Páteří celého ostrova Nová Guinea jehorský hřbet v centrální části (zahrnující naúzemí PNG od severu k jihu na sebe na-vazující Central Range, Bismarck Rangea Owen Stanley Range) doprovázený něko-lika menšími paralelně probíhajícími masi-vy na jeho východním okraji. Mezi nimimůžeme jmenovat především útvary Torri-celli Mt., Saruwaged a Finisterre Range. Jakjsme zmínili v prvním dílu tohoto seriálu(Živa 2005, 1: 16–18), jejich vznik byl jed-ním z doprovodných jevů formování samot-ného ostrova, kdy na kontaktu australskéa pacifické litosférické desky (a několikajejich menších úlomků) došlo k posunua vyzdvižení části pevniny a k mohutnévulkanické činnosti završené vytvořenímpohoří dosahujících až téměř 5 000 m(nejvyšší hora ostrova Mt. Carstens ležív jeho indonéské části a dosahuje 4 884 m,nejvyšším vrcholem PNG je Mt. Wilhelms 4 510 m). Proces kolizí a formování ostro-va započal již během křídy. Dotváření sou-časných vysokých hor však spadá až doobdobí na hranici třetihor a čtvrtohor předméně než 1,2 milionem let. Jak už jsme setaké zmínili, tato vulkanická činnost vyzní-vá až do současnosti v podobě řady aktiv-ních sopek na ostrově a v jeho okolí. Takévyzdvihování terénu je stále pokračujícímprocesem — dokonce se uvádí posun rych-lostí až 3 m/1 000 let.

Vysoké hory hrály důležitou roli takév období čtvrtohor, kdy se staly místemtvorby horských ledovců, jež ovlivňovalyvegetaci celého ostrova. Podobně jakoi v jiných pohořích, také na Nové Guineji

byly glaciální cykly doprovázeny migracírostlin podél výškového gradientu, změna-mi v rozšíření vegetačních typů a následnouizolací flór jednotlivých horských vrcholů.

Podíváme–li se na druhové složení hor-ské flóry PNG, zjistíme, že má kompozitní(složený) charakter. Řada prvků do tétoflóry pronikla z deštného lesa a představujetedy indo–malajský nebo pantropický pr-vek, včetně řady starobylých skupin jakočel. vavřínovitých (Lauraceae), šácholano-vitých (Magnoliaceae) či mastnoplodovi-tých (Elaeocarpaceae). Patří sem všaki další, např. zástupci čel. dvojkřídláčovitých(Dipterocarpacae) nebo rody Lithocarpusa Castanopsis (bukovité — Fagaceae).

Mnohem zajímavější pro nás však mohoubýt relikty starobylých skupin kvetoucíchrostlin, představujících tzv. gondwandskouflóru. Jak jsme se již v průběhu naší exkur-ze po ostrově zmínili, Gondwanou nazývá-me superkontinent, jenž existoval v obdobídruhohor na jižní polokouli a na jehož stav-bě se podílely kontinentální desky. Z nichpozději vznikly Jižní Amerika, Antarktida,Afrika, Austrálie, Nový Zéland a Indie(a některé menší desky, jež se integrovalydo dnes existujících světadílů nebo vytvoři-ly soustavu ostrovů jihovýchodní Asiea antarktické oblasti). Koncem druhohora během třetihor docházelo k postupnémurozpadu tohoto superkontinentu a jednotli-vé jeho části se postupně dostávaly tzv. kon-tinentálním driftem do současné polohy.Ačkoli tento superkontinent nikdo nespat-řil, o jeho existenci máme řadu geologic-kých a paleontologických důkazů, mj. cha-

rakter rozšíření řady druhů rostlin a živoči-chů. Pro takové organismy je typické, že sevyskytují výhradně na jižní polokouli, kdesoučasně osidlují několik kontinentů, kterékdysi Gondwanu tvořily. Nejde jen o něko-lik málo druhů, které by mohly dosáhnoutpodobného rozšíření také díky individuálníschopnosti šířit se vodou či vzduchem navelké vzdálenosti, ale desítky rostlin a živo-čichů s podobným areálem rozšíření.Z představitelů gondwandské flóry horské-ho lesa PNG můžeme jmenovat např.zástupce čeledí bukovité (pabuk — Notho-fagus), Chloranthaceae (Ascarina), Protea-ceae (Helicia, Oreocallis), Cunoniaceae(Weinmannia), Gunneraceae (Gunnera),Monimiaceae (Levieria), kožařkovité —Coriariaceae (Coriaria), blahočetovité(Araucariaceae, blahočet — Araucaria),nohoplodovité — Podocarpaceae (Podo-carpus, viz obr., Dacrycarpus), Wintera-ceae, Epacridaceae apod. Některým z nichse nyní věnujme trochu podrobněji:

l CCuunnoonniiaacceeaaeeTato poměrně různorodá čeleď (50 rodů

/340 druhů) je známa z Jižní Ameriky, Aust-rálie, Nové Kaledonie, Nového Zélandua také z jižní Afriky. V PNG je zastoupenadeseti rody (např. Pullea, Schizomeria,Calddcluvia, Geissois) a 24 druhy. Nejvý-raznější složkou mlžného lesa PNG je rodWeinmannia (celkem asi 190 druhů, 13v PNG), rozšířený také v Andách, na Mada-gaskaru, Novém Zélandu a dalších částechjihovýchodní Asie. Změny v množství pylutohoto rodu v kvartérních sedimentechindikují změny rozšíření lesa v průběhu gla-ciálních cyklů. l BBllaahhooččeettoovviittéé ((AArraauuccaarriiaacceeaaee))

Známy jsou tři rody (damaroň — Aga-this, blahočet — Araucaria a r. Wollemia)s 32 druhy rozšířenými v Jižní Americe(Chile, Brazílie), Austrálii, na Nové Kaledo-

Květy „země lidojedů“IV. Horský mlžný les

Daniel Stančík

Dnešní cesta za flórou Papuy–Nové Guineje (PNG) nás bude stát značné úsilí,neboť začneme stoupat do hor. Naštěstí jenom virtuálně, a tak byste měli býtpotíží spojených s řídnoucím vzduchem a nedostatečnou aklimatizací ušetřeni.

C M Y K

159živa 4/2005 www.cas.cz/ziva

Stromy nízkého vzrůstu, často s pokroucenýmikmeny větvícími se nízko u země, jsou typicképro vyšší pásma horského lesa podobně jakomohutný porost epifytických mechorostů najejich kmenech a větvích, vlevo © Pozoruhod-ným prvkem keřového patra středního pásma jezástupce čel. Winteraceae — Zygogynum, jehožnápadné květy mají řadu starobylých znaků,které u jiných kvetoucích rostlin již nenajdeme(vpravo)

nii, Novém Zélandu a Nové Guineji. Roddamaroň je znám jen z jihovýchodní Asie.V r. 2000 byl v Austrálii nalezen nový žijícírod Wollemia, rostoucí na jediné lokalitě.Z PNG jsou známy dva rody, damaroň sevyskytuje převážně v nížinném deštnémlese (dva druhy), blahočet (tři druhy) sevyskytuje na přechodu deštného a mlžné-ho lesa a v jeho nižších pásmech. l CChhlloorraanntthhaacceeaaee

Starobylá skupina kvetoucích rostlin.Většinou jde o keře s nápadně článkovanoulodyhou, nápadnými palisty a velice redu-kovanými (často jednopohlavnými) květy.Známe dnes čtyři rody (Hedyosmum, Sar-candra, Ascarina, Chloranthus) a asi 60druhů. V jihovýchodní Asii najdeme rodySarcandra, Chloranthus a Ascarina (takéMadagaskar), v Jižní Americe i jihovýchod-ní Asii pak r. Hedyosmum. V lesích PNG semůžeme setkat celkem se 6 druhy. l GGuunnnneerraacceeaaee

Dnes je známo kolem 40 druhů patřícíchdo jediného rodu této čeledi — Gunnera,rozšířeného v Jižní Americe (Andy, jihový-chodní Brazílie), jižní Africe, Tasmánii, naNovém Zélandu a Nové Guineji (viz obr.).Nejstarobylejší druhy pocházejí z Afrikya jihu Jižní Ameriky, od nich se pozdějiodštěpila jedna jihoamerická a druhá aus-tralo–asijská vývojová větev. Jeden druhroste také na Havaji, kam se dostal ze Se-verní Ameriky. Na Nové Guineji se vysky-tují dva druhy, které do určité míry doklá-dají spojení mezi ostrovem a Austrálií(odkud dnes tento rod neznáme, ale z fosil-ních nálezů víme, že zde byl a zřejmě vyhy-nul v důsledku klimatických změn.l BBuukkoovviittéé ((FFaaggaacceeaaee))

Rod pabuk (Nothofagus) z této čeledidnes zahrnuje kolem 35 druhů rozšířenýchv Jižní Americe (Chile, Argentina), na No-vém Zélandu, v Austrálii, Nové Kaledonii

a Nové Guineji. Převážně vzrostlé, stáleze-lené nebo opadavé stromy vytvářejí častodominantní složku lesních porostů (viz obr.).Z PNG je dosud známo 13 druhů. Dalšírody této čeledi (Castanopsis, Lithocar-pus) mají odlišnou historii. Dostaly se naostrov mnohem později v průběhu třeti-hor, imigrací od severu přes ostrovní systémjihovýchodní Asie. l KKoožžaařřkkoovviittéé ((CCoorriiaarriiaacceeaaee))

Monotypická čeleď dosud neuspokojivěobjasněných fylogenetických vztahů s jedi-ným rodem kožařka (Coriaria) a pětidruhy známými ze Střední a Jižní Ameriky,Středozemí, Himálaje, Japonska, Nové Gui-neje a Nového Zélandu. l WWiinntteerraacceeaaee

Pozoruhodný gondwanský element před-stavující starobylou vývojovou linii kvetou-cích rostlin. Dnes bývá odlišováno pět rodů(Drimys, Pseudowintera, Takhtajania,Tetrathalamus, Zygogynum) s 60 druhy.Čeleď je známa z Jižní Ameriky, Madagaska-ru, Austrálie, Nové Guineje a jihozápadní-ho Pacifiku. Z Nové Guineje jsou popsányrody Drimys (1 druh, viz obr.) a Zygo-gynum (19 druhů, viz obr.).

Třetí složkou flóry hor PNG jsou rodya druhy s těžištěm rozšíření v mírném pásuseverní polokoule. Zasahují sice také dohorského lesa, ale jejich největší koncent-

race je v alpínském stupni, proto je popíše-me detailněji příště.

Nyní zpět do lesa. V nadmořské výšcekolem 1 000 m se charakter nížinného dešt-ného lesa mění a přechází v horský mlžnýles. Vedle odlišného druhového složení jepro tento typ lesa charakteristický nižšívzrůst stromů a celkově jednodušší struktu-ra stromového patra. Velice významná jetaké vyšší četnost i úhrn srážek a celkovézvýšení vzdušné vlhkosti, která se běhemdne ani roku příliš nemění. Na prvnípohled nápadným projevem této skuteč-nosti je intenzivní rozvoj epifytů, mezinimiž dominují především mechorosty,lišejníky a kapraďorosty (především čeledinetíkovité — Adiantaceae, sleziníkovité —Aspleniaceae, blánatcovité — Hymeno-phyllaceae, Dennstaedtiaceae, Grammiti-daceae a osladičovité — Polypodiaceae).

Ani horský mlžný les však není jedno-litým porostem, ale mozaikou vzájemně na-

Dole vlevo: V horských údolích převažují poros-ty vzrostlých stromů pabuku Nothofagus pulleiověšené girlandami epifytických mechorostůa kapradin © V jejich podrostu se můžeme set-kat také s keřovitými pepřovníky (Piper), naho-ře vpravo © Menšího vzrůstu dosahuje Papua-cedrus papuanus (cypřišovité — Cupressaceae),který je zde častou příměsí lesních porostů,uprostřed © Součástí podrostu jsou i stromkyDrimys piperita, dalšího zástupce již zmíněnéčel. Winteraceae, vpravo dole

C M Y K

160 živa 4/2005www.cas.cz/ziva

vazujících vegetačních typů, odrážejícíchheterogenitu abiotických faktorů a jejichzměny podél výškového gradientu.

Horský les dolního výškového pásma

V nadmořské výšce mezi 900–2 600 mse rozkládá spodní pás horského lesa. Opro-ti deštnému lesu, na který navazuje, zde

můžeme pozorovat výrazný pokles zastou-pení palem a lián. Výška většiny stromůnepřesahuje 20–30 m, a tak se zde jen výji-mečně setkáme s tvorbou deskových koře-nů. Naopak velmi nápadný je již zmíněnýmohutný rozvoj epifytů. Běžnými druhystromového patra jsou např. zástupci če-ledí mastnoplodovitých — Elaeocarpaceae(Elaeocarpus, Sloanea), šácholanovitých— Magnoliaceae (Elmerillia) a vavřínovi-tých — Lauraceae (Litsea, Cryptocarya).Místy může dominovat také přesličník —Casuarina papuana (Casuarinaceae).Bohatě diverzifikované je keřové patros rody jako Weinmannia, Pullea (Cunon-niaceae), Myristica (muškátovníkovité —Myristicaceae), Daphniphyllum (Daphni-phyllaceae), tomel — Diospyros (ebeno-vité — Ebenaceae), slizoplod Pittosporumramiflorum (Pittosporaceae), Dodonaeaviscosa (mýdelníkovité — Sapindaceae),Euodia (routovité — Rutaceae), Eurya(čajovníkovité — Theaceae), Wendlandia(mořenovité — Rubiaceae), Saurauia(Actinidiaceae, viz obr.) a další. Ze stromo-vitých kapradin je zastoupen druh Alphi-tonia incana. Roztroušeně se vyskytujítaké některé pnoucí rostliny z rodů Parso-nia, voskovka — Hoya (toješťovité — Apo-cynaceae), plamének — Clematis (pryskyř-

níkovité — Ranunculaceae) a přestup —Smilax (Smilacaceae).

V bylinném podrostu dominují předevšímkapradiny a mechorosty, ale zaujmou nástaké hojní zástupci čel. zázvorovníkovitých— Zingiberaceae (Riedelia, viz obr.), netý-kavka — Impatiens (netýkavkovité — Balsa-minaceae), begonie — Begonia (Begonia-ceae, viz obr.), Marattia (Marattiaceae, vizobr.) nebo Gunnera (Gunneraceae).

Ve stejném výškovém pásmu se vyskytu-jí také lesy označované v anglickém jazycejako dubové. Pro nás může být toto ozna-čení zavádějící, neboť na ostrově se žádnéduby (r. Quercus) nevyskytují a čel. bu-kovitých je zde zastoupena příbuznýmirody Lithocarpus a Castanopsis. Ty jsouspolu se zástupci čel. dvojkřídláčovitýchdominantou těchto lesů, kam však vstupujíi další druhy jako Intsia (bobovité — Fa-baceae), Calophyllum papuanum (Clu-siaceae), Engelhardia rigida (ořešáko-vité — Juglandaceae) nebo Heliciaamplifolia (Proteaceae). V keřovém patřejsou hojné stromovité kapradiny (rodyDicksonia, Cyathea) a zástupci čel. vřesov-covitých — Ericaceae (Rhododendron,Vaccinium).

Jedinečným typem lesa nižšího výškové-ho stupně (pod ca 1 500 m) jsou porostys dominujícím blahočetem Araucaria cun-ninghamii (blahočetovité), jehož jedincidosahují 50–70 m a jsou doprovázeni další-mi dřevinami z čel. vavřínovitých, Sapota-

Diverzifikovanou skupinou horského lesa jsoukapradiny dominující bylinnému patru, vpra-vo. V podobě stromovitých kapradin vstupují dokeřového patra a jako epifyty často vévodíi patru stromovému © Jednou z častých dřevintěchto vyšších pásem horského lesa je také Podo-carpus z čel. nohoplodovitých (Podocarpaceae),jejíž historie je spjatá s Gondwanou (vlevo)

Nahoře: Na vlhkých skalách a podél potokůmísty dominuje dvoudomá Gunnera (Gunnera-ceae) vytvářející nápadná květenství drobnýchredukovaných květů (na snímku samičí květys výraznými bliznami) © Pro stromové patromlžného horského lesa jihovýchodní Asie (a takéJižní Ameriky) je charakteristický r. Saurauia(Actinidiaceae), uprostřed © Dominantní slož-kou podrostu horského lesa PNG jsou zástupcičel. zázvorovníkovitých (Zingiberaceae), přede-vším r. Riedelia, dole

C M Y K

161živa 4/2005 www.cas.cz/ziva

Cibulové zeleniny, nazývané tak proto,že vždycky vytvářejí podzemní cibuli, patřívšechny nejenom do stejné botanické čel.liliovitých (Liliaceae), ale dokonce do jedi-ného rodu česnek (Allium). Společný majístředoasijský až východoasijský původ,

některé se rozšířily do Evropy, kde dodnesroste řada jejich planých příbuzných.

Nejstarší cibuloviny pěstovali už staříSumerové 4 000 let př. n. l. Jsou to původ-ně rostliny mírného klimatického pásma,v různé míře mrazuvzdorné, dnes se však

jejich druhy pěstují od polárního kruhu aždo tropických oblastí. Kulturními rostlina-mi se staly zásluhou obsahu sirnatých silic,které zvýrazňují chuť jídel, dále fytoncidůs fungicidním a baktericidním účinkema také vysokého obsahu vitamínů. Mrazu-vzdorné a dobře skladovatelné druhy jsouvýznamným dodavatelem těchto látekv potravě během zimy.

Rostliny bývají dvouleté nebo vytrvalé.Jejich užitkovou částí jsou podzemní cibu-le vznikající zdužnatěním spodních částílistových pochev zvaných suknice, kterévyrůstají na silně zkráceném stonku tvoří-cím terčovité podpučí. U některých druhů(např. cibule kuchyňská) cibule zatahují,tj. nať za sucha a za mrazu zavadá a zasy-chá, u jiných (např. pór) zůstává nať živáa mluvíme o cibuli nezatahující. U řadydruhů se v mladém stavu využívá i nať.V druhém roce vyrůstá vysoký stvols bohatým kulovitým květenstvím. Jed-notlivé druhy se rozmnožují generativněsemeny, mají však značnou schopnostvegetativního množení dělením cibulínebo pacibulkami tvořenými v květenství.Zajímavou výjimkou je česnek kuchyňský,který vytváří jen květy se sterilními samčí-mi orgány a dosud se u něj nepodařilo zís-

Nejnovější směry ve šlechtění zelenin (5).Cibulové zeleniny

Eva Pekárková

ceae, Clusiaceae (Calophyllum congesti-florum), vtroušeny jsou také jehličnanyz čeledí Phyllocladaceae a Podocarpa-ceae. V keřovém patře se objevují některéz již zmiňovaných rodů jako Sloanea, Pul-lea, Schefflera, Pittosporum, Helicia, Per-rottetia a stromovitá kapradina Cyatheapelpervigara. Mezi epifyty se objevujízástupci čeledí vřesovcovité (rody Di-morphanthera, Rhododendron) a aralko-vité — Araliaceae (Schefflera).

Horský les středního výškového pásma

Ve středních nadm. výškách (2 700 až3 000 m) se na mnohých lokalitách formu-je další typ lesa, s dominantním rodempabuk — Nothofagus (bukovité, viz obr.),který je v PNG zastoupen 13 druhy. Z nichv tomto typu lesa převažují předevšímmohutné stromy druhů N. pullei a N. gran-dis, jejichž větve jsou obtěžkány mohut-nými nárosty epifytických mechorostů,k nimž přistupuje řada kapraďorostů a or-chidejí. Jako kodominanty tohoto lesa seobjevují některé jehličnany, předevšímDacrycarpus (nohoplodovité — Podocar-paceae) a Papuacedrus papuanus (cypři-

šovité — Cupressaceae, viz obr.). Jehlična-ny mohou místy zcela převážit. V takovémpřípadě se objevují i některé další rodya druhy např. Podocarpus archiboldianus,Dacrycarpus imbricatus, Falcatifoliumflaciforme (Podocarpaceae) nebo Phyllo-cladus hypophyllus (Phyllocladaceae).V bohatém keřovém podrostu se tu může-me setkat se zástupci čeledí Winteraceae(druh Drimys piperita, viz obr.), pepřovní-kovité (Piperaceae, viz obr.), slizoplodovi-té — Pittosporaceae (P. ramiflorum), kop-řivovité — Urticaceae (rody Elatostema,Pipturus), myrtovité (Myrtaceae), Myrsina-ceae, Escalloniaceae, stromovitými kapra-dinami Cyathea aeneifolia, Dicksonia hie-ronymi a také liánou Nastus productus(lipnicovité — Poaceae).

Charakteristický a působivý je také úzkýpruh lesa kolem 2 700 m n. m., v jehož stro-movém patře výrazně dominují zástupcir. Pandanus (Pandanaceae). Podle zdejší-ho lidového názvu pro pandán se označujetaké jako karuka forest. Keřové patro je tvo-řeno stejnými rody jako u předchozíchtypů, mezi jinými se vyskytují např. rodyZygogynum (viz obr.), Quintinia, Daphni-phyllum, Rapanea, Sphenostemon a myr-tovité Decaspermum a Xanthomyrtus.

V podrostu jsou hojné stromovité a tere-strické kapradiny.

Horský les horního výškového pásma

S rostoucí nadmořskou výškou se charak-ter lesa mění. Od 3 000 m výrazně klesávýška stromového patra, která se snižuje pod10 m. Kmeny stromů jsou často výrazně po-kroucené a větvící se u své báze. Mechovýepifytismus je stále velice výrazný. Ve stro-movém patře se objevují zástupci čel. myr-tovitých (r. Xanthomyrtus), mořenovitých(Amaracaropus brassii, Coprosma), mast-noplodovitých (Elaeocarpus azaleifolius),případně nohoplodovitých (Podocarpuspilgeri), častým prvkem keřového patra jetaké Schefflera (aralkovité), Rhododendron,brusnice (Vaccinium), Dimorphanthera(vřesovcovité), slizoplod Pittosporum pul-lifolium (Pittosporaceae), Epacridaceae(Rapanea, Trochocarpa) a také stromovitákapradina Cyathea percrassa.

Se stoupající nadmořskou výškou jsoustromy zcela nahrazeny keři vytvářejícímicharakteristický přechodový pás mezi mlž-ným lesem a alpinskými loukami. Tam našepouť za flórou a vegetací PNG příště skon-čí. Volně navazující přílohu s rozšířenouobrazovou dokumentací a videosekvence-mi můžete i k tomuto dílu najít na webovéstránce: http://195.113.57.24/stancik/www–mujsvet/png.html.

U samčích květů r. Begonia lákají tyčinky opylo-vače svým tvarem napodobujícím blizny květůsamičích, vlevo © Vpravo r. Marattia (Marattia-ceae) reprezentuje starobylou skupinu kapra-din, u nichž výtrusnice vytváří srůstem svýchstěn charakteristická synangia. Všechny snímkyD. Stančíka

C M Y K

162 živa 4/2005www.cas.cz/ziva

Vysoce trvanlivá vegetativně množená cibulešalotka (Allium ascalonicum), vlevo. Foto E. Pe-kárková © Ozimé odrůdy cibule kuchyňské(Allium cepa) ze srpnového výsevu, sklizené užzačátkem června. Foto E. Pekárková