Alexandr Makedonský(Veliký) a Helénistické Řecko

Alexandr Makedonský (Veliký)-narozen roku 356 př.n.l. v Pelle- jeho otec Filip II. Makedonský (sám Alexandr celý život věří, že je potomkem boha, v čemž ho utvrzuje jeho vlastní matka )-Stává se králem Makedonie a také jedním z nejúspěšnějších vojevůdců v celé historii-díky velikému vlivu své matky je velice nábožensky založeným člověkem- ve svých 13 letech je poslán k Aristotelovi, u něhož se vzdělává- Aristotelova výchova probouzí v mladém Makedonci nemalý obdiv k řecké kultuře, dále pak o okolní svět, filosofii, matematiku a přírodní vědy

Alexandr Makedonský (Veliký)-v roce 340 př. n. l. se Alexandr stává regentem v Makedonii, kvůli nepřítomnosti svého otce- v roce 338 př. n. l. se osmnáctiletý Alexandr účastní své první skutečné bitvy proti Thébám, kde prokáže své skvělé schopnosti a odvahu- po jedné ostřejší hádce se svým otcem se Alexandr obává, že bude vyloučen z následnictví a proto raději se svou matkou uprchne do Ilýrie ( návrat ani ne po půl roce)- v roce 336 př. n. l. je zavražděn při svatbě své dcery Alexandrův otec Filip a Alexandr nastupuje po něm na Makedonský trůn

Alexandr Makedonský (Veliký)-v prvních dnech své vlády nechává Alexandr popravit každého, kdo naznačuje, že má něco společného s vraždou svého otce- v roce 336 si Alexandr zajistí v Korintu poslušnost řeckých obcí, které ho zpočátku považují za nezkušeného mladíčka a nakonec ho zvolí velitelem v chystané válce proti Persii- thrácké a ilyrské kmeny se pokoušejí využít vzniklé situace a osvobodit se od makedonské nadvlády- vnikají vzpoury- Alexandr je však rychle vyvede z jejich omylu a v roce 335 př. n. l. překročí Dunaj a účinně vzniklou vzpouru potlačí

Alexandr Makedonský (Veliký)-zatímco Alexandr potlačuje vzpouru na severu, Řekové se usnesou, že je na čase se od Makedonie odpoutat (v čele těchto lidí stojí Démosthenés, který jim namluvil, že Alexandr padl v boji)-Alexandr se brzy o nové vzpouře dozví a vrací se i se svými vojáky zpátky do Řecka-podaří se mu vzpouru potlačit a město Théby padne (za trest je nechá celé srovnat se zemí, ušetří pouze chrámy a dům básníka Pindara)- když ostatní obce vidí, jak to s Thébami dopadlo, tak se vzdají

Alexandr Makedonský (Veliký)-1. větší vojenské střetnutí s Peršany u řeky Graníkos (vítěz: Makedonie-Alexandr veliký)-2. střetnutí u města Issu (vítěz: Makedonie- Alexandr Veliký)- v lednu roku 332 př. n. l. začíná dobývat město Tyr, což mu trvalo sedm měsíců (díky dobrým přírodním podmínkám a udatnosti místních obránců )-v zimě 332/331 př. n. l. vstupuje Alexandr do Egypta a ve městě Héliopole se nechá prohlásit za faraóna (nevede tu žádné boje Egypt v něm vidí osvoboditele )- při odchodu zakládá naproti ostrovu Faros nejslavnější ze všech po něm pojmenovaných měst Alexandrii Egyptskou- v květnu 331 př. n.l. obnovuje město Tyr-bitva u Gaugamél (1. října 331 př. n. l. ) (vítěz Alexandr Veliký) – zbylé perské vojsko je úplně zničeno

Alexandr Makedonský (Veliký)- dostává se bez odporu do města Babylon, kde je prohlášený králem Asie-během zimy v roce 328 př. n. l. probodne kopím při hádce svého generála Kleitema , později si uvědomí svoji chybu a pokusí se o sebevraždu (tento čin považuje za svoji nevětší životní chybu)- v roce 327 př. n . l. definitivně potlačuje povstání Sogdů- v témže roce se žení s Róxanou,má však také milenku jménem Barsiné, jenž je matkou jeho nemanželského syna Hérakla- 326. př. n. l. vpadne do Indie (na rozdíl od předchozích tažení je už velice krutý)- bitva u Hydaspes (vítěz: Alexandr Veliký)-po téhle bitvě uzavírá se svým protivníkem příměří-v červenci 326 př. n . l. se vojáci bouří a požadují návrat domů, Alexandr jim nakonec musí vyhovět- v březnu 324 př. n. l. se žení s dvěma perskými princeznami: Stateirou (dcera Dareia III.) a Parysatidou (dceraArtaxerxe III.)-v té době má už tři ženy

Alexandr Makedonský (Veliký)-smrtí svého přítele a vezíra Héfaistóna je Alexandr velice zarmoucen (existují dohady o jejich intimním vztahu)-nechá mu vystavět monumentální hrobku a jeho osobního lékaře nechá ukřižovat- v roce 323 př. n . l. se vrací do Babylonu a plánuje dobytí Arábie- 10. nebo 11. června 323 př. n. l. Alexandr v městě Babylonu umírá-je mu pouhých nedožitých 33 let- svoji říši chtěl odkázat tomu nejsilnějšímu, jelikož neměl legitimního nástupce (podle pověstí se však tři měsíce po Alexandrově smrti narodil jeho první ženě Róxaně syn Alexandr IV.)- po Alexandrově smrti země přestává existovat jako celek a rozděluje se na jednotlivá území- těm vládnou jeho generálové

Helénismus

Helénismus

-Helénismus je novodobé označení období starověkých dějin antického Středomoří a území Předního východu ovládaných řecko-makedonskými dynastiemi přibližně od poloviny 4. století př. n. l. do konce 1. století př. n. l. Tato epocha byla významným způsobem spojena s osobností Alexandra Velikého a jeho politickým dědictvím, jak je v jednotlivých částech říše rozpadlé po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. rozvíjeli diadochové.

-(diadochové=nástupci Alexandra Velikého): Seleukos I. Níkátor zakladatel Seleukovské dynastie. Ptolemaios I. Sótér zakladatel Ptolemaiovské dynastie vládnoucí v Egyptě.

Antigonos Monofthalmos nejstarší a dlouhou dobu nejmocnější ze všech diadochů, zakladatel Antigonovské dynastie. Lýsimachos vládl v Thrákii a Malé Asii, po jeho smrti si

království rozdělili Seleukovci a Ptolemaiovci. Kassandros syn Antipatra, vládl v Makedonii. Démétrios I. Poliorkétés syn Antigona, nevládl samostatně žádnému většímu území.

- Charakteristickým znakem helénistické doby se stala expanze řecké kultury včetně nové podoby obecného řeckého jazyka (koiné) daleko na východ a její střetávání s kulturami okolních starověkých národů, přičemž docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a přizpůsobování v duchu synkretismu a univerzalismu.

Helénismus-Helénizací, jejímž středisky se stala na ovládnutých územích programově zakládaná města zcela řeckého charakteru (např. egyptská Alexandrie), a s ní spojeným prolnutím řeckých a orientálních tradic došlo ke vzniku zcela nových forem politiky, vědy, umění a náboženství, které postupně zasáhly všechny oblasti každodenního života a které svou odezvu posléze nalezly i v rámci římského císařství.-Za první z helénistických států, přestože její území nikdy nebylo ovládnuto Alexandrem, bývá pokládána Bosporská říše. Nejvýznamnějšími helénistickými říšemi ovšem byla říše Seleukovců, ptolemaiovský Egypt a antigonovská Makedonie, jejichž mocenské střetávání a s ním spojená koaliční politika bylo určujícím prvkem dějin tehdejšího Středomoří.-Kultura: Helénistická kultura vznikla mísením řecké kultury

a kultur orientálních. - Literatura: Toto období se v literatuře vyznačovalo některými prvky, které se objevily

již v Euripidově díle. Je to zejména obrat k vnitřnímu životu člověka – k psychice. Projevilo se to také zvýrazněním emocionality a snahou věrohodně přitom zachytit detaily

každodenního všedního života.

Helénismus- Próza: V této době se vytvořila zábavná próza, román, novela a dobrodružný román.

U většiny příběhů převažovaly milostné náměty.rozvoj naukové prózy – hlavními osobnostmi tohoto vědeckého ruchu byli Eratosthenés

(správce alexandrijské knihovny ve 3.století př.n.l), Zénodotos (zakladatel řečnické gramatické školy v Alexandrii, Archimédés (matematik) a Aristarchos ze Samu

(matematik a astronom)Polybios – nejlepší dějepisec helénského období. Sepsal rozsáhlé dílo Dějiny (40 knih,

zachovalo se 5). Zpracoval v nich dějiny řecko-římského světa a zvláště Říma od 1. punské války (264–241 př. n. l.) do roku 144 př. n. l.

nejvýznamnějším z helenistických filosofů, kteří hleděli především k morálce, byl Epikúros

Helénismus-Poezie: Nejrozšířenějším lyrickým druhem se stal epigram. Elegie se plnila epickým obsahem a stávala se výpravnou. Co se týče epického básnictví, znamením doby byla epická báseň menšího

rozsahu = epyllion (eposek), v němž byla popisována nějaká epizoda z řeckého bájesloví. Epyllion vznikl z nechuti k rozvláčným eposům.

Bukolická poezie (búkolis = pastýř) čerpala náměty z přírody a ze života na venkově. Navazovala na starou lidovou pastýřskou píseň doprovázenou hrou na flétnu. Žánrové typy byla idyla, ekloga

a pastorála.Theokritos ze Syrákús (300–260 př. n. l.), poslední velký básník řecké antiky, literárně zpracoval

motivy pastýřských písní v bukolských básních. Psal epigramy a epylia. Jeho dílem jsou Pastýřské idyly, sbírka 30 idyl, v nichž líčí výjevy ze života pastýřů a rolníků, které však idealizuje. V

některých idylách předvádí pod maskou pastýřů své přátele a sebe.byl básník a učenec. Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. Alexandrijské moderny.

Kallimachos z Kyrény Doporučoval skládat básně menšího rozsahu a sám tvořil epylia, epigramy, elegie a hymny. Zabýval se katalogizováním alexandrijské knihovny. Jeho nejdůležitějším dílem

jsou Příčiny (pověsti o vzniku různých slavností, obřadů, názvů, měst a svatyní).Apollonios z Rhodu – řecký učenec a správce alexandrijské knihovny. Vedle básní o původu měst je jeho hlavním dílem epos Argonautika, jímž chtěl oživit tradici homérského eposu, prostředky

helénistického učeného básnictví. Zejména detailním líčením psychologických procesů.

Helénismus-Drama:

Nová komedie – Tragédie nevytvořila nic nového, pokračovala ve svém úpadku. Komedie se obrátila k látkám ze všedního života a stala se kosmopolitní. Vytvořily se ustálené veseloherní typy

(zamilovaný mladík, chytrý otrok, hetéra, vychloubavý voják…). Okruh témat se zaměřil na soukromý život (osobní, milostné a rodinné problémy). Zakladatelem nové komedie byl

Menandros. Hlavními představiteli jsou Menandros, Filemón a Dífilos.Menandros (342–293 př. n. l.) napsal přes 100 komedií, které byly psány pro tři herce. Jeho díla

měla jednoduchý děj ze všedního života s milostnými a majetkovými zápletkami. V jeho komediích hrají obyčejní lidé a mají dobrý konec. Menandros chtěl nejen bavit, ale i vychovávat. Většinou

idealizuje skutečnost. Jeho hry volně zpracovali Plautus a Terentius. Jeho díla jsou: Hledá se otec, Komedie pro všední den, Ostříhaná (Ustřižená kštice), Spor o dítě (Čí je to dítě?), Škarohlíd,

Takový protiva (Dědek), Zmýlená neplatí a Smírčí soud. Ve Sporu o dítě říká ústy otroka, že nikoli bozi, nýbrž povaha člověka je strůjcem jeho

osudu.Tento příběh je vybudován na motivu odloženého a znovu nalezeného dítěte.Dědek zase ukazuje příběh nerudného starce a nalezení jeho pozitivního vztahu k lidem.Ve Smírčím soudu hrdina podezřívá ženu, že mu zatajila když se brali, že už není panna.

Zjišťuje, kdo je otcem dítěte, ale nakonec zjistí, že je jím on, protože před 9 měsíci znásilnil mladou dívku, svoji ženu.

Helénismus-Filosofie:

- centra filosofie= Athény - Akademie, Peripatetická škola Alexandrie - knihovna (tisíce svazků, shořela)

- směry helénistické filosofie= kynismus stoicismus skepticismus epikureismus eklekticismus novoplatónismus