Embed Size (px)
Citation preview
1:72 SCALE PLASTIC KITGERMAN WWII HEAVY FIGHTER
Bf 110E 7083
intro
Historie slavného Zerstöreru Bf 110 se zaèala psát na konci roku 1934, kdy C-Amt RLM (Technický úøad Øíšského ministerstva letectví) vydal specifikace pro dvoumístné dvoumotorové letouny kategorie Kamfzerstörer. Do konkurzu vstoupily firmy Focke-Wulf (Fw 57), Henshel (Hs 124) a BFW (Messerschmitt Bf 110). Na jaøe 1935 RLM své názory pøehodnotilo, univerzální kategorii Kamfzerstörer zrušilo ve prospìch dvou specializovaných kategorií Schnellbomber a Zerstörer. Požadavkùm RLM na tìžký stíhací stroj Zerstörer nejlépe vyhovovala Messerschmittova konstrukce, která se pøíliš nevázala na pùvodní zadání. První prototyp Bf 110 V1 byl zalétán 12.5.1936, modifikovaný druhý prototyp V2 byl do Erprobungstelle v Rechlinu pøedán 14.1.1937. Ètyøi stroje zkušební série A-01 až A-04, pohánìné motorem JUMO 210Da, byly dodány zaèátkem roku 1938, v èervenci pak zaèala výroba 45 kusù série Bf 110B, pohánìné motory JUMO 210Ga o max.výkonu 500kW (680 k). Na konci roku 1938 se koneènì rozbìhla výroba výkonných motorù DB 601, které byly montovány do první velkosériové verze C. Verze C, stejnì jako pøedchozí B, mìla výzbroj tvoøenou dvìma kanóny MG FF, montovanými do trupu pod podlahou prostoru posádky, ètyømi kulomety MG 17 lafetovanými v nose letounu, a jedním vzad støílejícím kulometem MG 15, obsluhovaným radistou/støelcem. Posádka byla dvouèlenná. Do záøí 1939 dostala Luftwaffe 169 strojù Bf 110C. Již první bojové zkušenosti z Norska a Francie ukázaly na malý operaèní dolet, nevyhovující pro doprovodné stíhaèky. Prvním øešením tohoto problému byla známá velká podtrupová pøídavná nádrž zvaná Dackelbauch. Stroje verze C-3, adaptované k nesení této nádrže, byly pøeznaèeny na D-0. Výsledky nebyly zcela uspokojivé, u verze D proto došlo k rekonstrukci palivové soustavy, po které stroje øady D nesly dvì pøídavné nádrže pod køídly a malou pøídavnou olejovou nádrž pod trupem. Stroje Bf 110D mìly také standardnì prodloužený trup, v nástavci za ocasem byl uložen záchranný èlun a další vybavení pro pøežití posádky pøi nouzovém pøistání. Prodloužené trupy zùstaly i na nìkterých sériích následující verze Bf 110E, která byla vybavena pumovými závìsníky pod trupem a pod køídlem. Vìtšina Bf 110E byla pohánìna motory DB 601N. Následující verze Bf 110F dostala nové motory DB 601F v novì tvarovaných kapotách, s novými, mohutnìjšími vrtulovými kužely - aerodynamika stroje byla zjemnìna ve stylu Bf 109F. Modernizací prošla i výzbroj, staré kanóny MG FF byly nahrazeny modernìjšími MG 151. Významnou zmìnu pøinesly stroje øady Bf 110G, pohánìné novými výkonnými motory DB 605. Od verze G-2 byl instalován vzad støílející dvojkulomet MG 82Z, u verze G-4 pak byly ètyøi kulomety v pøídi nahrazeny dvìma 30 mm kanóny MK 108. U G-4 byly také zvìtšeny smìrovky. Bf 110 prošel bìhem své váleèné služby nejen øadou technických zmìn, k významným zmìnám došlo také v jeho operaèním nasazení. Do války typ vstupoval jako tìžký doprovodný a pøepadový stíhaè. Již v dobì Bitvy o Anglii bylo zøetelné, že role doprovodné stíhaèky je na hranicích možností stroje. Naopak v obranných bojích proti britským bombardérùm se Bf 110 velmi osvìdèily a jako pøepadový tìžký stíhaè byl Bf 110 smrtelnì nebezpeèným protivníkem až do konce války. Vzhledem k pøesunu bombardovacích operací RAF do noèních hodin pak od roku 1941 Bf 110 pøecházely na západì do role noèních stíhaèek.. Na východní frontì se zase významnì prosadily jako rychlé stíhací bombardéry. Svojí pùvodní úlohu tìžké denní pøepadové stíhaèky pøesto plnily dál jak na východì (zde po celou válku úspìšnì bojovaly i ve své pùvodní roli doprovodných stíhaèek), tak na západì až hluboko do léta roku 1944, kdy jí pro tìžké ztráty, zpùsobované pøedevším americkými doprovodnými stíhaèkami, definitivnì opustily.Jako noèní stíhaèky ve verzi G-4, díky silné hlavòové výzbroji a instalovanému radaru, ovšem efektivnì bojovaly až do samotného konce války. Noèní stíhání se tak nakonec stalo jednou z nejdùležitìjších èinností Bf 110 ve 2.svìtové válce.
Emblém vosy (nìm. Wespe) vymyslel v roce 1939 Lt. Richard Malchfelder, technický dùstojník u jedné Zerstörergruppe (II./ZG 1) a zpoèátku byl ztvárnìn jako tøi malé vosy. V dalších letech jej používala stále stejná Gruppe tìžkých stíhaèù, která nìkolikrát zmìnila oznaèení (vèetnì II./SKG 210) a ze které se nakonec stala na poèátku roku 1942 II./ZG 1. Poté emblém pøevzaly i ostatní Gruppe Zerstörergeschwader 1, která pak nesla bojový název "Wespen". Tento stroj nese kamužláž sestávající z barev RLM 74/75/76.
40A
40B
40C39A
39B
39C 7
22a 41? 29+29
2 21 13 6
BARVYCOLOURS FARBEN PEINTURE
Pøed zapoèetím stavby si peèlivì prostudujte stavební návod. Pøi používání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k požití drobných dílù.
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head.
INSTRUKTION SINNBILDEN INSTR. SYMBOLY SYMBOLES INSTRUCTION SIGNS
APPLY EDUARD MASK AND PAINT
POUŽÍT EDUARDS MASKNABARVIT
OPTIONALVOLBA
BENDOHNOUT
OPEN HOLEVYVRTAT OTVOR
SYMETRICAL ASSEMBLYSYMETRICKÁ MONTÁŽ
NOTCHZÁØEZ
REMOVEODØÍZNOUT
UPOZORNÌNÍ ATTENTION ACHTUNG ATTENTION
DÍLYPARTS TEILE PIECES
2
-Parts not for use. -Teile werden nicht verwendet. -Pieces a ne pas utiliser. -Tyto díly nepoužívejte pøi stavbì. -
PLASTIC PARTS
A>7080A 7080B
B>7080C
7080D
C> D>
E> F> G> H>7080E 7080F 7080G 7080H
eduard
PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
C37H 69 GRAY RLM75
TIRE BLACKH 77 C137
C60H 70 GRAY RLM02
C18H 65 BLACK GREEN
C33H 12
C61H 11 FLAT WHITE
C4H 4
Mr.COLORAQUEOUS
GSi Creos (GUNZE)
FLAT BLACK
YELLOW
RED BROWNC41H 47
RLM70
WOOD BROWNC43H 37
ALUMINIUM
MC214
MC218
DARK IRON
Mr.METAL COLOR
C117 GRAY RLM76H 417
Mr.COLORAQUEOUS
RUSTH 344
H 304 C304 GRAY RLM74
H 320 C320 DARK GREEN RLM72
H 80 KHAKI GREEN C54
BRASSMC219
C116 BLACK GRAY RLM66H 416
C115H 67 LIGHT BLUE RLM65
C17H 64 DARK GREEN RLM71
3
E
D
PE5
PE3
PE8
PE6
PE7
PE2
A B C
B
C
H13
G6
H 7060
A29
H9
H 7060
MC214
A5
B11
PE15,30
PE14,30PE17
PE16
B11
PE13,30
PE12,30
H 7060
H 1233
H 7060
B
C
G10
B24
H 7060
B13
PE23PE11
PE10
B30
OPTIONAL:DECAL Y
116H416
H 7060
PE9
PE9
B21
H 7060
H 7060
B35
A30
H3
H2
PE32
PE33
MC214
MC214
H 4741
H 7060
H 7060
H 7060
MC214
PE28
PE24
B23H 7060
B21 H 7060
A15
A15
H6
H 7060
MC214
G9
A15
G2
H 7060
H 7060
MC214
A
A15B29
B12B
C
H 7060
H 1233
H 7060
MC214
4H12G12
F2
F1
B28
F3
F4
B27
A23
A21
B9
B10
C1
C2
C3
H14
MC219
H 7060
H14
MC219
H 7060
C1
A BMARKING ; C; ONLYE;
G
E15
E12
A8
E
5
G E18
E5
FD
A3
E1
A4
A28
H10
E20
G1
E20
PE25
H10
PE27
PE26
PE21
PE22
E1 G1
PE1
H 7060
H 7060
H 7060
B26
PE18
PE4
H 7060
F E6
PE20
PE19
H 7060
A22
A6
E17
MC214
MC214
OPTIONAL:DECAL X
DH10, G1 - MARKING ONLY
eduard
6
D4
D7 D8
B31 B322 pcs. 2 pcs.
D1
D11
D6
D11
D9
H 4741
H 1233
OPEN CLOSED
D6D11 D11
D8
D7
D1
D4
CLOSED
OPEN
7
B14
B18
PE35
B19
B15
B8
H 4741
H 7060
H 7060
H 7060
B4
A10
A9
A11
A12
B1
MC219
H 7060
H 7060
MC219
MC219
MC219
B14
B18
PE35
B15
B33
B19H 4741
H 7060
H 7060
H 7060
H 7060
SIDE VIEW REAR VIEW
8
H 1233
H 1233
B32
B31H 77137
H 77137
B32
B31
H 77137
H 77137
B3
B3
B2
B2
B16
B16
H 7060
H 7060
H 7060
H 7060
D ONLY
A17 - MARKING
9
H7
D2
A20
A20
A21
A14B25
PE34
PE34
PE29
B25
H7H 77137
H 1233
H 7060
A23
A20
A20
A17
A18
10
G3
G11
G4
G3
H11
G4
E7
E9
E1
0
E8
A1
3
H 3
44
H 3
44
H 3
44
H 3
44
H 3
74
3
DE
CA
L V
11
E2
E1
9
E1
6H
80
54
MC
21
4
E1
6H
80
54
MC
21
4
2 p
cs
.
2 p
cs
.
PE
31
2 p
cs
.
E1
3E
13
A7
E3
E3
E4
E4
DE
CA
L V
H8
0
H8
0
MC
21
4
MC
21
4
FR
ON
T E
DG
E O
F T
HE
FU
SE
LA
GE
RA
CK
F
OL
LO
WS
TH
E P
AN
EL
LIN
E
A G9+JM, 4./NJG 1, St. Trond, France, February 1942
RLM 72H320320
YELLOW4
H4RLM 70
H6518
RLM 22H77137
N
N N
H6518
42? 30+30
9 10 20 12 11 4H4
38
17+1934 18
42
? 3
0+
30
9 10 20 12 11
NJG 1 was the oldest night fighter unit in the Luftwaffe, and was founded by the legendary Oberst Wolfgang Falck. At the beginning of 1942, the unit’s II.Gruppe was led by Major Walter Ehle, within which he served over three years. In 1942, the well known night fighter Wilhelm Herget, as an example, also served within the ranks of 4. Staffel II./NJG 1. This “G9+JM” is interesting not only for the sharkmouth marking, but also for the temporary application of a “naval” RLM 72 green on the upper surfaces, consistent with the fact that this plane took part in patrol flights for Operation Donnerkeil. A quick identification mark came in the form of a yellow fuselage band. During the operation, the Germans managed to navigate the battle cruisers Scharnhorst and Gneisenau, and the cruiser Prinz Eugen, through the English Channel from Brest (Bretagne, France) to northern Germany. The Luftwaffe, between the 11th and 13th of February, 1942, ensured uninterrupted patrols over the formation. II./NJG 1 and II./NJG 3 were tasked with cover duty in twilight and overnight hours. On the second day of operations, elements of both night fighter units relocated to Lister airbase in Norway, from which the last segment of the fleet’s cruise was covered.The unit’s detachment lasted in Norway through to the end of February. All air to air victories during Operation Donnerkeil were achieved by day fighters of the Luftwaffe
NJG 1 byla nejstarší noèní stíhací jednotkou Luftwaffe a jejím zakladatelem byl legendární Oberst Wolfgang Falck. Na poèátku roku 1942 její II. Gruppe vedl Major Walter Ehle a v jejím èele setrval po dobu více než tøí let. V roce 1942 v rámci 4. Staffel II./NJG 1 sloužil napøíklad známý noèní stíhaè Wilhelm Herget. Stroj „G9+JM“ je zajímavý jak žraloèí pøídí, tak i doèasným nátìrem „námoøní“ zelenou barvou RLM 72 na horních plochách, což souviselo s tím, že se jeho osádka podílela na hlídkových letech bìhem operace Donnerkeil. Prvkem rychlé identifikace bìhem této akce je žlutý pruh na trupu. Bìhem ní se Nìmcùm podaøilo proplout s bitevními køižníky Scharnhorst a Gneisenau a s køižníkem Prinz Eugen Kanálem La Manche z francouzského Brestu na sever Nìmecka. Luftwaffe od 11. do 13. února 1942 zajistila nepøetržité hlídkování nad svazem. II./NJG 1 a II./NJG 3 byly povìøeny krytím bìhem soumraku a noèních hodin. Druhý den operace se èásti obou noèních stíhacích jednotek pøesunuly na norskou základnu Lister, odkud kryly závìreènou èást plavby svazu. V Norsku tento detašmán setrval až do konce února. Všech vzdušných vítìzství bìhem operace Donnerkeil dosáhly denní stíhací útvary Luftwaffe.
12
H320320
H77137
14
14
22b
22b
OPEN THE NOSEINTAKES AFTER THEDECAL APPLICATION.PO APLIKACI DECALÙPROØÍZNÌTE OTVORYV PØÍDI.
B S9+NN, 5./ZG “Wespen”, Lt. Herbert Kutscha, Russia, 1942
RLM 75H6937
RLM 76117
H417
WHITE62
H11YELLOW
4H4
RLM 70H6518
RLM 74304
H304
22a
1
1
22a
22b
22b
117H417
4H4
OPEN THE NOSEINTAKES AFTER THEDECAL APPLICATION.PO APLIKACI DECALÙPROØÍZNÌTE OTVORYV PØÍDI.
40a+40b+40c
THE ORIGINAL BOTTOM RLM74/75/76CAMOUFLAGE BLEEDS THROUGH WHITE WINTER COAT.POD BÍLÝM ZIMNÍM NÁTÌREM MÍSTYPROSVÍTÁ PÙVODNÍ KAMUFLÁŽ RLM74/75/76.
41? 29+29
7 2 21 25 332
4H4
39a+39b+39c
41
? 2
9+
29
7 2 21 25 331
N H6518
H33
H33
N N
Herbert Kutscha (1917-2003) served with II./JG 77 at the beginning of the war, but he was soon transferred to 5./ZG 1 equipped with Messerschmitt Bf 110s. During the Battle of France, he shot down a number of aircraft, including a Bf 109 of the air force of neutral Switzerland. Later, he also gained much success on the Eastern Front as a ground attack pilot, partially due to his II./ZG 1 evolving into II.SKG 210. Kutscha’s II.Gruppe/SKG 210, under the command of Hptm. Rolf Kaldrack, was specialized in ground attack operations, specifically low level bombing. The Bf 110 was able to move at a faster speed over unfriendly territory than other bombers. Here is where the term “fast bombardment wing” (SKG = Schnellkampfgeschwader)* was coined. Kutscha was awarded the Knight’s Cross after his 22nd victory. At that time there were 41 aircraft destroyed on the ground, 41 tanks, 15 locomotives, 11 anti-aircraft guns, and 157 transport vehicles added to his tally. In June, 1943, he received command of 15. Staffel IV./JG 3 “Udet”, utilizing single engined fighters. In the summer of 1944, he took control of II./JG 3 in Normandy, and of II./JG 27 by the end of the year. From February, 1945, he commanded III./JG 1 on the Eastern Front. All in all, he flew over 900 sorties, gained 47 kills, six of which were four engined heavies, and 22 of his kills were with the Bf 110.* German Geschwader (squadron) was much bigger unit than RAF or USAF squadron, it was corresponding to USAF wing. Gruppe was equal to USAF Group, Staffel was similar unit as the USAF squadron.
Herbert Kutscha (*1917 + 2003) na zaèátku války sloužil u II./JG 77, ale brzy byl pøevelen k 5./ZG 1 vyzbrojené Messerschmitty Bf 110. Bìhem francouzského tažení sestøelil nìkolik strojù vèetnì jednoho Bf 109 leteckých sil neutrálního Švýcarska. Pozdìji na východní frontì, kde se z jeho jednotky II./ZG 1 stala II./SKG 210, dosáhl velkých úspìchù i jako bitevní letec. Kutschova II. Gruppe SKG 210 pod velením Hptm. Rolfa Kaldracka se specializovala na bitevní útoky, respektive bombardovací útoky z malých výšek. Nad nepøátelským územím se pøitom Bf 110 pohybovaly vyšší rychlostí než jiné bombardéry. Odtud také pocházel název tohoto útvaru – „rychlá bombardovací eskadra“ (SKG = Schnellkampfgeschwader). Kutscha byl po dosažení 22 vítìzství vyznamenán Rytíøským køížem. V té dobì bylo na jeho kontì navíc 41 letadel znièených na zemi, 41 tankù, 15 lokomotiv, 11 protiletadlových kanónù a 157 nákladních vozù. V èervnu 1943 se stal velitelem 15. Staffel IV./JG 3 „Udet“ používající jednomotorové stíhaèky. V létì 1944 pøevzal velení II./JG 3 v Normandii a v závìru roku velel II./JG 27. Od února 1945 vedl III./JG 1 na východní frontì. Celkem absolvoval pøes 900 bojových letù, docílil 47 sestøelù, z toho 6 ètyømotorových bombardérù. Na Bf 110 získal 22 vítìzství.
13
H6937
H6937
304H304
22a
8
822a
22b
22b
117H417
4H4
4H4
C LN+LR, 1.(Z)/JG 77, Lt. Felix-Maria Brandis, Malmi, Finland, 1942
RLM 75H6937
RLM 02H7060
RLM 76117
H417
WHITE62
H11YELLOW
4H4
RLM 70H6518
RLM 74304
H304
H6937
H7060
304H304
304H304
117
H6937
H7060 304
H304
42
? 3
0+
30
4 3 21 28 536 37
62H11
4H4
4H4
N
N N
H6518
One of the aircraft of 1.(Z)/JG 77 commander, Lt.Felix-Maria Brandis, while stationed on the Eastern Front. His credit count tallied 14 victories, of which five were British (including a pair of Fairey Albacores) and nine Soviet aircraft. Lt Brandis died on February 2, 1942 flying Bf 110E-2 (W.Nr.2546) LN+AR at Olang, when he crashed on the return leg of a combat sortie during bad weather. By that time, his unit had been re-designated 6.(Z)/JG 5 (January 25, 1942). The designation of the unit progressively changed from 1.(Z)/JG 77 to 6.(Z)/JG 5, 10.(Z)/JG 5 and 13.(Z)/JG 5. On the nose of the aircraft, there was the emblem of a dachshund with a Rata (Polikarpov I-16) in its mouth. For this unit, this was a characteristic marking, because a number of these dogs were mascots of the “Dackelstaffel” over the length of its existence, irrespective of the unit designation carried at any particular time. Some sources even say each crew had their own dog. The wiener dogs even occasionally flew on combat missions with the crew. The unit opposed British aircraft, as well as Soviet, in northern Europe. This aircraft, along with Lt. Harry Kripphal, fell on June 18, 1942, a victim of anti-aircraft fire 30 km west of Murmansk.
Jeden ze strojù velitele 1.(Z)/JG 77, poruèíka Felixe-Maria Brandise, bìhem jeho pùsobení na východní frontì. Na jeho kontì bylo celkem 14 vítìzství, z toho 5 britských (vèetnì 2 Fairey Albacore) a 9 sovìtských letounù. Lt. Brandis zahynul 2. února 1942 se strojem Bf 110 E-2 (W.Nr. 2546) LN + AR u Olangy, když jeho letoun pøi návratu z bojového letu ve špatném poèasí narazil do terénu. V tu dobu už byla jeho jednotka pøejmenována na 6.(Z)/JG 5. Oznaèení jednotky se postupnì mìnilo z 1.(Z)/JG 77 na 6.(Z)/JG 5, 10.(Z)/JG 5 a 13.(Z)/JG 5. Na pøídi letounu byl znak jezevèíka s Ratou (Polikarpov I-16) v tlamì. Pro tuto jednotku je emblém jezevèíka charakteristický. Dva jezevèíci byli maskoty "Dackelstaffel" po celou dobu její existence, bez ohledu na oznaèení, které právì nesla. Jezevèíci nìkdy dokonce s osádkami absolvovali i bojové lety. Jednotka byla na severu Evropy nasazena jak proti britským, tak i proti sovìtským letounùm. Tento stroj, i s osádkou Lt. Harry Kripphala, padl dne 18.06.1942 za obì� protiletadlové palbì 30 km západnì od Murmansku.
14
OPEN THE NOSEINTAKES AFTER THEDECAL APPLICATION.PO APLIKACI DECALÙPROØÍZNÌTE OTVORYV PØÍDI.
H7060
H7060
H7060
H7060
17H64
27
27
27
27
115H67
4H4
D W. Nr. 4035, Sonderkommando Junck, Iraq, Mosul Air Base, May 1941
After the eruption of the Anglo-Iraqi War, which lasted from April 18 to May 30, 1941, the Italians and Germans gave their military support to the Iraqis. The Luftwaffe opposed the RAF with the unit named “Sonderkommando Junck”, which had in its inventory Messerschmitt Bf 110 fighters, Heinkel He 111 bombers, and Junkers Ju 52 transports. The unit was commanded by General Werner Junck, who, during the course of the First World War with Jasta 8, gained five aerial victories. Between the wars, he was a well known sport pilot. The Messerschmitt Bf 110s carried Iraqi national insignia, but were manned by German crews. In fact, the aircraft in question came from ZG 76 and ZG 26. The only unit’s victory coming out of this episode was gained on May 20, 1941 by Lt. Martin Drewes of II./ZG 76 (a future successful night fighter ace), when he shot down a Gloster Gladiator piloted by Sgt Smith of A Squadron, Habbaniya Strike Force, over Fallujah. Messerschmitt Bf 110 E W.Nr.4035 was found by the British after a forced landing, was repaired in September, 1941 and christened “Belle of Berlin”. Later, it was flown to Egypt, to No.267 Squadron. The aircraft was written off after a forced landing en route to South Africa.
Po vypuknutí Britsko-Irácké války, která trvala od 18. dubna do 30. kvìtna 1941, poskytly Iráèanùm vojenskou podporu Itálie a Nìmecko. Luftwaffe zde proti RAF nasadila jednotku Sonderkommando Junck, která používala pøedevším stíhací Messerschmitty Bf 110, bombardovací Heinkely He 111 a transportní Junkersy Ju 52. Jednotce velel Generál Werner Junck, který bìhem 1. svìtové války u Jasta 8 dosáhl 5 vítìzství a v meziváleèném období byl známým sportovním letcem. Messerschmitty Bf 110 sice nesly irácké výsostné oznaèení, ale létaly s nimi nìmecké osádky a ve skuteènosti se jednalo o stroje z ZG 76 a ZG 26. Jediného vítìzství tohoto útvaru dosáhl 20. kvìtna 1941 Lt. Martin Drewes z II./ZG 76 (budoucí úspìšné noèní stíhací eso), když u Falúdži sestøelil Gloster Gladiator pilotovaný Sgt. Smithem z A Squadron náležící k Habbaniya Strike Force. Messerschmitt Bf 110 E v. è. 4035 byl nalezen Brity po nouzovém pøistání. V záøí 1941 byl zprovoznìn a dostal jméno „Belle of Berlin“ (Kráska z Berlína). Pozdìji byl pøelétnut do Egypta k 267. peruti. Stroj byl odepsán po nouzovém pøistání bìhem pøeletu do Jižní Afriky.
15RLM 65
115H67
WHITE62
H11YELLOW
4H4
RLM 70H6518
RLM 7117
H64RLM 02
H7060
H7060
H706062
H1117
H6427
15
26
H7060
H7060 2716
26
62H11
62H11
N
N N
H6518
23+24
© EDUARD M.A., 2012 www.eduard.com Printed in Czech Republic16
Bf 110E STENCIL VARIANTS
E
B
NN
Glykol Wasser
Glykol Wasser
50/50
50/50
S
A A
87
87
87
87
87
87
Ro
trin
gR
otr
ing
Ro
trin
gR
otr
ing
E
E
E
O
O
M
M
87
87
24 Volt
24 Volt
C
P
QA
K
M
LI 1
1
87
87
a0 tu51
a0 tu51
A J D
B
E
I
L
T
K
MFUR
1
1
H
a0 tu51
