společnou řeč” a pomoci s přijímá-ním romských dětí do škol.382

V Maďarsku, kde se kauza Horváth a Kiss řešila ve chvíli, kdy vláda přišla s politikou snižování nadměrného počtu Romů ve speciálních školách, nezpůsobil soudní výrok o diskriminačním charakteru systému speciálního školství žádný šok. Když přišel rozsudek v kauze Horváth a Kiss, „nepředstavoval nový názor nebo přístup k tomuto problému”, uvedl jeden z maďarských vládních úředníků.383 „Struktura vzdělávacího systému měla určité problémy, které občanská společnost, novináři a noviny v Maďarsku kritizovali”, dodal. „Veřejné mínění, nebo jeho část, se shodovalo s názorem soudu”.384 I když kauza Horváth a Kiss nepřišla s revoluční myšlenkou, rozsudek pomohl udržet rozjeté změny, a to i navzdory radikální změně politického prostředí (po volbách v roce 2010), jež se nyní velmi málo podobá situaci na začátku století.

Stávající maďarský ministr pro lidské zdroje se dobrovolně vyjádřil ve prospěch segre-gované „vyrovnávací” školy, zdá se, že je to známkou širší snahy stávající administrativy o opětovnou legitimizaci již dříve diskreditovaného systému „vyrovnávacího” vzdělávání. V takovém politickém prostředí je podle zakladatele nadace Šance pro děti Andráse Ujlaky


hlavním pozitivem rozsudku, že jeho vliv přetrvává. Výslovně říká, že „vyrovnávání” zna-mená segregaci”.385 „A pokud je tu soudce, který se za věc postaví a jeho výrok jde proti tomu, co u soudu prohlásil ministr, je to velká věc”, dodal.386 Novinář András Becker poznamenal, že soudní spor v kauze Nyiregyháza byl „velmi důležitý”, a pokračoval: „kdyby soud tento proces nezastavil, byla by z toho pěkná povodeň”.387

Zdá se, že zatímco v České republice a Řecku strategická litigace spíše otevírá nové cesty, v Maďarsku se ukázala jako velmi přínosná při obhajování pozic proti zpátečnickým silám.

7 5

V. Analýza dopadu

Hodnocení a měření dopadu strategické litigace na desegregaci přístupu Romů ke vzdě-lávání je i nadále těžko uchopitelné. Vynesení jakéhokoli fundovaného, natož finálního, závěru brání vrstevnatost tohoto tématu a také otázky, jak vlastně správně definovat a vyjádřit dopad, jak hodnotit novější rozsudky, u kterých bylo zatím málo času na jejich implementaci a jak odlišit dopad soudního sporu od dopadu, jenž je výsledkem působení jiných sil. Přesto se ale zdá, že rozsudky vyjadřující se k desegregaci romských škol přinášejí určitá ponaučení.

Za prvé, důležitost rozsudků závisí na jejich schopnosti zažehnout jiskru nebo posílit změnu. Za druhé, úspěšné vykonání rozsudků, a to včetně jejich dopadu na politiku a výsledky, závisí na mnoha faktorech – od společenského kontextu, ve kterém jsou vyneseny, až po mohutnost případného odporu. A za třetí, trvalá společenská změna může vyžadovat nejen úplný výkon rozsudku, ale také další cílené akce, které jej doprovázejí.

A. Rozsudky a změny v přístupu Romů ke vzdělávání

Důležitost soudního výroku o nepřípustnosti určité praxe je možné spatřovat nejen v oka-mžitých změnách, ale také v jeho potenciálu ovlivňovat budoucnost.

Skutečnost, že soud odmítl legalizovat status quo, měla největší význam v kauze D.H., která byla prvním případem zpochybňujícím praxi, která za více než čtyřicet let své existence začala být v České republice považována za samozřejmou. Díky výroku v tom smyslu, že je stávající stav protizákonný a poskytnutím mocného arzenálu těm, kdo se

7 6 A N A L Ý Z A D O P A D U

situaci snažili řešit, soud pomohl vytvořit podmínky pro změnu. V kauze Horváth a Kiss, který následoval těsně po výroku v kauze D.H. a ohlášeným změnám v maďarské vládní politice, jejichž cílem bylo praxi zastavit, výrok soudu naopak ani tak neodstartoval, jako spíše posílil posun k novému spravedlivějšímu stavu.

Důležitý byl i byl soudní výrok v kauze Nyíregyháza v tom smyslu, že je segregace v oddělených školách kvůli jejich údajnému „vyrovnávání” s ostatními nepřípustná, neboť (alespoň doposud) pomohl odvrátit možnost využití stávajících zákonů pro návrat k dří-vějšímu diskriminačnímu systému.

Pokud jde o řecké rozsudky, skutečnost, že soud odmítl zamhouřit oko nad segregací ve vzdělávání, měla potenciálně velký význam, neboť znemožnila rozšíření diskriminující praxe a její přerod v přijímanou normu (zejména proto, že více než 40 procent Romů zatím nezačalo chodit do školy). Rozsudky týkající se vzdělávání Romů v Řecku pomohly upevnit směřování země k závazku, že bude segregaci řešit. Vzhledem k tomu, že se tyto rozsudky uplatňovaly pouze v některých menších městech, jejich schopnost podpořit celonárodní změnu může být jen omezená.

B. Úspěšné provádění rozsudků

Provádění rozsudků týkajících se vzdělávání Romů se nadále rozvíjí. Konečné rozsudky přišly v různých okamžicích, což je částečně možné vysvětlit jejich různými dopady na politiku, praxi a výsledky. Jistý dopad ale zůstává nadále viditelný. Obě kauzy – D.H. i Horváth a Kiss – pomohly zajistit, aby se státy zavázaly ke shromažďování etnicky členěných údajů v systému speciálního vzdělávání. Na základě rozsudku v kauze Sampani byla zavřena segregovaná škola v Aspropyrgu. A zdá se, že se v České republice, i když pomalu a nejistě, snižuje počet romských žáků zapisovaných do speciálních škol.

Rozsudky týkající se vzdělávání Romů také naznačují, jaké nástroje a faktory jsou obzvláště důležité pro udržení rozsudků v agendě politiků a které z nich dokáží iniciovat změny v politice.

• Agenda vzdělávací politiky. Mobilizace na národní i mezinárodní úrovni spojená s mobilizací i jiných zainteresovaných stran, než jen občanské společnosti (tj. veřej-ného ochránce práv, mezinárodních institucí, velvyslanců jiných států), pomohla v kauze D.H. ovlivnit i politickou agendu. Pokud je o zkoumané rozsudky vynesené Evropským soudem pro lidská práva, kauza D.H. se vyskytuje ve vládní agendě drží vysoko, zčásti asi i díky tlaku způsobenému mobilizací uvedených zainteresovaných stran.


• Změny v politice a správní nařízení. Účinek zkoumaných rozsudků pomohlo posílit několik faktorů. Níže uvádíme alespoň několik z nich:

— Konkrétní opravný prostředek: Konkretizace opatření, které by měl stát začít uplatňovat, zvyšuje pravděpodobnost přijetí takového opatření. Pokud jde o zkoumané rozsudky vynesené ESLP, konkrétní opatření bylo uvaleno pouze v kauze Sampani, kde soud navrhl převedení žáků do nesegregované školy. Za tímto účelem vláda vydala administrativní nařízení.

— Spojenci ve vládě: V Řecku a zejména v České republice pomohli s prosazo-váním progresivní politiky spojenci přímo ve veřejném sektoru, rozsudky často využili k posílení svých argumentů. Bývalá náměstkyně ministra škol-ství v České republice Klára Laurenčíková se poté, co opustila svou pozici na ministerstvu, například stala významnou podporovatelkou provádění rozsudku v kauze D.H.

— Následné žaloby: Následné žaloby u domácích soudů i u ESLP pomohly s dosahováním hmatatelných výsledků, i když chyběli političtí spojenci ve vládě. Soudní řízení v Maďarsku přispělo k rozhodnutí o shromažďování jinak cit-livých údajů o etnickém původu. V Řecku opakované řízení u ESLP zajistilo uzavření segregované školy.

— Mezinárodní monitoring: Zdá se, že monitorovací mechanismus Rady Evropy byl v případě Maďarska i České republiky užitečný a pomohl zajistit shroma-žďování etnicky členěných údajů.

Mocným faktorem se stalo hnutí odporu, které omezovalo vývoj v České republice i Řecku. Následné žaloby ale pomohly, alespoň částečně v Řecku, překonat místní odpor. Provádění rozsudků může i nadále zajišťovat mobilizace řadových občanů v důsledku úspěš-ných strategických litigací, pocit, že argumenty stěžovatelů byly vyslyšeny a potvrzeny i zvýšené povědomí o právech.

C. Rozsudky a pokračující společenské změny

Jedním z hlavních výsledků těchto kauz a vynesených rozsudků je vyjádření příčin poru-šování zákona – segregované třídy, školy nebo celý systém vzdělávání. Označení příčin je podmínkou pro soudní řízení. Ve fázi provádění rozsudku – je-li cílem trvalá společenská změna – již nemusí stačit, budeme-li věnovat pozornost jen nápravě toho, co porušuje zákon (tj. zrušení konkrétní segregované třídy, školy nebo systému vzdělávání). Například v kauze Sampani, kde se někteří pozorovatelé obávali, že zavření segregované školy zavře přístup

7 8 A N A L Ý Z A D O P A D U

romských dětí k jakémukoli vzdělání, vidíme, že společně s uzavřením segregovaných škol musí proběhnout i snížení nákladů na docházku do nesegregovaných škol.

Aby bylo možné nastartovat trvalou společenskou změnu, může být potřeba vyti-povat a oslovit i další struktury, které pomáhají udržovat segregovaný systém. Například:

• Finanční struktury: Vzdělávací systémy, jako tomu bylo například v České republice, mohou dostávat finanční prostředky na udržení systémů (jako je oddělené speciální vzdělávání), které nepřiměřeně dopadají na jejich klienty. Součástí řešení může být i dohoda o reformě financování.

• Další diskriminace proti dané skupině na komplementárním poli: Možný úspěch při potírání diskriminace (např. v segregovaných školách) může být ztěžován diskrimi-nací a dalšími překážkami pro danou skupinu na komplementárním poli (např. běžné školy). Obtíže při zápisu do běžné školy nebo šikana mohou vést rodiče k tomu, že zvolí segregované nebo dokonce žádné vzdělávání. Při vytváření dlouhodobého řešení může pomoci pochopení vazeb mezi těmito dvěma oblastmi a hledání způsobů pro snižování nákladů spojených s docházkou do běžné školy.

• Diskriminace širší skupiny ve stejné oblasti: Diskriminace dané skupiny může být někdy podmnožinou jiné diskriminace vůči širší skupině. Například segregace žáků kvůli mentálnímu postižení v České republice a Maďarsku napomáhá zejména dis-kriminaci Romů, kteří jsou zařazováni do systému speciálního vzdělávání. Hledání způsobů, které pomohou vyřešit širší diskriminaci (ale neztratí ze zřetele rasové hle-disko), může naopak pomoci i dané skupině.

• Diskriminace dané skupiny v související oblasti: Vnímanou výhodu, kterou vzdělání poskytuje, ovlivňuje diskriminace dané skupiny v související oblasti, jakou může být například zaměstnávání. Je asi třeba zdůraznit nutnost pochopení vazeb mezi růz-nými formami diskriminace, které na komunitu nejvíce doléhají, a hledání způsobů, jak je odstranit

7 9

VI. Závěry

Ovlivnila něco strategická litigace za desegregaci romských škol? Ambicí je, aby tato studie, díky podrobnému prozkoumání dopadů uvedených strategických kauz jakožto hybatelů společenských změn, obohatila probíhající debatu o dopadu strategické litigace jako takové a pomohla vykřesat další snahu o zkoumání mnohých oblastí, které zatím nebyly zmapovány.

„[Tato otázka mě překvapuje]”, poznamenal soudce ESLP, když byl dotázán, zda měly kauzy řešící vzdělávání Romů nějaký dopad. „Samozřejmě, že měly dopad”, dodal, „je důležité lidem říci, co je správně, a co špatně”.388 Jednoduché prohlášení nejvyššího arbitra pro lidská práva v Evropě o tom, že diskriminace Romů ve vzdělávání „není nadále přípustná”,389 bylo nadmíru důležité. Rozhodnutím nepodpořit existující stav učinil Evrop-ský soud pro lidská práva (a také maďarské soudy v kauze Nyíregyháza) průlomový krok: „[Přišli] s myšlenkou, že to, co se zdálo jako normální a běžné a tudíž nestálo za diskusi, může být ve skutečnosti protizákonné”.390 Tím, že se postavila na stranu Romů, dala soudní moc jasně najevo, že chce ukončit jejich diskriminaci ve vzdělávání.

Toto stanovisko rezonovalo u mnoha lidí, odrazilo se ve změnách a iniciovalo vlnu reakcí. Rozsudky daly za pravdu stěžovatelům a podpořily mnoho dalších, aby začali soudní spory vnímat jako zbraň proti diskriminaci. V neposlední řadě rozsudky připravily pod-mínky pro změnu.

Výrokem v kauze D.H., že se nepoměrné umísťování Romů do zvláštních škol rovná diskriminaci, otřásl Evropský soud pro lidská práva hluboce zakořeněnými, proti změnám značně odolnými a dlouho přetrvávajícími strukturami a praxí. Bez rozsudku v kauze D.H. „by se nic nezačalo hýbat”.391 V reakci na kauzu D.H. a také z nutnosti sledovat provádění rozsudku v této kauze, vláda poskytla etnicky členěné údaje a rychle nastartovala určité legislativní změny. Doma i v zahraničí se po vydání rozsudku mobilizovala občanská spo-

8 0 Z Á V Ě R Y

lečnost a tlačila na vládu, aby dělala více. Pokud jde o výsledky na tomto poli o sedm let později, titulky zůstávají i nadále alarmující. Nicméně se zdá, že tendence umísťovat Romy do systému speciálního vzdělávání slábnou.

V Řecku zanechaly rozsudky týkající se vzdělávání Romů stopu ve výše zmiňované antisegregační ministerské politice. V Aspropyrgu a Sofadesu rozsudky postavily používané diskriminační praktiky mimo zákon. A nedávné uzavření segregované školy v přímé reakci na rozsudek ESLP v kauze Sampani je dokladem o síle soudních výroků a následné litigace.

V Maďarsku stále ještě čerstvý rozsudek v kauze Horváth a Kiss pomohl podpo-řit změny pro romské žáky a zajistit citlivé etnicky členěné údaje o žácích umístěných v systému speciálního vzdělávání. Soudní spor v kauze Nyiregyháza byl důležitý ze dvou důvodů. Soudní výrok odmítající interpretovat existující zákony tak, aby povolovaly praxi v minulosti prokázanou jako diskriminující Romy zastavil (alespoň pro tuto chvíli) návrat k diskreditovanému statu quo. Osvětlením skutečného záměru vzdělávací politiky předlo-ženého vládou spor konkrétně vstoupil do debaty o připravovaných legislativních změnách, které by pravděpodobně legitimizovaly segregaci.

Je nepopiratelné, že diskriminace a segregace Romů ve vzdělávání přetrvává. V České republice a Maďarsku jsou Romové stále v nepoměrných počtech umísťováni do speciálních škol, žáci stále chodí do segregované školy v Sofadesu, i když škola v Aspropyrgu své brány již uzavřela, a ve dříve zavřené segregované škole v Nyíregyháze se opět vyučuje. V České republice a Řecku nadále přetrvává silný odpor. Měnící se politické prostředí může ohrozit budoucnost křehkých vítězství. Navíc Romové nejsou v debatě dostatečně zastoupeni a někteří z nich napomáhají udržovat ty diskriminační struktury, o jejichž zrušení se ostatní snaží.

Tato zjištění by neměla vyvolávat beznaděj, ale naopak, měla by být výzvou k akci. Komplexní, systematické a mnohovrstevné problémy, jako je diskriminace Romů v pří-stupu ke vzdělávání, nemají jednoduchá řešení, která může zajistit jediný rozsudek nebo i třeba několik rozsudků. Soudy prostřednictvím strategické litigace dodaly tématu na váze, vyvolaly doma i v zahraničí veřejnou debatu a zvýšily tlak na změny existujících systémů a praxe. Hledání spravedlnosti nezačíná ani nekončí u dveří soudní síně, ale strategická litigace může být jistě důležitou součástí vytváření trvalých celospolečenských změn.

8 1

Příloha A: Normativní dotazy

1. Dopad na klienty

a) Odškodnění pro klienta(y) (bez ohledu na to, zda se jedná o peněžní kom-penzaci, směrodatný nález soudu, zrušení chybného rozhodnutí soudu nižší instance, atd.)

b) Co se stalo s jednotlivými dětmi, jejichž rodiče podali formální stížnosti a obrátili se na soudy? Jak tyto děti u soudu uspěly? Jak se změnilo jejich vzdě-lávání? Jak se změnily jejich životní možnosti?

c) Co klienti očekávali od soudního řízení? Jak klienti vnímají soudní řízení z dnešního pohledu? Jaký to na ně mělo subjektivní dopad? Jak vnímají zákon a dopad, který na ně má?

2. Dopady na romské komunity

a) Jsou si komunity této záležitosti vědomy?

b) Jsou si vědomy rozsudků?

c) Jsou si vědomy svých práv a toho, že nesmí být diskriminovány v přístupu ke vzdělání?

d) Jaké kroky podnikly k prosazení těchto práv nebo jaké kroky podnikli jiní?

e) Do jaké míry podnítily rozsudky mobilizaci/organizaci Romů?

8 2 P Ř Í L O H A A : N O R M A T I V N Í D O T A Z Y

3. Dopady na většinovou/neromskou populaci

a) Jaký je názor většinové populace na otázku diskriminace ve vzdělávacím procesu?

b) Je si této otázky většinová populace vědoma?

c) Je většinová populace obeznámena s rozsudky?

4. Dopady na zákonodárce

a) Jak vnímají kauzy a jak ovlivnili nebo neovlivnili otázku rasové diskriminace, přístup ke vzdělání, vnímání romských a neromských obyvatel?

5. Dopady na soudní moc

a) Vzdělávání soudců o řešených problémech a/nebo o jejich roli/odpovědnosti v jednání. Vnitrostátní soudnictví – jaký dopad měly kauzy na domácí soudy?

b) Počet odkazů na jakékoli z rozsudků vynesených ESLP?

c) Počet kauz rozhodovaných na domácí úrovni týkajících se diskriminace ve vzdělávání?

d) Soudci vnitrostátních soudů a ESLP – jak vnímají dopady těchto kauz do současné doby?

6. Dopady na média

a) Jak média vnímají kauzy a na základě zde řešených kauz i otázku diskriminace ve vzdělávání ze širšího pohledu?

7. Dopady na pracovníky ve školství

a) Ministerstvo školství

b) Školská správa

c) Asociace speciálních pedagogů

d) Učitelé


8. Dopady na organizovaná uskupení občanské společnosti

a) Romské nevládní organizace

b) Nevládní organizace podporující lidská práva

c) Profesní asociace

d) Učitelské odbory a asociace

9. Změny v legislativě/politice

a) Jaké byly od vynesení rozsudku v soudním sporu zavedeny změny v legislativě/předpisy upravující přístup ke vzdělání?

b) Jak se změnila politika, pokud k jejím změnám došlo? (např. pravidla vydávaná ministerstvy školství nebo prohlášení vládních představitelů)

10. Reálné změny přímo „v terénu” – změna praxe

a) Jaký byl přístup Romů ke vzdělávání dříve a jaký je po zahájení sporů?

b) Jaký byl početní poměr romských a neromských žáků v určitých školách/tří-dách před vynesením a po vynesení rozsudků?

c) Jak se změnila kvalita vzdělávání Romů oproti době před vynesením rozsudků a od jejich vynesení ve srovnání se změnami v neromské populaci, pokud k nějakým změnám došlo? (např. hodnocení výsledků dosahovaných žáky a další výstupy)

d) Jak Romové pokročili ve svém vzdělávání (primárním/sekundárním/terciár-ním) oproti době před vynesením rozsudků a od jejich vynesení?

8 5

Poznámky pod čarou

1. Evropské centrum pro práva Romů, „Implementation of Judgments”, Roma Rights, Number 1, 2010, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/file/roma-rights-1-2010-implementation-of-judgments.pdf, datum citace: 15. září 2015.

2. Evropské centrum pro práva Romů, „Roma Sue School in Northeastern Hungary: The submission against the principal of the Ferenc Pethe Primary School, Tiszavasvari, Hungary” 15. května 1998, k dispo-zici na: http://www.errc.org/popup-article-view.php?article_id=1807, datum citace: 15. září 2015.

3. Viz např. Nadace Šance pro děti, Handbook on Roma Segregation in Schooling, Part 2, k dispozici na: http://www.cfcf.hu/rólunk, datum citace: 15. září 2015.

4. Rada Evropy, EU and Roma, k dispozici na: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/roma/index_en.htm, datum citace: 15. září 2015.

5. Evropské centrum pro práva Romů, Submission to the United Nations Committee on the Elimina-tion of Racial Discrimination, 3. srpna 2015, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/file/un%20cerd%20czech%20rep%20written%20comments%20errc,%20mdac,%20pfsh.pdf, datum citace: 15. září 2015.

6. Rada Evropy, „Human Rights of Roma and Travellers”, k dispozici na: http://www.coe.int/en/web/commissioner/thematic-work/roma-and-travellers, datum citace: 15. září 2015.

7. Agentura EU pro základní práva, The Situation of Roma in 11 EU Member States 2012, k dispozici na: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/2099-FRA-2012-Roma-at-a-glance_EN.pdf, datum citace: 15. září 2015.

8. Open Society Foundations, „Breaking News No More: Life for Roma in Greece a Year after ,Maria’,” 17. října, 2014, k dispozici na: http://www.opensocietyfoundations.org/voices/breaking-news-no-more-life--roma-greece-year-after-maria, datum citace: 15. září 2015.

9. Rada Evropy, „Making Human Rights for Roma a Reality”, k dispozici na: http://www.coe.int/t/dg3/romatravellers/default_en.asp, datum citace: 15. září 2015.

8 6 P O Z N Á M K Y P O D Č A R O U

10. Agentura EU pro základní práva, Education: The Situation of Roma in 11 EU Member States, 2014, k dispozici na: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014_roma-survey_education_tk0113748enc.pdf, datum citace: 15. září 2015, str. 19.


12. Agentura EU pro základní práva, Education: The Situation of Roma in 11 EU Member States, 2014, k dispozici na: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014_roma-survey_education_tk0113748enc.pdf, datum citace: 15. září 2015, str. 45. Poznámka: Průzkum probíhal v oblastech, ve kterých je hustota osídlení Romy větší než ostatním obyvatelstvem.


14. Gábor Kertesi a Gábor Kézdi, School Segregation, School Choice, and Educational Policies in 100 Hungarian Towns, 2013, k dispozici na: http://www.romaeducationfund.hu/sites/default/files/publications/school_segregationschool_choice_and_educational_policies_-_final_2013.pdf, datum citace: 15. září 2015; Institute for Information on Education, Overcoming School Failure Background Report for the Czech Republic, červen 2011, k dispozici na: http://www.oecd.org/education/school/48631810.pdf datum citace: 15. září 2015; Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Economic Policy Reforms 2011: Going for Growth, k dispozici na: http://www.oecd.org/hungary/47469579.pdf, datum citace: 15. září 2015.

15. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Equity and Quality in Education: Supporting Disadvantaged Students and Schools, Spotlight Report: Greece, 2012, k dispozici na: http://www.oecd.org/edu-cation/school/49603577.pdf datum citace: 15. září 2105.

16. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Equity and Quality in Education: Supporting Disadvantaged Students and Schools, Spotlight Report: Greece, 2012, k dispozici na: http://www.oecd.org/edu-cation/school/49603577.pdf datum citace: 15. září 2105.

17. Gábor Kertesi a Gábor Kézdi, School Segregation, School Choice, and Educational Policies in 100 Hungarian Towns, 2013, k dispozici na: http://www.romaeducationfund.hu/sites/default/files/publications/school_segregationschool_choice_and_educational_policies_-_final_2013.pdf, datum citace: 15. září 2015.

18. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Strong Performers and Successful Reformers in Edu-cation: Education Policy Advice for Greece, 2011, k dispozici na: http://www.oecd.org/greece/48407731.pdf, datum citace: 15. září 2015; European Commission, Greece: Overview, k dispozici na:: https://webgate.ec.europa.eu/fpfis/mwikis/eurydice/index.php/Greece:Overview, datum citace: 15. září 2015.

19. Jana Hendrichová, František Bacík, Jana Švecová, Lenka Slavíková, Stanislav Karabec a Čestmír Medek, „Czech Republic”, in Decentralizing Education in Transition Societies: Case Studies from Central and Eastern Europe, Ariel Fiszbein, ed., World Bank, 2001.

20. Rozhovor s: Jiří Nantl, 10. června 2014.

21. Evropská agentura pro speciální a inkluzivní vzdělávání, Greece: Special Needs Education within the Education System, k dispozici na: http://www.romaeducationfund.hu/sites/default/files/publications/pitfalls--and-bias-screen_singlepages.pdf datum citace: 15. září 2015.


22. Viz Vyhláška č. 147/2011 § 3 odst. 4, k dispozici na: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-147-2011-sb-kterou-se-meni-vyhlaska-c-73-2005-sb, datum citace: 3. října 2014.

23. Evropská agentura pro speciální a inkluzivní vzdělávání, Greece: Special Needs Education within the Education System, k dispozici na: http://www.romaeducationfund.hu/sites/default/files/publications/pitfalls--and-bias-screen_singlepages.pdf datum citace: 15. září 2015.

24. Rozhovor s: Martin Šimáček (vedla Fremlová); ČŠI, Rovný přístup k vzdělaní, k dispozici na: http://www.csicr.cz/getattachment/808f9830-5b1f-49c8-a6c9-db019e69e0a2 datum citace: 15. září 2015, str. 9.

25. Rozhovor s: Magyar Balint, 10. června 2014.

26. Romský vzdělávací fond, Pitfalls and Bias: Entry Testing and the Overrepresentation of Romani Children in Special Education, 2012, k dispozici na: http://www.romaeducationfund.hu/sites/default/files/publicati-ons/pitfalls-and-bias-screen_singlepages.pdf, datum citace: 15. září 2014, str. 6.

27. Takzvané pomocné školy poskytovaly vzdělání dětem se středně těžkou až těžkou mentální poruchou.

28. Viz např., Gábor Kertesi a Gábor Kézdi, „The Roma/Non-Roma Test Score Gap in Hungary”, Ameri-can Economic Review, 101(3): 519-25, 2011, k dispozici na: https://www.aeaweb.org/articles.php?doi=10.1257/aer.101.3.519 datum citace: 15. září 2015.

29. Rozhovor s: Panayote Dimitras, 22. listopadu 2014.

30. Nadace Šance pro děti, „About Us”, k dispozici na: http://www.cfcf.hu/rólunk datum citace: 15. září 2015.

31. Dekáda romské inkluze, „Participating Countries”, k dispozici na: http://www.romadecade.org/deca-de-participiants-decade-countries, datum citace: 15. září 2015.

32. Evropské centrum pro práva Romů, „Who We Are”, k dispozici na: http://www.errc.org/about-us--overview, datum citace: 15. září 2015.

33. Greek Helsinki Monitor, „Profile”, k dispozici na: http://www.greekhelsinki.gr/bhr/english/profile.html datum citace: 15. září 2015.

34. Tato společná strategická litigace ERRC a Legal Defense Bureau for National and Ethnic Minorities vyústila v roce 2004 v příznivý rozsudek. ERRC, „School Segregation Decleared Unlawful by Hungarian Courts, Hungarian Courts Condemn Segregation of Children with Learning Disabilities”, 7. října 2004, k dispozici na: http://www.errc.org/popup-article-view.php?article_id=2024 datum citace: 15. září 2015.

35 Zákon CXXV z roku 2003 o rovném zacházení a podpoře rovných příležitostí. čl. 10, k dispozici na: http://www.equalrightstrust.org/ertdocumentbank/Microsoft%20Word%20-%20Hungarian_Act.pdf, datum citace: 15. září 2015.

36 Pokud bude nárok postaven na tvrzení, že došlo „zásadnímu selhání jednotlivce” a že mělo „dopad na větší skupinu osob, jenž nemůže být přesně identifikována”, může žalobu podat veřejná organizace. Zákon CXXV z roku 2003 o rovném zacházení a podpoře rovných příležit, čl. 20. Zákon byl pozděli novelizován tak, aby umožnil actio popularis i v případě, že bezprostředně hrozí porušování zákona. Evropská komise proti rasisimu a netoleranci, Report on Hungary: Fourth Monitoring Cycle, přijata 20. června 2008, část 32, k dispozici na: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/ecri/country-by-country/hungary/HUN-CbC-IV-2009-003-ENG.pdf, datum citace: 15. září 2015.

37. Nadace Šance pro děti, Handbook on Roma Segregation in Schooling, Part 2, část 5.3, k dispozici na: http://www.cfcf.hu/rólunk, datum citace: 15. září 2015.


38. Rozhovor s: András Ujlaky, 14. července 2014.

39. European Commission, Report on Discrimination of Roma Children in Education, 2014, k dispozici na: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_childdiscrimination_en.pdf, datum citace: 15. září 2015.

40. Nadace Šance pro děti proti městu Kaposvár, Pfv.IV.21.568/2010/5., Konečný rozsudek nejvyššího soudu, 24. listopadu 2010, st. 9: ”Lze považovat za skutečnost – bez ohledu na příčiny – že ve školách žalovaných cikánskými dětmi, v souladu s Ebtv. 8§ b), c), e), str), q), byly tyto děti vybírány a protiprávně oddělovány od skupiny ostatních (dětí studujících v jiných školách ve městě) na základě svých specifických charakteristik, i když ostatní děti byly v situaci s nimi srovnatelné. Zákon takovouto praxi umožnoval”.

41. James A. Goldston, jeden z litigátorů při odvolání k Velkému senátu, se později stal výkonným ředitelem Open Society Justice Initiative, jež byla jedním z podporovatelů této zprávy.

42. Evropský soud pro lidská práva, „Tisková zpráva: Grand Chamber Judgment D.H. and Others v. The Czech Republic”, 13. listopadu 2007, k dispozici na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng-press/pages/search.aspx?i=003-2176193-2313650#{„itemid“:[„003-2176193-2313650“]} datum citace: 15. září 2015.

43. Evropský soud pro lidská práva, „Rozsudek Velkého senátu: Kauza D.H. a ostatní proti České repub-lice”, 13. listopadu 2007, odst. 216, k dispozici na: http://hudoc.echr.coe.int/eng#{„appno“:[„57325/00“],“itemid“:[„001-83256“]}, datum citace: 15. září 2015.

44. Rada Evropy, 1100th D.H. Meeting (prosinec 2010), k dispozici na: http://www.coe.int/t/dghl/moni-toring/execution/Source/Documents/Info_cases/Croatie/DD(2010)586.pdf, datum citace: 15. září 2015.

45. Evropský soud pro lidská práva, Podání v kauze Horváth and Kiss v. Hungary, odst. 27, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/file/echr-application-Horváth-and-kiss-v-hungary.pdf, datum citace: 15. září 2015.

46. Rozsudek, Odvolací soud v Debrecíně, Pf. II.20.509/2009/10, 5. listopadu 2009, str. 29-30; viz také Horváth a Kiss, paras. 43, 45, k dispozici na: thttp://www.errc.org/cms/upload/file/echr-application-Hor-váth-and-kiss-v-hungary.pdf, datum citace: 15. září 2015.

47. Horváth and Kiss, odst. 53, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/file/echr-application--Horváth-and-kiss-v-hungary.pdf, datum citace: 15. září 2015.

48. Evropský soud pro lidská práva, rozsudek Senátu: Lavida and Others v. Greece, 30. května 2013, k dispozici na: http://hudoc.echr.coe.int/eng#{„languageisocode“:[„FRE“],“itemid“:[„001-119974“]}, datum citace: 15. září 2015.

49. Evropský soud pro lidská práva rozsudek Senátu: Lavida and Others v. Greece, odst. 82, 30. května 2013, k dispozici na: http://hudoc.echr.coe.int/eng#{„languageisocode“:[„FRE“],“itemid“:[„001-119974“]}, datum citace: 15. září 2015.

50. Rozsudek v kauze Nyíregyháza, 6, 23.

51. Rozsudek v kauze Nyíregyháza, 6, 23.

52. Viz Nina Pavelčíková, Romové v Českých zemích v letech 1945–1989 81 (2004), k dispozici na: http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Romove_v_ceskych_zemich-Nina_Pavelcikova.pdf, datum citace: 11. srpna, 2014, str. 48, 64-65, 81.

53. Viz Charter 77, o-postaveni-cikanu-romu-v-ceskoslovensku, (Ve školním roce 1970-71 chodilo v Čechách do těchto škol celých 20 % romských dětí proti 3 % dětí z většinové populace), k dispozici na:


http://www.romea.cz/cz/zpravy/historicke-okenko-dokument-charty-77-o-postaveni-cikanu-romu-v-cesko-slovensku-z-prosince-1978, datum citace: 15. září 2015.

54. Viz Nina Pavelčíková, Romové v Českých zemích v letech 1945–1989 81 (2004), k dispozici na: http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Romove_v_ceskych_zemich-Nina_Pavelcikova.pdf, datum citace: 11. srpna, 2014, str. 129.

55. James A. Goldston, The role of European anti-discrimination law in combating school segregation: the path forward after Ostrava, Brusel, 28. dubna 2006, k dispozici na: cms.horus.be/files/99935/MediaArchive/pdfevents/james_goldston.doc, datum citace: 4. října 2014.

56. „Byla snaha školu přejmenovat, zbavit ji vnějšího tlaku, a přitom tento segment školství zacho-vat”, k dispozici na: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=6279&PHPSESSID=5451853d-48d6f6693fe5dd60abe4d0eb, datum citace: 15. září 2015.

57. Evropské centrum pro práva Romů and Open Society Justice Initiative, „Submission to Committee of Ministers of the Rada Evropy”, 13. listopadu 2009, k dispozici na: https://www.opensocietyfoundations.org/sites/default/files/czechrepublic_20091111.pdf, datum citace: 15. září 2015.

58. Evropské centrum pro práva Romů, Faces of Romani Statelessness in Greece, 29. října 2003, k dis-pozici na: http://www.errc.org/article/faces-of-romani-statelessness-in-greece/1076, datum citace: 15. září 2015.

59. Evropské centrum pro práva Romů et al., Guide for Monitoring and Documenting School Segregation in Greece, k dispozici na: http://www.dare-net.eu/cms/upload/file/guide-for-monitoring-and-documenting--school-segregation-greece-english-2014.pdf, datum citace: 15. září 2015.

60. Φ4/350/Γ1/1028/22-8-1995, k dispozici na: http://rom-klimaka.blogspot.com/2010/01/blog--post_7495.html, datum citace: 15. září 2015.

61. Roma Matrix, Greece: Country Report, červenec 2014, k dispozici na: https://romamatrix.eu/greece-country-report, datum citace: 15. září 2015; viz also Ministerial Decision: Φ.4/155/Γ1/1237/11-9-1996 (ΦΕΚ 893, τ. Β΄), k dispozici na: http://dipe-a.thess.sch.gr/nomo/FEK-893_20-9-1996.pdf, datum citace: 15. září 2015.

62. Více o programu, viz https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2391961&SecMode=1&DocId=2074842&Usage=2, příloha; viz also http://www.epasi.eu/$-project-study.cfm?PID=103 (prvn etapa); http://www.epasi.eu/$-project-study.cfm?PID=104 (druhá etapa); http://www.epasi.eu/$-project-study.cfm?PID=105 (třetí etapa).

63. Roma Matrix, Greece: Country Report, červenec 2014, k dispozici na: https://romamatrix.eu/greece-country-report, datum citace: 15. září 2015; viz také Agentura EU pro základní práva, Analytical Report on Education: National Focal Point for Greece, 2004, str. 40, k dispozici na: https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/285-R4-EDU-EL.pdf, datum citace: 15. září 2015.

64. Agentura EU pro základní práva, Education: The Situation of Roma in 11 EU Member States, 2014, str. 19, k dispozici na: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014_roma-survey_education_tk0113748enc.pdf, datum citace: 15. září 2015.

65. Evropské centrum pro práva Romů, podání k Evropskému soudu pro lidská práva, odst. 124, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/file/echr-application-horvath-and-kiss-v-hungary.pdf, datum citace: 15. září 2015.


66. Komisař Rady Evropy pro lidská práva, Follow-Up Report on Hungary, 29. března 2006, k dispozici na: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=984085&BackColor#P186_22299, datum citace: 15. září 2015.

67. Systém vyrovnávacího vzdělávání a jeho propojení se vzděláváním menšin, viz Orsolya Szendrey, „Roma School Desegregation Policies in Hungary”, in Ten Years After: A History of Roma School Desegregation in Central and Eastern Europe, CEU Press, 2012, str. 227-231.

68. Orsolya Szendrey, „Roma School Desegregation Policies in Hungary”, v Ten Years After: A History of Roma School Desegregation in Central and Eastern Europe, CEU Press, 2012, str. 227–231.

69. Telefonický rozhovor s: Orsolya Szendrey, 21. listopadu, 2014.

70. Orsolya Szendrey, „Roma School Desegregation Policies in Hungary”, v Ten Years After: A History of Roma School Desegregation in Central and Eastern Europe, CEU Press, 2012, str. 227–231.

71. Iulius Rostas (Ed.), Ten Years After: A History of Roma School Desegregation in Central and Eastern Europe, CEU Press, 2012.

72. Viz např. rozhovor s Viktorií Mohacsi z Madarska, v Iulius Rostas (Ed.), Ten Years After: A History of Roma School Desegregation in Central and Eastern Europe, CEU Press, 2012.

73. Přijatá klíčová opatření zahrnovala: požadovaný souhlas zákonného zástupce před umístěním dítěte do zvláštní školy – v roce 1997; umožnění dalšího studia absolventům zvláštních škol na středních školách namísto pouze učebních oborů – v roce 2000; podmínění umístění do oddělené školy nebo třídy s ome-zeným vzdělávacím programem diagnózou zdravotního postižení – v roce 2004. Viz D.H., odst. 46, 49; Školský zákon z roku 2004 § 8)16).

74. Školský zákon z roku 2004 § 185(3).

75. Viz Školský zákon z roku 2004 § 16 § ,(3)7(8).

76. Tento dokument je datován 2004, ale není jasné, kdy byl zveřejněn. Dokument je na stránkách ministerstva a je tudíž považován za ministerstvem vydaný. Viz Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciál-ními vzdělávacími potřebami podle zákona č. 561/2004 Sb. 1-2, k dispozici na: http://www.msmt.cz/doku-menty/vzdelavani-deti-zaku-a-studentu-se-specialnimi-vzdelavacimi (dále jen „Metodologie ministerstva k zákonu”), datum citace: 15. září 2015.

77. D.H., odst. 46, 49; Školský zákon z roku 2004, § 8)16).

78. Viz Vyhláška č. 73/2005, §2)10); Vyhláška č. 62/2007, kterou se mění Vyhláška č. 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, §6)10) & příloha.

79. Viz Evropský soud pro lidská práva, „Grand Chamber Judgment: Case of D.H. and Others v. The Czech Republic”, 13. listopadu, 2007, odst. 216, k dispozici na: http://hudoc.echr.coe.int/eng#{„app-no“:[„57325/00“],“itemid“:[„001-83256“]}, datum citace: 15. září 2015.

80. Viz Ministerstvo spravedlnosti, „Tisková zpráva k rossudku v kauze D.H.” 13. listopadu 2007, k dispozici na: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4176&d=195202, datum citace: 3. října 2014.

81. Viz Kateřina Hrubá, „The Reaction of Relevant Czech State Authorities to the ECHR Judgment in the Case D.H. and Others v. the Czech Republic”, Roma Rights Quarterly, No. 1, 2008, k dispozici na: www.errc.org/cms/upload/media/03/65/m00000365.pdf, datum citace: 3. října 2014, str. 38 (na semináři v roce 2008 pan Schorm mimo jiné zdůraznil význam shromaždování údajů).


82. Viz MŠMT: „Směrem k otevřenějšímu školství”, 27. čevence 2008, k dispozici na: http://www.ceskaskola.cz/2008/06/msmt-smerem-k-otevrenejsimu-skolstvi.html, datum citace: 15. září 2015.

83. Rozhovor s: Ivan Gabal, 13. června 2014.

84. Viz Člověk v tísni, „Analýza individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami”, 2009, str. 9, k dispozici na: www.msmt.cz/file/8169_1_1/, datum citace: 3. října 2014.


86. Viz Člověk v tísni, „Vzdělávání Rom dva roky po Štrasburském rozsudku”, 25. listopadu 2009, k dispozici na: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/vzdelavani-romu-dva-roky-po-strasburskem-roz-sudku, datum citace: 3. října 2014.

87. Viz Česká školní inspekce, Tematická zpráva: Souhrnné poznatky z tematické kontrolní činnosti v bývalých zvláštních školách, březen 2010, k dispozici na:: http://www.csicr.cz/cz/85126-zprava-z-kontrolni-cinnosti-v-byvalych-zvlastnich-skolach, datum citace: 3. října 2014.

88. Česká školní inspekce, Tematická zpráva: Souhrnné poznatky z tematické kontrolní činnosti v býva-lých zvláštních školách (2012), str. 3, k dispozici na: http://www.csicr.cz/getattachment/641ebe0e-36b3-4ba-3-af8f-e5bf939040e2, datum citace: 15. září 2015.

89. Viz Rada Evropy, Case No. 9, 1144th meeting, 6. června 2012, Case against the Czech Repub-lic, k dispozici na: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1940455&Site=CM&BackColorInternet=C3C-3C3&BackColorIntranet=EDB021&BackColorLogged=F5D383, datum citace: 3. října, 2014.

90. Viz Rada Evropy, „Consolidated Action Plan for the execution of the judgement of the Evropský soud pro lidská práva in the case of D.H. and Others v. The Czech Republic”, 16. listopadu, 2012, k dispo-zici na: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetI-mage=2186980&SecMode=1&DocId=1953724&Usage=2, datum citace: 3. října 2014.

91. Rada Evropy, „Updated Action Plan (25/04/2014), Communication from the Czech Republic con-cerning the case of D.H. and Others against Czech Republic”, (Podání č. 57325/00), str. 10-11. Dlouhodobým cílem je vzdělávat žáky s diagnózou lehké mentální retardace na základě bežných osnov.

92. Rada Evropy, „Updated Action Plan (25/04/2014), Communication from the Czech Republic con-cerning the case of D.H. and others against Czech Republic” (Podání č. 57325/00), str. 10-11. Dlouhodobým cílem je vzdělávat žáky s diagnózou lehké mentální retardace na základě bežných osnov.

93. Viz Evropský soud pro lidská práva, „Grand Chamber Judgment: Case of D.H. and Others v. The Czech Republic”, (Podání č. 57325/00), 13. listopadu, 2007.

94. Viz „ Strategie boje proti sociálnímu vylouceni 2011–2015”, k dispozici na: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/strategie-boje-proti-socialnimu-vylouceni, datum citace: 3. října 2014), str. 26. Strategie stanovuje, že od roku 2015 bude další zřizování škol pro žáky s lehkým mentálním postižením zakázáno, bude nutné zvážit uzavření stávajících škol pro žáky s lehkým mentálním postižením nebo jejich transformaci na běžné školy a eliminovat vzdělávací programy (dotace) pro žáky s lehkým mentálním postiže-ním. Strategie také snažila zavést finanční bonusy pro sociálně znevýhodněné děti a od vzdělávacího systému, který je založen na „určení diagnozy”, přejít k modelu, jež bude „diagnostikovat za účelem stanovení nutných podpůrných opatření”.

95. Viz „ Důvodová zpráva, Strategie boje proti sociálnímu vyloučeni, k dispozici na: http://www.soci-alni-zaclenovani.cz/dokumenty/strategie-boje-proti-socialnimu-vylouceni, datum citace: 3. října 2014.


96. Viz „ Důvodová zpráva, Strategie boje proti sociálnímu vyloučeni, k dispozici na: http://www.soci-alni-zaclenovani.cz/dokumenty/strategie-boje-proti-socialnimu-vylouceni, datum citace: 3. října 2014.

97. Rozhovor s: Monika Šimůnková, 12. června 2014.

98. Viz Vyhláška č. 116/2011 § 1 odst. 3; viz také Výklad vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování pora-denských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.

99. Viz Vyhláška č. 116/2011 § 1 odst. 5; viz také Výklad vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování pora-denských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.

100. Viz Výklad vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.

101. Viz Vyhláška č. 147/2011 § 3 odst. 4, k dispozici na: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-147-2011-sb-kterou-se-meni-vyhlaska-c-73-2005-sb (datum citace: 3. října 2014)

102. Viz Vyhláška č. 147/2011 § 3 odst. 4, k dispozici na: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-147-2011-sb-kterou-se-meni-vyhlaska-c-73-2005-sb (datum citace: 3. října 2014)

103. Viz „Předkládací zpráva”, Vládní návrh, str. 89, k dispozici na: https://apps.odok.cz/en/kpl=-detail?pid-KORN9JEJRVL4, datum citace: 3. října 2014.

104. Viz „ředkládací zpráva”, Vládní návrh, str. 89, k dispozici na: https://apps.odok.cz/en/kpl=-detail?pid-KORN9JEJRVL4, datum citace: 3. října 2014. (Zavedení revizního mechanismu je opatřením, ke kterému se Česká republika zavázala v konsolidovaném akčním plánu k výkonu rozsudku ve věci D. H. a ostatní proti České republice, který byl předložen Výboru ministrů Rady Evropy v listopadu 2012 (opatření D1-); V rámci opatření vyplývajících z akčního plánu postupu ministerstva v návaznosti na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice se převádí agenda zápisů školských poraden-ských zařízení z úrovně krajských úřadů na úroveň ministerstva.), („je nutné vytvořit záruky proti zneužití podpůrných opatření, mimo jiné vzhledem k závazkům České republiky v souvislosti s rozsudkem v kauze [DH]”).

105. Rozhovor s: Jiří Dientsbier, 11. června, 2014.


107. ΥΠΕΠΘ—Γ1/226/6-3-2000, k dispozici na: http://kday.mag.sch.gr/docs_etc/Laws_etc/Egkyklios YPEPTh G1-226-6-3-2000 Orio ilikias gia foitisi mathiton sto dimotiko sholeio.pdf, datum citace: 15. září 2015.


109. 116184/Γ1/10-09-2008, k dispozici na: http://dipe.ach.sch.gr/leitourgia_sxol/116184_g_1.pdf.




113. Ministerstvo školství, Oběžník ze dne 26.11.2013, k dispozici na: http://www.gdimitrakopoulos.gr/Οι-Ενημερώσεις-μου/362-Όλα-όσα-πρέπει-να-γνωρίζουμε-για-τη-λειτουργία-των-σχολικών-μονάδων, datum citace: 15. září 2015.


114. Rozhovor s: Kostas Papachristos, 25. června, 2014.

115. Rozhovor s: Kostas Papachristos, 25. června 2014; Rozhovor s: Christos Parthenis, 26. června 2014; Rozhovor s: Alexis Kourkouvelis, 24. června 2014; Rozhovor s: učitelem a rodičem, Sofades, 27. června 2014; Rozhovor s: Giorgos Moschos, 25. června 2014.


117. Rozsudek v kauze Sampani, odst. 7; Ministerské rozhodnutí 107//2008 (Vyhláška č. 10781/Δ4/25-01-2008, ΦΕΚ 144/τ. Β’/30-01-2008) týkající se „The establishment of the 12th Primary School of Aspro-pyrgos”, přijato 25. ledna 2008, zveřejněno ve věstníku Government’s Official Gazette 30. ledna 2008; Rozhovor s: Kostas Markopoulos, 24. června 2008.

118. Rozsudek v kauze Sampani, odst. 22, 85–87.

119. Rozsudek v kauze Sampani, odst. 18.


121. Rozsudek v kauze Sampani, odst. 104.

122. Rozsudek v kauze Sampani, odst. 128. ESLP konkrétně navrhl, aby školou povinní žadatelé „byli zapisováni školským odborem pro základní vzdělávání z oblasti západní Atiky do jiných státních škol a ti, kteří již dosáhli dospělosti, byli zapsáni do škol ,druhé šance’”.

123. Vyhláška č. Φ20.3/2930/10-9-2013 Decision of West Attica Directorate of Primary Education, 13. září 2013, str. 1-4, k dispozici na: http://www.synigoros.gr/resources/ektelesh-apofashs-eyr-dik-gia-sam-panh--2.pdf, datum citace: 30. září 2014.

124. Vyhláška č. Φ20.3/2930/10-9-2013 Decision of West Attica Directorate of Primary Education, 13. září 2013, str. 4, k dispozici na: http://www.synigoros.gr/resources/ektelesh-apofashs-eyr-dik-gia-sam-panh--2.pdf, datum citace: 30. září 2014.

125. Rozhovor s: Kostas Markopoulos, 24. června 2014.

126 Náměstek ministra Alexandros Dermentzopoulos, Vyhláška č 100666/IHEΞ/88244εισ Odpověď na otázku č. 8399/3-6-2014 o „Situaci romských žáků a učitelů na 12. základní škole v Aspropyrgu” poslynkyň Marie Yannakaki a Marie Repousi, 30. června 2013.

127. Vyhláška č. 72624/Γ4/12-05-2014/ΦEΚ 1329Β/2014, Společné ministerské rozhodnutí ministerstva školství a ministerstva financí o „Establishments, Upgrades, Downgrades, Mergers and Closures of Primary and Nursery Schools”, publikováno ve věstníku Government’s Official Gazette dne 12. května 2014.

128. Rozhovor s: Kostas Papachristos, 25. června 2014.

129. Připomínky stěžovatelů v kauze Lavida u ESLP, odst. 17.

130. Viz Rozzsudek v kauze Lavida, odst. 21–22.

131. Tisková zpráva ze jednání p. Diamantopoulou o integraci romských žáků v Sofadesu (Karditsa), Ministerstv školství, Lifelong Learning and Religious Affairs, 26. ledna 2012, k dispozici na: http://www.minedu.gov.gr/grafeio-typoy-kai-dimosion-sxeseon-main/deltia-typoy-main/8287-26-01-2012-synantisi-er-


gasias-ypo-tin-ypoyrgo-gia-tin-entaksi-ton-mathiton-roma-ton-sofadon-karditsas.html, datum citace: 30. září 2014.

132. Viz „Communication from Greece concerning the cases of Sampani and others and Lavida and others against Greece (Applications No. 59608/09 and 7973/10), D.H. – DD (2013) 1372, {1193th D.H. meeting (4.-6. března 2014)}, 19. prosince 2013, k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?-command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2424985&SecMode=1&DocId=2091326&Us-age=2, datum citace: 30. září 2014.

133. Viz „Communication from Greece concerning the cases of Sampani and others and Lavida and others against Greece (Applications No. 59608/09 and 7973/10), D.H. – DD (2013) 1372, {1193th D.H. meeting (4.-6. března 2014)}, 19. prosince, k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?-command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2424985&SecMode=1&DocId=2091326&Us-age=2, datum citace: 30. září 2014.

134. Knowledge and Policy, All against misdiagnosis Sociologists, neurologists, economists, psychologists and special educators for inclusion, červenec 2009, str. 67, k dispozici na: http://www.knowandpol.eu/IMG/pdf/hunhealth_ori2-pa1_final_final.pdf, datum citace: 15. září 2015.


136. Viz např., Orsolya Szendrey, „Roma School Desegregation Policies in Hungary”, in I. Rostas (Ed.) Ten Years After: a history of Roma school desegregation in Central and Eastern Europe, Central European University Press 2012; „Communication from Hungary concerning the case of Horváth and Kiss v. Hungary”, (Podání č. 11146/11), leden 2014, k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?comman-d=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2442553&SecMode=1&DocId=2105580&Usage=2, datum citace: 15. září 2015.

137. Open Society Institute, Equal Access to Quality Education for Roma, Vol. 1, 2007, k dispozici na: http://www.opensocietyfoundations.org/sites/default/files/2roma_20070329_0.pdf, datum citace: 15. září 2015.


139. Evropský soud pro lidská práva, Podání č. 11146/11, István HORVÁTH and András KISS v Hun-gary, odst. 93, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/file/reply-to-governments-observation.pdf, datum citace: 15. září 2015.


141. Evropský soud pro lidská práva, Podání č. 11146/11, István HORVÁTH and András KISS v Hun-gary, odst. 93, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/file/reply-to-governments-observation.pdf, datum citace: 15. září 2015.

142. Rozsudek, Odvolací soud v Debrecíně, Pf. II.20.509/2009/10, 5. listopadu 2009, str. 29 a 30; viz také Horváth and Kiss, odst. 43, 45.


143. Horváth and Kiss, odst. 52.

144. Rozhovor s: Szilvia Palaghy, 18. června 2014.

145. Educatio, „TÁMOP-3.4.2.B”Sajátos nevelési igényű gyerekek integrációja. Szakszolgálatok fejlesz-tése”, k dispozici na: http://www.educatio.hu/projektjeink/tamop342b datum citace: 15. září 2015.

146. D.H.-DD(2013)1185, Action report (14/10/2013), Communication from Hungary concerning the case of Horváth and Kiss against Hungary (Podání č. 11146/11), k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2391169&SecMode=1&-DocId=2072098&Usage=2, datum citace: 14. září 2015.

147. D.H.-DD(2013)1185, Action report (14/10/2013), Communication from Hungary concerning the case of Horváth and Kiss against Hungary (Podání č. 11146/11), k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2391169&SecMode=1&-DocId=2072098&Usage=2, datum citace: 14. září 2015.

148. Čl. 41 (4a) Zákona o veřejném vzdělávání (2011), ve znění novely z června 2014, k dispozici na: http://net.jogtar.hu/jr/gen/hjegy_doc.cgi?docid=A1100190.TV, datum citace: 15. září 2015.

149. Čl. 41 (4a) Zákona o veřejném vzdělávání (2011), ve znění novely z června 2014, k dispozici na: http://net.jogtar.hu/jr/gen/hjegy_doc.cgi?docid=A1100190.TV, datum citace: 15. září 2015.

150. Neformálně potvrzeno úředníkem ministerstva školství prostřednictvím prostředníka dne 29. září 2014. Ministr školství odmítl formální setkání, a proto není formálně potvrzeno.

151 Nyíregyháza–keresetlevél, k dispozici na: http://www.cfcf.hu/en/projects/litigation-cases/180-Nyí-regyháza-keresetlevel.html, datum citace: 15. září 2015.

152. Rozhovor s: Laszlone Csabai, 18. července 2014.

153. Zápis z jednání zasedání rady města Nyíregyháza, 23. dubna 2007, str. 147, k dispozici na: http://www.nyirhalo.hu/index.php?option=content&task=view&id=7163&Itemid=108, datum citace: 15. září 2015.

154 Viz „The Problems of Integration and Segregation in Hungary”, v: Klemens Budzowski, Magdolna Láczay, Poland, Hungary, the World: Selected Aspects of Contemporary Economy, Culture, and Science, str. 78, k dispozici na: http://books.google.com/books?id=3uaOdGL6UycC&pg=PA75&lpg=PA75&dq=2007+hus-zar+segregated+school&source=bl&ots=BVR1nN-Tni&sig=xBJxICPj7JimaBSHsq-, datum citace: 15. září 2015. Ve šk. roce 2006-07, na školu v lokalitě Guszev docházelo 100 žáků. Viz rozsudek v kauze Nyíregy-háza, 10G.15-13-040 099/22, at 30. Ti, kteří školu nedokončili, byli převedeni jinam.

155. Roma Sajtóközpont, Iskola a városhatáron – újraindult a cigánytelepi iskolaNyíregyházán, 14. září 2011, k dispozici na: http://www.sosinet.hu/2011/09/14/iskola-a-varoshataron-%E2%80%93-ujraindult-a-ciganytelepi-iskola-Nyíregyházan-2/, datum citace: 15. září 2015.

156. Rozsudek v kauze Nyíregyháza, část 4.

157. Rozsudek v kauze Nyíregyháza, cast 6, 23.

158. Nyíregyháza megyei jogú város közgyűlésének 83/2007. (IV. 23.), http://www.nyirhalo.hu/adattar/2007/hatarozat/083h0423.pdf; 197/2011.(X.27.), 27. října, 2011, http://adat.Nyíregyháza.hu/jegyzokonyv/kozgyules11/111111__1027_jegyzokonyv.pdf; http://www.drkovacsferenc.hu/magamrol/.

159. Neoficiální překlad čtvrtého dodatku viz http://helsinki.hu/wp-content/uploads/Fourth_Amen-dment_to_the_Fundamental_Law_Unofficial_translation_13032013.pdf. Otázky kladené občasnkou


společností viz http://helsinki.hu/wp-content/uploads/Main_concerns_regarding_the_4th_Amendment_to_the_Fundamental_Law_of_Hungary_13032013.pdf. Tiková zpráva EK ke čtvrtému dodatku viz http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-327_en.htm.

160. Všimněte si, že slovní spojení „sociální vyrovnání” (maďarsky: társadalmi felzárkózás) se někdy pře-kládá jako „sociální inkluze” nebo „sociální integrace”. K dispozici na: http://www.kormany.hu/download/3/a9/11000/MK_13_163.pdf ; Viz Základní práva v Maďarsku, ve znění.4. ústavního dodatku, čl. XV(4), k dispozici na: http://www.mfa.gov.hu/NR/rdonlyres/8204FB28-BF22-481A-9426-D2761D10EC7C/0/FUNDAMENTALLAWOFHUNGARYmostrecentversion01102013.pdf, datum citace: 15. září 2015.

161 Veronika Gulyas, „Discrimination of Roma Looms in Hungarian Schools”, The Wall Street Journal, 9. dubna, 2013, k dispozici na: http://blogs.wsj.com/emergingeurope/2013/04/09/discrimination-of-roma--looms-in-hungarian-schools/, datum citace: 15. září 2015.

162. Maďarská unie pro občasnká práva, „Hungarian government creates the legal framework for segrega-ting Roma children in schools”, 18. dubna 2013, k dispozici na: http://tasz.hu/en/romaprogram/hungarian-government-creates-legal-framework-segregating-roma-children-schools, datum citace: 15. září 2015.

163. Rozhovor s: Adel Kegye, 21. července, 2014.

164. Rozhovor s: Andras Ujlaky a Lilla Farkas, 14. července 2014.

165. http://www.kozlonyok.hu/nkonline/MKPDF/hiteles/MK13120.pdf, ETA preamble, Art. 11(1).

166. Rozsudek v kauze Nyíregyháza, 10G.15-13-040 099/22 část 18.

167. Rozhovor s: romský aktivista, Nyíregyháza, 17.-18. července 2014.

168. Rozhovor s: Edita Stejskalová, 13. června 2014.

169. Viz např., Amnesty International, „Injustice Renamed”, str. 16, k dispozici na: http://www.amnesty--kinderrechte.de/pdfs/eur710032009en.pdf, datum citace: 3. října 2014.

170. Viz Česká školní inspekce, „Provádění každoročního šetření k zjištění počtu romských žáků vzdělá-vaných v programech podle přílohy RVP ZV – LMP” (2013), (k dispozici u autora), k dispozici na: http://www.csicr.cz/getattachment/ddf8327d-091c-4e25-9abe-e548a796d86f, datum citace: 3. října 2014.

171. Rozhovor s Ondřejem Liškou, bývalým ministrem školství, 11. června 2014 („Taková citlivá věc, což je smutná věc, [je], že to D.H.-čko vlastně nemělo velký celkový společenský význam . . . pro mne a pro lidi, kteří v tom tématu pracují, to byl úplně zásadní zlom”); Rozhovor s paní Míkovou, matkou stěžovatele, 8.srpna 2014 (vedla Fremlová) („Cítím se zklamaná, pro romské děti v běžných nebo praktických školách se nic nezměnilo”.); Rozhovor s Jolanou Šmarhovyčovou, 9. června 2014 („Segregace ve školství je dál, jen v jiné podobě”.).

172. Viz Stanovisko veřejného ochránce práv k podezření na diskriminaci romských dětí a žáků – poznatky ze zprávy z tematické kontrolní činnosti České školní inspekce na základních školách praktických, 20. dubna 2010, k dispozici na: http://www.csicr.cz/getattachment/1ab991e8-c407-44cc-98b0-ab5e875c5c12 (datum citace: 3. října 2014); viz také Veřejný ochránce práv, Popis metody a výsledky výzkumu etnického složení žáků bývalých zvláštních škol v ČR v roce 2011/2012, str. 14-15, k dispozici na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum_skoly-metoda.pdf, datum citace: 3. října 2014.

173. Viz „Pending cases: current state of execution on the Counciol of Europe‘s website, D.H. State of Execution”, k dispozici na: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/execution/Reports/pendingCases_en.asp?CaseTitleOrNumber=57325%2F00&StateCode=&SectionCode=, datum citace: 3. října 2014.


174. Viz „České ministerstvo školství protestuje proti kritice Bruselu, AI povrzuje diskriminaci Romů” (ROMEA, 26. září 2014), k dispozici na: http://www.romea.cz/en/news/czech/czech-edmin-protests-bru-ssels-criticism-ai-confirms-roma-are-discriminated, datum citace: 3. října 2014.

175. Viz Česká školní inspekce (ČSI) (35%), Tématická zpráva – Zpráva z kontrolní činnosti v bývalých zvláštních školách, březen 2010, k dispozici na: http://www.csicr.cz/cz/85126-zprava-z-kontrolni-cinnos-ti-v-byvalych-zvlastnich-skolach; viz také „Tématická zpráva České školní inspekce „Postup transfor-mace bývalých zvláštních škol ve školním roce 2011/2012” (26.4%), k dispozici na: http://www.csicr.cz/getattachment/641ebe0e-36b3-4ba3-af8f-e5bf939040e2, datum citace: 3. října 2014), str. 4; Ústav pro informace ve vzdělávání 2009 (35%), k dispozici na: http://www.varianty.cz/download/pdf/texts_156.pdf (datum citace: 3. října 2014), na str. 6; Ombudsman (32% / 35%) http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum_skoly-metoda.pdf, datum citace: 3. října 2014), na str. 10; CSI 2013/2014 (28.2%) k dispozici na: http://www.csicr.cz/cz/DOKUMENTY/Projektove-vystupy/Rovny-pristup-ke-vzdelavani-v-CR-situace-a-doporu, datum citace: 3. října 2014), na str. 25-26.

176. Viz Tisková zpráva Veřejného ochránce práv: ”Výzkum potvrdil nepřímou diskriminaci romských žáků”, 6. Června 2012, k dispozici na: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/vyzkum--potvrdil-neprimou-diskriminaci-romskych-zaku/, datum citace: 3. října 2014.

177. Viz Rozsudek nejvyššího soudu ČR, spis 30 Cdo 4277/2010 ze dne 13. prosince 2012, k dispozici na: http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/diskriminace-89703.html, datum citace: 3. října 2014, na str. 9.

178. Viz Ústav pro informace ve vzdělávání (UIV), Monitoring RVP, Úvod, Podíl romských dětí vzdělávaných podle rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkou mentální retardací (2009), k dis-pozici na: http://www.varianty.cz/download/pdf/texts_156.pdf, datum citace: 3. října 2014, na str. 6.

179. Tisková zpráva Veřejného ochránce práv: „Výzkum potvrdil nepřímou diskriminaci romských žáků”, 6. června 2012, k dispozici na: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/vyzkum-potvr-dil-neprimou-diskriminaci-romskych-zaku/, datum citace: 3. října 2014.

180. Viz „Česká školní inspekce (CŠI) Tématická zpráva – Zpráva z kontrolní činnosti v bývalých zvlášt-ních školách”, březen 2010, k dispozici na: http://www.csicr.cz/cz/85126-zprava-z-kontrolni-cinnosti-v-by-valych-zvlastnich-skolach, datum citace: 3. října 2014), na str. 2, 5; „Tématická zpráva České školní inspekce „Postup transformace bývalých zvláštních škol ve školním roce 2011/2012”, k dispozici na: http://www.csicr.cz/getattachment/641ebe0e-36b3-4ba3-af8f-e5bf939040e2 (datum citace: 3. října 2014), na str. 3 and 4; Česká školní inspekce, „Provádění každoročního šetření k zjištění počtu romských žáků vzdělávaných v programech podle přílohy RVP ZV – LMP” (2013) (k dispozici u autora), k dispozici na: http://www.csicr.cz/getattachment/ddf8327d-091c-4e25-9abe-e548a796d86f, datum citace: 3. října, 2014.

181. Viz Equal Access to Quality Education for Roma Children, Field Assessment Visit to the Czech Republic (OSCE ODIHR, květen 2012, str. 34, k dispozici na: http://www.osce.org/odihr/96661?down-load=true, datum citace: 3. října 2014).

182 Viz „Je ohrožena speciálnepedagogická péce o žáky s lehkým mentálním postižením?” (Učitelské noviny č. 26/2012), k dispozici na: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=6760, datum citace: 3. října 2014. V roce 2009, kdy Česká školní inspekce zjistila, že 34 bývalých zvláštních škol vzdělává žáky bez zdra-votního postižení jako děti s diagnózou lehkého mentálního postižení, poukázala na skutečnost, že tyto školy neoprávněně požadovaly ze státního rozpočtu přibližně 2 250 000 Kč na podporu vzdělávání mentálně posti-žených dětí a následně tudíž nařídila finanční kontrolu. Viz Česká školní inspekce (ČSI) Tématická zpráva


– Zpráva z kontrolní činnosti v bývalých zvláštních školách”, březen 2010, k dispozici na: http://www.csicr.cz/cz/85126-zprava-z-kontrolni-cinnosti-v-byvalych-zvlastnich-skolach (datum citace: 3. října 2014), na str. 9-10. Na začátku roku 2010 zaslalala ministryně školství dopis ředitelům škol, v němž požadovala, aby jako mentálně postižené byly vyučovány výhradně děti s diagnostikovaným mentálním postižením.

183. Rozhovor s anonymním romským občanem, 13. června 2014; Rozhovor s: Jiří Pilař, 12. června 2014.

184. Rozhovor s matkou stěžovatele v kauze D.H., Miková, 8. srpna 2014 (vedla Fremlová).

185. Rozhovor s anonymní romskou občankou, Česká republika,13. června 2014.

186. Rozhovor s: Jiří Pilař, 12. června 2014.

187. Viz Jana Smetanová na veřejném slyšení v českém Senátu, přepis slyšení dne 4. února 2013: Petitice za zachování praktických škol, strany 1–3.

188. Viz Consolidated Action Plan for the execution of the judgement of the ECHR in the case of D.H. and others v. The Czech Republic (16. listopadu 2012), k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instra-net.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2186980&SecMode=1&DocI-d=1953724&Usage=2 (datum citace: 3. října 2014) na str. 22.

189. Viz Consolidated Action Plan for the execution of the judgement of the ECHR in the case of D.H. and others v. The Czech Republic (16. listopadu 2012), k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instra-net.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2186980&SecMode=1&DocI-d=1953724&Usage=2 (datum citace: 3. října 2014) na str. 23.

190. Rozhovor s: Libor Mikulášek, 10. června 2014.

191. Rozhovor s matkou stěžovatele v kauze D.H., Miková, 8. srpna 2014 (vedla Fremlová).

192. Viz Report on Implementation of the Action Plan for the Execution of the Judgment of the European Court of Human Rights in the Case of D.H. and Others v. the Czech Republic Equal Opportunities April 25, 2014, April 2014, DH-DD(2014)541, k dispozici na: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?-command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2514955&SecMode=1&DocId=2135608&Us-age=2 (datum citace: 3. října 2014), na str. 2.

193. Rozhovor s: Libor Mikulášek, 10. června 2014.

194. Rozhovor s: Martin Šimáček, 22. srpna 2014 (vedla Fremlová).


196. Amnesty International et al., The Czech Republic’s Discriminatory Treatment of Roma Breaches EU Race Directive, duben 2013, k dispozici na: http://www.amnesty.eu/content/assets/doc2013/czech_roma_submission_190413_final.pdf, datum citace: 20. září, 2015.

197. Rozhovor s: Jolana Šmarhovyčová, 9. června 2014; Rozhovor s: Edita Stejskalová, 13. června 2014.

198. Řecký akční plán, https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?command=com.instranet.Cmd-BlobGet&InstranetImage=2424985&SecMode=1&DocId=2091326&Usage=2. Jeden žák byl převeden do nesegregované školy v roce 2010/2011.

199. Náměstek ministra Alexandros Dermentzopoulos, odpověď na otázku č. 8399/3-6-2014.

200. Rozhovor s: Christos Parthenis, 26. června 2014.

201. Náměstek ministra Alexandros Dermentzopoulos, odpověď na otázku č. 8399/3-6-2014.


202. Rozhovor s: Alexis Kourkouvelis, 24. června 2014.

203. Rozhovor s: Christos Parthenis, 26. června 2014; Rozhovor s: Alexis Koutrovelis; Náměstek ministra Alexandros Dermentzopoulos, odpověď na otázku č. 8399/3-6-2014 (o padesáti dětech – stěžovatelích a 60 dalších dětech, které ve školním roce 2013/2014 docházely na 12. školu).

204. Výbor ministrů Rady Evropy, Akční zpráva a akční plan ze dne 29. ledna 2014 Podání č. 11146/11 Rozsudek v kauze Horváth and Kiss proti Maďarsku ze dne 29/01/2013, https://wcd.coe.int/com.instra-net.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=2442553&SecMode=1&DocI-d=2105580&Usage=2, datum citace: 15. září 2015.

205 Viz „The Problems of Integration and Segregation in Hungary”, in Klemens Budzowski, Magdolna Láczay, Poland, Hungary, the World: Selected Aects of Contemporary Economy, Culture, and Science, str. 78, k dispozici na: http://books.google.com/books?id=3uaOdGL6UycC&pg=PA75&lpg=PA75&dq=2007+hus-zar+segregated+school&source=bl&ots=BVR1nN-Tni&sig=xBJxICPj7JimaBSHsq- datum citace: 15. září 2015. Ve školním roce 2006-07 chodilo na školu v lokalitě Guszev 100 dětí. Viz rozsudek v kauze Nyíregy-háza, 10G.15-13-040 099/22, část 30. Ti, kteří školu nedokončili, byli převedeni jinam.

206. Rozhovor s aktivistou v kauze Nyíregyháza, 17.–18. 7. 2014.

207. Rozhovor s učiteli z města Nyíregyháza, 17. července, 2014.

208. Vzhledem k tomu, že se proti rozsudku v kauze Nyíregyháza bylo stale možno v době psaní této zprávy odvolat, dopad na vnitrostátní judikaturu zde není rozebírán.

209. Viz James A. Goldston a Mirna Adjami, The Opportunities and Challenges of Using Public Interest Litigation to Secure Access to Justice for Roma Minorities in Central and Eastern Europe, str. 30, Draft for ABA World Justice Forum, Vienna, červenec 2008, k dispozici na: http://www.lexisnexis.com/documents/pdf/20080924043559_large.pdf, datum citace: 1. října, 2014.

210. Viz např. Nadace Šance pro děti, Handbook on Roma Segregation in Schooling, Part 2, k dispozici na: http://www.cfcf.hu/rólunk, datum citace: 15. září 2015.

211. Rada Evropy, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, k dispozici na: http://human-rights-convention.org/, datum citace: 15. září 2015.

212. Claude Cahn, „Elephant in the Room: On Not Tackling Systemic Racial Discrimination”, k dispozici na: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/lawrev4_en.pdf, datum citace: 15. září 2015. Ve dvou rozsudcích, které implikovaly rasovou diskriminaci, soud dovodil porušování jiných článků než článku 14.

213. Claude Cahn, „Elephant in the Room: On Not Tackling Systemic Racial Discrimination”, (cituje Anguelova v. Bulgaria), k dispozici na: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/lawrev4_en.pdf, datum citace: 15. září 2015.

214. Viz ERRC, Grand Chamber Referral, D.H., odst. 3, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/media/02/D3/m000002D3.pdf; ERRC, Evropský soud pro lidská práva odsuzuje Bulharsko za diskriminaci Romů, http://www.errc.org/article/european-court-of-human-rights-condemns-bulgaria-for-discrimination--against-roma/1858; ERRC, kauza Moldovan a ostatní proti Rumunsku, vesnice Hadareni, http://www.errc.org/article/case-of-moldovan-and-others-v-romania%3B-village-of-hadareni/3581

215. ERRC, Grand Chamber Referral, D.H., odst. 22, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/media/02/D3/m000002D3.pdf, datum citace: 15. září 2015.

216. James A. Goldston, „The role of European anti-discrimination law in combating school segregation: the path forward after Ostrava”, Brussels, 28. dubna 2006.

1 0 0 P O Z N Á M K Y P O D Č A R O U

217. Viz ERRC, Grand Chamber Referral, D.H., odst. 3, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/media/02/D3/m000002D3.pdf, datum citace: 15. září 2015.

218. ERRC, Grand Chamber Referral, D.H., odst. 176, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/media/02/D3/m000002D3.pdf, datum citace: 15. září 2015.

219. Viz Sampanis, odst. 96; viz také „Resolution CM/ResDH(2011)119 Execution of the judgment of ECHR Sampanis and others against Greece”, Výbor ministrů Rady Evropy, 14. září 2011, na str. 2, k dispozici na: http://caselaw.echr.globe24h.com/0/0/greece/2011/09/14/case-of-sampanis-and-others-against-greece-106912-32526-05.shtml, datum citace: 28. září, 2014.

220. Oršuš a ostatní proti Chorvatsku, (podání č.. 03/15766), 16. března 2010, odst. 143-186.

221. Rozsudek v kauze Sampani, odst. 104; Lavida judgment, odst 73-74.

222. Horváth a Kiss, odst. 128.

223. Viz např., Bernadette Rainey, Human Rights Law Concentrate: Law Revision and Study Guide, na str. 167 (Oxford University Press 2013) (považuje kauzu D.H. „za nejdůležitější diskriminační kauzu, která kdy byla rozhodnuta” ESLP) ((datum citace: 1. října, 2014)); Ralph Sandland, Developing a Jurisprudence of Difference: The Protection of the Human Rights of Travelling Peoples by the ECHR, na str. 509, Human Rights Law Review 8:3(2008) (nazývá kauzu D.H. „historickým rozhodnutím”) (datum citace: 1. října 2014); Rory O’Connell, Commentary, Substantive Equality in the European Court of Human Rights?, 107 Mich. L. Rev. First Impressions 129, 132 (2009), na str. 132, k dispozici na: http://www.michiganlawreview.org/firstim-pressions/vol107/oconnell.pdf, http://academos.ro/sites/default/files/biblio-docs/1203/oconnell.pdf (nazývá kauzu D.H. „průlomovým rozsudkem, který ve Štrasburku přispěje k většímu důrazu na základní práva”) (datum citace: 1. října 2014); Jennifer Devroye, The Case of D.H. and Others v. the Czech Republic, 7 Nw. J. Int’l Hum. Rts. 81, 81 (2009), na str. 2 a 18, k dispozici na: http://scholarlycommons.law.northwestern.edu/njihr/vol7/iss1/3 (nazývá kauzu D.H. „přelomovou”) (datum citace: 1. října, 2014).

224. Viz Overview: ESLP 1953-2013, část 3 („Od zahájení působnosti soudu v roce 1959 ESLP vynesl kolem 17 000 rozsudků”), http://www.echr.coe.int/Documents/Overview_19592013_ENG.pdf. V období od ledna do října 2014, ESLP vynesl dalších 2173 rozsudků. Viz ESLP, STATISTICS 1/1-31/10/2014, k dispozici na: http://www.echr.coe.int/Documents/Stats_month_2014_ENG.pdf, datum citace: 15. září 2015.

225. Telefonický rozhovor s bývalým soudcem Evropského soudu pro lidská práva, 15. července 2014.

226. Telefonický rozhovor s bývalým soudcem Evropského soudu pro lidská práva, 15. července 2014; viz také D.H. (datum citace: 1. října 2014) odst. 176.

227. Telefonický rozhovor s bývalým soudcem Evropského soudu pro lidská práva, 15. července 2014; viz také D.H. (datum citace: 1. října 2014) odst. 176, 182.

228. Telefonický rozhovor s bývalým soudcem Evropského soudu pro lidská práva, 15. července 2014; viz také D.H. (datum citace: 1. října 2014) odst. 209. viz také Roberta Medda-Windischer, Dismantling Segre-gating Education and the European Court of Human Rights. D.H. and Others vs. Czech Republic: Towards an Inclusive Education?, v European Yearbook of Minority Issues Vol 7, 2007/8 (datum citace: 1. října, 2014), str. 39-40, k dispozici na http://www.jus.unitn.it/download/gestione/jens.woelk/20131118_1938EYMI_7_Medda-Windischer_Roma_Education_CZ.pdf; viz také Samantha Besson, Evolutions in Non-Discrimination Law within the ECHR and the ESC Systems: It Takes Two to Tango in the Council of Europe, in 60 Am. J. Comp. L. 147, str. 160-161 (2012) (datum citace: 1. října 2014).

D O P A D Y S T R A T E G G I C K É L I T I G A C E N A D E S E G R E G A C I R O M Ů V E Š K O L S T V Í 1 0 1


230. Telefonický rozhovor s bývalým soudcem Evropského soudu pro lidská práva, 15. července 2014; viz také D.H. (datum citace: 1. října 2014), odst. 184.



233. Viz např., Alastair Mowbra, Cases, Materials, and Commentary on the European Convention on Human Rights 837 (Oxford 2012); Rada Evropy, Institutional Accommodation and the Citizen: Legal and Political Interaction in a Pluralist Society 115 (2009) (datum citace: 20. srpna 2014).

234. Viz např., Rory O’Connell, Commentary, Substantive Equality in the Evropský soud pro lidská práva?, 107 Mich. L. Rev. First Impressions 129, 132 (2009), k dispozici na: http://www.michiganlawreview.org/firstimpressions/vol107/oconnell.pdf (datum citace: 1. října 2014); viz také D.H. odst. 175.

235. Viz např., Jennifer Devroye, The Case of D.H. and Others v. the Czech Republic, 7 Nw. J. Int’l Hum. Rts. 81, 81 (2009), k dispozici na: http://scholarlycommons.law.northwestern.edu/njihr/vol7/iss1/3 (datum citace: 1. října 2014); webové stránky ERRC, Ostrava Case: D.H. and Others v. Czech Republic, http://www.errc.org/article/ostrava-case-dh-and-others-v-the-czech-republic/2945 (datum citace: 20. srpna 2014); Rada Evropy, Institutional Accommodation and the Citizen: Legal and Political Interaction in a Pluralist Society 115 (2009); Andi Dobrushi, A Fresh Wind Across the Prairie – The ECHR Acknowledges Systemic Discrimination in the Case of Education of Romani Children from the Czech Republic, Roma Rights Quarterly, No. 4, 2007, k dispozici na: http://www.errc.org/cms/upload/media/02/FA/m000002FA.pdf (datum citace: 1. října 2014), na str. 77; Roberta Medda-Windischer, Dismantling Segregating Education and the ECHR. D.H. and Others vs. Czech Republic: Towards an Inclusive Education?, in European Yearbook of Minority Issues Vol 7, 2007/8, k dispozici na: http://www.jus.unitn.it/download/gestione/jens.woel-k/20131118_1938EYMI_7_Medda-Windischer_Roma_Education_CZ.pdf (datum citace: 1. října 2014), na str. 39-40

236. Sampani, odst. 128.

237. Viz Horváth a Kiss, odst. 104, 116; viz také http://echrblog.blogspot.hu/2013/02/Horváth-and-ki-ss-judgment-on-roma.html.

238. Lavida, odst. 73.

239. Rozhovor s romským badatelem, Maďarsko, 15. červenca 2014.

240. Rozhovor s: Thalia Dragona, 23. června 2014.

241. Combating Segregation in Education through Litigation: Reflections on the Experience to Date by James A. Goldston and Ivan Ivanov, s. 166, v SEPARATE AND UNEQUAL (2004).


243. Rozhovor s: Magdaléna Karvayová, 9. června 2014.

244. Rozhovor s: Martina Horváthová, 12. června 2014. MIN 1:08

245. Rozhovor s: Jolana Smarhovyčová, 9. června 2014 (Magdaléna Karvayová byla přítomna) („Na tom [na změnách vzdělávacího systému] by nikdy neměl pracovat člověk, který to bere jenom jako práci.. . . . Dala bych větší možnosti Romům, protože ti to dělají ze srdce a protože chtějí sami pro sebe, pro své děti, něco změnit”.).


246. Komunikace s p. Panayote Dimitras, 22. listopadu, 2014.

247. Rozhovor s: Eleni Tsetsekou, 29. srpna 2014.

248. Rozhovor s: Thalia Dragona. S rozvíjejícím počtem romských mediátorů v rámci programu ROMED (evropský výcvikový program pro mediátory – Council of Europe Roma mediation program) začala probíhat v romských komunitách mediace – protože jsou mnozí Romové zaměstnáváni v rámci vládou iniciovaného programu na podporu zápisu romských žáků do škol, romští mediátoři se nyní snaží zajišťovat přístup ke vzdělávání. Rozhovor s: Christosem Illiadisem. Informace o vládou podporovaném programu naleznete na http://www.keda.gr/roma/files/ROMA14PagesEnglish-2.pdf


250. Rozhovor s: Eleni Ttetsekou, 29. srpna 2014.

251. Rozhovor s: Aurora Ailincai, 7. července 2014.

252. Rozhovor s: Aurora Ailincai, 7. července 2014.

253. Alespoň jeden z romských dotazovaných se domníval, že průměrný Rom pravděpodobně neví o existenci nadace Šance pro děti.


255. Rozhovor s: Michal Miko a Martina Horváthová, 12. června 2014.

256. Slovo 21, http://www.slovo21.cz/nove/index.php?option=com_content&view=article&id=102%3A-nebu-dilino-&lang=en, datum citace 21. září, 2015.

257. Viz Průběžná zpráva k projektu nazvaná Pilot project implementing the judgement DH and others v the Czech Republic in Ostrava, k dispozici na http://www.vzajemnesouziti.estranky.cz/clanky/co-je-u-nas-noveho--/dh-projekt.html (datum citace, 3. října 2014).

258. Rozhovor s: Peter Polák, Úřad veřejného ochránce práv, 10. června 2014.

259. Rozsudek v kauze Nyíregyháza, s. 13-14.

260. Rozhovor s matkou stěžovatele v kauze D.H., Miková, 8. srpna 2014 (rozhovor vedla Lucie Fre-mlová).


262. Rozhovor s rodiči, Guszev, 18. července 2014.

263 Rozhovor s nezletilým, Guszev, 18. července 2014.




267. Rozhovor se dvěma matkami dětí, které se nepřipojily jako stěžovatelé, 24. června 2014.

268. Rozhovor s: Alexis Kourkovelis, 24. června 2014.

269. Rozhovor s: Kostas Markopoulos, 24. června 2014.

270. Mainstreamové školy v tomto kontextu odkazují na běžné školy poskytující kvalitní vzdělání.

271. Viz např. Rozsudek v kauze Nyíregyháza, 10G.15-13-040 099/22 at 13–14.


272. Rozhovor s: Magdaléna Karvayová, 9. června 2014; Rozhovor s: rodiči, Guszev, 18. července 2014.


274. Rozhovor s: Mariann Pongo, Mario Kiss, 18. července 2014.

275. Rozhovor s: Agnesz Osztolykan, 14. července 2014.

276. Rozhovor s: Magdaléna Karvayová, 9. června 2014; Rozhovor s: romským aktivistou, Řecko, 23. června 2014.

277. Rozhovor s: Jana Horváthová, 12. června 2014.

278. Rozhovor s: Panayote Dimitras, 23. června 2014.

279. Rozhovor s: Martina Horváthová, 12. června 2014.

280. Rozhovor s: Martina Horváthová, 12. června 2014.

281. Kateřina Hrubá, The Reaction of Relevant Czech State Authorities to the European Court of Human Rights Judgment in the Case D.H. and Others v. the Czech Republic, s 33, Roma Rights Journal, Number 1, 2008 (Amnesty International ČR, Člověk v tísni, Drom, Dženo, Evropské centrum pro práva Romů, Liga lidskych práv, Romodrom, Step by Step ČR, Vzájemné soužití a Z§vule práva).

282. Kateřina Hrubá, The Reaction of Relevant Czech State Authorities to the European Court of Human Rights Judgment in the Case D.H. and Others v. the Czech Republic, s.33, Roma Rights Journal, Number 1, 2008.

283. Viz Romea. CZ, Koalice Společně do škol protestuje proti používání termínu „nepřizpůsobiví” v médiích, k dispozici na http://www.romea.cz/cz/zpravy/koalice-spolecne-do-skol-protestuje-proti-pouzivani-terminu-neprizpusobivi-v-mediich, datum citace 15. září 2015.

284. Viz Romea CZ, Seminář o inkluzi romských dětí zítra v Senátu, k dispozici na http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/seminar-o-inkluzi-romskych-deti-zitra-v-senatu, datum citace 15. září 2015.

285. European Roma Rights Centre, „D.H. and Other v. Czech Republic”, k dispozici na http://www.errc.org/article/dh-and-others-v-the-czech-republic/3559, datum citace 15. září 2015.

286. Rozhovor s představiteli Rady Evropy, 8. července 2014.


288. Amnesty International et al., The Czech Republic’s Discriminatory Treatment of Roma Breaches EU Race Directive, duben 2013, k dispozici na http://www.amnesty.eu/content/assets/doc2013/czech_roma_submission_190413_final.pdf, datum citace 20. září 2015.

289. Amnesty International et al., The Czech Republic’s Discriminatory Treatment of Roma Breaches EU Race Directive, duben 2013, k dispozici na http://www.amnesty.eu/content/assets/doc2013/czech_roma_submission_190413_final.pdf, datum citace 20. září 2015.

290. Viz např., Amnesty International, „Press Release: Thousands call for action by Commission to end discrimination against Roma people”, Brussels, 28. června 2012, k dispozici na http://www.amnesty.eu/en/news/press-releases/eu/discrimination/roma/0646-0646/#.VC6UZCldXXw, datum citace 4. října 2014.

291. Viz např., Amnesty International et al., The Czech Republic’s Discriminatory Treatment of Roma Breaches EU Race Directive, duben 2013, k dispozici na http://www.amnesty.eu/content/assets/doc2013/czech_roma_submission_190413_final.pdf, datum citace 20. září 2015.


292. Viz obecně Amnesty International et al., The Czech Republic’s Discriminatory Treatment of Roma Breaches EU Race Directive, duben 2013, k dispozici na http://www.amnesty.eu/content/assets/doc2013/czech_roma_submission_190413_final.pdf, datum citace 20. září 2015.

293. Rozsudek v kauze Sampani, odst. 26, 29; stížnost i ESLP, Sampani, s. II.26; Viz také tisková zpráva Greek Helsinki Monitor, „Greece: Appeal for Supreme Court Prosecutor’s intervention for equal access of Roma in education”, Greek Helsinki Monitor, 26. srpna 2010.

294. European Roma Rights Centre et al., Guide for Monitoring and Documenting School Segregation in Greece, p. 12, k dispozici na http://www.dare-net.eu/cms/upload/file/guide-for-monitoring-and-documen-ting-school-segregation-greece-english-2014.pdf, datum citace 15. září 2015.

295. Řecký parlament, „Means of Parliamentary Control”, k dispozici na http://www.hellenicparliament.gr/en/Koinovouleftikos-Elenchos/Mesa-Koinovouleutikou-Elegxou, datum citace 6. října 2014.

296. Zde uvedený zdroj se vyjadřuje ve prospěch (podle citovaných osob) toho, že rozsudky implikují, že je systém odděleného speciálního školství omluvitelný. Toto důležité prohlášení je možné nalézt na: http://www.mdac.info/en/14/02/2013/challenging-discrimination-expense-promoting-equality, datum citace 15. září 2015.

297. Viz také Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp .zn. 30 Cdo 4277/2010, ze 13. prosince, 2012, k dispozici na http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/diskriminace-89703.html, datum citace 3. října 2014.

298. Viz také Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp .zn. 30 Cdo 4277/2010, ze 13. prosince, 2012, k dispozici na http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/diskriminace-89703.html, datum citace 3. října 2014. Odůvodnění soudu:

„Lze shrnout, že ESLP v případě D.H. a ostatní proti ČR připustil, že bylo-li na Ostravsku zařazováno do zvláštních škol mezi 50 – 70% romských dětí, pak se o takovou diskriminaci prima facie jednalo. Naopak ve věci Oršuš proti Chorvatsku v případě základní školy v Podturenu, kterou navštěvovalo 10% dětí rom-ského původu a 36% Romů pouze romské třídy, takový důkaz statistikou neměl povahu důkazu diskrimi-nace prima facie. V přezkoumávané věci, podle předložených statistik v karlovarském kraji navštěvovalo mezi roky 1985 až 1990 zvláštní školu od 29 – 50% romských žáků, v šestileté statistice se tak průměr pohyboval kolem 36%. Jedná se tak o situaci statisticky odlišnou od věci D. H. a ostatní proti ČR (kdy romští žáci tvořili většinu všech žáků ve zvláštních školách, § 193) a nelze tak uzavřít, že žalobce tvrzení o prokázání diskriminace prokázal poukazem na statistiky”.

299. Rozhovor s: Adam Weiss, 15. července 2014.

300. Nadace Šance pro děti, Annual Report 2010, k dispozici na http://www.cfcf.hu/en/about-us/annual--reports/187-beszamolo2010.html.

301. Není jasné, zda veřejný ochránce práv zkoumal omluvitelnost diagnózy/postižení jakožto důvod pro segregaci.

302. Viz Veřejný ochránce práv, Výzkum potvrdil nepřímou diskriminaci romských žáků, 6. června 2012; Vyjádření zástupce veřejného ochránce práv k plnění závazků plynoucích z Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (k dispozici u autora).

303. Panelová diskuse: Rovný přístup dětí ke vzdělávání, 20. září, 2012, k dispozici na http://www.ochrance.cz/dalsi-aktivity/konference/konference-archiv/?tx_odcalendar%5Buid%5D=26&cHash=2f1a35b-c56fd88e8b0c60f206d92c596, datum citace 3. října 2014.


304. Rozhovor s: Jiří Nantl, 10. června 2014; Rozhovor s: Petr Polák, 10. června 2014.

305. Rozhovor s představiteli Rady Evropy, 8. července 2014; Rozhovor s: Patricia Ötvös, 7. července 2014.

306. Rozhovor s: Patricia Ötvös, 7. července 2014; Rozhovor s: Isabelou Mihalache, 7. července 2014; Rozhovor s: představiteli Rady Evropy, 8. července 2014.

307. Rozhovor s: Patricia Ötvös, 7. července 2014.

308. Viz „Segregated schools marginalise Roma children − the decisions of the Strasbourg Court must be implemented”, zveřejněno Thomasem Hammarbergem v Council of Europe Commissioner’s Human Rights Comment, k dispozici na http://commissioner.cws.coe.int/tiki-view_blog_post.php?postId=39 (datum citace 4. října 2014).

309. Zpráva připravená Nilsem Muižnieksisem, komisařem Rady Evropy pro lidská práva po jeho návštěvě České Republiky ve dnech 12. až 15. 2012 listopadu, CommDH(2013)1, Štrasburk, 21. února 2013, odstavce 2, 11-14, k dispozici na http://s3.amazonaws.com/rcpp/assets/attachments/1577_CommD-H(2013)1_E_original.pdf (datum citace 4. října 2014).

310. Equal Access to Quality Education for Roma Children: Field Assessment Visit to the Czech Republic, Organisation for Security and Co-operation in Europe, Office for Democratic Institutions and Human Rights, Varšava, 26. října 2012, na straně 4, k dispozici na http://www.osce.org/odihr/96661 (datum citace 4. října, 2014).

311. Seminář na téma „Rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání pro romské děti v ČR, 2014, k dispozici na http://www.khamoro.cz/index.php/en/other-events, datum citace 15. září, 2015.

312. Equal Access to Quality Education for Roma Children: Field Assessment Visit to the Czech Republic, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Office for Democratic Institutions and Human Rights, Varšava, 26. října 2012, na straně 4, k dispozici na http://www.osce.org/odihr/96661 (datum citace 4. října 2014).

313. See „The Czech Republic’s Discriminatory Treatment of Roma breaches EU Directive Race Direc-tive”, Amnesty International European Institutions Office, duben 2013, na straně 3, k dispozici na http://www.amnesty.eu/content/assets/doc2013/czech_roma_submission_190413_final.pdf, (datum citace 4. října 2014); viz také „Will Brussels galvanize the Czech Gov‘t to end segregation of Roma in the schools?” Romea tiskové zprávy, UK/USA, 29. září 2014, k dispozici na http://www.romea.cz/en/news/will-brussels-galvani-ze-the-czech-gov-t-to-end-segregation-of-roma-in-the-schools (datum citace 4. října 2014).


315. Rozhovor s: Jiří Dienstbier, 11. června 2014.


317. Stížnost k ESLP, Sampani and others, 7. října 2009, v čl. II.12.

318. Viz dokument Φ20.3/1714/24-4-2013 direktorátu pro základní vzdělávní West Attica Directorate of Primary Education v příloze k odpovědi ministra Konstantinose Arvanitopoulose na otázku parlamentu č. 9500/10-4/2013 v „Access to education for Roma children” předloženou poslancem Kostasem Trianta-fyllosem, 8. května 2013.

319. Viz rozsudek v případu Sampani, v čl. 23.


320. Viz rozsudek v případu Sampani, v čl. 18.

321. Viz část týkající se odporu.

322. Rozhovor s představitelem Ministerstva spravedlnosti České republiky, 11. června 2014 (telefonicky).

323. Rozhovor s představitelem Ministerstva spravedlnosti České republiky, 11. června 2014 (telefonicky).

324. „Myslím, že to bylo špatné rozhodnutí, jednali jsme podle zákona”, Rozhovor s: Liborem Lenčom, 9. června 2014 (jenom poznámky); Rozhovor s: Jiřím Pilařem, 12. června 2014 („v žádnem případe nedochází k diskriminaci”); Rozhovor s: Liborem Mikuláškem, 10. června 2014.

325. Rozhovor s: Úředník ostravského magistrátu, 9. června 2014.

326. Dopis Ministryně školám u příležitosti zápisu do 1. tříd, Ministerstvo školství ČR, 19. ledna 2010, k dispozici na http://www.msmt.cz/ministerstvo/dopis-ministryne-skolam-u-prilezitosti-zapisu-do-1-trid (datum citace 7. srpna 2014).


328. Dopis Ministryně školám u příležitosti zápisu do 1. tříd, Ministerstvo školství ČR, 19. ledna, 2010, k dispozici na http://www.msmt.cz/ministerstvo/dopis-ministryne-skolam-u-prilezitosti-zapisu-do-1-trid (datum citace 7. srpna 2014).

329. Dopis Ministryně školám u příležitosti zápisu do 1. tříd, Ministerstvo školství ČR, 19. Ledna 2010, k dispozici na http://www.msmt.cz/ministerstvo/dopis-ministryne-skolam-u-prilezitosti-zapisu-do-1-trid (datum citace 7. srpna 2014).

330. Viz http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=3215&PHPSESSID=cab74bc14e5f6f582841c-95c23ac7549.

331. Otevřený dopis ministryni školství ČR, http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=2564


333. Rozhovor s: Jiří Nantl, 10. června, 2014.

334. Rozhovor s: Jiří Nantl, 10. června, 2014.


336. Michal Komárek, Tyhle školy nejsou pro Romy, Respekt, únor 10, 2010, k dispozici na http://respekt.ihned.cz/c1-40459600-tyhle-skoly-nejsou-pro-romy (datum citace 7. srpna, 2014).

337. Přepis VSV ze dne 4. února 2013: Petice za zachování základních škol praktických, s. 2-4; Rozhovor s: Jiří Pilař; Rozhovor s: Filipem Ramešem.

338. Přepis VSV ze dne 4. února 2013: Petice za zachování základních škol praktických, s. 2-4.

339. MŠMT, tisková zpráva, MŠMT nechce rušit speciální a praktické školy, ani zařízení náhradní výchovy, 1. listopadu 2011, http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/msmt-nechce-rusit-specialni-a-prak-ticke-skoly-ani-zarizeni.

340. Přepis VSV ze dne 4. února 2013: Petice za zachování základních škol praktických, s. 2-4.

341. Viz Přepis VSV ze dne 4. února 2013: Petice za zachování základních škol praktických, s. 3-4.


342. Viz Petice za zachování základních škol praktických, 12. února 2012, http://hostinne.info/petice-za-zachovani-zakladnich-skol-praktickych-umisteni-podpisovych-archu/d-3157/p1=1370.

343. Přepis VSV ze dne 4. února 2013: Petice za zachování základních škol praktických, s 3.

344. Viz Nečasův tým chce rušit zvláštní školy, narazí na Dobeše (3. října 2011, k dispozici na http://zpravy.aktualne.cz/domaci/necasuv-tym-chce-rusit-zvlastni-skoly-narazi-na-dobese/r~i:article:715987/ (datum citace: 3. října 2014); Ministr Fiala: Nespravedlivá selekce ve vzdělávání vede k plýtvání lidským potenciálem (9. května 2013), vystoupení na 53. schůzi parlamentu dne 9. května 2013 („Akční plán nicméně neobsahuje, nikdy neobsahoval a není jeho cílem jakýkoli zásah proti základním školám praktickým”.); k dispozici na http://zpravy.idnes.cz/skolam-chybi-podminky-na-inkluzi-d4n-/domaci.aspx?c=A131017_164157_domaci_jj (citace k datu 3. října 2014).

345. Náměstek ministra Symeon Kedikoglou, reg. č. 52352/ΙΗ ΕΞ/3988 εισ. Odpověď na otázku 5293/10.1.2014 týkající se „Non-execution of ECtHR judgments Sampani and Lavida regarding Ghetto schools for Roma children” předloženou poslanci za stranu SYRIZA Petrosem Tatsopoulosem, Vasiliki Katri-vanou, Hara Kafantari, Afroditi Stampouli, 4. dubna 2014.

346. Rozhovor s: Adel Kegye, 5. října 2014.

347. Rozhovor s: Lilla Farkas, 14. října 2014.

348. Rozhovor s: Julek Miko, 8. srpna 2014 (vedla Fremlová).

349. Rozhovor s: Anastasios Lavida, 27. června 2014.

350. Rozhovor s: Istvan Horváth, 16. července 2014; Rozhovor s: matkou stěžovatele v kauze DH., 8. června 2014 („Pan Kumar vzal děti na psychologické hodnocení a zjistil, že mají hlavy dobré na to, aby mohly chodit do základní školy, ne do zvláštní školy. . . . Naši lidé nás povzbudili: „Je dobré, co děláte, že to nenecháte být”.).

351. Rozhovor s: Helena Bándyiová, 24. června 2014. Stěžovatele, se kterými jsme hovořili v kauze Lavida v Sofades, motivovalo přání uniknout méně kvalitnímu vzdělávání na 4. škole. „Chtěl jsem, aby moje děti chodily do 1. nebo 2. školy, protože ve 4. škole neprobíhá vyučování řádným způsobem”. Rozhovor s: Ana-stasiosem Lavidasem, 27. června 2014. „Chtěli jsme pomoci všem našim dětem, protože naše děti chodí jen do 4. školy, kde se nenaučí pořádně číst a psát”. Rozhovor s: anonymním stěžovatelem, Sofades, po telefonu, 1. července 2014 (vedla Maniou).

352. Rozhovor s: anonymním stěžovatelem, Sofades, po telefonu, 1. července 2014 (vedla Maniou). Roz-hovor s: Vasilisem Sampanisem, 11. července 2014 (vedla Maniou) („Chtěli jsme pro děti spravedlnost”.); rozhovor se stěžovatelem v kauze D.H., 8. srpna 2014 (vedla Fremlová) („Chtěli jsme spravedlnost”).

353. Rozhovor s: Julek Miko, 8. srpna 2014 (vedla Fremlová).

354. Rozhovor s: Helena Bándyiová, 8. června 2014.


356. Rozhovor s: Anastasios Lavidas, 27. června 2014.

357. Rozhovor s: Istvan Horváth, 16. července 2014.

358. Rozhovor s: Jolana Šmarhovyčová, 9. června 2014.


360. Rozhovor s: Wolfram Bechtel, 7. července 2014.


361. E-mailová komunikace s Andrasem Ujlakym, 14. července 2014.

362. Rozhovor se soudcem ESLP, 7. července 2014.


364. Rozhovor s: Michael Guet, 7. července 2014.


366. Viz „Segregated schools marginalise Roma children − the decisions of the Strasbourg Court must be implemented”, zveřejněno Thomasem Hammarbergem v Komentáři komisaře Rady Evropy pro lidská práva při (Council of Europe Commissioner’s Human Rights Comment), k dispozici na http://commissioner.cws.coe.int/tiki-view_blog_post.php?postId=39 (datum citace 4. října 2014).

367. Viz Zpráva Alvaro Gil-Roblese, komisaře Rady Evropy pro lidská práva o jeho návštěvě v České republice ve dnech 24. až 26. února 2003, CommDH(2003)10, Štrasburk, 15. října 2003, ods. 6 a 8, k dis-pozici na https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=73371&Site=COE#P86_6350 (datum citace 4. října 2014).

368. Komisař pro lidská práva, Rada Evropy, následná zpráva týkající se České republiky (2003-2005), k dispozici na https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=984269&Site=CommDH&BackColorInter-net=FEC65B&BackColorIntranet=FEC65B&BackColorLogged=FFC679, datum citace 15. září 2015.

369. Zpráva připravená Thomasem Hammarbergem, komisařem Rady Evropy pro lidská práva po jeho návštěvě České republiky od 17. do 19. listopadu 2010, v čl. 58.

370. Rozhovor s: Prof. Zlatuška, 8. června 2014 (Fremlová).


372. Čemu věřit?, Učitelské noviny č. 2012/46, http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=6994

373. Rozhovor s: Prof. Zlatuška, 6. srpna 2014 (vedla Fremlová); Rozhovor s: představitelem Ministerstva spravedlnosti České republiky, 11. června 2014.

374. Rozhovor s představitelem Ministerstva spravedlnosti České republiky, 11. června 2014.

375. Rozhovor s: Prof. Zlatuška (Fremlová), 6. srpna 2014.


377. Rozhovor s veřejným ochráncem práv České republiky, Praha, 12. února, 2014 (rozhovor s J. Gold-stonem).


379. Rozhovor s: Ondřej Liška, 12. června 2014; Rozhovor s: Jiří Dienstbier (rozsudek „byl docela silný nástroj pro všechny, kteří tu situaci chtěli změnit i zevnitř” – od vládních úředníků po občanskou společnost – „jim to dodalo poměrně silnou argumentaci”).

380. Rozhovor s: Štepán Drahokoupil, 13. června 2014.


382. Rozhovor s: Prof. Guovardis, 27. června 2014.

383. Rozhovor s: Zoltan Tallodi, 29. července 2014 (vedl Ferkovics).


384. Rozhovor s: Zoltan Tallodi, 29. července 2014 (vedl Ferkovics).

385. Rozhovor s: Andras Ujlaky, 14. července 2014.


387. Rozhovor s: Andras Becker, 14. července 2014.

388. Rozhovor se soudcem ESLP, 7. července 2014.

389. Rozhovor s: Prof. Zlatuška, 6. srpna 2014 (vedla Fremlová).


391. Rozhovor s: Filip Rameš, 13. června 2014.

Open Society Justice InitiativeOpen Society Justice Initiative využívá zákonných prostředků, litigace, advokacie, výzkumu a technické podpory k ochraně a posilování práv lidí na celém světě. Iniciativa prosazuje důsledné dodržování lidských práv a pomáhá budovat právní povědomí občanské společnosti. Pracovníci Open Society Justice Initiative působí v Abuji, Biškeku, Bruselu, Budapešti, Freetownu, Haagu, Londýně, Mexico City, New Yorku, Paříži, Santo Domingu a Washingtonu, D. C. www.JusticeInitiative.org

Open Society FoundationsMezinárodní síť nadací Open Society Foundations přispívá k rozvoji otevřené společnosti a prosazuje řádnou státní správu, odpovědnou občanům daného státu. Členové Open Society Foundations spolupracují s místními komunitami ve více než 70 zemích, kde pomáhají prosazovat vládu práva, dodržování lidských práv, svobodu vyjadřování a přístup k veřej-nému zdravotnictví a vzdělávání.www.opensocietyfoundations.org

Strategická litigace se může stát neuvěřitelně efektivním nástrojem společenských změn, má potenciál pomoci napravit dlouholeté křivdy i otevřít nové cesty k ochraně a prosazování lidských práv. Může však být i velmi složitá, časově a finančně náročná a místy i riskantní. Někdy strategická litigace úplně selže, jindy je sice úspěšná, ale vzbudí nečekaně silný odpor právě proti těm hodnotám nebo právům, jež se snaží právně zakotvit.

Tato studie je prvním textem ze čtyřdílné série studií zkoumajících dopady strategické litigace. Snaží se přispět k debatě o strategické litigaci tím, že zkoumá – v celé jejich šíři – všemožné snahy o ukončení diskriminace školou povinných romských dětí.

Na základě více než stovky rozhovorů se stěžovateli, členy dotčených komunit, úředníky státní správy, žalobci, soudci, obhájci lidských práv a jinými zainteresovanými osobami, zkoumá tento text strategickou litigaci jako možného hybatele společenských změn. Autoři se zaměřují na otázku, jaké změny mohou strategické litigace přinést na celospolečenské, politické i právní úrovni. Věnují se také kontextu, v němž litigace probíhaly a faktory, jež je posunovaly ke zdárnému cíli nebo jim naopak bránily.

Tato studie se zabývá šesti nejvýznamnějšími kauzami, jež se dotýkají tří zemí – České republiky, Řecka a Maďarska – a všechny se týkají problematiky desegregace Romů. Strategické litigace provázející tyto kauzy vyústily v průlomová soudní rozhodnutí a významné změny v zásadách politiky i praxi. Vedly však také k rozčarování z praxe soudů a novým projevům diskriminace, někdy i proti těm, koho měly rozsudky – alespoň teoreticky – bránit a komu měly pomoci.

Jak vyplývá z této studie, strategická litigace může vést k průlomovým výsledkům, ale může být i frustrující, může mít dalekosáhlé dopady, ale může také vyústit v nechtěný a nezamýšlený konec. Tato studie především ukazuje, že strategická litigace není ani všelék, ani cesta do pekla. Je to spíše jen jeden z nástrojů, určitá taktika, jež, za příznivých okolností a v kombinaci s jinými snahami, může pomoci přispět k pozitivním změnám ve společnosti.