Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

De duobus Saphus carminibus redivivis. Prace Wrocławskiego Towarzystwa Naukowego, SeriaA, Nr. 21 by Victor SteffenReview by: Radislav HošekListy filologické / Folia philologica, Roč. 73, Čís. 4/5 (1949), pp. 206-207Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459612 .

Accessed: 16/06/2014 09:58

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.127.52 on Mon, 16 Jun 2014 09:58:04 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

206 Úvahy.

„recurvatae Maeandri undae O" neodpovídá přesně textu Met. II 246 re curvatis ludit Maeandrus in undis; s. v. repagula doklad „pedibus r. pulsant C" je Ov. Met. II 155; s. v. sodalicius se může škrtnout doklad „iure sodalicio iunctus O", protože se Trist. IV 10, 46 nyní obecně čte iure sodalicii,

Tu a tam byly značky autorů ponechány v nechronologickém pořadí. Poznamenal jsem si s. v. dimoveo OV, habitus LCT, Hecuba ОС, incumbo

LVCr, indignus LC, ineo LC, rector OV. Někdy uveden jen autor jeden, třebaže může žák poznati doklad i u jiného autora školní četby: aeriae Alpes V (též O), Battiades O (již Cl), bimaris Corinthus Η (též O).

Veliká péče byla v novém zpracování Slovníku věnována

přesnému označování kvantity latinských hesel. Zbyl jen menší

počet nedopatřeni, většinou ve vlastních jménech. Krátkou samohlásku mají míti v koncové slabice hesla Cares, Cicones,

Cilices, Garamantes, lázyges, Libyphoenices, Nomades, Phobětor, naopak dlou hou Artaxiás, BitiSs, Coras, Lycótás, Patricolěs, Sypháx, Tisiás, vervěx. V predpřízvučné slabice byla zanedbána délka ve slovech Capitólinus, Dió

naeus, Melětěus, Pisaea, refractárius, Romani, rudusculum, septuagěsimus, subróstráni, Veliternus; v přízvučných slabikách u slov biduum, Můnius.

Mossýni, sacrosánctus, Sává, sěměstris, septa, trinddis. Před -ns, -nf bylo přehlédnuto chybějící znaménko délky u hesel gláns, cčnfluěns, cónsultrix, superinsternd. Zbytek neantické výslovnosti uchovalo vyznačení délky ve slovech s krátkou samohláskou v přízvučné slabice: casia, labrusca, Pňmetia, subcrispus, Tanagra, Tyněs. Bez délky před z jest psáti jména Artabazus, Ctazomenae, Sabazius.

Pro další vydání znamenitého Slovníku dovoluji si připome nout! ještě několik případů drobnějších nevyrovnaností a rušivěj ších tiskových chyb:

S. v. Aegeon „jméno jednoho z gigantů", s. v. Briareus „storuký obr". S .v. aspergo byla přeložena Ovidiova slova adspergine caedis (Met. IV

125) „kapkami krve", s. v. caedes „postřiknutí krve". S. v. Clotho „jedna ze tří sudic", s. v. Lachesis „jedna ze tří Sudiček". Vyrovnati by bylo překlad slov fides Cyllenea s heslem fides. Na různých místech jsou za

stoupeny obě verse o rodišti Epikurově (s. v. Εpicurus „na Samu", s. v. Gargettius „v attickém demu — tišť. domu — Gargettu"). Z Vergiliovy dvojice přátel pojat Euryalus, nikoli Nisus.

S. A. vegeus je tištěno „syn Poseidonův" (m. Pandionův); s. v. Boreas „syn Aristaiův" (m. Astraiův); s. v. exaro na konci pentametru Ov. Ex P. III 2, 90 „ille" (m. illa, jde o Ifigenii); s. v. Omphale „dcera krále Jordana" (m. Iardana); s. v. sodalis „ad sodalem tuam M. Marcellum demigrasti C"

(m. Metellum); s. v. Baetis je tištěno správně „Guadalquivir", ale s. v. Erythea „při ústí Quadalquiviru", s. v. Hispalis „na dol. Quadalquiviru".

O přepracování Slovníku к nové, velmi zdokonalené podobě pracoval prof. Novotný s nedobrovolnými přestávkami přes deset let. Z jeho rukou vzešlo tak dílo, které nesmí chyběti v pracovním aparátu žádného gymnasijního profesora latiny ani studenta. Všem

jim bude na cestě к pronikání do latinských textů průvodcem, rádcem a učitelem nad jiné spolehlivým. Kéž je svědomitých uži vatelů nového Slovníku co nejvíce! Bohumil Ryba. Bohumil Ryba.

Victor Steffen: De duobus Saphus carminibus redivivis. Prače

Wroclawskiego Towarzystwa Naukowego, Seria A, Nr. 21. Wra tislaviae 1948. Str. 26.

Steilen rozebírá dva zlomky Sapflny, již dříve publikované jinými ba dateli, doplňuje je a podává výklad nový. První báseň, nalezenou v Egyptě na hliněném střepu, otiskla po prvé M. Norsa (1937). Steilen odmítá domněn ku Pfeiílrovu, že tuto báseň psal žák, ale důvod neuvádí. Datuje její zápis shodně s Norsou do 2. stol. př. Kr. Je to 20 řádková báseň, skládající se z 5 strof sapfiekých. Části této básně — i dnes ještě ve zlomku — byly známy

This content downloaded from 188.72.127.52 on Mon, 16 Jun 2014 09:58:04 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Ijvahy. 207

už dříve; je to zl. 5,6 D2. Báseň má mnoho obtížných míst a St. se pokouší o jejich odstranění celkem zdařile. К básni (vzývání Afrodity) přidává St. zl. 154 D2 a klade jej v čelo; znění tohoto zlomku Δεΰρο δηύτε Μοΐσαι Χρύσιον λίποισαι, zkracuje St. ο slovo Δβϋρο, které považuje za marginální do

datek; to je však v rozporu s Hefaistionem 15,25 p. 55 C, kde je tento verš uváděn jako příklad dvou ithyíalliků. Pfeiffer přijímá z Athenaia XI 463 c-e do Sapflna textu i slova τούτοις τοις έταίροις έμοις те και σοΐς, St. je s větši nou badatelů odmítá a vidí báseň v páté strofě ukončenu. Chce totiž do sáhnout toho, aby mu vyšlo všech pět základních bodů, jež jsou typické pro stavbu Sapfmých básní (positio, transitio, variatio, transitio, recapitu latio). Druhý zlomek z egypt. papyru asi z 2. stol. po Kr. publikoval po prvé A. Vogliano (1938). Dosud se myslilo, že obsahem strof, složených ze dvou

glykonejů a jednotlivých aiolských tetrametrů daktylských akatalektických, je politika, neboť se v nich mluví o vyhnání mytilenských tyranů; Kleanak tidů. To by byl ojedinělý případ v Sapflně poesii, že by měla báseň politickou tendenci. Sapfě je báseň připisována podle vlastního jména Κλεϊς. St. soudí, že Kleis je dcera Sapflna, a odmítá názor, že je Sapflna žákyně. Obsahem básně je podle Steílena rozhovor matky s dcerou o tom, že každá matka touží oblékat dceru co nejpěkněji. Ale pro útěk Kleanaktidů to není možno. V tom smyslu i doplňuje první verš Μάτηρ έμματα παίδεσιν. Báseň však zůstává stále otevřeným problémem, ježto ani nevíme, zda dochovaná strofa

je vůbec první strofou. St-ova práce svědčí o velké erudici a bystrosti. Radislav Hošek. Radislav Hošek.

Ladislaus Madyda: De arte poetica post Aristotelem exculta quaes tiones selectae. (Archiwum filologiczne 22) Polska akademia umiej^t nošci 1948, Krakov. Str. 164.

Docent krakovské university L. Madyda podal již několik příspěvků к dějinám antické estetiky: rozebral názory pozdějších řeckých sofistů na

sochy bohů, sestavil myšlenky starověkých spisovatelů o souhlase obsahu a tvaru uměleckého díla, srovnal výklady spisu O vznesenu s výroky řím

ských spisovatelů a podle Donatových poznámek к Terentiovi zjišťoval úkoly starověkého režiséra (sr. Spr. Pol. Ak. Um. 44,1939,122; 47, 1946, 84n. a 401; 48, 1948, 192 п.). Ve své nové knize pečlivě sebral a jasně vyložil názory poaristotelovských spisovatelů na básnictví. Je to nesmírná látka (i když se nehledí ke křesťanskému písemnictví), neboť o básnictví uvažovali sami

básníci, rétoři, filosofové, gramatikové, dějepisci, zeměpisci, lékaři a j. Tuto látku neuspořádal M., jak je zvykem, v dějinném postupu podle jednotlivých spisovatelů, nýbrž soustavně, podle hlavních myšlenek. Tak probírá a leckdy přímo uvádí výroky o úkolu básnictví, o vztahu mezi básnictvím a děje pisem, o poměru básnictví к pravdě, o alegorických výkladech básni, o svo bodě tvoření, o obraznosti, o zkrášlování pravdy básníkem, o ideji v jeho mysli atd. Takových oddílů je téměř 50 a odpovídá se v nich na všechny zá kladní otázky o básnictví, ne ovšem na otázky podružné, na př. o slovesných druzích, o podstatě rytmu, o básnických obrazech a figurách atd. Zato se

někdy výklady o básnictví vhodně objasňují výkladem o řečnictví a o jiných uměních. Při tomto soustavném rozvržení látky se arci od sebe odtrhují myš lenky téhož spisovatele, na př. Cicerona, Dionysia Hal., Horatia, Ps. Longina, Quintiliana, Lukiana, a nepoznává se dost jasně, jak se vyvíjela poaristote lovská poetika, ale na druhé straně je výklad soustředěnější, odpovědi na touž otázku se vzájemně doplňují, takže se nám poaristotelovská poetika jeví jako celek, celek bohatý a zajímavý. V předmluvě (str. 2) se právem ukazuje na to, že některé oblíbené myšlenky novověké, jako o básníkově svo bodě nebo o jeho obraznosti, mají svůj základ v antické poetice, arci sou stavně se tyto souvislosti nesledují.

Mnohé poaristotelovské výklady o básnictví jsou ovšem čerpány ze starších pramenů. Leckdy je M. zjišťuje, tak Poseidoniovo vymezení básnictví

odvozuje z Theofrasta (70 п.) a Quintilianovy názory spojuje s Horatiovými (37 п., 154 п.). Neprávem shledává v Lukianově chvále divadla (Anach.22) —

This content downloaded from 188.72.127.52 on Mon, 16 Jun 2014 09:58:04 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions