BludnýU

ro

oros

SE

LE

PK

O bV

AL

SI

DA

L

2001 - 2007

2

Ladislav Selepko

Bludný Uroboros

3

© Ladislav Selepko, 2013

4

Ladislav Selepko

BLUDNÝ UROBOROS (výbor z básní 2001 - 2007)

5

Obsah

Výlet bez královny Menstruace 10Úl 13Bonus 14Proč tě tolik miluji 15Čtu si v tvém klínopise 16Kusy syrového masa 17Žena surrealisty 19Domů 20Den státnosti 23Z jižních věznic 24Gigolo 25

Rolnička Jméno 30Stokrát opotřebovaný motiv 31Echa 34Akční ceny 35Poušť 36Něco 37Rolnička píše básně 40Ticho 42Odpověď počasí 43Like A Hurricane 44Vídeňský valčík 45V okně 46Realita 47Krvavá roláda 49 Přístaviště I (Na konci světa, v hnízdišti havranů …) 54II (Toužím po jediném rezavém hřebíku …) 55III (Prší jim na obličej, dnům i stromům …) 56IV (Jak lehce padají listy ze sešitu …) 57V (Vracím se zpátky na místo činu …) 58VI (Přibitý ke klekání, ruce sepjaté …) 59VII (Vzadu hoří Himaláje, vpředu kvete jabloňová zahrada …) 60

6

VIII (Uteču od tebe, zahubím paměťové buňky …) 61IX (Jako by večer byl zářící ohnivá naděje …) 62X (Opouštím matku s cizí hlavou …) 63XI (Jak odhrnuji vrstvu po vrstvě ...) 64XII (Stojím v plamenech, v lese zdřevěnělých mýtů …) 65XIII (Kolik jedu zbývá v tvých hlubinách …) 66XIV (Dny karanténa, domov překážková dráha …) 67

Dezinfekce Mašíbl 70Saša nejede nikam 71Ghetto 72Vděčné motivy 73Únor 74Smrt na ulici 75Ohledávání 76O třech hrncích 77Státní vlajka 78Láska 80Žlutá 81

Tabulový vrchMariánský příkop 84Playstation II 85Drží nad sebou patronát 86Svědci 87Turnaj v obrubníku 88Kaňky v mlhovinách 89Pájka a citoslovce 90Tabulový vrch 91Stromopád 92Kouzlo je pryč 93Vilová čtvrť 94Jízdenky 95Žula sklivec 98

Volá LondýnStará řemesla 100K cizincům 101

7

Jasnější než světluška 102Volá Londýn 103Stránky z vysílače 104Nesmíš mě prosit 105Nekonečná, nevystupovat 106Hmyzí svět 107Placaté statky 108Chybovník 109Nezdařený odchod 110Španělské radovánky 111

Zakopanou krajinouBřezen 114Povinnosti 115Nula kilometrů 116Vývrať 117Čas vederní 118Pelyněk 119Sny 120Allegro moderato 121Zříceniny 125Nech mě hnít! 126Zakopanou krajinou 127

Lyme RegisVyhnanství 130Nemoc 131Děláme velkoměsto 132Bláto 133Tunel 134Podzim 135Adresa 136U.F.O. 137Nenávist 138Bronzová cesta 139Lyme Regis 142Noční Chodec 143Cíl 144

8

Výlet bez královny

9

Menstruace

Proč tvé nohy začaly hořet?Proč se remorkér plouží do přístavu?Proč mrtvý dinosaur?

Vzal bych tě do náručekdyby svět nenosil triko naruby- míč zahnaný do slepé uličky

Chci si koupit iluzi života, rodinné štěstídnes jsem si byl vybrat hřbitovna kterém bych chtěl ležet

Co mi ještě chybí k dokonalostik mohyle štěstí?Kůň zapřažený do popruhůhrnčířský kruh

Lampa svítítvoje všechno je takovénádech a výdechrobot na prožívánínespravedlivý soudbudeš mě bítdávat mi jíst?

Jako bavlněný polštář na spanímýdlová bublinapraporek zastrčený v konečníkuzubní výplň za třicet korun

Chci tě obejmoutvyhodit z oknaakumulovat podélvymontovat z pojistekzapomenout ve vlakuhypnotizovat za jízdyprozkoumat zkumavkou

10

Dnes jsem měl k večeři tvůj záblesk v očíchmarinovaného pstruhavykolejený vlak – tvůj obličejani nevím, jak mi chybíšpřipadám si jako náhrobní kámen sebevraha

Na mezi rostou pampeliškypůjdeme vzduchemukousni si jablko z mého rtuna čele se ti rozsvítí semaforblouzním o našem společném životěnáš společný život je blouznění

Kokrhá kohoutz tvého bludiště vytéká krevoranžovámáš na rtech krevv rukou držíš kůzlechci tě vidět oranžově

Na prsou vrabčí hnízdov korunách borovic spílají prelátismích vzal tropy pěstí

Dnes jsem putoval k televiznímu vysílačitelevizní přenoscívka se motáu Brundibárů bude veselka

Měsíc je výš než před hodinouvlak se zmítá jako harpunovaná velrybaještě chvíli a vyletíme z kolejí

Myslíš teď na mě v Sudetech?Mám se do tebe zamilovat v Sudetech?Zamilovat se do sudetského Němce?Naše láska týden po odsunu- šrouby a vazelína

11

Myslím na tvůj údjak často si ho myješ?Na podzim?Podívej, venku padá hnůjNelze naplnit přeplněnou nádobupřesto je to jediné životní poslání

Vlak staví i v Sudetechoranžová mě vyprovází z každé stanice

Chtěl jsem se ti podívat do očímísto toho jsem zahlédl měsíční sondupohled do tvých očí je stejně nejlepšíchladí jako matčina rukanemohu ji vygumovatnemohu na ni zapomenoutnemohu ji vynulovat

Jako matčina ruka na údu sudetského Němce- kam ty se na ni hrabeš!

Pohled do tvých očí je stejně nejlepšínaděje umírá poslednítvá ruka se vleče jako třetihoryostřelovaná a zablokovaná na hranicíchsvírá můj úd nanejvýš jako cukrářský výrobektvá ruka jej vůbec nesvírážít s tebou je peklo

Další den bez onanováníza každý takový den jeden den s teboudnes nebylo slyšet, jak se nahoře milují

12

Úl

Modlím se k úlu vráženému do živého masa cikádJe to kus čerstvého masa od řezníkaražničí ve vlastní šťávěs vyhlídkou na nové bydliště

Procházím pokoji, jejichž sokl je čerstvě natřenobětovanými bohyni měsíční krvepanenské krve žlutých orchidejí

Mám strach, aby se stěny předčasně nesesulyna stole zbývají nějaké sladkostikřik se rozléhá popravištěmRuce se drží zbytků vědomíale záplavová vlna je mocnější než strach

Noci strávené za houkání sirénpotracené děti se válejí na chodnícíchobuj flétnu, vyšli ji do mrazivých ulic

Koberec, který rozbaluji ...

13

Bonus

Otevíráš senůž opřený přes okraj talíředrobné miny vybuchují v květinové keřena bílém porcelánu zástup černých mravencůruka natažená na vzdálenost krajiny

Květina s červenými listyhnědými květyčerný stonek

Dlužím ti polovinu oblohytlustou deku nataženou pod koly válcesmích, který sám sobě řeže žíly

Tlama se otevírávidím tě plavat ve svých žiláchpod modrou oblohou, v žluté záplavě květin

Zpoza rohu vybíhá černý býkdržím tě v rukou, šťáva vytéká z pórůvidím tvou tvář svítit z oblohy – je úplněkznovu tvá krevvětve uvadají, zvedá se silný vítr; vločky, sníh a mráz

Usmíváš se rozpáraná vlkyprorostlá ostnatým drátemkošíky s trhanými květinami

Usmíváš se, protože jinak bys musela začít plakat

14

Proč tě tolik miluji

Když poslouchám všechny ty malé bohy kteří si nedokáží odepřít kůži z lososa jsem jedním z nich vyvěšený z okna vlajka na vdávání, kůže přikrytá ekrazitem

Mohl bych se do tebe zamilovat jako rozpočítadlo unést tě z kláštera bloudit po vlnách otvírat si konzervy tvým úsměvem rozpadat se jako uhlík na požární stanici vigvamem zakroutit až do setmění

V tobě je noc v tobě se válí studna jantarové vody tvůj pysk vábí čmeláky oheň hoří v naftových polích mlha se zvedá nad řekou ruku mi přejíždí přístav vzdálené houkání sov ze sobot a nedělí

To není náš svět náš hmyz se roztočil kapkami blaha a modrotiskových odznáčků

Tam půjdeme kde se smích střetává se sněhem do vykloubené pramice tam čeká pastvina a kohout se otáčí kolem vlastní osy tam hnije náklad rajčat a paprik tma pustá že dýchat by se nedalo

15

Čtu si v tvém klínopise

Zdá se mi o tvých nohoustehnech svírajících hlavudva kusy sulce na vázestlačují mě do podvodní říšekudy nemohu proplout ani proplavatzamotán do řasčelím nástupu Maginotovy linievlnám tsunamibořícím můj pracně stavěný účes

Údery beranidla rozhazují myšlenkydisk mi vypadává z dlaněna Ovčárně dnes nepůjde proudruce se přidržují zábradlíjako by moře mělo vyvrhnout velrybuplovoucí v tvých vnitřnostech trávící jízdní řád

Sunu se po integrovaném obvodudo vyšších pater mrakodrapumíjím zamrzlé Hurónské jezeroobilná sila v Severní Dakotětéměř vyčerpán nahlížímpřes okraj sopečného kráteruale nedokážu se zeptat na cestujíž se vchází do červeného lesana pobřeží Tichého oceánu

16

Kusy syrového masa

Uvolněný za hranice letních snůpapiňák zmačkaný v košikouřím se z horských lesůvyzvedávám poklad starého opataze zatopeného lomukdyž se otírám o úlomky žulyseřazené podle velikosti nebo měkkostivěčně připalovaný na pánvi rozkošečaruji nad tvým břichemzaklínáním léčím ochrnuté myšlenky a představysyrový den si mi sedá na ramenosůl mě vyzývá na soubojv kádi s kapry

V takto zuboženém stavu obracím další stránkuprosáklého románu

Klín potažený jinovatkou na čajovém hrnkuse obrací v akordech vášnivého tangamě obracejí coby palačinku v hotelu Cunnilingusasi jsem vzdychal příliš hlasitěže se požární směrnice rozuteklyBarvím ti vlasy namodroabych i potmě zůstával tvým bohemláska na každý pád z oknafilipínská soutěska zaplavena

Ale jaderná katastrofa dosud nepominulastále se svíjejí na jídelním lístku plutoniadva trilobité s cestovní kancelářípředvádějí varieté v krokodýlí tlamě

Válím se po sněhuv naději, že se mě dočkáš

Davem demonstrantů probleskuje tvá holá hruďatomový hřib se mi zatmívá před očima

17

pokládám se na lehátkokroky stínů se rozléhají podzemní továrnouv ústech mám modlitbusvatý Pavel mi vypadává z úst

Roznáším ranní novinystrůjcům neštěstí předžvýkávám svědomí – sloní chobotdívat se na tu nekrofilii není povzbudivétvůj vlak to také nestíhá

Za ruce se brodíme bitvou u Kurskaumíráme při předávání ceny na jevištivyzdviženi s troskami Titanikupomazleni předsedou Valného shromážděníse nechceme minout ani s jedním ročním obdobímproto si obouváme sněhové řetězya vyrážíme na předvolební kampaň

Delfínům jde dobře plavat na břišenás to studí

Musím ho jít zabít, nelzese dívat, jak vítr strhává plakátkyz tvého obličeje

Snůška vajec, kilo za kus – je to výhodný?

Nevím, nemohu najít cestu k pokladnámuteču bez placení dříve než mě větrací vrtule rozsekají na reklamní slevy

18

Žena surrealisty

V ústech jí dozrávaly malinyna ňadrech se pohupovaly bárkypřes břicho vedla šestiproudá dálnicev klíně si lišky dávaly dobrou nocstehny protékal stowattový džusmezi koleny hráli koalové tenispo lýtkách sestupovala horolezecká výpravav zadním traktu kotníků probíhal divoký večírekpohraničníci hlídali prsty

A když se otočilahýždě se vzduly na tibetském sluncipod lopatkami se usadil prachkolem šíje se omotal ostnatý drát

Ve vlasech vlaštovky stříhají látku na nové frakyv očích soutěž „Deset stupňů ke zlaté“po tváři si vykračuje golfový míčekv krku propast do bezhvězdné nocia v míze šustí půlnoční vysílání pobřežního rádia

19

Domů

Pohlaď mě dlaní plnou svatojánských mušekopékej mou lásku nad táborovým ohněmvykřič jméno svůdce do nocipřistav další trajekt, ať na něj mohu přeskočitžeň mě pastvou ubíjejících očísmýkej mým jménem po nemocniční chodbědýchej vzduch, jako by to byl kámenburácej v uších popravenéhojeď na hřbetě mastodonta ohnivým zaříkadlemrozprostři igelitové tašky po nádražívzdoruj náporu křídelprsty jako řetízkem od hodinek navždy spal pěšáky rozumuviř a bubnuj na zabedněné oknostrhni údolí, svírej bolest v srdcikleštěmi ukousej další stránky příběhuuzavři je do truhly na dně mořeroztroušené součástky napadne jaroale teď se listí nechává pojistit v bubnu loterie

Procházím tebou tam a zpátkyjako zubní kaz sklovinouštěkot psa uvězněného na celnicikontraband rozhazovaný hladovějícímu obyvatelstvuprocházím zámky, klíčisklo je pryčtvůj obraz taktéž

Cítím, že mě opouští touha po smrtinavždy přibitý do tvé dámské kabelkycítím, jak mě váha odmítá usměrňovatdech motýla mě designuje za téma konferencevlčí zuby rodí malé žirafyvýtahová šachta se plní vodousemafory mě vysvětlují závorámdopravní světla přivádějí před důmve kterém svítí křišťálový lustra klubko nití listuje televizním programem

20

To všechno si představujiabych nemusel otevřít očina žádný z obrazů, jež poletují vířivkoujá, hřebík zatlučený do výučního listu imigrantadvojitá porce jogurtu na skalním ostrohuigelitový pytlík klouzající pod zářivkoujméno prasete vytetované na buldozerubahno usazené v kbelíku před umytím

Zrozený k tomu, abych věšel portréty prezidentůna krk malým školačkámmezi první a druhou přestávkouabych o samotě vyjmenoval chráněné rostlinylil na tebe z výšky unipetroluložil tě do regálua pral se s námořníky při zmínce obnaženého kytovceabych doplnil figurku do políčka, které jí léta náležírozloučil se s hracími kartamibruslil po zledovatělých střecháchabych se díval, jak major Zeman pelichá v kůlnězvrtnul si kotník při přelézáníz jednoho života do druhéhoabych se na výhybce smál svým přáníma kloval do izolace samostříluabych se pustil okapu, padl do záhonu růžípopělavějících na tvém narozeninovém dortuabych tam usnul spánkem spravených chladniček

Chtěl jsem utéct z počítání přeživšíchdělat, že nevidím na jedno okodo budoucnostia musel se chytat koblih a námořníkůpo každém vykročení jsem boural sloupy lahvípo několika metrech ztratil půdu pod nohamaa nebyl k nalezení

Potom jsem se objevil na úplně jinézastrčené staniciomotaný laními slinami, vyzáblý na stránku z Dikobrazu

21

posadili mě do vlaku a poslali do lázníopakovalo se to pořád dokolabyl jsem tím proslavený

I tebe jsem minul se zkříženými šavleminež ti vytrhali zubynež ti ruka vystřelila za pouťovým balónkema ty sis stačila přečíst programtebe jsem minul ve vozíku na uhlípři objížďce dálnice jsem tě vůbec neviděl

Vědět, že to jsi tyže se plnou parou neřítím do ozvučné desky gongukde padá omítkakde strýc omývá rodidla tetěkde se fasují plynové maskya končí tento den, v němž se snažím doplazitk rozvrhu letů - značkování telatkde kráčím po navigaci z pomerančové kůryz vnitřností obojku k bezhraničné interpretaci vakuanebo vodopáduvolným časem na předměstí

22

Den státnosti

Nechat lešeníať se konečně zřítína mě těhotného třemi fontánamičervenou, modrou a hnědouúhoř ať navždy zmizí pod kamenemať se nikdy nevracítento den ani ten zítřejšíkterého října spáchám milostné harakiri

Co se v tuto chvíli děje ve vřesovišti?Milostný hašašíra sbírá houbyrozkročený nad krocaním krkemstenografujícím úchylky hvězd na pavlačiv kalhotách obrazárnu

Nechat sváteční večerať se namotá na hygienickou vatu(nicméně, úhoř nechť nevyjíždí – silný boční vítrtrhá štítky zasedacího pořádku)

Myšlenkami na svatou Trojiciutahuji struny houslí, kterými jsem zvrzalněkolik posledních týdnů a dnů možná i let svého života v rukou mistra Stradivariho dřevo obrácené zuby naruby dezert nabídnutý Salomé

Ale já nekřtím, obtahuji linku ve výši zlatého řezumám spoustu hodin časubarva na přechodu dosud neuschlaještě mi v náruči vrní klíček - zvířátko chybí

Zlatá rybka proplouvá fontánoufontána mou hlavou – celnicíz otvoru vypadne úhledně zabalená krabicenetoužím vědět, co je uvnitřvyšplhám na temeno lva s klínem v rucea zítra, až zítra se pustím

23

Z jižních věznic

V jeskyni s tvou rukouse svíjím na sultánově koberciznakoplavka uvařená i s kostírozlévaná do hrnků na poličkách

Odřezky vlasů, vysílenépoletují po oběžné drázesháňka po včerejších novináchje disk zapomenutý v šatně

Vnímám obě ruceopřené o stěnu kůlnyúroveň sněhu se nevyrovnáotlučeným kolenům

Je to tím, že jsem se modlili za nepořádek v kabině strojvůdcevolal z vrcholu vodojemu

Na plakátě jsem četl: Smrt světlem- poslední kamzíci do zástavy

Hluboko v horách, v náruči komtesyvlak vybíral zatáčkua brumlal o přebytečném máslekterého se letos urodilože jím jsou pomazané cesty na mapách

Život v jižních věznicíchse dočkal triumfálních oslav

24

Gigolo

V noci, kdy se nám nic nezdá opadávají z tebe panely kolem očí zajíc vyryl neúspěšnou brázdu otáčím se čelem v protisměru brzdy skřípou, na kůži se rojí mrakodrapy ještě několik vteřin a svět pohltí obrovská tlama zívajícího nosorožce

Přesto bych vzal nejbližší telefon a jel s tebou do polárních krajů nebo tropických demonstrací na tři dny které by byly jen naše

Umýval bych tě v bazénu s užovkami byl bych číšníkem, portýrem, hotelovým poslíčkem zábradlím či kobercem snášel bych tvé pomluvy a gravitace drahokamy, rozlitou tuš, smutek z pomíjejícího času

Mohlo by ti být dvacet, nebo dvacet pět děti by nebyly na světě po římsoví by se procházely labutě za okny tyrkysové kopce v bublinkách by myšlenky čekaly na zrození pod stropem by se vznášel pavouk hudba v předsíni by se nevyrovnala hudbě v kuchyni se západem slunce by orchestr odtáhl potom ticho, ve kterém dorážejí vlny na pláž

Převlékl bych se a vykonal nejtěžší službu večera až by se rozezpívali půlnoční ptáci a pokoj by vyplnila záře právě objevené komety

25

Tvým tělem by projížděly moderní vlakové soupravy mohlo by to být i v Japonsku nástupiště by se lesklo chirurgickými nástroji odešel bych na balkon kouřit ty by ses věnovala počítání přistoupivších pasažérů na strážních věžích pastýřských kopcůby se houpaly obrázky pouťového světce

Dech by byl znovu modrý jako ryby vytažené na světlo z mořských kamenolomů dech by byl dar za slast zabalenou do novinových zpráv naše splynutí i náš jed jímž bychom umírali každou hodinu znovu a znovu až by ze mě zbyla jen služební uniforma a ty by ses nafoukla v ohromné vulgární slunce s ostnyproti všemu živému

Do temných slují podzemního města by se pořádaly poznávací zájezdy já – převlečen za rezervní pneumatiku autobusu Karosa - bych tyl z privilegia vidět své uslintané pohrobky lopotit se nad úlohou z matematiky

To však předbíhám, ještě tam nejsmenebyli mi ani vzít míru ačkoliv se na mě ptalia zřízenci hotelu, kteří mě znají jen z fotografií vymýšlejí pro mě přezdívku gigolo

Cítím se víc jako kultivátor nazouvák smíchaný s pomerančovou šťávou když rozhrnuji závěje nepromokavého sněhu abych se aspoň na pohled jedním okem přiblížil ke startovací rampě, zatímcov nafukovací hale probíhá vyřazovací turnaj ve vrhu stolem, za nímž sedíme

26

a královna matka nezištně hnije v podloubí vysídleného města - jednou bude patřit všem slušným prostitutkám

Přijmi proto dech jenž staletí bloudí nad Lamanšským průlivem a nechce se nechat vyjmout ze zásuvkyi kdyby jej proto měla rozjezdit tramavaja koleje se proměnit ve vybombardovaný kabaret

I to je nízká cena za tři dny s roztočeným gramofonem Ultrasoft mixérem zážitků s ňadry balenými do sterilních státníků po dlouhé době spatřených v rohu obrazovky

Obědy s obchodními partnery, cvičené skleničkyna stole se válím já, nedojedený pažoutodcházíš v blescích radiolokátorův lomu se chystá veselka lámou se tam paprsky družičky si nasazují hokejové chrániče já maskovaný v obalu od tyčinky Figaro se rozpadám žárlivým horkem v dorážení pomstychtivých much tleju po odchodu hostů

Stín se rozpřahuje, žádá si moji putovní adresu, ztrácím drahé kilometry za tvým konvojem, noc se blíží cíl se vzdaluje, vzduch řídne, obraz se zvedá k odchodu vlci posílají snubní prsteny kravám ty jim za to slibují nové vydání Zapadlé vesnice život v bezpečí roztočené centrifugy výhřevny velikonočních vajec rány do stolu, oškubaná slepice, vztyčený paragrafhorský hotel k pronajmutí

27

Předvádím se před tvým spícím oknem v plavkách mám míru pod deset odcházím zdrcen jako vydražená rušičkabloudím ve tvých snech, když odmítáš usnout máš na mysli neposkvrněnou krásu obývacího pokoje protestovat u admirality papírových kapesníkůje mi platné jako slonu kupé na skluzavce

Zkouším ještě jednou obejít město s pětitunovým rámem k ukradenému obrazu jako bych na něm byl já sám

28

Rolnička

29

Jméno

Rolničko! - tohle je tvoje jménoschovám si je, aby je nikdo nenašel

Musím o něm mlčetnemohu se jej tak často dotýkatnemohu se dotýkat sebeani koneckonců tebe

Zbývá mi klávesnice a město svítících bodůhlas, který otevírá chrámové dveřekde stojím v koutě na hanbězabalený do promáčených novin

Kolik je hodin?Co píší v novinách?Je tam už něco o nás, nebo otiskují báseňFrantiška Branislava?

Vyhodilas mě do vzduchu a já teď trčímna větvia nemohu dolů

30

Stokrát opotřebovaný motiv

Klečím a klečím na řetízkovém kolotočive psí bouděpřed zprávami i po nichna jídelním lístku U dvou ňaderklečím v poznávací soutěži v televizina balkoně v misce na žrádloutíkám k popelářům pro trochu pepřeabych mohl klečet dálna semaforech, při vkládání pětikoruny do vozíku

Dozvídám se, že cena ropy stouplaklečím na obrazovce zkrachovalého makléřejako když kyne těsto po tom, co se zaděláváklečím v bubnu pračkyv blikotu výherního automatupři podepisování novomanželské půjčkyklečím, jako když se natírá plotjako když zrají hrušky

Vodím se rukama po hromosvodua klečím sousedům před talíři skrz oknoklečím ve výtahu i na pohřbu černé kočkypři vykládání karet a uhlíklečím ti ve tváři – to ze všeho nejvíci když ty za nic nemůžešAle kdo potom?

Klečím vesele dálnikdo si mě nevšímá

Klečím naschvál zedníkům na lešení v maltěrezavím jim lano od jeřábuvšechno je oukejsvět se dívá na zabíjení v Indočíně, Kazachstánu, na Maltěklečím při druhém podánípři třetím trhání zubůpři procházce tvým domovem rozklečím zvonky

31

oživím květinyokoušu nehty své sestřepsu ulámu hračky, ze špejlí nadělám nohy

Klečím zas o kus dálmezi svačinářkami a svíčkamiklečím a klečím a klečímna loukách se pasou krávyale kolik lidí má stádo hlav?

Vzduch se mi zakomíhal před očimakdyž jsem tě minul o několik letnezdolná růže z Káhirypyšná antúrie spalovaná hydrolýzou vodíkujeřabino na městském úřadě v Brněsloupe vystavěný na odiv severským výpravámhlase skřehotající žábyvůni z dětských vzpomínek na pralesvůni z pokácených kuželeksnad jsem se proklečel do tvé náručedo nekonečné prérie

Proklečel jsem se na střechu mezi anténynavždy se budu vidět padatmatice utahující krček šroubustrojvůdce na cestě za korálovými útesyzlé svědomí, tvůj nedojedený krajícpřílišný pomysl na výsledek golfového utkání

Ale nic ti nevyčítám ani s tebou nemám soucita už vůbec tě nelitujiNelituju tě - nelituj ty mě!

Tvé peklo lze zvládnout i bez plovací vestypeklo je žebřina, na které lámou vzorné ministryně prachujenž tu zbude po tvých myšlenkách a pocitechpo tvých bolestech a dětech, kterénebudou moje

32

ani jiné hlavy státutvé děti tu nebudou dávno po nás

Klečím už jen, jako když okapává čaj ze sítkana uvítanou mezinárodní konferenciválím slzy v sudu od olejerozestavuji je do hieroglyfů na pařeništiVánoce strávím mezi železničními závoramiuklečený k slávě podorané meze

Dost jsem se naklečelabych mohl alespoň týden spát

33

Echa

Prázdná klášterní zahradasi ve mně ustýláse vzpomínkou na tebehlavu až někde v oblacích

Tyčíš se nade mnou - můj stín

Budu smět s tebou ještě někdy promluvitnebo jsi jen políčko propáleného negativu?

Mluvím zády k toběa nemám chuť se otočitKdyž ne s tebou - tak s kým?

Držím se s někým za rucea létám - já andělty ďábel, který mi k tomu dopomohlty anděl - já ďábelcelý život je naopak

34

Akční ceny

O jednu naději chudší světlo, které nedosáhlo až ke mně ruka objíždějící ňadro se pořeže o bradavku na procházce mořskou plání zmítaná vlnami krvácí do kbelíku s vodou

Je toho víc než na kbelíček s hrabičkama víc než dokáže unést osobní výtah je toho tak na tři zabíjačky krev smísit se solí oči s tmou otevřít ústa polknout obří pilulku

Je toho víc, než by si dokázal vymyslet Steven Spielberg hlava zabořená v tuhnoucím betonu a nekonečné kvedlání láva prodávaná v metrákovém balení

Víko od kanálu dopadá s pravidelností dechu k obnaženému telefonnímu vedení vedoucí samoobsluhy vítá zákazníky pověšený ve dveřích za akční ceny

35

Poušť

Tak jako v tuto chvílijsem tě nikdy nemilovala na dálku, která nás dělícítím, že i ty mě v tutochvíli miluješ jako nikdypředtím

Není to krásná smyšlenka?

I ty jsi krásnáale ne jako pomeranč za úplňkunýbrž jako třpytící se pouštní písek

Odrážíš se od oblohyna polední straně - stojíš mě spoustu vodynebe mě vpíjí, tolik modrého staniolu všude

Až při pohledu z té výškyjsem se do tebe zachumlal celým tělemkteré mi dávno nepatří

36

Něco

Neopouštěj mě, Rolničkoprávě v tuto chvílikdy se kymácím nad propastíjednu nohu ve vzduchu

Proč je tvá ruka tak daleko?Tvoji ruku, prosím!

Moci se za tebou rozeběhnouta skočit ti do nákupní taškymoci v někoho věřitsnad v sebe v tobě?

Vidím ji, čeká dolez jejích nohou stoupá gibraltarská vůněvybělené zuby, oči mimozemšťana světy, z kterých se nevrací

Ohlížím se, padám, letímsnáším se pomalu jako sníh na vyzáblý magnetbezduchý příspěvek na zatopenou oblast

Rolničko, ... - proč?Řekla jsi mi, abych věřil...a já jsem se ... začal vznášet

Fakír ležící nad propastínafukovací balónek tyrkysové barvyprovázek visí dolů - nikdo jej nedrží

Nemohu na zem, horký vzduch mě unáší vzhůru do ticha, - už vím proč si Sylvie dala hlavu do trouby...

Otevírám oči, nepotřebuji těnepotřebuji nikoho, ani bohadokonale osamělý ve světě, v kterém nikdo není

37

Vrátil jsem sea vyšel po svých nohouza tvým jménem - bylo mírně pod mrakempustina tu a tam vydýchalakeře s květymusel jsem dýchat, měřil jsem přes dva metrya přece bych si neříkal Frankenstein

Bylo to jako jít po Měsícive snu jsem se napil z prameneskotačily kolem něj děti, bál jsem seže voda bude špinavázřejmě nevěděly, k čemu je

Byl to můj pramenale tys mě k němu přivedlanesl jsem jej s seboupřed palác sluneční bohyněusmívala sedostal jsem něco do dlaně, zabalenévěděl jsem, kam jít

Nejdříve jsem musel za toujež na mne hleděla nekonečně smutnýma očimaukazovala mi naše dítěco jsem při tom mohl cítit?Dal jsem jí napít

Její oči ze mě vylamovaly jednu kachličku za druhouza chvíli jsem byl rozebraný jakoopuštěný dům

Stál jsem tam a čekaljak to dopadnemohla mě i zabítŘekla, že je dost časua odešla

38

Nebyl jsem to jávyplňovala jsi všechny póry mého tělakaždou skulinkuByl jsem na oplátku v tobě?

Něco jsem měl v dlania šel s tím dál na jih

39

Rolnička píše básně

Tvoje básně, Rolničkozvonková dráha s vřískajícími dětmisníh dopadající před práh Štědrého večeracesta zaoceánskou lodí v pět hodin v létě odpoledneobloha - sirup braný po lžičkách

A teď tam někdo stojí, nic na sobě nemáproč je to tělo tak pořezané?Z očí ukapává melasapro náhodné kolemjdoucí a každýjako by byl přeslazený

Co by chtělo dřevo nachýlené tribunypřed definitivním ohněm?Kdo ocení vrypy a zářezypo všech utkáních?Ona se vám nedábude praskat, kvílet a šlehat

Naslouchejte hlasu, který vypráví o tomco se v ní děje, když odejdou svědcio stolech prostřených pro obvázané tlapky želvo vlaštovkách hrajících vybikuo párku rorýsů luštících křížovkuo stromech ohýbaných bouří, o hromadnékolizi na dálnici

Cesta lesemsvětla v mlze, kašpárkova čepiceoči, v nichž cinkají rolničkyza dlouhé bílé jízdy ze snu ke rtům

Kdy už tam budem?Kdy se dech pozdraví s dechemprsty se došmátrají sukovitých znamení na oblozea křehkost se zlomí pod nevyslovitelnými hesly krupiček na kůži?

40

- Jednou, možná...Bude polární září v zrcadleaž se narodí

41

Ticho

Pach větrné kuželky se nese po kraji muž, který má v knihovně antilopu má v kapse levharta

Na protějším břehu je ticho tahle značka znamená ticho v něm jsem tě našel oblak mlhy k instantnímu použití

Ztratila jsi mě sama sobě ukradená opilá do němoty - do nekonečných vzdáleností mezi hvězdami

Našel jsem tě naloženou pod skleněným zvonem - zvoničko Tam jsi mi rozbila srdce, vyrvala kořeny ukradla kabát

Poprvé ses usmála s výrazem nemluvněte Usmál jsem se zpátky a řekl: Už nesněží

42

Odpověď počasí

Hlavu mi roztáčíš na hrnčířském kruhu špičky rozžhavených nožů zabodáváš do břicha děkuji ti - svému spasiteli

Usmíváme se při tom na sebe šelmy v křečovitém zápase ani se nestačily obejmout a již se rozbruslují v očích nože jsou góly, led je dezinfekce slzy přesnídávka, kapání do čaje

Jenže já nedokážu zatnout poslední dráp čekám na tvůj bublající řev lepidlo ran rozpuštěné vlasy zařízlé do horské chaty čekám na tvou kyselinu sírovou která si vždy najde cestu do mých nohou pokaždé stejná smrtící injekce

Chtěl bych křičet: miluji tě - miluj mne! A to už cyklon rve billboardy ze zasedacích místností střechy, okna, nábytek, lednička se tříští v surové vášni zářícího semaforu ve zbytečnostech nastřádaných pro životy důchodců v atmosférické poruše na Tchaiwanu

43

Like A Hurricane

Dal jsem se ti celýaž jsi ze mě zbyla jen tya můj dech

Toho jsem se držel, rodného číslapo něm jsem ručkoval do říše rostlink tyčkám na fazolistavěl lešeníkolem mrakodrapu

A věř mi, bohyně octa, úzkostí jsem zavíral očia modlil se za nový příval smrštijenž učiní zadost umělohmotným pohádkámkterý si nevybírá, ale berevšechny, již se octnou v jeho blízkosti

A někde, miláčku z nejmilejšíchv nehybném okutopíš se i ty a voláš o pomoctím, že zabíjíš

44

V okně

Boj na život a na smrt s tvými provazy zprostřed hrudi mi vyrůstá hřebík běž pryč! - nebo jsou tvá ňadra dostatečně informovaná aby zabránila krvácení z úst do úst?

Ještě, že v noci nasněžilo tolik aby nejezdily vlaky ani autobusy a květinářka zmrzla aby ji to nebolelo tolik jako když hoří iglú

Pocit a výpočty když pod oknem projíždí rolba tvá slova se rozlévají do těla, plundrují nejzapadlejší buňky

Stojím shrbený před nadživotní sochou krutovládce, s prstem v ústech nacházím řešení ve svítící reklamě

Nedýchám víc než si mrazivý vzduch zasluhuje

45

Vídeňský valčík

Hážeme po sobě zrní -sýkorky se zamrzlými zobákyoči se mi vydávajína vysokohorskou túru při pohledu z oknajsi zalitá ve skleněné koulislyšíš mě?Seš zalitá, zalitá!

Když jsme kolem tebe projíždělivyklonil jsem se z oknaa natáhl rukumám ji teď od barvy, nevím jakéFialové, růžové, modré?

Splácat tě jako modelínuco od tebe vůbec chci?

Teď už nicteď už opravdu nic jsi jen vypálená krabička sirekpouštím se kvůli tobě do bažinani mě nebolíš

Být s tebou alespoň na papíře- ale místo vedle mě je prázdnéa žádná představa je nezaplnížádný hlas nezhmotní druhého člověka

Tančil bych s tebou na nábřežía přesto ne s tebou -když ne s tebou, tak s kým?

Bloudím skleněným lesemkde mě nechceš vzít za rukua přitisknout mě k sobě, abychom na chvíli byli jeden dechprotože jedna duše už jsme

46

Realita

Ty mě nepotřebuješ když se řítím tobogánemdo tlamy zvonkovoduulpívám na pohledech kolemjdoucíchryb - věšáků na ručníky

Teču jako zvonek na hřbitověmráz na pekáči -jedovnice jednorozená, smrtonosko strašecíjsem to já obnažený na ostnatý drátv situaci mrtvolného ticha

Nemohu ani pohnout návěstidlemjak jsi mě umučilakřičel jsem na tebe z hrobukterý byl původně tvůjVyměním si s tebou osud!Teď mě nekonečná ruka srážíjako blok při volejbalu

Byl to svět ve cvičebním úborusirka přelomená v krkua přesto bych za tebe znovu skákalmezi zvířecími kotci

Teď už ne, nikdy

Mlčím s tebou - řvi!

Zatížený panelovou výstavbourozevírám paže duchapřítomnostiobhlížím nádraží, zda-li na něm někdo kouříale není tam Bela ani Sebastián

Vůně budoucnosti mě objímá kolem krkujenže já seru na skok o tyči nerudným vrcholkůmvylévám mazut do očí brzdové kapalině

47

- to snad smíš pít, ne?

Utlučený v láhvi od sodovkyvypuštěný na dno rybníkavykořisťovaný slunečním žáremutíkám ze všech silz krajiny explodujícího sněhupod nímž hoří pružná lávautíkám obrazu ze zrcadlalámu pálku tam, kde se stýká se síťkoulámu lyže

Tvůj vyzáblý smích klopýtá po cimbuříHamletova levá srdeční komoratvůj svět mě pohlavkuje za přebreptnutía tak tě shrnuji bagrem s ubrusemnádobím, skleničkami, tekoucí vodou, výkopem od bránysrdcem na pranýři, z kterého se vymotalrezavý motouz

Vysoušel jsem prádlo podle kubánské revolucea dospěl do mrtvého boduvzteku vylepeného na výstrahudo suchého listí

Hlava zabořená ve skleněném stínu

48

Krvavá roláda

Stojím před cihlově červenou zdímlátím do ní krumpáčemze všech SILani se nehnestřepinka neodlétne

Krumpáč ODSKAKUJE, létají z něj jiskry- marná práceJsem vyčerpanýdo OČÍ se mi hrnou slzy bezradnostiKlesám na zem - OPŘU se o tu zeď/

Ve chvíli se propadám --- zády do jiného světaVIDÍM TO JEŠTĚ. JSEM tak! překvapen

Andělé, zlaté světlo, bílý opar, barevné stromyspousta oblých žena jsou to všechno krásné a svítící ŽENYkteré se zády ke člověkurozkročí, PŘEDKLONÍ a medovým hlasem mezi stehny řeknou: Hi! How are you?

Je tam nespočet MALÝCH gejzírůbarevných SKVRNz nichž přecházejí očižádné ZÁVORY nebo kolejeNení tam ANIledový HLAS za ocelovými dveřmi

Z odstaveného bagru vytékábrzdová kapalina

Rozbitý deštník DÍVKY v bílémtlustá stonožka s množstvím hnisajících RANsmaragdové výparyMám neodolatelnou potřebu Přitulit se Kní a obejmout ji. Políbit

49

Zanechat na SOBĚ otisky jejíhohnisu A slizu

Bývala to krásná a svítící dívka. Možnáještě v KOUTĚ je ... Jeden vy-SVOBOZUJÍCÍ polibek, jak to býváPotom Si lehnout na záda, nechat sepřejet parním VÁLCEMZatlačit obličej mezi kaktusykrysí ZOUBKYigelitové o b a l y a hodiny se takDusitD u s i tNemoci se nadechnout

Vrazit si volnou rukou pár do NOSUať krev ozdobí to, na co slunce nestačiloHnít dlouhé hodiny a rokypomalu splývat s okolímObjevit se ve větvích stromův květech přežvykovaných dobytkemv jarním PYLUv bublinkách na potoceRozprostírat se na čerstvém vzduchuza doteku komářích křídel

UMŘÍT v jejím NÁRUČÍ v záplaváchSVĚTLA

Cestou do SNU mezi vykutálené chobochobo chobo t nice, kteréOmotají člověku nohya nepustí jej dříve, než jim dotyčnýslíbí hrát donekonečna ......... PEXESO

V tom SNU jsem se viděl UTÍKATkrajinou s vybuchujícím SNĚHEM PodNÍMŽ

50

žhnuly plamenyujíždět MOTOROVÝM vlakem nanádražíNA poslední chvíli přestupovatdo osobního VLAKUkterý mne měl odvézt do BEZPEČÍ

VÝPRAVČÍ na té zapadlé venkovskés t a n i c imi ještě POMOHL nastoupitprotože UŽ se rozjížděl

Ve vlaku za námi byla ONAALE nestihla toJak se země propadala, ji toSPOLKLOJejí DUCH se teď trápív o h n i v ý c h hlubinách a NENÍpro nějVYSVOBOZENÍ

Ale já ji m i l u j ia trpíms NÍ

51

52

Přístaviště

53

I

Na konci světa, v hnízdišti havranů budu se mazlit se skutečností přibitý ke kovadlině, dokud mě nedoklovou a můj duch se nerozplyne nad vřesovištěm

Unášej mě ke třem planetám, útočišti světlušek jen ať zemětřesení prosákne podrážky od země stoupá kouř orgány činné sopky nad krajem se rozprostřela žlutá plachta háčkovacího stroje jemu patří svatyně

Myslel jsem si, že umřu, že nejsem nesmrtelný těsně před roztržením, odpoutaný, a přece ne volný vložený do úst starostlivé tmě, ležím na operačním stole

Nikdy jsem nezažil ledovější vítr nekonečně hladkou pláň dvacet tisíc mil pod mořem pročítám sto let staré noviny a představuji si, jak se jednou vylodím

54

II

Toužím po jediném rezavém hřebíku namazaném na chlebu, její síla se rovná síle amputované sopky

Dnes byl krásný lidojedský den stříhání pávů, zahlédl jsem krásu Marie Panny cestou z rákosového údolí

Věřím osamělým létům lepeným prehistorickým splávkem jednomu, dvěma setkáním nad pytlem prašivé mouky

55

III

Prší jim na obličej, dnům i stromům utekl jsem z vězení, běhám po polích s ručníkem v černobílém světě zbaveném dálky i ostružiní

Vzpomínka na dva kráčející kteří se o něco snažili, až se to povedlo - zůstali sami na útěku před samotou

Ať někdo přijede a vyveze mě z toho deště na skládku: oheň, prázdné křeslo, hudba někdo se dívá, kam nepatří

Probírám hromadu ořechů ve snaze nalézt žluté jádro vytesávám do vápence jeskyni Altamiru kus žuly provrtaný nízkou oblačností

56

IV

Jak lehce padají listy ze sešitu tak bezbolestně opadávají okvětní lístky rozhodl jsem se milovat chiméru vlajku protkanou černými kříži

Pro ni jsem opustil skutečnou ženu abych se sesypal na hromádku popela nečekaně a náhle, nebyl čas uhnout v hořícím křoví poznávám svou tvář

Chimérou nadobro vyčerpán mizím a přicházím na čísi pokyn zboural jsem hranice, nežiju v písku usínám mezi zkamenělinami

57

V

Vracím se zpátky na místo činu k listům ledového salátu které tu zůstaly nedovřené jako strašidla

Prolézám schátralou zeminou do budoucnosti, vyjít ještě jednou z lesa bludných kořenů

Přešlapuji na rozhodnutích zaklíněný celým tělem do svazku přestrojených klíčů

Cesta jde na západ do Kalifornie po elipse s možností vykloubení každodenní dřina vodního zdroje

Jsi netušená a samospásná erupce klíčních kostí a stavidla anarchie uvnitř cestovního kufru

Obíhám kolem tebe jako planetka slunce, které se dotklo země měsíc, jenž se skoulel do moře

58

VI

Přibitý ke klekání, ruce sepjaté modlím se k bohorodičce propadám dřevěnou podlahou od pasu dolů už si nepatřím

Nohy se mi potulují v kleci svítíš na ně lampičkou uskakuji před hrobem věčným zatracením v klíně

Je ve mně, jsem to já, vraždící mýdlo horkou vodou omotala si kolem prstu hřbitov univerzální anestetikum

Nemohu vydat ani hlásku i když uvnitř křičím ze všech sil protože zubatý kotouč prochází matně osvíceným labyrintem

Francouzské zahrady a vynořuje se v ranním mrazu jako zakrvavený kotouč nad mou nebohou hlavou

Stojí přede mnou vykoupená z drátů, rozkousnutá pýcha královská míčovna, sada parket zapovězená braniborská skála

59

VII

Vzadu hoří Himaláje, vpředu kvete jabloňová zahrada most smrti i znovuzrození přes muzeální řeku jedním směrem do nebeského souostroví na tajných mapách klíčení

Vzal jsem tě do úst, přenesl přes hydrant leč to bylo vše, co se do batohu vešlo už se necítím být spřízněný ani potřebovaný vezu se na chvostu komety do nekonečna

60

VIII

Uteču od tebe, zahubím paměťové buňky abys mě nemohla uhrabávat jako sušinu zbyde černá tečka někde vzadu budu žít dál, jako bych nikdy nesnil

Jenže já nesním, zoufale hledám jeden pocit zamiloval jsem se do přísných očí polární lišky to je led ohřívaný nad tlukoucím srdcem možná láska, vrcholná recidiva zlomu

61

IX

Jako by večer byl zářící ohnivá naděje tělo dotýkané kvetoucíma očima trochu divočejší zahrada skutečné prsty, zahrabané pod hladinou moře a samozřejmě, dvojí liščí tvář dvojí tlukot země

Slova padající ze dveří pustíme se, než měsíc zavyje na psa stejně spolu rosteme před všemi dny ani nedutají v neznámém světle když tvoje hlava padá ze střechy a moje letí vzhůru

62

X

Opouštím matku s cizí hlavou a vzdávám se nejkrásnějším očím květiny a hvězdy září tmou teplý vesmír obepíná zemi

Noc propíchaná hvězdami mohla bys zářit, otevírat srdce já jsem to světlo, jež vábí můry uvolňuji kyslík, zaplavuji stůl

Tvůj mučednický kůl žirafa, svatý obrázek, světlo co přichází z vanilkových jícnů držíš mě, abys přežila

63

XI

Jak odhrnuji vrstvu po vrstvě k měkkému tepoucímu svalu daleko za hranicemi poznávám své staré tváře, cáry oblečení

Schody, jež nikam nevedou dělí nás nekonečná lidská povaha sluj vládne přírodním úkazům obzor se srazil, oblečení v blátě

Mé početí, tvá dokonalá ruka píšu ti, abys mi nerozuměla po setmění vlašským pravopisemjenže ty vládneš a pokoušíš

Nechala jsi talíř chytat paprsky odešla líbat kanáry, tvůj sluha zrádce pampelišek, mluví z bdění kde se rozvaluje studené slunce

Bez tebe nelze zavřít oči peklo se oholilo, zasypej se štěstím až mě vyčerpáš, ohneš paprsek budu konečně dokonalý mnich

64

XII

Stojím v plamenech v lese zdřevěnělých mýtů jsem nemocná ohněm, ale nedokážu shořet musím milovat vodu, ta jediná mě může vysvobodit kde jsi, s krystalkově čistým jezerem?

Viděla jsem ze skály vytrysknout potůček sílil v nezvladatelný proud, někdo nastavil náruč abych se nezřítila mezi padající kameny později řeka malovala obrazce v neznámé krajině

Teď o mně víš všechno, běž klidně spát budu ti svítit z noční oblohy, věčná noc v sobě nenašla zrnko hvězdného prachu nemohu zemřít, bojím se, že se nenarodím

65

XIII

Kolik jedu zbývá v tvých hlubinách abych polykal jednu hořkou pilulku za druhou z nepochopitelných hnutí po tobě toužil přízračnou krajinou bloudil blíž do srdce?

Je tohle láska, o niž se opírá černá zmije? nebo hrad z písku zaplavený přílivem? Zůstávám s tebou, jako bys mě potřebovala černé ohnisko zla mě přitahuje jako život

66

XIV

Dny karanténa, domov překážková dráha pohřební průvod, zírám do ohnivého roucha listí je láska po třech letech nevinného partnerství

Kolik nožů, tolik bodných ran do svědomí jde sama, pouť na kříži, s nikým není k vydržení vyplešatělý dvůr, domino před žatvou

Dětská duše vpletená do zaschlých větví modrá záře, zkusím aspoň pomalé a drobné pohyby drolí se mi prsty, mám se rozejít se svým životem ničeho nelitovat, vyhlížet z okna na těžké počasí

Radost je pod kobercem, zamilovaný do sicilské kasičky hledám svůj život na měsíci ve snu jsem řekl její jméno a byla to pravda, byl to sen

Dostat se za gravitační pole země, do jiného souhvězdí být skála, o kterou se tříští její vlny, kterou zaplavuje teplo rovníkového moře, magnetický pól břeh, jenž vytvaruje oceán, rozdrolený útes mělká zátočina, sopečný ostrov na hladině zvlněných vlasů

Sto let po odlivu identifikován jako bota kterou si někdo nazuje, aby jej vedla do zářících poslucháren křesťanského nebe hledáme ten svět, z kterého jsme vyšli lehce měkkou náplast na bolení hlavy, říši zla

Velká černá ryba fluoreskuje na procházce v uličce nočního rychlíku do hlavního města kde se vztah nečekaně zbortí barvy ztratí lesk, přitažlivost se převrhne v odpor k velké černé díře, omotané růžovou stužkou

67

68

Dezinfekce

69

Mašíbl

Zima prochází předletovou kontrolou na budíku sedí kočka v okně se modře jiskří splav za nás zaplatil elektriku

Bratři v zmrtvýchvstání na kolečkových bruslích vydávají patafyzickou revue

Umazán od křídy, naléhající na kopírák cestou do Plumlova zachytil signály z neznáma přišel červen, odešel listopad místo toho pucoval tank, trhal pařez

Kolem Dukly kus ňáký lebky smích čouhal z hasičské hadice měl sklony k potápění, tahal štrougalův poklad až došlo na popření humoru

Kdo měl vousy, jel k moři jinak roky vyblízaných hrnců nad smysluplností toho všeho nic než mašíbl

Naděje vykukuje z Valdštejnovy hrobky z očí sto dvaceti volů nebo si uřízla z vostudy šunku?Dopadání kýt rušilo i hrobníka

Mezi zvlněnou iluzí a plochou skutečnostíkůly vytryskly na světlo v renesanci- a buďme starci!Bez nároku na metastázi

70

Saša nejede nikam

Když pláče kontejnera z kostela vynášejí ostatky svatýchano, když se mraky ženou přes celnici

Když průvan rozhýbává plechovky v parkutehdy mohu s plným břichem prohlásitže vanilková zmrzlina došla

Došla, došla, došla

Na adresu, kde léta nikdo nevynáší smetíkde pila zařezává dubový kmen

Listí opadává čím dál pomalejia stále neochotněji se vrací

71

Ghetto

Zázrak Kristova umučení tvářím se jako nájemný vrah jako zemní plyn – hurá do stratosféry!

Čeká tam máslový měsíc pytel shnilých brambor se valí krajinou ruka pročesává rozkrok mrkací panny - hledá se dvouletý chlapec klíč od zapalování, osud zapalovače

Hledá se Vinnetou do prezidentského paláce svěrky pohlaví pláčí, nás to dojímá dojídáme zbytky představ o něčím jiném životě

Cvakám si lístek, vzpouzím se jet načerno hlava mi uvadá, v klíně uvaděčky zhasnuto

Umění huňaté jako pára dlouhé, předlouhé hodiny drhnu podlahu bůčkem

Vcházím do výtahu, zeď se drolí dům mává křídly, jako by měl dost času před utlučením tříhlavého draka jako by o všem zatím jen snil nebo četl v místních novinách

72

Vděčné motivy

Když si zima sloupává kůžina výročí Vítězného únorastíny fanatických stromůvyhrávají funerábl marš

V klíně dopraskává dřevo, které nepálídlaně letí nízko nad zemíloučím se s tebou devátý měsíczamrzlý po pás v rákosí

Paneláky se drží, nic je neporazíani varieté rurálního surrealistylepí svá slova jako modelyz beztvaré šedivé hmoty

Kusy plechu se ptají:kterým směrem je duben?Doporučená pošta oddychujepo dlouhém běhu krajinou mohyl

73

Únor

Vysypaly se ze mě součástky do hodinekčekám na zelenou povodeň

Motýli zcepenělí v objetí souchotinářetaké nic nevydrží

Oči, ve kterých sněží kardinálové

Muž kráčející vstříc rozjeté lokomotivě- jeho zenová stezka

Nikam jsme nedojelina všech stanicích stejný hlas

Protivný vítrsedí v kamnech a zatápí

74

Smrt na ulici

Básník – surrealista jde po ulici a říká si: mozek vepřovej vždycky mě zajímaly inherentně zlé ženy neboť jsem se skrze ně dobýval ke svému vlastnímu inherentnímu zlu

Avšak včera u Cindy: byla to krev nebo to byl kečup? V každém případě zůstávám básníkem hnití s obrazotvorností nadopovaného mývala

Potom mu v kočáře přivezou další myšlenku: život je odkládaná smrt Se slzou lítosti si vzpomene na Cindy jak se jí vepřové kýty rozevíraly jako motýlí křídla, dobře promazaná kredenc

Málem usnul v kafilérce za vytrvalého dotírání deště pod sprchou z mločích jater, hovězích kloubů

„Óch, Cindy!“ povzdechne si, načež se pružina vymrští - terč při střelbě na asfaltové holuby

Leží na břiše nad okrajem kanálu a mluví prostou řečí venkovských pastýřů: život má dva klouby, tím třetím je smrt

75

Ohledávání

Byl jsem odposlouchávat na dně rybníkana dně vodního díla, v Moskvěve vyšetřovně

Zjistilo se, že mám prošlý pas a trpím padoucnicí

Odposlouchával jsem i na dně umyvadlav němž do sebe narážely dívčí trsy

Bloumal jsem krajinou ohlodáván ze dvou stranz výročí zahrádekohledával cesty žil, jejich dospívající tajemství

Mléko stékalo po stěnách stěračůna nejohyzdnějším muchomůrkovém sídlišti

Dva dny jsem se vlekl mezi balíkydoporučené slámy a zíval

76

O třech hrncích

Byl hrnec plný špaget a hrnec plný parket

Ten druhý se zamíchal, aby se snědl první vyložil na stůl srdcového filka

Když to uviděl tvar dutých houslí zavolal na kolem letícího čápa aby vhodil do schránky závdavek

Básník Bauhaus postával na semaforech s hrncem Britových kostí a nemohl se rozhodnout, zda přejít na pistáciovou, nebo béžovou - v obou barvách se něco lesklo, něco tam hnilo

Hrnec plný parket vyložil na stůl kulový blesk hrnec plný špaget se polil kečupem, postrouhal sýrem a přikryl pokličkou – od těch dob ho nikdo nikdy neviděl

Bauhaus hledal po kostelech půllitr aby se mohl rozpůlit a přejít na obě barvy

Nad městem se rozhoukal hlas zasněžených bledulí

Když to uslyšel tvar dutých houslí kousl se do klíče a dovrzal Brit dožral kosti, ty se nasraly a přešly na červenou

Hrnec plný parket vyložil na stůl zbylé trumfy a skočil z pátého patra do dřezu - pokud ho někdo neumyl, leží tam dodnes

Hrnec plný kostí si dal Bauhaus do banky hrnec plný špaget nikdo nikdy neviděl

77

Státní vlajka

Toto jsou prsa, mezi nimiž sídlí mírová miserozvalená v Chorvatsku na plážizávaží na misky vah

Pod těmito prsy úpí jhodo nich se vejde celovečerní film i s titulkyod nich vede cesta zakázanou krajinou- dotýkat se životu nebezpečno

O těchto prsou se zdá odsouzencům na smrtpřikládají je jako dezert v nejlepších hotelechna rány hrdinůo ně se perou zvláštní zmocněnci

Obejít tato prsa znamená sloučit severní a jižní pól

O nich se mi zdá, když nemohu usnouta představuji si, jak se snášejí na můj obličejmění skupenství kyslíku v neprodyšnou měkkou hmotu

Pod takovými prsy bych úpěl i rádpřivázaný k židličcevystříhal bych si z nich parníkvyklopil je z vlaku, obehnal rumovou esencí

Tato prsa bych okopával jako řepuz nich bych se díval na světvyrážel do boje za deštné pralesy

Tato velrybí prsa s nákladem velrybího tukuschovaná před zraky kapitána Ahabaplovoucí křižovatkami Tichého oceánubych líbal, až by mi ze rtů létaly jiskry

Jimi bych balzamoval mrtvénosil je na čtení do krytus nimi bych šplhal po střechách, utíkal policii

78

Z těchto prsou bude vystavěn Nový Jeruzalémjimi elektrifikují železniční koridorz nich poteče mléko dunajským kanálemo nich si šeptají rybáři s přeraženými pruty

Z těchto prsou září věčné světlotělo Kristovo - Bohu díky

79

Láska

Rostou nám ve vlasech žampióny v oknech voní hovězí kolena a žebra na místě adresy zejí cihly jsme jedno tělo s měsíčním kráterem

Zažít pohled na obnaženou konstrukci mostu rty svírají hejna žlutých jeřábů na město dopadají listy velrybdo přepychově zařízených zrcadel

Večer do kina Nezval na Long Island chytají se do pupečních šňůr opírají se do šlapek a nemohou se dočkat až se roztříští o betonovou zeď

80

Žlutá

Vzduch je prosycen čekáním pero bezvládně leží u nohou psa magnetická bouře zoceluje mozek výpravčí zrychleně polyká pilulky

Chomout visí na dveřích kůlny ruka se dožaduje posledního políbení pero bezvládně padá na jadranské pobřeží

V ordinaci zvoní mobil skalpel zajíždí do nosu, objevuje se ve večerních zprávách klid na tržišti klapot střevíčků se nese prázdným koupalištěm

Chytám do sítí motýly, dávám si je k večeři dostal jsem se za druhé dveře a stejně chňapám po čerstvém listí

Chci rakev pobitou kysličníkem uhličitým stěnu, na niž bych mohl malovat čerta víko z domoviny

81

82

Tabulový vrch

83

Mariánský příkop

Ticho před bouřkouz vlastivědného muzea vylézají švábi

Sedím ani nedutámještě je zde pnutí, kynoucí těsto, chvíle pro písničkuvyřazený atmosférický svářečživot psa na udici, návnada byla frankofonní

Děti z Bullerbynu jdou okolo koše vrážet peníze do nepojízdných tlumičů

Několik mileneckých obtisků s kávourozumíme si vestoje i na břišerozloupáváme ořechy ve větrném víruna zvrásnělé kožešině, na postrach strýcům

Vynořují se s akreditační kartou, přikováni k buldozeruvyměňují pažitku za peřiny

Dusno se holedbáklíč překračuje povolenou rychlostnení v něm nic opravdického ani shnilého

Na ničem z toho doopravdy nezáležínejméně na jablku padajícím na dno Mariánského příkopu

84

Playstation II

Město mě objalo, vstoupil jsem do obrazuv nových botách z vodníkovy kůže

Mým úkolem bylo navázat zpřetrhané spojena pobřeží vztahůklasickou rovnicí o dvou neznámýchsmotaných funebrácích

Deníky cinkaly na krbových římsách ve společenské místnostisleva pro začínající matky okupovalazbrázděné výlohy

Bedýnka s nanuky položená těsně vedle dveříoznamovala úřadům, že kraje zarostlé plevelemdo kapesního přehrávače nepatří

85

Drží nad sebou patronát

Vlasy a prdel chátrajícího mravenečníkav obklopení španělskými dortyse topí v čaji

Zbývá nám složit několik nádvořía co teprv mouku rozpuštěnou v cholesteroluvozící se hladce po kádrovaných stěnách!

Rozpad merkuru v předsálíkraje s horší pověstí, s celuloidovými ňadryzvířecí zákusky na zrušené železnici

Přišli, aby se učesali, plechovka vzdala holdsešitům s tichou účastí, velké ponaučeníočekává se od nich hudba na pomezí, ukvalský dřístek

Karty rozházené po veřejném osvětleníčáry a máry na buzerantskou středufotbal je Praha, gumové došky Plánička

Venku je krásně, odnikud nikam jdou ...

86

Svědci

V šedesátých letech nebyly ještědomy ani silnicebagr stál opuštěný na betonovém pláckuz nádraží vyjížděli tříkolkáři za vesnou

Kosti na obíračku si bělily dásněprvním i druhým skrutiniem protékala mokvající kytara

Jsem si jistý, že nevymřelileží zakopáni pod drezúrou ocúnůjejich kravaty, límce a množiny, brokátové těstosedí rozsazeny na prstech mimoúrovňové křižovatky

87

Turnaj v obrubníku

Kostkované paneláky ve večerním oblekumuchomůrkové sídliště s nevyvrtanými kazyplacatý válečník si nahýbá z plakátů

Zde jsem prožil zavařovací léta, síně s kosmonautyvrací se mi složenky, prožhavené uzdyzajíkám se potřebou svléct to zaregistrované nástupiště

Vanička s kolíčky letí z desátého patraza podnikovou zábavoudo omaštěných vchodů vedou poslední kroky dětských kol

Kde nejsou lesy, potloukají se kobaltoví pirátikde hlína páchá nenásilnou sebevraždu trávoudotýkají se značky s kuřaty

Metamorfózy bují na žesťových kyčlích na prádlosever probodený horizontálou, nafouklá opukav bázenu máslo s připínáčky

Listy žádají akademický azyl v Tuberáchkonce kanálů, vypravěči sanitních vozůna křižovatkách smrti nikde žádný úchyl

Vše seřazeno do protisměru jako o volbách

88

Pájka a citoslovce

Zarazil jsem klíč hluboko do mechového jezírka a vzpomněl si na dávné žaludské sedmy Krakonoše obětované cárům z jižní spojky se trousily kapesní výtisky na galeriích dořvávaly hrtany

Světnice parazitů, kůlny zlozvyků zametaly trávicí prahy, prkýnka od záchodů něco jim ukluzovalo z Babiččina údolí zvětralé elektrárny stavěly na odiv zuby když se podávala jucha, mráz dohlodával

Chytit se včas ponku, nebo aritmetiky rozšlápnout plechový lavor, zmlátit buzolu úsilí tvarované do želé, svrasklá hadovka příběhy měkkýšů, zářících mystiků před finančním úřadem kohout dokrká

89

Kaňky v mlhovinách

Když lezla pod stůl, tramvaj do depapřistoupil jsem k ní alespoň očimalistí se chvělo, hvězdy padaly jako žoky

Je hrůza být nominován a nemít vůli po vítězstvípřímým tahem do okrajové čtvrtibát se a nedat gól přes mlhavou riflovinu

Ohlédla se s kaňkou v zubechjako když si pouští rádio na barbarské pláži

Mezi tyčemi kaluž z nebe, kapky Mozartav síti se třepetal chrámový polovodič

90

Tabulový vrch

I dnes Svatý Kopeček svítí v zádumčivém stuporuze druhého břehu v jehož v korytu žíznivý rejnokvrhá vykřičníky do náprsních kapes, rozstříhaných podprsenek a na sublimující strašidlav chůzi

Vlak na ně vystrkuje zarudlý zadek, smeká sechodbou z listí do barokní vany

Z pozorovatelny na návrší při kraji obětiště pomalovaného neznámými směrovkamimagnetická bouře v Sudetech v tom poloprázdném žaludku pro čítanky

Pojď, náruči má, osetá pihami!Dnes naposledy viděl jsem tvé sjezdovky a kolibyna rozpáleném plechu když září pospíchalo k napajedlu

My jsme uvnitř, děláme tmu, ta se nás nebojí

91

Stromopád

Vítr fouká, stromy se domlouvajína Bukové hoře se chystá výprasknení zde řeka, jež by odplavila listí

Kameny drtí tenisové míčky, kilometry vánočních řetězů, běžci v papučíchzívají na novodobé lomy, pralesy v mlze

Hrnutí a schnutí blikotajících zářivekodpoledne nastavované pohledy z oknakuchyňské jeskyně do slepého domu

Záhony plavuní vlekou vytrhané stoličkyžidle pořezané na pastvu kozlímu nábytkukráličí oči křižující posvátná vrakoviště

92

Kouzlo je pryč

Na lékárnických vahách odměřuji jedzdalipak se také odvážím?

Mraky divoce menstruují, z vysílače létají čarodějnicevlak stojí ve stanicivýpravčí vrhá otrávené šípy do protisměruzuřivý kocour skáče do okna

Mně plesnivina voní, říká rezavý mušketýrmalíř Plesnivina dokončil předsíňa chystá se na kuchyň

Město věžákem bere pěšce na parkovištize třicátých let zbyla jen vina nabouraného hřbitovarozházené listíkouzlo hromosvodu je pryč

Dívka v bengálském tangu vysiluje tygraza chvíli zazvoní k večeřizákuskem budou prášky na fantazírování

Pak Čapek v ringu s Husákem, povětroň proti buldozeruodkryjí společně malovanou husuna mohylnatém zápěstí zazní první kapky Novosvětské

93

Vilová čtvrť

Ještě je čas posbírat zotvírané kufrynarovnat květiny na fasádáchchodit křížem krážem po šachových políchsnít o Lübecku, krysařiz kterého sem přišli

Něco tu zapomněli, ústy provinilcekácejí stromy, aby bylo vidět na nové dějinyumyté plivance komunistůlétající za ostnatým drátem

Rozbije sklo listopadu, slova na chvíli ožijí …

94

Jízdenky

Čekat, čekat a čekat, když tělo by chtělo utíkat když ona by něco chtěla, vysavač s kobkou když čas je rozřezán do krevního oběhu natažený jako kysané zelí

Existenční mouchy projíždějí vytapetovanou krajinou mlýnské kolo se děsí období sucha Mouchysněztesimne se nedostavil, usíná s párkem v jogurtu

Co může dělat zamotaný do popruhů? Výkopové práce si na něm rozdělávají ohníčky živí se metaforami a zelím, sbírá poustevníky

Je třeba seběhnout po schodech dolů kolem hydrantu být zruinovaný, smutek v metastázi břicho olepené izolepou neboť 335 706 much se dobývá do výkladu

Volný verš sto metrů za křižovatkou, přejetá ruka

Oddělte ho od kompasu a zatočí se vám jako mlýn smetí ve vysavači žákovská knížka před sborovnou recyklující žvásty, křídu, ukazovátko a tabuli

Bude se muset smířit s tím, že koleje jsou, jaké jsou ačkoliv oni při tom něco prožívají svíčkovou nebo míčové hry

Nikdy předtím se tolik nebál čpavku leží s prostřeleným břichem uvnitř rákosí hrůza z náletu mu nosí květiny, stává se zhoubným nádorem

Jak proslulá cesta ze sídliště! V autobuse je mokro, jak pěkně se ty knihy jmenují z revizorského podsvětí, jemu ale žádnou

95

jízdenku neprodají, brusle si nechal v kancelářiutápí se na sedátku

Házel do sebe lopaty cukru hučelo mu v křídovém papíru jako by moře zaplavilo soutěsku mezi panelárnou a pouliční lampou

Utíká za mléčným zubem, vypleveleným záhonkem k hrázděným domům, spářit se se stodolou zrušit své zasnoubení se skutečnostís vytrvalým zvoněním v telefonní budce

Nastal den smrákání, třípalcových hněvů pravda smutná jako smrt princezny Blány hra s jazykem, koulemi a konvičkami zasouvání šuplíku pod náhrobek

Ukousl kus záclony, vlákna zůstala trčet poběží stíplčejs přes skříňky, schová se do kamen při roztápění, kdo ho bude hledat v mlze nad Kosířem?

Uviděl draka, jenž se nemohl utrhnoutcukal se a podlétával

Běží s krumpáčem proti masívu v zubech vysílačku vždyť všechno je prdel v zubařském křesle koťata chčijou do peřin a dveřmi táhne vždyť teplota skáče jako klokan lítá nahoru dolů jako jojo!

Už ho bavilo jen civět na teploměr rovnat deku u dveří zápolit o každý stupeň rozdílu mezi Ihnačákem venku a Libou uvnitř, on – Vincenc Lukáč Ihnačák – Liba – Lukáč, první pětka VSŽ Košice

96

osmdesátá léta na gauči v obýváku svět bezpečný, antikoncepce sterilizací, Romové a strach, novinky před Corsem

Jeden pracovní den skončí jedna vyučovací hodinapotom si může jít zabruslit do kanceláře donucený k onanii bandou vyvrhelů z točny sám jako hanba v koutě

Určitě má něco smysl a něco nesmyslholky mají kozy vypasené na švýcarských sýrech mléko podestlané senem měli by ho vykastrovat, než něco rozbije se bojí, no – Bůh? To je něco hodně depresivního

97

Žula sklivec

Bude se dívat na polévku v bochníkušpičku komína, lámání vzduchuvíření činelu v hokynářstvína vlak odjíždějící před východem slunce

Mráz v barokním kulichuve ztichlé síni na stohy staletío volné neděli, bez řečí kamiónůizolován od všech směrů

Ve spícím vagónu, dárce mlíka na principu padající vločky, kočičí bůh

98

Volá Londýn

99

Stará řemesla

Přicházejí, aby mě rušilidělají mi to naschváldělám, že jsem zrovna na odchodu

Dva roky, sedm měsíců a dvanáct dníjsem vydržel být odcizenýPotom jsem vše nahlásil

Ale jít do města zdechlých psovodů?Leda léčit si nervy škrobempočítám týdny do odjezdu

Nechat zde troskamenty a samohýbykdyž utopit, tak jedině v Temžikdyž popravit, tak na dvoře Alžběty první

Už bych jel, nebýt karantényzahrát si na pomatení myslismíchání světových stran

Nemám jim co říct, nic pro ně nemámvytloukají mě jako zaprášený koberecto ticho je katastrofální!

100

K cizincům

Dívám se z okna, kopce se nehýboustrážmistři vybírají kočkám blechyv dortovém řezu byl skrytý policajt

Žít v šestnáctém století, víc mě nezajímázačalo to napoleonskými válkamiopékání cizinců v přednádraží je stejně nelibéjako sázení větví na stromy

Proč bych tam měl jet, proč?Abych se díval, jak pouštěli žilou světu?Být oblečený do kostkovaných peřin?Barabiznu v polích ani ve snu neopustím!

Domov je tam, kde se rozkládá syrečekkde muzeum trhá vlasy polapeným neštovicímkde výkvět ulic v lenošce kouří trávuv barokní bažině topí se brnění

Ve městě postiženém staletým váhánímzda nechat kostely pobíhat po setměnínebo k deseti kůlům mít přivázané lodě není proč chodit ven, jen na nádraží a Sbohem!

101

Jasnější než světluška

Tak dlouho jsem si hrál na kulisyaž jsem do nich spadldřevěný a protézový, nekonečně protahovaný první serviszlost vyobcovaná do napajedla za hradbami

Zelí kysalo u zadních dvířekaž náhle svícen ponořený do petrolejové lampyužasl v síťovině seřazených vertikálticho se nabídlo k prozkoumání

Plyn ujel, s ním i klarinetytma z barové stoličky ukousla inventární štítekdo pochodu se daly kukly s hraběnkami

Než šálky popadaly z úvodní ceremoniezakousl se šátek do beznadějena letišti zaplaveném divokými husamivyrostl z bezu očkovací průkaz

Vše vypadlo meteorům z hubydoskřípalo flašinetům ve strusceve strouze, z níž vyčnívala bílá prostěradlanikdo se neměl k placení

102

Volá Londýn

Vyčerpaný velbloud na operačním stoleze břehu kontroluji situacidnes budeme stěhovat piáno, zítra kočkyzvážíme situaci: pětkrát čtyři kilaplus mínus ocásek, dvě myši bez hlavy

Zavaření do duranové konstrukcestan nepadá, teplotní rekordy anoti, kteří zůstávají, mají za domovní znamení trpělivosts jasnýma očima probírají nevímcoaby si mohli v klidu hovět nad zbytky z kuchyně

Až se jednou vydají úzkou chodbou mezi sedadlybude jim pozdě žádat o vedlejší roli

Vysílače zmlknou, pára dosyčíbudou se toulat londýnskými kanályhledat stopy po povodnijež vyplavila zbylé touhy z jejich životů

103

Stránky z vysílače

Myslela jsem, že průvan nekvetepapír má náušnice, když už na zádechže sítem se neprotlačí křováka žabinec hučí podle not

Podlejzala sem kostru vysvětlováníkdyž ruka v rukavici zakoupila losMůže to být velikonoční úterýnebo osuška zvadlá na parapetu

Popisovala jsem různé předmětyhrála koně na návštěvě v podhůřípřikládala vidličku ke kalendářiz halenky jsem si ušila dřeváky

104

Nesmíš mě prosit

Dva měkkýši vylepují kostky na hladinudva rezervovaní vojáci obcházejí střežený prostorz návěstidla se loupe barvaza oknem popsaným mrazem kvete fraucimór

Denní diety budou osvobozeny od daněnemohu za někým jen tak přijít a popřát mu Dobrý denmohu se přivázat na krk úředníkovia pozorovat, kolik rozštíplých kolejnic vykolejuje

I kdyby se hora tyčení rozvrstvilapřijala další uhláky na mícháníten luxus by se dovážel odjinudradioaktivita by prokapala stoprocentně suchou slují

105

Nekonečná, nevystupovat

Strážní věže osázené krtinamistroj času se dává do pohybupřevrací kontejnery, hledá vlaječky

Dívka se naklání před zrcadlemzamilována velkou černou rukavicí

Vítr v žárovce, dětství na klozetuv atomové elektrárněpoměr vstupného a krouženého přepočítá

Za pravou ruku, za slanečky v kruzích vysype se na zeď moře hrachudo světa zvrhlých, deklasovaných lupičů

Ještě sálajícím stěžněm do maelströmuzkontrolovat pas, obohatit uran!Zapálit svíčku za utopené láčkovce

Rány kyjem do měchuřinynávraty kyvadla v ohňové zemiráno se oddíl podivuje nad zásahy v terči

106

Hmyzí svět

Tvá ňadra, barokní kostely, rozhoupané zvonkydíže vyplněné kynutím, hracholuskyvaničky se zmrzlinou

Směji se číslům v loterii, nikdo si nic nevybíráhraji na slonovou kostvzteklí četníci chtějí mít po službě

Tvoje beránky na zataženém nebi řezníkův sen o kradených kýtáchpohádka o chytré kmotře lišce

Starostu z bezpečného světa rozbolela hlavadvojice mladíků nafukuje pneumatikumezi patníkem a souvislou čárou hlazení

Jde z těch ředkviček zima, naklepávají kosuproti četníkům, vyběračům vajglů z očíani to slunce vždy nebývala slast

Každý má své lehátko, zónykterými se snaží dostat do pravěkukdyž se jeskyně začíná zevnitř drolit revolucí

Přidržuj se zábradlí zavádějícího pod hladinupotom si nestěžuj na nevysušené prádlovýlety patřící nekromanům v sukních

Na dámských kolech, v dámských plavkáchz nichž vylézají účty za elektřinuradlice v dlaních, paže obrostlé jehličím

Zeď, se kterou nešlo nikdy hnoutprotože ležela jako přikovaná

107

Placaté statky

Smutek mě polil, maso v tuběse bezvládně promenuje po Staroměstském náměstítýden po popravě

Strkal jsem prsty do rozvodné skříněa vytáhl dva zmoklé žabáky přecpané jarmilkamiI bylo to jedno

Vzduch sám se oplodňoval starými omítkamikteré Nabule nechtělavýnosy z cukru hleděly přes brány cukrovaru

Stříhaly si prázdné kóje pro styk s rašelinouarmabeton bobtnal při dotyku s diolýzou

Zpevňované a pevnějšídvojnásob stočené mandarinkymusely mít za syna hanácké muzeum v Příkazechvyobcované, nevážící si tematických posloupností

Zato sukně v cis moll, našponované přes kobylkulákaly vidličky do samorostlých dezertůk ping-pongu na asfaltové přistávací ploše

108

Chybovník

Sníh roztál, souložení za drátěným oknem neustalopřivezli mák, bandasky s mlékem cvrndaly o chechotkankán jim byl strážní vartou, hop, hop, hop

Smetí létalo z vysavače, když mu přiškrtili rourukontrolní vzlyky, bramborové stehyStaví své město ze sněhuláků, zátoku buduje z uhláků

Přivezli horní kůži srnyvnitřní střeva vytratili cestou po zelenéhromádky jačích hlav, na kterých seděl alkoholik

Kdyby to někdo zapsal do třídní knihyučitelku zavřou na sedm záchodůdětem zakážou nosit samé jedničky

Horko je na márách, hned vedle marxismuslušnost je s někým se vyspatnež si do bytu přivede pokojskou

Pokojská roztála jako knoflíkyalespoň jsou vidět profily opevněnía na staveništi vládne zmatek

109

Nezdařený odchod

Nohy jsou podkolenky, ústa mandarinkyu dveří stojí kufr, otevřená kniha pluje vzduchemklika se sama pohne, ale ve dveřích nikdojen polední jas vybírá předplatné

Jídlo ztrácí chuť, vlak píská, svačinka z mléčné pěnyšroubky se rozkutálely po nástupištiha, ha, ha - nemohu se hnout, podpírám střechuproti meteoritům a hvězdám, proti černé hmotě

Vlak ujíždí, díváš se zděšeně z okýnkamusíš jet, musím zůstat, začíná zemětřesení

Touha se prodírá zalepeným stropemvzduchem poletují prázdné složenkyusnul jsem na polštáři, dva roky se vynulovalynemáme u sebe místo

110

Španělské radovánky Tlustý palec si píše omluvenkua myslí na španělského prince, který trpíšpanělskou chřipkou ve španělské vesniciobletován španělskýma muškama pojídá zeleninu

Ten tlustý princ je neomluvitelnější než jeho palecneskutečnější než pára nad hrncem

V troskách se najde příčina nehodyzde ale k žádné nedošloco se nepovedlo, zmizí pod hladinouv okně modré ulice

Jak dlouhá je tvá láska, princi? Vystačí za první roh?Lépe se snáší, když v umývárně autsestoupí z pondělního snu naleštěná pragovkanebo roztrhané boty když zakopnou o vědro

Život opařený sublimacítrochu nateklé obočí a nezařaditelná touhadnes konečně vystupují s anděly

111

112

Zakopanou krajinou

113

Březen

Tající sníh dělá místo štěrku slova jsou leklé ryby prznitelé, váleční zločinci v den Haagu

Voda v kalužích si nevzpomíná jak ležela v bezvědomí v sněhokupách mezi polem a nicotou

Bílá mraveniště v ocelovém městě vyčkávají do májových oslav ve stínu růžolících rozjásaných pionýrek

Ve světě menším než špendlíková hlavička po kalhotech ani památka závaly nesečené divočiny

Sníh, dálkový plavec, spolykal hektolitry šlehačky a mraženého krému teď mu je blbě na cestě do houslí

Přijít tam, kde kamna jsou na půl žerdi odložit odřezky uší po čelní srážce se severním pólem

114

Povinnosti

Piloval jsem součástky k ventilátoru honil jsem sysla mezi žernovy se sedmou kavalerií česal hříbata ochránce tvrdých hodnot v modrých deskách

Ztracený pro svět peněz a živobytí tak jsem se vyspal a přišel na svět v trojlodí svatého Jakuba kokrhal a říhalsonety faráři do podvěsku

Honem, rychle čaj, číslo bot a domů do botanické zahrady v hloučku Kleopater to jsme se nasmáli při předávkování stehny moukou mezi kameny, bičíkem k žentouru

115

Nula kilometrů

Opustím vězení s kolečkem třísekkteré tu jedině zbydou z mého dřívějšího životavčetně její ohořelé páteře

Bude to takzvaná proměna korunních sardinekv okurkový salátměsto lehne popelem i se sítí zastávek

Uteču do nákladního vagónunebo se roztříštím o buky v květnuzpátky k ohmataným stěžňůmnikdy nezahodím pytel se starými hodinami

Ač všechny stránky nejdou otočitobzvlášť ne ty napuštěné duběnkovým inkoustemvše dobré je zapomenuto a neprožitonikdy to nebylo, všednost leze do uhlákunula kilometrů v kůlně

116

Vývrať

Kraj zřícenin, vytrhaných zubů mokrých hřebíků somrujících Ježíšů jeho jézeďáckých učedníků

Šedivá káva rozlitá po domech za soumraku vyplňuje útroby kráčejících podle intuitivní mapy a nezřetelného vkusu vlákaných do prodlužovaného popíjení

Lesy zakleté vodou, cesty spojující vlaky vyhozené z hnízda ikonografu ještě jednou se vracíme do města žít podle zásad slušného přezimování

Stojíme podél nedokončených zastávek čas se točí kolem jídla a pisoáru porážky kilometrické banky na rozcestích necháváme za sebou rozkousané náušnice

117

Čas vederní

Jsou zde: nadpis a těžká mechanizace střeva lezoucí za oponu pivního kríglu rezavějící blázinec

Nikdo nepodá vodu ruským emigrantůmmusím si opakovat, co jsem přečetl aby mi neopadala hlava v koutě samoděržaví

Symbolicky jsme zůstali trčet v semeništi zlomky nosu popotahují prsty děsíme se možnosti, že jsme naživu

Cihlová klenba ve svíčkovém světle zárodky xenofobie po kapkách prchají ze země sklepním okýnkem

118

Pelyněk

Barevné světy nesmírné tíhy nosí motýli v batozích na zádech slunce je v nadhlavníku, nebo v peřiňáku

Den z nás dělá krokety do kriketu zasypané golfové jamky jejichž tyče nezúčastněně mávají praporky

Hole tlučou o prázdné výklady popelnice jsou na zámek pelyněk na čtyřmístné heslo ve zdi

Zámek je na Kafkovy deníky drží si hlavu pod hladinou nepláče, napouští rybník sazemi

119

Sny

Cihly, cihly, cihly, uvnitř plesnivé srdcevzpomínka na dům Londýn z baráku vychází otec, oblečený do konstrukce z drátůvysílá nesrozumitelné vzkazy

V závěsu za ním matčina hlavanastrojená do barevných hadýrkův hystericky dětském veselí, neobratně vede koloběžku přes kusy dřev a kamení

Ztvrdlé, zmuchlané tlusté pytlezadržují ozvěnu prasečího chrochtánísídliště, barák, Londýn, dětství seřazenypřed odchodem na těžní věž snů

120

Allegro moderato

Přeoráván v polovině února na plesy nechodím, lehce vydechuji než přijde jaro s dalšími kvalifikačními zápasy

V čem žiju, v tom také umřu nechci, aby tíha odcházela, ale vyháním ji kotvím v povrchovém dole při umělém osvětlení skřípu staletým pantem do bezhvězdné noci po odchodu z průsmyku

Nemám černé boty ani vzpomínky až mi bude padesát, budu tam chodit s celou rodinou pojídat kokosový dort

Červený kýbl zanechává krvavé stopy takový pytel, do kterého se vejde všechno, i nejdelší nohy

Zprávy o fotbale si ujít nenechám který z nich porazil rakovinu, který leukémii Manchester City nebo United

Copak je to tak vážné? Musíme sledovat vývoj umyvadla až ke Kanárským ostrovům?

Zaplnil jsem loutkárnu, abych mohl položit nový základní kámen na minovém poli - proč bych měl jinak vzpomínky na to všechno?

Ulice s tramvajemi v sobotu odpoledne šeříky zvadlé blahobytem, tank zrůžovělý studem nic z toho se mě netýká, tím méně výsledky dávno jsem přestal vykopávat

Není čas ani důvod zabývat se něčím do hloubky po třicetileté válce přijdou dějiny fotbalu potom umění 20. století

121

Ani svým životem

Důležité je obalit si sešit vždyť čekám, až si pro mě přijdou, rozpečou rohlíkymám rád kyselé deště při jídleasociační metodou oplodňuji důlní výtah učím se používat piják ztratil jsem názor na věšák

Byla to pěkná cesta vilovou čtvrtí ale to vzpomínám, už tu nejsem

Mám dané mantinely a sešit plný drobkůmusím se nalejvat novinama, abych neexplodoval dávat si pozor na tenký led mezi režisérem a hercem

Hrát jako vyměněný a vždycky večer když by měl povolit ten stisk ruky- nejsou to drobky, je to pyl motá se mi hlava z povolánízřejmě jsem nakradl málo orchidejí

... my jsme o Novém Zélandu nic nevěděli ale ve volném čase, prakticky mezi přednáškou a schůzí jsme si vše nastudovali ...

... vždyť my jsme na Zélandu ani nebyli! Oni nás tam deportovali, neměli povolení ...

... není nad živý herbář příště se necháme zatknout ve střední Americe v Panamě se dá sbírat jako na Svatém Kopečku ty nešťastné orchideje jsme sebrali jen jako doplněk stravy pár kusů na internu pro lepší hojení ...

... jak to tady všechno prezentovali! Nevědomost, nezkušenost, strkání nosu do cizí polívky

122

mezi chlapy, deficit z dětství, špatné návyky málo ran přes prsty, které přerostly v nechápavá chapadla a konzulát mezi lidožroutem a mýdlem ...

Je mi líto marného kredence v propadlišti poslechnu si výbuch atomové bomby však mě někam přestěhují přežiju konec vesmíru i nekonečno dalších vesmírů

Mezi mantinely, obalený prózou studnice čerpající světlo z druhého konce světa v ní slunce nikdy nezapadá čtyři tuny v plastikovém obalu

Smět se dívat na domy, napomenout konečníky sešity, které nikde nekončí ve svém volném čase jsme zabíjeli, po pracovní době surrealismu jsme se z dálky vyhýbali chodili jsme okukovat secesní faunu zda z okna nevyhlédne nějaký úředník život, jak jsme jej nepoznali . . .

Nic o nás nevíme, nedotýkáme se sebe léčí nás hrůza, obléká pohřební službajaký necit připravit se o vzdálenosti

„Seš plná lásky, Vaňková!“ křičí zoofil z Brandenburské brány ale hluchoněmá neslyší, uši má zalehlé láskou několik let mrtvá orchidej, vylisovaná v herbáři

Někdo zapomněl vypnout vítr, který roznáší laciné romány po zalezlých hospodách v koutě je tma i bez bezpečnostních pásů dušnost vypila na ex čtyři životyna pátý jí nezbyly halucinogeny

Prší. Teď v zimě?

123

Stojím s pytlem nápadů na vedlejší silnici vítr nás dokodrcal až sem, málem nás vypískal byl to jen kousek přes pole, přes nafoukané jazyky

Stále chodím ke kamnům jako k doktorovi buď v nich hoří moc, nebo vůbec jsem z nich celý vyčouhlý, vyschlý

Za těchto světel bych se chtěl objevit v chybovníkupíšu po onemocněnífalešný soucit přes falešné brýle, tisícina nádoru výzva ke spánku

Měl bych se krotit před svítáním stokrát jsem chtěl vyrvat stříkačku ze zbrojnice na důkaz vlastní ubohosti vynášení koček na mírný mráz se děje v noci

124

Zříceniny

Hromádky popela na slunciuž má dnes odsvíceno zrudlé námahousesouvá se tíhou z nezřízené vášně

Pláň bledne, modrá omrzlinamipod ztvrdlým kabátem cukru a soliza zdí a plechovým plotem, kostrami bezůnevyčerpatelná zásoba běžkařůbičuje v dálce poskládané sukno

Na hřbetě hliněného ještěradvojice dobývá křišťálovou nicotu

Kouř z teplárny se sápe po bohu, hadí pohyby jej zrazujítuny začátečníků a mírně pokročilýchobětí mého jak mrkev prožraného svědomíhučí do mě, všem jen přitakávámsplývám s osvícenou netečností dvora

125

Nech mě hnít!

Mezi námi není živý plot zplihlá plachta zaclání jaru na kolečkových bruslích trhá kalendář, písek a rez

Moc věcí, symbolů za výlohou plechovka s močí vypráví nemám sílu se přemáhat povstávat z bahna, řídit dopravu

Zkusím znovu se zamilovat do prádla na žlutých štaflích v galerii s náručí housekpodtrhnout stoličku vášním

Teď už mě nech putovat s anděly za cíle odložené házet moukuzapadlo slunce, a ještě není noccítím se dobře, jen trochu šilhám

126

Zakopanou krajinou

IStále sedím za stolem a pozoruji sněžení po výletu na kopec s větrnými mlýny já tam viděl mlýny, ty elektrárny

To je ten rozdíl mezi námi při pětadvaceti stupních vytlačovaných z mořského prostoru pekelnými pístyhouskami ze zabaveného mocnářství v otáčkách bez soli

Nekonečno času pojedeme vrhat zašlé stíny okusovat krabice, vraždit dárkydrnčet po kolejích v bezhlavém návratu vrátíme cukroví na ubrus

IIZakopanou krajinou, zaraženou bránicí voda se mění v páru, kopce v rovinu Maria Panna z kapličky, smutná a trpící v popelnicových polích ztrácí podobu

Prošel jsem máslem jako nůž krizí syrový bramborový knedlík Adventu v rehabilitační vodě, vroucí a vířící bojím se nemít tichou myšlenku

127

128

Lyme Regis

129

Vyhnanství

Země bez lesů, není se kam schovatzemě, kde nic nikam nevedebeze snů opuštěná bankovní čtvrťvýkřik před probuzením na lavičce

Planina bez orientačních bodůcíl je fata morgána v pozadínenávist přeložená do závislostisvětlo zapomenuté v přístavu

Vražda v magnetickém parkusušenky zahrabané pod skříníhodiny běží pozpátku na starttěžko je slavíku v peřinách

Myslíme na topoly a lípyz jater zaprášeného nádražína cestu do temnot nestříhaného lesamlhu nad slunečnicovým polem

Síly z hlubin kravinců na loukáchmouchy si sedají na blatouchyze zapomenutých třísek vylézá seno kamenných troskách na předměstí

130

Nemoc

Přemýšlím nad smyslem kohoutího kokrhánínad potřebami mrkvové šťávykdyž nezvykle hustě prší

Den poznamenaný cestou kolem hřbitovamlha oslintává spadané kaštanypod žirafami listí

Táhnu kufr nacpaný starožitnostmina nádraží houká vítr, jenž se nezdábýt ani desetinou toho, co přijde v půl čtvrté

Utřel jsem přední sklo, zavřel očiv boudě na pobřeží rozjímal o hladomoruzdálo se mi, že zemské jádro na kopcích kašle

131

Děláme velkoměsto

Ztracený čase na habrovém listíbláto je událost v bažináchCesta se rozpadla do klikatých stezek

Smysl je v bytí nazdařbůhnepatříme si v mdlobách ani rozptýlenísmíme pozorovat, jak nás někdo přehrává

Svět se pohnul na otočném křeslesvět se zdál být pomalý a ve spánkuzakaboněné prázdno kolem horké kaše

Zcizené životy nikdo nebude žítčas běží pořád stejně po tartanuna nikoho nečeká, když je zástupcem ředitele

Přišli jsme o kadidelnici i sluncejsme si tu navzájem pozůstatky řečibeznadějně přitlučeni, stravováni úsměvem

Bolí nesmyslnost celého podnikuna výrobu destilovaných háčkůvlastní propocená košile

Odstavili mě od agregátů, zašlapali do květinopakovaně a zřetelně tluču hlavouna železná vrata, železnou oponu

Dobydlet, dotrhat, domontovat dalšípronajatou cestu za vysněným vězenímz něhož visí nesourodé zbytky dlouhého vedení

132

Bláto

Představy, jež se nehoní hlavou ani srdcemstrašlivé mlékostékající okapem do dětských piškotů

Sny prošly minovým polemderou se do vlaku s ohňostrojem kufrůs muničním skladem přání

Udělalo se jim mdlo při pohledu na průvodčíhobohužel, nedokázaly si vymysletnic, o čem by nevěděl

Chtěly ho proto schroupat k lístkuale vzpříčily se jim kleště v zadním vagónunačež se do nich pustila zima a sála to strašlivé mléko

Věděl jsem, že oplodnit bláto nebude snadnénebude se v něm o co opřítčeho chytit, jediná možnost byla zůstat

Neplodně pohlcen v ponuré slastiv níž se tu a tam zaleskl paprsekz dávných smyšlených břehů

133

Tunel

Ve starých almarách odpočívají sazepřijď mi tam vyprávět o starém krémumluvím o té spáse, jak jsi o ní mluvila

Za okny slejvák, dokonale prší ve tvých očích chátrají hradytuny vzteku dopadají na vítězný oblouk

Tahám se s náhrobkem po hřbitovechmá duše je temné fotbalové hřištěveselá tapeta v rokokovém salónku

Když jsi mě opustila uprostřed vánicevůbec jsem neplakal, smrtelně vážněna průtrži mračen ve křídových kopcích

134

Podzim

Přichází podzim se žlutými víčkystoly polité nejjemnější žíravinouzůstat o něco déle na zkoušku kolotočesto, dvě stě let zde trčet jako hrábě

Loď na slunci se kývá v dešti připálených polibkůsmrt se blíží na mluvícím křížinikdo ji nepřikryje, nejsem to já

135

Adresa

Konec je konec, ze zdi trčí šňůra rozhovoruvedeného jedním směrem do věčnostidrapák zarovnává sutiny po demolicinekouří se ani nepráší, kde je zákaz vstupu

Už není tak pěkný s nepadnoucí jizvous roztrhaným rancem, vyrvanými listypo deseti letech může začít znovupokoušet se o změnu místa trvalé adresy

Hledat východisko zpátky v rodném městěv zavrhované tůni vystlané brčálemhladinou se lesknou perníkové kruhy trestnépro vyloděnce, jenž nemůže z kola ven

136

U.F.O.

Vlezli jsme do korálů pro dny bez pohybu po příletu ze světa v dobrovolné karanténě něco vzácného mu chybělo v očíchvydali jsme se všanc stmívání na peróně

Jednou za sto let se někdo vrátí nebude čekat pod mostem z opičích hlav pozvolna si zvykne na teplotu v holináchpustí se do vyřezávání spánku na obloze

Drama usínání se slaninou na rtechs pozvánkou do kina v podnájmech vrcholí na zemi létající talíř můžeme hoditpo dveřích, s nimiž nikdo nelomcuje

137

Nenávist

Živý se plazí vystěhovaným sídlištěmnemůže se odlepit od žvýkačkyPočasí se po letech nezměnilostrnulost nezpřeházela domy na sítnici

Konečně jsme přišli o hybnostv nervovém sanatoriu, kde se odráží úzkost od - do mozku zabudovaných závaží

Smést drobky z pamětiblahoslavení sladkého ducha se procházejí na pokraji požáru, děti řvou z vidlí kam nůž nikdy nepřijde, tam nepoteče křen

138

Bronzová cesta

---Jaro v mohyle obývané vlaštovkamišachy s polámanými figurkamipotřeboval bych kopýtka, nebo další životkdyž mi vystydne voda v botách

---Jdu, jako když mlčímna všechny strany podle větru, deště a slunceod hradiště k hradišti, od tebe k sobě

---Holé světlo v tisíciletém okněžalmy a modlitby ve vyprahlé zemive starém písmu nesmrtelný papírnejjednodušší zjevení v tmách

---Opouštím krajiny jednu pro druhouv tichu a jasu dorážejícím na silnicicesta se vine mezi rohy býků

---Roztroušené kameny, desetníky, dvacetníkypolepené mechem a hedvábímovce s nenaplněnými pohledy

---Zůstala zapsaná do času motýlůbezejmenná pláň čekající na déšťproležela se do mraků a jitrazahalila se mlhou a nepromluvila

---Noc v černé stodole ve společnosti kunyráno čaj s mlékem u opatana cestě k bílému obru v sametových horách

139

---V zahradě zkroucených dubů suchodo dálky rozvržená mapa příšeříkřídové vody na pastvináchna přítulném větru děravá bota

---Koně rozorali cestu na šedivou kašipotok se mi vysmál, šlahouny postavilypohyblivou zříceninu, pece nadrolilykámen do lesních tříd

---Na moment jsem se rozlilvečerem s modrošedým divadlemtráva se orosila, cesta vyschlazůstal jsem ležet s makovou hlavou

---Lucerna klimbá v nočním tichuvzbuzení ptáci lekle vydechnouměsíc se ujídá z pravé stranyv příšeří světlo z minula

---Počkám, až vyjdou první hvězdypřemítán do ztracena, pak se probudímbudu se rozhlížet po zubatých slovechtrhaných jazykem od druhých

---Prázdnota, moře, vytrhaní ptáciválet si hlavu v bahně a tměkdyž vítr hrdlořez opouští hnízdo

---Mraky se stahovaly ze spodního prádlav slzách, nebo dešti, nevímhledal jsem, co zbylo z našich životů

140

---Došli jsme mezi nevidomýmina konec slov i porozuměnínepatříme si, jenom v minulosti

---Vzpomínky v srdci, chlad na jazykunepochopitelné zadání: už nikdy spolukteré se slovy vysvětlit nedá

---Za každým krokem bezednopadl jsem do trávy, dělal mrtvéhovždy jednou za čas se to přihodícesta zmizela, déšť ustal, nebe se zavřelo

---K večeru dojít na útesys výhledem na blednoucí moředát si čaj s mlékem, domácí koláčv pavilónu z bambusového dřeva

141

Lyme Regis

Možná je mi lépe u zářícího mořena lavičce ve stínu, kde se tísním sám se sebouostatní se vydávají slunci, písku a voděnikdy jsme nebyli šťastní ve dvou?

Přibíhají vlny, věční poustevníciza rohem se obléká chlad do chřadnoucíhohladina lidštější než útěšná slovarackům je zle a slunce se překlopilo

Vina je nejistá, příliv a odlivtibetské mísy zvoní o pobřežív černobílém filmu s plandavým pásemžena surrealisty mizí se syrovým masem

Z amplionu k vám mluví mořský veleještěrklokotá ozvěnou světelných letnalevo tři okousané čokoládové koláčenechal si na další milión let

Horko se rozcvičilo, pustilo se do prácev hlavě mi vyhrává promenádní kapelazase mi otrnulo, vznáším se s albatrosem i když ho nevidím, myslím, že tu je

142

Noční chodec

Jít v noci s lucernou po útesechhladina zbělala od mléčné dráhysvítím si na cestu po kamenech a drnechpode mnou nekončící melodie harfy

Bude to těžký svět, až moře zčernápropadne do hlubin, kde stojí časvzpomínat budeme na cesty bez konceliány, cypřiše, vlny z pískovce

Tři světla na vodě, věrní souputníciza nimi tma je vážná, opravdovápohled mi svádějí k tísni po půlnociod zhaslých obydlí – tam se chci schovat!

Pohřební síla, náhrdelník z mohylnalevo pole, napravo mořská pláňzkouším nezapomenout, jak dělat krokyv tichu a samotě odevzdán úvahám

Když skála mluvila, nastala erozecity se svalily na smutnou hromaduhorší jsem vrah než slunce na oblozevšechno jsem zavinil, za všechno mohu

143

Cíl

Červené, bílé a modré plachty lenostipřipoutaly mě k lavičce na nábřežístádo vodních krav o půl čtvrté v létělehce se kymácí, nemotorně nadouvá

Zvířata při povodni slepenými zobákyzda jsem byl okraden, nebo zůstal dlužen?Co bylo těsné, zavírá oči před zármutkemnůž projel mrakem, pláž se vylidnila

Nad hladinou se vyjasňuje, spíš než stmívá vrátit se není kam, dál jen mořebělošedé cesty z rozdrcených živočichůvedly mě po hraně k dávnému domovu

Za jakým životem, stárnutím slovv rostoucím horku znovu se vydávám?Hodinu po hodině obracím plachty vánkupro zemi bez moře, po stopách bláznů

Nepadnoucí kalhoty, roztroušené tkaničkykteré by nezavázal ani jednorozenýza dveřmi některé z příštích slavnostípípá detektor kovu, vyvřelin a štěstí

144