Bezpečnostně právní akademie Brno, s.r.o., střední škola · rozdělil v 17. století na Shorin-ryu (Shuri-te a Tomari-te) a Shorei-ryu (Naha-te). Toto původní bojové umění

Bezpečnostně právní akademie Brno, s.r.o., střední škola

2013

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0036

Název projektu Inovace a individualizace výuky

Číslo materiálu VY_32_INOVACE_HAS6

Název školy BEZPEČNOSTNĚ PRÁVNÍ AKADEMIE BRNO, s.r.o.,

střední škola

Autor Ing. Milan HAŠKA, Ph.D.

Tematický celek Základní teorie STV

Název materiálu Historie Karate-do

Ročník Druhý

Datum tvorby 18. 7. 2013

Anotace

Tento materiál je určen pro implementaci do elektronické

knihovny: http://eknihovna.bpa-brno.cz

Učební materiál napomáhá pochopení základních teore-

tických znalostí předmětu u žáků 2. ročníku.

Metodický pokyn Ve výuce lze použít pro výklad historie Karate-do

Zdroje

FOJTÍK, Ivan. Budó, moderní japonská bojová umění. Praha:

Naše vojsko, 2001. 191 s. ISBN 80-206-0578-9.

FUNAKOSHI, Gichin. KARATEDÓ - Má životní cesta.

Praha: Naše vojsko, 1994, 75 s. ISBN 80-206-0176-7.

LIND, Werner. Tradice karate. Brno: Comenius, 1996. 158

s.

NISHIYAMA, Hidetaka. Coach´s Manual. Los Angeles:

ITKF.50 s.

http://eknihovna.bpa-brno.cz/

Ing. Milan Haška, Ph.D. VY_32_INOVACE_HAS6

2

OBSAH

OBSAH ................................................................................................................................................... 2

HISTORIE KARATE-DO ............................................................................................................................ 3

1 PRVNÍ ZÁKAZ NOŠENÍ MEČŮ ........................................................................................................ 3

2 INVAZE SATSUMA ........................................................................................................................ 4

3 OKINAWA-TE ................................................................................................................................ 4

4 GICHIN FUNAKOSHI ...................................................................................................................... 6

5 OTÁZKY K TEXTU .......................................................................................................................... 9

6 ŘEŠENÍ .......................................................................................................................................... 9

LITERATURA ........................................................................................................................................ 10


3

HISTORIE KARATE-DO

O historii Karate-do nejsou žádné písemné materiály, a proto nevíme, kde

vzniklo a jak se vyvíjelo. Jeho nejrannější historie je odvozována ze starých

legend. Obecně panuje názor, že umění, později považované za Karate-do,

přinesl do Číny ze západní Indie buddhistický mnich Bodhidharma (čínsky Ta

mo, japonsky Daruma) na přelomu 5. a 6. stol. n. l. Bodhidharma se usadil

v klášteře Shaolin (klášter „malého lesa“. V provincii Chu-nan u Dengfengu

na svaté hoře Sung-shan. Shaolin je považován za místo vzniku starých

čínských bojových umění (Kempo, Kung-fu a Chuan-fa) a za kolébku čínského

Zen-buddhismu.

Bodhidharma, 28. následník Budhy, údajně přišel do kláštera r. 523 n. l.

Vyučoval mnichy zen-buddhismu a gymnastickým bojovým cvičením (Shi-pa

Lo-han-sho – 18 rukou z Lo-han). Těchto 18 technik je považováno za základ

později vzniklých bojových systémů.

Z kláštera se toto bojové umění postupně šířilo do celé Číny a dále až na ostrov

Okinawa. Jméno „Okinawa“ znamená doslova „rosa v otevřeném moři“. Tento

úzký ostrov leží asi ve středu do délky nataženého řetězce souostroví (Ryu-

kyu). Řetězec ostrovů se skládá ze 140 ostrovů, z nichž je jen 36 stále

obydlených. Okinawa, místo vzniku dnešního Karate-do, je hlavním ostrovem

souostroví Ryu-kyu v Pacifiku.

První kontakty s Čínou začaly během doby dynastie Sui (560-618). V 7. a 8.

století se rozmáhá již čilý cestovní ruch mezi Japonskem a Okinawou. Mnozí

z těchto cestovatelů byli členové japonské válečné kasty (Samurai), buddhističtí

putovní kněží obratní v boji a učenci. Přicházeli také čínští mniši a zůstávali

na Okinawě. Předpokládá se, že si sem v té době našlo svou cestu Shaolin-

Kung-fu (Chuan-fa), stejně jako pak různá bojová umění z Japonska.

1 PRVNÍ ZÁKAZ NOŠENÍ MEČŮ

Roku 1479 uchopila moc nová dynastie Sho, byl vydán zákaz nošení mečů pro

šlechtice i pro zemědělce. Král nařídil zabavení všech zbraní a nechal je přivézt

do svého hradu. Všichni členové okinawské šlechty, společně se svými

rodinami, museli žít v tehdejším hlavním městě Shuri. Jako důsledek tohoto

odzbrojení vznikly dvě školy sebeobrany. Ta první, známá pod jménem Tode,

byla převážně rozvíjena a provozována členy šlechty. Ta druhá, známá jako

Ryukyu Kobudo, byla rozvíjena většinou zemědělci a rybáři a užívala


4

jednoduché nástroje jako účinné zbraně. Obě vznikly za přísného utajení. Mnozí

historikové vidí podnět k rozvoji a zdokonalování Karate v tomto prvním

zákazu zbraní na Okinawě.

2 INVAZE SATSUMA

Japonský zájem o Okinawu sahá do 12. století a částečně se zakládá na tom,

že první král Okinawy, Shunten, byl japonského původu. Ovšem Japonsko

začalo hrát v dějinách Okinawy roli teprve od roku 1451. Od té doby museli

Okinawané platit Japoncům a Číňanům daň.

Invaze japonského rodu Satsuma v roce 1609 zakončila nezávislost Okinawy.

Okinawský král byl zajat a přivezen do Japonska jako rukojmí. Došlo

k tvrdému omezení svobod obyvatel, včetně obnovení starého zákazu nošení

zbraní. Obyvatelé byli doslova terorizováni. V této době zaznamenala bojová

umění enormní rozmach. Různé skupiny Chuan-fa a společenství Tode se tajně

setkávaly. Následkem toho se rozvíjel z kombinace mezi Tode a Chuan-fa nový

bojový styl, který byl jednoduše nazýván Te (Okinawa-te). Te rozvíjelo smrtelně

efektivní metody, které byly použity proti japonským utlačovatelům. Také

se začalo zintenzivňovat použití různých nástrojů jako zbraní, a tím došlo

i ke značnému rozmachu Kobudo.

Po dvou letech od invaze se Okinawa stává definitivně vlastnictvím Satsumů

a král se vrací na ostrov, kde je však pod stálou kontrolou. Vláda Satsumů

potlačovala rozvoj okinawského bojového umění. Každý Okinawan, který se

cvičil v bojových uměních, byl tvrdě potrestán. Bojová umění a jejich mistři

zůstávali utajeni a jen blízkým příbuzným se podařilo být vyučováno mistrem.

3 OKINAWA-TE

Okinawa-te je pozdější označení pro okinawské bojové umění (původně Tode

nebo Te), které bylo pak ve 20. století přejmenováno na Karate. Celý systém se

rozdělil v 17. století na Shorin-ryu (Shuri-te a Tomari-te) a Shorei-ryu (Naha-te).

Toto původní bojové umění bylo, ovšem čistou metodou sebeobrany

v protikladu k dnešnímu sportovnímu Karate se značně lišilo od později

vzniklých japonských stylů (Shoto-kan-ryu, Wado-ryu, Shito-ryu, Goju-ryu aj.).

Okinawa-te stálo velmi blízko stylům čínského Chuan-fa. Všechny techniky

nohou se orientovaly na střední a dolní pásmo (všechny techniky nohou, které

nebyly obsaženy v Kata, nejsou původní a byly poprvé rozvíjeny v Japonsku.


5

Jejich smysl slouží soutěžení, v okinawském sebeobranném systému nebyly

cvičeny kvůli příliš velkému riziku).

Také tréninkové metody vykazují značné rozdíly mezi Okinawa-te a dnešním

soutěžním Karate. Necvičilo se, aby se vyhrávalo, nýbrž aby se

přežilo. To předpokládalo, že sám bojový smysl techniky nebyl v pouhém

zasažení protivníka, nýbrž mnohem více v působení na vitální boby. Protivník

útočil s meči nebo jinými nebezpečnými zbraněmi a byl většinou v boji

osvědčený válečník (Samuraj). Okinawané měli jen prázdné ruce nebo nástroje

užívané k práci. Každá snaha ve cvičení sebeobrany měla tedy za cíl rozvíjet

samotné smrtelné techniky (Todome) a na druhé straně nebýt zasažen

zbraněmi útočníka, nebo tělo zpevnit tak, že mohlo ve zdraví přestát i silné

údery. V sebeobraně není žádný vítěz na druhém místě.

V okinawském Karate byly Kata vždy považovány za srdce bojového umění

a Makiwara za jeho duši. Hluboké studium Kata dává objasnění vnitřního

významu techniky (kontrola dýchání, práce jak jednotlivých svalů, tak

i svalových skupin, vitální energie a ducha) a jejich bojového užívání. Makiwara

slouží k tomu, aby tato technika byla rozvíjena účinně tím, že učí formovat

správné postavení těla, které je podmínkou, pro správné přenesení toku energie

(Ki) na cíl. Když jeden z těchto aspektů chybí, stává se bojové umění pouze

tělesným cvičením.

Začátek vývoje Karate v Japonsku je spjat s jedním jménem, se jménem člověka,

kterého všichni přívrženci tohoto umění právem pokládají za otce Karate-do:

Gichin Funakoshi.


6

4 GICHIN FUNAKOSHI

Narodil se 10. listopadu roku 1868 na

Okinawě v okrese Yamakawacho

v královském hlavním městě Shuri.

V dětství bydlel u svého dědečka, který

byl známý konfuciánský učenec. Už

během školní docházky se setkal

s mistrem Anko Azato (Yasutsune Azato

Peichin) a začal u něho s výukou

v Karate-do. V té době cvičil karate tajně,

a to vyžadovalo, aby navštěvoval svého

učitele v noci. U Azata býval často na

návštěvě mistr Itosu.

Funakoshi se stal učitelem na vyšší škole

v Naha, kde v roce 1901/1902 vedl

demonstraci karate u příležitosti

návštěvy japonského školního komisaře,

jehož zpráva přiměla ministerstvo

kultury k zavedení karate jako součásti

učebního plánu na okinawských školách. V následujících letech docházelo

k četnějším kontaktům mezi významnými japonskými osobnostmi

a okinawským Karate, ve kterém Funakoshi začínal hrát stále významnější roli.

Po třiceti letech školní výuky požádal Funakoshi o uvolnění a věnoval se plně

bojovým uměním.

V roce 1916 provedl demonstraci Karate v Kyotu a v roce 1921 pro japonského

prince Hirohita. V roce 1922 byl Funakoshi vybrán okinawskými mistry Shobu

Kai (společenství bojových umění), aby představil Karate v Japonsku. Zároveň

měl získat úctu okinawskému národu a důstojně jej v cizině zastupovat

(Funakoshi byl nejen mistrem bojových umění, ale i mistrem kaligrafie

a básnického umění, zběhlý v japonském jazyku a v okinawské kultuře).

Z Japonska se Funakoshi už nikdy nevrátil. Tehdy 53-letý mistr zde věnoval

zbytek svého života šíření Karate-do.

Jeho začátky v Japonsku byly velmi těžké. Přes den si vydělával příležitostnou

prací a večer učil své první žáky. V roce 1924 založil první karate klub při Keio

univerzitě a poté následovaly další školy a univerzity. Během krátké doby

vzbudil pozornost četných prominentních kruhů japonského Budo, mezi jinými

také legendárního Jigoro Kano – zakladatele judo. Celý život spojovalo oba

Obrázek 1 – Gichin Funakoshi

10. 11. 1868 – 26. 4. 1957


7

mistry hluboké přátelství. Říká se, že mistr Funakoshi poté, co Kano roku 1938

zemřel, se každé ráno na počest velkého mistra poklonil směrem ke Kodokanu.

Modernizační opatření mistra Kana velmi ovlivnila Funakoshiho tradiční pojetí

bojových umění. Velmi nadšen byl například stupnicí Danů. Cesta mistra

Funakoshi nakonec vedla k založení jím nezamýšleného stylu Shotokan. Shoto

znamená v překladu „šumění pinií“. Tímto pseudonymem podepisoval

Funakoshi svoje básně. V Japonsku se označení Shoto používalo pro styl karate,

který vyučoval mistr Funakoshi.

Funakoshi zemřel 26. dubna 1957. Ke konci života sestavil 20 pravidel (Shoto

Nijukun), k jejichž zachovávání vyzýval.

5 IMPLEMENTACE DO ELEKTRONICKÉ KNIHOVNY

http://www.cudk.cz/Temata/Karatesosoom.htm

http://www.cudk.cz/Temata/Karatesosoom.htm


8


9

6 OTÁZKY K TEXTU

1) Kdo to byl Bodhidharma?

2) Kdy byl vydán 1. zákaz nošení mečů na Okinawě?

3) Kdy skončila nezávislost Okinawy?

4) Co je to Okinawa-te?

5) Kdy a kde se narodil Gichin Funakoshi?

6) Kdy zemřel Gichin Funakoshi?

7 ŘEŠENÍ

1) Kdo to byl Bodhidharma?

Buddhistický mnich Bodhidharma (čínsky Ta mo, japonsky Daruma), 28.

následník Budhy, údajně přišel do kláštera Shaolin r. 523 n. l. Vyučoval mnichy

zen-buddhismu a gymnastickým bojovým cvičením (Shi-pa Lo-han-sho – 18

rukou z Lo-han). Těchto 18 technik je považováno za základ později vzniklých

bojových systémů.


10

2) Kdy byl vydán 1. zákaz nošení mečů na Okinawě?

Roku 1479 uchopila moc nová dynastie Sho, byl vydán zákaz nošení mečů pro

šlechtice i pro zemědělce. Král nařídil zabavení všech zbraní a nechal je přivézt

do svého hradu.

3) Kdy skončila nezávislost Okinawy?

Invaze japonského rodu Satsuma v roce 1609 zakončila nezávislost Okinawy.

Okinawský král byl zajat a přivezen do Japonska jako rukojmí.

4) Co je to Okinawa-te?

Okinawa-te je pozdější označení pro okinawské bojové umění (původně Tode

nebo Te), které bylo ve 20. století přejmenováno na Karate.

5) Kdy a kde se narodil Gichin Funakoshi?

Narodil se 10. listopadu roku 1868 na Okinawě v okrese Yamakawacho

v královském hlavním městě Shuri.

6) Kdy zemřel Gichin Funakoshi?

Funakoshi zemřel 26. dubna 1957?

LITERATURA

[1] FOJTÍK, Ivan. Budó, moderní japonská bojová umění. Praha: Naše vojsko,

2001. 191 s. ISBN 80-206-0578-9.

[2] FUNAKOSHI, Gichin. KARATEDÓ - Má životní cesta. Praha: Naše vojsko,

1994, 75 s. ISBN 80-206-0176-7.

[3] LIND, Werner. Tradice karate. Brno: Comenius, 1996. 158 s.

[4] NISHIYAMA, Hidetaka. Coach´s Manual. Los Angeles: ITKF.50 s.

Documents

Bezpečnostně právní akademie Brno, s.r.o., střední škola · rozdělil v 17. století na Shorin-ryu (Shuri-te a Tomari-te) a Shorei-ryu (Naha-te). Toto původní bojové umění