Akathist ksvatémuèednici Ludmile

Akathistk svaté muèednici

Ludmile

Se struènou historickou studií

(Návrh akathistu)

Sv. Ludmilo,pros Boha za

nás!

Svatá Ludmila (* 860) byla v mládí pohankou. Kdy� se dozvìdìla o cyri-lometodìjské misii na Moravì a její man�el Boøivoj pøijal na Moravìsvatý køest od sv. Metodìje, zahoøela i ona láskou k Je�íši Kristu a tou-hou stát se køes�ankou. Pokøtil ji sv. Metodìj v Èechách. Oba kní�ecíman�elé pak šíøili køes�anskou víru, budovali chrámy, peèovali o ducho-venstvo. Ludmila byla uchvácena vznešeností køes�anské víry a evan-gelijním soucitem, který projevovala milosrdenstvím k chudým, nasy-cováním hladových, léèením nemocných. Plnila pøikázání Evangeliao lásce k Bohu i èlovìku. Bohu slou�ila horlivou modlitbou, pùstya oèis�ováním své duše od høíchù. Milování bli�ního projevovala svoupomocí potøebným. Díky její vìrnosti misijnímu dílu Cyrila a Metodìjese v Èechách šíøilo køes�anství v jeho východní podobì. Pod jejím vlivembyla šíøena slovanská východní liturgie, kterou si èeský lid oblíbil.

Jako Václavovì babièce jí byla poruèena výchova budoucího kní�ete.Matce Václavovì, Drahomíøe byla svìøena doèasná vláda nad zemí.Obavy Drahomíry z vlivu a oblíbenosti sv. Ludmily ji vedly k dobrovol-nému stáhnutí se do ústraní na hrádek Tetín. Drahomíra ji tam všaknechala zavra�dit († 921). Zázraky, které se staly na jejím hrobì i jinde,a povìst svatosti vedly k jejímu prohlášení za svatou. Ludmila je prvníèeskou køes�anskou panovnicí, první svatou v národì èeském a je nanebi u Bo�ího trùnu první orodovnicí za Èechy a všechny Slovany.

Akathist k svaté muèednici Ludmile

Kondak 1.

V zešla jsi nad zemí èeskou jako hvìzda jitøní,svatá muèednice Ludmilo, Bohem vyvolená

pochodni, povolaná z pohanského pokolení. Ty jsirozptýlila tmu slu�by démonickým bo�stvùmv èeské zemi a osvítila ji svìtlem Bo�ské víryKristovy. Jsi kvítkem duchovního jara, proto�ek nám uvádíš milost Bo�í, v�dy� jsi první mezisvatými zemì naší. Aè tebe i slovanskou boho-slu�bu chtìli nìkteøí uvrhnout v zapomnìní, pøe-ce zde dodnes vzýváme tvou svatost. Majíc nynísmìlost pøed Hospodinem, neustávej se pøimlou-vat za nás, duchovní dítka svá, abychom vysvobo-zeni byli od všelikého sou�ení a jsouce upevnìnive víøe, takto po všechny èasy velebili tebe:Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Ikos 1.

Andìlù i lidí Tvùrce, chtìje vyvést èeský lidz temnoty modláøství ke svìtlu pravdy, vy-

hlédl si tebe, knì�nu, ji� v dobì mládí, aby stalases vykonavatelkou úradku jeho Bo�ské vùle.Úsilím svým v horlivé zbo�nosti kypøila jsi drs-nou a neúrodnou pùdu srdcí èeských, aby vy-pìstìn tu byl vinohrad Pánì. Rosou modliteb do-

3

sud svla�uješ zdejší kraje, aby èeská zemì nevy-prahla. Byla jsi zde první matkou vìøících, abysna nebi první byla jejich pøímluvkyní. Za tooslavujeme Stvoøitele a tebe velebíme:Raduj se, nádobo many Bo�ského Ducha, pøí-mluvkynì za duše naše!Raduj se, první èeská panovnice, do Bohem upøe-deného šatu køtu odìná!Raduj se, révo, z ní� Èechùm vyrašila ratolestpravoslavné víry!Raduj se, Evangeliem uchvácená, v lásce dokona-lá, ve víøe pevná!Raduj se, krásná holubice, která jsi nadšenìvzlétla do výšin Pravdy!Raduj se, samaritánko, která jsi nám naplnilapohár spásy!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 2.

Poznala horlivá Ludmila nicotnost bezdu-chých model, kdy� se dozvìdìla o po�ehna-

ném dílu svatého Metodìje, apoštola Slovanù,jen� pøišel z Východu do konèin našich. Tehdyvzplanulo její srdce láskou ke Kristovì víøe. Vy-slechla jako med plynoucí kázání Metodìjovoa dozvìdìla se, jak Cyril obhájil slovanskou boho-slu�bu slovy �almu: „Všeliký duch chval Hospodi-na!“ Dle pouèení apoštola moravského zøekli se

4 Akathist k svaté muèednici Ludmile

, rušíš obìtištì pohanská kvìte rù�e, Kristu rozkvéta-jící uprostøed trní pohanského!

s man�elem Boøivojem pohanského modláøstvía zlých duchù v modlách sídlících a pøijali svatýkøest z rukou Metodìjových. Jakmile vystoupilaznovuzrozena z oèistné láznì køestní, zapìlaKristu, Spasiteli svému:

A l l e l u j a !

Ikos 2.

Po tomto duchovním obrození, svatá Ludmilo,cenila sis køes�anství východního jako perly

nad všechny poklady vzácnìjší. Ihned po návratuBoøivoje z Moravy dali jste spoleènì vystavìt naLevém Hradci ke cti svatého Klimenta první zdej-ší chrám. Zde se usadil ctihodný knìz Kaich vy-slaný do Èech Metodìjem. Tady se poprvé u násotevøel nevysychající pramen �ivé vody pravé víryKristovy. Odtud se vaší péèí zaèala rozlévat pozemi èeské øeka uèení svatých Cyrila a Metodìje,libozvuènì zurèící východní bohoslu�bou slovan-skou. Proto tì chválíme i my, zpívajíce:Raduj se, vysoko vzlétající, horlivá pro Hospodi-na zástupù!Raduj se, rozbøesku, budovatelko prvních Bo�íchchrámù v zemi naší!Raduj se, srdce hoøící ohnìm køes�anství, na Mo-ravì za�ehnutým!Raduj se, východní vánku, pøinášející k nám slo-vanskou bohoslu�bu!

Akathist k svaté muèednici Ludmile 5

Raduj se, �eno apoštolská, podporující knì�stvoMetodìjovo!Raduj se, zbo�ná zakladatelko prvního èeskéhochrámu misie byzantské!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 3.

Se zlostí hledìl ïábel a temní slu�ebníci jehona pøíchod køes�anství do zemì, která byla

dosavad jejich dr�avou. Prchali démoni a jejichslu�ebníci kvapnì brali se odtud. Jako kdysi roz-horlený Eliáš boøila Ludmila modláøská obìtištì.Pohané znejistìli. Èemu ve svém duchovním za-tmìní ke své škodì slou�ili, bylo ochromeno. Krajèeský se duchovnì zachvìl, kdy� vstoupila víraKristova v plné síle a zaskvìla se ve své slávì.Vláda démonù se zhroutila v prach, modly se ká-cely, neèisté pohanské zápaly pohasly. Èechovédoposavad jako nìmí, osvobozeni z pout ïábla,náhle promluvili k Bohu slovanskou byzantskouliturgií, radostnì volajíce:

A l l e l u j a !

Ikos 3.

K ristus vkroèil a padli démonové. Otøásalyse v hlubinách základy moci ïáblovy. Za-

rmoutilo se peklo. Zápach neøestí odvanul


a vùnì ctností se šíøila. Mámení démonù uvad-lo, mlha klamu byla roztrhána vanutím Svaté-ho Ducha. Nad touto zemí vzešlo slunce Kristo-vo oslnivým rozbøeskem a zaskvìly se svatéhvìzdy duchovního nebe. Dìkujeme tobì, Lud-milo, která jsi s Boøivojem pravému køes�anstvíz Východu otevøela cestu do naší zemì. Na úsvi-tu duchovního dne ti èeští køes�ané zapìli:Raduj se, Marie u nohou Kristových a nasloucha-jící kázání Metodìjovu!Raduj se, která sis osvojila uèení Cyrilovo brání-cího slovanskou bohoslu�bu!Raduj se, která jsi pouèení o èistotì a ctnostechv srdci svém skládala!Raduj se, Magdaléno, která jsi plamenem evan-gelia srdce za�ehla!Raduj se, nebeským ohnìm démony jako sodom-ské spalující!Raduj se, která jsi zápaly pohanské uhasilaa bìsy silou Køí�e vyhnala!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 4.

Z astesklo se ïáblu trùnícímu v podsvìtí pojeho vládì nad èeskou zemí. Tento nepøítel

pokolení lidského, had starý, od samého poèátkusvìta a� do dnešní doby neustává rozsévati seme-no nesváru do srdce lidu jednomyslného, seje pý-


chu mezi pokoru a nenávist mezi lásku. Satantrpce nesl, �e je mu odnímán lid, který mu døívebyl poroben, a �e jsou Èechové získáváni pro pra-vého krále, Krista Pána. A tak ten, který všechnyrozdìluje a jeho� jméno je pomlouvaè, roznítilmezi Èechy vzpouru proti Boøivojovi; poštval je,tak�e povstávají proti nìmu, sna�í se ho ze zemìvypudit a pokoušejí se ho i �ivota zbavit. Kní�etedy s bla�enou Ludmilou uchýlili se znovu naMoravu, a díky prozøetelnosti Bo�í osvojili si zdecelou vznešenost uèení evangelia Kristova, jemu�tam spoleènì oddanì zpívali:

A l l e l u j a !

Ikos 4.

Z bo�ný Boøivoj prodlévaje na Moravì, Bohuvšemohoucímu slib uèinil: „Jestli�e mne Pán

pøivede se ctí zpìt do vlasti èeské, postavím za tobasiliku v èest blahoslavené Matky Bo�í a nepo-rušené Panny Marie.“ Kdy� se pak øízením Bo-�ím vskutku vrátil na stolec svùj, hledìl bez pro-dlení splnit slib. Na samém hradì Praze kní�es Ludmilou vystavìli chrám zasvìcený nejblaho-slavenìjší Pannì Marii a archandìlu Gabrielovi.Stali se tak prvními budovateli míst svatých,shroma�ïovateli knì�í a šiøiteli víry køes�anskétenkrát, na poèátku všeho. Vznešená Ludmilo, tyjsi svými ctnostmi ještì nad svého mu�e


od Velké Moravy oddìlena hrabivému knì�stvu franské víry, které vnášelo dozemì nepokoje a rozbroje. sledovalo cíle mocenské a Tito lidé Západu netou�ili

vynikala, stavši se vpravdì svatou slu�ebnicíKristovou. Proto ti zpíváme:Raduj se, s Boøivojem v Praze budující chrám Bo-horodice!Raduj se, matko svých dítek, ctitelko nejsvìtìjšíPanny a Bo�í Matky!Raduj se, v soucitu neohranièená, ctitelko nebes-kých mocností!Raduj se, stavitelko stánkù Bo�ích, nebo� je po-svìtil svatý Metodìj!Raduj se, muèednice, nebo� do nich ukládalostatky svatého Klimenta!Raduj se, doufající v Boha, vzpoury lidí ïáblemvzbouøených ses nedìsila!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 5.

M oc Nejvyššího dopustila záhy na pravoslav-nou víru zkoušku ohnìm, kdy� se brána

èeské zemì otevøela cizímu duchovenstvu, kterése víøe slovanské cyrilometodìjské vysmívalo.Lid naší zemì však tou�il zachovat si vznešenéuèení Metodìjovo a miloval duchovní sílu východ-ní bohoslu�by slovanské. Svatá Ludmila upevòo-vala ve svém lidu povìdomí o pravé víøe a neporu-šené zbo�nosti z Východu, a díky vzdávala zatento nebeský dar, zpívajíc ve zdejších chrámech:

A l l e l u j a !


Ikos 5.

J eliko� jsi mìla mysl i srdce osvícené moud-rostí shùry, neohro�ená Ludmilo, vedla sis

stateènì a nelekala se meèe v rukou cizákù, ta-seného k boji proti východním køes�anùm v Èe-chách. Nedala ses zviklat ve své vìrnosti vý-chodní køes�anské víøe, i kdy� mocní ze západunazývali tebe a tvé stádce „špatnými køes�any“.Ty jsi však povzbuzovala lid, který Bohu slou�iløeèí slovanskou a obøadem Metodìjovým, i na-dále jsi pro nìj budovala chrámy Pánì a krášlilapøíbytky Bo�í. Vdìèný zástup èeských pravo-slavných køes�anù zpíval tobì jednìmi ústya jedním jazykem:Raduj se, vèelo, odlétla jsi od pohanského dýmuk nektaru víry v Je�íše!Raduj se, tvrzi víry, opevnìná Kristovým povzbu-zením: „Neboj se, malé stádeèko!“Raduj se, jasná hvìzdo, ukazující smìr k pravévíøe a slávì Bo�í!Raduj se, svíce, záøící lidu jako maják nad bouøí-cím moøem cizí víry!Raduj se, paprsku z ráje, vkládající nebeský po-koj do našich duší!Raduj se, andìli, posle Bo�í, zvìstující Èechùmevangelium Kristovo!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!


Kondak 6.

Kdy� Boøivoj, naplniv dobrými skutky své dny,a po nìm i Spytihnìv, syn Ludmilin, postaviv

mnoho chrámù, ozdoben ctnostmi a povìstí sva-tosti, odešli ke hvìzdám, zùstala pevnì stát ná-sledovnice Kristova, chrabrá Ludmila. Setrváva-la a� do konce svého �ivota v èistotì tìlesné i du-ševní, své tìlo bdìním i posty krotila, høíšnévášnì rozliènou askezí vykoøeòovala, v pokoøe sezdokonalovala. Pøi tom se modlitbou s Pánemspojovala, duši oèiš�ovala a srdce osvìcovala bla-hodatí Bo�í. A takto, co je tìlesné, do slu�bytomu, co je duchovní, uvádìla. Ukázala se býtisvatou, bez poskvrny, nezahanbenou a neo-chvìjnì skládající nadìji v Je�íše Krista, jemu�volá:

A l l e l u j a !

Ikos 6.

M lékem evangelia jsi sílila a nad høíchem ví-tìzila a høebem pokání jsi jej probodla.

Umrtvila jsi pozemské tìlo a všechny vášnì: tou-hu po moci a slávì, po majetku i po slastech.Uprostøed lidí dobrých i zlých jsi neporušenì za-chovala, co ti bylo Pánem svìøeno. Své duševnívášnì a tìlesné tu�by jsi na Kristùv køí� pøibila,svìtské �ádosti od duše od�ala. Ó Ludmilo, spolu-ukøi�ovaná s Kristem jsi vùèi pokušení høíchu


Raduj se, která se èasto postíš, v modlitbì pøebýváš a mysl k Bohu stále obracíš!

jako mrtvá byla. Pod tí�í protivenství jsi neum-dlévala, jeliko� jsi pøikázáním duchovním a poky-nùm shùry ochotnì naslouchala. Vpravdì jsimohla zvolat k Hospodinu: „Nezapomínám naustanovení tvá.“ Ji� za svého �ivota mohla jsislyšet obdivné pozdravení:Raduj se, slitovná paní, která skutky milosrden-ství horlivì konáš!Raduj se, oveèko po pravici, pocestné hostící, sklí-èené utìšující, almu�ny udìlující!Raduj se, paní velkého soucitu, milost v bìdáchtrpícím prokazující!Raduj se, matko vìøících, pomáhající duchoven-stvu víru rozhojnit!Raduj se, všemi ctìná, nebo� Boha ctíš. Povìstizlé nemusíš se bát!Raduj se, která na spásu vìøících dbáš a ïábla,kní�ete zmatku, pøemáháš!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 7.

Syn Ludmilin druhý, Vratislav, poslal staršíhosyna svého Václava, hocha mysli jasné, ke

vzdìlání v Písmu a zákonu Bo�ím na hrad zvanýBudeè. Václav bystrého rozumu byl, vše, èemu hovyuèovali, pøispìním Ducha Svatého si hlubokodo pamìti vštípil. Kdy� otec jeho byl z toho svìtav èasném vìku odvolán, Václav je povolán na


hrad Praha a na stolec otcovský povýšen. Jeliko�byl ještì ve vìku jinošském, pojali velmo�ovémoudrý zámìr svìøit ho do péèe Ludmily, babièkyjeho, k další výchovì. Václav tak s Ludmilouspoleènì dennì zpívali Bohu:

A l l e l u j a !

Ikos 7.

Svatá Ludmilo, vedená oddaností celé svévroucí duše ke svatému Metodìji, stala ses po

odchodu Boøivoje vùdèí šiøitelkou víry Èechùmnové a záštitou východní bohoslu�by slovanské.Proto jsi Václava nechala vyuèit pøednì v písem-nictví slovanském. Do tajemství víry Kristovy jsiho zasvìtila, úzkou cestu Bo�ích pøikázání láskymu zjevila a k poznání pravdy Pánì ho pøivedla.Vlastní pøíklad skutkù èlovìka Kristova, �ivotamodlitby a ctností, jsi do jeho mladièké dušeotiskla. Ve zbo�ném Václavovi jsi dala slovanské-mu køes�anství v Èechách novou vznešenou zášti-tu. Proto slyšíš ode všech vdìèné pozdravení:Raduj se, Ludmilo, první ratolesti z moravskéhokoøene rašící!Raduj se, vychovatelko bla�eného Václava, rato-lesti druhé!Raduj se, pøítelkynì ctihodného poustevníkaIvana Èeského, ratolesti tøetí!Raduj se, pìstitelko východní víry od svatýchapoštolù Cyrila a Metodìje!


Raduj se, která jsi blahodatným ohnìm pravévíry za�ehla srdce Václavovo!Raduj se, uvádìjící ho na cestu svatosti a darujícínárodu ochránce!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 8.

K ní�e temnot chvìl se palèivou bolestí v peklesvém, kdy� vidìl, �e kvùli pronikavému

hvìzdnému svitu slu�ebnice Kristovy ubývá tem-not nevíry v lidských srdcích. Vnukl tudí� do srd-ce její snachy Drahomíry, která dosud setrvávalav mraku pohanství, aby zatou�ila po smrti Lud-mily. Poèala pak nespravedlivá �ena nenávistnoumyšlenku v srdci svém: „Zahubím ji, zdìdím vše,co má, a svobodnì budu vládnout.“ Bla�ená mu-èednice se o tom dozvìdìla a nepøejíc si spory mo-censké, pravila mírnì: Netou�ím po vládì a ne-pøeji si mít ani sebemenší èásteèku moci. �ádámjen o povolení Bohu slou�it a� do skonání svýchdnù, abych mu mohla stále zpívat:

A l l e l u j a !


zpùsobila satanu mnoho škod avzdìlanosti milosrdnì dobrých skutcích

Ikos 8.

S tìmi slovy opustila jsi, tichá Ludmilo, hradPrahu a pøišla na jeden hrádek, který se zve

Tetín. Tam ses pokornì odevzdala tišinì a hleda-la mlèení srdce, prohlubovala poznání vìcí po-svátných a s neutuchající horlivostí prokazovaladobrodiní chudým. Na svou nevìdomost ve dnechdávno minulých, kdy ses pohanství ještì oddáva-la, nyní na Tetínì hoøce vzpomínáš a v slzáchoplakáváš dávné høíchy své, øíkajíc s apoštolem:„Jaký u�itek jsem mìla tehdy z toho, zaè se nynístydím?“ Pokání své dosvìdèovala jsi skutky mi-lostivými: bídu zmíròovala, pocestné a nuzné odí-vala. Svìdèili knì�í, jak obìtavì ses o nì starala.Z majetku svého obohatila jsi zlatem a støíbrempøíbytky Bo�í. Za to k tobì všichni s díky volají:Raduj se, štìdrá matko chudých, oporo chro-mých, oko slepých!Raduj se, utìšitelko vdov a sirotkù, netou�ící posvìtské slávì!Raduj se, která jsi uhnula z cesty mocichtivýma uchýlila se do ústraní!Raduj se, která sis pøála jedinì slou�it Bohu a�do konce svých dnù!Raduj se, zbo�ná v �ivotì, mírná a laskavostiplná, rychle pomáhající!Raduj se, šlechetná paní, k nuzným slitovná a kBohu i lidu plná lásky!


k ubohým vztahuješ ruku záchrannou a uchýlila se do pøíbytku v pustinì!, v pokoøe neznající hranic

Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 9.

D rahomíra pohanská pøirovnána jest k Jeza-bel, která vra�dila proroky, anebo k Evì, kte-

rá porodila Kaina i Ábela. Kdy� se zbo�ná slu�eb-nice Kristova Ludmila odìla ve zbroj pokory a tr-pìlivosti proti ostnu pýchy snachy své, odebralase na hrádek Tetín, aby se ještì více ozdobila kle-noty ctností, v pøedtuše, �e ji pronásledovatel do-stihne a ona bude obdaøena palmou muèednictví.Drahomíra oklamaná ïáblem a svou zlobou, po-sedlá dìsem ze svìtice, brzy vskutku poslala dvaslu�ebníky své, syny nepravosti, s mocnou tlupouna Tetín, aby zahubili tichou oveèku ve chvíli, kdyza noci volá k Bohu:

A l l e l u j a !

Ikos 9.

N epochopitelná je pro pohana pokora a sva-tost køes�anská a èisté srdce Svatým Du-

chem osvìcované je nepøístupné k nahlédnutí èlo-vìku nespravedlivému. Proto nevìøila vládychti-vá a zlými chtíèi oslepená Drahomíra èistýmúmyslùm Ludmily. Spalován byl ïábel modlitbou,èistotou, pokorou a ctnostmi svìtice, proto vlévalsvou zuøivost do srdce nešlechetné pohanské


slu�ebnice své, aby spìchala prolít krev nevinnéoveèky Kristovy. Ty jsi, knì�no Ludmilo, zatímbdìla na modlitbách, horlivì ses postila a rukouštìdrou všem dobrodiní prokazovala, pøipravujícse pøedstoupit brzy na soud Stvoøitele, Spasitelea Krále svého. Proto tì s tehdejším lidem èeskými my uctivì zdravíme:Raduj se, vyznavaèko Bo�í Trojice, nebo� jsi zís-kala svùj lid pro Krista!Raduj se, šiøitelko vznešené víry køes�anskév zemi divoké a na poušti nevíry!Raduj se, otevírající dveøe své prosícím i modlit-bám našim stále nasloucháš!Raduj se, hrdinko duchovního zápasu, ve ctnos-tech dokonalá!Raduj se, knì�no, zmìkèující tvrdá lidská srdcek poznání lásky Bo�í!Raduj se, východní paprsku úsvitu, jitøní zvìsto-vatelko Slunce Krista!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 10.

S talo se, co dávno pøedvidìl svatý Václav v ji-nošství svém. Nadán toti� duchem proroc-

kým poznal, co pøijíti má. Zjevil mu Kristus Pánv jasném vidìní dùm knìze Pavla, Ludmile vìrnìslou�ícího, celý zpustlý a okras zbavený. Vysvìtliltenkrát hned Václav, Duchem Bo�ím naplnìn, �e


poboøení domu je znamením blahoslaveného sko-nání ctihodné babièky Ludmily, a dále dopøeduvylíèil podrobnosti krutého umuèení svìticea zvìstoval následné vypuzení jí vìrného ducho-venstva. Tak se ti i stalo, svatá vyznavaèko Lud-milo. Ty jsi však øekla jen: „Za vše budi� Bohusláva!“ a zapìla jsi Hospodinu:

A l l e l u j a !

Ikos 10.

Vìdouc, co se má stát, povolala jsi knìze Pavla,vyzpovídala ses upøímnì a pøijala svaté Dary

pøeèistých Tìla a Krve Pánì. V noci vrazi vtrh-li dovnitø. Ty jsi jim pravila: „Jaké šílenství se vászmocnilo? Jako vlastní syny jsem vás vychováva-la, zlatem a skvostnými šaty vás obdarovávala.Povìzte, zda jsem vám nìkdy ukøivdila.“ Zuøivcizatvrzelí jako kámen vztáhli na tebe nestydatéruce a na podlahu tì srazili. Jen malièko tì ne-chali se pomodlit, nic na prosbu tvou nedali, abysmeèem byla s�ata a pøíkladu muèedníkù se proli-tím své krve podobala. Místo toho tì závojemtvým uškrtili a pozemského �ití takto zbavili,abys �ila navìky s Pánem Je�íšem Kristem, jeho�sis zamilovala. Vìrní køes�ané ti proto jako stále�ivé s nadìjí zpívali:Raduj se, záštito svaté víry Metodìjovy, tvé jmé-no je klenotem Èechù!


Raduj se, která jsi ke slávì chrámù zanechala zde posvátné ostatky své!

Raduj se, ochránkynì Kristu vìrných, jsi vzác-ným myrem šíøícím vùni!Raduj se, hlubino pokání, stoupala jsi k Bohujako kadilo obìti èisté!Raduj se, vzácná perlo, do koruny nebeskéhoKrále vsazená!Raduj se, urozená, pùstem posílená, zlato oèištì-né ve výhni muèednictví!Raduj se, na zemi blahoslavená, v nebi bla�enáa za lid se pøimlouvající!Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednicea osvìtitelko zemì èeské!

Kondak 11.

J en nakrátko se veselili vrahové svaté Ludmi-ly z loupe�e, vbrzku na nì dopadl trest Bo�í

a ztratili �alostnì �ivot pozemský i vìèný. Slavný-mi zázraky je pak dosvìdèována svatost ostatkùmuèednice. Oblièej její se skvìl jako �ivý a obnovi-la se na nìm spanilost mládí. Podivuhodná vùnì,nad všechny kvìty a pozemská arómata krásnìj-ší, stoupala z hrobu Ludmilina. Sedmkráte byloza tmavé noci spatøeno sestupovat na její hrob oh-nivé pochodnì a svíce �hnoucí svìtlem Bo�ským,naznaèující záøi víry, kterou se za �ivota svého za-skvìla, èi snad to bylo znamení svìtlých andìlùvítajících Ludmilu mezi sebou. Slepý se na hrobìtom uzdravil, tak�e všichni v údivu zvolali:

A l l e l u j a !


Ikos 11.

Kdy� o tom uslyšela nešlechetná snacha tvá,padla na ni hrùza a rozkázala, aby nad hro-

bem tvým, Ludmilo, byla vystavìna basilika za-svìcená archandìlu Michaelu a zázraky tvé pakbyly pøièítány mocnostem andìlským. Tím všaknevìdomky poslou�ila tobì, nebo� jsi byla nejenv nebi, ale i na zemi pøipoètena k obyvatelùm ne-bes, andìlským slu�ebníkùm Hospodina zástu-pù. Zároveò tím vra�edkynì pro budoucí vìkysama dosvìdèila opravdovost tvých zázrakù. Natom místì vykonala jsi mnoho skvìlých divù k po-vzbuzení lidu a na dùkaz daru svatosti od PánaJe�íše. My jsme od neduhù, sklíèenosti a slabostive víøe léèeni a na duchu posilováni pramenemuzdravujícím, je� vyvìrá z tvých ostatkù a kdo tìchválí a ctí, z nìj èerpá. Proto k tobì voláme:Raduj se, tvá schránka byla obdaøena svatostídosvìdèenou zázraky!Raduj se, zanechala jsi nám ostatky vydávajícívzácnou vùni duchovní!Raduj se, denice, zjevila jsi na hrobì svém ohnivésvìtlo Bo�í blahodati!Raduj se, slitovná Ludmilo, pomíjivé jmìní roz-dávající!Raduj se, skrytou modlitbou si nepomíjivý po-klad v nebi ukládající!Raduj se, o Kristu jsi ztrátou �ivota svìdèila, dušipro vìènost spasila!


je obdaøeno svatostí dosvìdèenou zázraky znamenitýmiuctívané tìlo do Prahy pøeneseno bylo


Kondak 12.

V tì�kých dobách po odchodu svaté Ludmily,díky vroucím pøímluvám jejím, nezanikl od-

kaz cyrilometodìjský. Západ nepohltil svìtlo vze-šlé na východì a slunce východní víry nad našízemí u� nikdy nezapadlo. Nepøátelé je skrývali zatemným mrakem cizí víry, za mlhou bludù a po-ka�ené zbo�nosti. Cestu k nìmu zahradili trnímnesrozumitelné øeèi chrámové. Leè shùry stáleprosvítá èistá záøe i skrze nakupená mraèna.Preláti franského nábo�enství tuze nenávidìliPravoslaví slovanské, ošklivili si køes�anství Me-todìjovo a bohoslu�bu byzantskou urputnì vyhá-nìli ze zemì naší. Rozhodli se tedy zahladit tvoupamátku, bla�ená paní úsvitu. Pravoslavní Slo-vané pøesto dodnes u nás i na Východì volajík Bohu s vdìèností, �e nám svatou Ludmilu zamocnou pøímluvkyni daroval:

A l l e l u j a !


Ikos 12.

Z bo�ný kní�e Václav pamatoval na babièkusvou i na význaènou svatost její a na oslavení,

jeho� se jí od Všemohoucího dostalo. Kní�ecí po-slové odkryli hrob na Tetínì a vyzdvihli posvátnéostatky Ludmily. K nesmírnému údivu jejich na-lezl knìz Pavel tìlo nebo�ky i odìvy na nìmuchránìny jakéhokoliv porušení a tlení. S velikouradostí, vzdávajíce Bohu díky, zahalili svaté tìlodo látek drahých a pøenesli je z Tetína do basilikysv. Jiøí na hradì pra�ském. Jásali vìrní køes�ané,velebili Krista za takové znamení. Kní�e Václava veškerý lid se zbo�nou bázní hledìli na neporu-šené tìlo, nedotèené práchnivìním a vypadajícíjako �ivé. Usoudili všichni, �e jsi hodna, Ludmilo,veškeré chvály a úcty. Oni i my ti nadšenìzpíváme:Raduj se, tvé uctívané tìlo do Prahy pøenesenobylo!Raduj se, tvé proslavení ozdobeno bylo divya uzdravením jinocha!Raduj se, Ludmilo, šatem blahodati Ducha odì-ná, tìlo jsi pøed tlením uchránila!Raduj se, Kristu podobná, sou�ení a muka pokor-nì pøijímající!Raduj se, hvìzdo jitøní, nebeská ochránkynìvšech vìrných odkazu tvému!Raduj se, zastánkynì, pravoslavným køes�anùmBohem darovaná!



Kondak 13.

S vatá muèednice Ludmilo, plameni andìlský,vìrná slu�ebnice Bo�í! Pøijmi od nás tento

chvalozpìv, pros milostivého Boha našeho, abyvdechl do našich srdcí vùni svaté víry pravoslav-né. A� rozhojní se v našich �ivotech olej skutkùdobrých a nepohasnou naše lampy v èase pùlnoè-ního setkání s nebeským �enichem. Nech� uèinì-ni jsme hodnými zpívat mu navìky ve svatebnísíni Království nebeského:

A l l e l u j a !

(Tento kondak tøikráte.)

Následuje: znovu 1. ikos a po nìm 1. kondak


Ó, kdybys uvá�ila, jak slavný poklad byl v tobì ulo�en, jistì bys ve veliké úctì a slávìchovala ten dar Bohem tobì svìøený! Obávejme se tedy, aby nevdìènost naše ne-spoutala ruce nebeského Dárce! ------ , nebo� zajisté bychom pøi svých prosbách mìli

Modlitba

Svatá Ludmilo! Pevnou vírou, nadìjí hlubokoua láskou širokou, ve skutcích mírnou, pova-

hou líbeznou a poutem všeliké dokonalosti s Bo-hem ses spojila a ani ve smrti ses neodlouèila odNìho. Ó, zemì èeská, tak drahocenným darem jsibyla obdaøena, tak jasného svìtla paprsky jsi oza-øována, tak mocná ochránkynì svou pøímluvou tìpodporuje!Do shromá�dìní nebeš�anù byla uvedena a nynís odhalenou tváøí na Krále ve slávì hledí našeknì�na Ludmila, léèící nemocné, sytící hladové,útoèištì chudých, šiøitelka víry køes�anské!Pamatujme, �e z našeho støedu do nebes odešlamatka vìøících a podporovatelka naší víry, vítìz-ným vìncem vavøínovým ovìnèená. Matka, kterése ji� dostalo pocty na výsostech a je� k Bohu pøi-stoupila, aby se za nás pøimlouvala, jestli�e setoho uká�eme hodnými.Modlíme se k té, její� památku vìrnì uctíváme,aby nám pomáhala, kdy� tou�íme napodobit jejízbo�nost. Svatá Ludmilo, dej, aby tvé Duchem po-zlacené ostatky šíøily v našich srdcích vùni ctnos-tí, jimi� jsi, paní blahoslavená, naplnila �ivotsvùj.Prosíme tedy naši milovanou jitøní hvìzdu, abyroz�ehla v našich srdcích rozbøesk Bo�ího dne,otevøela naše duše úsvitu Bo�ského Slunce Kris-tova, abychom nikoliv jako ve tmì klopýtali


a bloudili, ale v Bo�ím svìtle chodili, v�dy jasnìvìdouce, proè jsme na svìt pøišli a �e ke KristuPánu kráèíme.Nech� skrze svatou Ludmilu oslavujeme Je�íšeKrista, jen� s Bohem Otcem bezpoèáteènýma Duchem Svatým, Utìšitelem kraluje, nyníi v�dycky, a� na vìky vìkùv. Amen.

Pravoslavné modlitební vzývání sv. Ludmily:

Tropar

Zanechavši temnotu modloslu�by,s horoucí láskou pøijala jsi svìtlo pravoslavnévíry Kristovy;zjevila ses, Ludmilo, jako hvìzda jitøní,a svìtlem svatosti své den pravé bohoúcty v èeskézemi jsi zapoèala.Matko chudých, podporo ochromených,svìtlo slepých, utìšitelko zarmoucených,rosou modliteb svých pøed Hospodinemzavla� milostivì srdce lidu svého ve víøe neteènáa sklíèená,a zjasnivši oèi naše,nedej� nám zahynouti od nepøátel našich. (Hlas 1.)


Kondak

V utrpení svém zazáøila jsi skvostnì,muèednice Ludmilo,prolitím své krve ses okrášlilaa jako krásná holubice jsi k nebi vzlétla;pøimlouvej se tedy stále,za uctívající tebe. (Hlas 4. – stichirový)

O sv. Ludmile, knì�nì a muèednici

V dobì, kdy na Moravì pùsobil ještì sv. Metodìj, zasedl v Èe-chách na Pøemyslùv stolec kní�e Boøivoj. Jím zaèíná vlastnì te-prve historie èeského národa, proto�e on byl prvním køes�an-ským kní�etem v Èechách. Narodil se asi r. 852 a kdy� mu bylo22 let, o�enil se s dcerou jednoho kní�ete ze slovanského po-labského kmene (Pšovanù, kteøí �ili na Mìlnicku) – Ludmilou.Èeši v té dobì byli ještì pohané a té� mladá knì�na bylapohankou.

Z Bavorska se do Èech tlaèilo køes�anství prostøednictvímdobyvaèných Nìmcù a vzbuzovalo tudí� u kní�at i lidu stracha odpor. (Nìmci pou�ívali šíøení køes�anské víry jako záminkupro politickou expanzi.) Zcela jiného rázu byly zprávy o køes�an-ství, které sem docházely ze sousední Moravy, kde tehdy za moc-

26 O sv. Ludmile, knì�nì a muèednici

ného kní�ete Svatopluka spoèívalo tì�ištì politického �ivota na-šich pøedkù. Boøivoj byl údìlným kní�etem v Èechách a podøizo-val se „králi Svatoplukovi“, jak o tom vypráví Dalimilova kroni-ka. Jistì to nebyla jen obava pøed Nìmci, nýbr� i touha poznatkøes�anství v podobì, která dovedla uchvátit celou Moravu. Pro-to se dal Boøivoj se svou man�elkou (a kní�ecím domem) pokøtítsv. Metodìjem (asi v r. 874—9).

Není vylouèeno, �e tu sehrál svou úlohu i jiný èeský svìtec – sv. Ivan, pous-tevník, syn kní�ete Gostomysla z polabských Slovanù, který padl v boji protiLudvíku Nìmeckému, jen� pod záminkou pokøes�anštìní polabských Slova-nù zavádìl u nich porobu a ponìmèení. Sv. Ivan se setkal s Boøivojem a jemo�né, �e ho varoval pøed pøijetím køtu ze Západu a radil mu nechat se po-køtít od sv. Metodìje, aby èeský národ nestihl podobný osud, jako polabskéSlovany.

Za úèelem dalších køtù pøijel do Èech i samotný sv. Metodìj.Za této návštìvy bylo pøièinìním Boøivoje a jeho horlivéman�elky zalo�eno a zbudováno nìkolik chrámù, pro nì� sv. Me-todìj vysvìtil a ustanovil knìze ze svých uèedníkù. Souèasnìzøídil sv. Metodìj pro výchovu duchovenstva „Køes�anskou aka-demii“ pøi chrámu sv. Klimenta na Vyšehradì, která ještìv 11. stol. byla proslulá uèeností tamních uèitelù; zde sevzdìlával i sv. Prokop.

Nejpravdìpodobnìjším sledem událostí je, �e nejprve byl po-køtìn samotný Boøivoj s dru�inou, který byl v jakési zále�itostina návštìvì u Svatopluka na Moravì, kde mu pøi hostinì nedo-volili (podle køes�anských principù), aby sedìl za jedním stolems køes�any. Sv. Metodìjovi bylo líto poní�ení Boøivojova, kterýpodle obyèeje pohanù sedìl pøi hostinì na podlaze, a promluvilk nìmu o køes�anství. Na otázku Boøivojovu mu odvìtil, �e jakokøes�an by se musel „zøíci model a zlých duchù v nich sídlících“a být „pøipraven vìøit z celého srdce v Boha Otce všemohoucíhoa jeho Syna jednorozeného Pána našeho Je�íše Krista a DuchaUtìšitele, osvìtitele všech vìøících, nejenom pro svìtské blaho,ale i pro spásu své duše, aby si získal slavnou palmu vìènostia stal se úèastným spoleèenství svatých v nevýslovné radosti“.Na prosby Boøivojovy a jeho dru�iny tøiceti dvoøanù je následují-cího dne sv. Metodìj pouèil o základech víry, podle obyèeje vyko-nali pùst, a pak je znovuzrodil svatým køtem. (V letech874—879.) A kdy� je ve víøe plnì vzdìlal, obdaroval ho a nechalvrátit se domù. Dal mu s sebou knìze ctihodného �ivota jménemKaich; toho v Èechách usadili na hrádku, jeho� jméno je (Levý)

O sv. Ludmile, knì�nì a muèednici 27

Hradec, kde zalo�ili chrám v èest sv. Klimenta, pape�e a muèed-níka. Odtud zaèala misie po Èeské zemi. (Tak dle Kristianovylegendy z konce 10. stol.)

Pøi první návštìvì Metodìjovì v Èechách (pøi ní� zøejmì vy-svìtil vzpomenutý chrám sv. Klimenta /nebo jeho základní ká-men?, proto�e Metodìj pøišel do Èech po „krátkém èase“/) bylateprve nejpíše pokøtìna sv. Ludmila s mnoha jinými. (Tak dle„Krátkého sepsání o sv. Cyrilovi a Metodìjovi i pokøtìní zemì Mo-ravské a Èeské“; z 3. ètvrtiny 10. stol.)

Toto je poèátek slovanské liturgie v Èechách, která se rychlešíøí, a proto se záhy stává ze strany Západu pronásledovanou.Z první ètvrtiny 12. století máme v Kosmovì kronice zakládajícílistinu pra�ského biskupství, kde se píše, �e biskupství(zalo�ené v r. 973) má být zøízeno nikoliv podle obøadù nebozvyklostí bulharského a ruského národa – a bez slovanštiny. (Jeto jedno z øady svìdectví o tom, jak latinská církev potlaèovalabyzantsko-slovanské køes�anství, které u nás tehdy bylov pøevaze.)

Dìkan pra�ské metropolitní kapituly Hilarius Litomìøickýpro nás zachoval úryvek ze zakládající listiny pra�ského bis-kupství, kterou napsal pape� Jan XIII.: „Posíláme na tvou�ádost biskupa a povyšujeme Pra�ský kostel na katedrální s pøí-kazem, aby bohoslu�by byly konány nikoliv podle obøadù Øekù,ale podle ritu církve øímské.“ (Hilarii Litomericensis, S. Ecclesi-ae Pragensis Decani, 1465)

Kdy� musel pape� výslovným zákazem byzantského ritu zajiš�ovat prosaze-ní latinského obøadu, je to výmluvný doklad rozšíøenosti cyrilometodìjskéhoslovanského obøadu v Èechách té doby; zároveò je to názorná ilustrace ne-smiøitelného boje, který vedla západní církev proti východnímu køes�anstvíu nás.

Chrám sv. Klimenta, který byl postaven pro slovanskou misiiz Moravy na Levém Hradci, byl nejspíš prvním køes�anskýmchrámem v Èechách. V souvislosti s Boøivojovou snahou rozšíøitkøes�anství v Èechách, která narazila na odpor nìkterých poha-nù, musel kní�e opustit zemi a nalezl útoèištì u kní�ete Svato-pluka. Èasem se nepokoje uklidnily a on se mohl znovu vrátit nasvùj stolec. V dobì svého moravského exilu prý uèinil posvátnýslib, �e po návratu do vlasti postaví chrám ke cti pøesvaté Boho-rodice. A opravdu – po návratu postavil v Praze chrám. Pøíchod


a upevnìní køes�anství do Èech je tedy spojen s nadpøirozenoupomocí Matky Bo�í.

V �ivotopisu sv. Ivana Èeského se praví o Boøivoji, kní�etimoravském, �e to byl „køes�an øeckého vyznání“ (starobylá sta-roslovìnská legenda).

Sv. Ludmila se stala horlivou køes�ankou. Po zesnutí sv. Me-todìje, kdy� byli jeho uèedníci na Moravì persekuováni a nako-nec vyhnáni, odešli jistì nìkteøí do Èech, kde byli vlídnì pøijatia zapojili se do rozšiøování a upevòování slovanské bohoslu�by.

O tom, jak velice si sv. Ludmila slovanskou liturgii a vzdìla-nost oblíbila, svìdèí to, �e svého vnuka Václava dala uèit od knì-ze nejprve „knihám slovanským“ a teprve pozdìji latinì.

Boøivoj brzy zemøel (r. 888), a tak první vzdìlavatelkou dob-rého zákona v Èechách byla knì�na Ludmila. Ji� s man�elempostavila mnoho chrámù, shromá�dila knìze, podporovala chu-dinu a ujímala se opuštìných a neš�astných. Vlády se ujal jejichprvní syn Spytihnìv, který vybudoval chrám sv. apoštola Petrana Budèi. Kdy� zemøel, na trùn usedl druhý syn Ludmily Vrati-slav, který zahájil stavbu basiliky sv. Jiøí na Hradì pra�ském(jejího dokonèení se však u� nedo�il), a o�enil se s Drahomírou.Po jeho neèekané smrti (asi ve 33 letech vìku) stal se jeho právo-platným nástupcem Ludmilin vnuk Václav (první syn Vratisla-vùv), nad jeho� výchovou bdìla. Václav, øádnì ke svému povýše-ní na stolec kní�ecí zvolen, byl povolán na Pra�ský hrad v jinoš-ském vìku a velmo�ové se rozhodli svìøit ho (i bratra jehoBoleslava) do výchovy Ludmile, dokud nedospìje.

Matka Václavova – Drahomíra – v dùsledku intrik nakní�ecím dvoøe (v domnìní, �e Ludmila uplatòuje vliv na Václa-va a na vládu v zemi proti Drahomíøe) byla zachvácena podezøí-vavostí a nenávistí vùèi Ludmile, která proto opustila Prahua uchýlila na tetínské hradištì. Tam ji však dala Drahomíradvìma svými bojary zavra�dit. Muèednice prosila své vrahyo stìtí meèem, aby byla její krev prolita stejnì jako krev dávnýchmuèedníkù; oni ji však zardousili jejím závojem. Tak zemøela sv.Ludmila 16. záøí muèednickou smrtí ve stáøí 60 (61) let.

Sv. Ludmila byla podle Kristiánovy charakteristiky �enaplná všelikých plodù dobrotivosti, štìdrá v almu�nách, v bdìníneúnavná, zbo�ná modlitebnice, v lásce dokonalá, patronka du-chovenstva, matka sirotkù a tìšitelka vdov; navštìvovala neú-


navnì vìznì a ve všech dobrých skutcích byla dokonalá. Nad je-jím hrobem se zaèaly dít zázraky. Podle tradice se tam objevova-ly hoøící svíce a pochodnì, a také jeden slepec nabyl zraku, kdy�se dotkl zemì, v ní� byla pochována.

Drahomíra se tìchto zázraèných událostí zhrozila a nechalana tom místì vystavìt kostel sv. archandìla Michaela v nadìji,�e pak budou zázraky pøipisovány jemu a nikoliv Ludmile.

Svatá muèednice se pøipojila k zástupu Kristových svìdkùv roce 921 (dle Pekaøe v r. 920; dle ruských minejí v r. 928) a cír-kev slaví její památku 16. záøí.

Kdy� se její vnuk Václav ujal plnì vlády, nechal vyzdvihnoutostatky své svaté babièky z hrobu a pøenést je do pra�ské bazili-ky sv. Jiøí. Po otevøení hrobu se podivili, �e její svaté ostatky, vla-sy i obleèení nebyly porušeny tlením. Tato translace (pøenesenísvatých ostatkù) byla zároveò aktem její kanonizace (svatoøeèe-ní). (Stalo se 19. øíjna, kdy bylo tìlo nalezeno, a 21. øíjna, kdybylo doneseno do Prahy, pìt let po jejím umuèení.)

První �ivot sv. Ludmily byl napsán staroslovìnsky. Agiogra-fické popisy jejího �ivota jsou vìtšinou psány u� jako obhajobasvatosti a úcty sv. Ludmily pøed tlakem západního latinskéhokøes�anství, a zároveò jako obhajoba slovanské bohoslu�by.V. Chaloupecký píše (v pøedmluvì k Homilii o sv. Ludmile„Factum est“ z konce 11. stol.) jednak o tom, �e sv. Ludmila byla„nejhorlivìjší propagátorkou nové víry a pravou ochránkynímladého køes�anství Metodìjova“, které však „po rozchodu círk-ve východní a západní roku 1054 pokládáno bylo za vìc nedovo-lenou a za kacíøství“. A dále pak tam píše, jak pøesto�e „Ludmilaji� v 10. století stejnì v církvi západní jako v církvi východní bylauznávána za svìtici, mìla být její úcta nyní pøivedena k zapome-nutí“. K tomu se vztahuje z pozdìjší doby tato zajímavá zpráva(struènì zmiòovaná i Chaloupeckým): Tøetího øíjna 1100 bylsvìcen nový kostel sv. Petra a abatyše Windelmuth pøedlo�ilapra�skému biskupovi Hermanovi mezi ostatky urèenými pro ol-táøní schránku, také èást závoje sv. Ludmily. Nato biskup roz-horlenì reagoval: »Paní, nemluv mi o její svatosti, nech staøen-ku, a� odpoèívá v pokoji.« K tomu abatyše pravila: »Nemluv,pane, nemluv tak; nebo� Bùh pro její zásluhy mnoho velikýchvìcí dennì èiní.« Vhodil tedy biskup látku na uhlí sálající plame-ny. Kupodivu! Obláèek kouøe a plamének vyšlehl kolem látky,


ale nic jí neuškodil. A k zvìtšení zázraku pøispìla i ta vìc, �e prosilný �ár nebylo mo�no látku dlouho vyjmouti z plamenù; a kdy�koneènì byla vyòata, jevila se tak celá a pevná, jako by tého� dnebyla utkána. Této zkoušce ohnìm byl pøítomen i kronikáøKosmas, který o tom píše: »Tímto zøejmým zázrakem byli jsme –biskup i my všichni – tak pøekvapeni, �e jsme ronili radostí slzya vzdávali díky Kristu«. (Kosmova kronika èeská)

Po�adavek latinské církve, která pøevládla v naší zemi, nazapomenutí sv. Ludmily se „bolestnì dotýkal èeské duše, kterátím mìla být pøipravena o svou první svìtici. Proti této snazepíše autor Homilie o svaté Ludmile („Factum est...“ z konce 11.stol.), který je u� srozumìn s tím, �e je nutno zapomenout na to,�e Ludmila pøijala køest od sv. Metodìje a �e mu byla oddána ce-lou vroucností své køes�anské duše. Mají se však kvùli tomuÈeši zøíci své první prostøedkynì a ochránkynì u trùnu nebes-kého? Proti tomu se bouøí srdce autora homilie a nadšenými slo-vy ji velebí a hájí zbo�né uctívání sv. Ludmily. Vznik této homiliesouvisí patrnì se zánikem slovanské bohoslu�by (myslí se na ofi-ciální rovinì církevního �ivota; pozn. naše), a církevním kruhùmna pra�ském biskupství jistì nebylo neznámo, �e sv. Ludmilabyla nejhorlivìjší propagátorkou nové víry a pravou ochránkynímladého køes�anství Metodìjova“. (Píše Chaloupecký.)

Sv. Ludmila je vùbec prvou slovanskou svìticí, kterou uctíva-jí všichni pravoslavní Slované. (Z øímských katolíkù se k ní hlásípouze Èeši.)


32

Tropar sv. Ludmile ke dni 16. záøí (1. hlas – troparový)

Kondak sv. Ludmile (4. hlas – stichirový)

Tropar sv. Ludmile ke dni 21. øíjna (2. hlas – troparový)

33

34

Verše na „Raduj se“ Pro 1.—6. ikos

Verše na „Raduj se“ 35

7. verš ka�dého ikosu

36

Verše na „Raduj se“ Pro 7.—13. ikos

Verše na „Raduj se“ 37

7. verš ka�dého ikosu: „Raduj se, knì�no Ludmilo, muèednice a osvìtitelko zemì èeské!“

7. verš ka�dého ikosu

Poznámka editoraPøi sestavování akathistu (2007) se pùvodnì vycházelo se akathistu se-staveného achimandritou Sávvou (Opava 1977). Ten však byl zásadnìpøepracován na základì dochovaných agiografických popisù �ivotasv. Ludmily; z pùvodního Sávvova textu byly tedy nakonec pou�ity jenzlomky a vìtšina zde pøedkládaného textu je vystavìna hlavnì naúryvcích ze ètyø starých èeských legend:• 1. „Umuèení svaté Ludmily.“ Latinské zpracování legendy o svatéLudmile – podle staroslovanské legendy, sepsané v Èechách na sklonkudoby svatého Václava (v pøekladu Bohumila Ryby).• 2. „�ivot a umuèení svatého Václava a báby jeho svaté Ludmily.“ OdKristiána, mnicha kláštera bøevnovského, sepsaný latinsky v letech993—996 (v pøekladu Jaroslava Ludvíkovského).• 3. „Druhá staroslovìnská legenda o svatém Václavu.“ Z konce 10. sto-letí (v pøekladu Josefa Vašici).• 4. „O svaté Ludmile.“ Homilie hájící úctu svaté Ludmily z konce11. století („Factum est...“ v pøekladu Jaroslava Ludvíkovského); odtudtaké pochází vìtšina textu závìreèné modlitby akathistu. (Zde byla in-spirace ke dvìma veršùm akathistu pøevzata i z pøedmluvy V. Chalou-peckého, který v ní píše jednak o tom, �e sv. Ludmila byla „nejhorlivìjšípropagátorkou nové víry a pravou ochránkyní mladého køes�anství Me-todìjova“, které však „po rozchodu církve východní a západní roku 1054pokládáno bylo za vìc nedovolenou a za kacíøství“. A dále pak tam píše,jak „mìla být její úcta nyní pøivedena k zapomenutí“ a sám latinský„pra�ský biskup Heøman odbyl abatyši z kláštera sv. Jiøí, kde Ludmilabyla pohøbena, hnìvivými slovy: »Nemluv mi, paní, o její svatosti!«“)

Pou�ito bylo i nìkolik veršù ze souèasného ruského akathistu sv.Ludmile, který je však jinak dosti obecného obsahu. Dále byly do textuzapracovány ještì fragmenty z nìkterých dalších legend. Formulacea teze pou�ívané ve 3. kondaku a následujícím ikosu jsou volnì pøevzaty(a uzpùsobeny) z rùzných �ivotù svatých, z minejních slu�eb nìkterýmsvatým i z díla svatých Otcù.

V roce 1100. jubilea muèednického zesnutí sv. knì�ny Ludmily

V Jihlavì na svátek sv. Ludmily 2009—2013—2021 (verze 2,1)

38

Vysvìtlivka k notaci: jsou zde dvì šestice notací (první pro zpìv šestiveršù 1.—6. ikosu, druhá pro zpìv 7.—12. ikosu). Ka�dá ze šesti za se-bou jdoucích notových osnov je k jednomu z šesti za sebou jdoucíchveršù ikosu (celkem má ka�dý ikos šest veršù a sedmý závìreèný, po-ka�dé stejný). Poøadové èíslo ikosu je vyznaèeno èíslicí pod notovou osno-vou (v obvyklých pøípadech tato èíslice oznaèuje èíslo verše, zde je všakèíslo ikosu). Tak�e se pøi zvìvu napø. tøetího ikosu zpívá postupnì podka�dou z první šestice notací tøetí verš (10. ikos jsou 10. verše 2. šestice).

Busta sv. Ludmily (ostatkáø) z basiliky sv. Jiøí na Hradì Pra�ském.Zhotovena mezi roky 1300—1320 z pozlaceného støíbra. Pravdìpodobnìnejvìrnìjší zobrazení podoby svaté knì�ny.

Ludmila

Václav

SvatýSvatá

921 2021

Documents

Akathist ksvatémuèednici Ludmile