Dalajlama DZOGČHEN · 2019-02-05 · DZOGČHEN DharmaGaia Knížky pro přemýšlivé lidi Čtyři přednášky o dzogčhenu (velké dokonalosti), esenci nauk staré tradice tibetského

DZO

GČH

END

harm

aGai

a

Knížky pro přemýšlivé lidi

Čtyři přednášky o dzogčhenu (velké dokonalosti), esenci nauk staré tradice tibetského buddhismu Ňingma, které přednesl J. S. dalajlama v Evro-pě a USA (Paříž 1982, Londýn

1984, Helsinky 1988 a San José 1989) na základě klasic-kých textů Garab Dordžeho, Paltul Rinpočheho a dalších indických a tibetských mistrů meditace.

TIBET – MEDITACE – DZOGČHEN – RIGPA

DharmaGaia

Dala

jlam

a

„Toto je cesta esence srdce, na níž znalost jednoho osvobozuje vše.“

„Je požehnáním pro žáky, že mají možnost studovat tuto kolekci vzácných učení – nejpřímějších dostupných nauk o pravé přirozenosti mysli – a jejich prostřednictvím

se setkat s tak výjimečným učitelem.“ – DZOGČHEN PÖNLOB RINPOČHE –

Esen

ce sr

dce

velk

é do

kona

lost

i

Dalajlama

Dzogčhenové nauky předané na Západě Jeho Svatostí dalajlamou

Jeho Svatost

Esence srdce velké dokonalostiDZOGČHEN

www.dharmagaia.czwww.dharmagaia.cz

Jeho Svatost dalajlama (1935), hlava tibetského lidu a laureát Nobelovy ceny za mír, je pozo-ruhodným učencem a učitelem, dobře obeznámeným se všemi školami tibetského buddhismu. Stal se také jedním ze světo-vých duchovních vůdců lidstva, široce oceňovaným za svou od-danost míru a nenásilí, jehož poselství o univerzální i indivi-duální zodpovědnosti se dosta-lo globálního ocenění a uznání.

DharmaGaia 2019

Jeho Svatost dalajlama

DzogčhenEsence srdce velké

dokonalosti


Překlad geše Thubtän Džinpa a Richard Barron (Chökyi Nyima)

Editor Patrick Gaffney

Přeložili Petr Lisý a Daniel ErhardtOdborná spolupráce Jiří Holba a Zuzana Ondomišiová

Tato kniha vychází s laskavou finanční podporou pana Libora Malého

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Bstan-’dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Dzogčhen : esence srdce velké dokonalosti : dzogčhenové nauky předané na Západě Jeho Svatostí dalajlamou / dalajlama ; překlad geše Thubtän Džinpa a Richard Barron (Chökyi Nyima) ; editor Patrick Gaffney ; přeložili Petr Lisý a Daniel Erhardt. – Praha : DharmaGaia, 2019. – 227 stran + 8 stran fotopřílohy. – (Mangalam. Velká řada)Přeloženo z angličtiny

233–852.5Y * 243.4–852.5 * 24–58–021.56 * 24–1/-9 * 243–725 * 910.4 * 2–558.2 * (515) * (4–15) * (73) * (042.3) * (081)– 1982–1989– dzogčhen– ňingmapa– duchovní tradice – Tibet (Čína)– učení buddhismu – 1981–1990– dalajlamové – Tibet (Čína) – 20.–21. století– cesty a pobyt – Evropa západní – 1981–1990– cesty a pobyt – Spojené státy americké – 1981–1990– iniciace – Evropa západní – 1981–1990– iniciace – Spojené státy americké – 1981–1990– přednášky– sborníky

22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]

Original Copyright © 2000 by The Terton Sogyal Trust Translation © 2019 by Petr Lisý and Daniel Erhardt Czech edition © 2019 by DharmaGaia, s.r.o.ISBN 978-80-7436-079-4

|| 5Předmluva Sogjal Rinpočheho

Předmluva Sogjal Rinpočheho

Jeho Svatost dalajlama je nejvyšší představitel tibetského buddhismu a výji-mečný buddhistický mistr. Pro tibetský lid se stal světlem, které jej provází půlstoletím boje, a pro bezpočet dalších po celém světě soucitným poslem míru, jehož odkaz přináší velké množství útěchy a inspirace. Dosáhl řady skvělých věcí, z nichž jedna z nejvýznamnějších je podle mého názoru jeho přínos buddhistické tradici Tibetu. Někdy přemýšlím, jak odlišně by se věci vyvíjely, kdyby zde nebyl on se svou odvahou, trpělivostí a vizí, aby uchránil kontinuitu tibetského buddhismu během tak nesnadného období jeho histo-rie a dodal mu tím onu celistvost a sílu, kterou nyní disponuje. Ještě důležitější úlohu hraje dalajlama svým učením a spisy pro praktiku-jící a studenty buddhismu na Západě. Jelikož obdržel a studoval učení všech buddhistických škol Tibetu, představuje Jeho Svatost autoritu v celé šíři nauk a praxí v rámci různých buddhistických tradic. Během svých cest po Západě též předal při čtyřech příležitostech nauky o dzogčhenu, nejhlubší nauce uchované v srdci staré tradice tibetského buddhismu Ňingma. Ty pak byly zaznamenány a sestaveny do podoby této knihy. Obdržení těchto nauk od Jeho Svatosti považuji za něco zcela mimořádného a skutečnost, že předal tyto dzogčhenové nauky, a zároveň se rozhodl udělit iniciaci Padmasambha-vy z čistých vizí pátého dalajlamy, neznamená pouze úžasné požehnání, ale skrývá v sobě i nesmírně hluboký význam. V Paříži roku 1982, kdy poprvé na Západě udělil tuto iniciaci, s potěšením prohlásil, že se jedná o velice příznivou událost. Když ji uděloval v San José roku 1989 v souvislosti s pře-dáváním dzogčhenových nauk, dějiny samy propůjčily celé události zcela zvláštní význam, jelikož se v té době dozvěděl, že mu byla udělena Nobelova cena za mír. Svým poznáním, učeností a zkušenostmi propůjčuje Jeho Svatost vlastní-mu vysvětlení dzogčhenu zcela jedinečný náhled a šíři. Avšak jedním z jeho charakteristických rysů byl vždy všeobjímající přístup nejen vůči všem buddhistickým tradicím, ale všem druhům víry. Uvažuji-li o nezaujatém a nezkresleném chápání dharmy u Jeho Svatosti, nemohu jinak než vzpo-menout na svého mistra Džamjang Khjence Čhökji Lodöho, jenž žil celý

6 || Předmluva Sogjal Rinpočheho

svůj život v duchu ekumenického hnutí rime, o něž se s velikou péčí staral jeho předchůdce Džamjang Khjence Wangpo a další učitelé devatenáctého století. Nikdy nezapomenu na jeden den v roce 1955, kdy jsme se společně s mým mistrem poprvé setkali s Jeho Svatostí. Dříve toho roku se Džamjang Khjence rozhodl opustit svůj klášter v Dzongsaru v Khamu, jelikož se situa-ce ve východním Tibetu rychle zhoršovala. Cestovali jsme na koních a po-malu mířili do středního Tibetu. Po cestě jsme navštívili významná posvátná místa tibetského buddhismu. Po příjezdu do Lhasy byl Džamjang Khjence téměř ihned pozván na audienci k Jeho Svatosti. Dosud si pamatuji svou po-svátnou úctu a vzrušení, které mě naplnily, když jsme stoupali po schodišti paláce Potaly. Stále jsem se rozhlížel kolem a bez ustání se mi tajil dech. Můj mistr požádal o iniciaci Avalókitéšvary, načež jsme byli odvedeni do místnosti, kde byl před trůnem Jeho Svatosti připraven trůn pro Džamjang Khjenceho. Byl tam i chlapec, jenž byl inkarnací lamy z tradice Gelug a již dlouho čekal na setkání s Jeho Svatostí. On a já jsme byli společně usazeni na koberec po pravém a levém boku mého mistra. Tu a tam Jeho Svatost da-lajlama během dlouhé iniciace a nauky, jež následovala, zachytil můj pohled a odzbrojujícím způsobem se na mě usmál. Seděl jsem ohromen jeho pří-tomností a oplácel jeho úsměvy svými. Bylo mu tehdy dvacet let a já si jasně pamatuji dvě věci, které ve mně zanechaly hluboký dojem – jeho jiskrnou bdělost a inteligenci a jeho vřelý a soucitný úsměv. Jeho Svatost pak mého mistra pozval k soukromé audienci, a proto se po skončení nauky odebrali do dalajlamova obydlí. Čekal jsem na balkóně unášen myšlenkami a pozoroval Lhasu, když pro mě přišel dalajlamův hlav-ní strážce, vysoký, podsaditý mnich impozantního vzezření, aby mě vyzve-dl. Připojil jsem se ke svému mistrovi uvnitř, a zatímco nám podávali čaj, Jeho Svatost dalajlama se mě zeptal na jméno a věk. Pak na mne upřel svůj pronikavý pohled a důrazně mi kladl na srdce, abych pilně studoval. Tento okamžik si navždy uchovám v paměti, neboť byl pravděpodobně jedním z nejdůležitějších v mém životě. Tehdy jsem to nevěděl, ale Džamjang Khjence byl jednomyslně vybrán a požádán, aby předal dalajlamovi nauky tradic Ňingma, Sakja a Kagjü. Přesto se tak nikdy nestalo, jelikož můj mistr zemřel v Sikkimu v roce 1959, několik měsíců poté, kdy Jeho Svatost dalajlama odešel do exilu v Indii. Ve skutečnosti mnozí z řad žáků Džamjang Khjenceho předali dalajlamovi růz-né linie – zvláště to byl Kjabdže Dilgo Khjence Rinpočhe, jenž mu předal

|| 7Předmluva Sogjal Rinpočheho

nauky školy Ňingma a nauky dzogčhenu a stal se jedním z jeho hlavních učitelů. Léta, během nichž Jeho Svatost dalajlama předával nauky, obsažené v této knize, byla zároveň dobou, kdy byli opravdu velcí představitelé nauk dzogpa čhenpo – mistři narození na počátku dvacátého století, jejichž vysoká reali-zace ztělesňovala plnou sílu moudrosti a tajemství dzogčhenových nauk –, dosud mezi námi. Mám na mysli Düdžom Rinpočheho, Dilgo Khjence Rin-počheho, Tulku Urgjän Rinpočheho a Ňošul Khänpo Džamjang Dordžeho. Všichni jsou již po smrti, avšak jejich přítomnost je tu stále s námi a jejich moudrost přetrvává v jejich žácích, o něž s velkým soucítěním pečovali. Tito mimořádní mistři byli nápomocni při uvádění těchto nauk na Západ a sehráli tak svou úlohu v souvislosti s proroctvím, že dzogčhen zapustí své kořeny právě zde. A já jsem si jist, že když opouštěli tento svět a modlili se za to, aby Buddhovy nauky přinesly prospěch nesčetným bytostem, vložili své modlitby a přání do Jeho Svatosti dalajlamy. Neboť nyní, kdy tato gene-race mistrů zanikla, je učitel, jakým je Jeho Svatost, ještě vzácnější a úloha, již hraje pro zajištění budoucnosti nauk a uchování jejich autentičnosti, má daleko zásadnější a naléhavější význam. Organizaci Rigpa a mně připadla velká pocta pozvat Jeho Svatost dalaj-lamu, aby předal učení o dzogčhenu v Paříži v roce 1982, v Londýně v roce 1984 a v kalifornském San José v roce 1989. Do této knihy bylo pro zachová-ní úplnosti též zahrnuto i učení o dzogčhenu, jež dalajlama předal ve Finsku v roce 1988, a dále pak v doslovu rovněž učení, jež spontánně předal Ňošul Khän Rinpočhe během dalajlamova programu v roce 1989. Jak sami uvidí-te, prostupuje těmito historickými naukami dalajlamova rozsáhlá znalost buddhistických tradic Tibetu, jeho horlivý zájem o konečný cíl, k němuž všechny směřují, a jeho hluboká úcta k naukám dzogčhenu a praktikujícím a mistrům, kteří je uskutečnili. Ve skutečnosti tyto nauky spojují řadu velice významných prvků a postav tradice Ňingma a dzogčhenu: především prvního lidského dzogčhenového mistra, vidjádharu Garab Dordžeho; nedostižného Longčhen Rabdžama; „Velkého pátého“ dalajlamu a jeho čisté vize; mimořádné nauky Paltul Rin-počheho, mistra nauky Longčhen ňingthig a ústní linie tajných instrukcí dzogčhenu; i spisy třetího Dodubčhena, Džigme Tänpä Ňimy. A jako veliké slunce je všechny ozařuje majestátní a vznešený Padmasambhava, Vzácný guru a jeden z otců tibetského buddhismu.

8 || Předmluva Sogjal Rinpočheho

Zde se tedy Jeho Svatost dalajlama představuje v jednom z mnoha svých aspektů – coby velký buddhistický mistr, hovořící z úrovně nejhlubšího do-sažení své tradice. Existuje však ještě mnoho dalších aspektů dalajlamovy osobnosti: hlasatel nenásilí, obhájce lidských práv a bezbranných, ochrán-ce životního prostředí, vůdce lidí žijících v ohrožení, a především vůdčí osobnost světového významu, k níž se miliony lidí instinktivně obracejí jako k pokladnici svých snů a nadějí. Je nutno říci, že pro mnohé je Jeho Svatost živoucí metaforou pro vše, co považují za pravdivé či posvátné, osou, kolem níž mohou soustředit svou vizi humanity. S jeho postavou je tak neodlučně spjata historie Tibetu i osud světa. Je mi nesmírnou ctí a požehnáním představit vám tuto knihu. Na konci učení v San José v roce 1989 mi Jeho Svatost dalajlama navrhl, abychom sebrali nauky dzogčhenu, jež předal v Evropě a Spojených státech, a vydali je jako knihu, a já mohu s potěšením říci, že jsme jeho přání dokázali splnit. Snad si Jeho Svatost uvědomí, že předáním těchto nauk se zasadil o rozvoj určitého porozumění, a inspiruje ho to k dalšímu šíření nauk dzogčhenu na Západě. Zatímco píši tyto řádky v roce na přelomu tisíciletí, pobývá Jeho Svatost dalajlama na návštěvě v jižní Francii, kde předává nauku o „Cestě k probu-zení“ na žádost skupiny buddhistických center v oblasti Golfe du Lyon, mezi nimiž je i Lerab Ling, hlavní centrum Rigpy, sloužící pro ústraní. V Lerab Lingu udělí zmocnění Vadžrakílaji podle termy, již odhalil tertön Sogjal, Le-rab Lingpa. Toto veliké světlo nauk Buddhy, jenž byl přítelem všech lidských bytostí, z něj nepřestává neúnavně zářit během jeho mimořádného poslání prodchnutého moudrostí a soucítěním. A já se spolu s bezpočtem dalších lidí modlím za to, aby byl dlouho živ a všechna jeho přání se naplnila.

Sogjal RinpočheLerab Ling, 6. července 2000

|| 9Úvod

Úvod

Nauky sebrané a vydané v této knize byly předány v letech 1982 až 1989, tedy v rozmezí téměř jednoho desetiletí, během něhož se zásadním způ-sobem proměnil zájem lidí na Západě o buddhismus a Tibet. Pro Tibeťa-ny, snažící se upoutat pozornost světa, byla osmdesátá léta dobou mnohdy bezútěšného a namáhavého boje. Přesto se koncem desetiletí objevila řada nejrůznějších organizací, poháněných nezdolnou vlnou zájmu o Tibet, jeho kulturu a buddhistickou tradici. Vše vyvrcholilo přelomovým rokem 1989, kdy Jeho Svatost dalajlama obdržel Nobelovu cenu za mír. Během osmdesátých let navštívil dalajlama řadu zemí po celém světě, aby zde předal buddhistické nauky a rozšířil svou filozofii míru. Jeho první historická cesta na Západ se konala roku 1973; navštívil během ní Itálii, Va-tikán, Švýcarsko, Holandsko, Belgii, Irsko, Norsko, Švédsko, Dánsko a Vel-kou Británii. Ale teprve po roce 1979 a po své první návštěvě ve Spojených státech začal více cestovat. Během těchto návštěv na Západě Jeho Svatost dalajlama čtyřikrát přijal pozvání předat nauky o dzogčhenu čili „velké do-konalosti“, nejvyšším učení ze srdce staré školy tibetského buddhismu, zva-né Ňingma. K první z těchto událostí došlo v Pagode de Vincennes v Paříži v roce 1982, kdy udělil iniciaci Guru Padmasambhavy a jeho osmi manifesta-cí z nauk čistých vizí Sangwa gjačän „Velkého pátého“ dalajlamy. V rámci obecného výkladu o iniciaci a jejím průběhu podal v základních obrysech vysvětlení o základu, cestě a plodu dzogčhenu. Dále v létě roku 1984 během dvoutýdenní cesty po Anglii a Skotsku Jeho Svatost dalajlama věnoval jeden den učení dzogčhenu, po němž následoval dvou a půl denní seminář o bud-dhistické filozofii konaný v Londýně. Tehdy udělil požehnání „osvobození skrze dotek“ a podal výklad k jádru dzogčhenové praxe – textu Vystižení podstaty třemi slovy ze slavných a široce oblíbených nauk velikého mistra devatenáctého století Paltul Rinpočheho. V roce 1988 veřejně předal dalajlama na žádost jednoho z organizáto-rů své návštěvy ve Finsku v Helsinkách nauku nazvanou „Dzogčhen“. Zde zasadil praxi dzogčhenu do rámce čtyř vznešených pravd a čtyř pečetí

10 || Úvod

buddhismu. V říjnu následujícího roku předal doposud nejdelší uvedení do nauk dzogčhenu na Západě, které se konalo v San José a trvalo dva dny. Tato šťastná událost se ještě hlouběji zapsala do historie – konala se jen tři dny po dramatickém oznámení, že byla dalajlamovi udělena Nobelova cena za mír. Své učení tentokrát založil na textu Drahocenná pokladnice dharmadhátu od Longčhenpy, a rovněž čerpal inspiraci ze spisů Dodubčhen Džigme Tänpä Ňimy. Nauky uzavřel iniciací Guru Padmasambhavy a jeho osmi manifestací z čistých vizí pátého dalajlamy. Tato kniha rovněž obsahuje učení Ňošul Khän Rinpočheho zvané „Dar světu“, jež předal jednoho večera roku 1989 v San José po naukách Jeho Sva-tosti. Khän Rinpočhe byl svého času jednou z předních autorit dzogčhenu a byl také učitelem, k němuž dalajlama choval hlubokou úctu. Když hovořil o podstatě buddhadharmy, zachytil nenucenou hloubku a uvolněnost stavu dzogpa čhenpo, jejž s tak dokonalou úplností ztělesňoval. Těmto naukám přináší Jeho Svatost dalajlama všechny jedinečné kvality, které jsou mu vlastní – poznání nashromážděné léty studií, pronikavý vhled, zvídavost, humor, soucítění a nekonečnou pronikavost mysli. Během nauk nastaly chvíle nakažlivého veselí, kdy dalajlama propukal v smích, ať už to bylo během úvah o neortodoxním použití vadžry a zvonku, nebo při zdlou-havém váhání finského tlumočníka, jenž urputně zápasil s jeho slovy. Občas nastaly i okamžiky pokory, když snižoval své porozumění a chápání nauk, chvíle zamyšlení, usilovného soustředění a průzračného, transcendentálního klidu. A jak tomu u Jeho Svatosti bývá vždy, přišly i jímavé okamžiky vřelos-ti a něhy. V těchto naukách se opakuje několik témat. Dalajlama vysvětluje, proč se dzogčhen nazývá „vrcholem všech vozů“, když zároveň i konečné nauky všech buddhistických tradic Tibetu vedou ke stejnému nejzazšímu bodu – jasnému světlu. Toto téma, jež – jak sám připouští – podněcuje jeho zájem jako málokteré jiné, prostupuje tyto nauky, v nichž odkrývá jemné detaily či odlišnosti mezi dzogčhenem a naukami a praxemi jiných škol tibetského buddhismu. Zdá se, že se Jeho Svatost dalajlama usilovně snaží též rozptýlit jistá ne-dorozumění, jež mohou vyvstat z povrchního srovnávání jednotlivých tra-dic. Během předávání nauky v Londýně v roce 1984 citoval pozoruhodný výrok mistra Džamjang Khjence Čhökji Lodöho (1893–1959), jenž osvětluje zvláštní rysy nauk různých škol:

|| 11Úvod

Jak již bylo řečeno v ústní transmisi od velkého lamy Džamjang Khjence Čhökji Lodöho, když velký adept Ňingmapy Longčhen Rab-džam dává uvedení do základu, cesty a plodu, činí tak převážně z hlediska probuzeného stavu buddhy, zatímco uvedení Sakjapy se děje převážně z hlediska duchovní zkušenosti jógina na cestě a uve-dení Gelugpy je předáváno převážně z hlediska toho, jak jevy vnímají běžné cítící bytosti. O jeho výroku je vhodné řádně rozvažovat. Díky němu lze totiž odstranit mnohá nedorozumění.1

Jeho Svatost dalajlama přirozeně na mnoha místech těchto nauk hovo-ří o čistém, původním bdělém vědomí rigpy. Dodubčhen Džigme Tänpä Ňima podává vysvětlení: „Obecně lze říci, že v instrukcích o dzogčhenu je nekonečné množství hlubokých a neobyčejných aspektů. Klíčovým bodem je však rozlišení mezi běžnou myslí a rigpou. Jak uvádí Džigme Lingpa v Pokladnici osvícených kvalit:

Rigpa, jež překračuje běžnou mysl, je zvláštním rysem přirozeného stavu dzogpa čhenpo.“2

Jedním z faktorů, k němuž se dalajlama opakovaně vrací, je důležitost širší-ho poznání celé struktury buddhistické nauky pro praktikujícího. Současně zdůrazňuje potřebu naučit se, jak vykládat zvláštní pojmosloví používané v různých školách a různých vrstvách buddhismu. Zároveň trvá na pečlivém přístupu ke studiu pramenů buddhismu a využívá každé příležitosti, aby po-skytl vodítka a instrukce k tomu, jak uplatňovat konkrétní body v kontextu každodenních životních povinností. Z předávání těchto nauk je patrné, že cílem Jeho Svatosti je posílení základu buddhadharmy mezi praktikujícími na Západě pomocí objasňování a prohlubování jejich porozumění, s úmyslem upevnit a uchovat autentičnost dharmy v tomto prostředí. V této knize jsou nauky Jeho Svatosti řazeny v chronologickém pořadí. Každá z nich je uvedena stručným nástinem historického pozadí učení, což dovoluje čtenáři zasadit je do konkrétního místa a času a dává nahlédnout do života a oblasti zájmů Jeho Svatosti, neboť nauky a události s nimi spjaté jsou ve skutečnosti součástí dalajlamova životního příběhu. Jsou zde také uvedeny důležité prameny či mistři, na něž Jeho Svatost dalajlama odkazo-val, ačkoli nebylo nutné se mistry zde zmiňované dzogčhenové linie, již tvoří

12 || Úvod

Garab Dordže, Guru Padmasambhava, Longčhen Rabdžam, Džigme Lingpa, Džigme Gjalwä Ňugu, Paltul Rinpočhe, Dodubčhen Džigme Tänpä Ňima, Džamjang Khjence Čhökji Lodö a Dilgo Khjence Rinpočhe, dopodrobna zabývat, když už je tak věrohodně a s takovou krásou vylíčil Tulku Döndub Rinpočhe ve své knize Masters of Meditation and Miracles (Mistři meditace a zázraků). Nauky z let 1988 a 1989 přeložil geše Thubtän Džinpa a nauky z let 1982 a 1984 Richard Barron (Chökyi Nyima). V průběhu vzniku této knihy bylo nutné vrátit se k původním nahrávkám a provést přepis nauk Jeho Svatosti, které byly předneseny v tibetštině, načež následovalo několik úrovní revize textu. Jelikož byly nauky z roku 1982, 1984 a 1989 předány na žádost Rigpy a Sogjal Rinpočheho, velké požehnání úkolu sestavit a uspořádat všechny nauky do jedné knihy podle návrhu Jeho Svatosti připadlo členům Rigpy. Překlad textu Neobyčejná nauka moudrého a slavného krále, který je v knize obsažen, se zakládá na překladu od Sogjal Rinpočheho, pořízeného během ústraní v roce 1984 v Loch Lomondu ve Skotsku, k němuž však byly rovněž přidány vysvětlivky od Alag Zänkar Rinpočheho a postřehy sebra-né z několika skvělých překladů tohoto textu od Tulku Döndub Rinpočhe-ho, Sarah Hardingové, Erika Pema Kunsanga, Johna Reynoldse a Richarda Barrona. Tento svazek představuje práci více než jednoho překladatele a zahrnuje rozsáhlý ediční proces, takže se po jazykové stránce vyskytly alternativní překlady jistých termínů, jež jsou mnohdy uvedeny ve Slovníku výrazů. Zá-roveň jsme se snažili o zachování soudržnosti textu a volili jsme terminolo-gii, která se již nějakou dobu v překladech nauk Jeho Svatosti používá.

1. Základ, cesta a plodPaříž, 1982

|| 15Historické pozadí

Historické pozadí

V chladném, vlhkém měsíci říjnu roku 1982 Jeho Svatost dalajlama poprvé navštívil Francii. Po více než dvanáct dní předával v Paříži, Štrasburku, Tou-louse a Digne buddhistické nauky a uděloval rozhovory. Během této doby se setkal s nejrůznějšími hodnostáři a dotkl se všech styčných bodů mezi Francií a tibetskou kulturou, z čehož postupně vyvstávaly obrysy plánu pro další návštěvy v jiných zemích. Francie, s níž se v roce 1982 setkal, byla sví-rána nejistotou vyvolanou novou socialistickou vládou, teroristickými útoky v Paříži a nárůstem cen potravin, ropy a služeb veřejné dopravy. Byla to však rovněž Francie s hlubokým a vážným zájmem o vše, co se týká Tibetu; návštěva Jeho Svatosti dalajlamy se zde dočkala ze strany veřejnosti bouř-livé odezvy. Na hlavních stránkách novin Le Monde se objevily tři články, v nichž se zrcadlilo vzrušení i překvapení plynoucí z odhalení jeho „zneklid-ňující, okouzlující“, „odzbrojující“ a „vždy radostné osobnosti“. Během jeho veřejného vystoupení v Paříži, kde měl přednášku „Univerzální soucítění a světová krize“, se ohromný nadšený zástup lidí, kterým se nepodařilo do-stat do sálu, vyrojil po stovkách na ulici a choval se tak hlučně a nevázaně, že jej musela uklidňovat policie. Pagode de Vincennes daleko na jihovýchodě Paříže se stala místem ini-ciace, již Jeho Svatost dalajlama udělil v odpověď na prosbu Rigpy a So-gjal Rinpočheho. Tato exotická budova pochází z roku 1931, během něhož se zde konala koloniální výstava, uspořádaná na oslavu podílu francouzské koloniální minulosti na rozvoji civilizace v Asii, Africe a Oceánii. Pavilón Kamerunu a Toga byl postaven jako replika domorodé chatrče, avšak s půdo-rysem kolem šedesáti metrů čtverečních, výškou kolem dvaadvaceti metrů a střechou ze sto osmdesáti tisíc šindelů vyrobených z kaštanu byla stavba mnohem ambicióznější než její domorodý předobraz. Budova sloužila více než čtyřicet let jako muzeum dřeva, načež zůstala prázdná až do roku 1977, kdy o ni Jean Sainteny, někdejší francouzský vyslanec v Kambodži, zažá-dal město Paříž pro účely zřízení Mezinárodního institutu, který by sloužil všem buddhistickým etnickým skupinám ve Francii. Byl vyhlášen konkurz na vytvoření veliké sochy Buddhy s mezinárodním vzhledem, který vyhrál

16 || 1. Základ, cesta a plod

původem jugoslávský sochař François Mozes. Jeho Buddha, zhotovený v díl-ně katalánského surrealistického malíře Joana Miróa, je vyroben ze skle-něného vlákna, pokryt třiadvacetikarátovým zlatem a jeho tvář má zřetel-ně evropské rysy. Budovu v říjnu roku 1977 slavnostně otevřel francouzský prezident Jacques Chirac spolu se starostou Paříže. Od té doby se budova stala jedinečným a důležitým dějištěm zásadních buddhistických setkání. Do roku 1982 zde byla předána řada nauk a udělilo zde iniciace mnoho mis-trů, k nimž patřili např. Kjabdže Düdžom Rinpočhe, Kjabdže Dilgo Khjence Rinpočhe a Kjabdže Kalu Rinpočhe. A právě zde se ve středu 7. října ve dvě hodiny odpoledne sešly stovky lidí, aby obdržely iniciaci a nauku od Jeho Svatosti.

PÁTÝ DALAJLAMA

Jak sám uvedl na vysvětlenou, rozhodl se Jeho Svatost dalajlama udělit ini-ciaci Padmasambhavy a jeho osmi manifestací z cyklu hlubokých čistých vizí „Velkého pátého“ dalajlamy Ngawang Lozang Gjamccha. Pátý dalajlama se narodil v roce 1617 potomkům královského domu Zahor a byl jednou z nej-dynamičtějších, nejschopnějších a nejvlivnějších postav tibetské historie. Ze zmatku, který panoval v sedmnáctém století ve střední Asii, se vynořil jako vládce celého Tibetu, země rozpínající se od Ladaku až po Ta-ťien-lu. O de-set let později jej císař Šun-č’ pozval do Pekingu, kde s ním zacházel jako se sobě rovným a daroval mu císařské prohlášení napsané ve zlatě, v němž ho nazývá „dalajlama, držitel vadžry a mistr nauk“. Pátý dalajlama nechal vybudovat palác Potala, stal se průkopníkem v za-vedení dvojího systému duchovně světské vlády Tibetu a je považován za zakladatele systému národního zdravotnictví a vzdělávacího programu. Byl plodný autor, jehož historické a autobiografické spisy se staly velmi důleži-tým pramenem pro historiky toho období. Zemřel ve svých šedesáti šesti letech roku 1682 v paláci Potala, pohroužen v meditaci na božstvo Kurukul-la, které je spojeno se silou a přitažlivostí. To bylo považováno za vynikající znamení síly jeho osvícené aktivity v budoucnu. Ngawang Lozang Gjamccho zastává důležité místo v transmisi nauk Ňing-my a Düdžom Rinpočhe ve své slavné Historii Ňingmapů zařadil jeho životo-pis mezi tertöny,3 a to zejména díky jeho odhalení „čistých vizí“ Dvacet pět

|| 17Pátý dalajlama

zapečetěných nauk (Gjačän ňernga). V jistých termách se o pátém dalajla-movi objevilo proroctví, že bude vyzářením osvícené aktivity krále Thisong Deucäna. Cítil silné spojení s tradicí Ňingma Guru Padmasambhavy, k níž náležela řada jeho důležitých učitelů, jako byli Zurčhen Čhöjing Rangdol, Khöntön Paldžor Lhündub a Minling Terčhen Gjurme Dordže neboli Ter-dag Lingpa.4 Obzvláště blízké spojení měl s mistry linie Severních pokladů Rigdzin Gödema, který se často zjevoval v jeho vizích. Ve své autobiografii rovněž hovoří o Päma Rigdzinovi, prvním Dzogčhen Rinpočhem, jehož pobí-dl k založení kláštera Dzogčhen v Khamu. Nazývá jej „velkým dzogčhenpou, který plně pochopil nauku ňingthig“. Düdžom Rinpočhe píše:

Je velice pozoruhodné, jakým způsobem dalajlama obdržel nauky obsažené v „hlubokých čistých vizích“, jak bylo předpovězeno v pro-roctví obsaženém v termách slavného Taši Tobgjala:5

Ty, který jsi nyní králem rasy černých hlav,skrze čistá přání tvá pátá inkarnace odhalí„dvacet a patero“ – s pěti zvláštními poklady mysli.

Během cesty pátého dalajlamy do slavného Samjä vyvstaly příznivé podmínky pro objevení příslušných terem, avšak vzhledem k času, místu a situaci se jich nechopil. Později, když se mu nekonečná bož-stva tří kořenů skutečně zjevila ve vizích, zapsal v souladu s proroc-tvími a zmocněními, jež obdržel, dvacet pět oddílů učení zvaného Sangwa gjačän, tj. „Nesoucí pečeť utajení“. Spolu s jeho dodateč-ným ústním komentářem se jedná o dva svazky. Udělil zmocnění a instrukce celému shromáždění nejvyšších bytostí, především pak držitelům tradice školy starých překladů, k nimž patřili vládce dhar-my Terdag Lingpa či vidjádhara Päma Thinlä. Výsledkem bylo, že se začaly šířit do dalekých míst a jejich linie pokračuje bez přerušení až do současnosti.6

Již ve věku šesti let začal pátý dalajlama zakoušet proud vizí, jež pokračo-valy téměř nepřetržitě po celý jeho život. Jsou zaznamenány v jeho auto-biografických spisech.7 V sedmém měsíci roku ohnivé opice (1656), ve věku čtyřiceti let, se dalajlama připravil na oslavu desátého dne obětování


Padmasambhavovi shromážděním neobyčejné sbírky obrazů devíti terem s vyobrazením Guru Padmasambhavy, jež objevili Ňangral Ňima Özer, Guru Čhöwang, Sanggjä Lingpa, Ratna Lingpa, Künkjong Lingpa a Thanggo Šerab Özer. Krátce po zahájení praxe, již prováděl spolu s mnichy univerzity Nam-gjal, se počala zhmotňovat vize, v níž se zjevil Guru Rinpočhe a udělil mu zmocnění. Stal se svědkem všech osmi manifestací Padmasambhavy, tan-čících v mandale, načež se rozpustily do něj. Záhy se zjevila Ješe Cchogjal, která jej odvedla do paláce Velikého Gurua, obklopeného osmi manifesta-cemi, aby se s ním setkal. Tato vize byla tedy zdrojem iniciace, již se Jeho Svatost dalajlama chystal udělit v Paříži. Jak Jeho Svatost ve svém uvedení vysvětluje, iniciace Padmasambhavy a jeho osmi manifestací8 je sádhana gurua (ladub) z cyklu Sangwa gjačän. To bylo poprvé, kdy Jeho Svatost dalajlama udělil tuto iniciaci na Západě; opětovně ji pak předal v roce 1989 v Kalifornii. V lednu roku 1992 začal na žádost sedmého Dzogčhen Rinpočheho předávat celý cyklus iniciací nauk Sangwa gjačän při příležitosti otevření nového kláštera Dzogčhen v Kolle-galu v jižní Indii. Předal iniciaci na Kagjä a Dordže Dolöho, během nichž vyslovil tuto fascinující osobní reflexi:

Byl jsem poměrně mladý, když jsem obdržel kompletní nauku taj-ných vizí pátého dalajlamy. Ačkoli jsem jim tehdy nevěnoval příliš-nou pozornost, pamatuji se, že jsem měl řadu velmi příznivých snů, takže zřejmě máme určité spojení. Později jsem ve Lhase nalezl díla pátého dalajlamy, která, jak se domnívám, uchoval především následující dalajlama. Nalezneme mezi nimi velice tajné nauky ve formě ilustrovaných rukopisů… Později jsem v Indii získal tyto spisy a strávil několik měsíců v ústraní, během něhož jsem prováděl praxi Kagjä, Hajagrívy, Avalókitéšvary a jiné. Já sám se domnívám, že mám veliké štěstí, jelikož se nacházím díky svým přáním a modlitbám v dlouhé linii těch, kteří nesou označení Držitel lotosu, počínající právě pátým dalajlamou. A zdá se, že mám s pátým dalajlamou jisté zvláštní spojení.

Před začátkem iniciace ve Vincennes v roce 1982 Jeho Svatost dalajlama vysvětlil význam iniciace a v základních obrysech podal vysvětlení zákla-du, cesty a plodu v dzogčhenu.9 Zde odhalil téma, které prostupuje všemi

|| 19Pátý dalajlama

těmito naukami: podobnosti, rozdíly a nejzazší jednota, týkající se náhledu a praxe v nejvyšší jógatantře škol nových překladů a ve staré tradici dzog-čhenu. Rovněž vyzdvihl důležitost uvedení do čistého, bdělého vědomí rig-py, čímž v jistém smyslu připravil půdu naukám předaným v letech 1984 a 1989. Jeho Svatost dalajlama trůnil přímo před velikou zlatou postavou Bud-dhy a naproti němu seděla přeplněná Pagoda a lamové zastupující všechny buddhistické tradice: Ňošul Khän Rinpočhe, Lama Ješe, zakladatel FPMT, Dagpo Rinpočhe, Taglung Cetul Päma Wanggjal Rinpočhe, Sogjal Rinpo-čhe a gešeové a lamové ze všech buddhistických center ve Francii. O dva dny později se dalajlama do Pagody vrátil, aby zde předal krátké učení pro Buddhistickou společnost. Uprostřed první řady seděl dokonce prezident Jacques Chirac. Na konci přednášky se k němu dalajlama naklonil a poprosil jej, aby nikdy nezapomněl pečovat o všechen pařížský lid.



ČISTÉ VIZE

Iniciace, kterou se dnes chystám udělit, je mou reakcí na prosbu, již vůči mně nedávno vznesl Sogjal Rinpočhe. Požádal mne, zda bych byl tak laskav a při cestě do Evropy navštívil některá z jeho center a udělil zde iniciaci, ob-zvláště tu z cyklu zvaného Sangwa gjačän, tj. „Nesoucí pečeť utajení“, a já na to odvětil, že tak učiním, pokud mi to čas dovolí. Nyní, když mě mé ces-ty do Evropy a do Francie zavedly, zopakoval Sogjal Rinpočhe své pozvání, abych předal v Paříži učení. Ze všech možných iniciací v rámci cyklu Sangwa gjačän jsem se rozhodl udělit iniciaci pro „sádhanu mysli“, známou v tibet-štině jako Thugdub jangňing kündü, tj. „Sjednocení všech nejvnitřnějších esencí“, neboť se domnívám, že ta je ze všech nejvhodnější. Jak mnozí z vás vědí, cyklus Sangwa gjačän tvoří část větší tradice, nauk tajných manter Ňingmy čili staré školy tibetského buddhismu. Rituály a praxe této školy jsou předávány třemi způsoby, jimiž jsou rozšířená linie zvaná kama, kratší linie termy a hluboká předání skrze čisté vize (dagnang). Cyklus Sangwa gjačän se skládá z transmisí, jež mají svůj původ v těchto čistých vizích. Na čisté vize lze nahlížet dvěma způsoby. Zaprvé existují meditační zku-šenosti prchavé povahy, v tibetštině známé jako ňam. Zadruhé existují čisté vize, kdy mistr opravdu zakouší obdržení transmise od božstva z čisté země, což je považováno za odlišné od meditační zkušenosti. Tento cyklus čistých vizí Sangwa gjačän pochází od pátého dalajlamy. Na těchto vizích je pozo-ruhodné, že nejsou pouhou meditační zkušeností, jež povstává během praxe, nýbrž že je pátý dalajlama obdržel při příležitosti, kdy skutečně vstoupil do čistých zemí moudrosti, kde obdržel transmisi obsaženou v těchto zmocně-ních. O čistých vizích jógina jeho velikosti, který je schopen přímo vnímat osvícené formy čili káje a říše moudrosti, lze říci, že s jistotou spadají do této kategorie. U „Velkého pátého“ dalajlamy se predispozice z minulých životů pro-budily již v jeho raném věku, díky čemuž mohl po celý svůj život zakoušet

|| 21Čisté vize

bezpočet takovýchto čistých vizí. Nejneobyčejnější z nich se nachází právě v cyklu Sangwa gjačän, který se skládá z pětadvaceti oddílů týkajících se ur-čitých vizí. Výčet čistých vizí, jež pátý dalajlama měl, lze najít v jeho tajném autobiografickém spise. Mezi těmito pětadvaceti oddíly existuje jeden hlavní, který je zaměřen na Kagjä neboli „Osm příkazů“, kde se všechna božstva objevují v jediné man-dale. Jednotlivé praxe pro každé z těchto božstev rovněž existují. Celý cyk-lus Sangwa gjačän obsahuje řadu zmocnění, požehnání a obřadů zmocnění k provádění praxí na jednotlivá pokojná i hněvivá božstva, z nichž jsem pro dnešek vybral iniciaci „Sjednocení všech nejvnitřnějších esencí“. Tato inici-ace je založena na mandale gurua jakožto vidjádhary. Jedná se o iniciaci, již je snadné provést, ale přesto uděluje nesmírné požehnání a potenciál k vel-kému duchovnímu dosažení. Obecně platí, že u velmi hlubokých nauk zpra-vidla trvá déle, nežli je učitel předá a než je žáci vstřebají. Výhoda v tomto případě spočívá v tom, že tato iniciace je poměrně krátká a snadno se pře-dává, přesto však v sobě nese nesmírnou hloubku. Ale i když to tak říkám, jsem si dobře vědom toho, že by její provedení ve skutečnosti trvalo tři až čtyři hodiny, kdybychom měli dostatek času. Toto odpoledne však máme k dispozici pouze jednu hodinu, a tak vše provedeme poněkud rychleji, než bývá běžně zvykem. Transmisi pro tento mimořádný cyklus Sangwa gjačän jsem obdržel od mistra Tagdag Rinpočheho.10 Hlavní sádhana z tohoto cyklu, jejíž praxi jsem sám prováděl, byla spojena s mandalou, která sjednocuje osm božstev Kagjä. Rovněž jsem se v určité míře zaměřil na několik dalších praxí, jako jsou Vadžrakílaja, Hajagríva a Avalókitéšvara. Obecně platí, že pokud chcete předat zmocnění pro daný cyklus nauk v tradici Ňingma, měli byste mít v ideálním případě dokončeno ústraní na všechna božstva tří kořenů pro onen cyklus. Když jsem však od svého učitele obdržel tato zmocnění, dostal jsem od něj zároveň svolení předat je druhým v případě, že jim to přinese prospěch. Navíc mi vysvětlil, že praxe Kagjä je ústředním jádrem všech pět-advaceti oddílů cyklu Sangwa gjačän, a tudíž dokončení celého ústraní na tuto konkrétní praxi představuje minimální požadavek pro mistra vadžry, aby mohl udělit příslušná zmocnění druhým. Jelikož jsem zatím neměl pří-ležitost důkladněji se věnovat praxi ostatních oddílů tohoto cyklu, dokončil jsem alespoň oddíl Kagjä a tím získal postavení pro udělení zmocnění do cyklu Sangwa gjačän.


VÝZNAM INICIACE

Mluvíme-li obecně o iniciaci (wang), co tento pojem znamená? Předně: naše základní povaha, tedy to, co označujeme jako „buddhovskou přirozenost“ (tathágatagarbha), samotnou přirozenost naší mysli, je v nás vnitřně pří-tomná jako bytostný atribut. Tato naše mysl, o níž se bavíme, pokračuje od času bez počátku, a proto je přirozenost této mysli subtilnější. V základu kontinuity této jemné přirozenosti naší mysli spočívá schopnost dosáhnout probuzení, jíž jsme obdařeni. Tento potenciál nazýváme „semínko buddhov-ství“, „buddhovská přirozenost“, „základní přirozenost“ či tathágatagarbha. Všichni máme tuto buddhovskou přirozenost, úplně každý z nás. Vezměme si například tuto krásnou sochu Buddhy, v jejíž přítomnosti nyní sedíme. Tato socha je vypodobněním uctívajícím někoho, kdo dosáhl buddhovství. Probudil se díky své buddhovské přirozenosti. Totéž platí pro nás, a proto se i my staneme v budoucnosti buddhy, podobně jako Buddha dosáhl pro-buzení v minulosti. Jakmile jednou v budoucnosti dosáhneme buddhovství, pak se ono jemné kontinuum našeho bdělého vědomí probudí do vševědoucího stavu zvaného dharmakája. Přirozenost mysli se pak v tomto okamžiku nazývá svabhávikakája. Skutečnost, že je z vlastní přirozenosti zcela čistá, je jedním aspek-tem svabhávikakáji – úplné, přirozené čistoty. Skutečnost, že vytvořené pře-kážky byly odstraněny a již více onu přirozenost mysli nezastírají, je dalším aspektem svabhávikakáji – stavu očištění od získaných zatemnění.11

V každém případě v nás přebývá veškerý tento potenciál, jenž nám umož-ňuje probudit se do stavu buddhovství a vševědoucnosti. Iniciace vytahuje tento potenciál na povrch a umožňuje, aby se plněji projevil. Když obdržíte iniciaci, buddhovská přirozenost vaší mysli poskytne základ, na němž vám iniciace pomůže dozrát. Díky iniciaci máte moc vstoupit do přirozenosti buddhů pěti rodin. Zvláště pak dochází k uzrávání v rámci příslušné rodiny, skrze kterou máte svůj osobní předpoklad dosáhnout buddhovství. Jsou-li tedy ve vašem proudu mysli ustaveny tyto příznivé okolnosti a vy si při tom uvědomujete, co se právě odehrává, a udržujete si různé vizualiza-ce, pak jsou tu dobré podmínky k tomu, aby se ve vás esence iniciace mohla probudit jako stav moudrosti, jenž je blažený, a přesto prázdný – neobyčejný stav, který je neoddělitelností základního prostoru a bdělého vědomí. Ta-kové zaměření vaší oddanosti umožní, aby se ona zvláštní kvalita mysli, tato

|| 23Základ, cesta a plod dzogčhenu

takříkajíc nová schopnost, probudila. Existují tři podpůrné průvodní fak-tory: rituální předměty, které slouží na vnější úrovni; mantry, jež opakuje mistr vadžry; a vlastní samádhi čili meditační pohroužení mistra vadžry. Jakmile se tyto tři faktory spojí, vytvoří základ, na nějž se může mysl zamě-řit a tím uzrát. Jelikož jsou tyto tři faktory tak důležité, měli bychom o nich pojednat trochu podrobněji. Vnější rituální předměty, jako váza či další, již jsou na oltáři připraveny, a nachází se všechny na svém místě. Co se týče manter, nemohu prohlásit, že bych je četl v čistém sanskrtu, snažím se tedy při je-jich čtení a recitaci dělat to nejlepší. To, co je ve zbývajícím průběhu iniciace nejdůležitější, je meditační pohroužení. Za sebe mohu říci, že se budu ze všech sil snažit být ve stavu samádhi, a stejně tak i vy byste měli soustředit svou mysl krok za krokem podle vysvětlení, která vám předám, a co nejvíce spočívat ve stejné meditaci samádhi.

ZÁKLAD, CESTA A PLOD DZOGČHENU

Zkusme se nyní zamyslet nad zvláštností nauk vozu tajné mantry školy sta-rých překladů tradice Ňingma a nad tím, co tyto nauky říkají o třech fázích základu, cesty a plodu. Způsob, jímž základ bytosti přetrvává – neboť toto je v naukách Ňingmy dokonale pochopeno a popsáno –, zahrnuje svou pod-statu, přirozenost a energii či potenciál projevu energie. Zejména první dva aspekty ve škole Ňingma definují to, co se rozumí základem, když praví, že jeho podstata je prvotní čistota (kadag) a jeho přirozenost je spontánní přítomnost (lhündub). Nágárdžuna ve svém díle Základní verše o střední cestě, zvané „Moudrost“12 tvrdí:

Dharma, již buddhové učí,zcela závisí na dvou úrovních pravdy:konvenční úrovni pravdya nejvyšší úrovni pravdy.

Vše poznatelné, veškeré jevy i vše, co je obsaženo v těle a mysli jedince, je zahrnuto v těchto dvou úrovních pravdy, konvenční a nejvyšší. Učení


dzogčhenu by pro dané vysvětlení použilo termíny prvotní čistota a spon-tánní přítomnost. Obdobně praví jeden úryvek z textů:

Je to právě mysl, jež uvrhuje do světa myriády bytostía ustavuje svět, v němž přebývají.13

Tím je myšleno, že činitelem, odpovědným za vznik sansáry i nirvány, je mysl. Sútra deseti stavů praví: „Tyto tři světy nejsou nic než mysl.“ V ko-mentáři k vlastnímu dílu Uvedení na střední cestu14 Čandrakírti tento citát rozvádí výrokem, že mysl je jediný činitel, který vše vytváří. Při vysvětlování mysli z pohledu nejvyšších nauk jógatantry a cesty man-try zjistíme, že se zde mluví o různých úrovních a hrubších či jemnějších aspektech mysli. Avšak v samé podstatě, na základní úrovni, kterou se tyto nauky snaží postihnout, je základní, vrozená přirozenost mysli. Zde se do-stáváme k tomu, že tibetština rozlišuje mezi pojmem sem, což znamená „běžná mysl“, a výrazem rigpa označujícím „čisté vědomí“. Když používáme slovo sem, poukazujeme tím obvykle na mysl, která je dočasně zastřena a po-křivena myšlenkami založenými na dualistickém vnímání subjektu a objek-tu. Hovoříme-li však o čistém, bdělém vědomí, ryzím vědomí či vědomí pro-stém zkreslených myšlenkových vzorců, pak používáme výraz rigpa. V učení známém jako Čtyři spolehnutí se uvádí: „Nespoléhej na běžné vědomí, ale na moudrost.“15 Zde pojem namše, běžná mysl, poukazuje na mysl stiženou dualistickým vnímáním, zatímco termín ješe čili moudrost poukazuje na mysl prostou dualistického vnímání. Právě na tomto základě lze učinit roz-lišení mezi běžnou myslí a čistým vědomím. Řekneme-li, že „mysl“ je činitel odpovědný za stvoření vesmíru a jeho existenci, pak mluvíme o mysli jakožto rigpě, a konkrétně o její kvalitě spon-tánní přítomnosti. Zároveň je samotná přirozenost spontánně přítomné rig-py mimočasově prázdná a prvotně čistá – sama od sebe zcela čistá –, a tudíž zde existuje jednota prvotní čistoty a spontánní přítomnosti. Škola Ňingma rozlišuje mezi základem samotným a základem manifestujícím se jako pro-jevy skrze „osm bran spontánní přítomnosti“. Takto tedy Ňingma vysvětluje veškeré vnímání, čisté i nečisté, jež povstává v mysli. Aniž by se kdy odchýli-ly od základního prostoru, povstávají tyto manifestace a jejich čisté i nečisté vnímání ve vší rozmanitosti. Toto je tedy vysvětlení základu z pohledu školy Ňingma.

|| 25Základ, cesta a plod dzogčhenu

Vyjdeme-li z tohoto základního bodu, pak – použijeme-li zvláštního po-jmosloví dzogčhenové tradice a vezmeme-li v úvahu její mimořádné pra-xe – ohledně cesty platí, že cesta se skládá ze dvou částí: thegčhö a thögalu. Přístup thegčhö je založen na prvotní čistotě mysli (kadag), zatímco přístup thögalu na spontánní přítomnosti (lhündub). Tento aspekt tradice dzogčhe-nu se shoduje s tím, co je běžněji známé jako cesta, která je sjednocením dovedných prostředků a moudrosti. Až dosáhneme plodu skrze tuto dvojí cestu thegčhö a thögalu, pak „vnitř-ní světelnost“ prvotní čistoty vede do dharmakáje, což přináší užitek nám samým, zatímco „vnější světelnost“ spontánní přítomnosti vede do rúpakáje, což přináší užitek ostatním. Terminologie se liší, avšak porozumění významu těchto pojmů je analogické. Když se v praktikujícím projeví latentní vnitřní stav buddhovství, pak mluvíme o vnitřní světelnosti a jedná se o stav prvotní čistoty, stav dharmakáji. Když se přirozené vyzařování mysli stává zjevným ve prospěch druhých, pak její potenciál projevu energie vede k celé škále jevových forem, čistých či nečistých, což se nazývá „vnější světelnost“, stav spontánní přítomnosti, jež ustavuje rúpakáju. V souvislosti s cestou platí, že jak toto vysvětlení prvotní čistoty a spon-tánní přítomnosti, tak i to, o čem pojednávají pozdější školy nejvyšší jógatan-try, shodně dospívá ke stejnému konečnému bodu, totiž k základní přirozené mysli jasného světla. Co je tedy oním hlubokým a neobyčejným rysem dzogčhenových nauk? Podle pozdějších tradic tibetského buddhismu, obecně známých jako školy Sarma vozu tajné mantry, je pro to, aby se tato základní přirozená mysl jasného světla plně projevila, nejprve třeba zkrotit hrubší úrovně běžné mysli, která je v zajetí myšlenek a konceptů, metodami jógy, jako je jóga životní energie (pránajóga) či jóga vnitřního tepla (tummo). Na základě těchto praxí jógy a v dů-sledku zkrocení a očištění těchto získaných myšlenkových vzorců se základní přirozená mysl jasného světla – „mysl“ v tomto významu – plně projeví. Z hlediska dzogčhenu je vytvořená úroveň mysli, která je v zajetí koncep-tů a myšlenek, již z vlastní přirozenosti prostoupena čistým bdělým vědo-mím. Prostřednictvím zkušenosti může žák obdržet od autentického mistra přímé uvedení do samotné přirozenosti mysli, která je čistým bdělým vědo-mím. Je-li mistr schopen provést přímé uvedení, potom žák zakouší všechny vytvořené úrovně konceptů a myšlenek jako prostoupené čistým bdělým vědomím, které je jejich přirozeností, takže tyto úrovně běžných myšlenek


a konceptů již dále nepokračují. Žák zakouší přirozenost, jež jimi prostupuje, jako základní přirozenou mysl jasného světla, která se projevuje v celé své nahotě. To je princip, v jehož duchu se ubírá praxe na cestě dzogčhenu.

ÚLOHA AUTENTICKÉHO GURUA

V dzogčhenu tedy závisí přímé uvedení do stavu rigpy na autentickém mis-trovi, který již onu zkušenost má. K přímému uvedení dochází tak, že se požehnání gurua přelije do našeho proudu mysli. To však není jednoduché. Ve škole starých překladů Ňingma či jinak řečeno překladů nauk dzogčhenu, hraje proto mistr zcela zásadní úlohu. V přístupu vadžrajány, a obzvláště pak v dzogčhenu, je nezbytnou pod-mínkou, aby instrukce předal kvalifikovaný učitel. Z hlediska tohoto přístu-pu tudíž rovněž přijímáme útočiště u gurua, stejně jako u Buddhy, dharmy a sanghy. V jistém ohledu není dostatečné přijmout útočiště jen u tří zdro-jů útočiště. Přidává se zde tedy čtvrtý prvek, to jest přijetí útočiště u gu-rua. Proto recitujeme slova: „Přijímám útočiště u gurua, přijímám útočiště u Buddhy, přijímám útočiště u dharmy, přijímám útočiště u sanghy.“ Není to tak, že by byl guru od Tří klenotů nějak oddělen nebo se od nich lišil, spíše zde má jistou zvláštní hodnotu uvádět jej zvlášť. Jeden můj německý přítel mi kdysi řekl: „Zdá se, že vy Tibeťané stavíte gurua nad Buddhu.“ Velice se nad tím podivoval. Tak bychom tomu však rozumět neměli. Není to tak, že by byl guru od Tří klenotů nějak oddělený, avšak díky zásadní povaze naše-ho vztahu s guruem v takovéto praxi či naukách je guru považován za velmi důležitého. To tedy s sebou nese požadavek, aby byl takový mistr kvalifikovaný a autentický. Je-li mistr autentický, znamená to, že je buď součástí sanghy, která již nepotřebuje další výcvik, anebo sanghy, která ještě výcvik potře-buje, avšak dosáhla již pokročilé úrovně realizace.* Autentický guru, a já

* Výraz „realized master“ označuje učitele, který dosáhl osvícení. Protože však český ekvi-valent „uskutečněný“ nepůsobí příliš elegantně, užíváme v tomto textu anglismu „realizo-vaný“. Anglické sloveso „to realize“ znamená doslova „uskutečnit“, anebo také „rozpoznat“, což je překlad, který na některých místech této knihy dle kontextu rovněž používáme. Vždy ovšem odkazuje na poznání nabyté na základě zkušenosti, nikoli pouze intelektuální analýzy. Pozn. překl.

|| 27Úloha autentického gurua

zdůrazňuji slovo „autentický“, musí spadat do jedné z těchto kategorií. A právě kvůli zásadní důležitosti kvalifikovaného a autentického mistra, ně-koho s příslušnou realizací, se klade v této tradici takový důraz na úlohu gurua. To mohlo způsobit nesprávný úsudek, v němž lidé někdy označují tibetský buddhismus jako zvláštní školu praxe zvané „lamaismus“, a to právě kvůli onomu důrazu na úlohu gurua. Snažím se zde říci jen to, že je důležité nalézt autentického a kvalifikovaného mistra. Dokonce i v případě autentického mistra je však zcela zásadní, aby žák zkoumal jednání a učení gurua. Jistě si vzpomenete na Čtyři spolehnutí, o nichž jsem se již zmínil dříve a která zní takto:

Nespoléhej na jednotlivce, ale na nauku.Dokud nauky trvají, nespoléhej na samotná slova, ale na význam, který tvoří jejich základ.Co se týče významu, nespoléhej na přechodný význam, ale na význam konečný.A co se týče konečného významu, nespoléhej na běžnou mysl, ale na mysl moudrosti.

Pomocí těchto Čtyř spolehnutí by měl žák svého učitele zkoumat. Náš uči-tel, vznešený Buddha, pravil:

Vy, bhikšuové, i vy, moudří lidé,tak jako zlatník ověřuje pravost zlata,stejně i vy musíte zkoumat má slova a přijmout je,nikoli však pouze z úcty ke mně.16

Celé vysvětlení, které jste slyšeli, jsem podal, abych vás uvedl do historic-kého pozadí této iniciace. U takovéto iniciace je nejdůležitější to, že coby buddhisté klademe velký důraz na přijímání útočiště, coby následovníci ma-hájány klademe důraz na slib bódhisattvy a probuzení bódhičitty a coby praktikující vadžrajány oslabujeme náš sklon vnímat věci běžným způsobem a spoléháme se na čisté vnímání. Tímto způsobem bychom měli iniciaci přijmout.

Portrétní soška „Velkého pátého“ dalajlamy vytvořená během jeho života.

Během učení a iniciace,

Paříž 1982.

Ceremonie iniciace Padmasambhavy a jeho osmi manifestací, Paříž 1982.

Během iniciace pokládá Sogjal Rinpočhe květinu na mandalu, Paříž 1982.

Během nauky, Londýn 1984.

|| 179Úvahy o významu soucítění na konci dvacátého století

Úvahy o významu soucítění na konci dvacátého století

VEŘEJNÁ PŘEDNÁŠK A JEHO SVATOSTI DALAJLAMY Santa Cruz, Kalifornie, 7. října 1989

Tato veřejná přednáška Jeho Svatosti dalajlamy se konala pod záštitou So-gjala Rinpočheho a sdružení Rigpa v přednáškovém sále města Santa Cruz. Překladatelem byl Geše Thubtän Džinpa. Jeho Svatost dalajlamu představil Gary Patton, ochránce životního prostředí a předseda dozorčí rady okresu Santa Cruz:

Slovo dalajlama je titul, který znamená „oceán moudrosti“. Dalajlama, vlastním jménem Tändzin Gjamccho, se označuje za prostého mnicha a já věřím, že jím je. Je zároveň vzdělaným učencem a vědcem a je ne-smírně trpělivý. Je předním světovým učitelem buddhismu. Je duchov-ním i světským vůdcem tibetského lidu, šesti milionů Tibeťanů, jejichž země je již více než třicet let okupována Čínou. Přes milion Tibeťanů přišlo o život v důsledku této okupace a útlaku, který ji doprovází. Tento prostý buddhistický mnich je hlavou exilové vlády, včetně de-mokraticky zvoleného parlamentu, který vykonává svou vládnoucí funkci pro tibetský lid, ačkoli je v současnosti od samotného Tibetu odloučen. Je velikým duchovním vůdcem a učitelem, velikým politickým vůdcem a představitelem státu a jako takový hodně cestuje po celém světě. Nyní zavítal k nám do Santa Cruz. Setkal se s hlavními představiteli země, se členy vlády i s obyčejnými lidmi, jako jste vy či já. Je hluboce oddán věci obnovy a zachování křehkého životního prostře-dí naší překrásné planety. Je jedním z předních světových vůdců hnutí za ochranu životního prostředí. Rovněž usiluje o vymýcení strachu z jaderné války, je oddán myšlence nenásilí, je mluvčím náboženského pluralismu, mezinárodního porozumění a světového míru. A jak všichni víme, dalaj-lama byl právě poctěn tím, že se stal laureátem Nobelovy ceny za mír.

180 || Soucítění, jádro probuzení


Bratři a sestry… Setkávání s druhými a vzájemné sdílení našich zkušeností v nesobeckém duchu mi pokaždé přináší velkou radost a potěšení. Jsem proto nesmírně šťasten, že tu dnes s vámi mohu být. Kdykoli mám přednášet na veřejnosti jako dnes, mluvím především z pozice lidské bytosti. V tomto ohledu cítím, že nesmírně důležitou lidskou kvalitou je láska a soucítění. Ve své podstatě má každý člověk schopnost v sobě tyto hodnoty probudit. Jedinou otázkou je, zda je skutečně bereme vážně. I v tom nejkrutějším člověku kdesi v hlou-bi leží semínka soucítění a lásky. Důkazem toho je, že i tací zcela přirozeně ocení, když jim někdo lásku projeví. Činí je to šťastnými, neboť i v nich hlu-boko uvnitř dřímá láska a soucítění, pravá přirozenost člověka. Podíváme-li se na lidské bytosti, zjistíme, že od samého počátku našeho života je hlavním činitelem, který naši existenci vyživuje a udržuje, soucí-tění či láska. Vědci tvrdí, že v období, které dosud nenarozené dítě tráví v matčině lůně, je klid matčiny mysli pro jeho rozvoj zcela zásadní. Ihned po narození a během několika následujících týdnů, tedy v období stěžejním pro vývoj mozku, je matčin dotek pro zdravý vývoj tohoto orgánu životně důležitý. To dokládá, že samotná podstata člověka se neobejde bez určitého pocitu lásky, a to dokonce i na rovině fyzické. Naším prvním činem, který pak v onen den vykonáme, je sání mateřského mléka. Jsme lidské bytosti, a naše nejranější činnosti jsou proto úzce spojeny právě s pocitem lásky. V zásadě je lidská bytost tvor společenský. Musíme žít pospolitě, ať už se nám to líbí, či nikoli. To je fakt. Taková je skutečnost. Jelikož je tomu tak, máme v naší přirozenosti jaksi zařízeno, abychom to brali v úvahu. Je však na nás, zda tento smysl pro odpovědnost vůči tomu máme. Podívejme se na malé živočichy, např. včely. Mám docela rád med, takže mě přirozeně více zajímají včely. Myslím si, že včely jsou ke mně velice laskavé, jelikož za ta léta jsem již snědl velké množství medu, na kterém muselo mnoho tisíc včel dlouho pracovat. Tento drobný hmyz nemá žádné náboženství, žádné učite-le ani výcvik. Je zkrátka jejich přirozeností, která je daná způsobem jejich existence, že musí žít ve společenství, a tudíž mají instinktivní smysl pro odpovědnost.


Někdy mám pocit, že ačkoli mají lidské bytosti mnohem vyšší inteligen-ci a daleko větší srdce, jsou v určitém ohledu chudší nežli tento nepatrný hmyz. Ten je svému smyslu pro odpovědnost mnohem věrnější. Jistě také občas svádí boje, ale souhrnně vzato v důsledku individuálního smyslu pro odpovědnost celá kolonie přežije a pokračuje dál. Naše lidská přirozenost je v podstatě stejná. Kdyby se lišila, jak je tomu u některých druhů živočichů, které s výjimkou páření vedou osamělý život v odloučení, pak by se na této planetě nikdy tato města a velkoměsta neob-jevila. Lidská přirozenost je taková, že musíme žít pospolitě. Současně však chybí rozvinutější smysl pro odpovědnost a náš postoj vůči ostatním lidským bytostem má dle mého mínění značné rezervy. Následkem toho je, že ačkoli v těchto obrovských městech žijí miliony lidí, přesto mnozí jedinci trpí pocitem osamění. Není na koho se obrátit a s kým sdílet své nejhlubší pocity. A tak namísto pocitu přátelství můžete skončit s po-citem podráždění vůči každému, koho potkáte. To je opravdu velice smutné! Je třeba si položit otázku, co je špatně. Postrádáme snad něco na hmotné úrovni? Rozhodně ne. Je něco v nepořádku se stroji, které máme, či snad s vědou a technologií? Nemyslím. Je samozřejmě nepopiratelné, že industri-alizace změnila náš způsob života, avšak odpověď na tuto otázku zcela jistě úzce souvisí s naším mentálním postojem. Během posledních dnů jsem byl na setkání s vědci, zejména odborníky na lidský mozek, a také s psychology a psychoterapeuty. Podle výpočtů jednoho z těchto vědců je procento lidí, kteří v této zemi trpí nějakou psychickou nemocí, velmi vysoké – dvanáct či třináct procent. Tato informace mě dosti překvapila. To procento je tak vysoké, že bychom do této skupiny mohli spadat dokonce i my! Ačkoli máme pocit, že naše mysl funguje téměř dokonale, v hlubším smyslu může být něco v nepořádku, a to dokonce i s námi. Během těchto několika diskusí každý z vědců předložil svůj pohled na věc a podal své vlastní vysvětlení, avšak většina z nich se shodla na tom, co je hlavní příčinou tak velkého výskytu duševních poruch. Vyšlo jasně najevo, že hlavním zdrojem psychických poruch a deprese je nedostatek porozumě-ní a citového sdílení. Myslím, že by vás následující příběh mohl zaujmout. Před několika týdny jsem potkal člověka, který údajně trpěl psychickými problémy. Zpočátku jsem se jej snažil povzbudit nejrůznějšími argumenty. Vysvětloval jsem mu, že jako lidské bytosti nemáme důvod, abychom trpěli pocitem sklíčenosti,


když máme tak skvělý lidský mozek a rozum. Poukázal jsem na to, jak s od-hodláním můžeme vyřešit všechny naše lidské problémy a překonat všech-ny překážky, a že tudíž není žádný důvod k obavám, sklíčenosti či depresi. Osobně jsem vždy shledával tento druh argumentů jako poměrně účinný, ale tentokrát selhal. Tento směr úvah jej nijak neoslovil, ba právě naopak. Místo toho, aby ocenil má slova, probudil se v něm poněkud odmítavý postoj. Poté, co mě vyslechl, byl ještě rozrušenější, načež se mě zeptal: „Proč by vás měly moje starosti zajímat? Jak mohu vědět, zda to myslíte upřímně?“ Rozhostil se ve mně smutek. Zároveň jsem cítil dojetí, a jak jsem se mu vše snažil tak či onak vysvětlit, natáhl jsem ruku a pohladil jej po paži. Bylo to zcela při-rozené gesto, upřímné vyjádření toho, co jsem cítil. Postupně se jeho nálada začala měnit. Všiml jsem si, že se mění výraz jeho tváře a že se do ní pomalu vkrádá úsměv. Poté, co jsem nabyl sebedůvěry, jsem ještě vřeleji projevil svou účast. Konečně se na jeho tváři objevil široký úsměv. Řekl jsem mu, aby mě považoval za svého starého přítele, že mě může kdykoli přijít navštívit, že pro něj udělám, cokoli bude potřebovat, a že mu budu v čemkoli nápomocen. Když jsem toto pronesl, bylo zřejmé, že se jeho nálada proměnila a že pociťuje radost a štěstí. Druhý den mě znovu přišel navštívit. Už když přišel, vyzařovalo z něj štěstí, nicméně se snažil nedat to najevo a neusmíval se. V každém případě mi tato příhoda znovu potvrdila, jak silně může ovlivnit ryzí projev soucítění, lásky a altruismu mysl druhých lidí, a jak je může rovněž zbavit strachu a podezřívavosti a zmírnit jejich po-cit nejistoty a nedůvěry. Proto vždy považuji soucítění za klíč nejen k dosažení a udržení klidu, vyrovnanosti a štěstí naší vlastní mysli, ale i za něco mimořádně užitečného pro vytvoření zdravé lidské společnosti. Tím myslím šťastnější a méně zra-ňující lidskou společnost. Z toho důvodu jsou altruismus, láska a soucítění základem pro úspěch, štěstí a šťastné prostředí pro život, ať už na rovině individuální, rodinné, národní či mezinárodní. Viděli jsme, jak důležité jsou tyto lidské vlastnosti pro člověka již od pre-natálního období. Jedinou otázkou je, zda je bereme vážně a zajímají nás, či nikoli. To nutně neznamená, že bychom měli následovat nějaké náboženství nebo se stát „věřícími“. Není nutné, abychom se upsali nějakému systému náboženských představ. Můžete zůstat nevěřícími. Jelikož jsme však zároveň lidské bytosti, potřebujeme lásku a soucítění. Proto považuji altruismus za tak zásadní.


Dále zde stojí otázka budoucnosti lidstva, tedy těch, kteří jsou dnes dět-mi a drží klíč k budoucnosti lidského pokolení. I zde má atmosféra přá-telství, harmonie a soucítění zcela zásadní význam pro zdravý vývoj jejich duševní i tělesné schránky. Můžeme jasně pozorovat, jak se děti, které mají starostlivé rodiče a vyrůstají v prostředí plném soucítění, těší daleko zdra-vějšímu duševnímu i tělesnému rozvoji. Jsou mnohem šťastnější. Na druhou stranu atmosféra rozpadlých rodin, kde je plno hádek a kde se nedostává štěstí, má na dětskou mysl otřesný dopad. Pokud tedy mluvíme o budouc-nosti, pak je zjevné, že v ní soucítění a altruismus opět hrají klíčovou roli. To nás přivádí k tématu světového míru. Jak můžeme dosáhnout míru ve světě? Jistě ne skrze hněv, nenávist či skrze nezřízenou soutěživost. Ja-derné zbraně samozřejmě mohly sloužit jako zastrašující prostředek, jedná se však pouze o dočasné řešení, které dlouhodobě není moudré. V každém případě se v době, kdy se vyrovnáváme s ekonomickou krizí, tato věc stává velice složitou. Na jednu stranu vlády utrácejí miliardy za zbrojení, na dru-hou stranu nikdo skutečnou válku nechce, a nechce ani tyto zbraně použít. Tolik peněz a energie, a tolik lidské inteligence je vloženo do zbraní, že by je z tohoto pohledu bylo lepší použít! To ale nikdo nechce, neboť si nikdo nedovolí vzít na sebe takové riziko. A tak zatímco se snažíme vyvinout stále silnější a ničivější zbraně, nechceme je použít. Všechny tyto peníze a energie jsou promrhány a jediné, co přinášejí, je strach. Skutečného světového míru lze docílit jedině skrze mír mysli. A ten pramení z opravdového uvědomění, že všechny lidské bytosti jsou bratry a sestrami. Odlišné ideologie a různé politické či ekonomické systémy jsou pouze druhotné. Nejdůležitější je, že jsme všichni stejnými lidskými by-tostmi, žijícími na jedné malé planetě. Pro naše vlastní přežití potřebujeme ostatní kontinenty a lidi. Jsme závislí na spolupráci s ostatními lidskými by-tostmi. Je to zcela jasné – jedině rozvoj vnitřního míru v první řadě přináší skutečnou naději či šanci na udržení trvalého světového míru. Vše na této planetě funguje podle přírodních zákonů. Částice se shlukují a na základě jejich vzájemné spolupráce se pak může vše kolem nás, celé naše životní prostředí, rozvíjet a přetrvávat. Naše tělo má tutéž strukturu. Různé buňky se shlukují a vzájemně spolupracují, výsledkem čehož je udrže-ní lidského života. V lidském společenství se uplatňuje stejný zákon a princip spolupráce. Dokonce i to, aby letadlo mohlo letět či aby přístroj mohl pra-covat, závisí na řadě dalších faktorů a jejich vzájemné spolupráci. Bez nich


to není možné. A proto platí, že pro udržení každodenního života je v lidské společnosti zapotřebí spolupráce. Cesta ke skutečné spolupráci vede tedy opět přes upřímné soucítění a lás-ku. Někdy chybně chápeme soucítění jako pouhý pocit lítosti. Soucítění je však něco víc. Zahrnuje nejen pocit blízkosti, ale i smysl pro odpovědnost. Když rozvinete soucítění, pomůže vám to vytvořit nesmírnou sílu a sebedů-věru a oslabit pocit strachu a nejistoty. Proto soucítění a láska, jež altruistic-ký postoj ztělesňují, jsou vlastnosti nesmírně důležité nejen pro jednotlivce, ale i pro společnost a společenství vůbec. Největší překážkou na cestě soucítění a lásky je hněv a nenávist. Aby-chom tedy rozvinuli soucítění, musíme být v první řadě schopni zkrotit svůj hněv. Pokud nejste schopni použít patřičná opatření na překonání svého hněvu, pak bude velice obtížné pěstovat a rozvíjet lásku a soucítění. Obvyk-lá metoda, která se používá pro oslabení hněvu, je následující. Nejprve se snažíme věc prozkoumat tím, že se sami sebe ptáme: „Jaký plyne prospěch z hněvu? Má vůbec nějakou hodnotu?“ Můžeme si povšimnout, že když čelíme nějakému problému či obtížné situaci, hněv nám dodá více energie. Často v takových nesnázích cítíme ne-dostatek odvahy či strach, ale pak povstane hněv coby náš pomocník a dodá nám určitou energii. Zdá se, že toto je jediná hodnota hněvu. Poté je však třeba důkladně zkoumat dál. Hněv nám skutečně poskytne určitou energii navíc, ale při bližším zkoumání lze vidět, že se jedná o téměř slepou energii, a tudíž energii nebezpečnou. Důvod je jasný. Jakmile hněv povstane, vzedme se a ovládne celou naši mysl, a v tu chvíli pak nejlepší část lidského mozku přestane náležitě pracovat. Když poté hněv dosáhne svého vrcholu, člověk je téměř šílený. V tu chvíli můžeme vykonat řadu špatných rozhodnutí. Můžeme například v hněvu vůči někomu použít velice ostrá slova. Když ale náš hněv opadne, máme pocit studu, máme-li onoho člově-ka znovu potkat. Je to v zásadě proto, že jsme takový jazyk nechtěli nikdy použít, když však naši mysl ovládl hněv, ztratili jsme sebekontrolu. K veške-rým těmto negativním reakcím, o něž nijak nestojíme, dochází v důsledku impulzivního jednání a ztráty kontroly. Energie, již s sebou hněv nese, je tedy nespolehlivá, a tudíž v konečném důsledku neužitečná. Jedná se o energii, u níž netušíme, jakou se vydá ces-tou. Činy vykonané pod vlivem slepé energie hněvu mohou, ale také nemusí zasáhnout cíl. Nemáme nikdy jistotu, viďte? Když tedy vezmeme v úvahu


jedinou pozitivní vlastnost či přínos, který lze hněvu přisoudit, a totiž ener-gii, jež při něm povstává, zjistíme, že je užitečnost hněvu velice sporná. Na druhou stranu může být ta samá energie usměrněna pomocí důklad-ného vyhodnocení situace. Řekněme, že máme nějaký problém, ale zatímco zůstáváme upřímní a pokorní, někdo jiný využije naši situaci ve svůj pro-spěch. Nyní je třeba situaci prozkoumat. Můžeme zjistit, že pokud nepod-nikneme nějaká protiopatření, může se stát ještě výbojnějším a provést další věci, které budou zcela nespravedlivé. Jednoduše posoudíme zájem člověka, který nás napadá. Pokud jej necháte chovat se vůči vám nespravedlivě a mít z toho prospěch, může mu to v konečném důsledku uškodit, nemluvě pak o vás. Uvědomíme si tedy veškeré možné důsledky a svůj neustále přítom-ný smysl pro zodpovědnost, a abychom zabránili dlouhodobým následkům, které by mohly oné osobě z jejího jednání vyplynout, podnikneme příslušná opatření, ovšem beze stopy hněvu či negativních pocitů. Protiopatření pod-niknutá bez hněvu a založená na důkladném vyhodnocení celé situace jsou daleko účinnější. Přitom hněv bezpochyby ruší klid vaší mysli, a v tom ohledu je pro vaše zdraví velice škodlivý. Z vlastní skromné zkušenosti jsem vypozoroval, že zdraví a duševní rovnováha spolu velice úzce souvisí. Každý se musí starat o své vlastní zdraví. Prozradím vám jedno malé „tajemství“: „Ponechte svou mysl v klidu a atmosféře altruismu.“ Má to nesmírně příznivý dopad na naše tělo. Abychom co nejvíce oslabili sílu hněvu, je velice důležité cvičit se v od-pouštění a toleranci. Lidé často považují toleranci a trpělivost za známku slabosti. Já však věřím, že hněv ve skutečnosti povstává mnohem méně v člo-věku, který se řídí rozumem a pravdou, zatímco lidé méně racionálně uvažu-jící a s menším sebevědomím hněvu daleko snáze podléhají. Z toho vyplývá, že hněv je známkou slabosti, zatímco tolerance a trpělivost jsou známkou vnitřní síly. Tolerance a trpělivost jsou nesmírně důležité pro rovnováhu naší mysli. Jak se v nich cvičíme? Prosté pomyšlení, že jde o vznešené principy, nestačí. Děje se to tak, že právě tehdy, když skutečně narazíme na nějaké potíže, vy-vstává pravá příležitost cvičit se v trpělivosti. Kdo vytváří tuto příležitost? Náš nepřítel. V tomto smyslu je náš nepřítel naším učitelem, někým, kdo nás opravdově učí trpělivosti a toleranci. Pro toho, kdo věří ve význam sou-cítění a lásky, je praxe trpělivosti a tolerance něčím zcela zásadním. A právě


náš nepřítel je jediným činitelem, který nám poskytuje příležitost cvičit se v trpělivosti. Budeme-li o těchto slovech přemýšlet, pak jakýkoli negativní postoj či špatný pocit, který chováme vůči našemu nepříteli, přirozeně ztratí na síle. Na povrchu se altruismus, soucítění a láska jeví jako jednání spojené s ne-sobeckostí. Já však cítím, že pokud budeme opravdu „sobečtí“, pak budeme pečovat o druhé, pomáhat jim, sloužit jim, budeme se zajímat o jejich blaho, vytvářet si mnoho přátel a více se usmívat. Pak zjistíme, že když budeme po-třebovat pomoc, najde se mnoho pomocníků, kteří se nám nabídnou. Pokud se o druhé nezajímáme, opomíjíme je a nestaráme se o jejich spokojenost, v dlouhodobém časovém horizontu na tom proděláme. Jedna věc je zde zcela jasná – jakožto lidské bytosti potřebujeme přátele, a ty si hádkami, hněvem či žárlivostí nezískáme. Jedinou vlastností, jež při-tahuje opravdové přátelství, je láska. Někdy můžeme nabýt dojmu, že kdy-bychom měli více peněz nebo moci, pak by se přátele dostavili automaticky. Takováto domněnka však při pozorném zkoumání neobstojí. Ti, kteří vás s velkým úsměvem na tváři obklopí, když máte moc a peníze, nejsou vašimi pravými přáteli, ale přáteli moci a peněz. Je to zcela zjevné. Dokud budete mít moc a bohatství, pak tito přátelé budou vždy na blízku. Dokonce i teh-dy, když je od sebe odeženete, vrátí se zpět. Jakmile však o peníze i moc přijdete, slehne se po těchto takzvaných „přátelích“ zem. Bude dokonce obtížné zjistit, kde jsou. Když jim budete volat, nejspíš se nedovoláte, nebo vás v lepším případě rychle odbudou. Krátce řečeno tito přátelé myslí pouze na peníze a moc. A kdypak nejvíce potřebujeme přátele? Když se nám daří, přátelé nejsou tolik nezbytní, neboť věci dokážeme zvládat sami. Přátele potřebujeme zejména tehdy, když nám štěstí nepřeje. Tehdy se ukáže, že takovíto přátelé nám nejsou k ničemu. Opravdový přítel přijde, je-li postoj naší mysli upřímný a ryze altruistic-ký. Obvykle lidé říkají, jak rádi mají úsměv. Musí však jít o opravdový úsměv. Některé úsměvy působí jaksi strojeně, a tak namísto uspokojení vyvolávají pouze podezření. Strojené úsměvy nejsou k ničemu. Nicméně osobně pova-žuji opravdový úsměv za jedinečný rys lidských bytostí. Pokud tedy máte tento altruistický postoj či skutečný respekt vůči dru-hým, pak na tomto základě můžete získat pocit, že druzí jsou vašimi bratry a sestrami. Ve skutečnosti mezi námi nejsou žádné hranice. Když dělám veřejnou přednášku v různých zemích po celém světě, některé tváře znám,


ale většina z nich je pro mě nová. Přesto pro mou mysl platí, že v zásadě jsme všichni lidské bytosti, a proto ze své vlastní, lidské zkušenosti mohu říci, že všichni si přejí štěstí a nepřejí si utrpení. Člověk je označován za člověka proto, že má lidské tělo a lidskou mysl. Toto tělo je lidské tělo, tento hlas je lidský hlas, a existuje rovněž určitá energie, kterou lze označit jako mysl či lidský mozek. Nehledě na to, i kdybychom se snažili zjistit, kdo člověk sku-tečně je, nic nenajdeme. Jako lidé jsme všichni stejní. Není tedy třeba mezi námi stavět nějaké umělé hranice. Přinejmenším z vlastní zkušenosti mohu říci, že pokud ta-kovýto postoj zastáváte, pak zde žádná hranice není. Cokoli cítím, mohu vyjádřit. Mohu vám říkat „starý příteli“. Není co skrývat a není třeba mluvit neupřímně. To mi dává jakýsi prostor v mysli, který mi umožňuje, abych vůči ostatním nebyl stále podezřívavý, a to mi také opravdu dodává pocit vnitřního uspokojení a vnitřního míru. Říkám tomuto pocitu „opravdové uskutečnění jednoty veškerého lidství“. My všichni jsme členy jedné lidské rodiny. Myslím, že toto pochopení je velice důležité, obzvláště pak dnes, kdy se svět stále zmenšuje. V dávných dobách byli lidé schopni žít i v těch nejmenších vesničkách více méně nezá-visle. Neexistovala tak silná potřeba spolupráce s druhými. Dnes se ekono-mická struktura naprosto změnila, takže se moderní hospodářství, postave-né na průmyslu, liší zcela zásadně. Jsme silně závislí jeden na druhém, navíc se v důsledku masové komunikace dřívější hranice do značné míry rozpadly. V dnešní době je v důsledku vzájemné závislosti každá krize na této planetě nezbytně spojena se všemi ostatními, podobně jako články řetězu. Proto má smysl považovat každou krizi za globální. Zde jsou ohraničení typu „tento národ“ či „tamten národ“, „tento kontinent“ či „tamten kontinent“, jednodu-še překážkami. Proto je dnes pro budoucnost lidstva mnohem důležitější než kdykoli předtím, abychom rozvinuli opravdový smysl pro bratrství a sester-ství. Obecně tomu říkám smysl pro „univerzální odpovědnost“. Toto je první bod, kterého bych se chtěl dotknout. Kamkoli jedu, obvykle o něm hovořím. Pokud v tom, co jsem řekl, najdete něco zajímavého či uži-tečného, pak s tím prosím zkoušejte pracovat ve svém každodenním životě. Pokud se skutečně ukáže, že to užitečné je, pak je to skvělé, a pokud nikoli, pak na to zapomeňte. Nyní se dostáváme k druhému tématu, na nějž bych chtěl poukázat. Jako buddhistický mnich vždy hledám způsob, jak podpořit snahy o vzájemné


porozumění mezi jednotlivými náboženskými tradicemi. Náboženství je ko-nec konců považováno za jediný lék pro odstranění duševního napětí. Přitom jsou bohužel někdy tato náboženství sama jen dalším činitelem vytvářejícím nejednotnost, hádky a spory mezi lidmi. To je velmi smutné. Proto je ote-vřený dialog a soulad mezi různými náboženstvími podle mého názoru ně-čím velmi zásadním, a vždy se tedy snažím o hledání cest, jimiž by dospěla k většímu vzájemnému porozumění. Mezi jednotlivými vírami samozřejmě existují určité rozdíly, přičemž některé z nich jsou zásadní. Například stoupenci buddhismu i džinismu ne-uznávají teorii boha coby stvořitele, zatímco pro řadu jiných náboženských tradic jako křesťanství, judaismus nebo islám je hlavním předmětem víry bůh stvořitel. Mám sklon dívat se na tyto rozdíly z jiného úhlu pohledu. Jak je možné, že dvě tak různá učení existují současně? Domnívám se, že s ohle-dem na existenci nesčetného množství různých mentalit, jež se mezi lidmi vyskytují, bude jedno konkrétní učení nevyhnutelně účinné a příhodné pro určitý typ lidí, zatímco pro jiné je vhodnější a účinnější jiné náboženství. Po-dívejte se například na různé druhy našich jídel. Ve srovnání s lidskou myslí je lidské tělo mnohem méně důmyslné, přesto však existuje pestrá paleta chutí, přičemž různí lidé mají rádi různou stravu. Mysl je mnohem důmysl-nější, a tudíž zde existují různé druhy mentalit. Jedno náboženství by prostě nemohlo uspokojit všechny lidské bytosti, a proto, jak věřím, existují různá učení a filozofie, jež přinášejí užitek širšímu okruhu lidí různého zaměření. Nejdůležitější vhled však přichází, když se podíváme na výsledky. Mů-žeme nalézt dobré lidi, jejichž dobrosrdečnost je výsledkem praxe kterého-koli z těchto náboženství. Z toho vyplývá, že nehledě na rozdíly ve filozofii či učení jsou všechna stejně účinná při výchově dobrých lidských jedinců. Z toho důvodu nemá žádný smysl znevažovat to či ono náboženství. To si zaslouží důkladné a pozorné prozkoumání, neboť porozumění, jež takové zkoumání přinese, může pomoci k rozvoji skutečné vzájemné úcty všech náboženství. Je zde tedy šance pro vzájemné sblížení, spolupráci a společnou snahu vedoucí ke světovému míru, budeme-li pěstovat mír v rodině a mír v naší vlastní mysli. Právě v tom spočívá pravý význam náboženství, a nikoli ve stavění kostelů, chrámů či katedrál. Hlavní cíl jednotlivých náboženství spočívá v pěstování dobrých pocitů, rozvíjení dobrých lidských vlastností a odstraňování těch špatných. Proto nás každé velké náboženství učí lásce,


soucítění, odpuštění a smyslu pro bratrství a sesterství. Ačkoli podávají různá vysvětlení a různé odstíny významu lásky a soucítění, obecně vzato učí každá víra stejným důležitým věcem. Zatím jsme spolu s několika dal-šími přáteli jiných vyznání přišli na to, že díky dialogu a neustálé výměny našich názorů a zkušeností můžeme rozvinout vzájemnou úctu a můžeme se od sebe navzájem mnohému naučit. Tento proces učení je velice prospěš-ný pro obohacení naší vlastní praxe. Někteří z mých křesťanských přátel již praktikují jisté buddhistické metody, a stejně i my buddhisté se můžeme učit od našich křesťanských bratrů a sester. Tento přístup je tedy jak důle-žitý, tak i velice prospěšný. Jsem docela spokojen s pokrokem v této oblasti, a někdy mám dokonce i jistý malý pocit úspěchu ve věci, o niž jsem se tolik zasazoval. Obecně se dialog mezi jednotlivými náboženskými tradicemi během posledních let rozvinul a zlepšil. Za třetí bych jako Tibeťan a jako dalajlama rád vyjádřil hluboký dík všem, kteří se tolik zajímají o tibetskou kulturu včetně tibetského buddhismu a projevují své sympatie ve věci sporu o Tibet. Velice si toho vážím. Je nás pouze šest milionů, ale naše kulturní dědictví je jedinečné. Záznamy o naší historii jsou staré přes dva tisíce let a jsou i tací, kteří vycházejíce z archeo-logických pramenů věří, že kořeny tibetské kultury mohou sahat i šest až osm tisíc let nazpět. V každém případě patří Tibet k prastarým kulturám tohoto světa. V současnosti silně hrozí, že tato civilizace bude zcela vyhlaze-na. Proto jde o velice těžké období. A skutečnost, že se k nám v takové době lidé chovají, jako by byli našimi bratry a sestrami, a že nám v takové míře dávají najevo svůj zájem, nám velice dodává odvahu. Proto vám chci poděko-vat, a vaším prostřednictvím i vašim přátelům, za horlivý zájem a podporu v otázce sporu o Tibet. Jsem vám velice vděčný.

212 || Bibliografie

KONFERENCE MIND AND LIFE (MYSL A ŽIVOT)

Gentle Bridges, ed. Jeremy Hayward a Francisco Varela, Boston: Shambhala, 1993 (Mind and Life I, 1987); česky: Mosty k porozumění. Praha: DharmaGaia, 2009, přel. Michal Šašma.

Consciousness at the Crossroads, ed. Zara Houshmand, Robert B. Livingston, a B. Alan Wallace, Ithaca: Snow Lion, 1999 (Mind and Life II, 1989).

Healing Emotions, ed. Daniel Goleman, Boston: Shambhala, 1997 (Mind and Life III, 1991).

Sleeping, Dreaming and Dying, ed. Francisco Varela, Boston: Wisdom, 1997 (Mind and Life IV, 1992). Česky připravuje DharmaGaia.

|| 213Rigpa

Rigpa

Rigpa je tibetské slovo a znamená „nejvnitřnější přirozenost mysli“. Rigpa je rovněž mezinárodní síť buddhistických center, jež založil Sogjal Rinpočhe v různých zemích po celém světě, která poskytuje graduální cestu studia a praxe buddhismu. – Během řady let přijalo mnoho věhlasných mistrů všech tradic buddha-dharmy pozvání, aby v centrech a na meditačních kurzech Rigpy předali svá učení. Byli to např. Kjabdže Düdžom Rinpočhe, Kjabdže Dilgo Khjence Rin-počhe, J. S. Sakja Thidzin, 16. Gjalwa Karmapa či Kjabdže Ling Rinpočhe. Pro Rigpu bylo velkým požehnáním, že pod svou záštitou mohla uspořádat setkání, při nichž Jeho Svatost dalajlama předal nauky a udělil iniciace. Stalo se tak v Londýně (v roce 1981, 1984 a 1988), v Paříži (v roce 1982 a 1986), v Santa Cruz a v San José (v roce 1989), v Amsterdamu (v roce 1999) a na jihu Francie (v roce 2000). – Vedle pravidelných kurzů studia a praxe jsou meditační kurzy v každé zemi doplňovány mezinárodními kurzy v centru Lerab Ling v jižní Francii a delšími ústraními v centru Dzogchen Beara v jihozápadním Irsku. – Vzdělávací a výcvikový program duchovní péče Rigpy zpřístupňuje v duchu Tibetské knihy o životě a smrti buddhistické nauky pečovatelům, poskytujícím služby umírajícím a pozůstalým. – V Asii podporuje Rigpa aktivity velkých mistrů a klášterů a byla nápo-mocná při zakládání kláštera Dzogčhen v Kollegalu v jižní Indii, slavnostně otevřeného Jeho Svatostí dalajlamou v roce 1992.

Sogjal Rinpočhe obdržel první výcvik v Tibetu od jednoho z největších lamů dvacátého století, jímž byl Džamjang Khjence Čhökji Lodö. Pokračoval ve svých studiích u Kjabdže Düdžom Rinpočheho, Kjabdže Dilgo Khjence Rin-počheho a Ňošul Khän Rinpočheho. Pravidelně navštěvuje centra Rigpy po celém světě, účastní se hlavních konferencí a vyučuje v Evropě, Severní Americe, Austrálii a Asii. Je autorem známé knihy Tibetská kniha o životě a smrti. Tento Rinpočheho dar, v němž sděluje největší pravdy učení bud-dhismu lidem vedoucím rušný život moderního člověka, z něj učinil jednoho ze současných předních interpretů tibetského buddhismu.

214 || Rigpa

Pro další informace nás prosím kontaktujte na:

RIGPA US RIGPA UK449 Powell Street, Suite 200 330, Caledonian Road,San Francisco, CA 94102 London N1 1BBTel: +1–415–392 2055 Tel: +44–207–700 0185Fax: +1–415–392 2056 Fax: +44–207–609 6068

RIGPA GERMANY RIGPA HOLLANDPaul Gerhardt – Allee 34 Van Ostadestraat 30081245 Mnichov 1073 TW, AmsterdamTel: +49–89–89 62 05 15 Tel: +31–20–470 5100Fax: +49–89–89 62 05 58 Fax: +31–20–470 4936

INTERNATIONAL RIGPA IRELANDRETREAT CENTRE Dzogchen BearaLerab Ling, L’Engayresque Garranes, Castletown Bere,34650 Roquedonde Co. CorkTel: +33–467–88 46 00 Tel: +353–27–730 32Fax: +33–467–88 46 01 Fax: +353–27–731 77

|| 215Poděkování

Poděkování

Předně bychom chtěli vyjádřit svou vděčnost Jeho Svatosti za jeho štědrost, s jakou předává tyto jedinečné nauky. Dále bychom rádi poděkovali Sogjal Rinpočhemu za to, že pozval Jeho Svatost dalajlamu, aby předal nauky v letech 1982, 1984 a 1989, a za jeho neutuchající inspiraci. Dík patří také geše Thubtänovi za jeho překlad a vedení a Richardu Barronovi za překlad a cennou pomoc s celým tímto počinem. Náš hluboký dík patří rovněž Alag Zänkar Rinpočhemu a Tulku Döndub Rin-počhemu za jejich bezprostřední laskavost a odborné objasnění řady míst. Za cenné připomínky a zlepšení textu patří dík také E. Gene Smithovi a Stevenu D. Goodmanovi. Rádi bychom též při této příležitosti poděkovali Dzogčhen Rinpočhemu a mnichům kláštera Dzogčhen v Kollegalu v Indii za přepis řady nauk. K těm, kdo sehráli důležitou roli při uspořádání nauk zařazených do této kni-hy a jimž bychom též rádi poděkovali, v chronologickém pořadí patří Cchering Dordže, Kalön Taši Wangdü, Phüncchog Wanggjal, Kalön Tämpa Cchering, Kazur Tändzin Gejčhe, Kazur Lodi Gjari Rinpočhe, Rinčhen Dharlo a Kazur Tändzin N. Tethong. Za pomoc s prací na naukách z Paříže bychom chtěli poděkovat Dagpo Rinpočhemu. Rovněž bychom chtěli uvést Finský tibetský výbor, neboť nám udělil povolení zahrnout do knihy nauky Jeho Svatosti z Helsinek, a poděkovat Antti Tihveräinenovi a řediteli Mannerheimova muzea. Řada členů Rigpy po celém světě se rovněž přímo či nepřímo podílela na přípra-vách této knihy, jmenovitě Susie Godfrey, Sue Morrison, Jeannie McSloy, Janine Philippou, Adam Pearcey, Dominique Side, Andreas Schulz, Michael Pope, Susan Oliver, Alex Leith, Graham Price a Sebastien Reggiany. Mnoho dalších sehrálo též svou úlohu při uspořádání nauk Jeho Svatosti v Paříži, Londýně a San Jose, zvláště pak Claire Michaud, Babette Bridault, Philip Philippou, Sandra Pawula a Mary Ellen Kelleher. Díky patří též Jeffrey Coxovi a Sidney Piburnovi z nakladatelství Snow Lion a Martinu Schofieldovi za jeho nedocenitelné rady. Vydání této knihy bylo možné díky štědrosti Kris Yaoa a Pei-Lan Shena. Jakékoli případné nepřesnosti a chyby, které se v této knize vyskytly, bere vydavatel výhradně na sebe. Naším cílem ohledně vydání této knihy bylo uskutečnit přání Jeho Svatosti dalajlamy, aby se tyto nauky staly dostupnými a mohly tak přinést užitek co největšímu množství bytostí.

Patrick Gaffney, Rigpa International

216 || Poznámka překladatelů

Poznámka překladatelů

Kniha Dzogčhen: esence srdce velké dokonalosti je redakčně upravenou kompilací cyklu čtyř nauk věnovaných představení nauky dzogčhenu, jež Jeho Svatost da-lajlama předal v průběhu osmdesátých let na Západě. Pokud jde o monografie na téma dzogčhenu, byly až do vydání této knihy v češtině k dispozici pouze práce Namkhai Norbu Rinpočheho, jednoho z nejvýznamnějších mistrů dzogčhenu naší doby, který byl zároveň velkým učencem a znalcem tibetské kultury. Založil také Mezinárodní komunitu dzogčhenu, která má v České republice poměrně širokou členskou základnu, přičemž činnost její překladatelské sekce, pečující o česká vydání Rinpočheho knih, v podstatě stanovila překladatelské standardy řady specifických termínů, jež se k nauce dzogčhenu vztahují. Skutečnost, že se překladatelé této knihy rekrutují z jejích kruhů, se v daném kontextu jeví téměř jako nutná podmínka, neboť jakkoli jsou naše znalosti i porozumění omezené a nedokonalé, bez výše zmíněné pojmové výbavy a základní orientace v tématu bychom se s tímto úkolem mohli jen stěží obstojně vypořádat. I přesto, že jsme měli k dispozici tuto nezbytnou pojmovou výbavu, byli jsme během práce na překladu nuceni řešit řadu ošemetných situací. Ty obec-ně souvisely s tím, že výklady Jeho Svatosti v této knize představují dzogčhen z tradičnějšího buddhistického hlediska mahájány a vadžrajány dle „škol nových překladů“ Gelug, Sakja a Kagjü. Knihy a nauky Namkhai Norbu Rinpočheho jsou oproti tomu specifické prezentací témat převážně z čistě dzogčhenového úhlu pohledu a v kontextu tradice Ňingma. V tomto smyslu bude předkládaná kniha pro české zájemce o dzogčhen nepochybně obohacením, z překladatelského hlediska nás však na některých místech konfrontovala s obtížemi, k jejichž řešení bylo třeba kompromisů. Na jedné straně jsme se s ohledem na srozumitelnost snažili v oprávněných případech používat již zavedené české „dzogčhenové“ pojmy, na straně druhé jsme si přáli co možná zachovat specifický charakter výkladu Jeho Svatosti a respektovat styl originálu. V zájmu posledně jmenovaného principu jsme se omezili pouze na několik překladatelských poznámek pod čarou v případech, kde se jevily jako zcela nezbytné. Rovněž bychom rádi poděkovali za odbornou spolupráci při překladu některých termínů panu Jiřímu Holbovi. Veškeré případné nepřesnosti a nejasnosti v porozumění slovům Jeho Svatosti jdou na vrub překladatelům.

V úctě Petr Lisý, Daniel Erhardt

|| 217Rejstřík

Rejstřík

álaja 56, 91, 141–2, 146, 204álajavidžňána 142, 204analytická meditace viz meditaceanujóga 128, 138, 195anuttarajóga 47, též nejvyšší jógatantraarhat 122, 168Árjadéva a jeho Čtyři sta veršů o střed

ní cestě 154, 205–6, 211atijóga 38–9, 128, 138, 143, 195, též

dzogčhen, dzogpa čhenpoAvalókitéšvara 6, 18, 21, 168

Barron, Richard (Chökyi Nyima), 12, 167, 192, 210

blaženost 22, 49, 55, 61–2, 137, 142–4, 157–8, 161, 203

Bódhičarjávatára viz Šántidévabódhičitta 27, 35–6, 122–4, 125, 134,

163, 194, 202 b. absolutní 42, 134 b. záměru 125bódhisattva 27, 38, 47–8, 50, 52, 73,

81, 89–90, 97 slib bódhisattvy 125–6Buddha, buddhadharma, buddhismus

passimBuddhadžňána 154, 206buddhistická filozofie 9, 33, 39, 60, 84,

86, 89–92, 103–7, 109–10, 113–15, 118, 121, 135–7, 142, 174, 188, též čittamátra, jógačára, madhjamaka, sautrántika, vaibhášika

buddhové pěti rodin 22buddhovská přirozenost, buddhovství

22, 25, 43, 45–6, 51–3, 66, 73–5, 91, 102, 105, 123, 125–6, 135–6, 204, 206, též tathágatagarbha, sugatagarbha

Carpenter, Edward 32Congkhapa 79, 169, 202

Čandrakírti a jeho Uvedení na střední cestu 24, 107, 120, 125, 207

čárjatantra 127–8Čecün Sengge Wangčhug 98čerdol 44čisté vize 7, 16, 18, 20–1, 41–2, 117čittamátra 105, 109–10, 115, 142, 192,

199, též jógačáračhogžag 41, 141, 161čtyři druhy nirmánakáji 200čtyři iniciace 65, 129čtyři jógy 141čtyři mandaly 141čtyři pečeti (axiomy) buddhismu 9,

80, 84čtyři pečeti nejvyšší jógatantry 127, 201čtyři prázdnoty 117, 139, 203čtyři radosti 140, 203Čtyři spolehnutí 24, 27, 193čtyři stavy klidného spočinutí (čhog

žag) 41Čtyři sta veršů o střední cestě viz

Árjadévačtyři školy tibetského buddhismu 33,

44, 90, 97čtyři třídy tanter 105, 202čtyři vize 45–6, 117, 151, 204, též

thögalčtyři vznešené pravdy 9, 80, 82–4, 104,

114, 124, 209

Dagpo Taši Namgjal 141, 204, 208, 211dalajlama passim pátý 5, 7, 9–10, 16–19, 20–1, 79,

105, 191–2, jeho Sangwa gjačän

226 || Obsah

Předmluva Sogjal Rinpočheho 5Úvod 9

1. ZÁKLAD, CESTA A PLOD

Historické pozadí 15Pátý dalajlama 16

Jeho Svatost dalajlamaČisté vize 20Význam iniciace 22Základ, cesta a plod dzogčhenu 23Úloha autentického gurua 26

2. VYSTIŽENÍ PODSTATY TŘEMI SLOVY

Historické pozadí 31Vystižení podstaty třemi slovy 33

Jeho Svatost dalajlamaÚvod 38Zvláštní rysy dzogčhenu 38Osvobození skrze kontakt 42Verše 43„Neobyčejná nauka moudrého

a slavného krále“ 47I. Přímé uvedení do samotného

stavu rigpy 54

II. Rozhodněte o jediné věci, a pouze o této jediné věci 58

III. Přímá důvěra v osvobození povstávajících myšlenek 66

IV. Dovětek 71

3. DZOGČHEN A BUDDHADHARMA

Historické pozadí 79

Jeho Svatost dalajlamaČtyři pravdy, čtyři pečeti

a dzogčhen 81Čtyři vznešené pravdy 82Podmíněné jevy jsou pomíjivé 84Znečištěné jevy jsou ze své podstaty

utrpením 85Všechny jevy jsou prázdné,

prosté vlastní nezávislé existence 87

Nirvána je skutečný mír 88Skutečný nepřítel 89Základ a praxe dzogčhenu 90

4. VRCHOL VŠECH JÁN

Historické pozadí 95Nauky dzogčhenu v San José 96

Obsah

|| 227Obsah

Jeho Svatost dalajlamaČistá motivace 101Tradiční přístup 102I. Prvotnost mysli 104

Platné poznání 106Různé třídy jevů 107Mysl 109Utrpení a jeho ukončení 110Odvislé vznikání 112

II. „Mysl je prázdná od mysli“ 114Nejvyšší a konvenční pravda 115Porozumění prázdnotě 119Dovedné prostředky bódhičitty 122Jak rozvíjet bódhičittu 123Přijetí slibu bódhisattvy 125Jednota metody a moudrosti 127Nejvyšší jógatantra 127

III. Otázky a odpovědi 130IV. „Přirozenost mysli je jasné

světlo“ 138Jasné světlo v nejvyšší jógatantře 139Jedinečnost dzogčhenu 143Rigpa podstaty a vyzařující rigpa 150Samopovstávající moudrost 151Tři způsoby osvobození 153Důležitost předběžných zkoumání 154Úloha analytické meditace 157Dva způsoby uvedení do rigpy 159Rada na rozloučenou 164

Obrazová příloha (nečíslováno)

DAR SVĚTU

Učení, které předal Ňošul Khänpo Džamjang Dordže 167

Dar světu 168

SOUCÍTĚNÍ, JÁDRO PROBUZENÍ

Úvahy o významu soucítění na konci dvacátého století 179

Veřejná přednáška Jeho Svatosti dalajlamy 179

Poznámky 191Bibliografie 206Rigpa 213Poděkování 215Poznámka překladatelů 216Rejstřík 217

DZO

GČH

END

harm

aGai

a

Knížky pro přemýšlivé lidi

Čtyři přednášky o dzogčhenu (velké dokonalosti), esenci nauk staré tradice tibetského buddhismu Ňingma, které přednesl J. S. dalajlama v Evro-pě a USA (Paříž 1982, Londýn

1984, Helsinky 1988 a San José 1989) na základě klasic-kých textů Garab Dordžeho, Paltul Rinpočheho a dalších indických a tibetských mistrů meditace.

TIBET – MEDITACE – DZOGČHEN – RIGPA

DharmaGaia

Dala

jlam

a

„Toto je cesta esence srdce, na níž znalost jednoho osvobozuje vše.“

„Je požehnáním pro žáky, že mají možnost studovat tuto kolekci vzácných učení – nejpřímějších dostupných nauk o pravé přirozenosti mysli – a jejich prostřednictvím

se setkat s tak výjimečným učitelem.“ – DZOGČHEN PÖNLOB RINPOČHE –

Esen

ce sr

dce

velk

é do

kona

lost

i

Dalajlama


Jeho Svatost

Esence srdce velké dokonalostiDZOGČHEN

www.dharmagaia.czwww.dharmagaia.cz

Jeho Svatost dalajlama (1935), hlava tibetského lidu a laureát Nobelovy ceny za mír, je pozo-ruhodným učencem a učitelem, dobře obeznámeným se všemi školami tibetského buddhismu. Stal se také jedním ze světo-vých duchovních vůdců lidstva, široce oceňovaným za svou od-danost míru a nenásilí, jehož poselství o univerzální i indivi-duální zodpovědnosti se dosta-lo globálního ocenění a uznání.

Documents

Dalajlama DZOGČHEN · 2019-02-05 · DZOGČHEN DharmaGaia Knížky pro přemýšlivé lidi Čtyři přednášky o dzogčhenu (velké dokonalosti), esenci nauk staré tradice tibetského