BOŽENA NĚMCOVÁ (4.2.1820 – 21.1.1862)

BABIČKA

KRÁTCE O AUTOROVI

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora

Panklová , byla česká spisovatelka. Je považována za

zakladatelku novodobé české prózy. Jako sedmnáctiletá byla pod

nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl

úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová.

Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů

se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné,

Němec byl často unavený a nepříjemný. V roce 1850 byl její

manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy.

Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv

ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z

malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně.

V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel

onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let

se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat

peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí

zemřel syn Hynek. 

V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním

hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.

Mezi její díla patří:

Poezie:

Slavné ráno

Moje vlast

Próza:

Babička

Pohorská vesnice

Povídky:

Baruška

Devět křížů

BABIČKA Vydalo státní pedagogické nakladatelství, Praha 1957

Literární druh: próza

Literární žánr: povídka

Postavy:

Babička - Moudrá, laskavá a starostlivá žena, hluboce věřící,

lidé si jí váží, stará se o vnoučata a hospodářství, všem

pomáhá.

Barunka - Nejstarší babiččina

vnučka; fikční, autobiografický obraz mladé Boženy Němcové.

Paní kněžna - Hodná, milá, stará se o svou schovanku

Hortensii, babičky si váží a chová se k ní jako k sobě rovné.

Předobrazem byla vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská.

Viktorka - Její příběh se vypráví v knize, zamiluje se do

vojáka a otěhotní, on nejspíš zahyne a Viktorka se pomate

a hodí své dítě do splavu. Za zpodobnění Viktorky se někdy

vydává motiv na rubu české 500 korunové bankovky; oficiálně

jde ale o obecnější „symbol ženských postav z díla Boženy

Němcové“

Kompozice a jazyk:

Autorka chtěla tímto dílem poukázat na prostý a láskyplný život na

venkově. Dílo je psáno prózou, často jsou použity přechodníky. 

Užití výhradně jen pro osobní účely je možné. Jsou zde rozlišeny

části dějové (obsahuje velmi častou přímou řeč, méně popisů) a

popisné (jsou delší než dějové, popisy). Co se týče jazykových

prostředků, Němcová užívá velké množství přívlastků a přirovnání,

občas se zde vyskytují metafory (pod stromy nastlané měkounké

podušky)jinak ovšem užívá převážně přímých pojmenování.

Děj:

Babička dostala dopis od své dcery Terezky, aby přijela na Staré

Bělidlo. Když tam přijela, poznala svá vnoučata Barunku, Adélku,

Vilímka a Jana. Nejvíce si však oblíbila Barunku a rádi ji také

měli ostatní lidé vesnici. Nejčastěji ji chodí navštěvovat myslivec a

Kristla.

Jednoho dne se babička s dětmi vydá na procházku a cestou

potkají kněžnu, ta si babičku velmi oblíbí a pozve ji na zámek.

Babička se od Kristly dozvídá, že její Jakub Míla je neprávem

povolán na vojnu. Babička se tedy u kněžny za Jakuba přimluví a

on tak na vojnu nemusí. Později má Kristla svatbu.

Děti se také dozvídají smutný příběh bláznivé Viktorky.

Viktorka už měla čas na vdávání, ale ona ještě nechtěla. Do

vesnice přijeli vojáci a jeden z nich ji neustále sledoval. Aby

se ho Viktorka zbavila, vdá se. Vojáka se stejně nezbaví.

Jednou jde na louku hledat čtyřlístek a tam za ní zase

přijde ten voják, vyleká se, popíchá si nohu trním a omdlí.

Voják ji donese k potoku, ošetří jí nohu a vyzná lásku. Vojáci

ale musí odjet a nikdo neví kam. Viktorka se ho vydá

do světa hledat. Po roce ji lidé vidí u splavu, jak žalostně

zpívá. Říkalo se, že prý ztratila rozum. Viktorku při bouřce

uhodil blesk a zemřela.

Děti s babičkou zažívají různé příhody, ale čas utíkal a

babička stárla a onemocněla. Barunka u ní stále byla a

modlila se. Babička zemřela. Nikdo z vesnice si život bez ní

neuměl představit. Pohřební průvod šel okolo zámku a kněžna

řekla: "Šťastná to žena!"

Citát z knihy:

"Šťastná to žena!" (kněžna o babičce)

Zdroje:

www.cesky-jazyk.cz, www.wikipedia.org, www.spisovatele.cz