Cibulnaté a hlíznaté rostliny - World of Plantsworldofplants.net/wp-content/uploads/2018/03/Cibulnate_druhy1.pdf · Lilium (lilie) Původ: hlavně mírný pás Eurasie a S Ameriky

Cibulnaté a hlíznaté rostlinyPřehled druhů 1: Alismatales, Liliales

Přehled cibulnatých a hlíznatých rostlinZpracováno podle:

Petrová E. (2005): Pěstujeme okrasné cibuloviny. – Brázda, s.r.o., Praha.

Mičulka B. (2001): Pěstujeme lilie,- Brázda, s.r.o., Praha.

a dalších zdrojů uvedených v první přednášce a úvodu cibulovin

Fylogenetický botanický systém*

PREZENTACE © JN

• Angiospermae – APG IV

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/boj.12385/epdf

PREZENTACE © JN

Vývojová větev jednoděložných rostlin

monofyletická skupina zahrnující cca 22 % kvetoucích rostlin

apomorfie jednoděložných

plastidy sítkovic s proteinovými klínovitými inkluzemi (nejasného významu)*

ataktostélé

souběžná a rovnoběžná žilnatina listů

semena s jednou dělohou

PREZENTACE © JN

Řád Alismatalesbyliny

často vodní nebo bahenní

tracheje pouze v kořenech nebo chybí

listy střídavé, žilnatina většinou souběžná

14 čeledí*

PREZENTACE © JN

Řád AlismatalesČeleď Araceae (áronovité)

zahrnující i bývalou čeleď Lemnaceae (okřehkovité)

liány, byliny (i vodní)

listy řapíkaté – řapíky s pochvami, jednoduché, střídavé se síťovitou (zpeřenou nebo dlanitou) žilnatinou

květy v květenstvích – palice s toulcem

v buňkách jsou krystaly šťavelanu vápenatého – při požití mohou způsobit otoky až udušení (Dieffenbachia)

rozšíření: převážně v tropech, zasahují až do mírného pásu, 104/3300, ČR 5/9

Pro venkovní pěstování se hodí Arum (áron), úžovník (Sauromatum), Dracunculus, Arisaema

Arum cylindraceum (áron východní)jedovatý, roste vzácně v teplomilných listnatých hájích a lužních lesích na Moravě

© JN

Arum (áron)Rozšíření: mírný a Subtropický pás Evropy, subtropy Asi po čínu, S Afrika

Popis: Jedovaté rostliny s podzemní oddenkovou nebo bazální hlízou (uložení hlízy je taxonomický znak), okrasné jsou listy (někdy skvrnité), květenství je palice obalená toulcem (často zelené barvy) a na podzim vytváří nápadné červené bobule

Pěstování: humózní vlhká půda, stín, nebo polostínJihoevropské duhy vyžadují chránění před mrazem, nebo pěstování v nádobách v zimě ve skleníku

Množení: hlízkami, nebo semeny (brzo ztrácí klíčivost)

Stanoviště: Vhodné na vlhká zastíněná místa, ne na dětská hřiště!

Druhy:u nás původní A. maculatum a A. cylindraceumDále se pěstují např. jihoevropské A. creticum, A. italicum

nebo maloasijské A. orientale

Araceae (áronovité)

© Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0)

The British flora medica… (1838)

Arum italicum 'Pictum'https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f3/Arum_italicum_leaves_J1.jpg/800px-Arum_italicum_leaves_J1.jpg

© Jamain (CC BY-NC-ND 2.0)

Arisaema jacquemontii

© JN

© JN

Arisaema („kobří lilie)“Rozšíření: centrum rozšíření Čína, Japonsko

Popis: hlíznaté trvalky s kápovitým toulcem, který obklopuje štíhlou palici, na podzim červené plody, rostlina je za syrovajedovatá

Pěstování: Vyžadují humózní půdu,

Množení: semeny, hlízami

Stanoviště: slunce nebo polostín

Druhy: asi 180horský (2400-4000 m n. m.) středo a V Asijský A.

jacquemontii (se zeleným bíle proužkovaným toulcem)východo S Americký Arisaema triphyllum s trojčetnými listy

Araceae (áronovité)

© Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0)

© JN

Sbírkově pěstované Araceae

Sbírkově se pěstují nejrůznější přírodní variety áronů (Arum), Arisaema i dalších podobných druhů z čeledi Araceae

http://www.telosrarebulbs.com/Arums.html

http://www.telosrarebulbs.com/Arums.html

PREZENTACE © JN

Řád Lilialesdruhově bohatý řád (10 čeledí) se zástupci s osemením bez fytomelanů

PREZENTACE © JN

Řád LilialesČeleď Colchicaceae (ocúnovité)

vytrvalé byliny s podzemními hlízami (obalenými pochvami odumřelých listů)

rozšíření: temperate to tropical, but not in South America, 15/245, ČR 1/1

© JN

Bulbocodium (ocúnovec)**někdy řazen do rodu Colchicum

Popis: ocúnu podobná jedovatá rostlina až s 8 cm širokými světle fialovými květy

Původ: Pyreneje a AlpyBulbocodium bernum v Pyrenejích

Pěstování: vyžaduje dostatek humusu v půdě a přiměřené vlhko, nejlépe slunné stanoviště

Stanoviště: vhodný do skalek, na okraje trávníků

https://c1.staticflickr.com/5/4025/4577938893_e5c2a672a1.jpg

Colchicaceae (ocúnovité)

Merendera**

Popis: drobná poměrně vzácná rostlina připomínající ocún

Původ: Mediterán a JZ a Střední Asie

Stanoviště: Vhodná do skalek, vyžaduje propustné humózní půdy a polostín


Merendera pyrenaicaflowering in the French

Pyrenees

http://www.sciencephoto.com/image/412481/large/C0102585-Merendera_pyrenaica-SPL.jpg

Colchicum autumnaleLednicko-Valtický areál

© JN

Colchicum (ocún)


http://wfo.kew.org/taxon/urn:kew.org:wcs:taxon:302745

Původ: hlavně ze Středozemí, S Afriky a Střední Asie až Indie

Druhy: asi 65 druhů

Popis: jedovatá rostlina obsahující kolchicin, podzemní hlízy, květy nasedají téměř na hlízy, stonky zkrácené, květy 3 četné, některé květy vykvétají na jaře (C. hungaricum, jiné na podzim, kdy nemají listy (C. autumnale)

Pěstování: těžší půdy s dostatkem vláhyNa slunci nebo v polostínuVysoké druhy mají větší nároky na živiny (přihnojujeme kompostem)

Množení: hlízkami, vegetaci ukončují začátkem léta, kdy je možné je přesazovat, sklízet

vysazovat je nutno alespoň 14 dní před květem (začátkem srpna)

Použití: do přírodních partií zahrad a parků, na vlhké louky, do podrostu řídkých lesíků


Colchicum autumnaleKvetoucí rostliny v září

© JN

Colchicum (ocún)Druhy:

Colchicum autumnale (ocún jesenní) – je naším původním druhem, na jaře vyrůstají podlouhlé listy v přízemní růžici, na podzim rostlina vykvétá bledě fialovými květy, masité tobolky dozrávají v dalším roce na jaře Sběratelsky ceněné jsou pravděpodobně přírodní bělokvěté formy ‘Album’ a plnokvěté ‘Alboplenum’, nebo tmavokarmínové ‘Atropurpureum’, často jsou náchylnější na přesazení než pěstované kultivary hybridních druhůHybridogenní C. agrippinum a jihoevropský C. bivonae patří k drobnějším druhům, které lze vysazovat i na záhonech s trvalkami nebo do blízkosti skalekVzrůstné JZ Asijské druhy C. bizantinum, C. cilicicum, nebo C. speciosum je lépe sázet na větší prostranstvíNejrůznější sbírkové ocúny se dají sehnat např. zde: http://www.litbulbgarden.com/catalogue2.php


PREZENTACE © JN

Řád LilialesČeleď Liliaceae (liliovité)

geofyty

listy v přízemní růžici nebo na listnatých lodyhách

žilnatina listu rovnoběžná

květy oboupohlavné, cyklické, trimerické, pentacyklické

květní obaly nápadné ve dvou kruzích, nerozlišené

tyčinky ve 2 kruzích, gyneceum cenokarpní, svrchní ze 3 plodolistů

distribution: N. temperate, esp. E. Asia and North America, 15/610, ČR 5/12

© JN

Řád LilialesČeleď Liliaceae (liliovité)

Zahradnicky významné druhy: Lilium, Brodiaea, Calochortus, Cardiocrinum, Erythronium, Fritillaria, Gagea, Notholirion, Tulipa

Liliaceae (liliovité)

Lilium

© JN

Lilium (lilie)Popis: rostliny s olistěnou lodyhou, listy kopinaté, dekorativní velkými trojčetnými květy, uspořádané jednotlivě nebo častěji v řídkých květenstvích (s listům podobnými listeny), plodem je trojpouzdrá tobolka. Cibule složené ze šupin, bez kožovité slupky, některé lilie tvoří pacibulky na lodyhách nebo v květenství jiné stonkové cibulky těsně pod zemí

u mladých nekvetoucích lilií často nevyrůstá stonek přímo nahoru z cibule, ale roste v půdě do určité vzdálenosti od cibule a tam teprve vytvoří lodyhu (z dospělých rostlin je tento jev častý např. u lilie nepálské)jednotlivé skupiny lilií se liší dobou zakládání nového stonkového pupenu a podle toho kvetou druhým nebo třetím rokem po vytvoření pupenu

kořeny mají lilie na kořenech (většinou vytrvávají 2 roky) a na stoncích – ty vyrůstají každý rok nové


https://lilipedia.wikispaces.com/file/view/bauplan.jpg/142886139/271x588/bauplan.jpg

Lilium carniolicum **Endemit JV Alp; světliny v horských lesích, sutí vyplněné rokle

© JN

Lilium (lilie)Původ: hlavně mírný pás Eurasie a S Ameriky

Pěstování: nové lilie sázet na místo, kde jsme je dlouho dobu nepěstovali (4-5 let)

Půda provzdušněná, propustná, nezamokřená, humózní, hlubší, neutrální až mírně kyselá (x L. bulbiferum, a některé další odrůdy)Výsadba/přesazování (po 2-3 letek, krom dlouhověkých odrůd): podzim (hned po odumření lodyhy, ne až za mrazů), cibule neskladujeme dlouho a vždy ve vlhké rašelině, nebo alespoň sáčku s vlhkými pilinami – sázíme do hloubky 5-10 cm substrátu nad cibulí, vhodné je mulčování – půda zůstane chladnějšíK vysokým liliím dáme opěrné hůlkyv době růstu: květen až červen – dostatečná závlahaDormance cibulí (i pacibulek) – během vegetace se hromadí látky inhibující růst, takže ani když poté cibuli dáme do příznivé teploty pro růst nevyraší (pouze zakoření) – dormanci lze zrušit nízkými teplotami pod 10°C, asijské lilie pod 5°C 6-8 týdnů, (u tropických druhů teplotami pod 21°C)Stanoviště: úzkolisté lilie světlejší a teplejší místo, než širokolisté – polostín, na jaře spíše nižší teploty


© GFDL (CC BY-SA 3.0)

Liliumokus broukem chřestovníček liliový

© JN

Lilium (lilie)Množení:

semeny – botanické druhy, křížení; (semena jsou klíčivá už když tobolky začnou měknout, semena ztrácí klíčivost za rok, nutné speciální skladování (-18°C klíčivá semena po 35 letech)

semena některých druhů klíčí nadzemněněkterých pod zemí pak je nutné cibulky dopěstovat

vegetativnědělení cibule – pomalé, u některých druhů vůbecstonkové cibulky a pacibulkyšupinování – používá se i ve velkopěstírnách (září-říjen, lze kdykoli) – odebereme část šupin, skladujeme přes zimu a na jaře naskládáme na propustný substrát (rašelina, písek, perlit) – na šupině se tvoří 1-5 cibulektkáňové kultury

Použití: středně vysoká trvalka, záhonové výsadby, vhodná do nádob…, rostlina k řezu



Propagating Lily Bulbs By 'Scaling' - Horticultural Tips - Nottingham Trent Universityhttps://www.youtube.com/watch?v=-b7Oz9PWca8

Botanické lilie

Nároky na pěstování podle stanoviště výskytu

většinou náročnější na pěstování než hybridy


Les Liliacées (1802–1816)

Lilium candidum

Lilium candidum (lilie bělostná)V Středozemí, kamenité svahy

https://c1.staticflickr.com/4/3162/2638200354_6c86baefbb_b.jpg

© Nicholas Turland (CC BY-NC-ND 2.0)

Lilium martagon (lilie zlatohlavá)Evropa po jižní Skandinávii, Asie za Ural; roste i u nás v listnatých a smíšených lesích častěji na bazických podkladech. Nápadná je hroznem velkých nachově červených skvrnitých květů

© JN

© JN

Lilium bulbiferum (lilie cibulkatá)Střední a J Evropa, lesní louky a lemy v podhůřích a nižších horách, odolná lilie, pěstovaná ve venkovských zahrádkách

© JN © JN

Lilium regae (lilie královská)JV Čína, odolný mrazuvzdorný druh snášící různé substráty, s vonnými (hlavně večer) květy

© Epibase (GNU FDL 1.2)

Lilium dauricum (lilie dahurská)roste na okrajích lesů od Uralu přes celou Sibiř až k východnímu pobřeží Asie. Je to jediná lilie, která překračuje polární kruh a i v krátkém arktickém létě je schopna vykvést a přinést semena

© Нацку (CC BY-SA 3.0)

Lilium pardalinum (lilie pardálová)Oregon, Kalifornie; chaparal

© Stan Shebs (GNU FDL 1.2)

Pěstované lilieI Asijské hybridy: první kříženci L.bulbiferum a L. maculatum, postupně křížení s dalšími druhy sekce Sinomartagon – hybridní asiatky

II Margagon-hybridy: euroasiatky vznikly křížením L. martagon a L. hansonii a L. tsingtauense (Eurasijské, Martagonské a Zlatohlavé hybridy)

III Candidum-hybridy (Evropské a bělostné hybridy)

IV Americké hybridy:

V Longiflorum hybridy: dlouhokvěté hybridy

VI Trubkovité a orleánské hybridy (Čínské, čínské trubkovité, Trubkovité, Aureliany), číňanky vznikly křížením L. sargentiae x L. henryi

VII Orientální hybridy

VIII ostatní hybridi, např. mezisekční hybridi

IX botanické druhy


Pěstované lilie

Pro začátečníky jsou vhodné asiatky, snadno se pěstují i číňanky a eurasiatky

odrůd mnoho, sortiment se každoročně mění


© JN

Lilie SARTRE | ORIENTÁLNÍ HYBRIDY

© JN

Butterfly Mariposa Lily, Calochortus venustushttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Calochortus_venustus_-_Flickr_018.jpg

© Bill Bouton (CC BY-SA 2.0)

Calochortus (pěknosemenec)

„mormonské tulipány“ je trvalka, pocházející z teplých oblastí S Ameriky, má vejčitou cibuli, 2-3 trávovité listy a stvol s 1 nebo více květy, 3 vnější okvětní lístky jsou nápadně menší než 3 vnitřní, kvete v červnu a červenci

Cibule některých druhů jsou jedlé (indiánská zelenina – C. elegans, C. luteus)

Rostliny jsou dosti teplomilné, vyžadují zimní ochranu před mrazem i vlhkem, nebo je možné je na zimu sklízet a vysazovat až na jaře, vyžaduje chráněné stanoviště s propustnou půdou na plném slunci

Nižší druhy (Calochortus uniflorus) lze použít do skalek, nebo nádob, vyšší (Calochortus venustus) se vysazují v menších skupinkách, u nás se pro své nároky na teplo pěstuje málo


Giant Himalayan lily (Cardiocrinum giganteum)http://www.sciencephoto.com/image/107713/large/C0043501-Cardiocrinum_giganteum-SPL.jpghttp://www.sciencephoto.com/image/20826/large/B5700131-Giant_Himalayan_lily-SPL.jpg

Cardiocrinum**

je vysoká, liliím podobná rostlina původem z Číny a Japonska, má velké šupinaté cibule, ze kterých vyrůstají mohutné rostliny s růžicí přízemních srdčitých listů, květy jsou úzce trubkovité v hroznech, kvete v červenci až srpnu


Walter Hood Fitch (1817 - 1892)

Po odkvětu cibule hyne, a vytváří se drobné dceřiné cibulky, které za 3 roky dorůstají v kvetoucí rostlinyPěstuje se obtížně, vyžaduje chráněné místo ve stínu až polostínu, na zimu chránění před mrazem a vlhkem v létě dostatek vláhy, silnou vrstvu humusu s obsahem listovky, nesnáší vápno, lze ji pěstovat i ve studeném skleníkuMnoží se dceřinými hlízkami, nebo obtížněji semeny –klíčí až po 2 obdobích chladu, semenáčky kvetou za 7-10 letHodí se jako solitéra do větších zahrad, u nás se vzácně pěstuje Cardiocrinum cordatum nebo až 3,5 m vysoké C. giganteum.

Erythronium dens-canis (kandík psí zub)

© JN

Erythronium (kandík) má těžiště rozšíření druhů v S Americe, v Evropě roste

pouze Erythronium dens-canis (kandík psí zub)Původní stanoviště: vlhké listnaté lesyNepravidelné cibule bez ochranné šupinyListy většinou 2, podlouhlé až kopinaté, řapíkaté někdy

skvrnitéKvěty jednotlivé, nebo v řídkém hroznu na dlouhých

stopkách připomínající bramboříkTěžko se pěstují, spíše rostliny pro specialisty skalničkáře, hodí se do hlubší půdy při okrajích skalek, mezi řídké stromy (nesnáší ale blízkost kořenů stromů a keřů) Vyžadují humózní (přidávat odleželý kompost), propustnou půdu, nejlépe polostín, těžko se přizpůsobují stanovišti –zbytečně nepřesazovat! Americké druhy nejsou u nás spolehlivě mrazuvzdorné, na zimu kryt z listíMnožení: dceřinými cibulkami v době kdy zasychá nadzemní část – hned zasadit, nebo skladovat v rašelině (nemá ochranou šupinu a vysýchá), semeny – kvete za 3-4 roky

Liliaceae (liliovité)http://www.srgc.org.uk/monthfeature/june2006/Erythronium_May_01.jpg

Edward Donovan (1768-1837)

Erythronium revolutumhttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e9/Erythronium_revolutum_1789.JPG

© Walter Siegmund (CC BY-SA 2.0)

Erythronium (kandík)Erythronium dens-canis (kandík psí zub) – je ohroženým druhem dnes u nás rostoucím už jen v Posázaví, občas je vysazován, název podle tvaru bílé cibule

Skalničkáři pěstují ve svých sbírkách například endemický kavkazský druh Erythronium causacisum, s krémově bílými květy. Přehled některých sbírkových kandíku je např. zde: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=45

Pěstování v zahradách lépe snášejí některé kultivary například kultivar ‘White Beauty’ od Severoamerického druhu Erythronium revolutum, nebo jeho hybridy například s Kalifornským Erythronium tuolumnese, oblíbený je např. kultivar ‘Pagoda’


http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=45

Erythronium revolutum 'Pink Beauty', and Erythronium 'Pagoda‘http://www.sciencephoto.com/image/46302/large/B8081084-Erythronium_revolutum_Pink_Beauty_.-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/462069/large/C0132989-Erythronium_Pagoda_-SPL.jpg

Fritillaria (řebčík) Rozšíření: severní polokouli s těžištěm výskytu u Středozemního moře

Stanoviště: hodně druhů je horských, vyskytují se do nadmořských výšek 5000 m i v místech kde 6 měsíců v roce leží sníh, některé druhy jsou značně přizpůsobivé. Řebčíky (Fritillaria meleagris a F. imperialis) se pěstovaly už v antických zahradách, ve střední Evropě se v zahradách rozšířily hlavně v 16.-17. století.


© Nalagtus (CC BY-SA 4.0)

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/16/Fritillaria_distribution_map.png/800px-Fritillaria_distribution_map.png

Fritillaria (řebčík)

Popis:Cibule složené z několika dužnatých šupin, mají jen velmi tenkou obalovou šupinu, často ostře páchnou

Listy kopinaté, střídavé nebo v přeslenech

Květy velké zvonovité jednotlivé nebo v nepočetném hroznu, často tmavě a světle šachovnicovitě síťované s nápadnými nektáriemi na bázi okvětních lístků


© JN

Fritillaria imperialis (řebčík královský)

© JN

Fritillaria (řebčík)Pěstování:

U řebčíků je těžké určit na kterém místě budou prosperovat a na kterém ne (tam kde prosperují je zbytečně nepřesazujeme – vydrží na stanovišti kvést třeba 20 let), po přesazení na jiné, zdánlivě vhodnější místo třeba nekvetou vůbec. půda: humózní s dostatkem vláhy v době vegetace, vzrůstné druhy vyžadují dostatek živin, proto je přihnojujeme kompostem. Lépe se většině druhům daří na slunci, ale snášejí i polostín.

Množení: dceřinými cibulemi (u F. imperialis lze k indukci tvorby cibulek použít nařezávání matečné cibule. Cibule pokud skladujeme tak v rašelině, nebo pilinách, jsou citlivé k poranění a vysychání, vysazujeme je dosti hluboko (hlavně velké cibule F. imperialis až do 20 cm hloubky. semeny – některé druhy samovýsevy (ze semen kvetou asi za 4 roky)


Fritillaria pallidiflora in cultivation andFritillaria pontica in Samos Greece in a crack in the Rocks Aprilhttp://www.sciencephoto.com/image/83788/large/C0019437-Fritillaria_pallidiflora-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/47124/530wm/B8100422-Fritillaria_pontica.-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/83788/large/C0019437-Fritillaria_pallidiflora-SPL.jpg

Fritillaria (řebčík)

Druhy: více než 100F. imperialis (řebčík královský) „císařská koruna“ pochází z J Turecka, Iránu a Z Afganistánu. Hodí se pro smíšené výsadby s trvalkami co nemají příliš mohutný kořenový systém, nejčastěji se pěstují oražověkvetoucí formy, ale jsou k dispozici i kultivary se žlutými květy ‘Lutea’, nebo ‘maxima Lutea’ s oranžovo hnědými květy ‘Orange Brilliant’, nebo s karmínovým nádechem ‘Rubra Maxima’.

Podobně je možné vysazovat východosibiřský F. pallidiflora, severozápado iránský F. raddeana nebo o něco náchylnější turecký F. persica.

Drobnější druhy (např. z Balkánu a Turecka pocházející F. pontica, severoamerický F. pudica) je možné vysazovat do skalek.


Fritillaria meleagris(řebčík kostkovaný)

© JN

Fritillaria (řebčík)F. meleagris (řebčík kostkovaný) má v přírodě z řebčíků nejširší areál –vyskytuje se od Skandinávie po Balkán. Vyžaduje vlhčí stanoviště hodí se na vlhké louky nebo okraje rybníků, v nabídce je v několika klonech různých barevných odstínů: ‘Alba’ bílé květy se zelenou kresbou, ‘Artemis’ nejtmavší purpurové květy se zelenou kresbou a další, purpurový s výrazně světlejší kresbou je např. kultivar ‘Pomona’.

V poslední době se sortiment řebčíků značně rozšířil (hlavně díky sběrům ve Střední Asii), v nabídce jsou především původní druhy, množené vegetativně a určené pro sbírkové zahrady a specialisty: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=46



Fritillaria meleagris (řebčík kostkovaný) ‘Alba’

© JN

Gagea (křivatec)

© JN© JN

Gagea (křivatec) Rozšíření: celá Evropa dále až do Malé Asie

Stanoviště: rostoucí na výslunných stráních, světlých vlhkých lesích a loukách

Popis: drobné jarní cibuloviny, s úzkými čárkovitými přízemními listy (často jen 1-2) a nápadnými 3 četnými žlutými lesklými květy (často v okolíku), cibule buď jednotlivé bezobalné, nebo po několika ve společné obalné šupině

Pěstování: nenáročné, ale nesnášejí vápník

Množení: dceřinými cibulkami (neskladovat dlouho, vysychají), nebo semeny (kvetou 3. rokem)

Použití: Vysazujeme je hlavně do přírodních partií zahrad – trávníků, do podrostu dřevin, na okraje skalek – jednotlivě jsou nenápadné, okrasu tvoří hlavně vysazena ve velkém množství


Gagea lutea (křivatec žlutý) – roste u nás v lužních lesích a teplých hájích, na loukách podél větších toků

© JN

Notholirion bulbiferumhttp://www.sciencephoto.com/image/55464/large/B8260401-Notholirion_bulbiferum-SPL.jpg

Notholirion**

liliím podobná rostlina pocházející z zejména z vysokohorských oblastí střední a východní Asie

U nás se pěstuje vzácně, vyžaduje teplé stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí, propustnou půdou a v zimě řádnou ochranou před mrazem u nás přežije jen v nejteplejších oblastech (lépe se pěstuje ve studeném skleníku)

Množí se dceřinými cibulkami – vytváří jich velký počet i u mladých cibulí, takže je složité vypěstovat květuschopné rostliny, po odkvětu cibule odumírá

Možné uplatnění má jako zajímavá rostlina pěstovaná v nádobách


Sir William Jackson Hooker (1785 - 1865)

Tulipa (tulipán)

Tulipa (tulipán) Původ: pocházejí ze Střední a Západní Asie odkud se rozšířily do J Evropy

Některé druhy jsou vzácnými endemity a těžko se u nás pěstují, jiné ve střední Evropě zdomácněly. Jako kulturní rostliny se do Evropy dostaly už v 16. století, kolem r. 1630 bylo v Nizozemku známo asi 150 odrůd (zvláště ceněny byly odrůdy s plamenovitou kresbou na květech – dodnes některé ve sbírkové zahradě Hortus bulborum v Limmen (http://www.hortus-bulborum.nl/english). Dnes nejpěstovanější cibulovina, v Nizozemí se pěstují na ploše kolem 11 000 ha.

Stanoviště: v přírodě rostou často v extrémních polohách - v horách vyznačujících se krutými zimami (v Himálaji i v

nadmořské výšce přes 3600 m) - na stepích s krutou zimou, krátkým jarem a horkým suchým

létem.


© Retired electrician (CC0 1.0)

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d7/Genus_tulipa_distribution.svg/800px-Genus_tulipa_distribution.svg.png

http://www.hortus-bulborum.nl/english

Tulipa (tulipán)

Popis:Cibule vytváří jednoleté cibule, cibule má 4-6 dužnatých šupin a vnější suchou šupinu (její kvalita je zásadní pro skladování odolnost cibulí), barva a konzistence ochranné šupiny je charakteristická pro jednotlivé druhy, nebo odrůdy

Listy 3-4 z toho 2 většinou větší přízemní

Květy 3 četné různých tvarů (kalichovité, vejčité uzavřené, široce rozložené, liliovité, plnokvěté…) a barev


Les Liliacées (1802–1816)

Tulipa (tulipán) Pěstování: slunná stanoviště

propustný substrát dostatečně zásobený živinami, neutrální až mírně kyselí, nejlépe hlinito-písčitý, a do hloubky 20-30 cm provzdušněný výsadba koncem září až říjenpo odkvětu zaštipujeme květní stonekšlechtěné tulipány nenecháváme na jednom místě více než 2-3 roky (botanické vydrží na jednom místě kvést déle)

Množení: dceřinými cibulemi, semeny jen při šlechtění nových odrůd (ze semen kvetoucí rostliny vyrostou za 6 let)

Použití: záhonové výsadby, smíšené výsadby, skalky, nádoby, rychlení, …


Tulipa (tulipán) – botanické druhy

většinou mohou růst dlouhou dobu na stejném místě, nejsou tak náročné na živiny, při pěstování musíme brát v potaz stanovištní nároky jednotlivých druhů.

často nízké rostliny (do 20 cm), květy mají často menší, jednoduché a otevírající se jen za slunného dne

vhodné do skalek, nádob…


Tulipa (tulipán) Členění do skupin podle příbuznosti druhů (Boissier 1882)

2 podrody: Eriostemones (nízké často vícekvěté tulipány jejichž květy se široce rozevírají, znakem pro jejich určování jsou chloupky na nitkách tyčinek, někdy i okrajích okvětních lístků, stálé druhy, nekřížící se navzájem)

Skupina AustralesSkupina SaxatilesSkupina Biflores

Leiostemones je směsnou skupinou pro všechny ostatní druhy, je zde časté mezidruhové křížení – velká pestrost druhů

Skupina ClusianaeSkupina GesnerianaeSkupina Oculus-solisSkupina EichleresSkupina Kolpakowskianae

Dnes taxonomové vyčleňují 4 podrody (Christenhusz et al 2013): Eristemones(16), Tulipa (52), Orithyia (4), Cluisanae (4)


Tulipa (tulipán) - skupina Australes

Nízké, často vícekvěté druhy, převládá žlutá až hnědá barva květů

V J. Evropě roste na stráních a vřesovištích žlutokvětý Tulipa sylvestris(tulipán planý)

Ve sbírkách se pěstuje např. jihošpanělský T. celsiana, kvete až koncem května a mívá 3 žluté květy na zkrácené lodyze

Do skalek se hodí žlutý T. urumiensis ze SZ Iránu, nebo bronzový T. hageripůvodem z Řecka


Tulipa sylvestris ssp. australishttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Tulipa%20sylvestris/slides/Tulipa%20sylvestris%20ssp%20australis%2016,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straaten

Tulipa celsianahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Tulipa%20celsiana/slides/Tulipa%20celsiana%202,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

© Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

Tulipa hagerihttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Tulipa%20hageri/slides/Tulipa%20hageri%204,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straaten

Tulipa (tulipán) - skupina Saxatiles

Nízké druhy s růžovými, purpurovými, nebo bílými květyČastěji se pěstuje severo-íránského T. violacea (forma se žlutým středem druhu T. violacea ‘Yellow Centre’, nebo bílokvětá forma T. violacea var. Pallida)

Pěstují se také T. bakeri a T. saxatilis pocházející z Kréty

vzácně se pěstuje nízký růžovo-květý T. aucheriana, z Iránu a Sýrie


Tulipa saxatilishttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Tulipa%20saxatilis/slides/Tulipa%20saxatilis%202,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

© Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

Tulipa (tulipán) - skupina Biflores

Zahrnuje nízké, drobnokvěté, převážně vícekvěté druhy s květy žlutými a bílými

Do skalek je vhodný například T. tarda z východního Turkestánu s hvězdicovitě se otvírajícími květy s velkou žlutou bází a bílými špičkami okvětních lístků

K dalším vzácněji pěstovaným druhům patří T. polychroma, T. turkestanica z blízkého Východu


Tulipa tardahttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/de/Tulipa_tarda_6.jpg

© Maja Dumat (CC BY-SA 2.0)

Tulipa turkestanica

© JN© JN

Tulipa (tulipán) - skupina Clusianae

Druhy chromozomálně odlišné od ostatních skupin podrodu, nekříží se s nimi, základní barva květu je bílá a červená

T. clusiana pochází z oblasti Středního Východu, květ je vždy jen jeden, široce se otevírá okvětní lístky jsou bílé s fialovou bází, obtížně se pěstuje vyžaduje chráněné stanoviště, přizpůsobivější je žlutá forma T. c. var. chrysantha

Pěstují se pěstují i další Středoasijské druhy např. T. batalinii a T. linifolia


© Scott (CC BY-SA 2.0)

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ad/Tulipa_clusiana1ScottZona.jpg/450px-Tulipa_clusiana1ScottZona.jpg

Tulipa clusiana

Tulipa clusiana var. chrysanthahttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c4/Tulipa_clusiana_var_chrysantha_3.JPG

© Ghislain118 (CC BY-SA 1.0)

Tulipa (tulipán) - skupina Gesnerinae

T. gesneriana – tento druh nebyl nikdy nalezen v přírodě, popsal ho již v 16. století K. Gesner, jako kulturní rostlinu která se do Evropy dostala ze starých kulturních oblastí a tímto jménem se označují všechny zahradní odrůdy s výjimkou hybridů s původními druhy, jejichž podobnost s danými druhy je jasně patrná

arménský druh T. suaveolens použitý pravděpodobně pro křížení raných odrůd), nebo T. acuminata (spíše zahradní odrůda s úzkými listy)


Tulipa gesnerianahttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9e/%D7%A6%D7%91%D7%A2%D7%95%D7%A0%D7%99%D7%9D.JPG/1200px-%D7%A6%D7%91%D7%A2%D7%95%D7%A0%D7%99%D7%9D.JPG

© Dina L (CC0 1.0)

Tulipa acuminatahttp://www.sciencephoto.com/image/65548/large/B8380213-Tulipa_acuminata-SPL.jpg

Tulipa (tulipán) - skupina Oculus-solis

Většinou tulipány ze stepí Středního východu, vesměs s květy šarlatové barvy a tenkostěnnou obalovou šupinou cibule, pod níž je hustá vrstva chloupků

Tyto druhy jsou významné hlavně pro sběratele, patří sem např. T. oculu-solis, T. praecox, T. lanata…


Wild Tulips (Tulipa praecox) flowering in Spring. Photographed in Chios, Greece.http://www.sciencephoto.com/image/516844/large/C0163455-Wild_Tulips_Tulipa_praecox_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/516843/large/C0163454-Wild_Tulips_Tulipa_praecox_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/516844/large/C0163455-Wild_Tulips_Tulipa_praecox_-SPL.jpg

Tulipa (tulipán) - skupina EichleresVětšinou středoasijské druhy s nápadně lesklým povrchem vnitřku květů

T. fosteriana – vždy jasně šarlatové lesklé, většinou velké květy s vnitřní bází černou se žlutým lemem, popřípadě celou žlutou vnitřní bází, z pěstovaných odrůd ho nejvíce připomíná ‘Madame Lefeber’ (syn ‘Red Emperor’), jedná se o významný druh při šlechtění, pravděpodobně nejvýznamnější druh při křížení skupiny Darwi-hybridů. Je odolný vůči vírům pestrokvětosti a tuto vlastnost přenáší i na potomstvoT. greigii – velmi variabilní, květy většinou velké, barva květu je žlutá s načervenalým středem okvětních lístků z vnější strany, nebo oranžová až šarlatově červená, listy mají hnědopurpurovou kresbu – kresba se při křížení přenáší na potomky

T. kaufmaniana – patří k nejranějším tulipánům, květy jsou žluté, z vnější strany karmínové, vnitřní báze žlutá, nad ní je červená skvrna, velká variabilita tohoto druhu vedla v vyšlechtění mnoha klonů v různých barvách včetně červené až oranžovéPatří sem i další druhy pěstované v zahradách či sbírkách např. T. tubergeniana, T. eichleri


Tulipa fosteriana 'Pirand'

© JN

Tulipa greigii 'Beethoven's Memory'

© JN

Tulipa kaufmaniana 'Stresa'

© JN

Tulipa (tulipán) - skupina Kolpakowskianae

Druhy nízké, drobnokvěté, některé vícekvěté s úzkými četnými listy

T. kolpakowskiana z Turkestánu má 2 žluté z vnějšku růžové květy

V přírodě existuje další velké množství druhů, které se do zahrad buď nevysazují, nebo vysazují jen příležitostně, ne všechny jsou zařaditelné do uvedených skupin


http://www.sciencephoto.com/image/22356/large/B5701696-Tulips_Tulipa_kolpakowskiana_-SPL.jpg

Tulipa kolpakowskianahttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/Tulipa_kolpakowskiana_2.JPG

© Ghislain118 (CC BY-SA 1.0)

Tulipa – zahradní kultivary

Náročnější na živiny, po 2-3 letech přesazujeme,

vyšší rostliny, velké květy, často kvetoucí i ve stínu

Pro nepřeberné množství zahradních kultivarů vzniklo třídění založené ne na příbuznosti, ale na ranosti a charakteru květů nebo původu, jak je uvedeno dále

Některé sbírkově pěstované druhy a kultivary jsou zde: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=65


Kultivary tulipánů

© JN

Třídění tulipánůZahradní tulipány vznikaly od 17. století, 1913 vzniklo první třídění tulipánů, větší úpravy v roce 1958, registr z roku 1995 uvádí následující skupiny:

Raně kvetoucí kultivary1. Jednoduché rané

Kvetou nejdříve ze zahradních odrůd (ale později než většina původních druhů)Nízký vzrůst (hodí se pro rychlen v miskách)

Květy s menší trvanlivostíMéně se množí (poměrně drahé, dnes se prodávají málo)

Příklady: ‘Duc vanTol’ zvláště rané a drobné, dnes už jen ve sbírkách; ‘Brilliant Star’ –dodnes pěstovaný kultivar z roku 1906

2. Plné ranéNízké, plnokvěté – oblíbené pro rychlení v miskáchnejdražší ze všech tulipánů


Red and yellow Tulipa 'Duc van Tol' dates back to 1595http://www.bellewood-gardens.com/2008-2/Scan_Duc%20van%20Tol%20tulips-field.jpg

1: jednoduché rané

http://www.bellewood-gardens.com/2008-2/Scan_Duc van Tol tulips-field.jpg

Tulipa 'Monte Carlo'2: Double Early Tulip

© JN

© JN

Tulipa 'Dior'2: Double Early Tulip

© JN

Třídění tulipánůStředně rané kultivary

3. tulipány skupiny TriumphDnes nejvýznamnější skupina, zahrnuje všechny důležité odrůdy tulipánů k rychlení a řezuDobrý množitelský koeficientDosti trvanlivé, středně ranéBohatý sortiment, zahrnuje nejvíce dvoubarevných kultivarů

4. Darwin hybridy – velkokvěté kultivaryModerní kultivary vzniklé křížením Darwinových tulipánů s druhem Tulipa fosterianaVelké, silné, dlouhé lodyhy, střední až vysoké trvanlivostiRanější než tulipány skupiny Triumph


Tulipa - skupina Triumph 'Blenda' 3: Triumph

© JN

© JN

Triumph Tulip 'Jan Reus'3: Triumph

© JN

Tulipán ‘Golden Apeldoorn’4: Darwin hybrid group

© JN © JN

Tulipán ‘Golden Apeldoorn’4: Darwin hybrid group

© JN

Tulip 'Apeldoorn'4: Darwin hybrid group

© JN

Třídění tulipánůPozdně kvetoucí kultivary

5. Jednoduché pozdníPozdní, trvanlivé, nevhodné pro rychleníRozmanitéVýsadby na záhony a k řezu

6. LiliokvětéVysoké, méně pevnéK řezu, některé i krychlení

7. Tulipány s třepenitými okraji (Fringed)Moderní skupina z pol. 20. stoletíVelmi dekorativní ve vázách a aranžmá

8. Viridiflora (zelenokvěté tulipány)Módní artiklV květech je vždy zelená barvaVelmi pozdní


Tulipa 'Queen fo Night'5: jednoduché pozdní

© JN

Tulipa ‘Pretty Woman’6: liliokvěté

© JN

Tulipa ‘West Point’6: Liliokvěté tulipány

© JN

© JN

Tulipa 'Fancy Frills'7: Fringed

© JN © JN

Tulipa 'Yellow Valery'7: Fringed

© JN

Tulipa viridiflora 'Adrian T Dominique'http://www.sciencephoto.com/image/90970/large/C0026718-Tulipa_viridiflora_Adrian_T_Dominique_-SPL.jpg

8: Viridiflora

http://www.sciencephoto.com/image/90970/large/C0026718-Tulipa_viridiflora_Adrian_T_Dominique_-SPL.jpg

Třídění tulipánůPozdně kvetoucí kultivary

9. Rembrandtovy tulipányStará u nás málo pěstovaná skupina

Květy s pravidelnou plamenovitou kresbou – těžko se odlišuje pestrokvětost

Pozdní, trvanlivé

10. Papouškovité tulipányBizardní tvary květů, květy velké, za deštivého počasí rostliny poléhávají

Pozdní, trvanlivé

11. Plné pozdníPevnější a plnější květy než plné rané tulipány, delší lodyhy

Pozdní, trvanlivé


Rembrandtovy tulipány9: Rembrandt tulip

© JN

© JN

Tulipa 'Air'10: Parrot Tulip

© JN

Tulipa 'Texas Flame'10: Parrot tulip

© JN

© JN

Tulipa 'Lilac Perfection'11: Double Late

© JN

Tulipa 'Carnival de Nice'11: Double Late

© JN

© JN

Třídění tulipánů

Původní druhy a jejich přírodní variety a hybridy

12. Tulipa kaufmannianaVelmi ranné

Hnědoporpurová kresba na listech

13. Tulipa fosteriana

14. Tulipa gregii

15. Ostatní přírodní tulipány


Tulipa 'Ancilla'12: Kaufmanniana

© JN

Tulipa 'Giuseppe Verdi'12: Kaufmanniana

© JN

© JN

Tulipa kaufmaniana cv.12: Kaufmanniana

© JN

© JN

Fosteriana Tulip 'Red Emperor'http://pics.davesgarden.com/pics/2006/04/21/TBGDN/2d1915.jpg

13. Tulipa fosteriana

http://pics.davesgarden.com/pics/2006/04/21/TBGDN/2d1915.jpg

Tulipa greigii 'Totonto'14. Tulipa gregii

© JN

„mutant“

© JN

Třídění tulipánů

Zaniklé skupiny tulipánů – už se nešlechtí, druhy zařazeny do předchozích skupin

Mendelovy tulipányRanné, vyšší, k řezu, méně kvalitní než Triumph

Tulipány Darwinovy vysoké pozdníK řezu

Přeřazeny mezi jednoduché pozdní

Breeder staré kultivary tlumených barev


Documents

Cibulnaté a hlíznaté rostliny - World of Plantsworldofplants.net/wp-content/uploads/2018/03/Cibulnate_druhy1.pdf · Lilium (lilie) Původ: hlavně mírný pás Eurasie a S Ameriky