CESTA K CELISTVOSTI A SEBE-VĚDOMÉ ČESKO · CESTA K CELISTVOSTI A SEBE-VĚDOMÉ ČESKO: Příležitosti nejen pro ekologické a rozvojové organizace po roce 2015 Petr Lebeda (ed.)

CESTA K CELISTVOSTIA SEBE-VĚDOMÉ ČESKO:

Příležitosti nejen pro ekologické a rozvojové organizace po roce 2015

Petr Lebeda (ed.)

Cesta k celistvosti n - APEL_Sestava 1 2.5.14 14:17 Stránka 1

CESTA K CELISTVOSTI A SEBE-VĚDOMÉ ČESKO:Příležitosti nejen pro ekologické a rozvojové organizace po roce 2015

Autoři a autorky: Ivo Kropáček, Ondřej Pašek, Pavel Přibyl, Barbora Urbanová, Petr Patočka, OndřejKopečný, Michal Kopečný, Petr Lebeda (vybrané kapitoly), Daniel Vondrouš (konzultace k vybra-ným kapitolám), Jan Skalík (editace).

Praha, 2014

Vydání této publikace bylo podpořeno státním rozpočtem a Evropským sociálním fondem.

ISBN 978-80-87417-09-6


Edici APEL (Alternativa-Příroda-Ekonomika-Lidé) založil Zelený kruh aHnutí DUHA. Bere s za cíl přicházet s novými a v českých poměrechokrajově diskutovanými tématy ochrany životního prostředí, přinášetnové pohledy a inspirovat.

Členy a členkami redakční rady edice jsou Zuzana Drhová, YvonnaGailly, Tomáš Hák, Vojtěch Kotecký, Kateřina Ptáčková, Miroslav Šafaříka Viktor Třebický.

Založení této edice umožnila finanční podpora nadace OSF Praha,publikaci vydal Zelený kruh za podpory Evropského sociálního fondu,Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost v rámci pro-jektu Mezioborová síť udržitelného rozvoje.


OBSAH:SHRNUTÍ 1

Globální dilemata 1Nová optika 2Rozvojové problémy Česka 2Hlubší výzvy 3Duchovní základ pro 21. století 4České SDGs? 4Výzvy pro české NNO 5

DOPORUČENÍ PRO ČESKÉ NNO 7PODĚKOVÁNÍ 81. ÚVOD 12

I. GLOBÁLNÍ ROZVOJ 152. HISTORIE ROZVOJE 152.1 Předprůmyslová společnost a éra států 16

2.1.1 Kapitál a globalizace 162.1.2 Národ a infrastruktura 17

2.2 Éra trhů 192.2.1 Washingtonský konsenzus 192.2.2 Neudržitelnost na různé způsoby 20

2.3 Co přijde dál – éra větší celistvosti? 212.3.1 Vzestup Jihu 212.3.2 Transformační odysea po roce 2015 23

3. STARÉ CÍLE (hodnocení MDGs) 24Důvody k uznání, nikoliv oslavě 24Nová geografie chudoby 25Co se nedaří 25

4. NOVÉ CÍLE (tvorba SDGs) 264.1 Hledání rovnováhy 27

4.1.1 Kvalita života 284.1.2 Nerovnosti 294.1.3 Planeta a zdroje 304.1.4 Staronové cíle 30

4.2 Provázané proměny systémů 314.2.1 Systémové změny 314.2.2 Integrované pojetí 324.2.3 Procesy a partnerství 33

4.3 Tekuté globální hřiště 344.3.1 Tradiční diplomacie 344.3.2 Nové osy spolupráce 36

4.4 Financování rozvoje 364.4.1 Peníze až v první řadě 374.4.2 Oficiální rozvojová pomoc 374.4.3 Eroze, redefinice či alternativní nástroje? 384.4.4 Další zdroje 384.4.5 Inovativní zdroje 39

II.ROZVOJ V ČESKU 415. PROSTŘEDÍ A INSTITUCE 415.1 Domácí prostředí 42

5.1.1 Mezinárodní, nikoliv globální angažovanost 425.1.2 Vyprázdněná udržitelnost 435.1.3 Hlavní neduhy (politické) 435.1.4 Hlubší výzvy (kulturní) 44

5.2 Zelená ekonomika 45Partnerství s nepřítelem? 45Dlouhodobá konkurenceschopnost 46Tábor odpůrců 46Další transformace 46

5.3 Odolný stát 47Instituce pro udržitelný rozvoj a rozvojovou spolupráci 47


Korupce a neprofesionalita 48Krátký obojek a klapky na očích 49Co je české, to je hezké 49Přestřelky politiků 50Meze normotvorby 50

5.4 Společnost s duší 51Potřeba přesahu 51Nepropojenost a neprodiskutovanost 52Osobní bariery 52

5.5 Ambicióznější aliance ekologických a rozvojových NNO 53Silné a slabé stránky 54Spolupráce 54Rozdíly 55

6. SEBE-VĚDOMÉ ČESKO 56Sebevědomí a sebe-vědomí 56Dimenze vize 57

6.1 Společnost sítí a důvěry 58Odpovědnější a otevřenější instituce 58Partnerství a sociální kapitál 58

6.2 Pilíře pro růst osobnosti 59Klíčové kompetence 60Kvalita života 60

6.3 Máme na to být globální 61Česká globální politika 62Národní hrdost 62

7. PŘÍLEŽITOSTI PRO ČESKÉ NNO 637.1 Místní projekty – společně prožívat drobné změny 64

DOPORUČENÍ 647.2 Vzdělávání – učit se, jak se učit 65

Klíče k učení 65Cesta do hlavního proudu 66DOPORUČENÍ 66

7.3 Osvěta a komunikace s veřejností – získat si srdce, nejen mysl 67

Změna chování 67DOPORUČENÍ 67

7.4 Účast na rozhodování – nabízet pozitivní synergie 687.4.1 Domácí politiky 68Celistvější politiky 68Rekonstrukce státu 69Vzdělávací „ústava“ 697.4.2 Zahraniční politiky 70Transformační politika 70Rozvojová politika 70Lidsko-právní politika 70Multilaterální politika 71Role MZV v domácí politice 71DOPORUČENÍ 71

7.5 Financování – vykročit k větší pestrosti a pružnosti 72Pluralita zdrojů 72Finance ze soukromého sektoru 73Velké projekty 73DOPORUČENÍ 74

7.6 Propojování – partnerství jako metoda i cíl 74Mezioborová a mezinárodní spolupráce NNO 74Spolupráce se soukromým sektorem 75Spolupráce s dalšími sektory 76DOPORUČENÍ 76

8. ZÁVĚR - Překročit svůj stín 76Prameny dostupné na internetu 78Další bibliografie 80Zdroje grafů 80

PŘÍLOHA - Propojující a provokující témata 81


SHRNUTÍ

V září 2015 by měly členské státy OSNschválit novou sadu globálních rozvojo-vých cílů – SDGs (Cíle pro udržitelný roz-voj). Jejich podoba je v době, kdy jde tatostudie do tisku (duben 2014), stále velmiotevřená. Avšak debata, která se kolem je-jich vyjednávání rozhořela, již dnes po-malu mění priority vlád, donorů i občanskéspolečnosti. Bez velké nadsázky lze tvrdit,že jsme svědky zrodu dalšího rozvojovéhoparadigmatu.

Jaké výzvy a jaké příležitosti může novýrámec globálního rozvoje po roce 2015znamenat pro české rozvojové a ekolo-gické organizace? Změní se témata ve-řejné debaty, krajina fundraisingovýchpříležitostí, partneři a způsoby realizaceprojektů či politiky, za něž je třeba lobovat?Postupně nejspíš ano. Změní se nejen našemyšlení, ale také vnímání a jednání? Snadtaké.

Na jasnější odpovědi si však musíme ještěpár let počkat. Studie, kterou držíte v ruce,se ve své první části pokouší o popis hlav-ních globálních trendů, ústředních tématdebaty v OSN a náčrt zastřešující struktury.V druhé části si pak na základě analýzy do-mácího prostředí klade otázku: „A jaké pri-ority by si pro svůj rozvoj na dalších 15 letmělo stanovit Česko a co pro jejich dosa-žení mohou udělat české nevládní nezis-kové organizace (NNO)?“ Výsledkem jepokus o jednoduchou celospolečenskouvizi, k níž by se mohly přihlásit i další NNO,progresivní firmy, politici, učitelé či dalšíaktéři se zájmem o rozumnou budoucnost.

Globální dilemata

Díky MDGs došlo k neoddiskutovatelnémupokroku. Po celém světě zmobilizovaly ve-řejnou a politickou pozornost, bezprece-dentní lidské a finanční zdroje ve prospěchboje proti chudobě. Lidé, jejich životy a zá-kladní práva, se díky nim dostali do centramezinárodní politiky. Stamiliony lidí v roz-vojových zemích se vymanily z pasti ex-trémní chudoby, výrazně poklesla dětská

úmrtnost, zlepšil se přístup ke vzdělánía došlo k velkému pokroku i v řadě dalšíchrozvojových oblastí. Nicméně výsledkyMDGs jsou nedostatečné a nerovnoměrné.

Dnes se rýsuje nová geografii chudoby. Ta-křka žádných cílů se nepodařilo dosáhnoutu vyloučených skupin a ve venkovských ob-lastech. Statistiky často vykazují větší rozdíl-nosti uvnitř zemí než mezi nimi. Novouvýzvu představují města, staronovou pak ob-lasti stižené konfliktem a nestabilitou, z nichžse řada nachází v subsaharské Africe. Zbohat-nutí stamilionů občanů Číny, Indie, Brazíliea dalších velkých rozvojových zemí s seboutaké přineslo urychlené vyčerpávání nero-stného bohatství, vymírání druhů či výraznýrůst emisí skleníkových plynů. Své sliby – fi-nanční pomoc, obchodní výhody a přenosznalostí - však nesplnily ani bohaté země.

Skutečně udržitelný rozvoj stále naráží napříliš mnoho různých více či méně partiku-lárních zájmů na Severu i na Jihu, řadaz nich velmi mocných. Státy, které vyvážejízemědělské či energetické suroviny, majíjiné zájmy, než státy, které musí potravinya energii dovážet. I státy s velkým potenciá-

SHRN

UTÍ

1


lem obnovitelných zdrojů se obávají ná-kladů přechodu na úplně jiný energetickýmodel. Ani nejsofistikovanější technologievšak na omezené planetě neumožní neko-nečný růst „Růstu“, jak zásadní fenomén mo-derních společností trefně pojmenovalVáclav Bělohradský.

Na druhé straně, naše společnosti zatímnedokážou bez ekonomického růstu řešitzákladní kolektivní problémy, jako je neza-městnanost a veřejné investice. Ani ty spo-lečnosti, které jsou na transformaci k většíudržitelnosti připraveny, ji nepodstoupí,pokud toho ostatní kolem zneužijí v jejichneprospěch. Klíčovou otázkou se protostává, jak ošetřit to důležité v našich živo-tech s méně vnějšími zdroji, jak se dopra-covat k situaci, kdy se spravedlivý zelenýrůst vyplatí kritické globální většině.

Nová optika

Čím dál více aktérů ať z vládních či nevlád-ních kruhů je přesvědčeno, že nová rozvo-jová agenda nemůže být omezena pouzena boj s chudobou v rozvojových zemích

(i když to i nadále zůstane jednou z nejdů-ležitějších složek), ale musí být zaměřenapředevším na hledání rozumného modeluglobálního rozvoje. Na reformy domácíchekonomik a potažmo společností. Natvorbu pozitivního a atraktivního plánu,jak zajistit dostatek zdrojů a kvalitního ži-votního standardu deseti miliardám lidí,aniž by došlo k destrukci ekosystémůa obecně prostředí, ve kterém žijeme. Navytvoření spravedlivé společnosti, kterásice nezaručí rovnost bohatství, ale zaručíminimální standardy a základní rovnostpříležitostí pro všechny obyvatele planety.Avšak nejde jen o to, co společně prosazo-vat, ale také jak, s kým a za co.

Nový diskurs pojímá rozvoj jako globálnítéma, které je nutné řešit ve všech zemíchsvěta, i když v různých zemích se bude řešitrůznými přístupy a nástroji. Mezinárodníshoda se posunuje směrem k propojování– oborů, zájmů a úrovní (integrovaný přís-tup), ke změnám prostředí a skutečnýchhybatelů rozvoje (systémových změn)a k nastavení inovativních procesů mě-ření, dialogu a spolupráce mezi různým za-interesovanými skupinami.

Avšak ty dnes překračují rámec tradičnímezistátní diplomacie a zahrnují novéhráče, jako je třeba Oxfam nebo Microsoft.Podobně ani financování SDGs už nebudestát jen na veřejných zdrojích bohatýchzemí, ačkoliv jejich výše (a definice) je stálenejvíce zlomovým tématem jednání. Heslo„Beyond Aid“ (za horizontem pomoci)symbolizuje nejen větší tlak na zapojenímístních (a nefinančních) zdrojů, ale takénástup spolupráce Jih-Jih, filantropů či ino-vativních zdrojů financování. Nová rozvo-jová politika tedy bude složitější a jižnebude moc být tvořena čistě rozvojovýmiinstitucemi.

Rozvojové problémy Česka

Může to znít překvapivě, ale „rozvojové“problémy Česka se v mnohém potkávajís problémy, které řeší celé mezinárodníspolečenství. Není to na úrovni dílčíchtémat či technických řešení, spíše hlubšíchdilemat. V české kotlině nezápasíme s ab-solutní chudobou, negramotností ani vy-loučením, i když dlouhodobě udržitelným

SHRN

UTÍ

2


a férovým náš životní styl také označit ne-můžeme. Nicméně sami sebe se častoptáme na to, co je opravdu bohatý, smys-luplný život, co se potřebujeme naučit,abychom obstáli v současném světě,a proč si jako národ tak málo věříme.

Česko disponuje solidním programem za-hraniční rozvojové spolupráce (ZRS), tra-dicí environmentální diplomacie i aktiv-ními neziskovými organizacemi. Globálnípolitika, zejména promyšlené a koordino-vané působeni v OSN, mu však chybí. Udr-žitelný rozvoj je pro veřejnost spíše cizím,vyprázdněným konceptem. Na rozdíl odZRS tedy trpí nepříliš funkčním institucio-nálním zajištěním.

Debatu o tom, jaký rozvoj vlastně chceme,shora přebíjí velké ideologické konflikty česképolitiky (např. uzavřenost či otevřenost světu)a zespoda nahlodává korupce. Ta zároveňpodkopává profesionalitu a efektivnost celéstátní správy. Ale nevysvětluje zcela, proč ječeská politická debata vyhrocená, málo po-dložená expertizou a nekultivovaná, pročvládním politikám chybí kontinuita, koordi-nace mezi resorty i společenskými sektory

a tah na branku. Český stát v globálním mě-řítku rozhodně patří mezi ty funkční, přestotrpí uzavřeností a nepružností.

Jak naznačovala řada rozhovorů se zá-stupci ekologických a rozvojových NNO,důvody je třeba hledat hlouběji ve spole-čenském klimatu. Česká společnost je stálepoměrně „nepropustná“, rozdrobená namnožství do sebe více či méně uzavřenýchostrůvků, chybí vůle trpělivě prodiskutovathlavní společenské otázky s jinými názoro-vými tábory, dohodnout se a výsledné roz-hodnutí přijmout a uskutečňovat.

Hlubší výzvy

K tomu se přidávají bariery na straně jed-notlivců. Některé, jako je neuctivost k od-lišným názorům, neochota měnit svépostoje či nést zodpovědnost za vlastníživot, sdílíme se sousedy z post-komunis-tických zemí. Jiné výzvy se ale dotýkají ce-lého „vyspělého“ světa. Mezi ty patřínapříklad nutnost zvládat velké množstvíinformací, složitých situací a neustálýchzměn, mnohost vlastních rolí a identit,

a tedy potřeba najít v osobním životě pře-sah, hlubší smysl a způsob, jak se každo-denně rozhodovat.

Vnitřní rozpory se nevyhýbají ani ekono-mice. I mnohým podnikatelům v ČR začínábýt jasné, že inkluzivní zelená ekonomikaje podmínkou dlouhodobé prosperitya konkurenceschopnosti. Ekonomika, kterás nízkými emisemi uhlíku, šetrným čerpá-ním zdrojů a bez překračování dalších pla-netárních limitů dodává společnosti vyššíkvalitu života bez větších sociálních nerov-ností (UNEP). Vyžaduje tedy jak jiné zachá-zení se vstupy (materiální, finanční, lidskézdroje), tak pro- myšlení výstupů (spotřeb-ních vzorců, odpadů) a jejich distribuce.

Navzdory velkému potenciálu soukro-mého sektoru a rostoucím rizikům je všaktábor odpůrců systémovějších reforemstále silný. Celá průmyslová odvětví jsousvázána se starou centralizovanou infra-strukturou a značnou spotřebou levnýchzdrojů. Tím je v sázce zaměstnání mnohalidí a velké investice do změn. Transfor-mace soukromého sektoru, jíž české NNOzatím zanedbávají, se tedy neobejde bez

SHRN

UTÍ

3


hlubšího promyšlení spotřebních zvyklo-stí, práce a nákladů přechodu.

Neobejde se ani bez vyšší kvality institucio-nálního prostředí, a to zase bez investic dosociálního a lidského kapitálu. Zákony a me-zinárodní dohody vždy mají své meze a ri-zika. Společenská transformace nutně pro-bíhá na více frontách zároveň. Je výslednicíinterakcí mezi státem, podnikateli a občan-skou společností. Čím větší propojenosta důvěra (sociální kapitál) mezi nimi panuje,tím snáze se najdou a prosadí potřebnézměny. Změnám vnímaní a chování společ-nosti napomáhá také míra a kvalita individu-álního rozvoje (lidský kapitál). Nejde však jenoznalosti adovednosti, ale také opostoje amo-tivace. A ty leží za hranicí pouhé racionality.

Duchovní základ pro 21. století

Český a globální rozvoj se tedy potkávajív potřebě provázané, postupné transfor-

mace směrem k zelenější ekonomice, od-olnějším institucím a směrem ke společ-nostem, které dokážou naplňovat duši.V potřebě vyváženě rozvíjet různé kvalitylidského života. V potřebě spoluprácea partnerství, bratrství a prožitku spojenís vyšším celkem.

Touha po hlubším, chcete-li duchovním, zá-kladu tří neoddělitelných rovin rozvoje - roz-voje osobnosti, pospolitosti a planety - zatímzůstává veřejně vesměs nevyslovena. Ba covíc, zdá se jakýmsi společenským tabu, jakobyétos byl věcí striktně individuální či církevní,jakoby snaha o přesah racionalita byla volá-ním po iracionalitě (nikoliv post-racionalitě)1.Jednotlivé střípky globální (i české) reality, jakji zachytila i prostřednictvím rozho- vorů sezástupci ekologických a rozvojových NNOtato studie, však začínají skládat obraz. Je z nějpostupně patrné, že bez takového všeza-hrnujícího a zároveň zjednodušujícího zá-kladu se jen těžko podaří učinit překotnounejistotu a složitost světa pochopitelnou,zvladatelnou a smysluplnou.

Hledá-li koncept udržitelného rozvoje (ajeho tří klíčové dimenze – ekonomická, so-ciální a environmentální) skutečný obsaha jiný jazyk, pak navrhujeme, aby byl vní-mán především jako cesta k celistvosti.K celistvosti v nás (ke spokojeným osob-nostem), k celistvosti mezi námi (k sítímpospolitostí) a k celistvosti v našem vztahuk okolnímu světu (k prosperitě planety).

České SDGs?

Jak tedy stanovit průřezové priority pro dalšírozvoj Česka, které by zároveň byly i příspěv-kem ke globálnímu udržitelnému rozvoji,ergo cestou k větší celistvosti? Tak, aby nešlyjen po zjevných politických (racionálních)problémech, ale dotýkaly se hlubších kultur-ních a sociálně-psychologických (emotiv-ních) výzev. Tak, aby propojovaly potřebyosvícenějších firem, poctivých úředníkůa otevřených neziskových organizací. Tak,aby byly společným jmenovatelem prob-lémů v různých disciplínách a resortech.

SHRN

UTÍ

4

1) Pro hlubší, ale vědeckou diskusi o roli spirituality v moderním a postmoderním světě, včetně osvětlení časté záměny před-racionálního za post-racionální, viz K. Wilber (2007):Integral Spirituality: A Startling New Role for Religion in the Modern and Postmodern World, Integral Books, Boston & London.


Vize celistvějšího, férového a udržitelného,rozvoje by měla oslovit různé společenskéskupiny svým obsahem i formou - kromědlouhodobé konkurenceschopnosti a pro-sperity nabízet praktickou představu vyššíkvality života. Cílem vize není umělá, nu-cená shoda mezi různými názorovými pro-udy, ani technický plán pro vládnutí. NNOby spíše měly vytvořit prostor k celospole-čenskému dialogu o dlouhodobém smě-řování, kde snaha o hledání společnéhojmenovatele aspoň na dvě volební obdobípřevládne nad potřebou názorovýchvůdců se neustále odlišovat.

Přesto je taková vize troufalým počinema prosíme, aby byla brána jako pracovnímateriál, příspěvek do diskuse a pobídkak větší společenské představivosti2. Nic-méně „české SDGs“, českou cestu k celi-stvosti, spatřujeme 1) v budování spo-lečnosti sítí a důvěry, 2) identifikaci pilířůpro osobní růst a 3) hrdosti na českou glo-bálnost. Více racionální část těchto prioritspočívá v podpoře odpovědnější a otevře-

nější státní správy (zejm. Rekonstrukcestátu), prosazení klíčových kompetencíjako vzdělávacích cílů a lobování za robu-stnější multilaterální politiku.

Více emotivní rovina se dotýká budovánípartnerství mezi různými skupinami cobycestě k prožitku pospolitosti (bratrství), dis-kuse o kvalitě života coby odrazovéhomůstku pro reflexi hlubšího smyslu životaa rozvoje a redefinice globální (nejen za-hraniční) angažovanosti Česka coby sou-části národní hrdosti. Naším cílem je národsebevědomý navenek, protože stojící nasebevědomých jedincích a sebevědomýchobčanech: zkrátka sebe-vědomé Česko.

Výzvy pro české NNO

Ekologické a rozvojové NNO představují sil-nou a etablovanou skupinu české občan-ské společnosti. Obě skupiny NNO čím dálvíce spojují jejich témata, typy aktivit a cíle.Obě skupiny tak sbližují v poslední době

i problémy domácího prostředí a potřebazakotvení v evropské integraci. Praktickáspolupráce se daří např. v podobě Klima-tické koalice. Přesto existují důležité rozdíly.

Ekologické NNO (s výjimkou vzdělávacícha nadnárodních NNO) se ve své většiněmnohem méně zajímají o globální souvi-slosti své práce a rozvojové NNO (opěts výjimkou velkých NNO se silnými sociál-ními programy) zase o ty domácí. Pokudvšak ekologické NNO mají mezinárodnípřesah, pak silněji podporují multilateralis-mus. Rozvojové organizace jsou naopakmnohem více svázané s bilaterální rozvo-jovou spoluprací. Zatímco ekologické NNOmusí každodenně čelit veřejnému a poli-tickému tlaku odpůrců, rozvojová spolu-práce je od počátku úzce vymezenou, aledobře fungující politikou bez větší veřejnéa politické pozornosti.

V důsledku nového rozvojového rámce poroce 2015 se od NNO obecně bude nejspíšočekávat větší míra otevřenosti a flexibility,

SHRN

UTÍ

5

2) O deficitu společenské představivosti a duši v současných společnostech vůbec velmi zajímavě píše např. americký spisovatel, psychoterapeut a někdejší mnich Thomas Moore.Řada jeho knih je přeložena do češtiny.


větší přidaná hodnota služeb (výzkum,konzultace, know-how občanské mobili-zace apod.), větší efektivnost a více profe-sionality. Specificky pak NNO ovlivní nadvou úrovních – na úrovni realizace vlastníaktivit a na úrovni koncepční transformacespolečnosti. Ať už v ČR či na Jihu, ze za-čátku se mohou pouze posouvat akcentyv zadání projektů, v metodice a proměnitkrajina fundraisingových příležitostí.Časem ale mohou přerůst do tlaku nazměny partnerů, požadovaných cílů, vý-stupů i indikátorů práce.

Všem organizacím se nabízí možnosti při-spět k systematičtějším změnám domácíspolečnosti, politiky a ekonomiky – k vícesebevědomému Česku v souladu s novýmicíli pro globální udržitelný rozvoj. Ekolo-gické a nově rozvojové NNO mohou při-spět ke všem těmto cílům, ať již tím, že dosvého portfolia (poslání) přidají nové cílea přístupy, otestují nové aktivity a cílovéskupiny, promítnou do stávajících aktivitnové rozměry (vylepšená metodika, inova-tivní přístupy, rozšíření cílových skupinatd.) anebo je (politicky, mediálně) pod-poří u jiných organizací.

Kromě vlastních lokálních projektů, vzdě-lávání a osvěty, mobilizace voličů a aktiv-ního lobování mohou NNO přispětk transformaci zprostředkováváním spole-čenské debaty, propojováním různýchtémat, úrovní a hráčů (např. občanské spo-lečnosti, byznysu a státní správy). NNOmohou podpořit vlastní projekty firem,vzdělávání spotřebitelů a iniciovat spo-lečný tlak na změny zákonů. Podobná spo-lupráce muže začít v rámci společenskéodpovědnosti firem (CSR), ale může končitaž u proměny vlastního modelu podnikání,společných kampaní a dlouhodobýchkomplexních partnerství. Mnohé z foremspolupráce mohou znamenat také doda-tečné zdroje financí pro české NNO, zkrou-šené vysychajícími veřejnými zdroji.

Následující doporučení pak shrnují některépodněty pro každodenní aktivity NNO vůčihlavním cílovým skupinám (místní komu-nity, školy, veřejnost a politici), doplněnéo trendy ve financování udržitelného roz-voje a hlavní směry pro propojování a bu-dování partnerství.

SHRN

UTÍ

6


DOPORUČENÍPRO ČESKÉNNO

Místní projekty – společně prožívatdrobné změnyVymezit skupinu průřezových otázek, ježby bylo dobré si klást při plánování, reali-zaci i hodnocení projektů, včetně projektů,jež míří i na jiné cílové skupiny. Zejménapřispívá projekt k/e:

• většímu propojování odlišných skupinspolečnosti;

• k hledání společného jazyka, hodnota vize, nejen identifikaci problémů(pozitivní přístup);

• kultivaci diskuse, vyjednávání, koordi-nace, spolupráce, hodnocení atd., kezvyšování důvěry ve společnosti, jejíotevřenosti, propustnosti, vzájem-

nému respektu, ochotě se měnit(důraz na procesy a rozvoj sociálníhokapitálu);

• společné reflexi výstupů a poučeníz projektu, předpokladů a podmínekpro úspěšnou realizaci cílů projektu,doporučení do budoucnosti (učení se,jak se učit);

• k reflexi momentů, které vedly k po-citu ne/spokojenosti zúčastněných(kvalita a smysl života);

• práci nejen s myšlenkami, ale takédojmy, pocity, emocemi zúčastněných(práce s duší);

• budování většího, pozitivně definova-ného sebevědomí, prezentaci zahrani-čích a globálních aktivit coby důvoduk národní hrdosti (SebevědoméČesko).

Vzdělávání – učit se, jak se učit• Nabízet ucelenější obrázek a prožitek

globální reality, ukazovat na prováza-nost hodnot, ale také osvětlovat důle-žité nuance, odchylky a paradoxy, kterépomáhají pochopit zaběhané rámcenašeho myšlení a zároveň je kritickyzpochybňovat;

• Organizace rozvojového a environmen-tálního vzdělávání by se měly spojits dalšími tipy vzdělávacích NNO a defi-novat klíčové kompetence sebevědo-mého občana ČR a systematicky jevnášet do své práce;

• Společně s EDUin a dalšími prosadit klí-čové kompetence i jako formální vzdě-lávací cíle, obsáhnout a přijmout jev tzv. vzdělávací ústavě;

• Kolem klíčových kompetencí a připra-vované VIZE 2020 MŠMT ve spoluprácis dalšími NNO rozpoutat debatu o cí-lech a efektech vzdělávání, kvalitě ži-vota a společenské vizi.

Osvěta a komunikace s veřejností– získat si srdce, nejen mysl• Ekologické a rozvojové organizace vě-

nující se osvětě by mohly spolupraco-vat na hledání nejvhodnějších úhlůa jazyka k oslovení české veřejnosti (vy-varovat se použití abstraktních, vy-prázdněných a zprofanovaných kon-ceptů/termínů);

• Snažit se komunikovat mezinárodnía globální spolupráci coby výraz ná-rodní vyspělosti - hrdosti a sebevědomí;

DO

PORU

ČEN

Í PRO

ČES

KÉ N

NO

7


• Šít své kampaně na míru nejen cílovýmskupinám, ale též základním psycholo-gickým profilům, zůstávat otevřenýjiným postojům a hodnotám a přikaždé možné příležitosti kultivovat ve-řejnou diskusi (sociální kapitál);

• Vyvažovat racionální argumenty kon-taktem s emocemi, inspirovat atrak-tivní/pozitivní vizí, podněcovat hlubšírezonanci.

Účast na rozhodování – nabízet pozitivní synergie• Rozvojové NNO by mohly věnovat více

podpory multilateralismu a větší zájemdomácím politikám s dopadem na glo-bální rozvoj (tlak nejen na MZV, ale takéMŽP a další resorty);

• Ekologické NNO více zohledňovat glo-bální dopady českých politik a směřo-vat svůj tlak rovněž na MZV, nejenpříslušné domácí resorty;

• Společně by pak měly tlačit na vznikčeské globální politiky a zároveň se doglobální politiky aktivněji zapojovati skrze mimovládní kanály, doma pakpodporovat změnu vzdělávacích cílůa metod, přijetí „Vzdělávací ústavy“, Re-

konstrukci státu a vyšší koherenci čes-kých politik pro globální udržitelný roz-voj (česká stopa, surovinová odolnost,reindustrializace či reforma zemědělsképolitiky a venkova);

• Společně jednak vytvářet prostor a pro-cesy k celospolečenské debatě a jednakpožadovat, aby míru vzájemného dia-logu, konzultací a především množinustrategické shody zvýšili politici.

Financování – vykročit k větší pestrosti a pružnosti• Ekologické, rozvojové a další NNO by se

mohly pokusit o vznik fondu na pod-poru systematičtější komunikace vládya NNO, jakéhosi rozhraní pro advokačníaktivity;

• Bez ohledu na vývoj veřejných zdrojů jeprozřetelné hledat cesty k financování sou-kromými zdroji a inovativními způsoby;

• A hledat cesty ke komplexnější spolu-práci/partnerství nejen se soukromýmsektorem, ale i dalšími možnými donory(větší bezpečnost a legitimita více-zdro-jového financování), včetně úvaho tom, jak do větších, systémovějšíchprojektů zapojit menší NNO.

Propojování – partnerství jako metoda i cíl • Ekologické a rozvojové organizace by

mohly dále posílit svou vzájemnou spo-lupráci a hledat další spojence pro pro-sazování změn českého prostředí („čes-kých SDGs“) na různých úrovních, i mo-žného přenosu zkušeností do regionál-ního prostředí (spolupráce s rozvo-jovými a ekoNNO z východní Evropy);

• Společně by mohly věnovat více pozor-nosti přechodu na zelenou ekonomikui příležitosti ke zvýšení dlouhodobé od-olnosti (bezpečnosti, konkurences-chopnosti a stability) české ekonomikya společnosti, prostřednictvím inova-tivní spolupráce s progresivními fir-mami;

• Aktivně komunikovat a spolupracovatse zástupci soukromého sektoru, aka-demické sféry, politiky, odborů a dalšíchskupin na tematických projektech i za-stře- šující vizi ČR, a to jak v rámci stáva-jících aktivit (jako průřezová metoda),tak z budování partnerství učinit sa-mostatné téma i cíl své práce.

DO

PORU

ČEN

Í PRO

ČES

KÉ N

NO

8


PODĚKOVÁNÍ

Tato studie by se neobešla bez pomocia zejména zpětné vazby a inspirace oddlouhé řady lidí, z nichž zde mohu uvéstjen některé. Všichni jsou však důkazem, žekoncepty a myšlenky obsažené v textu nej-sou šedivou teorií, ale velmi živou praxí.Následující stránky vznikly jako výsledekmnoha rozhovorů a emailů, několika kolpřipomínek a oprav, tří výzkumných cesta diskusí ze dvou seminářů.

Ten k jejím výstupům za laskavé podporyprojektu MOSUR (Mezioborová síť udrži-telného rozvoje) uspořádaly Zelený kruh,Glopolis, FoRS a Informační centrum OSN15. dubna 2014. Celý proces však formálněspustil seminář stejných organizací 25.června 2013. Rád bych touto cestou podě-koval všem účastníkům seminářů a jmeno-vitě Michalu Brožovi, Pavlu Francovi,Vojtovi Koteckému, Pavlu Přibylovi a Kata-ríně Šrámkové, Petru Drulákovi, Michalu

Kaplanovi, Jaroslavu Hubatovi-Vackovi,Zdeňku Slejškovi a Tomáši Feřtekovi.

Vojtovi Koteckému jsem navíc vděčný zaněkolikeré připomínky, zdroje, doplněnía pomoc se strukturou celé publikace,zvláště v oblasti komunikace s veřejností.Velmi si vážím diskusí s Petrem Drulákem.Jak té k současné zahraniční politice českévlády, tak té nad jeho knihou, v textu cito-vanou, 10. prosince 2012 v Centru součas-ného umění DOX. Michalu Brožovi patří díkza jeho postřehy, vytrvalou podporu dis-kusím kolem nového rozvojového rámcea prostor, který pro ně Informační centrumOSN nezištně českým NNO poskytuje.

Michal Kaplan, kromě toho, že ještě v pozicidiplomata na Stálém zastoupení v Bruseluzpracoval celou kapitolu o historii rozvojea jediné grafy pro publikaci, věnoval svůjčas připomínkám a několika velmi podnět-ným diskusím se mnou. Podobný dík smě-řuje i k Idě Horňákové na Stálou misi v NewYorku. Kromě připomínek k draftu i za časa pomoc, které mi věnovala během pra-covní cesty na Valné shromáždění OSNv New Yorku 23. - 27. září 2013.

Zvláštní poděkování pak míří nejen doOSN, ale i do OECD a UNDP za možnostúčastnit se špičkových mezinárodníchdebat na témata studie, zejména v Paříži(4. - 5. dubna 2013) a Istanbulu (6. - 8. lis-topadu 2013), kam jsem mohl cestovati díky Gině Lucarelli, Báře Latečkové a pod-poře jak UNDP, tak Českého svěřeneckéhofondu při UNDP. Bratislavské kancelářiUNDP a zejména Dmitryji Mariassinovijsem vděčný za motivující setkání a Skypedebatu.

Tato studie rozvijí myšlenky jiné studie,kterou – stejně jako pracovní cesty na kon-ference do New Yorku (OSN) a Paříže(OECD) – podpořila ze svého projektu plat-forma českých rozvojových a humanitár-ních organizací - FoRS. Děkuji tímtonovopečené mamince Janě Miléřové, kterápo celou dobu svého působení v pozici ře-ditelky sekretariátu FoRS práci Glopolis natéto agendě vydatně podporovala. Díkpatří i sedmičce zástupců členských orga-nizací FoRS, se kterými jsem v rámci dal-šího projektu FoRS vedl pohovory v létěroku 2013: Anně Kotkové, Danu Svobo-dovi, Janu Bártovi, Tomáši Bílému, Tomáši

POD

ĚKO

VÁN

Í

9


Tožičkovi, Šimonu Pánkovi a Vláďovi Vikovi(i za možnost diskutovat některé z myšle-nek na strategickém zasedání Charity ČRv létě 2013).

Velmi inspirativní pro mě byly debaty sezástupci vzdělávacích organizací, zejménavhled Petry Skalické, Petra Daniše a JanyDlouhé. Petr Daniš navíc podrobně připo-mínkoval a velmi vylepšil kapitoly věno-vané vzdělávání. Janě Dlouhé pak patří díknejen za upřímný rozhovor, ale také zarůzné formy podpory této publikace i ce-lého procesu prostřednictví projektuMOSUR, který koordinuje. Za připomínkyke vzdělávací politice a podnětné diskusekolem projektu Česko hledá budoucnostděkuji kolegovi Ondřeji Liškovi.

Velký dík pochopitelně patří oborové plat-formě ekologických organizací Zelenýkruh, která si u Glopolis celou studii i obasemináře organizované v Informačnímcentru OSN objednala. Za pomoc s publi-kací a přípravou pohovorů se členy plat-formy a zajímavé diskuse bych pak rádjmenovitě poděkoval zejména Julce Soko-lovičové a Katce Vondrášové. Kromě Vojty

Koteckého, Petra Daniše a Jany Dlouhéjsem za ekologické NNO vedl ještě velmihluboký a vděčný rozhovor s YvonnouGailly.

Ty opravdu nejhlubší inspirace však přišlymimo okruh českých NNO. A sice z okruhulidí, kteří se věnují osobnímu a duchov-nímu rozvoji. Rád bych vyzdvihl tři nejdů-ležitější. Kolegyní, neúnavnou propagá-torkou kultury, inspirativní kritičkou mýchtextů a souputnicí v osobní transformaci jemi Kateřina Churtajeva. Autorkou úžasnéideje - duality sebevědomí vs. sebe-vě-domí je kolegyně a koučka Adéla Hum-lová, Sofidea. S oběma příležitostněspolupracuji a probírali jsme i myšlenkynejedné z citovaných knih. Mistrem Tai-kiKung, který mě učí praktické non-dualitěa zásadní roli prožívání, nejen myšlení, nalouce poskytl svůj pohled na hlavní myš-lenky publikace a ve své hájence inspira-tivní prostor k usebrání i dokončovánípublikace, je Honza Maryška.

Také chci poděkovat za trpělivost, zejménapři finalizaci publikace, celoživotní inspiracia užasnou společnou cestu své manželce

Máše a synkům Jáchymovi, Hugovi a Kvi-dovi.

Závěrem pak ještě dík lidem kolem Glopo-lis. Za dlouhé obědy, vhled do globální politiky a důraz na téma dlouhodobé kon-kurenceschopnosti jsem vděčný člencenaší správní rady Janě Matesové. Další člensprávní rady Glopolis, Libor Winkler (a sku-pina RSJ obecně) pro mě představuje živýdůkaz o tom, že dlouhodobé partnerství sesoukromým sektorem je nejen možnéa přínosné, ale vnitřně obohacující. Jehodůvěra, otevřenost, podpora a velmi lidskýpřístup velmi pomáhají práci mé i mýchkolegyň a kolegů. Z nich bych rád poděko-val spoluautorům Petru Patočkovi a On-dřeji Kopečnému, ale i všem dalšímkolegům. Společné diskuse, které při rů-zných příležitostech vedeme, inspirovalynejednu pasáž publikace a pomohly urov-nat její myšlenky.

Ač jsme vycházeli ze všech těchto boha-tých diskusí, zdrojů a pracovali na publikacikolektivně, přece jen díky vydatné editacizodpovědnost za názory a myšlenky v nípadá především na moji hlavu.

POD

ĚKO

VÁN

Í

10


Ještě jednou děkuji všem. Byl to pro měúžasně obohacující proces a pevně věřím,že na této cestě nás čeká ještě zajímavějšípokračování. Doufám, že tato studie budena oplátku i inspirací pro Vás.

Petr Lebeda, 24. dubna 2014, Dobřichovice

POD

ĚKO

VÁN

Í

11


1. ÚVOD

Rok 2015 stvrdí významný posun v přís-tupu mezinárodního společenství k rozvo-jové spolupráci a udržitelnému rozvoji. Nasummitu OSN v září roku 2015 mají nej-vyšší představitelé členských států schválitnové globální cíle, tzv. Cíle udržitelnéhorozvoje – SDGs. Ty vytvoří na další dekádua půl politický rámec, který postupně po-sune priority vlád, mezinárodních organi-zací, donorů, neziskových organizací, firema řady dalších aktérů působících na poliglobálního udržitelného rozvoje.

Většina aktérů uznává potřebu jedinéhoa všem společného (univerzálního) rámcepro globální udržitelný rozvoj. Nebudemeuž tedy mít organizace, procesy, dohodya cíle výhradně pro otázky mezinárodnírozvojové spolupráce a jiné zase výhradněpro otázky životního prostředí, jako dopo-

sud. Univerzální závazky z nového rámceby se měly vztahovat jak na chudé, tak nabohaté země (nikoliv sedm cílů pro rozvo-jové země a jeden pro rozvinuté jakou Rozvojových cílů tisíciletí - MDGs), aleměly by ponechávat prostor pro různé pri-ority a různé cesty k jejich naplnění v závi-slosti na odlišných národních podmínkách.

Nové globální cíle by měly být stručné,akční, motivující a snadno vysvětlitelné.Cílů by mělo být jen omezené množství.Navíc se mluví o potřebě větší soudržnosti(koherence), lepšího zacílení a promyšlenívzájemných vazeb mezi různými globál-ními cíli a tématy (např. celostní řešenítypu voda-energie-půda3). Proces přípravya schvalování nových globálních cílů jevšak komplikovaný a stále otevřený. Na klí-čové principy, témata, indikátory, na míruuniverzálnosti a na zodpovědnost různýchaktérů stále panují rozdílné názory.

Hlavní spor se opět vede mezi bohatýmia chudými zeměmi o to, kdo bude novécíle financovat. Některé země (zejména ze

skupiny G-77, ale třeba také Švédsko čiFrancie) by rády nejprve viděly, kolik penězvyspělé země přislíbí a v jaké podobě, a te-prve poté se bavily o závazcích na straněchudších zemí. Jiné, zejména bohatší,země naopak chtějí nejdříve mluvit spíšeo společných cílech a závazcích, a až potése bavit o tom, kdo na ně kolik přispěje.Zdůrazňují mimo jiné, že role tradiční roz-vojové pomoci (ZRS) klesá a pro rozvoj jetřeba využít řady dalších, inovativnícha především domácích zdrojů v samotnýchrozvojových zemích. Zatímco chudé zeměpoukazují zejména na potřebu dokončitagendu MDGs, vyspělé země chtějí rozšířitglobální rámec i na nové otázky, jako jsoulidská práva či dobré vládnutí.

Minulostí se stává zjednodušené pojímáníchudoby coby nízkého příjmu. Chudobamá mnoho tváří a zdaleka ne všechny au-tomaticky mizí s ekonomickým růstem.Různé skupiny obyvatel přitom těží z eko-nomického růstu různou měrou. Navíc, zdáse, že počet obyvatel, kteří mají pocit, žez globalizace a nových technologií těží jen

1. Ú

VOD

12

3) Tzv. WEL Nexus je koncept, který prosazují evropské rozvojové think-tanky, jako je britský ODI či německý DIE. Je zmíněn např. v European Report on Development 2012, viznapř.: http://www.erd-report.eu/erd/report_2011/documents/presentation-09072012.pdf.


úzká skupina vyvolených, roste na Severui Jihu. Problém nerovnosti tak již nelzeomezit jen na boj proti extrémní chudobě,který dominoval rozvojovému rámcidosud. Nová rozvojová agenda by navícbyla ráda oděna do pozitivního hávu, užnechce být jen bojem proti něčemu. Ododstraňování chudoby se proto pozornostpostupně přesouvá spíše k definici podmí-nek kvalitního a udržitelného života (well-being).

V pozměněné geopolitické situaci a pohlubší reflexi dopadů ekonomického růstu(nejen po finanční krizi) tak začíná být roz-voj čím dál více vnímán jako problém Se-veru, nejen Jihu. Je zjevné, že žádná z tzv.vyspělých zemí světa nedosahuje svéhobohatství udržitelným způsobem – bez ne-gativních důsledků pro planetu a její nej-zranitelnější obyvatele.

Tím spíš se to ovšem nedaří ani rychle ros-toucím zemím Jihu. Jejich střední třída na-podobuje starý model západní spotřebys jeho sociálními i ekologickými dopady,ale zatím nepřebírá adekvátní podíl na ře-šení globálních problémů. Pokud se díky

ekonomickému růstu zemí, jakou jsouBRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoa-frická republika), zvyšuje kvalita života ně-kterým skupinám lidí, s velkou pravdě-podobností se jiným (a jinde) snižuje čisníží později.

Udržitelný a spravedlivý rozvoj tudíž vyža-duje spolupráci všech zemí na celkovéa provázané změně optiky, s níž si různáspolečenství na naší planetě určují, coa jakým způsobem vlastně chtějí „rozvíjet“.Bez péče o společné globální veřejnéstatky, bez multilaterálních dohod, mezi-národních tematických sítí a bez efektivníspolupráce různých aktérů je férovýa dlouhodobě únosný rozvoj stěží předsta-vitelný. Nicméně udržitelný rozvoj na glo-bální úrovni závisí především napromyšlených transformacích na domácíúrovni.

Nezisková část globální občanské společ-nosti dlouhodobě kritizuje především eko-nomické politiky bohatých zemí cobykořeny současných globálních krizí a volápo novém modelu růstu (či nerůstu), kterýby byl mnohem spravedlivější a v rámci

planetárních limitů. Avšak nevládní orga-nizace vesměs sdílejí strach rozvojovýchzemí z nových dohod - z dodatečných zá-vazků pro chudé země, z podmíněnostidalší pomoci naplňováním těchto závazků,z možného skrytého protekcionismu zestrany bohatých a podpory partikulárníchekonomických zájmů, z rostoucí závislostia nerovností při přechodu na zelenou eko-nomiku, z dalšího spekulativního zpeněžo-vání přírodních zdrojů, z dopadů napůvodní obyvatele a z další ztráty prostorupro autonomní politiku.

Své místo při formování budoucnosti nanaší planetě má i Česká republika a českáobčanská společnost. Kvalita příspěvku ČRke globálním jednáním víc než na čemjiném záleží na přístupu a zapojení zainte-resovaných Češek a Čechů, od malých ob-čanských sdružení až po vládu. Ambicívyspělého Česka – mimo jiné čerstvéhočlena Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC)OECD – by rozhodně mělo být do globál-ních procesů aktivně přispívat.

V druhé polovině této publikace chcemeproto nejen ukázat, kde se diskuse o glo-

1. Ú

VOD

13


bálním a českém rozvoji potkávají. Rádibychom před rokem 2015 obrátili dosa-vadní logiku, se kterou NNO většinou přis-tupovaly k Rozvojovým cílům tisíciletí(MDGs). Po roce 2000 české NNO totiž nej-prve prezentovali mezinárodní dohoduz OSN a pak teprve hledali, jak ji může ČRnaplnit, jak k ní může přispět. Tentokrát by-chom chtěli nejen identifikovat klíčovévýzvy a možnosti, které stojí před rozvo-jem samotného Česka, a ukázat, kolik spo-lečného vlastně mají s jednáním o glo-bálním rozvoji. Chceme se pokusit o defi-nici vlastních cílů pro rozvoj Česka a teprveskrze tento proces a jeho výstupy přistu-povat k novým globálním Cílům pro udrži-telný rozvoj (SDGs) – jak k jejich prezentaciv ČR, tak k formulaci českého příspěvkua případné pozice pro jednání v OSN.

Máme ale vůbec nějaké cíle pro rozvoj ČR?Za poslední čtvrtstoletí spatřila v ČR světlosvěta celá řada různých strategií a kon-cepcí, politických programů a programo-vých prohlášení. Jejich naplnění však silněpokulhává. A chybí priority, které by sdílelavětší část společnosti déle než jedno vo-lební období. Právě takové tři prioritní cíle

pro rozvoj ČR v dalších 10-15 letech – z po-hledu snad nejen rozvojových a ekologic-kých organizací - bychom rádi nabídli nazávěr.

To znamená zaostřit na hlubší problémy,které většinou nemají své řešení v hori-zontu jednoho volebního období, bamožná ani jediné generace. Tedy výzvynejen politické, ale též sociálně-psycholo-gické a kulturní. Výzvy, které překračujírůzné obory, společenské sektory i ideolo-gie. Přesně k tomuto druhu problémů takésměřovala většina pohovorů se zástupciekologických a rozvojových organizací.

Na následujících stránkách se snažímeukázat, že SDGs nejspíše navodí změnunejen v tom, co dělat (cíle, kapitola 4.2), alestejně tak v tom, jak nové vize docílit (pri-ncipy a metody, kapitola 4.3), s kým (part-neři, kapitola 4.4) a s jakými zdroji (finance,kapitola 4.5). Podobnou logiku, vycházejícíz analýzy v první části publikace, proto sle-dujeme i v druhé části publikace. Poúvodní analýze českého prostředí a jehohlavních společenských sektorů (kapitola5) se pokusíme o definici toho, co mohou

prioritně dělat v ČR (kapitola 6), jak (7.1-7.4), s kým (7.6) a za co (7.5) české NNO.

Tato studie týmu Glopolis je určena zej-ména pro členy Zeleného kruhu (oborovéplatformy environmentálních nestátníchneziskových organizací) a Českého fóra prorozvojovou spolupráci – FoRS (oborovéplatformy rozvojových a humanitárních or-ganizací). Je pokračováním společných dis-kusí započatých na semináři v Infor-mačním centru OSN 25. června 2013 a od-ráží i pokračování této diskuse tamtéž 15.dubna 2014.

Doufáme, že bude myšlenkovou provokacíi praktickou inspirací pro strategické plá-nování, fundraising a přípravu na fungo-vání větších a středních ekologickýcha rozvojových neziskových organizací poroce 2015.

1. Ú

VOD

14


2. HISTORIE ROZVOJE

Lidská společnost po staletí podléhala pří-rodním zákonům a pojem rozvoje prak-ticky neznala. Až průmyslová revoluceodstartovala do té doby nevídaný nárůstživotní úrovně, který se ovšem týkal jenčásti světa nazývané „Západ“. Problém roz-voje v dnešním chápání se objevil podruhé světové válce s tím, jak bývalé kolo-nie získávaly samostatnost. Zhruba kaž-dých 25 let vzniklo nové rozvojovéparadigma, které se snažilo vysvětlit záko-nitosti mezi rozvojem, ekonomikou, politi-kou, demografií, přírodními zdroji a tech-nologií. Každé rozvojové paradigma rea-govalo na zásadní geopolitické událostia bylo odrazem své doby. Ne jinak tomubude při definování nového rozvojovéhorámce po roce 2015.

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

15

I.GLOBÁLNÍ ROZVOJ


2.1 Předprůmyslová společnost a éra států

Trvalo mnoho tisíc let, než počet obyvatelna zemi dosáhl jedné miliardy, zhrubav roce 1800. Do té doby se rozvoj lidskéspolečnosti řídil přírodními zákony, kterémimo jiné popsal T. R. Malthus. Hlavnímregulačním prvkem byla demografie, tj.porodnost a úmrtnost, díky nimž se ži-

votní úroveň po staletí prakticky nemě-nila. K technologickému pokroku samo-zřejmě docházelo, nicméně ten měl za ná-sledek především zvyšování počtu obyva-tel. Člověk žil v souladu s přírodou a jejímihranicemi. Hlavními výrobními faktorybyla lidská síla a půda. Produkce se zvy-šovala, ale stejně tak se zvyšoval početlidí, takže průměrný příjem na hlavu stag-noval. Průměrný člověk v 17. století se

neměl výrazně lépe než průměrný člověkve starověku.

2.1.1 Kapitál a globalizaceKolem roku 1780 odstartovala v Anglii prů-myslová revoluce, která se rozšířila dozbytku Evropy a Severní Ameriky. Proč k nídošlo zrovna v daném místě a v dané době,je dodnes tak trochu záhadou. Ekonomovéa další sociální vědci znají Malthusův modelchudoby, stejně jako modely moderníhorozvoje. Ale doposud neexistuje jediný uce-lený model, který by přesvědčivě vysvětlilfundamentální změnu, ke které tehdydošlo. Vysvětlení nejspíše spočívá v kombi-naci více faktorů – technologickém po-kroku (ten nicméně probíhal i předtím),kulturně-náboženských vlivech (protes-tantská morálka), tradici právního státu (jižod dob Magna Charta) a geografické po-loze (Anglie ovšem nebyla jediná s podob-nými podmínkami). Důležitou kvalitativnízměnu popsal také K. Marx, neboť k lidema půdě přibyl třetí výrobní faktor – kapitál.

Kapitál umožnil kumulaci úspor a jejich pro-duktivní využití ve formě investic. Ekonomika

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

16

Problém rozvoje jako důsledek úniku „Západu“ z Malthusovy pasti:

12

10

8

6

4

2

0

-100

0

-500 0

500

1000

1500

2000

Inco

me p

er pe

rson (

1800

- 1)

Malthusian Trap

IndustrialRevolution

GreatDivergence

Year


se tak odpoutala od půdy a přírodních zá-konů. Do té doby byli hlavní investicí do bu-doucna především vlastní potomci, ženámse v průměru rodilo 6-9 dětí. Spolu s pokro-kem v medicíně a poklesem úmrtnosti vedlaprůmyslová revoluce i k demografické revo-luci a poklesu porodnosti. Lidé byli s pomocístrojů a kapitálu schopni produkovat rychleji,než narůstal počet obyvatel, čímž poprvév historii trvale stoupala průměrná životníúroveň. Marx nejen dobře popsal kapitalis-tický systém, ale rovněž předvídal jeho pra-videlné krize. Zisky z produkce se dělí mezikapitál a mzdu – pokud první získá převahu,vede to ke krizi, neboť dělníci nemají kupnísílu na přebytečné výrobky. Řešením sepodle Marxe a jeho komunistických násle-dovníků měl stát třídní boj.

Jak se průmyslová revoluce rychle šířila,zkracování vzdáleností a nové vynálezypřispěly k první vlně globalizace. Vyspělézemě si podmanily zbytek světa ve forměkolonií, přičemž hlavním prostředkem ne-byly zbraně, nýbrž kapitál (mezi první ak-ciové společnosti patřila Východoindickáspolečnost). Mezi velmocemi byla udržo-vána rovnováha, ovšem stále s většími

problémy, jak detailně popsal ve svém di-plomatickém eposu H. Kissinger. První fázeglobalizace skončila nárazem roku 1914,kdy průmyslová doba přinesla první průmyslovou válku. V britské delegaci naVersailleské konferenci, která jednalao poválečném uspořádání, byl i mladý J. M.Keynes. Roztrpčen neústupností spojencůvůči válkou zničenému Německu sepsaljednu z nejbystřejších knih 20. století: Eko-

nomické důsledky míru. V ní předpovědělnastupující ekonomickou krizi i druhousvětovou válku, která byla v mnohém po-kračováním té první.

2.1.2 Národ a infrastrukturaV roce 1945 si již Keynes nenechal ujít pří-ležitost. Stal se strůjcem poválečného eko-nomického systému, který vešel do povědomí

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

17

Od přírodní rovnováhy přes demografickou dividendu k nové rovnováze:


jako brettonwoodský systém. Byl založenna pevných směnných kurzech a vazběamerického dolaru na zlato. Nerovnováhuv systému pomáhaly vyrovnávat dvě novéinstituce: Mezinárodní měnový fond pro krátkodobé výkyvy platební bilancea Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj(později Světová banka) pro dlouhodobýrozvoj. Západní Evropa se i díky zahraničnípomoci USA (Marshallův plán) rychle eko-nomicky zotavovala. Politicky však již ne-mohla obhájit a udržet své dosavadníkoloniální panství. Rok 1960 bude navždyspojen s rokem Afriky, postupně získávalynezávislost bývalé kolonie v Africe, naStředním východu a v Asii.

V šedesátých letech tak poprvé vyvstalproblém rozvoje, jak ho známe dnes, tedysystematičtější snahy snížit na naší planetěrozdíly v životní úrovni. Vzniklo první roz-vojové paradigma, které bylo logicky zalo-ženo na pozitivní zkušenosti s Marshallo-vým plánem, tj. masivních investicích doinfrastruktury. Co se však podařilo v pří-padě západní Evropy a Japonska, které sepouze vracely ke své vyspělosti, ukázalo sev případě rozvojových zemí, které teprve

hledaly cestu k modernosti, daleko složi-tější. Rozvojová pomoc navíc nebyla smě-řována podle ekonomické logiky, ale spíšepodle ideologických zájmů v rámci soupe-ření západního a východního bloku.

Během židovského svátku Jom Kipur v roce1973 zahájily arabské země překvapivouválku proti Izraeli. Ten se ubránil, nicméněekonomické důsledky války byly daleko

dramatičtější. Arabské země vyhlásily em-bargo na vývoz ropy do zemí podporujícíchIzrael. To vyvolalo v USA a západní Evropěropný šok, ekonomický propad a obchodnídeficit, který tlačil na směnné kurzy. Aninejvětší ekonomika světa nedokázala od-olat. Prezident Nixon byl nucen vyhlásit od-poutání kurzu dolaru od zlata. Keynesůvbrettonwoodský systém byl v troskách.Novým strašákem ekonomů se stala vysoká

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

18

Rozpad brettonwoodského systému, aneb dolar již není, co býval:

0.0600

0.0500

0.0400

0.0300

0.0200

0.0100

0.0000

1792

1804

1816

1828

1840

1852

1864

1876

1888

1900

1912

1924

1936

1948

1960

1972

1984

1996

2008

Gold content of the U.S. Dollar (ounces)1792 - 2012ounces

1913: Fed established

1865: Civil WarConvertibility Suspended

1971: Breakdown ofBretton Woods

1933: Rosevelt devaluesdollar vs gold

1999 & 2004Greenspan usespolicy to underminestock & house prices


inflace. Ropný šok, spolu s íránskou revolucív r. 1978, navíc znamenal dlouhodobé an-gažmá USA na Středním východě.

2.2 Éra trhů

Dlouhodobě však měl ropný šok pozitivníúčinky, neboť vysoké ceny energií začalymotivovat k úspornější spotřebě, hledánídalších nalezišť a k novým technologiím.Tržní mechanismus tak znovu ukázal svouodolnost, zatímco proroctví Římskéhoklubu o vyčerpání zdrojů („limity růstu“) sezačala naplňovat jen velmi pomalu. Ale-spoň prozatím. Výrobní faktory bylo stálemožné zaměnit a jeden z nich – lidská fan-tazie a technologický pokrok – přecežádné limity nezná. To chtěl dokázat i eko-nom Julian Simon svou sázkou z roku 1980s biologem Paulem Ehrlichem o tom, žeceny pěti libovolných kovů (Ehrlich vybralměď, chrom, nikl, cín a wolfram) budouklesat, nikoliv stoupat. Klesly. S odstupemčasu se však ukazuje, že nízké ceny nejsounutně důkazem o dostatku zdrojů a mož-nosti jejich hladké substituce, ale spíše do-kladem o omezené schopnosti trhů

reflektovat dlouhodobé faktory. Úbytekzdrojů nejenže se nezastavil, ale s nízkýmicenami nabral větší spád.

2.2.1 Washingtonský konsenzusK rozvoji svého druhu přispívalo i ves-mírné soupeření mezi USA a SSSR, díkyněmuž, dá se říci, technologický pokrokpředběhl dobu možná o jedno či dokoncedvě desetiletí. Přitom USA se dařilo stálelépe, zatímco SSSR zaostával a komunis-tický blok se postupně rozkládal. Ekono-mická politika Washingtonu byla založenana střídmé fiskální a měnové politice, ob-chodní otevřenosti, deregulaci a struktu-rálních reformách.

Nové rozvojové paradigma stavělo na tě-chto premisách a vešlo ve známost jakoWashingtonský konsensus podle sídlaMMF a Světové banky (zlí jazykové tvrdí, žeskutečným centrem moci bylo americkéministerstvo financí, které sídlí jen přesulici). Přebytečné devizové rezervy vý-vozců ropy (petrodolary) zaplavily po roce1973 finanční trhy a podněcovaly mimojiné i půjčky rozvojovým zemím. Po zpřís-

nění úvěrové politiky se však řada rozvojo-vých zemí nedokázala se svými dluhy vy-rovnat. Světová banka a MMF jimpředepisovaly tvrdou medicínu (tzv. poli-tiku strukturálních přizpůsobení – SAP),která vyplývala z Washingtonského kon-sensu: redukci rozpočtových schodků, pri-vatizaci, deregulaci a otevření ekonomiky.

Výsledkem tohoto „tržního fundamenta-lismu“, jak jej nazývá bývalý hlavní ekonomSvětové banky J. Stiglitz, však bylo spíšezvýšení chudoby a globální ekologicképroblémy se také nijak nezlepšily. LatinskáAmerika dokonce zaznamenala v 80. le-tech ztracenou dekádu. Alternativní vysvět-lení, proč Latinská Amerika z kapitalismunedokázala těžit, nabídl peruánský eko-nom Hernando de Soto. Rozvojové zeměpodle něj netrpí nedostatkem kapitálu, aletím, že jde o „kapitál mrtvý“ (přičemžhlavní příčinu spatřuje v nedostatečnéochraně vlastnických vztahů). Na otevře-nost svých ekonomik také doplatili asijštítygři, kteří v druhé polovině 90. let prošlifinanční krizí.

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

19


2.2.2 Neudržitelnost na různé způsobyBylo zřejmé, že Washingtonský konsensusje překonaný a začalo hledání nového roz-vojového paradigmatu. Geopolitický rámecmu vytvořil pád sovětského bloku v r. 1989.Třídní boj přestal být hlavním faktoremmezinárodní politiky, začalo se hovořito triumfu liberální demokracie a„konci his-torie“. Mírová dividenda měla být využita

k odvrácení ekologické i sociální neudrži-telnosti rozvoje. Po konferenci v Riu 1992(„Summit Země“) se upevnil koncept udr-žitelného rozvoje – ochrana životního pro-středí se vedle růstu ekonomiky a sociálníchslužeb stala třetím pilířem rozvoje. Milé-niová deklarace OSN tyto ideály reflektujea přináší osm rozvojových cílů (MDGs)s konkrétními měřitelnými indikátory. Mi-léniové rozvojové paradigma bylo soustře-

děno především na boj proti chudobě a nasociální služby. Jeffrey Sachs argumento-val, že na rozdíl od investic do infrastruk-tury v 60. letech potřebují rozvojové zeměinvestice do školství a zdravotnictví.

Místo po Washingtonském konsensu pře-vzal tzv. Monterreyský konsensus, nazvanýpodle hostitelského města významné kon-ference o financování rozvoje v roce 2002.Globální finance však tou dobou směřovalyúplně jinam. Když z malého monterreys-kého letiště odlétal Air Force One prezidentaBushe, chystal se na přistání speciál kubán-ského prezidenta Fidela Castra. Ten běhemplamenného vystoupení na konferenci při-rovnal světový finanční systém ke globál-nímu kasinu. Tehdy to všichni brali jakotradiční castrovskou rétoriku, která měla za-krýt porušování základních lidských práv.Jak však o pár let později připustila drtivávětšina liberálních ekonomů, banky a dalšífinanční instituce vymýšlely stále složitější fi-nanční produkty, které byly stále více od-poutané od reálné ekonomiky (např. hedgefunds a různé druhy derivátů). První dekádanového tisíciletí se tak zapíše do dějin přede-vším kvůli své finanční neudržitelnosti.

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

20

Počet konfliktů klesá, ale „konec dějin“ se zatím nekoná:

200

160

120

80

40

0

1950

1955

1960

1965

1970

1975

1980

1985

1990

1995

2000

2005

2010

Global Trends in Armed Conflict, 1946 - 20144Su

mm

ed W

ar M

agni

tude

Scor

es

Warfare Totals Societal Warfare Interstate Warfare


Bohatství Američanů spočívalo předevšímna pocitu bohatství, daného dlouho ros-toucí, ale značně virtuální cenou akcií a dal-ších finančních aktiv. Tento pocit bohatstvíživil spotřebu především cestou úvěrů, hy-poték a dalšího zadlužování (včetně ná-růstu ekologického a sociálního dluhu) pocelém „vyspělém“ světě, což zároveň pomá-halo vynořujícím se ekonomikám Jihu vy-táhnout stamiliony lidí z chudoby. Amerika

si obchodní deficit zdánlivě mohla dovolit,neboť dolar je hlavní světovou měnou, kte-rou může americký FED kdykoliv dotisk-nout. Technologický boom vyvolaný rozvo-jem internetu, recyklace obchodních pře-bytků Číny a dalších chronických exportérůa mocná finanční lobby dokázaly ještě napár let krizi oddálit. Každá bublina ale musíjednou prasknout.

2.3 Co přijde dál – éra větší celistvosti?

V září 2008 zkrachovala banka LehmanBrothers a bublina opravdu praskla. Ná-sledná finanční krize postihla předevšímvyspělé země (USA, EU, Japonsko). Místonich je globální ekonomika tažena čím dálvíce nastupujícími ekonomikami (BRICS).To má zpětný vliv i na nejchudší země (ex-port ve směru Jih-Jih v roce 2012 poprvépřesáhl objem exportu Jih-Sever). Bez většínadsázky se dá říct, že poslední dekádabyla ekonomicky nejúspěšnější dekádouv historii pro všechny kontinenty s výjim-kou Evropy a Severní Ameriky.

2.3.1 Vzestup JihuOvšem růst se zpomaluje i v zemích BRICSa kapitál, založený na levné pracovní síle,se pomalu přesouvá do dalších zemí.R. Sharma proto vedle nastupujících trhůhovoří o hraničních trzích (frontier mar-kets). Země BRICS musí přejít z extenziv-ního modelu růstu na intenzivní růst, jinakzůstanou uvězněny v„pasti středního pří-jmu“. To by např. v Číně mělo dalekosáhlé

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

21

Kam se chudé země mají dívat pro inspiraci: na západ, nebo východ?


důsledky na sociální smír a politickou sta-bilitu. Demografické zákony opět působí,tentokrát však hrozí, že Čína zestárne rych-leji, než stačí zbohatnout (v roce 2030bude průměrný věk v Číně 43 let, zatímcov USA i kvůli imigraci jen 39 let).

Afrika je poprvé od nezávislosti zdrojemekonomické naděje. Africké země stojí napočátku demografické transformace, kte-rou vyspělé země prošly již dávno. Klesáu nich úmrtnost a následně i porodnost.Jelikož pokles porodnosti se na pracovnísíle projeví až za jednu generaci, zatímcopokles úmrtnosti prodlužuje produktivnívěk již nyní, mají tyto země jedinečnoušanci. Zůstává pouze na nich, jak tuto „de-mografickou dividendu“ využijí.

Také v arabských zemích převažuje podílmladé generace, její pracovní vyhlídky jsouvšak podobně nejisté. To má nejen ekono-mické, ale i bezpečnostní důsledky, neboťfrustrovaní mladíci bez práce jsou nebez-pečnou základnou pro islámský funda-mentalismus. Vysoké ceny základníchpotravin a paliv (kvůli sezónní neúrodě,rostoucí globální poptávce a spekulacím)

vedly v roce 2009 k masovým protestůmv Egyptě a dalších zemích. To probudilo vespolečnosti síly, které později pomohlyběhem „arabského jara“ svrhnout diktá-tory. Je však otázkou, kdo a co přichází ponich.

Nové rozvojové paradigma po roce 2015bude reflektovat hlavní geopolitické a eko-nomické události poslední doby: finanční

krizi v bohatém světě, vzestup BRICS a G-20, lidové revoluce v arabském světě, ubý-vající planetární zdroje, včetně ropy, vodya půdy, demografické trendy a přetrváva-jící nerovnosti. Dojde k většímu provázánírozvojového rámce s principy udržitelnéhorozvoje (Rio+20). Nicméně boj s klimatic-kou změnou a systémovou chudoboubude účinný teprve tehdy, pokud se do nějvloží ekonomické zákonitosti.

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

22

Nové zdroje pouze odkládají nevyhnutelný ropný vrchol:


2.3.2 Transformační odysea po roce 2015Nové formy těžby (břidlicový plyn atd.)zdánlivě potvrzují Simonovu víru v bohat-ství lidské vynalézavosti, ale objem fosil-ních paliv a dalších surovin na naší planetěje omezený. Dříve či později začne jejichprodukce klesat. Někteří odhadují, že tzv.peak oil již nastal kolem roku 2008. Čímsložitější bude těžit zbylá fosilní paliva, tímvětší bude motivace pro rozvoj alternativ-ních zdrojů. Až bude překonána kritickáhranice, cena energie z obnovitelnýchmůže klesat podobně exponenciálně, jakood 80. let klesala cena polovodičů (tzv.Mooreův zákon). Náklady na transformacienergetických soustav stejně jako dalšíchspolečenských systémů jsou však stále vy-soké.

V době rychlých změn a komplexní prová-zanosti naší globální vesnice, v čase krizí,stresu a nejistot naopak ještě vyšší. Tytonáklady nesouvisí jen s cenou zdrojůa technologií (navíc většina z nich stále po-třebuje neobnovitelné komponenty) či za-váděním smart grids (skladováním energie,regulací výkyvů, sdílením rizik apod.), ale

především s politickými a společenskýmináklady na změnu chování – například naprolomení potřeby (paradigmatu?) neustá-lého růstu a konkurenceschopnosti. Hlavnívýzvy se tak posunují od techniky materi-álního pokroku k celistvějšímu pojetí roz-voje a k hodnotové transformaci společ-ností.

Miléniová deklarace byla postavena naideálech demokracie a „konci dějin“. De-káda po září 2001 však byla spíše ve zna-mení střetu civilizací a boje proti terorismu.Počet zemí, které se nacházejí v krizi a nej-sou schopny zajistit veřejné služby (fragilestates) neklesá, spíše naopak. Stále platíotřepaná fráze, že nemůže být bezpečnosti

2. H

ISTO

RIE

ROZV

OJE

23

Nové zdroje pouze odkládají nevyhnutelný ropný vrchol:

Období určující vlivy a události rozvojové paradigma prioritní téma

1945–1973 - poválečná rekonstrukce- Marshallův plán- dekolonializace

Brettonwoodský systém Infrastruktura

1973–1990 - ropný šok- konec zlatého standardu- dluhová krize v LA

Washingtonský konsen-sus

tržní reformy

1990–2015 - rozpad sovětského bloku- udržitelný rozvoj (Rio)- finanční krize

Miléniové rozvojové cílea Rio

sociální služby

2015–? - ekonomická a společenská krizev USA a EU, nástup BRICS, arabskéjaro a růst Afriky

- nárůst spotřeby, ubývající zdroje,změny klimatu a planetární limity

- sociální nerovnosti, vzestup žen,limity technologie, spolupráce…Post-MDGs/SDGs,limity technolo-gie, spolupráce…

Post-2015 … ? - Systémová transfor-mace, absolutní vymý-cení chudoby („LeaveNo One Behind“), lidskápráva, spravedlivý ze-lený růst, partnerství,limity racionality …?


bez rozvoje, stejně jako rozvoje bez bez-pečnosti. Události arabského jara zase zvý-raznily význam demokracie, lidských práva vlády zákona pro udržitelný rozvoj. Chá-pání těchto hodnot však nemusí být uni-verzální. Vzestup Číny a ostatních BRICSnabízí alternativní modely rozvoje k tradič-nímu západnímu pojetí liberální demokra-cie a tržní ekonomiky (někdo dokoncehovoří o novém „Pekingském konsensu“).

Nevíme, jaký název ponese nové rozvojovéparadigma po roce 2015. Ten se většinouujme až s odstupem času. Nevíme ani s ur-čitostí, jaké bude prioritní téma novéhorámce, i když spravedlivý zelený růst sezdá být vhodným kandidátem. Pohled dominulosti nás učí skromnosti, neboť téměřvše již bylo v hledání „rozvojového grálu“vyzkoušeno. Studiem aktuálních geopoli-tických, sociálních a environmentálníchtrendů však můžeme mnohé předpovědět.A především, z pohledu České republikya českých nevládních organizací se mů-žeme do této mnohovrstevnaté globálnídebaty zapojit.

3. STARÉ CÍLE (HODNOCENÍ MDGS)

Před bližším pohledem na nově vznikajícípojetí rozvoje se ještě pokusíme stručnězhodnotit stávající rozvojové paradigma –dopady Rozvojových cílů tisíciletí.

Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs) rozhodněnejsou propadák, ačkoliv dnes už je jasné,že se je nepodaří naplnit. Střízlivé a hlavněpodrobné hodnocení různých rovin MDGsje nezbytným předpokladem pro lepší roz-vojový rámec po roce 2015. Jak shrnulpředseda Výboru OECD pro rozvoj (DAC)Erik Solheim na konferenci OECD Globálnífórum pro rozvoj 20134: „Je třeba uznat po-krok, kterého jsme dosáhli. Lidstvo je ge-neraci od vymýcení chudoby. Není to všakdůvod k oslavě, ale k další práci.“

Důvody k uznání, nikolivoslavě

MDGs po celém světě zmobilizovaly veřej-nou a politickou pozornost, bezprece-dentní lidské a finanční zdroje ve prospěchboje proti chudobě. Lidé se díky nim do-stali do centra mezinárodní rozvojovéagendy a mezinárodní politiky vůbec.

Jistě nelze tvrdit, že MDGs jsou klíčovýmfaktorem toho, že za posledních dvacet letse na 620 milionů lidí vymanilo z chudoby.Bez imperativu rozvojových cílů by se alejistě nepodařilo tak rychle zachránit a zlep-šit tolik životů v těch nejzapadlejších kou-tech světa. Od roku 2000 byl dosaženznačný pokrok na mnoha frontách. Řadydílčích cílů se již podařilo dosáhnout, jinébudou splněny do roku 2015, a to jak naglobální úrovni, tak v jednotlivých zemích,včetně zemí nejchudších.

Podíl lidí žijících pod 1,25 USD na den semezi lety 2000–2010 snížil ze 47 % na 22%. Snížení počtu hladovějících na polovinu

3. S

TARÉ

CÍL

E (h

od

noce

ní M

DG

s)

24

4) OECD Global Forum on Development, Paříž, duben 2013.


je na dosah. Mimo školu už se pohybujepouze 57 milionů dětí ze 102 milionův roce 2000. Ačkoliv to nepředstavujedvoutřetinové, resp. tříčtvrtinové snížení,dětská úmrtnost za poslední dvě dekádypoklesla o 41 %, mateřská dokonce o 47 %.Takřka 10 milionů lidí dostává anti-retrovi-rální (ARV) péči a mezi rokem 2005 a 2011se o 25 % snížil podíl úmrtí v důsledkuHIV/AIDS. Programy proti tuberkulóze za-chránily kolem 20 milionů životů. Více než1,9 miliardy získalo přístup k záchodůma sanitárním zařízením. Úkol zlepšit glo-bální přístup k vodě již byl splněn.

Nová geografie chudoby

Nicméně výsledky MDGs jsou nedostatečnéa velmi nerovnoměrné. Takřka žádných cílůse nepodařilo dosáhnout u vyloučenýchskupin a ve venkovských oblastech. Statis-tiky často vykazují větší rozdílnosti uvnitřzemí než mezi nimi. Zároveň však novouvýzvu představují města, v nichž již dnesžije přes 3,5 miliardy lidí a další cca miliarda

přibude během příštích dvaceti let. Speci-fickým a naléhavým problémem jsou ob-lasti stižené konfliktem, přírodní katastrofouči dlouhodobou nestabilitou.

Navzdory ekonomickému růstu a poklesurelativní chudoby v subsaharské Africe zaposlední dekádu (dokonce i pět nejúspěš-nějších zemí v omezení absolutní chudobypochází z toho regionu – Benin, Zambie,Gambie, Etiopie a Mali)5 tam stále přibýválidí žijících v chudobě. Celý region je velmicitlivý na jakékoliv vnější šoky, kterémohou dosažený pokrok rychle smazatpodobně, jako se to děje v současnosti na-příklad v Sýrii či na Filipínách.

To platí i o dalších regionech. Velká část lidí,která se dostala ze skupiny označovanéjako absolutní chudoba, není automatickysoučástí střední třídy. Nacházejí se spíšev jakémsi stádiu „mezi“ a jejich pozice jestále velmi křehká. Současná geografiechudoby je plná podobných paradoxů.Dalším z nich je fakt, že tři čtvrtiny chudýchna světě dnes nežijí v nejchudších zemích,

nýbrž v zemích se středním příjmem. Tedyv zemích, jako Čína a Indie, které zároveňpatří mezi největší úspěchy MDGs. Do-konce tak masivní úspěchy, že bez nich byglobální statistiky vypadaly dost jinak.

Ačkoliv odborníci očekávají při současnýchtrendech, že do roku 2030 bude opět 90 %chudých pocházet z nejchudších zemí, vět-šina se kloní k názoru, že rozdělení světana chudé a bohaté, Jih a Sever, je stále vícezavádějící a je potřeba pracovat s novougeografií chudoby.

Co se nedaří

Co konkrétně se v rámci MDGs nepodařilo?Jeden z osmi lidí na světě stále zůstává po-stižen chronickou podvýživou. V mnoharozvojových zemích se stále upírá právo nazákladní vzdělání dívkám, ale také etnickýma sexuálním menšinám, hendikepovanýmlidem a dalším vyloučeným skupinám.Silně pokulhává kvalita vzdělávání. Upoza-děné či přímo utlačované skupiny, mezi něž

3. S

TARÉ

CÍL

E (h

od

noce

ní M

DG

s)

25

5) OECD Global Forum on Development, Paříž, duben 2013.


patří také děti, staří lidé, běženci či původníobyvatelé, navíc vyvstávají jako problém ta-křka v každém dílčím rozvojovém prob-lému.

Ženy a dívky navíc dále čelí násilí, dostá-vají horší práci a nemohou ovlivňovat ve-řejná rozhodnutí, která se týkají jejichživotů. Do závěrečných dokumentů OSNse stěží dostávají zmínky o potřebě pečo-vat o sexuální a reprodukční zdraví díveka žen, natož o jejich sexuálních a repro-dukčních právech. Přitom každoročně se krom jiného po celém světě objevuje2,5 milionu nových případů nakaženíHIV/AIDS. Přes dvě a půl miliardy lidí stálenemá přístup k základním hygienickým za-řízením a miliarda nepoužívá jakýkoliv zá-chod, což je zdrojem řady závažnýchnemocí.

Dále chřadne životní prostředí. Emise CO2

jsou dnes navzdory mezinárodním klima-tickým jednáním o 46 % vyšší než v roce1990 (cílem EU doposud bylo do roku 2020snížení o 20–30 % oproti roku 1990). Bio-diverzita ubývá doslova před očima: ra-pidně se ztrácí lesy, ubývá úrodná půda,

zanikají zdroje pitné vody a postupujípouště. Moře a oceány jsou stále kyselejší,špinavější a mnoho rybích populací je bez-nadějně přelovených.

Pak je tady ovšem ještě poslední z MDGs,jediný směřovaný na bohaté země. Ty svésliby – finanční pomoc, obchodní výhodya přenos znalostí - také zcela nesplnily. Ač-koliv o významu tohoto prohřešku se meziSeverem a Jihem vedou líté spory, je kaž-dopádně třeba ho přičíst k celkovému de-ficitu MDGs.

K tomu je však třeba ještě přidat kritiku,která MDGs provází od počátku. A sicevýčet témat, která v nich chybí úplně,a dnes to připouští i řada samotných roz-vojových zemí. Nešlo jen o větší příklonk sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje naúkor pilíře environmentálního. MDGs po-strádaly cíle v tak důležitých oblastech,jako jsou bezpečnost, dobré vládnutía vláda práva či lidská práva.

4. NOVÉ CÍLE(tvorba SDGs)

Výměna jedné sady globálních rozvojo-vých cílů za sadu jinou nebude jen technic-kým cvičením pár diplomatů, odborníkůa úředníků z OSN. Bude navýsost politic-kým oříškem. Na rozdíl od MDGs (vytvoře-ných až v roce 2001 jako příloha do zprávygenerálního tajemníka o plnění Miléniovédeklarace) se na SDGs tentokrát musí odpočátku dohodnout vlády světa.

SDGs rozhodně nepůjde odbýt prodlouže-ním platnosti stávajících MDGs, jejichzpřesněním, případně přihozením pár cílůnavíc. Rozsah a hloubku diskutovanýchzměn nelze zjednodušit ani na novou geo-politickou situaci, i když ta bude mít vý-razný dopad na finální podobu nových cílů.

Jejich přijetí se do roku 2015 ještě může za-drhnout v kdejaké zákrutě, ale v mnoha

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

26


ohledech už dnes můžeme hovořit o po-sunu paradigmatu. K mnoha změnámtotiž fakticky dochází bez ohledu na de-baty o rozvoji po roce 2015 – a tyto změnybudou pokračovat i bez ohledu na závě-rečné dokumenty OSN.

Svět se od roku 2000 stal zase o něco slo-žitějším místem k životu, které se stálerychleji, výrazněji a překvapivěji promě-ňuje6. Popsat a strukturovat všechny tytoposuny při dané komplexnosti a nejistotěje ovšem velmi nelehký úkol. Nejde jeno jejich počet a velmi odlišnou kvalitu. Jsouvzájemně provázané a jejich interpretacese pochopitelně různí podle toho, kdoo nich mluví. Také těžko odhadovat dalšívývoj různých koncepcí a návrhů, jejich dů-ležitost a přijatelnost pro celou debatui pro jednotlivé aktéry.

Pro účely této publikace hlavní očekávanézměny rozčleňujeme do čtyř kategorií:cíle, principy a metody, aktéři a financovánírozvoje. Skrývají se za nimi odpovědi na

otázky, CO by mělo být předmětem roz-voje (4.1), JAK se tam dostat (4.2), S KÝM jetřeba na tom spolupracovat (4.3) a jakýmzpůsobem se bude práce na nové rozvo-jové agendě FINANCOVAT (4.4).

4.1 Hledání rovnováhy

Otázka, k čemu nové pojetí rozvoje smě-řuje, má do určité míry filosofický rozměra vzhledem k rozmanitosti problémů rů-zných skupin a rozmanitosti podmínek rů-zných míst pochopitelně nemůže mít příliškonkrétní odpověď. Musí odrážet shodunapříč různými kulturními a náboženskýmitradicemi - z obecné odpovědi na tutootázku se budou odvíjet již mnohem kon-krétnější metody a nástroje nového přís-tupu k rozvoji.

Obecně platí, že primární ideou SDGs je odsamého počátku (konference Rio+20) úzképrovázání rozvojové spolupráce a udrži-telného rozvoje, který byl dlouho vnímán

a definován především v environmentál-ních dimenzích. Nové cíle už prostě nemajítyto dvě oblasti od sebe oddělovat, alepracovat s nimi integrovaně, jako s jedinouucelenou problematikou.

Pokusme se ovšem jít o krok dál a odpově-dět pomocí tří klíčových dimenzí života:času, prostoru a kvality. Zatímco MDGs sikladly za cíl v krátkém čase omezit příjmo-vou chudobu a zlepšit (zejména) sociálnístatistiky rozvojových zemí, ústřednímcílem SDGs nejspíš bude udržitelná více-dimenzionální kvalita života pro všechny.Přičemž však platí, že kýžená společná vizenesmí omezovat prostor pro to, aby sikaždá země, každé společenství mohlo de-finovat své vlastní - dílčí, podrobnější čidalší cíle.

Rozdíl spočívá ve všech třech osách této„geometrie rozvoje“. Začněme kvalitou ži-vota, protože ta v sobě zahrnuje jak ostatnídvě dimenze – sociální spravedlnosta dlouhodobou udržitelnost, tak důležitost

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

27

6) Mezinárodní centrum pro občanskou společnost (ICSC) v Berlíně například mluví o jakémsi permanentním rozlamování či narušování (disruption) naší práce v důsledku rychlosti, rozsahu a překvapivosti změn. Viz jejich publikace o tom, jak na tento plíživý společenský rozvrat organizace občanské společnosti mohou reagovat: http://www.icscentre.org/downloads/RidingTheWave_web_spreads.pdf


veřejných služeb a statků – stále důležitěj-šího tématu mezinárodní spolupráce.

4.1.1 Kvalita životaSoučasné chápání chudoby je definitivněvícedimenzionální. Není omezeno pouzena příjem (příjmovou chudobu) a objek-tivní charakteristiky, ale také na zranitel-nost, nemoci a bezmoc, vyloučení, kvalituprostředí a další neekonomické a subjek-tivní aspekty, které v posledních letech vy-stupují do popředí. S tím potom souvisíi nová orientace na (podobně vícedimen-zionální) kvalitu života či blahobytu (v an-gličtině se pro ni ustálil termín well-being).Paralelní debata (mimo rozvojový diskurs)o tom, kde je štěstí a jak jej uchopit, včetněsubjektivní spokojenosti či mentálníhozdraví, probíhá i ve vyspělých zemích.Nový globální rozvojový rámec je mimojiné příležitostí, jak obě tyto zásadní de-baty propojit (viz kapitola 6.2).

Koncept kvality života bude hrát klíčovouroli v očekávaném posunu důrazu ze soci-

álního rozvoje (MDGs) na environmen-tálně a ekonomicky udržitelný rozvoj. Zatím se však skrývá velké dilema růstu. Glo-bální finanční krize ukázala, že neustálýrůst současné ekonomiky není kromě eko-logických dopadů možný také kvůli dů-sledkům zadlužení a finanční nestability.Na druhé straně představa „nerůstu“ jetěžko přijatelná jak pro rozvojové země,s očekávaným demografickým přírůstkema nízkou životní úrovní, tak pro bohatézemě. Ani ony bez růstu neumějí zajistitsvým občanům práci, sociální služby čimezinárodní bezpečnost. Hledá se protonový růstový model, který zaručí dlouho-dobou prosperitu, odolnost a ekonomikyopravdu produktivní, tedy efektivně pro-dukující to, co je pro lidský život nejpod-statnější.

Stabilnější, férovější zelená ekonomikatedy nejspíš musí ve stále omezenějšíchpodmínkách nabídnout materiální růsttam, kde je nejvíc potřeba, výměnou zamateriální nerůst, kde se bez něj dá žít,resp. kde je možné jej snáze nahradit více

stacionárními cykly s růstem nemateriál-ním, případně nepeněžním. Každopádnějak boj s vícedimenzionální chudobou, taksnaha o definici udržitelné kvality životaukazuje na potřebu sledovat, měřit a vy-hodnocovat mnohem více indikátorůspolečenského pokroku, než je jen eko-nomický růst (proces Beyond GDP). Záro-veň se tím otvírá možnost redefinice cílůekonomického růstu (a parametrů politic-kých jednání)7 tak, aby zahrnovaly opravdudůležité dimenze, ale držely se v potřeb-ných mezích.

Mezi faktory, které ovlivňují kvalitu našichživotů, patří nejen soukromé, ale také ve-řejné statky. Na národní úrovni většinuz nich (přístup ke školství, zdravotnictví,ochrana před kriminalitou apod.) považu-jeme za důležitý aspekt naší životní úrovněa investujeme do nich část národní ekono-mické produkce. Neplatí to však o globálníúrovni. Zatímco globalizovanou produkcia obchod soukromých statků, zahraničníinvestice či volný pohyb považuje dnesvětšina lidí za přínos pro kvalitu života,

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

28

7) Při dostatečné disagregaci dat a různých „resortních“ politik se dá očekávat i potřeba jinak strukturovat a zastupovat rozmanité společenské zájmy. Např. globální spravedl-nost by pak mohla být mnohem více otázkou jednání mezi městem a venkovem, muži a ženami či materiálními a duchovními (sub)kulturami, než mezi Severem a Jihem


o investice do globálních veřejných statkůusiluje jen hrstka nejcivilizovanějších zemí.

V neposlední řadě pak prisma kvality ži-vota umožňuje vlít novou energii do roz-vojové agendy, protože nabízí pozitivní cíla přináší „slovník příležitostí“8. SDGs jsouPRO kvalitnější život na rozdíl od paradig-matu MDGs, které bylo neseno bojemPROTI chudobě. Jakkoliv to nevylučujeúčinnost metod rozvojové práce, založe-ných na hrozbě či konfrontaci (např. jakomotivace k používání záchodů), celkovýpozitivní cíl má mimo jiné větší šanci přit-áhnout k rozvojové práci širší škálu aktérůa nové či dodatečné finanční zdroje.

4.1.2 NerovnostiProstorová dimenze obnáší dva důležitérozdíly oproti MDGs. Diskuse o rozvoji poroce 2015 se nezaměřuje tolik na rozdílymezi státy (chudé vs. bohaté) a lokálnípráci, jako na rozdíly uvnitř států a na to,co státy překračuje.

Klasifikace zemí sama o sobě procházíproměnou. Ačkoliv v táboře rozvojovýchzemí stále přetrvává politický zájem, aby seudržela polarita bohatý, vyspělý Severa chudý, rozvojový Jih, fakticky se mnohoz těchto starých dichotomií stírá. Nová sku-pina vynořujících se mocností se v ukaza-telích jako ekonomický růst, spotřebastřední třídy, produkce emisí CO2 blíží vícerozvinutým než rozvojovým zemím. Nic-méně jsou to právě tyto země se střednímpříjmem (MICs), které se výhod spojenýchse statutem „rozvojové země“ (rozvojovápomoc, obchodní výhody apod.), nechtějívzdát. Přesto se od tohoto označení po-stupně upouští a stále častěji se používajíkategorie užší, jako LDCs (nejméně rozvi-nuté země) a LICs (nízkopříjmové země), čitematicky přesnější pojmy, jako SIDS (maléostrovní rozvojové státy) či LLDCs (vnitro-zemské rozvojové státy). Vztah mezi LICsa MICs se tak přiostřuje a pro mezinárodníspolečenství se stává velkou výzvou nejento, jak dostat peníze k nejchudším, ale rov-něž jak dále podpořit ty, kteří již absolutní

chudobou ohrožení nejsou, ale stále čelívelkému množství rozvojových problémů.

Navíc toto dělení přestává být důležité proopravdu globální problémy, jejichž do-pady významně přispívají k prohlubovánímnoha tváří chudoby a jejichž řešení seneobejdou bez součinnosti všech velkýchhráčů. Globální rozvojová agenda tak dnesuž nemůže být jen o chudých zemícha upozaděných komunitách, o naději, žerozmanitá lokální práce se poskládá dozměny globálních systémů. Globální rozvojje postupně chápan mnohem šířeji než jenrozvojová pomoc, ale i než stávající (zahra-niční) rozvojová spolupráce (ZRS). Jakokoncept, který musí zahrnovat nástrojtvorby a péče o globální veřejné statky,jako je stabilita globálních ekosystémů,mezinárodní bezpečnost či finanční stabi-lita.

Na druhou stranu mnohem účinnějšípomoc právě těm nejvíce vyloučeným, zra-nitelným a nejvíce zkoušeným lidem – pod

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

29

8) Tzv. „narrative of opportunity“: na tom, že nové globální cíle je třeba formulovat pozitivně se shodují jak zástupci občanské společnosti a byznysu, tak vlády. Volání po pozitiv-ním přeformulování cíle se ale ozývá i z řad těch, kdo vedou kampaně PROTI klimatickým změnám.


heslem „nenechat nikoho pozadu“ (leaveno one behind) – se stává ještě větším im-perativem než doposud. Ty nejchudšíkouty planety – subsaharská Afrika, slumy,křehké státy a konfliktní zóny – vykazujínejhorší výsledky v dosahování MDGs.Chudoba však přestala být doménou chu-dých zemí. Tři čtvrtiny lidí žijících pod hra-nicí chudoby se v současnosti nacházejív zemích se středním příjmem. S nárůstemchudoby se po globální ekonomické krizipotýkají i vyspělé země. Rozvojové diskusese začaly stáčet nejen k tomu, jak bohatstvívytvořit, ale mnohem více k tomu, jak horozdělit. Nerovnosti jsou velkým tématemagendy po roce 2015 (ale také třeba Svě-tového ekonomického fóra v Davosu9)a tématem především vnitrostátním.

4.1.3 Planeta a zdrojePoslední dimenzí je časový horizont roz-voje. Důstojná minimální kvalita života provšechny obyvatele planety by byla Pyrrho-vým vítězstvím, pokud by se týkala jen

jedné či dvou generací. Navzdory význam-ným úspěchům v boji s chudobou – stami-liony lidí, které se vymanily z absolutníchudoby, pokles dětské a mateřské úmrt-nosti, lepší dostupnost vzdělání atd. – seod roku 2000 dlouhodobá neudržitelnostglobálního rozvoje prohloubila. A je zjev-nější.

Lidstvo překročilo tři z devíti planetárníchhranic, určených švédskými vědci10 (změnaklimatu, biodiverzita a dusíkový cyklus).K dalším dvěma se blíží (kyselost oceánůa fosforový cyklus). Emise CO2 navzdory in-tenzivním mezinárodním jednáním o jejichsnížení od roku 1990 stále rostou. Kácenítropických deštných pralesů stále pokra-čuje, ačkoliv Brazílie, Indonésie a Malajsieuž dekádu patří mezi rychle rostoucí eko-nomiky s křeslem v mocné skupině G-20.

Nejpatrnější je však úbytek přírodníchzdrojů, který se z ekologického tématu po-stupně mění na téma ekonomické a pohří-chu bezpečnostní. Už sice nemluvíme

o demografické explozi, ale ani vidina de-seti miliard lidí obývajících v roce 2050 pla-netu, která již dnes lidstvu nestačí,nepřináší výraznou úlevu. Ačkoliv jejichfaktický nedostatek není vždy jedinou, čidokonce hlavní příčinou (spekulace, bio-paliva, masivní investice do záborů zeměatd.), ceny základních surovin, půdy a vodypostupně rostou. Omezená dostupnostz nich proto rychle dělá i téma sociální.

4.1.4 Staronové cíleOčekávané propojení mezinárodních roz-vojových (post-MDGs) a environmentál-ních (Rio+20) jednání pod společnouhlavičkou globálního udržitelného rozvojetedy nejspíš nepřinese zásadně „nové“ cíle.Nabídne především jinak nahlížené cíleglobální rozvojové politiky. Nebudou sevztahovat pouze k výsledkům v rozvojo-vých zemích, ale také k reformám zemí vy-spělých a ke stavu globálního prostředí.Čím dál větší důraz se klade na strukturálníreformy v samotných bohatých zemích,

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

30

9) Viz např. http://ehl.blog.ihned.cz/c1-61593120-2014-jako-1914-davos-a-svetova-ekonomika-ve-stinu-vyroci-zacatku-prvni-svetove-valky10) See Johan Rockstrom, Stockholm Resilience Center, http://www.stockholmresilience.org/21/research/research-programmes/planetary-boundaries/planetary-

boundaries/about-the-research/the-nine-planetary-boundaries.html


kterým ale ve střednědobém horizontunemohou uniknout ani další země G-20.

Oproti MDGs tedy nový rozvojový rámeczřejmě přinese větší důraz na ekonomickýrůst (v důsledku větší role vynořujících sezemí Jihu, demografie a globální ekono-mické krize), který ale nemusí být úplněpřiznaný. Půjde především o jeho kvalitu.O to, zda větší důraz na environmentálníudržitelnost a sociální začleňování do ta-kového růstu se stanou vážně míněnýmipolitickými principy, anebo jen budoumaskovat „obvyklý byznys“ bez většíchohledů na dopady na různé skupinya dlouhodobou udržitelnost.

O přechodu k zelené ekonomice budememoci vážně hovořit, především pokud sku-tečně dojde na změnu výrobních a spo-třebních vzorců, šetření a efektivnějšívyužívání zdrojů a omezování negativníchdopadů na životní prostředí (a nejzranitel-nější skupiny obyvatel). Pokud dojde nasystematickou podporu místních ekono-

mik – drobných farmářů, malých a střed-ních podniků a zapojení žen. Pokudvznikne tlak na změnu role, jakou hrajívelké korporace. Strukturální transformaceuvnitř soukromého sektoru nejen formouspolečenské odpovědnosti (CSR), alei změnou vlastních podnikatelských mo-delů (CSV11) je již na agendě firem samot-ných (např. Světová podnikatelská radapro udržitelný rozvoj - WBCSD12). Velkouotázkou však zůstává, nakolik tato transfor-mace má probíhat pomocí politické regu-lace a nakolik dobrovolnými změnamifirem samotných.

4.2 Provázané proměny systémů

Zkrácená odpověď na otázku, jak se k ta-kovému globálnímu rozvoji dostat, zní:změnou prostředí skrze důraz na procesypropojování na různých úrovních, avšak přizachování svobody pro vlastní rozhodo-vání („policy space“). Žádný univerzální

návod na vyřešení dílčích problémů ne-existuje a nemůže ho přinést ani nový roz-vojový rámec. Proto je nutné co nejvícezapojit do rozvojové práce ty, jichž se týká.Zatímco rámec MDGs kladl důraz namnožství partikulárních intervencí v pri-oritních sektorech s důrazem na měřitelnévýstupy, SDGs by mohly představovat in-tegrované úsilí o strukturální transformacipodmínek s důrazem na procesy dobréhoměření, inkluze a koordinace.

4.2.1 Systémové změnyHodnocení MDGs ukazuje, že úzce zamě-řené, oddělené rozvojové intervence nej-sou efektivní ani udržitelné. Jejich pozitivnídopady těžko přežijí v prostředí, které jimnepřeje. V prostředí, kde pobídky dlouho-době motivují k akci jiným směrem. Ve-řejné politiky i velké rozvojové programyby proto měly směřovat ke změně pravi-del, institucí a prostředí – k transformaciskutečných hybatelů rozvoje, jako jsouotevřené formy vládnutí, inkluzivní zelená

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

31

11) V podnikatelském světě se začíná čím dál více skloňovat koncept „tvorby sdílených hodnot“, creating shared value. CSV by měl postupně nahradit pouhé CSR (společenskou od-povědnost firem), která je vnímána spíše jako chytrá snaha o zlepšení firemní pověsti než skutečné řešení společenských problémů.

12) Viz http://www.inclusive-business.org/reports/


ekonomika, zapojení žen či udržitelnáenergetika.

Výklady slova systémový se však mohourůznit. Zatímco pro odborníky a úředníkyznamená především komplexní reformydaných politik (např. nový daňový systém,přechod na obnovitelné zdroje energie čizřízení Ministerstva pro genderové otázky),pro mnohé zástupce občanské společnostije stále spíše synonymem pro zjednodušu-jící představu, že hlavním řešením jsou re-voluční změny státních uspořádání odkapitalismu směrem k více participativnímalternativám (solidární ekonomiky).

Kromě toho, že nenabízí vlastní ucelenoua proveditelnou vizi, taková ideologickáprohlášení nemohou sloužit ani jako vo-dítko pro řešení komplexnějších, místníchči sektorových problémů, které probíhajímimo dělení pravice-levice. Navíc zoufaleignorují potřebu efektivního globálního ří-zení, tedy systému, který je schopný (pro-tože musí) pracovat s pluralitou kulturních

a politických modelů. Na druhé straně vra-cejí často technické debaty o rozvoji k po-třebě pozorně vnímat, jakou roliv rozvojových problémech hrají mocenskévztahy.

Tyto pohříchu politické výzvy ale vysvět-lují, proč oficiální rozvojová pomoc (ODA)může zůstat klíčovým nástrojem rozvojovéspolupráce, jen pokud se změní její role.V konkurenci dalších finančních toků smě-rem do chudých zemí a dalších možností,jak využít veřejné zdroje dárců, si udrží svénezastupitelné postavení, předevšímpokud bude mít výsledky při změně pro-středí: zaměří se právě na propojovánía koordinaci ostatních aktérů ve snazeo komplexní podporu hybatelů a boj s pře-kážkami rozvoje.

I pokud se rozvojové agentury nevydajítímto směrem, bude mít ODA stále důleži-tou roli při pomoci nejvíce upozaděnýmskupinám. Tato role – jakési světové soci-ální záchranné sítě či komplexnější hu-

manitární pomoci – by však nepokrylajádro globálních výzev a jejich řešení by sipatrně vyžádalo vznik jiných nástrojů.

4.2.2 Integrované pojetíNutnost překonat „myšlenková sila“ či „při-hrádky“ patří mezi nejnaléhavější poselstvícelé diskuse o rozvoji po roce 2015. Drtivávětšina institucí a rozhodovacích procesů(státních či soukromých) je založená na úzkéspecializaci. K syntéze různých pohledůa zájmů dochází málo či pozdě, často ažv nejvyšších patrech rozhodování. Některéchudé země proto začínají experimentovats jiným typem státní správy, jako je např. se-skupování různých ministerstev pro rozsáhléprojekty systémových změn (Trinidad a To-bago13). Podobný koncept představuje takékomplexní správa přírodních zdrojů. Není jižmožné separátně řešit na daném zemí přís-tup k vodě či zdroje energie bez ohledu nadopady, které to může mít na potravinovoubezpečnost a opačně (viz koncept WELnexus z kapitoly 1. Úvod apod.)

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

32

13) Viz projev Bhoendradatta Tewarie, ministra plánování a udržitelného rozvoje Trinidadu a Tobago, na doprovodné akci 68. Valného shromáždění OSN, “Effectiveness and accountability in the post-2015 development agenda – lessons from the MDG experience” 25. září 2013, New York. Shrnutí k dispozici na: http://www.un.org/en/ecosoc/newfunct/pdf13/dcf_germany_side_event_summary.pdf


Integrované pojetí ovšem neobnáší pouzeinterdisciplinaritu, mnohem užší mezire-sortní spolupráci. Integrovat je třebai různé úrovně a aktéry. Propojování rozho-dování či řízení mezi globální a lokálníúrovní zůstává stále více vzletným heslemnež skutečností, i když vzájemná prováza-nost místních životů chudých lidí s glo-bálními problémy je čím dál zjevnější.Dopady finanční krize, daňových úniků čiklimatických změn prohlubují různé formychudoby, ale řešení mají jen v multilaterál-ních dohodách. A opačně - vládní konsen-sus např. na odklonu od fosilní ekonomikynelze dost dobře očekávat, pokud masivnívyužívání obnovitelných zdrojů nezako-ření na místní úrovni (viz např. vývoj ně-meckého energetického trhu).

Konečně třetím důležitým rozměrem SDGsse zdá být propojování různých aktérůrozvoje. Pokud jsou cílem systémovézměny prostředí od místní až po globálníúroveň, pak je zřejmé, že to ani státní úřed-níci, ani firmy, ani občanská společnost ne-zvládnou samy. Vládní politiky či

mezivládní dohody mohou udat směra nastavit rámec pro potřebné změny, alepouze se souhlasem a spoluprací soukro-mého a občanského sektoru. Do dnešníhodne vlády přijaly řadu slibných opatření napodporu udržitelného rozvoje14, u nichžvšak není vůle a často ani schopnost jeuvést plně do života. Řízení podobnýchsystémových reforem si nevystačí s jedno-duchými hierarchickými postupy, nýbržvyžaduje promyšlené provazování různýchvertikálních a horizontálních procesů.

4.2.3 Procesy a partnerstvíZapojení různých aktérů na potřebnýchúrovních je nevyhnutelné, ale pro každéhoz nich to práci na udržitelném rozvojiznačně komplikuje. Každý sektor má svécíle, své metody, svůj jazyk a svou kulturu.Efektivní partnerství se nenarodí přes noc.Tam, kde ke spolupráci státní správy, firema neziskového sektoru došlo či dochází,stojí tato partnerství na budování důvěry,komunikaci, vyjednávání a dalších proce-sech. Procesy samotné – jak je dobře na-

stavit, vést či vyhodnotit, koho a jak donich zapojit – proto získávají v novém roz-vojovém rámci větší důležitost. Pokud plníaspoň nějaké ze svých různých funkcí – odřešení společných problémů až po vý-měnu informací či zapojení relevantníchaktérů – mají hodnotu samy o sobě, bezohledu na jejich konkrétní výstupy. Pak lzeo procesech či formátech spolupráce uva-žovat jako výstupech či cílech svéhodruhu.

Za podrobnější zmínku stojí minimálnědva aspekty procesů spolupráce – měřenía dialog. Jak již bylo výše řečeno, nové glo-bální cíle bude třeba naplnit spoluprací namnoha různých dílčích cílech. Společnýjmenovatel musí stát jednak na objektiv-ním zachycení problémů a jejich vývoje,jednak na debatě o jejich řešení se všemizainteresovanými stranami. Nejde přitomjen o naplňování cílů Pařížské deklaracea následných doporučení k efektivnostirozvoje, jako jsou participace či vlastnictvírozvoje.

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

3314) Viz např. Strategie udržitelného rozvoje ČR z roku 2004 - http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje/$FILE/KM-SUR_CR-20100114.pdf


V debatách o rozvoji po roce 2015 se opa-kovaně objevuje volání po lepších datech.Současné statistiky často přichází pozdě,nejsou úplné, spolehlivé ani dostatečněpodrobné na to, aby se na jejich základědaly dobře naplánovat účinné rozvojovéintervence. Vázne především schopnostpodat obraz o různých aspektech (vícedi-menzionální indikátory) a rozložení datpodle vybraných parametrů, jako je třebagender, věk, národnostní či náboženskápříslušnost. Rozvoj kapacit pro sběr, zpra-cování a analýzu klíčových indikátorů udr-žitelného rozvoje se proto může stát sámjedním z nových globálních cílů.

Kvalitní, důvěryhodná data jsou zároveňpředpokladem pro dobré zmapování díl-čích problémů u tematických, globálníchči místních partnerství. O ně se pak opírajíspolečné diskuse a rozhodovací procesyv každém rozvojovém terénu. Legitimní,účinné a udržitelné se ale stávají přede-vším v okamžiku, kdy jsou do debatyo společném problému vtaženy všechnyskupiny, jichž se problém dotýká a které se

mohou podílet na řešení. Kultivace pro-storu pro dialog různých stran a rozvojpartnerství jsou proto čím dál více považo-vány za klíčový předpoklad skutečně sys-témové transformace k udržitelnémurozvoji.

4.3 Tekuté globální hřiště

Třetí klíčová otázka nového rámce pro udr-žitelný rozvoj se točí kolem toho, s kýmspolupracovat. V předchozí kapitole jsmezmínili centrální roli partnerství pro systé-mové transformace. Procesy jejich tvorbya kultivace se stávají v rychle se měnícím,tekutém světě komplexní vzájemné závi-slosti nejúčinnějším nástrojem také pro ře-šení méně systémových problémů. I pokudje nechceme vnímat jako cíl sám o sobě,jsou zásadní jak pro realizaci nové rozvo-jové agendy, tak pro její financování (viznásledná kapitola 3.5).

Podle generálního tajemníka OSN15 majíbýt partnerství „zaměřená na lidi“ (people-

centred) a propojovat „rozličné aktéry“(multi-stakeholder). Taková nová partner-ství přinášejí dodatečné zdroje, zvyšujíefektivnost a soudržnost politik i inter-vencí. Od roku 2000 se zvýšilo jak množ-ství, tak rozmanitost různých aktérůglobálního rozvoje. Změnily se jejich vzá-jemné role a vliv, tedy i váha a zodpověd-nost. Kromě tradičních aktérů vstoupily nascénu i nové skupiny. Pojďme se protoblíže podívat na to, co to konkrétněmohou partnerství dnes obnášet.

4.3.1 Tradiční diplomacieDlouhá desetiletí byla rozvojová agendavnímána jako mezivládní záležitost. Od bo-hatých vlád směřovala pomoc k chudýmvládám, buď přímo (bilaterální pomoc),nebo prostřednictvím mezivládních orga-nizací (multilaterální pomoc). Požadavkyna efektivnost a rozvazování pomoci sicepřitáhly do hry nevládní organizacea firmy, ale ty byly dlouho pouze v roli rea-lizátorů koncepcí, které vymysleli vládníúředníci. Toto schéma pořád platí. Byť pře-

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

34

15) A life of dignity for all: accelerating progress towards the Millenium Development Goals and advancing the United Nations development agenda beyond 2015, Report of theSecretary General, 26. červenec 2013, str. 9, para 56. K dispozici na: http://www.un.org/millenniumgoals/pdf/A%20Life%20of%20Dignity%20for%20All.pdf


stává být zcela dominantní a podíl ODA nafinancování rozvoje se stále zmenšuje,mezivládní dohody zůstávají určující projednání dalších aktérů.

Jednoznačná shoda panuje v tom, že nej-větší zodpovědnost nesou vlády chudýchzemí. Ty znají nejlépe (resp. měly by nej-lépe znát) potřeby svých obyvatel, musejíje zformulovat a hledat zdroje a cesty k je-jich naplnění, včetně pomoci zvenku.Samy chtějí mít kontrolu (policy space)nad vlastním rozvojem a tím, jak k němukdo přispívá. Odvrácenou stranu předsta-vuje kvalita vládnutí, která často není napotřebné úrovni a blokuje rozvojové úsilíostatních aktérů. Vlády bohatých zemí,podniky i většina českých NNO se shodují,že právě toto patří mezi klíčová témata roz-voje po roce 2015. Ve více otevřenéma zodpovědném vládnutí se rovněž skrýváklíč k mobilizaci domácích zdrojů (viz sdě-lení Evropské komise – Důstojný život provšechny16). Nicméně rozvojové země se vesvé většině volání po vládě práva, dodržo-vání lidských práv a demokratických refor-mách brání.

Jen o málo menší pozornost se upíná k vlá-dám vyspělých zemí. Byť už zdaleka nej-sou považovány pouze za donory, vládychudých zemí od nich očekávají předevšímpříspěvky, které v tom či onom smyslu majífinanční rozměr. V první řadě jde o ODA,její objem, strukturu a podmínky, odpouš-tění dluhů, ale nově také závazky poskyto-vat finance jak na přizpůsobení klimatickýmzměnám, tak předcházení klimatickýmzměnám (zjednodušeně klimatické fi-nance). V závěsu následuje volání po pře-nosu znalostí (bezplatný či zvýhodněnýpřístup k moderním technologiím a pro-duktům, jako jsou např. léky) a změnáchobchodní politiky (především přístup nazemědělské trhy), z níž by chudé země po-tencionálně mohly vytěžit mnohem vícepeněz a svou vlastní aktivitou.

To byla i hlavní náplň MDG č. 8 – globál-ního partnerství. Bylo by však chybou re-dukovat požadavky rozvojových zemí jenna finance. Velmi silně se ozývá i volání pobudování kapacit, které má jak technický,tak vzdělávací rozměr. Mnozí z chudýchzemí by spíše rádi naučili, jak s technolo-

giemi a informacemi zacházet, aby semohli postavit na vlastní nohy a žádnédary už od bohatých nepotřebovali.V rámci debat o rozvoji po roce 2015 paksílí požadavky na domácí transformacik udržitelné výrobě a spotřebě, reformědalších globálních škodlivých politik, jakojsou emise CO2, dovozy biopaliv a dalšíchplodin vedoucích k záborům půdy či pře-hlížení daňových úniků z chudých zemí.A toto jsou opět témata vnímaná – téměřvýhradně - jako témata bohatého Severu

Třetí silou v rozvojové politice je systémmezinárodních organizací, včetně systémuOSN, brettonwoodských institucí a WTO.Tento multilaterální systém tradičně zápasís účinností, efektivností a koherencí, prů-hledností a legitimitou, ale pro globálníakci je nepostradatelný. Současné debatynaznačují potřebu multilaterální systémještě úžeji provázat a přesunout pozornostod rozvoje sociálních sektorů (MDGs)k širší škále globálních jednání, včetněprolomení roky zamrzlých vyjednávánív rámci UNFCCC a Rozvojového kolaz Dauhá (WTO) a posunu v debatách o pra-

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

3516) Sdělení a další informace k agendě Europaid jsou k dispozici na: http://ec.europa.eu/europeaid/what/millenium-development-goals/post-2015_en.htm


covní migraci, mezinárodní finanční archi-tektuře či globální dohodě o přírodníchzdrojích, k níž např. vybízí i Martin Wolf,přední komentátor Financial Times. Takovýto„velký politický obchod“ (grand bargain)v roce 2015 sice není příliš pravděpodobný,ale dobře ilustruje jak provázanost různých„resortních“ diplomatických jednání, takglobální charakter klíčových rozvojovýchproblémů.

4.3.2 Nové osy spolupráceVlády ovšem ztratily mnohé trumfy. Objemobchodních a investičních toků, remitencíje již delší dobu výrazně vyšší než ODA.Dnes ale míří na Jih také soukromá rozvo-jová pomoc (hlavně filantropické nadace,ale i přímé projekty firem), zatímco veřejnérozpočty bohatých zemí po krizi spíšestagnují. Také posílila role, početnost a le-gitimita organizací občanské společnosti.Desetitisíce nevládních organizací a soci-álních hnutí pracují v terénu, mobilizujívlastní zdroje, mají informace z první rukya reprezentují vyloučené skupiny světalépe než kdo jiný. Novými partnerstvími navšech úrovních se proto míní především

spolupráce soukromého sektoru, nezis-kových organizací a vlád.

Zapojení soukromého sektoru však při-náší další příležitosti a vyvolává značnékontroverze, zejména mezi NNO. Panujíobavy, aby soukromý sektor nezískávalstále větší kus z koláče ODA a hlavně ne-odkláněl rozvojové rozpočty od pomocivyloučeným skupinám k podpoře podni-kání středně-příjmových skupin či zemí(zajímavější ekonomicky i geopoliticky).K tomu by mohl přispět nástup různýchsmíšených mechanismů (blending), ve-řejně-soukromých partnerství (PPP) či pří-padná redefinice ODA. Na druhou stranupodpora mikrofinancování, sociálníhopodnikání, drobných farmářů či malýcha středních podniků (SMEs) v rozvojovýchzemích od partnerů z oboru je velmi žá-doucí, stejně jako zapojení velkých nadná-rodních firem do globálních či národníchtematických partnerství pro systémovějšítransformaci k zelené ekonomice a udrži-telnému rozvoji.

Tím však výčet nových aktérů zdaleka ne-končí. Někde mezi byznysem a oficiální

rozvojovou pomocí vlád Severu se totižpohybují rozvojové programy novýchmocností Jihu. Mohou mít formu vládníchprogramů, kontraktů typu přehrady a sil-nice za ropu, či suverénních fondů Tzv.spolupráce Jih-Jih je na vzestupu a těší serostoucí popularitě mezi chudými zeměmi,které v ní vidí zajímavou alternativu k zá-padní dominanci – zejména asijský modelsilného, aktivistického státu s rychlým hospo-dářským růstem, návrat k velkým infrastruk-turním projektům, obchodní partnerství, alebez zasahování do vnitřní politiky a tlakuk demokratizaci, vládě zákona a dodržo-vání lidských práv.

4.4 Financování rozvoje

Hlavní spor v současných mezinárodníchjednáních se však nevede ani tak o cílea principy, témata či aktéry dalšího rozvo-jového rámce. I když je pravdou, že docházík vyhrocení názorů na roli soukroméhosektoru v rozvoji. Velkým rizikem novéhorozvojového rámce je také to, že se každázemě či zájmová skupina bude snažit pro-sadit mezi priority právě „svoje“ témata, až

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

36


nebude možné hovořit o prioritách. Nic-méně i současné snahy předsunout v roce2015 summit o financování rozvoje sum-mitu, kde by měly být nové rozvojové cílepřijaty, ukazuje, že jde především o to, kdoSDGs zaplatí. Odlišné finanční zájmy rů-zných skupin zemí se pak pochopitelnězpětně promítají i do formulace cílů, pri-ncipů a nástrojů. A tento spor běží po stálestejných, tradičních kolejích: bohatý Severvs. chudý Jih.

4.4.1 Peníze až v první řaděVyspělé země vnášejí více ambicióznía globální cíle pro spolupráci na globálnímudržitelném rozvoji. Avšak cíle, které záro-veň posilují jejich postavení. Závazný glo-bální příklon k zelené ekonomice by mimojiné znamenal, že vlády všech zemí by mu-sely mnohem více veřejných (a potažmoi soukromých) peněz investovat do ná-kupu zelených řešení (technologií, služeb,produktů). Tomuto trhu dnes dominujíhlavně firmy z vyspělých zemí (např. Ně-mecko či Velká Británie), které by díkytomu zvýšily své zisky a vliv.

Rozvojové země by zas pochopitelně rádyuplatnily svoje komparativní výhody. Navícmají obavu, že by to vedlo k dalším nerov-nostem – k jejich větší závislosti na Severu– a zafixovalo nízkou přidanou hodnotu je-jich ekonomik. Také mají strach, že by semalá „zelenost“ jejich produkce mohla státdůvodem pro obchodní diskriminaci, ote-vřený či skrytý protekcionismus. Nebo na-opak nákladné investice do ekologičtějšíprodukce podmínkou pro zahraničnípomoc. V chudších zemích sice řada eko-logických opatření může vyjít mnohemlevněji, ale zase je mnohem pracnější pro-sadit jejich efektivní realizaci. Tyto země setedy jakýmkoliv novým závazkům brání,obzvlášť pokud nebudou dostatečně kom-penzovány bohatšími zeměmi.

Globální finanční a ekonomická krizenavíc významně postihla rozpočty vyspě-lých zemí. Ochota občanů stižených neza-městnaností, nerovnostmi a poklesemživotní úrovně financovat rozvojovou spo-lupráci či transformaci v rozvojových ze-mích je převážně nízká, navzdorypotenciálním ziskům v delším časovémhorizontu. K tomu se připojují tradiční ná-

mitky o neefektivnosti a korupci, konku-renci vynořujících se mocností Jihu či na-opak neokolonialismu. S výjimkou VelkéBritánie v žádné zemi po krizi nedošlo k na-výšení ODA.

4.4.2 Oficiální rozvojová pomocKvůli vzestupu nových aktérů a novýchforem financování rozvoje bude v novémrozvojovém rámci po roce 2015 podíl tra-diční pomoci ještě menší, ale o to více stra-tegickou roli by měla hrát.

Na jedné straně se bez ní ještě nějakoudobu neobejdou jak vyloučené skupinyv tradičních přijímajících zemích, tak celéskupiny znevýhodněných zemí, jako jsouLDCs, LLDCs, SIDs a státy postižené rů-znými konflikty a pohromami. Na stranědruhé, zejména v podobě multilaterálnípomoci je stále nezastupitelným zdrojempro budování globálních statků a řešeníglobálních problémů. Mezinárodní organi-zace doposud nemají žádný autonomnízdroj příjmů, ačkoliv řada návrhů na jejichinovativní financování (např. Tobinovadaň) už zazněla.

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

37


Bohaté země i filantropové zároveň tlačí nato, aby rostoucí množství zdrojů směřova-ných do rozvoje přinášelo jasné, udržitelnévýsledky („value for money“) a aby se zvy-šovaly synergie mezi různými zdroji. Začí-nají tedy vyhledávat více komplexníprojekty velkých konsorcií, které mají většíšanci dosáhnout trvalejších systémovýchzměn prostředí v rozvojových zemích.Novým trendem je pak spojování veřejnýcha soukromých zdrojů. Dochází k němu uži na úrovni multilaterálních agencií, včetněOSN, tlačených bohatšími zeměmi k tomu,aby zdroje jejich daňových poplatníků ak-tivně doplňovaly partnerstvími s firmami.

Z toho však také vyplývá méně zdrojů namenší, izolované projekty NNO ze Severu(a pro menší NNO vůbec), více konkurencea posun jejich role ke specializovanějšípráci s vyšší přidanou hodnotou s vůdčírolí organizací z Jihu.

4.4.3 Eroze, redefinice či alternativní nástroje?Mnohým vládám Severu však nestačípouze dobře odvedená, transparentní

a efektivní práce v terénu. Zvyšuje se tlakna účinnou konkurenci nastupujícímmocnostem Jihu v tradičních partnerskýchzemích. Sílí politická poptávka po tom, abyi evropské vlády využívaly rozvojovou spo-lupráci k zajištění přístupu ke zdrojůma velkým veřejným zakázkám či k otevřenínových trhů. Tyto trendy mohou vý-znamně proměnit cíle a nástroje rozvojovéspolupráce – v rozporu s potřebami a vizírozvojových NNO na Severu.

V tomto kontextu v prosinci 2012 zaúkolo-valy vlády bohatých zemí OECD, aby zahá-jila diskusi o možné redefinici oficiálnírozvojové pomoci (ODA). Je to reakce dár-covské komunity na různé procesy, přede-vším rostoucí objem a rozmanitostfinančních prostředků mířících do rozvojo-vých zemí. V řadě dárcovských zemí všaktato debata také může být zástěrkou prosnahy započítat do ODA finanční toky za-měřené primárně na podporu obchodua investic. Bez rizika, že se na ně snesemezinárodní kritika, by pak mohly zmenšitpodíl pomoci pro nejvíce marginalizovanéskupiny či podíl pomoci realizovaný pro-střednictvím NNO.

Rozvojová pomoc je pouze jedním z ná-strojů rozvojové spolupráce. Rozvojovápolitika disponuje nejen řadou dalších fi-nančních nástrojů (přímá rozpočtová pod-pora, rozvojové vzdělání a osvěta, Aid fortrade, oddlužení, úvěry atd.), ale hlavnědalšími možnostmi rozvojové spolupráce.Tam právě směřuje jedno z klíčových heselagendy pro rozvoj po roce 2015: Za rámecpomoci (Beyond Aid). Koherence politikpro rozvoj, či dokonce koherence politikpro globální udržitelný rozvoj by měla býtjedním z hlavních mostů, který propojí roz-vojovou spolupráci s domácí transformací.K té však bude třeba teprve navrhnoutvhodné nástroje, najít či vytvořit mecha-nismy financování. Ve zbytku kapitoly sezaměřujeme na další a inovativní zdrojepro financování tradičního rozvojové spo-lupráce.

4.4.4 Další zdrojeV první řadě kladou EU a další donorskézemě větší důraz na odpovědnost zemí zasvůj vlastní rozvoj, schopnost generovatvlastní zdroje a zajistit základní podmínkypro důstojný život svých obyvatel. V této

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

38


souvislosti také donoři zdůrazňují potřebuzapojení občanské společnosti z Jihu dorozvojové spolupráce v partnerských ze-mích. Vnímají různá sociální hnutí, místníorganizace, samosprávy a další subjektyobčanské společnosti jako klíčové agentyzměny zevnitř a takových (demokratizač-ních, participativních) změn prostředía vládnutí, které samy nemohou příliš ote-vřeně prosazovat (např. lidská práva).

V rozvojových zemích existuje značný po-tenciál k mobilizaci místních zdrojů, kterémohou být mnohem efektivněji využíványk místnímu rozvoji. Některé rozvojovézemě dokonce disponují velkými výnosyz vývozu přírodních zdrojů (Angola, Nigé-rie). Již nyní vlády rozvojových zemí finan-cují velké infrastrukturní i jiné projekty, nakterých pracuje mnoho firem ze Severu.Nevládní organizace by se měly více zamě-řit na možnosti financování rozvojovýchaktivit přímo místními vládami či firmami.Zároveň to však s sebou nese potřebu bojes korupcí a klientelismem, budování efek-tivních daňových systémů a koordinovanýpostup mezinárodního společenství protiúnikům kapitálů z rozvojových zemí.

V pořadí hned další zdroj financí předsta-vují soukromé zdroje. Mezi tyto zdroje sepočítají přímé zahraniční investice (FDI),portfoliové investice (nákup cenných pa-pírů a podílu ve firmách), soukromépůjčky. Pro NNO jsou relevantní hlavně fi-lantropové (Bill Gates) a přímé příspěvkyfirem (hlavně nadnárodních korporací).Zdroje nepřichází pouze od soukromýchfirem, ale také od individuálních dárců. Zá-padní NNO využívají tyto peníze jak napráci na Jihu, tak pro osvětovou práci čiovlivňování politiky. Pro zvýšení podporyjak ze strany donorů, tak ze strany společ-nosti je důležité se naučit lépe komuniko-vat navenek, co NNO dělají, a poukazovatna souvislosti mezi rozvojovou, globálnía domácí agendou.

Specifický zdroj představují veřejné pro-středky z jiných rozvojových zemí, včetněpůjček, garancí či nabídky zlevněných slu-žeb. Spolupráce Jih-Jih přichází i formouspecifických fondů, má různou míru zvý-hodnění (koncesionality) a mnohé ná-stroje se chovají podobně jako soukromézdroje.

4.4.5 Inovativní zdrojeDo inovativních zdrojů pak počítámenové formy financování specifických roz-vojových projektů či programů, jako jsourůzné formy poplatků a daní či specificképrodukty finančního trhu.

Pionýrem inovativního financování bylsektor zdravotnictví. GAVI – Globální ali-ance pro vakcíny a očkování původně zís-kávala prostředky prostřednictvím veřejněsoukromých partnerství (PPP) s využitímnové vlny zájmu filantropů. Dnes její zdrojepocházejí z emisí dluhopisů, které vydáváoproti svým dlouhodobým závazkům po-skytovat oficiální rozvojovou pomoc osmdárcovských zemí.

Nejznámějším a dosud asi největším ino-vativním zdrojem jsou výnosy z obchodo-vání s emisními povolenkami. I v Českérepublice by část těchto výnosů měla jítpro potřeby rozvojových zemí. Otázkou alezůstává, nakolik by tyto zdroje měly být za-počítávány do ODA, protože jsou určenyk řešení sice s rozvojem souvisejícího, alesvébytného globálního problému – bojeproti klimatickým změnám.

4. N

OV

É C

ÍLE

(tvo

rba

SD

Gs)

39


Podobným principem, tedy přirážkouk ceně za nežádoucí či luxusní spotřebu, sezískávají i zdroje pro tradiční programy roz-vojové spolupráce. Jedná se o poplatky zanákup letenek, kosmetiky či platby speci-álními kreditními kartami. O rozvojovémvyužití se diskutuje také u výnosů z připra-vované daně z finančních transakcí (FTT).Českým NNO se nabízí skromnější mož-nosti, např. domluva s vybranou firmou, žeby na daný projekt šla část z prodejních vý-nosů z určitého výrobku.

Za úvahu pro NNO ale stojí rovněž nefi-nanční zdroje či sdílení zdrojů s dalšímipartnery.

Nefinanční zdroje – pokud budou ubývatmožnosti financování, budou NNO patrněhledat více flexibilní modely hospodařenía důležitou roli mohou v budoucnu hrátnapř. dobrovolníci a materiální (in-kind)zdroje.

Konsorcia a síťování – řada českých NNOčasto spolupracuje se zahraničními NNO,ale mnohem méně s českými. Specializace,dělba práce a sdílení zdrojů však předsta-

vují zatím nepříliš využitý zdroj. Prohlou-bení spolupráce mezi českými subjekty bymohlo výrazně napomoci, např. kdybyMZV/ČRA vytvořily mechanismy podporypro takovou spolupráci (například vyhlá-šení výzev pro společné projekty, podobnějako v případě výzev Evropské komise). 4.

NO

VÉ

CÍL

E (t

vorb

a S

DG

s)

40


5. PROSTŘEDÍA INSTITUCE

Každá změna zároveň představuje příleži-tost. Ačkoliv praxe má svou setrvačnost,nový rámec OSN pro udržitelný rozvoj poroce 2015 bezpochyby pozmění priorityvlád, mezinárodních organizací a dalšíchdonorů. Pozmění, či spíše stvrdí změnupřístupu globální občanské společnosti,byznysu i samotných komunit jak v tzv.rozvojových, tak v tzv. rozvinutých zemích.I před českými nevládními neziskovými or-ganizacemi (NNO), jež usilují o férovýa udržitelný rozvoj, se otvírá prostor k dal-ším či novým aktivitám. A to jak doma, takv zahraničí.

Co může být na diskusi kolem SDGs nejvícdůležitého pro české NNO z různých oborůči progresivní firmy, university a státnísprávu? Co naopak Česko může potenci-álně nabídnout do globálních jednání?

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

41

II.ROZVOJV ČESKU


Jak jsme se snažili ukázat na předcházejí-cích stránkách, SDGs nejspíše navodízměnu nejen v tom, co dělat, ale stejně takv tom, jak nové vize docílit, s kým a s ja-kými zdroji. Podobnou logiku, vycházejícíz analýzy v první části publikace, proto sle-dujeme i v druhé části publikace. Poúvodní analýze českého prostředí a jehohlavních společenských sektorů se poku-síme o definici toho, co mohou prioritnědělat v ČR, jak, s kým a za co české NNO.

5.1 Domácí prostředí

Česká republika nepatří mezi země s nad-průměrným podílem na zhoršování glo-bálních problémů, ale zároveň nijakvýrazně nepomáhá s jejich řešením a s pře-chodem na udržitelný rozvoj. To platí jakabsolutně, tak relativně vzhledem k veli-kosti a míře rozvinutosti. Občas se zmiňujevysoký podíl emisí CO2 na obyvatele (12

tun patří mezi nejvyšší v EU) a jednotkuHDP (0,325 kg na 1000 dolarů HDP nás řádína 2. místo dokonce mezi státy OECD)17.

Patříme sice mezi evropské státy s nejmen-ším dovozem dřeva, přesto dovážíme přes100 000 kubíků ilegálně vytěženýchstromů. Plocha potřebná k vypěstovánísóji, kterou z Jižní Ameriky dovážíme jakokrmení pro českou produkci masa, serovná polovině zlínského kraje. V ediciAPEL již v roce 2005 vyšla studie podrobněmapující českou stopu, tyto a další dopadynaší spotřeby (ropy, hliníku, tantalu, ryb,kávy, palmového oleje, oxidu uhličitéhoa turistiky) na planetu a její chudší obyva-tele18.

5.1.1 Mezinárodní, nikoliv globálníangažovanostNa svou vyspělost (jistě srovnatelnou např.s Nizozemím, Dánskem či Švýcarskem před

20 lety), ekonomickou otevřenost a glo-bální stopu je Česko země spíš do sebe za-hleděná. V posledních letech byla dokonceskeptická i ke spolupráci v rámci Evropskéunie. Přesto se za dobu své krátké novo-dobé historie může oproti jiným post-ko-munistickým zemím, ba i některýmchudším členům EU-15, pochlubit kupří-kladu solidním programem rozvojové spo-lupráce a vysokými sbírkami při huma-nitárních katastrofách. V 90. letech minu-lého století byla Česká republika známái svou dobrou environmentální diplomacií(zejména za Josefa Vavrouška).

V aktivní humanitární, rozvojové a lidsko-právní politice Česko nejen pokračuje, alenová vláda nyní navíc usiluje o ucelenějšísyntézu19 těchto složek zahraniční politikykolem lidské důstojnosti. Většina těchtoaktivit však má bilaterální rozměr. S výjim-kou aktivní práce v Radě OSN pro lidskápráva se Česká republika doposud na

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

42

17) Chytrá energie (2010) - Konkrétní plán ekologických organizací, jak zelené inovace a nová odvětví mohou postupně proměnit energetický metabolismus české ekonomiky – a srazit znečištění, dovoz paliv i účty za energii, k dispozici na: http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/chytra_energie.pdf

18) Česká stopa: Ekologické a sociální dopady domácí potřeby za našimi hranicemi, APEL, Praha 2005. K dispozici na: http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/ceska-stopa.pdf 19) Viz např. projev ministra Zaorálka na zasedání Rady OSN pro lidská práva, 4.března 2014, k dispozici na:

http://www.mzv.cz/file/1139760/Minister_Zaoralek_s_speech_UN_Human_Rights_Council.pdf


mezinárodních fórech, především v OSNvýrazně neangažovala. Na rozdíl od evrop-ské politiky, jakási globální politika ČRstále chybí. Argumentem bývá jednak ne-dostatek kapacit (a tedy potřeba speciali-zace a priorit), jednak slabý tlak veřejnosti.

Přitom aktivní politice ČR ve zmíněnýchoblastech odpovídá i poměrně rozvinutá,aktivní a profesionální skupina humanitár-ních a rozvojových (pro zjednodušení dálečasto jen rozvojových) či ekologickýcha ochranářských (pro zjednodušení dálečasto jen ekologických) nevládních nezis-kových organizací (NNO). Mezi oběmaskupinami je také velice silné zastoupenívzdělávacích a osvětových NNO. Všechnyskupiny mají v jádru své činnosti výraznýmezinárodní přesah. Potenciálu jejich spo-lupráce a předpokladům větší globální an-gažovanosti Česka se další kapitoly budouvěnovat především.

5.1.2 Vyprázdněná udržitelnostKoncept udržitelného rozvoje nabízí ucele-nou vizi jak pro mezinárodní angažovanost,tak pro domácí rozvoj. Pro Česko však jako

vize nefunguje. Je otázkou, zda se to můžepostupně změnit, ať již s tím, jak k jeho smys-luplnosti nejspíš bude poukazovat dalšívývoj (ubývající a zdražující se zdroje, do-pady klimatických změn, posuny na straněpoptávky i nabídky atp.) a budou ho po-stupně přejímat další země (zejména vlivnísousedé jako Německo) či celé mezinárodníspolečenství (SDGs). Anebo tím, že se protento koncept najde v české společnostijiný – konkrétní, reálný a atraktivní - obsaha nejspíš i jiný jazyk. V současné době je promnoho občanů do značné míry zprofanova-ným a vyprázdněným termínem.

Udržitelný rozvoj vesměs není vnímán jakominimální zodpovědný rámec, zastřešujícírůzné společenské skupiny a zájmy, alejako jakási umělá, zvenčí tlačená koncepce,která v lepším případě odráží byrokraticképředstavy EU či OSN či jistých intelektuál-ních elit. V horším případě jako krycí heslopro určitou skupinu zelených ekonomic-kých a politických zájmů (např. solárnílobby). Jako ideologie, která preferuje pří-rodu na úkor osobní svobody, zaměstna-nosti a růstu materiálního blahobytu,nemá podporu větší části občanů.

I mezi těmi, kdo se k tomuto konceptuhlásí, existují značné rozdíly ve vnímání čiv důrazu. Jeho výklad se nezřídka omezujena některý z rozměrů: environmentálníudržitelnost, ekonomický růst, sociální sta-bilitu, rozvojovou spolupráci, lokální akti-vismus či globální problémy.

Jakkoliv v ČR udržitelný rozvoj nemá nej-lepší zvuk, ani jednoznačný výklad, pořádje zastřešujícím termínem, k němuž sevztahuje progresivní úsilí odborníků -úředníků, NNO i podnikatelů v ČR i pocelém světě. A proto ho také v tomto textupoužíváme. Jako praktický koncept, jakzlepšit kvalitu života, omezit naší závislosta zmodernizovat Česko se rovněž potichua po částech postupně uplatňuje v politic-kých programech pravice i levice. Jednouz ambicí toho textu je nabídnout jasnější,vlastní náplň, a zvýšit tak atraktivitu udrži-telného rozvoje pro veřejnosti i politiku.

5.1.3 Hlavní neduhy (politické)Česká politika však stojí před řadou prob-lémů, které přehlušují diskusi o udržitel-ném rozvoji. Jak do oblasti zahraniční

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

43


politiky, diplomacie, lidsko-právní politikya rozvojové spolupráce, tak do environ-mentální či vzdělávací politiky se promítáněkolik zásadních politických neduhůa hlubších kulturních výzev.

Sklony k polarizované, povrchní, ideolo-gické a často útočné, osobní debatě mů-žeme sledovat jak mezi politiky, takv českých médiích. V českém politickémprostoru se na jedné straně stále vedouspory o základní orientaci země (orientacena Západ či Východ, otevřenost či uzavře-nost, slabší či aktivnější stát apod.), kteréřadu resortních debat prostě přebíjí. Nadruhé straně státní správu omezuje ko-rupce a vliv partikulárních zájmů.

Jak zřetelně vyplynulo i z pohovorů se zá-stupci českých NNO, učiněných v průběhupsaní této studie, absence dlouhodobévize, nízká kontinuita a koordinovanostčeských politik, uzavřenost zahraničnímvlivům či neuspokojivá kvalita rozhodova-

cích procesů ve státní správě nejsou jenproblémem udržitelného rozvoje a glo-bální politiky. Ani nejsou jen problémempolitiků. Mají hlubší kořeny.

5.1.4 Hlubší výzvy (kulturní)Většina dotazovaných zástupců NNO pou-kazovala na hlouběji zakořeněné rysyčeské společnosti, jako jsou „zakrslost“v postojích“, uzavřenost a apriorní skepsek trendům přicházejícím zvenčí, nekomu-nikativnost a slabá vůle se dohodnout čisklony Čechů k technickým řešením (jak)spíše než snaha nejprve dobře promysletcíle (co a proč) a úsilí vypořádat se s hůřeuchopitelnou lidskou a sociální dynamikouproblémů.

Spadají pod velmi rozmanitou skupinukvalit, které odborná debata většinoushrnuje pod kategorie lidský a sociální ka-pitál. Aniž bychom šli do detailů, použ-ijeme tento rámec pro další uchopení

hlavních výzev českého rozvoje. Obě tytokategorie spolu souvisí a používají sei v řadě dalších tematických a politickýchdebat (např. vzdělávání, konkurences-chopnost). Zvyšování lidského i sociálníhokapitálu jsou ostatně i cíle samy o sobě.

Lidský kapitál je v ČR bezesporu více sklo-ňovaným termínem také proto, že má pří-mou relevanci pro ekonomiku. Obecněoznačuje soubor znalostí, dovedností a po-stojů, které člověk potřebuje k tvorbě hod-not20. Zvyšovat tzv. sociální kapitál, tedyspolečenská pravidla a mechanismy, kterévedou ke spolupráci na společném pro-spěchu21, se nám v ČR příliš nedaří. Ve spo-lečnosti panuje značná nedůvěra, kvalitakomunikace je nízká a společný jazyk, hod-noty či vize nejsou nasnadě.

Společným jmenovatelem mnoha neduhůse zdá být nízké sebevědomí a malá odpo-vědnost za vlastní život, natož širší spole-čenství, ať již místní, národní či globální.

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

44

20) „Lidským kapitálem rozumíme soubor znalostí, fyzických, intelektuálních a komunikačních schopností, praktických dovedností a motivací, získaných zejména v procesu vzdělání a praktické činnosti člověka a použitelných pro vytvoření nové hodnoty, uspokojení potřeby nebo pro zvýšení některé z forem kapitálu.“, viz wikipedia: http://cs.wikipe-dia.org/wiki/Lidsk%C3%BD_kapit%C3%A1l

21) Nejznámější je pojetí amerického sociologa Robera Putnama, které definuje sociální kapitál jako: „rysy společenské organizace, např. sítě, normy a důvěra, která zajišťují koordinaci a spolupráci, vedoucí ke společenskému prospěchu“, viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_kapit%C3%A1l


Ukazuje se tedy, že celá řada témat, kterédominují globální debatě o novém mezi-národním rozvojovém rámci po roce 2015,jako je integrovaný přístup a systémové re-formy, partnerství napříč obory a sektory,kvalita vládnutí a společenského prostředívůbec, potřeba pozitivní vize či odolnost(resilience) rezonuje i v českém prostředí.Byť jak konkrétní obsah těchto pojmů, takjazyk, kterým se o nich hovoří, mohou býta často jsou v Česku odlišné.

Jak se Česko blíží k zelené ekonomice, od-olnějšímu státu, společnosti s duší? Mají ta-kové ambice české NNO? Zbytek tétokapitoly se zaměřuje na zběžnou analýzusituace v hlavních společenských sekto-rech. Snaží se pojmenovat klíčové výzvypro udržitelný rozvoj v české ekonomice,ve státní správě a politice a v širší společ-nosti, včetně neziskových organizací. Tedyod politických neduhů se přesunout po-stupně k identifikaci kulturních výzev.V další kapitole (6.) se pak pokoušíme nazákladě tohoto zamyšlení vybrat z pohledurozvojových a ekologických NNO tři klí-čové priority pro rozvojové cíle Česka poroce 2015.

5.2 Zelená ekonomika

Ekonomika je vedle politiky hlavním orga-nizačním principem současných společ-ností. Poslední dekády jasně ukázaly, a jeto jedno z hlavních poučení mezinárod-ního společenství od konference v Riu1992, že bez udržitelné ekonomiky ne-může být udržitelný rozvoj. Právě její pra-vidla, ceny různých statků, charakterpoptávky či mantinely nabídky rozhodujío tom, co a jak se bude produkovat z ome-zených i neomezených zdrojů naší planety.A také o tom, jakým způsobem se výrobkya služby rozdělí mezi neomezené potřebyjejích obyvatel.

Partnerství s nepřítelem?Přesto občanská společnost stále podce-ňuje práci se soukromým sektorema ekonomikou vůbec. Má tendenci hledětna firmy a ekonomy především jako na ne-přátele, které je třeba držet na uzdě pro-střednictvím státních regulací. Jen zlomekNNO se snaží přistupovat k firmám takéjako k potenciálním partnerům pro trans-formaci ekonomiky a politiky.

Zelená je taková ekonomika, která s níz-kými emisemi uhlíku, šetrným čerpánímzdrojů a bez překračování dalších ekolo-gických planetárních limitů dodává spo-lečnosti vyšší kvalitu života bez většíchsociálních nerovností (UNEP). Vyžadujetedy jak jiné zacházení se vstupy a stopouna svém okolí, tak promyšlení výstupůa jejich distribuce.

Svou nezastupitelnou roli mají soukroméi veřejné investice, regulace i dobrovolnézměny. Přechod na takovou ekonomikupochopitelně není možný přes noc. Takéneexistuje jediný centrální bod, od nějž byse měla budovat, a hlavní překážky se odekonomiky k ekonomice liší. Kupříkladu,udržitelné farmářské praktiky a změnyspotřebitelských zvyklostí musí jít rukuv ruce s chytrou vládní politikou budováníinfrastruktury a globální regulací emisíCO2.

Dlouhodobá konkurenceschopnostTransformace české ekonomiky směremk zelené, inkluzivní ekonomice představujev současném společenském a politickém

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

45


kontextu velmi ambiciózní cíl. Tento procesuž však běží, protože jeho nutnost vidípředevším firmy samy, byť větší a zahra-niční více než menší a domácí. Změny pod-nikání směrem k udržitelnému rozvojipostupně přestávají být firemní charitou či„PR“ a stávají se základem dlouhodobékonkurenceschopnosti.

Potenciál ziskové sféry pro přechod k ze-lené ekonomice a udržitelnému rozvoji jeznačný. Velká většina firem v ČR se něja-kými aspekty takové transformace již za-obírá, byť z velmi odlišných důvodů. Prosoukromý sektor je udržitelný rozvoj příle-žitostí k rozvoji nových produktů, služebi celých trhů, i k prezentaci své lepší stránky(CSR). Zároveň ale pro mnohé firmy a celésektory, jejichž podnikatelské modely seopírají o neudržitelné aktivity, představujei motivaci negativní.

Bez zásadnějších změn se zvyšují rizika.Firmám se mohou prodražit vstupy a vý-robní procesy až na hranici ziskovosti.Kromě regulatorních zásahů na ně častodopadá i veřejná kritika. Klíčové impulsy kezměnám často přicházejí z EU a od progre-

sivních firem, oborových lídrů. Také podvlivem tlaku ekologických a dalších NNO.Mnohé firmy i celé sektory proto volí dob-rovolné změny – nastavují vyšší standardysvé udržitelnosti.

Tábor odpůrcůTo, že větší udržitelnost začíná být v zájmuřady konkrétních firem, ale ještě nezna-mená, že je v soukromém sektoru shodana systémových reformách. Jednak firmyvětšinou preferují dobrovolné změny předstátní regulací. Jednak zelené reformyohrožují zavedené firmy těžící ze staré fo-silní ekonomiky (zvlášť velká část energe-tiky, stavebnictví, těžký průmysl) i řaduzájmů dalších firem ve specifických odvě-tvích. Mnohé firmy stále spíše investujísvou energii do PR kampaní (včetně tzv.greenwash) a lobování proti legislativnímzměnám.

Vize zelené ekonomiky naráží kupříkladuna odpor průmyslových odvětví, kterástále tvoří páteř české ekonomiky. Stojínezřídka na maximálním využívání nero-stného bohatství (např. prolomení těžeb-

ních limitů), co nejlevnější energii (odpork dotovaným zdrojům, mezi něž se alevedle obnovitelných zdrojů dostávajíi drahé plány na dostavbu jaderné elekt-rárny Temelín), centralizované infrastruk-tuře (velké energetické, dopravní, finančníprojekty jako např. kanál Labe-Odra-Dunaj) a na omezených ohledech na ži-votní prostředí a zdraví obyvatel(Ostravsko).

Nemá oporu ani v odborech, které velkéstátní projekty a zahraniční investice dotěžkého, energeticky náročného průmyslustále spatřují jako klíčový nástroj pro zajiš-tění ekonomického růstu a zejména zamě-stnanosti v ČR. Vztah práce (včetně jejíkvality) a zelené ekonomiky patří mezivůbec nejdůležitější témata udržitelnéhorozvoje a bude třeba mu věnovat mnohemvíce pozornosti.

Další transformaceEkonomické náklady zelené transformacenejsou pro podniky (a jejich zaměstnance)v žádném případě zanedbatelné. Celkovéspolečenské náklady velkých změn ale

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

46


mohou být ještě větší. Vzpomeňme natransformaci centrálně plánované ekono-miky na tržní hospodářství. Mezi takovétransformační náklady je třeba řadit nejenvelké veřejné investice na strukturálnízměny (např. jiná přenosová soustava či al-ternativní model veřejné dopravy) či ener-gii nutnou na překonání odporu státnísprávy, ale také např. neochotu politiků.Kdo z nich by byl ochotný jít do volebs programem, který voličům nabízí přede-vším okamžité ztráty a hmatatelné výhodyaž za dlouhé roky či dekády?

Rovnice zelené ekonomiky – zjednodu-šeně: kvalitnější život za méně zdrojů - všakmá dvě strany: nabídku a poptávku. Pozor-nost věnovanou zacházení se vstupy a ne-žádoucími dopady ekonomiky je třebadoplnit diskusí o žádoucích výstupechekonomiky – kvalitě života a našich spo-třebních zvyklostech.

Transformaci poptávky asi lze urychlit po-mocí legislativních změn, ale tyto změnynemohou příliš předbíhat dobu. Měly by vy-

cházet z posunů vnímání a chování ve spo-lečnosti. Ani demokracie, ani udržitelný roz-voj nejsou myslitelné bez toho, že lidérozumí tomu, proč jsou potřebná určitáomezení, resp. proč jsou oproti starým ná-vykům nezbytné změny, jako jsou stan-dardy energetické a surovinové efektivnostiči vyšší ceny produktů s významným nega-tivním dopadem na lidi a planetu. A jsounemyslitelné i bez toho, že se na takovýchzměnách občané aktivně podílejí.

5.3 Odolný stát

Malá globální angažovanost a vyprázdně-nost konceptu udržitelnosti v ČR nezaklá-dají na příliš silné a efektivní institucionálnízajištění udržitelného rozvoje. Navíc v ČRsice máme (v globálním měřítku) poměrněpropracovaný a funkční systém veřejnésprávy, avšak trpí několika významnýmia vzájemně provázanými problémy. Zespodjej vychylují korupce a klientelismus a záro-veň je shora smýkán velkými ideologickýmispory, nutkáním politiků se neustále vyme-

zovat. Jakékoliv plány státu pak mají jepičíživot. Dílčí orgány státní správy spolu neradimluví a spolupracují. Nemají v oblibě pří-lišné změny, ani inspiraci zvenčí.

Instituce pro udržitelný rozvoj a rozvojovou spolupráciStávající institucionální struktura pro udrži-telný rozvoj je podle řady ekologických NNOnefunkční. Rada vlády pro udržitelný rozvoj(RVUR) je formálním, roky spícím orgánem.Realizace obou příslušných strategií je velmilaxní. Vládou schválená Strategie udržitel-ného rozvoje (2004)22, resp. Strategický rámecudržitelného rozvoje (2010)23, jsou jen dalšímiz koncepčních dokumentů v šuplíku, navícznačně nesourodými. Dlouhodobě scházípolitická vůle je prosazovat, konkrétní plánya aktivity i živý proces diskuse a konzultaceklíčových témat (energetika, doprava, spo-třeba atd.) mezi zainteresovanými aktéry.

Ekologické NNO se vesměs shodují, žemezi klíčové národní reformy v ČR patřízákon o snižování emisí CO2, cílevědomý

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

47

22) K dispozici na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje/$FILE/KM-SUR_CR-20100114.pdf23) K dispozici na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje/$FILE/KM-SRUR_CZ-20100602.pdf


rozvoj energetické efektivnosti a obnovi-telných zdrojů energie a vůbec rozumnástátní energetická politika. Další důležitékroky směrem k udržitelnosti představujílepší recyklace odpadu a promyšlená suro-vinová politika, reforma zemědělských do-tací, ochrany půdy a vody. Kromě tohovolají po lepší ochraně zeleně a obnově ve-řejného prostoru ve městech, lepší kvalitěovzduší ve městech a obcích, podpoře bio-diverzity v klíčových lokalitách a revitali-zace vodních toků.

Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS),včetně humanitární pomoci a transfor-mační spolupráce, je naproti tomu po-měrně úzce vymezená praktická politika,spíše ve stínu veřejné a politické pozor-nosti. Od roku 1997 se jí daří držet jako ne-nápadné, nadstranické téma, vycházejícípředevším z humanitárních sentimentů,základních lidských práv, solidarity a lidskédůstojnosti, z potřeby prezentace ČR nave-nek a konformity s EU a mezinárodními zá-vazky ČR. Úspěšná transformace systémuzahraniční rozvojové spolupráce zajistilazákonnou oporu pro stabilní rozpočet(nový zákon o rozvojové a humanitární po-

moci). Omezila vliv partikulárních skupin,uplatňovaný prostřednictvím rozličnýchministerstev tím, že soustředila koncepčnívedení a rozhodování na MZV. Zkvalitnilaimplementaci projektů a zarámovala ZRSdvěma novými institucemi: Radou pro za-hraniční rozvojovou spolupráci a Českourozvojovou agenturou.

Jakkoliv útoky partikulárních ekonomic-kých zájmů na ZRS pokračují, zatím se daříudržovat na uzdě snahy po využití těchtodaňových prostředků primárně ve pro-spěch proexportní politiky na úkor bojes chudobou, podpory lidských práv a udr-žitelného rozvoje. Je však otázkou, zdamělká podpora rozvojové spolupráci mezipolitickými stranami v kombinaci s poma-lou profesionalizací státní správy a slabýmekonomickým zotavením nemůže vyústiti ve zvraty v tomto oboru.

Korupce a neprofesionalitaStátní správa se dlouho nacházela pod pří-liš velkou kuratelou politických stran a naně navázaných vlivových skupin či jejichideologií. Do vedení státních a veřejno-

právních instituci (či státem ovládanýchpodniků) byli dlouho dosazováni lidé, kteřítento vliv dokážou zprostředkovat. Řadastátních institucí a dílčích politik je tak podsilným vlivem malých, dobře organizova-ných zájmových skupin, které přetahují ve-řejné zdroje v soukromý prospěch.

Vliv partikulárních zájmů proniká často dohloubky těchto institucí, destabilizuje jea paralyzuje jejich klíčové veřejné funkce.Odrazuje skutečné odborníky, nahlodáváétos veřejné služby a demokratickou legi-timitu. Jedním ze zásadních problémůstátní správy je např. odpor k empirickémuvýzkumu, k systematickému sledování, vy-hodnocování a zohledňování (cizích i vlast-ních) dat. Poptávka po vnější expertize jenízká a nezřídka příslušné veřejné zdrojekončí v kapsách spřátelených „konzul-tantů“. Ještě menší je snaha udržovat kolemstátní správy výzkumná a odborná centras dlouhodobými daty a know-how, ale zej-ména zahrnout výsledky jejich (natož mezi-národní) práce do rozhodování.

Tato paralýza veřejných institucí nezřídkabrání tomu, aby dobře plnily své úkoly, natož

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

48


aby přicházely s inovativním řešením no-vých problémů. Často jsou pak kritizoványpro neefektivnost, což část veřejnosti a poli-tiků obrací nejen proti nim jednotlivě, alei proti státu (a kolektivní akci) jako takovým.

Krátký obojek a klapky na očíchAčkoliv se to zdaleka netýká každého pra-covníka státní správy, ani každého odboruči instituce, rozkladný dopad nekompe-tentnosti a partikulárních zájmů v posled-ních letech zažilo i Ministerstvo životníhoprostředí a řada institucí v jeho kompetenci.Partikulární zájmy však ohrožují i další mi-nisterstva a instituce státní správy, klíčovépro udržitelný rozvoj ČR a pro český příspě-vek ke globální udržitelnosti. Pokud desta-bilizace a rozmlženost jsou taktikou, jakstátní systém ohýbat v soukromý prospěch,pak těžko očekávat podporu pro dlouho-dobý a integrovaný přístup.

Není to tak, že bychom žádné společensképriority či rozumné státní koncepce ne-měli, jak dokazují kvalitně zpracované stra-

tegie jako např. Strategie konkurence-schopnosti. Vládní strategie jsou však vět-šinou vnímány jako čistě odvětvové, re-zortní (byť schválené celou vládou) a najejich meziresortní, natož celospolečenské(tj. ve spolupráci se soukromým a občan-ským sektorem) implementaci není shoda(zájem) ani mezi hlavními politickými si-lami ani státními institucemi.

Logicky pak není zájem ani o to, aby nějakéstrategie přetrvávaly vícero volebních ob-dobí a zavazovaly nová politická vedenízemě k pokračování strategických kroků.V takovém systému se mnohem hůře vra-cejí služby z předvolební kampaně a spo-jenci dosazují na klíčová místa státnísprávy. Zahraniční, lidsko-právní a rozvo-jová politika si sice udržují solidní konti-nuitu. Určitá kontinuita politiky se začínáprosazovat i na Ministerstvu školství, mlá-deže a tělovýchovy. U resortů s mnohemvětším potenciálem ochrany partikulár-ních ekonomických zájmů je odpor k po-dřízení širším společenským zájmům,k depolitizaci a profesionalizaci větší.

Co je české, to je hezkéTo vysvětluje zčásti i otázku, proč je Českostále zemí spíše zahleděnou do sebe.Pokud stát efektivně neřeší domácí prob-lémy, na řešení těch mezinárodních už mumoc sil nezbývá. Takové zahraniční an-gažmá také neskýtá velké příležitosti nasoukromé obohacení. Nicméně odkrytídalších faktorů by vyžadovalo mnohempoctivější analýzu. Bude v tom jistě hrátroli fakt, že Česko nemělo své kolonie. Povětšinu své historie se také Češi vnímalispíše jako objekt dějin, než jejich tvůrce.

Přesto srovnání se západní Evropou či vel-kými zeměmi může být zavádějící. Většinapost-komunistických zemí (s výjimkou Pol-ska a Ruska) jeví o světové dění ještě menšízájem. Navíc i v západních zemích s tradičněaktivní globální politikou, jako je Velká Britá-nie, došlo v posledních letech k poklesu ve-řejného zájmu o otázky globální chudoby(ze 32% v roce 2005 na 24% v roce 2011)24.

Státní správa pak navíc naráží na striktněvymezené kompetence. Mnohé z globál-

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

49

24) Finding Frames: New ways to engage the UK public in global poverty (2011), k dispozici na: http://www.findingframes.org/Finding%20Frames%20New%20ways%20to%20en-gage%20the%20UK%20public%20in%20global%20poverty%20Bond%202011.pdf


ních problémů nespadají do portfolia Čer-nínského paláce, které jinak zajišťuje kon-takt ČR se zahraničním. Ostatní resorty(např. Ministerstvo zemědělství) - a zej-ména Úřad vlády – buď dlouhodobě jevímnohem menší zájem o globální dimenzisvé práce, jsou v dlouhodobém sporus MZV (Ministerstvo průmyslu a obchodu)anebo podléhají značným výkyvům v závi-slosti na orientaci náměstků a ministrů (Mi-nisterstvo životního prostředí).

Přestřelky politikůKromě korupce a uzavřenosti však existujíještě další důvody, proč neumíme defino-vat, co je prioritou českého rozvoje. I de-batu o udržitelném rozvoji ČR přehlušujeněkolik principiálních ideologickýchstřetů. Takovými konflikty jsou napříkladdebaty jako malý stát či společnost rov-nosti, orientace na Západ či na Východ,otvírání se či uzavřenost světu. Různýmipřístupy k těmto ideologickým sporům seod sebe odlišují především politickéstrany, ale některé procházejí stranaminapříč.

Množina českých rozvojových priorit, nakterých se dlouhodobě shodnou politiciz hlavních politických stran, je tak velmiúzká. Užší než na západ od nás. To jemožná jeden ze základních rozdílů mezi ČRa vyspělejšími zeměmi. Ani v řadě z nichnení tahounem rozvoje zásadní společnávize, ale jednak v nich lépe funguje státníspráva (důslednější implementace všechkoncepcí), jednak je širší množina strate-gické shody napříč politickým spektrem(Skandinávie, Nizozemí, Velká Británie, Švý-carsko, Německo). Zahrnuje většinounejen zahraniční politiku, ale též oblasti klí-čové pro udržitelný rozvoj, jako je energe-tika či doprava.

Každá demokracie potřebuje zdravou po-litickou soutěž. Střetávání různých zájmůa představ o podobě společnosti by alemělo vést k hlubší odborné diskusi a hle-dání společensky optimálních rozhodnutí.Nejenže v české politice vymezování pře-vládá nad spoluprací a politické strany majídojem, že jinak tomu být nemůže. Navícpolitici od svého tématu často sklouzávajík osobním útokům, negativistickému přís-tupu, nepřesnému a necitlivému jazyku.

Kromě rozšíření množiny strategickéshody je třeba usilovat o to, aby i ve zbylépolitické soutěži zavládla větší kultivova-nost.

Meze normotvorbyJeden z hlavních důvodů, proč se v Českupřijímají některé koncepční materiálystejně jako zákony, přichází z Evropskéunie. Například čerpání operačních pro-gramů je spojeno s existencí příslušné re-sortní koncepce. EU byla svého času jediný,kdo tlačil na přijetí českého zákona o státníslužbě. Podobně i mnohá opatření ve pro-spěch více udržitelného rozvoje (např.REACH či druhý pilíř společné zemědělsképolitiky) mají svůj původ v EU. Slabší, alepodobný efekt by měly mít i SDGs, ať jižpřímo či opět zprostředkovaně přes EU.Mezinárodní tlak má však i svou odvráce-nou tvář, a tou je nízká míra, s jakou ses podobnými zahraničními myšlenkamia normami identifikuje česká společnost.

Ani dobře napsané zákony nedokážouzměnit chování lidí, pokud je to pro lidinevýhodné, náročné anebo takové změně

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

50


většina nerozumí. Navíc zákony či meziná-rodní dohody mají svá nezanedbatelná rizika. Dobrý úmysl se v průběhu legisla-tivního procesu může značně posunout(např. podpora solárních panelů), přinéstvedlejší a nezamýšlené účinky či novéproblémy (jako např. biopaliva).

Kromě korupce zespodu a principiálníchideologických sporů shora však širší shoduv české společnosti ztěžují ještě další ne-dostatky a neduhy. Ty nepostihují jen poli-tiky, nýbrž sociální interakce různýchspolečenských skupin napříč politickouorientací.

5.4 Společnost s duší

Různá hodnocení dvaceti let samostatnéČeské republiky se zabývala řadou různýchfenoménů – od úspěchů a nákladů trans-formace až po současné problémy s ko-rupcí, ekonomickou stagnací, „blbounáladou“ (V. Havel) a„unavenou demokra-cií“ (J. Rupnik). Mnohé osobnosti se však

bez ohledu na politickou příslušnost a sek-tor, v němž působí, shodují v tom, že českéspolečnosti (tedy nejen české státní správěa politické reprezentaci) chybějí šířeji sdí-lená vize, společně žité a prosazované pri-ority25.

Klíčový přínos vize však nemusí spočívatani tak v návrhu konkrétních zlepšení, jakov rozvoji společenské představivosti,která motivuje k reflexím, diskusím a k vla-stním aktivitám. Nejde o to vnucovat širšíshodu zastáncům různých názorů, ale roz-šířit prostor, kde politická konkurence nenínejdůležitější a hledat základy pro kolek-tivní akci s časovým horizontem delším,než je nejbližší kvartální hodnocení čijedno volební období.

Potřeba přesahuPodle několika rozhovorů se zástupci čes-kých NNO chybí společný étos (jaký pro-vázel například sametovou revoluci čivstup do EU) nejen české společnosti, aledokonce samotnému neziskovému sek-

toru. Takový étos, který by obsahoval sku-pinu sdílených hodnot či ctností (tradici),ale také společný jazyk (příběh) autentickypropojující (a motivující) různé oborya různé generace v neziskovém sektoru,ale přitom nestál na žádném partikulárnímduchovním směru či náboženství. Podlejednoho zajímavého názoru se nemálo lidív NNO vyznačuje inklinací k tomu, býtskeptikem či „duchařem“.

Právě rozkvět různých duchovních škol,učení či přímo sekt se totiž zdá být rostou-cím fenoménem nejen české společnosti.Odpovědí na volání po přesahu, kterýchybí současným moderním společnos-tem vůbec. Jak píše ve své inspirativní ana-lýze současné české (a západní) politickékrize Petr Drulák (2012), síla a legitimita po-spolitosti spočívá také v míře, v níž jeschopna „uspokojovat potřeby duše“ (str.31). Moderní společnosti sice naplňujítouhu po volnosti a základní rovnosti, aleopomíjí bratrství. Bez bratrského pouta, za-loženého zejména na sdílení ctnostnéhoúčelu, rozumnosti a lásky, však z jakékoliv

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

51

25) Viz např. diskuse v rámci projektu Česko hledá budoucnost (http://www.ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/o-projektu/co-je-chb) či konference ASPEN Overcoming Barriers to Growth (http://www.aspeninstitute.cz/en/calendar/2013-10-09-overcoming-barriers-to-growth-aspen-institute-prague-annual-conference/)


pospolitosti mizí morální energie.

Tato energie stojí na mystickém základě,který přesahuje nejen jednotlivce, trha instituce, ale rovněž racionalitu (hledáníužitku, naplňování abstraktních norem).Tedy něco, co si moderní společnosti nejentěžko připouští, ale ani o tom nevedou ve-řejnou debatu. Jak obnovit bratrství, resp.prožitek bratrství, ve společnosti a politice,jak nastolit „sociální jednání uskutečňujícílásku“ (str. 34), je ovšem velkou otázkou.Profesor Drulák naznačuje dvě hlavní linie:propojit individuální kontemplace (osobníduchovní rozvoj) se životem „pospolitost-ních sítí“ a tyto sítě s politickými institu-cemi (str. 35). Tyto dvě osy – „prosíťování“a osobní rozvoj - odpovídají i záměru tétokapitoly, přiblížit výzvy v oblasti lidskéhoa sociálního kapitálu, jež stojí před českouspolečností. V dalším textu je proto bu-deme dále rozvíjet.

Nepropojenost a neprodiskutovanost Větší celospolečenská shoda o strategic-kých prioritách, včetně principů a hodnot,

jež nás spojují, vyžaduje důkladnější de-batu. Diskuse o tom, jakou budoucnost,jaký rozvoj Česko chce, probíhají spíš oje-diněle a rozdrobeně v různých, navzájemnepropojených skupinách. Ačkoliv několikprojektů (Česko hledá budoucnost, Českákonference apod.) se o propojení snaží,diskuse o budoucnosti by měla být nejenreprezentativnější, ale také průběžná. Vy-tvářet k nim prostor se tedy opět zdá jakojeden ze smysluplných cílů rozvoje i NNO.

Celý problém přitom nelze zjednodušit anina individualistickou povahu svobodnéspolečnosti a tržního systému, protožeatomizace společnosti běží i po jiných li-niích. Propojení – intenzivnější, pravidelnákomunikace a spolupráce - rovněž scházímezi různými sektory, mezi státní správou,podnikatelským sektorem, akademikya občanskou společností. Oproti západnímstandardům výrazně menší část lidí hledápráci v jiném sektoru, nebo dokonce v rů-zných sektorech, vázne zejména přesunlidí z byznysu a státní správy do českýchNNO. Problematická je spolupráce takřkamez každými vybraným sektorem a jakým-koliv jiným, o systematičtější spolupráci

mezi několika sektory najednou ani ne-mluvě. Někteří lidé z ekologických NNOpak zmiňovali i rozdrobenost společnostina místní úrovni a obtíže se spoluprací nakomunálních problémech.

Více provázané společnosti jsou nejen vícesociálně soudržné (udržitelné), ale takémají více prodiskutovány veřejné politiky,včetně konceptů jako udržitelný rozvoj.Trpělivé, dlouhodobější a podložené dis-kuse chybí v Česku mnoha NNO. V rámcitakových debat snáze vzniká společnýjazyk, étos i strategická shoda. V ČR však,se zdá, jako bychom neměli dostatek pro-storu ani času na podobné prodiskutováníhlavních společných záležitostí. Lidé od-cházejí od procesů, které nepřináší rychlehmatatelné výsledky (jako např. RVUR).Hodnota lidského dialogu jako takovéhoje nízká.

Osobní barieryA právě dominantní hodnoty a postojejsou v jádru poslední kategorie problémů,jež podle zástupců NNO ztěžují společnoudebatu, společenskou shodu a vůli ji na-

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

52


plnit. Problémů, jež bychom mohli označitjako kulturní, protože jsou společné Če-chům různého postavení, oborů, sektorů,politické orientace i věku. Ba co víc, jejichprvní podskupina je společná také post-komunistickým zemím a druhá dokoncei dalším zemím světa.

Osobní kvality, které pokulhávají v postko-munistickém prostoru (ale také v mnohazemích na jih a východ od Evropy), zá-stupci českých NNO spatřují především v:

• neuctivosti k odlišným názorům, posto-jům a hodnotám

• chybějící vůli se dohodnout• názorových/postojových předsudcích

(stereotypech), pohodlnosti a setrvačnosti• uzavřenosti („zakrslosti“) - neochotě se

učit, měnit a přejímat inspiraci zvenčí • v nedostatku zodpovědnosti za sebe

sama, schopnosti vzít svůj život dovlastních rukou

• a v neposlední řadě v úzkostlivé snazevyloučit otázky po přesahu, po duchov-ních základech společnosti, z veřejnédebaty (například na rozdíl od americképolitické debaty)

Druhá skupina osobních problémů souvisípředevším s globalizací a charakteremsoučasné civilizace. Předmětem zkoumánípsychologů, sociologů či odborníků nakvalitu života (well-being) se stala relativněnedávno. Mezi tyto nové výzvy zástupciNNO řadí zejména:

• „všechno zesložitělo“ - schopnost kritic-kého myšlení, stanovení vlastních cílůa samostatného rozhodování

• schopnost hledat a adaptovat své zna-losti, dovednosti a postoje dle prob-lému, kterému čelíme (nikoliv slepáaplikace starých postupů na novou rea-litu)

• pokoušenou osobní integritu, sou-držnost - schopnost zvládat různá pro-středí, mnohost identit a životních rolí,schopnost nacházet v životě smysl

• neochotu, neschopnost odpoutat se oddílčích témat, technických detailů a in-dividuálních potřeb ke společným, pře-sahujícím věcem

• nedostatek pokory, skromnosti a ne-ochota přijímat nepřízeň (to se ovšemtýká i dalších bohatých či rychle bohat-noucích zemí)

Zdaleka ne všechny jsou jasně vyslovenya předmětem veřejné debaty. Není je všakmožné přehlížet a je jistě dobré oddělitideologické spory od dalších, hlubších spo-lečenských a kulturních neduhů. Na druhéstraně, mezi politickou orientací a osob-ními postoji bezesporu existují určité ko-relace. Například orientace na Západ,zejména EU, zahrnuje většinou také většíotevřenost světu, tlak na efektivnost veřej-ných institucí, snahu o ucelenější pohledna společnost (včetně rovnováhy mezi stá-tem a svobodou občanů), hledání celospo-lečenského konsensu atp. Tato otázka byvšak opět vyžadovala hlubší průzkum.

5.5 Ambicióznější alianceekologických a rozvojovýchNNO

Občanská společnost se vždy snažila iden-tifikovat společenské problémy, vysvětlo-vat je a přesvědčovat společnost, že jsounutné určité změny. Často to aktivní ob-čané činí tak, že konkrétní změny prostězačnou prakticky uskutečňovat ve svémokolí. Většina z občanů, kterým leží na srdci

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

53


globální udržitelný rozvoj, se o něj také ně-jakým způsobem zasazuje. Všechny tytoaktivity od osobní (např. odpovědnějšíspotřeba) a lokální (např. bedýnky - komu-nitní podpora místních farmářů) přes ná-rodní (lobování za ambicióznější cíle prosnižování českých emisí) až po globálníúroveň (projekty rozvojové spolupráce)mají svůj význam.

Tato publikace se však primárně zaměřujena možnosti systémovější podpory globál-ního udržitelného rozvoje ze strany čes-kých NNO. Tedy na možnosti aktivit, kterémají potenciál zasáhnout větší množstvílidí a cílových skupin v Česku. Aktivit,které nerozvíjí jen jednotlivce a komunity,ale proměňují i prostředí, v němž se pohy-bují. Aktivit, které nejsou jen příspěvkemke globálnímu udržitelnému rozvoji, aletéž odpovědí na zjevnější i hlubší prob-lémy české společnosti. Příležitostem propráci s hlavními cílovými skupinami (školy,veřejnost, politici, firmy atd.) se budemepodrobněji věnovat v kapitole 7. V tétočásti se zaměříme na předpoklady a limity,které pro spolupráci na těchto výzváchmají rozvojové a ekologické NNO.

Silné a slabé stránkyEkologické a rozvojové organizace dispo-nují značnými zkušenostmi a nezanedba-telnými zdroji. Roste jejich profesionalita.Jsou vesměs dobře organizované a vesvých oborech propojené, známé veřej-nosti, otevřené, informované a pružné.Mají přístup k politikům, médiím i do škol.Otázkou je, zda výzvu k užší spolupráci navíce systémových změnách po roce 2015vezmou ve větší míře za svou.

Výše načrtnuté domácí výzvy totiž před-stavují i pro ty největší a nejzkušenější orga-nizace velké sousto a vstup na neznámoupůdu. Velmi široký a komplikovaný terén,který mnohde vyžaduje jiné zkušenosti,nové znalosti a dodatečné dovednosti. Na-bízí nejisté výsledky a zatím minimumzjevných sponzorů, kteří by takovou prácichtěli financovat.

Největší kámen úrazu však může ležetv převládající mentalitě, která se i u NNOjen pomalu mění. Mezi takové výzvy patřínapříklad spolupráce se soukromým sek-torem (nad rámec sponzorství) a vůbec s ji-nými sektory (např. univerzitami), s více

sektory najednou i s jinými obory. Schop-nost změnit jazyk své komunikace a nabíd-nout politikům a veřejnosti spíše pozitivnívize, než kritiku stávajících zlořádů. Identi-fikace klíčových problémů domácího pro-středí, jako je korupce a politizace státnísprávy, a schopnost podpořit práci jinýchna jejich řešení. Oddělení politických prob-lémů od hlubších (kulturních) problémů,jako je uzavřenost, nejistota či nedůvěra vespolečnosti, a hledání cest k jejich překo-nání.

SpolupráceS tím, jak se velká domácí a zahraniční té-mata čím dál více propojují (energetika,potraviny, výroba a spotřeba, zaměstna-nost a konkurenceschopnost atd.), po-zvolna dochází i ke spolupráci obou skupinNNO. Zatím nejrozsáhlejší podobou spolu-práce je asi Klimatická koalice, která sdružuje na dvě desítky ekologickýcha rozvojových organizací za účelem sledo-vání mezinárodních jednání o klimatickédohodě (UNFCCC) a společného tlaku naodpovědnější energetickou a klimatickoupolitiku ČR. Ale určitá koordinace probíhá

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

54


kupříkladu i v oblasti biopaliv a zeměděl-ské politiky.

Úzkým prostorem, kde se zájem obou sku-pin protíná, je evropská úroveň. Legisla-tiva a politiky EU značně ovlivňují jak životv Česku, tak v rozvojových zemích. V ně-kterých oblastech (obchod, zemědělství)už ČR ani rozhodovací pravomoci nemáa jediný způsob, jak se zapojit do rozhodo-vání v těchto oblastech je skrze evropskésítě NNO.

Politika evropských institucí (biopaliva) senezřídka stává terčem kritiky ekologickýchi rozvojových NNO. U jiných otázek (např.klimatická politika či ochrana národníchparků) jsou pozice českých NNO naopakblíže Evropské komisi než pohledu českévlády. Závěry Rady EU či doporučení Ev-ropské komise (podobně jako mezinárodnízávazky) se pak stávají vítaným nástrojemk prosazování domácích změn.

Roli v tom hraje i větší propracovanost a re-prezentativnost evropských politik, včetnětendence k větší otevřenosti evropskýchinstitucí konzultacím s NNO. Obě skupiny

se tedy shodnou, že ČR by měla být aktiv-ním a konstruktivním hráčem v EU,a proto se jejich zástupci též podílí na ne-formální platformě byznysu a NNO prokonstruktivní debatu o EU.

RozdílyAčkoliv v posledních letech se situace po-malu mění, jeden z klíčových rozdílů spo-čívá v geografickém záběru. Rozvojovéorganizace ve své většině spíše odhlížejí oddomácích problémů (ale ty největší jakoADRA, Charita či Člověk v tísni naopak majísilné, většinou sociální, domácí programy).Ekologické organizace se naopak ve své vět-šině méně vztahují ke globálním souvislos-tem své práce (i zde ale velké organizacejako Greenpeace či Přátelé země - Hnutíduha představují výjimku díky svému glo-bálnímu charakteru). Mezinárodní kontextje pro většinu z nich jen vzdáleným, obec-ným pozadím akutních domácích bitev. Pročeskou veřejnost a politiky zahraniční argu-menty většinou nemají větší význam.

Pokud se ekologické NNO zahraničním té-matům věnují, pak především environ-

mentální diplomacii (např. UNFCCC, multi-laterálním environmentálním dohodám čidalším procesům kolem Rio+20). Ekolo-gické NNO pak většinou silněji podporujímultilaterální spolupráci, byť s jejím za-drháváním tento zájem viditelně poklesl.Na druhé straně většina rozvojových NNOklade důraz především na bilaterálnípomoc. Většina jejich aktivit v oblasti zahra-niční rozvojové spolupráce (ZRS), humani-tární pomoci, transformační spolupráce jeurčena konkrétní komunitě a zemi a taképlacena z bilaterálních rozpočtů.

Rozdílné přístupy se však netýkají jen eko-logických a rozvojových organizací, nýbržse projevují i mezi samotnými ekologic-kými organizacemi, samotnými rozvojo-vými organizacemi a dokonce i uvnitřjednotlivých organizací. Podobně jako seuvnitř organizací vedou spory o pozicek citlivým tématům, jako je např. jadernáenergetika či míra a způsob podpory do-mácích obnovitelných zdrojů energie.

5. P

ROST

ŘED

Í A IN

STIT

UCE

55


6. SEBE-VĚDOMÉČESKO

Jak jsme nastínili výše, nový mezinárodnírámec pro udržitelný rozvoj se po roce 2015nejspíš zaměří na provázané změny pro-středí od lokální po globální úroveň. Ačkolivmotivaci, zdroje i specifické cíle a metodypro transformaci k férovější, zelené ekono-mice a společnosti je třeba hledat v každézemi zvlášť, všechna tato úsilí by měla míti mezinárodní rozměr. Národní rozvoj jižv současnosti nemůže být úspěšný, pokudje vytržený z globálního celku.

Zásadní proměny, které si vyžaduje pře-chod planety na ucelenější rozvoj v dlou-hodobém horizontu, mohou úspěšněpodstoupit jen inteligentní, soudržná a ak-tivní společenství (pospolitosti), odolnádovnitř i navenek. Národní společenství

sice nejsou jediným aktérem, ale stále jsouhlavní skupinou mezinárodního systému,který se po roce 2015 připravuje na pře-chod ke globální udržitelnosti. Zároveňjsou český stát, česká kultura a česká spo-lečnost hlavním referenčním rámcem proživot většiny našich občanů.

Základním předpokladem a zároveň ko-nečným cílem udržitelného rozvoje (ná-rodního i globálního) by však měla býtosobnostní transformace. Otvírání našíduše (nejen myšlení, ale též vnímání a cí-tění) vyššímu celku našeho bytí představujepředevším cestu k životní spokojenostia naplnění. Ale zároveň je cestou ke zvnitř-nění ohledů k ostatním a k okolnímu světu,zvnitřněním integrovaného přístupu, kterýsi vyžaduje život v dynamických a kom-plexních společnostech, a skutečnéhopartnerství (bratrství), jež představuje zá-kladní metodu pro jejich systémové změnyi cíl sám o sobě.

Jinými slovy, udržitelný rozvoj je přede-vším cestou k celistvosti. K celistvosti v nás(ke spokojeným osobnostem), k celistvostimezi námi (k sítím pospolitostí) a k celi-

stvosti v našem vztahu k okolnímu světu (kprosperitě planety). Celistvost také zna-mená, že tyto roviny jsou neoddělitelné.

Na dalších řádkách proto nabízíme určitouvizi Česka jako průsečíku (syntézu i zjedno-dušení) různých snah. Snahy skloubit osobní,český a globální rozvoj, vzdělávání, ekologiia „rozvojovku“, politiku, kulturu a hodnoty.Snahy zaměřit se na změny prostředí, nikolivna jednotlivá (oborová, resortní) témata.Snahy identifikovat klíčové výzvy (priority)a najít společný jmenovatel pro spolupráciziskového a neziskového sektoru, různýchpolitických proudů a dalších skupin společ-nosti. Snahy naplnit vyprázdněný konceptudržitelnosti vlastním obsahem, zasazenýmdo české reality, promlouvajícím nejen k ro-zumu, ale také k pocitům a emocím, a po-jmenovat ho jiným, pozitivním slovníkem,jenž by hlavní myšlenky mohl atraktivnězpřístupnit širší veřejnosti.

Sebevědomí a sebe-vědomíPo mnoha debatách se nám zdá, že sebe-vědomé Česko nejlépe shrnuje, o co v tétopublikaci jde. Sebevědomí vztažené k celé

6. S

EBE-

VĚD

OM

É Č

ESKO

56


společnosti skrývá několikero významů. Pri-márně se lidem vybaví společenství, kterési věří a sebejistě vystupuje mezi ostatníminárody. Málokdo by asi zpochybňoval, žeČeši a Češky by se rádi zbavili pocitu pasivníoběti historických dějů, především ambicívelkých národů. Že by rádi nabyli pocituhrdosti na vlastní kvality a pocitu kontrolynad vlastním osudem. Sebevědomé Českozároveň představuje hlavní předpokladvětší angažovanosti ve světě kolem nás(v EU i na globální úrovni), což je společnýcíl ekologických a rozvojových NNO.

Za druhé původní význam toho slova,sebe-vědomí, lze vykládat jako povzbu-zení, aby si Češky a Češi lépe uvědomovalisebe sama, jako jednotlivce i jako spole-čenství.A by si uvědomovali, co je přesa-huje. Může tedy komunikovat zájemo kultivaci sociálního kapitálu české spo-lečnosti, který je společnou prioritou ob-čanské společnosti a soukromého sektoru.Větší důvěra ve společnosti – a tedy vespolečnost vůbec, vzájemná komunikacea soudržnost, bratrství a partnerství jsoutaké kulturním předpokladem odpověd-nějšího a efektivnějšího státu.

Zcela ústřední význam sebe-vědomí alesahá až hluboko k individuální psychologiia duchovním základům naší civilizace. Od-kazuje na potřebu hlubší sebereflexe, po-rozumění a ztotožnění se se svým vlastnímjá, a tedy i se světem kolem. Na potřebubdělého vnímání toho, jak přemýšlím, cocítím a jak jednám. Potřebu hledat hlubšísmysl života. Odkazuje na nejvlastnější cílkaždé ryzí koncepce rozvoje – nikoliv pri-márně růst materiální, peněžní či národní,ale růst osobní, resp. osobnostní. Ten před-stavuje také částečně zapomenutý cílvzdělávací a, jak ukazují i poslední vý-zkumy v oblasti kvality života, cestuk osobní spokojenosti.

Dimenze vizeV následující kapitole (7.) pak chceme na-bídnout i konkrétní způsoby (partnerstvía procesy), jakými NNO mohou tyto tři cíleprakticky převést ve spokojenější život jed-notlivých Češek a Čechů, v dlouhodobouvnitřní i vnější odolnost české společnostiv rychle se měnícím světě a zároveň v klí-čový příspěvek ke globální transformaci.Těžko si v současné době představit, že by-

chom mohli docílit jednoho z těchto cílů,aniž bychom se zároveň přibližovali i těmdalším dvěma. Proto spíše než udržitelnýrozvoj je navrhovaným cílem rozvoj celi-stvější.

Jak tedy zformulovat české SDGs, nejdůle-žitější cíle pro vyvážený, celostní rozvojČeska po roce 2015 tak, aby jich byl jenomezený počet, a mohly tedy být priori-tami? Vycházeje z analýzy globálníhoa českého prostředí a z pohovoru se zá-stupci českých ekologických a rozvojovýchNNO, rozdělujeme klíčové výzvy do tří,vzájemně provázaných, skupin cílů právěpodle výše nastíněné logiky. Vycházímez cílů pro českou společnost jako celeka doplňujeme cíle dovnitř - pro jednotlivcea cíle navenek - pro přístup k okolnímusvětu. Národní rovina se zdá být nejsrozu-mitelnější a v české společnosti nejvíc re-flektovaná. Naší snahou je vzít j jako základa odrazit se od ní k rovině osobního roz-voje, které se zase zdá předpoklademk většímu pochopení a větší motivaci jakzpětně pro rozvoj národní, tak pro rozvojglobální.

6. S

EBE-

VĚD

OM

É Č

ESKO

57


To, co Čechům nejde v běžném životě, jenaivní očekávat od politiků či manažerů,novinářů i učitelů. Proto u cíle na každéz těchto úrovní se pak snažíme odlišit víceformální (politickou) a více neformální(kulturní) rovinu problému.

6.1 Společnost sítí a důvěry

Jak české, tak mezinárodní reflexe kolemagendy udržitelného rozvoje po roce 2015jasně ukazují, že budoucnost patří většímíře spolupráce. Drtivá většina společ-ných problémů v současném rychléma vzájemně propojeném světě nemá jed-noduchá řešení. Naopak obvykle skrývámnožství faktorů a aktérů, rovin a souvi-slostí, které je nad možnosti každého jed-noho aktéra.

U nejpalčivějších problémů je pak zjevné,že jejich řešením není ani trh sám, ani státsám, ani občanské aktivity samy. Kupří-kladu plýtvání potravinami se týká všechčlánků potravního řetězce, od farmářů přesvýrobce a prodejce až po spotřebitele.Každý může pro odpovědnější nakládání

s cennými zdroji něco udělat, ale bez koor-dinace pokulhává jak efekt dílčích změn,tak motivace k nim.

Prvním navrhovaným cílem pro rozvojČeska po roce 2015 je proto společnostmnohem více protkaná komunikací, spolu-prací a důvěrou. Společnost, jež nabízí do-statek prostoru k setkávání a času k hledáníspolečného jazyka, étosu a vize. Společnostprotkaná vazbami a sítěmi, v níž spolu roz-dílní lidé slušně a konstruktivně komunikujío dílčích i společných problémech a spolu-pracují na společném prospěchu/řešení.Společnost nejen soudržná, ale také ote-vřená. Společnost sebevědomá a odolná.

Odpovědnější a otevřenější instituceVnějším odrazem, více formální a politic-kou rovinou, takové společnosti je funkčnístát sloužící svým občanům. Korupce a kli-entelismus výrazně stěžují či ohrožují práciobou ekologických i rozvojových NNO, byťv rozdílné míře a rozdílným způsobem.V tomto smyslu pak úsilí o průhlednější,odpovědnější a efektivnější stát předsta-

vuje přirozený základ pro spolupráci obouskupin.

Pro transformaci k zelené ekonomicea ucelenějšímu rozvoji je však problémemtaké uzavřenost, rozdrobenost a setrvač-nost v přístupech a názorech institucí na-vzdory rychle se měnícím podmínkám.Proto je třeba hledat inovativní způsoby,jak se české veřejné instituce, různé jejichmechanismy a procesy mohou při řešeníspolečných problémů více otevřít, býtpružnější a více integrovat různé názory,obory a aktéry.

Celému procesu profesionalizace státnísprávy by rovněž pomohlo, kdyby existo-valo nějaké institucionalizované rozhranípro komunikaci NNO se státní správoua systematičtější podpora státu pro NNO,které se snaží sbírat, formulovat a předávatagregované názory občanů do příslušnýchrozhodovacích procesů.

Partnerství a sociální kapitálLegislativní změny samy o sobě nezaručujískutečnou společenskou transformaci.

6. S

EBE-

VĚD

OM

É Č

ESKO

58


Proto formální rovinu by měly doplňovati aktivity NNO na více neformální, kulturníúrovni. A to je především posilování soci-álního kapitálu.

Předpokladů úspěšné spolupráce mezirozdílnými společenskými skupinami jecelá řada. Patří mezi ně podpora erudicevycházející z poctivé analýzy a empirickézkušenosti, podpora pro kulturu sledovánía vyhodnocování dopadů politik. Cílem jepodporovat kultivované výměny odliš-ných názorů ve všech prostředích a kon-textech, veřejném prostoru, ale i při vícekomorních interakcích: zásady jako je od-dělení člověka od problému, respekt jed-noho k druhému, snaha poctivě uznatsilné, nejen slabé stránky druhého, použ-ívat pokud možno přesný a citlivý jazyk. Ta-kové praktiky pak postupně vedouk nárůstu společenské důvěry.

Opravdová partnerství a procesy s nimispojené však mají svou hodnotu bezohledu na to, jak efektivně se jim daří řešitdílčí vytýčené úkoly. Nabízejí mimo jinéryzí lidskou interakci i po jiných liniích nežčistě racionálních. Diskuse, plánování či or-

ganizace společných aktivit vnáší do životapocity a emoce. Partnerům dávají prožitekbratrství - vzájemnosti, propojení, spolu-tvorby, sdílení práce na společném, vyššímúčelu, a tedy pocit toho, že jsou součástívyššího celku. Zvlášť při různosti partnerůpřinášejí cennou zpětnou vazbu, jsouzdrojem (po)učení a osobního růstu.

6.2 Pilíře pro růst osobnosti

Vzájemný vztah mezi společností a jednot-livci je tedy obousměrný. Společenskéklima, včetně působení vlád a trhů, ovliv-ňuje a formuje členy každého společen-ství. Kvalita společnosti, její síla i neduhy,se však také odvíjí od kvalit jednotlivců.Poučení z historie říká, že dlouhodobě udr-žitelné není ani odtržení jedince od svéhookolí, ani snahy nadřadit kolektiv jednot-livci. Společenský a osobní rozvoj by mělybýt v dynamické rovnováze.

Udržitelná kvalita života pro všechny patřímezi základní principy pro SDGs. Její defi-nice je pro globální rozvoj klíčová, avšaknení vůbec jednoduchá. Liší se kultura od

kultury, člověk od člověka. Ale je zásadnípro naplnění lidských práv nebo jako vo-dítko pro udržitelné vzorce spotřeby. Ač-koliv seberealizace se musí pohybovatv nějakých mantinelech, nakonec si smysla štěstí v životě každý člověk musí najítsám za sebe. Zda a jak je lidé naplňují, všakmá zásadní dopad na společenský rozvoja globální udržitelnost.

Druhým cílem pro rozvoj Česka po roce2015 proto spatřujeme v podpoře celi-stvého osobního růstu a klíčových kompe-tencí, které si pro takový růst potřebujíČešky a Češi osvojit. V systematickém úsilímotivovat jednotlivce a dávat jim nástrojek reflexi, kontrole a vylepšování jejich ži-vota tak, aby byli spokojenějšími, ale záro-veň více ohleduplnými občany svýchkomunit, Česka i světa. Lidmi, kteří se ori-entují ve světě kolem sebe i v sobě samýcha umějí se dobře rozhodovat. Mají v obojídůvěru a o obojí aktivní zájem, potřebnéznalosti, dovednosti a zejména postoje(tedy kompetence). A vše to vnímají jakoproces celoživotního učení. Jsou lidmi se-bevědomými, protože sebe-vědomými.

6. S

EBE-

VĚD

OM

É Č

ESKO

59


Klíčové kompetenceFormálním nástrojem osobního růstu jepředevším vzdělávací systém. Řada lidívkládá do formálního vzdělávání ústřednínaději, jakožto hlavního nástroje spole-čenských změn. Výchova mladé generaceje bezesporu procesem, v němž lze leccosna vnímání, myšlení a konání občanů změ-nit či kultivovat. Ani vzdělávací systém sevšak neodehrává ve vzduchoprázdnu a másvé důležité meze.

České školství postupně prochází výra-znými změnami. Větší volnost osnov poschválení národních vzdělávacích pro-gramů, různé tematické národní vzdělá-vací strategie a aktivity mnoha NNO byčasem měly napomoci i přechodu k udrži-telnějšímu rozvoji. Školská politika obsa-huje všechny důležité elementy, ale jetřeba obohatit metody vzdělávání (napří-klad o více prožitkové metody) a hlavnědoplnit, resp. upravit vzdělávací cíle. A sicetak, že klíčové kompetence nebudou školybrát jen jako pouhé principy, ani další prů-řezová témata, ale spíš jako vlastní cíle

vzdělávání. Méně ambiciózním cílem čipředstupněm může být integrace klíčo-vých kompetencí aspoň do občanskéhovzdělávání, které prožívá slibný vzestup.

Za termínem klíčové kompetence se ne-skrývá nic více a nic méně než snaha uchopitjádro kvalit potřebných pro rozvoj celistvéosobnosti v současném světě. V řadě zemí(Nový Zéland, Skotsko či Finsko) už po-dobné koncepty udávají směr vzdělávacípolitice. Sebevědomí, propojenost, aktivnízapojení do světa kolem sebe a učení jakoceloživotní úkol26 v nich patří mezi základnícíle. V českém školství jsou však zatím brányspíše jako abstraktní principy. Není divu, jdeo zásadní společenské rozhodnutí. Pokudvzdělání má sloužit primárně těmto cílům,pak otázka, jaké vlastnosti by měl mít vzdě-laný člověk, do značné míry splývá s otáz-kou, jakou společnost a jaký život chceme.

Kvalita životaOsobní růst by neměl být jen hlavnímvzdělávacím cílem a nástrojem, jak vzdělá-

vání přispívá k udržitelnému rozvoji. Růstkvality života skrze kultivaci vlastního jáa světa kolem sebe by se mohl stát i spo-lečenskou vizí, která nahradí dosavadníneudržitelné paradigma materiálníhoa peněžního růstu. Cesta k osobní celi-stvosti má potenciál stát se esencí opravduzelené inkluzivní ekonomiky.

Méně formální rovinou osobního růstu, alevelmi relevantním mostem mezi každo-denní realitou (problémy) lidi v Českua globálním udržitelným rozvojem, jeproto debata o kvalitě života. Je tématem,které organicky integruje různé aspektyudržitelného rozvoje (onu „multidimenzio-nalitu“) a nabízí odpovědi na otázku, co byměly být jeho priority - hlubší smysl roz-voje. Kvalita života nejen leží v jádru dis-kuse o udržitelných vzorcích (výroby a)spotřeby a lidských právech, ale zároveňumožňuje definovat, co by tedy mělo býtpozitivní odpovědí na mnohorozměrnostchudoby (pokud ne boj proti chudobě, takúsilí pro co?). Navíc má potenciál nabíd-nout jiné vidění rozvojové spolupráce (co

6. S

EBE-

VĚD

OM

É Č

ESKO

60

26) Tyto cíle jsou převzaty z vize novozélandského kurikula, které je jak promyšlené a prodiskutované po obsahové stránce, tak velmi srozumitelně a přístupně prezentované. K dispozici na: http://nzcurriculum.tki.org.nz/The-New-Zealand-Curriculum


jsou opravdu vyspělé země/komunity?),protože celostně chápaná kvalita životazdaleka nevykazuje přímou korelaci s eko-nomickým bohatstvím.

Ba co víc, zahrnuje i debatu o odvrácenéstraně života v moderních společnostech(hlubších „rozvojových“ problémech Se-veru). Včetně dilemat, jež pro osobní životplynou z dalších rozvojových cílů, které na-vrhuje i tato publikace, jako je intenzivnějšípropojení (ať již národní či mezinárodní).Není dost dobře možné ani fér požadovatpo lidech další změny a úsilí navíc, což vět-šina NNO vědomě či nevědomky dělá,pokud nepřináší odpověď na již existujícíkaždodenní problémy. Žádný nový spole-čenský koncept nemůže být celistvý, tedyani udržitelný, bez toho, že nabídne řešenípro neuchopitelnost, nezvladatelnost čiztrátu smyslu27, na stres z přívalu informací,

neustálých změn, nutnosti neustálého roz-hodování a další osobní problémy, kterémnoho lidí dnes prožívá. Bez toho, že po-zitivně osloví lidskou duši.

6.3 Máme na to být globální

Společnost složená z lidí, kteří věří samisobě i sobě navzájem, se vyznačuje i většíodolností vůči vnějším šokům. Pokud lidémají potřebné kompetence a společnostsítě a mechanismy, jak společné problémykomunikovat a řešit, mnohem lépe zajistísvou bezpečnost a prosperitu28. Sebevě-domé země tak mohou (nepohlcují je tolikvnitřní problémy) a také chtějí (lépe si uvě-domují svou svázanost s okolním světem)být více zapojené do mezinárodní spolu-práce. Navíc v řadě oborů již hledání inte-ligentních forem mezinárodní spolupráce

není věcí volby, ale nutnosti (viz debatyo státní energetické koncepci)29.

Mezinárodní spolupráce má řadu dobrýchdůvodů i pro české NNO - od výměny zku-šeností a zisk finančních prostředků přesinspiraci, solidaritu a vzájemnou podporuaž po diplomatický tlak na řešení dílčíchzahraničních problémů a spolutvorbu glo-bálního vládnutí (global governance)v oblastech, kterým se české NNO věnují.

Právě mnohostranná diplomacie je v sou-časné době v defenzivě, což mimo jinépodkopává i práci rozvojových a ekologic-kých NNO. Geopolitické oslabení Západua vzestup zemí skupiny G-20 či nová rolesoukromého sektoru se projevují i v jedná-ních OSN o agendě po roce 2015. Většinavelkých globálních jednání (WTO, UNFCCC,mezinárodní finanční architektura, jaderné

6. S

EBE-

VĚD

OM

É Č

ESKO

61

27) Jedním z inspirativních myslitelů, kteří zasvětili svůj život studiu stresu, je sociolog lékařství Aaron Antonovsky. Ve své knize Health, Stress and Coping (1979) mimo jiné postulo-val tzv. smysl pro soudržnost (sense of coherence), tři klíčové předpoklady pro zachování (mentálního) zdraví a kvality života: srozumitelnost, zvladatelnost a smysluplnost. Vezkratce k dispozici též na: http://en.wikipedia.org/wiki/Salutogenesis#Sense_of_coherence

28) Bezpečnost a prosperitu lze vnímat i jako rozměry odolnosti. Tento koncept se během pohovorů se zástupci NNO opakovaně dostával do popředí. Jistě by stálo za širší debatu,zda odolnost v současných podmínkách není vhodnějším (přesnějším a realističtějším) společenským a tedy i politickým cílem nejen než ekonomický růst, ale také bezpečnost,nezávislost či soběstačnost.

29) Tyto debaty se často stáčí k otázce, zda při tak dynamických proměnách energetiky (zejména trhů s elektřinou) je vůbec možné postulovat vlastní energetickou koncepci 1) naněkolik dopředu a 2) bez ohledu na vývoj v okolních zemích (zejm. v Německu), tj. bez mapování dopadů u různých scénářů vývoje, jak k tomu stále tíhne Ministerstvo prů-myslu a obchodu.


odzbrojení atd.) je roky víceméně zabloko-vaná. Problémů, jež mají řešení jen v glo-bální dohodě, neubývá, ale množí se různájednostranná, dvoustranná či regionálnířešení.

Posledním cílem pro český rozvoj po roce2015 je proto skutečné (nejen verbální) na-plnění a nový obsah a motivace pro zapo-jení ČR do globální (nejen mezinárodní)spolupráce. Rok 2015 by mohl být impul-sem k revizi této části zahraniční politikya zároveň příležitostí, jak z ní učinit origi-nální a smysluplnou součást národní iden-tity. Postupně změnit obrázek Česka:opustit stereotyp země historicky závisléa řízené jinými a nastolit vizi země aktivní,autonomní, úspěšné. Česko sebevědomé,protože prospěšné za svými hranicemi.

Česká globální politikaFormální vyjádření této představy se týkápředevším zahraniční politiky. Podobnějako si nová vláda definuje svou evropskoupolitiku, měla by si definovat i svou poli-tiku globální. Taková politika globální spo-lupráce (jako má např. Švédsko) by však

měla zahrnovat nejen prospěšné dvou-stranné programy (jako je zahraniční roz-vojová spolupráce, humanitární pomoca transformační spolupráce), ale mnohempromyšlenější aktivní program multilate-ralismu (prioritní témata, instituce, koordi-naci lidí apod.) s příslušným odrazem i napřístupu k EU. A také by měla integrovatrůzné resortní agendy s globálním přesa-hem (životní prostředí, bezpečnost, ob-chod, rozvoj, lidská práva).

Mnohostranná diplomacie, jakkoliv hrajeklíčovou roli, však není a nejspíš ani ne-bude jediným účinným mechanismemglobálního řízení. NNO by se proto mělydo globální politiky zapojovat i skrze jinékanály. Kromě institucionalizovaného dia-logu se zeměmi BRICS o jejich globální od-povědnosti, který zatím zcela chybí, bymohly NNO představovat důležitý motortaké v tzv. globálních tematických sítích.Tedy v méně formalizovaných uskupeníchsdružujících různé aktéry, včetně soukro-mého sektoru, kteří spolupracují na řešenídílčích globálních problémů (např. ná-šlapné miny, palmový olej apod.)

Národní hrdost Méně formalizovatelným, kulturním před-pokladem aktivnější globální politiky je jejíveřejná podpora. Ta byla doposud nízká,a proto je potřeba hledat tvořivé, novécesty, jak ji zvýšit. Jedna z nich by mohlavést přes vazbu na národní sebevědomí,resp. přes redefinici národní hrdosti. Dopo-sud jsme byli zvyklí vidět (i díky vzděláva-címu systému) základy národní hrdosti spíšv historii a kultuře, případně v pár úspěš-ných výrobcích či jedincích ve světě. Nabízíse ale možnost založit ji mnohem více nabudoucnosti (než minulosti) a na tom, jacíjsme pro ostatní, nikoliv pro sebe či do-konce proti ostatním.

Systematičtější komunikace a inovativníprezentace rozvojové a transformačníspolupráce, humanitární pomoci či aktivníúčasti na globální politice jsou jen některéz možností. Další by mohly představovatnapříklad pozitivní aktivity soukromého čiakademického sektoru.

Společenská i politická poptávka po pa-triotismu určitě existuje a není na ní nicšpatného. Otevřená, na vnitřním sebevě-

6. S

EBE-

VĚD

OM

É Č

ESKO

62


domí (podpořeném osobním růstem a sí-těmi pospolitostí) a definice národníhrdosti založená na étosu služby vyššímucelku by pro ni mohla nabídnout jinýobsah než ten, který nabízí xenofobní, fa-šizující či šovinistické proudy.

Jakkoliv riziko zneužití ne-racionálníchmotivů v politice je velké, klíčová politickávýzva pravděpodobně stojí jinak: Budemev české občanské společnosti schopnioslovit hlubší potřeby občanů konstruktiv-ním, celostním (post-racionálním) způso-bem dříve, než to někdo jiný udělázpůsobem partikulárním, mnohem ménězodpovědným a udržitelným (iracionál-ním)?

7. PŘÍLEŽITOSTIPRO ČESKÉNNO

Smyslem této kapitoly rozhodně nenípředepsat desítkám ekologických a rozvo-jových NNO, co mají či nemají dělat poroce 2015. Věnují se důležitým veřejnýmproblémům, které budou nadále vyžado-vat pozornost. Nicméně pro některé z NNOmůže nastat situace, že jim na stávající ak-tivity docházejí zdroje, a tak se poohlížejípo jiných. Jiné testují další témata či přís-tupy, jimiž by mohly obohatit a zejménazefektivnit svou práci. A zase jiné by prostějen chtěly vědět, jak mohou k mezinárod-nímu úsilí přispět v rámci svých možností.

Záměrem poslední kapitoly je tedy spíš za-myslet se nad tím, jak načrtnuté národnírozvojové cíle – společnost sítí a důvěry,rozvoj osobností a globálnější Česko - pro-

mítnout do každodenní práce NNO. Ob-čanská společnost v ČR může k zelenějšíekonomice, odolnějšímu státu a celistvějšíspolečnosti přispět různými cestami.A také tak v mnoha ohledech činí. Zdá sevšak, že tyto aktivity nejsou mezi klíčovévýzvy rovnoměrně rozloženy:

• kultivaci státu a veřejnosti, ovlivňovánípolitik se věnuje výrazně větší energienež transformaci soukromého sek-toru;

• uchopitelnější (politické) problémy jakokorupce či rezortní politiky získávajívíce pozornosti než hlubší (kulturní)problémy jako propojování, společen-ská důvěra či osobnostní růst;

• ani v neziskovém sektoru nejsou přílišzpochybňovány meze racionality a na-bídka ucelenějších přístupů, které bylidem nabídly nejen praktická, tech-nická řešení, ale přesah a hlubší smysl,vzniká jen velmi pomalu.

Ekologické a rozvojové NNO se mohou při-pojit k naplňování těchto rozvojovýchvýzev několika způsoby. Tím, že:

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

63


• do svého portfolia (poslání) přidajínová témata (např. zelená ekonomika);

• či nové aktivity/cílové skupiny (např.spolupráce se soukromým sektorem);

• promítnou do stávajících aktivit novýpřístup/rozměr (důraz na kultivovanostdiskuse, pozitivní přístup k odlišnýmnázorům, zohlednit nejen myšlení, aletéž cítění cílové skupiny, vnášet otázkypo kvalitě života a přesahu);

• anebo je (politicky, mediálně) podpoříu jiných organizací.

Na dalších řádcích se tato kapitola věnujeobecným možnostem, jak navrhované pri-ority promítnout do hlavních aktivit ekolo-gických a rozvojových NNO. Aktivity jsouděleny podle hlavních cílových skupin:místní komunity (7.1), školy (7.2), veřejnost(7.3), politici a státní správa (7.4). Doplňujeje pak kapitola o financování (7.5) a o nej-víc chybějící aktivitě – hlavních typech po-třebného propojování společnosti (7.6). Nazávěr každé podkapitoly formulujemestručná doporučení.

7.1 Místní projekty – společněprožívat drobné změny

Jakkoliv tvorba nových globálních cílů, cílepro rozvoj Česka i tato publikace se zamě-řují spíše na změny systémové, přehled pří-ležitostí pro české NNO, jak přispětk celistvějšímu rozvoji po roce 2015, mu-síme začít u praktických projektů. Důvo-dem není jen to, že právě takovými, více čiméně drobnými aktivitami zacílenými nakonkrétní změnu konkrétní pospolitosti sezabývá většina českých NNO, včetně eko-logických a rozvojových.

Reálná transformace konkrétních lidí jepředevším hlavním, hmatatelným a koneč-ným výsledkem všech rozvojových snah.Veškeré myšlenkové koncepty, principya mechanismy jsou jen nástroje. Mají smysljen potud, pokud přinášejí lepší životlidem kolem.

To neznamená jen, že projekty musí býtušité na míru konkrétní situaci, ale měly byzohledňovat širší (národní, globální) celek.Transformace - jak změna, tak zlepšení –se stávají (udržitelnou) skutečností, jen

když jsou prožité v určitém konkrétnímčasu a prostoru. U většiny takových trans-formativních momentů ale nebude aniOSN, ani česká vláda, ani analytická centra.Mohou u nich být jen konkrétní lidé z or-ganizací občanské společnosti.

Pokoušet se o výčet možných typů trans-formativních projektů, kterým se českéNNO mohou věnovat, by nemělo valnéhosmyslu. Takřka každý projekt má poten-ciál přispět k osobnímu, společenskémua tím většinou i ke globálnímu rozvoji,o nichž zde hovoříme. Tím spíš, pokudvezme v potaz některé z výše zmíněnýchpriorit.

DOPORUČENÍMá však smysl vymezit skupinu průřezo-vých otázek, jež by bylo dobré si klást připlánování, realizaci i hodnocení projektů,včetně projektů, jež míří i na jiné cílovéskupiny. Přispívá projekt k/e:

• většímu propojování (méně ambici-ózní než zapojování) různých skupin(více viz 7.6);

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

64


• k hledání společného jazyka, hodnota vize, nejen identifikaci problémů(pozitivní přístup);

• kultivaci diskuse, vyjednávání, koordi-nace, spolupráce, hodnocení atd., kezvyšování důvěry ve společnosti, jejíotevřenosti, propustnosti, vzájem-nému respektu, ochotě se měnit(důraz na procesy a rozvoj sociálníhokapitálu);

• společné reflexi výstupů a poučeníz projektu, předpokladů a podmínekpro úspěšnou realizaci cílů projektu,doporučení do budoucnosti (učení se,jak se učit);

• k reflexi momentů, které vedly k po-citu ne/spokojenosti zúčastněných(kvalita a smysl života);

• práci nejen s myšlenkami, ale takédojmy, pocity, emocemi zúčastněných(práce s duší);

• budování většího, pozitivně definova-ného sebevědomí, prezentaci zahra-ničích a globálních aktivit cobydůvodu k národní hrdosti (Sebevě-domé Česko).

7.2 Vzdělávání – učit se, jak se učit

Vzdělávání patří mezi poslání velkého počtuekologických i rozvojových organizací. Slo-žitý a rychle se měnící svět klade zvýšenénároky na naši schopnost rozumět jevůmkolem nás a adekvátně na ně reagovat.Mnoho vzdělávacích odborníků i lidí z praxe(včetně zástupců firem) se shoduje na tom,že většina současných vzdělávacích sys-témů zdaleka nepřipravuje mladé lidi navýzvy, které před nimi, společnostmi a pla-netou skutečně stojí. Úkolem vzdělávacíchNNO by měl být ucelenější a kritičtější ob-rázek globální reality, který lidem umožnízpochybňovat zaběhané rámce myšlenía posouvat své hranice.

Rozvojové vzdělávání (většinou nazývanéglobální rozvojové vzdělávání – GRV), lidsko-právní vzdělávání a vzdělávání pro udržitelnýrozvoj či environmentální vzdělávání majíspolečnou snahu osvětlit komplexní vazbymezi naším myšlením a jednáním na jednéstraně a dopady na přírodu, chudé komunitya upozaďované jednotlivce na straně druhé.

V ČR ovšem existuje množství dalších „tema-tických“ vzdělávacích NNO (např. občanské,finanční, mediální vzdělávání), které působíve formálním i neformálním vzdělávání. Jsoumezi nimi i organizace velmi aktivní a inova-tivní, které mohou nabídnout inspiraci proekologické a rozvojové NNO.

Klíče k učeníPřestože dílčí témata a východiska, meto-diky i cíle všech těchto NNO se mohou stálelišit, z pohovorů s jejich zástupci se zdá, žejejich potřeby jsou si stále podobnější. Zjed-nodušeně řečeno, postupně se rodí konsen-sus o tom, že další a další informace, anitrénink dalších a dalších dovedností žákůma studentům neumožňují svět lépe uchopita najít v něm své místo. Pokud si zároveň ne-osvojí určité poznání, postoje a hodnoty –„klíče k učení pro každou oblast učení“.Těmto klíčům se říká (klíčové) kompetence– způsobilosti či schopnosti. Novozélandskéosnovy mezi ně řadí: myšlení, používání ja-zyka, symbolů a textů, zvládání sebe sama,vztahy k ostatním a schopnost účastnit sea přispět k dění kolem30.

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

65 30) Viz: http://nzcurriculum.tki.org.nz/The-New-Zealand-Curriculum.


Skutečné osvojení postojů se však dějepředevším prostřednictvím prožitku. Ně-které vzdělávací přístupy již reflektují po-třebu přístupu, který přesahuje běžnouracionalitu. Pracují s lidmi nejen na tom, jakpřemýšlejí, ale také jak vnímají a cítí, jakpřistupují k řešení různých situací, prob-lémů ve světě kolem i uvnitř sebe samých.Rozvijí motivaci založenou na emocích,příbězích či konkrétních příkladech bezohledu na to, v jakém prostředí se pakbude daný student pohybovat. Takovévzdělávání k osobní celistvosti je založenoméně na myšlenkách a více na vlastníchprožitcích a činech, včetně možnosti na-hlédnout vyšší celek.

Zaměření na kompetence přesahuje a zá-roveň integruje sektorově založené vzdě-lávací proudy, jako je environmentálnívzdělávání, globální rozvojové vzděláváníči občanské vzdělávání, s nímž jsou všaktyto klíče k učení v ČR zatím nejčastěji spo-jovány. Jeho cílem není pouze vytvořitucelenější obrázek o okolním světě a kri-ticky jej nahlížet, nýbrž různé pohledya přístupy propojovat a odhalovat, co seskrývá za nimi či pod nimi. A zároveň si

klade za cíl rozvíjet obecné individuálníschopnosti pozitivního myšlení, podnika-vosti, představivosti, tvořivosti, odolnostia reflexe vlastní identity, odpovědné akcea odpovědného rozhodování, komunikacea spolupráce. Tyto a další schopnosti jsoujak nástroji, tak životními cíli samy o sobě.

Cesta do hlavního prouduNení divu, že úspěšné země jako Nový Zé-land či Finsko kompetence nevnímají jakodalší vzdělávací modul, ale stále více jakoprůřezové principy a cíle pro hlavní vzdělá-vací proud. Metodiku s potenciálem vycho-vávat občany s více univerzálním poznáním,vnímáním a chováním. Občany s uplatně-ním napříč různými obory, v ekonomice,státní správě či neziskovém sektoru.

Navzdory novým osnovám, které základklíčových kompetencí obsahují, hlavnívzdělávací proud v ČR však převážně zůs-tává u principů starých desítky, ba možnástovky let. Vedení mladých lidí k zásadnímkompetencím nejen pro společenskoutransformaci k udržitelnému rozvoji, alepro úspěšný život v globalizovaném světě

vůbec naráží na stereotypy a omezené ka-pacity nejen úředníků, ale především sa-motných škol, učitelů a rodičů.

DOPORUČENÍ• Nabízet ucelenější obrázek a prožitek

globální reality, ukazovat na prováza-nost hodnot, ale také osvětlovat důle-žité nuance, odchylky a paradoxy,které pomáhají pochopit zaběhanérámce našeho myšlení a zároveň jekriticky zpochybňovat;

• Organizace rozvojového a environ-mentálního vzdělávání by se mělyspojit s dalšími tipy vzdělávacích NNOa definovat klíčové kompetence sebe-vědomého občana ČR a systematickyje vnášet do své práce;

• Společně s EDUin a dalšími prosaditklíčové kompetence i jako formálnívzdělávací cíle, obsáhnout a přijmoutje v tzv. vzdělávací ústavě;

• Kolem klíčových kompetencí a připra-vované VIZE 2020 MŠMT ve spoluprácis dalšími NNO rozpoutat debatu o cí-lech a efektech vzdělávání, kvalitě ži-vota a společenské vizi.

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

66


7.3 Osvěta a komunikaces veřejností – získat si srdce,nejen mysl

Zdá se, že ve vyspělém světě žijemev době, kdy naše společnosti postupněpřecházejí z jednoho modelu na jiný. V ta-kových turbulentních, transformačníchdobách je reflexe a pochopení širších sou-vislostí, vysvětlo- vání nových rozměrů,konfrontace s jiným myšlením a zejménaudržování a kultivace společenské dis-kuse o jádru problémů naprosto zásadní.Zásadních témat pro osvětovou práci jecelá řada. Ale opět neméně důležitá jeforma komunikace.

Nespočívá nezastupitelná role NNO právěv otvírání rozporuplných a citlivých, ale zá-sadních debat, jako je např. snaha identifi-kovat produkty či služby, které při velkéspotřebě zdrojů přináší jen malé uspoko-jení? Či snaha nalézt vhodné nástroje prosociální soudržnost, solidaritu a dodrženíminimálních standardů pro všechny oby-vatele státu v situaci omezených zdrojů?

Mnohé z témat nemusí mít zjevnou vazbuna globální procesy, udržitelný rozvoj aniklasickou rozvojovou agendu, a přestomohou nastolovat ty nejdůležitější otázky(např. jak vzniká společenská změna?), kte-rým dnes čelí jak rozvojová spolupráce, takudržitelný rozvoj. Dobré otázky jsou častodůležitější než odpovědi (nabídka inspira-tivních otázek je v Příloze 1). Ale ani dobréotázky, ani pozitivní vize samy o sobě ne-stačí ke změně chování.

Změna chováníPodle různých sociálně-vědních výzkumůa odborníků na společenský marketing31 jek přesvědčení lidí třeba plán a správněpodaná nabídka konkrétní akce, kteroumohou sami udělat. Praxe ukazuje, žepokud jde o změnu chování, lidé na ob-vyklé argumenty rozvojových či ekologic-kých NNO neslyší.

Výše zmíněné studie doporučují prezento-vat globální udržitelnost jako něco s osob-ními, hmatatelnými přínosy pro lidi tady

a teď. Jako lepší, moderní alternativu (badokonce módní značku), lákavou prorůzné skupiny obyvatel, včetně elit. Pre-zentace vyžaduje pozitivní, nekonfron-tační jazyk – nepovyšovat se a býtotevřený jiným postojům a hodnotám, při-způsobený nejen cílové skupině, ale i rů-zným psychologickým profilům (lidéorientování dovnitř, navenek či na bezpeč-nost).

Komunikace by měla být dílem profesio-nálů z různých oborů a podpořena veřej-nými osobnostmi. Musí nejprve nabízetjednoduché akce, které přinášejí bezpro-střední uspokojení a postupně zvyšovatnároky. V neposlední řadě přesvědčovacímetodou nemohou být další informace,data či racionální argumenty, ale přede-vším kontakt s emocemi, podněcováníhlubší resonance, tužeb a inspirace.

DOPORUČENÍ• Ekologické a rozvojové organizace vě-

nující se osvětě by mohly spolupraco-

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

6731) Např. http://www.futerra.co.uk/downloads/Sellthesizzle.pdf nebo (starší) http://www.green-engage.co.uk/PaintingtheTownGreen.pdf


vat na hledání nejvhodnějších úhlůa jazyka k oslovení české veřejnosti(vyvarovat se použití abstraktních, vy-prázdněných a zprofanovaných kon-ceptů/termínů);

• Snažit se komunikovat mezinárodnía globální spolupráci coby výraz ná-rodní vyspělosti - hrdosti a sebevědomí;

• Šít své kampaně na míru nejen cílo-vým skupinám, ale též základním psy-chologickým profilům, zůstávatotevřený jiným postojům a hodnotáma při každé možné příležitosti kultivo-vat veřejnou diskusi (sociální kapitál);

• Vyvažovat racionální argumenty kon-taktem s emocemi, inspirovat atrak-tivní/pozitivní vizí, podněcovat hlubšírezonanci.

7.4 Účast na rozhodování – nabízet pozitivní synergie

Třetí hlavní aktivitou ekologických a rozvojo-vých NNO je účast na politickém rozhodovánía ovlivňování veřejných politik s dopadem naglobální udržitelný rozvoj (tzv. „advocacy“ či„policy“ práce). Argumenty každé ze skupin

se zatím mohou lišit, ale typ změn, po kterýchvolají, i způsob ovlivňování se opět velmi po-dobají. Intenzivnější spolupráce nabízí řadusynergií: možnosti sdílení zdrojů, prohlou-bení argumentů, zvýšení dopadů, navázánídalších partnerství a vyšší legitimity promnohé (byť ne všechny) kampaně a politickájednání každé z těchto dvou skupin NNO.

Bez přílišné nadsázky lze tvrdit, že většinadomácích ekologických reforem zároveňpředstavuje dobrý příspěvek k řešení globál-ních rozvojových problémů (dílčí zlepšení,symbolický signál, posilování pozitivníchtrendů). Vazba opačným směrem už jeslabší, ale i část reforem potřebných proefektivní boj s chudobou a globální udrži-telný rozvoj (např. omezení fosilních paliv)má zároveň tendenci přinášet praktickouochranu životního prostředí, či prospěchobčanům České republiky (odolnost, stabi-litu či zdraví), byť často v delším časovém ho-rizontu.

7.4.1 Domácí politikyDomácí transformace v zelenou ekono-miku představuje největší úkol na cestě

k domácímu i globálnímu udržitelnémurozvoji. Podíl na globální práci, kterou zaČesko nikdo jiný udělat nemůže. A zároveňpříležitost, jak chytře a odpovědně zvýšitkvalitu našich vlastních životů. Nicméněnaše odpovědnost vůči okolnímu světutím nekončí. Kromě větší celistvosti čes-kých politik s přímým dopadem na glo-bální udržitelný rozvoj se pro ekologickéa rozvojové NNO nabízejí ještě další smys-luplné příležitosti k systémovým změnámve vzdělávací politice a tlaku na odpověd-nější a efektivnější stát.

Celistvější politiky Česko přímo či nepřímo přispívá k řaděglobálních problémů: čerpá obnovitelnéi neobnovitelné zdroje, vypouští emise CO2

a podílí se na dalších environmentálníchškodách, dováží sóju coby krmivo pro vel-kou část své živočišné výroby anebo vyvážízbraně do chudých zemí. To vše poškozuježivotní prostředí a lidi, kterým zároveň po-sílá rozvojovou pomoc.

Ze strany NNO je třeba monitorovat nejen,jaká opatření vláda a parlament schvaluje

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

68


a jak je naplňuje doma, ale též vazbu mezičeskými, případně evropskými politikamia nejpalčivější globální problémy. Pod hla-vičkou koherence politik pro globálníudržitelný rozvoj by ekologické a rozvo-jové NNO měly společně hledat cesty, jakČesko může přispět k jejich řešení.

Stejně jako ve vzdělávání a osvětě i v poli-tice je ovšem třeba se odpoutat od pri-márně negativního pohledu na svět.Odpovědi na všechny tyto problémy záro-veň představují příležitosti, jak posílit po-zitivní trendy v ČR. Úspornější čerpánízdrojů zvyšuje surovinovou odolnosta konkurenceschopnost Česka v delším ča-sovém horizontu. Menší spotřeba masavede nejen ke zdravějšímu jídelníčku, aletaké vytváří v Česku prostor pro větší vy-užití obnovitelných zdrojů, které zvyšujíenergetickou soběstačnost, představujímenší zdravotní a bezpečnostní rizika a na-bízejí zajímavé pracovní příležitosti.

Příležitosti skýtá i politika EU. Snaha přivéstdo Evropy zpět průmysl coby spolehlivějšíekonomický fundament než např. finančnísektor (reindustrializace) je kupříkladu

šancí, jak zvýšit i přidanou hodnotu českéekonomiky, snížit ekologickou náročnosta přitáhnout špičkové technologie i mozky.Další reforma společné zemědělské poli-tiky je výzvou k hlubší debatě a promyšlenírole venkova – a tím pádem města - v sou-časných společnostech.

Rekonstrukce státuEkologické a především rozvojové organi-zace by vedle své tematické práce mohlytaké mnohem silněji podporovat protiko-rupční organizace v jejich snaze zlepšitprostředí pro rozhodování (ekologie ve-řejné služby). Kampaň Rekonstrukce státu,jež usiluje o prosazení devíti klíčovýchzákonů, včetně zákona o státní službě, fi-nancování politických stran, veřejných za-kázkách či o státním zastupitelství je vesvém souhrnu zatím nejucelenější odpo-vědí občanské společnosti (a soukroméhosektoru) na politizaci státní správy, masivníkorupci a politický klientelismus.

Tato kampaň pomohla téma korupce eta-blovat jako klíčové téma stranických pro-gramů i programu nové vlády. Avšak

ohlídat, aby došlo k přijetí inkriminova-ných zákonů s požadovaným efektem, vy-žaduje ještě hodně práce a setrvalý tlakveřejnosti, tedy především českých NNO.

Vzdělávací „ústava“Neziskové organizace mohou nadále vy-tvářet tlak, aby se vzdělávací systém, čiaspoň jeho součásti, ubíral celistvějším, in-tegrovanějším směrem a vedl ke sku-tečnému rozvoji osobností. Příklademúspěšného zapojení do rozhodovacíchprocesů bylo například projednávání rám-cových a školních vzdělávacích programů,tzv. Bíle knihy či Strategie vzdělávání proudržitelný rozvoj a Strategie globálníhorozvojového vzdělávání na MŠMT.

Konkrétním způsobem, jak zvýšit pozor-nost věnovanou klíčovým kompetencím,je prosadit je a lépe zformulovat do Národ-ního programu vzdělávání – a tuto tzv.vzdělávací ústavu konečně schválit. Tentodokument, zmíněný i ve školském zákoně,Česku zatím stále chybí. Přitom by mělurčit, jakým směrem a jakým způsobem semá vzdělávací politika státu ubírat, a po-

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

69


skytnout tak rámec již schváleným osno-vám a dalším podzákonným normám.

7.4.2 Zahraniční politiky Nevládní organizace ze Severu budou poroce 2015 nejspíš více motivovány OSN,vládami a dalšími donory, aby šířily osvětu,globální vzdělávání a pomáhaly v transfor-maci směrem k férovější, zelené ekono-mice a vůbec zajištění větší udržitelnostisamotného Severu. Předchozí řádky seproto věnovaly tomu, co konkrétně si podtouto domácí transformační agendoupředstavit a jak k ní prakticky přistoupit.

Transformační politikaTransformační know-how a zkušenostijsou pak samy o sobě důležitým tématemmezinárodní spolupráce a jednání o SDGs,nejen dlouhodobou prioritou české zahra-niční politiky. Reflexe samotného procesutransformace je proto velmi žádoucí. Českose může inspirovat úspěšnějšími zeměmia naopak své transformační zkušenostipřenášet do méně rozvinutých či transfor-mujících se zemí. Jedná se o téma, které by

měla odrážet i česká pozice pro další jed-nání o nové rozvojové agendě po roce2015 v OSN.

Rozvojová politikaRozvojová politika po roce 2015 (viz kapi-tola 4) bude zajisté kombinovat nové ele-menty SDGs (větší důraz na domácítransformace, zapojení Severu, zelenouekonomiku, vícedimenzionální pohled nachudobu atp.) s dokončováním nesplně-ných úkolů z MDGs (viz kapitola 3).

Zahraniční rozvojová spolupráce nadálezůstane důležitou aktivitou. Část ZRSmožná bude více zaměřena na základnílidské potřeby (pomoc s adaptací nazměny klimatu, na strukturální transfor-mace a na další vnější šoky). Větší pozor-nost „kapsám“ chudoby a nerovnostiuvnitř zemí (vylučovaným skupinám, ven-kovským oblastem) i mezi zeměmi (ne-funkčním a konfliktním státům čisubsaharské Africe) bude doplňovat tlakna zvládání urbanizace a udržení křehkýchúspěchů v zemích se středním příjmem.

Část bude víc transformativní, to znamená,že kromě konkrétních lidí bude cílit nainstituce a společenské systémy. Rozvo-jové NNO postupně mění přístup k eman-cipujícímu se Jihu. Stávají se vícekonzultanty, facilitátory, subdodavateli,spíše než vůdčími silami rozvojových pro-jektů v chudých zemích. Také jsou více pa-sovány do role těch, kdo šíří osvětu,globální vzdělávání a pomáhají zajišťovatvětší udržitelnost samotného Severu.U nejvyspělejších dárců pak bilaterální roz-vojová spolupráce nejspíš dále ustoupí po-třebě budování globálních veřejnýchstatků, a zejména nutnosti praktické trans-formace domácích modelů rozvoje.

Lidsko-právní politikaSnaha o přesah sociálního rozvoje typic-kého pro MDGs (tzv. post-MDG přístup) seprojevuje i v důrazu na začlenění tématv MDGs vesměs opomenutých, jako jsoubezpečnost, dobré vládnutí a lidská práva.To dále posílí snahu propojovat více huma-nitární, rozvojovou a lidsko-právní politikus politikou bezpečnostní a environmen-tální tak, jak se o to nově snaží i české MZV.

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

70


Tato lidská dimenze zahraniční politiky byměla nabízet nejen bezpečnostní základ,ale také ucelenější pohled na státy, v němžby dosavadní důraz na občanská a poli-tická práva (1. generaci) měl být doplněno hledání cest, jak podpořit též od nich ne-oddělitelná práva ekonomická, sociální,kulturní (2. generaci) a environmentální (3.generaci).

Multilaterální politikaTento koncepční posun, který by českéNNO měly sledovat a podporovat, má mi-nimálně dva důležité důsledky. Za prvébude vyžadovat silnější důraz na práci OSNa multilaterálních institucí vůbec, protoženaplnění druhé a třetí generace lidskýchpráv, práv více kolektivních než individuál-ních, se neobejde bez systémových refo-rem. A ty zase vyžadují solidní mezinárodníinstitucionální rámec. Proto se na glo-bální vládnutí klade i takový důraz v jedná-ních o SDGs.

Tlak na rostoucí velikost projektů, sdružo-vání zdrojů, koordinaci aktérů, integrovanépojetí, a tedy na systémový dopad již dnes

fakticky posouvají bilaterální rozvojovouspolupráci velkých donorů směrem k mul-tilaterální rozvojové spolupráci. Ucelenějšístrategie multilaterální či lépe globálníspolupráce (v ideálním případě by měla in-tegrovat též českou obchodní, exportnía investiční politiku a dát nový základ spo-lupráci s MPaO) by jistě pomohla jednot-livé roviny lépe uchopit, vybrat potřebnépriority pro aktivnější český multilateralis-mus a formulovat pro ně konkrétní poli-tické nástroje a mechanismy.

Role MZV v domácí politiceDruhou velkou výzvou je koordinace mezidomácí dimenzí zahraniční politiky (např.případné závazky k domácí transformacipo schválení SDGs) a mezinárodním roz-měrem domácích politik (např. klimatickédopady české energetické politiky), tj.vztah mezi MZV a ostatními resorty. V sou-časné době drží výhradní pravomoci k ně-kterým politikám klíčovým pro globálníudržitelnost, jako jsou energetická (klima-tické změny), environmentální (Rio+20) čifinanční (daňové ráje), jiná ministerstvaa svou agendu s MZV nedostatečně kon-

zultují a koordinují. Pokud má ale být MZVefektivním zastáncem všech lidských práva prosazovat globální politiku, je třeba, abyaktivně vstupovalo do domácí politickédebaty (a ideálně mělo podporu Úřaduvlády), jako je tomu např. ve Velké Britániia dalších zemích EU.

Nicméně většina rozvojových, lidsko-práv-ních a humanitárních organizací budepředevším pokračovat v realizaci praktic-kých projektů v chudších zemích. Kroměsnahy více propojit různé druhy spolu sou-visejících, vnějších politik Česka by protorovněž stálo za úvahu více propojovat za-hraniční aktivity NNO s domácím prostře-dím a uplatňovat další obecné průřezovéprincipy pro projekty českých NNO (viz ka-pitola 7.1).

DOPORUČENÍ• Rozvojové NNO by mohly věnovat

více podpory multilateralismu a většízájem domácím politikám s dopademna globální rozvoj (tlak nejen na MZV,ale také MŽP a další resorty);

• Ekologické NNO více zohledňovat glo-

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

71


bální dopady českých politik a směřo-vat svůj tlak rovněž na MZV, nejen pří-slušné domácí resorty;

• Společně by pak měly tlačit na vznikčeské globální politiky a zároveň se doglobální politiky aktivněji zapojovati skrze mimovládní kanaly, doma pakpodporovat změnu vzdělávacích cílůa metod, přijetí „Vzdělávací ústavy“,Rekonstrukci státu a vyšší koherencičeských politik pro globální udržitelnýrozvoj (česká stopa, surovinová odol-nost, reindustrializace či reforma ze-mědělské politiky a venkova);

• Společně jednak vytvářet prostora procesy k celospolečenské debatěa jednak požadovat, aby míru vzájem-ného dialogu, konzultací a předevšímmnožinu strategické shody zvýšili po-litici.

7.5 Financování – vykročitk větší pestrosti a pružnosti

Finanční situace rozvojových a ekologic-kých NNO není dramaticky špatná, ale obasektory už zažily příznivější období. Cel-

kový propad zdrojů po finanční krizi se daříobnovovat jen velmi pomalu a předevšímmalé organizace se pohybují na hraně exis-tenční nejistoty. Hlavním rysem je vrtka-vost, málo zdrojů nevázaných na konkrétníúčely (operační financování), jejich pro-měnlivost a ústup víceletého, operačníhoa drobného financování.

Pluralita zdrojůZnačná část z českých rozvojových NNOčerpá své finanční zdroje z veřejných pro-středků, což s sebou nese výhody i rizika.Mezi výhody patří poměrně stabilní a vý-znamná podpora rozvojových NNO zestrany českého státu i EU. Nevýhodou jevšak silná finanční i„mentální“ závislost nastátu či mezistátních institucích, stagnaceči dokonce postupné slábnutí veřejnýchzdrojů, rostoucí konkurence, liknavosta administrativní náročnost, změny priorita zpřísňování podmínek u veřejných výzev.

České NNO tudíž potřebují hlavně většípestrost svých zdrojů. A samozřejmě,pokud možno, vyšší, dlouhodobější a před-vídatelnější objem finanční podpory. Řeše-

ním je více rozmanitých soukromýchzdrojů, včetně individuálních příspěvků, fi-remního dárcovství, sponzoringu, dlouho-dobějších, systematičtějších partnerství,nových zdrojů a inovativních přístupů.Méně probádané možnosti financování (vizkapitoly 4.4.4 a 4.4.5) skýtá například sdílenízdrojů, včetně spoluúčasti cílových skupina větší podíl nefinančních zdrojů (dobro-volnictví, in-kind podpora apod.)

Zajímavé jsou v této souvislosti i tendencek více-zdrojovému financování projektůa programů. Nesouvisí jen s důrazem navelké projekty (viz níže) a potřebou kofi-nancování, které se dnes týká už i multila-terálních institucí (např. řada agentur OSNzískává i výrazný podíl svých zdrojů ze sou-kromého sektoru). Schopnosti zajistitrůzné zdroje pro svůj projekt poukazujetaké na relevanci, kvalitu či udržitelnostprojektu pro různé skupiny/aktéry a zvy-šuje zájem sponzorů. Představuje i možnéřešení pro NNO v situaci, kdy jediný, zej-ména firemní sponzor by mohl být rizikem.Více různých zdrojů (i firemních) zvyšuje le-gitimitu, „bezpečnost“ projektů, a to jakpro NNO, tak pro firmy samotné.

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

72


Finance ze soukromého sektoruV ČR postupně roste zapojení soukroméhosektoru do udržitelného rozvoje i do roz-vojové spolupráce. Ani tento typ finanč-ních prostředků však není bez rizika.Podnikatelské zájmy českých firem by ne-měly diktovat ani podobu české ZRS, anityp aktivit pro udržitelný rozvoj. Publicitatakových projektů může zastírat a legiti-movat pochybné firemní praktiky a na-opak podlamovat důvěryhodnost jaksponzorovaných NNO, tak sponzorova-ných aktivit před veřejností i jinými part-nery.

Na druhé straně stoprocentně „čisté“ nej-sou ani daně a systémové reformy prosa-zované navzdory vetu podnikatelů (či jinévelké společenské skupiny) mají malé vy-hlídky na udržitelnost. Spolupráce se sou-kromým sektorem v oblasti globálníhoudržitelného rozvoje nabízí řadu možností,které však nezřídka překračují tradičnívnímání ZRS či ekologických projektůa vyžadují jiný přístup na straně NNO. Mezifirmami v ČR postupně roste zejména po-ptávka po inovativních formách společen-ské odpovědnosti (nejen CSR), včetně

spolupráce s NNO na společných projek-tech či programech.

Nejde jen o to, že podnikatelský sektor po-tenciálně disponuje řádově většími zdroji,než všechny státní dotace pro občanskouspolečnost dohromady. Financování odfirem a ještě více od bohatších podnika-telů může být výrazně volnější (financovataktivity, které stát hradit nechce, pluszájem o podporu inovací) a pružnější(upravovat zaměření projektu dle průběhujeho realizace). Takřka vždy vyžaduje vý-razně menší administrativu (stojí mnohemvíc na důvěře). A v neposlední řadě můženabízet solidní operační financování (po-chopení pro fixní náklady) a při dobré spo-lupráci i dlouhodobější zdroje (víceletéfinancování).

Velké projektyZároveň se však u obou sektorů projevujípodobné tendence. Jak EU a multilaterálníinstituce, tak například velké soukroménadace už dnes při rozvojové spolupráciv zemích Jihu postupně kladou důraz nařadu principů, které se objevují i v souvi-

slosti s přípravou SDGs (viz kapitola 3.):zájem o systémové změny (podpora EUpro velké regionální projekty v rozvojo-vých zemích i pro rozvojové vzdělánía osvětu v EU - DEAR), integrované pojetí(zaměření na více tematických a průřezo-vých priorit v jediném projektu – např. udr-žitelnost, gender a dobré vládnutí)a zapojení nejen místní občanské společ-nosti, ale i dalších aktérů do více projekto-vých procesů (plánování, implementace,evaluace). Tyto trendy se patrně dále pro-hloubí.

Pro české rozvojové NNO to bude mítrůzné důsledky. Již nyní jsou postupně tla-čeny Evropskou komisí, OSN a dalšími vel-kými donory spíše do role expertníchsubdodavatelů či partnerů pro velké pro-jekty vedené především organizacemiz globálního Jihu. Jejich úkolem je v chud-ších zemích mimo jiné budovat kapacity,sdílet své know-how, nabízet odbornějšíslužby s vyšší přidanou hodnotou (vý-zkum, konzultace, politická mobilizaceapod.) a pomáhat s občanskou angažova-ností. To nemusí nutně vést k omezení pro-středků pro české rozvojové NNO, ale

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

73


s velkou pravděpodobností to pozměnízpůsob, jak žádat o finanční zdroje a to,které NNO je získají.

Příklon k velkým projektům, vedeným vel-kými organizacemi, by pochopitelně ome-zil přímý přístup k financování zejména promenší organizace. Zároveň se ale přednimi otevírají nové možnosti – mohou sestát juniornímy partnery či dodavately,zvláště pokud zvýší svou specializaci a pro-fesionalitu a dokážou oslovit další a novédonory. Nový prostor pro české rozvojovéNNO se může otevřít např. ve specifickýchoblastech (sektorech, know-how a prácena chudobě ve městech) a v méně tradič-ních recipientských zemích (v post-sovět-ském prostoru, v rychle se rozvíjejícíchzemích se středním příjmem či v nefunkč-ních a konfliktem stižených státech).

DOPORUČENÍ• Ekologické, rozvojové a další NNO by

se mohly pokusit o vznik fondu napodporu systematičtější komunikacevlády a NNO, jakéhosi rozhraní pro ad-vokační aktivity;

• Bez ohledu na vývoj veřejných zdrojůje prozřetelné hledat cesty k financo-vání soukromými zdroji a inovativnímizpůsoby;

• A hledat cesty ke komplexnější spolu-práci/partnerství nejen se soukromýmsektorem, ale i dalšími možnými do-nory (větší bezpečnost a legitimitavíce-zdrojového financování), včetněúvah o tom, jak do větších, systémo-vějších projektů zapojit menší NNO.

7.6 Propojování – partnerstvíjako metoda i cíl

Předchozí aktivity měly svou vlastní cílo-vou skupinu. Jak debaty kolem SDGs, takanalýza domácího prostředí však ukazují,že celistvější rozvoj bude vyžadovat kroměspecializace také schopnost stavět – a udr-žovat - mosty. Kromě vlastních lokálníchprojektů, vzdělávání, šíření osvěty, mobili-zace voličů a aktivního lobování by sečeské NNO měly zaměřit i na propojovánírůzných aktérů a s nimi na propojování rů-zných témat, názorů a úrovní. Tkaní spole-čenských sítí je předstupeň budování

partnerství. Opravdová partnerství pakpřestávají být pouhým nástrojem k řešenídaných problémů. Stávají se jedním z pi-lířů, na nichž ve společnosti vyrůstá bratr-ství. Stávají se hodnotou, cílem samyo sobě.

Ekologické a rozvojové organizace se v po-sledních letech naučily integrovat svá té-mata a spolupracovat mezi sebou – vevzdělávání, osvětové práci a v prosazovánípolitických cílů, např. již několik let spo-lečně usilují o odpovědnější klimatickoupolitiku, rezervovanější přístup k biopali-vům anebo konstruktivnější postoj ČRk EU. Inovativní formy spolupráce s part-nery v dalších NNO, na mezinárodní úrovnia mimo neziskovou sféru, zejména z by-znysu, jsou ale stále v počátcích.

Mezioborová a mezinárodní spolupráce NNOPriority pro sebe-vědomé Česko vybízejípředevším ke spolupráci s protikorupčnímia vzdělávacími NNO. Protikorupční organi-zace jsou sdružené v kampani Rekonstrukcestátu, která vzešla mimo jiné z původně

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

74


ekologických organizací (Frank Bold) a májejich silnou podporu. Rozvojové organi-zace zatím s její podporou váhají.

U vzdělávacích organizací taková společnápolitická struktura zatím neexistuje, alei zde je možné se připojit k existujícím aso-ciacím (SKAV), kampaním a projektům(Chci učit, Extra třída, Rodiče vítáni). Vzdě-lávací organizace z řad ekologických a roz-vojových NNO mohou navázat spoluprácis těmi NNO, které se věnují dalším vzdělá-vacím proudům (občanské, finanční, medi-ální ad.), tak s těmi, které sledují vzdělávacísystém a politiku obecně (např. EDUin).

Kromě toho české NNO (např. kampaň Re-konstrukce státu) mohou zprostředkovat –či dokonce sloužit jako zdroj inspirace -pro regionální spolupráci, se zeměmi vise-grádské čtyřky, novými členskými či po-stkomunistickými zeměmi, s nimiž je pojíobdobné problémy a výzvy.

V neposlední řadě pak tekuté globálníhřiště (kapitola 4.3) dnes NNO umožňuje

zapojit se do mnohostranné diplomaciei skrze jiné kanály, než je lobování za urči-tou pozici národní vlády. Jednou možnostíje spolupráce s evropskými či přímo glo-bálními sítěmi a platformami, jako jsouCONCORD, CAN, EEB či Beyond2015, nebokonzultační status u OSN. Kromě institu-cionalizovaného dialogu občanské společ-nosti se zeměmi BRICS o jejich globálníodpovědnosti, který (na rozdíl od vlivu,který dnes NNO mají např. ve Světovébance) zatím zcela chybí, by mohly NNOpředstavovat důležitý motor také v tzv.globálních tematických sítích. Tedyv méně formalizovaných uskupeních sdru-žujících různé aktéry, včetně soukroméhosektoru, kteří spolupracují na řešení dílčíchglobálních problémů (např. nášlapné miny,palmový olej apod.).

Spolupráce se soukromým sektoremAktivní spolupráce se soukromým sekto-rem na konkrétních projektech či aktivi-tách, v níž nejde primárně o financování,

ať už na národní či mezinárodní úrovni, jepak logickým dalším krokem. Transformacik férovější, zelené ekonomice se zatím vě-nuje jen několik NNO. Patří sice mezi aktu-ální a nelehké výzvy pro NNO nejen v ČR,ale otvírá prostor k inovacím. NNO mohounapříklad podpořit vlastní projekty firem,vzdělávání spotřebitelů a iniciovat spo-lečný tlak na změny zákonů.

Podobná spolupráce muže začít v rámci fi-lantropie či společenské odpovědnostifirem (CSR), ale může končit až u proměnyvlastního modelu podnikání, společnýchkampaní (viz Velká výzva či Rekonstrukcestátu) a dlouhodobých komplexních part-nerství. Soukromý sektor nabízí NNO zpět-nou vazbu, svou invenci, lidské a materiálnízdroje i sociální kapitál. Navíc finanční krizeotřásla zaběhanými představami o udržitel-nosti současného globálního modelu. Firmydnes jsou mnohem více otevřené jak reflexiglobálních problémů, tak spolupráci s NNO.Neudržitelnost je ohrožuje mnohem víc nežvlády, a tak mohou nezřídka být velmi pře-kvapivými, progresivními spojenci NNO32.

7. P

ŘÍLE

ŽITO

STI P

RO Č

ESKÉ

NN

O

75

32) Víc v publikaci Glopolis (2012): Kultura udržitelnosti je kulturou spolupráce - Možnosti spolupráce neziskových organizací a firem v České republice v oblasti globálního udržitel-ného rozvoje


Spolupráce s dalšími sektoryPartnerskou spolupráci by pak bylo po-stupně dobré rozšířit i o státní správu, aka-demický sektor, případně odbory a dalšíspolečenské skupiny. Spolupráci s mí-stními samosprávami už naopak rokyúspěšně běží jak u ekologických, tak roz-vojových NNO. Posledním krokem, kterývšak výrazně zvyšuje šance na úspěch, do-datečné finanční zdroje i legitimitu podob-ných projektů je spolupráce několikarůzných aktérů (tzv. multistakeholder in-itiative).

DOPORUČENÍ• Ekologické a rozvojové organizace by

mohly dále posílit svou vzájemnouspolupráci a hledat další spojence proprosazování změn českého prostředí(„českých SDGs“) na různých úrov-ních, i možného přenosu zkušenostído regionálního prostředí (spolupráces rozvojovými a ekoNNO z východníEvropy);

• Společně by mohly věnovat více pozor-nosti přechodu na zelenou ekonomikui příležitosti ke zvýšení dlouhodobé

odolnosti (bezpečnosti, konkurences-chopnosti a stability) české ekonomikya společnosti, prostřednictvím inova-tivní spolupráce s progresivními fir-mami;

• Aktivně komunikovat a spolupracovatse zástupci soukromého sektoru, aka-demické sféry, politiky, odborů a dal-ších skupin na tematických projektechi zastřešující vizi ČR, a to jak v rámcistávajících aktivit (jako průřezová me-toda), tak z budování partnerství uči-nit samostatné téma i cíl své práce.

8. ZÁVĚR - PŘEKROČITSVŮJ STÍN

Širším společenským a hlubším osobnímzměnám, ať už budou taženy SDGs či ji-nými motivy, se při současném globálnímvývoji asi nevyhneme. Bez ohledu na to, cobude výstupem Valného shromážděníOSN v září 2015.

Česká občanská společnost má na to, býtprůkopníkem jiného, sebe-vědomějšíhoČeska i ucelenějšího rozvoje. Rozvojovéa ekologické NNO mohou být těmi, kdotyto změny pojmenují a začnou uskuteč-ňovat. Jak celé instituce, tak jednotliví lidév nich. Ostatně jedině tak se stanou přija-telnými a důvěryhodnými o pro ostatní.

Schopnost překračovat zaběhané hranice,nahlížet svou práci a svůj život jinýma

8. Z

ÁVĚR

- Př

ekro

čit s

vůj s

tín

76


očima by po roce 2015 mohla patřit mezity nejdůležitější přínosy pro společenskyprospěšné působení a zároveň předpo-klady pro úspěšnou činnost a spokojenýživot.

Tato cesta nebude ani jednoduchá, anijasná. Sami se cítíme na samém počátkutěchto změn k hlubšímu vědomí sebea své role v našem okolí. Věříme, že laskavýčtenář nám odpustí, že mnohé z myšlenekv textu mohou být nepřesné, nepodlo-žené, nedomyšlené či naivní. Je to zprávao dílu, které stále pokračuje, náš příspěvekdo diskuse a do stovek procesů těchtozměn, které více či méně nepozorovaně jižmezi námi probíhají.

Vůbec vykročit jiným směrem však neníšpatný začátek. Skromně doufáme, že tatopublikace k tomu poskytla trochu inspi-race a motivace i Vám.

8. Z

ÁVĚR

- Př

ekro

čit s

vůj s

tín

77


PRAMENY DOSTUPNÉ NA INTERNETUActionAid. 2012. Righting the MDGs: contexts and opportunities for a post-2015 development feramework. Dostupné na:http://www.actionaid.org.uk/doc_lib/mdg_report.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Beyond 2015. 2011. Beyond 2015 Input to the UN on Rio+20. Annex 1: Beyond 2015 - Essential Must-Haves for a global development framework. Dostupné na: http://www.uncsd2012.org/content/documents/Beyond%202015%20Rio%20Zero%20Draft%20Final.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress. Dostupné na: www.stiglitz-sen-fitoussi.fr. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Earth Institute, CIFAR a Centre for Economic Performance. 2012. World Happiness Report. Dostupné na: http://www.earth.columbia.edu/sitefiles/file/Sachs%20Writing/2012/World%20Happiness%20Report.pdf . Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

ECDPM, ODI a DIE. 2012. European Report on Development: Confronting Scarcity: Managing water, energy and land for inclusive and sustainable growth.Dostupné na: http://www.die-gdi.de/fileadmin/user_upload/pdfs/dauerthemen_spezial/European-Commission_European-Report-on-Development-2011-2012.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Eurostep. 2012. Rio+20: Analysis of the Outcome Document based on Eurostep key Advocacy Points. Dostupné na: http://www.eurostep.org/wcm/dmdocuments/Analysis_rio_outcome_document_Eurostep.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Friends of the Earth. 2009. Overconsumption? Our use of the world’s natural resources. Dostupné na: http://www.foe.co.uk/resource/reports/overconsumption.pdf

Friends of the Earth. 2012. Briefing: Rio+20: Is this it?! Initial analysis of “Final Draft Text“. Dostupné na: http://www.foe.ie/download/pdf/rio20_outcome_analysis_by_friends_of_the_earth_uk.pdf. Rio+20 Earth Summit. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Global Transition 2012. The Green Economy. Dostupné na: http://globaltransition2012.org/challenge-papers/the-green-economy/. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Jackson, T. 2011. Prosperity without Growth? - The transition to a sustainable economy. Dostupné na: http://www.sd-commission.org.uk/publications.php?id=914. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

nef. 2008. A Green New Deal. Joined-up policies to solve the triple crunch of the credit crisis, climate change and high oil process. New Economics Founda-tion: London. Dostupné na: www.neweconomics.org/projects/green-new-deal. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

nef. 2010. The Great Transition. New Economics Foundation: London. Dostupné na:http://www.neweconomics.org/sites/neweconomics.org/files/Great_Transition_0.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

OECD. 2011. Towards Green Growth report. Dostupné na: www.oecd.org/dataoecd/37/34/48224539.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

OECD – webová stránka k zelenému růstu. Dostupné na: www.oecd.org/greengrowth. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

OECD – webová stránka k indikátorům kvality života. Dostupné na: www.oecd.org/betterlifeindex. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

PRA

MEN

Y

78


OSN. 2011. The Transition to a Green Economy: Benefits, Challenges and Risks from a Sustainable Development Perspective. Report by a Panel of Experts ToSecond Preparatory Committee Meeting for United Nations Conference on Sustainable Development. Dostupné na: http://www.uncsd2012.org/rio20/content/documents/Green%20Economy_full%20report.pdf . Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

OSN. 2012a. Resilient People, Resilient Planet: A Future Worth Choosing. Dostupné na: http://www.un.org/gsp/report. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

OSN. 2012b. The Future We Want, (Rio+20). Dostupné na: www.uncsd2012.org/rio20/futurewewant.html. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

OSN – podkladové studie k Rio+20. Série zajímavých dokumentů o klíčových aspektech zelené ekonomiky a institucionálního rámce. Dostupné na: www.uncsd2012.org/rio20/rio20issuesbriefs.html. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Oxfam. 2012. A Safe and Just Space for Humanity. Can we live within the doughnut?Dostupné na: http://www.oxfam.org/sites/www.oxfam.org/files/dp-a-safe-and-just-space-for-humanity-130212-en.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

Stiglitz, J., Sen A. and Fitoussi, J.-P. 2010. Report of the Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress, Paris. Dostupné na: http://www.stiglitz-sen-fitoussi.fr/documents/rapport_anglais.pdf.

Third World Network. 2012. TWN Update on Sustainable Development Conference 2012 (Feb12/01). Dostupné na: http://twnside.org.sg/title2/sdc2012/sdc2012.120201.htm. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

UN DESA. 2012. Back to Our Common Future: Sustainable Development in the 21st century (SD21) project. Dostupné na: http://sustainabledevelopment.un.org/content/documents/UN-DESA_Back_Common_Future_En.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

UNEP. 2011. Towards a Green Economy: Pathways to Sustainable Development and Poverty Eradication. Dostupné na: www.unep.org/greeneconomy/Portals/88/documents/ger/ger_final_dec_2011/Green%20EconomyReport_Final_Dec2011.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

UNEP – webová stránka o zelené ekonomice. Dostupné na: http://www.unep.org/greeneconomy/. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

UNSG. 2012. Initial Input of the Secretary-General to the Open Working Group on Sustainable Development Goals: Summary for policymakers. Dostupné na: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/67/634&Lang=E. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

UN System Task Team on Post-2015 UN Development Agenda. 2012. Realizing the Future We Want for All. Report to the Secretary-General. Dostupné na: http://www.un.org/millenniumgoals/pdf/Post_2015_UNTTreport.pdf. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

WBCSD. 2012. Vision 2050. The new agenda for business. Dostupné na: http://www.wbcsd.org/pages/edocument/edocumentdetails.aspx?id=219&nosearchcontextkey=true. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

WBCSD. 2012. Changing Pace. Public policy option to scale and accelerate business action towards Vision 2050.Dostupné na: http://www.wbcsd.org/Pages/EDocument/EDocumentDetails.aspx?ID=14622. Poslední návštěva: 12. 2. 2013.

PRA

MEN

Y

79


DALŠÍ BIBLIOGRAFIEClark, G. 2007. A Farewell to Alms: A Brief Economic History of the World.Drulák, P. 2012. Politika nezájmu: Česko a Západ v krizi. Sociologické nakladatelství, Praha.Fukuyama, F. 1992. The End of History and the Last Man.Hardin, G. The Tragedy of the Commons, Science, October 1968, vol. 162, no. 3859, p. 1243 – 1248.Huntington, S. 1996. The Clash of Civilizations.Keynes, J. M. 1919. The Economic Consequences of the Peace.Kissinger, H. 1994. Diplomacy.Landes, D. S. 1998. Wealth and Poverty of Nations.Malthus, T. R. 1798. An Essay on the Principle of Population.Marx, K. 1867. Das Kapital. Kritik der politischen Ökonomie.Meadows, D. H., Meadows, D. L. 1972. The Limits to Growth.Moore, T. 2012. Duše sexu: Péče o život jako akt lásky. Portál, Praha.National Intelligence Council. 2012. Global Trends 2030.Sachs, J. 2005. The End of Poverty.Sen, A. 1999. Development As Freedom.Sharma, R. 2012. Breakout Nations.Simon, J. 1981. The Ultimate Resource.de Soto, H. 2000. The Mystery of Capital: Why Capitalism Triumphs in the West and Fails Everywhere Else.Stiglitz, J. E. 2002. Globalization and Its Discontents.Wilber K. 2007. Integral Spirituality: A Startling New Role for Religion in the Modern and Postmodern World, Integral Books, Boston & London.World Bank. 2012. Global Economic Prospects.

ZDROJE GRAFŮhttp://www.spiked-online.com/index.php/site/reviewofbooks_article/4005http://www.answers.com/topic/demographic-transitionhttp://www.zerohedge.com/news/41-years-after-death-gold-standard-look-how-we-ended-economic-purgatoryhttp://www.systemicpeace.org/conflict.htmhttp://www.presidentandceomagazine.com/wealth-management/4125-accessing-global-growth.htmlhttp://www.peakoil.net/GiantOilFields.html

PRA

MEN

Y

80


PŘÍLOHA - PROPOJUJÍCÍ A PROVOKUJÍCÍTÉMATATady je pár tipů na ústřední témata hor-kých diskusí kolem Rio+20 a rozvojovéagendy po roce 2015, které jsou zároveňdobrými výchozími body pro osvětovoua vzdělávací práci NNO v ČR:

Udržitelnost – co to vlastně je, proč je pronás důležitá a jak k ní můžeme přispět?Proč nejde jen o životní prostředí? Co s tímmá společné sociální stabilita? Proč je ne-oddělitelná globální a lokální udržitelnost?

Rozvojová pomoc doma – co všechnomůžeme udělat doma, co pomáhá lidemv chudých zemích? Co vše v našem životěmá globální rozměr, dopad, stopu – potra-viny, energie, finance? Jak utrácíme své pe-níze? Vnímáme to? Jaké volby občanského,politického postoje či životního přístupuvlastně máme?

Rozvojové vs. chudé země (zavádějící ka-tegorie a diferenciace) – jak se nám změnilsvět, proč už mnohé rozvojové země nej-sou chudé a v čem, koho by se tedy mělatýkat rozvojová spolupráce a jak se vztaho-vat k chudým lidem v nechudých zemích?

Chudé vs. bohaté země (společná, ale od-stupňovaná odpovědnost) – které zemějsou chudé a které bohaté, co je spojujea co rozděluje, kdo by měl mít jaký podílna řešení společných problémů?

Od zahraniční pomoci ke globální spolu-práci – proč potřebujeme mezinárodníspolupráci, proč vázne, proč je tolik rozvo-jových problémů řešitelných jen multilate-rální dohodou, jak můžeme přispětk hledání společné řeči mezi různými ná-rody a kulturami?

Chudoba a štěstí – co je vlastně chudoba,jaké má rozměry, v čem jsou chudí lidé bo-hatí a v čem jsou naopak bohatí lidé chudí,co je tedy opakem chudoby – štěstí, spo-kojenost, kvalitní život, jak ho definovat, coby tedy mělo být cílem „rozvoje“? Jakouroli v tom hraje spotřeba?

Jak se umíme vypořádat s odlišností – jepro nás zdrojem strachu, anebo příležitostíse něco naučit? Neodehrávají se globálníkonflikty i u nás doma? Jak se vztahujemek cizincům? Dokážeme na těchto téma-tech spolupracovat s lidmi z byznysu,státní správy, neziskových organizací? Jakse vztahujeme k lidem s jiným názorem?

Občanství a politika – co je vlastně poli-tika, za čím vším stojí a proč ji potřebu-jeme? Proč se zajímat o věci kolem nás?Kam až sahají naše obzory? Jak se tvořínaše názory na vzdálené fenomény? Pročbýt aktivní? Jak můžeme věci ovlivnit?V čem je rozdíl mezi místní aktivitou a ak-tivním národním občanstvím? A mezi ná-rodním, evropským a globálním občanstvím?

Zajímavých a relevantních témat by se jistěnašlo daleko více a bylo by dobré tento se-znam v následných diskusích rozšířit takéo: daně, nerovnosti a redistribuci, roli stát-ního, soukromého a nevládního sektoru,koncept odolnosti vůči šokům (resilience),potřeba lokalizace ekonomického a poli-tického života, ale zároveň potřeba zasíťo-vání a mezinárodní spolupráce.

PŘÍL

OH

A -

Pro

po

jujíc

í a p

rovo

kujíc

í tém

ata

81



CESTA K CELISTVOSTI A SEBE-VĚDOMÉ ČESKO:Příležitosti nejen pro ekologické a rozvojové organizace po roce 2015

Petr Lebeda (ed.)

Vydal Zelený kruh v rámci edice APEL.

ISBN 978-80-87417-09-6


Documents

CESTA K CELISTVOSTI A SEBE-VĚDOMÉ ČESKO · CESTA K CELISTVOSTI A SEBE-VĚDOMÉ ČESKO: Příležitosti nejen pro ekologické a rozvojové organizace po roce 2015 Petr Lebeda (ed.)