UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Bakalářská práce

Denisa Benešová

Organizovaný zločin v České republice

Olomouc 2012 vedoucí práce: JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen

uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 28. března 2012 ...................................

Denisa Benešová

Děkuji JUDr. Zdence Novákové, Ph.D. za její podněty a rady, které mi jako vedoucí mé

bakalářské práce poskytovala při jejím zpracovávání.

Obsah

Úvod ...........................................................................................................................................6

1 Historie organizovaného zločinu a jeho vývoj po roce 1989 ..................................................8

2 Pojem a charakteristika organizovaného zločinu ....................................................................9

2.1 Definice organizovaného zločinu .....................................................................................9

2.2 Pojmové znaky organizovaného zločinu ........................................................................10

2.3 Organizovaný zločin a zločinecká organizace................................................................11

2.4 Typy organizované kriminality ......................................................................................12

2.5 Formy organizované kriminality ....................................................................................13

2.5.1 Organizovaná hospodářská kriminalita ...................................................................13

2.5.2 Drogová organizovaná kriminalita ..........................................................................17

2.5.3 Bankovní a poštovní loupež ....................................................................................18

2.5.4 Nelegální obchod se zbraněmi a výbušninami ........................................................18

2.5.5 Převaděčství, obchod s lidmi a prostituce ...............................................................19

2.5.6 Krádeže motorových vozidel...................................................................................20

2.5.7 Počítačová kriminalita .............................................................................................20

2.5.8 Korupce ...................................................................................................................21

2.5.9 Praní špinavých peněz .............................................................................................22

2.6 Terorismus......................................................................................................................23

3 Organizovaný zločin na území České Republiky..................................................................25

3.1 Organizovaný zločin z bývalého SSSR..........................................................................25

3.2 Čínský organizovaný zločin ...........................................................................................26

3.3 Italský organizovaný zločin............................................................................................27

3.4 Americký organizovaný zločin.......................................................................................28

3.5 Kolumbijský organizovaný zločin..................................................................................29

4 Boj s organizovaným zločinem .............................................................................................31

4.1 Orgány určené pro boj s organizovaným zločinem v České republice ..........................31

4.1.1 Zpravodajské služby................................................................................................31

4.1.2 Policie České republiky ...........................................................................................32

4.1.2.1 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.................................................32

4.1.2.2 Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality ......................................33

4.1.2.3 Národní protidrogová centrála..........................................................................33

4.1.2.4 Národní centrála Interpolu Praha......................................................................33

4.1.2.5 Útvar rychlého nasazení ...................................................................................34

4.1.3 Koncepce boje proti organizovanému zločinu ........................................................34

5 Prevence ................................................................................................................................36

5.1 Pojem prevence ..............................................................................................................36

5.2 Preventivní programy .....................................................................................................37

5.2.1 Programy pro předškolní děti ..................................................................................37

5.2.2 Programy určené rodičům .......................................................................................38

5.2.3 Programy vázané na školu.......................................................................................38

5.2.4 Vrstevnické programy .............................................................................................39

5.2.5 Komunitní programy ...............................................................................................39

5.2.6 Programy podporující pracovní uplatnění ...............................................................39

5.3 Prevence kriminality na území České republiky ............................................................40

Závěr.........................................................................................................................................41

Seznam použitých zkratek ........................................................................................................43

Seznam grafů ............................................................................................................................44

Seznam použité literatury a internetových zdrojů ....................................................................45

6

Úvod

Současný svět s sebou přináší spoustu rizik. Jedno z největších představuje právě

organizovaný zločin, který působí i na území České republiky od začátku devadesátých let

20. století. Právě jeho aktuálnost, rozšířenost a stále častější medializace mě motivovala

zaměřit se na tuto problematiku poněkud blíže v rámci zpracování mé bakalářské práce.

Výše uvedený důvod však není jediným, který byl impulsem vybrat si právě toto téma.

Nabízí se hned několik možností. Dalším důvodem výběru tohoto tématu bakalářské práce

byla například i snaha poskytnout pohled na současnou situaci u nás a s tím spojený stav

prostředků boje proti organizovanému zločinu a v neposlední řadě, také zaměření mého

studijního oboru Pedagogika – Veřejná správa, v rámci něhož se zvýšil můj osobní zájem

o problematiku v oblasti kriminologie a práva a v rámci výkonu svého budoucího povolání

věřím, že i tato práce, a s ní spojené nastudované informace, mi bude přínosem.

Nutno podotknout, že organizovaný zločin bývá často zaměňován za pojem organizovaná

kriminalita. A i když se v této práci nebudu touto problematikou zabývat, tedy nedělat mezi

těmito pojmy rozdíly, tuto poznámku považuji za důležitou z důvodu, že se nejedná o pojmy

zcela totožné. A protože právě čtenáři, především nezainteresovanému do této problematiky,

by se mohlo zdát, že jde o pojmy stejné, uvádím zde v úvodu rozlišnost těchto pojmů.

Z praktického hlediska to vede především k tomu, že jako organizovaný zločin jsou

posuzována i „běžná“ kriminální jednání spáchaná organizovaně nebo nahodilou skupinou

více než dvou pachatelů. Naopak právě organizovaná kriminalita vyjadřuje často mnohem

volnější spojení v kriminální skupině.

Nabízí se také možnost srovnání mezi těmito pojmy za využití kategorií „obecného

a zvláštního“, kdy organizovaná kriminalita by mohla být posuzována jako vztah obecného ke

zvláštnímu, kterým je zde myšlen právě organizovaný zločin. Ale i takové vymezení není

zcela přesné, neboť organizovaný zločin je zcela novou formou kriminálního jednání

s podstatně vyšší tzv. typovou nebezpečností kriminálního jednání, než je tomu

u organizované kriminality.

Práce je zpracována jako práce teoretická a je rozdělena celkem do 5 hlavních kapitol.

První kapitola je věnována stručné historii organizovaného zločinu, především jeho vývoji po

roce 1989. V druhé kapitole práce směřuje svou pozornost na vymezení pojmu organizovaný

zločin, dále jsou zde zahrnuty jeho znaky, typy a především velká část této kapitoly je

věnována formám organizované kriminality. Následující, tedy třetí kapitola, uvádí jednotlivé

a nejčastější zločinecké mezinárodní organizace s jejich působením na našem území. V této

7

kapitole je pro zajímavost také vždy zahrnuta u každé organizace klíčová postava konkrétního

mezinárodního organizovaného zločinu. Poslední kapitoly jsou zaměřeny již na boj

s organizovaným zločinem a organizace, které se jím zabývají a v neposlední řadě na prevenci

této formy kriminality.

Cílem této bakalářské práce je nikoliv popsat celou problematiku organizovaného zločinu,

ale spíše poskytnout čtenářům jakýsi ucelený, komplexní přehled, týkající se této

problematiky. Především jde o to, přiblížit a objasnit vymezení organizovaného zločinu jako

takového. Dále rozšířit povědomí a schopnost rozpoznat, resp. rozlišit jednotlivé formy

organizované kriminality a stejně tak být obeznámen s nejčastěji vyskytujícími se

zločineckými skupinami a jejich činnostmi na našem území, tj. území České republiky. Také

si tato práce klade za cíl seznámit společnost s jednotlivými útvary pro boj s organizovanou

kriminalitou spolu s prevencí organizovaného zločinu, kterému jsem se zabývala v rámci

pedagogického aspektu této bakalářské práce.

A v neposlední řadě by se mezi další cíl dalo zahrnout v rámci dostupné odborné literatury

i analýza situace a především analýza a vývoj vybraných, jednotlivých forem v určitém

časovém úseku, které věnuje bakalářská práce pozornost v podobě grafů uvedených již

konkrétně u těchto jednotlivých forem organizované kriminality.

8

1 Historie organizovaného zločinu a jeho vývoj po roce 1989

Pro zjištění a nalezení počátku organizovaného zločinu, musíme zamířit a hledat v dávné

minulosti, jelikož například tajná společenství vznikala již v letech před naším letopočtem.

Zlomovým rokem v oblasti organizovaného zločinu je však století sedmnácté, kdy ve střední

Evropě vypukla třicetiletá válka, stoupala sociální nerovnost spolu s hospodářskou bídou

(Němec, 2003, s. 12). Organizovaný zločin je nejčastěji s Českou republikou spojován v souvislosti

s porevolučním vývojem v 90. letech. Ale statistiky vypovídají o skutečnosti, že není spjat

pouze s porevolučním vývojem, protože již v období první republiky byla registrována

činnost kriminálních struktur, i v mezinárodním rozsahu, a to zejména

v oblasti mezinárodního obchodu s drogami a pašování zboží. A také za doby Československa

to nebyla výjimka. I bývalé socialistické země dosahovaly v kriminalitě mimořádných

rozměrů, především dávaly na odiv bezplatnou lékařskou péči, úspěchy ve sportu

a neexistenci nezaměstnanosti. Postupem času se ale prokázala pofidérnost těchto

předkládaných předností a dochází k pochybnostem, že údaje trestních statistik nevystihují

skutečnou situaci v oblasti kriminality. Všeobecně je již známa nedokonalost těchto statistik,

z nichž lze spíše odhadovat pouze trendy zločinnosti u nás.

Na počátku 90. let se v Českých zemích vytvořily podstatně vhodné podmínky pro činnost

mezinárodního organizovaného zločinu. Především díky skutečnostem jako otevření státních

hranic a ekonomiky, s kterým se naše země stala součástí globálních procesů a zde dochází

pak ke zrychlení přepravy lidí a zboží. A právě Praha se stala evropskou metropolí. Další

skutečností, byla rozsáhlá ekonomická transformace a rychlým vytvářením trhu a kapitálu

poskytuje příležitosti ke kriminálním činnostem. V neposlední řadě se jedná o zjevné mezery

v legislativě i neoficiální vládní politika (Nožina, 2003, s. 33-39).

Česká republika se po roce 1989 v rostoucí míře stává areálem působení řady

mezinárodních kriminálních skupin, které znamenají přímé ohrožení bezpečnosti stát (Nožina,

1997, s. 7).

Celkově představuje Česká republika po roce 1989 území s výhodnou geografickou

polohou v sousedství zemí Evropské unie, slabě organizovaným podsvětím, slabými zákony,

nechráněnými hranicemi, s dezorientovanou policií. Proto vstup mezinárodních kriminálních

skupin na naše území byl rychlý a vysoce efektivní (Nožina, 2003, s. 39).

9

2 Pojem a charakteristika organizovaného zločinu

Tato kapitola se zabývá vymezením organizovaného zločinu a jeho základními

charakteristikami. Současně pojímá o základních typech a formách.

2.1 Definice organizovaného zločinu

Organizovaný zločin, je definován hned v několika odborných publikacích. A jelikož

těchto definic existuje opravdu nespočet, uvádím pro svou bakalářskou práci ty, které mě

zaujaly nejvíce a které podle mého názoru nejvíce vystihují organizovaný zločin jako takový.

Např. Jan Musil definuje pojem organizované kriminality takto: „Organizovaná

kriminalita je druh skupinové trestné činnosti, páchané organizovanou zločineckou skupinou

nebo zločineckou organizací, vyznačující se dlouhodobostí, dělbou činnosti, plánovitostí

a orientací na vysoký zisk nebo získání vlivu na veřejný život“. Podle Musila organizovaná

kriminalita disponuje schopností vstřebávat vymoženosti moderních technologií

a organizačních principů, a protože navíc neuznává žádné omezení, ať již v podobě morálních

nebo právních norem, které jí dávají především ekonomickou, a později také politickou sílu

(Smolík a kol., 2007, s. 12).

Miroslav Nožina ve své publikaci definuje organizovanou kriminalitu jako, nezákonnou

činnost více než dvou osob, konanou systematicky po delší dobu, zaměřenou na získání

finančního prospěchu a využívající k tomu násilně získaného vlivu v prostředcích obchodu,

průmyslu, médií, politických a soudních kruhů“ (Nožina, 1997, s. 11).

Organizovaný zločin je typem mnohostranné, systematicky a dlouhodobě páchané trestné

činnosti zločineckou skupinou a vyznačuje se jak vysokou organizovaností, dělbou úloh, tak

specializací jednotlivých členů (Chmelík a kol., 2004, s. 56).

Organizovaná kriminalita představuje specifický typ, způsob trestné činnosti, vykazující

řadu shodných formálních rysů s podnikatelskou činností, organizovaný za účelem

dosahování maximálního zisku či jiných výhod bez ohledu na použité prostředky a oblasti

podnikání, reagující na strukturu společenské poptávky.

Jako další z uznávaných ucelených definic je považována definice dalšího z autorů této

problematiky, a to jako „Skupina nejméně tří osob s pevnou organizační strukturou,

hierarchií a dělbou činností, zaměřenou na páchání závažné úmyslné trestné činnosti a na

tvorbu zisku, zpravidla propojené do zahraničí, která cíleně proniká do hospodářských,

ekonomických a politických struktur“ (Chmelík a kol., 2004, s. 91).

10

V neposlední řadě vystihuje pojem organizované kriminality definice významné dvojice

Volkera Gema a Martiny Linkové, která byla doplněna a upravena podle Miroslava Němce,

který ji uvádí ve své publikaci: „Organizovaná kriminalita je plánovité a snahou po zisku

nebo moci motivované spáchání zvlášť závažného trestného činu nebo páchání – po delší či

neurčitou dobu – trestných činů, které ve svém souhrnu jsou zvlášť závažnými, pokud se

tohoto nebo těchto trestných činů, účastní více než dvě osoby, které:

• Mají mezi sebou rozděleny úkoly,

• jednají konspirativně,

• používají struktur podobajících se živnosti nebo obchodu,

• používají násilí nebo jiných prostředků vhodných k zastrašení, anebo ovlivňují alespoň

jednu z těchto sfér: hospodářství, politiku, hromadné sdělovací prostředky, státní či

veřejnou správu, justici, policii“ (Němec, 2003, s. 109-110).

Také z hlediska mezinárodního vymezení charakteristiky organizovaného zločinu je

k definování organizovaného zločinu přistupováno velmi různorodě. Rozsáhlý průzkum

v tomto směru byl proveden Institutem pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva

spravedlnosti (dále jen IKSP), ve kterém se autor v závěru přiklání k rakouskému modelu

organizovaného zločinu. Jde o speciální ustanovení rakouského trestního zákoníku, podle

kterého bude potrestán odnětím svobody ten, kdo na delší dobu založí organizaci podobnou

podniku, s větším počtem osob, nebo kdo se podílí na činnosti této organizace jako její člen

(Chmelík, 2004, s. 88).

Z uvedených definic je tedy zřejmé, že nebude nikdy nalezena zcela optimální, všeobecně

platná a jednotná definice a v žádném případě nebude zahrnovat všechny aspekty a znaky

organizovaného zločinu, jelikož definice musí být srozumitelná, ne však příliš obsáhlá

a naproti tomu ani příliš stručná (Němec, 2003, s. 109).

2.2 Pojmové znaky organizovaného zločinu

Pojmové znaky organizované kriminality jsou ve všech možných materiálech

k organizovanému zločinu uváděny různě. Např. v materiálu nazvaném „Problematika

organizovaného zločinu a účinného postupu proti tomuto typu trestné činnosti“ zpracovaném

kolektivem pracovníků Ministerstva vnitra České republiky (dále jen MVČR) je uvedeno

6 znaků organizované kriminality takto:

11

• Profesionalita, tedy koncepčnost, plánovitost, dělba práce, hierarchicky členěná

organizační struktura s přesně vymezenými funkcemi, propojení různých oblastí

aktivit, disciplína.

• Bohatství, tj. velké finanční prostředky zčásti používané k získávání dalšího

bohatství, k potlačování konkurenčních skupin, k nákupu dokonalého technického

vybavení.

• Mezinárodní spojení a působení, myšlené jako nepřetržitá spolupráce bez ohledu na

hranice států a neomezený pohyb osob, peněz a informací.

• Podnikání do oficiálních společenských struktur a snaha o zajištění bezpečnosti

a beztrestnosti nezákonného podnikání (Nožina, 1997, s. 13).

Miroslav Němec (2003, s. 113) dále uvádí ještě tyto znaky:

• Vnitřní a vnější ochranné mechanismy.

• Časové působení – soustavnost.

2.3 Organizovaný zločin a zločinecká organizace

V souvislosti s organizovanou kriminalitou se lze setkat i s pojmy jako zločinné spolčení,

zločinecká organizace a mafie.

Zločinné spolčení je v ustanovení § 89 odst. 17 definováno jako: „Společenství více osob

s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na

soustavné páchání úmyslné trestné činnosti“.

Zločinné spolčení jako projev organizovaného zločinu je charakterizováno čtyřmi

základními znaky. Těmi jsou:

• Společenství více osob,

• organizační struktura,

• cíl zločinného spolčení,

• prostředky k dosažení cíle.

Společenství více osob bývá v souladu s platnou judikaturou a soudní praxí pokládáno za

společenství nejméně tří osob.

Organizační struktura je charakterizována vnitřní organizační strukturou, rozdělením

funkcí a dělbou činností, společně s cílem páchat úmyslnou trestnou činnost, která zločinecké

organizaci přináší zisk. Tyto znaky korespondují s již naznačeným „mafiánským pojetím“

zločinného spolčení (Chmelík a kol., 2004, s. 81).

12

Cíl zločinného spolčení je v trestním zákoně vyjádřen „soustavným pácháním úmyslné

trestné činnosti“, jehož cílem je však v konečném důsledku zejména zločinecký zisk, ne však

vždy a výhradně. Například v řadě teroristických útoků nejde ani tak o materiální zisk, ale

o získání vlivu v mocenské struktuře.

Prostředkem k dosažení cílů zločinecké organizace je opět páchání úmyslné trestné

činnosti. A rámcově lze za nejčastěji páchanou trestnou činnost považovat právě

kvalifikovanou majetkovou trestnou činnost, násilnou trestnou činnost, vydírání, drogovou

trestnou činnost, ale také terorismus ve všech jeho formách (Chmelík a kol., 2004, s. 82-83).

2.4 Typy organizované kriminality

Za nejvyšší typy organizované kriminality jako skupinové trestné činnosti se považují

příležitostná skupina, parta, organizovaná skupina a zločinecká organizace (Němec, 1995,

s. 28-29).

Příležitostná skupina pachatelů vzniká nahodile v důsledku momentálně vzniklé příznivé

situace. Skupina osob je zpravidla navenek anonymní.

Parta je časově stálejší skupina a zpravidla původně nevzniká k páchání trestné činnosti,

nýbrž k uspokojení nějakých společných zájmů.

V souvislosti s organizovanou kriminální skupinou mluvíme o vyšším typu skupinové

trestné činnosti. Jsou pro ni charakteristické znaky, že páchání trestné činnosti je hlavní

náplní, stupeň organizovanosti je vysoký, skupina vzniká za účelem opakovaného páchání

trestných činů, které je pečlivě naplánováno, a členové skupiny mají přesně rozdělené úkoly.

Zločinecká organizace je nejvyšším a nejnebezpečnějším typem skupinové trestné činnosti,

kterou je organizovaná kriminalita.

V podstatě se jedná o aktivity, které vykazují řadu formálních rysů srovnatelných

s podnikatelskou činností, kde konečným cílem je maximální zisk. S rozdílem však, že

u organizovaného zločinu se dosahuje maximálního zisku bez ohledu na použité prostředky,

legální rámec či oblast podnikání (Nožina, 1997, s. 11-14).

Je vymezen okruh typických kriminálních aktivit organizovaného zločinu:

• Nelegální obchod s narkotiky nebo psychotropními látkami,

• obchod s lidmi,

• nelegální obchod nebo krádeže kulturních statků,

• praní špinavých peněz,

• padělání peněz a platebních karet,

• krádeže jaderných materiálů,

13

• teroristické útoky,

• nelegální obchod nebo krádeže zbraní, motorových vozidel, aj.,

• korupce veřejných činitelů, atd.

2.5 Formy organizované kriminality

Charakteristika forem organizovaného zločinu je popisována v řadě odborných pramenů

a je poplatná pojetí o vzájemném vztahu organizovaného zločinu a organizované kriminality.

Názory vyslovené v odborné literatuře ohledně forem organizované kriminality, mají často

povahu externích odhadů a někdy jsou vyvozovány z nereprezentativního vzorku případů,

nebo dokonce z jednotlivých kauz (Chmelík a kol, 2004, s. 66).

V rámci dostupné odborné literatury pro přehled uvádím nalýzu a vývoj vybraných,

jednotlivých forem v časovém úseku 1993-2009.

2.5.1 Organizovaná hospodářská kriminalita

Miroslav Němec (2003, s. 121) definuje organizovanou hospodářskou kriminalitu jako

„plánovité a snahou po zisku nebo moci motivované páchání hospodářských trestných činů,

dotýkajících se jak individuálních, tak i kolektivních práv, vyznačujících se převážně útoky

latentní povahy směřujícími proti důvěře k hospodářskému systému jako celku nebo proti

některému jeho institutu, zejména proti organizaci trhu, zájmům spotřebitelů, regulaci

zahraničního obchodu, hospodářské činnosti podniků – za předpokladu, že se tohoto

trestného činu účastní více než dvě osoby, které mají mezi sebou rozděleny úkoly, jednají

konspirativně, používají struktur podobajících se živnosti nebo obchodu a používají násilí

nebo jiných prostředků vhodných k zastrašení či ovlivňují alespoň jednu z těchto sfér:

• hospodářství,

• politiku,

• hromadné sdělovací prostředky,

• státní či veřejnou správu,

• justici,

• policii“.

Mezi formy organizované hospodářské kriminality řadíme:

1. Obchod s nelegálně získaným zbožím - Jednoduše řečeno se jedná převážně

o zboží buď pašované z ciziny nebo vyrobené v České republice, ale nezdaněné nebo

vyvezené do ciziny. Z velké části jde o organizovanou kriminalitu, která vynáší

14

pachatelům především veliké nelegální zisky. V rámci území České republiky se

jedná zejména o činnosti jako např. prodej alkoholu, cigaret, džínsů, videokazet,

softwaru aj. (Němec, 2003, s. 136-137).

Graf 1 Vývoj nelegální výroby a pašování cigaret v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 44

2. Nezákonný obchod s jaderným a toxickým materiálem - Touto formou

organizované kriminality je převážně ohrožováno životní prostředí. Do této oblasti

však nepatří pouze aktivity spojené s jaderným a s toxickým odpadem, ale zejména

aktivity některých zločinců spočívající v přímém nezákonném obchodu se štěpnými

materiály, zejména s červenou rtutí. Kladem práce policejního managementu je

skutečnost, že bylo založeno a již standardně funguje samostatné oddělení Útvaru pro

odhalování organizovaného zločinu (dále jen ÚOOZ), které se zabývá problematikou

nelegálního obchodu s těmito štěpnými a odbornými materiál, včetně obdobně

nebezpečných látek a vykazuje poměrně dobré výsledky (Němec, 2003, s. 140).

3. Padělání zboží a jeho značek - Touto činností se rozumí organizovaná trestná

činnost proti předpisům o nekalé soutěži (§ 149 trestního zákona) porušování práv

k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu (§ 150

trestního zákona). Jde o úmyslné, cílevědomé masové napodobování a falšování

chráněného zboží nebo značek. Bývá považována za moderní formu organizované

kriminality, která se orientuje na nejrůznější druhy zboží (textil, parfumerii,

kosmetiku, porcelán, atd.).

4. Subvenční podvody - Ve světovém měřítku využívá organizovaný zločin tyto

podvody velmi často. Jsou založeny na zneužití podpory z veřejných prostředků

a zneužití různých podpůrných fondů kde zkracování daní, cla apod. Většinou jsou

15

jednotlivé druhy subvenčních výrobků při vývozu označovány jako prosté cla, je

zvyšována jeho váha, zboží je vyváženo opakovaně, a také je zaměňován původ

zboží. Často se setkáváme se zneužíváním subvenčních fondů zřizovaných

jednotlivými státy nebo mezinárodními společenstvími (Cejp, 1997, s. 47).

Graf 2 Vývoj daňových podvodů v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 40

5. Podvodné konkurzní řízení - Pod pojmem podvodné konkurzní řízení si

představujeme naplánované konkurzy (tzv. bankroty). Stručně řečeno jsou to

podvody založené na zneužití úvěru, který bývá poskytnut nejen samotným

podvodem, ale v dnešní době se setkáváme naopak právě i s legálním zneužitím.

Podstatou celého podvodu je tedy získání úvěru a následně jeho zneužití. Hlavním

cílem skupiny, vykonávající tyto činnosti, je úpadek podniku. Předmětem činnosti

bývá převážně zboží, o které je nejen na českém trhu zájem, zboží, které se snadno

přepravuje a těžko vystopuje (např. elektrické spotřebiče, televizory, rádia, nábytek,

kamery, hodinky, klenoty, oděvy, aj.) (Němec, 2003, s. 144).

6. Pozemkové podvody - Podle řady českých i zahraničních pramenů jsou právě

pozemkové podvody výnosným podnikáním, které se zaměřuje na falšování nebo

padělání hypoték a cenných papírů (Němec, 2003, s. 148).

7. Bankovní podvody - Jde zejména o pozměňování či padělky nebo zneužití

platebních nástrojů, listin či dokumentů. Také může jít o zprostředkovatelské

podvody, nedostatečné zajištěné úvěry, podvody při převodech peněz a v neposlední

řadě podvody s drahými kameny. Podle expertů je základem bankovního podvodu

realizovaného organizovaným zločinem založení banky nebo výjimečně zneužití

16

jmění banky. Do čela banky je zpravidla postaven člověk, který přesně plní příkazy

zločinecké organizace a právě prostřednictvím vlastní banky se skupina

organizovaného zločinu snaží o vstup na mezinárodní trh (Cejp, 1996, s. 48). V USA

se vyskytují tyto druhy bankovních podvodů:

• Podvod na bankovním zákazníkovi,

• Podvody s úvěrovými kartami a cestovními šeky.

8. Padělání peněz - Padělání peněz, jak bankovek, tak i mincí, je snad nejznámější

a nejrozšířenější formou organizované hospodářské kriminality, která se vyskytuje ve

všech průmyslově vyspělých zemích s konvertibilní a stabilní měnou. V Evropě, tzn.

i u nás, se setkáváme zejména s pachateli, kteří se zaměřují především na padělání

dolarových bankovek USA a bankovek Euro, ale také i jiných valut (Němec, 2003, s.

159). Ze statistik a analýz, prováděných Institutem pro kriminologii a sociální

prevenci, vyplývá, že asi 99 % padělaných peněz bylo zajištěno převážně při

odvodech tržeb z různých obchodů a společností. V pozdější době jsou pak

zaznamenány častěji případy, kdy občanovi byly vydány falešné bankovky při

výplatě, na kterou byla měna dodána z banky (Cejp, 1996, s. 51)

Graf 3 Vývoj padělání dokumentů v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 43

17

2.5.2 Drogová organizovaná kriminalita

Tato podkapitola je zaměřena právě na jednu z nejfrekventovanějších forem

organizovaného zločinu, fenomén dnešní doby, kterým je právě drogová organizovaná

kriminalita, tedy nelegální obchod s drogami, který se vyznačuje znaky:

• Profesionalita,

• mezinárodnost,

• konspirace,

• neomezené finanční prostředky,

• méně účinné sankční systém (Němec, 2003, s. 162).

Česká republika patří již dlouhou řadu let mezi důležité tranzitní země. Severní větev tzv.

„balkánské cesty“ prochází ČR a slouží převážně k přepravě heroinu z producentských zemí

jako je Irán, Irák, Afghánistán a Pákistán do spotřebitelských zemí západní a severní Evropy

(Švýcarsko, Holandsko, Velká Británie, Norsko, Švédsko).

Dále je Česká republika také významnou tranzitní zemí kokainu, heroinu, pervitinu a od

roku 1996 byla v České republice zaznamenána i zvýšená dostupnost tzv. „tanečních drog“,

především LSD a extáze, jejichž zneužívání se šíří především v oblasti tzv. „techno“ kultury

(Němec, 2003, s. 163-164).

Pro shrnutí je nutno podotknout, že problém drog je problémem mezinárodním a z tohoto

hlediska je nutno k němu přistupovat. Žádný stát nejspíš není schopen jej vyřešit sám a dosud

nebyl objeven mechanismus, který by dokázal obchod s drogami zlikvidovat (Němec, 2003,

s. 175). Graf 4 Vývoj drogové organizované kriminality v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 40

18

2.5.3 Bankovní a poštovní loupež

Ačkoli by se nemuselo zdát, jedná se zpravidla o díl organizované kriminality, neboť

jakákoli loupež musí být předem dobře připravena a nemůže ji většinou zvládnout méně než

3 osoby.

Pachatelé, resp. lupiči, se zaměřují nejčastěji na poštovní úřady, spořitelny v menších

městech a vesnicích, což jim umožňuje rychlejší útěk z místa činu. Přepadení jsou páchána

zpravidla krátce po otevření, nebo před uzavřením (Němec, 2003, s. 183).

Bankovní nebo poštovní loupeže probíhají zpravidla tak, že peněžní ústav je pozorován,

vyhodnocován provoz, počet zaměstnanců, zákazníků i výše obnosů. Pachatelé se při vlastní

akci maskují a ohrožují personál i zákazníky zbraněmi. Požadují odevzdání peněz na

hotovosti nebo si peníze sami vezmou (Cejp, 1996, s. 45).

Graf 5 Vývoj bankovních loupeží v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 48

2.5.4 Nelegální obchod se zbraněmi a výbušninami

Obchod se zbraněmi není ani novou ani přechodnou záležitostí, neboť existuje již od

samotného vzniku střelných zbraní a výbušnin. Kriminální organizace, které se zabývají touto

formou organizované kriminality, se vyskytují po celém světě, včetně Evropy, avšak se to

týká především Spojených států amerických, kde je bohatý zbrojařský průmysl (Němec, 2003,

s. 185-186).

V současné době je však stále tato problematika v centru pozornosti, neboť se ukazuje, a to

celosvětově, že je nutné zpřísnit regulaci nejen samotného držení a nošení zbraní

obyvatelstvem v jednotlivých zemích, ale také regulaci obchodu se zbraněmi vůbec.

19

2.5.5 Převaděčství, obchod s lidmi a prostituce

Tato forma organizované kriminality je celosvětovým jevem, který v různých částech světa

má svou specifickou podobu.

Pokud jde o nelegální obchod s lidmi, známý také jako obchod s bílým masem, představuje

nejen obchod s ženami za účelem provozování prostituce, ale v poslední době se oběťmi této

kriminality stávají stále častěji i děti, které bývají dokonce pod vlivem drog či některých

forem násilí nuceni k prostituci. (Němec, 2003, s. 196)

V rámci ČR, je zájem o sexuální turistiku značný zejména v pohraničních oblastech

západních a severních Čech, kde je poměrně vyšší poptávka po levné prostituci ze strany

převážně německých sexuálních turistů. Trestné činy spojené s obchodováním jak se ženami

tak dětmi, se podle publikace Miroslava Němce dá rozdělit do tří oblastí:

1. Jde o trestné činy, které spočívají v dovozu žen do České republiky ze zahraničí za

účelem provozování prostituce. Konkrétně jsou to například země jako Rumunsko,

Bulharsko, Ukrajina, Rusko a některé další země.

2. Jedná se o pravý opak, kdy ženy z České republiky jsou vyváženy do zahraničí, za

stejným účelem jako v prvním případě, tedy za účelem provozování prostituce,

zejména v zemích západní Evropy, kde jsou české ženy nejžádanější.

3. Poslední oblastí a variantou je vlastní organizování prostituce, které je organizováno

na našem území a je organizováno zločineckými gangy, vytvořenými nejen našimi

občany, ale i cizinci (Němec, 2003, s. 196-197).

Graf 6 Vývoj prostituce v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 44

20

2.5.6 Krádeže motorových vozidel

Zločinecké organizace se zaměřují přednostně na luxusní vozidla a také taková vozidla,

která se konstrukčně po několik let nemění a proto tak mohou být použita na náhradní díly

a součástky.

Nesporně klíčovým okamžikem bylo otevření hranic, které umožnilo nejen volný pohyb

vozidel, ale i těch, kteří se mezinárodním obchodem s kradenými automobily zabývají, tedy

pro ty, pro které se stal tento obchod hlavním zdrojem zisků, které nejsou zrovna malé.

V České republice se nejčastěji kradou vozidla všech možných značek, nejvíce však

Škoda, Fiat, Audi, Mercedes, Peugeot, BMW, atd. A pochopitelně i auta s cizí poznávací

značkou, zejména automobily německých a rakouských vozidel, které právě bývají

považovány za nejvíce luxusní (Němec, 2003, s. 202).

Převážně se jedná o zločinecké organizace, organizované skupiny, jimiž členy jsou naši

občané ve spojení s cizinci, a to např. Jugoslávci, Poláky, Ukrajinci a Rusy (Němec, 1995,

s. 131). Graf 7 Vývoj krádeží aut v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 38

2.5.7 Počítačová kriminalita

V odborné publikaci Miroslava Němce se uvádí rozlišení přímé a nepřímé počítačové

kriminality.

Pod přímou počítačovou kriminalitou rozumíme například:

• Ilegální výroba počítačové techniky (hardware),

• ilegální kopírování programů (např. software), námi známé jako počítačové

pirátství,

• neoprávněné užívání práce počítačů,

21

• ničení a poškozování počítačů a programů,

• neoprávněné získávání informací z databází.

Nepřímou počítačovou kriminalitou je pak zejména:

• Vkládání lživých dat do počítačového systému,

• měnění výsledků počítačového zpracování dat, nebo

• měnění programů (Němec, 1995, s. 140).

Graf 8 Vývoj počítačové kriminality v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 43

2.5.8 Korupce

Korupce jako taková, která zachvátí veřejnou správu, proniká do policie a justice

a v žádném případě se nevyhne ani politické sféře a dle většiny názorů nejen odborníků je

považována za fenomén dnešní doby.

Názor Miroslava Němce je takový, že korupce „praktikovaná organizovanými

zločineckými seskupeními není cílem, nýbrž prostředkem k jejich další organizované trestné

činnosti“. (Němec, 2003, s. 219)

Zajímavostí je, že velký počet odborníků se shoduje na tom, že je potřeba věnovat zvláštní

pozornost právě úplatkářství a korupci v řadách policie, neboť policisté se mohou postupně

zaplést i s organizovaným zločinem.

Německý kriminalista W. Sielaff například uvádí různé formy chybného chování policistů,

které jsou na rozhraní mezi tím, co je přípustné, a tím, co se již naopak disciplinárně nebo

trestněprávně zakázané. Mezi tyto formy chybného chování patří například skutečnost, že

spolupracuje s detektivními a bezpečnostními službami, nechá si bezplatně opravit své

privátní auto od podnikatele, který je v platební neschopnosti, je ve spojení s lidmi, kteří mají

22

co dočinění s nelegálními narkotiky, nebo ve volném čase se stýká s kriminálními živly nebo

s nimi tráví i dovolenou (Němec, 2003, s. 221).

Graf 9 Vývoj korupce v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 39

2.5.9 Praní špinavých peněz

Praní špinavých peněz slouží organizovanému zločinu k tomu, aby peníze získané ze

zločinu mohly legalizovat a poté jako čisté investovat do legálního podnikání. Obecně je

známo, že řada lidí po celém světě získala peníze právě tímto způsobem.

Kriminologové a kriminalisté uvádějí podstatu praní špinavých peněz různě a snaží se

o nejrůznější přiblížení a co nejlepší definice pojmu praní peněz. Ve stručnosti se pod praním

peněz rozumí přeměna ilegálně získaných peněz na legální majetkové hodnoty, které se pak

projevují jako majetek získaný zákonným způsobem.

Z hlediska trestněprávního lze považovat tyto špinavé peníze za jakékoliv peníze, movité

věci, nemovitosti a práva získaná trestnou činností, i majetek, který nějak sloužil nebo měl

sloužit ke spáchání nějaké trestné činnosti (Němec, 1995, s. 149).

Situace v České republice je taková, že fenomén praní špinavých peněz u nás, jak

i samotné policejní zkušenosti a analýzy napovídají, působí již od počátku 90. let 20. stol.

(Němec, 2003, s. 238-239).

23

Graf 10 Vývoj praní peněz v rozmezí let 1993-2009

Zdroj: Marešová a kol., 2010, s. 39

2.6 Terorismus

„Terorismus je obecně chápán jako násilná metoda činnosti extremistických hnutí, po

kterou je typické organizované a plánovité destruování a vraždění nebo hrozba těmito postupy

k zastrašování a vydíráních státních orgánů, obyvatelstva, za účelem dosažení určitých, ať již

politických, národnostních či jiných cílů dané teroristické organizace“ (Chmelík a kol., 2004,

s. 17).

Miroslav Němec definuje terorismus jako: „Předem připravené, politicky motivované

násilí směřující proti civilním a jiným cílům, osobám či skupině osob, prováděné

extremistickými skupinami nebo jednotlivci se snahou zastrašit, způsobit značnou škodu nebo

usmrtit osoby k dosažení politického cíle.

Obě uvedené charakteristiky a definice se zmiňují o dosahování určitých cílů. A právě

nejčastějšími cíli mezinárodního terorismu jsou internacionalizace a publicita politických

problému (Němec, 2003, s. 244).

Shodně je terorismus jako druh extremismu označován jako cílevědomé používání

organizovaného násilí proti objektům, věcem nebo osobám, které nejsou zainteresované na

cíli teroristů, za účelem dosažení politických, kriminálních nebo jiných cílů (Chmelík, 2001,

s. 27).

Jak již samotné slovo terorismus napovídá, hlavním znakem a prostředkem je teror. Teror,

jehož základním smyslem je vytvoření extrémně silného a psychického nátlaku nejen na

jednotlivce, ale i na skupiny obyvatelstva. Teror znamená použití násilí, nebo hrozbu násilím.

(Chmelík, 2001, s. 30)

24

Za teroristické protiprávní činy považujeme ty činy, které se vyznačují následujícími

8 znaky:

• Kriminalita,

• politická změna,

• nahodilost,

• plánování,

• požadavky,

• skupinový podnik,

• renomé (publicita),

• životnost.

Nejčastějšími projevy teroristických útoků jsou například pumový útok, žhářství, únosy

dopravních prostředků, atentáty, přepadávání osob, únosy osob, braní rukojmí, avšak

k nejčastějším teroristickým útokům, patří bombové útoky (Chmelík, 2001, s. 28-29).

Závažnost samotného terorismu je zjevná především při pohledu na dokazování teroru,

jako trestného činu, které se podle § 93 trestního zákona provádí ve stejném rozsahu jako při

dokazování vraždy. Jsou tedy využívány stejné postupy a důkazní prostředky a rovněž jsou

aplikována trestněprávní výkladová pravidla jako u trestného činu vraždy (Chmelík, 2001,

s. 34).

25

3 Organizovaný zločin na území České Republiky

Ohrožení organizovaným zločinem se netýká pouze našeho území, ale v globálním světě

ohrožuje v podstatě celé lidstvo. Zločinecké skupiny působí na obrovském teritoriu, což jim

umožňuje nejen větší zisky, ale také zmenšuje jejich rizika. Na jedné straně představuje vnější

ohrožení České republiky, na straně druhé dochází i k ohrožení vnitřní bezpečnosti.

Nadnárodní zločinecké skupiny mohou naše území například používat jako tranzitní, nebo se

také mohou pokoušet o legalizaci zisků z trestné činnosti (Cejp, 2004, s. 7-8).

Tato kapitola se tedy zaměřuje na organizovaný zločin páchaný již konkrétními,

jednotlivými mezinárodními zločineckými organizacemi, působící na našem území, tj. území

České republiky. Obsahem kapitoly je stručná charakteristika nejvýznamnějších a největších

zločineckých organizací, u kterých se dále každá podkapitola zabývá také zaměřením na

jednotlivé jejich aktivity, které byly zjištěny v ČR. Pro zajímavost, na závěr téměř všech

podkapitol je vždy uváděna i klíčová postava, která působila nejvíce u dané organizace

a ovlivnila tak nejvíce organizovaný zločin na konkrétním území.

Všechny tyto velké zločinecké organizace mají jeden společný rys, a tím je skutečnost, že

přes mezinárodní charakter činnosti, každá z nich vznikla v jedné konkrétní zemi a často také

v jednom konkrétním regionu na společném etnickém základě.

3.1 Organizovaný zločin z bývalého SSSR

Struktura a charakter organizací tohoto území se vyznačují větším stupněm neurčitosti, než

je tomu například u ostatních „klasických“ zločineckých organizací. V odborné literatuře se

uvádí převzetí některých rysů tradičních ruských zločineckých organizací, avšak lze mít za to,

že organizací původem z bývalého SSSR je více a že vyvíjejí aktivity relativně samostatně

a nezávisle. Většina autorů a informací se shodují na existenci několika velkých ruských

organizací a také organizací, složených převážně z příslušníků dalších etnik.

Pro tyto organizace je charakteristické, že z větší části se jedná o skupiny tvořené

příslušníky etnických menšin z regionů postižených vážnými konflikty. A za jejich znaky se

uvádí např.:

• Hierarchická struktura a vícestupňové řízení,

• dělba sfér vlivu mezi nimi,

• spolupráce mezi skupinami,

• závazná pravidla,

• užívání úplatkářství, vydírání a zřizování společné pokladny.

26

• vysoký podíl násilí, který se vysvětluje jako nutnost prosadit se na trzích (Nožina,

1997, s. 28-29).

Názvy těchto organizací vznikají různě. Nejčastěji však podle místa původu, podle

etnického původu členů a v neposlední řadě také podle jména či přezdívky vůdce organizace,

nebo skupiny. Jejich aktivity se nezaměřují pouze na tradiční poskytování nelegálního zboží

a služeb, ale také na vydírání legálních podniků, nelegální obchodování surovinami

a strategickým materiálem.

Počátkem 90. let 20. století se postupně v naší republice začaly usazovat právě

ruskojazyčné zločinecké gangy, jejichž základnou se již v této době stalo známé lázeňské

město Karlovy Vary a postupně docházelo k rozšiřování těchto zločineckých gangů na další

území republiky (Němec, 2003, s. 42).

Mezi hlavní zločinecké aktivity patří především pro ruskojazyčné zločinecké gangy

charakteristické, vydírání poplatků za fiktivní ochranu, vymáhání neexistujících pohledávek

od podnikatelů, ale i závažná trestná činnost spočívající v ozbrojených loupežných

přepadeních bank, finančních ústavů, pošt, zlatnictví, prodejen elektroniky a další (Němec,

2003, s. 61).

3.2 Čínský organizovaný zločin

Právě Čína má největší tradice v existenci tajných společenství. Jejich počátky sahají až do

doby dynastie Han (206 př. n. l – 220 n. l.) (Němec, 2003, s. 23).

Čínské zločinecké organizace jsou reprezentovány především tzv. triádami. Triáda je

odvozena od znaku trojúhelníku, který symbolizuje tři základní síly čínského kosmu, tj.

nebe, Zemi a člověka. Struktura i normy triád vycházejí z čínské tradice, a i když se v dnešní

době vzájemně trochu liší, platí stále pravidla iniciačních obřadů, přísně a brutálně

prosazovaná integrita tajemství organizace.

Čínské zločinecké organizace se víceméně liší od ostatních zločineckých seskupení ve

světě. A i když hierarchie a specializace různých funkcí existuje, spíše se hovoří o jakémsi

partnerství než o hierarchii. Triády spíše fungují jako síť vzájemné komunikace a podpory

a většina aktivit těchto organizací má tendenci odehrávat se na základě poskytování vzájemné

součinností mezi jednotlivými členy a vztah vůdců k podřízeným je spíše na bázi patron

– klient, přičemž patron nedává přímé rozkazy, ale spíše očekává úctu a respekt.

Uvádí se, že k nejvíce centralizovaným zločineckým organizacím patří 14K, United

Bamboo a Sun Yee On. (Nožina, 1997, s. 30-31)

27

Podle poznatků Policie České republiky u nás v posledních letech působí odnože několika

vysoce aktivních čínských triád, pocházejících zejména z Pekingu a Šanghaje. Nejčastější

aktivity čínských triád na našem území je především:

• Zapojení do obchodu s drogami,

• padělání a pozměňování dokladů,

• finanční podvody a daňové úniky,

• zakládání různých firem (většinou obchodních, jakož i čínských restaurací, které

takřka nevytvářejí zisk, ale slouží právě ke krytí jiných druhů trestné činnost).

Největším nebezpečím je pro českou ekonomiku však skutečnost, že dovážené čínské

zboží je výrazně levnější než stejné zboží u nás. Toto nebezpečí je o to větší, že řada

představitelů čínských triád se u nás v posledních letech usadila a začala legálně podnikat

(Němec, 2003, s. 27-28).

3.3 Italský organizovaný zločin

Italský organizovaný zločin je představován více zločineckými organizacemi, k nimž patří

především sicilská Maffie, veřejnosti známá spíše jako Cosa Nostra, dále Camorra, která je

spojená původně s Neapolí a v neposlední řadě také N’dranghetta, jejíž základnou je Kalábrie.

Tyto organizace představují tradici italského organizovaného zločinu a jejich vznik je kladen

do druhé poloviny 19. století.

Italské zločinecké skupiny jsou charakterizovány a vyznačují se hierarchickou strukturou

vycházející z rodinných tradic, těsnými svazky, které jsou jak funkční, tak osobní a rodinné,

a také částečně postavené na strachu.

Za nejnebezpečnější z výše uvedených organizací jsou považovány Maffie (Cosa Nostra)

a Camorra, jejichž aktivity již přesáhly a přesahují hranice Itálie.

Pokud jde o působení italských zločineckých gangů a mafií na našem území, mluvíme

o počátku devadesátých let 20. století, kdy prostřednictvím center v Rakousku a Německu se

u nás jako první prezentovala výše uvedená Neapolská Camorra, jejíž zločinecké klany se

v počátku svého pronikání na území ČR, snažily získat lukrativní nemovitosti v okolí

hlavního města Prahy, odkud bylo výhodné rozvíjet pro ně zajímavou trestnou činnost. Na

naší kriminální scénu tyto klany vstoupily především v oblasti nelegálního obchodu

s omamnými a psychotropními látkami, dále začaly organizovat obchod s kradenými

luxusními vozy a později tyto zločinecké aktivity byly rozšířeny i na problematiku

uměleckých děl a starožitností (Němec, 2003, s. 36-37).

28

Za nejvíce klíčovou postavu italského organizovaného zločinu je v povědomí lidí

a odborníků považován nejmocnější a nejproslulejší boss Cosy Nostry Charles Luciano,

přezdívaný „Štístko“. Ve věku 18 let byl Luciano poprvé zatčen za prodej heroinu. Během

dalšího roku se zavedl nejen jako významný drogový dealer, ale právě taky jako vlivný pasák.

Obchod s drogami ho přivedl ke kontaktu s židovskými gangy a navázal přátelství

s gangestry, kteří právě v té době dominovaly na newyorském trhu s narkotiky. V letech 1930

až 1936 žil Luciano v nepředstavitelném bohatství a na vrcholu moci jako hlava sjednocené

národní kriminální sítě. Za svůj život Luciano neřídil pouze operace s alkoholem, narkotiky

a prostitucí, ale právě tak i několik krvavých konfliktů, v rámci nichž došlo k několika

brutálním usmrcením stovek lidí (Southwell, 2009, s. 208-209).

3.4 Americký organizovaný zločin

Násilí těchto zločineckých organizací (především vraždy, únosy, vydírání, aj.) bývá

zaměřeno:

• Vůči konkurenčním kriminálním organizacím,

• vůči členům vlastní kriminální organizace, je-li třeba prosadit disciplínu, či zda jde

o potrestání,

• vůči policejním a justičním orgánům tím, že je i jejich rodiny zastrašují, kladou

ozbrojený odpor při pronásledování nebo zatýkání.

Ve třicátých letech byl za nejmocnějšího gangsterského bose ve Spojených státech

amerických (dále jen USA) považován Al Capone, vlastním jménem Alphonso Gabriel

Capone. A ačkoliv byl italského původu, stal se klíčovou postavou amerického

organizovaného zločinu a je patrně nejznámější organizovaný zločinec 20. století vůbec.

Nejenže zosobňoval představy o gangsterech a mafii v myslích většiny Američanů, jeho sláva

se však rozšířila do celého světa. Al Capone nepoužíval žádné iniciační rituály, nevytvářel

atmosféru tajné společnosti, neohlížel se do minulosti, aby legitimizoval přítomnost, a jeho

typ organizovaného zločinu byl produktem své doby. Stal se jednoznačným symbolem

americké prohibice a ztělesněním násilí (Southwell, 2009, s. 206).

První zločinecké zkušenosti získal v brooklynském gangu Bim Booms. Živil se

příležitostnými pracemi, kradl cigarety a alkohol nebo bojoval s členy jiných gangů. Stal se

z něj proslulý hráč kulečníku a bojovník s nožem. Do svých služeb ho následně přijal šéf

nejmocnějšího newyorského gangu, Johny Torrio. Po skutečnosti, kdy ve Spojených státech

byl přijat 18. ústavní dodatek zakazující na celém území USA výrobu a prodej alkoholu,

29

začaly tajné výroby alkoholu, který se následně pašoval z jiných zemí. Právě nedostupnost

alkoholu a chybějící veřejné podniky s alkoholickými nápoji se staly zlatým dolem pro

organizované klany. A Al Capone se později dostal do vedení právě takové organizace, kde

měl zodpovědnost za obchod s řízenou prostitucí i za obchod s alkoholem.

(www.financnici.cz).

3.5 Kolumbijský organizovaný zločin

Jedná se o tzv. drogové kartely, jejichž specifickým znakem, který je odlišuje od ostatních

organizací mezinárodního zločinu, je výlučná specializace na obchod s drogami. Struktura

těchto organizací je vysoce funkční a efektivní. Jsou uváděny především kartely z Cali

a z Medellínu, ve kterých se více spojují rysy obchodních korporací, jde tedy o podnikání na

bázi manažerských principů, dělby práce, marketingu, logistiky aj. (Nožina, 1997, s. 35)

Jde především o snahy nových dodávek tvrdých drog do SRN a celé západní Evropy, jakož

i do zemí bývalého SSSR a do ostatních zemí bývalého východního bloku. Vysoká funkčnost

těchto zločineckých korporací spočívá nejen v utajování všech informací, likvidování

nežádoucích svědků, ale zejména v organizační struktuře, která se stává z celé řady „modulů“,

které jsou poměrně nezávislé, takže odhalení nemůže ohrozit celkovou strukturu zločineckého

kartelu.

Tyto zločinecké organizace ovlivňují veřejné mínění ve svůj prospěch tím, že investují do

veřejně prospěšných akcí, což okamžitě mediálně využívají, nepřichází do střetu se státními

orgány, ale snaží se s nimi, byť na oko, naopak spolupracovat (Němec, 2003, s. 83).

Klíčovou postavou a významnou postavou v dějinách organizovaného zločinu 21. století

byl Carlos Enrique Lehder Rivas, který se stal postavou amerického kokainového boomu 70.

let 20. století, kdy bez něj by se kolumbijské kartely nejspíš nestaly významnými

zločineckými sítěmi a hráči v globálním obchodu s drogami.

Obchodoval nejdříve s malým množstvím marihuany a pašoval ukradená auta přes

americko-kanadskou hranici. Jeho hlavní zdroj příjmu však bylo legální podnikání s ojetými

vozy. V roce 1973, když si ve věznici odpykával trest za krádež aut, sdílel celu s pašerákem

marihuany Georgem Jungem a to se stalo klíčovým okamžikem jeho zločinecké kariéry.

S Georgem Jungem uzavřeli partnerství, které radikálně změnilo pašování kokainu

i kolumbijský organizovaný zločin. Vlastnili několik letadel a pravidelně pašovali víc

kokainu, než by mohla s kurýry většina kolumbijských drogových distributorů propašovat za

několik let. A navzdory tomu že nikdo nedokázal na americkém ministerstvu spravedlnosti

30

zjistit, kde je nyní, není pochyb o jeho klíčové úloze v dějinách pašování kokainu

a kolumbijského organizovaného zločinu (Southwell, 2009, s. 218).

Další klíčovou postavou, jehož vize nejen odstartovaly revoluci v kolumbijském obchodu

s kokainem, ale následně tuto představu proměnila v mnohamiliardovou organizovanou

zločineckou síť. Je jím Pablo Escobar, celým jménem Pablo Escobar-Gaviria. Během

budování medellínského kartelu, jednoho z dominantnějších drogových světových syndikátů,

se Escobar stal jedním z nejbohatších mužů planety, nejproslulejšího drogového magnáta na

světě a v neposlední řadě jednoho z nejúspěšnějších organizovaných zločinců v novodobých

dějinách. Jeho kriminální začátky však nejsou spojené s drogami, ale s krádežemi náhrobními

kameny, z nichž odstraňoval nápisy a znovu je prodával pohřebním službám. Následně

Escobar stoupal po zločineckém žebříčku výš, až se dostal k vraždám a únosům. Pablovy

oběti vždy nesly hrůznou značku, pro něj typickou, známou jako kolumbijská kravat, kdy

prořízl oběti hrdlo a ránou jí provlékl jazyk. Další zločineckou činností byl obchod s drogami.

Do roku 1980 medellínský kartel posílal do Ameriky a zbytku světa víc než sto tun kokainu

a Escobar osobně vydělával přes jeden milion dolarů denně (Southwell, 2009, s. 220).

31

4 Boj s organizovaným zločinem

Jak název kapitoly napovídá, bude se tato kapitola zabývat bojem s organizovaným

zločinem, a s tím tedy spojené jednotlivé orgány, které se na boj s organizovanou kriminalitou

zaměřují. V kapitole se snažím o stručnou charakteristiku všech jednotlivých orgánů.

4.1 Orgány určené pro boj s organizovaným zločinem v České

republice

V České republice existuje hned několik orgánů, zabývajících se právě bojem

organizované kriminality. V současné době se jedná zejména o zpravodajské služby České

republiky, kam jsou řazeny Bezpečnostní informační služba (dále jen BIS), Úřad pro

zahraniční styky a informace (dále jen ÚZSI), Vojenské zpravodajství (dále jen VZ), tvořené

Vojenskou zpravodajskou službou (dále jen VZS) a vojenským obranným zpravodajstvím

(dále jen VOZ). Podstatnou úlohu v této problematice však má Policie České republiky,

ÚOOZ, Národní protidrogová centrála (dále jen NPC) a Útvar pro odhalování korupce

a finanční kriminality (dále jen ÚOKFK). Významnou policejní součástí je více méně

i Národní ústředna Interpolu, která je začleněná pod Odbor mezinárodní spolupráce

Policejního presidia Policie ČR (Němec, 2003, str. 314).

4.1.1 Zpravodajské služby

Zpravodajské služby jsou definovány jako státní orgány určené pro získávání,

shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení,

významných ekonomických zájmů, pro bezpečnost a obranu České republiky (Němec, 2003,

str. 315).

Základní právní normou, která upravuje problematiku tohoto směru, je zákon č. 67/1994

Sb., o zpravodajských službách České republiky. Tento zákon upravuje zejména postavení,

působnost, koordinaci, spolupráci a kontrolu zpravodajských služeb ČR, dále také zahrnuje

ukládání úkolů, podávání zpráv a poskytování informací zpravodajským službám.

Zpravodajské služby plní i další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní

smlouva, jíž je Česká republika vázána.

V ČR byly zřízeny a působí především tyto zpravodajské služby:

• Bezpečnostní informační služba,

• Úřad pro zahraniční styky a informace,

• Vojenské zpravodajství, tvořené VZS a VOZ (Němec, 2003, s. 316).

32

4.1.2 Policie České republiky

Policie ČR je v současném pojetí v rámci České republiky nejvýznamnější policejní

službou vůbec, neboť na rozdíl od dalších policií je zřizována jako ozbrojený bezpečnostní

sbor České republiky, který plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti na celém

území našeho státu.

Je zřizována přímo státem a zákon, který se jí zabývá je zákon České národní rady

č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.

V současné době plní Policie České republiky několik úkolů. Zejména se jedná o:

• Chrání bezpečnost osob a majetku,

• spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku,

• vede boj proti terorismu,

• odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele,

• zajišťuje ochranu jak ústavních činitelů ČR, tak zastupitelských úřadů, prezidenta

republiky, Ústavního soudu, ministerstev,

• dohlíží na bezpečnost silničního provozu,

• odhaluje přestupky,

• vede evidence, statistiky,

• vyhlašuje celostátní pátrání, aj. (Němec, 2003, s. 318)

V souvislosti s bojem proti organizovanému zločinu je potřeba se zaměřit pouze na

speciální útvary Policie České republiky s celostátní působností, a tedy:

• Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ),

• Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie

a vyšetřování (ÚOKFK),

• Národní protidrogová centrála (NPC),

• Národní centrála Interpolu Praha

• Útvar rychlého nasazení (dále jen URNA).

4.1.2.1 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Hlavním důvodem vzniku tohoto specializovaného útvaru s celostátní působností byl

obrovský nárůst všech nejzávaznějších forem organizovaného zločinu, a to již od počátku 90.

let 20. století. Zabývá se především úzce specializovaným operativním zpracováním a dalším

vyšetřováním na úseku trestné činnosti organizovaného zločinu. O úspěšnosti činnosti Útvaru

pro odhalování organizovaného zločinu vypovídají údaje vyplývající ze statistik. Jeho činnost

33

je poměrně úspěšná ve všech oblastech, nejvíce pak v boji proti násilným projevům

zločineckých struktur, v oblasti nelegálního obchodování se zbraněmi, výbušninami a jinými

nebezpečnými látkami, ale také v boji proti obchodu s lidmi, při eliminaci padělání peněz,

jakož i v rámci boje proti terorismu.

Velmi úzce spolupracuje s partnerskými policejními složkami, a to hlavně prostřednictvím

Národní ústředny Interpolu Praha, tak i formou přímé dvoustranné spolupráce (Němec, 2003,

s. 319-322).

4.1.2.2 Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie

a vyšetřování Policie ČR vznikl původně jako Služba ochrany ekonomických zájmů

Policejního ředitelství Policie České republiky, později přejmenován na Službu pro

odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti. Náplní práce je zejména boj se

závažnými případy finanční kriminality a s korupcí. Pokud jde o ty nejzávaznější trestné činy

řešené tímto útvarem, jde zejména o trestné činy uvedené ve druhé hlavě trestního zákon,

a tím jsou trestné činy hospodářské.

4.1.2.3 Národní protidrogová centrála Již dvacátým rokem je Národní protidrogová centrála policejním útvarem s celostátní

působností, který se snaží maximálně naplňovat účel, ke kterému byla zřízena. Hlavním

úkolem je zejména vyhledávat, odhalovat a vyšetřovat trestnou činnost na úseku nedovolené

výroby a obchodu s omamnými a psychotropními látkami a jedy, zejména v jejích

organizovaných a mezinárodních formách.

Cílem NPC je snižování nabídky nelegálních drog v České republice a prosazování práva

v této oblasti. Kromě toho se podílí i na tvorbě a realizaci národní strategie protidrogové

politiky a v preventivní oblasti vytváří projekty zaměřené především na vzdělávání odborné

veřejnosti a nespecifickou primární prevenci. Právě výroba a obchod s drogami jsou

považovány Národní protidrogovou centrálou za závažnou trestnou činnost a jejich

konzumaci za sociálně a zdravotně rizikový společenský jev, obdobně jako patologické

hráčství, alkoholismus a mnoho dalších. Moderní doba je nemocná více závažnými nemocemi

a drogy jsou nepochybně jednou z nejdiskutovanějších (www.policie.cz).

4.1.2.4 Národní centrála Interpolu Praha Jedná se o mezinárodní organizaci kriminální policie. Interpol je oficiální mezivládní

organizace pro mezinárodní spolupráci policie, založená v roce 1923, která slučuje 169

34

členských států celého světa. Centrála této organizace, jejíž hlavní činností je koordinace

spolupráce v boji proti kriminalitě, má sídlo ve Francii, v Lyonu.

V souladu se Statutem Interpolu je hlavním cílem organizace především zabezpečení

a rozvoj nejširší vzájemné pomoci kriminální policie, zřizování a rozvoj všech institucí, které

by byly schopny efektivně přispívat k předcházení a také postihu porušování práv.

K základním směrům mezinárodní spolupráce IP Praha v kriminálněpolicejní oblasti patří:

• Boj proti mezinárodnímu terorismu,

• boj proti mezinárodnímu obchodu s narkotiky,

• boj proti organizovanému pašování,

• boj proti únosům dětí a osob,

• boj proti padělání peněz,

• boj proti finanční kriminalitě,

• boj proti dalším typům kriminality,

• pátrání po pachatelích trestné činnosti, pohřešovaných osobách a odcizených věcí,

aj.

Intrepol využívá nezávislé telekomunikační sítě, využívající prostředků telefonického,

faxového, dálnopisného a fototelegrafického spojení (Němec, 2003, str. 327-329).

4.1.2.5 Útvar rychlého nasazení Útvar rychlého nasazení byl zřízen k účinnému boji proti zvláště nebezpečným pachatelům

v případech, jako jsou únosy, teroristické útoky a větší akce zaměřené proti organizovanému

zločinu. Je vybaven kvalitní špičkovou policejní technikou. Konkrétně je tím myšleno např.

moderní rychlá motorová vozidla, speciální vozidla a speciální vrtulníky. Jak by se dalo

z názvu vydedukovat, útvar rychlého nasazení je schopen během velmi krátké doby, a to

profesionálně, zasáhnout kdekoliv na území České republiky (Němec, 2003, s. 330).

4.1.3 Koncepce boje proti organizovanému zločinu

Od roku 2009 zaznamenala Česká republika v oblasti zavádění nástrojů boje proti

organizovanému zločinu podstatný vývoj, ovšem ne vždy ku prospěchu věci. A na tyto

nedostatky reaguje právě nová Koncepce boje proti organizovanému zločinu na období

2011-2014, která byla ministrem vnitra předložena vládě 10. srpna 2011.

35

Tato koncepce doporučuje celou řadu opatření zaměřujících se na prevenci, odhalování

a postihování organizovaného zločinu na území našeho státu. Navrhované úkoly jsou

rozděleny do následujících oblastí:

• Monitoring organizovaného zločinu na území ČR (tj. vyhodnocení situace

organizovaného zločinu na území ČR,

• rozvoj multilaterální i bilaterální zahraniční spolupráce (tj. zapojení policejních

expertů do aktivit Evropské unie (dále jen EU), vypracování programu spolupráce

se státy západního Balkánu a sjednání policejních smluv),

• posílení vnitrostátní spolupráce (např. zavedení společenských vyšetřovacích týmů,

vyhodnocení spolupráci policie a zpravodajských služeb),

• zajišťovaní výnosů z trestné činnosti (novelizace právní úpravy správy zajištěného

majetku),

• prohlubování specializace a zvyšování profesních kompetencí orgánů v trestním

řízení (především v oblasti hospodářské, počítačové a informační kriminality).

Opatření obsažená v Koncepci boje proti organizovanému zločinu navazují na jiné

strategické materiály přímo související s bojem proti organizovanému zločinu (jedná se např.

o Strategie vlády v boji proti korupci, Národní strategie protidrogové politiky, Národní

strategie boje proti terorismu a další) a současně je nutné říci, že tato koncepce byla vytvořena

v souladu s Bezpečnostní strategií České republiky (www.mvcr.cz).

36

5 Prevence

Tato kapitola se okrajově zaměřuje a zabývá obecně prevencí kriminálního chování, dále

se zabývá konkrétněji prevencí primární, sekundární, tedy předcházením delikventnímu

chování u celé populace dětí, resp. u těch dětí, jež se ještě tohoto delikventního jednání

nedopustily, ale podle určitých známek lze předpokládat výskyt a směr k takovému jednání.

Kapitola se dotkne i tzv. prevence terciární, a následně bude směřovat již ke konkrétnímu

popisu jednotlivých preventivních programů v rámci celosvětového, ale i republikového

hlediska.

5.1 Pojem prevence

Právním předpisem, který směřuje k prevenci, je trestní řád, kde v § 158 odst. 2 je

konstatováno, že vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna potřebná opatření

k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů, jsou povinni činit též nezbytná opatření k

předcházení trestné činnosti.

Prevence zahrnuje komplex opatření sociální prevence, situační prevence včetně

informování veřejnosti o možnostech ochrany před trestnou činností a pomoci obětem

trestných činů (Pokorná, Zlámal, 2003, s. 52).

Sociální prevence představuje veškeré aktivity ovlivňující proces socializace a sociální

integrace, tedy aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických

podmínek, které jsou často považovaný za klíčové příčiny páchání trestné činnosti.

Nejvýznamnějším prostředkem sociální prevence je výchova dětí v rodinách a výchova dětí

ve školách (Matoušek, Matoušková, 2011, s. 262).

Situační prevence vychází ze zkušeností, že určité druhy kriminality se objevují v určité

době, na určitém místě a za určitých okolností. Nejefektivněji působí při omezování

majetkové trestné činnosti. Je poměrně levná a má rychlý a poměrně snadno statisticky

měřitelný efekt.

A právě sociální a situační přístupy jsou vzájemně doplňovány o primární, sekundární

a terciární prevenci. Jak již v úvodu kapitoly bylo naznačeno, primární prevence zahrnuje

především výchovné, vzdělávací, volnočasové nebo poradenské aktivity zaměřené na celou

populaci, na nejširší veřejnost. Největší pozornost je věnována nejspíš zejména dětem

a mládeži v rámci využívání volného času, možností sportovního využití. Těžištěm primární

prevence je rodina, školy a lokální společenství a instituce. Odpovědnost za oblast primární

37

prevence spadá do působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (dále jen

MŠMT).

Sekundární prevence se pak zabývá rizikovými jedinci a skupinami, u nichž je zvýšená

pravděpodobnost, že se stanou buď pachateli, nebo oběťmi trestné činnosti, sociálně

patologickými jevy jako je drogová a alkoholová závislost, záškoláctví, vandalismus, aj.

Terciární prevence, narozdíl od primární a sekundární, spočívá v resocializaci již

kriminálně narušených osob, jejímž cílem je rekvalifikace, pomoc a rekonstrukce nefunkčního

sociálního prostředí. Odpovědnost v oblasti sekundární a terciární prevence je s ohledem na

odbornou náročnost jednotlivých aktivit záležitostí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR,

Ministerstva spravedlnosti, a také Ministerstva zdravotnictví. Ve specifické části populace

působí pak i Ministerstvo obrany ČR (Pokorná, Zlámal, 2003, s. 53).

Cílovou skupinou preventivních opatření mohou být například:

• Hyperaktivní děti,

• děti selhávající ve škole,

• děti s poruchami chování,

• děti zneužívané a týrané,

• děti z dysfunkčních rodin,

• děti ze čtvrtí, kde je vysoká úroveň kriminality,

• děti s predelikventním chováním,

• populace všech rodičů v komunitě,

• populace všech občanů státu aj.

5.2 Preventivní programy

Ve shodě s nejnovější literaturou je rozdělen přehled principů a ukázek preventivních

programů do pěti skupin, a to: Předškolní programy pro děti, programy určené rodičům,

programy vázané na školu, vrstevnické programy a komunitní programy. Za další skupinu lze

považovat i programy podporující uplatnění mládeže na trhu práce.

5.2.1 Programy pro předškolní děti

Jedná se o programy, jejímž cílem dosud nebylo předejít budoucímu delikventnímu

chování dětí, ale jejich deklarovaným cílem je připravit na školní docházku ty děti, pro něž by

vyučování mohlo být příliš náročné, a které by proto mohly ve škole selhávat. Děti jsou

programem motivovány pro své vzdělání a osvojení strategií vedoucí k úspěchu.

Celosvětovým nejznámějším z těchto programů je nejspíš Perry Preschool Program

38

organizovaný ve státě Michigan v USA. Efekt tohoto programu byl dlouhodobě výzkumně

sledován, a vyšlo najevo, že prevence školního selhání se tak ukázala být také prevencí

delikventního chování pro většinu dětí (Matoušek, Matoušková, 2011, s. 266).

5.2.2 Programy určené rodičům

Tyto programy se zaměřují na poskytování především poradenských a terapeutických

služeb rodičům rizikových dětí. Převážná část programů poskytuje své služby podle potřeb

jednotlivých rodin – např. Syrakuský program rozvoje rodin, který poskytuje poradenské

služby v denním centru sociálně slabším rodinám po dobu prvních pěti let dítěte.

Historicky prvním projektem byl Cambridge-Sommervilleský projekt realizovaný během

druhé světové války.

Výzkum některých projektů již ukázal, že jsou schopny snížit výskyt agresivního chování

dětí a také byl prokázán preventivní vliv takových projektů na delikventní projevy

dospívajících dětí. Je vysoce pravděpodobné, že jakýkoliv efektivní typ podpory rodiny je

současně prevencí budoucí kriminality dětí z těchto rodin.

5.2.3 Programy vázané na školu

Právě škola je pokládána za místo, do které jsou vkládány ty největší naděje, protože právě

školy mají tu největší příležitost organizovat a ovlivňovat nejen své žáky, ale i rodiče dětí

a celé komunity, mají největší předpoklady organizovat programy jak v rámci vyučování tak

i mimo něj.

Školní programy prevence kriminality se jednak snaží minimalizovat predelikventní

a delikventní chování dětí přímo na půdě školy, jednak se snaží poučit děti o případných

následcích jejich kriminálního chování mimo školu a především jsou v rámci takových

programů dětem připravována setkání s kriminalitou jiných lidí a pokoušejí se poučit je, jak

v takových případech jednat.

Preventivní vliv však mohou mít i výukové programy, které se nezabývají kriminalitou

výslovně. Děti se v rámci takových programů učí například sociálním dovednostem,

posilování schopností řešit problémy, vzdělávání právu a morálce (Matoušek, Matoušková,

2011, s. 268-274).

39

5.2.4 Vrstevnické programy

Vrstevnické programy jsou převážně realizovány na školách. Setkat se můžeme však

s programy, které jsou organizovány spolky dětí a mládeže. Některé organizace jsou

zaměřené na práci s jakýmikoli dětmi, jiné se specializují přímo na rizikovou mládež.

V USA je v současnosti nejvýznamnějším programem tzv. Cílený přesah, jehož

vykonavatelem je národní organizace Boys club of America. Tyto kluby sdružují

nedelikventní mládež, které pomáhají zajišťovat rekreační a sportovní akce. Některé kluby se

snaží zaměřovat programy na ohroženou mládež a právě dlouhodobá účast v programu

prokazatelně zvyšuje školní úspěchy dětí a snižuje sklon ke kriminálnímu chování (Matoušek,

Matoušková, 2011, s. 275).

5.2.5 Komunitní programy

Slovem komunita rozumíme zájmová skupina, společenství, obec, veřejnost, organizovaná

společnost. Ve všech směrech jde o váženou společenskou instituci.

Odborná literatura mluví o komunitních preventivních programech jako o programech

organizované v místě, malém regionu, který ve velkoměstě zahrnuje například jeden školní

obvod nebo policejní revír. Komunitními programy v užším slova smyslu jsou programy

organizované občanskými skupinami v lokalitách, v nichž roste delikvence mládeže

(Matoušek, Matoušková, 2011, s. 278-280).

5.2.6 Programy podporující pracovní uplatnění

U těchto programů můžeme přímo zamířit na území České republiky, jelikož právě i v naší

republice je zkoušeno několik programů, jejichž náplní je vzdělávání a rekvalifikace. Cílovou

skupinou jsou skupiny nezaměstnané mládeže či mládeže nezaměstnané a zároveň

problémové. Mezi nejznámější české projekty tohoto druhu patří například:

• Program Šance, organizovaný vzdělávacím střediskem Kulturního domu

v Chotěboři, který je kurzem pro problémovou mládež, která má ukončenou

docházku do základní nebo zvláštní školy ve věku 16 až 25 let.

• Projekt MOST, což je program pro nezaměstnanou a nekvalifikovanou mládež ve

věku 15 až 18 let, organizovaný Okresním úřadem v Mostě ve spolupráci

s odborníky z edinburské Stevenson College a z britského ministerstva školství

a zaměstnanosti (Matoušek, Matoušková, 2011, s. 276-277).

40

5.3 Prevence kriminality na území České republiky

V rámci České republiky je vrcholným státním orgánem prevence Republikový výbor pro

prevenci kriminality, zřízený v roce 1993, v němž zasedají zástupci všech zainteresovaných

ministerstev a zástupci Meziresortní protidrogové komise.

Na MVČR existuje speciální odbor prevence kriminality, který má za úkol poskytovat

podporu i prostředky obecním zastupitelstvům a státním i nestátním organizacím, které se

prevencí zabývají. Hlavní činností MVČR je koordinovat preventivní programy, dále

podporovat zřízení funkce místního koordinátora preventivních aktivit a organizuje jejich

zaškolování.

MŠMT ČR se zabývá primární a sekundární prevencí na školách, konkrétně v rámci

Programu sociální prevence a prevence kriminality, který se zaměřuje na ohrožené mladé lidi,

jejich rodiny a na skupiny mládeže.

Dalším preventivním orgánem je Institut kriminologie a sociální prevence, který je

zřizován Ministerstvem spravedlnosti a jeho úkolem je provádět kriminologický výzkum

(Matoušek, Matoušková, 2011, s. 284).

Ve srovnání se stavem preventivních aktivit a programů ve vyspělých zemích ukazuje, že

soustavná prevence kriminality mládeže u nás je v počátcích. Nevýhodou, podle autorů

odborných publikací, je totiž nepatrný počet občanských iniciativ, i vysoká neochota našich

občanů takové programy a projekty vytvářet. Prosazují také názor, že tato skutečnost je

důsledkem přetrvávajícího vlivu autoritářského komunistického režimu, který bez zábran sám

organizoval a zneužíval “občanské iniciativy” k propagaci své “demokratičnosti” (Matoušek,

Matoušková, 2011, s. 285).

41

Závěr

Tato bakalářská práce se zabývala tématem Organizovaný zločin v České republice.

Na základě výše uvedených skutečností je tedy jasné, že organizovaný zločin je nejen

nebezpečným a závažným fenoménem dnešní doby. Je opravdovou hrozbou pro celou

populaci a postupem času se stala i naše země cílovou zemí pro tuto formu kriminality. A jak

můžeme sledovat, zdá se, že závažnost této formy kriminality stále vzrůstá.

Především se tento druh kriminality spojuje s naším územím až začátkem 90. let 20. století,

kdy docházelo k nemalým politickým a ekonomickým změnám. I když se stal obratem

fenoménem doby, počátek právní úpravy problému lze přisuzovat až roku 1995, kdy došlo

k zásadním změnám v trestním zákoně, v trestním řádu a dalších zákonech v rámci této

problematiky. Právě existence pevné a správně vytvořené právní, trestní i mimotrestní úpravy

je pro boj s organizovaným zločinem velmi důležitá. A nelze zapomenout ani na opatření

preventivní povahy, která je proto zahrnuta v poslední kapitole. Tímto směrem se snažit

a působit tak na děti a mládež, a tím včasně předcházet všem takto nebezpečným

skutečnostem pro společnost, jako je právě organizovaný zločin.

Jak již v úvodu bylo uvedeno, toto téma je velmi rozsáhlé, proto si tato práce nekladla za

cíl popsat celou problematiku, ale poskytnout spíše komplexní, ucelenou představu a přehled

v této oblasti, který byl zpracován spíše obecně.

Práce podle mého úsudku může být přínosná především čtenářům, kteří se o tuto

problematiku zajímají, nebo naopak chtějí zajímat, například na základě rozšířenosti

a medializaci, a tak dovědět základní informace, ale dokonce i ti, kteří jsou s touto

problematikou ve spojení v rámci profesního života.

Cílem této práce bylo předložit čtenáři ucelený nástin základní problematiky

organizovaného zločinu v rámci našeho území a na základě úsudku lze říci, že stanovené cíle

této bakalářské práce byly splněny.

Na závěr lze tedy shrnout, že organizovaný zločin nabývá v globalizované společnosti

nových rozměrů, forem i dynamiky. Je proto potřeba nejen spolupráce v mezirnárodním

směru, ale také vzájemné utváření ucelených, možná novějších, přísnějších a účinněji

fungujících právních předpisů. Důležitý však pro boj s organizovaným zločinem je jeho

prevence a působení na společnost a také především jejich snaha zabránit další šíření nejen

této formy kriminality, ale kriminality jako takové.

42

V rámci této bakalářské práce jsem čerpala nejen z literatury, ale i z internetových stránek.

A jak jsem již zmínila, věřím, že nejen v rámci výkonu svého budoucího povolání, a nejen

mně, tato práce a s ní spojené nastudované informace, bude přínosem.

43

Seznam použitých zkratek

IKSP Institut pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti

MVČR Ministerstvo vnitra České republiky

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

ČR Česká republika

USA Spojené státy americké

EU Evropská unie

ÚOOZ Útvar pro odhalování organizovaného zločinu

BIS Bezpečnostní informační služba

ÚZSI Úřad pro zahraniční styky a informace

VZ Vojenské zpravodajství

VZS Vojenská zpravodajská služba

VOZ Vojenské obranné zpravodajství

ÚOKFK Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality

URNA Útvar rychlého nasazení

44

Seznam grafů

Graf 1 Vývoj nelegální výroby a pašování cigaret v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 14)

Graf 2 Vývoj daňových podvodů v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 15)

Graf 3 Vývoj padělání dokumentů v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 16)

Graf 4 Vývoj drogové organizované kriminality v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 17)

Graf 5 Vývoj bankovních loupeží v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 18)

Graf 6 Vývoj prostituce v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 19)

Graf 7 Vývoj krádeží aut v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 20)

Graf 8 Vývoj počítačové kriminality v rozemzí let 1993-2009

(v textu str. 21)

Graf 9 Vývoj korupce v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 22)

Graf 10 Vývoj praní peněz v rozmezí let 1993-2009

(v textu str. 22)

45

Seznam použité literatury a internetových zdrojů

CEJP, M. Druhy a formy činností organizovaného zločinu: dílčí studie výzkumu struktury,

forem a možnosti postihů organizovaného zločinu v České republice. 1. vyd. Praha: Institut

pro kriminologii a sociální prevenci, 1996. 74 s. ISBN 80-86008-10-X.

CEJP, M. Organizovaný zločin v České republice III. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a

sociální prevenci, 2004. 177 s. ISBN 80-7338-027-7.

CHMELÍK, J. a kol. Zločin bez hranic: Vyšetřování terorismu a organizovaného zločinu.

Praha: Linde, 2004. 185 s. ISBN 80-7201-480-3.

CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001. 172 s.

ISBN 80-7201-265-7.

MAREŠOVÁ, A., CEJP, M., MARTINKOVÁ, M., TOMÁŠEK, J. Analýza kriminality v roce

2009 a v předchozím dvacetiletém období. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální

prevenci, 2010. 119 s. ISBN 978-80-7338-107-3.

MATOUŠEK, O., MATOUŠKOVÁ, A. Delikvence mládeže: možné příčiny, struktura a

programy prevence kriminality mládeže. 3., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2011. 336 s. ISBN

978-80-7367-825-8.

NĚMEC, M. Organizovaný zločin: Aktuální problémy organizované kriminality a boje proti

ní. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1995. 219 s. ISBN 80-20604-72-3.

NĚMEC, M. Mafie a zločinecké gangy: akutální problémy vzniku, výskytu a působení

zločineckých gangů a mafií a boj proti nim. 1. vyd. Praha: Eurounion, 2003. 390 s. ISBN 80-

7317-026-4.

NOŽINA, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. 1. vyd. Praha: Themis,

2003. 407 s. ISBN 80-7312-018-6.

46

NOŽINA, M. Mezinárodní organizovaný zločin v ČR. Praha: KLP – Koniasch Latin Press,

1997. 256 s. ISBN 80-85917-35-1.

POKORNÁ, J., ZLÁMAL, J. Vybrané sociálně patologické jevy: Sborník odborných textů II.

Praha, 2003.

SMOLÍK, J. a kol. Organizovaný zločin a jeho ohniska v současném světě. Brno: Masarykova

univerzita, 2007. 204 s. ISBN 978-80-210-4438-8.

SOUTHWELL, D. Historie organizovaného zločinu: pravdivý příběh o tajemstvích dnešního

podsvětí. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2009. 224 s. ISBN 978-80-7321-466-1.

Internetové zdroje:

Al Capone [online]. Financnici.cz, 2011. [cit. 28-3-2012]. Dostupný na

http://www.financnici.cz/al-capone

Koncepce boje proti kriminalitě [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2011.

[cit. 28-3-2012].

Dostupný na http://www.mvcr.cz/clanek/vlada-schvalila-novou-koncepci-boje-proti-

organizovanemu-zlocinu.aspx

Národní protidrogová centrála SKPV PČR [online]. Praha: Policie ČR, 2010. [cit. 28-3-

2012].

Dostupný na http://www.policie.cz/narodni-protidrogova-centrala-skpv.aspx

ANOTACE

Jméno a příjmení: Denisa Benešová

Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce: JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D

Rok obhajoby: 2012

Název práce: Organizovaný zločin v České republice

Název v angličtině: Organized crime in the Czech republic

Anotace práce: Bakalářská práce se zabývá problematikou organizovaného zločinu v ČR. Zabývá se jeho vymezením, znaky a formami. Dále se zaměřuje na mezinárodní organizovaný zločin, zločinecké organizace a jejich působení na území ČR. Konec práce je věnován boji a prostředkům boje proti této formě kriminality a také prevenci a preventivním programům.

Klíčová slova: Organizovaný zločin, zločinecké organizace a gangy, terorismus, boj s organizovaným zločinem, prevence

Anotace v angličtině: This bachelor thesis deals with organized crime in the country. It deals with the definition, characteristics and forms. It then focuses on international organized crime, criminal organizations and their influence on the CR. The end of the work is devoted to fighting and means of combating this form of crime and prevention and preventive programs.

Klíčová slova v angličtině:

Organized crime, criminal organizations and gangs, terrorism, fighting organized crime, prevention

Přílohy vázané v práci: 0

Rozsah práce: 46

Jazyk práce: český jazyk