Budoucnost jaderné energetiky / Rizika bazénů / Tradiční ... fileBudoucnost jaderné energetiky / Rizika bazénů / Tradiční řemesla / iTroci / Ekologické zemědělství

Sedmá generace — společensko-ekologický časopis 2/2017

Pod tíhou atomu

XXVI. ročník | 69 Kč | 3,20 €

Budoucnost jaderné energetiky / Rizika bazénů / Tradiční řemesla / iTroci /

Ekologické zemědělství / Maynmar / Festival Evolution / Eko-youtoubeři /

Věrní a rozumní / Rybí krev / Duch daru / Cesta času / Biolog Jiří Sádlo

asistujeme.cz

kampan pořádá partneři

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

věřím, že jste ty minule zmíněné zimní spleeny řádně rozchodili, i když je jarní počasí dost schizofrenní.

Střídavě oblačno je i na naší environ- mentální scéně: Sněmovna sice navzdory Senátu i vetu prezidenta Zemana přijala obstojnou novelu zákona o ochraně pří- rody (i díky podpoře více než 50 tisíc lidí), jen chvíli poté však schválila návrh poslance Jaroslava Foldyny (ČSSD), který investorům umožňuje obcházet řádné správní řízení o výjimkách z ochrany přírody a omezuje účast veřejnosti při schvalování například spaloven odpadů, průzkumných vrtů pro těžbu břidlico-vého plynu či uranu nebo při vyhledá- vání hlubinného úložiště radioaktivních odpadů.

Což nás přivádí k jadernému tématu tohoto čísla 7.G, v němž se vedle ne- úspěšného hledání trvalého úložiště věnujeme domácí i celosvětové situaci jaderné energetiky, přibližujeme stav jaderného zbraňového arzenálu a ohlí- žíme se za fukušimskou havárií i kni- hami Modlitba za Černobyl a Rybí krev. V novém sloupku Co dělat? vám pak po- radíme, jak být energeticky soběstační a obnovitelní.

Jak někteří víte, letos navazujeme na loni započatou tradici sedmogenerač-ních diskusních večerů. Nejbližší pro-běhne 26. dubna v brněnské kavárně Tři ocásci a věnujeme ji post-faktickému rozměru médií a společnosti. V květnu se pak sejdeme nad jádrem. Během jarních měsíců se na vás budeme těšit i na dalších akcích, například na Ekolo-gických dnech Olomouc, brněnském Dni Země, bratislavském knižním fes-tivalu BRAK nebo pražském Knihexu. Podrobnosti najdete na našem webu nebo FB profilu.

A abych nezapomněl, děkuji vám za zvýšený zájem o předplatné v prvním letošním čtvrtletí. Nepředplatitelům připomínám, že vedle stávajícího CD Jardy Svobody Solo a trička či tašky k pě- tadvacetinám 7.G si k předplatnému mů-žete nově vybrat i praktickou příručku pro pěstitele od iniciativy Na ovoce. Blíže sedmagenerace.cz/predplatne.

V jádru dobrou jarní energii přejeVít Kouřil

20| Modlitba za Černobyl foto: archiv F

22| Myanmar ve víru rozvoje foto: Magdaléna Vaculčiaková

PŘIPRAVUJEME: stavitelské téma • mražené potraviny • rozhovor s autorem Farmagedonu Philipem Lymberym • recenze Vegetariánky a Ohně a hvězd • a další čtení pro současné i příští generace

TÉMA Karel Polanecký Jaderná flotila: Slow Boat to China Jaderná energetika se bude podílet na výrobě

elektřiny zhruba současnými deseti procenty.

Edvard Sequens Víra v jádro úlevu nepřinese Opravdu je únosné, abychom u nás polo-

vinu elektřiny vyráběli z jádra?

Martina Vrtělová Jaderné zbraně: víme, jak na ně? Konec studené války přinesl i konec jader-

ného ohrožení. Nebo ne?

Jan Haverkamp Fukušima — poučíme se někdy? Havárie ve Fukušimě-Daiči je pohroma,

která potrvá ještě několik dekád.

Josef Patočka S jaderným odpadem na věčné časy Českému státu se budování trvalého úložiště

jaderného odpadu nedaří.

Karolína Janků Modlitba za Černobyl Světlana Alexijevičová přináší strhující

svědectví o černobylské katastrofě.

REPORTÁŽ Magdaléna Vaculčiaková Myanmar ve víru rozvoje Někdejší Barma se otevírá zahraničnímu

obchodu a čelí environmentálním rizikům.

SERIÁLY Veronika Kicková Pod hladinou kýče Prožívají renesanci skutečná lidová řemesla,

nebo spíš hand made výrobky?

Jan Miessler Telefonní iTroci Za digitální revolucí stojí iTroci, kteří čekají

na své abolicionistické hnutí.

Dominik Grohmann Chlór versus orobinec Bazény spolykají spoustu vody a chemikálií.

Kde jinde se ale koupat?

4|

8|

11|

14|

18|

20|

22|

26|

30|

32|

DROBNOHLED Magdalena Hronová Festival Evolution: vývoj zeleným směrem? Co nabídl největší tuzemský festival zdravého

životního stylu?

Rozhovor s Jiřím Urbanem Stále jsem pro BIO Průkopník zdejšího ekologického zemědělství

varuje před matením pojmů.

Josef Šmajs Technika Abiotický technický pokrok získal v kultuře

dočasný primát.

KULTURNÍ ZAHRADA Charles Eisenstein Duch daru Co je naším jedinečným darem světu?

ptá se americký vizionář a aktivista ne- růstu.

Luděk Čertík Tváří v tvář zázraku světa Filosoficko-poetický filmový epos Voyage

of Time: Life‘s Journey vyzývá na pouť za poznáním všehomíra.

Lubor Kysučan Věrní a rozumní mezi skepsí a nadějí Nová kniha Hany Librové bude žít dlouhým

druhým životem.

Štěpán Jindra Ve stínu Temelína Román Rybí krev i po letech inspiruje k za-

myšlení nad konfliktem mezi civilizačním pokrokem, kulturní tradicí a přírodou.

Tereza Konrádová Shopaholic vs. vegan style Mezi spoustou shopaholického smetí na-

jdeme na YouTube i environmentálně cenné vlogy.

ROZHOVOR

Rozhovor s Jiřím Sádlem Zvláštní kombinace buldozeru a pinzety Se známým biologem o změně pohledu na

krajinu, oplakaných kytkách a hajzlíkovi Malém princi.

34|

37|

40|

41|

44|

46|

48|

50|

53|

Sedmá generace 2|2017|4

Planeta k sežrání, 7.G 1/2017:Dobrý den, i já bych se moc ráda připojila k okruhu lidí, kteří by vám rádi poděkovali za to, co děláte. Poslední číslo jako by bylo psáno doslova na objednávku pro mne — potravinová suverenita, lokální a solidární ekonomika, maso a nemaso, globalizovaný svět a také milovaný David Abram… opravdu výživnější než flákota masa! To-lik věcí se mi opět pospojovalo a já si uvědomila, že lepší svět na nás skutečně někde nečeká, ale rodí se v nás tady a teď — v naší aktivitě zespoda nahoru :-) Děkuji! Ať se vám i nadále daří psát tak skvělé a inspirativní články a slibuji, že už vás nikdy neopustím (jako se to, ani nevím proč, stalo na pár měsíců loni) :-) Eliška Hufová, Záchlumí

Jakub Jirků — Konec masa!? (7.G 1/2017): Nevím, ale pokud vím, tak nás zas o tolik víc není a hovězího, proto-že je drahé, také moc nejíme. Co kdybychom si třeba maso produ-kovali sami a zdravé a prostě bojkotovali řetězce? Stejně si myslím, že nám prodávají jen odpad. Možná by se otevřely znovu obchůdky s řeznictvím, kam by farmáři posílali rovnou svou produkci. A ome-zili úplně chemická hnojiva, jde to, a levně. Vraťme se k přírodě. To se ale asi někomu nebude líbit. Pavla Bednarčíková, Praha

Dominik Grohmann — Jak na ptačí budky (7.G 1/2017) Mně vždycky na těchto článcích psaných neziskovkami vadí, že se obvykle pořád kopíruje to samé xxx let. Existují dnes spousty typů budek, které na ochranu proti kočkám a jiným predátorům myslí, stačí se jen podívat. Stejně tak není pravda, že dřevocement není přírodní materiál. Je. Na téma ochrana ptáků před predátory, ale i před nárazy do skel, jsem udělal dokonce samostatný web — www.ochranaptaku.cz. Tak kdo se chce dozvědět něco více, mrkněte. Petr Dobrý, PrahaDobrý den, ano, máte pravdu, že typů budek, které myslí na ochranu proti predátorům, existuje celá řada a mnoho výrobců na tento de-tail také myslí. Přesto je daleko více výrobců, kteří na to nemyslí, a mnoho lidí vůbec nenapadne, že je něco takového potřeba, takže se ani nepodívají, zda je někdo nabízí. Souhlasil bych i s tím, že dřevocement je přírodní materiál, ale po stejné úvaze bychom museli uznat, že je přírodním materiálem i plast. Cement se vyrábí z vápence, jílu a písku vypalováním při různých teplotách (až 1400 °C). Za přírodní materiál považuji ten, který se nachází v přírodě sám od sebe, tedy takový, který člověk nepřeměnil v materiál s ji-nými vlastnostmi. Nejen že je výroba cementu energeticky velmi náročná, ale je i zdrojem mnoha emisí polétavého prachu PM10. Dominik Grohmann, Hrušky

Martin Hyťha — Cestování bez létání (7.G 1/2017): Možnost, jak cestovat lodi, najdete tady: www.crewbay.com. Marek Steppeulv

Štěpán Smolen — O střetávání světů (7.G 10/2003): Moc krásný článek. Já jsem se ve 44 letech rozhodla dozvědět se něco více o mých předcích. Děda Jan Harazin (1922) se narodil v Černé Hoře a babička Anna Muchová (1929) také. Přišli po válce do Západních Čech na Přimdu a většina potomků a skoro celá rodina žije zde. Spravuji i rodokmen a zatím jsem na místě u prapradědy Ondřeje Harazina, u babičky Muchové jsem zatím u praprababičky Heblákové. U vzdálenějších předků se vyskytují jména Chavík, Ziv-csak, Kubalák, Koneválik, Kortiš, Kutlák .Zajímá mě, jestli někdo neví, jak se dostat dále, nebo z jakého místa Slovenska přišli vůbec předci do Rumunska… Vlaďka Kořínková, PřimdaZdravím, rodiče mojí maminky pocházejí taky také z Valey Ungu-rului. Tatínek Karel Koňarík: jeho rodiče Juro Koňarík a maminka Veronika Koňaríková rozená Mondeková. Maminka Terezie Koňárí-ková rozená Moravčíková: její rodiče Alexander Moravčík a maminka Barbora Moravčíková rozená Juhaňáková, žili v Zálší u Chocně (Pardubický kraj). Martina Lánská, okres Benešov

Vzkazy redakci: S radostí rozšiřuji předplatné i pro mého tátu, kterého jsem původně nechtěla zahlcovat další četbou. Když ale se zájmem prolistoval moji čerstvou 7.G při minulé návštěvě, rozhodla jsem se to zkusit. K rozhodnutí přispělo i to, že v novém čísle budu mít příspěvek na téma spojené s mou disertací, tak se těším, že snad blízcí lépe pochopí, nad čím bádám. Díky za prostor a těším se případně na další spolupráci! Veronika Chvátalová, BrnoDobrý den, o časopisu 7.G jsem měl dosud jen mlhavou představu, občas jsem ho viděl v tištěné podobě v nějakém biokrámku, ale bo-hužel až teď jsem se do některého z čísel začetl a na základě toho objednal předplatné. Musím říct, že přístup do elektronického ar-chivu je nesmírným zdrojem inspirace a poučení. Se zájmem hltám čísla z devadesátých let, kde se řešily palčivé kauzy a lidé vyjadřovali své názory na různé otázky v čerstvě se rodící demokracii, vrženi do víru světa velkých korporací a s malými zkušenostmi, jak če-lit svodům konzumu. Také různá zamyšlení, okénka do historie nebo rozhovory jsou velmi poutavým čtením. Je zajímavé srovnání s dneškem, tedy stavem po 15 či 20 letech — věci, které se tenkrát zdály alarmující (nadspotřeba, nešetrné zacházení s přírodou, odpa-dy), jsou dnes ještě o řád horší a lidé jako by to už snad ani nechtěli slyšet… Jsem velice rád, že jsem váš časopis objevil a za symbolic-kou částku předplatného získal přístup k takovému bohatství ná-zorů a myšlenek. Přeju hodně úspěchů ve vaší práci. S pozdravem Martin Hudlička, PrahaTěším se, že si 7G zase přečtu, naposledy jsem ji odebírala před 15 lety! Jsem ráda, že ještě vychází. Helena Ritterová, TelčDěkuji za to, že jste a za to, co děláte!!! Pokud bude někde probíhat výsadba stromů, rád se zúčastním!! Jaroslav Konečný, Popůvky

Psát nám můžete na e-mail [email protected] nebo na adresy redaktorů ([email protected]), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, Brno 602 00. Děkujeme.

| VAŠE OHLASY

Sedmá generace 2|2017 5 |

Potraviny shazují plastový kožichBalené banány, balená jablka, balená brokolice, pytlík sem a pytlík tam… Znáte to, za chvíli si necháme zabalit hrozen vína zvlášť, aby se o sebe jednotlivé kuličky nepomačkaly. Německá firma REWE však na to jde jinak: rozhodla se šetřit s plasty a nově nabízí avo-káda a batáty v biokvalitě pouze bez obalu. Pilotní projekt zavedla v osmi stech obchodech v severním Porýní. Místo sáčku budou mít na sobě avokáda a batáty laserem vypálené logo. Mezi řetězce firmy REWE patří například Billa nebo Penny. Připomeňme, že jen za loňský rok se v Německu vyprodukovalo okolo 17,8 milionů tun plastových obalů a že každý sáček se rozkládá až pětadvacet let.

Německo však není první zemí s takzvaným „natural brandin-gem“. Tuto metodu zavedly začátkem letošního roku například i supermarkety ICA ve Švédsku a Nature & More v Holandsku, za-pojila se i britská firma Marks&Spencer. Ročně by se touto me-todou mohlo ušetřit až dvě stě kilometrů plastu širokého třicet centimetrů. Pokud se prodej produktů s laserovou etiketou osvěd-čí, hodlají ji firmy rozšířit i na další produkty, jako jsou například jablka, melouny či nektarinky. Největší obavy mají firmy z reakce spotřebitelů, které se ale zatím podle švédských médií zdají být pozitivní.

Jednu radu ti dám — načepuj si sámNa nákup mycích prostředků jedině s vlastní lahví… to není vzpo-mínka na socialistické Československo, ale optimistický obrázek budoucnosti. Už více než rok v Bratislavě funguje bezobalová

prodejna mycích prostředků Ecoterra, která začátkem tohoto roku otevřela novou pobočku i v Trnavě. Zákazník si přinese svou vlastní nádobu, do níž si načepuje libovolné množství pracího pro-středku, aviváže, šamponu nebo sprchového gelu. Kdo si nádobu zapomene, může si ji v obchodě zakoupit a využít ji při dalších nákupech. Cena nákupu se odvíjí čistě od množství načepované tekutiny, a tak je dokonce nižší než u pracích prostředků ze super-marketu.

Ecoterra má nejen takzvanou „zero waste“ prodejnu, důraz klade i na ekologičnost svých produktů. Veškeré nabízené mycí prostředky jsou vyrobeny ze snadno rozkladatelných a k přírodě šetrných lá-tek. Podobné prodejny fungují i v České republice. Jednou z nich je například pražská ekologická drogerie Nebaleno, nabízející veškerý sortiment od mýdel přes šampony až po kosmetiku.

Platová rovnost místo karafiátůMezinárodní den žen se dá oslavit všelijak. Někomu stačí koupit ženě karafiát, islandští politici se však rozhodli pojmout tento svá-tek ve velkém. Osmého března oznámili, že do roku 2022 budou mít ženy na Islandu zaručený stejný plat jako muži a země tak jako první na světě skoncuje s pracovní nerovností. Soukromé i státní společnosti s více než pětadvaceti zaměstnanci si budou muset ob-starat certifikáty s potvrzením, že za odvedenou práci je odměněn každý stejně bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost nebo se-xuální orientaci. Islanďanky prozatím ale stále vydělávají v prů-měru o 14—18 procent méně než muži. Na znamení nesouhlasu s platovou nerovností vyšly Islanďanky do ulic loni 24. října, kdy přesně ve dvě hodiny a třicet osm minut opustily své zaměstnání a vydaly se na náměstí Austurvöllur v Reykjavíku. Proč v tento čas? Právě od této doby totiž pracují ženy na Islandu v porovnání s muži zadarmo. Mluvíme-li o prvenství v ženských právech, připomeňme, že na Islandu v roce 1980 poprvé v historii vyhrála v demokratic-kých prezidentských volbách žena, Vigdís Finnbogadóttir.

Připravila Marie Drahoňovská. Kontakt: [email protected].

foto

: Ann

a M

aria

Sin

ibal

di

foto

: Mar

kus

Spisk

efo

to: K

erdk

anno

EKOLOGICKÝ KOMPOST |

|6

| TÉMA

Sedmá generace 2|2017

Crua

s, F

ranc

ie, f

oto:

Jan

Buc

hhol

tz

Jaderná flotila: Slow Boat to ChinaPři pročítání stávající energetické koncepce České republiky by náhodný čtenář mohl nabýt dojmu, že rozvoj jaderné

energetiky a výstavba nových reaktorů je jedinou možností, jak v budoucnu vyrábět elektřinu. V podmínkách, které musí splnit každá ministerstvem průmyslu a obchodu akceptovatelná varianta, se přímo uvádí výše minimálního

zastoupení jaderné elektřiny v energetickém mixu. Úroveň spodního limitu pro rok 2040 je stanovena tak vysoko, že ji bez výstavby nových bloků nelze dosáhnout. Při pohledu na globální vývoj sektoru jaderné energetiky se ovšem ukazuje,

že pro jaderný optimismus ministerstva neexistuje mnoho důvodů.

Karel PolanecKý

7 |

TÉMA |


Z ákladní přehled o trendech v jaderném průmyslu poskytuje již řadu let ročenka World Nuclear Industry Status Report připravovaná nezávislými konzultanty Myclem Schneiderem

a Antonym Froggattem (ročenky jsou ke stažení na www.world-nuclearreport.org), jež je také zdrojem číselných údajů v tomto textu. Podle ní fungovalo ve světě na začátku roku 2016 celkem 406 jaderných bloků, což je o deset více než před rokem, ale o 32 méně než v roce 2002, kdy bylo dosaženo historického maxima. Celkový instalovaný výkon dosáhl 352,5 GW, tedy o 16 GW méně, než činí maximum z roku 2006. Dalších 36 reaktorů, které nevy-rábějí po dobu delší než 18 měsíců, je zařazeno v kategorii dlou-hodobě odstavených. Na celosvětové výrobě elektřiny se jaderné elektrárny podílejí zhruba z jedné desetiny (10,7 procent). Dvě tře-tiny jaderné elektřiny vyrobilo v roce 2015 pět zemí: Spojené státy, Francie, Rusko, Čína a Jižní Korea.

Statistika nových jaderných reaktorů je výrazně geograficky ne-vyvážená. Z deseti loni spuštěných reaktorů jich pět připadá na Čínu, o rok dříve to bylo osm z deseti. Po jednom bloku v roce 2016 spustily Rusko, Jižní Korea, Indie, Pákistán a Spojené státy. Americký reaktor Watts-Bar 2 ve státě Tennessee přitom spustil provoz po 43 letech od zahájení výstavby, delší dobu se zatím žádná jaderná elektrárna nestavěla. Čína bude dominovat i v dalších letech — všechny tři reaktory, jejichž výstavba byla loni zahájena, stavějí čínští dodavatelé (dva v Číně a jeden v Pákistánu).

Jaderný průmysl usiluje s částečnými úspěchy o získání nových trhů. Čtyři reaktory jsou rozestavěny ve Spojených arabských emirá-tech, tři projekty na jadernou elektrárnu připravuje Turecko. Obecně ovšem platí, že zájem řady zemí skončí z finančních důvodů. Napří-klad Jihoafrická republika zrušila významný tendr na nové reaktory, protože předkládané cenové nabídky byly příliš vysoké. Třebaže nelze vyloučit vznik jednotlivých projektů v dosud bezjaderných zemích, jejich vliv na globální bilanci bude v příštích letech mar-ginální.

EU a USA: jaderný útlumV Evropské unii a ve Spojených státech, tedy na dvou tradičně významných trzích, jaderná energetika stagnuje. Optimistická očekávání spojená s novými technologiemi, označovaná jako ja-derná renesance, zůstala nenaplněna. Problém spočívá především v samotných technologiích. Reaktor EPR, který měl zválcovat kon-kurenci nízkou cenou a rychlou výstavbou, se v praxi neosvědčil. Oba projekty — ve finském Olkiluotu a francouzském Flamanville — se prodražily ze tří na deset miliard eur a dostaly se do mnoha-letých skluzů. V případě francouzského projektu může být ještě daleko hůř. Jaderný dozor bude letos rozhodovat o tom, zda si ma-teriálové vady vyžádají výměnu tlakové nádoby reaktoru, což by znamenalo další významné zdražení.

Neúspěch těchto projektů se nevyhnutelně promítl do hospoda-ření společnosti Areva, která je generálním dodavatelem reaktoru EPR. Třebaže jde o jeden z globálně nejvýznamnějších jaderných podniků, problematické projekty jeho vedení vyvážit nedokázalo. Kumulativní ztráta společnosti za posledních pět let dosáhla 10 miliard eur a akcie firmy ztratily mezi lety 2007—2016 přibližně 96 procent své hodnoty. Francouzská vláda se rozhodla Arevu směřu-jící k bankrotu zachránit a usnesla se, že reaktorovou divizi převezme elektrárenský gigant EDF.

Vedle zmíněných projektů se na území Evropské unie staví už pouze jedna jaderná elektrárna — ve slovenských Mochovcích se dokon-čují dva bloky podle projektu z osmdesátých let. Také tato stavba má pětiletý skluz a prodražila se z 2,8 na 5,1 miliardy eur. Cena Mo-chovců vztažená na jeden megawatt výkonu se blíží ceně reaktorů třetí generace stavěných ve Finsku a ve Francii, avšak oproti nim jsou značně zastaralé — nechrání je například dnes běžná betonová obálka.

Problémy na staveništích pochopitelně vedou případné zá-jemce i samotné jaderné firmy k obezřetnosti. Připravovaný pro-jekt dvou reaktorů EPR v britské elektrárně Hinkley Point již počítá s daleko vyšší cenou, než Areva nabízela před lety ve Finsku. Sou-částí smlouvy mezi britskou vládou a dodavatelským konsorciem je pak ustanovení o pevné výkupní ceně elektřiny, která má zajistit návratnost investice do nových reaktorů. Garantovaná částka, kte-rou se Britové zavazují platit za každou megawatthodinu z jaderné elektrárny Hinkley Point, odpovídá 2,5násobku aktuální tržní ceny. Také druhý již připravovaný evropský projekt, výstavba dvou reaktorů dodaných ruských Rosatomem pro maďarskou elektrárnu v Paksi, se cenově pohybuje na úrovni 5200 eur/kW. To znamená, že jej lze podobně jako v případě Hinkley Point postavit pouze za podmínky, že vláda poskytne finanční podporu.

Pozice jaderné energetiky ve Spojených státech není ve srovnání s Evropskou unií výrazně lepší. Daňové zvýhodnění a federální zá-ruky za úvěry sice vedly v minulé dekádě ke čtyřem objednávkám na nové reaktory, také tyto projekty ale trpí prodražováním a nedodr-žováním termínů. Čtyři nové bloky v elektrárnách Vogtle a Sum-mer staví společnost Westinghouse ovládaná japonskou Toshibou. Právě kvůli nutnosti pokrýt vícenáklady jaderných projektů firmy Westinghouse skončila Toshiba loni ve ztrátě, která se aktuálně odhaduje na 6,1 miliardy dolarů. Jedním ze zvažovaných řešení je bankrot Westinghouse, případně omezení činnosti firmy na údržbu a likvidace reaktorů.

Jaderní dodavatelé na obou stranách Atlantiku musejí počítat s tím, že investoři se ve smlouvách pojistí proti nedodržení ceny a harmonogramu výstavby. Areva tak vedle miliardových vícená-kladů čelí ve Finsku žalobě o miliardové penále. Po patnácti letech od začátku jaderné renesance jsou dva klíčové podniky jaderného průmyslu mírně řečeno na kolenou.

Faktor FukušimaTřebaže výroba elektřiny v jaderných elektrárnách dosáhla maxima pět let před fukušimskou havárií, dopady katastrofy na jaderný prů-mysl nelze přehlížet. Nejvýrazněji pochopitelně ovlivnila jaderný průmysl v Japonsku. Vedle úplného zničení elektrárny s šesti reak-tory mají významný vliv i dopady nepřímé. V důsledku katastrofy byly odstaveny všechny japonské reaktory (na začátku března 2011 jich fungovalo čtyřicet dva), aby prošly bezpečnostními testy. Ak-tuálně Japonsko opět provozuje pouze dva jaderné bloky.

Fukušimská havárie také významně ovlivnila veřejné mínění, což má politické následky. Příkladem mohou být loňské říjnové volby v provincii Niigata, které se nesly ve znamení tématu opětovného spuštění jaderné elektrárny Kašiwazaki-Kariwa. Ta má největší insta-lovaný výkon ze všech světových jaderných zdrojů — 8000 MW, tedy čtyřnásobek Temelína. Elektrárnu vážně poškodilo silné zemětřesení v roce 2007, kdy z ní unikla i radiace. Ve volbách zvítězil nezávislý

|8

| TÉMA


schválen v Německu, Švýcarsku a Belgii, přičemž televizní záběry fukušimských trosek rozhodování urychlily.

Třebaže uvedené případy mají na globální stav jaderného prů-myslu patrně menší vliv než ekonomické faktory (podle analytika Craiga Morrise rozhodl o globálním útlumu jaderného průmyslu Wall Street, nikoli Černobyl), nelze je přehlížet. Investoři po Fu-kušimě pracují s rizikem, že v případě další havárie kdekoli ve světě může jejich projekt skončit v důsledku odporu veřejnosti. I kdyby havaroval padesát let starý reaktor s prodlužovanou životností kvůli vadě materiálu, ovlivní to nové projekty. S každým dalším důka-zem, že jaderné reaktory nejsou naprosto bezpečné, jsou lidé stále méně ochotni riziko jaderné havárie akceptovat.

Když to těm Číňanům tak jdeČína, která se tak výrazně podílí na na současném globálním ja-derném trhu a má tendenci svůj jaderný potenciál rozvíjet, uva-žuje také o exportu. Řada zemí má ovšem k Číně jako dodavateli strategicky významného infrastrukturního projektu výhrady. Mají jednak odborné výhrady ke kvalitě součástí využívaných čínskými dodavateli, jednak se obávají také nedůslednosti tamního jader-ného dozoru.

kandidát Rjuči Jonejama, který ve své kampani jednoznačně od-mítal možnost opětovného spuštění reaktorů. Jeho protikandidá-tovi Tamiovi Morimu, který se za restart Kašiwazaki-Kariwy před volbami stavěl, nepomohla ani podpora vládní strany. Tisíciletá zkušenost Japonců se zemětřeseními a prokazatelně nepravdivá ujišťování o tom, že jim jaderné elektrárny dokážou účinně odolá-vat, vytvořily prostředí, kde se jaderným projektům nebude dařit.

Druhou asijskou zemí, která v reakci na havárii ve Fukušimě změnila své jaderné plány, je Tchaj-wan. Tři jaderné elektrárny na ostrově ukončí svůj provoz nejpozději v roce 2025. Parlament na začátku roku 2017 schválil dodatek energetického zákona, podle kterého bude možné provozovat reaktory pouze po dobu 40 let. Předepsaná životnost stávajících elektráren vyprší právě v roce 2025. Výstavba čtvrté jaderné elektrárny byla zastavena v roce 2014 v důsledku masových protestů veřejnosti. Tchaj-wan se stejně jako Japonsko v okolí Fukušimy nachází v takzvaném pacifickém prstenci seismické aktivity. Zdejší jaderné reaktory jsou proto vystaveny podobným rizikům jako ty fukušimské.

Havárie ve Fukušimě patrně významně ovlivnila také rozhodnutí některých evropských zemí postupně ukončit provoz svých jaderných elektráren a nenahrazovat je novými. Výstup z jádra byl oficiálně

Zdro

j: Th

e W

orld

Nuc

lear

Indu

stry

Sta

tus

Repo

rt 2

016.

9 |

TÉMA |


Závažné otázky padají ve všech zemích, které o případném nákupu čínských reaktorů uvažují.

Například Philippe Jamet, člen řídícího výboru francouzského jaderného dozoru, v roce 2014 uvedl: „Spolupráce s Čínou bohužel není na úrovni, jakou bychom si představovali. Vysvětlením pro ob-tíže v našich vztazích je skutečnost, že čínský jaderný dozor nemá dostatečné kapacity. Jeho pracovníci jsou přetíženi.“

Obecně se předpokládá, že čínské reaktory budou levné. Do-kud ale Čína nevstoupí do soutěže na otevřeném trhu, nelze tento předpoklad potvrdit. Čínské reaktory také dosud nemají povolení žádného západního jaderného dozoru, což znamená, že rychlý ná-stup na trhy uvolněné Arevou a Westinghouse není na pořadu dne.

Nelze ovšem přehlédnout, že Číňané o vstup na evropský trh usilují. China General Nuclear Corporation (CGN) v roce 2015 finančně vstoupila do projektu Hinkley Point C ve Velké Británii, ve kterém aktuálně vlastní 33,5procentní podíl. Součástí dohody bylo, že EDF jako hlavní investor Hinkley Point přenechá společ-nosti CGN prostor pro výstavbu nového reaktoru v jiné lokalitě, konkrétně v Bradwellu. Pokud by se projekt podařilo zrealizovat, znamenalo by to průlom čínského exportu na západní trh. Podmín-kou ovšem zůstává, že to britský jaderný dozor povolí.

Číňané se nepochybně budou snažit nabízet své reaktory evropským zájemcům, a to i České republice. Ve vyhodnocení jejich nabídky bu-dou hrát klíčovou roli jaderné dozory. A samozřejmě nabízená cena. Není přitom pochyb, že Číňané nepřicházejí do Evropy prodělat.

Výhled jaderného sektoruV Evropě a Spojených státech bude v příštích dvou dekádách z dů-vodu ukončení životnosti odstaveno více reaktorů, než jich bude připojeno k síti. Do roku 2030 končí plánovaná životnost téměř dvěma stovkám reaktorů, rychlost jejich odstavování bude závi-set na úspěšnosti technických opatření k prodlužování životnosti. Tento úbytek částečně vyváží rostoucí počet reaktorů v Číně. Jader-ná energetika se tak bude podílet na výrobě elektřiny zhruba sou-časnými deseti procenty. Výrobu elektřiny z jaderných elektráren překonají nové obnovitelné zdroje, a to i bez započtení velkých vodních elektráren. Tak jako už dnes v Číně, Japonsku, Německu, Velké Británii, Španělsku nebo Indii.

Autor je energetickým expertem Hnutí DUHA. Kontakt: [email protected].

Zdro

j: Th

e W

orld

Nuc

lear

Indu

stry

Sta

tus

Repo

rt 2

016.

|10

| TÉMA


edvard SequenS

Víra v jádro úlevu nepřineseČeská republika není jedinou evropskou zemí, kde významná část elektřiny vzniká štěpením uranu. Vloni to bylo cirka třicet procent. Jsme ale jeden z mála států, který chce tento podíl v nejbližších desítkách let podstatně navyšovat na polovinu, jak říká vládou schválená státní energetická koncepce. Chceme se tak dostat na úroveň jaderné Francie, která naopak hodlá svoji atomovou závislost snižovat. Také na padesát procent. Je ale očekávání naší vlády realistické? Opravdu se bez jádra nedokážeme obejít?

Jaderný průmysl má u nás silně protežované postavení, které vychází z dlouhé historie a provázanosti s politikou. Málokdo už dnes ví, že socialistické Československo mělo svůj vlastní jaderný program, jehož výsledkem byl reaktor A1 v Jaslovských Bohunicích. Skončil neslavně po čtyřech letech provozu vážnou havárií s tavením paliva, která nás natrvalo zapsala do historie. Moc si to nepřipomínáme nejspíše také proto, že starosti se zamořenou elektrárnou zůstaly po rozdělení státu na Slovensku.

Dnešní čtyři již notně zastaralé sovětské reaktory VVER 440 v Du- kovanech o celkovém výkonu 2040 megawattů (MW) zrovna pro-cházejí novým licencováním po třiceti letech provozu. První z nich již od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost dostal povolení

na neurčito — v rozporu se zažitou praxí licencovat reaktory vždy na deset let. Dá se tak předpokládat, že všechny budou provo-zovány přinejmenším do roku 2025, patrně však ještě o deset let déle. A to přesto, že nemají ochranný plnotlaký kontejnment a další moderní bezpečnostní prvky. Dva novější reaktory VVER 1000 v Temelíně, jejichž výkon byl na-výšen na celkových 2133 MW, byly uvedeny do provozu v letech 2002—2003 a ČEZ s nimi určitě počítá do poloviny století. Jimi doposud vyrobená elektřina nás dostala na pozice jednoho z jejích největších světových vývozců. Což v plné nahotě ukázalo na gran-diózně lživou argumentaci, se kterou bylo v devadesátých letech prosazováno dokončení obou v socialismu rozestavěných bloků.

Duko

vany

, fot

o: Z

ruda

11 |

TÉMA |


Duko

vany

, fot

o: Z

ruda

Crua

s, F

ranc

ie, f

oto:

Jan

Buc

hhol

tz

A byly to právě ekologické organizace v čele s Hnutím DUHA, které na argumentech dokazovaly, že nám elektřina chybět nebude a že Temelín není náhradou uhelných elektráren. Také dopředu velmi dobře odhadly, že stavba bude ve výsledku výrazně dražší a nestihne se postavit v naplánovaných termínech. Vše se vyplnilo.

Foršus za 32 miliardPřesto, jak ukazují průzkumy CVVM, polovina české společnosti vládě v otázkách rozhodování o jaderné energetice důvěřuje, i když již opět v jakémsi dějinném déjà vu zaznívají účelová tvrzení o ne-dostatku elektřiny, pokud nepřibudou nové reaktory, o nutnosti snižovat emise cestou jádra, nebo jsou uváděny výrazně podceněné investiční náklady jaderných zdrojů. Jaderný průmysl a jeho politici nejprve napřeli síly do prosazení dalších dvou reaktorů v Temelíně. Vybíral se dodavatel, probíhaly první kroky povolovacího procesu, ale ukázalo se, že stavba se bez masivní veřejné finanční podpory ne-obejde. Když v dubnu roku 2015 vláda odmítla dlouhodobě garan-tovat návratnost projektu, tendr na dodavatele ČEZ bezprostředně poté ukončil.

Ministři průmyslu a financí pak připravili strategii Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR, jehož vznik stejně jako u státní energetické koncepce drželi pod pokličkou. Odsouhlasení vlá-dou v červnu 2015 zahájilo přípravu výstavby čtyř nových reaktorů (dva se přednostně plánují v Dukovanech, ale dva další v Temelí-ně). Avšak klíčové rozhodnutí o formě a výši nezbytných garancí pro investora bylo odsunuto až k horizontu roku 2025. Do té doby však může být, jak uvádí dokument, utraceno až 32 miliard korun za přípravu a získání povolení obou projektů, mají též být vybráni investoři. Další rozhodování tak výrazně předurčí hrozba zmaření vložených nákladů na straně ČEZ, ale i budoucích dodavatelů, i když se ukáže zbytečnost a ekonomická nenávratnost stavby no-vých reaktorů.

V jádru národní zájemStátní plán rozvoje jaderné energetiky již nyní vychází z chybných ekonomických předpokladů, které nás v budoucnu mohou přijít velmi draho. Z několika zmiňme alespoň předpoklad investiční náročnosti výstavby nových bloků ve výši 4500 eur/kW. Rozhlédne-me-li se, vidíme, že cena reaktorů EPR od koncernu AREVA v brit-ském Hinkley Point či ve francouzském Flamanville dosahuje 6500 eur/kW, náklady na reaktory, které staví Westinghouse ve Vogtle v USA, narostly již na bezmála 6100 eur/kW a investice do reaktorů v maďarském Paksu, které má dodat Rosatom, má dosahovat 5200 eur/kW. Přitom je jisté, že v roce 2025, kdy se má dodávka stvrdit, budou ceny o dost vyšší. Do konce loňského roku měla mít vláda na stole studii konkrétního způsobu výstavby nových jaderných bloků s vybraným obchodně-investičním modelem. Evidentně jde o problém — ono je těžké říci voličům, že nové jaderné dobrodruž-ství nakonec tvrdě zaplatí, ať již jako spotřebitelé elektřiny, nebo jako daňoví poplatníci. Proto, ačkoliv již byly zahájeny rozhovory se šesti možnými dodavateli, nejspíše do podzimních voleb do Po-slanecké sněmovny představu o financování neuvidíme.

Mezitím však vláda činí další kroky ve prospěch jaderné energe-tiky — v novém atomovém zákoně zachovala nízkou odpovědnost provozovatelů za případnou jadernou škodu při havárii, zřídila stálý vládní výbor pro jadernou energetiku, jmenovala bývalého

předsedu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Jána Štullera vládním zmocněncem a v novele stavebního zákona navrhla výraznou výjimku pro jaderná zařízení. Přestože jde o průmyslové stavby s potenciálně největšími dopady na život lidí v široké oblasti, mají získávat územní rozhodnutí jen na základě rámcových parametrů, bez znalosti, jaký reaktor se má na daném místě postavit.

Pravda, vedle akčních plánů rozvoje jaderné energetiky máme také schválené akční plány pro energetickou efektivitu či pro ob-novitelné zdroje energie. Žádný vládní výbor, zmocněnec vlády ani jiný „tah na branku“ tu ale v těchto oblastech vidět není a výsledky tomu odpovídají — zdaleka nevyužíváme potenciálů, které v obou oblastech máme. Lze jen spekulovat, zda za tažením proti obno-vitelným zdrojům není obava z konkurence vůči tradiční fosilně- jaderné energetice. Stejně tak stále hlasitější vymezování se vůči evropské energetické legislativě, která má pomoci naplnit evropské klimatické cíle a postupně propojovat energetiku, jsou obvykle do-provázeny slovy o právu zvolit si vlastní energetický mix (a v něm jádro) a obhajobou národních zájmů.

Jádrem proti klimatickým změnám? Skutečným českým národním zájmem by pro nás i naše potomky mělo být radikálně modernizovat naši energetiku s jejími vysokými emisemi, plýtváním, centralizací a jen malým využitím obnovitel-ných zdrojů. Cesty k takové změně popsalo již několik studií. Patří k nim i Chytrá energie, kterou pro české nevládní organizace propočetl

|12

| TÉMA


prestižní Wuppertalský institut. Čísla ukázala, že konečnou spotřebu energie lze do poloviny století snížit o čtyřicet procent oproti roku 2007, a to včetně snížení spotřeby elektřiny o 13 procent. Díky cí-lenému využití dostupného tuzemského potenciálu obnovitelných zdrojů bychom jimi měli být schopni pokrýt polovinu spotřeby primární energie, v sektoru elektroenergetiky z nich pak vyrobit více než 90 procent. A to při velmi nadneseném očekávání růstu našeho hospodářství a samozřejmě bez toho, že bychom zatěžovali naše potomky stavbou dalších reaktorů a starostí o jejich odpady.

Zastaralý jaderný průmysl si v posledních letech našel velké téma, kde dobře chytá hlasy pro svoji podporu. A to nezbytnost radikálně snížit emise skleníkových plynů. Pravda, ani jaderné elektrárny nejsou bezemisní, protože sama jejich výstavba a také těžba a zpracování uranu vyprodukují nemálo skleníkových plynů, ale ve srovnání se spalováním uhlí je to mnohem méně. Problém je ve vysoké ceně, za kterou můžeme s větší efektivitou snížit spotřebu a postavit technologie využívající obnovitelné zdroje. Doložila to také nová analýza věnující se scénářům vývoje naší energetiky do roku 2050, pomocí kterých bychom mohli dosáhnout nutného 80procentního snížení emisí skleníkových plynů. Vyhotovil ji Institut pro demo-kracii a ekonomickou analýzu, který pracuje pod Národohospodář-ským ústavem AV ČR. Vládní referenční scénář — státní energetická koncepce — i přes výrazný podíl jaderné energetiky emise v potřebné výši snížit nedovede. Ani další dva stejnými autory z CERG namo-delované scénáře, lišící se jinými roky nasazení nových jaderných elektráren. Avšak scénář, který volbu různých zdrojů nechává na tržních mechanismech s cílem minimalizovat výrobní náklady, ja-dernou energetiku vynechává a emise sníží.

Nezávislost vnější i vnitřní Dalším heslem novodobých budovatelů je energetická bezpečnost, přestože do závislosti na dovozu žene Českou republiku také ja-derná energetika. Od roku 2011 pracují všechny atomové bloky ČEZ po deset let na výhradně ruské jaderné palivo. Celá třetina české elektřiny tedy závisí na jediném dodavateli z východu. Zatímco vládní energetická koncepce přiznává, že závislost na dovozech paliv vzroste na více než 70 procent, podle Chytré energie by byl náš život bezpečnější, protože více než 40 procent by pocházelo z domácích zdrojů.

Energetická nezávislost má ale ještě jeden rozměr — svobodu odpoutat se od dominantních dodavatelů a získávat energii pro svoji domácnost nebo firmu někde blízko na svém domě, pozemku nebo v obci. To dá prostor malým výrobcům, někdy i komunitně propojeným a spolupracujícím. Touto cestou se vydaly státy na se-ver, západ i jih od nás. Pokud zvolíme tu, kterou protlačuje domácí jaderný průmysl, budeme mít polovinu elektroenergetických zdrojů vysoce centralizovaných, těžko slučitelných se svobodnějšími for-mami. Naše budoucí směřování je nyní v našich rukách.

Autor pracuje jako energetický konzultant v Calla — Sdružení pro zá-chranu prostředí. Kontakt: [email protected].

Anketa: Jakou budoucnost by v ČR měla mít jaderná energetika?

Milan Smrž, EUROSOLAR: Když budu úplně lapidární, tak žádnou — tedy s výjimkou řádného uložení odpadů a odstranění elektrárny. O jaderné energetice platí, co bylo řečeno kdekoliv jinde: je drahá, ale s gloriolou nejlevnějšího zdroje; čistá, pakliže se nic nestane; prý nepodporovaná, ale s hromadou skrytých finančních a dalších výhod. Jde o centralizovaný zdroj, který není kom- patibilní s nejlepším směrem budoucího vývoje — decentra-lizací.

Veškerou energetickou spotřebu lze pokrýt z obnovi-telných zdrojů. Elektřinu, teplo i mobilitu. K tomu existují teoretické studie i praktické příklady. Problémem v českém prostředí není nedostatek primárních zdrojů, ale zoufalý nedostatek informací, rigidní myšlení a ekologie proklínaná většinou národa.

Ladislav Kříž, hlavní mluvčí skupiny ČEZ: Aktualizovaná státní energetická koncepce počítá s tím, že výroba elektřiny z uhlí bude v Česku ustávat a přednost do-stanou především obnovitelné zdroje a jádro. Jednak bude docházet uhlí, důležité je ale i celospolečenské směřování, které preferuje zdroje bezemisní. Část potřebné elektřiny jistě v budoucnu vyrobí přímo spotřebitelé, role velkých energetik bude i nadále nezastupitelná. Určitě v nejbližších desítkách let.

Česko nemá pro výrobu z obnovitelných zdrojů tak geograficky výhodné podmínky jako jiné státy (moře pro výstavbu offshore větrných farem, osvit na úrovni jižnějších zemí), a pokud chceme zůstat ve výrobě elektřiny nezávislí na jiných, je pro nás jádro logickou volbou.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA:Existující jaderné reaktory by měly v poklidu dosloužit. Není však žádný důvod pro výstavbu nových. Zatížily by na de- sítky let účty domácností i firem a/nebo uvrhly Česko do silnější závislosti na Kremlu, podobně jako se to stalo v Ma-ďarsku. Přitom máme na výběr. Například větrné elektrárny postavené s ohledem na ochranu přírody mohou vyrobit stejné množství elektřiny jako nové reaktory, ale stály by šestkrát méně. Navíc by výrazně posílily energetickou sobě-stačnost obcí a regionů. K tomu se budou přidávat stovky tisíc solárních střech, bio- plynové stanice na zemědělský i komunální odpad. To je budoucnost energetiky, ne megalomanské projekty překona-ných technologií minulého století.

Pokračování na straně 17.

13 |

TÉMA |


Martina VrtěloVá

Jaderné zbraně: víme, jak na ně?Co udělá voják v případě výbuchu atomové bomby? Špatný voják si lehne do zákopu a kryje si lopatkou týl. Dobrý voják zůstane v klidu stát, protože takovou podívanou do smrti neuvidí. A nejlepší voják se promění v radioaktivní prach a dál pronásleduje nepřítele. Starý vtip z minulého režimu. Dávno je pryč akutní hrozba jaderných zbraní. Konec studené války přinesl i konec jaderného ohrožení. Nebo ne?

Když Robert Oppenheimer zpovzdálí sledoval první jaderný test, trochu ironicky nazvaný Trinity (Svatá Trojice), nejpozději tehdy mu muselo dojít, co hrozného pomohl přivést na svět. A byl to také on a další vědci z projektu Manhattan, kdo byl v celé historii jaderných zbraní nejblíže k jejich úplnému zákazu. V červnu 1945 společně vypracovali Franckovu zprávu, v níž zdůraznili, že Japon-sko bude kapitulovat už po pouhé demonstraci účinků jaderné zbraně, kterou by schválili zástupci všech členských států OSN. Pokud by nekapitulovalo, jadernou zbraň by bylo možné svrhnout jen se svolením OSN. Amerického prezidenta Trumana čekalo nej-obtížnější rozhodnutí života — a možná i nejobtížnější rozhodnutí celého dvacátého století. Nakonec se rozhodl pro vyhlazení měst Hirošima a Nagasaki, čímž oficiálně zahájil věk jaderných zbraní. Mimochodem druhé z měst vůbec nemuselo být zničeno, kdyby

japonský ministr války Korečika Anami po bombardování Hirošimy neprohlásil: „Nebylo by pro celý tento národ skvělé být zničen jako krásná květina?“

Oppenheimerova noční můra Autoři Franckovy zprávy předvídali, že jaderný monopol USA je jen dočasný, protože Sovětský svaz je na nejlepší cestě vyvinout vlastní jadernou zbraň. Ačkoli vědci SSSR provedli první test jaderné ná-lože o čtyři roky později (použitelnou jadernou zbraň měli hotovou až v roce 1953), fakt, že byli schopni vyslat jadernou zbraň na Spo-jené státy a jejich spojence, významně ovlivnil a možná i prodloužil studenou válku.

Vyděsil vás přístup Korečika Anamiho? Tak si představte, že so-větští vědci v padesátých letech vymysleli projekt lodě, která by nesla

Hist

oric

ká fo

togr

afie

z te

stov

ání j

ader

ných

zbr

aní,

foto

: arc

hiv

F.

|14

| TÉMA


tak obří jadernou nálož, že by stačila ke zničení celé Země. Hrozivá představa, že? Příčinou tohoto skutečného návrhu byl názor, že pokud by studenou válku Sovětský svaz nepřežil, neměl by přežít ani zbytek lidstva. Přestože projekt zůstal jenom na papíře, ke zdě-šení stačí samotný fakt, že nějakého jedince lidského druhu taková myšlenka vůbec napadla.

A jaderný věk pokračoval. Strategie střídala strategii, radikální jadernou doktrínu doktrína umírněnější podle toho, který prezi-dent či generální tajemník byl zrovna u moci. Vymýšlela se a zase omezovala protiraketová obrana, období napětí střídalo období détente (uvolnění napětí). Do jaderného klubu vstoupila Velká Bri-tánie, Francie a Čína. Jaderné zbraně se dočkaly i jistých omezení, například podpisem smluv zakazujících jaderné testování na zem-ském povrchu, v moři, a nakonec byly uzavřeny i dříve povolené střelnice. Vůbec poslední jaderné výbuchy provedly Indie a Pákis-tán současně (a sobě k výstraze) v roce 1998. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (Non-Proliferation Treaty, NPT) z roku 1968 zaká-zala členům jaderného klubu šíření zbraní do jiných zemí, zatímco ostatní signatářské země se zavázaly, že nebudou jaderné zbraně vyvíjet. Smlouva o kosmickém prostoru (Outer Space Treaty) o rok dříve zakázala rozmisťování jaderných zbraní na oběžnou zemskou dráhu i jinde ve vesmíru; jednání mezi Spojenými státy a Sovět-ským svazem SALT I a II (viz rámeček) vedla k omezení množství strategických zbraní; smlouva INF pak zajistila úspěšnou likvidaci celého jednoho typu jaderných zbraní. Úplného zákazu jaderných zbraní lidstvo ovšem nikdy nedosáhlo, ani po konci studené války, ani později.

Spojené státy a Rusko ovšem významně omezily svůj jaderný arzenál. V polovině sedmdesátých let, v době největšího jaderného rozmachu, měly USA přes osmadvacet tisíc jaderných zbraní, nyní se toto číslo pohybuje kolem sedmi tisíc kusů. Sovětský svaz v po-lovině osmdesátých let přesáhl čtyřicet tisíc kusů jaderných zbraní, v současnosti má Rusko stejný počet zbraní jako Spojené státy. Na celém světě je nyní patnáct tisíc dohledatelných jaderných zbraní, víc než dost pro zničující konflikt. Přestože letos v lednu vyzval čínský prezident Si Ťin-Pching (s arzenálem 260 zbraní) všechny země k úplnému zničení a zákazu jaderných zbraní, momentálně není žádná naděje, že by se to mohlo někdy v budoucnu povést. Noční můra Roberta Oppenheimera pokračuje.

Hra na schovávanouProblém je, že do jaderného klubu už dávno nepatří pouze oněch pět původních členů. Přidaly se k nim Indie, Pákistán, Severní Ko-rea a Izrael, který ovšem nikdy vlastnictví těchto zbraní oficiálně nedeklaroval. A zdaleka ne všechny státy výše zmíněné smlouvy, které šíření a používání jaderných zbraní omezují, podepsaly. Ne-hledě na to, že od těchto smluv mohou klidně odstoupit. Utěšujete se tím, že se alespoň jedná o státy, a ne o teroristické skupiny? My-slíte si, že se teroristé nemají k vývoji jaderných zbraní jak dostat? Je pravda, že vývoj jaderné nálože je finančně náročný, ovšem kdo dokáže vyrobit jadernou elektrárnu, má všechny předpoklady i k vy- tvoření nálože. Ta sice ještě není funkční zbraní a je potřeba k ní vy-vinout efektivní nosič, se zkušeným a ochotným vědcem to ovšem jde hned líp. A že takoví existují: Abdul Kádir Chán, otec pákistánské atomové bomby, si z prozrazení receptu na jadernou zbraň udě-lal zajímavý byznys, když poskytl cenné informace Severní Koreji

foto

: arc

hiv

F

Slovníček jaderných pojmů

Jaderné zbraně — patří mezi zbraně hromadného ničení, spo-lečně se zbraněmi chemickými, biologickými a radiologickými. Rozlišujeme čtyři druhy: využívající štěpné reakce (nejstarší typ), zbraně kombinující štěpení a fúzi, termonukleární zbraně (vyspělé jaderné zbraně) a neutronové zbraně (druh termonuk-leárních zbraní). Mohou se dále dělit podle použití v boji, de-strukčního potenciálu či vzdálenosti doletu. Při jejich výbuchu se uvolňuje energie v podobě tepla, tlakové vlny a radiace.Jaderná nálož, hlavice, zbraň — jaderná nálož je zařízení, které může být využito při jaderném testu, ale nemůže sloužit jako součást jaderné zbraně. Po zvládnutí vývoje a výroby jaderné nálože následuje jaderná hlavice, která může být masově pro-dukována a donesena nosičem k cíli. Jadernou zbraň tedy tvoří hlavice, která je plně propojená se svým nosičem.Balistická střela — jeden ze způsobů dopravy jaderné zbraně na místo výbuchu, charakteristický balistickou dráhou letu. Může být vystřelena na krátké vzdálenosti (do 1000 kilometrů), interkontinentální balistická střela (ICBM) překlene i kontinenty (více než 5500 kilometrů). Během letu se dostává do výšky více než 100 kilometrů, tedy mimo zemskou atmosféru.Jaderná triáda — za studené války ji tvořila kombinace ze země odpalovaných balistických střel, z ponorek odpalovaných balistických střel a bombardérů. Existence různých druhů no- sičů měla zajistit, že stát bude vždy schopný odpovědět na jaderný útok, i kdyby přišel o všechny nukleární zbraně jednoho typu. V současnosti se objevují nové náhledy na triádu: jeden její vrchol tvoří klasická triáda ze studené války, druhý vrchol reakční infrastruktura a třetí vrchol aktivní a pasivní obrana. Na všechny vrcholy triády pak působí plánování, tajné služby a struktura velení.SALT I, II — rozhovory mezi USA a SSSR o omezení strategic-kých zbraní, které započaly za Nixonovy administrativy. V roce 1972 obě strany podepsaly první dohody, platné pouhých pět let. Mezitím měly rozhovory pokračovat, aby byly dojednány ještě přísnější smlouvy s dlouhodobou platností. Druhé jednání ovšem přineslo zklamání: stanovené limity zbraní byly příliš vy- soké a Spojené státy dohodu neratifikovaly. INF — smlouva mezi USA a SSSR z roku 1987, zakazující vyrábět a rozmisťovat střely středního dosahu. Právě tyto střely sehrály svou roli v Kubánské raketové krizi a zároveň jimi Sovětský svaz ohrožoval evropské spojence USA.

15 |

TÉMA |


a pomáhal s vývojem jaderné bomby v Íránu či Libyi (obě země v sou-časnosti jaderné zbraně nevlastní).

Ale i kdyby se know-how k výrobě jaderné zbraně dostalo k extre-mistické skupině či státu, OSN nebo NATO by to zjistily a efektivně zasáhly, že ano? Satelitní snímky mohou skutečně mnohé odhalit — tak byl ostatně objeven jaderný program v Íránu. Jenže takové odhalení není snadné, pokud nevíte, kde hledat. Přímo husarský kousek ve hře na schovávanou se podařil Izraeli. Americké špio-nážní lety odhalily na území Izraele v 60. letech podezřelou stav-bu. Tehdejší prezident David Ben Gurion musel přiznat existenci jaderného reaktoru, který ovšem měl dle jeho slov sloužit jen pro mírové účely. Političtí představitelé Spojených států chtěli mít jistotu, proto vyslali na místo kontrolní komisi. Protože však ve skutečnosti nešlo o mírový jaderný reaktor, nýbrž o výrobnu jader-ných zbraní, museli Izraelci budovu zamaskovat. Zpřístupnili jen nadzemní patro, kam instalovali falešné panely s kontrolkami i velí-nem, a o podzemní části neměl nikdo z kontrolorů tušení. Zatímco tedy členové komise psali do zprávy, že reaktor slouží skutečně jen mírovým účelům, pod jejich nohama vědci pokračovali ve vývoji jaderné bomby.

Trump s knoflíkemSkryté hrozby v podobě neočekávaných majitelů jaderných zbraní tvoří jen část problému. Severní Korea neustále vyvíjí jaderné zbraně a pravidelně s nimi vyhrožuje. Čína by teoreticky mohla použít ja-derné zbraně, kdyby se Tchaj-wan snažil jakkoli osamostatnit, pro-tože souhlasila s nepoužitím jaderné zbraně na cizím území, nikoli na „vlastním“. Rusko buduje nová jaderná sila. Pákistán je ochoten použít jaderné zbraně proti Indii, pokud by jakkoli ohrozila jeho existenci, například organizováním převratu nebo i jen ekonomic-kou blokádou. Jaderný arzenál Izraele znervózňuje všechny státy Předního východu, zatímco vrchním velitelem vojsk Spojených států je člověk, který během předvolební kampaně netušil, co je takzvaná jaderná triáda (viz rámeček).

Donald Trump je ostatně na poli jaderných zbraní velice nejistým aktérem. Je pravda, že v jednom období studené války se k odstrašo-vání nepřítele používala strategie mnohoznačnosti, tedy že Sovětský

svaz neměl vědět, za jakých podmínek Spojené státy použijí ja-dernou zbraň. Teď to ovšem vypadá, jako kdyby Trump sám nevě-děl, kdy by měla Amerika jadernou zbraň použít. Jakožto držitel knoflíku, jehož zmáčknutí by mohlo vyvolat celosvětový jaderný konflikt, se nebojí jednou prohlásit, že by měl být počet jaderných zbraní podstatně snížen, a podruhé říct, že „je třeba posílit jadernou kapacitu Spojených států, dokud svět v oblasti jaderných zbraní nedojde k rozumu“. Zřejmě se nebojí — na rozdíl od zbytku světa — ani nových závodů ve zbrojení Spojených států s Ruskem.

Když k tomu připočteme stagnující kontrolu jaderného zbrojení i nadále soupeřící ideologie včetně nacionalismů a neustále panující nejistotu, zjistíme, že pořád balancujeme na ostří nože. Optimisté vkládají do roku 2017 naději: v březnu, červnu a červenci se sejdou zástupci zemí OSN a projednají možnost úplného zákazu jader-ných zbraní. Jenže osmatřicet zemí, včetně Ruska, Číny, Spojených států a jejich blízkých spojenců, s ním nesouhlasí a neplánují se jed-nání ani účastnit. Tvrdí totiž, že taková dohoda by vedla k odzbro-jení mírumilovných zemí, zatímco „zlí členové“ jaderného klubu by smlouvy nepodepsali a nedodržovali. Jakákoli dohoda, která by mohla z jednání vzejít, tudíž zřejmě skončí jen jako pouhá demon-strace názoru na jaderné odzbrojování. Přestože po odzbrojení volají nejrůznější hnutí a organizace po celém světě už od konce druhé světové války. Přestože desetitisíce lidí loni v Londýně de-monstrovaly proti modernizaci nukleárních střel Trident. Přestože se demonstruje ve Washingtonu, Soulu, Haagu, zkrátka kdekoli se sejde Summit pro jadernou bezpečnost.

Podle Bulletinu amerických jaderných vědců (mimochodem ho založili vědci z projektu Manhattan) letos hodiny, které odpočí-távají konec světa, ukazují za dvě a půl minuty dvanáct. Dvě a půl minuty nás dělí od vlastního zničení, což je o třicet sekund méně než loni. Ačkoli tento výpočet obsahuje i jiné hrozby, například změnu klimatu, hrozba jaderné války je stále jedním z důležitých důvodů, proč tyto hodiny zkázy tikají v náš neprospěch.

Kontakt: [email protected].

Hist

oric

ké fo

togr

afie

z te

stov

ání j

ader

ných

zbr

aní,

foto

: Gab

riel S

anz

foto

: arc

hiv

F

|16

| TÉMA


Jan HaverKamP

Fukušima — poučíme se někdy?Je 14. března 2017. Před šesti lety touto dobou jsem stál v přetopeném televizním studiu v Bruselu a snažil se nějak pobrat, co se děje na druhém konci světa. Těžký nedostatek spánku, neustálý kontakt s kolegy po celé zeměkouli přes specializovanou skypovou skupinu, novináři od osmé ranní do osmé večerní. V severním Japonsku zemřelo šestnáct tisíc lidí poté, co oblast zasáhla vlna tsunami způsobená jedním z nejsilnějších zemětřesení tohoto století — to byl stále šok číslo jedna. Další katastrofa spojená s jadernou elektrárnou Fukušima-Daiči teprve přicházela. Měla mít menší dopad než přírodní katastrofa, ale měla dosáhnout dále v čase a zásadně ovlivnit lidstvo. I po šesti letech mluvíme o havárii ve Fukušimě-Daiči jako o pohromě, která potrvá ještě několik dekád.

O shrnutí, jaké z této katastrofy vyplývá ponaučení, se snažili mno-zí. Pro mě tím hlavním zůstává: když vás zasáhne zemětřesení, po-slední, čím se chcete zabývat, je jaderná havárie. Fukušima ukázala, že nejsme připraveni komplexně řešit velké jaderné havárie. Pokud přijdou, pravděpodobně se tak stane za nepředvídaných okolností, které jsou složitější, než dokážeme zvládnout — ať už jde o podce-něné živelné pohromy, teroristické útoky a následnou bezpečnostní situaci, nebo válku.

Druhý závěr po pěti týdnech, kdy jsem spal průměrně pět hodin denně, po měřících výjezdech do evakuovaných zón, po nekonečných

hodinách studia toho, co se stalo a co se dělo s reaktorem, život-ním prostředím a lidmi, je, že ničím podobným už nechci nikdy znovu projít. Dvě havárie, černobylská a fukušimská, o dvě víc, než se mělo stát.

Jaderná bezpečnost a jaderné rizikoJe tady ale mnoho dalších ponaučení. Po Fukušimě si začalo čím dál víc odborníků v odvětví uvědomovat, že nemá smysl mluvit o jaderné bezpečnosti. Byl to právě mýtus bezpečnosti, kvůli ně-muž inženýři v Japonsku podcenili hrozbu velké tsunami. Vlivem

foto

: Uw

e Hi

ksch

17 |

TÉMA |


tohoto arogantního mýtu zanedbali přípravu havarijního týmu. Mantra bezpečnost — bezpečnost — bezpečnost stála za zrodem napros-to nevhodné hierarchické struktury firmy TEPCO, jež si nebyla schopna poradit s komplikovaným řešením katastrofy.

Klíčovým slovem už není bezpečnost, nýbrž riziko. Úřady pro ja-dernou bezpečnost, jako je francouzský ANS, finský STUK nebo nizozemský ANVS, nyní namísto pravděpodobnostního posuzování bezpečnosti (probabilistic safety assessment — PSA) hovoří o pravdě-podobnostním posuzování rizika (probabilistic risk assessment — PRA), protože stanovit pravděpodobnost, že se v jaderných elektrárnách objeví určité technologické závady, vůbec nesouvisí s bezpečností ve smyslu nepřítomnosti rizika, ale naopak s přijmutím rizika, že se něco pokazit může.

Po Fukušimě jsme se naučili také předvídat nepředvídatelné („think the unthinkable“). K tomuto přístupu vyzvala jako první Mezi-národní agentura pro atomovou energii (MAAE) ve své první in-spekční zprávě. Následoval japonský parlament, Evropská komise i konference odborníků MAAE a evropských jaderných regulačních orgánů. Podobně se vyjadřovali dokonce i zástupci průmyslu. Vzali jsme si však toto ponaučení skutečně k srdci? Francouzská energe-tická společnost Electricité de France (EdF) ani britský úřad pro jadernou regulaci (ONR) nepožadovaly přeshraniční posouzení environmentálního dopadu reaktoru Hinkley Point C (jaderná elek-trárna, jejíž výstavba je plánovaná v britském Somersetu — pozn. red.), protože nehoda, která by způsobila únik několika procent až desítek procent radioaktivního plynného obsahu, podle nich

nemůže nastat. Tříkilometrová havarijní zóna by měla stačit. Co když však přesto dojde ke komplexní nehodě a při jaderném tavení se například poruší také potrubí v sekundárním chladicím okru-hu, a s tím selže ochranná obálka (kontejnment)? Co když k tomu dojde následkem nepřátelského útoku nebo sabotáže provedené někým zevnitř?

Zátěžové testy, které bezprostředně po Fukušimě navrhly ev-ropské instituce, neřešily otázku jaderné bezpečnosti v kontextu sabotáže, teroristických útoků nebo války. Ad hoc skupina pro jadernou bezpečnost (Ad Hoc Group Nuclear Security nebo AHNS), zřízená při Radě Evropské Unie, měla za úkol vypraco-vat návrhy opatření se zkušenostmi z fukušimské havárie. K této debatě ale nepřizvala úřady pro jadernou bezpečnost — ačkoli právě ty mají kriticky posuzovat funkčnost jaderných reaktorů. Národní bezpečnostní služby zase nechtěly prozrazovat svá zjiš-tění a obavy dalším státům. Nakonec se tedy hovořilo především o nutnosti zabránit situaci, kdy se jaderný materiál dostane do nesprávných rukou. To je sice důležité, ale neučí nás to předvídat nepředvídatelné.

Otázkou není, zda je Temelín bezpečný. Žádný jaderný reaktor není bezpečný. Jakmile na jednom místě shromáždíme velké množ-ství vysoce radioaktivního materiálu, nevyhnutelně se dostáváme do nebezpečné situace. Otázka tedy zní: jaká rizika vyplývají z pro-vozu Temelína? Jaké riziko podstupujeme při využívání reaktoru, o němž víme, že má zfušovaný jeden z hlavních svarů? Jaké riziko přináší situace, kdy se nikomu nechce skutečně prověřit možnost zemětřesení v okolí Temelína?

Odpovědnost a nákladyPo Fukušimě jsme si osvojili rovnici riziko rovná se pravděpodob-nost krát dopad. Byli jsme schopni vidět jen pravděpodobnost, která byla evidentně malá. Dokázali jsme si ale představit ten ne-dozírný dopad? Paniku, která havárii doprovázela, způsobila mimo jiné absence plánu, jak financovat evakuaci, jak zabezpečit základní potřeby evakuovaných lidí, jak získat a dopravit na místo vybavení k prevenci dalších radioaktivních emisí. Firma TEPCO na to ne-měla peníze ani pojištění, které by je zajistilo. V konečném součtu zaplatila pouze šest procent kompenzací vyplývajících z jaderné havárie. Zbytek je financován z veřejných zdrojů prostřednictvím různých nouzových fondů. Znečišťovatel neplatí a stát se potýká s břemenem.

Došel jsem k závěru, že pokud chceme být na katastrofu tako-vých rozměrů finančně připravení, potřebujeme mít na pokrytí nákladů v prvních třech letech po havárii v záloze zhruba sto miliard eur. Během těchto tří let bychom pak mohli získat další peníze na zbytek výdajů. Podle Společného protokolu Pařížské úmluvy nyní západoevropské jaderné provozy zvyšují své nouzové finanční re-zervy na 1,2 miliardy eur. V České republice potřebuje podle Ví-deňské úmluvy ČEZ pouhé dvě miliardy korun (75 milionů eur) a jeho maximální ručení činí pouhý čtyřnásobek této částky. Česká vláda se z ekonomického propadu, do nějž zabředlo Japonsko po 11. březnu 2011, zjevně vůbec nepoučila.

Z mého rozhovoru s ředitelem jedné z největších celosvětových pojišťoven vyplynulo, že lze vyplatit plnění ve výši sto miliard eur. Pojišťovací sektor dokázal pokrýt nápravu škod po hurikánu Kat- rina. Samozřejmě to něco stojí. Pokud ale nejsme ochotni stát

Fuku

šima

čtyř

i rok

y po

hav

árii,

foto

: UCL

Anew

sroo

m

|18

| TÉMA


se připravenými, neměli bychom raději snížit pravděpodobnost dopadu na nulu a odstavit to, co nejsme ochotní pojistit?

Připravenost a reakce na krizové situace: lidé na prvním místěOsobně mě nejvíc zasáhl příběh nemocnice ve městě Futaba, vzdá-leném pouhých šest kilometrů od elektrárny Fukušima-Daiči. Pěta- čtyřicet lidí zde zemřelo poté, co byli evakuováni zaměstnanci zodpovědní za jednotky intenzivní péče. Patnáct seniorů zahynulo hladem a žízní, protože záchranáři evakuovali jejich pečovatele. Japonsko nebylo připravené. A připravená není ani Evropa o šest let později.

Otázku havarijní připravenosti a reakce v návaznosti na pona-učení z Fukušimy, jsem u Evropské Komise vznesl už na podzim 2011. Nebyla součástí takzvaných evropských zátěžových testů, které byly v reakci na Fukušimu prováděny. Víme přitom, že vedle jaderné elektrárny Tihange v Belgii je nemocnice. Víme, že se nepo-čítá s evakuací Záhřebu, ačkoli chorvatské hlavní město leží 25 kilo-metrů od slovinské jaderné elektrárny Krško, a že záchrana obyvatel by se ještě zkomplikovala, pokud by případnou havárii způsobilo zemětřesení. Státní úřad pro jadernou bezpečnost České repub-liky, ČEZ, dotčené obce a složky záchranného systému pořádají pravidelná cvičení pro případ havárie — nikoli však pro případ, kdy by se uvolnilo několik desítek procent radioaktivní plynné složky. Většina zainteresovaných institucí je připravená na jaderné havárie do stupně 5 Mezinárodní stupnice jaderných událostí (INES), což odpovídá nehodě na Three Miles Island, nikoli na stupeň 7, ekviva-lentní fukušimské jaderné katastrofě.

Ano, souhlasím s projadernými odborníky a šťouraly, evakuace s sebou nese ztráty na životech. Nedostatečná připravenost ne-pochybně přispěla ke dvěma tisícům úmrtí, která podle fukušim-ské prefektury souvisela s jadernou havárií, ale nebyla způsobená radiací. Nesouhlasím ale se závěrem, že by proto lidé neměli být evakuováni. Pokud někdy usoudíme, že evakuace může být proble-matická, je třeba daný zdroj odstavit. Velmi konkrétním příkladem je jaderná elektrárna Doel poblíž Antverp: je zjevné, že Antverpy nelze evakuovat — čistě z organizačních a prostorových důvodů. To ale neznamená, že by se rozsah potenciální evakuační zóny měl zmenšit pod deset kilometrů, jak se aktuálně navrhuje. Měl by to spíše být argument pro odstavení doelských reaktorů.

Ochrana před radiací — limity a normyKdyž už jsme u toho, z otázky, jakou míru ochrany před radiací potřebujeme, vyplývají dvě zásadní zjištění. Za prvé je tu otázka bezpečí. Po otázce „jaké ozáření je ještě bezpečné“ vždy následuje zpochybnění lineárního bezprahového modelu (Linear No Threashold model — LNT), z nějž vycházejí limity akceptovatelného rizika defi-nované Mezinárodní komisí radiologické ochrany (ICRP). Existen-ce limitů vede některé lidi k závěru, že pokud zůstaneme pod úrovní jednoho milisievertu ročně pro běžnou populaci a dvaceti milisievertů ročně pro radiační pracovníky, nebo v případě nouzových situací pod dvaceti, respektive padesáti milisieverty, budeme v bezpečí. Někteří jdou ještě dál a tvrdí, že lidé jsou v bezpečí, protože zdravotní dů-sledky radiace pod sto milisievertů se neprokázaly. Tyto limity však neznamenají bezpečí. Znamenají akceptované riziko. Politici jsou ochotni přijmout, že určité množství lidí ponese zdravotní následky

mírné radiace. V zemích, jako je Finsko nebo Česká republika, je veřejnost poučována, jak prostřednictvím správného větrání snížit riziko ozáření radioaktivním radonem. Jsme však v podstatě smíření s tím, že někteří lidé zemřou na rakovinu plic, protože jsou vystaveni ozáření radonem až do výše sedmi milisievertů ročně.

Pro lineární bezprahový model jakožto nejpřesnější popis sku-tečnosti existuje solidní vědecká podpora. Pokud jsme se na základě tohoto poznatku „společně dohodli“, že lidé, kteří se výslovně ne-chtějí vystavit radiaci, by neměli dostat více než jeden milisievert ročně — taková je norma ICRP —, je chucpe tlačit lidi k návratu do (de)kontaminovaných vesnic kolem Fukušimy prostřednictvím pohrůžek odebráním finanční podpory. V těchto místech budou vystavení záření zhruba desetkrát přesahujícímu normu nejméně po dobu příštích několika let. K návratu by se tedy měli rozhodnout zcela svobodně, bez jakýchkoli tlaků.

Fuku

šima

čtyř

i rok

y po

hav

árii,

foto

: UCL

Anew

sroo

m

19 |

TÉMA |


Za druhé, je dobré mít jasně stanovené limity a těch se držet. V pří- padě katastrofy není čas na vysvětlování složité problematiky limitů. Dokud však katastrofa nenastane, nikoho to nezajímá. Z toho ply-ne, že je potřeba mít jasno. Po Fukušimě zavedla Evropská komise nejprve vyšší limity pro potraviny než ty stanovené ještě v době kontaminace černobylskou havárií. To vyvolalo zmatek. Zmatek mívá za následek neklid, psychologické a ekonomické škody. Tehdy jsem spolu s Greenpeace na Evropskou komisi apeloval, aby byla ve svých rozhodnutích konzistentní. Komise tak nakonec použila mnohem přísnější japonské normy. I zde jde o snižování rizik, ni-koli o to, co je „bezpečné“.

Poučili jsme se?Z Fukušimy bychom se měli poučit ještě v mnoha dalších ohledech. Měli bychom si uvědomit, že nejsme připraveni na likvidaci reakto-rů, a naše nepřipravenost a nedostatek vědomostí způsobuje další kontaminaci, jako v případě úniku radioaktivní vody z Fukušimy do moře. Nemáme nástroje k zaměření roztaveného paliva. Neví-me, jak zastavit proudění podzemní vody. Zjistili jsme, že sklady použitého jaderného paliva jsou velmi zranitelné a představují ne-uvěřitelné riziko — poškození jediné nádrže s použitým palivem by vypustilo do vzduchu tolik radiace, že by se ohrožená oblast výrazně rozšířila. Zjistili jsme, že potřebujeme nezávislé jaderné úřady.

Opravdu jsme se ale poučili? Nastala nějaká zlepšení? Dana Drá-bová si stále neuvědomuje, že členství v Radě vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR ohrožuje její nezávislost jako předsed-kyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Může se například dostat do situace, kdy by měla prosazovat závěry Rady, počítající s dalším provozem českých jaderných elektráren, a zároveň z bez-pečnostních důvodů rozhodovat o uzavření Dukovan nebo Teme-lína. Maďarská vláda právě schválila změnu zákona, která dává té samé vládě právo odchýlit se během výstavby jaderných elektráren od licenčních kritérií výstavby a zpracování jaderných odpadů, jež stanovuje její regulační úřad. To je šokující zejména vzhledem k tomu, že dostavba elektrárny Paks je fakticky řízená z premiérovy kance-láře. Provoz, který dohlíží sám na sebe. Slovenský Úrad jadrového dozoru nadále blokuje účast veřejnosti na rozhodnutí o výstavbě reaktorů Mochovce 3 a 4. Totéž dělá i belgický Federální úřad pro jadernou kontrolu (FANC), který rozhoduje o prodloužení život-nosti reaktorů Doel 1 a 2 a Tihange 1. Vystavuje tím populaci riziku vážné nehody po dobu dalších deseti let, o čtvrtinu déle, než bylo původně v plánu.

Fukušima nás naučila mnohému. Tím nejdůležitějším ponauče-ním snad zůstane, že lidská společnost a její řídící struktury nejsou dost možná schopné mít jadernou energii pod kontrolou. Naoto Kan, jenž seděl v době havárie v premiérském křesle, a jeho před-chůdce Džuničiró Koizumi proto usoudili, že by lidstvo mělo pře-stat jadernou energii využívat. Já s nimi souhlasím.

Autor pracuje jako odborný konzultant pro jadernou energii a ener-getickou politiku pro Světový informační energetický servis WISE International a pobočky Greenpeace pro střední a východní Evropu a Greenpeace Švýcarsko. Kontakt: [email protected]. Z angličtiny přeložila Lucie Sovová.

Anketa: Jakou budoucnost by v ČR měla mít jaderná energetika?

Martin Sedlák, Aliance pro energetickou soběstačnost: Aktuální státní energetická koncepce sází na jadernou energetiku. Obnovitelné zdroje bere pouze jako doplněk a na akumulaci energie zapomíná skoro úplně. Může plán minis-terstva průmyslu vyjít? Stěží, pokud ovšem příští vlády odolají tlaku a nezavedou dotace pro nové reaktory jako v Británii. Pojďme se podívat na historii jaderné a solární energetiky: oba zdroje začaly psát svou historii v roce 1954. V Bellových laboratořích v USA představili první křemíkový článek a v So- větském svazu připojili k síti první jaderný reaktor. Tehdy by stála solární elektrárna na střeše rodinného domu 1,5 milionu dolarů, dnes ji lze pořídit od dvou stovek tisíc korun a proud dodá de facto okamžitě od dotažení posledního šroubku. Jaderný reaktor se buduje pomalu deset let za astronomickou cenu. Právě reálná dostupnost zdrojů ukáže trend pro potenciální vítěze a poražené.

Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie: Měli bychom jaderné elektrárny nechat dosloužit, neprodlu-žovat životnost a nestavět nové. Cena elektřiny totiž bude v příštích letech rapidně (ale z velké části předvídatelně) ko-lísat oběma směry, a to několikrát během dne, týdne i roku. Půjde o naprostou proměnu cen elektřiny, jak je známe dnes. Někdy bude strašně drahá a někdy vám budou platit, pokud budete umět proud spotřebovat či uložit. Něco takového mají už teď k dispozici střední a velcí zákazníci. Až se trend rozšíří i mezi domácnosti (v některých částech USA je to už možné), elektrorevoluce se stane realitou. Provoz obnovi-telných zdrojů zálohovaných či vyrovnávaných řiditelnými vodními, biomasovými či plynovými elektrárnami, akumulací či řízením spotřeby bude ekonomicky nejvýhodnější. Provoz právě dokončovaných či zánovních, ale účetně ještě neode-psaných jaderek, které neumějí reagovat na výkyvy levné elektřiny, nebude dávat ekonomický smysl.

Lukáš Minařík, Oddělení energetiky a ochrany klimatu, MŽP: Jaderné elektrárny jako bezemisní zdroj představují důležitý přínos ke snižování emisí skleníkových plynů i znečišťujících látek při současném přispění k energetické bezpečnosti ČR. Jaderné zdroje poskytují stabilní, dobře predikovatelnou vý--robu při relativně nízkých výrobních nákladech. Zároveň je rozvoj jaderné energetiky spojen s významnými příležitostmi pro český průmysl i pro další rozvoj českého technického školství. S ohledem na tyto aspekty by jaderná energetika měla být i nadále součástí energetického mixu ČR, jak ostatně vyplývá i z vládou schválených koncepčních dokumentů (Státní energetická koncepce ČR a Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky) pro oblast energetiky.

|20

| TÉMA


Josef Patočka

S jaderným odpadem na věčné časyZbudovat úložiště, kde na věky spočinou pozůstatky našeho jaderného dobrodružství, znamená vytvořit něco v podstatě věčného. Není divu, že českému státu se to nedaří — musel by totiž pro jednou začít ke svým občanům přistupovat s pokorou.

Švédský historiograf Andreas Malm přichází ve své knize Fosilní kapitál s pojmem „časoprostorových profilů“ energetických sys-témů — konceptuálních map, zachycujících rozložení jednotlivých lidstvu známých zdrojů energie v čase a v prostoru. Prvním typem je proud, k němuž patří zdroje obnovitelné. Protože jde o energie rozptýlené a kolísavé, jejich užívání podporuje tendence k decent-ralizaci, trvalosti a demokratické organizaci. V kontrastu k nim pak máme typ, který funguje opačně — zásobu. Zásoby energie usklad-něné v jádru a fosilních palivech dovolily člověku a společnosti vy-vázat se z rytmu proudů, a jsou to právě ony, kdo umožnil nebýva-lou koncentraci moci a kontroly, charakterizující dnešní civilizaci. Oba hlavní druhy zásob — fosílie i jádro — mají ještě jednu společ-nou vlastnost: vyplývá z nich dluh v podobě množení ekologických rizik, jejž bude v budoucnu nutno splatit. Otázka vyvstávající ze spalování fosílií zní, jak zvládnout a omezit riskantní proměnu che-mického složení atmosféry. To je však alespoň politický problém, jenž lze snad rozřešit v horizontu tohoto století.

Časoprostorový profil jaderné energie se ale do budoucnosti vypíná způsobem, jenž se téměř vymyká chápání. Nejpalčivější otázkou vyplývající z užívání jádra totiž je, jak zabránit radioaktivní konta-minaci života na této planetě v časovém horizontu, který naprosto překračuje jakoukoli lidskou zkušenost i představivost. Štěpit atom jsme se naučili krátce poté, co se narodil můj dědeček. I kdyby to ale dokázal autor prvního známého šperku, kdyby tento náš pra-předek místo vrtání do mušlí provozoval před dvaaosmdesáti ti-síci lety v Holubí jeskyni v dnešním Maroku jadernou elektrárnu, jeho výtvor by ani dnes nepřestal být životu nebezpečný. Projekt trvalého úložiště je v tomto smyslu zřejmě vrcholem lidského úsilí o věčnost. Snažíme se stvořit cosi nehybného v prostoru i čase.

Chaos a kolapsNeobyčejná náročnost úkolu i zamýšlená trvalost díla ovšem ostře kontrastuje s tím, jak vrcholně chaoticky se o jeho uskutečnění snaží český stát. Problém nespočívá jen v tom, že ze sto jedenácti

foto

: arc

hiv

F

21 |

TÉMA |


milard potřebných k jeho ufinancování má dosud ČEZ na speciálním k tomu účelu zřízeném kontu stěží čtvrtinu. A že vzhledem k tomu, že na něj přibývá každoročně jen jedna a půl miliardy, účet za naše jaderné dědictví budou muset takřka jistě tak či onak zaplatit bu-doucí generace. Horší je, že státní orgány zodpovědné za realizaci „věčnosti“, jež by měla být do roku 2025 umístěna, po roce 2035 vybudována a od roku 2065 v provozu, jdou na věc příliš rychle a zostra — a efektivně si tak samy podrážejí nohy.

Ještě před dvěma lety se zdál být tehdejší ministr průmyslu a ob-chodu Jan Mládek na koni — měl svých sedm vytipovaných lokalit pro umístění trvalého úložiště, jejichž počet se měl později zúžit. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), jež za stavbu úlo-žiště zodpovídá, se jala připravovat geologické průzkumy, ačkoli postižené obce z pěti lokalit proti nim podaly společně s ekology ža-loby. Ministerstvo se alespoň formálně setkávalo s obcemi a místními sdruženími v takzvané Pracovní skupině pro dialog o hlubinném úložišti a mělo připravovat zákon, který by vymezil kompetence v celém procesu, posílil pravomoci obcí, zpřístupnil veřejnosti všechnu podstatnou dokumentaci a jasně určil kritéria pro výběr finálního umístění úložiště.

K ničemu takovému ovšem nedošlo a celý proces hledání úložiště se během minulého roku postupně zhroutil. První se odhodlaly pracovní skupinu opustit obce z lokality Březový potok, v únoru pak rozezleně odešly obce z Hrádku. Jejich zástupci skupinu tehdy obvinili, že se stala mocenským nástrojem SÚRAO, určeným pouze k monotónnímu přesvědčování obcí, aby souhlasily s průzkumy a eventuální stavbou, a že se v ní tedy žádný skutečný dialog neve-de. S podobnými argumenty v průběhu roku skupinu opouštěly další obce. V červnu opět starostové a starostky napadli minister-stvo, že zatímco se připravuje spuštění geologických průzkumů, už více než rok se odkládá byť jen projednání zákona, který měl pravomoci obcí posílit.

Následně se počátkem července ministr Mládek pokusil odpor obcí obejít a ke všeobecnému šoku, bez konzultace se samospráva-mi, vyhlásil, že umístění úložiště se bude nadále zvažovat již jen ve dvou lokalitách na Vysočině: Kraví hoře a Horce. To, že právě obce na těchto dvou místech se nepřipojily k žalobám proti zamýšleným průzkumům, si klamně vyložil jako známku toho, že jsou k umístění úložiště vstřícnější, neboli jeho slovy „přístupné dialogu“. Tento cirkusový trik ovšem docela selhal — úspěšně si jím místní ještě více odcizil a utvrdil jejich odpor.

Celkový zmatek již jen dosvědčuje druhý manévr dnes už bý-valého ministra, který se ve spěchu rozhodl začít se zkoumáním dalších dvou doposud nezvažovaných lokalit v sousedství Temelína a Dukovan. Počítal, že tam, kde si lidé zvykli na elektrárnu, zvyknou si i na úložiště.

Obce a spolky z dotčených sedmi lokalit se mezitím zkonsolido-valy v Platformu proti úložišti s odhodláním vytrvat v rozhodném odporu vůči jakémukoli postupu státu, dokud nebude přijat po-žadovaný zákon. „Dialog“, který měl ke skutečně dvoustranné dis-kusi rovnocenných partnerů vždy dosti daleko, se bez nejmenších pochybností zhroutil a v prosinci minulého roku stáhly z pracovní skupiny své zástupce také občanské organizace. Konec jednání stihla vláda, s ministrem Mládkem ještě ve svém středu, posvětit v polovině letošního ledna, když neschválila věcný záměr zmiňo-vaného zákona — a jeho projednání odložila na bedra příští vlády.

Žádost SÚRAO o prodloužení povolení k průzkumům o další dva roky pak ministerstvo životního prostředí počátkem března zamítlo jako bezpředmětnou.

Paradox dobrovolnostiProces hledání místa pro český jaderný odpad se tak za čtyři roky opět neposunul takřka nikam a jakoby obloukem se vrátil zpátky na začátek. Hnutí proti úložišti, které naopak během nich vzrostlo a posílilo, opakuje ve vyhlášení již třetího celorepublikového dne protestních akcí na všech sedmi zvažovaný lokalitách své požadav-ky: aby vláda v první řadě zhodnotila, zda je trvalé úložiště nej-vhodnějším řešením a zda proces jeho hledání, nastavený koncem minulého století, dává stále ještě smysl. Aby byl schválen zákon, který by dal obcím možnost do procesu vstupovat jako rovnocenní partneři, a aby se úložiště nestavělo proti vůli těch, kteří s ním bu-dou muset žít. Aby se určila transparentní kritéria pro výběr skutečně nejvhodnějšího a co nejbezpečnějšího místa. A aby do doby, než se tak stane, SÚRAO nepokračovala v geologických průzkumech a vyhodnocování lokalit.

Zablokovaná situace je horší než dříve snad v tom, že SÚRAO má počet lokalit zúžit na čtyři již příští rok. Pokud by tak ale učinila v situaci, kdy nemá hotové průzkumy a nedokáže s místními takřka vůbec komunikovat, jen těžko to lze nepovažovat za zhola neuvě-řitelnou nezodpovědnost. Žádaná „věčnost“ trvalého úložiště má jeden hlavní předpoklad: dokonale stabilní podloží. V ohni poli-tického sporu, kdy se stát s technokratickou tvrdohlavostí snaží o naplnění stanoveného časového harmonogramu, ale hrozí, že priorita bezpečnosti ustoupí politickému kalkulu — že odpad bude uložen nikoli do místa největší geologické stability, nýbrž nejmen-šího politického odporu.

Možnost nesouhlasitSledujeme tu nesoulad povstávající ze střetávání dvou odlišných principů. Zatímco obce vytvrvale argumentují svým právem roz-hodovat, zda si chtějí „věčné úložiště“ na své území nechat umístit, stát nechce připustit, aby jej postoje obcí ve výběru lokality omezo-valy, a bojí se, že rozšíření jejich práv by mohlo řešení zablokovat. Centralizovaná moc atomového státu tak ve snaze o zbudování „věčného úložiště“ naráží právě na síly, jež se tradičně s pomocí energetických zásob pokoušela zvládnout: nestabilní geologii i pro-měnlivý a obtížně přemožitelný odpor veřejnosti.

V hledání řešení tak státu nakonec paradoxně brání právě jeho neschopnost vést s občany a obcemi rovnocenný dialog. Jak uka-zují — opět paradoxně — příklady ze zahraničí, právě rozšíření práv obcí tam zvládnutí tohoto věčného úkolu usnadňuje. S budováním konečného úložiště se dosud podařilo začít jen ve Finsku a není žádnou náhodou, že souhlas místních z městečka Eurajoki poblíž jaderné elektrárny Olkiluoto se podařilo získat díky tomu, že se s nimi zacházelo s pokorou. V poslední instanci měli skutečnou možnost zvolit si, zda zařízení na svém území chtějí. Nakonec sou-hlasili, protože vědí, že jim byla dána možnost nesouhlasit. Ne-chce-li se budoucí vláda dále pokoušet lidem úložiště vnutit, měla by si z toho vzít příklad.

Autor je studentem Ústavu politologie FF UK a redaktorem Deníku Referendum.

|22

| TÉMA


karolína Janků

Modlitba za ČernobylDne 26. dubna 1986 se stala havárie přinášející neštěstí tak obrovského rozsahu, že o ní slyšel téměř každý. Černobyl patří k symbolům absolutního selhání lidské kontroly nad technologií a zároveň také představuje obrovský zdroj strachu. Strachu z toho, že se něco podobného stane znovu, neboť i navzdory tomuto neštěstí jaderné elektrárny stále fungují a stavějí se nové. Jedno je však jisté — od černobylské katastrofy přestala být jaderná energie bezmezně obdivována jakožto symbol pozitivního vědeckého pokroku.

O černobylské události bylo napsáno nespočetně textů, nicméně kniha Modlitba za Černobyl běloruské spisovatelky Světlany Alexije-vičové, nedávné držitelky Nobelovy ceny za literaturu, je opravdu výjimečná. V tom, že se dostává obětem a svědkům Černobylu pod kůži. Díky jejich autentickým výpovědím se tak společně s nimi ocitáme v hrůzné atmosféře, která po výbuchu panovala. A silně pociťujeme soucit, smutek nebo zděšení.

Osudový výbuch Připomeňme si nejdříve, jak se havárie udála. Při riskantním tes-tovacím pokusu čtvrtého reaktoru došlo k jeho nečekanému pře-hřátí, což vyvolalo masivní explozi. Výbuch odtrhl víko reaktoru a zároveň těžce poškodil bezpečností systémy včetně přiléhajících konstrukcí nesoucích jádro reaktoru. Celé postižené místo se ná-sledně zahalilo do radioaktivního kouře. Přivolaní hasiči byli jedni z prvních okamžitých obětí, jelikož nebyli vybaveni ochrannými pomůckami proti radiaci. Kvůli nulovým instrukcím navíc zneškod-ňovali radioaktivní kouř jako klasický oheň, a situaci tudíž zpočátku spíše naopak zhoršovali, neboť radioaktivní tavenina při kontaktu s vodou dále explodovala.

Ludmila Ignatěnková, manželka jednoho z hasičů, ve své vý- povědi popisuje zoufalou situaci, když svého manžela nemohla v nemocnici v Moskvě kvůli nebezpečí z ozáření ani navštívit. Přesto se jí — tehdy navíc těhotné — dovnitř nakonec dostat podaří. Sledu-je, jak umírá nejen její manžel, ale i jeho kolegové. Alexijevičová zaznamenává: „Začal se proměňovat — každý den jsem se setkala s jiným člověkem… Spáleniny pronikaly na povrch. (…) Sliznice se odlupovala v celých pruzích.“ Sama Ludmila Ignatěnková přežila, dítě se jí však narodilo mrtvé s tělíčkem plným radiace.

Jiný druh válkySvědci havárie často srovnávali černobylskou situaci s válkou, nic-méně během války se alespoň rámcově vědělo, jak postupovat. Na toto však nebyl připraven nikdo. „Ale byla to skutečná válka… Ato-mová válka… Nevěděli jsme o ní nic: Co je nebezpečné, a co nebez-pečné není, čeho se bát, a čeho nikoli? Nikdo to nevěděl,“ vzpomíná jeden z postižených. Někteří lidé tak v zamořených oblastech dále obhospodařovali své zahrádky a vypěstované plodiny i přes strach z kontaminace jedli — na chuť byly přece stejné. Za války panoval hlad a úroda nyní nemohla najednou přijít jen tak nazmar…

Zásadním problémem bylo také to, že tamější společnost skočila do atomového věku příliš prudce a s náhlým technickým pokrokem se bohužel nezvládla vyrovnat. Výsledkem byla nevhodná konstrukce elektrárny, nevyškolený personál a chybějící technologická disciplína. Například bývalý první tajemník Slavgorodského okresního výboru strany se o předsedovi vládní komise, který se i přes četná varování ohledně vysokého stupně radiace dostavil do elektrárny bez ochran-ných pomůcek hned dva dny po výbuchu, vyjádřil: „Typický vojenský stereotyp. Nic jiného neznali. Nechápali, co je to fyzika.“

Státní orgány jednaly až trestuhodně nedbale, i co se týká podávání životně důležitých informací či zajištění ochrany obyvatelstva. Hlavní cíl komunistického aparátu zněl: zabránit šíření paniky. Když ředitel sekce jaderné energetiky běloruské Akademie věd Vasilij Nestěrenko upozorňoval na vysoké nebezpečí radiace pro běloruské obyvatelstvo a doporučoval jeho nutnou evakuaci ze zamořených oblastí, vláda s ním nejdříve přestala komunikovat, později přišly výhrůžné telefonáty a zastrašování.

Likvidátory, tedy muže, co odstraňovali spoušť z havárie v přímé blízkosti reaktoru, pouštěli v mnohých případech na smrt; nezřídka

Prip

jať,

foto

: Am

ort.

23 |

TÉMA |


REPORTÁŽ |


Co dělat? / Dominik Grohmann, Michaela Kašperová

Každý den odvahu (k energetické soběstačnosti)

Už jste vyměnili žárovky za ledky, dům vytápíte maximálně na 20 °C, všude máte trojskla a nyní přemýšlíte, jak dál snížit uhlíkovou stopu vaší domácnosti? Podle údajů ministerstva prů-myslu a obchodu většina (to jest 51 procent v roce 2015) u nás spotřebované elektrické energie pochází z uhelných elektráren, 32 procent z jádra a přibližně 11 procent z obnovitelných zdro-jů. Podle kalkulačky uhlíkové stopy (mimochodem zbrusu novou najdete na www.uhlikovastopa.cz) se tudíž u nás spotřeba elektřiny na celkovém výsledku podílí dost významně. Řada tuzemských energetických společností si ale uvědomuje současný trend vyšší poptávky po obnovitelných zdrojích, a tak si už můžete vybrat některý z mnoha „zelených“ tarifů. Firmy však disponují různou paletou zdrojů, takže pokud se jeden zá- kazník rozhodne odebírat energii pouze z obnovitelných zdrojů, výrobu fosilních elektráren to neovliní, pouze se změní energe-tický mix ostatních odběratelů — ve prospěch neobnovitelných zdrojů. Změna by podle textu na TZB.info od Bronislava Bech-níka z brněnské VUT „mohla nastat pouze v případě, že by se tak rozhodla podstatná část odběratelů v Evropě“. Což přináší aspoň stopovou naději. V Česku se elektřinou pocházející výhradně z obnovitelných zdrojů chlubí jen dodavatel Nano Green. Plusem je nižší cena oproti největším dodavatelům a vstřícný přístup daleký právním kličkám a zdržovačkám. Potlesk si zaslouží rovněž za to, že ne- zabírá ornou půdu, protože solární energie jeho mixu pochází jen ze střešních elektráren. Začneme-li se ale pídit po detailech, narazíme na jisté nedostatky. Třeba že značnou část energie odebírá ze spalování bioodpadu, který by bylo vhodnější kom-postovat a navracet do půdy. Nebo že je dceřinou společností Nano Energies Trade, obchodující i s neobnovitelnými zdroji energie. Pokud nás tyto detaily trápí, nejvíce si pomůžeme celkovým snížením své spotřeby. Ať už vytápíme elektřinou, nebo nikoliv, zateplením domu nic nezkazíme. Pokud si vyměňujete elektrický spotřebič, volte ten v kategorii A++, pravidelně odmrazujte mrazák (pokud jej vůbec potřebujete mít) a postavte lednici dále od zdrojů tepla. A především: dnes už máte jedinečnou možnost odstřihnout se od jakýchkoliv neobnovitelných zdrojů elektřiny a začít si vy- rábět svoji vlastní. I u nás existuje několik příkladů ostrovních elektráren — tedy systémů, v nichž obyvatelé domů spotřebová-vají pouze energii, kterou si sami vyrobí, nejčastěji z fotovoltaic-kých panelů. Má to samozřejmě své limity. Pořizovací náklady (včetně baterií, střídačů a podobně) se pohybují okolo 300 tisíc korun a také jste odkázáni na slunce: když nesvítí, tak prostě pračku, myčku, mixér a vysavač dohromady nezapnete. Na druhou stranu se můžete cítit svobodněji, nemusíte platit žádné zálohy a budete vnímavější k síle přírody.

se stávalo, že nebyli vystrojení jakýmkoli oblekem proti radiaci, základními pomůckami či respirátory. Likvidátoři se říkalo také těm, co museli zneškodnit zvěř, ale i domácí zvířata v zamořených oblastech z důvodu případné epidemie. I tito muži měli na sobě jen trička a přes nos kapesník, zato dostali prémie po 30 rublech. Sloužit sovětské vlasti bylo povinností.

Zdecimovaní ČernobylciPo havárii vznikla jakoby nová národnost, ať už se jednalo o Ukra-jince, Rusy či Bělorusy — všichni najednou patřili k Černobylcům, obětem katastrofy. I když většinu obyvatel v okruhu třiceti kilome-trů kolem Černobylu evakuovali (bohužel až od třetího dne po vý-buchu), v mnoha vesnicích i přes prokázanou značnou radiaci lidé zůstali. Vesničané často řešili dilema, zdali utéct někam do bezpečí, anebo opustit svůj milovaný domov. Mnozí to i přes jasné riziko nedokázali, navíc v některých případech nepustili „ozářence“ do svých bytů příbuzní žijící mimo dosah zamořených oblastí, jelikož se báli nákazy.

Černobylci prostě věděli, že jsou jiní než ostatní, že ztělesňují bezbřehý smutek a utrpení. Učitelka ruské literatury Nina se steskem popisuje dopad havárie na děti ve své třídě: „Na stupínku tyhle děti omdlévají, když stojí patnáct, dvacet minut, teče jim z nosu krev. Ničím je není možné překvapit a ničím potěšit. Jsou stále ospalé, unavené. Tváře mají bledé, popelavé.“

Následkem radiace však netrpěli jen lidé, razantně se proměnila i okolní příroda. A to bezprecedentním způsobem. Všem bylo brzy jasné, že se stalo něco naprosto hrůzného. Vesničanka Anna Baba-jevová přibližuje: „Rádio, noviny, všude se ještě mlčelo, ale včely to už věděly. Vyletěly až třetí den… Nebo vosy. Žily u nás vosy, vosí hnízda ve štítě. Nikdo jim nepřekážel, ale jednoho rána tam prostě nebyly, živé ani mrtvé. Vrátily se až za šest roků.“

Jevgenij Brovkin zase Alexijevičové líčí, že během jízdy autem viděl, jak ptáci slepě padají na skla a zabíjejí se, jako by páchali se-bevraždu. A i když někde zahrady i nadále kvetly a vše působilo zdánlivě normálně, vůně květů tu z nějakého důvodu nebyla cítit.

Situace po ČernobyluPočet nemocných rakovinou se po havárii znásobil 74krát, úmrt-nost se zvýšila o 23,5 procent, stářím umírá jen jeden člověk ze čtrnácti. Katastrofa na Ukrajině postihla půldruhého milionu lidí včetně 250 000 dětí. Přes dva miliony Bělorusů (čili každý pátý) žijí na zamořeném území, země přišla o 485 vesnic a osad.

Autorka Modlitby za Černobyl sbírala svědectví lidí téměř deset let, knihu přitom přečtete jedním dechem. Více než přesvědčivě totiž dosvědčuje, proč šlo o historicky nejhorší událost jaderné ener-getiky. A varuje, že spoléhat se na stále sofistikovanější technologie může přinést katastrofy daleko závaznější a rozsáhlejší. Můžete se o tom přesvědčit v novém českém vydání, které navazuje na pat-náct let starý překlad Milana Jungmanna vydaný nakladavatelstvím Doplněk.

Světlana Alexijevičová — Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti. Překlad Pavla Bošková. Pistorius & Olšanská 2017, 296 stran.

|24

| TÉMA


| REPORTÁŽ


Myanmar ve víru rozvoje V Myanmaru (dříve Barmě) se již pět let intenzivně mluví o demokracii. Po padesáti letech autoritativního režimu

se země otevírá zahraničním investicím, ekonomickému růstu, turismu i exportním možnostem, jaké dřív nezažila. Přicházejí tím nové výzvy pro lidská i environmentální práva.

Magdaléna VaculčiakoVá

Políč

ka m

alýc

h fa

rmář

ů se

na

někt

erýc

h m

ístec

h m

ění n

a in

vest

iční

pro

jekt

y., fo

to: M

agda

léna

Vac

ulči

akov

á.

REPORTÁŽ |

25 |

TÉMA |


REPORTÁŽ |


O blast Letpadaung je jednou z těch, do nichž se cizinec v My-anmaru dostane jen těžko. Z vícero důvodů. Víza do země si dnes lehce vyřídíte přes internet a tajní vás s velkou prav-

děpodobností sledovat nebudou, na rozdíl od nedávné minulosti. Po území se přesto pořád můžete pohybovat jenom v oblastech, jež nejsou odříznuty kontrolními stanovišti armády. Do některých míst se nedostanete po zemi, jelikož je to nebezpečné, ale můžete tam letět. Po okolí se pak můžete pohybovat jen s místním prů-vodcem.

Mít a nemít dokladTato místa byla kdysi nepřístupná především kvůli konfliktům mezi místní armádou a osvobozeneckými skupinami sedmi zdejších et-nických států. V Letpadaungu však hrozí nebezpečí kvůli střetům místních obyvatel s tamější policií i se zástupci těžařských společ-ností. „Pokud bys tam chtěla jet, potřebuješ povolení,“ říká mi Pyai Nyein Kyaw z Pandita Development Institute (PDI) u sebe v kanceláři.

Tato organizace, sídlící v polorozpadlé budově v centru největ-šího myanmarského města Rangún, sleduje případy zabírání půdy. V Letpadaungu zkoumala, jak žijí farmáři, kteří v roce 2010 přišli o půdu v důsledku udělení koncesí (tehdy ještě vojenskou juntou) čínským investorům. Šlo o tisíce hektarů přidělených myanmarské pobočce mezinárodní těžební společnosti Wanbao Mining a čínské korporaci MEHL.

Investoři chtěli v oblasti rozšířit těžbu mědi. S tím však souvi-selo vystěhování obyvatel, zrušení škol i buddhistických klášterů a také ničení životního prostředí. „Stovky lidí vystěhovali za pomoci myanmarské policie,“ vzpomíná Pyai Nyein.

Ti, co měli dokumenty o užívání půdy, dostali kompenzaci. Podle Pyaie šlo zhruba o dva tisíce dolarů. „Když od nich firmy chtěly koupit půdu, přistoupili na to, jelikož byli v obtížné situaci. Teď však nemají na čem pěstovat,“ dodává Pyai. Prodávající dostali i domy, podle PDI však bez přístupu k vodě a bez koupelen.

Lidi bez dokladů o půdě však vystěhovali násilně. Podle myan-marské ústavy z roku 2008 patří všechna půda státu. Pozemkové právo pak obyvatelé nabývají ve formě nájemních práv, uživatel-ských práv nebo práva kultivovat určitý pozemek, přičemž tato práva schvalují místní orgány jmenované ústřední vládou.

V případě Letpadaungu, podobně jako v mnoha jiných, místní často nevěděli, že si potřebují registrovat půdu, na které pěstují. Místní farmáři si navíc stěžovali, že na místních úřadech nebyl ni-kdo k zastižení, když od nich chtěli získat příslušné dokumenty.

Jen půdu!Vystěhovaní lidé nepřišli jen o domy, nýbrž i o způsob života. „Před-tím jim prodej výpěstků vynášel i tři tisíce dolarů ročně. Po přesíd-lení našli mnozí zaměstnání ve firmách, kde vydělají sotva šedesát dolarů za měsíc,“ upozorňuje Pyai Nyein na základní rozdíl.

Těžaři Myanmar Wanbao se na své internetové stránce chlubí, že místním lidem nabídli výměnou za půdu práci. „Za deset hektarů půdy jedno pracovní místo,“ stojí na stránce. A jejich mobilní kli-nika prý ošetřila již více než padesát tisíc pacientů. Může být. Far-mářům, především těm bez kompenzací, to však nestačilo. Pustili se proto do protestů.

Jen v roce 2012 myanmarská policie v této oblasti zranila více než sto protestujících, mezi nimi i buddhistické mnichy. V roce

Lidé z rurálních oblastí musí odejít do měst, často pracovat na stavbách.

Melouny jsou jedním z myanmarských vývozních artiklů do Číny.

Národní liga za demokracii — hlavní opoziční strana, která přinesla naději na změnu.

|26

| TÉMA


| REPORTÁŽ


2014 pak dokonce jednoho protestujícího zabila.Zde se na chvíli zastavme u celostátního politického kontextu.

Po neúspěšné Šafránové revoluci v roce 2007 si v zemi troufl pro-testovat málokdo. Situace se začala měnit před pěti lety. V doplňu-jících volbách do parlamentu získala opoziční strana Národní liga za demokracii (NLD) drtivou většinu z nabízených 47 míst (asi 10 procent celého parlamentu). Jedná se o stranu, které po volbách v roce 1990 vojenská junta zabránila získat parlament, v nichž NLD zvítězila. Voleb se mohla — i díky soustavném mezinárodnímu tla-ku — zúčastnit až po 22 letech. Myanmar zaplavila naděje, že lídryně strany a držitelka Nobelovy ceny míru Aun San Su Ťij přinese kýže-nou změnu. Ideálně pro všechny a co nejdřív.

Ještě v roce 2012 vedla Su Ťij komisi, která měla posoudit, jestli se v letpadaungském těžebním projektu může pokračovat. Výsle-dek byl pozitivní — pokud však zainteresované společnosti zapra-cují 42 doporučení. Mezi ně patřilo například změnit smlouvy tak, aby z nich Myanmar více profitoval. Další podmínkou byly kom-penzace pro farmáře nebo analýza environmentálních a sociálních dopadů.

V květnu 2016 ovšem farmáři protestovali zas. Bylo jich kolem tří stovek. Tvrdili, že společnost Myanmar Wanbao doporučení nena-plnila, a přesto zahájila těžbu. „Nechceme tento projekt, bez půdy nemáme práci, musíme odchádzet do měst a pracovat na stavbách,“ řekl jeden z vesničanů Mar Cho myanmarskému časopisu Irrawad-dy. Představitelé společnosti Wanbao pro stejný titul uvedli, že farmářům nabídli kompenzaci, ti ji ale odmítli. „Chceme jen svou půdu,“ prohlásil Mar Cho.

Příležitosti i pastiLetpadaung představuje jen jeden z mnoha příkladů zdejšího zabí-rání půdy. Dokladuje i způsob, jak se země mění z autoritativní na demokratickou — pomalu, schvalováním nových politik a zákonů, jež však nejsou tak lehce proveditelné. Důvodů je opět několik.

Řádné volby se v zemi konaly předloni a Národní liga za demo-kracii obsadila většinu parlamentu. Armáda však zůstává u moci díky ústavě, která jí zabezpečuje 25 procent parlamentních křesel. A i kdyby u moci nezůstala, za padesát let, po něž vše ovládala, vy-tvořila zažité postupy, které je velmi těžké rychle překonat. Ostatně v postkomunistických zemích to dobře známe.

Stejně jako korupci, která Myanmar prorůstá. Transparency Inter-national mu loni udělila jen 28 bodů ze sta. Další výzvu představuje nezkušená vláda. Mnoho z poslanců a poslankyň NLD totiž nemá s velkou politikou žádné zkušenosti. Myanmar toho přitom vyžaduje hodně — má obrovské území, velké pozemky vhodné pro nejrůz-nější projekty, desítky milionů obyvatel, velké přírodní bohatství a výrazný turistický potenciál. Země však zároveň také čelí pas-tem, o nichž mluví autor knihy Miliarda nejchudších Paul Collier, například pasti vnitřního konfliktu nebo slabého vládnutí. Všechny etnické státy na území Myanmaru jsou totiž aktuálně více nebo méně v pohotovosti, počítají vnitřní vysídlence, bojují o území. „Probíhající občanská válka má své kořeny v ústavě z roku 1947, zaručující etnickým státům právo vystoupit z Unie. Ozbrojené síly států bojují za federální zřízení, které jim udělí právo na sebeurčení bez ohledu na jejich přírodní bohatství,“ vysvětluje Hayman Oo z mezinárodní organizace International Commision of Jurists (ICJ).

Země otevřená obchodu a ČíněVraťme se ale k zabírání půdy. Farmáři v Myanmaru přicházeli o půdu ještě za časů vojenské vlády, nejvíce v průběhu devadesá-tých let. Podle zprávy Oddělení pro zemědělské plánovaní mini-sterstva pro zemědělství a zavlažování z roku 2010 udělila vláda do té doby licence 216 společnostem na více než 700 tisíc hektarů hospodářské půdy. Online server Asia Times však uvedl, že mnohdy půdu i nadále obdělávali původní uživatelé pozemků, jelikož do

Přes šanský stát přecházejí ropovody a plynovody. Myanmaru by měl prodej surovin do Číny přinést v dalších 30 letech kolem 30 miliard dolarů.

Ve státě Šan balí melouny na vývoz do Číny.


zmíněného roku byla země uzavřená zahraničním investicím, a tedy sem neproudily finance.

Po zvolení Su Ťij poslankyní a zrušení prvních mezinárodních sankcí se v roce 2012 Myanmar začal otevírat ekonomickému roz-voji, především zahraničním investicím. Země v regionu zastává strategickou pozici, jelikož má pobřeží, a tedy přístavy, a též hra-nice s Indií i s Čínou — dvěma nejrychleji rostoucími ekonomikami Asie. Čína navíc projevuje zájem o zdejší přírodní zdroje a suroviny. Do Číny už v roce 2013 mířila více než čtvrtina myanmarského ex-portu — více šlo jen do sousedního Thajska.

Speciální ekonomické zónyČína, Thajsko a další země Jihovýchodní Asie se staly pro Myanmar inspirací v budování Speciálních ekonomických zón (SEZ), ob-lastí se zvláštním legálním režimem určených pro obchodní aktivi-ty. Očekává se od nich, že přilákají zahraniční investory. V daných místech se bezpochyby zlepší infrastruktura, zavedou se moderní technologie a přibudou pracovní místa. Podle britské organizace International Growth Center, která se zabývá poradenstvím v ob-lastech tvorby politik v zájmu udržitelného růstu v méně rozvinu-tých zemích, je však velkým nedostatkem myanmarské ekonomiky nízká produktivita a špatné řízení. Jde o důsledek několika dekád v izolaci. Zkušenost ze speciálních ekonomických zón v jiných ze-mích prý dokazuje, že právě zde je na tyto pokroky prostor.

V Myanmaru zatím plnohodnotně funguje jen jedna taková zóna, a to něco málo přes rok. Na hodnocení výsledků je tedy brzy. Na druhé straně, abyste mohli postavit továrny, potřebujete hodně hektarů půdy, a zkušenosti z jiných zemí napovídají, že zabírání půdy může při zakládání SEZ představovat problém.

Podle ICJ stávající pravidla ani zákon vymezující činnost SEZ nepočítají s plánovaním nebo prováděním přesídlování osob, které přišly o dům, půdu a/nebo dobytek. ICJ letos v únoru zveřejnila zprávu, v níž analyzuje potenciální porušování lidských práv v sou-vislosti s další SEZ v okrese Kyauk Phyu ve státě Arakan na západě země. Ten v posledních letech média zmiňují především kvůli kon-fliktu mezi muslimy a buddhisty.

Přístav pro lodě i lidi?Kyauk Phyu má strategicky významnou polohu. Leží zde zdroje

ropy a zemního plynu, územím prochází dvoje potrubí mířící přes čtyři státy a regiony až do západočínské provincie Yunan.

Žijí zde především rolníci a rybáři. Asi polovina farmářů však nemá formální dokumenty k držení půdy. Ačkoliv vláda tvrdí, že budou mít nárok na kompenzaci, i pokud je jejich půda registro-vána jen na základě zvykového práva, mnozí si ji nebyli schopni zaregistrovat ani tak. Dle mezinárodního práva přitom mají nárok na kompenzaci i bez oficiálního dokumentu.

V Kyauk Phyu má vzniknout nový investiční a ekonomický hub podobný Singapuru. Přístav zajistí dovoz i vývoz zboží z a do Af-riky, západní Asie i Evropy, a především spojí Čínu s Bengálským zálivem. Právě čínské konsorcium CITIC předloni získalo ještě od bývalé vlády tendr na výstavbu hubu. Vláda NLD pak v listopadu 2016 stavbu potvrdila.

Podle ICJ se však zatím s výstavbou nezačalo. V její zprávě Spe-ciální ekonomické zóny v Myanmaru a státní povinnost dodržovat lidská práva stojí, že místní lidé nemají dostatek informací, mají-li vůbec

nějaké, což samo o sobě představuje porušení lidských práv. Pláno-vací dokumenty nejsou veřejnosti k dispozici. Čínská společnost slibuje vytvoření více než 100 tisíc pracovních míst, což přibližně odpovídá počtu celé pracující populace v oblasti.

Na druhou stranu hrozí dle ICJ asi 20 tisícům místních obyvatel vysídlení. „Minimální mzda zaměstnaných v rámci SEZ by nedo-stačovala k obnovení životních podmínek vysídlených osob,“ stojí ve zprávě. SEZ má nepochybně velký strategický a geopolitický vý-znam pro vztahy Číny a Myanmaru. Otázkou však je, jestli přispěje i k udržitelnému rozvoji státu Arakan.

Noví političtí vězniJen v posledních letech byly v Myanmaru vysídleny desítky vesnic. Farmáři po celé zemi se tomu pochopitelně brání. „Když stát kon-trolovala vojenská vláda, lidé se obávali mluvit. Od té doby, co se situace uvolnila, se už lidé nebojí a po létech utrpení svoji půdu brání,“ vysvětluje prezident Asociace politických vězňů Bo Kyi. Podle poslední zprávy jeho organizace z letošního února bylo v zemi z politických důvodů pronásledováno 292 lidí. Téměř devadesát z nich se právě nacházelo ve vězení. A jenom letos v lednu bylo obvi-něno celkem 36 farmářů.

„Kdo jsou dnes političtí vězni? Aktivisti. Farmáři. Předtím jich nebylo tolik, dnes však bojují proti zabírání půdy. Soudí se stovky farmářů,“ rozhořčeně sděluje Bo Kyi. Jeho organizace poskytuje podporu především rodinám politických vězňů. Do roku 2012 pů-sobila z exilu v Thajsku, dnes už má hlavní kancelář v Rangúnu.

Kdo bude rychlejší?Než se do parlamentu dostala Su Ťij, působilo v zemi legálně a beze strachu jen velmi málo neziskových organizací nebo občanských iniciativ. Poté vyrostly jakou houby po dešti. Zprávy organizací zmíněných v tomto textu jsou důkazem, že se situace v jistých ob-lastech mění k lepšímu. Lidská práva — třeba právo na půdu nebo přístup k vodě — jsou dnes v Myanmaru monitorována jako nikdy předtím. Navíc například ICJ organizuje pro farmáře v Arakanu školení: „Zajišťujeme právní vzdělání komunity, aby její členové znali svá práva zakotvená v národních i mezinárodních zákonech,“ vysvětluje Hayman Oo. „ICJ také spolupracuje s Nejvyšším soudem a pomáhá začlenit mezinárodní předpisy v oblasti lidských práv do vnitrostátních právních předpisů. Podílí se také na zlepšení znalostí a kapacit v ochraně lidských práv,“ dodává tento člen ICJ a rodák ze státu Arakan.

Zkušenosti z mnoha jiných zemí dokazují, že dodržování lid-ských práv je téměř vždy pomalejší než touha po ekonomickém růs-tu.

Příklad Myanmaru je fascinující, protože jde snad o jedinou zemi světa, kde se změna děje v tak velké rychlosti a rozsahu a doslova okamžitě viditelně ovlivňuje každodenní život obyvatel. Mobilní telefony, které jsou také obrazem ekonomického růstu, doslova zaplavily zemi. Již brzy se ukáže, jestli si na ně místní, kteří se ještě pořád živí především zemědělstvím, budou mít jak vydělat.



Pod hladinou kýčeMohlo by se zdát, že lidová řemesla prožívají svou renesanci. S tradičními jarmarky se roztrhlo hned několik pytlů.

Ruční práce a tradiční umělecké řemeslo povýšené na design pronikly až do nákupních center a hvězdičkových hotelů, kde se s nimi mohou setkat lidé, kteří by o ně jinak ani nezavadili. S hand made výrobky úspěšně obchoduje hned několik velkých internetových obchodů, skupiny podobného zaměření na sociálních sítích čítají i přes dvacet pět tisíc

členů. Jde ale skutečně ještě o lidové řemeslo?

Veronika kickoVá

| SERIÁL — TRADICE

foto

: Bam

be


B ýt „lidovým“ řemeslníkem není nic snadného. Rozpor vzniká hned na začátku. Předměty denní potřeby, které dnes vyrábí-me z přírodních materiálů a ručně, jsou spíš věcí jistého luxusu

nebo životního postoje. Trh se také pomalu, ale jistě sytí. Většina výrobků vydrží opravdu věky, kdo si dal ušít kvalitní kabát nebo boty, ještě dlouho nebude potřebovat jiné. Ale především i v tomto oboru jsou dávno pryč doby, kdy se zboží prodávalo samo.

Reklama a image se staly něčím tak zásadním, že mnozí moji kolegové stráví fotografováním svých výtvorů, psaním článečků a popisů a diskusemi na internetových fórech významnou část své pracovní doby. Potřeba na sebe upozorňovat a být jiný mezi záplavou konkurentů je nejvýraznější při on-line prodeji, kde se ztrácí možnost skutečného a osobního kontaktu se zákazníky jako s lidmi. Mezi tisíci položek na Sashe (slovenská obdoba Fleru) není lehké vyniknout, všichni marketingoví mágové nám tady stále dokola radí, že příběh prodává. Vymýšlíme tedy příběhy a přidané hodnoty, nabízíme hrníčky s příběhem, stoly s příběhem, košile s příběhem. Stovky umělých příběhů, jež se na sebe stejně jen zou-fale podobají a dynamicky mění naše stránky a profily ve výstaviště narcismu. Kromě všudypřítomných příběhů se prý také vyplatí sle-dovat trendy a pružně se jim přizpůsobit.

Stoupající vlna zájmu o slovanskou esoteriku přinesla na loňský předvánoční trh horkou novinku: dřevěné talíře s nejrůznějšími jakože slovanskými symboly vypálenými do dřeva elektrickou vy-palovačkou. Mají přispět k harmonizaci požité potravy a jsou také neklamnou známkou návratu k duchovnu předků. Před pár lety frčel tento druh kýče s obrázky jelenů v říji a myslivců s fajfkou. Okouzlení „slovanstvím“ však pokračuje, především vyznavači učení o takzvaných „árijských védách“ (ano, čtete dobře) jsou značně tvořiví. Koupit si tak můžete třeba dřevěné slovanské bůžky rozma-nitých funkcí, opatřené mysteriózními nápisy v záhadném písmu podobném azbuce, cena podle velikosti, ale i vyšívané košile z lně-ného plátna s motivy ne nepodobnými hákovým křížům.

Proti globalizaci a zlému ZápaduČlověk, jenž by rád věřil, že jde jen o povrchní módu, bývá autory podobných dílek bohužel často vyveden z omylu: hloubka jejich frustrace z globalizace a „zlého Západu“ dosahuje propastných roz-měrů. Nesmíme zapomenout také na podobné výtvory laděné v ná- rodním duchu: konfekční trička ručně pomalovaná dolňáckými květinovými vzory a také slovenskými státními znaky, na státní znaky hliněné, dřevěné, ba i kamenné, nejrůznějších velikostí a barev, vy-řezávané do fujar a opěradel židlí. Za zmínku stojí i internetový hit jarní sezony: bílé cvičky neboli jarmilky vyzdobené barevnými lidovými ornamenty.

Nejde zdaleka jen o to, kde končí užité umění a začíná kýč a který symbol co přesně znamená (zastánci svastik samozřejmě neustále opakují, že znak „za nic nemůže“, že se používaly už v Indii…). Za-jímavá je spíše ona potřeba zjednodušit svět na přehledné kategorie, do té správné se zařadit, nebýt sám, zmatený a postmoderní, dát oko-lí najevo, co si myslím. S tímto v poslední době opravdu výrazným podtextem dnes plní lidové umělecké řemeslo naprosto jinou funkci, než v rámci lidové kultury původně mělo. Úplná novinka to však není, i čeští obrozenci nosili své čamary především jako iluze.

Můj předchůdce řezbář vyráběl dřevěné nádobí na každodenní použití podle po generace ustálených vzorů. Svůj řemeslný um

SERIÁL — TRADICE |

foto

: arc

hiv

Vero

niky

Kic

kové

(vše

)


dokazoval právě tím, jak přesně zvládne tyto vzory napodobit, jak kulaťoučké misky (někdy i podle šablon) se mu podaří vysekat. Jeho zákazníky zajímal jejich tvar a estetický vzhled jen jako záruka kva-lity a užitečnosti. Ze zkušenosti věděli, že dlabané nádoby s rovno-měrnou šířkou stěny a pravidelným tvarem jsou nejtrvanlivější. A o to také hospodyni šlo, aby mísa nebo díže hlavně dlouho vydržely.

Dnes se právě takové výrobky nejhůře prodávají. Zákazníci ne-věří, že jde o ruční práci, a právě ta je na celé věci nejvíc zajímá. Kupují si něco jako artefakt, kde kromě zmiňovaného příběhu a symbolu mají největší cenu ještě výtvarná hodnota, originalita (někdy chápaná poněkud zkresleně) a hlavně ruční práce. Největší po-ptávka je tedy po nádobí křivém, s výraznou kresbou dřeva, přizna-nými stopami po dlátu či se zvláštním tvarem. Lidé se živě zajímají o to, jak se misky vyrábějí, z jakého dřeva, jak dlouho to trvá. Také si je často spojují s nějakým vlastním zážitkem, takže předměty podobného druhu často slouží jako vděčný suvenýr. Proč ne, když umožňují přežít a pracovat místním tvůrcům a poskytují opodstat-nění pro uchování starobylých technologií.

Lidová tvorba z ČínyNebyla by to ovšem krutá současnost, kdyby se nešuškalo, že mnoho z těch nádherných věciček pochází z hromadné strojové či ma-nufakturní výroby z Číny, v lepším případě z Polska. A na každém šprochu pravdy trochu, jinak si neumím vysvětlit svůj nedávný zážitek z martinského skanzenu. Hned vedle mého skromného stolu se třiceti miskami, které zvládnu vyrobit za několik týdnů, se tyčil stánek, či spíš stan širší než průčelí za ním stojící chalupy. Obsluhovaly jej tři prodavačky v úboru zpěvaček dechovky. Na mé udivené dotazy odpovídaly poněkud falešně znějícími hlasy, že všechny ty lžíce, vařečky, vařechy, kulaté díže i velká koryta, misky a mísy vyrábí jeden člověk, šéf, jenž tu dnes bohužel nemůže být, neboť prodává na vánočním trhu v Popradě. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, co to vlastně znamená ručně v době soustruhů a motorových pil.

Na vyhlášených folklorních jarmarcích ale nedochází k podob-ným situacím často. Připravují je profesionální etnografové, kteří se ze všech sil snaží udržovat jejich úroveň. Výběr řemeslníků probíhá na základě podrobných přihlášek a fotografií tvorby. „Účinkující“ (v mnohých smlouvách jsou tak řemeslníci opravdu označováni) se zavazují předvádět na místě ukázku výrobního postupu, což se skutečně kontroluje, stejně jako „krojová disciplína“, jež vyžaduje lidový kroj a správnou úpravu vlasů, zakazuje nošení hodinek… nebo alespoň „stylové oblečení částí postavy vyčnívajících nad pro-dejní plochu stánku či stolu“. Napoprvé mne tato opatření roze-smála, musím však uznat, že z estetického hlediska výsledek stojí za to a mnohé „podujatia“ tohoto typu na Slovensku umějí vykouzlit čarovnou atmosféru. A chtít v dnešní době víc než chvilkový pocit je asi naivní.

Postmoderní dojem pak ještě umocňují chvíle před zahájením prodeje a po jeho oficiálním ukončení, kdy se střemhlavým letem všichni vracíme do současnosti. Trhovci přijíždějí ke svým místům auty, jež parkovala diskrétně opodál, převlékají se za otevřenými dvířky, nakládají neprodané zboží do barevných plastových beden a balí stánky. Vysmát se tomu všemu jako cirkusu by bylo příliš jednoduché a sentimentální smutek taky není k ničemu. Nejde jen o to, že některé z nás jarmarky více či méně živí a dělají nám reklamu.

Také nám umožňují setkávat se s podobnými lidmi, prožívat chvíle nadšení a sounáležitosti, vyměňovat si nápady a zkušenosti. Orga-nizátoři jsou často skuteční odborníci nebo obětaví nekonformní nadšenci a někdy obojí. Příležitost popovídat si se zákazníky tváří v tvář a v opravdu nádherném prostředí je taky k nezaplacení.

Nesmíme však zapomenout na jednu pro přírodu stinnou stránku moderního lidového řemesla. Automobil dávno nejen ulehčuje práci, ale stal se téměř podmínkou úspěchu. Možnost dovézt až na místo prodeje dostatečné množství mnohdy těžkého zboží a vlastní stá-nek nesmírně láká a samozřejmě také zvyšuje konkurenceschop-nost. Sama v rámci dobrovolné skromnosti nosím dřevěné výrobky, nejnutnější nářadí a materiál na ukázku v batohu. Trávím spoustu času na nádražích a chápu všechny kolegy, kteří byli na začátku ra-dikálně eko a proti autům a dnes jezdí rovnou v dodávkách. Dilema vzrůstá, když se vracím v neděli pozdě večer dělnickým autobusem z města a sedíme v něm dva nebo tři cestující. Na druhé straně auto si vyžaduje nejen vstupní investici a palivo, ale i údržbu, garáž a v ne- poslední řadě pozornost řidiče, což po celodenní směně za pro-dejním stolem není vůbec jednoduché. Ti, kteří se pro ně nakonec rozhodnou, se také často dostávají do kolotoče zvýšených nákladů a výdělků, když musí živit, jak se říká, dalšího člena domácnosti. Takže autem to většinou nekončí. A tím se dostáváme k dalšímu poznání, že kromě účelu lidových výrobků se „pod tlakem doby“ mění i pracovní postupy.

Tradice neobstojíModerní, a tedy energeticky náročné vynálezy používáme zřejmě všichni, zvlášť když nás má řemeslo alespoň trochu živit. Peníze, čas a práce dnes mají úplně jinou hodnotu než v minulosti, kdy romští kováři ručně kovali železné řetězy oko za okem celý život. Motorové pily, elektrické ruční nářadí a šicí stroje, motorem po-háněné hrnčířské kruhy, elektrické pece, obří soustruhy. Pokud jsme v lidovém řemesle hledali alternativu, jak přežít a opatřit si předměty denní potřeby s co největším ohledem na přírodu, pak na své (nebo cizí) předky navazujeme jen stěží. Každý z nás má v sobě také jinou míru toho, co ještě přípustné je a co ne. Zajímavým příkladem je můj kolega, jenž se nezdráhá ve své lásce k designové tvorbě používat velké motorové pily a stroje, které jsou vyloženými žrouty energie, a zároveň svá křehká umělecká díla pečlivě balí do mnoha vrstev papíru a převáží v kolečkovém kufru vlakem. A aby nemusel mít auto, bydlí v Žilině, jež je největším slovenským že-lezničním uzlem.

Také získávání kvalitních surovin je podobně rozporuplné. Doby, kdy hrnčíři cestovali s povozem i týdny „na Maďare“ pro hlínu, jsou samozřejmě v nenávratnu. Dnes se používá kamion. „Korytári“, vý-robci dřevěných nádob, se také již nepřesouvají za dřevem, aby ho zpracovali na místě alespoň nahrubo, a přebývali přitom v mrazech v provizorních kolibách z kůry a chvojí. Materiál si nakoupí nejlépe na Ukrajině ve velkém a až před dům jim ho doveze opět kamion.

Představy o řemeslnících žijících blízko sebe, kteří jsou tak jako kdysi také potravinově alespoň zčásti soběstační a provozují mezi sebou smysluplný výměnný obchod, se ukázaly jako nereálné. Právě na nich stál původní plán ekovesničky Zaježová v polovině devade-sátých let, z něhož se nepodařilo uskutečnit téměř nic.

Lidová kultura jako komplexní návod na přežití v současnosti zatím vůbec neobstojí. Dostává však nové významy nejen jako pramen

| SERIÁL — TRADICE


výše zmíněných ideologií, ale hlavně jako příležitost uplatnit v ži-votě alespoň jednotlivé alternativní postupy. Speciálně řemesla pak mohou být nejen smysluplnými koníčky, ale i značně svobod-ným druhem obživy.

Nesmíme zapomenout především na práce spojené s budováním domů, které mají asi největší ekologický dopad. Prudký rozvoj hli-něných a nakonec i dřevěných staveb, tesařství a pecařství by mohl být příslibem do budoucna.

Cosi do sebe mají také různé víkendové (nebo i delší) dílny a kurzy. Kromě relaxu, příležitosti poznat nové zajímavé lidi, vi-dět jiný způsob života a tvořit rukama přinášejí účastníkům pocity smyslu a duševní pohody. Alternativní školy, jež se se základy li-dových řemesel také snaží pracovat, dosahují výborných výsledků. Přitom pro generaci současných dětí, jež z domova umí ovládat pouze počítač, tablet a mobil, je zkušenost s vytvářením čehokoliv z přírodních materiálů zásadní. Dětem chybí základní zručnost, při akcích pro školy se běžně stává, že ne každý třeťák umí trefit palicí hlavu dláta, což se mi, než jsem si poněkud zvykla, zdálo zoufalé. Děti jsou však zároveň velice vděčné za možnost opravdu si zkusit něco nového a tvořivého, nenásilně se učí trpělivosti a soustředění, které jim tolik chybí.

V této poněkud terapeutické funkci také vidím možnou budouc-nost lidových řemesel. Tedy dokud se zásadně nezmění kulturně ekonomické podmínky a všudypřítomná ropně elektrická společ-nost bude pokračovat ve své hektické existenci. Lidé, kteří v ní žijí, mají sice relativně všechno, dosáhli toho však za cenu nepřiměře-ného zrychlení a naprostého odcizení svých životů od vší přiroze-nosti. Kromě jiného ztratili i příležitost k práci svých rukou, a to už v takové míře, že ji opět začínají hledat už ne kvůli uspokojení potřeb materiálních, ale duševně-duchovních, jednoduše řečeno proto, aby se nezbláznili.


SERIÁL — TRADICE |

foto

: arc

hiv

Vero

niky

Kic

kové

(vše

)


Jan mieSSler

Telefonní iTrociDigitální kapitalismus triumfuje a propojení lidstva do jedné velké sítě za pomoci chytrých telefonů už je na dohled. I ta nejposlednější babička z nejzapadlejší vísky brzy nafasuje komunikační aparát s logem nakousnutého jablka poznání a získá tak přístup do informačního ráje; a stejně jako všichni ostatní ke své nové „páté končetině“ záhy přiroste — nejprve pouze metaforicky, ale nové generace smartphonů s vylepšeným uživatelským rozhraním už se jistě chystají — a budoucnost konečně začne.

Jenže je tu háček: i ve stoprocentně zasíťovaném digitálním světě nebudou mít všichni v komunikační pavučině rovnocenné posta-vení. Obvykle se hovoří o takzvané digitální propasti (digital gap), v níž si někteří pamětníci éry telefonů s kolečkem na všechny „ty internety“ nikdy nezvyknou, hlady umírající africké děti si nikdy chytrý mobil nepořídí a poustevníci v odlehlých dálavách zůstanou navždy mimo dosah signálu. Na druhou stranu dnes mezi sebou máme první generace takzvaných digitálních domorodců (digital natives), kteří se už s přirostlým mobilem narodili a kteří jsou na síti stejně doma jako pavouk ve vodě. Tedy vlastně ryba v síti. Tedy

vlastně… však vy víte, jak to myslím. V každém případě: pokud ana-logová babička nebude mít šikovného digitálního vnoučka, zůstane v digitální budoucnosti deklasovaná.

Určitě se v této souvislosti na sociálních sítích najde spousta sýčků sdílejících statusy o tom, jak je všechno ve skutečnosti na-opak: mobily neslouží nám, ale my sloužíme mobilům, když je přece neúnavně krmíme svým soukromím, svou pozorností a svým časem. To všechno se ale týká především konzumace všech těch pře-nosných elektronických bazmeků (krámů — pozn. red.). Mediální et-nograf Jack Linchuan Qiu z Čínské univerzity v Hongkongu jde ale

foto

: DCm

aste

r

| SERIÁL — KURZ MEDIÁLNÍ SEBEOBRANY


SERIÁL — KURZ MEDIÁLNÍ SEBEOBRANY |

o krok dál a ve svých dvou knihách Dělnická společnost sítí (Working--class Network Society, 2009) a Sbohem iTroci: manifest digitálního abolicionismu (Goodbye iSlave: A Manifesto for Digital Abolition, 2016) zkoumá třídu lidí, která ty bazmeky v depresivním prostředí čínských robotáren vyrábí.

A právě jeho dlouhodobý výzkum nejrůznějších aspektů výroby iPhonů a jiného módního haraburdí mu umožnil zavedené třídění lidí na informační boháče a informační chudáky problematizovat. Dichotomie, kdy by člověk měl mít buďto všechny digitální tech-nologie v pravém malíčku levé nohy, anebo by to s ním mělo být na levačku celkově, je podle Qiua zjednodušující. Existuje totiž také, minimálně tedy v Číně, ještě jakási šedá zóna, ve které se plá-cají jedinci, kteří to s mobilem nějak (ale ne moc) umí, dokážou se například dostat do osmistého levelu návykové hry Candy Crush Saga, poslat studujícím ratolestem přes WeChat fotku s roztomilou kočičkou nebo zjistit, jaké je kde zrovna počasí. Někteří z nich sho-dou okolností ty mobily za mizerné peníze skládají dohromady, ale potkat je vlastně můžeme nejen v areálech firmy Foxconn a nejen v Číně. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Informační chudinaVzestup této „dělnické společnosti sítí“ podle Qiua souvisí s třemi zá-kladními body. Za prvé, internet a komunikační technologie obecně zlevnily a staly se součástí každodenních životů pracujících. Už žádné sálové počítače polykající děrné štítky, ale mrňavé a snadno ovladatelné mobily. Za druhé, takzvaná informační chudina (informa-tion have-less) sice všechny elektronické gadgety vlastníma rukama produkují, mají však jen hypotetický vliv na jejich design. Ten při-tom určuje, co s danou věcičkou uživatelé budou (moci) dělat. Za třetí, informační chudina je specifický sociální úkaz, zřejmě přechodný a charakteristický především pro Čínu: na rozdíl od takzvaného síťového kognitariátu, tedy lidí, kteří se živí používáním zasíťovaných bazmeků, tato dělnická třída bazmeky především pro-dukuje, sama z nich ale nemá žádný zvláštní užitek. Jinými slovy: dělníci ve Foxconnu nejsou virtuózní uživatelé iPhonů, ale pouze jejich odcizení výrobci, a to nejen proto, že jim — užijeme-li po Qiuově vzoru marxistickou terminologii — kapitalisté pokaždé seberou elektronické ovoce jejich práce a nedovolí jim odnést si po šichtě pár zkompletovaných telefonů domů, ale také proto, že jim na těch telefonech vlastně ani nemůže příliš záležet, když se na jejich navrhování a výrobě podílejí jen pranepatrným dílem, takže jim to celé vlastně může být ukradené.

Ke vzniku této třídy došlo poté, co se společnost sítí informačně rozvrstvila — na jednom pólu informačně chudí, na druhém bohatí — navzdory tomu, že podle řady věrozvěstů zasíťovaného ráje měla být digitální gramotnost univerzální. Nejde ale o to, že by dělníci z Foxconnu měli pouze na laciné a relativně přihlouplé smartpho-ny, ale o to, že jejich pozice na trhu práce je slabá a že jim chybí sociální síla vymoci si širší spektrum životních možností, i když jsou početně na vzestupu.

Jaké budou sociální důsledky vzestupu této třídy? pokládá si Qiu zásadní otázku. Ale neodpovídá si. Nepodařilo se mu totiž ty své čínské digitální proletáře uchopit závaznější definicí. Je určitý člověk součástí dělnické společnosti sítí na základě (nízkých) pří-jmů, (pod)průměrných uživatelských schopností, nebo (podřad-ného) pracovního místa ve výrobní hale některého ze subdodavatelů

firmy Apple, na niž se obě knihy soustředí především? Problém vězí v tom, že Qiu používá marxistické termíny především pro upoutání pozornosti a ve skutečnosti se hlásí k jiným sociálněvědním klasi-kům: k Maxi Weberovi, a především pak k teoretikovi sítí Manuelu Castellsovi, pod jehož vedením získal na prestižní univerzitě v ka-lifornském San Diegu doktorát. Jeho zkoumání „stratifikované dis-tribuce životních šancí“ proto nemá ostré kritické zuby a jeho zá-věrečná výzva k budování „informační společnosti s lidskou tváří“ nabízí pouze prázdný, bezzubý úsměv. Lidské tváře ostatně byly v Československu na pořadu dne před půl stoletím a v Číně o jedena- dvacet let později; v obou případech se pak situace řešila pomocí tanků.

iTroci za sítěmiUrčitá pojmová neukotvenost Qiuovy analýzy se projevuje i v tom, že de facto tytéž lidi (sestavovače iPhonů, iPodů, iPadů a tak dále) ve své druhé knize definuje ne jako proletariát, ale jako otroky — tedy vlastně iTroky (iSlaves) — a hledá paralely mezi otrokářstvím osmnáctého století a situací čínského digitálního proletariátu ve století jednadvacátém. Je pravda, že těch paralel je hodně: dlouhé hodiny únavné práce, snahy kontrolovat jejich volný čas, ubytovny se sítěmi, aby nemohli spáchat sebevraždu skokem z okna (což před-tím pravidělně činili), atomizace společenského života, nemožnost dovolat se svých práv… O školách prodávajících své studenty fir-mám na povinné neplacené stáže nemluvě.

Pravdou je také to, že otrokářskou metaforu pro mizerně pla-cené proletáře, kteří kromě svých (digitálních) „okovů“ nemají co ztratit, už dávno použili sami vousatí klasikové. Sice by bylo možné spekulovat, že ve své příští knize Qiu opráší feudalismus a bude psát o nevolnících a v té další zase třeba o vězních, pokud se ale povzneseme nad slovíčkaření, vyvstane před námi neradostný obraz, v němž digitální kapitalismus neprodukuje globální volnost, rovnost, bratrství a prosperitu, ale systematicky vykořisťuje, kont-roluje a tyranizuje ty, kteří fyzicky budují náš báječný nový digitální iSvět.

Co všechno se z této přechodné situace vyklube, je ve hvězdách. Osvobodí se jednou telefonní iTroci z komunisticko-kapitalistické sítě? Stane se jednou informační chudina informační buržoazií? Anebo se my všichni společně s těmito info-sockami ocitneme na čím dál kratším konci digitálního vodítka, které budou v rukách pevně třímat nedostižně prozíraví síťoví architekti?

Z Qiuových knih vyplývá, že výjimky a excesy se nepozorovaně mění v pravidla, z našeho soukromí se stává čile obchodované zboží a už nám vlastně ani moc nepatří, stejně jako politika nebo prostor pro svobodnou a racionální diskusi. Ten opravdu báječný svět si budeme muset navzdory těmto zrádným trendům vybojovat — třeba tím, že se na něj nebudeme dívat téměř výhradně přes displej.

Buď jak buď, ve hře o kontrolu nad naším dalším vývojem, kte-rou už nějakou dobu hrajeme proti stále sofistikovanějším infra-strukturám, jsme nepozorovaně postoupili do dalšího levelu.



| SERIÁL — ŠETRNĚJŠÍ SPOTŘEBA

dominiK GroHmann

Chlór versus orobinecPamatujete na loňské léto? Bylo docela horko. Koupaliště byla přeplněná a kdekdo si chladil hlavu ve svém venkovním bazénu na zahradě. Ale bylo taky docela sucho a takový bazén spolyká hodně litrů (často pitné) vody. A spoustu chemikálií.

Podle Evropské asociace plaveckých bazénů a lázní se v České repub-lice nachází bazén na každé třetí zahradě. Přibližně tedy každoročně napouštíme 700 tisíc nafukovacích, plechových či vestavěných ba-zénů a nejrůznějšími chemikáliemi je udržujeme (pokud možno průzračně) čisté. Pokud bychom chtěli chemii v těchto typech ná-drží vynechat, zcela jistě se voda brzy zabarví do zelena a prorostou ji řasy a sinice, které by ze zdravotních důvodů znemožňovaly kou-pání. Stojící voda, slunce a vzduch jsou základní předpoklady živo-ta, a tak se není proč divit, že toho mnohé organismy brzy využijí.

Vedlejší účinky boje proti bakteriímAbychom tedy vodu udrželi průzračnou, musíme pravidelně (ne-přetržitě) používat množství chemikálií. Způsoby chemického ošetřování se dělí na chlorové a bezchlorové, případně kyslíkové. Všechny chemikálie bojují proti přirozeným přírodním procesům. Vodu udržují v podstatě sterilní, nicméně často dráždí kůži a při vypouštění bazénu (i při výrobě) znečišťují životní prostředí. Vedle toho se v konvenčních bazénech na zahradě musí zajistit dostatečná (elektrickou energií poháněná) cirkulace vody, která musí projít přes různé filtry. Dále se upravuje tvrdost vody a její pH tak, aby zmiňované chemikálie patřičně účinkovaly. Z vody, kde si smáčíte své rozpálené tělo, je de facto domácí chemická laboratoř.V posledních letech se ale na trh začaly dostávat nové možnosti,

jak lze konvenční bazény učinit trochu šetrnějšími. Za prvé můžete vaši bazénovou vodu osolit. Sůl v koncentraci 0,5 % se přibližuje fyziologickému roztoku — tedy prostředí, které máme v těle. Kůži (a různým kožním onemocněním) tato voda prospívá. Samozřej-mě jde o technologii, která má i své nevýhody — takzvané soliná-tory, které vám dávkují potřebné množství soli, stojí několik desí-tek tisíc a sůl způsobuje korozi kovových prvků, takže se nehodí pro všechny typy bazénů. Navíc je potřeba si uvědomit, že se opět jedná o chlorizaci vody. Sůl neboli NaCl totiž vodu dezinfikuje také chlorem. Ten ničí především bakterie, které pro člověka představují ve vodním prostředí hlavní nebezpečí.

Koupeme se v suchuVedle používání chemie musíte bazén samozřejmě každoročně na-pouštět — v lepším případě jen jednou na začátku sezony. Objem bazénů se nejčastěji pohybuje mezi 10 až 30 kubíky (tedy 10— 30 ti- síci litrů). Na napuštění středně velkého bazénu tedy potřebujete přibližně tolik vody, kolik spotřebujete za celý rok při splachování záchodu. Napouštění bazénu pitnou vodou, které začíná být i v České republice nedostatek, není úplně vhodné. Na mnoha místech do-konce zakázané. V obcích více postižených suchem vyhlašují místní zastupitelstva zákaz využívání pitné vody pro účely napouštění ba-zénů a zalévání zahrad.

foto

: Wic

cked


SERIÁL — ŠETRNĚJŠÍ SPOTŘEBA |

Zavést tento zákaz nebo nějaká konkrétní opatření na republikové úrovni v současnosti nejde. Ministr životního prostředí Richard Brabec tuto skutečnost komentoval již před několika lety v České televizi tak, že „legislativně je Česká republika daleko lépe připra-vena na povodně než na sucho. Dneska to rozhodování je podle stá-vající legislativy v podstatě na úrovni obcí, měst, popřípadě krajů nebo správců povodí“. Ministerstvo životního prostředí se tedy již před třemi lety rozhodlo problémy se suchem řešit. Hlavní snahou je podpořit zadržování vody v krajině a motivovat občany k šetření s pitnou vodou. Četné dotační tituly tak nabízejí možnost levně za-jistit podzemní nádrže na dešťovou vodu pro domácnosti či velké finanční prostředky pro budování krajinných prvků podporujících zadržování vody.

Přírodní potěšeníčkoPokud byste na zahradě rádi nějaký ten koupací prvek měli, nemu-síte si zoufat. Existuje i k přírodě šetrná varianta: přírodní kou-pací jezírko. Místo boje proti nežádoucím organismům pomocí chemického arzenálu lze s přírodou spolupracovat a využít jejích schopností. Koupací jezírko funguje následovně: uprostřed něj se nachází dostatečně hluboká a velká jáma, kde lze plavat nebo smo-čit celé tělo; tuto „díru“ kolem dokola lemuje mělký, ale relativně široký břeh porostlý mnoha vodními rostlinami, například ráko-sem, orobincem, kosatcem žlutým a dalšími bahenními rostlinami. Princip funguje tak, že rostliny odebírají z vody živiny, takže jich nezbude dostatek pro řasy a sinice. Zároveň se vám voda díky měl-kému kraji rychleji prohřeje. Jezírko je pak víceméně bezúdržbové. Stačí párkrát do roka vybrat napadané listí nebo jiné nečistoty ze dna koupací jámy.

Celá věc má jen jednu nevýhodu: potřebujete poměrně velký prostor. Minimální dimenze pro ideální fungování jezírka je okolo 80 m2. Přesto se dá experimentovat i s polovičním rozměrem, jak o tom píše Jaroslav Svoboda na svých stránkách www.ekozahra-dy.cz. Principem při tvorbě je „nastolit ekologickou rovnováhu tak, aby příroda dělala všechno za nás. Koupací jezírko se proto musí skládat ze dvou hlavních částí — plavací části hluboké alespoň dva metry a tzv. regenerační zóny, která je mělká, zarostlá vegetací a může mít několik hloubkových stupňů pro různé druhy rostlin,“ upřesňuje Svoboda.

Takové jezírko pak samozřejmě neplní pouze koupací roli, ale ohromně přispívá ke zvyšování biodiverzity u vás na zahradě. Vedle bezobratlých živočichů dáte prostor i mnohým obojživelníkům. Koupat se za zvuku letícího šídla či kvákání žab může přinést nový druh potěšení.

Fólie a kačírekAle i koupací jezírko vyžaduje určité náklady. Při jeho budování musíte použít nepropustnou fólii. Dnes existuje relativně přírodní alternativa k jinak běžně používaným PVC fóliím, a tou je kaučuk. Kaučukové jezírkové fólie by měly mít životnost minimálně dvacet let, jsou odolné vůči UV záření a dnes se běžně používají i na zelené střechy jakožto k přírodě nejšetrnější varianta. Ovšem předtím, než na rýčem nebo bagrem vykopaný reliéf dna položíte kaučuko-vou fólii, neměli byste zapomenout ještě na geotextilii, která ales-poň částečně ochrání fólii proti protržení. Fólie se v přechodech „svařuje“ horkovzdušnou pistolí, aby voda neunikala do podloží.

Časem se protržení fólie asi neubráníte a voda vám bude postupně mizet, takže ji budete muset postupně dopouštět, pokud tak neu-činí déšť.

„Další alternativou je vybudování rybníčku nebo přírodního je-zera bez fólie, což je snadné v případě dostatku jílovitých složek v půdě a podloží, za použití metody vytváření dna dle Seppa Hol-zera. Ovšem tato verze nebude nikdy tak čistá a luxusně vypadající jako plastová varianta, protože fólie izoluje nejen vodu uvnitř díry, ale i okolní půdu plnou živin na druhé straně. V několika prvních letech může být jílové jezírko hodně kalné a i při kvalitním osázení nebude nikdy voda průzračnější, než jaká může být v tom nejčist-ším rybníku,“ doplňuje na svých stránkách Jaroslav Svoboda.

Zároveň je vhodné mít vyřešený případný přepad jezírka při dlouhotrvajících deštích, aby vám voda nestékala přímo k domu. Po napuštění jezírka tedy můžete mělké břehy zasypat neostrým kamením (kačírkem), do něhož osázíte dostatek vodních rostlin. Ty začnou velmi bujně růst, přičemž rychlost růstu se přímo úměrně rovná množství živin ve vodě. Můžete pak už jen spokojeně pozo-rovat bující život a smáčet své tělo v horkých letních dnech.

Potok, biotop či jezírko?Možná ale nemáte vlastní zahradu nebo je příliš malá, a zároveň po koupání toužíte. Co pak? Pokud se řadíte mezi otužilejší jedince, jasná volba je tekoucí potok. Můžete využít i četné rybníky, jezera či přehrady, ale pozor! Právě zde voda obsahuje obrovské množství živin, které pobřežní vegetace rozhodně nedokáže využít, takže se množí sinice, bakterie a další pro člověka nevhodné organismy. Zvláště do rybníků se dnes naopak živiny dodávají, aby ryby rych-leji rostly. Ryby navíc některou pobřežní vegetaci pozřou (z toho důvodu se do našich koupacích jezírek nehodí), takže voda nabude silně zelené barvy a pro koupání je zcela nevhodná.

Můžete však narazit na mnohá přírodní koupaliště, kde hodnoty bakterií a sinic kontrolují. A co víc, existují i taková, kde využívají čisticích schopností rostlin. V podstatě se jedná o výše popisované přírodní koupací jezírko, jen v daleko větším rozsahu. Případně se koupací a čisticí část nachází dále od sebe. Funguje to opět poměrně jednoduše: z koupací části odtéká voda do části s rostlinami, které vodu vyčistí, a ta pluje poté zase nazpět. Takový uzavřený systém je jednoznačně nejlepší — nevzniká žádná odpadní voda, kterou by bylo potřeba složitě čistit, a není potřeba neustále dodávat vodu novou.

Pokud rádi chodíte na přírodní koupaliště, které nemá vyřešené čištění vody pomocí takto navržené kořenové čističky, pak vězte, že voda v místě zůstane po vaší návštěvě o kapku více znečištěná (což majitelé řeší buď chemií, nebo zavřením v případě přemno-žení bakterií a sinic) nebo odteče dále po řece (vyčištěná pomocí různých filtrů).

Kryté bazény s kořenovou čističkou pravděpodobně neexistují, takže lze doporučit jen ty, které využívají slanou vodu, kde není potřeba tolik chlóru. Nicméně udržitelné koupací jezírko, které nejen v horkých letních dnech mimo vás využije i mnoho živočichů a rostlin, předčí máloco.


|36

| DROBNOHLED


Festival Evolution: vývoj zeleným směrem?

Průmyslový palác pražského Výstaviště se na začátku jara již tradičně začne hemžit stovkami vystavovatelů a před-nášejících a přiláká tisíce lidí prahnoucích po novinkách ve zdravém životním stylu. Podobně, jako změna ročního období přivábí k návratu z teplých krajin stěhované ptáky. Poměrně rozsáhlý třídenní Festival Evolution se v praž-ských Holešovicích konal již potřinácté a poslední březnový víkend jej navštívilo více než šestnáct tisíc lidí. Co mohli

vidět, slyšet a zakusit?

Magdalena HronoVá

| DROBNOHLED

foto

: arc

hiv

F

37 |

DROBNOHLED |


A kci organizátoři rozdělili do několika sekcí s názvy Bio styl, Zdraví, Eco world, Osobní rozvoj a Alternativa, které dohro-mady pojaly více než 400 prodejních a informačních stánků.

Vedle toho na pódiích zazněly rady a zkušenosti od více než 150 přednášejících a sem tam zazněla rytmická hudba, která doplnila ruch v hale.

Bio, raw i férZdravý životní styl nabývá, alespoň podle festivalového progra-mu, různé podoby. S všemožnými neduhy naší tělesné schránky se návštěvníkům snažili pomoci lékaři jak tradiční a alternativní medicíny, tak praktici využívající babské rady. Po fyzické stránce se účastníkům nejvíce dostalo rad týkajících se jídla, přičemž mnohé stánky nabízely zdravé potraviny různých chutí i podob.

Nechyběli ani největší tuzemští prodejci zdravé výživy, napří-klad PRO-BIO a Life Food. PRO-BIO nejen vyrábí a distribuuje potraviny s certifikací BIO, ale zřídila vlastní bezobalový obchod a podporuje ekologické zemědělství. O zemědělství ekologickém a komunitou podporovaném vedla firma na festivalu odborný blok a program obohatila i o workshop výroby domácího sýru s ochut-návkou.

Zajímavým zpestřením se také stala přednáška o tom, jak založit start-up v biosektoru. Life Food, dnes úspěšná společnost, jejíž podnikatelské začátky se sušením ovoce pamatuje jedna malá zru-šená pražská pekárna, přivezla nespočet raw výrobků z ořechů a se-mínek. Vlasta Hlinková, tvůrkyně jejich receptur, vedla na festivalu například přednášku o tom, které suroviny lze použít v kuchyni i v koupelně. Pídit bychom se však mohli po tom, jak moc jsou vý-robky ze surovin vypěstovaných především v dalekých částech naší planety (například ořechy, exotické ovoce, výrobky ze sóji a koko-sového oleje) šetrné k životnímu prostředí i místním obyvatelům. To může platit také o firmě Mladý kokos, která dováží kokosy z Thajska. Společnost však deklaruje, že jsou místní férově zapla-ceni.

Jídlo zblízka i z dáli Bohatě byly zastoupeny také zdravé nápoje. Své limonády a ener-getický nápoj z bylin prezentovala například česká firma Zeno-nade a až z Hronova do Prahy zavítala i společnost Wayusa, která z Amazonského pralesa dováží stejnojmennou plodinu s účinky podobnými kávě. Též tato firma deklaruje, že poskytuje práci míst-ním obyvatelům za dobrých podmínek. Své produkty zákazníkům nabízel také výrobce Nemléka, což je rostlinná alternativa k živočiš-nému mléku, nebo Mana, tvůrce nápoje, který může nahradit pev-nou stravu. Veganské produkty prodával Bioobchod, který nedávno otevřel první veganský penzion Novina na severu Čech.

Někteří výrobci se zaměřují na jednu plodinu. Třeba rodinná firma Zelená země vyrábí konopné potravinové i jiné výrobky s cer- tifikátem BIO. Také Vanilkový obchod prozradí svým názvem vše potřebné. Jeho specialitou je například víno s chutí i vůní této exo-tické plodiny. Nechyběl tradiční český výrobce pudinků a bram-borových směsí v biokvalitě Amylon. Rozmanitost doplnila firma Bohemia Oleje, jejíž lahvičky skrývají za studena lisované aroma-tické oleje z nezvyklých surovin, jako jsou lískové oříšky či mák. Koláčkova Pekárna z Jablonce zase provoněla okolí svého stánku ochucenými, čerstvě upečenými chleby z žita.

zdro

j: Or

gani

záto

rka

Fest

ival

u Ev

olut

ion

(vše

).Au

tor k

nihy

Far

mag

edon

Phi

lip L

ambe

ry (v

prav

o).

Hana

Zem

anov

á z

Biop

ekár

ny Z

eman

ka (v

prav

o).

|38

| DROBNOHLED


A zase ta obalizaceO kvalitě či ekologické šetrnosti některých vystavených produktů bychom však mohli pochybovat. Burákovou pomazánku Meridian nechal nedávno testovat internetový pořad A DOST! v Ústavu ana-lýzy potravin a výživy VŠCHT a měla velice špatné výsledky týkající se toxických plísní. K zamyšlení nad ekologičností daných výrobků vyzývaly jejich obaly, až příliš často složené z nerecyklovatelných či těžko recyklovatelných materiálů. Některé stánky také kolemjdou-cím nabízely ochutnávky svých produktů, ve většině případů však nebylo vidět, že by své potenciální zákazníky jakýmkoli způsobem popostrčily k tomu, aby recyklovali použité kelímky či příbory. Přitom by stačilo opravdu málo: obal udělat vratným či postavit k občerstvení také koš na plast. Chyba může být i na straně orga-nizátorů. V celém Průmyslovém paláci stály pouze dvě stanoviště košů pro recyklovaný odpad. A to je na několik tisíc příchozích denně opravdu málo.

Prozatím sporné využití, avšak ty nejlepší úmysly, nabízí firma Eco krabičky, která dodává biologicky rozložitelné gastro-obaly do restaurací. Lidé si totiž prozatím nezvykli rozlišovat rozložitelný „plast“ z kukuřičného škrobu od toho pravého, a tak ho vhazují do kontejnerů na plast. To působí veliký problém při recyklaci, jelikož kvůli tomuto materiálu se zničí celá recyklovaná várka.

Cyklo Fresh Bar oproti tomu ponoukal návštěvníky k využití ori-ginální slevy. Podmínka byla jednoduchá: k mixéru připojili kolo, které ho pohánělo. Kdo chtěl, mohl šlápnout do pedálů a energii potřebnou k přípravě nápoje si jednoduše „odmakat“. Nápoj pak chutnal ještě lahodněji.

Zvířata v nouziSekci Eco world dominovali vystavovatelé přírodní drogerie, na-příklad zavedení tuzemští výrobci Tierra Verde a Feel Eco. První z nich na festivalu nově poskytl zákazníkům možnost nakoupit jeho produkty bez obalu. Tato drogerie je k dostání také v Nebalenu v pražských Nuslích, prvním obchodě, který prodává kosmetiku a drogerii bez obalu. Svůj poměrně nový produkt, přírodní kar-táček z větvičky Salvadory perské, připomněla i firma Yoni. Ta si na své prezentaci dala záležet a zákazníkům nabízela EET účtenky z recyklovaného papíru. Nechyběla ani řada stánků s přírodní kos-metikou. Oleje a péči o tělo i pleť nabízela kupříkladu česká firma Nobilis Tilia, výhradní dovozce dánské kosmetiky Urtekram, e-shop Miluju Bio či dokonale veganská firma 100% PURE.

Velice oblíbeným vystavovatelem s vizuálně nejzelenějším stán-kem byla tento rok opět pražská organizace Kokoza (viz 7.G 2/2016). Ta svou sociálně-ekologickou činností pomáhá vytvářet komunitní zahrady, učí kompostovat a navrací lidi se zkušeností s duševním onemocněním zpět do pracovního procesu. V přednáškových sá-lech pracovníci Kokozy udělovali rady týkající se domácího kom-postování a zahradničení ve městě. Barevný, avšak nenápadný stá-nek si postavila nová středočeská firma Mlékovky, vyrábějící barvy z mléka za použití přírodních pigmentů. Jsou environmentálně še-trné, vhodné pro děti a mají široké využití. Zásady dobrého bydlení pak přibližoval Petr Skořepa v přednášce o přírodním stavitelství.

Příležitost prezentovat širšímu publiku si nenechala ujít ani média a neziskové organizace, jako je Pravý domácí časopis a Hnutí DUHA. Knihy o zdravém životním stylu přivezlo vydavatelství Smart Press. Osvětu týkající se důstojných podmínek domácích zvířat šířil při

přednášce Klecové chovy Petr Dobrý, který založil iniciativu Slepice v nouzi. Ta vykupuje zubožené slepice z masových chovů a posky-tuje jim něco jako starobní důchod. Kritický pohled týkající se pro-dukce masa přinesl i světoznámý autor knihy Farmageddon Lymbery Philip, který vysvětlil, jakým způsobem chov masa devastuje životní prostředí a negativně ovlivňuje všechny obyvatele planety. (Více se dočtete v rozhovoru s autorem v příštím čísle 7.G — pozn. red.)

Nashledanou za půl roku Festival také cílil na naši duchovní stránku. V přednáškových sálech jste mohli vyslechnout rady týkající se psychologie, jógy, mezilid-ských vztahů nebo intimity. Na otázku, kam se poděli opravdoví muži a jak přispět k jejich pomyslnému návratu, se snažil odpo-vědět psycholog Vladimír Savčenko. Ženské duši se zase věnovala Lucie Aujeská, která mluvila o sexualitě a spiritualitě. Nechyběly ani bloky, jak na zdravý a přirozený porod. Osobnímu rozvoji do-minoval zkušený speaker Jan Mühlfeit, který na festivalu vystoupil několikrát. Jeho přednášky propojovalo téma životního úspěchu a štěstí.

Na své si přišli i vyznavači alternativních životních cest a stezek. Stanu, který nahrazuje vyhořelé křídlo Průmyslového paláce, vévo-dili věštci a kartáři. Bylo až s podivem, kolik jich na festival zavíta-lo. Některé prý dokonce známe z televize. Nejširší uličku obohatil také rohový stánek s obrovským černým křížem a trnovou korunou, v němž evangelíci zvali ke studiu radostné zvěsti o Ježíši. Těžko říct, jak se těmto vystavovatelům vedle sebe obcovalo.

Letošní ročník jarního Festivalu Evolution, který nám má podle organizátorů nasadit brouka do hlavy, přinesl velice rozmanité po-hledy na to, jak a čím si obohatit a zlepšit život. Tento rok festival poprvé zaplní Výstaviště i na podzim. Do té doby mají vystavova-telé a speakeři co dělat, aby přišli s něčím novým, respektive zele-nějším. Akce totiž proběhne už za necelý půlrok, přibližně v dobu, kdy od nás budou stěhovaví ptáci zase odlétat.

Autorka studuje na Katedře kulturní a sociální ekologie FHS UK. Kon-takt: [email protected]. Článek vznikl za finanční podpory Hlavního města Prahy.

zdro

j: Or

gani

záto

rka

Fest

ival

u Ev

olut

ion

39 |

DROBNOHLED |


rozHoVor s JiříM urbaneM

Stále jsem pro BIO „Snažím se do toho jít postaru a skutečně na to BIO cílit, protože hrozí velké nebezpečí matení pojmů,“ říká průkopník ekologického zemědělství v České republice Jiří Urban. Hovořili jsme s ním nejen o začátcích ekozemědělství v České republice, ale i o vývoji fenoménu BIO, Zelených nebo o hrabání se rukama v hlíně.

zdro

j: ar

chiv

Jiří

ho U

rban

a

Jak jste se po roce 1989 dostal ke spolupráci se švýcarskou agroekologickou výzkumnou organizací FiBL?V roce 1990 se švýcarští zemědělci shodou náhod dostali k rodícímu se polskému a českému hnutí ekologického zeměděl-ství. Rozhodli se nám pomoci a uspořádali pár kursů na československo-polském po-mezí. Potom pozvali lidi, kteří se jim zdáli, že můžou být klíčoví, plus některé mladé zemědělce a agronomy, do Švýcarska na stáže a praxe. A protože já jsem původně nebyl farmář — byl jsem krátce agronom, ale spíš jsem pracoval ve výzkumu — dali mě na praxi do výzkumného ústavu pro ekologické zemědělství. Toho času snad prvního v Evropě, který byl takto speciali-zovaný. Po půl roce jsem se vrátil a s těmi znalostmi jsme potom založili svaz PRO- BIO a poradenskou a kontrolní službu ekologického zemědělství.

Takže vznik organizace PRO-BIO byl vlastně vyústěním vašeho působení ve Švýcarsku?Byl spíše vyústěním česko-švýcarsko-ně- mecko-rakouské spolupráce, z níž jsme získávali hlavně know-how. Protože já

i další kolegové jsme byli němčináři, zís- kávali jsme znalosti hlavně z Německa, Rakouska a Švýcarska. Nic jsme nevy- mýšleli, v podstatě jsme převzali jejich standardy. Tehdy ještě u nás nebyl přijatý příslušný zákon, ekologické zemědělství nebylo regulováno ministerstvem, takže fungovalo na spolkové bázi svazu PRO- BIO. Vlastně jsme si museli všechno vy- tvořit sami — od směrnic, poradenského servisu přes kontrolu, která se tehdy s tím poradenstvím doplňovala. Tehdy se kont-rolovali zemědělci navzájem, později jsme vytvořili i určitý bankovní mechanismus — svépomocný fond. Ten nám pomohli založit Švýcaři a dávali jsme z něj země- dělcům bezúročné půjčky. Pak jsme založili i obchodní organizaci, která se jmenuje stále stejně jako svaz, PRO-BIO. Někdy vás to může mást, že PRO-BIO je svaz ekologických zemědělců, ale i obchodní společnost, kterou vedou Martin Hutař a Karel Matěj. Konkrétně Martin Hutař je takovým tahounem. My jsme si tehdy rozdělili role — já jsem byl na svazu, Hutař šel do obchodu. Kolegové Jan Dvorský a Roman Rozsypal potom založili

kontrolní organizace ekologického země-dělství. Všichni jsme byli v onom výjezdu do Švýcarska, tam ta idea vznikla a nebyla čistě jenom materialistická, ale pramenila z filosofie a osobního přesvědčení.

Jak se dařilo ekozemědělství rozvíjet v dal- ších letech? Ti lidé se potom hodně rozptýlili. Na mini-sterstvu zemědělství působil náměstek pro privatizaci ekologického zemědělství Ri-chard Barták, který zavedl pro ekologické zemědělství dotace, což vedlo k rozšíření počtu podniků z deseti patnácti na šedesát a pak až na několik set. V roce 1992 či 93 tehdejší premiér Klaus ekologické dotace stopl, takže se systém musel nějak sta- bilizovat. My jsme si řekli, že musíme vy- tvářet obchodní síť. Začaly se rozvíjet do- teď poměrně úspěšné a známé firmy, vedle PRO-BIO například Sluneční brána (Sonnen- tor) nebo Country Life. A až do roku 1998 se tady pracovalo bez dotací. A nějak se to nastartovalo, hodně jsme exportovali a roz- vinuli tržní síť.

Poté nastala úplně jiná fáze, kdy šly stranou ideály a často to převálcovaly po

|40

| DROBNOHLED


dotacích toužící velké firmy. Takže teď v ekologickém zemědělství fungují firmy, od kterých byste to nečekal, například Agro Měřín nebo Agrofert, který provozuje výkup biopotravin v Olmě — mlékárnu.

Jak se podle vás nyní vyvíjejí proudy ekolo-gického zemědělství ve světě?Úplně se to posunulo, ekozemědělství se z periferie zájmu vědců a odborníků dostalo do hlavního proudu. Stalo se tako-vou laboratoří, v níž se potom spousta věcí využívá v běžném zemědělství. Teď je například velkým trendem biologická ochrana rostlin, na níž se podílejí i velké firmy jako BASF. Stroje na mechanickou regulaci plevelu a různé sofistikované stro-je, okopávače, aby se nemusely používat herbicidy ve vinicích či v sadech, to vše se vyvíjelo pro ekologické zemědělství a už se to používá běžně. Stejně tak meziplodiny, tedy greening a podobné metody, které předtím sedláci znali, ale ekozemědělství je podrželo. Nebo šlechtění rezistentních odrůd.

Hlavní ekozemědělští myslitelé, ke kte- rým patří profesor Carlo Leifert z New-castlu, profesor Urs Niggli z FiBL nebo Jan Diek von Mansfeld z univerzity ve Wageningenu, to nazývají pojmem eko-funkcionální intenzifikace. Tedy že eko- zemědělství už by nemělo jenom hrát roli údržby krajiny, ozelenění a produkce potravin pro špičky nebo pro lidi, kteří to chtějí, ale že by si mělo dát za cíl dostateč-nou produkci ekologickými metodami pro všechny.

Existuje tedy vize, jak nahradit konvenční či industriální zemědělství tím ekologickým? A má takovou vizi či jasný plán i například ministerstvo zemědělství?Vize těch hlavních myslitelů a pionýrů to je. Pokud jde o ministerstvo zemědělství, existují nově schválené akční plány a stra-tegie, ale myslím, že tu vizi, kterou jsme měli v našem akčním plánu, který skončil v roce 2015, jsme nenaplnili. Tam jsme tuším měli cíl 15 procent ekologicky ob-hospodařovaných ploch a zvýšení obratu biovýrobků. Jednotlivé státy EU oficiálně v akčních plánech stanovují omezený růst ekologického zemědělství s cílovým po- dílem, který skončí třeba na nějaké třetině. Dál už se neuvažuje, protože by to narazilo na limity.

A domníváte se, že ona třetina je v České republice realistická? Záleží, v jakém časovém horizontu. Po- měrně rychle se totiž můžou stát různé věci. Ještě nedávno se hovořilo o klima- tické změně jako o výmyslu a pořád se to tady u nás medializovalo velmi špatně, zjednodušeně, zkresleně, že se jedná o oteplování. V podstatě když se zeptáte

nějakého školáka v Rakousku nebo v Dán-sku, všichni tam vědí, že jde o klimatický rozvrat, že se prohlubují extrémní jevy, že to není jenom o oteplování. Dokud k nám nepřišly extrémní výkyvy počasí, byla tady debata vyloženě politizovaná a poslou-chal se Václav Klaus. Do Česka ale můžou rychle přijít a již přicházejí velké problémy jako eroze půdy, sucho nebo nedostatek fosforu. Takže se to dá rychle do pohybu, přičemž ony setrvalé metody a systémy pěstování budou vždycky stabilnější.

Není dnes značka BIO, kterou jste pomáhal rozvíjet, poněkud zdiskreditovaná? Nestala se v době, kdy se ve společnosti rozevírají ekonomické a sociální nůžky, elitním sym-bolem? Hodně se to proměnilo a já jsem byl trošku zaslepený. Pochopil jsem to až tehdy, když skončily mediální kampaně propagující biopotraviny. Možná se nám vrátilo zpátky, že se biopotraviny nejprve namalovaly na- růžovo a pak se ukázalo, že tam je spousta problémů. Například že to žije na dotacích, produkuje to jenom seno, většina biový-robků se sem dováží, naopak se zase něco vyváží, například mléko, že tady nejsou české biosýry… Pak se staly i nějaké pod-vody, občas se v biopotravinách najdou cizorodé látky, pesticidy, a média přestala být k biopotravinám příznivá. Dřív jsme měli Klub ekologických novinářů a v pod-statě všichni o biu psali ze srdce pozitivně, teď naopak všechna média spíš hledají problémy.

Role celostátní platformy pro ekologické zemědělství je nyní opět důležitá, tou je nyní ČTPEZ — Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství. Exi- stuje docela účinná obrana, například Ka- teřina Čapounová nebo profesorka Jana Hajšlová mají celkem dobrou argumentaci. Veřejný obraz vyvažují i akce jako Bioaka- demie nebo Biosummit. Jinak ohledně vysokých cen biopotravin s vámi souhla-sím, jsou u nás drahé. Přiznám se, že sám je často nakupuji i v zahraničí.

Podle vás tedy má značka BIO stále smysl? Ano. Přes všechny problémy je zárukou ekologicky šetrného původu a kvality. Na rozdíl od módních farmářských potravin. Kampaně ministerstva zemědělství za regionální potraviny a farmářské trhy se v určitou chvíli jevily vůči biu jako velmi

Jiří Urban (*1960) je český zemědělský odborník a politik. Po roce 1989 založil a dlouhodobě vedl Svaz ekologických ze- mědělců PRO-BIO, v roce 2004 spoluza-kládal Institut pro ekologické zemědělství a udržitelný rozvoj krajiny (Bioinstitut Olomouc o.p.s.), o čtyři roky později se na ministerstvu životního prostředí stal náměstkem pro environmentální agendu a ekologické zemědělství. Nyní působí jako ředitel Sekce rostlinné výroby v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zeměděl- ském. Je členem několika domácích i me- zinárodních pracovních skupin včetně mezinárodního oddělení FiBL — švýcar-ského výzkumného ústavu pro ekologické zemědělství. Věnoval se též rozvoji pro- gramů na podporu ekologického zeměděl-ství na Ukrajině, v současné době v Mol- davsku. Jiří Urban je členem Zelených, kde působil jako expert na kvalitní potraviny a ekologické zemědělství. Napsal řadu knih a příruček o ekologickém ze- mědělství a je spoluautorem učebnice Ekologické zemědělství (2005), která vyšla i v angličtině, ruštině a polštině.

zdro

j: ar

chiv

Jiří

ho U

rban

a

LA LUPA / Martina Vrtělová

https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=PRO-BIO&action=edit&redlink=1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekologick�_zem�d�lstv�

41 |

DROBNOHLED |


pozitivní, ale nyní se ukazuje, že mu škodí. Na farmářských trzích se totiž všechno tváří bio a zeleně a není to pravda, často tam najdete překupované a konvenční po-traviny. Ve farmářských prodejnách často původ potravin nedostopujete, nakonec zjistíte, že například krůta je stejná jako v supermarketu, jen stojí dvakrát nebo třikrát víc, ale lidé o tom nevědí. Značka BIO není pro farmářské trhy a prodejny klíčová, a jak byly suroviny vypěstovány a potraviny vyrobeny, je zde druhotné.

Působíte ve Straně zelených (či dnes již Zelených), před skoro deseti lety jste byl spoluautorem programového bodu o potra-vinách a ekozemědělství. Jak se ke značce BIO stavějí Zelení? Různě. Pomáhal jsem Zeleným s kampaní a najednou jsem zjistil, že zatímco ještě za předsednictví Ondřeje Lišky bylo bio tahá-kem, teď se jim zdá kontroverzní. Už v po-sledních volbách bio v programu Zelených chybělo, nebo maximálně ho tam vtlačili

někde okrajově. Je to doklad toho, že tato značka už není vnímána samozřejmě pozi-tivně ani v zelenější části společnosti. Že se vracíme k výše popisovaným počátkům, když jsem byl těsně po škole: i tehdy se ho-vořilo o setrvale integrovaných systémech, udržitelných potravinách a podobně. Ale jejich závazná definice chybí.

Jak vnímáte současný rozvoj a vzestup vý-robně-distribučního systému s názvem KPZ — Komunitou podporované zemědělství?Má manželka byla na celonárodní schůzi KPZtek v Olomouci a donesla mi z toho dokument, kde se píše: „Jak budeme pro- dukovat? Produkujeme udržitelnými sys-témy.“ A o biu ani slovo. Takže se to musí vrátit zpátky a my se teď snažíme s těmi zakladateli, Martinem Hutařem a dalšími, do toho jít po staru a skutečně na to bio cílit, protože hrozí velké nebezpečí matení pojmů a oslabování skutečně ekologické produkce.

Máte čas ještě chodit na pole a hrabat se rukama v hlíně?Teď už zase ano. Založili jsme spolek Ve- selá biofarma a tam pracují takoví lidé jako bývalý ředitel Sonnentoru Tomáš Mitáček, zmiňovaný Martin Hutař, Roman Rozsy-pal, Karel Matěj, Petr Trávníček a další. Jsme ve vazbě na restaurace zdravého ži-votního stylu Rebio, pěstujeme pro ně na hobby Veselé biofarmě brambory a podob-ně. To je teď moje hlavní hobby. Trošku na úkor třeba cestování, které mám rád, nebo sportu, ale abych se vám přiznal, když někdy sedím v úřadu jako ředitel sekce, tak se přistihnu, že přemýšlím o tom, co budu odpoledne nebo o víkendu sázet.

Připravil Tomáš Uhnák, působící v Iniciativě Potravinové suverenity. Kontakt: [email protected].

LA LUPA / Martina Vrtělová

Několik dnů před Vánoci se na jedné br- něnské zastávce objevil billboard časopisu Forbes. Na černém pozadí se skvěl bílý nápis Darujte koule. Koule? To jako vánoční? Kde- pak. Forbes se touto „neotřelou“ reklamou snažil povzbudit kolemjdoucí, aby svým blíz- kým jako vánoční dárek pořídili předplatné tohoto časopisu. Aby jim pořídili něco, díky čemu se stanou těmi úspěšnými lidmi. Totiž koule. Časopis Forbes přináší vedle ekono-mických zpráv články o lidech, úspěšných ve své profesi nebo v osobním životě (ideálně v obojím), a zároveň radí ostatním, jak se takovými úspěšnými lidmi stát. V reklamě se tedy podbízí jako časopis, jenž může naše drahé dovést k úspěchu. Na tom by nebylo nic špatného. Problém je, že tento úspěch je asociován se znakem, který by už dávno znakem úspěchu být neměl. Reklama v pod-statě říká, že je nutné mít koule, aby mohl být člověk úspěšný. Ženy tudíž úspěšné být nemohou — alespoň dokud nepřijmou mužskou identitu.

Zdá se vám to jako přehnaná reakce na nevin- nou reklamu? Jenže Forbes se profiluje jako mezinárodní seriózní magazín, který se věnuje i genderové rovnosti v podnikání. Vzhledem k tomu, že počty žen a mužů ve vedení firem vyrovnané stále zdaleka nej-sou, byla by jeho snaha chvályhodná. Tato diskriminační reklama ji ovšem podkopává.Forbes v tom není sám, podobné „přešlapy“ trápí mnoho jiných firem — někdy jde dokonce o záměrné strategie, které jsou v da-ném odvětví přijímány za normu. Kolikrát jste viděli reklamu na matrace, na nichž by neležela spoře oděná dívka či svalovec? Na kolik tuningových akcí neláká plakát s polo-nahou ženou stojící u auta? Sexismus se ovšem netýká pouze vyobrazování nahých nebo skoro nahých těl. Stačí, aby v reklamě na pivo zaznělo, že pivo bez řízu je jako ženská bez dřezu. Ha-ha. Naštěstí se i v českém prostředí začala rozvíjet debata nad tím, co je, a co naopak není vhodným obsahem reklamy. Anticena Sexistické prasátečko má za sebou osm

ročníků, v nichž hodnotila ty nejsexističtější reklamy (viz prasatecko.cz). Od roku 2015 působí také Stínová rada pro reklamu (re- klamabezsexismu.cz), která bojuje proti sexismu a genderově nekorektní reklamě. Sleduje například rozhodnutí o sporných reklamách, která vydává Rada pro rekla-mu, a sama vydává stínová rozhodnutí upozorňující na nedůsledná rozhodnutí Rady jakožto oficiálního samoregulačního orgánu. Například že Pardál nebyl za svou „ženskou bez dřezu“ nijak penalizován, protože se reklama nenacházela na bill-boardu, ale na pivním podtácku. Ha-ha. Česká veřejnost má před sebou ještě mnoho debat nad genderovou problema-tikou v reklamě. Snad přijde doba, kdy nám začnou vadit všechna ta nemístně nahá těla, podbízivé a dehonestující pózy i rádoby vtipné machistické nápisy. Do té doby budu stále chodit na trolejbus kolem billboardu, který mi připomíná, že mi mezi nohama něco chybí.

Darujte vaječníky

mailto:[email protected]


|42

| DROBNOHLED


Technice, která je přibližně tak stará jako člověk sám, jako kultura, lidé dnes přiměřeně nerozumějí. Není jim jasné, jakým jsoucnem technika je. Má se totiž za to, technika je v plném rozsahu lidskou konstrukcí. Evoluční ontologie však zdůrazňuje, že také živé systémy jsou potenciální technikou. Jde nejen o domestikovaná zvířata, kulturní rostliny a mikroorganismy, ale i o bytostné síly člověka. Všechny tyto síly, jsou-li vedeny kulturním záměrem, mohou pů-sobit na struktury okolního světa podobně jako neživé technické konstrukce.

Technika je nejaktivnějším subsystémem umělé materiální kul-tury. Pojem materiální kultura je tedy pojmem obsahově širším. Zahrnuje i ty umělé struktury, které nejsou vůči vnějšímu prostředí funkčně aktivní. Všechny umělé konstrukce však přirozenou uspo-řádanost Země nezvyšují. Vedou sice k vzestupu kulturní uspořá-danosti, ale způsobují úbytek a destabilizaci uspořádanosti přiro-zené.

Původně v Řecku znamenalo slovo techné, z něhož je například odvozeno i české slovo tesař, přibližně totéž co dnešní slova „do-vednost, zručnost, řemeslné mistrovství“. Tyto významy dobře vy-jadřovaly lidskou schopnost vnucovat části přírody účelové změny.

Protože již první nalezené nástroje připomínají umělé protézy lidské ruky, vznikla iluze, že technika je pouze zvláštním umělým doplňkem člověka a že záleží jen na tom, jakým způsobem člověk techniku používá. V novověku doplnila tuto iluzi představa, že slo-žitější technika je vlastně užitou vědou a že taková technika je nej-pádnějším potvrzením objektivní pravdivosti přírodovědeckých poznatků. Ale i když dnes technika funguje spolehlivě, v přírodním prostředí (i v lidském organismu) vyvolává nežádoucí změny: ex-panze techniky nebezpečně poškozuje přirozeně vytvořenou uspořá-danost Země. Dnes se už naštěstí technice — i když bez důkladného vysvětlení — jako důkazu adekvátního přírodovědeckého poznání tak silně nevěří. Souhrnným empirickým důkazem faktu, že přírodní vědy ani dnes nepoznávají přírodu adekvátně, je globální ekologická krize, ontický konflikt kultury s přírodou.

1. Technika je způsob, či přesněji postup, jímž člověk (kultura) využívá a ovládá dílčí přírodní struktury, systémy a síly pro své vlastní účely. Není důležité, zda jde o systémy a síly převážně živé či neživé, přirozené či umělé, nacházející se vně či uvnitř člověka. Techni-kou je například lidská práce holýma rukama, práce s nástrojem,

výrobní linka továrny, pěstování obilí či kvašení piva. Technikou však může být i „spotřební předmět“ — osobní automobil, počítač, mobilní telefon.

2. Technika je nejaktivnější součástí materiální kultury. Pozem-ské prostředí, přizpůsobené všemu živému, přeměňuje v prostředí dočasně „příznivé“ jen pro člověka. V přirozeně vysoce uspořá-daném světě provoz techniky nutně vyvolává destrukci a likvidaci vzácných evolučně vytvořených přírodních struktur. Protože se stala hromadným předmětem konečné osobní spotřeby, v očích veřejnosti legalizuje právo na neomezený konzum a pohodlí; budí zdání, že slouží lidskému rozvoji, i když fakticky ohrožuje lidskou budoucnost.

3. Technika je starším a komplexnějším jevem než věda. Nejprve sice vznikala pouze na základě obyčejné lidské zkušenosti, ale právě jejím prostřednictvím se počal člověk prosazovat jako jediný onticky tvořivý živočich. Dnes se abiotická technika zdokonaluje, pro-střednictvím výroby i konečné osobní spotřeby vnucuje člověku nové potřeby. Závislost na technice člověka vtahuje do riskantního procesu globálního pustošení Země.

4. Po průmyslové revoluci má abiotická technika objektivní tendenci vytvářet uměle integrované subsystémy abiotické tech-nosféry. Na bázi fosilních paliv tak vznikly dva globální abiotické subsystémy: a) převážně stacionární subsystém: tepelná elektrárna — rozvodná soustava elektrické energie — pracovní stroje a další stacionární technické prostředky; b) převážně mobilní subsystém: rafinerie ropy — světová síť čerpadel ropných produktů — mobilní pracovní stroje v zemědělství, vojenství a stavebnictví, dopravní prostředky včetně lodí, letadel a osobních automobilů.

5. V minulosti, kdy existoval jasný primát zemědělství, v podstatě platilo, že abiotický technický pokrok vrůstal do historicky starší a fundamentálnější linie biotické techniky (například instrumentální technika do lovecko-sběračské a neolitické ekonomiky; technika mechanická do tradiční zemědělské technologie). Dnes jsme však svědky radikální změny: abiotický technický pokrok získal dočasný primát v kultuře a vedle nebezpečné sféry vojenství vrůstá také do konečné osobní spotřeby a způsobu života lidí.

Autor je filosof působící na Masarykově univerzitě.

JoSef ŠmaJS

Technika

43 |

KULTURNÍ ZAHRADA |


cHarleS eiSenStein

Duch daru aneb Co je naším jedinečným darem světu?

Charles Eisenstein (*1967) je americký spisovatel a učitel a jeden z nejinspirativnějších vizionářů přechodu k udrži-telné civilizaci; sám se označuje za aktivistu ne-růstu. V roce 1989 absolvoval na Yale University obory matematika a filosofie a poté odjel na Tchaj-wan studovat čínštinu; deset let zde působil jako překladatel a dvacet let studoval

východní spirituální tradice. V současné době žije s rodinou v pensylvánském Harrisburgu a vyučuje na Goddard College. Zaměřuje se na problém transformace lidského vědomí a civilizace, na otázku proměny ekonomiky a pe-něz, respektive na artikulaci „nového příběhu“. Jeho texty publikované v internetovém časopise Reality Sandwich oslovily velké množství čtenářů. Významný americký autor David Korten (mj. Když korporace vládnou světu) označil Charlese Eisensteina za „jednu z velkých myslí naší doby“. Charles Eisenstein napsal knihy The Ascent of

Humanity (Vzestup lidstva, 2007) a Sacred Economics (Posvátné hospodaření, 2011), v nichž zkoumá avantgardní koncepty nové ekonomiky, a též The More Beautiful World Our Hearts Know Is Possible (Krásnější svět je možný, naše srdce to ví, 2013), v níž z mnoha stran artikuluje vznik „nového příběhu spolubytí“. Tento autorův text je úryvkem ze VII. kapitoly knihy The Ascent of Humanity; přeložil Jiří Zemánek, mezititulky redakce. V češtině vyšel ještě Eisensteinův článek Proč selhalo Rio+20 v Deníku Referendum (červenec 2012). Viz www.charleseisenstein.

net, www.ascentofhumanity.com či www.sacred-economics.com.

zdro

j: w

orld

chan

gers

essio

ns.c

om

KULTURNÍ ZAHRADA |

|44

| KULTURNÍ ZAHRADA


V yjděme z kruhu času a vejděme do kruhu lásky.“ Rúmí

Když pojmovou objektivizaci světa, jež nás přivedla do všepohl-cujícího systému peněz a vlastnictví, obrátíme, přivede nás to zpět k ekonomickému systému, který předcházel dnešnímu nucení ne-ustále něco dostávat a vlastnit. Nazývám tento systém společností daru. Jak ukázal Lewis Hyde (americký spisovatel a profesor krea-tivního psaní — pozn. red.), jeho základní princip spočívá v tom, že dar musí být předáván, jinak způsobí stagnaci, nebo se dokonce může stát kletbou. Mentalita daru nicméně překračuje lidskou říši a určuje zrovna tak náš odlišný vztah k přírodě a obecně ke světu.

Není náhoda, že mnoho rituálů, které prostupují kulturu doby kamenné, bylo pojímáno v podobě daru — daru zemi, vodě, rybám, stromům. Když se domorodí severoameričtí bylinkáři vydávají na sběr bylin, vždy s sebou berou trochu tabáku nebo obilí jako obě-tinu, jako obřadní dar rostlinám a zemi, z níž něco přijali. I v naší západní společnosti je rituál obvykle doprovázen rozdáváním darů — vzpomeňme na Vánoce. Dávání darů instinktivně rozpoznáváme jako posvátnou příležitost, z níž rituál nezadržitelně vyrůstá.

Přicházející splynutí vědy a náboženství, které se tak hluboce vztahuje k posvátnému účelu lidského druhu, lze rovněž chápat na základě ducha daru. Protože je-li věda snahou o uskutečnění naší role uvnitř většího celku, pak tomuto naplnění nemůžeme po-rozumět jinak než ve shodě s otázkou Co my sami máme světu dát? Ekologie představuje sama o sobě síť daru, v níž každý organismus a každý druh daleko víc do životního prostředí přispívá, než by to omezený darwinovský kalkul „přizpůsobivosti“ byl ochoten při-pustit. Jestliže již přírodu nenahlížíme jako objekt, ale participujeme v ní jako ekologické bytosti, pak se do této dary poskytující sítě musíme zapojit. Žádný druh v přírodě není nadbytečný a žádná schopnost v ní není zbytečná. Jistě i jedinečná lidská schopnost, která nás obrací ke světu bojem, má též svůj účel.

Kruh daruNedivím se, pokud jsou někteří čtenáři netrpěliví, a chtějí se spíš dozvědět, v čem spočívá náš lidský účel. Psal jsem o roli a funkci, kterou má lidstvo — ne méně než jakýkoliv jiný druh — pro zacho-vání planetárního ekosystému a pro jeho evoluci. Nevyjasnil jsem však, v čem by mohla tato funkce spočívat. To, co nabízím, není program, ale jiný způsob myšlení. Budeme vytvářet a objevovat naši skutečnou roli prostřednictvím hry. Není nezbytné hned na začátku vědět, co je to za roli; to, co je důležité, je mentalita, vztah, který pramení z bytí ve vědomí daru. Je to, jako když jdete kupovat dárek a nemáte žádnou představu o tom, co budete kupovat, ale víte, že najdete „přesně tu správnou věc“ a že ji poznáte, jakmile ji uvidíte.

Vzestup lidstva se přestává vztahovat k významům ovládání a oddělování, začneme-li uvažovat dle otázky Co je naším jedineč-ným darem světu? Tato otázka začíná pomalu určovat budoucí vědu i technologie. Jak se můžeme zapojit do rozvíjení krásy vesmíru? Když je iluze oddělení vyléčena, začínáme náš kolektivní účel defi-novat v pojmech krásy. (Eiseinstein nazývá „starý příběh“, ono kar-teziánsko-newtonovské paradigma, příběhem „oddělenosti“, kdy se cítíme od světa — i od sebe navzájem — odděleni, a snažíme se jej proto kontrolovat a ovládat. „Nový příběh“, který dnes vzniká, nazývá autor příběhem „znovuspojení“ — se světem a ostatními —

Davi

d Ab

ram

, zdr

oj: m

iddb

eat.o

rg.„

Char

les

Eise

nste

in s

e Sa

tishe

m K

umar

em.

Pete

r Bru

eghe

l – B

abyl

ónsk

á vě

ž.

45 |

KULTURNÍ ZAHRADA |


či příběhem „spolubytí“, který je nesen pocitem důvěry vůči životu a univerzu — pozn. překl.) Právě tak jako budou jednotlivci přistu-povat k práci v duchu umění, budeme též naši novou technologii poměřovat nikoli tím, zda šetří práci, snižuje náklady nebo generu-je zisk, ale tím, zda přispívá ke krásnějšímu světu. A tento přístup nebude veden snahou uklidnit naše svědomí v zájmu zisku, ale bude prostoupen základní motivací vědy.

Prima, zní to jako hezká budoucnost, ale co můžeme dělat právě teď? Když žijeme ve společnosti založené na braní a vlastnění, je možné přitom žít v duchu daru, který je duchem hojnosti, což v zásadě vzato znamená rozpuštění hranic uvnitř kruhu dávání darů?

Připomeňme si, že oddělení je iluze. Můžeme se rozhodnout v této iluzi žít, nebo ji odmítnout, nicméně základní realitu, že ži-vot a vesmír je ve své podstatě prozřetelný, tedy skýtající, nelze změnit. Život sám — náš lidský život — je dar. Naše životy, naše talenty, naše schopnosti i samo naše privilegium být člověkem, to všechno nám je dáváno, a právě tak jako všechny dary to nemůže být hromaděno. Nic z toho nelze tak jako kapitál klasické ekonomie za-světit nekonečnému růstu mě samotného a toho, co je mé, ale musí to být předáváno dál, aby to nestagnovalo a neupadalo. Ve starově-kých kruzích dávání darů, jež určovaly identitu větší, než je do kůže zapouzdřené ego, každý jedinec věděl, že jeho dary budou jednoho dne nějakým způsobem opětovány. Tento kruh — skutečně síť daru — pečuje o své vlastní členy zrovna tak, jako v sobě ekologická síť přírody udržuje všechny druhy. Jinými slovy každý dar nakonec v nějaké pozměněné formě najde cestu zpátky k dárci. Naše štěd-rost nás zpočátku může zanechat prázdné, ale naše prázdnota se poté jemně zatáhne do celku, až se věc, která je v pohybu, navrátí, aby nás znovu doplnila.

Participovat v procesu tvoření Kdo je tedy Dárcem našich vlastních osobních darů života, zdraví, talentu a štěstí? A jak je můžeme opětovat? K čemu jsou naše dary, pokud nejsou pro přežití a reprodukci, pokud nejsou pro zkázo-nosný růst našeho klamného já? Křesťanská odpověď na tuto otázku je „velebit Boha“; bohužel v těchto dnech se oslavování Boha často vykládá jako zpívání písní o Ježíši. Nikoli. Oslavovat Boha znamená uctívat nejnádhernější Boží projev a podílet se na něm. Bůh je konec konců rozpoznáván jako Tvůrce, takže oslavovat Boha znamená uctívat toto Stvoření a účastnit se v něm. Naše dary jsou kreativní dary. Dary mysli a rukou, jež nás činí lidmi, včetně daru samotného života, nám umožňují jedinečně participovat v usta- vičném procesu tvoření. Bohužel jsme museli po dlouhý čas až do dnešních dnů používat tyto dary s opačným záměrem — k tomu, abychom se stvořením bojovali, abychom vnucovali světu unifor-mitu a lineárnost, které mu nejsou vlastní. Tento boj, který si od svého prehistorického počátku v jazyku, čísle i času vyžádal čím dál větší cenu, je téměř skončen. Zdroje, které ho umožňovaly, jsou prakticky vyčerpány. Brzy začneme přírodní dary jednoduše přijímat, spíš než abychom se je snažili vlastnit; spíš je budeme předávat, než abychom se je snažili hromadit.

Ať už si představujete tohoto Dárce jako Boha, nebo jako Vesmír (a jaký je v tom ve zcela produchovnělém vesmíru rozdíl?), naše životy jsou dar a způsob, jak tento dar předávat, znamená žít tento život tak krásně, jak jen jsme schopni. Nezáleží na tom, že nám připa-dá, že je moderní společnost od této dary poskytující sítě oddělená.

Toto oddělení je iluzí. Přes zdání racionálního prospěchu z držení a hromadění věcí, když dáme ve skutečnosti kráse přednost před ošklivostí, zjistíme, že se naše dary nezmenšují, ale naopak vzrůs-tají.

Důvěřovat spíš než kontrolovatDůvěra lovců-sběračů v to, že les je vždy prozřetelný, je stále do-stupná i pro nás. „Udělejme si hostinu ze všeho, co dnes máme. Zítra budeme jíst to, co zítřek přinese.“ S tím však musí být v souladu mnoho dalších našich domněnek a přesvědčení. Věřit, že svět je od základu prozřetelný, přijímat ho jako síť skýtajících darů a vstupovat do této sítě znamená otevírat hranice svého já. Znamená to pro-hlédnout iluzi sebe sama jako nespojitého odděleného já. Znamená to také důvěřovat spíš než kontrolovat. Plně přijímat vždy znamená upustit od kontroly; jinak to není přijímání, ale jen manipulování dárcem, tedy braní. V duchu daru spočívá zkáza každého projevu systému oddělení. Když je peněžní transakce nahrazena transakcí prostřednictvím daru, kruh já zakrní, až se nakonec stane osamělou žoldáckou doménou Jana Kalvína a Adama Smithe. Žít v daru tento proces obrací, uvolňuje pouta nespojitého a odděleného já a všeho, co jej doprovází. Žít v daru znamená upustit od nutkání kontrolo-vat, vzdát se programu popisovat (hodnotit) a vypočítávat svět, zříci se pátrání po redukcionistické určitosti, včetně nutkání pro-měňovat svět v peníze a vlastnictví.

Protože oddělení je iluze, můžeme „žít v daru“ zde a nyní ne-méně snadněji, než v něm žili naši předkové v době kamenné. Jediná překážka, která nám to zabraňuje udělat, spočívá v našich přesvěd-čeních. Dojem, že si „nemůžeme dovolit“ tímto způsobem žít, že je to nebezpečné, není více nebo méně pravdivý, než vždy byl. Lovec-sběrač byl nepochybně někdy druhý den zbytečně hladový, protože se svým jídlem nehospodařil ani ho neukládal do zásob a bral si ho ze světa víc. Neříkám, že svět je bezpečný. Nicméně představa, že jej činíme bezpečnějším prostřednictvím vlastnění a hromadění věcí, je také iluze. Nejsme bezpečnější ani bohatší, než jsme byli před deseti tisíci lety. Tak jako tehdy, i dnes je důvěra ke světu stále potřebná.

|46

| KULTURNÍ ZAHRADA


luděk čertík

Tváří v tvář zázraku světaVíce než čtyři desetiletí vznikající projekt amerického filmového transcendentalisty Terrence Malicka — filosoficko-poetický přírodopisný epos Voyage of Time: Life’s Journey vyzývá diváka na meditativní a interpretačně otevřenou pouť za poznáním všehomíra. Malick v ní neopakovatelným způsobem snoubí vědu s poezií a náboženstvím a vybízí k dalekosáhlým úvahám o povaze přírodního světa, našeho místa v něm i o duchovním poutu, které nás k němu váže.

Významná americká básnířka a citlivá pozorovatelka přírody Mary Oliverová se v jedné ze svých lyrizujích esejí doznává, že by jen stěží mohla být tím, kým je — tedy autorkou poezie — bez přírodního světa. „Dveře do lesa jsou pro mě dveřmi do svatyně,“ píše. Něco podobného je možno bez přehánění říct i o Terrenci Malickovi — pří- rodní svět nejenže hraje nebývale významnou úlohu v každém z jeho dosavadních filmů (u nás známe zejména jeho Tenkou červe-nou linii, Nový svět a Strom života), on sám je nadto vášnivým pozo-rovatelem ptactva a velkým znalcem americké přírody. Patrně tedy nijak nepřekvapí zjištění, že jedním z největších Malickových život-ních snů — a to již od dob jeho raného mládí — bylo natočit film, v němž by středobodem zájmu učinil přírodu samu a za pomoci nejmodernějších filmových technologií i soudobých vědeckých

poznatků vypověděl její věkovitý příběh. A právě snímek Voyage of Time (česky Cesta času) tento dávný sen naplňuje.

Tao přírodyNebývale rozmáchlé dílo, po vzoru velkolepé symfonie rozčleněné do jednotlivých vět s odlišnou náladou a tempem, postihuje vývoj známého vesmíru od jeho zrodu před necelými čtrnácti miliardami let přes formování sluneční soustavy až po evoluci pozemského ži-vota se všemi jejími klíčovými živoucími aktéry i zlomovými okamži-ky, moderní technickou civilizaci nevyjímaje. Toto epické drama přitom režisér vypráví prostřednictvím nákladných počítačových simulací, makro- i mikroskopických přírodních obrazů ze všech koutů světa, někdy pořízených již na konci sedmdesátých let, kdy

foto

: z fi

lmu

Voya

ge o

f Tim

e: L

ife’s

Jour

ney

47 |

KULTURNÍ ZAHRADA |


Malick začal na snímku — tehdy ještě pod odlišným názvem — se zanícením sobě vlastním pracovat; a též i pozoruhodných hraných pasáží, například dlouhé sekvence s pravěkými lidmi kdesi v rovní-kové Africe, kterou nasnímal Malickův věrný spolupracovník Jörg Widmer.

Podstatnou část filmu tvoří bierstadtovsky opulentní kosmické obrazy (Albert Bierstadt byl slavný americký krajinář 19. století — pozn. red.), jako je srážka a splynutí dvou galaxií, vznik prvních hvězd, výbuch supernovy či průlet měsíce Europa přes Jupiterovu Velkou rudou skvrnu. Vedle obrazů z chladných a temných rozloh kosmu však snímek ukazuje také nepřeberné množství žijících i dávno vyhynulých živáčků a rostlin — od lišejníků, řas, hlenek, přesliček a obojživelného diplocaula až po africké kočkovité šelmy, slony, žirafy, šimpanze, pštrosy či prastaré sekvojové lesy. Nápadně velký prostor — a to z vcelku prostých důvodů: převážná část evoluce a počátek života se totiž odehrávaly pod mořskou hladinou — do-stávají namnoze rozmanití obyvatelé moří a oceánů, kupříkladu ost-rorepi, salpy, korály, sépie, krabi, tuleni, plejtváci, nespočet druhů ryb, a obzvláště pak snově vyhlížející medúzy. Ty jsou ve svém tak-řka dokonalém souznění s rytmy a prouděním oceánu pro Malicka ideálním ztělesněním „Taa přírody“ — věčného plynutí všeprostu-pující životní energie, o jejíž zachycení a zviditelnění usiluje ve Voy-age of Time především.

Co znamená tento svět? Ačkoli na snímku spolupracovala řada profesionálních přírodopis-ných kameramanů, podílejících se na známých populárně-naučných sériích BBC či National Geographic (namátkou hlavní kameraman filmu Paul Atkins či dlouholetý specialista na africkou faunu Mark Deeble), a National Geographic Society poskytla na jeho dokon-čení zvláštní grant, Voyage of Time má svým pojetím mnohem blíže k umělecky laděným přírodopisným filmům francouzské prove- nience jako Oceány, Mikrokosmos či Svátek divočiny. S těmito díly pojí Malickův kosmogonický opus (kosmogonie je nauka o vzniku kosmu — pozn. red.) především snaha přiblížit dokumentární formu poezii a hudbě — tedy poskytnout divákům zážitek založený spíše než na popisnosti a faktech na prožitcích, pocitech, nejednoznač-nosti a naznačování. Stejnou měrou se ale Malick snaží odpoutat od stylistických klišé přírodopisných filmů, například doslovně ilustrativního hudebního doprovodu nebo představivost omezu-jícího výkladového komentáře.

Ve srovnání s běžnou televizní přírodopisnou produkcí upoutá Voyage of Time zejména nezvyklým důrazem na užití širokoúhlých objektivů, které snímané živočichy (ale kupříkladu i proud pomalu tekoucí lávy) přibližují divákům prakticky na dotek. V nápadné výtvarné stylizaci dominují typicky „malickovské“ obrazy se Slun-cem na pozadí; hudební stopa pak zaujme převážně symfonickými a chorálními skladbami duchovního rázu. Nejvíce osobitým prv-kem filmu je však bezpochyby básnivý, modlitbu připomínající komentář v podání australské herečky Cate Blanchett (s Malickem spolupracovala již na filmech Knight of Cups a Song to Song), který se prostřednictvím naléhavých i dětsky zvídavých otázek typu „Kdo jsi? Dárkyně života? Přinašečka světla?“ — „Kdo mě sem přivedl?“ — „Co znamená tento svět?“ obrací k tajuplné, blíže neurčené „Mat-ce“ — zosobnění jakéhosi univerzálního tvořivého principu, který dává vznikat všem vnímatelným přírodním podobám a tvarům.

Nesobecký genOd běžných přírodopisných filmů se ale snímek odlišuje i v jiném, neméně důležitém směru: způsobem, jímž portrétuje přírodní svět, respektive jeho živoucí obyvatele. Zatímco mnohé televizní přírodopisné filmy podléhají hrubě reduktivnímu výkladovému rámci darwinistické biologie, která celý přírodní svět chápe de facto jako jedno velké krvavé bojiště a udivující pestrost pozemského života vykládá toliko jako produkt náhody a nutnosti, Voyage of Time nabízí poněkud odlišný a barvitější pohled na věc. Krása a rozma-nitost života není v Malickově podání jen výsledkem slepého boje o přežití a touhy po sebezachování na úkor druhých, ale od jeho nejranějších počátků především spolupráce a nesobeckosti (Ma-lickovým jazykem: lásky). Vzájemnost coby jednu ze základních sil evoluce všeho živého přitom režisér ilustruje nejen na dobře zná-mém příkladu vzniku eukaryotických buněk, ale rovněž na dinosau-rech, kteří byli ještě v relativně nedávné historii (viz například sní-mek The Animal World z roku 1956) líčeni jako chladnokrevné bestie neschopné jakýchkoli jemných citů. Snímek konkrétně zachycuje projevy mateřské něhy dospělé samičky býložravého muttaburra-saura vůči svému mláděti.

Stejně tak na rozdíl od většiny přírodopisných filmů nestaví Ma-lick svůj příznačně citlivý a uvážlivý příběh na neutuchajícím přívalu akce a dramatu ve stylu agresivních a hlučných hollywoodských férií, na spektakulárních honičkách či krvavých loveckých výjevech; ač-koli ani zde lov nechybí — vidíme například záběry lovících marlínů a terejů. Malick však sází především na pomalost, prodlévání a ob-razy tichých a poklidně vznešených krajin.

Niterná výprava do lůna stvořeníTen největší rozdíl oproti konvenční přírodopisné tvorbě ale v po-sledku tkví v tom, že Voyage of Time není (a nemá být) jen okázalou exkurzí do dávno zašlých věků přírodní historie, jak by se snad mohlo leckomu z výše řečeného zdát, nýbrž skutečně provokativním du-chovním, ba možno říci až existenciálním dílem, které v duchu nad-časových esejí a knih filosofujícího paleontologa Lorena Eiseleyho (1907—1977) konfrontuje diváka se základními otázkami lidského a obecně přírodního bytí, ať už jde o přítomnost násilí/zla ve světě, či paradoxní povahu života samotného — onoho neklidného, věčně se proměňujícího poutníka, jehož hýřivá nádhera nevy-hnutelně vyrůstá ze smrti, rozkladu a utrpení.

Voyage of Time je láskyplnná a radostná, úžas probouzející oslava planety Země a života ve všech jeho závratně bujivých podobách, zároveň ale poetická, rozjímavá a hluboce niterná výprava do sa-mého lůna stvoření. A též filosofické i nepokrytě mystické pátrání po nejskrytějším prameni a (prvo)počátku veškeré existence. Pře-devším jde ale o dílo, které šíří svého záběru i neotřelým přístupem nemá mezi soudobými (nejen) přírodopisnými filmy obdoby. A jako takové si zasluhuje zvýšenou pozornost každého, kdo to s přírodou i filmem myslí alespoň trochu vážně.

Voyage of Time: Life’s Journey. Režie Terrence Malick, USA/Německo 2016, 90 minut.

|48

| KULTURNÍ ZAHRADA


lubor kysučan

Věrní a rozumní mezi skepsí a nadějíJsou knihy, které se stanou úspěšnými proto, že jsou opravdu dobré. A jsou knihy, které sice nemusí být až tak dobré, nicméně se dočkají zaslouženého úspěchu proto, že se dotknou tématu podprahově dřímajícího v myslích lidí a vi-brujícího v neviditelných synapsích a komunikačních pavučinách lidské společnosti. Jejich tvůrce, který téma poprvé vysloví a pojmenuje nahlas, a obsadí tak dosud neosídlenou niku, zpravidla neunikne osudu kultovního autora. O knihách Hany Librové lze říci, že si svůj úspěch zasloužily z obou uvedených důvodů. Platí to jak pro první díl její nezamýšlené trilogie — Pestří a zelení (1994) a jeho následné pokračování Vlažní a váhaví (2003), tak pro nejnovější knihu Věrní a rozumní (2016).

Hana Librová, uznávaná a v nejlepším slova smyslu ctihodná brněn-ská socioložka a univerzitní profesorka, ve své trilogii zkoumá po-stoje dobrovolné skromnosti jako jednu z alternativních odpovědí na (nejen) ekologickou krizi. Zásluha autorky tkví nejen v tom, že výzkum tohoto hnutí uvedla do českého vědeckého prostředí, ale že jej současně obohatila o mnohé cenné osobní postřehy a objevy. Navíc velkou část své vědecké práce, teoretické i terénní, věnovala poctivému zkoumání tohoto kulturního fenoménu a objevila jeho typicky česky, respektive česko-moravsky neopakovatelné alterna-tivy. Stejně neopakovatelné jsou její originální kategorie — pestří, váhaví, věrní a rozumní, obsahující v sobě jak terminologickou vý-stižnost, tak poetickou neuchopitelnost. Nejlepším důkazem au-torčiných kvalit jsou nejen ceny, jichž se jejím pracím dostalo, ale i přeplněné sály, kdekoliv se se svou novou knihou na čtenářských besedách objeví.

Kultivovaný mezigenerační dialogAčkoliv je Hana Librová etablovaná akademička, úspěšně se vyva-rovala všech nešvarů, sužujících současnou akademickou tvorbu nejen v zemích českých. Hodnotu věrnosti sobě, svému pohledu

na svět i způsobu života, v knize tak často zdůrazňovanou, sama důsledně naplňuje věrností vlastnímu tématu. Prosta jakékoliv postmoderní přelétavosti vytváří svým po více než čtvrtstoletí trva-jícím výzkumem časosběrný dokument podobný té nejkvalitnější filmařině. Stejně tak je autorce cizí jakýkoliv badatelský či jiný kon-junkturalismus. Když vyšla v roce 1994 její první kniha, působila v době, kdy vrcholily budovatelské tirády raného českého kapita-lismu „zlatých devadesátek“, jako zjevení.

Do svých výzkumů Hana Librová postupně zahrnovala i své žáky. Ti, konkrétně Vojtěch Pelikán, Lucie Galčanová a Lukáš Kala, do-stali ve Věrných a rozumných i samostatný prostor ve zvláštní kapi-tole věnované dětem pestrých a jejich vztahu k hodnotám rodičů. Bez nadsázky lze říci, že Haně Librové se tak podařilo něco, nač většina i vlivných akademiků už dávno rezignovala, totiž založit vlastní školu. A obnovit tradici, kterou na univerzitách důsledně zlikvidoval reálný socialismus, ale bohužel i současný bezduchý akademický kapitalismus. Vlídně ironizující dovětek kapitoly o eko-logické zpozdilosti by tedy šlo v tom nejlepším smyslu vztáhnout i na akademickou stránku její práce. Autorka nic neuspěchala, její knihy zrály po dlouhou dobu na základě pečlivých výzkumů v terénu

Hana

Lib

rová

(upr

ostř

ed),

foto

: Mar

kéta

Jed

ličko

vá.

49 |

KULTURNÍ ZAHRADA |


a následné diskuse jejích textů se studenty v seminářích. Už samotná nejen ochota, nýbrž vnitřní potřeba autorky jít s kůží na trh a vydat vlastní texty všanc kritice svých studentů v semináři svědčí o výji-mečné míře pokory.

Neopakovatelná pečeť Snad ještě více než její předchůdce je obtížné Věrné a rozumné žán-rově definovat. Kniha v sobě obsahuje prvky odborné literatury na pomezí sociologie, environmentalistiky, filosofie, psychologie a teologie, eseje, dokumentu z výzkumu a tak trochu i učebnice, k čemuž přispěl výborný nápad vložit do knihy tahák k jejím vý-kladovým klíčům stejně jako praktické orientační poznámky po stranách. Tuto žánrovou neuchopitelnost ještě umocňují literární ukázky, citáty z krásné literatury a citlivá poezie Radka Štěpánka, laděná na genius loci celé knihy i autorčino vidění světa. Obzvlášť osvěžujícím kořením jsou promluvy autorkou zkoumaných osob. I ty jsou pro autorku více partnery a živými lidmi „s příběhem“ než nějakými pouhými „výzkumnými subjekty“. Výsledkem však není beztvará koláž, ale krásný text. Jak jazykem, tak grafickou úpravou, vhodně zvolenými fotografiemi i vzácnými ilustracemi Bohdana Laciny, v brožované verzi knihy neméně citlivými linoryty Miloše Slámy. Svým důrazem na estetiku života i okamžiku tak autorka vtiskla dílu neopakovatelnou pečeť.

Krásu však v životě i literatuře neodmyslitelně provází smutek, nostalgie, pocit, který autorka označuje jako environmentální žal. Žal z neodvratného nástupu moderní civilizace, samohybně válcu-jící přírodu i tradiční způsoby života, žal z odcházení druhů i celých přírodních společenstev, a možná trochu i žal z proměny pestrých, kteří se museli vzdát svých rodinných farem a už se nedovedou pro-sadit ve stále tvrdší reálné politice. Žal z proměny generace jejich dětí, jíž životní postoje rodičů už tolik neříkají. Žal ze zvlažnění ekologického hnutí, který probleskával už druhou knihou, vydanou před deseti lety. Žal, jemuž autorka dala naplno zaznít už v rozho-voru pro Sedmou generaci K přírodě přistupuji s hlubokou lítostí (7.G 1/2007). Je však tento žal oprávněný? Autorka sama předjímá, že její postoj probudí kritiku.

Dvě hrsti otázek Otázky a pochybnosti přitom míří do více stran. Neprožívají po-dobný žal lidé v jakékoliv době? Vždyť už od počátku své druhové existence, tím spíše pak se vznikem zemědělské civilizace, jsme svědky masivního přetváření přírody a přepisování krajiny, stejně jako pomíjení toho, co považujeme za krásné a hodnotné. Staro-věké civilizace poznaly možná daleko horší krize než my, o to bez-nadějnější, že se proti nim nedovedly postavit posíleny občanskou společností a vybaveny moderní vědou a technikou, které mohou přírodě i pomáhat, ale pouze rituály a leckdy ještě nezralým nábo-ženstvím.

A co je to vlastně ta naše ekologická krize — je to krize přírody, nebo krize společnosti? Truchlíme skutečně nad ztrácející se pří-rodou, nebo sobecky jen sami nad sebou? Pokud nás ekologická krize někdy skutečně dostihne, budeme to my, nikoliv příroda, kdo nepřežije. Příroda totiž, jak říkají cynikové, přežije i svou ochranu.

A ostatně není vůbec ona apokalypsa, tolikrát už ohlašovaná, pouze jakousi obsesí západní židovsko-křesťanské civilizace? A ne-žijeme koneckonců — nazíráno z environmentálně historického

hlediska — ve společnosti výrazně lepší než naši předkové, mini-málně zde v Evropě, kde se do řek vracejí ryby, občas i raci, a ve velkých západních metropolích lze dýchat podstatně lépe než před padesáti lety? Jen uprchlíci, na počátku jejichž cesty stojí mnohdy sucho a totální devastace přírody, nám připomínají, že z globálního hlediska jde o iluzi.

Pokud se však alespoň u nás věci zlepšují, není to zásluha právě oněch ekopragmatiků, k nimž se Hana Librová staví s takovou ne-důvěrou? A je-li prohlubující se nezájem o ochranu přírody kon-statovaným faktem, proč potom česká společnost právě nedávno tolik žila debatou o národních parcích, v menší míře pak i o kožeši-nových farmách, množírnách psů a tak dále? A není nakonec právě biofilie tím výrazným atributem člověka? Nedostává se trýznitelům zvířat a protipřírodním vandalům ze strany většinové společnosti stejného opovržení jako pedofilům a únoscům dětí?

Druhý život knihyVěřím, že pro všechny tyto otázky by autorka jistě měla velké po-chopení. Nejen proto, že skepse je jí stejně vlastní jako empatie a otázkám dává přednost před prefabrikovaným obrazem světa a hotovými odpověďmi. Vždyť až s lehce černým humorem uznává i přínos protipřírodní subkultury pro přírodu. Také však proto, že v sobě ve vzácné symbióze spojuje sociologické i biologické vzdě-lání, takže lépe než kdo jiný může rozumět vzájemné souvislosti procesů probíhajících v přírodě i lidské společnosti.

Myslím však, že o tyto „světodějné“ otázky v knize až tolik ne-běží. Jde tu o portréty lidí, kteří se rozhodli žít jinak, svobodně, mimo zavedené souřadnice, které neviditelně a nevědomky rýsuje i ta sebesvobodnější společnost. Žít po svém, pro radost svou i svého okolí. V klidu, usebrání, ústraní, anebo naopak ve službě obci, kaž-dopádně v harmonii se sebou, svými blízkými a světem, v nelpění na pozlátku doby, což je samo o sobě tím největším ekologickým luxusem, abych opět použil vynalézavého autorčina termínu. Bez zavilého a nevlídného asketismu některých ekologických aktivis-tů, kteří propadli morální pýše a ke škodě celého hnutí proměnili ekologii v ideologii a možná by některé z hrdinů této knihy označili posměšným souslovím „čističi studánek“. Paradoxně ne ony výše nadhozené otázky, ale právě vlídné a barvité obrazy všech pestrých, váhavých i věrných, kteří navzdory pragmatické nevýhodnosti svého způsobu života mu zůstávají věrní, mohou být tou jedinou polemi-kou s autorčinou environmentální skepsí.

Jsou lidé, které kdybychom nepotkali, náš život by byl jiný a v mnoha případech chudší. Neboť nám otevírají neznámou pevninu, kam bychom bez nich nikdy nevstoupili. Pokud totéž platí i pro knihy, pak k nim díla Hany Librové bezesporu patří. Neskončí totiž na in-formačním smetišti světa a v duchu latinského Habent libelli sua fata libelli (knihy mají své osudy) začnou žít svůj druhý život, který se už odvíjí sua sponte, bez podpory reklamy a plánování marketingo-vých stratégů. A právě tento druhý život, nezávislý na vydavatelích a recenzentech, kdy dílo naplno předává své iniciační poselství, je tím konečným soudem nad knihou a jejími kvalitami.

Hana Librová a žáci — Věrní a rozumní. Kapitoly o ekologické zpozdi-losti. Munipress, Brno 2016, 328 stran.

|50

| KULTURNÍ ZAHRADA


ŠtěPán Jindra

Ve stínu TemelínaRomán jihočeského prozaika Jiřího Hájíčka Rybí krev sice nepatří mezi žhavé novinky a už jsme jej přibližovali v Záložce čísla 4/2014, vzhledem k tématu tohoto čísla i nesporným kvalitám knihy však stojí ještě za jedno ohlédnutí. Nositel ocenění Magnesia litera za rok 2012 se dá zařadit do autorovy linie venkovských próz, žánr však přesahuje. Hybná síla děje, kterou je plánovaná výstavba přehrady ohrožující ves, v níž vyrůstá hlavní hrdinka, nabízí čtenáři víc než jen exkurs do venkovské reality. Přináší totiž podnětné zamyšlení nad konfliktem mezi civilizačním pokrokem, kulturní tradicí a pří- rodou.

Jiří Hájíček nám poměrně strohým stylem a klidným tempem — při-čemž obojí zvládá bravurně — předkládá v zásadě dvě dramatické li-nie. V jedné sledujeme pomalé umírání krajiny odsouzené k neexis-tenci, v té druhé životní peripetie hlavní hrdinky Hany, její rodiny a přátel. Je zcela individuální, která z výkladových os na vás zapůsobí silněji. Někdo vyzdvihuje spíše příběh Hany, který román obsahově rámuje, někoho více osloví samotné drama zanikající krajiny, které děj posunuje.

Hájíčkovo rozhodnutí psát z perspektivy ženské postavy je prvním překvapením knihy, ať už autorovy předchozí knihy znáte, nebo ne. Hanu zastihneme s lístkem popsaným jmény z její minulosti, kterak přijíždí zpět do jižních Čech po letech strávených v cizině. Každé jméno poodhaluje příběh jejího mládí a skrývá křivdy, které je třeba urovnat. Jak Hana dotyčné postupně navštěvuje, vzpomíná na události přelomu 80. a 90. let dvacátého století, které předchá-zely jejímu letitému exilu. A tehdy přichází na scénu další němý svědek té doby, který se však v jihočeské krajině usadil natrvalo.

Jaderná elektrárna Temelín, vrhající na osudy jednotlivých postav svůj čtyřvěžatý stín.

Být u tohoPrávě rozvržení románu do dvou časových rovin může působit lehce dvojace. Zatímco retrospektivní pasáže čtenáře vtahují do děje, ty současné dovedou podobný dojem vyvolat zřídka a působí spíše jako nutný tmel. Občas, především zpočátku, z nich na čtenáře dý-chá i jakási umělost. Dojem se ale zlepšuje, když začínají vysvětlo-vat tajemství obestírající Hanino mládí. Podobně odtažitě může působit i samotná Hana, do níž je obtížné se přímo vcítit. Ač si ji postupem času můžete oblíbit, nelze se zbavit podezření, že hlavní motivací postavy je „být u toho“, abychom mohli nějakýma očima toto poutavé drama sledovat.

Na druhou stranu barvité vylíčení dobového venkova a jeho osídlení širokou a pestrou škálou charakterů silnou ústřední postavu nevyžaduje a Hanina nenápadnost ponechává čtenáři kapacitu sblížit

foto

: Ter

eza

Flac

hová

51 |

KULTURNÍ ZAHRADA |


se i s postavami okrajovými. Jejich osudy nás najednou zajímají o to více a v případě jedné události, která tragicky poznamenala Haninu rodinu, budí patřičné napětí a zvědavost. Právě rozuzlení rodinné tragédie je řekněme mainstreamovější z oněch dvou dramatických linií. Místo na těchto stránkách Sedmé generace ale románu vys-loužila zejména linie druhá.

Hněv na HněvkoviceTa ukazuje, že debata o jaderné energii se netýká jen argumentů na téma ukládání vzniklého odpadu, bezpečnosti reaktorů nebo ekonomičnosti provozu. Že jaderná elektrárna není ohraničeným průmyslovým komplexem, ale komplikovaně prorůstá do krajiny. Že kvůli výstavbě Temelína musela vzniknout také vodní nádrž Hněvkovice, která spolkla nebo částečně utopila několik vsí. Bezna- dějný boj usedlíků proti přehradě, postupná rezignace, snad i smíření, nebo na druhé straně odvaha, naděje a vůle bojovat do konce — či jen neschopnost přiznat porážku — to jsou příběhy a emoce ak-tuální i dnes. Stejně nadčasová jsou i slova Petra, Hanina partnera: „Kdo ovládá energie, má ohromnou moc…“ Zejména v době, kdy zažíváme pokusy o prolomení těžebních limitů, tunelování národ-ních parků a výstavbu dalších přehrad a jaderných bloků.

Hájíčkův popis vykořenění obyvatelstva a vyprázdnění krajiny je sugestivní a člověk se přistihne při doufání v dobrý konec — ten však pohled na současnou mapu toku Vltavy nepřipouští. Autor sleduje lidi pachtící se na ranních směnách v JZD, sekající trávu králíkům, přibližuje oblíbená místa u řeky. A skrze tuto obyčejnost a prostotu si krajinu románu čtenář zamiluje, zabydlí se v ní. Sám Hájíček se v ní zjevně cítil také jako doma, sloh v daných pasážích příjemně plyne. A snad se nakonec nechal i trochu strhnout při po- pisu jejího zániku. To když zatvrzelost zanechává Hanu samotnou v již vybydlené vsi, opilou a nemocnou, prožívající labutí píseň svého domova v horečnatém deliriu. V tomto momentu román skládá hold romantické literatuře.

Jako šafránuDlužno dodat, že kniha není ekologickým majáčkem houkajícím na poplach. Drží si vypravěčskou perspektivu a nechává na čtenáři, jaký postoj k předloženým událostem zaujme, případně kam ho uvažování o nich dovede. Lze v ní například najít i stále živější kon-flikt mezi lokálním a globálním. To když jeden z aktivistů bojujících proti přehradě odjíždí po porážce jinam, zachraňovat severočeské Libkovice. Jeho snem je pak přihlásit se na misi Sea Shepherd brá-nit mořské živočichy (viz 7.G 5/2013). Není ale takové „drobení dobra“ bez zakořenění jen egoistickým dobrodruhováním, pokry-tectvím kontrastujícím se snahou za každou cenu zachránit kousek rodné krajiny? A má jedno či druhé vůbec naději na úspěch?

Kladení takových otázek však není pro četbu knihy stěžejní. Právě ukázkové propletení obou příběhových linií umožňuje klidně se jen nechat nést příběhem po vlnách Vltavy, postupně vyhlazo-vaných hladinou přehradního jezera. Jiří Hájíček napsal román pro širokou veřejnost, který může být zároveň ozdobou knihovny každého ekologa či environmentalisty. Kvalitní prózy s podobnou tematikou, navíc české, je jako šafránu.

Jiří Hájíček — Rybí krev. HOST 2012, 360 s.

dosti obtížná věc. Abychom zbytečně nepřepravovali potra-viny a jiné výrobky na dlouhé vzdálenosti, bude se nutné uchýlit k lokálnímu způsobu hospodaření. Protože skutečně efektivní a šetr-né způsoby farmaření vyžadují větší počet pracovníků, je nezbytné přestat v zemědělství nahrazovat lidské síly naftou. Nepotřebujeme jednoho farmáře na obřím traktoru, ale „spoustu lidí dole na zemi“. Změnit musíme i stravovací návyky: produkce masa a živočišných bílkovin vyžaduje mnohem větší množství fosilních paliv než pro-dukce bílkovin rostlinných. V tom se McKibben bezesporu nemýlí, otázkou však zůstává, jak rychle a zda vůbec může taková změna nastat. Spotřeba masa se stále zvyšuje a doplácejí na to lidé i krajina Jižní Ameriky, kde se pěstuje krmná sója pro dobytek. Například v Argentině prý kvůli tomu ubývá každý den 620 hektarů lesa.

Nadějné vize bez válekBill McKibben ostatně nepíše, že by jím navrhovaná východiska byla snadno dosažitelná. Když kupříkladu horuje pro lepší sou-sedské vztahy, vzápětí uznává, že ne každý o styk se sousedy stojí, a uvědomuje si, že představa idylického soužití v malých komuni-tách může být na hony vzdálená realitě. Podobně nezavírá oči před odcizujícími účinky internetu a jeho negativními dopady na životní prostředí (tisícovka průměrných vyhledávání na Googlu „nás stojí zhruba stejné množství fosilních paliv jako ujet autem kilometr“), ačkoliv jinak považuje celosvětovou počítačovou síť za téměř spásný nástroj. Až si nebudeme moci dovolit příliš cestovat, poskytne nám právě internet spojení se světem — a navíc lze s jeho pomocí například rychle a účinně organizovat environmentální akce, což dokazují i happeningy hnutí 350.org.

Poněkud zarážející je ale celkem malý prostor, který McKibben

Hvězdy v duši!

V měsíci květnu a červnu bude Mars protínat znamení Blíženců. Můžeme tak očekávat pozitivní energii v oblasti vzdělávání, čer- pání informací. V oblasti čerpání peněz však čekejte spíš repro- verzní handicap. Díky Merkuru v Beranu si budete také zpočátku měsíce června velmi jistí ve svém rozhodování. Že jste se spletli, zjistíte až koncem roku. V lásce pak Venuše slibuje úspěch zejména těm, kteří vytrvají. Těm, co nevytrvají, mohu zase já slíbit svatý pokoj. Na jaře bude u Beranů na vzestupu soutěživost. Pokud bu-dete dobří, nahrnou na vás všechnu práci. Pokud budete sakra dobří, nahrnete ji na někoho jiného. Býci, nepodceňujte úsloví „Hop na krávu, už je tele“. Někdy to totiž platí. Anebo budete platit vy. Raci, teď máte možnost dostat se mezi elitu. Protože dokážete otevřít dveře hlubšímu poznání okolního světa, uvi- díte, že štěstí nezávisí na penězích. Ale v limuzíně se pláče líp než v autobuse. Panny: hvězdy praví, že v květnu a červnu budete mít tendenci nazývat věci pravými jmény. Pro dobrou věc budete schopny v tomto čase nasadit i vlastní život, pokud nebudete mít k dispozici život někoho jiného. Lvi, skromnost šlechtí ty, kteří sedí na trůně úctyhodných zásluh a hrdých skutků. Těm, kteří sedí na hromadě zpackaných předsevzetí, šlechtění nepomůže. Zapomeňte na své zlozvyky a soustřeďte se na dobrozvyky. Váhy, pokud jste měly někdy ambice sdělit něco světu, vězte, že i když nemáte žádné klady, máte aspoň předpoklady. Vaše myšlenky jsou skvěle vybroušené diamanty, často ovšem falešné. To však zjistíte, až je vyslovíte. Někdy ani to ne. Kozorozi, špatná zpráva je, že v roce 2017 se na vás budou snažit vyzrát všelijací podvodníci, proti kterým budete muset bojovat. Unavenému koni je i ocas těžký. Štíři, hvězdy předznamenávají bohatou úrodu a pozitivní světlo. Vítězství vás proto jistě nemine. Ovšem jediný způsob, jak zvítězit, je vyhrát. Ryby, máme pro vás dobrou zprávu: nastávající období bude zdrojem skutečné životní energie. Často si čistěte zuby a myjte uši, neboť pomněte, že ryba smrdí od hlavy. Lze tedy očekávat úspěch, ale představte si, že toho, čeho máte plná ústa, mohu mít jiní plné zuby. A co se bude dít ve světě? Ve Skotsku začnou v červnu obno- vovat Hadriánův val — zeď na pomezí Anglie a Skotska. Tentokrát ovšem z opačných důvodů. Skotové se rozhodnou oddělit se od Anglie a připojit se k Unii, a tak se budou obávat velkého náporu eurooptimistických Anglosasů toužících migrovat do Nezávislého Skotska. A co v přírodě? Lišky narozené ve znamení Raka a Lva budou dávat dobrou noc a všechny lišky narozené ve znamení Berana až Vodnáře budou chválit svůj ohon. Mnoho psů v honitbách bude způsobovat zajícovu smrt. Vědecký tým Mendělejevovy periodické univerzity zjistí, že světlé krávy spávají otočeny hlavou k severu, zatím co černé krávy hlavou k jihu. Ovšem po tmě je každá kráva černá. Ale prokáže se, že také černá kráva bílé mléko dává.

BIOASTROLOG RADÍ A VARUJE / Bedřich Vypera

|52

| KULTURNÍ ZAHRADA


tereza konrádoVá

Shopaholic vs. vegan styleTakže ahoj, já jsem Rézi a vítám vás u dnešní challenge, kterou jsem slibovala fakt hodně dlouho. Ještě se chci omluvit, že tu mám trochu bordel, což je právě kvůli tomu, že nestíhám, protože jsem pořád točila buď hauly, nebo pranky, o který jste si psali. No ale mám velkou výhodu, že ten bordel nevidíte! — střih — Což mi teď dochází, že je vlastně i dost nevýhoda, protože kromě tohohle textu nevidíte vůbec nic… — střih —

Jestli máte divný pocit, možná to nebude jen tím, že k vám nepro-mlouvá vystajlovaná dívčina z obrazovky, nýbrž „pouhý“ text, ale zkrátka proto, že jako čtenář/ka Sedmé enerace nejste zvyklý/á na podobný projev, ať už v jakémkoli médiu. Počítám, že vedle Sedmé generace budete odebírat třeba ještě Veronicu nebo Respekt, ale desítky kanálů na YouTube to nebudou. Proč vlastně?

Jsem jedna z vás — a kdo je víc?!Nóóóó… jak bych vám to řekla? Prostě YouTube může dělat každej! Stačí vám chytrej telefon a chytrá hlava. Nebo třeba hezká. Chichichi… — střih —

Zatímco blogy najdete i pod hlavičkou zavedených mediálních značek, takzvané vlogy, tedy blogy soustřeďující se na audiovizuální obsah, pocházejí především od solitérních uživatelů internetu. Videa jsou obvykle krátká, jednoduchá a autentická — přesně to, co si žádá dnešní rychlá doba a její děti. Těžkopádným hvězdám z televizních obrazovek pomalu odzvonilo, hvězdy se rodí vedle

vás v lavici. Tvůrci obsahu už zkrátka nejsou jen elity nebo ti elitami dosazení — stávají se jím sami uživatelé, ať už vlastním vstupem do virtuálního prostoru, nebo „jen“ tím, že sami rozhodují, koho a kdy budou sledovat.

O YouTube, který se stal ideální, a nejspíš proto nejužívanější platformou pro vloggery, se mluví jako o komunitě — tvůrci videí nabádají ostatní uživatele, aby jejich videa sdíleli, hodnotili a ko-mentovali, sondují, co dalšího by měli natočit a na většinu komen-tářů poctivě osobně odpovídají. „Nad dopisy diváků“ si poprvé někdo skutečně láme hlavu.

Něco šílenějšího by tam nebylo?Tematická šíře youtuberů je závratná. Mezi enormně populární pa-tří třeba videa, kde lidé rozbalují kindervajíčka. Nebo kosmetiku. Nebo elektroniku. Nebo vlastně úplně cokoliv. Když jsem se po-koušela nalézt něco, co se nerozbaluje, a zadala „unboxing philoso-phy“, narazila jsem na španělský kanál, kde sice nerozbalují právě

foto

: Mar

co D

elTo

rchi

o

53 |

KULTURNÍ ZAHRADA |


doručené balíčky, ale dostala jsem díky němu jasnou zprávu, že na YouTube naleznete opravdu vše. Jestli už vás nebaví Prostřeno, můžete se podívat, co vznikne, když vaří opilá blondýnka; jste-li destruktivní jedinec, určitě oceníte týpka, který všechno, co začne (celkem zdárně) dělat, nakonec rozmlátí; nové trendy ve výchově pochytíte od Krutého otce nebo můžete dětem před spaním místo Princezny na hrášku pustit nejnovější YouTube fenomén: přespávání v IKEA. A jestli vás to alespoň relativně baví a pořád ještě nemáte nic lepšího na práci (či na prokrastinaci), možná se budete za chvíli dívat z monitoru vy sami — psaní tohoto článku je vážně velkým tréninkem vlastní youtuberské (z)vůle.

Existují ale i videa a youtubeři, kteří se dlouhodobě zabývají něčím serióznějším — značné popularitě se těší návody na hraní počítačových her, kanály, kde si můžete „doityourselfovat“ téměř cokoli, nebo mé oblíbené fashion a beauty vloggerky.

Shopaholic styleCo že to vlastně je? To si vám takhle holčina sedne na pěkně ustla-nou postel s roztomilým plyšákem a začne předvádět, co všechno si za poslední týden koupila. To jsou ty slavné hauly, pro vás jeden „Gigantický“ od Shopaholic Nicol:

„Takže ahoj, vítám vás u dnešního videa, a dnešní video bude nákupní haul, mám tady strašně moc věcí od strašně moc značek, takže tohle bude strašně dlouhý video… — střih — První věc, kterou tady mám, tak je z Fashion arény ve Štěrboholích z výprodeje, je to z outletu Manga a já jsem tady na to tílko už koukala jedno léto, ale ňák jsem si ho jako nekoupila, protože bylo za plnou cenu, asi za 600, a já jsem si říkala, že je to zbytečně drahý. Ale koupila jsem ho za tři stovky právě v tom outletu a je strašně moc hezký. Eště jsem ho teda neměla na sobě, protože jsem si ho kupovala asi dva dny, tři dny zpátky, takže eště nebyla šance, ale přemýšlím, že dneska si ho právě vezmu a moc se mi to líbí…“

Podobně popsaných věcí vystupuje ve videu asi dvacet. Zajíma-věji strávených patnáct minut aby člověk pohledal. Což se stalo dů-vodem ke vzniku tohoto článku. I když už jsem viděla obdobných videí desítky, znova a znova mě fascinují. A i když přistoupím na tuto hru, stejně se nemůžu zbavit pocitu, že je v této zábavě cosi shnilého…

Srdce ekologovo jistě poskočí, ne však radostí, ale zármutkem nad tím, jaký životní styl a hodnoty tahle děvčata podporují. Jistě vám došlo, že haul nenatočí youtuberky jednou za rok, ale třeba dvakrát do měsíce. Mluví se sice o postmateriální společnosti, stále tu jsou ale výrazně více slyšet hlasy, které dovedly materialistický koncept k této zrůdné dekadentní dokonalosti. Nejde samozřejmě jen o propagaci materiálního života, ale především o propagaci toho, že právě tento život je hodnotný a hodný následování.

Nemohu se ubránit myšlence, kterou starší a „normální“ gene-race používá často ve vztahu k pro ni nepochopitelným činnostem a snahám generace mladší. Dnes to může být třeba starost o eko-logickou stopu („Kdybys měla pět dětí, byla bys šťastná za Pam-persky!“) nebo duševní rozvoj („Měl bys bejt rád, že jsi normální, a ne vyhazovat tisíce za to, že tě někdo zavře do špajzu!“). Taková argumentace je samozřejmě absurdní. Je stejně absurdní i můj po-div nad YouTube světem?

Kdosi se mě snažil obalamutit, že ty vlogy jsou tak blbé, protože je všichni dělají jenom pro prachy. Nutno zmínit, že youtuberský průmysl přináší úspěšným tvůrcům tučnou výplatu. Část z reklamy,

která automaticky běží u každého videa, část díky spolupráci s kon-krétními firmami. Ty si totiž nemohly nevšimnout, jak velký dopad a potenciál youtubeři mají. Zatímco Old Spicem navoněné hezounky zjevující se uprostřed televizních pořadů dávno nikdo nebere vážně, skuteční a autentičtí youtubeři disponují slovem, které platí. A platí se za něj hodně. Což je v současnosti jedna z motivací, proč s You-Tube začít. Někdo ale začíná z jiných důvodů…

Veganstyle„Ahoj, protože jsou dneska všichni tak zaneprázdnění, vysvětlím vám, jak funguje mléčný průmysl, jen za pět minut. Jako samičky všech savců, i krávy produkují mléko, pouze pokud jsou těhotné nebo krmí mládě. Takže mléčný průmysl inseminuje, neboli oplodňuje krávy starší dvanáct měsíců znovu a znovu a znovu, aby stále tvořily mléko. Je to docela rutinní proces. Průmysl nejdřív vyhoní pár býků. Občas použijí ruce nebo si pomůžou elektrickým ejakulátorem, což je v podstatě velký vibrouš, který má býk v zadku, dokud se neudělá. A získané semeno se vloží krávě do vagíny dlou-hou trubičkou a obvykle je u toho uvězněná v něčem, co průmysl nazývá „znásilňovací rampa“. Někdy strkají té krávě do zadku celou pěst. Však víte, aby trochu uvolnily tu oblast, aby celý proces byl co nejefektivnější.“

Erin Janus, autorka videa s tímto komentářem, se evidentně snaží do světa vyslat trošku jinou informaci, než že její poslední outle-tové tílko je prostě boží. Videa s obsahem, za který by se nemu-sela stydět ani 7.G (byť forma je kapku jinde), nejsou až takovou kapkou v moři. Konkrétně veganek běhá po YouTube docela dost (nejspíš bude hrát roli, že veganství je teď víc trendy než kdy jindy — a to hlavně u mladé generace).

Najdete tu též spoustu již zmíněných DIY videí, v nichž se kromě nejrůznějších blbovinek vytvářejí i výrobky každodenní potřeby v takzvané zero waste verzi. Poučení čtenáři a čtenářky pravděpo-dobně již slyšeli o projektu norských novin Aftenposten Sweet shop, v němž se čtyři fashion bloggeři vydali na „výlet“ do Kambodži. Nechodili ale po plážích a buddhistických chrámech, nýbrž po tex-tilních továrnách, které vyrábějí oblečení pro firmy jako H&M či Nike. Vymóděná mládež, která do té doby neměla na práci nic víc než nakupovat nové hadry a vyprávět o tom na svém kanálu, si vy-zkoušela nejen práci místních dělníků, ale i přežít s jejich platem. Nyní tahle čtyřka bojuje za férovější oblečení. Paralelně přibývá módních vlogů, které svým odběratelům radí, jak opravdu koupit jen to, co potřebujete a využijete — koukněte například na kanál Jenny Mustard.

Takže tahle výzva byla o tom, že prostě vám, kteří o youtuberech možná nikdy neslyšeli, timhle tim videem, teda textem, trochu vysvětlim, kdo jsou ty youtubeři zač. Že jsou dost divný a dost přiblblý, ale že nějaký jsou vlast-ně dost fajn. Nóóóó… tak já nevim, jestli se mi to podařilo a jestli vlastně to vůbec mělo ňákej obsah, to asi musíte posoudit vy. Každopádně budu ráda za vaše reakce, takže určitě komentujte, sdílejte a pište mi nápady, co byste chtěli příště. Doufám, že se vám to líbilo, těšim se na vaše odpovědi a 7 mezigeneračních pus posílám!!!

Vaše EkoVložka.cz

|54

| KULTURNÍ ZAHRADA


Eric Conway a Naomi OreskesKolaps západní civilizace: pohled z budoucnostiPráh, listopad 2016

Zajímá vás, jak na naši společnost budou po- hlížet další generace? Vzkaz ze 24. století nám v Kolapsu západní civilizace posílají Eric Conway a Naomi Oreskes, autoři známé knihy Merchant of Doubts o klimaskepticích. Jejich vzpomínání na naši současnost a blízkou budoucnost není zrovna optimistické. Líčí apokalyptickou his-torii plnou přírodních katastrof, sociálních ne- pokojů, politické neaktivity a popírání vě-deckých faktů o změně klimatu. Smutný výčet (budoucích) dějepisných událostí a jejich sou-vislostí doplňují mapy zaplavených území Nizozemí či New Yorku a slovníček archaických pojmů (například antropocén).

Han KangVegetariánkaOdeon, březen 2017

Sen, který vám změní život. Takový se zdál Ko-rejce Jonghje a přiměl ji stát se vegetariánkou. Žena, již manžel označuje za průměrnou a ne- zajímavou, tím vyvolá nečekaný rozruch. Po-týká se s naprostým nepochopením blízkých a dobře míněnými obavami o její zdraví. Musí přetrpět trapné večeře s kolegy a všechna ta nevěřícně zvednutá obočí. Ostatní považují její rozhodnutí za nesmyslné vykročení z role slušné manželky. Kam až Jonghjini příbuzní zajdou, aby ji přiměli „dostat rozum“? A co s ní všechen ten tlak udělá? Poeticky laděný román nám přiblíží nejen hrdinčin vnitřní svět, ale i jihokorejskou společnost.

Michel FaberKniha zvláštních nových věcíKniha Zlín, říjen 2016

Pastor Peter odlétá na největší misionářskou akci, jakou si může přát — představit Boha stvořením žijícím na jiné planetě. Zatímco evangelizování Petera pohlcuje, jeho milovaná manželka Bea zůstává na Zemi. Skrze její do-pisy před námi vyvstává znepokojující obraz světa zmítajícího se v přírodních katastrofách a společenském chaosu. Vzdálená planeta a její obyvatelé oproti tomu působí až podezřele krot-ce. Peterovou největší výzvou se překvapivě nestávají misie samotné, nýbrž komunikace s manželkou. Kniha zvláštních nových věcí je příběhem o vztahu v nelehké době, o zkoušené víře a nepoučitelném lidstvu.

Ryszard KapuścińskiEbenAbsynt, prosinec 2016

Legenda reportážní literatury Ryszard Kapuś- ciński prožil na černém kontinentu několik let v pozici korespondenta Polské zpravodajské agentury. Zažil Ugandu, Libérii i Etiopii v ob-dobích, kdy se tyto země osamostatňovaly. Žil v „domorodých“ čtvrtích a vydával se do oblastí, kde mu hrozila smrt ušktnutím hada nebo kulkou od ozbrojených skupin. Žil, aby vyprávěl své africké příběhy a znalosti. A vy-práví je se vší pokorou k místním obyvatelům a tak barevně, jaká jen Afrika může být. V češ-tině vyšel Eben v roce 2003, nyní se jej chopilo slovenské nakladatelství Absynt v edici Prok-letí reportéři.

Carol DeppeNezdolný zahradník DharmaGaia, březen 2017

Oregonská bioložka, zahradní expertka a se- mínkářka vás v tomto objemném svazku naučí, jak pěstovat, získávat, skladovat a používat pět potravin, které jsou podle ní zásadní z hlediska soběstačnosti: brambory, kukuřici, fazole, dýně a — ano — vejce, nejlépe kachní. Vedle nich se věnuje úrodnosti půdy, technikám zavlažování, práci s nářadím či způsobům, jak úspěšně čelit zdivočelému počasí. Formuluje též 33 zlatých pravidel zahradničení. Inspirativní četba bez ohledu na to, jestli jsou autorčiny postupy striktně ekozemědělské či permakulturní. Po- těší rejstřík i odkazy na další literaturu a zdroje.

Patrick Kingsley Nová Odyssea Kniha Zlín, duben 2017

Britský reportér deníku The Guardian zachy-cuje prostřednictvím příběhu Syřana Hášima aš-Šaukího předloňskou anabázi uprchlíků a migrantů snažících se dostat do Evropy. Pou-tavé vyprávění plné vypozorovaných detailů, prožitých emocí i kontextových informací nás během půl roku zavede do sedmnácti zemí včetně konečného Švédska, kde tento bývalý vězeň Asadova režimu získává azyl. Kingsleymu slouží k novinářské cti, že vydržel do Hášimova příběhu nezasahovat a nepomáhat mu — lid-skost prokázal napsáním této knihy. Vždyť „nikdo neposadí své děti do lodi, pokud voda není bezpečnější než pevnina“ (W. Shireová).

Pokud si některou knihu koupíte na Kosmas.cz kliknutím přes web 7.G, podpoříte Sedmou generaci 5 % z ceny. Děkujeme.

LIBRARIUM / Renata Svobodová, Magdaléna Vaculčiaková, Vít Kouřil

55 |

KULTURNÍ ZAHRADA |


Zvláštní kombinace buldozeru a pinzety

„Zaujalo mě, jak jste se dostali od hospod přes divočinu k Malému princi,“ přiznal po skončení rozhovoru muž se-dící u vedlejšího stolu. Jiří Sádlo (*1958) odpovídal s nepřehlédnutelným zaujetím, proto náš rozhovor v zakou-řené hospodě na stanici metra zřejmě nešel přeslechnout. Šíře témat, jichž jsme se dotkli, charakterizuje i pestrou škálu Sádlových zájmů. Ačkoli je primárně biolog zabývající se vývojem krajiny, invazními druhy rostlin či novou divočinou, s gustem se věnuje i pozorování lidí. Mezi jeho díly nalezneme jak odborné knihy (spoluautor Biologie krajiny a Krajiny a revoluce), tak poetické zápisky z putování krajinou (Prázdná země) a městy (Praha a Brno) či

kuchařku (spoluautor Mlsného čenichání jihovýchodním směrem).

rozHoVor s JiříM sádleM

zdro

j: ar

chiv

Jiří

ho S

ádla

ROZHOVOR |

|56

| ROZHOVOR


Před třinácti lety jste do časopisu Vesmír spolu s Petrem Pokorným napsal, že stav krajiny se nezhoršuje — „co selhalo, není krajina a my jakožto její tvůrci, ale my ja- kožto její pozorovatelé“. To nejlepší, co pro ni můžeme udělat, je podle vašeho článku „mít ji rád“.To se týká hlavně měst a jejich pomezí, kdežto s venkovem je jiná potíž: pořád ho vnímáme z hlediska jeho tradiční podoby — jenže ta už je v podstatě mrtvá. Venkov místy mizí expanzí města, ale častěji pou-hou korozí, tichým práchnivěním původ-ního obsahu. Třeba když stará hospoda nezmizí, ale funguje už jen napůl, o víken-dech. I když to vypadá jako přímý nezvratný proces, může tento balanc na hraně udr- žitelnosti trvat velmi dlouho. Třeba leckde v Sudetech trvá odjakživa. Takto už dnes vypadá skoro celá krajina. Možnost nápravy tradiční krajiny na venkově nám v osmde-sátých letech utekla mezi prsty.

Co máte na mysli tou nápravou tradiční krajiny?Udržitelný rozvoj a posilování autenticity venkova. Jednou se budeme divit, jak úžas-ný vhled mají Troškovy filmy — krásně uka-zují poslední fázi destrukce venkova. Ještě se u něj objevuje poradní sbor „babek“, avšak předělaný do své opilé a hysterické podoby. Kdysi ale opravdu starší moudré ženy určovaly chod vesnice.

Co tedy teď s venkovem můžeme dělat?Jsme na prahu nového fungování krajiny, které už určitě nebude venkovské. Mů-žeme si vybrat, co s venkovem uděláme. První možností je nechat ho být a on se sám změní v periferii, v suburbánní zónu daleko větší než město. Vedle toho mů-žeme aktivně rozšiřovat města. Poslední možností je venkov a venkovský život ritualizovat. Sekat louku ne kvůli píci, ale pro zvětšení biodiverzity. Musíme si však uvědomit, že ani toto není opravdový venkov, ten už zkrátka nenajdeme. Takže je potřeba se smířit s tím, co máme. Je to jako mít nevychovanou dceru — člověk si říká, že ani nemůže být jeho, ale ona je, a to první a nutné, co pro ni můžeme výchovně udělat, je začít ji mít rád.

Když jsme podle vás selhali my jakožto pozoro- vatelé krajiny neschopní adaptovat se na její nové podoby, jak můžeme náš pohled upravit?

Někteří už se adaptovali, vidíme nejrůz-nější ostrovy pozitivní deviace. Například způsob fungování Bílých Karpat, na menší úrovni pak třeba jedna vesnice za Českou Lípou. V devadesátých letech ji opanovali postarší máničkové, vytvořili komunitu, hrají si na venkovany a zásobují mlékem celý kraj. Někdy jde obnova venkova takto zezdola, jindy více seshora. Příkladem je zámecký pivovar Chyše, kde zámecký pán postavil pivovar a provozuje novou hospodu. Zároveň ale ani stará hospoda nezanikla.

Stále se bavíme o městě a venkově. Zajímalo by mě ale taky, jak je to s přírodou — je po--třeba měnit náhled i na ni?Ale to je ono — příroda je dnes zelená náplň mezi městy. Dnes lidé nejsou struk-turou v přírodě, nýbrž příroda je náplní v sociální struktuře. Tento přelom se stal už někdy za Přemysla Otakara. Vlastně ne-mám slovo příroda rád, má tolik různých významů, že si nejdříve musíme přesně specifikovat, co tím myslíme, abychom nemluvili jeden o koze a druhý o voze.

Dobře, položím specifičtější otázku. Podle Davida Storcha je největší hrozbou pro čes-kou biodiverzitu zarůstání krajiny a ubývání pestrosti krajinné mozaiky (střídání polí, luk, pastvin, úhorů či písčin). Souhlasíte s ním?Naprosto. Co s tím máme dělat? Přesně o tom mluvím — změnit pohled lidí na za- růstání a celou krajinu. Že jsou „zase už všude stromy“, ještě vůbec neznamená, že je tu les. Ty fádní neprostupné tyčkoviny nejsou předzvěst přírodního ráje, ale spíš zeleného pekla. Měli bychom tedy podporovat aktivity v krajině, které například ne-směřují k selfíčkářským hospodám, nýbrž k hospodám, kam si člověk musí dojít přes celé údolí.

Jak může výstavba vzdálených hospod pomoct vrátit krajině její mozaiku?Vezměme si například krajinu těsně za měs- tem. Když je tam malá hospoda, nenarušuje okolní přírodu. U velké se postaví lanovka, parkoviště a kus přírody zase zmizí.

Ano, to se ale týká zastavování přírody. Jak by však výstavba hospod zamezila zarůstání krajiny a navrácení mozaiky?Městský člověk potřebuje procházky a vý- lety, má je rád. Když jim cpeme pod nos

parky a předpřipravené atrakce, nakonec rezignují a přizpůsobí se. Ale když jim dáte vybrat, zafunguje opačná zpětná vazba. Čím hezčí příroda, tím víc prochá-zek, a tím i větší zájem a snaha si přírodu nezkazit. Mezipřistání v hospodě na pa- loučku je pak přesně to, co takový výlet korunuje a vlastně ospravedlní. Co po-třebujeme obnovit, není ani tak příroda sama, jako kulturní krajina s propojením lidské a přírodní složky. Tím pádem je ovšem celý koncept divočiny, jak ho teď někteří ekologističtí fundamentalisté pro- sazují, úplně mimo pomyšlení.

Na snahu Hnutí DUHA ponechat v České republice tři procenta území divočině se tedy díváte kriticky?Divočina není nikde, všude je postdivo- čina — dříve obhospodařované, co se poz-ději nechalo být. Převažují tam procesy, které sice jsou spontánní, přírodní, jenže diverzitu likvidují, místo aby ji podporo-valy. Celá ta idea je proti všemu, co se od devadesátých let pro výchovu lidí v zájmu o přírodu udělalo.

Jak to myslíte?Je to ideologický pokus oddělit to lidské od toho přírodního. Popřít, že obojí rostlo minimálně posledních osm tisíciletí spolu. Vzájemně to „znenávidět“. Já být develo-per, tak tyhle zpátečníky začnu podpo-rovat, protože — aniž tuší — vychovávají lidi k ignoranci a k odporu k přírodě. Jako by řekli, že jsou humanisti, a proto udělají generální pardon a zruší blázince a kriminá-ly. Nejde o nebezpečí plynoucí z propuště-ných šílenců, ale hlavně o chovance samot- né. Člověk se pak bude z míst ponechaných divočině vyhánět a zároveň se do nich lákat. Příkladem je Šumava. Když udělám čtyři kroky doleva, tak mi přerazí nohu, protože jsem na chráněném území. Udělám-li čtyři kroky doprava, jsem na obrovském, loni postaveném parkovišti. Tato situace ilu-struje dva druhy nebezpečných omezenců — jedni se ve jménu divočiny alergizovali na lidi, a druzí jsou známí a tradiční od-straňovači biomasy alergičtí na vše zelené. Jsou to rodní bratři, jen se liší tím, koho by chtěli popravit.

Koho by chtěli popravit ti vaši zastánci divočiny?Kulturní krajinu. Dlouhodobý přátelský

57 |

ROZHOVOR |


zdro

j: ar

chiv

Jiří

ho S

ádla

vztah kulturní a přírodní složky. Jejich výklad je totiž poněkud jednoduchý: čím více přírody, tím méně kultury.

Myslím, že takové vysvětlení je dosti zjedno-dušené a nepřesné. Nejde přece o vyhánění lidí z přírody. Divočinu můžeme podpořit na místech, která už nějak chráněná jsou a lidé je navštěvují, avšak mohla by být bezzása-hová.Bezzásahovost je nesmysl. Například na louce je veškerá biodiverzita vytvořena sečením. Software je čistě kulturní, seče se od nepaměti. Jakmile louku opustím, zaroste a přetvoří se na bukový les se čtyřmi sasankami, čímž biodiverzita skončí. Za- tímco hardware louky je hluboce diluviál-ní, musí být historicky starší než začátek zalesnění krajiny. Louka tedy není půl na půl přírodní a kulturní, je super-přírodní, ale udržovaná tisíce let lidmi.

Louka je velmi specifický příklad. Co však bezzásahovost v národních parcích — je podle vás také nesmyslem? Co si vlastně myslíte o současné debatě okolo novely zákona o ochraně přírody a krajiny? Celá debata je nešťastná, protože se po-řád mluví jen o Šumavě, a navíc skoro jen o její centrální části. Ano, tam se to už celé pokazilo — lidé se rozdělili na dvě party, které se nenávidí. Ono je proč, když si vzpomenu, jak neurvalou těžbou zanikaly celé horské potůčky se vším, co tam kdy žilo — prostě je rozjezdily mašiny. Ale o to

víc bych chtěl pochválit lesáky kolem Že-lezné Rudy, tam vidím všude harmonickou péči o les, na pasekách jedlové a bukové výstavky a zmlazení, moudrou těžbu, která les nezruší, ale plynule ho posiluje. Jenže o nich se jaksi mlčí, nikomu se nehodí do krámu brát si z nich příklad.

V zákoně ale nejde jen o Šumavu. Jak byste lidem třeba na Kvildě vysvětlil, jak by podle vás měly vypadat všechny národní parky?Národní parky mají být lesním typem kul- turní krajiny s daleko menším podílem okamžité lidské práce — přesto tam má své místo. Některé lokality by měly mít dlouhodobě bezúdržbový charakter. Dlou- hodobost je však ošemetný pojem, nikdy neříkám nikdy. Jelikož se výjimečné druhy drží na starém dřevu, měli bychom udržo-vat les spíše kontinuální, než jej ponechat zcela bez zásahu. Přijde-li orkán a nechám--li les, aby se s ním vypořádal zcela sám, ekosystému už se to vůbec nemusí líbit. Musím si ponechat roli kormidelníka či zahradníka. Ochrana přírody je zvláštní kombinací buldozeru a pinzety — na něco musíme hrubou silou, jinde jemně. Mezi ochranáři je naštěstí čím dál víc lidí, kteří právě tohle svedou.

Kdyby však zákon zněl přibližně tak, jak jste právě navrhl, může si ho každý vyložit jinak. Jeden by si za roli zahradníka dosadil peču-jícího ochránce, jiný budujícího developera.Ne, to je věc jemné a chytré formulace, což

za legislativce dělat nebudu. Nemyslím si, že bezzásahovost musí být v zákoně přímo zakotvena.

Podle jakého klíče máme rozhodovat, co budeme v krajině chránit, a co ne? Říkáte, že návrat k původnímu stavu ani bezzásaho-vost není řešení..K původnímu stavu ji samozřejmě vrátit nemůžeme, to bychom museli omezit populaci na setinu, a pak si ještě pár set let počkat. Původnost v ochraně přírody nehraje žádnou důležitou roli. Klíčem je hledat nové způsoby udržitelného vztahu člověka a přírody.

To je poněkud vágní. Co si pod těmi novými způsoby představit?Ano, je to vágní, protože ochrana přírody má milion podob a lokálně použitelných principů. Například v Milovicích našli to pravé — nové a fungující. Chovají tam koně, zubry a pratury, a zároveň provozují i ta- kové zdánlivé pitominy jako paintball. Vymysleli fungl nový systém a všem to v zásadě vyhovuje.

Milovice jsou ale jako bývalý vojenský pro-stor velmi specifické. Co běžnější krajina? Abych dala konkrétní příklad — monokul- turní pole na jižní Moravě mezi Brnem a Znojmem. Samozřejmě můžeme tlumit herbicidy či střídat plodiny. Hlavní je ale dlouhodobý proces postupného vzdělávání, protože

|58

| ROZHOVOR


selský stav je konzervativní. Záchranou je vše mezi lány — a přesně to jde do kytek. Přírodě stačí třeba meze, jenže je někdo musí obhospodařovat. Vlastně i tam je však o co pečovat. Velké fláky na Znojemsku jsou zarostlé akátem. Místy tam nalezneme jen fádní lesy a časem asi budeme zkoušet vrátit tam dub, ale jinde vidíme lesostepi, kde akát vůbec není agre-sivní, protože roste na samé hranici svých možností. To je prostě příroda k ochraně, a ne k nápravě ekologických škod. Vletí-li tam někdo se sekerou a herbicidem, akát to hladce přežije. Ale ta step ne.

Na jižní Moravě najdeme i lužní místa, kde potřebují nová inteligentní řešení s vodou. Někdo by však musel přesvědčit se- dláka, že se mu niva vyplatí stejně jako ku-kuřičné pole. Zatím to tam funguje tak, že jediným zásahem do krajiny je biokoridor s topoly, což ale ani náhodou není řešení.

Na každou krajinu je podle mě nějaký způsob léku. Metropolitní plán Prahy se pyšní tím, že bude intenzifikovat centrum, aby nemusel intenzifikovat periferii — tu chce věnovat rekreaci. Najdeme tam napří-klad obrovské Prokopské údolí, fungující jako venkovská krajina pro lidi. Jeho velká část se však nechala zarůst akátem, protože na ni nebyly peníze. Co s tím? Obnovit pastvu, která tam předtím stejně byla. Na- padá mě, že by tam lidé doteď schovaní v chráněných dílnách mohli pást kozy — specialistky na likvidaci dřevin. U ple- tení košíků jsou sice také jakž takž šťastní, ale tam by dělali něco užitečnějšího i zá- bavnějšího a hlavně by byli mezi lidmi. Možná vám to připadá jako utopie, ale tito lidé většinou nejsou ani zlí a asociální, ani vyloženě nepoužitelní k práci, hodně těžko se však prosazují v konkurenci. Tady by ji neměli.

Existují i nějaká krátkodobější, rychlejší ře- šení?Krátkodobé řešení je vzít buldozer a pro- vádět přesně to, co zastánci divočiny ne- chtějí. Otevírat krajinu a dělat disturban-ce, obnažovat skalní podklad tam, kde je blízko step, podporovat malé pískovny a poté je nezalesňovat, ničit les, vrátit do krajiny erozi, oheň či lesní pastvu.

To jsou řešení, která se sice dají udělat hned, ale některá z nich jsou kontroverzní a nemusí získat podporu veřejnosti. V důsledku by

tedy taky trvala dlouho. Myslíte, že na to máme čas?Máme čas, ale musí se začít hned teď, ať už s jakýmkoli druhem řešení. Malá aktivita, kterou může udělat kdokoli a ihned, je vzít nůžky a ostříhat šípky či hlohy, než je nějaký pokrokář vezme rovnou sekerou. Anebo pokosit zarůstající trávník, ale šetrně kosou, ne natvrdo sekačkou, která by většinu druhů zničila.

Ve svých pracích se zabýváte mimo jiné za-vlečenými druhy rostlin. Kdy se určitý druh přestane považovat za „cizí“ a zdomácní natolik, že jej přijmeme za „náš“?Taková hranice je nesmysl. Funguje to přesně jako na vesnici — o tom, kdo je a kdo není náplava, rozhoduje, jak se chová. Chodí-li do staré hospody, pak je místní. Třeba akát v Praze nebo na Kladen-sku domovské právo již získal. Zas už ten akát, viďte? To samozřejmě neznamená, že tady budeme chránit každý akátový keř, ale prostě přestal být třídním nepřítelem. Však se zeptejte včelařů!

Zaujal vás nějaký cestovatelský příběh, jak se k nám určitá rostlina dostala?Rok po posledních pražských povodních vyrostlo okolo Vltavy několik desítek druhů kytek, které jsme nikdy předtím v Česku neviděli. Mohl za to spláchnutý zob pro ptáčky z ulic. Dřív holt babičky krmily ptáčky rohlíky, dnes jsou moderní a ekologické a krmí zobem. Vypadalo to jako začátek nové děsné invaze, ale už první mrazík je dorazil. Kde další rok vzali povodňové náplavy buldozerem, tam pak ještě něco vyrostlo z ukrytých semen, ale jinak se jim ta invaze nevydařila.

Ve své knize Praha a Brno přirovnáváte Brno k orientálnímu městu. V čem tkví tato podobnost?Ať si čtenáři knihu radši sami otevřou, teď bych vše vysvětloval neobratněji. Spíše vám mohu odpovědět na otázku, co se mi nelíbí na západních městech, když mezi ně Brno nepatří. Západní města fungují jako dokonalé hodiny — prediktabilní, vzájemně provázané, a když se tam mezi dvě kolečka dostane zrnko písku, celá paráda se zastaví. To se v Brně stát nemůže. Brno funguje ver- satilně, na padesát různých způsobů. Když do něj hodím zrnko písku, jedno místo se zastaví, ale spousta dalších se horečnatě

rozběhne, až se z toho stane perfektní mixér na napěnění cappuccina.

Je-li Brno „branou Orientu“, existuje po-dobný klíč i k pochopení Prahy?Jak říkal nebožtík Heidegger, co je onticky nejbližší, je ontologicky nejvzdálenější. Nejhůř tedy chápeme naše město. Taky bych Praze nerozuměl, kdyby nebylo mi- mopražských učitelů Neumanna a Nezva-la, kteří zrovna pendlovali mezi Prahou a Brnem. Praha je vetešnictví kultur. Jedno se vrství na druhé, a přitom si to v zásadě neubližuje. V téže pražské hospodě se tak může potkat Hašek s Kafkou. Na tento mix se pak nabaluje zbytek Čech jako na krystalizační jádro.

Kdybyste měl vybrat jedno brněnské a jedno pražské místo, která by nám nejlépe přiblížila vaši zkušenost s těmito městy, jaká místa by to byla?Bojím se, že v Brně zanikají malé nenápadné hospůdky nižšího stylu. A kvetou ty ohavné selfíčkářské k velebnému a výhružnému strmění. Vyzdvihl bych brněnskou hospo-du Na Můstku v Zábrdovicích, protože ta se tomuto trendu vymyká. Jednak vevnitř, kde si na nic takového nehraje, jednak ven-ku. Stačí se postavit před ni a pozorovat, jak vedle sebe stojí nový dům, proluka a ne- uvěřitelný starý dům s jakousi věží, jejíž smysl a účel nikdo nezná. Kdyby v té věži bylo okýnko, chtěl bych tam bydlet.

Jak už jsem říkal, Prahu tak dobře ne- vnímám, ale kdybych měl něco vybrat, tak Křížek na Žižkově (vrch sv. Kříže čili Pa-rukářka — pozn. aut.). Smířlivým způso-bem laskavě paroduje své starší vrstvy. Je inovativní i konzervativní zároveň.

Když jste byl hostem Na plovárně u Marka Ebena, zmínil jste, že „kytky mají zvláštní schopnost, že se do nich lidé mohou promí-tat“. Projevuje se to nějak i u vás, nebo si držíte vědecký odstup?Nedržím si vědecký odstup, mám vlastně vědu velmi nerad. Mám ji nerad stejně jako demokracii — jen uznávám, že je to bohu- žel pořád to nejlepší, co máme. Snažím se radši propojovat perspektivu vědeckou s uměleckou či humanitně orientovanou. Do kytek se tedy promítám, ale s mírou. A snažím se o tom vědět. Zcela se promítat je špatně, to bych byl naivka, a vůbec se ne- promítat je také špatně, to bych byl zase

59 |

ROZHOVOR |


ignorant. Nejlepší je balanc mezi napros-tou empatií a krutostí. Jak říká David Storch, člověk potřebuje přírodu k tomu, aby se dostal ke svému animálnímu já, a zároveň se z něj vymanil. Pokaždé znovu hledá proměn-livou bariéru mezi přírodní částí sebe, která je někde hluboko v nevědomí, a racionální.

Myslíte, že podobné „promítání se do kytek“ vede k větší citlivosti vůči nim? Je vám na- příklad líto, když víte, že nějaký druh vymírá?Jistě. Nejdříve pláču a pak udělám něco pro to, aby jiný druh nevymíral. Takto to však funguje i v rámci přirozeného světa, nejedná se o žádnou intošskou metodu, nýbrž o návrat k selskému uvažování. Každá babička taky soucítila s rostlinami. Pak ale přišel nějaký inženýr a zakázal nám to, protože je to subjektivní a nevědecké. Určil, že toto není kopřiva, ale rostlinný druh, že toto není les, ale ekosystém. Co vidím, je tedy jen naplnění abstraktního pojmu. Uvědomme si, že takové zabstrakt- ňování je velice podobné metafyzice — existují nějaké ideální pojmy a jejich pozemské naplnění je pouze nedokona- lým a špinavým odrazem abstraktních šipek koloběhu fosforu či dusíku.

Myslíte si, že babičky kdysi opravdu soucí-tily s rostlinami? Není soucit s přírodou až pozdější výdobytek? Ne, soucit má každá babička, i když jde zabít králíka. Stejně jako se babička popere s králíkem, se já teď musím poprat s ubývajícími druhy.

Zmínil jste, že podnikáte nějaké kroky k ochraně přírody. Sledujete vaši ekologickou stopu? Ne, takových konceptů se obávám. Ještě nikdo mi je nepředstavil slovy, jimž bych uvěřil. Takto instinktivně mám nerad všechno, co nemluví přímo o přírodě, ale o měření nějakých veličin a o tom, že je něco špatně. U mě vyhrává odpovědnost jako taková, ne odpovědnost měřená.

Dobrá, položím otázku jinak, bez měřících konceptů. Berete ve vašem každodenním životě ohled na přírodu a její ochranu?Samozřejmě že ano. Kdybych měl uvést něco zcela konkrétního, tak například uz-mu-li vzácnou kytku, udělám v jejím okolí na oplátku něco dobrého. Třeba vyrvu pár kusů trávy, aby měla druhá, kterou jsem tam nechal, kde růst. Taky třídím odpad, snažím se chodit více pěšky a podobné samozřejmosti. Kdybych však zjistil, že mi tyto činnosti dělají radost, musel bych si dát pěstí. Byl by to totiž hřích pýchy.

Skromností se však taky nechci nechat opájet. Koho fakt nemám rád, je Malý princ. Ten hajzlík v tom umí chodit. Myslí si, že díky své skromnosti může každého šetrný-mi, pečlivě váženými slovy zpucovat. Kudy on projde, tam jsou za ním aleje sebevra-hů. Všichni ho milují, protože si o něm myslí, že je upřímný a skromný. Ale on na sebe leda tak nabaluje pokrytce.

V jaké společnosti podle vás žijeme?Je dobré, že ochrana přírody v mnoha ohle-

dech bere nové obrátky a postmoderní uvažování se dostává lidem stále více pod kůži. Na druhou stranu vede postmoderna také k nepochopení — lidé si myslí, že pravda neexistuje. Mám silný dojem, že se lidé alergizují a vyrůstá nové vymezování. Pola- rizace je teď na hlubší úrovni, než byla před lety. Napřed se v hospodě nadávalo jen na komunisty, pak na komunisty a na svině střihu pravicového. Nyní kolem sebe vidíme více menších skupin, a přitom smířlivost pořád klesá.

Žijeme těsně po pádu zemědělské civilizace. Ta se jednou vrátí, ale budeme jí říkat jinak. Ať už se stane cokoli — rozsype se dodávka energie, začne třetí světová — dostaneme se do postindustriálu a budeme fungovat velmi podobně jako za neo- litu. Zároveň nezmizí některé vynálezy. Budoucnost si proto představuji — pokud vůbec nějak — asi jako chaloupky vytápěné ovčími exkrementy, uvnitř kterých je však televize.

Připravila Renata Svobodová. Kontakt: [email protected]. Článek vznikl za finanční podpory Hlavního města Prahy.

zdro

j: ar

chiv

Jiří

ho S

ádla

|60

| TÉMA


| OBČANSKÝ KALENDÁŘ

Na této dvoustraně opět přinášíme tradiční přehled přednášek, workshopů, festivalů, exkurzí a dalších akcí, které byste si měli poznačit do svého diáře. Nechybí ani výběr aktuálních výzev a petic souvisejících s životním prostředím a lidskými právy.

Akce

• 21. 4.—23. 4. & 1. 5. Ekologické dny Olomouc 2017. Tento-krát na manipulační ploše. Besedy: pátek 16:30 Stanislav Ko-márek * 18:00 Kateřina Sam * 19:30 David Storch, sobota 10:00 Cyril Höschl 13:30 Jan Zrzavý * 15:00 Zdeněk Kratochvíl 16:30 Jak se dělá evoluce * 18:00 Velký bratr * 19:30 Deset let domu Sluňákov, neděle 10:00 Václav Bělohradský; 13:30 Václav Žák * 15h Pavel Barša * 16:30 Petr Hora Hořejš * 18:00 Případ Šuma-va. * 1. 5. Ekojarmark a koncerty: Tomáš Kočko * Žamboši * Ivan Hlas * Živé Kvety * Lanugo * Korben Dallas * Luboš Pospíšil. Více na www.slunakov.cz/edo. • Celý květen. Do práce na kole. Na kole, koloběžce, bruslích, vozíčku, pěšky či během — registrujte do konce dubna sebe a svou organizaci či firmu v dvou až pětičlenném týmu a cestujte do práce šetrně. Více na www.dopracenakole.cz. • 3.—25. 5. Promítání filmu Causa Carnivora. Vždy od 18 ho-din. Série moravských promítání dokumentu o velkých šelmách a přidružené besedy s odborníky v rámci festivalu Ekotopfilm. 3. 5. Brno, 16. 5. Uherské Hradiště, 17. 5. Valašské Meziříčí, 23. 5. Znojmo, 24. 5. Břeclav. Více najdete na www.selmy.cz/akce. • 6. 5. Jaro na přírodní zahradě. Praha, od 14 hodin. Třího-dinový kurz vhodný pro laiky přímo na zahrádce lektorky Evy Hauserové. Více na www.naucmese.cz/kurz/jaro-na-prirodni- zahradce.

• 13. 5. Férová snídaně. Celá ČR. Piknikový happening na pod-poru fairtradových a lokálních pěstitelů. Seznam míst a link na přihlášení té vaší snídaně na www.ferovasnidane.cz. Pořádá Na-Zemi.• 13. 5. Pěstujeme bylinky. První plzeňská komunitní zahra-da, Plzeň, od 14 hodin. Lektorka Alena Lehmannová na kurzu ukazuje, jak bylinky pěstovat v nádobách a na zahradě a jak je zpracovávat. Přihlášky na [email protected]. Pořádá ENVIC.

• 15.—21. 5. Světový týden respektu k porodu. Mediaklub Spálená, Praha. 12. ročník Festivalu o těhotenství, porodu a ro-dičovství v rámci Světového týdne respektu k porodu. Hlavním tématem letošního ročníku je 40 týdnů? Každý porod má svůj pravý čas. Součástí festivalu je také výstava Homo ecologicus. Seznam dalších akcí po celé ČR na respektkporodu.cz/respekt-v-cr.

• 21.—26. 6. Klimakemp. Mostecká uhelná pánev. Přednášky, workshopy, kulturní vystoupení, legální protesty proti těžbě a spalování uhlí a také nenásilná masová blokáda infrastruk-tury některého z dolů či elektráren. Organizuje iniciativa Limity jsme my, více na http://limityjsmemy.cz/klimakemp-2017.

• 26.—28. 5. Allfest Alchymistické Litoměřice. Kulturní a konfe-renční centrum Litoměřice. Živé diskuse, workshopy a přednáš-ky, seznámení s terapiemi a léčebnými metodami (alternativními

zdro

j: Li

mity

jsmem

y.cz

http://www.slunakov.cz/edo

http://www.dopracenakole.cz/


61 |

TÉMA |


OBČANSKÝ KALENDÁŘ |

snímky od nás i ze zahraničí, diskuse se zajímavými hosty, be-sedy, koncerty a mnoho dalšího. Postupně doplňované info na-jdete na www.ekofilm.cz.

Petice a kampaně• Evropská výzva proti glyfosátu. Kromě české výzvy www.parky-bezchemie.cz se můžete zapojit i do celoevropské iniciativy proti pesticidu glyfosát. Právě konec roku rozhodne, zda se bude po-užívat i dalších deset až patnáct let. Proti obnovené registraci se vyjádřete tady: www.global2000.at/stop-glyphosat.

• Zachraňte modré srdce Evropy. Balkán známe jako místo plné divokých řek a jedinečných druhů ryb. V následujících letech je však naplánovaný vznik až 2700 nových vodních děl, které navždy zasáh-nou do křehkého říčního ekosystému této oblasti. Iniciativa Save the Blue Heart of Europe upozorňuje na toto nebezpečí na www.balkanrivers.net.

• Zastavte zabíjení vyder. Dolní Rakousko rozhodlo o vybití desí-tek chráněných vyder říčních, druhu, který před sto lety z Rakouska zmizel a teď se úspěšně vrátil. Důvodem k vybití jsou údajně velké škody na rybách. Petici WWF na záchranu vyder můžete podpořit na www.wwf.at/de/petition-kein-abschuss-von-fischottern.• Špatná novelizace stavebního zákona. Podpořte výzvu poslan-cům na www.platforma21.cz. Začátkem dubna budou poslanci hla-sovat o novelizaci stavebního zákona — jestliže ji schválí v navržené podobě, ztratíme právo zapojovat se do řízení o našich lokálních záležitostech. Vzkažte poslancům, aby pro změnu zákona nehla-sovali a zachovali účast veřejnosti při ochraně životního prostředí na současné úrovni.

i konvenčními), přímý zážitek léčebných postupů, hudební i divadelní vstupy, umělecké výstavy, poradny. Chybět nebude ani vegetariánské jídlo a pití, program pro děti a relaxační zóny. Více na www.2017.allfestival.cz. 1.—4. 6. Bratislavský knižní festival BRAK. Divadlo Aréna, Bratislava. Prostor pro malé nezávislé knižní tvůrce a jejich díla, mj. i pro 7.G. Mezi hosty se objeví například argentinsko-kanadský spisovatel Alberto Manguel, Jaroslav Rudiš nebo Dunajská vlna. Více na brakfestival.sk.

• 17.—18. 6. Knihex 07. Ostrov a Vila Štvanice, Praha, 10—20 hodin. Letní knižní jarmark malých nakladatelů včetně 7.G. Více na knihex.cz.

• 19. 8.—10. 9. Exkurze napříč národními parky Šumava a Ba-vorský les 2017. Jedna čtyřdenní, dvě víkendové a jedna jed-nodenní exkurze, vždy pod vedením odborného průvodce. Pokaždé do nejvzácnějších míst obou národních parků včetně těch běžně nepřístupných. Přihlášky najdete na www.hnutidu-ha.cz/exkurze.

• 4.—7. 10. Ekofilm 2017. Brno. Jeden z nejstarších středoev-ropských filmových festivalů se letos vrací již po třiačtyřicáté, tentokrát na téma ovzduší. Co vše můžeme udělat pro to, abychom nemuseli dýchat nebezpečné zplodiny? Jaká jsou města budouc-nosti a jaká opatření mají v boji za čistý vzduch k dispozici? V rámci festivalu na vás v Brně čekají soutěžní i nesoutěžní Připravila Simona Horká. Tipy posílejte na [email protected].

zdro

j: po

ndel

i-pon

deli.

blog

spot

.cz

http://www.parkybezchemie.cz/

http://www.parkybezchemie.cz/

http://www.global2000.at/stop-glyphosat

http://www.balkanrivers.net/

http://www.balkanrivers.net/

http://www.platforma21.cz/

http://www.2017.allfestival.cz/

http://www.hnutiduha.cz/exkurze

http://www.hnutiduha.cz/exkurze

Název časopisu, který do roku 1997 vy- cházel jako Poslední ge ne ra ce, je symbolic ký. Inspirováni Velkým zákonem Iro- kézů jsme přesvědčeni o tom, že chce-me-li jako lidstvo žít na této planetě ve spo ko je nos ti a míru, musí naše jed- ná ní zohledňovat také po tře by na šich potomků. A to i těch, kteří přijdou sedm ge ne ra cí po nás.

Kontakt / Hnutí DUHA - Sedmá generaceÚdolní 33, 602 00 Brno telefon: 608 443 443e-mail: [email protected] www.sedmagenerace.cz

Vydává: Hnutí DUHA - Sedmá generace, Údolní 33, Brno 602 00. Redakce: Vít Kouřil (šéf-redaktor), Simona Horká (koordinátorka), Míla Zemanová Palánová (koeditorka), Markéta Musilová (propagace), Zuzana Vlasatá, Barbora Bakošová, Jan Miessler, Vojtěch Pelikán, Dominik Grohmann, Barbora Božková, Štěpán Jindra, Lucie Sovová, Renata Svobodová, Jakub Jirků, Marie Drahoňovská, Martina Vrtělová, Magdaléna Vaculčiaková (redaktoři a redaktorky). Redakční rada: Naďa Johanisová, Ľuba Lacinová, Ota Kubinec, Jakub Macek, Kateřina Rezková, Mojmír Vlašín, Josefa Volfová, Jan Krajhanzl, Lubor Kysučan, Čestmír Klos, Martin Škabraha. Sazba, ilustrace: Jana K. Kudrnová. Jazykové úpravy: Míla Zema-nová Palánová. Inzerce a předplatné: Simona Horká ([email protected]). Písma: Střešovická písmolijna. Předplatné na rok 2017 (6 čísel): 390 Kč (ČR) / 19 eur (SR). Stu-denti a důchodci: 360 Kč (ČR) / 18 eur (SR). E-předplatné na jeden rok: 240 Kč (ČR) / 10 eur (SR). Studenti a důchodci: 210 Kč (ČR) / 9 eur (SR). Číslo účtu: 2000360662/2010, FIO banka. Uzávěrka tohoto čísla: 7. 4. 2017. 7.G 3/2017 vyjde 26. 6. 2017. Evidováno: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. MK ČR E 6578, ISSN 1212 — 0499 (Print), ISSN 1805 — 8566 (Online). Tištěno na recyklovaném papíře. Toto číslo Sedmé generace vyšlo díky finanční podpoře individuálních dárců, Ministerstva životního prostředí a Magistrátu hlavního města Prahy. Časopis nemusí vyjadřovat jejich stanoviska.

Kde si můžete koupit Sedmou generaciBOSKOVICE: Kafe za rohem, Plačkova 4; BRNO: Hnutí DUHA, Údolní 33 • ACADEMIA, Náměstí Svobody 13 • Knihkupectví Cesta, Rašínova 5 • Kavárna Anděl, Gorkého 34 • Knihku-pectví Skleněná louka, Kounicova 23 • Knihkupectví FSS MU, Joštova 10 • Knihy Kanzelsberger, Masarykova 6 • Knihkupectví Hana Smílková, FF MU, A. Nováka 1 • Literární čajovna Skleněná louka, Kounicova 23 • Kudrna, Hlavní vlakové nádraží • ZO ČSOP Veronica, Panská 9 • Tři ocásci, Kpt. Jaroše 18; ČESKÉ BUDĚJOVICE: Měsíc ve dne, Nová 3; HORKA NAD MORAVOU: CEV Sluňákov, Skrbeňská 70; JIHLAVA: Čajovna Kuba & Pařízek, Masarykovo nám. 21 • Knihkupectví Otava, Komenského 33; LIBEREC: Kadeřnictví HAARO-NATURO, Chelčického 5; MLADÁ BOLESLAV: Gája, Staroměstské náměstí 89; OCHOZ U BRNA: Kaprálův mlýn, Ochoz u Brna 235; OLOMOUC: Hnutí DUHA, Dolní náměstí 38 • Olomouc bez obalu, Kateřinská 10; OSTRAVA: Kulturně-literární centrum Academia, Zámecká 2; PARDUBICE: Prodejna zdravé výživy a restaurace Špalda, třída Míru 64; PLZEŇ: Obchůdek Naděje, Prokopova 27; PRAHA: Hnutí DUHA, Lublaňská 18 • Bezobalu - Bezobalový obchod, Bělehradská 96 • Biokoloniál, U Svobodárny 12 • Bio Zahrada, Belgická 33 • Biodomov, obchodní prostor LA 26/517, Praha 8 • ACADEMIA, Národní třída 7, Na Florenci 3, Václavské náměstí 34 • Rekomando, Trojanova 9 • Moje Bio, Bělohorská 117, Praha 6 • Knihkupectví Karo-linum, Celetná 18, Praha 1 • Bio Letná, Milady Horákové 22, Praha • Unijazz, Jindřišská 5, Praha 1 • Obchod Fair & Bio, Sokolovská 29, Praha 8 – Karlín • Divadlo Kampa, Nosticova 634/2a; BRATISLAVA: Artforum, Kozia 20; INTERNETOVÝ OBCHOD: obchod.hnutiduha.cz • zhruba 50 prodejen v síti Mediaprint & Kapa, seznam viz sedmagenerace.cz/kde-koupite

a vyberte si mezi příručkou pěstitele od Na ovoce, CD Jardy Svobody Solo, tričkem či taškou k 25. narozeninám časopisu

Více informací na www.sedmagenerace.cz/predplatne

Pro vaše PC, čtečky, tablety a mobily jsou e-čísla 7.G ke koupi na publero.com, floowie.com nebo rajknih.cz.

- k předplatnému získáte přístup do e-archivu 7.G a 10% slevu v benefičním obchodě Hnutí DUHA- můžete odebírat výhradně elektronickou verzi časopisu za 240 Kč/rok- předplatné nabízíme i na Slovensko- jste-li studenty či důchodci, obdržíte slevu- darujte předplatné Sedmé generace i svým blízkým

Ve sVé kůžiPřidejte se k Janě Plodkové v boji za zákaz

kožešinových farem v Česku, o kterém právě teď jednají poslanci. Před krutou smrtí tak pomůžete zachránit 20 000 lišek a norků.

Podepište petici nebo nás podpořte na sociálních sítích #vesvekuzi. Děkujeme!

VesVekuzi.com

LBIN_161287_VeSveKuzi_Plodkova_SedmaGenerace_111x154.indd 1 16.03.17 17:42

V kinech od 6. dubna

World Wide Opportunities on Organic Farms

Existují lidé, kteří se chtějí

ponořit do EKOzemědělství. Existují FARMY, které takovou zkušenost poskytnou.

Dvě strany mají cíl: POTKAT SE.

Český WWOOF těmto setkáním pomáhá již 12 let.

World W

Krajině, zvířatům i farmám

SLUŠÍ WWOOF.

SLUŠTE jemu.

foto

: hos

titel

ská

farm

a st

atek

Váv

rovi

foto

: hos

titel

ská

farm

a M

ezi l

esy

Český WWOOF těmto

DŘINA PŘINÁŠÍ

SEBEUSPOKOJENÍ

Sensa sforzo no c‘é

satifazione

Pod

tíhou

ato

mu

— v

Evr

opě

a Sp

ojen

ých

stát

ech

bude

v p

říštíc

h dv

ou d

ekád

ách

z dů

vodu

uko

nčen

í živ

otno

sti o

dsta

veno

více

reak

torů

, než

jich

bud

e př

ipoj

eno

k sít

i. Do

roku

203

0 ko

nčí p

láno

vaná

ži

votn

ost

tém

ěř d

věm

a st

ovká

m r

eakt

orů,

ryc

hlos

t je

jich

odst

avov

ání b

ude

závi

set

na ú

spěš

nost

i tec

hnic

kých

opa

třen

í k p

rodl

užov

ání ž

ivot

nost

i. Te

nto

úbyt

ek č

áste

čně

vyvá

ží r

osto

ucí p

očet

re

akto

rů v

Čín

ě. J

ader

ná e

nerg

etik

a se

tak

bude

pod

ílet n

a vý

robě

ele

ktřin

y zh

ruba

sou

časn

ými d

eset

i pro

cent

y. Vý

robu

ele

ktřin

y z

jade

rnýc

h el

ektr

áren

pře

kona

jí no

vé o

bnov

iteln

é zd

roje

, a to

i be

z za

počt

ení v

elký

ch v

odní

ch e

lekt

ráre

n. Ta

k ja

ko u

ž dn

es v

Čín

ě, J

apon

sku,

Něm

ecku

, Vel

ké B

ritán

ii, Š

paně

lsku

nebo

Indi

i. (K

arel

Pol

anec

ký –

Jad

erná

flot

ila: S

low

boa

t to

Chin

a)

Documents

Budoucnost jaderné energetiky / Rizika bazénů / Tradiční ... fileBudoucnost jaderné energetiky / Rizika bazénů / Tradiční řemesla / iTroci / Ekologické zemědělství