vodn slovovodn slovoTato sbrka Rudolfa Steinera by chtla bt strunou ukzkou druhu poezie, kter ojedinlm zpsobem ukrv asouasn zjevuje osobnost autora. Ukrv ji vtom smyslu, e nikde nen stopy po lyrickm osobnm projevu azjevuje ji, nebo nikde nen epicky popisujcho dje. Vechno co je zevn, je souasn djem vnitnm, ave vnitn je tak nm zevnm. Vcentru lovka se promtaj dva smry svtov existence.Mylenky se asto formovaly do poetickch tvar pi nejrznjch pleitostech, take se nkdy dostala urit skutenost do podobnch, avak pece jen rozdlnch poloh. Nap. pedstava hledn lovka ve svt asvta vlovku je zde mnohonsobn pebsovna. Podobn Vnoce jsou nazrny znejrznjch hledisek. Tmatick skupiny vtto sbrce, kde mnoh ukzky jsou vybrny zjinch celk, svd ovelk tvrnosti umleck inspirace. Pestoe jde vdy omylenky esoternho kesanstv, vyskytuj se kesansk symboly jen zdka. Hlavnm nervem tchto bsn (modliteb, meditac) nejsou slova nebo jmna, ale urit postoj lidsk due, jej nazrn achpn svta vnejirm smyslu.Varianty bsn psobily jist pote vpekldn znminy do etiny. Bse vbec je tm nemon pevdt do jinho jazyka. Pikroit ktto prci se mohlo jen za pedpokladu, e ivetin je mon dodret urit rytmus slov, slabik adramatizaci vt, tedy to, co tvo bse, ani by se poruil pvodn mylenkov acitov smysl. Pokud se to podailo, dky za to jedinen inspirujicmu tvaru bsn voriginle.Poznn lovkaWarum strebt des Menschen...Pro usilujeHledajc due lidskO poznnSvta vyho?Protoe kad zdue pohledDo byt smyslovhoMn se vtouebnou otzkuPo byt boskm.* * *In dem Herzen webet Fhlen...V srdci tk ctn,V hlav z mylen,V dech sl chtn.Tkajc zen,Slc tkan,Zc slen:To je lovk. (Ecce Homo)* * *In der Lichtesluft des Geisterlandes...Ve svtlm vzduchu duchovn eRozkvtaj duevn reA jejich erve zDo thy Zem.To se vlidsk bytostiZhuuje ve vtvor srdce;A vsle krve z,Jako r erve zemsk,Zase tam do duchovnch pln.* * *Im Herzen...V srdciije st lovka,Kter ze vech ostatnchObsahuje hmotuNejvce duchovn.Kter ze vechije duchovn take se nejvceZjevuje ve hmot.Proto je SluncemV lidskm vesmruSrdce;Proto je lovkVe svm srdciNejvceV nejhlubm zdleSv bytosti.* * *Der Wahrheit Sinn liegt in der Liebe...Smysl pravdy vlsce spovKoen lsky vpravd se hled To e vyho j.* * *Wen der Mensch, warm in Liebe...Kdy lovk vteple lskyJako due svtu se odevzd,Kdy lovk vjasn mysliZe svta ducha dobv,Pak vdui, duchem zjasnn,A vduchu, du nesenm,Duchovn lovk vlovku tlesnmSe opravdov projev.* * *Im Menschenherzen schlagen...V lidskm srdci pulsujNejvy sly zem,V lidskm nitru ijMoci e duevn,Lidskmu sil kynouCle svta duchovnho,Avak lidsk jJe samo vdlavch duchovnch.A co lovkuk sob j,Je pouhm zrcadlenmPravdy jeho samotnho.* * *Ihr Sucher nach des Lebens Heimlichkeiten...Vy, kte hledte tajnosti ivota,Na vs je nyn vydobt vdom,Jak se vytrhnete temnotm.Poznejte vbyt psobc moci,Zzran sly srdce aduchaPoznejte vzrcadle ivota,Stojcho ped vaimi zraky.Pomnte slov vidc dvnch dob:Vznikn vbhu asuJe smrt pro vnosti.Z vin boskch padl lovkDo pozemskch omyl ablud;Le vzpomnka na jeho pvodMe mu dt vechnu pravdu byt,Utvoit ho vsyna BohoV tle pozemskm, vjsoucnosti asu. (Epilog zMystria Eleusnsk od Schurho)* * *Und der Geist der Schwere...A duch thyShromaoval rozporA ten se stal ve vli lovka odporem.* * *Im Lichte wir schalten...Ve svtle jednme,Ve zen vldneme.V mylen tkme.Ze srdce pozvedmeDuchovn zpasV zchvvech due;lovku zpvmeZitky bohVe svt tvoen.* * *Im reinen Gedanken findest du...V ist mylence nalezneJ, schopn se udret.Mylenku zmn-li vobraz,Proije tvoc moudrost.Pocit zhust-li ve svtlo,Zjevuje vtvarnou slu.Vli zvcn-li vbytost,Pak tvo byt svtov.* * *Dem Stoff sich verschreiben...Hmot se zasvtitZnamen due rozdrtit.V duchu se nalzatznamen lidi spojovat.V lovku se uvidtZnamen svty vystavt.* * *Im Reich der Gedanken...V i mylenekV plynoucm ivot,V i ctnV proudcm svtle,V i chtnV zpalnm teple Kde pramen iny,Tam jsou bytosti,K slouen lidstvuV chtn sjednoceny,Kdy pn pohaslaA sobectv se rod.* * *Die Welt im Ich erbauen...V j budovat svt,Ve svtech j ztJe dui dchnm.Provat vesmrV sebe-prociovnJe tepem moudrosti.Popsat cesty duchaVe vlastnm cliJe e pravdy.A dech duevn pronikajcDo tepu moudrosti, uvolujee pravdy ze zklad lovkaV ivotnch rytmech roku.* * *Hier zum Leiden...Zde pipravena trptRadovat seA tvoiv pracovat.Tam nahoe tk dueSvj karmick at.* * *Erschaffe deiner Seele Gte...Vytvo sv due dobrosilou vle.Vymo sv due krsuz istho citu.Vyplo sv due pravduze svta poznn.Tak spati, love,Sm sebe, hledaje seV psobc pravd,V tvoc krse,V plodcm dobru.* * *Das Bse, das bel...Zlo anemocZstvaj zhadouPokud obraz svtaPouze smysly samotnFormovat se sna.Ale zhada se vyjasn,Zane-li hledat duchPramen zla anemociV skrytch hlubinch byt. (l9l4)* * *Es nahet mir im Erdenwirken...Ke mn se bl vpsoben Zem,Dny mi vobraze hmoty,Nebesk bytosti hvzd.Ve chtn zm je vlsce se mnit.Do mne vnikaj vivot vody,Tvoc mne vsil hmoty,Nebesk iny hvzd.V ctn zm je moude se mnit.* * *Wenn du auf den Geist des Weltenseins...Namh-li se obrtit svj pohledK duchu svtovho byt,Pak shled sebe jako lovkaVolnho na osudov plni.Odvrt-li se od svtovho bytA chce svou mysl vstJen kzdnliv podstat dne,pak sebe jako obraz lovkaVe he osudov ztrat.* * *Es findet die Seele...Shledv due,Kter pije svtlo,Na plnch svtJak siln procit.Pociuje se duch,Kter je bez bzn,V provn svtJak mohutn vznikVli m lovk,Usilujc kvinm,V zkladech bytMocn se udret.Sna se lovkBt nosiem svtla,Je svty otvr,Radostn smyslyV lovku oberstvujc.* * *Das Innere finden wir im usseren...Co je vnitn, najdeme venku,Co zevn, najdeme vnitru.* * *Des Feuers Glut verwandelt...r ohn promujedevo vhejiv popel.Vle, uvolujc vdn,mn slovo vslu.* * *Sprechend lebt der Mensch...Mluvenm ije lovkDucha, je zhlubin duePin ssebou slyAby ze svtovch mylenek,Jako zboskho svta,Vytvoil lidsk barvy.V deklamovn oijeSvtov sla svteln,V recitovn pulsujeMocnost due barevn.* * *Dein Werk sei der Schatten...Tv dlo nech je stnemTvm j vrenm,Kdy je osvtlovnoPlamenem vy tv bytosti.* * *Erkennen, wie zum Geisteshhenflug...Poznejme, e kduchovnmu vzletuKdla ivduevnm pdu sl;Chtt upadnout nesm due nikdy Z padku vak moudrost mus vzt.* * *Im freien, geisterfassenden Denken...Ve volnm, vduchu uchopenm mylenNajt vli, ave chtnPravdivou bytost lovka,Mocn uskuteujc osobnostDarovanou svtovm bytm,To uvoluje svoboduV ivot pravho duevnho byt.* * *Die Geisterwelt sie bleibet dir verschlossen...Svt duch zstane ti uzavenNepozn-li vsob samotnmDucha, zcho vdui,Kter me ti nst svtloV hlubinch ive vinch svt.* * *Bdn (Wachsein)Ve svtovch kruzch duchovnchLidsk bytost prostorov n,Ve svtovch ch duevnch,Vane lidsk sla ivotn. (l922)* * *Span (Schlafen)V duevnm okruhu volnosti (vle)Lidsk sla pudu spov,V duchovnm svt slunenmTvo lidsk moc mylenkov. (l922)* * *lovk a svtEs gibt eine Natur, aber der Mensch...Je proda, ale lovkme se kn piblit,kdy se od n zniit d.Je lidsk due, ale prodame se kn piblit,kdy se stane peludn.* * *Wenn der alte Mensch sagte...Kdy dvn lovk ekl:poznej sebe sm aonse pak charakterizoval jako svt,tak naznail, e jeho bytostnen tu na Zemi.Kdy charakterizoval se ekv tom Poznej sebe sm jakoto svt,tak naznail, e jeho bytostse tmto popr.Modern lovk vak sebe popr, nepoznv-li se jako duch. (1923)* * *Es sprechen zu dem Menschensinn...K lidsk mysli promlouvajVci vdlkch prostoru.Mnc se vproudu asu.Poznnm ije lidsk dueDlkami prostoru neomezenaA neporuena proudnm asu.V duchovn oblasti svBytosti nachz nejhlub zklad.* * *Es sprechen zu den Sinnen...K smyslm promlouvajVci vdlkch prostoru.Mnc se vproudu asu.Poznnm vnik lidsk dueDlkami prostoru neomezenaA nezmlena proudem asu.Do e vnosti.* * *Es sprechen zu den Menschensinnen...K lidskm smyslm promlouvajVci vdlkch prostoru.Duevn sle se oznamujPromny vproudu asu.Procitajc kduchovnmu bytVyprouje se zomezen tlaVnitn bytost lovkaA z ve skutenostech duchaHlubokou svho byt vlduV i vnosti.* * *Suche im eigenen Wesen...Hledej ve sv bytostiA nalezne svt;Hledej vzen svtA nalezne sebe,Pozoruj vkyvyMezi sebou asvtemA tob se odhal:Lidsk bytost svt;Svtov bytost lovka.* * *Rtsel an Rtsel stellt sich im Raum...Zhada nad zhadu vprostoru se ty,Zhada nad zhadu uplv vase;een pin jen duch, jen sebe uchopMimo hranice prostoru, mimo proudn asu.* * *Wer des Lebens Rtsel will verstehen...Kdo chce rozumt ivota zhadm,Mus thnout kduchovnm vinm,Nebo zhadu due nevye ti,Kdo zstvaj ve svtle smyslovm.* * *Wesen reiht sich an Wesen in Raumesweiten...Bytost za bytost se ad vdlkch prostoru,Bytost za bytost plyne proudnm asu.Zstane-li vtchto dlkch aproudech,Pak jsi, love, vi pomjejc.Mocn se vak pozved tv due nad to ve,Kdy vtuen i vdn z nepomjivostMimo dlky prostoru amimo asu bh. (Hamburg 1910)* * *Willst du die Welt erkennen...Chce-li poznat svt,Pohle sm do sebe;Chce-li lovka znt,Pohldni do svta.Kdy lovka jako ducha chce znt,Pohle vndhery svta zalho.Kdy krsy ptho svta chce znt,Pohle vzrodenou povahuLidsk tlesn ptomnosti.Poznn lovka je poznnm svtaA poznn svta poznnm lovka.* * *I. Der Welten Rtsel...Zhada svtJen slovem aideou se neroze,Nazrnm lovkaZan se eit vivot poznn.* * *II. Sich selbst empfangen vom Welten-Sein...Sebe sama pijmout ze svt bytA svt provat jako byt vlastn,To jedin je cestou kcli vidoucch.* * *Des Innern Wesen erkenne...Podstatu nitra poznvejV duchovnch zkladech svt;A svt vnitn sluMe ti zvstovat bdnVe vlastn tv sle duevn.Tak hledej vzevnjku vniteka vsob samotnm svt.* * *Alles ussere soll entznden...Vechno zevn m rozntit:poznn sebe.A nitro m zase uinit:poznn svta.* * *Der Menschenseele Rtsel...Zhada due lovkaSe odhaluje duchovnmu okuV pohledu do vesmru svt;Vesmrnch svt tajemstve duevn pohledDo nitra lovka.* * *Sich in der Welt...Sebe ve svtZenm vyptratA vsob svtijc nalzatJe nosnou silou byt.* * *Willst du dich selber erkennen...Chce-li poznvat sebe sm,Pohldni ve svt do vech stran,Chce-li vak poznat zase svt,Pohle do vlastnch hlubin zpt.* * *Willst du das eigene Wesen erkennen...Chce-li proniknout svou bytost poznnm,Ve svt rozhldni se do vech stranA chce-li vpravd prohldnout svt sm,Sv vlastn dui pohldni do hlubin.* * *Es drngt sich in den Menschensinn...Do lidsk mysli se vtrZhadn ze svtovch hlubinPebohat mnostv hmoty.V zkladech due proudObsan ze svtovch vinDucha zjasujc svtlo.V lidskm nitru se shledvajV moudrostiplnou skutenost.* * *Meine Seele und die Welt sind Eines mir...M due asvt mn jedno jsou.ivot je kolem m jasnj,ivot je pro m t.ivot je ve mn bohat.* * *Im Sterben erreift das Weltenwalten...V umrn zraje vlda svtTvnosti miz vtvnostechJsoucno pociuj jsoucno.* * *In Deinem Denken leben Weltgedanken...V Tvm mylen ij mylenky svt,V Tvm ctn ij sly svt,V Tv vli psob bytosti svt.V mylenkch svt se vytrcej,Silami svt se provej,Z bytost svt se utvej.* * *Des Lichtes webend Wesen erstrahlet...Svtlo tkajc bytost zOd lovka klovku,K naplnn svta pravdou.Poehnn lsky rozehvDui na dui druh,K oblaen vech svt,A poslov ducha snoubLidsk dla ehnajcS cli svtovmi,A me-li oboj spojit lovk,Kter je vlovku,Pak prozauje svtlo duchaTeplem duevnm.* * *Die Weltgedanken zu erfassen...Uchopit svtov mylenky,Tlu vytrhv duiA vn uvoluje ducha.Duevn vli rozntitNa svtovch mylenkchA ve chtn vrtit svtu,Co svt me dt mylen:Osvobozuje vtvr sle lskylovka pomoc svt,Svty pomoc lovka.* * *Des Lichtes webend Wesen, es erstrahlet...Svtlo tkajc bytost zProstorovmi svty,K naplnn svta bytm.Poehnn lsky rozehvPostupujcmi asy,K vyvoln vech svt zjeven.A poslov ducha snoubSvtlo tkajc bytostSe zjevenm vduch;A sobojm me-li lovkSpojit svou vnitn bytost,Pak ije vduchovnch vinch. (Z mysterijnho dramatu Brna zasvcen, l9l0)* * *Im Suchen erkenne dich...V hledn se poznvejA bude sob podstatou.Unikne-li ti hledn,M se sice vbyt,Le byt tob odejmePravdu vlastn bytosti. (l924)* * *Suchet das wirkliche, praktische, materielle Leben...Hledejte skuten, praktick, hmotn ivot,ale hledejte ho tak, aby vs neohluilpro ducha, kter vnm psob.Hledejte ducha,ale ne vnadsmyslov rozkoi,z nadsmyslovho egoismu,nbr hledejte ho, protoe ho chcete nesobeckypout vpraktickm ivot, vhmotnm svt.Uskutente onu starou zsadu:Duch nikdy nen bez hmotya hmota nikdy bez ducha,V tom smyslu, e si eknete:Vechno hmotn chceme dlat ve svtle ducha,a toto svtlo ducha chceme hledat tak,aby vytvelo teplo pro nae praktick konn.Duch, jeho vedeme do hmotya kjejmu zjeven, bez nho hmota samaducha ven vypud na tle;hmota, kter nmi zsk zjevenho duchaa duch, kter bude nmi povznesen do hmoty,ty tvo ono ivouc byt,kter me lidstvopivst ke skutenmu pokroku,k pokroku, kter tmi nejlepmi lidmiv nejhlubch podvdomch zkladech du ptomnostime bt jen vytouen.* * *Heilsam ist nur...Uzdravujcm je pouze,kdy vzrcadle lidsk duetvo se cel spolenosta ve spolenosti psobsla jednotliv due.* * *Des Geistes Sphre ist der Seel Heimat...Sfra ducha je domovinou due;A lovk se tam dostane,Jde-li cestou pravdivho mylen,Kdy vol vsrdci slu lskyZa svho mocnho vdce,A otvr vnitn smysl duevnPsmu, vude se zjevujcmuVe svtovm byt,A lovk vdy ho me najtJako zvstovn duchaVe vem, co zde ije apsob,I ve vech vcech takNeiv se cch prostorem,Jako ve vem co se djeve vvojovm proudu asu.* * *Im Farbenschein des thermeeres...V barevnm svitu ternho moeRod bytost svtlo spdajcLidsk dui tkanivo ducha;A duchem oplodnna zrajc dueV barevnm temnu hlubin prostoruChce jt ven, znc po svtle.Nezbytn je prod duch,Z duevnho byt ji posilujc;Nezbytn je t lidsk duiSla svtla vteru svtovm.* * *Es steigen deine Gedanken...Tv mylenky stoupajDo hlubin lidsk bytosti.Co t jako due zahalujeCo jako duch ktob poutno,To odplouv vzklad svt,Z jeho plnostiLid pijcV mylen ij;Z jeho plnostiLid ijcVe zdn tkaj. (Z mysterijnho dramatu Zkouka due)* * *Es empfangen Angeloi...Pijmaj Andl, Archandl, Archaiv terickm tkanosudovou s dotynho lovka.Zbytostuj se vExusiai, Dynamis, Kyriottesv astrlnm ctn kosmu,spravedliv nsledky zemskho it lovka.Povstvaj vTrnech, Cherubech, Serafechjako bytosti jejich inspravedliv utven zemskho it lovka. (Dornach 4. 7. 1924)* * *Sterne sprachen einst zu Menschen...Hvzdy mluvily kdysi klidem,Jich zmlknut je osudem svta;Vnmn toho mlenMe bt alem pozemskho lovka;Ale v nmm tichu uzrvCo lid mluv ke hvzdm;Vnmn jejich mluvenMe bt silou duchovnho lovka. (25. l2. l922)* * *Es nahet mir im Erdenwirken...Bl se ke mn ve tkan zemskm,V obraze hmoty, mn dvny,Nebesk bytosti hvzd:V chtn je vidm lskou se mnit.Vnikaj do mne vivot vodnm,V sil hmoty m tvoc,Nebesk innosti hvzd:V citech je vidm moude se mnit. (31. 12. 1922, Dornach)(V noci po tchto slovech, ktermi Dr. Rudolf Steiner uzavel silvestrovskou pednku, shoelo do zklad pvodn sobrovskm silm prv dobudovan devn Goetheanum vDornachu.)* * *Ron dobyZu sommerlichen Hhen...V dob vysokho ltaPozved se jasn bytost SlunceA m lidsk city bere ssebouDo svch prostorovch dlek. (Uriel)* * *Der Sonnenstrahl...Slunen paprsek,Svtlem jiskc,Sn se bl.Nevsta kvt,Barvy budc,astn ho zdrav.V pln dveDcei ZemPaprsek sdluje:Jak sly Slunce,Z ducha rac,V domov boh,Sly tn svtov.Nevsta kvt,Barvami zc,V zamylen vnmSvtla ohniv znn. (Jaro)* * *Fr das Grab...Pro hrob,pro smutek,pro ctnost,pro obmj pipraveno tlo.Zem,vodou,vzduchem,svtlemje zasvcena due.K smrti,k soudci,k tvrci,ke Kristudoprovz t duch. (Velikonoce)* * *Werdet durch den Anblick des Todes...Pohledem na smrtoijte ve sv dui. (l9l2)* * *In Menschenseelen will ich lenken...Chci do lidskch du vstPocit ducha, kter by vsrdci chtlProbudit Slovo Velikonoc.S duchy lidskmi chci mysletDuevn teplo, aby mohli silnPociovat Zmrtvchvstalho.Jasn svt do zdn smrtiDucha vdn pozemsk r,J se stv okem iuchem svta. (l9l4/l5)* * *Ein Ich gab mir das Gttliche...J, to mi dalo bostv,K lidstv m vede Kristus,Dui oiv mi duch. (Dornach, l7. 2. l920)* * *Wo Sinneswissen endet...Kde kon smysl vdn,Tam teprve je brna,Kter ivotn skutenostiOtvr duevnmu byt;Due vytv kl,Kdy vsob zeslila vboji,Kter svtov mocnostiNa jejm vlastnm poliVedou se silami lovka;Kdy sama sebou zaeneSpnek, jen sly vdnNa jejch hranicch smyslZahaluje duchovn noc. (Svatodun doba)* * *Und bin ich in den Sinneshhen... A jsem-li ve smyslovch vinchPlane vhlubinch m dueZ duchovnch svt ohnivchPravdiv slovo boh:V duchovnch zkladech tuenmNajdi se spznn sduchem.* * *Schaue unser Weben...Nahldni na nae tkan vinySvteln kolotnivota zahvnij zemsky udrujc hlubinyA vdechu ztvrujcJako bytostn vldnoucPociuj sv lidsk kosti stedS nebeskou zivost lidsk nitroVe vld svt spojitostiLtky se zhuujChyby se rovnajSrdce se tb. (Jnsk doba)* * *O Mensch... love,Ke sv slub jej utv,V jeho hmot ho zjevujeV mnoha svch dlech.Ale spsou se ti stane,Teprve a se ti zjevJeho ducha vzneen moc. (Me Michaelv)* * *Der Erdenleib...Tlo Zem,Touc po duchu,ije vuvadn.Duchov semen,Hmotou tsnni,Nabraj slu.Plody teplaZ dlek prostoruZemi posiluj.A smysly Zem,Zc do hlubin,Vid budoucnostV tvoen forem.Duchov prostoru,Vn dchajc,Klidn pohlejDo tkan Zem. (Podzim)In des Menschen Seelengrnden...V duevnch zkladech lovkaJisto vtzstvm ije duchovn Slunce;Prav sly lidsk mysliMohou tuit toto SlunceV nitru ivota zimy,A sil doufajcho srdceZ slunenho ducha vtzstvV ehnajcm svtle Vnoc,Jako symbol nejvyho ivotaV hlubinch zimn noci. (tdr veer l9l3)* * *Es leben die Pflanzen...Rostliny ijV sle svtla slunenho;Tla lidsk psobV moci svtla duevnho.A m je rostlinNebesk svtlo slunen,To tlu lidskmuJe ducha svtlo duevn. (Vnoce)* * *Es schlft der Erde Seele...Sp due ZemV tepl dob lta;Zde jasn vyzaujeZrcadlo SlunceV zevnm prostoru.Bd due ZemV chladn dob zimy;Zde z duchovnSkuten SlunceVe vnitnm byt.Radostn den ltaJe spnkem Zem;Svtc noc zimyJe pro Zemi dnem. (Vnoce)* * *Erde verdeckt die Sonne...Zem zakrv Slunce,Zc sly vynucujZ element ZemSvobodn vidn. (Vnoce, Dornach 25. l2. l922)* * *Isis Sophia...Isis Sofie,Moudrost BoTu usmrtil LuciferA na kdlech svta silOdnesl do dlek prostoru.Kristovo chtnPsobc vlovku,Vyrve Lucifera venA po lunech vdy duchovnProbud vlidskch duchIsis SofiiMoudrost Bo. (Vnoce)* * *Im Seelenaug sich spiegelt...Zrcadl se voku duevnmSvt svtlo nadje,Moudrost duchu oddanMluv vsrdci lovka:Vn lska OtcePosl Zemi Syna,Darujcho lidsk cestV milosti nebesk jas. (Vnoce l9l4)* * *Des irdischen Menschheitswerdens...Zemskho vvoje lidstvaVchod Slunce,To je tm tajemstvmNa hoe Golgoty;Ve svtle vnonmZ rann svtn.V tomto mrnmSvtle svtnUctvej dueSv bytostiDuchovn spznnouSlu apramen byt. (Vnoce l9l9)* * *Zu tragen Geisteslicht in Weltenwinternacht...Nst svtlo ducha vzimn noci svtovNech blaen usiluje pud srdce mho,Aby zc zrodky duevnKoeny mly vzkladech svt,A bosk Slovo vtemnot smyslZnlo zjasujc vekerm bytm.* * *Die Sonne schaue...V Slunce pohldniV plnon hodin,Buduj zkamenNa tom, co neije.Najdi tak vznienA vnoci smrtiNov zas tvoen,Jitn omldnut.Nech zjev vinyBoh Slovo vnA chrn hlubinytoit bezpen.V ivota temnotSlunce vytvej.spdnm ve hmotRadost ducha znej! (Vnoce, Basel 26. 12 1921)* * *An Geistesoffenbarung hingegeben...Oddnm duchovnmu zjevenZskvm svtlo podstaty svt, Proitna vyrst sla mylen,Aby mi dala m samotnhoA procitajc se mi uvolujeZ moci mylen sebe ctn.* * *In meines Wesens Tiefen spricht...V hlubinch m bytosti mluvK zjeven pronikajcTajupln svtov Slovo:Napl cle sv prceMm svtlem duchovnmK obti sebe skrze mne.* * *Jako kouzla zbaven ctmDuchovn dt vln due;Svat Slovo svtovZrodilo ve svtle srdceNebesk plod nadje,Jsav rostouc do dlek svtZ Boho zkladu m bytosti. (Vnoce)* * *Meditace a modlitbyEs leuchten gleich Sternen...Na nebi vnho bytZ jako hvzdyBohem seslan duchov.K by se zdailo vem lidemV i pozemskho psobenZt jejich planouc svtlo.* * *Ich mchte jeden Menschen...Co bych chtl.J rozntit zducha kosmuchtl bych kadho lovka,by plamenem se stala byt svho zkladohniv rozvjel.Jin, ti by chtlierpat zkosmu vodu,kter plamen uhasna vodou vechno bytv nitru tlum. radosti, kdy plamen lovkaplane itam, kde vklidu odpov. hokosti, kdy lidsk tvorje spoutn tam, kde chtl byv pohybu psobit! (Nalezeno po mrt Rudolfa Steinera vjeho zpisnku)* * *Zum Lichte uns zu wenden...Abychom se ksvtlu obraceliV bd temnch as, za nm,K ervnkm ducha rannmDuevn pohledy poslali:To nech je nm chtn lidsk,Zstvajc anavdy jist.* * *Ich ging bis zur Grenze des Todes...el jsem a khranici smrti,Vstoupil jsem na prh Proserpinin,A kdy jsem proel vemi ivly,Zase jsem se nazpt navrtil.O plnoci uvidl jsem SlunceZc ble jasnm svtlem.Ped doln ahorn bohyPedstoupil jsem tv vtv,A vzval jsem je znejhlub blzkosti. (Podle Apuleia, l909)* * *Der Wolkendurchleuchter...Ten, kter prosvtluje mraky:Nech prosvtl,Proslun,Prohne,ProhejeTak ns.* * *I. Lebend offenbart der Geist...ijc zjevuje duchVdy jen svoji slu.V umrn vak duch ukazuje,Jak skrze vechnu smrtVdy jen kvymu ivotu se chrn.* * *II. Der kleinste Erdenmensch...Nejmen lovk Zem,Kter je synem vnosti,Vdy vnovm ivot vtzNad starou smrt.* * *Aus dem Geiste ist alles Sein entsprungen...Z ducha povstalo vechno byt V duchu m koeny vechen ivot K duchu smuj vechny bytosti.* * *Die Welten erschaue, Seele!Svty prohldni, due !Due uchopuj svty,Duchu pojmi bytosti,Z ivotnch moc psob,V provn vle stavj,V rozkvtn svt dvuj due poznvej bytosti.Omezen se obtuj neomezenmu.Co postrd hranic, zakldejV hlubinch samo sob omezen.V proudu samo sob zru,Jako vlna se udruje rozplvajcVe vznikn kbyt se ztvrujcOmez se, neomezen. (Z Dvancti nlad)* * *Ich horche in der Welt stumme Weiten...Naslouchm ve svt nmm dlkmNom se do bytostnho SlovaV tichu se stvm Logos nesouc du.Miluji LogosObraz ducha. (Dornach 25. l2. l922)* * *Das Licht macht sichtbar...Svtlo in viditelnmiKmen, rostlinu, zve alovka,Due in ivoucmiHlavu, srdce, ruku anohu.Raduje se svtlo,Kdy se kameny lesknou,rostliny kvetou, zvata bhajA lid konaj svou prci.Radovat se m dueKdy se srdce (svtlem ,Mylenky vznikajc hej,A vdom vle psob.) (Nedokoneno, vzvorce od Marie Steinerov)* * *Es ist ein gross Erleben...Je velkm zitkem ivotn poutik Duchu asu se pozvednout,uslyet, co prav mudrc k:Jen stlm silm se ksvtu vnik.* * *Das Weltall wacht...Svtov vesmr bdOkruh nebesk snSvt planetrn spBytost Zem odpov.V odpoinku lovk bdVe spnku lovk ctVe snn lovk chceVe bdn lovk k si J.km si J jsemJ chci zanikmJ ctm buduJ myslm nejsem ono je. (l9l9)* * *Wie die Blt und Frucht...Tak jako kvt aplod,Zrajc duchem Slunce,Se vyprouje zrostlinnho kmene,Tak vystupuje zduevnho kmene lovka,Boskm dobrem pstovanSvteln kvt pravdy.* * *Ohne Glauben bleibt das Werk tot...Mrtv je dlo bez vry:Ta rozdmchv jeho dechA nese jej do vin j.Nasv do sebe dech dlaA jako ob vzniknPin jej tomu, co tu zstv.* * *Mein Selbst, es drohet zu entfliehen...M vnitn bytost hroz uniknout,Mocn pitahovna svtlem svta.Nu nastup ty, m tuen,Ve sv prva silou draznouA nahra mi mou slu mylen,Kter ve smyslovm zdnChce samo sebe ztratit.* * *Des Menschen Krfte sind zweifach geartet...Sly lovka jsou dvoj;Proudn sil jde dovnit:To dv obsah avnitn koeny byt;Proudn sil jde ven:To dv zdrav ajas ivotnho svtla;Proto trp-li nkoho tvrn sly tkho lovka tlaNech si mysl nebe jako lehkho lovka svtelnho. (Pro Edith Maryonovou, 9. 2. l923)* * *Die Welt, sie drohet zu betuben...Svt ten hroz ohluitM dui slu vrozenou;Nu nastup ty, m vzpomnko,Z duchovnch hlubin svtcA posilni m zen,Kter jen silami vleMe samo se udret.* * *Erahnend regt im Innern sich...Vytuen hbe se vmm nitruPocit temn mi oznamujc:Jednou vbudoucnu pozne nyn t pociovala bytost bosk. (Gabriel)* * *Es offenbart...Je zjeven.Dvm se.Zjeven nastalo.Rod se vle.Svt si vymh vli.Vle se zrodila.A vznik lska lidsk.Psob lska svta.A lska lidsk uchopuje vli.A vle vid.Svt j umouje vidt.A ona se in vidouc.Rozhodnutou.V rozhodnut je zevn svt.Bylo chtn.Nastvalo.Nastalo.Bylo.Nastane.Nastv.Je.Vidm stavbu.Svt stav.A stavbou se stv lovk.Tak se stane zbonm.Svt psob kzbonosti.Zbonost psob.* * *Waltender, weiser Willensgeist...Vldnouc, moudr duchu vle,Tkajc vude vduchovnch dlavch,Bytostmi duchovnmi psobc Ty jist tak psobV hlubinch m bytosti duevn.Tvoc lskou pevn pipoutejM nitro ksvteln sv sle.Tebe najt, j sebe nachzm.* * *Nauka o barvch (Farbenlehre)V barv broskvovch kvt je ukryta due.Z n je sem pinesena erve,kter zasahuje do vlastn bytosti duevn.A ta se ct naplnna nm cizm.erve sem zc je oranovoua stv se, vzena, lut.Je tedy lu nm vyplujcm,co vnik do due. erve je mimo dui se udrujc duevnost.lu je vdui sama jako duevnost ijc.Co je neduevn, pouze ijc, je zele.Zelen vnikme do przdna.Mod: je zenm, kter se vzdaluje,uvoluje msto, pijm ns.Zstaneme-li na tto rovniprojdeme fialovou nazpt kerveni.A kdy zerven ustupujemejako zohn, tak tuhneme vobraze.erven vak nastupuje duevn svt,jako vmodi duevn svt vystupuje.* * *Das Schne bewundern...Krsu obdivovat,Pravdu hjit,lechetnost vdy ctt,Dobro chtt:To lovka vede Dl vivot kclm,V jednn ke spravedlnosti,V ctn kmru,V mylen ke svtlu,To dvru dv muV zen Bo,Je pronik vldou ve:i vesmrnouI due t. (Pi vyzvnn zvon)* * *Aus dem Mut der Kmpfer...Z odvahy bojovnk,Z krve pol bitevnch,Z bolesti oputnchZ nroda in obtnchVyroste ovoce ducha Obracej due vduchovnm vdomSvou mysl do e duch.* * *Prosba kandlu strnmu ve vnch chvlch ivotaGeist meiner Seele, mein schtzender Begleiter...Duchu m due, mj ochraujc prvode,bu vmm chtn lskou klidem,bu vmm ctn dobrotivost srdce,bu vmm mylen svtlem Pravdy.* * *Nemocn se modl: duchu Bo, napl mne vm dui.M dui daruj slu, slu tak mmu srdci,mmu srdci, je hled Tebe,hled Tebe ve vroucn touze,ve vroucn touze po zdrav, po zdrav aodvaze ksle.Odvaze ksle, kter mmi dy proud,proud jako ulechtil dar Bo,dar Bo od Tebe, duchu Bo, duchu Bo, napl mne!* * *Za tce nemocnUzdravujc sly nech se skln ktob,vznen bytosti nech vystupuj zternch a sjednocuj se smoj prosbou amoj lskouke tv dui akuzdraven tvch ternch sil.* * *Meditace pro oetujcPoehnn apomoc pin nemocnmu kad, kdy je jeho srdce pi oetovn toho, kdo potebuje pomoci, prodchnuto obsahem slov:Quelle, Blut, im Quellen wirke...Prti, krvi,v prtn psob!il svale,povzbuzuj zrodky!Lskypln pehejcho srdcebu hojcm dechem!Kdy ns osud stav ped pleitost vyzkouet, jsme-li sprvn proniknuti Kristem, kter psob znaich srdc do srdc druhch lid ajen spojuje trpcho abolest postienho lovka snmi, tu mme bt schopni spojit vlastn ctn sbolest, kter ije vdruhm. Proto usilujeme poslit ve svch duch naznaen smlen.* * *Geister eurer Seelen, wirkende Wchter!Duchov vaich du, psobc strcov!Vae perut nech pinesouNaich du prosebnou lskuVm vochranu svenm lidem (dum) sfr (jmno zesnul osoby),Aby sjednocena sVa mocNae prosba pomhajce zilaDum sfr (jmno zesnul osoby),Kter slskou hled! (Prosba kandlu strnmu za zesnulho)* * *Duchu Tv due, psobc strce!Tvoje perut nech pinesouM due prosebnou lskuTob vochranu svenmu pozemskmu lovku (jmno ijc osoby),Aby sjednocena sTvoj mocMoje prosba pomhajce zilaOn dui (jmno osoby),Kterou slskou hled! (Prosba kandlu strnmu ijcho lovka)* * *Unsere Liebe sei den Hllen...Lska moje (nae) budi schrnm,Je T nyn hal (obklopuj),Obtav vetkna,Aby chladila Tvj r,Aby prohla Tvj chlad.Stoupej nesen (-) lskou,Obdarovan (-) svtlem vzhru kvinm. (Nad zesnulm)* * *Do svt, ve kterch nyn ije jdro tvoj due,ti zaslm lsku, kter chlad tvj r,lsku, kter zahv tvj chlad.A najde-li mne, ctc moje mylenky acity,chci ti bt vdy blzk.* * *Im leuchtenden...Ve svtleCtmivotn slu.Smrt m probudilaZe spnku,Z duchovnho spnku.Budu tm,A ze sebe uinm,Co svteln slaVe mn rozz. (Odpov zesnulho)* * *Die Ihrn wachet ber Erdenseelen...Vy, kte bdte nad duemi na Zemi,Vy, kte tkte na duch na Zemi,duchov, kte nad duemi lid, je ochraujce,ze svtov moudrosti vlsce psobte,slyte nai prosbu,zete nai lsku,kte sVam pomhajcm zenm silspojit by se chtli,duchu oddan, lsku vyslajc.* * *Die Ihrn wachet ber Sphrenseelen...Vy, kte bdte nad duemi ve sfrch,Vy, kte tkte na duch ve sfrch,duchov, kte nad duevnmi lidmi, je ochraujce,ze svtov moudrosti vlsce psobte,slyte nai prosbu,zete nai lsku,kte sVam pomhajcm zenm sil.spojit by se chtli,ducha tuc, lsku vyzaujc.* * *Pomocn mylenky pozstalch zemelm:Meine Liebe sei den Hllen...Moje lska budi schrnm,kter nyn Tebe hal,chladc Tvj r,zahvajc Tvj chlad,obtav vetkna.Lskou nesen,svtlem obdarovn, stoupej vzhru.* * *In Welten, wo weilet Deines WesensSeelenkern...Ve svtech, vnich prodlv nynTv bytosti jdro due,lsku Tob vyslm:aby zahvala Tvj chlad,aby chladila Tv teploNajde-li mn ctnm,chci vdy Ti blzko bt.* * *Hre Unserer Seelen Bitte...Vysly naich du prosbuV dve ktob vyslanou:K dlu na Zemi potebujemeMocnou slu zkraj ducha,Za ni vdme mrtvm ptelm.* * *In Weltenweiten will ich tragen...Do svtovvh dlav chci vnstCit svho srdce, aby se rozehloV ohni sil svatho psoben;Do svtovch mylenek chci tktMylen sv, aby se projasniloVe svtle vznikn vnho it;Do zklad due chci sestoupitOddanou mysl, aby zeslilaK pravm clm lidskho konn;Tak vklidu Bom se namhmS ivotnmi boji astarostmi,Vlastn j pipravit pro bytost vy;V touze po mru zradostn prce,V mm tuen svtovho byt, Chtla bych splnit povinnost lidskou;V oekvn smm potom tVstc sv hvzd duevn, Je msto mi udl voblasti ducha. (Za zesnulho)* * *Jasn lidsk hvzdazhasla v pozemskm zen.Nyn bude v duchovnm leskuzit duevnm om...Kdy ctila Tv tichdobrotou zc lidsk velikostnejkrsnj tst ivota?Kdy se Ti podailo vzbudithejiv svtlo tstna ivotnch cestch druhch.Tak jsi byla sama tstmdum, kter s Tebou byly...Hled na n zrmutek...a potebujeme tchu v alu.Ty sama ns utujelskyplnmi slovy ducha.* * *Moudrost je krystalizovan bolest.* * *Minulost a budoucnostEs sieht der Mensch...lovk vidOima stvoenma svtem,A co vid, to ho spojujeS radost svta isbolest.Spojuje ho se vmCo tu je, ale ne mnSe vm co tu padDo temnch propasti.lovk zOkem duchem pjenm,A co z, to ho spojujeS doufnm aoporou ducha.Spojuje ho se vmCo m koeny ve vnostiA ve vnosti nese ovoce,Ale zt me lovkjen kdy to vnitn okoCt jako duevn st BoJe na duevnm djitiV lidskm chrmu tlaKonala iny Boh.Lidstvo upad vzapomnnNa jsoucnost Boha.My ji vak chceme vztDo jasnho svtla vdomA nst pak pes popel asuPlamene Boh vsrdci lovka.Tak mohou blesky rozdrtitV sutiny sny naich smysl,My postavme domy duevnNa zklad poznnOcelov pevn bytosti blesku;A znik veho zevnhoNech je svtnmDuevnho nitra.Utrpen dolhZ mocnost sly hmoty,Nadje svtI kdy ns obklopuje tma,A jednou ta nadjePronikne do na vzpomnky,A opt po temnott budeme moci ve svtle.Nechceme, aby tento svitJednou vbudoucm jasu nm chybl,Kdy nyn vtomto utrpenJej vsazen ve svch duch nemme. (Berlnskm ptelm, l923)* * *In lichten Hhen...V jasnch vinch,Kde vSlunci jiskenNejkrsnj vkyTeplmi paprsky tkajcProstoru ivota se oddvaj,Prodli jen, m due.Tkaj, na m vzpomnajc,Ze sly smutku;U pociuji je,Jak m ct,RozehvajcJak mnou pronikaj, proud;Duch tajeV dlkch svtA tha ZemVe svtle budoucnosti.* * *In Urzeit Tagen...V pradvnch dnechPistoupil kduchu nebesDuch pozemskho byt,A prosebn pravil:J umm promluvitS duchem lovka;Vak otakovou eTak snan prosm,J um ksrdci lidskmuPromluvit srdce svt.Tu dobrotiv duch nebesDal proscmu duchu Zem umn. (Umlci do pamtnku)* * *Am Werdetag treten an...Toho dne vzniku nastupujVvojov bytosti pradvnch as.Mylenky lsky nesou tyto bytostiOd srdce ksrdci,A mylenky chtly by upevnitV nesouc vzpomnku na slavnost vzniku. (Pod plastikami Kabirov)* * *Von vielsagenden Burgestrmmern...Z vznamnch hradnch zcenin pichzme.Zde kdysi sedali sta pemoitel dmon,Zesilujc slu vdce dvancti hvzdami.Hrady jsou ve zceninch,Astrln svt umlkl;Le duchovn sla buj kolem hory,A tvr moc duevn bou od moe. Kouzeln mniv je stetn svtla avzduchu,Je kdui mocn dolh,Jet idnes po tech tisciletch.A zivl vzpomnkovch obrazPoslme Vm ve vrnm smlenA ze srdce lskypln pozdravy. (Milmu panu Steffenovi)* * *Der deutsche Geist hat nicht vollendet...Nmeck duch nedokonil dosudCo ve vvoji svta tvoit m,Starostmi obudoucnost ije vnadji,Pln ivota douf vbudouc iny.V hlubinch sv bytosti mocn ctCo ukryto jet zrajc, mus psobit.Jak se sm nepochopenm protivnkOivovat pn po jeho konci,Dokud se mu zjevuje ivot,Udrujc jej vkoenech bytosti tvrm!* * *Im Wollen kommender Erdentage...Ve chtn nadchzejcch dn ZemVzniknou, mocn ktvrmu ivotu,Sly, kter pronenyBranou smrti apozemskm bolemV duchu zajist svt ahej.V ptch zemskch dnech, kdy vmruPsobnost ducha pozemskm dolmZjeven sv sly vleLiv ponese lidskmi duemi,Pak oije vlovku jako sla bytUlechtil vle, kter vrn konU brny duchovnho svta in obti (smrti).* * *Es wollte im Sinnenstoffe...Ve tvarech smyslov hmotyO vnosti chtlo GoetheanumPromluvit koku lovka:Hmotu mohly pohltit plameny.Z duchovna m anthroposofieSv stavb dt promluvitK dui lovka:Plameny duchaJi jet vce utvrd. (Duben l923)* * *Modlitby, kter dal Rudolf Steiner rodim a dtemA rzn dalMluveno matkou ped narozenm:A due dttebudi dnapodle Va vlez duchovnch svt.* * *Po narozen:A due dttebudi mnou vedenapodle Va vledo duchovnch svt.* * *Mluveno matkou ped narozenm:Svtlo ateploBoskho ducha svtaZahali mne.* * *Mluveno matkou:Modlitba matky za sv dtDo tebe nech proud svtlo, kter by t uchopilo.Provzm jeho paprsky teplem sv lsky.Myslm svmi nejlepmi radostnmi mylenkami na hnut tvho srdce, aby tebe posilovaly,aby tebe nesly,aby tebe rozjasovaly.Sbrat chtla bych ped tvmi ivotnmi krokysv nejlep radostn mylenky,aby se pipojily ke tv ivotn vla ta aby se posilujc nalzala vcelm svtstle vce sama skrze sebe.* * *Veern modlitba pro mal dti, kter se ji samy modl:Od hlavy a kpatobraz Bo jsem.Od srdce a do rukouctm Bo dech.Promlouvm-li sty,nsleduji Bo vli.Zm-li Boha vude:v otci it v matce,ve vech milch lidech, ve zveti ikvtinve stromu ikameni,nepociuji strach ped nim,jenom lsku ke vemu,co mne obklopuje,co je kolem mne.(Neuit zpamti. Dt kadho veera opakuje po dosplm slova, pozdji jednotliv dky, a se ponenhlu nau cel modlitb.)* * *RnoKdy vidm Slunce, myslm ducha Boho,Kdy pohnu rukou, ije ve mn due Bo,Kdy uinm krok, jde ve mn vle Bo,A kdy vidm lovka, ije vnm due Bo,A ta ije tak votci amatce,Ve zveti akvtin, ve stromu akameni.Nikdy m strach neme dostihnout,Jestlie myslm...v duchu Bom,Jestlie iji...v dui Bo,Jestlie krm...ve vli Bo. (Rann modlitba dtte)* * *Weisheit durchleuchte mich...Moudrosti, prosvtli m,Lsko, protepluj mneSlo, pronikej mnou,Aby ve mn povstalSluebnk svat vci,Pomocnk lidstva,Nezitn avrn.* * *Ich schaue in die Welt...Dvm se do svta,V nm svt Slunce,V nm z hvzdy,V nm le kameny,ijc rostou rostliny,Ctc ij zvata,V nm oduevnl lovkDv pbytek duchu.Dvm se do due,Kter ije vmm nitru. Duch Bo tkVe svtle Slunce idue,V prostoru svta venkuV hlubinch due uvnit. K tob, duchu Bo, chci se obracet sprosbou,Aby vmm nitru rostlyK uen akprciSla apoehnn. (Pro dti)* * *Z ducha vzniklo vechno byt v duchu m koeny vechen ivot k duchu smuj vechny bytosti.* * *Es keimen die Wurzeln in der Erde Nacht...Rostliny kl vnoci zem,Byliny pu moc vzduchu,Plodiny zraj silou Slunce.Tak kl due ve schrn srdce,Tak pu moc ducha ve svtle svta,Tak zraje sla lovka vzen Bom. (Modlitba ped jdlem, ustolu)* * *V hlav sla vry,v srdci moc lsky,v celm lovku siln nadje dr anese ivot.* * *Kdo stle se sna kduchu,me bez bzn doufat,e vprav asnebude bez veden ducha.* * *Ve svtle ije moudrost.* * *Kolem mne ije mnoho bytost,kolem mne je mnoho vc,v mm srdci tak mluv Bh ke svtu.A mluv nejlpe,umm-li milovatvechny bytosti,vechny lidi.* * *Bolest osvobozuje dui,aby zeslila vduchu.* * *Slunce, ty svt nad mou hlavou,hvzdy, vy zte nad poli amsty,zvata, vy se pohybujete po matce Zemi,rostliny, vy ijete silou Zem aSlunce.* * *Pode mnou Zem,je mne nese,nade mnou nebe,je mne chrn,kolem mne vzduch,jen mi ivot dv,a ve vem Bh,kter rd mne m.* * *Svtlo Slunce proudemi prostoru,pta zpv zaznvvzdunmi nivami,roda rostlin klze zemsk bytosti,a lidsk due se zvedajv pocitech vdnostik duchm svta.* * *Pravda budi m dui svtlem,Lska budi mho srdce silou,Bh dl ve mn. * * *Poznn je svtlo alska jeho teplo.* * *Poznej, e odvaha skrze tebe Zemi nese vzhru.* * *Nadje aoekvn jsou sly due.* * *Teprve, kdy svteln myslm,svt m due teprve, kdy moje due svt,je Zem hvzdou teprve, kdy Zem je hvzdou,jsem opravdu lovkem.* * *Bytost ad se kbytosti vdlavch prostoru,bytost nsleduje za bytost vbzch vk.Mek-li vdlavch prostoru, vbhu vk,pak jsi, love, vi pomjejcna.Nad n zved se vak mocn due tvoje,z-li vtuen nebo vdom nepomjejcnomimo dlavy prostoru, mimo bh vk.* * *Pi zpadu Slunce (Beim Sonnenuntergang)Sv bolesti vkldm do zapadajcho Slunce,Sv utrpen vkldm do jeho zcho klnu.V lsku promnn, ve svtle vytben (oitn)se opt vracejte jako sla kradostnm obtnm inm* * * MichaeliPod Tvoji ochranu se poroumTvmu veden se pidruuji Ze vech sil svho srdceAby tento den se stal otiskem Tv vle nesouc mj osud (nae osudy).* * *Jde-li kPravd,jde sm,nikdo Ti nemena tto cest bt bratrem Tv cesty (souputnkem).* * *Ten, kdo smyslu mluvy rozum,tomu svt se odhalujev obraze;ten, kdo due mluvy naslouch,tomu svt se stvivou bytost;ten, kdo ducha mluvy prov,tomu darem dv svtslu moudrosti;ten, kdo mluvou je sto milovat,tomu mluva udluje vlastn moc.Tak se chci pokusitobrtit srdce sv, ivnmavostk duchu adui slova.A vlsce ke slovuteprve cele obshnoutvlastn svou bytost.* * *Dti nechvaj pro ns dospl oteven nebe, aby ml knm pstup duchovn svt.* * *lovk potebuje vnitn vrnost,vrnost kveden duchovnch bytost.Na tto vrnosti me stavtsvoji vnou jsoucnost apodstatua tm prostupovat aposilovatvnm svtlemsmyslov byt. (Rudolf Steiner, slov pravdy)* * *Hledejte skuten praktick hmotn svt,ale hledejte ho tak, aby Vs neohluovalvi duchu, kter vnm psob.Nehledejte ho vnadsmyslov slasti,z nadsmyslovho sobectv,ale hledejte ho,protoe ho chcete nesobecky uvatv praktickm ivot, ve hmotnm svt.* * *Z dalch meditanch nmt aprpovd Rudolfa SteineraK poslen statenho postoje v ivotStandhaft stell ich mich ins Dasein...Pevn stavm se do byt,jist krm cestou ivota,lsku chovm vbytostnm svm jdru,dvru pstuji pi vem konn,nadji vtiskuji do veho mylen.Tch pt dalo mn m byt,tch pt dovede mne kcli.* * *Michaelsk imaginaceZ Mocnost Slunce zrozen,zc, svty milost obdarovvajc duchovn Moci; Michaela zivm bt rouchemjste Vy pedureny mylenm Boh.On, posel Kristv, ve Vs oznaujelidi nesouc, svatou vesmrnou vli;Vy, jasn bytosti terickch svt,pinte Kristovo Slovo klovku.Tak zjevuje se zvstovatel Kristadoufajcm, zncm dum;jim nech z Vae jasn Slovove vesmrnm vku duchovnho lovka.Vy, ci duchovnho poznn,pijmte Michaelv moudr pokyn,pijmte Slovo lsky vesmrn vlepsobc do vrcholnch cl du. (Meditace Michaelova, 29. 9. 1924)* * *Ins Wesenlose blickend mit dem Seelenauge...Do bezpodstatna okem due zrajea ve stnovch obrazech mylenpodle vymylench pravidel oddvaje se snn;tak asto bd bloudc bytost lovkapo smyslu acli ivota.Z hlubin due erpat chce odpovdina otzky smujc do dlav svtovch.To pemtn vak ji ije vbluduhned pi svch nejprvnjch krocch,a nakonec pak vid, jak ono nazrn duchabezmocn vsob se jen ztravuje. (Zkouka due)* * *Des Lichtes webend Wesen, es erstrahlet...Svtlo tkajc bytost zdlkami prostoru,aby naplnila svt bytm.Poehnn lsky zahvsled asu,aby vyvolalo vech svt projevy.A poslov ducha snoubsvtlo tkajc bytosts projevy du.A kdy sobma me sesnoubitlovk svoje vlastn j,ov ve vinch ducha. (Brna zasvcen)* * *Des Lichtes webend Wesen...Svtlo tkajc bytost zod lovka klovku,aby naplnila vechen svt pravdou.Poehnn lsky zahvdui na dui,aby naplnilo vechny svty blaenost.A poslov ducha snoubpoehnn pln dla lids cli svt.A kdy to ob me sesnoubitlovk, kter vlovku se najde,zaz svtlo ducha teplem due. (Brna zasvcen)* * *In deinem Denken lebem Weltgadenken...V tvm mylen ij svtov mylenky,v tvm ctn tkaj svtov sly,v tvm chtn psob bytosti vle.Ztra se ve svtovch mylenkch,proij se svtovmi silami,stvo se zbytost vle.Ve svtovch dlavch neskonive sniv he mylen;poni vdlavch duchaa skoni ve vlastn due hlubinch;najde cle bostvpoznaje sebe vsob. (Zkouka due)* * *Ich denke meine Gedanken...Myslm sv mylenky.J jsem mylenkamylen hierarchiemi kosmu.Moje vn bytost pozstv vtom,e mylen hierarchije vn.A kdy budu jednou domylen jednou zkategori hierarchi,pak budu pedn (jako lidsk mylenkauitelem je pedvna kovi) kategorii jin,aby mne tato vm vn, prav bytostimyslila dle.Tak pociuji sebev mylenkovm svt kosmu.* * *Es leutet die Sonne...Slunce svttemnu hmoty;tak svt Duchavehojc bytosttemnu duev mm lidskm byt.Kdykoli se upamatujina jej mocnou slupravm teplem srdce,prozauje mnesvoj poledn silou ducha.* * *Aus dem Geiste ist alles Sein entsprungen...Z ducha vzniklo vechno byt,v duchu m koeny vechen ivot,k duchu smuj vechny bytosti.* * *Ich schaue in die Sternenwelt...Dvm se do hvzdnho svta:rozumm lesku hvzd,kdy mohu vnm ztBo, moudrost pln mylen svt.Dvm se do vlastnho srdce;rozumm tlukotu srdce,ctm-li vnmBo, dobrotivost pln zen lovka.Nerozumm niemu zlesku hvzda tak niemu ztlukotu srdce,nezm-li anectm-li Boha.A Bh uvedl moji duido tohoto ivota;povede ji vdy knovm ivotm.Tak mluv, kdo sprvn dovede myslet,a kad rok, kter ije dle,mluv vce oBohu, io vnosti due.* * *Modlitba za nrod Christus, Heiland der Welt...Kriste, Spasiteli svta, Pane dmon, sly nai pnlivou prosbu, sklo se dol zduchovnch vin, zachra n nrod, dve ne zeme.Zbrauj bludu,vnuj jasnost,zbrauj pochybnosti,posiluj vru,zbrauj mdlob,daruj nm slu,abychom mohli pevn stt v bouc dob,abychom podprat mohlichvjc se most,slouce vrnduchu lovka.Pane, hyneme, posp pomoci, ne utoneme vpvalu ztopy.* * *Prpov za tce nemocnSrdce je miluj,Slunce je zahvaj,Vy, lpje Kristovy cestyDo Otcova v e s m r u,Vs volm j z vlastn hrudi,Vs volm j z vlastnho ducha,, spjte k nmu ... (jmno)Paprsky lidskch srdc,Zbonosti vel touen,Vy, rodn msta KristovaV Otcov p o z e m s k m d o m ,Vs volm j z vlastnho ducha,Vs volm j z vlastn hrudi,, ijte v nm ... (jmno)Zc lidsk lsko,Hejc Slunce z,Vy, duevn roucha KristovaV Otcov c h r m u l o v k a,Vs volm j z vlastn hrudi,Vs volm j z vlastnho ducha,, pomhejte v nm ... (jmno)* * *Ich war mit euch vereint...J byl jsem svmi spojen,zstate vy spojeni ve mn.Budeme spolu mluvitmluvou vnho byt.Budeme inn,tam kde psob vsledky in.Budeme tkt vduchu tam,kde se setkvaj mylenky lidve Slov vn mylenky.* * *Zkladn kmenI.Lidsk due! Ty ije vdech,kter tebe nesou svtem prostorudo moe bytosti ducha;naduchase rozpomnejv hlubinch due,kde ve vldnoucm byt Stvoitele svtpovstv vlastn jv boskm J,a ty bude vpravd tve svtov bytosti lovka.Nebo vldne duch Otce vinvyvolvajc byt vhlubinch svt;Vy, duchov sil,dejte zaznt zvin,co vhlubinch najde ozvnu;a co prav:Z bostv pochz lidsk byt.To sly duchov vchodu, zpadu, severu ijihu;I lid nech to sly!II.Lidsk due! Ty ije vtepu srdce aplic,kter t vede rytmem asu,k ctn bytosti vlastn due;o duchu rozjmejv duevn rovnovze,kde proudcsvtov tvr iny spojuj vlastn jse svtovm J,a ty se bude vpravd ctitv duevnm psoben lovka.Nebo vldne vokruhu vle Kristovaomilostujc due ve svtovch rytmech.Vy, duchov svtla,dejte zvchodu rozehnout tomu,co se utv na zpad;a co prav:V Kristu smrt stv se ivotem.To sly duchov vchodu, zpadu, severu ijihu;I lid nech to sly.III.Lidsk due! Ty ije vklidu hlavy,kter tob ze zklad vnostiodhaluje mylenky osvt;na ducha nazrej v klidu mylenek,kde vn cle Bohdaruj vlastnmu jsvtlo bytosti svtk svobodnmu chtn,a ty bude vpravd mysletv zkladech lidskho ducha.Nebo vldnou svtov mylenky Duchav bytosti svt snan prosce osvtlo:Vy, duchov du,vyprosit dejte zhlubin,co bude vyslyeno na vinch;a co prav:ve svtovch mylenkch Ducha probouz se due.To sly duchov vchodu, zpadu, severu ijihu:I lid nech to sly.IV.Na rozhran vkvstoupilo svtlo Ducha svtdo proudu pozemskho byt.Noc temnodovldly;jasn denn svtlo zazilo do lidskch du;svtlo,kter zahvprost srdce past;svtlo,kter osvcujemoudr hlavy krl.Bosk svtlo,Kriste Slunce,zahejnae srdce,osvcujnae hlavy,nech dobr je,co zakldmeze srdcea co chcemesvou hlavouclevdom vst.(Mantrick bse Zkladn kmen, zaznla na Vnonm sjezdu od Rudolfa Steinera pi zaloen celosvtov Veobecn anthroposofick spolenosti 25. l2. l923 v Dornachu.)O IVOTMEDITATIVNMPokus osestaven zkladnch pouekRudolfa Steinera pro soustavn pstovn vnitnho ivotaV takovch dobch, ve kterch dochz ve vvoji lidstva kvelkm zmnm, je lovku obzvlt zapoteb mnohem vce vnitn sly kplnn ivotnch kol ne ve stoletch sustlenjm zpsobem ivota. Tu lid vyhledvaj prostedky aprameny, ze kterch lze takov sly erpat. Poukazuje-li se vna dob na meditaci nebo na meditovn jako na prostedek, jm lze inn podporovat astupovat vlovku jak jeho sly mravn arozumov, tak ijeho schopnosti vnmn, tu se unaich souasnk setkvme bu sneporozumnm nebo snejasnmi pedstavami. Mnoz maj za to, e meditovn znamen jen jaksi soustedn pemtn nebo rozpdn vlastnch mylenek onjakm problmu. Ameme islyet, e nco takovho modern lovk ji nepotebuje abylo by to jen maen asu; neeklo-li by se dokonce, e se tu jedn ojaksi obnovovn stedovkho mniskho veden ivota, tedy oanachronismus.Pinu takovho posuzovn nutno spatovat vtom, e vnynjm vvojovm obdob kulturnho lidstva pracuje lovk dosud na rozvoji sv schopnosti mylen (uvaovn), kterou mus pouvat kpochopen azvldnut vc zevnho, smyslovho svta; usiluje tak ovnen svtla (rozumovho) poznn do ivota, kter jej obklopuje. Aprv toto nynj vlun uplatovn vlastn rozumov innosti obrcen pouze na venek zpsobilo, e lid si zpotku nedovedou uinit pedstavu otom, e lze zskvat poznatky osvt aivot icestou meditativn, pi em nemluvme my, nbr dme osob promlouvat objektivnmu svtu ducha, kterho tak provme vjeho skutenosti. To lid zatm obecn jet nedovedou. Do jist mry se lovk jet ve stedovku mohl naznaenm zpsobem se svtem spojovat aorientovat se vnm spe citovou strnkou sv bytosti (du ctivou), ctnm (vnmnm), do jeho slueb stavl sv mylen. Avtomto zpsobu spojovn se svtem kter celou svoj du proval jako modlitbu, kter mu byla zjeho ivoucho pomru kivotu nm samozejmm adenn potebou pozvedal ve zbon vroucnosti svoji mysl kbosk duchovnosti svta.Nco takovho dnes ji velmi mnoha lidem nen tmto zpsobem mon; nevd ji ani, pro by se mli modlit. Prv tm, e jsme si museli svoji schopnost poznvat nejdve vykolit vytvoenm nynjho prodovdeckho obrazu svta, kter je vybudovn na poznatcch zkonitost vldnoucch vi nerostn (v silch fyziklnch, chemickch, mechanickch, statickch apod., eho veho nyn pouvme tak kvysvtlen naeho byt), tm jsme tak ztratili sama sebe. Zapomnli jsme, e jsme to my, kte jsme si vytvoili nstrojem mylen tento obraz, jen je vak pouze jednou strnkou cel skutenosti. Pestali jsme pihlet ktomu, e in vvoj poaduje protiklady, kter nelze odstranit nkterou jednostrannost, ponvad ivot pokrauje kupedu jen psobenm polarity. Tak jsme ztratili svj dvj bezprostedn pomr ke svtu, zjeho tvrch sil dynamicky pojato jsme vzeli, kter vns psob, vyvjej se dle aza jejich pomoci se musme snimi na vym stupni opt vdom spojit. Aby lovk poznal, m skuten je, ktomu je zapoteb, aby nyn chrnil sv vypstovan soudn, jasn mylen kpochopen sv vlastn bytosti vjej podstat. Tuto novou cestu optnho spojen lovka se svtem ajeho ivotem nm ukazuje novodob vda oduchovnu. U ns pochopenm na skryt lidsk soustavy vlenit se opt do duchovnho svta. Aktomuto nm napomh prv ivot meditativn, kter ns neodcizuje ani ivotu, ani lidem, ani svtu, nbr, prv naopak, uschopuje ns kadm smrem bt m dl, tm uitenjmi celmu vvoji lidstva apokroku svta.Co m vlidsk dui pstovn meditativnho ivota zdrav aspolehliv urovnvat cestu, ano, co m jemu pi zachovn pkazu vcnho mylen jako jasn chpn podstaty vci vlastn pedchzet, ktomu mue pispt meditativn zabvn se vahou badatele voboru duchovna Dr. Rudolfa Steinera, Opodstat modlitby, jej hlavn st zde je uvedena na prvnm mst. Je vn poukzano na dva zpsoby obrcen mysli ktvrmu boskmu duchovnu, na vzbuzen dvou nlad kmodlitb, kter mus ot vna dui, chceme-li se opravdov oddat vKristov sjednocujcm duchu vedenmu pstovn svho duevnho ivota.Aby tento vztah kboskmu duchovnu mohl bt dle zdrav vyvjen apstovn, to nalezneme v dle uvedench praktickch pokynech pro harmonizaci naeho duevnho ivota. Jsou vzaty ze zkladnch pednek Dr. Rudolfa Steinera, znkterch jeho nvod pro esotern usilujc, jako izjeho spis Skryt vda vnstinu aJak poznme vy svty, na jejich peliv studium odkazujeme. Osestaven jeho mn znmch pouek omeditovn samm se pokusila Martina zLimburg, jsou uveden ve tvrt kapitole tto publikace. Jej sestaven je doplnno inkolika dalmi vatky zpednek Dr. Steinera, vztahujcmi se ktmu pedmtu.Tebae je vtto publikaci Rudolfem Steinerem do znanch podrobnost jasn popsno, jak mus bt pi meditovn postupovno krok za krokem akemu meditovn vede, pesto by to jet vechno mohlo bt pro nkoho obtn. Jsou-li tomu, kdo chce konat cvien tohoto druhu, citov bli texty evangeli, tu si me nap., zvlt kdy se jet seznmil shloubkami Otene, jak jsou naznaen vpednce Dr. Steinera oOteni, zvolit za svoji denn meditaci prv tuto modlitbu, piem kon tak ve 3. kapitole popsan cvien. Dje-li se tak po dostaten dlouhou dobu, pronikne se meditujc cele obsahem tto meditace apak prov Oten celou svoj bytost.Za obsah meditace si lze tak zvolit prvnch pt ver prvn kapitoly Janova evangelia: Na potku bylo Slovo.... Rozum-li se tmto pti verm sprvn, prav Rudolf Steiner, pak jsou meditan ltkou, alovk ji mus provat jako nco, pro co nen ve smyslovm svt protjku. Kdo kadho dne, ne mu vstoup do vdom jin vjemy, vechno vylou ze svch mylenek avdy po pt minut jedin acele ije vtchto vtch akon to svytrvalost asnaprostou trplivost po cel lta, kdo se doije toho, e tato slova nejsou nm, emu se mus pouze rozumt, ten se doije jejich skryt sly. Ano, proije skrytou promnu sv due. Vjistm smyslu se stane tmito slovy jasnovidnm, take potom me vym vdomm zt, co je obsaeno vJanov evangeliu.Kdo vak nyn jet neme kobsahm evangeli najt nov vnitn vztah, me se vnovat studiu vdy oduchovnu. Dje-li se tak ve sprvn nlad, je to nejlep ppravou obracen mysli kbosk tvr svtov duchovnosti. Proto by mlo bt ji samotn zabvn se anthroposofi skuten provno doslova jako modlitba. To pak vede lovka asem tak kpravidelnmu dennmu meditovn.Ale snad kad, kdo se sna uvdt svj duevn ivot do souladu se zskanmi novmi poznatky, anebo chce vnov shod t sobsahem evangeli, pociuje jak je mu asto zapoteb pipomnat si, co by mlo bt pi vem jeho mylen, ctn akonn stle vce avce vdm svtlem jeho due (vdmi mylenkami, znich by mohl stle erpat povzbuzen iposilu pro svou dui); o by ml usilovat, aby zde na zemi plnil jako lovk vlidsk pospolitosti svj kol (kter chov vhlubinch svho bytostnho jdra). Zde doporuoval Rudolf Steiner mnohm, aby si pipomnali ibhem dne me se tak nap. dt ina cest obsah t meditanch vt, kter, dme-li jim osob t avracme-li se neustle knim, se nm ponenhlu stanou vdmi mylenkami (vodtkem) pi vem naem konn, asvoj vnitn silou nm napomhaj kproduchovnn naeho ivota.ivotn zkuenosti nm potvrzuj, e pravda, souctn, lska jsou vivot kadho lovka icelho lidstva nejmocnjmi silami, kter pemhaj apromuj vdobro apoehnn vechno to, co dosud in obany nesocilnmi. Proto je oznaujeme jako trval, vn hodnoty ivota. Jsou pro ns pvlastkem neho, co vidme ve vvoji nt vysoko nad vm pomjivm aco lid nazvali bosk byt. Kdy provme duchovn pravdu, spojujeme se spodstatou, sDuchem pravdy. Ajeho slova: Poznte pravdu apravda vs osvobod, poneme naplovat, kdy pochopme, e musme ve svm snaen vychzet zuvdomn si vsob toho (abychom pouili vstinch Goethovch slov) dobrho, mocnho j, kter vns pebv akter tak dlouho, ne vns doshne nadvldy, alespo jemnmi pipomnkami ns neustle upozoruje na svoji ptomnost.Co nm me nap. kdykoli pipomenout ptomnost tohoto dobrho, mocnho jstv vns? m se li takov j od naeho vednho, dennho j?Nebylo by tu na zemi na osobnosti, kdyby to prav, vlastn nae j, jeho byt si lid ve svm vednm ivot ani neuvdomuj, kter sotva tume, vns nepsobilo ji dlouho ped tm, ne jsme si mohli ve svm pjemnm dtskm vku poprv ksob ci j (ji vdob, kdy jsme jet nedovedli ani chodit, ani mluvit, ani myslet); kdy toto j muselo nejdve zvtzit nad t thnouc nai tlesnost dol kzemi, abychom po ni mohli kret vzpmen amohli pozvednout svj zrak khvzdnmu nebi; kdy muselo nejdve zvldnout svoje nov mluvc stroj, abychom mohli slovy vyjadovat obsahy svho duevnho ivota; kter muselo uzpsobit tak n mozek kmylen, abychom mohli vsob rozsvcovat svtlo poznn. To se dje vkadm lovku. Uvdomn si tchto skutenost by mohlo postait, abychom vsob poctili hlubokou ctu ped naznaenm moudrm psobenm tohoto jstv vsob (psoben, kterho bychom sami ze svch sil arozhled nikdy nebyli schopn). Ato ji by mohlo vst lidi ktomu, aby si uvdomili, m jsou povinn nejen sob, nbr ivem ostatnm lidem.A vzhledem klsce meme si jen pipomenout slova starce slampou vGoethov Pohdce ozelenm hadu abl lilii, e lska je tou silou, kter nevldne, nbr tvo. Ato je vc! Proto poehnn lsky zahv bh asu, aby vyvolalo vech svt projevy; azahv dui na dui, aby svty naplnilo blaenost.Kad zns chov vhlubinch sv due zklady boskch vlastnost asil, kter je zapoteb jen vyvjet apstovat ajimi se meme ve kterkoli chvli dne spojit srelnm vdm boskm bytm.U vdom, e jako pozemsk bytosti meme tyto skutenosti chpat, ctit aprovat akemu vzhlme jako knejulechtilejm metm lidskho snaen nebo jedin tm se lime od vech ostatnch bytost, kter znme tu smme se zbonou bzn ashlubokou pokorou ve sv dui pronet vsob prosebn slova:Pravda budi m dui svtlem.Lska budi mho srdce silou,nebo zrodek boskho byt,Bh, je ve mn, vkadm lovku.Dme-li denn ve sv dui psobit tmto tem meditanm obsahm, sname-li se pipomnat si je obzvlt vonch chvlch dne, kdy ns nae osobn dosti atuby, libosti anelibosti, sympatie aantipatie, hlediska prospchu akody svdj jednat proti nim, tu meme pociovat, jak mantricky psobc vty:Wahrheit sei meiner Seele Licht.Liebe seimeines Herzens Strke,...Gott in mir,Pravda budi m dui svtlem.Lska budi mho srdce silou....Bh ve mn,nm skuten pomhaj pekonat vsob vechny svody naeho vednho jstv, sobectv azla. Akonme-li pi tom vytrvale cvien, jak jsou nap. uvedena vtto publikaci, shledme asem, e si tak urovnme cestu kproit tho, eho se doil Pavel na cest do Damaku (a na to se lze sprvn pipravit prv jen cestou meditativn); kvnitnmu zen Toho, jen nm pravil:Jsem svmi po vechny dny vaeho ivota, a do skonn svta.Pak se nm ztohoto proit zrod schopnost psobit ve svt mezi lidmi tak, aby se tato pravda (kterou ns opt u chpat vjej skutenosti ahloubce prv novodob vda oduchovnu anthroposofie) stala pochopitelnou vem lidem, aby trvale zakotvila ve vech lidskch duch, nebo mus bt ke spse vech akpokroku celho lidstva pijata vemi lidmi.V pt sti jsou uvedena urit zkladn cvien, jak byla Rudolfem Steinerem podna spolu spslunmi vysvtlivkami. Vysvtlen meditace ke sremi je pevzato zknihy Skryt vda vnstinu. Ani nejpodrobnj popisy anvody vak nikomu nepomohou, nejsou-li tak skuten provdny. Zane-li se ale vytrvale cviit, objasn se mnoh samo, co by chtl leckdo mt bez sv nmahy ji pedem popsan, co vak me dt jedin vlastn praxe. Tyto nvody nebyly sestaveny pro pouh peten. Obsah mus bt promlen, provn, prociovn. Mezi nvodem ajeho uskutennm je krom potebnho asu tak vle, chtn. Atto vytrvale se uplatujc vle je prv na tomto poli, ke ktermu nm byl naznaen pstup (kdy jsme se rozhodli sv cvien konat), nejvce zapoteb.Kad poznn, kter hled, jen abys obohatil sv vdn, jen abys v sob hromadil poklady, odvd tebe od tv cesty; avak kad poznn, kter hled, aby ses stal zralejm na cest zulechtn lidskho asvtovho vvoje, pivd tebe okrok vped.Takov zkon d neprosnho zachovn.A nikdo nen kem dve, dokud si nestanovil tento zkon vodtkem svho ivota.Tuto pravdu duchovn vchovy lze shrnout do krtk vty:Kad mylenka, kter se ti nestane idelem, ubj vtv dui uritou slu; kad mylenka vak, kter se ti staneidelem, vytv vtob ivotn sly. (Rudolf Steiner Jak poznme vy svty)I.PODSTATA MODLITBYNae minulost abudoucnost jako vchodisko kprobuzen nlady kmodlitb.Kdy pistupujeme kujasnn si podstaty modlitby, musme se zabvat uritm charakterizovnm lidsk due vjejch hlubinch, pro n lze pout vroku staroeckho mudrce Hrakleita: Hranic due nikdy nezbd, ikdy bys proel vemi cestami; tak obshl je jej bytost.A tebae kmodlitb se uchylujc lovk hled zprvu tajemstv lidsk due, sm bt pece jen eeno, e vonch nejdvrnjch nladch, kter mohou bt vyvolny modlitbou, tu inejprost lovk nco znekonench duchovnho ivota. Proto je zapoteb pihldnout jednou kvvoji tto due, jak vns ije ajak vede n ivot kupedu.Pedevm nm mus bt jasn, e due, kter ije vivoucm vvoji, nepichz jen jednodue zminulosti anepokrauje tak beze veho do budoucnosti, nbr vkadm okamiku jejho ptomnho ivota nese vsob nco zminulosti, adokonce jistm zpsobem inco zbudoucnosti. Do okamiku, kter nazvme ptomnost, sahaj, ato zvlt do duevnho ivota, inky zminulosti, ipsoben, kter knm pichzej zbudoucnosti.Tomu, kdo hloubji nahl do duevnho ivota, se to me jevit podobn, jako kdyby se vlidsk dui neustle setkvaly dva proudy: proud, kter se jako ivouc vynouje zminulosti, ale tak proud, kter se knm bl zbudoucnosti.Mluvme-li oblen se udlost zbudoucnosti, me se nm to zajist vnkterch oborech ivota jevit zpotku jako snn afantazie. Nebo je snadn (vedn), ekne-li se: Co se stane vbudoucnu, to zde prv jet nen. Proto vak meme ci, e co se stane ztra, to ji knm spch; jinak meme zase docela dobe ci: co se stalo vminulosti, to zasahuje svmi inky do ptomnosti. Pro to, co bylo prv eeno ominulosti, je jist velmi snadn najt vemon odvodnn. Kdo by chtl popt, e n dnen ivot je vsledkem naeho ivota verejho? Kdo by chtl popt, e se vnaem ivot uplatuj dnes nsledky na verej nebo pedverej ple nebo nedbalosti? Pronikn minulosti do naeho duevnho ivota nebude tedy nikdo poprat.Ale prv tak by nemla bt poprna relnost toho, co pochz zbudoucnosti. V dui sam vidme pece skutenost takovho vstupovn budoucch udlost do due jet dve ne nadejdou. Nen tomu tak, e zjiujeme vsob mnohdy nco takovho jako zkost ped nm, kemu me dojt ztra? Nen to jakmsi ctnm, pociovnm, kter vyslme vstc budoucnosti, by vt chvli jet pro ns neznm? Vkadm okamiku, kdy se due boj aje zkostliv, dokazuje relnost svch cit apocit, e nepot jenom spsobenm minulosti, nbr e tak sama vsob jako sivoucm pot stm, co do n spje zbudoucnosti. To nech jsou jen jednotliv nznaky. Kdo chce obshnout duevn ivot, shled, e mnoh ztoho, co snad odporuje abstrakcm rozumu (kter prav, e to budouc tu jet nen aproto to neme jet psobit), se vak ukazuje ve sv ivouc realit, zrme-li do bezprostednho ivota due.V na dui se doslova spojuj dva proudy: jeden zminulosti adruh zbudoucnosti, atvo tam (kdo by to chtl poprat, kdy sm sebe pozoruje?) nco jako vr, zcela podobn, jako je tomu venku pi soutoku dvou proud. Sledujeme-li nyn pozornji, co se zminulosti vv do na due, tu si musme ci: Nae due se stala takovou, jakou dnes je, vlivem proitk vminulosti. Jak jsme pouili zitk vminulosti, takovmi dnes jsme; neseme tak ve sv dui odkaz svch in, svho ctn asvho mylen zminulosti. Jsme takovmi, jakmi jsme se stali sami. Kdy pohlme ze svho dnenho stanoviska na sv dvj proitky, zvlt na ty zitky, na jejich proit ana jejich vyuit pro svoji dui jsme se astnili sami, kdy tedy ve svch vzpomnkch pehlme minulost, pak tak dojdeme ksudku (nzoru) osob samch. Tu si pak ekneme: nyn jsme takov; atm, e dnes jsme takov, nebudeme moci souhlasit smnohm, co jsme zpsobili vminulosti. Uschopnili jsme se tud ktomu, e se nyn za mnoh iny vminulosti stydme.Kdy tak pipojujeme ke sv ptomnosti svoji minulost, pak se nm vkrd do due pociovn neho, co meme oznait slovy: , vns existuje jet nco, co je nekonen bohat, nekonen mnohem vznamnj ne to, co jsme ze sebe uinili svou vl, svm vdomm, svmi vlastnmi silami. Nebo kdyby vns nebylo jet nco, co pevyuje, pesahuje to, co jsme ze sebe uinili, potom bychom se nemohli tak krat, nemohli bychom se tak poznvat. Musme si tud ci: vns ije nco, co je vt ne to, co jsme a dosud vsob vyuvali. Kdy pemnme takov posudek vctn, pak pohlme na to, co je nm znm aco meme pozorovat ve svch minulch inech aproitcch, co se ped nmi jasn prostr tak, jak nm to umouje prv vzpomnn. Co je nm tak jasn, to budeme moci ve sv dui porovnat snm, co je vt ne to zjevn; budeme to moci porovnat snm, co se chce vns propracovat vzhru, co ns vede ktomu, abychom se postavili nad sebe aposuzovali sebe ze stanoviska ptomnosti.Zkrtka: Kdy se dvme na onen proud, kter zminulosti vtk do na due, budeme vsob tuit nco, co ns pevyuje. Ato tuen neho vtho vns je vzklad prvnm zasvitnutm vnitnho pociovn Boha vdui. Je to poctn toho, e vns ije nco, co je vt ne vechno, co je zprvu dno do na vle. Ato zpsobuje, e vzhlme knemu, co ns vede nad nae zce ohranien j kduchovn boskmu jstv. Tak promlouv vctn, vpociovn promnn pohlen na minulost.Jak promlouv nyn to, co meme oznait jako vtkn proudu budoucnosti do due, promnme-li to vctn, vpociovn?To knm hovo jet jasnji apodstatnji. Pi zptnm pohlen na udlosti vminulosti vnaich citech apocitech se snad uplatuje urit zamtav posudek, nco jako ltost, jako stud. Vi budoucnosti se vns ji pedem projevuj pocity acity zkosti astrachu, nadje, radosti. Ale co se tk tchto pocit, zpotku zde ped lovkem nestoj samotn proud udlost; lovk jej jet nevnm (neprohld). Potom lovk dokonce me promnit pojem, mylenku snadnji vctn ne vprvnm ppad. Nebo to u in due sama. Ponvad nm due pin vzhledem kbudoucnosti jen vyciovn skutenosti, mme tyto city apocity ped sebou jako nco, co se rod zneznmho proudu. Zproudu, onm vme, e me na ns psobit tak nebo onak, e nm me poskytnout to i ono. Promnme-li nyn ve sprvn ctn to, co se knm ztemnho klnu budoucnosti sjistotou bl, akdy ctme, jak to vtk do na due ajak se ktomu stav nae ctn, pak vnmme, jak se nae due stle znovu rozncuje na tchto zitcch (kter se knm pibliuj zbudoucnosti). Tu obzvlt ctme, jak se nae due me stt bohat, obshlej ne ji je; pociujeme svoji dui ji vptomnosti tak, e bude vbudoucnu urit nabvat nekonen bohatch amocnjch obsah. Ctme se ji pbuzn stm, co se knm bl zbudoucnosti; musme se ctit stm pbuzn. Amusme ve sv dui pociovat, e je schopn vyrovnvat se sobsahem toho, co j jet bude pinet budoucnost.Pozorujeme-li ztakovch hledisek minulost abudoucnost vjejich proudn, vstupovn do ptomnosti, ukazuje se nm, jak duevn ivot tuiv vyrst nad sebe. Kdy due, pohlejc nazpt na minulost, vid to vznamn, co do ni zasahuje avi emu se nepociuje na nleit vi, pak shledvme pochopiteln, e me rozvinout vi tomu, co se tu ukazuje jako vsledek minulosti, uritou nladu, urit zkladn pocit. Akdy tak due, a ji zsudku nebo zltosti astudu nad sebou, pociuje vtkat do sebe zproudu minulosti to Mocn, pak se vn vytv nco, co meme oznait jako zbonost vi bostv. Atato zbonost vi bostv, kter se na ns dv zminulosti, ono bostv, kter meme tuit vsob jako nco, co na ns psob, vi nmu se vak ve svm vdom nepociujeme na potebn vi, to vzbuzuje vns uritou nladu kmodlitb (mme dvoj nladu kmodlitb), onu nladu kmodlitb, kter vede kvytvoen vroucnho pomru kBohu.Co by chtla due, kdy se tie aintimn oddv svm ctnm vi takov minulosti?Chtla by, aby se to Mocnj, kter nechala nepouit, kter nepronikla svm j, stalo vn ptomn. Due si bude moci ci: Kdyby to Mocnj bylo ve mn, byla bych dnes jinou. Neilo ve mn; nebylo ve mn ptomno. To bosk, kter tum, nepatilo kdysi kmmu vnitnmu ivotu; proto jsem se neutvela tak, abych mohla sob dnes ve odsouhlasit.Kdy due takto pociuje, zmocn se j potom ona nlada, ve kter si ekne: Jak mohu do sv due dostat to, co sice ilo ve vech mch inech aproitcch, co mn vak bylo neznme? Jak mohu pojmout do sebe to Neznme, jeho se moje j jet nechopilo? Kdy due vsob prov takovou nladu a vctn nebo slovy nebo mylenkami, pak tu mme modlitbu vzhledem kminulosti. Pak se sname pibliovat se bostv po jedn cest.Ve srovnn stm, co jsme prv popisovali, nm zproudu neznm budoucnosti prosvt nco boskho (jde o jinou nladu). Chceme- li porovnat tuto nladu sprv charakterizovanou nladou minulosti, zeptejme se jet jednou: Co ns uvd do nlady kmodlitb vi minulosti? e jsme zstali nedokonal, tebae meme tuit, e do ns z nco bosk; e jsme nevyvinuli vechny schopnosti, vechny sly, kter mohou vytkat ztohoto boskho; nae nedostatky, je ns in menmi ne je ono bostv, kter do ns svt. Toto ve vede knlad pro modlitbu vzhledem kminulosti.Co ns vak in obdobn nedostaten zpsobil zbudoucnosti? Co zbudoucnosti brzd n vvoj, n vzestup kduchovnu?Zde je zapoteb pomyslet na to, e jsou to prv ony city apocity, kter jsme ji uvedli akter hlodaj na na dui: zkost astrach ped neznmm budoucnem.Je tu vak nco, co se me vlvat do due jako sla jistoty vi budoucnosti?Ano, nco takovho tu existuje. Sprvn to vak bude psobit vdui jen tehdy, kdy to vystoup jako nlada kmodlitb, kterou meme oznait jako pocit odevzdanosti vi tomu, co ztemnho klnu budoucnosti vstupuje do na due.Aby mezi nmi nevzniklo na tomto poli nedorozumn! Nechvl se tu snad nco, co se tu atam oznauje jako odevzdanost, nbr my zde charakterizujeme zcela urit druh odevzdanosti vi tomu, co nm me pinst budoucnost. Kdo bzliv azkostliv pohl ktomu, co jemu me pinst budoucnost, ten pek svmu vvoji, brzd si svobodn rozvoj svch duevnch sil. Nic vlastn nen tomuto svobodnmu rozvoji duevnch sil tak na kor, jako strach azkost ped neznmem, kter zproudu budoucnosti vstupuje do due. Co me lovku dt vi budoucnosti odevzdanost, otom me usuzovat jen zkuenost.Co znamen odevzdanost vi budoucm udlostem?Ve sv ideln podob by odevzdanost byla tou duevn nladou, ve kter by se mohlo vdy ci: Nech pijde cokoli, nech mi nejbli rno, hodina pinese cokoli, na tom nemohu zprvu, kdy mi to je zcela neznm, strachem azkost nic zmnit. Oekvm to tud snejplnjm vnitnm klidem due, vnaprostm tichu mysli. Ona zkuenost, kter plyne ztakovho pocitu odevzdanosti vi udlostem vbudoucnu, smuje ktomu, e lovk, kter tak klidn avnaprost tichosti mysli ije vstc budoucnosti apece si svoji energii, svoji inorodost dnm zpsobem ned ovlivovat, me co nejsvobodnji rozvjet nejintenzivnj mrou sly sv due. Zmocuje-li se ho m dl, tm vce nlada, kterou jsme charakterizovali jako odevzdanost vi udlostem pichzejcm knm zbudoucnosti, pak je tomu tak, jako kdyby zdue doslova padala pekka za pekkou.Tomuto pociovn odevzdanosti se due neme odevzdvat na zklad njakho pikazujcho vroku, ani znjak znieho vzat libovle.Takov ctn odevzdanosti je vsledkem toho, co meme oznait jako onu druhou nladu kmodlitb, kter se obrac kbudoucnosti akjejmu prbhu proniknutmu moudrost. Je to odevzdanost tomu, co oznaujeme jako boskou moudrost vudlostech. Je to jistota, kterou musme probouzet ve svch mylenkch, ve svch pocitech, vctn avnaich podntech ivota mysli (e ktomu, kemu dojde, dojt mus ae to vnkterm smru mus mt dobr nsledky). Vyvoln tto nlady vdui avyvn tto nlady slovy, ctnm, mylenkami, to je druh zpsob modlitebn nlady, nlada modlitby odevzdanosti.Z tchto nlad due mus bt brny podnty ktomu, co nazvme modlitbou. Podnty ktomu jsou dny vdui sam, a vpodstat vzato nlada kmodlitb vchz do due, kter se teba ijen mlo pozved nad bezprostedn ptomnost.Nlada kmodlitb, meme tak ci, je vzhlen due zasov pomjiv ptomnosti kvnosti, kter vsob obsahuje minulost, ptomnost abudoucnost. Proto je lovku toto pozvednut zraku aivota nad okamiky ptomnosti tolik potebn; proto dv Goethe promlouvat Faustovi ona velk, vznamn slova kMefistovi:Kdyby okamik mne zvbil kslovu:jsi tolik krsn!, prodli jen t.j, mohl-li bych se spokojit se ivotem vpouhm okamiku, pak si mne sevi do okov,pak rd chci bti utracen.Mohlo by se tedy tak ci: je to nlada kmodlitb, kterou si Faust vyprouje, aby se dostal zpout svho tovarye Mefista.Nlada kmodlitb ns tud vede na jedn stran kvaze onaem zce ohranienm jstv, kter pracovalo zminulosti do ptomnosti akter, kdy se na n dvme, jasn ukazuje, jak je vns nekonen vce, ne eho jsme dosud vyuili. Na druh stran vede ns tato vaha kbudoucnosti aukazuje nm, jak me zneznmho klnu budoucnosti vtkat do naeho j nekonen vce, ne co toto j vptomnosti ji pojalo.Do jedn ztchto nlad je zapoteb uvst kadou nladu kmodlitb. Chpeme-li nladu kmodlitb tmto zpsobem amodlitbu jako projev takov nlady, pak najdeme vmodlitb sam onu slu, kter ns vede nad ns. Nebo kdy vns modlitba tak vystupuje m je jinm ne zasvitnutm on sly vns, kter se chce pozvednout nad to, m nae j bylo prv vjednom okamiku? Akdy je nae j uchopeno jen tmto usilovnm dostat se ve, pak vnm tato vvojov sla ji ije.Ume-li se zminulosti, potom vsob chovme vce, ne eho jsme pouili, pak je nae modlitba vkikem kbostv: Nech je toto bostv tu, nech ns napln svoj ptomnost! Akdy jsme doli ctnm ktomuto poznn, pak je modlitba pinou dalho vvoje vns. Pak meme pist modlitbu kvvojovm silm naeho vlastnho jstv.A prv tak tomu me bt snladou kmodlitb vzhledem kbudoucnosti, kdy ijeme ve strachu azkosti ped tm, co nm me pinst budoucnost. Nebo tu nm prv chyb ona odevzdanost, kter proud zmodlitby, kterou vyslme naim budoucm osudm vstc ao nich jsme ekli, e jsou nm pisouzen zmoudrosti svta.Takov odevzdvn se nlad odevzdanosti vns zpsobuje nco jinho, ne kdy vyslme strach azkost ktomu, co se knm m blit. Strachem azkost se n vvoj brzd; vlnami strachu azkosti zapuzujeme to, co chce zbudoucnosti vstupovat do na due. ijeme-li vak sodevzdanost vstc tomu, co chce zbudoucnosti vstupovat do na due, tu se ktomu blme soplodujc nadji tak, e to do ns me vstupovat. Potom se ona odevzdanost, kter ns zdnliv in mal, stv mocnou silou, kter ns nese vstc budoucnosti, take budoucnost obsah na due obohacuje apozved n vvoj onov stupe ve.Tak jsme pochopili modlitbu jako slu psobc vns samch. Proto spatujeme vmodlitb pinu vns, kter vyvolv bezprostedn inek, toti zvten arozvoj naeho j. Pak ani nepotebujeme zevn psoben njak obzvlt oekvat, nbr je nm jasn: Modlitbou jsme ponoili do sv due nco, co meme nazvat osvcujc azahvajc silou. Osvcujc silou proto, ponvad osvobozujeme dui od toho, co se knm bl zbudoucnosti; silou, kter dui uschopuje pijmat to, eho se nm me dostat ztemnho klnu budoucnosti.A zahvajc silou, ponvad si meme ci: zanedbali jsme sice vminulosti pivst to bosk vnaem jstv kplnmu rozvinut. Nyn jsme se vak ve svm ctn tmto bostvm pronikli abostv me psobit vns. Nlada kmodlitb, kter se vns vynouje zctn vi minulosti, vzbuzuje vns ono vnitn teplo due, onm vyprvj vichni, kte pociuj modlitbu vjej pravd. Aosvcujc inky ukazuj se utch, kte znaj pocit oddanosti vmodlitb.Pozorujeme-li podstatu modlitbu tmto zpsobem, nedivme se, e prv velc mystikov stedovku shledvali vodevzdvn se modlitb nejlep ppravu pro to, co hledali vmystickm pohen. Vedli nladu sv due modlitbou konomu bodu, ve kterm se uschopnili dt vsob zazit ji charakterizovan jiskrce. Prv obrcenm zetele kminulosti me se nm stt pochopiteln ona hlubok vroucnost, ona podivuhodn intimita duevnho ivota, kter se me lovka zmocnit pi prav modlitb. Vdy je to pece provn azavn zevnho svta, co ns sob odcizuje; je to tot, co vminulosti nedopoutlo, aby se vns uplatovalo to Mocnj nae vdom j. Vzdvme se zevnm vjemm, ztrcme se vrozmanitostech zevnho svta. To ns rozptyluje ato nedopout, abychom se soustedili; to nedopout, aby se vns mohla rozvjet mocnj, mohutnj Bo sla. Nyn vak, kdy vsob rozvjme vtakov nlad vroucnost kBohu, ctme vsob, e se vsob nevzdvme rozptylujcmu psoben zevnho svta. Ato ns napluje nevyslovitelnm, podivuhodnm teplem onoho byt vns, kter ns napluje vnitn blaenost aco me bt skuten nazvno vnitnm prohtm bostvm. Teplo ve vesmru se uvych bytost projevuje jako vnitn teplo. Znich bytost, kter maj tot teplo jako jejich okol, se vy bytost teprve utv tm, e toto fyzick teplo bytost vsob hmotn uvnituje. Apodobn (jako je tomu steplem ve vesmru) modlitbou vyvolan duevn teplo, in zduevn bytosti ztrcejc se vzevnm svt, takovou bytost, kter se sjednocuje vsob sam.V modlitb se rozehvme pociovnm Boha vsob; amy se nejen rozehvme, nbr my se vsob intimn nalzme.Kdy pak, na druh stran, pistupujeme kvcem zevnho svta, tu se nm tyto vci vpodstat vdy jev smchny stm, co meme oznait temnm klnem budoucnosti. Nebo kdo pihl kvcem pesnji, mus si ci: ve vem, emu krm vzevnm svt vstc, je vdy obsaeno budoucno. Chovme-li vak vsob strach azkost ped tm, co ns me postihnout, vude ns vrh nco nazpt. Zevn svt stoj ped nmi jako hust zvoj. Meme-li vak vsob vyvjet pocit odevzdanosti, nladu kmodlitb ktomu, co pedstupuje ped ns ztemnho klnu budoucnosti, tu se meme dokat toho, jak pedstupujeme ped vechny bytosti zevnho svta spocitem jistoty anadje, kter knm proud zpocitu odevzdanosti. Meme si pak ci vi vem vcem: Je to moudrost svta, kter nm bude ze veho zit vstc. Kdeto jinak se na ns ze veho, ped co pedstupujeme, dv temnota; jinak vstupuje do naeho ctn temno. Nyn zjistme, jak zctn odevzdanosti povstv pocit, e, vpodstat vzato, ztoho, po em vdui toume aeho si dme jako to nejvy, e ze veho toho svt nm vstc moudrost naplnn obsah svta. Meme si tedy ci: Je to nadje na osvcen zcelho svta, kter se vns rod znlady odevzdanosti modlitby. Ajako temnota ns uzavr vns samch, ajako ns obklopuje oputnost aomezenost ve fyzickm svt, kdy stojme nkde vnon temnot akolem ns se prostr tma, tak se ctme, kdy nadejde rno asvtlo nm proud vstc, jako bychom se vymstili sami ze sebe. Avak ne tak e bychom se ztratili, nbr tak, jako kdybychom mohli nyn vnet do svta to, co je vnaich duch nejlepm chtnm, nejlep tubou. Tak pociujeme ono vzdvn se svtu, kter nm odcizuje ns sam, pemoen teplem modlitby, kter ns snmi spojuje. Akdy pevedeme teplo modlitby a kpocitu odevzdanosti, kter me proudit modlitbou, pak se rozncuje teplo modlitby ve svtlo modlitby. Vystupujeme znovu ze sebe avme: Kdy se nyn spojujeme se zevnm svtem advme se na vechno, co se nachz vokolnm svt, pak se vnm nectme rozptlen aodcizen sami sob; nbr pak ctme jak to, co je vna dui nejlepho, proud zn; actme se spojeni stm, co nm zi zokolnho svta vstc.Tyto dva modlitebn proudy se daj vyjdit jet lpe obrazn ne vpojmech. Tak nap. kdy si vzpomeneme, co se ve Starm zkon vyprv oJakubovi oonom mocnm, dui rozrvajcm zpase Jakuba vnoci. Jev se nm to tak, jako kdybychom se sami vzdali mnohosti svta, ve kterm se nae due zprvu ztrc akter tak nepipout, abychom se dostali ksob. Kdy se pak sil nalzt sebe pece probud, pak nadchz zpas vyho j snim jstvm. Tu se nlady stdaj; vln se nahoru, pak se vak takto propracovvme prv onou nladou kmodlitb. Anakonec nadejde onen okamik, kter je nm len ve vyprvn oJakubovi, e vnitn non zpas se vjeho dui vyrovnv, rozsvcuje aharmonizuje, kdy mu pon rann slunce svtit vstc. Tak skuten psob vdui prav modlitba.Pozorujeme-li modlitbu tmto zpsobem, pak je osvobozena od veker povry. Nebo tu mme co init stm, co pivd krozvoji nejlep st na due, aco vna dui psob bezprostedn jako sla. Pohlme-li na vc tmto zpsobem, pak je modlitba ppravnm stupnm kmystickmu pohrouen, jako je tak toto mystick pohrouen ppravnm stupnm ke vemu, co meme nazvat bdnm voboru duchovna. Azdodan charakteristiky modlitby bude nm tak patrn, oem byla ji astji uinna zmnka: e si vlastn vpodstat hromadme ve sv dui omyl za omylem, mnme-li, e bychom mohli bostv, doslova Boha, mysticky vsob najt. Do tohoto omylu upadali jednak mystikov, ale tak ijinak kesansky smlejc lid stedovku. Upadli do tto chyby proto, ponvad se prv vdobch stedovku nlada kmodlitb ponala prolnat sobectvm, onm sobectvm, vnm si due prav: chci bt dokonalej adokonalej anemyslet na nic jinho, ne na toto stle vt zdokonalovn. Vpodstat vzato, jsou to jen dozvuky on sobeck touhy po pouh vnitn dokonalosti, kdy se vtheosofickm proudu (selmu zcesty) mluv otom, e lovk by mohl, jen kdy se odvrt od veho zevnho, najt Boha ve sv vlastn dui.Vidli jsme, e zde mme dva modlitebn proudy: jeden vede krozeht naeho nitra, druh pak vpocitu odevzdanosti zase ven do svta avede kosvcen akpravmu poznn. Kdo tmto zpsobem pozoruje nladu kmodlitb, brzy uvid, e ono poznn, jeho dosahujeme obyejnmi prostedky rozumu, zstv vjistm vztahu vi jinmu zpsobu poznn neplodn. Kdo zn nladu kmodlitb, zn tak ono sthnut se due do sebe, kde se odpoutv od mnohosti svta, kter ji rozptyluje; jak se sousteuje do sebe avsob sam adov se toho, co meme oznait jako pln uzaven se do sebe; jako byt vsob, vnm due vzpomn na to, co je povzneseno nad okamik aco zasahuje do n zminulosti abudoucnosti. Kdo zn tuto nladu, ve kter nastv bezvt, utien smysl pro cel nae okol, kde jen ty nejkrsnj mylenky acity, jich jsme schopni, udruj nai dui nitern soustednou, kdy snad nakonec miz ito avdui ije jen zkladn ctn, kter nm ukazuje na dva smry: kBohu, kter se ohlauje zminulosti akBohu, kter se ohlauje zbudoucnosti. Kdo zn tyto nlady adovede vnich t, v tak, e jsou vdui takov velk chvle, kdy si ona prav: nyn jsem jednou nepihlela ktomu, co dovedu svm mylenm vykonat chytrho, nepihlela jsem ktomu, co dovedu svm ctnm, nepihlela jsem konm idelm, jich se mohu chopit svm chtnm, knmu jsem byla a dosud vychovna; to vechno jsem zdue vymetla. Odevzdala jsem se svm nejvym mylenkm acitm; tak ty jsem ze sv due vymetla adala jsem t vsob jen prv charakterizovan zkladn nlad. Kdo zn tyto pocity, v: Jako ped ns pedstupuj divy prody, pozorujeme-li ji istm zrakem, tak svt do na due nov ctn, kter jsme dosud nemohli postehnout. Pak pu vna dui podnty vle aidely, kter j byly a dosud ciz; avtto zkladn nlad probouzej se vn tak nejplodnj zrodky.Tak nm modlitba me vnejlepm slova smyslu dt moudrost, kter vdan chvli sami ze sebe nejsme schopni. Me nm poskytnout monost kpociovn, je jsme si a dosud nemohli osvojit. Akdy modlitba vede nai vchovu dle, me nm dt slu vle, ke kter jsme se a dosud nemohli vzchopit. Ovem, chceme-li vsob chovat takovou nladu kmodlitb, pak mus vna dui ot nejvt mylenky, nejkrsnj city apocity, jich jsme schopn (aby mohly vdui takovou nladu vyvolat). Atu lze stle znovu jen poukazovat na ony modlitby, kter byly od nejstarch dob avnejslavnostnjch chvlch dvny lidstvu.V mm malm spisku Oten najdete podn jeho obsahu, znho je patrn, e vtchto sedmi prosbch je obsaena vechna moudrost svta. Mete si teba stle myslet: vtomto spisku se prav oOteni, e me sedmi prosbm tto modlitby rozumt jen ten, kdo zn nejhlub prameny vesmru; avak naivn, prost lovk, kter se modl Oten, neme pece proniknout do tchto hloubek. Toho vak ani nen zapoteb.Aby Oten mohl vzniknout, ktomu bylo zapoteb vyslovit zobshl svtov moudrosti slovy to, co meme nazvat nejhlubm tajemstvm svta alovka. Ponvad je to vak vOteni obsaeno, proto to vjeho slovech psob. Itehdy, kdy jet dlouho hloubkm tto modlitby nerozumme. To je skutenm tajemstvm prav modlitby, e mus bt erpna ze svtov moudrosti. Aponvad je vzata ze svtov moudrosti, proto skuten psob, akoli j nerozumme. Meme j porozumt, postoupme-li kvym stupm, knim ns pipravuje modlitba. Modlitba ns pipravuje pro mystick pohrouen; mystick pohrouen pro meditaci akoncentraci, aodtud jsme pak smovni kvlastn prci voboru duchovnho bdn.Nelze povaovat za nmitku, ekne-li se, e se pece mus nejdve rozumt tomu, co se modlme, m-li modlitba mt sprvn inek. To jednodue nen sprvn. Kdo rozum ihned moudrosti kvtiny, t-li se zn? Nen zapoteb ihned proniknout do jej moudrosti, apece se me do due vlvat radost, kdy se na ni dvme. Aby tu byla kvtina, ktomu bylo samozejm zapoteb moudrosti. Ale abychom mli zkvtiny poten, ktomu zprvu nepotebujeme moudrost. Aprv tak aby mohla vzniknout modlitba, ktomu bylo zapoteb moudrosti svta. Aby se vak mohlo vlvat do due ono psoben, kter bylo charakterizovno jako teplo asvtlo (kdy tu ji modlitba existuje), ktomu nen zapoteb moudrosti prv tak, jako j nen zapoteb ktomu, abychom se mohli tit zkvtiny. Co vak zmoudrosti svta nevzelo, to by nemohlo mt tuto slu. Ji ze zpsobu, jak modlitba psob, se nm ukazuje, jak hloubky vsob chov.M-li se due skuten vyvjet vlivem toho, co vn ije, tu lze stle znovu poukazovat na to, jak me mt zprav modlitby prospch kad lovk, nech stoj na ktermkoli stupni vvoje avchovy. Inejnaivnj lovk, kter snad nezn nic dalho ne prv jen modlitbu, me dt psobit modlitb na svoji dui. Modlitba sama to bude, kter vyvol psobc sly, kter ho povedou v ave. Avak smodlitbou nejsme nikdy hotov, by bychom stli sebe ve, nebo modlitba me pozvednout dui vdy jet ostupe ve, ne na kterm se ji nachz. AOten je modlitba, kterou se nejen modlme, nbr kter me tak vyvolat mystickou nladu akter me bt obsahem vy meditace akoncentrace. To by se dalo ci tak omnoha jinch modlitbch. Avak ze stedovku pelo do na doby nco, co me modlitbu anladu kmodlitb ponkud zneistit aco lze oznait slovem sobectv.Chceme-li se modlitbou dostat pouze do sebe, chceme-li se zdokonalovat jen ve svm nitru (jak to chtl mnoh stedovk kesan, jak to snad ten nebo onen chce idnes), kdy nechceme osvcenm obrtit zrak zase ido svta, pak je modlitba nm, co lovka souasn od svta odluuje aco jej vzdaluje aodcizuje svtu. Tak tomu bylo umnohch lid, kte pouvali modlitbu ve smyslu nesprvn askeze apoustevnictv. Tac lid nechtli bt jen dokonal ve smyslu re, kter se zdob, aby zahrada byla krsn, nbr chtli bt dokonal ve svm vlastnm jstv, aby vdui nali vlastn blaenost.Kdo vdui hled Boha anechce pak zase stmito nalezenmi silami vyjt do svta, shled pak, e takov ponn se jistm zpsobem mst. Amete vmnohch spisech jejich pisatel znaj jen jednu nladu kmodlitb, kter vede kvnitnmu rozeht (dokonce lze to sledovat a ke spisu Michaela de Molinos) nalzt podivn popisovn rozmanitch vn apud, pokuen, nesnz adivokch choutek, kterch se due dov prv tehdy, kdy vnitn modlitbou, plnm vzdnm se tomu, co povauje za svho Boha, hled dokonalost.Hled-li lovk Boha jednostrann, chce-li se blit duchovnmu svtu jednostrann, chce-li rozvjet jen takovou nladu kmodlitb, kter vede pouze kvnitnmu proht anehled-li tak druhou nladu kmodlitb, kter vede kosvcen, pak se mus dokat toho, e se druh strana mst. Dvm-li se jen sltost ase studem do minulosti akm: ve mn je nco mocnho, co jsem dosud nevtiskl do svch zitk, m se vak nyn chci nechat naplnit, abych se stal dokonal pak se ovem jistm zpsobem dostav ona nlada po dosaen dokonalosti. Ale to druh, to nedokonal, kter sed vdui, to se pak uplatuje jako mylenkov sla; to pak vyr na venek mnohem mocnji aprojevuje se to jako svod ave.Ve chvli, kdy se due vn nala ve vnitnm proteplen ave vroucnosti kBohu apotom hled Boha ve vech dlech, vnich se projevuje kdy due usiluje oosvcen, tu shled, e se ji dostv ze sebe ven, e se vzdaluje omezenmu, sobeckmu jstv ae nadchz pak jej uzdraven auklidnn vnitnch vn abou. Proto je tak zl, kdy se do nlady kmodlitb, do mystickho pohrouen nebo do meditace vmuje sobectv. Chceme-li nalzt Boha apodret si ho jen ve sv dui, tu se ukazuje, e nae sobectv je nezdrav, e se udrelo ivnejvych snahch na due; pak se tato sobeck nlada mst. Uzdraven meme bt jen tehdy, kdy po nalezen Boha vsob vyzaujeme to, co nyn vsob chovme, neosobn do svta svmi mylenkami, city, na vl anaimi iny.Dnes meme asto zaslechnout anesta se dostaten ped tm varovat zvlt na poli nesprvn chpan theosofie: bostv neme najt ve svt. Vejdi vak dn do sebe, pak vsob Boha najde.Dokonce jsem jednou slyel nkoho (kter rd lichotil svm poslucham tm, e je upozoroval na Boha vjejich duch) hovoit: nepotebujete se niemu uit adozvdt se nco ovelkch tajemstvch svta; potebujete jen zrat do sebe, pak najdete vsob Boha.Proti tomu mus bt eeno nco jinho, co teprve vede kpravd. Jist stedovk myslitel nael vi tto nlad, kter je sprvn jen tehdy, kdy je udrovna v jistch mezch, nsledujc slova:Ujasnme si to jet jednou: nejkodlivj nejsou ty vci, kter jsou nepravdiv, nebo co je nepravdiv, to se vlidsk dui uke velmi brzy jako nepravdiv. Ale nejkodlivj jsou ty vci, kter jsou za jistch pedpoklad sprvn akter, uv-li se jich za nesprvnch pedpoklad, jsou naprosto nesprvn. V jistm smyslu je tomu tak, e lovk mus Boha hledat vsob. Aponvad tomu tak je, psob mnohem he, neudrujeme-li takov hledn vuritch mezch, vnich prv mus bt udrovno. Stedovk myslitel pravil: Kdo by chtl hledat venku ve svt nstroj, jeho chce pouvat, i kdy zcela pesn v, e ho m ve svm dom by byl poetil, kdyby tak inil. Prv takovm poetilcem je vak ten, kdo hled knalezen Boha nstroj vude venku ve svt, kdy jej m pece vdom, ve sv vlastn dui. Ale pamatujme si dobe, e se prav: nstroj! Nehledejme Boha samho ve vlastn dui! Boha hledme nstrojem; atento nstroj nikde venku nenajdeme. Ten mus bt hledn vdui pravou modlitbou, pravm mystickm pohrouenm, meditac akoncentrac na rznch jejch stupnch. Astmto nstrojem je pak nutno pistupovat km svta. Pak nalezneme Boha vude: nebo se projevuje, mme-li nstroj, jm jej meme nalzt ve vech ch svta ana vech stupnch byt. Tak musme hledat nstroj Boha vsob; pak Boha najdeme vude.Takov vahy omodlitb nejsou dnes oblben. Dnes slyme nap. kat: Nue, co me modlitba zmnit na bhu svta!? Svt jde pece dl podle nutnch zkon, kter neme mnit. Kdo chce poznat njakou slu skuten, mus ji hledat tam, kde je. Dnes jsme hledali slu modlitby vlidsk dui ashledali jsme, e je nm, co dui pivd dl. Ten, kdo v, e je to duch, kter psob (nikoli fantastick, abstraktn, nbr konkrtn duch) ae lidsk due pat do e ducha, ten tak v e ve svt nepsob jen hmotn sly podle zevnch zkon, nbr e ve, co existuje jako duchovn bytosti, psob ve svt itenkrt kdy nejsou inky tchto sil abytost zevnmu oku azevn vd postehnuteln. Posilujeme-li tud duchovn ivot modlitbou, potom meme oekvat inky. Nastanou! Ale psoben modlitby vzevnm svt bude hledat teprve ten, kdo sm poznal slu modlitby jako realitu, jako skutenost.Kdo to poznal, nech uin nsledujc pokus. Nech ten, kdo po deset let svho ivota silou modlitby opovrhoval, pohldne na onch (bez modlitby proitch) deset let. Apak nech pohldne na druhou st (v n poznal slu modlitby), kter tak ji ubhla akter tak trvala deset let. Pak nech porovn tato dv desetilet. Uvid, jak se prbh jeho ivota zmnil vlivem on sly, kterou vlval do sv due modlitbou. Sly se projevuj vjejich psoben, vjejich incch. Je snadn poprat sly, kdy jejich inky ani nevyvolme. Je oprvnn poprat slu modlitby ten, kdo se ani nepokusil, aby vnm modlitba mohla psobit? Anebo se m za to, e zn slu svtla ten, kdo ji nikdy nevyvjel anikdy se kn nepiblil?Slu, kter m psobit vdui askrze dui, se ume poznvat jen jejm pouvnm.Popisovat dal inky modlitby to budi mn dovoleno piznat ktomu pece jet nen vptomnosti, by bychom se do n postavili sebe nepedpojatji, vhodn doba. Nebo kpochopen toho, e nap. spolen modlitba, t.j, ono slvn se sil plynoucch zmodlc se obce, m zvenou duchovn slu atm tak zvenou skutenost aby to bylo pochopeno, ktomu zatm vnaich souasnch pomrech prvky poznn jet nejsou. Spokojme se stm, emu jsme dnes dali pedstoupit ped nae due jako vnitn podstatu modlitby. To tak sta. Nebo ten, kdo m pro vc trochu porozumn, penese se samozejm pes mnoh, co me bt proti modlitb uvedeno jako nmitka.Jak jsou to nmitky?Vztahuj se kmnohmu. Tak nap. se k: Pozorujme innho lovka ptomnosti, kter pouv svch sil, aby svm spoluobanm byl vkadm okamiku uiten. Avedle takovho sledujme jinho lovka, kter se tie stahuje do rozjmn asly sv due petv vmodlitb. Takov lovk bude snad vzhledem kinnmu lovku oznaen za zahalee. Promite, eknu-li zjistho ctn pro duchovn-vdeck poznn, e je tu jet jin hledisko. Vyslovil bych to groteskn ne vak neodvodnn. Kdo zn dnes souvislosti vivot, tvrd, e mnoh, kdo nape vodnk do toho i onoho asopisu, poslou lidem lpe, ne kdyby se modlil apracoval na zdokonalen sv due (a to zn groteskn). lovk by si pl, aby se dnes lid mohli pesvdit, e by bylo moudej kdyby se modlili, msto aby psali vodnky. Takto by se dalo postupovat vi mnoha jinm modernm oblastem duchovnho ivota.K pochopen celho lidskho ivota je zapoteb pochopen on sly, kter se vyv vmodlitb. Modlitba, pozorujeme-li ji podle jej podstaty, pat konm vcem, kter vedou lovka zpomjejcnosti akonenosti ivota kvnosti. To pociovali zvlt ti lid, kte nali cestu zmodlitby kmystice, jako nap. Angelus Silesius. Kdy se stal mystikem, dkoval za svoji vnitn pravdu akrsu, velou vroucnost azc jasnost svch mystickch mylenek, jak je tomu nap. vPoutnku cherubnskm, ppravn modlitb, kter tak mocn psobila na jeho dui.A vpodstat vzato, m je vechna takov mystika, jak pronikla aprozaovala Angela Silesia?Co je to jinho ne nlada vnosti, ke kter ns modlitba pipravuje? Anco ztto nlady me tuit kad modlc se lovk, kdy modlitbou doel kpravmu vnitnmu klidu, kuvnitnn; apak zase kosvobozen se od sebe samho. Je tu nco zon nlady, kter dv lovku vzhldnout zpomjivho okamiku kvnosti, kter spojuje vdui minulost, ptomnost abudoucnost.Zda-li to modlc se lovk v nebo nev e, kdy vysl modlitbu kt strnce ivota, ve kter hled svho Boha, pak budou pocity, city, mylenky, slova, vnich se jeho modlitba, jeho nlada kmodlitb vyv, pronikny tm, co ije vkrsnm vroku Angela Silesia akter vpodstat me jako bosk vn, jako bosk sladkost pronikat kadou modlitbou, by iasto neuvdomle:J sm jsem vnost, kdy zasu vyjt mohu ,kdy Boha vsob mm asebe poznm vBohu.Poznej sebe sm!Vysvobo se sm!II.PRVN KROKY KSEBEVCHOVVodtkem pro toho, kdo se rozhodl opravdov pracovat na zulechtn sv duevn bytosti, aby mohl vstoupit na stezku vyho pokroku, mus bt nejdve sil po pravm poznn sama sebe.Jsou dva stupn:1) sebepoznn ni, kter krtce oznaujeme jako zrcadlen sama sebe, t.j. pekonn vednho, niho jstv; a2) vy sebepoznn, kter se rod ze zhotn se sama sebe.Co je mnno nim sebepoznnm?Je to poznn naeho vednho jstv, toho, co ji jsme, co vsob nosme; je to seznmen se snam vlastnm duevnm ivotem. Je vak zapoteb si ujasnit, e na tomto stupni nememe dospt ke svmu vymu j, nebo kdy zrme jen do sebe, shledme tam jen to, jac jsme.Jak si pi tom musme ponat?Vtina lid je pesvdena, e prv jejich vlastnosti jsou nejlep. Kdo je nem, je jim nesympatick. Kdo ji vyrostl nad toto mnn, nejen teoreticky, nbr isvm ctnm, je ji na cest kpravmu sebepoznn.Dostaneme se nad zhlen se vsob postupem, kterho lze pouvat vdy, jen kdy si pro to najdeme denn pt minut asu.Musme vyjt znsledujc vty:Vechny vlastnosti jsou jednostrann; mus poznat, kde jsou jednostrann amus se snait je sladit.Tak nap. kdo je piln, nech zkoum, nen-li piln na nesprvnm mst. Tak ilost je jednostrann; musme ji doplovat pelivou rozvlivost.Kad vlastnost m svj protjek, jeho je