copyright a české autorské právo

Autorské právo představuje systém práv, jejichž cílem je podporovat autory a umění. Slouží k vybalancování soukro-mých zájmů tvůrců a zájmu veřejnosti mít z použití díla prospěch. Umožňuje autorům po omezenou dobu výlučně kont-rolovat veřejné předvádění, oběh a kopírování jejich díla, aby mohli mít užitek z ekonomických příležitostí, které takové využití díla nabízí. Autorské právo chrání pouze autorská díla, tedy jedinečná vyjádření myšlenek a idejí v objektivně vní-matelné podobě. Je neustále přizpůsobováno tak, aby obsáhlo nové potřeby společnosti a měnící se podmínky pro publiko-vání a reprodukci. Jedná se o „negativní“ právo, jeho účelem je omezit přístup jiných osob k dílu.

„Volná užití“ jsou způsoby, jak může být autorským zákonem chráněné dílo užito bez souhlasu autora. Ochranná lhůta díla je doba, po jejímž uplynutí se dílo stane volným dílem, součástí tzv. „veřejné domény“ (public domain) . Veřejná doména je přirozený prostor pro tvůrčí dílo. Autorské právo je umělý prostředek, jehož pomocí je možné dočasně z vytvořeného díla profitovat.

Autorské právo vzniklo jako reakce na rozvoj tisku a v průběhu času se přizpůsobovalo změnám v technologii výroby a distribuci. První autorské zákony vznikly v 18. století a jejich účelem bylo poskytnout politikům a vydavatelům práva kontrolovat šíření děl tiskem. Ochrana práv autora se v zákonné podobě poprvé objevila v roce 1709 v tzv. Statutu králov-ny Anny (Statute of Anne). Čím více se díla chráněná autorským právem začala šířit po světě, tím více držitelé těchto práv cítili potřebu celou problematiku standardizovat. V 19. století začala vznikat (hlavně mezi evropskými státy) celá síť mezi-národních závazků založených na myšlence vzájemného uznávání autorských práv. Bernská konvence z roku 1886 předsta-vovala první významný výsledek tohoto úsilí Evropanů, a stala se základem současného autorského práva. Od roku 1967 se o problematiku autorského práva stará agentura OSN s názvem WIPO (World Intellectual Property Organization / Svě-tová organizace pro duševní vlastnictví). Jejím úkolem je dohlížet na sjednocování systémů autorského práva, ochranných známek a patentů. V 90. letech 20. století se těžiště mezinárodních smluv týkajících se duševního vlastnictví přesunulo do kompetence WTO (World Trade Organization / Světová obchodní organizace).

V roce 1980 přistoupilo tehdejší Československo (a následně i Česká republika) k Bernské konvenci. Po vstupu do Evropské unie se Česká republika zavázala přijmout autorské zákony odpovídající standardům směrnic EU ohledně autorského práva, což v praxi znamenalo přijetí smlouvy TRIPS uzavřené na půdě WTO. Podle této smlouvy se významně prodloužily ochranné lhůty děl a rozšířil se i rozsah autorského práva.

Vzrůstající ochrana autorů přinesla logicky omezení veřejného užití děl. Důsledkem byl vznik mezinárodního hnutí, jehož dlouhodobým cílem je liberalizace systému autorského práva. Toto hnutí vytvořilo celou řadu veřejných licencí, které au-torům umožňují flexibilně využít jejich práva, a jednoduchým způsobem povolit pro jejich díla bezplatné veřejné použití. Jedním ze systémů bezplatného veřejného licencování jsou licence Creative Commons umožňující autorům dát v odstup-ňované míře (dle vlastní volby) souhlas veřejnosti k neexkluzivnímu užití díla. Alternativní využití autorského práva zpochybňuje myšlenku, že každá tvorba je motivována jen ziskem a že každá směna musí být ekonomická.

pojmy

Dílo je produktem tvůrčí činnosti (text, hudba, software, „umělecké výkony výkonných umělců, zvukové nebo zvuko-vě obrazové záznamy, televizní a rozhlasové vysílání a databáze“). Zákonem chráněna je především nehmotná složka díla, a to i u děl, která vnímáme primárně jako předmětná (výtvarná díla). To je dáno tím, že při kopírování a dalším šíření díla se využívá právě jeho nehmotná „část“. Obzvlášť zřejmé to je v prostředí internetu, kde mají všechna díla nehmotnou po-dobu datových souborů.

Autor je obecně nositelem práv k dílu, tvůrce původní podoby autorského díla je označován jako původní autor.

Autorské právo je soubor zákonů, které byly vytvořeny s cílem přiznat autorovi osobnostní a majetková práva. Tato práva vznikají původnímu autorovi automaticky v okamžiku vzniku díla.

Apropriace je tvůrčí proces, který spočívá v použití částí původního díla ke vzniku nového díla (pomocí recykla-ce, samplování, výpůjčky, citace nebo převzetí). Na míře a způsobu využití jiných autorských děl záleží, jestli autor nově vzniklého díla potřebuje souhlas původního autora nebo ne. Např. citace bez souhlasu původního autora je povolena, ale zpracování celého původního díla je považováno za protiprávní.

Slovem commons se v britské tradici rozumí veřejný majetek, např. prostranství či pastviny. Lidová kultura se obvykle pova-žuje za součást „commons“ a jako taková nepodléhá ochraně autorského práva.

Volné dílo je dílo, které nepodléhá autorskému právu. Nejčastějším případem volného díla jsou díla, u kterých skon-čila doba ochrany (u většiny děl 70 let od smrti autora). Publikováním se rozumí šíření díla. Šíření může probíhat v ne-hmotné podobě (sdělování) nebo na hmotném nosiči (vydávání), může být nekomerční (sdílení) nebo komerční. V digitál-ním světě se autoři stále častěji stávají i distributory. Pojem duševní vlastnictví pochází z 19. století a byl používán hlavně ve druhé polovině 20. století ve snaze o souhrnné pojmenování výhradních práv k nehmotným výtvorům. Smyslem duševního vlastnictví je aplikovat na nehmotné statky po omezenou dobu obdobná práva jako na hmotný majetek. Duševní vlastnictví zahrnuje pestrou směsici nehmotných statků rozdílného charakteru – od patentů, ochranných známek a průmyslových vzorů, přes obchodní tajemství až po autorská práva a jiná související práva.

Volné užití je užití díla bez nutnosti souhlasu jeho autora. Zahrnuje užití pro soukromé účely, citace v ospravedlnitel-né míře, použití při přednáškách a v katalozích. Vztahuje se na zaznamenání děl umístěných na veřejném prostranství, po-pisy díla či jeho zachycení pro publicistické účely, použití při občanských ceremoniích, obřadech a školních představeních, reprodukování v archivech a knihovnách, reprodukování za účelem pomoci handicapovaným osobám nebo na zapůjčení. Ne všechna volná užití platí pro všechna díla – např. software nelze kopírovat ani pro vlastní potřebu a zvukové a audiovi-zuální nahrávky nelze půjčovat v knihovnách.

Licence je souhlas autora umožňující využívání jeho díla v rozsahu, který autor stanoví. Licence Creative Commons umožňuje autorovi určit jednoduchým způsobem k jakému užití a šíření svého díla dává souhlas.

problémy autorského práva

Alternativní licence řeší následující problémy: nutnost žádat svolení ke každému použití díla nedostatek pravidel pro legální sdílení díla těžkopádnost současného autorského práva s pojetím autorství na internetu příliv děl vzniklých a šířených bez nároků na finanční ocenění

Neprofesionálové – fotografové, filmaři, spisovatelé, výtvarníci, milovníci umění, sběratelé, regionální historici ad. – tvoří ohromující zásobárnu tvůrčích možností a děl. Jejich motivací nejsou peníze, ale touha po uznání, potřeba podělit se o to, co je zajímá, radost z tvoření, idea veřejného dobra. Většinou tedy chtějí svoje poznatky a tvorbu i volně zpřístupnit.

Celosvětová počítačová síť přinesla nevídané možnosti, jak díla publikovat a šířit. Autorské právo dosud neřešilo situaci, kdy autor chce své dílo „sdílet“ s neomezeným množstvím dalších lidí, umožnit jim dílo překládat, upravovat, komentovat, remixovat apod.

Alternativní (veřejné) licence přinášejí liberální pohled na autorské právo – vyplňují prostor mezi „všechna práva vyhraze-na“ a „volným dílem“, které smí užívat každý. Wikipedia, nejznámější příklad tvůrčího projektu vytvářeného spo- lečenstvím, je provozována pod licencí CC – attribution – share alike (uveďte autora – zachovejte licenci). Uživate-lé a upravovatelé jsou povinni své příspěvky poskytnout pod stejnou licencí – zachovat otevřenost celého projektu.

Licence předpokládající volné nekomerční použití jsou důležité pro digitální archivy. Knihovníci, archiváři, programá-toři byli vždy průkopníky alternativních (veřejných) licencí. On-line zpřístupnění fondů ale často naráží na omezující vlastnosti současného autorského práva.

Hlavními odpůrci volného sdílení a liberálnějšího pojetí au-torského práva jsou velké korporace vlastnící exkluzivní licen-ce k rozsáhlým archivům autorských děl. Prosazením tzv. pro-tipirátské ochrany se snaží bránit „volnému užití“ – kopírování a ukládání – digitálního díla. Smlouva TRIPS umožňuje ob-chodní sankce vůči státům, které nezajistí přísné vynucování autorského práva. Autorské právo se tak – ve stávající podobě – stává formou politicko-ekonomického nátlaku.

První případ porušení autorských práv v české pop music: šedá zóna úmyslu, tradice a originality.

Všechna tvůrčí díla využívají už existující jazyk, běžná rčení a podobnou strukturu, takže jedním z problémů u autorských práv je určit, které prvky jsou „jedinečným tvůrčím dílem“ autora a které jsou obecně známé. Dvě skladby si mohou být podobné, protože se obě inspirují známými melodiemi, harmoniemi a hudebními postupy, ne proto, že jeden skla-datel slyšel píseň skladatele jiného. V případech tzv. neoprávněných zásahů do autorského práva není nutné dokázat „úmysl“ kopírovat. Aby nositel autorských práv prokázal, že jiný autor využil jeho dílo, musí dokázat, že díla mají podob-né prvky, a že další autor mě přístup k jeho dílu. I nevědomé porušení je nezákonné.

Vhodným příkladem je proces Jana Kalouska proti kytaristovi a zpěvákovi Support Lesbiens Jaromíru Yardovi Helešicovi z listopadu 2008. Soudce Martin Va-lehrach potvrdil, že v refrénu písně In Da Yard Helešic použil téma z Kalouskovy Cho-dím ulicí. Odborník na klasickou hudbu z JAMU dosvědčil, že: „obě skladby jsou oby- čejné, neobjevné a využívají prvky dávno známé již odjinud. Ve dvou taktech se melodicky zcela shodují, v dalších několika taktech se liší jen nepatrně“. Helešic tvrdil, že shody jsou náhodné, neúmyslné, a že Chodím ulicí ani neslyšel. Soudce prohlá-sil, že to nemuselo být úmyslné, a že „když psal Helešic skladbu In Da Yard, motiv zřej-mě považoval za vlastní nápad“. Také řekl, že Helešic si musel píseň „nevědomky zapa-matovat“, protože byla v 90. letech velmi populární.

Soud rozhodl, že Kalousek dostane 200 000 Kč, ale odmítl jeho žádost na zakázání písně In Da Yard s odůvodněním, že skladba má originální textové prvky a její zakázání by poškodilo další členy kapely, kteří přispěli jedinečnými rysy.

Je to první úspěšný proces týkající se porušení autorských práv v české populární hudbě. Soudce využil neostré rozlišení autorského zákona mezi původním dílem (§ 2, odst. 1) a dílem vzniklým zpracováním (§ 2, odst. 4), v obou případech se sice jedná o „jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora“, v druhém případě je ale „materiálem“ pro vznik konkrétní dílo a autorský zákon vyžaduje pro takové zpracování souhlas autora.

§ 2, odst. 1: Předmětem práva autorského je dílo […], které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora […]

§ 2, odst. 4: Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného […]. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného […] díla.

Problematická je právě hranice mezi původním a zpracovaným dílem, kterou výkladem termínu „zpracování díla“ soud na-stavil pro posuzování obecných prvků populární hudby. Rozhodnutí může ovlivnit budoucí soudce v případech týkají- cích se autorských práv v šedé hudební zóně, kterou populární hudba a tvůrčí objevy jsou.

problémy autorského práva

Veřejné licence jsou alternativním využitím autorského práva, umožňují autorům rozhodnout, jakým způsobem bude jejich dílo užíváno. Díla chráněná veřejnými licencemi mohou být bez obav kopírována, upravována a dále šířena podle pra-videl, která licence určuje.

Volné sdílení podporuje tvořivost a spolupráci.

V polovině 70. let se mezi softwarovými vývojáři zrodila myšlenka svobodného společ-ného autorství; licence, které toto společenství užívalo, získaly později označení Copyleft. Pod těmito licencemi bylo možné programová díla bezplatně užívat a rozvíjet, nově vzniklé produkty ale musely být dále nabídnuty za stejných podmínek.

Nejznámější copyleftovou licencí je GNU General Public License vytvořená v roce 1989 Richardem Stallmanem. Projekt svobodného softwaru („free software“, „software libre“) si Stallman představoval jako sociální hnutí komu-nity programátorů. V roce 1998 zavedla skupina vývojářů svobodného softwaru pro licence k svobodnému softwaru nové označení „open source“ („otevřený zdroj“). Sdílení zdrojového kódu počítačového programu je pro svobodný software klí-čové a označení „open source“ nezdůrazňuje ideologii bezplatného sdílení charakteristickou pro „free software“, i když si tyto licence uchovávají stejné principy. „Open source“ se dostalo širokého přijetí i mimo softwarovou komunitu.

V roce 2001 založil americký právník Lawrence Lessig (1961) neziskovou organizaci Creative Commons (CC). Se svým týmem upravil licence pro svobodný software pro užití v dalších tvůrčích oblastech – výtvarné umění, hudba, literatura ap.

Pod licencí Creative Commons jsou nyní volně přístupné milióny děl, včetně Lessigovy knihy Free Culture (český překlad Svobodná kultura, květen 2007 – duben 2010, www.svobodnakultura.cz).

Lessigovy veřejné proslovy a publikace pomohly ustálit „svobodnou kulturu“ jako hnutí, které pro-paguje otevřený přístup ke vzdělání, svobodu proje-vu, tvořivost a inovaci. Paralelně vzkvétá kultura „open-source“. Tato hnutí prosazují alternativní pojetí autorského práva, které by bez zbytečných omezení umožnilo vytvářet veřejný prostor pro sdílení tvůrčích děl, kultury, politiky, filozofických myšlenek.

autorské právo a hnutí free culture

sampl, koláž, citace, ilegální umění

Apropriace (přisvojení) díla se ve 20. století stala jednou z nejužívanějších tvůrčích me-tod. Projevuje se v kolážích, asamblážích, „ready mades“, objektech a fotomontážích, v poštovním a konceptuálním umění, v multimediální tvorbě. Ve 20. a 21. století byla příčinou mnoha právních sporů.

Andy Warhol (1928–1987) použil pro serigrafické tisky Květin i pro dílo 16 Jackies cizí fotografie. Oba případy řešil soud. Shepard Fairey (1970) byl nedávno zažalován za použití snímku Baracka Obamy jako předlohy pro dílo, které se stalo významnou součástí Obamovy prezidentské kampaně.

Apropriace a citace byly vždy nedílnou a živou součástí lidové hud-by, blues, jazzu i klasické hudby, ale až se vzestupem autorského práva začaly být pro samplující umělce problémem. Přispěl k tomu i vývoj nahrávacích technologií – dokázat autorství u zvukového záznamu je jednodušší než u slyšené melodie, harmonie nebo ryt-

mu. V USA a Velké Británii proběhlo několik soudních sporů proti hudebníkům používajícím samply v hiphopu a taneční elektronické hudbě; tlumící efekt autorského práva tak negativně ovlivnil jednu z nejpozoruhodnějších podob současné hudební tvořivosti.

Mash-up je druh hudební koláže rozšířené masově v posledních deseti letech. V roce 2004 vydal DJ Danger Mouse album mash-upů, ve kterém smíchal slavné White Album Beatles s nahrávkou rappera Jay-Z Black Album, novinku po-

jmenoval Grey Album. Label EMI, vydavatel Beatles, vyzval Danger Mouse a on-line distributory, aby album, které porušuje autorská práva, nešířili. Aktivisté ze skupiny Downhill Battle uspořádali akci občanské nepo-

slušnosti Šedé úterý – 24. února 2004 nabídlo více než 170 webových stránek, včetně desítky českých webů, album zdarma ke stažení. Staženo bylo 100 000 kopií.

Hnutí Culture Jamming (Kulturní zahlcení) vzniklo v osmdesátých letech 20. století. Používá díla chráněná autorským právem, výtvarnými i slovními ko-mentáři pozměňuje jejich význam, posouvá je do jiných vztahů a souvislostí. S drsným humorem útočí na konzumní kulturu a korupční politiku, provokuje, vyvolává konflikty a společenskou diskusi.

Na podzim 2008 vystavila skupina Guma Guar společně s logem Praha olympijská a sloganem Všichni jsme v národním týmu portréty osob spojovaných s finanční kriminalitou. „Šlo nám o kritiku toho, jakým způsobem – s využitím re-klamních strategií – si současná moc zjednává souhlas veřejnosti pro své záměry,“ uváděla tehdy

Guma Guar. Galerie Art Wall a Guma Guar se střet-li se zákonem kvůli nedovolenému užití chráněného

loga Praha olympijská. Když byli vyzváni k jeho odstranění, odmítli. Pár dní na to byly panely Kolektivní identity přemalovány neznámými vandaly a Magistrát hlavního města Prahy, který byl spolu s Českým olympijským výborem zakladatelem obecně pro-spěšné společnosti Praha olympijská, následně neprodloužil Galerii Art Wall nájemní smlouvu.

právo dílo šířit (share) kopírovat, distribuovat a sdělovat dílo veřejnosti

právo dílo upravovat (remix) pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo částečně v jiných dílech

uvést údaje o autorovi a o díle (attribution – BY) způsobem, který stanovil autor nebo poskytovatel licence

neužívat pro komerční účely (noncommercial – NC)

nezasahovat do díla (no derivatives – ND)

zachovat původní licenci (share alike – SA)

Kombinací slučitelných možností lze sestavit 6 typů licencí CC.

licence creative commons

označení licence práva povinnosti název licence

BY Uveďte autora

BY-SA Uveďte autora – Zachovejte licenci

BY-ND Uveďte autora – Nezasahujte do díla

BY-NC Uveďte autora – Neužívejte komerčně

BY-NC-SA Uveďte autora – Neužívejte komerčně Zachovejte licenci

BY-NC-ND Uveďte autora – Neužívejte komerčně Nezasahujte do díla

Prostřednictvím licencí Creative Commons dává autor jednoduchým způsobem souhlas k užití svého díla. Může si vybrat z několika možností ochrany díla – výběr konkrétní licence je založený na přehledném grafickém systému a jednoduchých vysvětleních. Po právní stránce zajišťují funkčnost národní verze licencí, které jsou v souladu s platnými zákony v jednotlivých zemích (na začátku roku 2010 53 států).

Jak bude dílo využíváno?

Podmínky pro užití

vzdělávání

Vzdělávání je oblast, která přirozeně upřednostňuje sdílení, chápe je jako službu veřejnosti.

Otevřené zdroje vzdělávání (Open Education Resources) Archiv studijních materiálů pro žáky a pedagogy základních, středních i vysokých škol. Kurzy jsou na webu volně přístupné, včetně dokumentů k četbě, domácích úkolů, videí z přednášek a poznámek.

Digitální učební materiály (DUMy) jsou součástí Metodického portálu www.rvp.cz provozovaného Výzkum-

ným ústavem pedagogickým v Praze. Nabízejí pracovní listy, prezentace, testy, videa a zvukové ukázky použi-

telné ve výuce. Po registraci mohou autoři samostatně vkládat příspěvky.

Portál pro informační gramotnost Infogram vznikl za přispění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy

České republiky. Hlavním cílem projektu je vytvořit on-line nástroje sloužící podpoře informačního vzdělávání

na českých vysokých školách. Reaguje na potřeby knihovníků, pedagogů, studentů, kteří nemohou navštěvovat

běžnou výuku, mají ztížený přístup do knihoven a dalších informačních institucí.

Volný a otevřený vzdělávací program (Free and Open Educational Program)

Volný a otevřený vzdělávací program poskytuje veřejnosti veškeré informace,

které dostávají studenti dané univerzity (včetně učebních materiálů, video zázna-

mů přednášek apod.).

Massachusetts Institute of Technology (MIT) spustil program Open Course Ware (OCW) v roce 2000. Dnes

nabízí 200 tematicky zaměřených on-line lekcí – např. chemie, jaderná věda, umění, nová média, městská

studia. Do programu OCW je zapojeno více než 200 univerzit.

nakladatelství a archivy

Digitalizace dokumentů podnítila vznik obrovských databází, informace jsou dnes

dostupnější. Přístup k mnohým informacím a dílům ale dál znesnadňují autorská práva.

Knihovny a archivy se proto snaží najít rovnováhu mezi ochranou práv

a možností svobodného šíření děl.

Vědecké časopisy se posouvají k vydavatelskému modelu založenému na otevřeném pří-stupu. Ten umožňuje všem vědcům i dalším čtenářům získat nejnovější poznatky bez ohledu na jejich působiště a finanční možnosti (předplatné časopisů bývá velmi drahé). Více než 4 800 časopisů s otevřeným přístupem dovoluje volné kopírování a šíření děl. Vyžadují pouze uvedení zdroje a autora.

V České republice vycházejí dva časopisy s otevřeným přístupem: Central European

Journal of Public Policy (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlova, Praha)

a Radioengineering (Technická univerzita Brno). Literárky v síti (on-line

verze Literárních novin) vycházejí pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Roste počet hudebních webových stránek využívajících veřejné licence. CCMixter např. nabízí archiv skladeb, samp- lů a vokálních stop pro veřejný přístup a sdílení. Remixy jsou propojené se všemi zdroji na celém webu, tvůrčí vazby a vlivy tak jsou okamžitě patrné.

Web Flickr byl spuštěný v roce 2004. Jedná se o soukromou aktivitu spravující více než 4 miliardy fotografií. Soubory lze vyhledávat pomocí metadat, kterými opatří svá díla uži-vatelé. Ti také sami rozhodují o typu licence, pod kterou své fotografie uveřejní – pro čtvr-tinu databáze byla zvolena někerá z licencí Creative Commons. Flickr Commons zpřístupňuje od roku 2008 archiv fotografií, u kterých není známý autor nebo vypršela autorská práva. Dále nabízí vyhledávání v databázi volných děl, která pochá-zejí z více než třiceti prestižních veřejných archivů. S těmito díly může každý nakládat po-dle potřeby.

Počty snímků na webu Flickr (začátek roku 2010):

Licence s uvedením autora: 17 789 270

Licence s uvedením autora/zákaz zpracování: 6 277 633

Licence s uvedením autora/nekomerční využití: 18 511 697

Licence s uvedením autora/nekomerční využití/zachování licence: 39 868 268

Licence s uvedením autora/zachování licence: 11 679 499

Veřejné licence byly vytvořeny v souladu s přesvědčením, že společnosti by jako poskytovatelé veřejných děl a vědomostí nejlépe prospěly velké archivy.

Autoři používající veřejné licence vytvářejí veřejné pole sdílené kultury, ale tyto licence neřeší – navíc v době

globální krize – jejich ekonomické problémy.

Jednou ze základních funkcí nakladatelů, nahrávacích společností, sdělovacích prostředků a galerií je vybrat z bohaté na-bídky díla kvalitativně i ekonomicky nejlepší. Vydávat, navíc ve velkém nákladu, ale může být riskantní.Digitální informace, digitálně zpřístupněná díla jsou (na rozdíl od knih, CD-romů, obrazů ad.) tzv. „nesoupeřivým“ zbo-žím. Jejich dostupnost se postupným užíváním nezmenšuje. On-line prodej digitálně zpřístupněných děl ruší jedinečnost hmotného nosiče díla, snižuje rizika podnikání, je rychlý a globální. Ekonomické překážky, které by dokázaly zabránit masové distribuci, jsou malé. Licence Creative Commons neřeší, ani nemohou řešit, sdílení autorských děl za úplatu.

Modely financování umělců v digitálním věku Jednou z nejrozšířenějších forem podpory tvůrčí činnosti, která obohacuje společnost, je státní financování umělecké produkce.

Komerční vydavatelé prosazují model tzv. „svazování produktů“. Umělecká díla, jako jsou např.

hudba a film, slučují a na internetu poskytují jako obrovský archiv zpoplatněný při každém připo-

jení. Na podobném principu funguje kabelová televize a placené televizní kanály. Honoráře rozdě-

lují autorské svazy, neregistrovaní umělci nejsou odměňováni.

Možným řešením je získávání příjmů z jiné části tvorby. Např. luxusní vydání, limitované edice, podepsané publikace, živé koncerty, „merchandise“ (trička kapel, doplňky oblečení, nášivky a samolepky). Úspěšnou strategií pro

tvůrce software, blogery i hudebníky je dobrovolná „mikro-platba“ od každého uživatele. Autoři zvolí poplatek (dej, kolik chceš, nebo nastaví cenu) a uživatelé se mohou rozhodnout, jestli vůbec něco za-platí. Příkladem je album In Rainbows, které kapela Radiohead nabízela on-line za cenu od nuly do 99.99 £. Modely blízké myšlence Creative Commons jsou založené na nesobeckosti a na pře-svědčení o potřebě svobodné kultury.

Jedním z nejproslulejších uživatelů licence CC je kapela Nine Inch Nails. Její frontman Trent Reznor vydal v roce 2008 album Ghosts I – IV a pod licencí BY-NC-SA

z něho na webu zpřístupnil devět skladeb. Následným zpoplatněním stažení alba v celé délce, vydáním CD, vinylu, deluxe a ultra-deluxe verze vydělal 1.6 milionu $. Další

deska The Slip byla už poskytnuta k volnému stažení pod licencí BY-NC-SA celá, navíc v různých kvalitách přehrávání. Současně vznikla stránka pro zremixované

skladby. Po dvaceti letech koncertování, péče o fankluby a on-line komunity, si NIN vychovali příznivce a podporovatele kvalitní hudby. Licence Creative Commons pouto mezi kapelou a fanoušky posílila. Umožnila vytvořit množ-ství nových remixů a přinesla publicitu, která upevnila pozici NIN mezi předními představiteli hudebního byznysu digitální doby.

financování

brazílie

Brazílie je příklad, jak se může hnutí alternativního pojetí autorského

práva zaměřit na vnitrostátní politiku. V posledních pěti letech brazilská vláda,

od ministerstev po státní podniky, odstupuje od závislosti na vyvinutých autorských

právech státu, přechází – aby ušetřila peníze a podpořila vývoj – od komerčního

software k open source, který více vyhovuje potřebám země.

Brazilské licence Creative Commons spravuje od dubna 2004 Středisko pro technologie a společnost při Právní škole Nadace Getúlia Vargase v Rio de Janeiro. Projekt řídil právník Ronaldo Lemos, jeden z předních světových zastánců myšlenky Creative Commons.

Gilberto Gil (1942), brazilský ministr kultury v letech 2003 – 2008, byl v 60. letech ústřední postavou opozičního hudebního hnutí Música Popular Brasileira a hu-debního směru tropicália. V roce 2004 jako jeden z prvních na ministerstvu použil licence CC jako součást programu podpory domácích autorů. Projekt Pontos de Cultura (Kulturní ohniska) např. poskytuje příspěvěk komunitním střediskům na vybudování nahrávacích studií a na pre-zentaci vzniklých děl.

Gilberto Gil se sedm let snažil získat zpět autorská práva k vlastní tvorbě – když nakonec uspěl zpřístupnil svých 400 skladeb pod licencí Creative Commons.

„Digitální kultura přinesla novou ideu intelektuálního vlast-nictví, nová kultura sdílení by měla inspirovat vládní politiku,“ řekl v roce 2007 pro New York Times.

Mnoho brazilských hudebníků, kteří se nechtějí či nedokáží zapojit do hu-debního obchodu, usiluje o to, aby se jejich tvorba šířila neformální ces-tou. Dokumentární film Good Copy, Bad Copy (Dobrá kopie, špatná kopie) ukazuje příklad hudebního stylu technobrega, který je šířen téměř výhradně prostřednictvím pouličního trhu. Technobrega hudebníci vní-mají nahrávky jen jako marketingový prostředek k přilákání posluchačů ke svým sound-systémům, tedy ke skutečným zdrojům příjmů.

Nejprodávanější brazilský spisovatel Paulo Coelho uvádí na svém blogu soupis webů, kde je možné pirátsky stahovat jeho knihy v různých jazycích.

Po roční spolupráci týmu vedeného Národní knihovnou, občan-ským sdružením Iuridicum Remedium, Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Ministerstvem kultury se v roce 2009 stala Česká republika 52. státem, který vytvořil národní verzi licencí Creative Commons. Licence napsané v češtině jsou přizpůsobené českému autorskému právu.

CC CZ mohly vzniknout až po novelizaci českého autorského zákona, která umožňuje autorovi poskytnout licenci neome-zenému okruhu uživatelů a uživatelům licenci konkludentně přijmout. K uzavření licenční smlouvy dochází „automatic-ky“ v okamžiku, kdy uživatel s dílem nakládá dle licenčních podmínek. Autor tedy nemusí jednat s každým uživatelem zvlášť jako při klasickém uzavírání smluv. Podle platného českého autorského zákona se ale autor nemůže vzdát veškeré kontroly nad svým dílem a prohlásit ho za tzv. „volné dílo“ (public domain).

Některé organizace zabývající se kolektivní správnou autorských práv jsou nasta-

veny tak, že jejich členové momentálně nemohou publikovat své dílo pod licencí

CC. Aktuální projekt CC CZ si klade za cíl vytvořit detailní přehled práv spravo-

vaných kolektivními správci (např. DILIA, OSA, Intergram, OOA-S, GESTOR),

a domluvit se na společném výkladu licencí CC ve vztahu k těmto právům.

Národní knihovna České republiky využívá licence CC pro archivaci českého webu – WebArchiv. Plná verze archivu není přístupná kvůli autorskému právu, ale všechny české stránky, které jsou chráněny li-cencí CC, jsou veřejně přístupné. Národní knihovna je klíčovým promotérem CC v České republice. Příklad WebArchivu vede i ostatní autory a instituce k tomu, aby pro své weby využívali licenci umožňující další využití webu veřejností. Doposud začalo používat licenci CC více než 200 českých webových stránek.

Informační databázový systém abART (www.artarchiv.cz) vznikl jako nástroj na zpracování a zpřístupnění (pod licencí CC BY-NC-SA) dokumentů a informací o současném českém a sloven-ském výtvarném umění. Založený je na nevýběrovosti, otevřenosti a atomizaci vkládaných dat a na jejich všestranném propojení. Nepřebírá informace jako seznamy (copy/paste), vytváří vazby, cituje prameny, denně se aktualizuje.

Artyčok.tv je portál pro současnou českou a slovenskou uměleckou scé-nu sponzorovaný Akademií výtvarných umění v Praze. Ve vysokém rozlišení vysílá originální rozhovory, filmy, zprávy o zahájení událostí, dokumentuje umělecké akce a přednášky. Všechny materiály podléhají licenci CC BY-NC-SA. Díla některých současných českých filmařů poskytuje stránka pod licencí CC BY-NC-ND.

Designové studio AAKK Forever je součástí malého, ale rostoucího počtu designových ko-munit open source. Od června 2009 se plány k některým dílům (lampa, židle, stůl) dají pod li-cencí CC BY-NC-SA volně stáhnout z internetu. Návrhář Adam Tureček píše: „Z mého pohledu je CC něčím podobným. Vytváří nějaký právní rámec, se kterým se dá dále pracovat. V podstatě je to druh licenčního ujednání, se kterým ten, kdo použije můj projekt, souhlasí automaticky.“ AAKK Forever zvou i své kolegy, aby se podíleli na vytvoření většího archivu DIY designů.

česká republika

„Musím říci, že jsem tak silné reakce nečekal, a pokud ano, tak hlavně z odborných kruhů,“ vzpomíná výtvarník Tomáš Vaněk na to, co se zpětně viděno stalo nejznámější copyrightovou kauzou v českém prostředí.

Pod názvem Particip č. 22 – Interpretace kreseb Josefa Lady pomocí šablon, vystavil v roce 2001 v rámci finále

Ceny Jindřicha Chalupeckého sérii zvětšených kreseb vyřezaných do šablon a nasprejovaných na stěny Veletržní-

ho paláce. Doplněním převážně erotických detailů parafrázoval tvorbu autora, jehož na první pohled identifikova-

telný rukopis a idylická tematika představují už pro několik generací součást českého kulturního dědictví. Výsta-

va finalistů Chalupeckého ceny probíhala hladce až do okamžiku, kdy Vaněk zvítězil, a z jeho čtyř vystavených

projektů začala média největší pozornost věnovat právě ladovským variacím. Tehdy obdržel od právních zástupců

vnuka Josefa Lady, který spravuje jeho dílo, dopis s varováním, že pokud by svůj Particip č. 22 ještě někdy někde

vystavil, bude čelit žalobě za porušování autorských práv. Národní galerie v Praze se ze stejného popudu rozhod-

la zakrýt vystavené spreje plátnem. Tímto jediným varováním celá aféra skončila. Particip č. 22 Tomáš Vaněk od

té doby nikdy nevystavil; i s ohledem na právní konzultace, jež mu s odkazem na dobové znění autorského záko-

na radily nejít do soudní pře, protože by ji z důvodu „znevážení“ Ladova stylu se vší pravděpodobností prohrál.

Přitom do hry zásadněji nevstoupila diskuze o tom, že Tomáš Vaněk důsledně trval na nekomerčním využití Par-

ticipu, a ani jedna strana si nenechala vypracovat znalecký posudek. Pavel Turek

Nejznámější tuzemská kauza z oblasti výtvarného umění týkající se otázek duševního vlastnictví tak de facto ustrnula, aniž by otestovala, zda český právní systém skutečně není připraven na sdílené autorství a na v moderním umění běžnou praxi přivlastnění ci-zího díla. V teoretických kruzích alespoň zavdala podnět k výstavě Interpretace není zlo-čin v Domě umění města Brna (2002) a k doprovodným diskuzím.

Spojené státy Americké – 2002Japonsko – 3. 3 2004Finsko – cca 25. 5. 2004Brazílie – cca 7. 6. 2004Německo – 11. 6. 2004Nizozemsko – červen 2004 Tchaj-wan – 4. 9. 2004Španělsko – 1. 10. 2004Kanada – cca 11. 10. 2004Francie – 22. 11. 2004Belgie – 10. 12. 2004Itálie – 16. 12. 2004Rakousko – 2004 Chorvatsko – cca 15. 1. 2005Austrálie – 15. 1. 2005Jižní Korea – 21. 3. 2005Anglie a Wales – 22. 3. 2005

Polsko – duben 2005Jihoafrická republika – 1. 6. 2005Izrael – 9. 6. 2005Chile – 1. 7. 2005Argentina – 1. 10. 2005Slovinsko – 28. 10. 2005Maďarsko – říjen 2005Švédsko – 30. 11. 2005Skotsko – 2. 12. 2005Malajzie – 4. 3. 2006Bulharsko – cca 14. 3. 2006Mexiko – 16. 3. 2006Malta – 7. 4. 2006Čína – 29. 5. 2006Dánsko – 10. 6. 2006Peru – 29. 6. 2006Kolumbie – 22. 8. 2006Portugalsko – 13. 12. 2006

Indie – 26. 1 2007Švýcarsko – cca 24. 5. 2007Makedonie – 19. 6. 2007Řecko – 13. 10. 2007Lucembursko – 14. 10. 2007Nový Zéland – 27. 10. 2007Filipíny – 15. 12. 2007Srbsko – 17. 12. 2007Porto Rico – 22. 2. 2008Ekvádor – 22. 4. 2008Norsko – 6. 6. 2008Singapur – 27. 7. 2008Rumunsko – 2. 9. 2008Guatemala – 23. 10. 2008Hong Kong – 25. 10. 2008Thajsko – březen 2009Česká republika – 16. 4. 2009

creative commons červen 2010

Free Culture / Svobodná kultura Námět a příprava Daphne Carr, Martin Hůla Texty Daphne Carr, Nicole Reis, Pavel Turek Odborná korektura Petr Jansa (Iuridicum Remedium, o.s.), Lukáš Gruber (Národní knihovna České repuliky) Typografie, design Carton Clan Výroba Karel Stöhr Spolupráce Pavel Havrda, Tereza Kinnertová, Jan Kuntoš, Martin Marek, Zdenko Pavelka, Petr Somogyi, Barbora Špičáková Poděkování Kate Adler, Jan Barták, Palo Fabuš, Adam Javůrek, Ondřej Krochmalný, Jan Mucska, Kembrew McLeod, Tim Quirk, Kateřina Slušná, Arden Stern, Adam Tureček Pořadatelé Archiv výtvarného umění, o.s., Centrum současného umění DOX, Iuridicum Remedium, o.s. Kurátor Jiří Hůla Zdroje Jansa, Petr. Právní aspekty implementace projektu „Creative Commons“ v České republice. (Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, diplomová práce, Praha 2008) a web www.creativecommons.cz Odkazy Archiv výtvarného umění, o.s. www.artarchiv.cz, Centrum současného umění DOX www.doxprague.org, Iuridicum Remedium, o.s. www.iure.cz, Ministerstvo kultury České republiky www.mkcr.cz, Národní knihovna České republiky www.nkp.cz. Texty a podoba výstavních panelů jsou volně k užití pod licencí BY-NC-SA. Činnost občanských sdružení Archiv výtvarného umění a Iuridicum Remedium podporuje Ministerstvo kultury České republiky.

BY-NC-SA Archiv výtvarného umění, o.s.

www.artarchiv.cz www.nkp.cz Design BY-NC-SA 2010 Carton Clan (cartonclan.cz)