1

2

3

BOHATÝ TÁTA CHUDÝ TÁTA DÍL DRUHÝ CASHFLOW KVADRANT Zaměstnanec, samostatně výdělečně činný, majitel podniku, investor... Který kvadrant je pro vás nejlepší? Robert T. Kiyosaki Sharon L. Lechter Z anglického originálu Cashflow Quadrant přeložil Milan Žáček. Sazba: PRAGMA. Grafická úprava: Gabriela Novotná. Vydalo nakladatelství PRAGMA, V Hodkovičkách 2/20,147 00 Praha 4. © 1998,1999 by Robert T. Kiyosaki and Sharon L. Lechter © PRAGMA, 2001 ISBN 80-7205-853-3 „Člověk se rodí svobodný; a všude ho poutají řetězy. Myslí si, že je pánem druhých, zatímco zůstává větším otrokem než oni‘ Jean Jacques Rousseau Můj bohatý táta říkával: „Skutečné svobody nikdy nedosáhneš bez svobody finanční.“ A pokračoval: „Svoboda může být zadarmo, ale váže se k ní cena.“ Knihu věnujeme těm, kdo jsou tuto cenu ochotni zaplatit. Našim přátelům, fenomenální úspěch Bohatého táty, chudého táty nám po celém světě zajistil tisíce nových přátel. Jejich milá slova a přátelství nás inspirovaly k napsání Cashflow kvadrantu, jenž na Bohatého tátu, chudého tátu navazuje. A proto svým přátelům, starým i novým, za jejich nadšenou podporu, o níž se nám nemohlo ani zdát, děkujeme.

4

Obsah Úvod Ve kterém kvadrantu se nacházíte? Je to pro vás ten nejlepší? Část první CASHFLOW kvadrant Kapitola první „Proč si neseženete práci?“ Kapitola druhá Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé Kapitola třetí Proč dávají lidé přednost jistotě před svobodou? Kapitola čtvrtá Tři druhy obchodních systémů Kapitola pátá Sedm úrovní investorů Kapitola šestá Peníze očima nespatříte Část druhá Dostaňte ze sebe maximum Kapitola sedmá Staňte se sami sebou Kapitola osmá Jak zbohatnu? Kapitola devátá Buďte bankou... a ne bankéřem Část třetí Jak se stát úspěšným „M“ a „I“ Kapitola desátá Dětské krůčky Sedm kroků k nalezení finanční rychlodráhy Kapitola jedenáctá KROK č. l - Nastal čas hledět si svého Kapitola dvanáctá KROK č. 2 - Zvládněte tok svých peněz Kapitola třináctá KROK č. 3 - Poznejte rozdíl mezi rizikem a hazardérstvím Kapitola čtrnáctá KROK č. 4 - Rozhodněte se, kterým typem investora chcete být Kapitola patnáctá KROK č. 5 - Najděte si instruktory Kapitola šestnáctá KROK č. 6 - Udělejte ze zklamání svou přednost Kapitola sedmnáctá KROK č. 7 - Síla víry Kapitola osmnáctá Shrnutí O AUTORECH Robert T. Kiyosaki je autorem knihy Bohatý táta, chudý táta (vydalo nakladatelství PRAGMA), celosvětového bestselleru, který se zabývá tím, co bohatí svoje děti učí, a chudí a střední vrstvy ne. Je rovněž tvůrcem finanční stolní hry CASHFLOW a dalších nápaditých finančních produktů. Narodil a byl vychován na Havaji. Je japonský Američan čtvrté generace. Pochází ze slavné učitelské rodiny. Jeho otec byl vedoucím odboru školství státu Havaj. Po dokončení střední školy Robert studoval v New Yorku a po získání vysokoškolského diplomu vstoupil do amerického námořnictva, načež odjel jako důstojník a pilot bojového vrtulníku do Vietnamu. Sotva se vrátil z války, rozjel svou obchodní kariéru. V roce 1977 založil společnost, která na trh uvedla první nylonové „surfařské“ taštičky na suchý zip, z nichž se stal výnosný, celosvětově známý výrobek. Spolu se svým výrobkem figuroval v časopisech Runner‘s World, Gentleman Quarterly, Success Magazine a dokonce Playboy. V roce 1985 stál u zrodu mezinárodní vzdělávací společnosti, která působila v sedmi zemích a vyučovala desetitisíce studentů podnikání a investování. Když ve čtyřiceti sedmi letech Robert odešel na penzi, začal se věnovat tomu, co má nejraději... investování. Jelikož ho znepokojuje stále se rozšiřující propast mezi majetnými a nemajetnými, vytvořil stolní hru CASHFLOW, která vyučuje hře peněz,

5

kterou znali původně jen bohatí. Na tuto nápaditou vzdělávací hru získal i americký patent. Třebaže Robert podniká v nemovitostech a rozvíjí firmy s malým kapitálem, jeho skutečnou láskou a vášní je vyučování. Je oceňovaným řečníkem ve sféře finančního vzdělávání a ekonomických trendů. Své převratné myšlenky sděloval po celém světě publikům od padesáti do třiceti pěti tisíc posluchačů. Jeho poselství zní: „Chopte se odpovědnosti za své finance, nebo budete celý život jen poslouchat příkazy jiných. Budete buď pány peněz, nebo jejich otrokem.“ Za tohoto období velkých hospodářských změn je toto jeho poselství k nezaplacení. Sharon L Lechterová věnuje své profesní snahy sféře vzdělávání. Je autorizovanou účetní a vedoucí vydavatelství. Je vdaná a má tři děti. Získala červený diplom v oboru účetnictví na Florida State University. Ve své době byla jednou z prvních žen, které začaly pracovat u jedné z osmi největších účetních firem, byla daňovou ředitelkou národní pojišťovací společnosti a zakladatelkou a spoluvydavatelkou prvního regionálního ženského časopisu ve Wisconsinu. Celou dobu zároveň pracovala i jako autorizovaná účetní. Začala spolupracovat s vynálezcem první elektronické „mluvící“ knihy a pomáhala rozvinout odvětví elektronických knih na úroveň multimilionového mezinárodního trhu, kde se dnes nachází. Stále je průkopnicí v rozvoji nových technologií, které mají vrátit knihy do života našich dětí. Jako spoluautorka knih Bohatý táta, chudý táta a Cashflow kvadrant obrací svou pozornost i na další nedostatek vzdělávacího systému, tj. na naprostou absenci základů finančnictví. Knihy Bohatý táta, chudý táta a Cashflow kvadrant jsou vzdělávací nástroje určené všem, koho zajímá zlepšení vlastního vzdělání a finančního postavení. ÚVOD Ve kterém kvadrantu se nacházíte? Je to pro vás ten nejlepší? Jste finančně svobodní? Cashflow kvadrant je pro ty, kteří dospěli na životní cestě na finanční rozcestí. Pokud chcete získat kontrolu nad tím, co děláte dnes, abyste změnili svůj finanční osud, pomůže vám vytyčit trasu. Toto je Cashflow kvadrant Z | M -----+----- S | I Písmena v jednotlivých kvadrantech znamenají: Z zaměstnanec S samostatně výdělečně činný M majitel podniku I investor Každý z nás se nachází alespoň v jednom ze čtyř kvadrantů Cashflow kvadrantu. Naše pozice je určena tím, odkud pocházejí naše peníze. Řada z nás se spoléhá na výplatní pásku, a jsme tudíž zaměstnanci. Další podnikají samostatně. Zaměstnanci a

6

samostatně výdělečně činní figurují na levé straně Kvadrantu. Pravá strana Kvadrantu je pro lidi, kteří peníze získávají z podniku, který vlastní, nebo z investic, které vlastní. Naše kniha se zabývá čtyřmi rozdílnými typy lidí tvořícími svět obchodu a podnikání, zabývá se tím, co jsou zač, a tím, co mají osoby v každém kvadrantu specifického. Pomůže vám určit, ve kterém kvadrantu se v současnosti nacházíte, a pomůže vám naplánovat si trasu do místa, kde se chcete ocitnout v budoucnu, jakmile si zvolíte vlastní cestu k finanční svobodě. Třebaže finanční svobodu lze nalézt ve všech čtyřech kvadrantech, dovednosti „M“ nebo „I“ vám umožní dosáhnout svých finančních cílů rychleji. Z úspěšného „Z“ se může stát i úspěšný „I“. ČÍM CHCEŠ BÝT, AŽ VYROSTEŠ? Tato kniha je v mnoha ohledech pokračováním mé knihy Bohatý táta, chudý táta. Pro ty z vás, kdo Bohatého tátu, chudého tátu snad nečetli, zopakuji, že pojednávala o odlišných lekcích, které mi dávali moji dva tátové ohledně peněz a životních voleb. První z nich byl můj skutečný táta, druhý byl táta mého nejlepšího kamaráda. Jeden byl mimořádně vzdělaný, druhý nedokončil ani střední školu. Jeden byl chudý a druhý bohatý. Vždy, když se mě někdo ptal: „Čím chceš být, až vyrosteš?“, můj vzdělaný, ale chudý táta doporučoval: „Choď do školy, dostávej dobré známky a pak si najdi bezpečnou, jistou práci.“ Doporučoval mi životní cestu, která vypadala takto: škola-->Z Rada chudého táty Chudý táta mi doporučoval, abych se stal buď dobře placeným „Z“, zaměstnancem, anebo dobře placeným „S“, samostatně výdělečně činným odborníkem, jakým je třeba lékař, právník nebo účetní. Můj chudý táta si velmi zakládal na pravidelném příjmu, zaměstnaneckých výhodách a sociálním zabezpečení. Proto byl i dobře placeným vládním úředníkem: vedoucím odboru školství státu Havaj. Můj bohatý, ale nevzdělaný táta, mi naopak poskytoval velmi odlišnou radu. Doporučoval mi: „Choď do školy, odmaturuj, rozjeď podnikání a staň se úspěšným investorem.“ Doporučoval mi životní cestu, která vypadala takto: Rada bohatého táty škola--> M Tato kniha se zabývá duševním, emocionálním a vzdělávacím procesem, kterým jsem prošel při následování rady bohatého táty. PRO KOHO JE TATO KNIHA? Tuto knihu jsme napsali pro lidí, kteří jsou připraveni ke změně kvadrantu. Je obzvláště pro ty, kteří se v současnosti nacházejí v kategoriích „Z“ a „S“ a zamýšlejí se nad posunem do oblastí „M“ nebo „I“. Je pro lidi, kteří jsou připraveni opustit teplo sociálního

7

zabezpečení a začít nabývat finanční zabezpečení. Nejde o snadnou životní cestu, ale cena čekající na jejím konci za tu námahu stojí. Jde o cestu k finanční svobodě. Když mi bylo dvanáct, bohatý táta mi vyprávěl jednoduchý příběh, který mě navedl na cestu k velkému bohatství a finanční svobodě. Tímto způsobem mi bohatý táta vysvětloval rozdíl mezi levou stranou Cashflow kvadrantu, kvadranty „Z“ a „S“, a stranou pravou s kvadranty „M“ a „I“. Zní takto: „Bylo nebylo, kdesi stála jedna malebná vesnička. Žilo se v ní přímo pohádkově, nebýt jedné věci. Pokud nepršelo, vesnička neměla vlastní vodu. Aby se tato potíž jednou provždy vyřešila, rozhodli se radní, že vyhlásí soutěž na každodenní zásobování vsi vodou. Ozvali se dva zájemci, kteří se tohoto úkolu chtěli zhostit, a radní podepsali smlouvu s oběma. Měli pocit, že trocha konkurence udrží ceny při zemi a zajistí dostatečný přísun vody. Ed, první z mužů, kteří dohodu uzavřeli, okamžitě vyběhl ven, koupil si dva pozinkované kbelíky a začal běhat tam a zpátky k jezeru, které bylo asi míli daleko. Když tak od úsvitu do soumraku ve svých dvou kbelících přinášel z jezera vodu, začal okamžitě vydělávat. Vodu lil do velké betonové nádrže, kterou nechala zbudovat ves. Každé ráno musel vstávat ještě dřív, než se probudili ostatní obyvatelé, aby se postaral o to, že v okamžiku potřeby bude k dispozici dostatečné množství vody. Byla to těžká práce, ale Ed byl šťastný, že vydělává a že získal jednu z exkluzivních smluv na tuto službu. Druhý úspěšný žadatel, Bill, na nějakou dobu zmizel. Celé měsíce po něm nebylo vidu ani slechu, čemuž byl Ed jen rád, protože neměl konkurenci. Vydělával všechny peníze. Místo aby si koupil dva kbelíky a s Edem soutěžil, Bill si sestavil obchodní plán, založil si podnik, našel čtyři investory, zaměstnal ředitele, který se o firmu staral, a za půl roku se vrátil se stavební četou. Během roku pak jeho lidé postavili ohromné potrubí z nerez oceli, které spojovalo vesnici s jezerem. Při slavnostním zahájení provozu Bill ohlásil, že jeho voda je čistší než Edova. Bill věděl, že lidé si na Edovu nečistou vodu stěžovali. Oznámil taktéž, že vesnici bude vodou zásobovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu. Ed vodu nosil jen v pracovních dnech... o víkendech nepracoval. Bill také oznámil, že za svou lepší kvalitu a spolehlivější přísun bude účtovat o 75 procent méně. Vesnice se zaradovala a hned se rozběhla ke kohoutu Billova potrubí. Aby mohl Billovi konkurovat, snížil Ed svou cenu o 75 pročet, přikoupil dva další kbelíky, opatřil je víky, a při každé cestě nosil teď tedy kbelíky čtyři. Aby poskytoval lepší služby, zaměstnal své dva syny, aby mu pomáhali na noční směně a o víkendech. Když chlapci odešli na vysokou školu, řekl jim: „Pospěšte si, protože jednoho dne připadne tento podnik vám.“ Z jakéhosi důvodu se žádný z obou hochů po ukončení vysoké školy nevrátil. Ed měl nakonec potíže se zaměstnanci a odbory. Odbory požadovaly vyšší mzdy, lepší výhody a chtěly, aby jejich členové nosili jen jeden kbelík. Bill na druhé straně si uvědomil, že pokud chce vodu jeho vesnice, budou ji chtít určitě i vesnice jiné. Upravil svůj podnikatelský záměr a jal se prodávat svůj systém rychlého, vysokoobjemového, laciného zásobování čistou vodou vesnicím po celém světě. Vydělává sice jen cent za každý kbelík dodané vody, ale těch kbelíků jsou každodenně

8

miliardy. Bez ohledu na to, zda pracuje či nikoli, miliardy lidí spotřebovávají miliardy kbelíků vody, a všechny tyto peníze tečou na jeho bankovní účet. Bill postavil potrubí, které přivádí jemu peníze a vesnicím vodu. Bill žil spokojeně až do smrti a Ed celý život jen tvrdě pracoval a věčně se potýkal s finančními potížemi. A zazvonil zvonec...“ Tento příběh o Billovi a Edovi mě ovlivňuje už celá léta. Pomáhá mi při veškerém mém rozhodování. Často se sám sebe ptám: „Stavím potrubí, nebo tahám kbelíky?“ „Dřu se, nebo na to jdu chytře?“ A odpovědi na tyto otázky mi umožnily finanční svobodu. A o tomto je i tato kniha. Píše se v ní o tom, co znamená být „Z“ a „I“. Je pro lidi, které už unavuje vláčet se s kbelíky, pro lidi, kteří jsou připraveni stavět potrubí, aby jim tekly peníze do kapes... a ne z nich vytékaly. Tato kniha je rozdělena do tří části Část první: první část této knihy se zabývá základními rozdíly mezi lidmi ve všech čtyřech kvadrantech. Zabývá se tím, proč určití lidé tíhnou k určitým kvadrantům, a aniž si to uvědomují, tak v nich ustrnou. Pomůže vám při určování, kde se v současnosti v Kvadrantu nacházíte a kde se budete chtít nacházet za pět let. Část druhá: druhá část pojednává o osobní proměně. Týká se spíše toho, kým musíte být, než toho, co musíte udělat. Část třetí: ve třetí části definuji sedm kroků, které můžete učinit na své cestě na pravou stranu Kvadrantu. Podělím se v ní s vámi o další tajemství bohatého táty, vážící se k vědomostem, jak se stát úspěšným „M“ a „I“. Pomůže vám vybrat si správnou cestu k finanční svobodě. V celé knize Cashflow kvadrant budu neustále zdůrazňovat důležitost finanční inteligence. Pokud chcete figurovat na pravé straně Kvadrantu, v kategoriích „M“ a „I“, musíte být chytřejší, než když se rozhodnete zůstat vlevo jakožto „Z“ nebo „S“. Abyste se stali „M“ a „I“, musíte být schopni určovat směr, kterým tečou vaše peníze. Tato kniha je napsána pro lidi, kteří jsou připraveni provést ve svém životě určité změny. Je napsána pro lidi, kteří jsou připraveni ignorovat sociální jistoty a začít budovat vlastní potrubí, aby dosáhli finanční svobody. Nacházíme se na úsvitu Informačního věku a tento věk nabídne více příležitostí k finančnímu růstu než jakýkoli předcházející. Právě lidé s dovednostmi „M“ a „I“ tyto příležitosti vycítí a zhostí se jich. Aby člověk v Informačním věku uspěl, bude potřebovat informace ze všech čtyř kvadrantů. Naše školy se bohužel stále nacházejí v Průmyslovém věku a stále připravují studenty na existenci pouze na levé straně Kvadrantu. Pokud hledáte nové odpovědi na otázku, jak se přesunout do Informačního věku, pak je tato kniha pro vás. Je napsána, aby vám na cestě do Informačního věku pomohla. Nenabízí všechny odpovědi... ale podělím se v ní s vámi o hluboké a směrodatné postřehy, které jsem získal na své cestě z poloviny Kvadrantu obsahující „Z“ a „S“ do poloviny, kde figurují „M“ a „P. Pokud jste připraveni vydat se na cestu nebo pokud už na takové cestě k finanční svobodě jste, tato kniha je pro vás.

9

ČÁST PRVNÍ Cashflow kvadrant KAPITOLA PRVNÍ „Proč si neseženete práci?“ V roce 1985 jsme já a moje žena Kim neměli domov. Neměli jsme ani práci a z úspor nám zbývaly už jen poslední zbytky; kreditní karty jsme měli vyčerpané; a žili jsme ve staré hnědé toyotě se sklápěcími sedadly, která nám sloužila jako lůžka. Na konci prvního týdne nám začala docházet neúprosná fakta toho, kdo jsme, co děláme a kam směřujeme. Náš neutěšený stav trval další dva týdny. Jedna známá, jakmile si uvědomila naši zoufalou finanční situaci, nám poskytla ve svém domě sklepní místnost. Tam jsme žili devět měsíců. Nikomu jsme o své situaci neříkali. Většinu času jsme oba na první pohled vypadali normálně. Když se přátelé a rodina o našem strádání dozvěděli, jejich první otázka vždy zněla: „Proč si neseženete práci?“ Zprvu jsme se jim vše snažili vysvětlit, ale většinou se nám naše pohnutky přiblížit nepodařilo. Někomu, kdo si cení pracovního místa, je obtížné vysvětlit, proč se vám místo hledat třeba nechce. Občas jsme nějakou práci i vykonávali, a přišli si tak na pár dolarů. Ale dělali jsme to jen proto, abychom měli co do žaludku a abychom si mohli koupit benzin. Těch několik dolarů navíc sloužilo jen jako palivo, které nám mělo dopomoci k dosažení našeho zvláštního cíle. Musím se přiznat, že v okamžicích vážných osobních pochyb se mi představa jistého, bezpečného místa s pravidelným příjmem jevila přitažlivě. Avšak protože jsme jistotu pracovního místa nehledali, zatínali jsme zuby, přežívali ze dne na den a potáceli se na okraji finanční propasti. Rok 1985 byl v našem životě ten nejhorší a zároveň ten nejdelší. Každý, kdo tvrdí, že peníze nejsou důležité, bez nich určitě nebyl delší dobu. Kim a já jsme bojovali a často se hádali. Strach, nejistota a hlad zkracují rozbušku lidských emocí a my se často pouštíme do sporů s člověkem, kterého máme nejradši. Nicméně láska nás udržela pohromadě a naše partnerské pouto se díky společně prožitým útrapám jen posílilo. Věděli jsme, kam směřujeme; nevěděli jsme jen, jestli se tam někdy dostaneme. Věděli jsme, že zajištěné, teplé, dobře placené místo najdeme vždycky. Oba jsme měli vysokou školu, dobré pracovní návyky i solidní pracovní morálku. Ale jistotu jsme nehledali. Toužili jsme po finanční svobodě. V roce 1989 z nás už byli milionáři. Ačkoli jsme podle měřítek jistých lidí byli finančně úspěšní, stále jsme nedosáhli svých snů. Ještě jsme nedosáhli opravdové finanční svobody. K tomu došlo až v roce 1994. Od toho roku jsme už po celý zbytek života nemuseli pracovat. Odmyslíme-li si nějakou nepředvídatelnou finanční katastrofu, oba jsme se stali finančně svobodnými. Kim bylo třicet sedm, mně čtyřicet sedm. K TOMU, ABYSTE VYDĚLALI PENÍZE, PENÍZE NEPOTŘEBUJETE

10

V této knize jsem úvodním vylíčením života bez domova a s prázdnou kapsou chtěl reagovat na častou námitku, že „k vydělání peněz je peněz potřeba“. Nesouhlasím s ní. K tomu, aby se z bezdomovců v roce 1985 stali v roce 1989 boháči a pak v roce 1994 finančně nezávislí lidé, není třeba peněz. Když jsme začínali, peníze jsme neměli a byli jsme zadlužení. Není třeba ani kvalitního formálního vzdělání. Já sice mám vysokoškolský diplom, ale mohu svědomitě prohlásit, že dosažení finanční svobody nemělo se vzděláním získaným na vysoké škole pranic společného. Nenašel jsem žádné obzvláštní uplatnění pro léta strávená studiem počtů, sférické trigonometrie, chemie, fyziky, francouzštiny a anglické literatury. Řada úspěšných lidí opustila školu, aniž získala diplom. Patří mezi ně Thomas Edison, zakladatel společnosti General Electric; Henry Ford, zakladatel firmy Ford Motor; Bill Gates, zakladatel Microsoftu; Ted Turner, zakladatel CNN; Michael Dell, zakladatel Dell Computers; Steve Jobs, zakladatel Apple Computer; nebo Ralph Lauren, zakladatel společnosti Polo. Vysokoškolské vzdělání je důležité pro tradiční profese, ale ne pro to, jak tito lidé přišli k bohatství. Vybudovali si své úspěšné podniky a o to jsem usiloval i já s Kim. TAK CO JE K TOMU TŘEBA? Lidé se mě často ptají: „Pokud k vydělání peněz není peněz třeba a školy vás nenaučí, jak se stát finančně svobodní, v čem to tedy je?“ Já odpovídám: je třeba snů, spousty odhodlání, ochoty rychle se učit, schopnosti správně používat Bohem dané vlastnosti a znalostí, ze kterého sektoru Cashflow kvadrantu generujete svůj zisk. CO JE TO CASHFLOW KVADRANT? Obrazec dole znázorňuje Cashflow kvadrant. ZM S I Písmena v jednotlivých kvadrantech znamenají: Z zaměstnanec S samostatně výdělečně činný M majitel podniku I investor ZE KTERÉHO KVADRANTU GENERUJETE SVŮJ ZISK? Cashflow kvadrant znázorňuje rozličné metody, kterými se generuje zisk nebo peníze. Například zaměstnanec vydělává peníze pomocí svého pracovního místa, kde vykonává práci pro nějakou jinou osobu nebo jiný subjekt. Samostatně výdělečně činné osoby vydělávají peníze prací pro sebe. Majitel podniku vlastní firmu, která mu generuje peníze, a investor vydělává peníze z nejrůznějších investic - jinými slovy z peněz generujících další peníze.

11

Různé způsoby generování zisku vyžadují různé mentality, různé technické dovednosti, různé cesty vzdělání a různé typy lidí. Různé lidi přitahují různé kvadranty. Třebaže peníze zůstávají pořád stejné, ohromně se mění způsoby, jakými se vydělávají. Pokud se zadíváte na čtyři různá označení jednotlivých kvadrantů, nejspíš se zeptáte: „Z kterého kvadrantu generuji většinu svého příjmu?“ Každý kvadrant je jiný. Generovat příjmy z různých kvadrantů vyžaduje různé dovednosti a různé osobnosti, byť je člověk, kterého naleznete v jednotlivých kvadrantech, stále tentýž. Pohyb z jednoho kvadrantu do druhého je jako hraní golfu dopoledne a návštěva baletního představení večer. PENÍZE SI MŮŽETE VYDĚLAT VE VŠECH ČTYŘECH KVADRANTECH Většina z nás má potenciál generovat příjmy ve všech čtyřech kvadrantech. Který kvadrant si zvolíte vy nebo já za zdroj základního příjmu nesouvisí příliš s tím, co jsme se naučili ve škole; souvisí to spíše s tím, kým jsme ve svém nitru - s našimi niternými hodnotami, přednostmi, slabostmi a zájmy. Právě tyto niterné rozdíly nás přitahují k jednotlivým kvadrantům nebo nás od nich odpuzují. Přesto však bez ohledu na to, jakou práci vykonáváme, stále můžeme působit ve všech čtyřech kvadrantech. Například lékař si může vydělávat peníze jako „Z“, zaměstnanec, a být členem lékařského sboru velké nemocníce nebo pracovat pro vládu ve veřejném sektoru nebo se stát vojenským lékařem nebo se nechat zaměstnat pojišťovnou jako revizní lékař. Tentýž lékař se může rovněž rozhodnout vydělávat peníze jako „S“, samostatně výdělečně činná osoba, a založit si soukromou praxi, vybavit si ordinaci, najmout si zaměstnance a vybudovat si seznam pacientů. Nebo se může rozhodnout stát se „M“ a vlastnit kliniku či laboratoř a zaměstnávat jiné lékaře. Takový lékař by si nejspíš najal obchodního ředitele, který by mu celý podnik řídil. V tomto případě by náš lékař podnik vlastnil, ale nemusel by v něm pracovat. Mohl by se také rozhodnout vlastnit firmu, která s medicínou nijak nesouvisí, zatímco by se svému oboru věnoval někde jinde. V takovém případě by lékař vydělával peníze jako „Z“ i jako „M“. Jako „I“ by lékař mohl generovat svůj příjem z investic v podniku někoho jiného nebo v organizacích, jako jsou trh s akciemi, trh s obligacemi či nemovitostmi. Důležitá slova jsou „generovat příjem“. Nejde ani tak o to, co děláme, jako o to, jak generujeme svůj příjem. RŮZNÉ METODY GENEROVÁNÍ PŘÍJMU To, co více než cokoli jiného určuje, ze kterého kvadrantu se rozhodneme generovat svůj příjem, jsou vnitřní rozdíly v našich niterných hodnotách, přednostech, slabostech a zájmech. Někteří lidé jsou rádi zaměstnanci, zatímco jiným se něco takového protiví. Někteří lidé rádi vlastní firmy, ale neradi je řídí. Jiní firmy rádi vlastní a s láskou je i řídí. Jistí lidé rádi investují, zatímco jiní v podobné aktivitě vidí jen riziko ztráty peněz. Většina z nás zosobňuje trochu ze všech těchto vlastností. Úspěch ve všech čtyřech kvadrantech často znamená přesměrování určitých niterných hodnot.

12

BOHATÍ NEBO CHUDÍ MŮŽETE BÝT VE VŠECH ČTYŘECH KVADRANTECH Je důležité připomenout, že bohatí nebo chudí můžete být ve všech čtyřech kvadrantech. V každém kvadrantu se nacházejí milionáři i lidé, kteří zbankrotovali. Přítomnost v tom či onom kvadrantu ještě nezaručuje finanční úspěch. NE VŠECHNY KVADRANTY JSOU STEJNÉ Jakmile poznáte specifické vlastnosti každého kvadrantu, budete mít lepší představu, který kvadrant nebo kvadranty vám nejlépe vyhovují. Například jeden z řady důvodů, proč jsem si já vybral práci převážně v kvadrantech „M“ a „I“, jsou jejich daňové výhody. Většině lidí pracující na levé straně Kvadrantu se nabízí jen málo legálních daňových úlev. Nicméně na pravé straně Kvadrantu je daňových úlev spousta. Prací v kvadrantech „M“ a „I“, která mi bude generovat příjem, získám peníze rychleji a umožním jim pro mě pracovat déle, aniž přijdu o velké sumy na daních. RŮZNÉ ZPŮSOBY VYDĚLÁVÁNÍ PENĚZ Když se mě lidé ptají, proč jsme s Kim nikde nebydleli, odpovídám jim, že důvodem bylo, co mi řekl bohatý táta o penězích. Peníze jsou pro mě důležité, ale nechtěl jsem strávit celý život jejich vyděláváním. Proto jsem nestál o žádnou práci. Pokud jsme se měli stát zodpovědnými občany, chtěli jsme, aby peníze pracovaly pro nás, nechtěli jsme strávit celý život fyzickou prací pro ně. Proto je Cashflow kvadrant tak důležitý. Rozlišuje mezi různými způsoby, kterými se generují peníze. Existují způsoby, jak být zodpovědný a vydělávat peníze, a přitom kvůli nim fyzicky nepracovat. ROZDÍLNÍ TÁTOVÉ - ROZDÍLNÉ PŘEDSTAVY O PENĚZÍCH Můj velmi vzdělaný táta pevně věřil, že láska k penězům je symbolem zla. Že mít ohromné příjmy znamená být chamtivý. Cítil se trapně, když noviny zveřejnily, kolik vydělává, protože ve srovnání s učiteli, kteří pracovali pod ním, si připadal placený až přehnaně. Byl to dobrý, čestný, pracovitý muž, který se ze všech sil snažit hájit své stanovisko, že peníze v jeho životě důležité nejsou. Můj velmi vzdělaný, přesto však chudý táta neustále říkal: „Mě peníze nezajímají.“ „Já nikdy nezbohatnu.“ „Nemůžu si to dovolit.“ „Investování je riskantní.“ „Peníze nejsou všechno.“ PENÍZE SLOUŽÍ ŽIVOTU Bohatý táta smýšlel odlišně. Trávit celý život prací a předstírat, že peníze nejsou důležité, mu připadalo pošetilé. Bohatý táta si myslel, že život je důležitější než peníze, ale peníze jsou důležité, protože mu slouží. Často říkával: „Den má jen určitý počet hodin a tvrdě pracovat se dá taky jenom do jisté míry. Tak proč pracovat tvrdě kvůli penězům? Nauč se, abys peníze měl a aby pro tebe tvrdě pracovali ostatní, a pak můžeš dělat to, co je skutečně důležité.“ Pro bohatého tátu bylo důležité toto: „Mít spoustu času na výchovu dětí.“

13

„Mít peníze na dobročinné účely a na projekty, které podporoval.“ „Poskytovat pracovní místa a finanční stabilitu svému okolí.“ „Mít čas a peníze, aby se mohl starat o své zdraví.“ „Mít možnost cestovat s rodinou po celém světě.“ „Na tyto věci potřebuješ peníze,“ říkal bohatý táta. „Proto jsou pro mě důležité. Peníze jsou důležité, ale já nechci strávit celý život, abych na ně pořád pracoval.“ VOLBA KVADRANTU Důvodem, proč jsme se s manželkou coby bezdomovci soustředili na kvadranty „M“ a „I“, byl fakt, že se mi v těchto kvadrantech dostalo největšího vzdělání a výchovy. Díky vedení bohatého táty jsem znal nejrůznější finanční a pracovní výhody každého kvadrantu. Kvadranty na pravé straně, „M“ a „I“, mi nabízely nejlepší šanci na finanční úspěch a finanční nezávislost. Navíc ve třiceti sedmi letech jsem už zakusil zdary a nezdary ve všech čtyřech kvadrantech, což mi umožnilo do jisté míry pochopit vlastní temperament, preference, přednosti a slabosti. Věděl jsem, ve kterých kvadrantech se mi daří nejlépe. RODIČE JSOU UČITELÉ Když jsem byl malý, byl to právě bohatý táta, kdo často poukazoval na Cashflow kvadrant. Vysvětloval mi rozdíly mezi dosažením úspěchu na straně levé a na straně pravé. Avšak coby malý chlapec jsem tomu, co říká, příliš pozornosti nevěnoval. Nechápal jsem rozdíl mezi mentalitou zaměstnance a mentalitou majitele podniku. Staral jsem se jen o to, jak přežít ve škole. Nicméně jsem jeho slova vnímal a ona mi brzo začala dávat smysl. Skutečnost, že jsem se nacházel ve společnosti dvou dynamických a úspěšných otců, dodávala smysl tomu, co každý z nich říká. Ale rozdílů mezi stranou Kvadrantu, kde figurovali „Z“ a „S“, a stranou, kde figurovali „M“ a „I“, jsem si začal všímat, až když jsem videí, co dělají. Rozdíly to byly zpočátku sotva patrné, ale časem mi začaly bít do očí. Například jednou z bolestných zkušeností, kterou jsem jako malý chlapec zažil, byl rozdíl, kolik času mi mohl věnovat jeden táta ve srovnání s druhým. Když rostly význam a úspěchy obou tátů, bylo zřejmé, že jeden táta má stále méně času na svou ženu a své čtyři děti. Můj skutečný táta byl věčně na cestách, na schůzích nebo spěchal na letiště, kde ho čekala další setkání. Čím byl úspěšnější, tím méně jsme spolu večeřívali jako rodina. Víkendy trávil doma ve své přeplněné pracovně, zahrabaný v nejrůznějších papírech. Bohatý táta měl naopak s rostoucími úspěchy času stále více a více. Jedním z důvodů, proč jsem se toho naučil tolik o penězích, finančnictví, obchodu a životě, bylo prostě to, že bohatý táta měl stále více času na své děti i na mě. Dalším příkladem je i to, že s rostoucím úspěchem oba tátové sice vydělávali více peněz, ale můj skutečný, vzdělaný táta se také více zadlužoval. Musel tedy pracovat ještě usilovněji a najednou se ocitl ve skupině s vyšším daňovým zatížením. Jeho bankéř a účetní mu tehdy řekli, aby si koupil větší dům a dosáhl tak „daňové úlevy“. Táta si jejich radu vzal k srdci a větší dům koupil, brzy však musel pracovat ještě usilovněji než

14

kdy předtím, aby vydělal více peněz, s jejichž pomocí by nový dům zaplatil... což ho od rodiny ještě více vzdálilo. Bohatý táta byl jiný. Vydělával víc a víc peněz, ale na daních platil méně. I on měl bankéře a účetní, ale nedostávalo se mu stejných rad, které získával můj velmi vzdělaný táta. HLAVNÍ DŮVOD Ovšem hlavní hnací síla, která mi neumožnila zůstat na levé straně Kvadrantu, měla základ v tom, co se mému velmi vzdělanému, avšak chudému tátovi, stalo na vrcholu jeho kariéry. Počátkem sedmdesátých let jsem už měl za sebou vysokou školu a připravoval jsem se v Pensacole na Floridě na působení ve Vietnamu jako pilot amerického námořnictva. Vzdělaný táta byl nyní vrchním školským inspektorem státu Havaj a byl členem guvernérova sboru poradců. Jednoho večera mi táta zavolal do pokoje na základně. „Synku,“ řekl mi. „Chystám se odstoupit ze svého místa a budu kandidovat jako viceguvernér státu Havaj za republikánskou stranu.“ Polkl jsem a pak jsem odpověděl: „Budeš soupeřit o místo se svým šéfem?“ „Přesně tak,“ odvětil. „Proč?“ zeptal jsem se. „Republikáni na Havaji nemají šanci. Demokratická strana a odbory jsou příliš silné.“ „Vím, synku. Vím i to, že nemáme ani tu sebemenší naději, že bychom mohli vyhrát. Na guvernéra bude kandidovat soudce Samuel King a já budu kandidovat na jeho zástupce.“ „Ale proč?“ zeptal jsem se ještě jednou. „Proč soupeřit se svým nadřízeným, když víš, že prohraješ?“ „Protože mi svědomí neumožňuje udělat nic jiného. Hry, co hrají politici, mě znepokojují.“ „Chceš říct, že jsou zkorumpovaní?“ „Ne, to říct nechci.“ řekl skutečný táta. Byl to čestný a mravný muž, který o nikom skoro nikdy nemluvil špatně. Choval se vždycky jako diplomat. Přesto jsem z jeho hlasu dokázal určit, že je rozzlobený a zneklidněný. Říkal: „Řeknu jenom tolik, že mi svědomí nedá spát, když vidím, co se tu děje v zákulisí. Nevydržel bych sám se sebou, kdybych dělal, že nic nevidím, a zůstal pasivní. Práce ani výplatní páska nejsou tak důležité jako moje svědomí.“ Po dlouhé pauze jsem si uvědomil, že je rozhodnutý. „Hodně štěstí,“ řekl jsem tiše. „Jsem hrdý na tvou odvahu a jsem hrdý, že jsem tvůj syn.“ Republikáni i jejich kandidátní listina podle očekávání propadli. Znovuzvolený guvernér se postaral o to, aby táta už nikdy na úřadu vlády státu Havaj práci nezískal..., a tak to i dopadlo. V čtyřiapadesáti letech si táta sháněl práci a já jsem byl na cestě do Vietnamu. Táta si tedy na stará kolena hledal novou práci. Chodil z míst s honosnými jmény a nízkým platem na místa s jinými honosnými jmény a platem stejně mizerným. Z místa, kde byl výkonným ředitelem nevýdělečné organizace ABC, na místo, kde byl vedoucím ředitelem jiné nevýdělečné organizace XYZ.

15

Byl to vysoký, schopný a dynamický muž, který už nebyl vítán v jediném světě, který znal: ve světě vládních zaměstnanců. Několikrát se snažil vrhnout se na podnikání. Chvíli dělal konzultanta a dokonce si koupil i slavnou franšízu, ale nic nevyšlo. Jak stárnul a opouštěly ho síly, přicházel i o dravost pouštět se stále do něčeho nového; jeho nedostatek vůle se stupňoval po každém neúspěšném pokusu. Byl úspěšným „Z“ snažícím se přežít jako „S“, v kvadrantu, v němž nebyl nikterak vyškolen, kde mu chyběla praxe a pro který nehořel žádným nadšením. Miloval svět veřejného vzdělávání, ale nedokázal si najít cestu zpět. V jeho případě byl nenápadně uplatňován zákaz působení ve státní správě. V jistých kruzích by se řeklo, že byl na „černé listině“. Kdyby nebylo sociálního a zdravotního pojištění, byla by poslední léta jeho života jedna velká pohroma. Umřel sice nespokojený a trochu dopálený, ale umřel s čistým svědomím. Co mně tedy dodávalo energii ve chvílích největšího zoufalství? Byla to neustále se vracející vzpomínka na vzdělaného tátu sedícího doma, čekajícího na zazvonění telefonu, snažícího se přežít ve světě obchodu, o němž vůbec nic nevěděl. V tom, spolu s radostnou vzpomínkou na bohatého tátu, který byl s nastávajícími léty čím dál šťastnější a úspěšnější, spočívala má inspirace. Místo aby v padesáti čtyř letech chřadl, bohatý táta jen kvetl. Už dříve se stal bohatý, ale teď byla ultrabohatý. Pořád se o něm psalo v novinách jako o muži, který skupuje Waikiki a Maui. Sklízel ovoce roků metodického budování podnikání a investování. Byl na cestě stát se jedním z nejbohatších lidí na Havajských ostrovech. Z MALÝCH ROZDÍLŮ SE STÁVAJÍ ROZDÍLY VELKÉ Poněvadž mi bohatý táta vysvětlil princip Kvadrantu, viděl jsem lépe malé rozdíly, které se po letech strávených prací stávaly rozdíly velkými. Díky Kvadrantu jsem věděl, že je lepší rozhodnout se spíše, kým se chci postupem času stát, než co chci dělat. Ve chvílích největšího zoufalství mi spolu s lekcemi, které mi dali mí dva tátové, dodávalo energii právě toto hluboké vědomí. JE TO VÍCE NEŽ JEN KVADRANT Cashflow kvadrant je cosi víc než jen dvě čáry a několik písmen. Pokud se podíváte pod povrch tohoto jednoduchého obrazce, najdete dokonale odlišné světy a stejně tak odlišné způsoby nazírání na svět. Jako člověk, který se na svět díval jak z levé strany Kvadrantu, tak ze strany pravé, mohu čestně prohlásit, že svět v závislosti na pozici v jednom či druhém kvadrantu vypadá velmi různě... a o těchto rozdílech je právě tato kniha. Jeden kvadrant není lepší než druhý..., každý má své přednosti a každý má své slabiny Tato kniha byla napsána, aby vám umožnila pohled na jednotlivé kvadranty a na osobní růst, kterého je třeba, abyste byli finančně úspěšní v každém z nich. Doufám, že tak získáte nové postřehy vážící se k volbě životní finanční cesty, která vám nejlépe vyhovuje. Řada dovedností nezbytných pro úspěch na pravé straně Kvadrantu se neučí na školách, což může vysvětlit, proč lidé jako Bill Gates z Microsoftu, Ted Turner ze CNN nebo Thomas Edison opustili školu předčasně. Tato kniha tyto dovednosti pojmenuje a

16

stejně tak určí základní povahové rysy, které jsou nutné pro úspěch na pravé straně Kvadrantu, kde figurují „M“ a „I“. Napřed nabídnu základní přehled všech čtyř kvadrantů, načež se zaměřím na kvadranty „M“ a „I“. O tom, co je třeba k úspěchu na straně se „Z“ a „S“, už byla napsána spousta publikací. Po přečtení této knihy někteří z vás snad zatouží po změně způsobu, jak přichází ke svému příjmu, jiní třeba rádi zůstanou tam, kde v současnosti jsou. Možná se rozhodnete, že budete působit ve více než jednom kvadrantu, třeba ve všech čtyřech. Každý z nás je jiný a žádný kvadrant není důležitější nebo lepší než ty ostatní. V každé vesnici, městě a zemi světa je třeba k zajištění finanční stability společenství lidí působících ve všech čtyřech kvadrantech. Navíc se se vzrůstajícím věkem a novými zkušenostmi mění i naše zájmy. Všímám si například, že řada mladých lidí hned po skončení školy dává přednost získání pracovního místa. Ovšem po několika letech si někteří z nich uvědomí, že je nezajímá šplhání po společenském žebříčku nebo je přestane zajímat oblast, v níž působí. Tyto změny spjaté s věkem a s nabytými zkušenostmi často vedou k hledání nových možností růstu, finančního zabezpečení a osobního štěstí. Doufám, že vám tato kniha poskytne v souvislosti s dosažením těchto cílů neotřelé myšlenky. V krátkosti, tato kniha není o bezdomovcích, je o hledačích domova... domova v jednom či více kvadrantech. KAPITOLA DRUHÁ Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé „Starého psa novým kouskům nenaučíš,“ říkával můj velmi vzdělaný táta. Několikrát jsem s ním seděl a snažil se mu vysvětlit Cashflow kvadrant, protože jsem mu chtěl ukázat novou finanční cestu. Blížil se k šedesátce a uvědomoval si, že řada jeho snů se nikdy nevyplní. Zdálo se, že „černá listina“ dosahuje i za zdi státní instituce. Dával na ni nyní i sám sebe. „Snažil jsem se, ale nešlo to.“ Táta měl na mysli pokusy prorazit v kvadrantu „S“ jako nezávislý konzultant a v kvadrantu „M“, kdy vložil většinu svých celoživotních úspor do slavné zmrzlinové franšízy, která zkrachovala. Protože byl chytrý, rozumově chápal rozdílné technické dovednosti, kterých je v každém kvadrantu třeba. Věděl, že kdyby chtěl, dokázal by se jim naučit. Ale brzdilo ho něco jiného. Jednou jsem u oběda o vzdělaném tátovi mluvil s bohatým tátou. „Tvůj táta a já nejsme v jádru stejní lidé,“ řekl mi bohatý táta. „Třebaže jsme oba lidé a oba známe strach, pochybnosti, víru a máme své přednosti a slabiny, přistupujeme k těmto podobným věcem... rozdílně.“ „Můžeš mi vysvětlit ty rozdíly?“ zeptal jsem se. „Ne teď u oběda,“ řekl bohatý táta. „Ale způsob, jakým reagujeme na tyto rozdíly, je příčinou, proč setrváváme v takovém či onakém kvadrantu. Když se tvůj táta pokoušel přejít z kvadrantu ,Z‘ do kvadrantu ,M‘, intelektuálně celý proces chápal, ale nezvládl ho emocionálně. Když nešlo všechno jako po másle a on začal prodělávat, nevěděl, jak problém vyřešit... vrátil se tedy do kvadrantu, ve kterém se cítil nejbezpečněji.“

17

„Do kvadrantu ,Z‘ a občas ,S‘,“ dodal jsem. Bohatý táta přikývl. „Když strach ze ztráty peněz a z následného neúspěchu uvnitř nás dosáhne určité míry intenzity, a je to strach, který je nám společný, on si vybere jistotu a já si vyberu svobodu.“ „A v tom je ten základní rozdíl,“ řekl jsem a přivolal číšníka s účtem. „Ačkoli jsme všichni lidé,“ pokračoval bohatý táta, „když dojde na peníze a na emoce, které se k nim vážou, každý z nás reaguje rozdílně. A právě druh reakce na tyto emoce často určuje, který kvadrant si vybereme za zdroj svých příjmů.“ „Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé,“ řekl jsem. „Přesně tak,“ odpověděl bohatý táta, když jsme vstávali a mířili ke dveřím. „A pokud máš být v některém kvadrantu úspěšný, potřebuješ mít víc než jen technické dovednosti. Musíš znát i niterné rozdíly, které lidi vedou k tíhnutí k jednotlivým kvadrantům. Poznej je, a život bude mnohem snazší.“ Třásli jsme si rukama a loučili se, a mezitím přijel řidič s autem. „A ještě něco,“ dodal jsem spěšně. „Může se můj táta změnit?“ „Ale ovšem,“ řekl bohatý táta. „Každý se může změnit. Ale změna kvadrantu není jako změna pracovního místa nebo změna profese. Změna kvadrantu s sebou často přináší změnu toho, kým jsi uvnitř, jak uvažuješ a jak se díváš na svět. Pro někoho je taková změna snazší než pro jiného, protože někteří lidé prostě změny vítají, zatímco jiní jim vzdorují. A změna kvadrantu znamená docela často i změnu celého životního přístupu. Je to tak zásadní změna, jak se vypráví v tom starém příběhu o housence, která se změní na motýla. Nezměníš se jen ty, změní se i tví přátelé. Ačkoli se budeš stále přátelit se svými starými kamarády, pro housenky je těžší dělat totéž co motýli. Jde tedy o velké změny a není moc lidí, kteří by se pro ně rozhodli.“ Řidič zavřel dveře, a jakmile bohatý táta odjel, já jsem pořád přemýšlel o rozdílech. JAKÉ JSOU ROZDÍLY? Jak poznám lidi z jednotlivých kvadrantů, aniž toho o nich mnoho vím? Jeden ze způsobů je poslouchat, co říkají. Jednou z největších dovedností bohatého táty byla schopnost „číst“ lidi, i když také věřil tomu, že nemůžete „soudit knihu podle obálky“. Bohatý táta, podobně jako Henry Ford, nebyl nijak mimořádně vzdělaný, ale stejně jako on věděl, jak najímat a pracovat s lidmi, kteří znalosti měli. Bohatý táta mi pořád vysvětloval, že schopnost soustředit kolem sebe bystré lidi a pracovat v týmu, patří mezi jeho nejdůležitější dovednosti. Od devíti let mě bohatý táta učil dovednostem nezbytným pro úspěch v kvadrantech „M“ a „I“. Patřilo mezi ně umění dostat se pod povrch člověka a nahlédnout do jeho nitra. Bohatý táta mi říkal: „Když poslouchám něčí slova, začínám vidět a cítit jeho duši.“ Takže už od devíti let jsem sedával s bohatým tátou, když přijímal nové lidi. Při těchto rozhovorech jsem se naučil hledat ani ne tak slova, jako spíše vnitřní hodnoty. Hodnoty, které, jak říkal bohatý táta, vycházely z jejich duší. SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „Z“

18

Člověk pocházející z kvadrantu „Z“, neboli zaměstnanec, by mohl říci: „Hledám jistou, bezpečnou práci s dobrým platem a kvalitními zaměstnaneckými výhodami.“ SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „S“ Člověk pocházející z kvadrantu „S“, neboli samostatně výdělečně činný, by mohl říci: „Moje sazba je 35 dolarů za hodinu.“ Nebo: „Běžně si účtuji 6 procent z celkové ceny.“ Nebo: „Vypadá to, že nemůžu najít lidi, kteří by chtěli pracovat a práci vykonali dobře.“ Nebo: „Na tomto projektu pracuji už více než 20 hodin.“ SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „M“ Člověk působící z kvadrantu „M“, neboli majitel podniku, by mohl říci: „Hledám nového šéfa, který by mi řídil firmu.“ SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „I“ Člověk působící z kvadrantu „I“, neboli investor, by mohl říci: „Vychází můj tok peněz z vnitřní míry návratnosti nebo z čisté míry návratnosti?“ SLOVA JSOU NÁSTROJE Jakmile bohatý táta poznal, jaký je člověk, s nímž vede rozhovor, v jádru, alespoň v tom okamžiku věděl, o co mu ve skutečnosti jde, co hledá, co nabízí a jaká slova použít, když s ním mluví. Bohatý táta vždycky říkal: „Slova jsou mocné nástroje.“ Bohatý táta toto svému synovi a mně neustále připomínal. „Pokud chcete lidi řídit, pak musíte být pány slov.“ Takže jednou z vlastností nutných pro úspěšného „M“ je ovládnout slova a poznat, která slova působí na který typ lidí. Nejprve nás učil pečlivě poslouchat slova, která dotyčný používal, pak jsme věděli, která slova máme použít my a kdy je máme použít, abychom dokázali co nejefektivněji odpovědět. Bohatý táta nám vysvětloval: „Určité slovo může jednoho člověka vzrušit, zatímco totéž slovo může někoho jiného naprosto odradit.“ Například slůvko „risk“ může znít člověku z kvadrantu „I“ vzrušivě, zatímco v jedinci z kvadrantu „Z“ může vzbudit neovladatelný strach. Aby se z nás stali velcí lídři, bohatý táta zdůrazňoval potřebu naučit se ze všeho nejdřív dobře naslouchat. Pokud neposloucháte slova, která člověk používá, nevycítíte jeho duši. Pokud neposloucháte jeho duší, nikdy nepoznáte, s kým vlastně mluvíte. NITERNÉ ROZDÍLY „Poslouchejte jejich slova, ucítíte jejich duši“ - říkal proto, že za slovy, která člověk volí, leží jeho niterné hodnoty a niterná charakteristika. Nabízím zde několik zobecnění, která odlišují lidi z jednotlivých kvadrantů. 1. „Z“ (zaměstnanec). Jakmile uslyším slovo „jistý“ nebo „výhody“, vycítím, o koho může v jádru jít. Slovo „jistý“ se často používá v reakci na pocit strachu. Pokud člověk cítí strach, potom potřeba jistoty je často užívanou frází někoho, kdo pochází převážně z

19

kvadrantu „Z“. Když dojde na peníze a na práci, existuje celá řada lidí, kteří nenávidí pocit strachu související s ekonomickou nejistotou... odtud tedy plyne jejich touha po jistotě. Slovo „výhody“ znamená, že lidé by rádi získali i nějakou další odměnu za svou práci - jasně specifikovanou a jistou odměnu navíc, jako je například zdravotní péče nebo penzijní program. Podstatou je, že se chtějí cítit zabezpečení a chtějí to vidět černé na bílém. Nejistota je zneklidňuje; jistota je uklidní. V duchu si říkají: „Já ti dám toto... a ty mi zase na oplátku slíbíš toto.“ Chtějí svůj strach utišit určitou dávkou jistoty, a proto, když dojde na zaměstnání, hledají zabezpečení a pevné dohody. Nejsou daleko od pravdy, když tvrdí, že „peníze mě příliš nezajímají“. Představa zabezpečení je pro ně často důležitější než peníze. Zaměstnanci mohou být řediteli podniků nebo podnikoví údržbáři. Nejde ani tak o to, co dělají, jako spíše o smluvní dohodu, kterou mají s osobou nebo organizací, která je zaměstnává. 2. „S“ (samostatné výdělečně činní). Jsou to lidé, kteří chtějí „být svým vlastním pánem“. Také rádi „dělají věci po svém“. Této skupině říkám „ryzí nezávislí“. Když dojde na peníze, zarytý „S“ často nesouhlasí, aby jeho příjem závisel na jiných lidech. Jinak řečeno, když „S“ tvrdě pracuje, očekává, že za svou práci dostane náležitou odměnu. Lidem spadajícím do kvadrantu „S“ se nelíbí, když jim finanční částku, kterou si vydělají, určuje jednotlivec nebo skupina lidí, kteří třeba nepracují tak usilovně jako oni. Pokud pracují tvrdě, dobře je zaplaťte. Ovšemže i chápou, že když tvrdě nepracují, dobrý výdělek si nezaslouží. Když dojde na peníze, mají radikálně nezávislé duše. POCIT STRACHU Zatímco tedy „Z“, čili zaměstnanec, často zareaguje na strach z nedostatku peněz hledáním „jistoty“, „S“ bude často reagovat odlišně. Lidé v tomto kvadrantu nereagují na strach vyhledáváním bezpečí, ale uchopením situace a jejím vyřešením „po svém“. Proto této skupině také říkám skupina „nezávislých“. Když dojde na strach a finanční riziko, chtějí „popadnout býka za rohy“. V této skupině najdete velmi vzdělané odborníky, jako jsou lékaři, právníci nebo zubaři, kteří tráví celá léta studiem. Ve skupině „S“ jsou rovněž lidé, kteří se ubírají odlišnou cestou vzdělání, než je tradiční škola, popřípadě kombinují oba způsoby. V této skupině najdete zprostředkovatele prodeje - například agenty realitních kanceláří - stejně jako drobné podnikatele, majitele obchodů, pracovníky úklidových služeb, restauratéry, konzultanty, terapeuty, majitele cestovních kanceláří, autoopraváře, instalatéry, tesaře, kazatele, elektrikáře, kadeřníky či umělce. Oblíbené písně těchto lidí by byly „Nobody Does It Better“ („Nikdo to neudělá líp“) nebo „I Did It My Way“ („Udělal jsem to po svém“). Samostatně výdělečně činní lidé jsou také často zarytými perfekcionisty. Často chtějí udělat něco mimořádně dobře. Myslí si, že nikdo to neudělá tak dobře jako oni, takže

20

nedůvěřují nikomu, že by něco dokázal udělat tak, jak se líbí jim samotným... tak, jak si myslí, že by to mělo být „správně“. V mnoha ohledech jde o skutečné umělce s vlastním stylem a metodami. A proto si je najímáme. Pokud si najmete specialistu na operace mozku, budete chtít, aby měl léta vzdělání a praxe, ale především budete chtít, aby to byl perfekcionista. Totéž platí pro zubaře, kadeřníky, konzultanty ve sféře marketingu, instalatéry, elektrikáře, kartářky, právníky nebo trenéry. Vy, jakožto zákazník najímající si tyto osoby, budete chtít někoho, kdo je prostě nejlepší. Pro tuto skupinu platí, že peníze nejsou na jejich práci to nejdůležitější. Nezávislost, svoboda dělat práci po svém a respekt, s nímž na ně jako na odborníky ve své oblasti budete pohlížet, jsou pro ně důležitější než pouhé peníze. Když si je najímáte, nejlepší je říci jim, co chcete udělat, a pak je nechat, ať to sami udělají. Dohled nepotřebují, ani nechtějí. Pokud se jim budete do práce příliš plést, prostě od ní odejdou a řeknou vám, ať si najdete někoho jiného. Peníze pro ně opravdu nejsou na prvním místě; to je vyhrazeno nezávislosti. Lidé v této skupině mají docela často potíže s najímáním jiných lidí na vykonávání své práce, protože mají za to, že nikdo není dostatečně schopný. Což má za následek, že z této skupiny často slýcháváme: „V této době je těžké najít obstojnou pomoc.“ A pokud takoví lidé naučí někoho dělat to, co dělají oni sami, nově vyškolený člověk často odejde, aby pracoval „sám za sebe“, „byl svým vlastním pánem“, „dělal věci po svém“ a „měl příležitost dát průchod své individualitě“. Řada „S“ váhá s najímáním a školením jiných lidí, protože ti stejně skončí jako jejich konkurence. Což zase vede k tomu, že sami pracují ještě usilovněji a dělají věci nejradši sami. 3. „M“ (majitel podniku). Tato skupina lidí by mohla být skoro protikladem „S“. Ryzí „M“ se rádi obklopují chytrými lidmi ze všech čtyř kategorií: „Z“, „S“, „M“, „I“. Na rozdíl od „S“, který nerad postupuje práci někomu jinému (protože nikdo by ji lépe nezvládl), ryzí „M“ prací někoho pověří docela rád. Heslem člověka ze skupiny „M“ je: „Proč to dělat sám, když si můžu najmout někoho, kdo to místo mě udělá, a ještě k tomu líp?“ Do tohoto typu patří třeba Henry Ford. V jedné známé historce se říká, že za Fordem přišla skupinka takzvaných intelektuálů, kteří ho chtěli odsoudit za jeho „neznalosti“. Tvrdili, že toho opravdu moc neví. Ford je tedy pozval k sobě do kanceláře a vyzval je, aby se ho zeptali na cokoliv a on jim odpoví. Kolem tohoto nejúspěšnějšího amerického průmyslníka se tedy sesedla porota „soudců“, která mu začal klást otázky. Ford je poslouchal, a když byli u konce, jednoduše se natáhl po několika telefonech stojících na stole a zavolal si několik svých bystrých poradců, které požádal, aby výboru poskytli žádané odpovědi. Celé sezení zakončil prohlášením, že si bude radši najímat chytré, studované lidi, kteří mu poskytnout potřebné odpovědi, aby se on sám mohl s čistou hlavou věnovat důležitějším úkolům. Úkolům jako je „myšlení“. Jeden z citátů připisovaných Fordovi zní: „Myšlení je nejtěžší činnost ze všech. Proto se mu věnuje tak málo lidí.“

21

VEDENÍ ODKRÝVÁ V LIDECH TO NEJLEPŠÍ Henry Ford byl idolem bohatého táty. Dostával jsem k přečtení knihy o lidech, jako byl Ford nebo John D. Rockefeller, zakladatel společnosti Standard Oil. Bohatý táta svého syna i mě neustále podněcoval, abychom se naučili podstatě vedení lidí a technickým dovednostem spjatých s podnikáním. Při zpětném pohledu si nyní uvědomuji, že řada lidí může mít jedno nebo druhé, ale abyste byli úspěšným „M“, musíte mít obojí. Stejně tak si nyní uvědomuji, že oběma dovednostem se lze naučit. Podnikání i vedení lidí má svou vědeckou stránku stejně jako stránku uměleckou. Pro mě obě tyto stránky znamenají studium na celý život. Když jsem byl malý chlapec, dal mi bohatý táta dětskou knihu nazvanou Stone Soup (Kamenná polévka), kterou v roce 1947 napsala Marcia Brownová. Dal mi tuto knihu přečíst jako začátek kurzu vedení lidí při podnikání. Vedení, říkal bohatý táta, je „schopnost odkrýt v lidech to nejlepší“. Školil tedy svého syna a mě v technických dovednostech nutných pro dosažení úspěchu v podnikání, technických dovednostech jako jsou čtení hospodářské výsledovky, marketing, odbyt, účetnictví, řízení podniku, výroba a vyjednávání a zdůrazňoval, abychom se naučili pracovat s lidmi a naučili se je vést. Bohatý táta vždy říkal: „Technické dovednosti v podnikání jsou jednoduché..., složité je pracovat s lidmi.“ Na Kamennou polévku stále vzpomínám a čtu ji dodnes, protože osobně, když věci nejdou podle mého, mám sklony chovat se jako tyran a ne jako vedoucí. ROZVOJ PODNIKÁNÍ Často slýchávám slova: „Rozjedu vlastní podnikání.“ Spousta lidí si myslí, že klíč k finančnímu zabezpečení a spokojenosti spočívá ve vykonávání toho, co „souvisí přímo s vámi“ nebo s „vývojem nového výrobku, který nemá ještě nikdo jiný“. Takže se zařeknou a rozjedou něco vlastního. V řadě případů se vydávají touto cestou: Řada z nich se vrhne na podnikání typu „S“ a nikoli typu „M“. Znovu opakuji, že žádný kvadrant není lepší než druhý. Každý má své osobité přednosti a slabiny, rizika a výhody. Ale řada lidí, kteří chtějí rozjet podnikání typu „M“, skončí u podnikání typu „S“ a ve svém putování na pravou stranu Kvadrantu ustrnou. Ale skončí u tohoto a tady ustrnou: Mnozí noví podnikatelé chtějí provést toto: Pak se mnozí snaží udělat toto: Ale jen málo z těch, co se o něco takového pokusí, to nakonec zvládne. Proč? Protože technické a lidské nároky na úspěch se kvadrant od kvadrantu často liší. Abyste v určitém kvadrantu dosáhli úspěchu, musíte se naučit dovednostem a mentalitě, které mu přináležejí. ROZDÍL V PODNIKÁNÍ V KVADRANTECH „S“ A „M“

22

Lidé, kteří jsou ryzí „M“, mohou opustit svou firmu na jeden či více roků, a když se vrátí, zjistí, že jejich podnikání vynáší více a funguje lépe, než když ho opouštěli. U ryzího podnikatele typu „S“ platí, že pokud tento opustí svou živnost na rok či více, existuje vysoká pravděpodobnost, že až se vrátí, nebude k čemu. Co tedy způsobuje tento rozdíl? Když to řeknu jednoduše, „S“ vlastní pracovní místo. „M“ vlastní systém a najímá si lidi, aby mu tento systém řídili. Nebo řečeno ještě jinak: v mnoha případech je „S“ systém. Proto nemůže svou práci opustit. Vezměme si zubaře. Zubař stráví několik let na škole, kde se učí, jak působit jako soběstačný systém. Vás, jako zákazníka, začnou bolet zuby. Jdete navštívit svého zubaře. Ten vám zuby spraví. Zaplatíte a odejdete. Jste šťastní a pak řeknete o tom vynikajícím zubaři všem svým známým. Ve většině případů zvládne zubař vykonat veškerou práci sám. Potíž nastává, když se rozhodne odjet na dovolenou, protože to s ním odjíždí i jeho příjem. Majitelé podniků z kvadrantu „M“ mohou odjíždět na dovolenou neustále, protože vlastní systém, nikoli pracovní místo. Pokud je „M“ na dovolené, stále mu do kapsy proudí peníze. Abyste byli úspěšní jako „M“, je třeba: A. vlastnit nebo ovládat systém a B. umět vést lidi. Aby se ze „S“ stal „M“, je nutné, aby přeměnil to, co je, a to, co ví, na systém... a to hodně lidí neumí... nebo na systému často příliš mnoho lpí. umíte udělat lepší hamburger než mcdonald‘s? Přichází ke mně spousta lidí, jež žádají o radu, jak založit firmu, nebo se mě ptají, jak získat peníze pro nový výrobek nebo nápad. Obvykle jim tak deset minut naslouchám a za tu dobu dokážu určit, kde leží střed jejich zájmu. Je to ten výrobek nebo systém podnikání? Za těch deset minut si velmi často vyslechnu tato slova (vzpomeňte si, jak je důležité umět naslouchat a umožnit slovům, aby vás navedla k niterným hodnotám duše dotyčného): „Je to mnohem lepší výrobek, než jaký dělá firma XYZ.“ „Díval jsem se všude a nikdo to nevyrábí.“ „Dám vám nápad na tento výrobek; a budu chtít 25 procent zisku.“ „Pracuji na tomto (výrobku, knize, hudebním doprovodu, vynálezu) už celé roky.“ Tato slova patří obvykle člověku fungujícímu na levé straně Kvadrantu, v kategorii „Z“ nebo „S“. Teď je důležité se zachovat taktně, protože jde o niterné hodnoty a představy, které se usazovaly celá léta... možná se předávaly z generace na generaci. Pokud nebudu taktní či trpělivý, mohl bych poškodit křehký a citlivý zrod myšlenky, a co víc, lidskou bytost připravenou k přesunu do jiného kvadrantu. HAMBURGER A PODNIKÁNÍ Jelikož musím být taktní, používám často v této fázi rozhovoru názorný příklad s „hamburgerem od McDonald’s“. Když si vyslechnu propagační řeč, pomalu se zeptám: „Umíte vy osobně udělat lepší hamburger než McDonald’s?“

23

Prozatím mi 100 procent lidí, s nimiž jsem hovořil o jejich novém nápadu či výrobku, odpovědělo „ano“. Všichni by dokázali udělat, připravit a naservírovat kvalitnější hamburger než McDonald’s. V této fázi se jich zeptám na další věc: „Umíte vy osobně vybudovat lepší podnikatelský systém než McDonald’s?“ Některým lidem je rozdíl ihned patrný, jiným ne. A řekl bych, že rozdíl spočívá v tom, zda je dotyčný fixován na levé straně Kvadrantu, kde se soustředí na představu lepšího hamburgeru, nebo na straně pravé, kde se soustředí na systém podnikání. Všemožně se snažím vysvětlit, že existuje celá řada podnikatelů, kteří nabízejí mnohem lepší výrobky nebo služby než ultrabohaté nadnárodní společnosti, stejně jako existují miliardy lidí, kteří dokážou udělat lepší hamburger než McDonald‘s. Ovšem pouze McDonald‘s má systém, který prodal miliardy hamburgerů. PODÍVEJTE SE NA DRUHÝ BŘEH Pokud lidé začnou chápat, jak funguje druhá strana, navrhnu jim, aby si zašli do McDonald‘s, koupili si hamburger, posadili se a podívali se na systém, který jim tento hamburger zprostředkoval. Všimněte si kamionů, které přivezly syrové maso, farmáře, který dodal hovězí, a televizních reklam s Ronaldem McDonaldem. Všimněte si výcviku mladých, nezkušených lidí, kteří neustále opakují stejná slova: „Dobrý den, vítejte v McDonald‘s,“ stejně jako zařízení pobočky, regionální kanceláře, pekárny, která upekla housky, a milionů hranolků, které po celém světě chutnají naprosto stejně. Pak zahrňte burzovní makléře, kteří firmě McDonald‘s vydělávají peníze na Wall Street. Pokud začnete chápat celý obrázek, pak máte šanci, že se přesunete v Kvadrantu na stranu, kde působí „M“ a „I“. Ve skutečnosti na světě existuje bezpočet nových nápadů, miliardy lidí nabízející nejrůznější služby či výrobky, miliony produktů, ale jenom několik lidí, kteří vědí, jak vybudovat vynikající obchodní systémy. Bill Gates z Microsoftu nevytvořil vynikající produkt. Koupil produkt někoho jiného a kolem něj vystavěl silný globální systém. 4. „I“ (investor). Investoři vydělávají peníze pomocí peněz. Nemusejí pracovat, protože peníze pracují za ně. Kvadrant „I“ je hřiště bohatých. Bez ohledu na to, ve kterém kvadrantu lidé vydělávají peníze, pokud doufají, že jednoho dne zbohatnou, musí mermomocí dojít do kvadrantu „I“. Právě v něm se peníze mění na bohatství. CASHFLOW KVADRANT Toto je Cashflow kvadrant. Kvadrant jednoduše rozlišuje, kdo generuje zisk, zda „Z“ (zaměstnanec), „S“ (samostatně výdělečně činný), „M“ (majitel podniku) nebo „I“ (investor). Rozdíly jsou v krátkosti uvedeny zde: ČJL A PJL Většina z nás už slyšela, že tajemství velkého majetku a bohatství spočívá v: 1. ČJL - času jiných lidí 2. PJL - penězích jiných lidí

24

ČJL a PJL se nacházejí na pravé straně Kvadrantu. JL (jiní lidé) jsou většinou lidé pracující na levé straně Kvadrantu, jejichž času a peněz se používá. Hlavním důvodem, proč jsme si s Kim dali záležet na vybudování podnikání typu „M“ a nikoli typu „S“, bylo to, že jsme poznali dlouhodobé výhody používání „času jiných lidí“. Jednou ze stinných stránek úspěchu na poli „S“ je, že úspěch prostě znamená více tvrdé práce. Jinými slovy, dobrá práce ústí do tvrdší práce a delší pracovní doby. Při tvoření podnikání typu „M“ úspěch spočívá pouze v rozšiřování systému a najímání dalších lidí. Jinými slovy, pracujete méně, vyděláváte více a těšíte se z více volného času. Ve zbytku této knihy se budu zabývat dovednostmi a mentalitou nutnými pro pravou stranu Kvadrantu. Mám zkušenost s tím, že úspěch na pravé straně vyžaduje odlišnou mentalitu a odlišné technické dovednosti. Pokud jsou lidé dostatečně pružní, aby změnili svou mentalitu, myslím, že jim celý proces dosažení většího finančního zabezpečení a svobody připadne snadný. Pro jiné lidi může být tento proces příliš obtížný... protože řada lidí je zatuhlá v jednom kvadrantu, v jedné mentalitě. Přinejmenším se dozvíte, proč někteří lidé pracují méně, vydělávají více, platí méně na daních a cítí se finančně zabezpečenější než ostatní. Jde pouze o pochopení, ze kterého kvadrantu je třeba pracovat a kdy. VODÍTKO KE SVOBODĚ Cashflow kvadrant není soustavou pravidel. Je pouze vodítkem pro ty, kteří ho chtějí použít. Vyvedl nás z finančních nesnází do finančního zabezpečení a dále pak do finanční svobody. Nechtěli jsme strávit každý den svého života nutností ráno vstávat a jít vydělávat peníze. ROZDÍL MEZI BOHATÝMI A TĚMI OSTATNÍMI Před několika lety jsem četl jeden článek, kde se psalo, že většina bohatých lidí získává 70 procent svých příjmů z investic, neboli z kvadrantu „I“, a méně než 30 procent ze mzdy, neboli z kvadrantu „Z“. A pokud už byli „Z“, bylo pravděpodobné, že jsou zaměstnanci svých vlastních korporací. Jejich příjem vypadal takto: Pro většinu ostatních, pro nemajetné a pro střední třídu, platí, že alespoň 80 procent příjmů pochází z mezd z kvadrantů „Z“ a „S“ a méně než 20 procent z investic, neboli z kvadrantu „I“. ROZDÍL MEZI BOHATSTVÍM A ZÁMOŽNOSTÍ V první kapitole jsem napsal, že jsme byli se ženou milionáři už v roce 1989, ale finanční svobody jsme dosáhli až v roce 1994. Existuje rozdíl mezi bohatstvím a zámožností. V roce 1989 nám naše podnikání vynášelo spoustu peněz. Vydělávali jsme více a pracovali méně, protože obchodní systém se rozrůstal bez našeho dalšího fyzického přispění. Dosáhli jsme toho, co by většina lidí nazvala finančním úspěchem. Přesto jsme potřebovali přeměnit peníze přitékající z podnikání na hmatatelnější aktiva, která by generovala další příliv peněz. Své podnikání jsme korunovali úspěchem a nyní

25

nastal čas zaměřit se na růst aktiv, a to až do fáze, kdy by příliv peněz z veškerých našich aktiv převýšil naše životní náklady. Náš obrazec by vypadal takto: V roce 1994 byl pasivní příjem ze všech našich aktiv vyšší než naše výdaje. Tehdy jsme dosáhli zámožnosti. Naše podnikání by se v podstatě také mohlo považovat za aktivum, protože generovalo zisk a fungovalo bez velkých fyzických zásahů. Kvůli vlastnímu pocitu zámožnosti jsme se chtěli ujistit, že máme hmatatelná aktiva jako jsou nemovitosti a akcie, které přinesou více pasivního zisku, než kolik jsou naše náklady. Teprve tehdy bychom mohli říci, že jsme zámožní. Jakmile příjem ze sloupce aktiv převýšil zisk plynoucí z podnikání, prodali jsme obchod svému partnerovi. Stali jsme se zámožnými. DEFINICE ZÁMOŽNOSTI Definice zámožnosti spočívá v „počtu dní, které jste schopni přežít, aniž byste fyzicky pracovali (vy nebo někdo ve vaší domácnosti), a přesto si udrželi svou životní úroveň“. Například: Pokud vaše životní náklady dosahují 1000 dolarů za měsíc a pokud máte naspořeno 3000 dolarů, vaše zámožnost činí přibližně 3 měsíce neboli 90 dní. Zámožnost se měří v čase, nikoli v dolarech. V roce 1994 jsme s manželkou dosáhli nekonečné zámožnosti (odhlédneme-li od hrozby velkých hospodářských změn), poněvadž příjem z našich investic převyšoval naše měsíční výdaje. V konečném důsledku tedy platí, že není důležité, kolik peněz vyděláváte, nýbrž kolik peněz máte a jak dlouho jsou tyto peníze schopny pro vás pracovat. Každý den se setkávám s řadou lidí, kteří vydělávají spousty peněz, ale všechny tyto peníze jim odejdou sloupcem výdaje. Tok jejich peněz je zobrazený na str. 50. Vždy, když si přijdou na trochu peněz, vydají se na nákupy. Často si kupují větší dům nebo nové auto, což vede k dlouhodobějšímu zadlužení a další práci, přičemž jim nezbude nic, co by se dalo zařadit do kolonky aktiv. Peníze se jim kutálí tak rychle, až byste si mysleli, že si vzali nějaké finanční projímadlo. HOSPODAŘENÍ U ČERVENÉ LINKY V motoristickém světě existuje úsloví „držet motor u červené linky“. „Červená linka“ znamená, že škrticí klapka udržuje otáčky motoru co nejblíže „červené lince“, neboli maximální rychlostí, kterou vydrží motor vozu, aniž by explodoval Když dojde na osobní finance, najde se řada lidí, bohatých i chudých, kteří neustále operují poblíž finanční „červené linky“. Bez ohledu na to, kolik vydělají, peníze utrácejí, jak jim přicházejí pod ruce. Potíž s jízdou u „červené linky“ je v tom, že se tím zkracuje životnost vozu. Totéž platí v případě, že u „červené linky“ držíte i své finance.

26

Několik mých přátel lékařů tvrdí, že hlavním dnešním problémem je stres zapříčiněný neustálou prací a neustálým nedostatkem peněz. Jedna lékařka říká, že největší příčinou zdravotních komplikací je to, co ona sama nazývá „rakovinou peněženky“. PENÍZE DĚLAJÍ PENÍZE Nehledě na to, kolik peněz lidé vydělávají, měli by nakonec něco vložit do kvadrantu „I“. Konkrétně kvadrant „I“ se zabývá představou peněz produkujících peníze. Neboli představou, že vaše peníze pracují, a vy proto pracovat nemusíte. Nicméně je třeba zdůraznit, že existují i jiné formy investování. JINÉ FORMY INVESTOVÁNÍ Lidé investují do svého vzdělání. Tradiční vzdělání je důležité, neboť čím lepší vzdělání máte, tím máte větší šanci na vydělávání peněz. Strávíte čtyři roky na škole a potenciál vašeho příjmu se zvedne z 24 000 dolarů ročně na 50 000 dolarů ročně či dokonce více. Když si uvědomíme, že průměrný člověk aktivně pracuje čtyřicet či více let, čtyři roky vysoké školy nebo nějaké jiné formy vyššího vzdělání znamenají skvělou investici. Věrnost firmě a pracovitost je dalším způsobem investování. Vezměte si celoživotní zaměstnání u jedné firmy nebo ve vládních službách. Takto pracující člověk si zpětně, prostřednictvím smlouvy, zajistí doživotní penzi. Jde o formu investování populární v Průmyslovém věku, která však v Informačním věku už zastarala. Jiní lidé zase investují do početné rodiny, čímž si zajistí péči ve stáří od svých dětí. Tato metoda investování byla běžná v minulosti, nicméně vinou současných ekonomických omezení je pro rodiny stále obtížnější platit životní a zdravotnické výdaje svých rodičů. Vládní důchodové programy jako je v USA Social Security (Sociální zabezpečení) a zdravotní Medicare, které jsou často kryty odpočty ze mzdy, jsou další formou investice nařízené zákonem. Avšak vzhledem k zásadním změnám v demografickém vývoji a výdajích je možné, že tato forma investování nesplní část slibů, které si předsevzala. Pak existují nezávislé způsoby investic do důchodu, kterým se říká individuální penzijní programy. Federální vláda v tomto případě často zaměstnavatelům a zaměstnancům nabízí daňové pobídky, aby se těchto programů účastnili. V USA je jedním z nejoblíbenějších programů plán 401 (k), v Austrálii pak třeba plán „Superannuation“. PŘÍJEM Z INVESTIC Ačkoli jsou všechny výše uvedené způsoby formami investování, kvadrant „I“ se soustředí na investice, které stabilně generují příjem během let, kdy pracujete. Abyste se mohli kvalifikovat jako člověk působící jako „I“, použijte stejná kritéria, která jsme použili ve všech zbývajících kvadrantech. Získáváte současný příjem z kvadrantu „I“? Jinak řečeno, pracují pro vás vaše peníze a generují vám váš současný příjem? Podívejme se na člověka, který investuje do koupě domu, který pak pronajímá. Pokud peníze získané pronájmem převyšují náklady na spravování nemovitosti, pochází tento příjem z kvadrantu „I“. Totéž platí pro lidi, kteří přicházejí ke svému zisku z úroků z úspor nebo dividend z akcí a dluhopisů. Rozhodujícím kritériem pro kvadrant „I“ je tedy otázka, kolik peněz generujete z tohoto kvadrantu, aniž byste v něm pracovali. JE MŮJ DŮCHODOVÝ ÚČET FORMOU INVESTICE?

27

Pravidelné ukládání peněz na důchodový účet je formou investování, a je to i moudrý čin. Většina z nás doufá, že jakmile odejdeme do důchodu, stanou se z nás investoři... nicméně alespoň v této knize kvadrant „I“ zahrnuje jedince, jejichž příjmy pocházejí z investic učiněných už během let aktivní práce. Ve skutečnosti většina lidí na důchodovém účtu neinvestuje. Na svých důchodových účtech střádá peníze v nadějí, že jakmile odejdou do důchodu, získají více, než kolik vložili. Existuje tedy rozdíl mezi lidmi, kteří střádají peníze na důchodovém účtu, a lidmi, kteří prostřednictvím investic používají aktivně svých peněz, aby generovali více peněz jakožto svůj příjem. JSOU BURZOVNÍ MAKLÉŘI INVESTORY? Mnoho lidí, kteří ve světě investic působí jako poradci, nepatří už z podstaty věci mezi ty, kteří generují svůj příjem z kvadrantu „I“. Například většina burzovních makléřů, agentů realitních kanceláří, finančních poradců, bankéřů a účetních patří do kvadrantů „Z“ a „S“. Jinak řečeno, jejich příjmy pocházejí z vykonávání odborné práce, nikoli z aktiv, která vlastní. Mezi mými přáteli jsou i obchodníci na burze. Ti kupují akcie za levný peníz a doufají, že je draze prodají. Jejich profese je však „obchodování“, podobně jako je tomu u majitele obchodu, který nakupuje zboží ve velkoobchodu a prodává je za maloobchodní ceny. Pořád je tu něco, co musí fyzicky vykonat, aby si přišli na své peníze. Hodí se tedy spíše do kvadrantu „S“ než do kvadrantu „I“. Mohou být všichni tito lidé investory? Odpověď zní „ano“, ale je důležité, abychom si byli vědomi rozdílu mezi někým, kdo vydělává peníze na základě provizí, účtuje si hodinovou sazbu za poskytování rad, poskytuje rady za mzdu nebo se snaží levně nakupovat a draze prodávat, a tím, kdo si vydělává peníze určováním a vytvářením dobrých investic. Existuje jeden způsob, jak můžete zjistit, jak dobří jsou vaši poradci: zeptejte se jich, jaké procento jejich příjmů pochází z provizí nebo poplatků za jejich služby v porovnání s penězi, které pocházejí z pasivního příjmu, příjmu z jejich investic nebo jiných podniků, které vlastní. Několik mých přátel ze sféry účetnictví mi říká, aniž by porušili důvěrnou dohodu se zákazníkem, že řada profesionálních investičních poradců si z investování přichází jen na velmi malý příjem. Jinak řečeno, neřídí se tím, co hlásají. VÝHODY PŘÍJMŮ Z KVADRANTU „I“ Prvotním rozlišovacím znakem lidí, kteří vydělávají peníze v kvadrantu „I“, je to, že se soustředí, aby jejich peníze vytvářely další peníze. Pokud jsou v tom dobří, mohou si takto pro sebe i svou rodinu generovat peníze stovky let. Vedle zřejmých výhod, které lze nalézt ve znalostech, jak vytvářet peníze pomocí peněz, a nemuset tudíž každé ráno vstávat a chodit do práce, existuje i řada výhod daňových, které lidem, kteří k penězům přicházejí prostřednictvím práce, nejsou dostupné. Jednou z příčin, proč bohatí ještě více bohatnou, je to, že někdy mohou vydělat celé miliony, z nichž pak zcela legálně nemusejí platit žádné daně. Vydělávají totiž peníze v

28

kolonce „aktiva“, nikoli ve sloupci „příjem“. Vydělávají peníze jako investoři, nikoli jako pracující. U lidí, kteří na peníze pracují, dochází k tomu, že nejen jsou zdaňováni vyššími tarify, jejich daně jsou jim navíc odečítány z jejich platů, přičemž tuto část svého výdělku ani nespatří. PROČ NENÍ VÍC LIDÍ INVESTORY? Kvadrant „I“ je kvadrant, kde se méně pracuje, více vydělává a platí méně na daních. Tak proč není víc lidí investory? Je to ze stejného důvodu, proč se řada lidí nepouští do vlastního podnikání. Dá se shrnou do jednoho slova: „riziko“. Spoustě lidí se nezamlouvá představa, že odevzdá své těžce vydělané peníze a že není jisté, zda je dostanou zpátky. Mnoho lidí se obává ztrát do té míry, že se rozhodne vůbec neinvestovat a nebude riskovat své peníze... bez ohledu na to, na kolik by si mohli přijít. Jedna hollywoodská hvězda se nechala slyšet: „Nedělám si strach z výnosu investice, dělám si strach z její návratnosti.“ Strach ze ztráty peněz rozděluje investory do čtyř širokých kategorií: 1. Lidé, kteří neriskují, hrají pouze na jistotu a mají své peníze v bance. 2. Lidé, kteří svěří práci spjatou s investicemi někomu jinému, například finančnímu poradci nebo správci podílového fondu. 3. Hazardéři. 4. Investoři. Rozdíl mezi hazardérem a investorem je následující: pro hazardéra je investování otázkou náhody. Pro investora je investování otázkou dovednosti. A pro lidi, kteří svěřují své peníze někomu jinému, je investování často hrou, jejímž pravidlům se nechtějí naučit. Pro ně je pouze důležité, aby si svého finančního poradce vybrali velmi pečlivě. V jedné z dalších kapitol budu rozebírat sedm úrovní investorů, což toto téma ještě více ozřejmí. RIZIKO LZE V PODSTATĚ ELIMINOVAT Dobrá zpráva o investování zní: riziko lze velmi zmírnit nebo dokonce eliminovat, přičemž můžete mít ze svých peněz stále vysoké výnosy. Musíte znát ovšem pravidla. Od skutečného investora uslyšíte tato slova: „Jak rychle se mi vrátí mé peníze a jaký bude můj zisk po zbytek života poté, co získám zpět onu počáteční investici?“ Skutečný investor chce vědět, jak rychle získá zpět své peníze. Lidé spořící na důchodovém účtu musejí čekat léta, než zjistí, zda své peníze zpátky vůbec dostanou. Zde tkví nejkřiklavější rozdíl mezi profesionálním investorem a člověkem, který odkládá peníze na důchod. Právě strach ze ztráty peněz vede většinu lidí, aby vyhledávala jistotu. Přesto však kvadrant „I“ není tak zrádný, jak by si hodně lidí myslelo. Kvadrant „I“ je jako ostatní kvadranty. Vyžaduje sobě vlastní dovednosti a mentalitu. Dovednostem vedoucím k úspěchu v kvadrantu „I“ se lze naučit, pokud máte ochotu věnovat se učení náležitou dobu.

29

ZAČÍNÁ NOVÁ DOBA V roce 1989 byla stržena berlínská zeď. V historii světa šlo o jednu z nejdůležitějších událostí. Podle mě znamenala více než jen pád komunismu, znamenala oficiální konec Průmyslového věku a počátek věku Informačního. ROZDÍL MEZI PENZIJNÍMI PROGRAMY VĚKU PRŮMYSLOVÉHO A PENZIJNÍMI PROGRAMY VĚKU INFORMAČNÍHO Plavba Kryštofa Kolumba v roce 1492 se zhruba shoduje s počátkem Průmyslového věku. Pád berlínské zdi v roce 1989 je událost, která tento věk završila. Z jakéhosi důvodu se zdá, že každých pět set let v moderních dějinách dochází k převratným změnám. My se v jednom z těchto přelomových období právě nacházíme. Současná změna už ohrozila finanční jistotu stovek milionů lidí, z nichž většina si finančního dopadu změny ještě není ani vědoma a nemůže si ho ani dovolit. Změna spočívá v rozdílu mezi penzijním programem Průmyslového věku a penzijním programem věku Informačního. Když jsem byl malý, bohatý táta mě podněcoval, abych riskoval své peníze a učil se investovat. Často mi říkal: „Pokud chceš zbohatnout, musíš se naučit, jak riskovat. Nauč se být investorem.“ Doma jsem svému vzdělanému tátovi o návrhu bohatého táty, abychom se naučili investovat a zacházet s rizikem, řekl. Vzdělaný táta mi odpověděl: „Já se učit investovat nemusím. Mám zajištěný vládní penzijní program, důchod od učitelských odborů a dávky sociálního zabezpečení. Proč bych měl se svými penězi ještě hazardovat?“ Vzdělaný táta věřil na penzijní programy Průmyslového věku, mezi něž patřily třeba důchody vládních zaměstnanců a sociální zabezpečení. Byl rád, když jsem se upsal americkému námořnictvu. Místo aby si dělal starosti, že můžu přijít ve Vietnamu o život, jenom mi řekl: „Zůstaň u nich dvacet let a budeš až do konce života pobírat důchod a budeš mít zabezpečenou zdravotní péči.“ Třebaže se s nimi stále setkáváme, tyto penzijní plány už zastaraly. Představy, že za váš odchod do důchodu je odpovědná firma a že vláda bude dorovnávat rozdíl ve vašich důchodových nárocích prostřednictvím důchodových plánů, jsou už staré a neplatí. LIDÉ SE MUSEJÍ STÁT INVESTORY Důsledkem přesunu od Penzijních programů s definovanou platbou, neboli mých penzijních programů Průmyslového věku, k Penzijním programům s definovaným vkladem, neboli mým penzijním programům Informačního věku, je skutečnost, že jednotlivec musí být nyní finančně odpovědný sám za sebe. PENZIJNÍ PROGRAM PRŮMYSLOVÉHO VĚKU V Průmyslovém věku Penzijní program s definovanou platbou znamenal, že firma vám, jakožto pracujícímu, až do konce života zaručuje vyplácení určité definované částky peněz (obvykle v měsíčních platbách). Lidé se cítili zabezpečení, poněvadž tyto programy jim zajišťovaly pravidelný příjem. PENZIJNÍ PROGRAM INFORMAČNÍHO VĚKU

30

Někdo dohodu změnil a firmy vám nyní najednou přestaly zaručovat finanční zabezpečení v čase odchodu do důchodu. Místo toho vám začaly nabízet Penzijní programy s definovaným vkladem. „Definovaný vklad“ znamená, že dostanete jen tolik, co jste vy společně s firmou za dobu vaší práce do programu vložili. Jinak řečeno, váš důchod je určen pouze tím, co jste do něj vložili. Pokud jste vy a firma neuložili nic, žádný důchod nedostanete. Ale mám pro vás dobrou zprávu, očekávaná délka života se zvýší. Špatná zpráva je, že svůj důchod můžete přežít. RIZIKOVÉ PENZIJNÍ PROGRAMY A co je horší, nikdo vám nezaručí, že to, co vy spolu se svým zaměstnavatelem do programu vložíte, bude existovat, až se rozhodnete to vybrat. Důvodem je to, že programy jako 401 (k) a Superannuation podléhají tržním tlakům. Jinak řečeno, jeden den můžete mít na účtu milion dolarů, a pokud dojde ke krachu trhu s akciemi, což se občas děje, váš milion by se mohl smrsknout na polovinu nebo se úplně vypařit. Záruka celoživotního příjmu je pryč... a já jen přemýšlím, kolik lidí s těmito penzijními programy si uvědomuje, co toto všechno znamená. Mohlo by to znamenat, že lidem, kteří odejdou do důchodu v šedesáti pěti a začnou žít ze svého Penzijního programu s definovaným vkladem, řekněme v sedmdesáti pěti peníze prostě dojdou. Co pak udělají? Vraťte se k našemu uvažování. A co vládní Penzijní program s definovanou platbou? Očekává se, že ve Spojených státech Sociální zabezpečení zkrachuje kolem roku 2032 a zdravotní pojištění Medicare učiní totéž kolem roku 2005, zrovna když je generace „baby boomers“ z padesátých let začne potřebovat. Ani dnes Sociální zabezpečení neposkytuje přílišné zisky. Co se stane, až se začne 77 milionů „baby boomers“ dožadovat peněz, které zaplatili... ale které nebudou? V roce 1998 se dostalo vlídného přijetí výroku prezidenta Billa Clintona o „záchraně Sociálního zabezpečení“. Nicméně, jak podotkl demokratický senátor Ernest Hollings: „Je zřejmé, že Sociální zabezpečení by se nejprve mělo přestat vykrádat.“ Celá desetiletí je federální vláda zodpovědná za „půjčování si“ důchodových peněz na nejrůznější výdaje. Zdá se, že řada politiků si myslí, že Sociální zabezpečení je spíše příjem, který lze utrácet, a nikoli aktivum, které je třeba opatrovat. NA VLÁDU SE SPOLÉHÁ PŘÍLIŠ MNOHO LIDÍ Píšu své knihy a vytvářím své produkty, jako je například vzdělávací stolní hra CASHFLOW (TOK PENĚZ), poněvadž se nacházíme na sklonku Průmyslového věku a na samém začátku věku Informačního. Jako soukromý občan se obávám, že počínaje mou generací nejsme náležitě připraveni zvládnout rozdíly mezi Průmyslovým a Informačním věkem... přičemž jedním z rozdílů je finanční připravenost na důchodová léta. Myšlenka „choď do školy a najdi si jisté, zabezpečené místo“ vyhovovala lidem narozeným před rokem 1930. I v současnosti je sice nutné chodit do školy, abyste získali dobré místo, ale je třeba rovněž vědět, jak investovat, a investování se ve školách neučí.

31

Jedním z přežitků Průmyslového věku je fakt, že příliš mnoho lidí je závislých na vládě, která má řešit jejich individuální problémy. Pokud jsme byli zvyklí přenášet na vládu i svou osobní finanční odpovědnost, vytvořili jsme ještě větší problémy, s nimiž se musíme dnes nějak vyrovnat. Odhaduje se, že v roce 2020 bude žít 275 milionů Američanů a 100 milionů z nich bude očekávat nějaký druh vládní podpory. Půjde o federální zaměstnance, vojáky na penzi, poštovní zaměstnance, učitele a další vládní zaměstnance a vedle nich o důchodce čekající na výplaty Sociálního zabezpečení a Medicare. A jejich smlouvami ošetřená očekávání budou oprávněná, protože většina do nich tak či onak investovala. Naneštěstí už celá léta se slibuje příliš mnoho věcí a nyní přijde doba, kdy bude muset dojít k zúčtování. A já si myslím, že se tyto finanční sliby nesplní. Pokud vláda začne ještě více zvyšovat daně, aby měla na tyto sliby peníze, ti, kdo budou moci, utečou do zemí s