Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Bibliotheca scriptorum Graecorum et Romanorum Teubneriana uveřejnila r. 1950 podReview by: Radislav HošekListy filologické / Folia philologica, Roč. 80, Čís. 1 (1957), pp. 148-149Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23460481 .

Accessed: 14/06/2014 12:50

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.208 on Sat, 14 Jun 2014 12:50:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

148 Drobné zprávy

J. Μ. štajermanovou). Při tom se autorům podařilo rozvrhnout celkem stejnoměrně roz sáhlou látku a zpracovat ji tak, že jejich kniha popisuje téměř všechny hlavní události ze života římské společnosti a všímá si jejího vývoje jak po stránce hospodářské a poli tické, tak po stránce kulturní.

Nedostatek jmenované knihy záleží v tom, že látka je rozdělena do kapitol často nikoliv

podle etap vývoje římské společnosti, nýbrž tak, že mnohé kapitoly jsou věnovány popisu činnosti významných osobností toho kterého období (Sulla, Spartakus, Caesar, Krassus, Augustus atd.). Je dále na závadu, že pojednání o státním zřízení v době rané republiky je odtrženo od výkladu o celkovém vývoji ftíma v této době. Na některých místech dochází к zbytečnému opakování týchž údajů (tak na str. 158 a 159 uvádí štajermanová o posta vení otroků v Símě v podstatě to, co již řekl Kovalev na str. 106). Zcela postrádáme odkazy na literaturu na místech, kde jsou přejímány myšlenky jiných badatelů. Proti ustálenému zvyku nebývají rovněž v řadě případů určovány přesně citáty ze starověkých pramenů, a to (hlavně v oddíle J. M. Štajermanové) i v případech, kdy bylo v textu užito doslovného znění antického autora. Větší pozornosti by si zasloužil i výklad o pří činách, proč otrokářství musilo být vystřídáno feudalismem. Některá tvrzení obou autorů by si vyžádala přesnější, nebo — pokud jde o výklad, který je hypothetický — opatrnější formulace. Knize by prospělo, kdyby byla vybavena přehledem populárních sovětských prací o antice, po případě chronologickou tabulkou. Větší péče měla být věnována i obráz kovému materiálu.

Přes uvedené a některé další nedostatky je citovaná kniha celkem vyhovující přehled o dějinách starého Říma, zaměřený rozsahem i podáním na širší veřejnost. J. Burian J. Burian

Karl Vretska: Studien zum Theseustempel in Athén (Abhandlungen der Sachsischen Akad. der Wissenschaften, Phil.-hist. Klasse, SB 229, 4, Wien, R. M. Rohrer, 1955, str. 169.

Autor se ve svém díle zabývá komposicí Sallustiovy Války s Jugurthou. Svůj výklad rozděluje na tři hlavní části (Proomium und Thema, str. 8—22; Aufbau und Komposition, str. 23—85; Einzeluntersuchungen, str. 85—158), které následují po předmluvě (str. 5—7) a uzavírá jej dodatkem к první části (Nachtrag zu „Proomium und Thema", str. 159) a rejstříky (str. 160—169).

V první kapitole srovnává úvody Sallustiových děl, zkoumá též otázku datování vzniku BJ a dochází к závěru, že dílko vzniklo koncem r. 40 př. η. 1. Tím zpřesňuje dřívější datování, která se vesměs shodují na konci čtyřicátých a začátku třicátých let. Při posu zování vlastního díla zastává autor názor, že se Sallustius přidržuje koncepce Catona Staršího, to jest že píše dějiny Říma, případně války, a ne osob, které ji vedly. Tento názor je jistě správný, neboť Sallustius si zachovává kritický pohled na všechny jednající osoby a žádnou nevyvyšuje na úkor ostatních. To dokazuje Vretska ve druhé a hlavně třetí části své studie, kde rozebírá, jak zobrazuje Sallustius jednotlivé postavy, které hrají v monografii nejdůležitější roli. Nelze však bezvýhradně souhlasit s pochybnostmi, zda provádí Sallustius výběr a utváření historických událostí podle jednotícího principu „virtus" (str. 6). Vretska se domnívá, že takovýto postup by nutně musel vést к dějinám jednotlivce. Lépe by však bylo uznat, že kritický pohled dovolil Sallustiovi i při tomto hledisku dodržet zásadu, kterou si vytkl v úvodě к ВС, to jest ... res gestas populi Romani... perscribere (ВС, 4, 2). Správný je potom závěr druhé části (str. 84), že Sallustiovým názorem na poměr jednotlivce к celku není heroisování osobnosti, ale že si je vědom jejího připoutání ke státu. Ve druhé části studie se autor zabývá hlavně kom posicí díla a rozděluje je na tři přibližně stejné úseky (str. 84п.). Exkursům zde při děluje rozčleňovací funkci.

Ve třetí části Vretska zkoumá, jak zobrazuje Sallustius jednotlivé osoby. Na osobě Memmia, Metella, obzvláště pak Maria a konečně i Sully ukazuje, že BJ nemá ústředního hrdinu. V závěrečných dvou dílčích studiích třetí části (Kampfschilderungen, str. 134—146; Pathos, Peripetie und Spannung, str. 146—158) pak autor znovu ukazuje na umělecké mistrovství Sallustiovo.

Vretskova studie podává důkladný literární rozbor Sallustiova díla. Autor zná rozsáhlou literaturu i z poslední doby a užívá jí. I když s některými myšlenkami nelze vždy sou hlasit, přece jen je Vretskova studie svými pečlivými interpretacemi přínosem.

Zdenek ZlatušJca

Bibliotheca scriptorum Graecorum et Romanorum Teubneriana uveřejnila r. 1950 pod názvem Аррепагх Sallustiana dvě útlá, ale závažná díla římské literatury. Vydal je A. Kurfess; první svazek obsahuje třetí vydání díla Epistulae ad Caesarem senem (str. 28),

This content downloaded from 195.34.79.208 on Sat, 14 Jun 2014 12:50:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy 149

druhý v druhém opraveném vydání spisek In Ciceronem et invicem invectivae (str. 24). Oba svazečky se vyznačují obvyklou solidností Teubnerských textů. V předmluvách jsou zachyceny dějiny textu a přehled moderních badání, text je doprovázen kritickým apará tem, přesně sestavené indexy umožňují rychlou orientaci v textu. V seznamu odborné literatury chybí: F. Novotný, Nová klausulová methoda a pochybná Sallustiana (Listy filol., 45, 1918, 257—264).

V semináři, který vede na brněnské universitě pro asistenty profesor Fr. Novotný, jsme četli a rozebírali Epistulae ad Caesarem senem. Při četbě jsme došli к několika odchylným pojetím od textu, který má Kurfess.

I 4,2 in parentum aut liberorum sinům fuga mulierum et puerorum je lépe čisti liber torum. Puerorum má zde význam synu. Překlad: útěky žen a synů v ochranu rodičů či propuštěnců.

I 4,4 závěr: sine dedecore attingerit. Jde pravděpodobně o tiskovou chybu místo správ ného attingeret.

I 5,6 ubi consueta поп suppetunt — lépe čisti convexata, rkp. V má čtení consuexata. Význam convexata = prohýřené.

I 5,6 et res novas veteribus + aec conquirit +. Prof. Novotný vyslovil konjekturu „de coctis". Význam: „shledává nové věci, když staré jsou ztraceny" (veteribus decoctis). Decoqure = perdere, corrumpere viz ThLL s. v. decoquo IV В 2.

I 8,6 cum... stipendium facient. Lépe čisti: faciant, ve významu přípustky. II 13,1 decus praesidiumque nobis cf. Hor. Carm. I 1,2. II 13,3 pro iis amplissimus beneficiis. Tisková chyba; čti: amplissimis. II 13,8 quam paucissimus potui perscripsi. Tisková chyba; čti: quam paucissimis.

Radislav Hošek

Nové datování astronomického papyru. Nové datování astronomického papyru. V Kodani vyšla r. 1956 publikace 0. Neuge bauera, An Astronomical Almanac for the Year S48—SU9 (Hist. Filol. Medd. Dan. Vid. Selsk. 36, no. 4), kde se autor zabývá řeckým papyrem ze sbírky v Heidelbergu, inv. č. 34. Tento papyrus byl již publikován F. Bilabelem v Actes du Ve congres international de papyrologie, Oxford 1937 a byl jím datován do 2. nebo 3. stol. η. 1. Podle Bilabelova čtení papyrus obsahoval zvěrokruhové znaky, měsíce a dny v pětidenních intervalech. Nyní se tímto papyrem zabýval znovu Neugebauer a zjistil, že se týká pohybu oběžnic. Toto zjištění mu umožnilo datovat papyrus do r. 348—349, tedy asi o 150 let později než byl datován paleograficky. Astronomicky je podle autora text zajímavý tím, že představuje nový typ oběžnicových tabulek. S podobným typem, jak autor .uvádí, se setkáváme až v arabském rukopise o 750 let později. Zdeněk Zlatuška Zdeněk Zlatuška

Forschungen in Lauriacum. Forschungen in Lauriacum. R. 1953 vyšel v Linci v Rakousku pod vedením W. A. Jenny-ho a H. Vetters-e přehled badání v Lauriacu (Lorch) za r. 1951, kdy tam byly obnoveny výzkumy z dřívější doby. „Forschungen" jsou přílohou časopisu Oberóster reichische Heimatbliitter a mají přinášet každoročně výsledky vykopávek a jiné příspěvky týkající se Lauriaca, které je nyní hlavním pracovištěm archeologického badání v Ra kousku. Publikace, která má 80 stran a 35 křídových tabulek s 89 vyobrazeními a je uzavřena 7 přílohami, je rozdělena na dvě části o několika článcích. První část (str. 2—41) se nazývá Die Versuchsgrabung in der Zivilstadt 1951 a druhá Forschungsberichte 1950—1951 (str. 42—80). Zdeněk Zlatuška Zdenek Zlatuska

V úvodě к svému článku Václavská legenda XII. století Ut annuncietur, otištěnému v Ы? 1955, str. 196 а п., jsem napsal, ze pred mym zjištěním úplného textu kratší verse Ut annuncietur v rukopise knihovny Augustiniánů na St. Brně, nyní v brněnské univ. knihovně sign. A 44, byly známy jen tři (neúplné) texty této legendy z kodexů: pražského universitního Χ В 7, musej'ního XV Ε 5 a rajhradského Η 1 6 (nyní Krajský archiv v Brně Hf 6). Při tom jsem přehlédl, že Flora Kleinschnitzová uvádí v publikaci „Rukopisy svatováclavské v Národní a univ. knihovně v Praze", Praha 1939 (zvláštní otisk z dalšího dílu Svatováclavského sborníku, který už nevyšel), na str. 16 n. ještě dva texty kratší verse Ut annuncietur, které zjistila v rukopisech VIII С 9 (z r. 1393), fol. 225v—233r, a IA45 (z r. 1411), fol. 125r—132v. Oba tyto texty mají rozsah stejný jako ve vydání Podlahově (život a translace, bez zázraků). Sama Kleinschnitzová však přehlédla, že se čte v témž rukopise VIII С 9 (je to Legenda aurea) na fol. 64v—67r pod rubrikou Cosme et Damiani, ale s marginálním přípiskem in translacione S. Wenceslai, část kratší verse

This content downloaded from 195.34.79.208 on Sat, 14 Jun 2014 12:50:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions