asopis pro studium eck a latinsk

filosofick tr adice

ronk VI

slo 11

2014

a sopis pro studium eck a l atinsk filosofick tr adice

aither je odborn, recenzovan elektronick asopis vydvan Filozofickou fakultou Univerzity Palackho v Olomouci ve spoluprci s Filosofickm stavem Akademie vd R. Vznikl pi Oddlen pro djiny star esk a evropsk f ilosofie Filosofickho stavu. Aither vychz dvakrt ron. asopis je registrovn pod slem ISSN 1803-7860.

obsahOndej Krsa 6

Nutnost aelnost vPlatnov Timaiovi Necessity and Teleology in PlatosTimaeus

Jana ern 20Contra traditio: panlsk prodn filosofie ahistorie mezi dv-ma svty Contra traditio: Spanish Natural Philosophy and History between Two Worlds

Tom Nejeschleba 38Principy filosofie Pietra Pomponazziho hledn pravho aristotelismu Principles of Pietro PomponazzisPhilosophy Seeking for True Aristotelianism

Filip Svoboda 52Aristotels dnes: esk aslovensk aristotelsk bdn Czech and Slovak Aristotelian Investigation

Tom Marvan 76Aristotelsk koncepce vdom vminulosti adnes Aristotelian Conception of Consiousness in Past and Present

Karel ebela 84ist forma: Bh alogika? Pure Form: God and Logic?

Marek Otisk 92Druh analytiky aunum argumentum Posterior Analytics and Unum Argumentum

Krytof Bohek 100Aristotels aNov rtorika Aristotle and New Rhethoric

Martin Zielina 114Poznmky kAristotelovu vmru nehybn podstaty Notes to AristotlesFormula of Unmoved Substance

Josef Petrelka 124Pro studovat jet dnes Aristotela (aPlatna)? Why to Study Aristotle (and Plato) Today?

Petr Jirk 134Recenze Acompora, Ch. D. (2013). Contesting Nietzsche. Chicago: University of Chicago Press, ISBN-10: 0226923908.

VEn TEnI,

jak jste si povimli, asopis Aither zaal vychzet v nov grafick podob, kter by mla pomoci vce zohlednit a zdraznit monosti internetovho mdia. Od te je napklad mon pouvat v textech odkazy na jin texty umstn na internetu (tzv. hyperlinky). Tato zmna v grafick podob souvis s hlubmi organizanmi zmnami, kter n asopis v posledn dob prodlal. Jak bylo ohleno v minulm sle, na vydvn asopisu se zaala podlet Filozofick fakulta Univerzity Palackho v Olomouci, kter se tak stala oficiln vydavatelem asopisu; Filosofick stav Akademie vd esk republiky se na jeho vydvn ovem bude dl podlet jako spoluvydavatel. S touto zmnou souvis i volba novho fredaktora, kterm se stal Pavel Hobza. Dosavadn fredaktor, Krytof Bohek, zstv nadle v pozici zstupce fredaktora.

Pavel Hobza

(frEdakTor)

6Nutnost aelnost vPlatnov TimaioviNecessity aNd teleology iN PlatosTimaeus

ondej krsastav filosofie areligionistiky,filozofick fakulta univerzity karlovy vprazenm. j.palacha2 116 38,praha1ondrej.krasa@gmail.com

absTrakT:

In this paper Itry to show two shortcomings of interpreting necessity in PlatosTimaeus as aimless causal relationship. First, everything in Timaeus universe is teleological from the very beginning there is no undirected mechanism directed as it were from the outside. Second, the concept of indeterminateness which is connected to necessity has to be interpreted in terms of difference between model and its image and not in terms of teleology and causality.*

* Za cenn diskuse apipomnky kelnku dkuji doc. MUDr. tpnu pinkovi, PhD. Text vznikl vrmci projektu Pina sv-ta vdialogu Timaios eenmu na FF UK (VG091).

7 Koncept nutnosti je klovou soust pinn struktury vzniku svta vTimaiov ei. Clem tohoto lnku je pedstavit pevaujc interpretaci nut-nosti vanglosask sekundrn literatue a ukzat dva problematick prvky tto interpretace.1

Prvnm samostatnm anglicky psa-nm komentem Timaia je kniha R. D. Archer-Hinda The Timaeus of Plato vydan roku 1888.2 Jakkoli Archer-Hindova kniha zakld modern anglo-sask bdn o Timaiovi, u pozdjch interpret hraje daleko dleitj roli

1 Anglosaskch interpretac Platnova Timaia je samozejm mnohem vce, ne kolik jich ne uvdm, a mnoh z nich se problmem nutnosti tak i onak za-bvaj. Uveden vbr reprezentuje nic-mn dominantn trend bdn. Celkov pehled oliteratue kTimaiovi je mon zskat nap. zErler 2007, s.651658; nebo zBrisson 1994, s.531550.

2 Archer-Hind 1888. Kniha obsahuje ped-mluvu, edici eckho textu s pekladem aprbn komentem.

koment A. E. Taylora A Commentary on PlatosTimaeus z roku 1928.3 Vs-ten opozici kTaylorovi vychz roku 1935 dosud nejpouvanj komen-t k Timaiovi z pera F. M. Cornforda PlatosCosmology.4 Vroce 1950 vychz vlivn lnek G. R. Morrowa Necessity and Persuassion in Platos Timaeus, kte-r je ve vztahu k ad pozdjch dis-kus o nutnosti formujc.5 Do diskuse o interpretaci Timaia pak vraznm zpsobem zashla kniha T. Johansena Platos Natural Philosophy, jejm clem je, na rozdl od vtiny anglosaskch

3 Taylor 1928. Kniha obsahuje pedmluvu, rozshl prbn koment (pes est set stran) ankolik dodatk.

4 Cornford 1937. Kniha obsahuje pe-klad s prbnm komentem tex-tu. Cornfordova interpretace nutnos-ti nen vdy vykldna, jak uvdm ne. Nap. Johansen 2004, s. 93 chpe Cornfordovu pozici znan jinak.

5 Morrow 1950. Z Morrowa vychz nap. Strange 1985, s.27, pozn. 11; Mason 2006, s.284; Chlup 1997, s.204, pozn. 1.

8autor po Cornfordovi, vypracovat cel-kov vklad Timaia.1 Ne se pokusm ukzat klov prvky interpretace, na kterch stoj vklad nutnosti uvedench komenttor od Taylora po Johansena pozice Archer-Hinda je pro pozdj tra-dici spe zakladatelsk neli obsahov relevantn, a proto se tomuto autorovi ne vnovat nebudu.

1 Zkladn rysy InTErprETacEZkladnm problmem, se kterm se mus interpreti nutnosti v Timaiovi vy-rovnvat, je spjatost nutnosti sneuspo-danost.2 Timaios nkolikrt vdialogu opakuje, e nutnost je spjata sneuspo-danost a nhodnost, a nikoli, jak bychom podle slova nutnost spe oe-kvali, sdem apravidelnost.3 Aby in-terpretace nutnosti dostla jak textov doloen spjatosti s nhodnost a neu-spodanost, tak bnmu vznamu slo-va nutnost, kter vsob naopak obsahuje pravidelnost ad, rozli nai interpreti dva vznamy uspodanosti aneuspo-danosti. Podle prvnho vznamu je nut-nost uspodan ve smyslu pravidelnos-ti piny ansledku konkrtn pina vdy nutn vyvolv konkrtn inek, souslednost piny ansledku je zcela spolehliv, atud inek nastv, kdy-koli nastv pina. Neuspodan je vak nutnost zhlediska cle i elu ve

1 Johansen 2004.2 Taylor 1928, s. 300301; Cornford 1997,

s.165; Morrow 1950, s.157159; Johansen 2004, s.9394.

3 46e346e6, 45a545a7, srov. 30a130a6, 52d253c3, 69b269b5. V celm lnku pouvm edici eckho textu Platn, Platonis Opera, IV, vyd. J. Burnet, 1968 [1902]. Veker peklady jsou pvodn.

sledu udlost, kterm vldne nutnost, nenastv dvj udlost kvli tomu, aby nastala pozdj udlost, ale ona pozdj udlost nastv, protoe nasta-la ona dvj. Ohe vkrbu me stejn tak pjemn oht mstnost jako zap-lit trm vkomn, atm zniit cel dm ohe ohv cokoli je v jeho blzkosti avtomto smyslu je pravideln, avak je zcela lhostejn k dobru ink, kter ohvnm psob. Nutnost je tak kau-zln pravidelnm, avak teleologicky nezamenm procesem.4

V naem svt vak nutnost poslou-ch rozum arozum nutnosti vldne tak, e ony pravideln kauzln procesy zaci-luje. Vnaem svt nutn kauzln spoje-n piny ansledku nen zhlediska cle slep, nebo rozum zamuje nutn me-chanick proces tak, aby vsledkem byl nejlep mon stav. N svt je tak v-sledkem pemluven nutnosti rozumem.5

Ne vechny aspekty naeho svta jsou vak podle tto interpretace rozu-mem zaclen, a ve svt tak meme nachzet dla, kter jsou zapinn pouze nutnost, tj. dla, kter nejsou nejlep mon. Vinterpretaci pin to-hoto stavu nejsou nmi referovan inter-preti jednotn. Dle Taylora nejsou nkte-r aspekty svta nejlep, nebo n svt je ajako takov nen ni-kdy dokonen, aproto je dokonal jen do t mry, do jak vznikajc svt me bt.6 Dle Cornforda aJohansena je teba

4 Taylor 1928, s. 300301; Cornford 1997, s.174; Johansen 2004, s.9394.

5 Taylor 1928, s. 300301; Cornford 1997, s. 173174; Morrow 1950, s. 148149; Johansen 2004, s.95.

6 Taylor 1928, s.301 Taylor ponkud ne-jasn uv slova complete. Svt ja-koto neme nikdy bt

9k pochopen samostatnho psoben nutnosti rozliit mezi vlastnostmi ado-provodnmi vlastnostmi.1 Tlesa maj jednak vlastnosti, kvli kterm je d-miurgos stvoil, jednak vlastnosti, kte-r tyto prvn nutn doprovzej. Pokud existuj ony prvn vlastnosti, nemohou je nedoprovzet ony druh vlastnosti. Vtinu doprovodnch vlastnost se da zalenit do teleologickho uspodn svta, nkter vak nikoli. Prv tyto ne-zalenn doprovodn vlastnosti ped-stavuj samostatn psoben nutnosti. Takovouto interpretaci samostatnch dl nutnosti pak Cornford a Johansen dokldaj na dvou pkladech, kte-r Timaios uvd ve tet sti sv ei: Kosti nemohou bt tvrd, ani by nebyly zrove kehk; ochrana hlavy kostmi a masem je nesluiteln s ostrm smy-slovm vnmnm nemonost koexis-tence tchto vlastnost je nedostatkem svta, resp. produktem nutnosti, kter neme bt zcela pemluvena.2

2 TExToV ZaloEn InTErprETacEPodvejme se nyn na text Timaiovy ei a prozkoumejme jednotliv sti tto interpretace. Pas, kter bv pi

complete, a proto ani nae poznn elnho zaclen svta neme bt complete. Taylor po vtinu svho tex-tu dr pozici, e nutnost je nepoznan elnost svta na tomto mst vak nepoznn elnosti vposled povauje za nevykoeniteln, neb sm svt nen nikdy complete, tj.dokonen i dokonal.

1 Cornford hovo o concomitant physi-cal qualities i o necessary accident (s. 175), Johansen rozliuje mezi teleo-logical attributes anecessary attribu-tes, kter ony prvn doprovzej (s.100).

2 73e175c7, viz Cornford 1997, s. 175176; Johansen 2004, s.100101.

interpretaci nutnosti povaovna za zsadn, je sek textu 45b248b5. Cel tato st zan kolem popsat pinu () stvoen o.3 Pinu vidn nej-prve Timaios vysvtluje tm, e pope, jak se pohyby vnjch tles penej prostednictvm interakce vnitnho avnjho ohn skrze oi a tlo kdui (45b446c6).4 Tento popis zaloen na tlesnm rozmru zraku vak nen z hlediska popisu pin vidn ade-kvtn, nebo tyto tlesn procesy jsou pouhmi spolupinami (), kter Bh pouv, kdy tvo to nejlep-.5 Pravou pinou zraku iveho ostat-nho je krsa, dobro a uitenost, pro kter bh ve stvoil.6 Vppad zraku je konkrtnm dobrem, pro kter byl zrak vbec stvoen, monost pipodobnit vlastn rozum boskmu rozumu skrze pozorovn obh boskho rozumu na nebi (46c747e2).7 Cel svt vznik jakoto spojen rozumu anutnosti, pi-em rozum vldne nutnosti tm, e ji pemlouv, aby vedla vznikajc vci knejlepmu stavu. Dosud jsme osvt

3 , 45b245b4.

4 Vrmci tto pase Timaios zrove vy-svtluje nkter specifick jevy s vid-nm spojen sny a odrazy viditelnch vc.

5 (46c746d1).

6 , , (46e647a1).

7 Stejn vysvtlen jako vppad zraku je ukzno ina hlasu asluchu (47c447e2).

10

pojednvali zperspektivy rozumu, nyn, kdy se ukzala druh pina tch vc, musme pojednat zase on azkou-mat tuto bludnou pinu ( ) na pirozenosti tlesnosti ped vznikem svta (47e348b5).

3 nuTnosT El

3.1 MEchanIsMus VIdn

Z tohoto shrnut relevantn sti Timaiovy ei je zejm, e interpretace nutnosti jako pravidelnosti piny an-sledku vychz primrn zpopisu pi-ny vidn z pase 45b446c6. V tto pasi je pina vidn pedstavena tak, e vnitn ohe, kter proud ven dky konstituci oka, tvo spolen sdennm ohnm, snm je sourod, jednolit t-leso, kter se thne od o a kvidnmu pedmtu. S mkoli toto tleso pijde do styku, pen pohyby toho, sm se setk, do celho tla ajeho prostednic-tvm a do due, m vznik vnmn, jemu kme vidn.1 Takovto popis vidn lze z urit perspektivy popiso-vat jako mechanick apracujc spravi-delnost piny a inku. Kdy na ho-mogenn tleso cokoli psob, zmna se odehraje vcelm tlese, atak se vppa-d zraku onen pohyb zapoat ve vnj-m svt dostane pes toto tleso vidn do tla ansledn a kdui. Popis vid-n odraz v zrcadlech a vem lesklm a hladkm na dcch 46a246c6 pak rovn popisuje vidn z perspektivy pravidelnch tlesnch proces urov-nch ploch sevobrazu jev prav levm a lev pravm, nebo sti zrakovho ohn se tu potkvaj opan, ne jak je

1 45b245d3.

tomu pi normlnm vidn. Pi zakive-nch plochch se odr zrakov ohe zase jinm zpsobem, azpsobuje pro-to jin vizuln jevy.

3.2 pIna VIdnToto tlesn vysvtlen vidn Timaios nenazv nutnost, ale spolupinou ().2 Krom tchto spolup-in existuj jet piny (), kte-r ve skutenosti vysvtluj vechny vci vetn vidn. Pro nai otzku je klov vztah pin a spolupin, a proto se mu nyn budeme vnovat podrobnji.

Skutenou pinou vidn je ui-tek (), kvli ktermu nm bh zrak dal.3 Tmto uitkem je dobro, nad nj vtho pro smrtelnky nen, toti filosofie, kter vznik dky pozorovn pravidelnch zmn na nebi abez n by-chom nemohli podat dosavadn vklady ovekerenstvu.4 Bh nm tedy dal zrak zt piny, abychom pozorujce okru-hy boskho rozumu na nebi pipodob-nili obhy svho vlastnho rozumu tm boskm.5

3.3 co jsou spolupIny VIdn?Podle referovan sekundrn literatury je vztah pin aspolupin takov, e tlesn mechanismus je pinou zaclen k tvorb nejlepch vsledk. Tlesn mechanismus podle tto interpretace

2 (46c7). Viz t 46e6 .

3 , , (46e747a1).

4 47a147b3.5 47b547c4.

11

existuje nezvisle na svm zaclen a teleologick rozmr k nmu pich-z takkajc zvnjku mechanismus existuje nezvisle aje vnjkov zaclen ktomu, aby plodil nejlep vsledky. Jak tuto teorii pochopit ve vztahu ke zraku? Jednou monost je pochopit cel vidn jako mechanismus, kter existuje nez-visle na skutenosti, e skrze nj me-me pozorovat obhy nebeskch tles, adobrat se tak kfilosofii. Vnaem svt je vak zaclen k tomu, aby toto dobro realizoval.

Co vak je onen mechanismus vid-n, kter by existoval, ipokud by nebyl zaclen? Timaios nm explicitn k, e vidn vbec mme kvli dobru, je lze skrze vidn zskat:Bh nm vynalezl adaroval zrak, abychom tm, e vidme okruhy rozumu na nebi, pouili je na obhy mylen v ns, kter jsou onm pbuzn, ony jsou toti neporuen, avak nae jsou poruen, apouujce se znich apodlejce se na pirozen sprv-nosti jejich mylenek, abychom napo-dobovali naprosto bezodchyln okruhy boha, a obnovili bludn obhy v ns.1 Cel mechanismus vidn je podle toho-to popisu tedy tvoen proto, abychom skrze nj dosahovali popsanho dobra. Interpretace vztahu piny a spolup-iny jako nezvisle existujcch initel

1 , , , , , , (47b647c4).

tedy, zd se, nem zhlediska celku me-chanismu vidn textovou oporu.

3.3.1 koMponEnTy MEchanIsMu VIdnJe vak mon, e sice mechanismus vidn jako celek byl stvoen kvli do-sahovn dobra, avak nkter jeho komponenty, kter jsou pro nj zsad-n, by existovaly i bez tohoto zaclen. Podvejme se tedy na tyto jednotliv komponenty mechanismu vidn.

Cel lidsk tlo je tvoeno tak, aby co nejlpe slouilo rozumov, tj. nej-botj sti lidsk due. Proto vznikla hlava, tlo ijednotliv dy.2 Rovn oi byly stvoeny ztohoto dvodu, toti aby pomohly pipodobnit rozum vns bo-skmu rozumu. Jak tlo, tak samotn oi by tedy neexistovaly, pokud by neexis-toval el, kvli ktermu vznikly.

Dleitou soust mechanismu vidn je pak ohe, ze kterho jsou vy-tvoeny oi3 a kter vychz z ns dky ustrojen o. Pi styku sdennm ohnm pak tvo ono jednolit tleso, je pen- pohyby zvnjku do tla aa do due.4 Vznik ohn ijeho vlastnosti Timaios po-pisuje vpasi 53b156c7, kter se tk vzniku vech ty ivl. Bh stvoil jed-notliv ivly z jakchsi jejich vlastnch stop tm, e je ohraniil tvary a sly, atak je vytvoil jako nejkrsnj anej-lep, nakolik bylo mono.5 Ivppad

2 Viz 44d345a3.3 ,

, , (45b445b6).

4 45c245d3.5 ,

, ,

12

ohn se tedy zd, e by vbec nebyl vpo-dob, ve kter se astn mechanismu vidn, pokud by nebyl ji pi svm vzni-ku zaclen ani ohe a jeho vlastnosti tak nejsou kdobru slep.

Samotnmu pohybu, kter je oho-vm tlesem penen skrze oi do tla a a do due, se budeme vnovat v sa-mostatn kapitole.1 Pokud od pohybu pro tuto chvli odhldneme, vidme, e v tlesnm mechanismu vidn jsou vechny jeho sti vbec tvoeny kvli njakmu dobru abez nj by vbec ne-existovaly. Sestaven tchto st do cel-ku, kter zajiuje vidn, je pak rovn motivovno dosaenm dobra, toti pi-podobnnm naeho rozumu boskmu rozumu. Ztohoto rozboru se tak zd, e vztah mechanismu vidn a cle vidn neme bt pochopen na pdorysu vy-loenm referovanou sekundrn litera-turou jako vztah nezvisle existujcch initel. Zaclen zraku k dobru nen jen vnjm usmrnnm nezvisle exis-tujcch proces, ale mechanick proces vidn ijeho jednotliv sousti jsou v-bec stvoeny kvli dosaen dobra.

3.3.2 IVlyKrom vidn jsou v na pasi za spolupiny oznaeny i dal proce-sy: Vtina lid se vak domnv, e to, co ochlazuje, otepluje, zhuuje,

, . (53b153b6).

1 Viz kapitolu Pohyb.

rozvoluje ain jin takovto vci, nen spolupina, ale pina vech vc.2

Tyto procesy jsou vzpt spojeny sivly sohnm, vodou, zem avzdu-chem.3 Spojen tchto proces s ivly a jejich vlastnostmi nachzme rovn v pasi 61c364a1, kter pojednv o pinch rznch stav sloenin ivl, vetn ochlazovn a oteplov-n, a jejich vnmn du. V tto pasi Timaios netematizuje rozdl mezi p-inou a spolupinou, a kdy hovo o procesech oteplovn a ochlazovn, hovo omechanickch procesech, kte-r je zpsobuj, jako opinch.4 Pocit tepla podle tohoto popisu nastv kvli rozezvn naich tl ohnm, kter je dky svmu tvaru ostr, rychl a mal, arozdluje tak ve, sm pijde do sty-ku. Proces ochlazovn nastv pak tm, e steky vlhka vstupuj do naich tl, vypuzuj odtud steky men (to-ti ohe) astlauj vns vlhkost, kter nsledkem toho tuhne, znehybuje se azrove bojuje proti tomuto stlaov-n atla na stranu opanou, m vzni-k chlad atesen.5 Svoje tvary vak, jak jsme vidli ji ve, ivly nemaj nho-dou, ale byly stvoeny tak, aby byly co nejlep anejkrsnj. inky pohybu ivl i zpsob tohoto pohybu vbec je stvary ivl velmi zce spjat abudeme se mu podrobnji vnovat v dal kapi-tole. Pedbn se vak i z tto pase

2 , (46d146d3).

3 46d6.4 61c5, 63e8.5 61d562b6. Srov. 59a159a8, 59d459e5.

13

zd, e procesy ochlazovn aoteplov-n, tedy zvlastnost ivl odvozen pro-cesy, by samy vbec neexistovaly, kdyby bh nesledoval pi jejich vytven cl vytvoit nejlep svt.

3.3.3 pohybJe nutn, aby milovnk rozumu avd-n sledoval nejdve piny, kter jsou zrodu rozumn pirozenosti, apiny, kter nle k vcem pohybovanm od jinch a jin vci zase nutn pohybuj-cm, sledoval a poslze.1

I v pedchozch dvou pasch po-jednvajcch o vidn a procesech vy-chzejcch zinterakce ivl hrl pohyb klovou roli. Vtto pasi Timaios spo-lupiny spojuje pmo sjednm typem pohybu, toti s pohybem, kter nem svj zdroj v sob, ale pohybuje se od jinho ajin vci zase nutn pohybuje. Podvejme se tedy na zkladn prvky na-uky otomto typu pohybu vTimaiov ei sohledem na nmi sledovanou proble-matiku bezelnosti dj podlhajcch nutnosti.2

Stmto typem pohybu se vTimaiov popisu setkvme jak v prekosmickm stavu, tak vji uspodanm, ale neodu-evnlm stavu kosmu, tak v kosmu, kter je oduevnlm tlem.

1 , , , (46d746e2).

2 K tmatu pohybu v Timaiovi viz nap. Karfk 2004.

3.3.3.a prEkosMIck pohybVprekosmickm stavu je pohyb zaloen primrn na nepodobnosti a nerovno-vnosti stop ivl, kter v pjemkyni vznikaj. Z tto nepodobnosti je ot-sna pjemkyn a jej otsn zase pohybuje onmi stopami ivl to, co je pohybovno od jinho ajin zase po-hybuje, jsou stopy ivl a pjemkyn3 , piem vsledkem tchto pohyb je prekosmick stav, ve kterm je kad rod tchto stop ivl na jinm mst.4

Principem pohybu v prekosmickm stavu je podobnost anepodobnost stop ivl vpjemkyni. Dsledkem tto po-dobnosti a nepodobnosti vznikajc vpjemkyni je pohyb podobnho kpo-dobnmu anepodobnho od nepodob-nho. Vsledkem tedy je, e se podobn stopy ivl dostvaj k sob a jsou od-dleny od sob nepodobnch. Vznikn stop ivl je zvisl na idejch ivl ina pjemkyni, ve kter jsou. Vznikajc stopy ivl jsou obrazem vn jsouc-ho v pjemkyni,5 piem pjemkyn je dokonale uzpsoben obraz pijmat, nebo je sama zcela prosta vech uren.6 Pohyb stop ivl je tedy pohybem obra-zu dokonalho vzoru a uren tohoto

3 V tomto popisu je nicmn velmi obt-n pjemkyni a ony stopy ivl jasn oddlit. Stopy ivl toti nejsou nakonec zejm nic jinho, neli pjemkyn for-movan idejemi ivl stopa vody, ohn atd. nen zejm nic jinho, neli vodna-tjc, ohnivjc atd. pjemkyn. (52d452d6).

4 52d453a7. Pojmenovn stopy se obje-vuje na dku 53b2.

5 51e652d1.6 50c751b6.

14

pohybu je dno prv npodobou vn-ho vzoru. Jakkoli tedy nen prekosmick stav ani zdaleka dokonal, neb je vmno-ha ohledech neurit a neuspodan,1 jeho uren, nakolik je tento stav kosmu vbec m, jsou npodobou dokonalho vzoru, ajejich smyslem je tak npodoba nejlepho.

Vzhledem kna otzce se tedy zd, e princip pohybu, kter je pohybovan od jinho ajin zase pohybuje, spov vnpodob dokonalho vzoru tato n-podoba sice nen nejlep mon, nebo je vad ohled neurit, pesto uren pohybu, kter ji ovldaj, vbec existuj jakoto npodoba nejlepho stavu. Zd se tak, e ani prekosmick pohyb ivl by vbec neexistoval, pokud by nebyl npodobou nejlepho vtom, co nejlpe jakoukoli napodobeninu pijm. Pohyb je tak v prekosmickm stavu urovn dobrem, toti napodobovnm vn jsoucho vzoru.

3.3.3.b pohyb gEoMETrIZoVanho TlaBh vytvaroval stopy ivl tvary a s-ly, astvoil je tak co nejkrsnj anej-lep, nakolik bylo mono.2 Principy pohybu tchto ivl pak Timaios popi-suje v pasi 56c857c6 a 57d758a2. Podle tohoto popisu je zkladem po-hybu rznost jednotlivch ivl, kter vznikla prv onm uspodnm stop ivl toti tm, e bh tvoil tyto ivly jakoto pravideln geometrick tlesa skldnm dvou typ trojhelnk.3 Bez

1 Viz nap. 53a753b5, 30a230a6, 69b269b5.

2 53b153b6.3 53c455c6.

rznosti by toti nebyl pohyb, kter vdy mus obsahovat pohybujc, kter je rz-n od pohybovanho. Pi vzjemnm se-tkn rznch ivl dochz krozloen slabho ivlu na zkladn trojhelnky a z tchto trojhelnk vznik, pokud je to mon,4 ivel silnj. Tento pohyb ivl m za nsledek skutenost, e se stejn druhy ivl kup otsnm p-jemkyn na tm mst, atvo tak jak-si masy kadho prvku.

Oproti pohybu stop ivl v prekos-mickm stavu, kter byl uren napo-dobenm idej ivl v pjemkyni, je pohyb ivl v geometrizovanm tle uren i aktivitou dmiurga, kter ony stopy zformoval pomoc tvar a sel, adal jim tak vy podobnost se vzorem, podle kterho tlesn svt vznik. Toto geometrizovn ivl dmiurgem pak m za nsledek zmny vyvolan psobe-nm ivl na sebe navzjem rozklad na trojhelnky apemnu tlesnch ivl v sebe navzjem. Pohybujcm a pohy-bovanm vtomto geometrizovanm sv-t tak nejsou pouze ivly apjemkyn by tento aspekt pohybu je zejm izde zachovn5 , ale i jednotliv ivly ve vzjemnm vztahu. Izde vak plat, e vechna uren tohoto pohybu maj za cl npodobu dokonalho vzoru dmi-urgos pidv k prekosmickmu stavu uritost skrze geometrizaci stop ivl, aby uinil tlesn svt lep npodobou idelnho svta.

4 Kpemn do jinho ivlu me dochzet pouze mezi ivly sloenmi ze stejnho typu trojhelnku. Ohe, vzduch a voda jsou sloeny z tho typu trojhelnk, zem zjinho. Viz 54d355c6.

5 (57c257c3).

15

3.3.3.c pohyb oduEVnlho Tlaivly vak neustvaj v pohybu tm, e by se rozdlily do ty od sebe oddle-nch oblast. Kruhov obvod vekeren-stva ve svr a zahuuje, a nedovol tak, aby bylo njak przdn msto. Prostor je pak nejlpe vyplnn tehdy, kdy jsou vmezerch mezi velkmi ivly ivly men, atak ve vesmru plat nejen, e se podobn ivly maj tendenci dostat k sob podobnm, ale dky svrn od obvodu veho se zrove rzn druhy ivl maj tendenci mezi sebou neustle msit, aby nevznikalo przdn msto.1

Onm kruhovm obvodem vekeren-stva, kter m pravideln otiv pohyb na tme mst, je kruh totonosti svto-v due, piem cel tlesn svt je vlo-en do svtov due, kter mu vldne.2 Svtov due je pitom stvoena jakoto nejlep vtvor boha3 a svm otenm zapoala vn a rozumn ivot veke-renstva.4 Rovn ostatn oduevnl by-tosti ni bohov, lid azvata ijc ve vzduchu, ve vod ana zemi vznikly kvli tomu, aby stvoen obraz byl co nejpodobnj dokonalmu vzoru, abyl tak co nejdokonalej anejplnj.5

1 58a258c4.2 34b1035a1, 36b636e5.3

(37a137a2).

4 , , (36e236e5).

5 39e340a2, 41b741c2. Rostliny, kte-r jsou rovn oduevnl, nemaj svj vlastn pohyb ajsou stvoeny, aby pom-haly lidem vjejich dlu viz 76e777c5.

I v oduevnlm tle tak plat, e principem jeho pohybu je co nejlep npodoba vnho vzoru. Pohyby to-hoto ivoicha jsou pak definovny jak pedchozmi dvma principy, tj. prin-cipem podobn se pohybuje k podob-nmu a ivly se promuj navzjem, tak se dky dui ivly pohybuj zrove i k nepodobnmu toti men ivly vypluj mezery mezi ivly vtmi a v kosmu nastvaj kruhovit pohyby, kter nejlpe napodobuj vn jsouc akter jsou dui nejvlastnj.6

Vidme tedy, e vechen pohyb a u se jedn o pohyb v prekosmickm stavu, pohyb v geometrizovanm tle, nebo opohyb oduevnlho tla je n-podobou vn jsoucho vzoru a vbec existuje tak, e toto vn jsouc napo-dobuje. Nezd se tedy, e by interpreta-ce nutnosti jako nezaclenho mechani-smu, kter sv zaclen erp vnjkov, mla v Timaiov nauce njakou oporu. Vechny jednotliv aspekty svta, vet-n rznch druh pohybu, vbec existu-j, aby napodobovaly vn jsouc vzor, a zaclen je tak ji od potku princi-pem jejich existence.

Je teba vak mt na pamti, e pi tto spolen zaclenosti vech druh pohybu knapodoben dokonalho vzo-ru Timaios mezi tmito jednotlivmi zpsoby npodoby explicitn rozliu-je. Bylo by kolem pesahujcm zmr tohoto lnku ukzat, pro Timaios po-vauje za dleit popisovat vznikn svta prostednictvm takto rozliench fz uspodn pohybu. Pro celkovou

6 34a134a5, 37d137d7.

16

interpretaci nutnosti vTimaiovi je vak teba, domnvm se, pracovat jak se spolenm zaclenm vech pohyb ve vech fzch vznikn svta, co jsem se pokusil vykzat, tak s jejich rznos-t, kter je klov pro pochopen svta vjeho pestrosti akomplexit.

4 nuTnosT nEurITosTSpojen nutnosti s kauzln pravidel-nost piny ansledku, kter je neza-clen, bylo u probranch interpret motivovno textovm spojenm nutnos-ti s neuritost a zrove jejm spoje-nm s pravidelnost mechanismu vid-n. Dosud jsem se pokouel ukzat, e veker roviny svta jsou vdy zaclen k napodobovn vn jsoucho, a e proto nelze dnou st svta povao-vat za zaclenou pouze vnjkov sa-motn existence mechanismu je uren svm clem, tj. napodobovnm vn jsoucho vzoru.

Jak tedy chpat nutnost ve vzta-hu kneuritosti, kdy ne podle tohoto schmatu? Pokusm se ukzat dva v-znamy neuritosti, kter jsou pro n svt klov akter ukazuj roli nutnosti ve svt zpsobem, kter nen vnmi re-ferovan interpretaci nutnosti adekvt-n zohlednn.

Timaios uvd: Vznikn tohoto sv-ta je tak smen, bylo stvoeno toti ze spojen nutnosti a rozumu.1 N svt je tak podle Timaiovy koncepce stlm vzniknm, je .2 Toto

1 (47e548a2).

2 27d628a1. Nkter rukopisy neobsa-huj. Otzku, zdali je teba chpat jako vznik nebo jako vznikn, nebudu

vznikn je pak spojenm nutnosti aro-zumu. Spojen nutnosti a rozumu tedy m vysvtlit charakter naeho svta ja-koto stle vznikajcho. Podvejme se na dva vznamy vznikn, kter jsou klov pro pochopen neuritosti svta, atedy pro interpretaci nutnosti.

4.1 nEurITosT jako pohybPrvnm vznamem neustlho vznikn svta je skutenost, e vci tohoto sv-ta se neustle mstn pohybuj. Timaios tento pohyb popisuje tak, e vznikajc vc se stle hbe, vznik na njakm mst azase znj miz.3 Tto charak-teristice vznikn svta jsme se vnovali ve, kdy jsme popisovali principy po-hybu rznch fz vznikn svta tento pohyb je dky dui svta vn a nikdy neustv.

V pasi 49a650a4 dostv pohyb v pjemkyni nov vznam. Tato pa-s pojednv o problmu pojmenov-n njak sti naeho svta jmnem. Problm pitom spov vtom, e kad st viditelnho svta se mn, aproto je obtn onem ci, e je spe vodou neli ohnm, nebo zednm na vzduch a nslednm rozehnutm se stv oh-nm to, co bylo vodou. Ovcech ve svt nemme proto vypovdat jako o tom-to, ale jako o takovosti, kter stle

kvli rozshlosti tto problematiky pro-brat. Klonm se knzoru, kter se vmm textu promt, e tvoen v Timaiovi m charakter creatio continua a nikoli jed-norzovho stvoitelskho aktu. Z roz-shl literatury ktmatu viz nap. Baltes 1996, opan nzor pak hj nap. Sedley 2007, s.98107.

3 , (52a652a7).

17

obchz kolem pouze o pjemkyni meme kat, e je toto, otom, co do n vstupuje, vak nikoli. Vznikajc svt tak nen uren mstnm pohybem nja-kch vc (toto), ale je spe souborem vlastnost (takovost), kter se vyjevu-j na rznch mstech pjemkyn.1

Neuritost naeho svta tak m dle tchto pas podobu pohybu, kter zpsobuje, e svt nen stle toton jako vzor, podle kterho vznik, ale jeho uren se mn vase, atak onm nelze nic pesn vypovdt, nebo ne-vydr dn uren a hned se mn. Tento mstn pohyb je umonn tm, e svt vznik vnem, toti vpjemkyni vznikn, kter poskytuje msto vemu vznikn akter je podmnkou monos-ti pohybu.

4.2 nEurITosT jako nEdourEnosTPopis vznikajcho svta jako stle se po-hybujcho je dle rozpracovn pomoc distinkce mezi tm, co je vn toto-n, atm, co m podobu neho jinho avznik vnem jinm.2 Tato distinkce nm pome pochopit druh vznam neuritosti svta. N svt je podle to-hoto popisu obrazem vn jsoucho, kter, prv protoe nese podobu ne-ho jinho, vznik vnem jinm, toti vpjemkyni. Zatmco tedy ovn jsou-cm plat, e je stle se sebou toton, nebo nikam jinam nevstupuje, ani nic jinho do sebe nepijm, oobrazu plat, e je vdy do jist mry se sebou toton

1 Interpretace pase 49c750a4 je ped-mtem rozshlch spor. Drme se tzv. tradinho ten, jeho proponentem je Gulley 1960, s. 5364.

2 51e652d1.

azrove od sebe rzn, protoe je vdy zrove dvoj. Je toti obrazem neho jinho v nem jinm. Tento dvojak charakter vznikn je patrn i v popi-su prekosmickho vznikn, ve kterm nelze pesn rozliit, zdali ono prekos-mick vznikn je nm, co se odehrv vpjemkyni, nebo zdali ono vznikn je samotnou pjemkyn, kter nabv tva-r. Na jednu stranu Timaios popisuje, e ony stopy ivl jsou ohnivjc avod-natjc pjemkyn,3 na stranu druhou Timaios rozliuje mezi pohyby pjem-kyn apohyby stop ivl.4

Tato charakteristika vzoru tak odka-zuje ke stl neuritosti obrazu. Vn jsouc vzor je stle toton, vznikajc obraz je oproti tomu stle do jist mry netoton, a tedy rzn od sebe sama, nebo se na byt podl jen tak, e se zachycuje neho jinho a napodobuje nco jinho, ajen dky tomu vbec njak je.5 Tato stl netotonost obrazu nen vysvtliteln, domnvm se, pouze st-lm mstnm pohybem obrazu, pi kte-rm se vase mn uren obrazu. Jejm zsadnm rozmrem je stl neuritost, toti skutenost, e vechny charakte-ristiky auren plat oobrazu vdy jen do jist mry. Uren plat pln pouze ovn jsoucm, kter je stle toton, onaem svt plat uren pouze do t mry, do kter je tento svtvn jsou-cmu podobn. Viditeln ohe tak nen pln ohnm nejen proto, e vase mn

3 52d452e5.4 52e152e5.5 ,

, , , , (52c252c5).

18

sv msto a vznik a zanik, ale i pro-to, e nem pln charakteristiky vzoru vdnm asovm okamiku. Ohe sm osob toti do nieho nevstupuje, avak ohe vnaem svt je tlesem ajako ta-kov je vprostoru,1 atak jest vdy nm jinm, neli tm, eho je obrazem.

Tyto dv charakteristiky vznikn jsou, domnvm se, klov pro pocho-pen nutnosti jako neho, co zpso-buje vci neuspodan a nhodn. Stvoen svt je obrazem vn jsouc-ho tak, e vn vznik. Toto vznikn m podobu stlho pohybu, ato nikoli njakch vc, ale vlastnost, kter se vy-jevuj v rznch stech pjemkyn. To, co vpjemkyni stle vznik, nem vak neuritost pouze skrze svj mstn po-hyb, tj.skrze zmnu probhajc vase, ale nen urit iproto, e na rozdl od vzoru je stle se sebou netoton, je to-ti npodobou neho jinho v nem jinm. Nutnost tak v obou tchto v-znamech neuritosti souvis s nutnou rozdlnost obrazu od vzoru obraz je od vzoru nutn rzn a tato rznost m podobu neuritosti zhlediska pohy-bu a nedourenosti byt neho jinho vnem jinm.

Ob tyto charakteristiky vznikn pohyb anedourenost jsou spjat spo-chopenm tetho rodu. Vysvtlen nut-nosti je tak, domnvm se, nutn spojit prv svkladem pjemkyn ajej role vrmci Timaiova rozvrhu svta.2 Tento

1 Srov. 53c453c8.2 Pro propojen konceptu nutnosti a p-

jemkyn svd istruktura Timaiovy ei, kdy po Timaiov vt, e k pochopen specifick povahy nutnosti musme pro-zkoumat bludnou pinu (48a548a7), pichz sek textu, ve kterm je zaveden tet rod (48a753a7).

vklad pak ukazuje, e pro pochopen naeho svta je nutno zohlednit tet rod, rod pjemkyn.3

5 ZVrPokusili jsme se ukzat, e velmi vliv-n interpretace nutnosti, podle n je nutnost v Timaiovi teleologicky nezac-lenm kauzlnm mechanismem, trp dvma zsadnmi nedostatky. Prvn ne-dostatek spov vnezohlednn skute-nosti, e ity sti Timaiova kosmu, kter by snad bylo mono oznait jako onen kauzln mechanismus, vbec existuj, protoe jsou npodobou dokonalho vzoru, ajsou tedy zaclen. Cel svt je vkad sv sti npodobou dokonal-ho vzoru akauzln mechanismy rovn vbec existuj pouze jakoto npodoby tohoto vzoru.

Druhm nedostatkem referovan interpretace je nedostaten pochope-n neuritosti jakoto klovho uren konceptu nutnosti. Tato neuritost ne-spov vexistenci nezaclenho mecha-nismu, jak tvrd referovan sekundrn literatura, ale vnutn odlinosti obrazu od vzoru. N svt je nutn od vzoru, po-dle nj je tvoen, rzn, atato rznost m podobu neuritosti neuritosti, kter je jednak dna mstnm pohybem, ajednak neuritosti, kter spov vbyt neho jinho vnem jinm. Oba tyto zpsoby neuritosti jsou pro vznikn naeho svta klov a jsou zce spja-t s tetm rodem, s pjemkyn veho vznikn, kter je, domnvm se, klem kpochopen konceptu nutnosti.

3 49a34.

19

bIblIografIE:

Archer-Hind, R. D. (1888). The Timaeus of Plato. London: Macmillan.

Baltes, M. (1996). (Platon, Tim. 28b7): Ist die Welt real entstanden oder nicht?. In: J. Mansfeld, K. Algra, P. Willem van der Horst, D. T. Runia, Polyhistor: Studies in the history and historiography of ancient philosophy presented to Jaap Mansfeld on his sixtieth birthday, Leiden; New York: E. J. Brill, s.76-96.

Brisson, L. (1994), Le mme et lautre dans la structure ontologique du Time de Platon. 2. d. rev. Sankt Augustin: Academia Verlag.

Cornford, F. M. (1997). Platos Cosmology: The Timaeus of Plato. Indianapolis: Hackett Pub. Co. [Prvn vydn v roce 1937].

Erler, M. (2007). Platon. Basel: Mnchen Beck.

Gulley, N., (1960), The interpretation of Plato: Timaeus 49de. A Journal of Philosophy 81, s.5364.

Chlup, R. (1997). Two Kinds of Necessity in PlatosDialogues. Listy filologick 120 (34), s.204216.

Johansen, P. (2004). Platos Natural Philosophy: AStudy of the Timaeus-Critias. Cambridge: Cambridge University Press.

Karfk, F. (2004). Die Bewegungslehre des Timaios. In: F. Karfk, Die Beseelung des Kosmos: Untersuchungen zur Kosmologie, Seelenlehre und Theologie in Platons Phaidon und Timaios, Mnchen: Saur, s.149220.

Mason, A. S. (2006). Plato on Necessity and Chaos. Philosophical Studies 127, s.283298.

Morrow, G. R. (1950). Necessity and Persuation in Platos Timaeus. The Philosophical Review 59, s.147163.

Sedley, D. (2007). Creationism and its Critics in Antiquity. Berkeley: University of California Press.

Strange, S. K. (1985). The Double Explanation in the Timaeus. Ancient Philosophy 5, s.2539.

Taylor, A. E. (1928). A Commentary on Platos Timaeus. Oxford: Clarendon Press.

20

absTrakT:

This paper analyzes the problem of the theoretical and interpretative challenges which the New World encounters brought to the European intellectuals. The main attention is paid to modern natural histories of Francisco de Hernndez and Jos de Acosta and their efforts to deal with the ancient tradition. Through specific examples, the text aims to illustrate how the discovery of the New World changed the ways of exploring nature; concretely focuses on following topics: critical approach to the classical tradition (especially to Aristotle and Pliny), empiricism in the constitution of scientific knowledge, legitimation of natural historical enquiry and anthropocentrism in early modern scientific culture. This paper analyzes the problem of the theoretical and interpretative challenges which the New World encounters brought to the European intellectuals. The main attention is paid to modern natural histories of Francisco de Hernndez and Jos de Acosta and their efforts to deal with the ancient tradition. Through specific examples, the text aims to illustrate how the discovery

contra traditio: panlsk p rodn f ilosof ie ahistorie mezi dvma svtycontra traditio: sPaNish Natural PhilosoPhy aNd history betweeN two worlds

jana ernfilozofick fakulta Zpadoesk univerzity v plznisedlkova 19306 14 plzejana@cerna.eu

21

of the New World changed the ways of exploring nature; concretely focuses on following topics: critical approach to the classical tradition (especially to Aristotle and Pliny), empiricism in the constitution of scientific knowledge, legitimation of natural historical enquiry and anthropocentrism in early modern scientific culture.*

* Studie vznikla v rmci projektu GAR GP13-20763P panlsk prodn filo-sofie a geneze ran novovk vdy.

rEnEsancE aplInIoVa hIsTorIa naTuralIs

Plinius, sedc se sklonnou hlavou atouc objemn spis, zdy otoen ki-voichm, kte jsou zobrazeni za nm. Tento vjev, kter je mon spatit na strop escorialsk knihovny, je vobecn rovin nepochybn vyjdenm zjmu panlskho krle Filipa II. opoznvn prody1, ovem lze jej interpretovat t

1 Na strop knihovny v krlovskm kl-teru El Escorialu se objevuje vypodobe-n sedmi svobodnch umn. Prelm knihovny dominuje podobenstv filosofie, je je, spolen s triviem a quadriviem, pedstupnm kteologii (zde vyobrazen na protilehl stran), prostednictvm n lovk doshne zavren, sjednocen s bohem (perfeccin). (Viz nap. Rincn lvarez 2010, s. 56 a 124). Srov. nap. koncepce Pica della Mirandoly stavu perfectio je dosahovno tstupovou cestou od morln pes prodn filoso-fii k teologii (Pico della Mirandola 2005, s.67). Motivu Plinia nen na escorialskm stropu vyhrazen pesn msto v rm-ci jednotlivch discipln, objevuje se na pomez Gramatiky a Rtoriky. Manuel

22

jako projev urit kritiky metod starov-kho poznn, je je pro ran novovk pznan.1 Plinius se od pmho po-znvn prody odvrac ke svtu tex-tulnmu, k autoritativnm materilm a sm se postupn stv autoritou pro dal studium. Pro mnoh renesann autory pedstavovala Pliniova encyklo-pedie Naturalis Historia vzvu a jejich odpovd na ni byly etn peklady at nov komente kPliniovu objemnmu dlu. Renesann komenttory Plinia by pitom bylo mon rozdlit na ty, kte se snaili precizovat pedevm formu dla (v duchu dobovho humanismu ajeho metod textuln kritiky, mezi n by patil nap. Ermolao Barbaro), adle ty, kte vt pozornost vnovali obsahu dla, poukazovali na jednotliv pochy-ben i dezinterpretace aobsah pvod-nho dla obohacovali onov poznatky ainformace (nap. Nicolo Leoniceno).2

Ve panlsku se studiu Pliniova dla vnovali pedevm na univerzi-t v Alcal de Henares (Antonio de Nebrija3, Juan Ramrez de Toledo,

Rincn lvarez takov privilegovan (ve smyslu nedeterminovan) umstn vy-svtluje obdivem a inklinac Filipa II. kprodnm vdm (Rincn Alvrez 2010, s.62).

1 V ran novovk filosofii a vd se lze setkat jak s explicitn kritikou antic-kch autorit (pedevm Aristotela), tak s implicitn tendenc starovk principy poznn i jednotliv poznatky vyuvat pro konstituovn novho, modernho vdn. Nadto vtina univerzit zst-v v prbhu renesance aristotelsk. Srov.Debus 1978, s.7; Grafton 1995, s.115; Nejeschleba 2008, s. 53; ern 2012b, s.14-23.

2 Srov.nap. Somolinos DArdois 1999, s. IX.3 Elio Antonio de Nebrija (1441-1522) je

znm jako autor prvn gramatiky mo-dernho jazyka, vydan pod nzvem

Hernn Nez4), ovem primrn z hlediska formln pravy. Z obsahu poutala pozornost tmata morln fi-losofie, tmata prodopisn zstva-la mimo oblast zjmu. Prvn tiskem vydan komente k Pliniovu dlu ve panlsku obstaral profesor klasickch jazyk Hernn Nez pod nzvem Observationes Fredenandi Pintiani in loca obscura aut depravata Historiae Naturalis C. Plinii (1542). Peklad pas Pliniova dla do panltiny provedl poprv Juan de Jarava v dle La Philosopha natural brevemente tratada y con mucha diligencia compilada de Aristoteles, Plinio, Platn yotros graves autores (1546). Pro vech-ny tyto edice, i dal soudob panl-

Gramtica de la lengua castellana (1492). Nebrija nebyl ovem pouze filologem, nbr by jej bylo mon povaovat za pedstavitele tzv.vdeckho humanismu (o kterm pipravuji samostatnou stu-dii), jen se zabval pedevm kosmo-grafi. Nebrijovy kosmografick nzory pitom pedstavuj jedny zprvnch snah ovymezen novho kosmografickho pa-radigmatu, jeho poteba byla vyvolna objevenm Novho svta (Flrez Miguel, Garca Castillo, Albares Albares 1999, s.29-31).

4 Hernn Nez de Toledo (1475-1553), panlsk humanista, zvan El Pinciano (tzn. pochzejc z osady Pintia, jej poloha byla ztotoovna s pozdj-m Valladolidem, kde se Nez na-rodil). Znm byl pedevm jako pe-kladatel Pliniova a Senecova dla; do kastiltiny peloil t dlo Historica Bohemica (Historie esk) Aenea Silvia Piccolominiho. Psobil jako profesor etiny na univerzit vAlcal de Henares aposlze vSalamance.Juan Ramrez, vagr jednoho z nejv-znamnjch panlskch humanist Benita Ariase Montany byl vletech 1572-1573 rektorem univerzity v Alcal de Henares. Vedle peklad a koment k antickm textm, zejmna k Pliniovi, vytvoil t komente kMontanov edi-ci Antverpsk polygloty (Biblia Regia).

23

sk texty vztahujc se k Pliniovu dlu, byla charakteristick absence origina-lity i zjmu o tmata prodn filosofie aprodn historie. Zcela odlin pova-hy jsou vak komente kPliniovu dlu, kter vytvoil panlsk filosof a lka krlovsk rodiny Francisco Hernndez (1517-1587).

francIsco hErnndEZ ajEho plaVba ocEnEM VdPestoe Hernndez kPliniovi ajeho en-cyklopedickmu dlu choval obdiv, uv-domoval si zrove potebu mnoh in-formace korigovat adoplovat. Kriticky pistupoval t k jednotlivm pramen-nm textm averzm opis Pliniova dla, kter vyuil pro svj peklad. Konkrtn se jednalo pedevm oCodex Toletanus (z8. stolet) aCodex Salmanticense (da-tovn neznm) a dle o rzn edice dvj i soudob. Z modernch edic akoment kPliniovi kriticky pracoval stexty Hermolaa Barbara (Castigationes Plinianas. 1492-1493), Beata Rhenana (In Cayo Plinio Annotationes. 1526), Erasma Rotterdamskho (Basilej 1525), Segismunda Gelenia (Historiae Mundii libri triginta septem, 1548) i ve zm-nnho Pinciana.1 Na rozdl od vtiny renesannch autor nepipravuje sv komente vlatin, nbr vkastiltin, aby rozil i poznn tch, kte jazyk vzdlanc neovldaj.2 Nadto povauje

1 Carmen Nogus 1999, s. XXV-XXVI.2 Germn Somolinos DArdois vysvtlu-

je Hernndezovu jazykovou variantu Pliniova dla dobovou popularitou aroz-enm panltiny adle preferenc jej verbln bohatosti oproti spornosti la-tiny. Somolinos DArdois 1999, s. XIII-XIV. Hernndezovo rozhodnut pro panl-sk peklad lze vak interpretovat spe

panltinu za jazyk, jm promlouvaj mzy, hovo-li njak.3

Hernndezv text pedstavuje dlo velice rozshl, vypovdajc oautorov erudici vmnoha vdeckch disciplnch aoblastech lidskho poznn. Pedevm je vak produktem zcela jinho zpsobu uvaovn ne dla ve uveden. Vce ne pradvn moudrosti a tradice si Hernndez cen zkuenost a poznn sv doby, ji povauje za progresivnj, modernj a disponujc vtm obje-mem poznatk, kter promuj vklad svta. Zsadn roli vjeho drazu na v-znam empirie a novosti nepochybn sehrla skutenost, e byl, na rozdl od ostatnch soudobch komenttor Pliniova dla, obohacen nkolikaletou pmou zkuenost sradikln jinakost novho kontinentu. Hernndez zdraz-uje, e nikdo dve neoekval, kjak-mu nrstu poznn dojde, ae jednoho dne bude objeven tak obrovsk apozo-ruhodn svt, onm lid dve nemli dnch zprv.4

Nov podivuhodn svt poznval Francisco Hernndez z poven pa-nlskho krle Filipa II. od roku 1570.

v dobovm kontextu zvenho zjmu onrodn jazyky obecn. Viz Hernndez 1999, Prefacin al Benigno Lector, s. 8. Srov. manuskript: Plinius ?1565-1578, (ed.Hernndez), I-V, f. 7r.

3 Hernndez 1999, A la Sacra Catlica y Real Magestad de Philippo Segundo Rey de Hespaa y de las Indias, s. 6. Srov. manuskript: Plinius ?1565-1578, (ed.Hernndez), I-V, f. 3r.

4 Quin se despear acreer que [] hava otro tan grande y extrao mundo de que no se tena alguna noticia (Hernndez 1999, Prefacin al Benigno Lector, s. 9). Srov. manuskript: Plinius, ?1565-1578, (ed.Hernndez), I-V, f. 9v (zde expresiv-nji, svykinky).

24

Vtomto roce mu byla udlena hodnost protomedika Zpadnch Indi (protom-dico general de las Indias) azrove obdr-el pkaz odcestovat doNovho svta, kde ml na zklad krlovskch instruk-c vytvoit Historia Naturalis, zaloenou na pm zkuenosti s popisovanmi prodninami, primrn takovmi, kter mly lkask vyuit.1 Paraleln s roz-shlm prodopisem Novho panlska (tj. dnenho Mexika) Historia natural de Nueva Espaa vytvel ji dve za-poat peklad sedmaticet Pliniovch knih. Nelo mu pitom pouze opeklad pvodnho dla, nbr opropojen svta starho a novho ve smyslu geografic-km, tedy Evropy aAmeriky, ichrono-logickm, tj.vdn antickho amoder-nho. Touha po dosaen tto jednoty aharmonie obou svt, stvoench na-rz, a objevench postupn, je tak hlavnm motivem vzniku tohoto dla.2 Pomyslnm mostem mezi starm ano-vm svtem se stvaj Hernndezovy kritick a roziujc komente, kter jsou mnohdy vrazn obshlej ne pvodn text. Kad koment (el inter-prete) pedkld rzn vysvtlen i ko-rekce apedevm dopluje informace, ktermi nov vk, narozdl od Pliniovy doby, disponuje.3

1 O Hernndezov expedici vce viz ern 2013, s. 238-254. Vsledkem Hernndezovy expedice bylo velmi roz-shl dlo, obsahujcho popisy piblin t tisc rostlin, vce ne pti set zvat advancti minerl.O problematice dopadu poznvn Novho svta na rozvoj metodologick zkladny modern vdy viz ern 2012a.

2 Srov.lvarez Pelez 1993, s.103.3 Srov.lvarez Pelez, Fernndez Gonzlez

1998, s. 106. lvarez uvd, e ako-li lze Plinia povaovat do urit mry

Hernndezovm zmrem je (po vzoru Plinia), jak uvd v pedmluv adresovan krli, dodat starm vcem perspektivy novosti, novm potom au-toritu, nevdanm aneobvyklm vcem vhlas, nejasn vci osvtlit, vci ne-pjemn zjemnit a pochybnm vcem dodat na vrohodnosti.4 Vdn sta-rovk tedy podle Hernndeze pote-buje revizi, ovem na druhou stranu, je-li relevantn, me novmu poznn propjit potebnou autoritu. Ovem humanistickou nadazenost formy nad obsahem striktn odmt. Vymezuje se vi stvajcm pekladm a edicm Pliniova dla a jejich autorm, kter oznauje za pouh humanisty, kte vprincipu nejsou sto porozumt vzc-nm a skrytm naukm.5 Hernndeze primrn zajm obsahov sprvnost sdlen, proto porovnv Pliniovy n-zory s fakty, kterch nabyl prosted-nictvm vlastn zkuenosti, pop. na

za Hernndezv vzor, je teba si uv-domit, e je pro nj zrove pohanem, kter il vpodstatn menm svt, ne v tom, kter se otevel udivenm om Hernndezovm. panl, kte byli vpmm kontaktu sNovm svtem, po-dle n proli hlubokou promnou nzor apoznatk opovaze svta.

4 Dar alas cosas antiguas novedad, auto-ridad alas nuevas, alas desusadas lustre, luz a las obscuras, gracia a las enfado-sas, crdito a las dubdosas Hernndez 1999, Ala Sacra Catlica y Real Magestad de Philippo Segundo Rey de Hespaa y de las Indias, s.6. Srov.Hernndez 1999, A la Sacra Catlica y Real Magestad de Philippo Segundo Rey de Hespaa y de las Indias, s.5. Srov.manuskript: Plinius ?1565-1578, (ed.Hernndez), I-V, f. 3r.

5 Que pudo entender un puro humani-sta de tan raras ocultas doctrinas? Hernndez 1999, Prefacin al Benigno Lector, s. 9. Srov. manuskript: Plinius, ?1565-1578, (ed.Hernndez), I-V, f. 10v.

25

zklad dvryhodnch svdectv nebo etbou jinch, soudobch, ale i antic-kch autor. Nejen z mnoha koment- k Pliniovi, ale i z Hernndezovch ostatnch dl je zjevn, e si nejvce cen vlastnho oitho svdectv.1 Kategorie zkuenosti, resp. konkrtnji vidn-ho, je pro Hernndezovy texty urujc. Napklad v komenti k pt kapitole devt knihy Pliniovy Historia Naturalis (De la figura de las nereidas, tritones y elephantes marinos) se striktn vyme-zuje vi pesvden o existenci mo-skch panen a triton a odmt nejen nzory Pliniovy, ale t dalch autorit souasnch (napklad francouzskho lkae abotanika Guillauma Rondeleta i dvryhodnho valencijskho opa-ta) jako bchorky a fikce. Uvd, e ktakovm informacm nechov dvru, nebo je neme podpoit vlastnm oi-tm svdectvm.2 Podobn vkomenti ke knize dest, kapitole dvaatyict (Del silguero, papagayo y otras aves que hablan) uvd, e jeho vk m vce zku-enost avidl vce, tedy jeho poznatky jsou obshlej. Ve spojitosti s vd-nm starovkm uv Hernndez as-to metaforu temna (tinieblas), a to jak ve vztahu k prosted evropskmu, tak americkmu. Hovo-li toti Hernndez ostarch (los antiguos), nejedn se vdy nutn otradici evropskou, nbr nkdy m na mysli star vdn Novho svta.3

1 Viz ern 2012a.2 Hernndez 1966, s.12.3 Napklad morln historii Novho svta

pojmenovv Antigedades de la Nueva Espaa tedy Staroitnosti Novho panlska. Hernndez svj zjem osta-robylosti Novho svta ospravedluje: uvd, eby sesice mohlo zdt, emu ne-nle otchto zleitostech pojednvat,

Uvd napklad, e v Pliniov dob bylo vdn o rostlinch zArbie aVchodn Indie zahaleno vhlubokch temnotch aautoi, kte se jimi zabva-li, asto chybovali.4 Stejn tak vppad Indie Zpadn bylo teba pokat a na velikho Filipa II., kter ji osvobodil od barbarstv aztemnot anevdomos-ti (de las tinieblas e ignorancia) vydobyl a na svtlo pivedl skryt velik pokla-dy.5 Svtlo (luz) a hlub porozumn vn podle svho nzoru do poznn prodn historie ion sm, nebo nevy-tv pouh peklad Pliniova dla, ale ilu-struje je, provuje jednotliv poznatky, obohacuje je aty nesprvn vyvrac.6 Aje to opt zkuenost, pedevm zkuenost vidnho, co stoj za rozprostrannm ocenu vd (oceno de las ciencias) an-rstu jednotlivch poznatk.7

Hernndez vak ve svch komen-tch k Pliniovi neusiluje pouze o po-znn viditelnho, smyslovho svta,

nebo byl poven pouze vytvoenm historie prodnin, avak, jak dokld s odvolnm se na nzory souasnch nejuenjch filosof, historia natu-ralis by bez historie morln nebyla pln. Podle Hernndeze jsou komple-mentrn, co vyvozuje ze vzjemnho vztahu due atla atla anebeskch t-les (Hernndez 1986, s.47-48). Pedstava svta jakoto makrokosmu alovka-mi-krokosmu jako jeho odrazu, charakteris-tick pro renesann mylen, umouje Hernndezovi legitimizovat zkoumn socilnch a kulturnch djin Novho panlska ped krlem.

4 Hernndez 1966, s.165.5 Hernndez 1966, s.366.6 Hernndez 1999, Prefacin al Benigno

Lector, s. 8. Srov. manuskript: Plinius ?1565-1578, (ed.Hernndez), I-V, f. 7v.7r.

7 Hernndez 1999, Prefacin al Benigno Lector, s. 8-9. Srov. manuskript: Plinius ?1565-1578, (ed.Hernndez), I-V, f. 7r.

26

opouh popis prodnin, nbr onale-zen pin jejich specifickch vlastnos-t, zkoumn jejich relac a pin dal-ch prodnch jev. Akoli je mnohdy nazvn Pliniem Novho svta, bylo by mon ci, e jeho vzorem v metod poznvn prody byl spe Aristotels. Hernndez Plinia kritizuje za to, e ne-ml vy ambice ne vytvoit historii prody, tj. popsat naturalia (stejn jako artificialia), ani by zkoumal jejich piny.1 Vtina renesannch prod-nch histori se ovem inspirovala prv Pliniovou metodou, tedy lze je vymezit jako vdn deskriptivn (cognitio quod est), neobjasujc, zaloen na smys-lovm vjemu (sensata cognitio) avdn o jednotlivm (cognitio singularium).2 Pliniova Historia Naturalis podobn jako mnoh jej renesann edice za-hrnovala nejen popis prodnin (natu-ralia), ale t lidskch vtvor (artifici-alia); jejm pedmtem nebyla pouze fakta a jejich interpretace, ale t ve-ker dostupn a souvisejc texty, vy-prvn abchorky nevyjmaje.3 Plinius toti povaoval za svou povinnost po-

1 Plinio slo pretende hazer historia de Naturaleza, y no investigar las causas y razones de las cosas (Hernndez 1966, s. 137). Srov. manuskript: Plinius ?1565-1578, (ed.Hernndez), VII, X, XI, XII, f. 325v.

2 Pomata, Sirais.2005, s.1-4.Je vak nutn poznamenat, e renesann historiae naturalis (Starho i Novho svta) nemly jednotnou a nemnnou formu ani obsah astejn tak nezaujma-ly jednoznan postaven ve struktue dobovho vdn. Napklad filosofo-v Lorenzo Valla (1407-1457) i Juan Luis Vives (1492-1540) podazovali pedmt historiae naturalis prodn filosofii ame-dicn; Francis Bacon (1561-1626) zase ho-voil ohistoria naturalis jako osvbytn discipln. Srov.nap. Ogilvie 2006, s.1-2.

3 Srov.Findlen 2006, s.437.

jednat ve svm dle ovem, co etl asly-el vyprvt, ani by sdlen informace podroboval kritick reflexi.4

Oproti tomu Aristotels charakte-rizuje metodu sv Historia Animalium jako dvoustupovou: nejprve je zapo-teb zkoumat kadou prodninu, resp. ivoin druh, individuln, shrom-dit fakta, kter budou nsledn po-rovnna. Pot, co budou formulovny odlinosti, m bt pistoupeno k zji-ovn jejich pin.5 Hernndez, kter ostatn sm sebe oznaoval nkdy za Aristotela Filipa II., kmaterilu Pliniovy historie pistupuje spe zpozice meto-dy aristotelsk, ovem sm si je vdom skutenosti, e v nkterch ppadech setrvv ukonstatovn fakt apopisu. To, e se analze pin povahy prod-nin i prodnch jev ne vdy vnuje, omlouv omezenm rozsahem svho ji tak objemnho dla.6 Ovem na dru-hou stranu se nikdy nejedn o pouh popis, vdy je ptomno Hernndezovo kritick zhodnocen vdn dosavad-nho a jeho komparace s poznatky ak-tulnmi, dosaenmi prostednictvm empirie.7 Tedy konstatovn, e Plinius, ale iAristotels, se hluboce mlili, jsou podpoena patinmi argumenty, zalo-enmi zpravidla na osobn zkuenosti.8

Hernndezv draz na empirii lze interpretovat jednak jako dsledek kon-frontace s radikln jinakost Novho svta, v nm jinak ne zkuenostn

4 Serbat 1995, s.92.5 Aristotels Hist. animal. 491a12.6 Somolinos DArdois, Miranda 1960, s.269.7 Hernndez 1966, s.22.8 Hernndez 1966, s.22: Lo cual Aristotels

no entendi tan bien como el da de hoy lo ha la experiencia manifestado.

27

nebylo mon produ poznvat (opro-ti evropsk textuln tradici). Do ur-it mry jej lze vnmat t jako reakci na pedpisy, kter Filip II. adresoval Hernndezovi pi vytven pvod-n historia naturalis Novho svta.1 Zjednoduen eeno v nich stlo, e Hernndez jako prvn lka Indi m vNovm panlsku kontaktovat vech-ny vhodn osoby (lkae, ranhojie, zvdav osoby obecn), kter by mu na zklad zkuenosti poskytly informa-ce o prodninch Novho svta, kter jsou uiten pedevm v lkastv2, a Hernndez ml nsledn tyto inky empiricky ovovat azpravit onich pa-nlskho krle ve sv historia naturalis.3 Na rozdl od koment kPliniovu dlu se v nich vyskytuje pouh popis p-rodnin, bez hledn pin prodnch jev. Hernndez vak Filipovo zadn

1 Do urit mry proto, e Hernndez ko-mente k Pliniovi vytvel dve, ne obdrel Filipovy pokyny pro svou ex-pedici do Novho panlska, ovem komente byly prbn doplovny apozmovny.

2 Na uitek a prospch svho dla panl-skmu krlovstv upozoruje Hernndez Filipa II. t v pedmluv k edici Pliniova dla. Hernndez 1999, A la Sacra Catlica y Real Magestad de Philippo Segundo Rey de Hespaa y de las Indias, s. 5. V rukopisn variant bylo pitom pvod-n uvedeno prospch obci kesansk (chrystiana Republica), ovem nsledn Hernndez zil prospch pouze na pro-spch vlasti (Republica; chrystiana krtnuto). Srov. Hernndez, sv. 1, 2. pol. 16. stol. (manuskript), f. 2v. Vdn a moc panlskho impria (nejen) v tomto p-pad splvaly v jedno.

3 Filip II., 11. leden 1570, De los Protomedicos. Ley primera. Que havien-dose de nombrar Protomedicos gene-rales, se les d esta instruccion, y ellos la guarde. In: Menndez Pidal 1973, Dd 3; srov.lvarez Pelez 1993, s.107-108.

nedodrel zcela v historia naturalis Novho svta nepopisoval jen takov p-rodniny, o n ml panlsk krl z-jem, ale dalo by se ci, e se snail po-psat veker prodn svt. Jak ji bylo eeno ve, jeho zmrem bylo vytvoit dla komplementrn, dohromady ped-stavujc historii celho svta ve smyslu geografickm i chronologickm. Sm v komentch k Pliniovi o sv historia naturalis uvd, e popisuje ve, o em pojednal Plinius ve svt starm.4

Hernndez si pitom byl zejm v-dom, e zcela nenaploval krlovsk za-dn tedy e nevytvoil pouze botanic-k amedicnsk pojednn orostlinch Novho svta. Zrukopisn prvn verze pekladu (nazvan jako Primeros borra-dores, tedy Prvn nrty), je evidentn, e Hernndez ml potebu svou prci na Pliniov encyklopedii legitimizovat asnail se jej vznik obhjit vkontextu dla, kter ml vytvoit. V uvozujcm komenti ksedm Pliniov knize, kte-rou vytvel velmi pravdpodobn jako prvn5, je upvodn charakteristiky dla pekrtnuto slovo kniha (libro), stej-n jako doplnk vzvorce orostlinch Indi, anahrazeno vrazem historia.6 Hernndezv zmr vytvoit historii celho svta, ve smyslu geografickm i chronologickm, se ovem nesetkal s pozitivn odezvou panlskho pa-novnka: dn z jeho dl nebylo toti za jeho ivota vydno. Dvodem bylo pravdpodobn jednak Hernndezovo nedodren krlovskch instrukc adle

4 Hernndez 1966, s.366.5 Somolinos DArdois, Miranda, 1960, s.422.6 Srov. manuskript: Plinius ?1565-1578,

(ed.Hernndez), VII, X, XI, XII, f. 3v.

28

plin objemnost dla, je by vyadova-la vy finann nklady. Manuskripty pekladu Pliniovch knih byly uloeny v El Escorialu a zejm bhem poru kltera byly ochuzeny odvanct knih, ilustrace a dal doprovodn materil, na nj Hernndez v komentch od-kazuje. Do dnen doby se dochoval pe-klad ptadvaceti knih v jejich prvnm idruhm Hernndezov pepisu.1

Hernndezovy texty byly na zklad krlovskho rozhodnut pedny ksys-tematizovn a vylepen neapolskmu lkai Nardu Antoniovi Recchimu2, kte-r paradoxn nikdy nevkroil na ame-rickou pevninu aotamj faun afl-e neml dn speciln vdomosti. Recchi dostal za kol z Hernndezovy historia naturalis vytvoit jaksi l-kask manul: uspodal ji tedy tradi-nm zpsobem, tj. podle Dioskoridova vzoru, a pvodn rozsah znan redu-koval (na dvanct a patnct procent zcelkovho objemu).3 Akoli Recchiho individuln intelektuln svt byl do znan mry ohranien obzorem an-tickch autorit, jejich omyly nemo-hl v mnohch ppadech vyvracet na zklad vlastn zkuenosti, tak jako

1 Prvn peklad (Primeros borradores) je obsaen ve tech systematicky neuspo-danch anekompletnch svazcch (do-stupn v BNE v Madridu). Chyb kniha druh, osm adevt, posledn je kniha estnct. Zpovahy textu se zd bt vel-mi pravdpodobn, e Hernndez jako prvn pekldal knihu sedmou. Druh Hernndezova verze (dle Somolina re-daccin definitiva), resp. ptadvacet peloench a tyiadvacet okomen-tovanch Pliniovch knih, se dochova-la v sedmi svazcch (dnes t v BNE). Srov.Somolinos 1960, s.419-424.

2 Freedberg 2003, s.247.3 Vce viz ern 2013, s.238-254.

Hernndez si byl i on vdom jejich li-mit a nepesnost. Ve sv pedmluv vtahu z Hernndezova dla vydanho pod nzvem Rerum Medicarum Novae Hispaniae uvd, e vtina starch au-tor, pedevm Aristotels, Teofrastus, Plinius, Dioskorids, Galnus amnoho dalch, napsali sice texty s lkaskou tematikou, ovem ani vichni dohro-mady doposud nedokzali rozvinout medicnu do poloviny jejch monost, nato pak aby ji dovedli na jej vrchol. Dle dodv, e to, co je znm, je pou-ze zlomek toho, co existuje, toho, co je ignorovno. Doba, v n ije, nejene vrh denn jasnj svtlo na nov ob-jevy, ale t pin poznn o novch druzch a rozmanitostech, kter se vy-skytuj pedevm vNovm svt.4

jos dE acosTa, noEMoVa archa ahlEdn pIn podIVuhodnosT noVho sVTaHernndezovy texty, a nepublikov-ny, ily se mezi vzdlanci v opisech, excerptech i jako sousti dl jinch autor.5 Byl s nimi obeznmen i Jos de Acosta (1540-1600), autor dal prodn a morln historie Novho

4 Recchi 1651, Prolegomena, f. 1.5 Recchim upraven spis byl vydn pod n-

zvem De materia medica Novae Hispaniae roku 1651 italskou instituc Accademia dei Lincei. Hernndezovo dlo Historia natural de la Nueva Espaa, resp. jeho st, bylo publikovno a v roce 1790. Dot doby sejeho jednotliv svazky na-chzely vknihovn vEl Escorialu, vn je adoroku 1671, kdy je sten poko-dil por, mohli studovat pedn evrop-t vzdlanci, kte dle ili jejich opisy a kopie rznho rozsahu (Lpez Piero 2002, s.553-571).

29

svta (Historia natural y moral de las Indias. 1590). Hernndezovo dlo po-jednvajc orostlinch, likrech adal-ch livch prodninch zIndi hod-not jako znamenit a zmiuje se t o Recchiho edici. Hernndezovy texty doporuuje Acosta vem, kte se chtj o rostlinch z Novho svta, obzvlt potom livch, dozvdt vce a s vt pesnost (adokonalost).1

Ostatn sm Acosta z prodo-pisnch a lkaskch prac Francisca Hernndeze i dalch svch souasn-k (nap. Nicolse Monardese) erpal. Zpsob, jakm s poznatky o prod pracoval, se vak od ostatnch historia naturalis Novho svta liil. Acostovo dlo vzniklo toti vodlinm intelektu-lnm kontextu: jeho charakter nebyl urovn mocenskmi zjmy panlsk-ho impria (tak jako historia naturalis Hernndezova), nbr byl pedevm vsledkem Acostova psoben v jezuit-skm du, konkrtn misijn innosti v Peru, kam se vydal na vlastn dost roku 1571.2

Acostovm clem nen detailn po-pis novch prodnin ani jej primrn nezajm jejich utilitrn vyuit. Akoli bv, zejmna v ne-hispnskm pro-sted, asto povaovn za vznamnho prodopisce avdce vbec, kjeho od-kazu se hlsil napklad Alexander von Humboldt3, jeho dlo lze povaovat sp-e za teologicko-filosofick ne prodo-vdeck. Sm Acosta si je vdom skute-

1 Acosta 1591, f. 174r.2 Acosta se do panlska vrtil a roku

1587, opt na zklad vlastn dosti, a to z dvodu zdravotnch komplikac astesku po domov.

3 Viz Menndez, Pelayo 1921, s.274-276.

nosti, e oNovm svt ji byly napsny rozmanit knihy azprvy, je informuj o novch a podivuhodnch vcech, ov-em podle jeho nzoru nepojednal do-sud nikdo opinch advodu tchto prodnch novost a podivuhodnost (causas y razon de tales novedades y estra-nezas de naturaleza), proto tento kol klade sm sob.4 Sv dlo pitom pova-uje za syntzu historie afilosofie.5 T explicitn vymezuje cle sv prce m jimi bt chvla aoslava nejvyho Boha prostednictvm vkladu jeho dla, tedy prody, stejn jako piveden vech za-slepench (tj.Indin) na pravou kes-anskou vru.6

Zkoumaj-li filosofov a jin vzd-lanci pouze prodn jevy a entity, ani by usilovali o poznn Stvoitele (Nejvyho tvrce), povauje je Acosta za hodn pokrn, a dokonce je hod-not jako zbyten a jalov (vanos filo-sofos).7 Sm oslavou velikosti a krsy Boho dla neet, obzvlt popisu-je-li pozoruhodn novosti. Napklad vkapitole Oobdivuhodn vlastnosti mag-netovce pro moeplavbu aotom, e ji sta autoi neznali, pipomn, e dky tomu, e Bh vyjevil lidem vlastnosti magne-tu, obzvlt vjeho spojen se elezem, mohla bt nalezena cesta nap oce-nem aobjevovny Indie. Odmt pitom uen osympatii, jm byl vztah magne-tu aeleza vysvtlovn u Pliniem abyl povaovn za jeden z neznmjch pklad sympatetickho psoben v-

4 Spolen s poadavkem zpracovat za-svcenou arozumjc historii tamjch obyvatel. Acosta 1591, f. 6v.f. 7r.

5 Acosta 1591, f. 7v.6 Acosta 1591, f. 8r.7 Acosta 1591, f. 10v.

30

bec. Acosta uvd, e tajemstv urovn severu pomoc magnetu a jeho vyuit pro moeplavbu bylo antickm autorm skryto, jak ostatn avizuje ji v nzvu kapitoly.1

Zdrazuje zrove, e ti, kte se vydvaj na moe, in tak ve ve ad-ve v Bo moudrost, je je obsaena v kadm jeho dle. A prv oni maj monost nahldnout zzraky stvoen pronikavm zpsobem.2 Acosta spoju-je nrst zkuenosti a poznn, stejn jako Hernndez i pozdji teba Bacon, smoeplavbou.3 Oantickch autoritch pron, e jim chybla zkuenost.4 Plavby nap ocenem, kter odhalily to, o em se sta autoi nemohli pe-

1 Acosta uvd, e tato schopnost magnetu je dlem Nejvyho tvrce, kter ji lidem vyjevil. Rozen sympatetick vysvt-len vztahu magnetu a eleza odmt. Podotk, e piny takovchto jev ne-lze racionln pochopit, jejich objasnn je pesunuto do kompetenc pirozen teologie.

2 Acosta 1591, f. 40v.3 Heslo Multi pertransibunt et augebitur

scientia nepedstavovalo pouze oslavu rozmnoen hranic vdn, ale zrove v sob obsahovalo legitimizaci novho poznn. Srov.Harrison 2001, s.281. Jedn se toti o pas z Danielova proroctv (Daniel 12,4), kter podporovala tvrzen, e poznvn prody (v tomto ppad novch zem), je vlastn naplovnm Bo vle. Srov. Bible kralick: Mnoz budou piln zpytovati, a rozmnoeno bude umn. (Podle ekumenickho pe-kladu: Mnoz budou zmaten pobhat, ale poznn se rozmno.) Srov. Bacon 1990, s.133-134, kn. I, af. 93: Mnoz pro-pluj a rozmnoena bude vda, co ns zejm pouuje otom, eje ureno osu-dem, tj. boskou prozetelnost, e pro-cestovn svta (eho, jak se zd, bylo dosaeno dalekmi nmonmi plavbami anebo bude ji brzy dovreno) a rozvoj vd seuskuten vte dob.

4 Acosta 1591, f. 20v.

svdit, ostatn Acosta povauje za jeden z nejvtch div sv doby.5 Sv nzory podporuje etnmi odkazy na Bibli, kter, na rozdl od antickch au-torit, neme bt zdrojem omylu.

Pokud by podle Acosty bylo o p-rod Novho svta pojednno obshle anatolik hluboce, nakolik si tak pozoru-hodn vc zaslou, mohlo by vzniknout dlo, kter by se pinejmenm vyrovna-lo textm Plinia, Teofrasta i Aristotela.6 Ten, kdo by se novm prodnm jevm a vcem pokouel porozumt, prov-dl by dle nj dobr filosofick cvien (excercicio de buena Filosofa), je by se mohlo stt pedpokladem kpovznesen mysli kvdn vymu anazrn Bo velikosti a moudrosti.7 Acosta tak legi-timizuje pedmt svho zjmu, nebo, jak je zjevn zdalho textu, je si vdom monosti naen znemstn zvdavosti apoznvn nedoucch vc. Uvd, e bn je touha poznvat novinky (cosas nuevas) nazvna oprvnn zvdavos-t (curiosidad), kterou je teba vnmat jakou nzkou a neuitenou. Ovem vci z Novho svta jsou natolik vzd-len aneznm, e onich nevdli ani nejmoudej starobyl autoi, proto pedstavuj vjimku a jejich poznn je naopak douc.8 Tuto pirozenou zv-davost (curiosidad natural) Acosta dle legitimizuje tak, e ji oznauje za zp-sob, kter Bh uv, aby v temnotch chyb aomyl il svtlo evangelia.9

5 Acosta 1591, f. 28v.6 Acosta 1591, f. 76r.7 Acosta 1591, f. 75v.8 Acosta 1591, f. 76r.9 Acosta 1591, f. 99v.

31

Acosta si je vdom skutenosti, e ani jeho znalosti prody Novho sv-ta nejsou kompletn a uvd, e pojed-n pouze otom, co na vlastn oi vidl, nebo co slyel od velmi dvryhodnch osob.1 Autor osobn nkolikaletou zku-enost s pedmtem svho zjmu zd-razuje hned v pedmluv a odkazuje na ni velice hojn i v samotnm textu, obzvlt pokud se sna vyvracet omyly tradinch autorit a poukazovat na je-jich chybn zvry. Zkuenost je asto klasifikovna vrazy jako velmi jasn i velmi jist (experiencia clarisma, ex-periencia certisima).2 Je pitom primrn spjata s vizulnm vjemem, s vidnm vmnoha pasch textu Acosta hovo- o oit zkuenosti (experiencia a los ojos).3

Dle T. R. Forda nsleduje Acosta Aristotelovu metodu, kter povauje po-znn za platn pouze tehdy, je-li vsou-ladu se smyslovou zkuenost.4 Akoli Aristotels vznam smyslov zkuenosti vprocesu poznn vyzdvihuje (bez vn-mn podle nj neme nikdo nic po-znat ani chpat),5 nelze ci, e by Acosta prokazateln vychzel v tomto ohledu z jeho uen. Jeho inklinace k empirii je spe podmnna novost zkouman-ho pedmtu, kter by jen st hledala opory vtextuln tradici. Akoli je ztex-tu zjevn, e byl Acosta sAristotelovm dlem obeznmen, pedstavovalo pro

1 Acosta 1591, f. 76r.2 Acosta 1591, f. 13r., f. 20v.f. 22v., f. 57r.-f.

58v., f. 67r.f. 69r. atd.3 Acosta 1591, f. 18v.4 Ford 1998, s. 19-33. O rozporuplnm

Acostov vztahu kAristotelovi se ostat-n vyjaduje iFord.

5 Aristotels De an. 432a.

nj spe intelektuln pozad (vedle dl dalch antickch autor - Platna, Plinia, Teofrasta aj.), vi nmu se vy-mezoval a na kter kriticky reagoval. V pasch, v nich se zabv nzory starch autor na povahu regionu, od-povdajcmu polohou Novmu svtu, tedy tzv.horkho psu (zna torrida), se dokonce Aristotelovi vysmv. Uvd, e namsto nesnesitelnho horka, je mlo podle Aristotela tuto st zemkoule vdanm obdob stravovat, pocioval on ijeho druhov po pjezdu do horkho psu chlad.6 Zna torrida byla navzdo-ry pesvden Aristotela, ale i Plinia a Parmenida, jak ukazuje Acosta dle, nejen obyvateln, ale navc hojn osd-len lidmi izvaty. Oproti pesvden antickch autor zde nechybla vodstva ani pastviny, naopak: Acosta nov zem shledv nejrodnjmi na cel zem-kouli. Na zklad empirickho poznn tedy Acosta ukazuje, e i tak velk fi-losof, jakm byl Aristotels, se mlil.7 Zrove vak Aristotela i dal antick autory za jejich neznalost omlouv, ato argumentem, e znali jen uritou, ome-zenou st svta, tedy je pirozen, e ijejich vdn bylo limitovan.8

6 Acosta 1591, f. 66v.7 Acosta 1591, f. 24v., dle srov.f. 60v.-62v.

Acostovu kritiku antickch autor lze do urit mry interpretovat t jako nboensky motivovanou. Nejen on, ale i dal soudob panlt autoi pozn-n pohanskch filosof hodnot jako mn vyspl arealit mn odpovda-jc. Srov.nap. Juan Eusebio Nieremberg (1595-1658), kter nevdomost antickch autor spojuje s absenc (kesansk) vry. Ble se tomuto tmatu vnuji ve studii Venari nova naturae secreta: pa-nlsk filosofia a magia naturalis na lovu prodnch tajemstv Novho svta.

8 Acosta 1591, f. 25v. Srov.t Grafton 1995.

32

Setkn se zcela neznmou prodou nevede Acostu pouze k sil reinter-pretovat tradin antick texty, ale vy-volv vnm dokonce potebu vytvoit alternativn vklad biblickho pbhu stvoen. Vchodiskem se pitom stv otzka, jak je mon, e se v Americe vyskytuj ivoin druhy, kter ne-jsou k nalezen v dn jin sti sv-ta aonich nen ani zmnky v textech antickch autor.1 Jinmi slovy: Acosta se te po pin rozdlnosti americk a evropsk fauny a pedstavuje mon odpovdi i jejich problematick aspek-ty. Acostovou vchoz hypotzou je va-ha o jakmsi novm, druhm stvoen svta na zem dnen Ameriky. Tu vak zhy odmt, nebo pokud by Bh pro-vedl v Novm svt nov stvoen, ne-musel by pi potop svta zachraovat ivot na Noemov are amohl t pro-vst znovustvoen. Monosti, e by na americkm kontinentu dolo knovmu stvoen, protie t biblickmu ped-pokladu, e Bh stvoil svt bhem esti dn. Acosta nakonec dochz kzvru, e fauna Novho svta nutn pochz z rodu zvat zachrnnch na palub Noemovy archy. Rozmanit druhy se rozutekly rznmi smry, oem svd to, e na rznch mstech zem se vy-skytuj rozmanit ivoin druhy, ji-nm nepodobn.2

Nov objeven ivoin druhy ne-jsou pitom dle Acosty onic hor ne ty

1 Kapitola nese pmo nzev Jak je mon, e v Indiich jsou zvata, kter se nevy-skytuj jinde na svt (Cmo sea posible haber en Indias, animales que no hay en otra parte del mundo).

2 Acosta 1591, f. 183v.185r. Srov.Ford 1998, s.26-28; Alcina Franch 1987, s.35-36.

dve znm, jsou t eln uspoda-n abyly stvoeny pro lovka.3 Acosta vyjaduje div nad Bo prozetelnost, kter mnohmi zpsoby d, aby ostat-n stvoen (creaturas) slouila lov-ku.4 Pitom Bh netvoil prodniny jen jako zdroj lidsk obivy, ale t kuit medicnskmu a v neposledn ad t klidsk pote (recreacin del hombre).5 Zkrtka Svrchovan architekt stvoil ve pro lovka, aby mu pipomnal, e je mu tvorem milm. lovk toho m bt pamtliv astvoiteli vden.6

noV sVT, noV Vdn aproMna MsTa loVka VInTElEkTulnM unIVErZuAcostovo len role lovka jakoto svr-chovanho ve vztahu kostatnm stvoe-nm se odvj od biblickho pojet (Gn 1, 1-26; 2, 4), draz kladen na poten aprospch lovka ji ponkud pesahu-j tradin biblick rmec abylo by mo-n jej oznait za urit projev renesan-nho antropocentrismu. Ten lze ostatn povaovat za charakteristick tm pro vechny panlsk texty pojednvajc o poznvn (nejen prodnho) svta Ameriky. Zvten mapy geografick

3 V dobovch pramenech se vak lze se-tkat t snzorem, e vprod Novho svta se projevuje nejen dobrota akr-sa Stvoitele, nbr ispesvdenm, e je pedevm vmoci bla, co dokazu-j mnoh signatury, je v n lze nalzt. O psoben dmonskch sil mla vypo-vdat iextrmn jedovatost azrdnost novch prodnin, je byla t spojovna s pohanstvm tamjch obyvatel. Vce viz studii Venari nova naturae secreta: panlsk filosofia amagia naturalis na lovu prodnch tajemstv Novho svta.

4 Acosta 1591, f. 186v.5 Acosta 1591, f. 189r.6 Acosta 1591, f. 186v.

33

implikuje nrst mapy mentln, nov poznatky dodvaj lovku sebevdom apostupn pesvdovn se oomylech tradinch autorit je o to vce posiluje. Dosavadn vdn se jev jako neudri-teln, vyadujc pehodnocen aobno-ven na zklad novch smyslovch dat. A jak ukazuje Acostv pklad, reinter-pretovat je teba nejen takov autority, jakmi byl Aristotels i Plinius, ale t biblick pbhy. Dochz k obrcen pomru a vznamu star vs. nov: nov, empiricky podloen poznn, zskv charakter vt vrohodnosti, nebo pekonv starovk limita ane-ustle se rozhojuje. Radikln jinakost zrove nabv legitimizujc funkce pro svobodu poznn a pstovn t sprvn formy intelektuln zvdavosti.

Nrst sebevdom lovka, kon-frontovanho s radikln novost, ilustruj t rukopisy Hernndezova pekladu Pliniovy Historia Naturalis. Z povahy Hernndezovch koment je zjevn, e peklad nezan prvnmi knihami Pliniova dla, tedy pedmluvou kdlu Tita Vespasina ansledn kosmo-gonickmi tmaty, ale knihou sedmou, kter se pon vahami o dstojnosti lovka, jeho postaven vdu univerza a nsledn popisem prodnho svta. Plinius olovku hovo jako obdnm: oproti ostatnm ivoichm nedisponu-je dnmi specifickmi dary, naopak se rod nah, uprosted ple autrpen. Na svt pichz proto, aby prolval slzy ail vzkostech. Je vlastn nejkehm stvoenm, nejvc hodnm politovn.1 Naopak podle Hernndeze lidsk dl

1 Plinius 1855, s.117-122. Srov.Plinius 1974, s.63-64.

nen politovnhodn. lovk neple proto, e se rod peduren k utrpen, nbr proto, e zav zmnu proste-d, a proto, e m schopnost plakat. Vnavazujc sti Invenciones Objevy2 Hernndez zdrazuje, e lovk vjeho dob disponuje mnoha novmi, zejm-na medicnskmi, poznatky, kter spo-juje s objevenm Indi. Nsledn cha-rakterizuje lovka jako bytost, kter vzhl knebesm aje si vdoma toho, e ve kolem, nebesk ipozemsk, bylo stvoeno pro nj. lovk je tedy ze vech ivch tvor nejdstojnjm, schop-nm nejpronikavjho mylen (de en-tendimiento mas alto).3

Podobn pi pekladu Pliniovy Historia Naturalis postupuje idal pa-nlsk lka a humanista, Jernimo de Huerta (1573-1643). T sv dlo Traducion de los libros de Caio Plinio Segundo, de la historia natural de los animales (1602) zan od sedm kni-hy, nebo, jak uvd, vprodnm svt bylo v jeho dob mnoh poznno, a to pedevm dky objeven Velk Ameriky, tedy Novho svta. Prv vdsledku se-tkn s novm kontinentem mohli dle Huerty modern autoi vyvrtit mnoh omyly antickch autorit a vyloit svt s vt pravdivost a jistotou.4 Odtud se opt odvj Huertovo hodnocen lovka jako tvora nejdstojnjho

2 Srov. manuskript: Plinius ?1565-1578, (ed. Hernndez), VII, X, XI, XII, f. 5v-r. V modern Somolinov edici se pas Invenciones nevyskytuje.

3 Plinius ?1565-1578, (ed.Hernndez), VII, f. 5v-r.

4 Jernimo de Huerta 1602, f. 2r.

34

a nejvjimenjho, obdaenho rozu-mem amoudrost.1

lovk, o nm pe Hernndez, Huerta, ale t Acosta, je tvorem sebe-vdomm, odmtajcm limita stanove-n tradinm poznnm. Z antickch autorit sice i nadle erp, ale mnoh-dy pedevm proto, aby poukzal na jejich omyly. Pi zkoumn prody vychz pedevm z vlastn smyslov zkuenosti, dvuje svmu rozumu aje pesvden, e projasuje temnoty nevdn svtlem novho, zetelnjho aadekvtnjho poznn. Nrst vd-n pitom spojuje smoeplavbou, resp. sobjevenm Novho svta. Jeho sebejis-tota sl sdalmi novmi objevy aspolu-vytv intelektuln prosted, v nm vznikaj hodnoty aidely novovk vdy afilosofie.

1 Jernimo de Huerta 1602, f. 5v. O tma-tu lidsk dstojnosti ve panlsk rene-sann filosofii pojednm v samostatn studii.

35

sEZnaM ZkraTEk:

Aristotels

Hist. animal. Historia animalium

De an. De anima

bIblIografIE:

Acosta, J. de (1591). Historia natural y moral de las Indias: en que se tratan las cosas notables del cielo, y elementos, metales, plantas y animales dellas y los ritos y ceremonias, leyes y gouierno y guerras de los Indios. Barcelona: Iayme Cendrat.

Acosta, J. de (1987). Historia natural y moral de las Indias. Madrid: Historia 16.

Alcina Franch, J. (1987). Introduccin. In: J. Acosta, Historia natural y moral de las Indias, Madrid: Historia 16, s.35-36.

lvarez Pelez, R. (1993). La conquista de la naturaleza americana. Madrid: Consejo Superior de Investigaciones Cientficas.

lvarez Pelez, R., Fernndez Gonzlez, F. (1998). De materia medica Novae Hispaniae libri quatuor. Cuatro libros sobre la materia mdica de Nueva Espaa: el manuscrito de Recchi. Aranjuez: Valladolid.

Aristotels (1965). Historia animalium (ed. A. L. Peck). London: Heinemann; Cambridge: Harvard University Press.

Aristotels (1996). O dui (pel. A. K). Praha: Petr Rezek.

Bacon, F. (1990). Nov organon (pel. M. Zna). Praha: Svoboda.

Carmen Nogus, M. Del. (1999). Introduccin. In: Plinio Segundo, Historia natural de Cayo Plinio Segundo, trasladada y anotada por el doctor Francisco Hernndez, Madrid: Visor Libros; Mxico: Universidad Nacionl de Mexico, s. XXV-XXVI.

ern, J. (2011). Cognitio singularium: Renesann historiae naturalis a jejich promny. Pro-Fil 12, s.11-20.

ern. J. (2012a). Oit svdectv: panlsko, Nov svt a zmna vdeckho komunikanho paradigmatu. erven Kostelec: Pavel Mervart.

36

ern, J. (2012b). Problmy interpretace renesannho vdn: empirie vs. tradice v renesann kultue. Acta Fakulty filozofick Zpadoesk univerzity vPlzni, s.14-23.

ern, J. (2013). Plinius Novho svta: Francisco Hernndez a prvn modern vdeck expedice. Djiny vd atechniky 46, s.238-254.

Debus, A. (1978). Man and Nature in the Renaissance. Cambridge: Cambridge University Press.

Findlen, P. (2006). Natural History. In: K. Park, L. Daston (eds.), The Cambridge History of Science, Vol. III: Early modern Science, Cambridge; New York: Cambridge University Press, s.435-468.

Flrez Miguel, C., Garca Castillo, P., Albares Albares R. (1999). El humanismo cientfico. Salamanca: Caja Duero.

Ford, T. R. (1998). Stranger in a Foreign Land: Jose de Acostas Scientific Realizations in Sixteenth-Century Peru. The Sixteenth Century Journal 29, s.19-33.

Freedberg, D. (2003). The Eye of the Lynx: Galileo, his friends, and the beginnings of modern natural history. Chicago: University of Chigaco Press.

Grafton, A. (1995). New Worlds, Ancient Texts: The Power of Tradition and the Shock of Discovery. Cambridge; Massachusetts;

London: The Belknap Press of Harvard University Press.

Harrison, P. (2001). Curiosity, Forbidden Knowledge, and the Reformation of Natural Philosophy in Early Modern England. Isis 92, s.265-290.

Hernndez, F. (1959). Historia natural de Nueva Espaa I-II. Mxico: Universidad Nacionl de Mxico.

Hernndez, F. (1966). Obras completas. Sv. IV-V. Mxico: Universidad Nacionl de Mxico.

Hernndez, F. (1986). Antigedades de la Nueva Espaa. Madrid: Historia 16.

Huerta de, J. (1602). Traducion de los libros de Caio Plinio Segundo, de la historia natural de los animales. Alcal de Henares: J. S. Crespo.

Lpez Piero, J. M. (2002). La historia natural de las plantas. In: J. M. Lpez Piero (ed.), Historia de la ciencia y de la tcnica en la Corona de Castilla, Siglos XVI y XVII, Valladolid: Junta de Castilla y Len, s.553-571.

Menndez Pidal, R., Manzano Manzano, J. (eds.) (1973). Recopilacion de leyes de los reynos de las Indias. [reprodukce faksimilie z roku 1681]. Madrid: Ediciones Cultura Hispnica.

Menndez y Pelayo, M. (1921). Historia natural y moral de las Indias del P.

37

Acosta. Boletn de la Real Academia de la Historia 78, s.274-276.

Nejeschleba, T. (2008). Jan Jessenius v kontextu renesann filosofie. Praha: Vyehrad.

Ogilvie, B. W. (2006). The Science of Describing: natural history in Renaissance Europe. Chicago: University of Chicago Press.

Pico della Mirandola, G. (2005). O dstojnosti lovka = De dignitate hominis (pel. D. Sanetrnk). Praha: OIKOYMENH.

Plinius Segundo (1999). Historia natural (pel. F. Hernndez). Madrid: Visor Libros; Mxico: Universidad Nacionl de Mxico.

Plinius Star (?1565-1578). Historia Natural. Libros I, II, III, IV y V. (ed. F. Hernndez). [manuskript]. BNE, sign. MSS/2869.

Plinius Star (?1565-1578). Historia Natural. Libros VII, X, XI y XII. (ed. F. Hernndez). [manuskript]. BNE, sign. MSS/2870.

Plinius Star (1855). The Natural History (eds. J. Bostock, H. T. Riley). 2. sv. London: H. G. Bohn.

Plinius Star (1974). Kapitoly o prod (ed.F. Nmeek). Praha: Svoboda.

Pomata, G., Siraisi, N. G. (eds.) (2005). Historia: Empiricism and Erudition in Early Modern Europe. Cambridge; London: MIT Press.

Recchi, N. A., Terentius, J., Faber, J. Colonna, F., Cesi, F. (1651). Rerum medicarum Novae Hispaniae thesaurus, seu, Plantarum animalium mineralium Mexicanorum historia. m: Ex typographeio Vitalit Mascardi.

Rincn lvarez, M. (2010). Reflexiones en torno a una bveda. Biblioteca del Monasterio de San Lorenzo de El Escorial. Salamanca: Universidad de Salamanca.

Serbat, G. (1995). Introduccin general. In: Plinio Segundo, Historia natural, libros I-III, Madrid: Editorial Gredas, s.7-207.

Somolinos D'Ardois, G., Miranda, J. (1960). Vida y obra de Francisco Hernndez. Precedida de Espaa y Nueva Espaa en la opova de Felipe II. Mxico: Universidad Nacionl de Mxico.

Somolinos DArdois, G. (1999). Plinio, Espaa y la poca de Hernndez. In: Plinio Segundo. Historia natural (pel. F. Hernndez). Madrid: Visor Libros; Mxico: Universidad Nacionl de Mxico, s. VII-XXI.

38

absTracT:

Pietro Pomponazzi is usually considered as the main figure of Renaissance Aristotelianism. In his works he deals with different topics, especially when one takes into account his most important works like De immortalitate animae, De incantationibus and De fato. It is little wonder that historians of philosophy have tried to explore and capture the unifying principles of his philosophy under one term or -ism which could serve to characterize it as aunified whole. This article aims to describe and criticize these attempts as they have emerged in the history of philosophy when Pomponazzisthought was labeled as Averroism, Alexandrism or Aristotelianism in general. Special attention is paid at the end of the article to Eckhart Kesslersrecent interpretation which has been assessed as the most plausible, but it still does not refer to Pomponazzisomnipresent shift to Fideism. The conflict between Pomponazzisquest for true Aristotelianism and Christian belief can still be assumed as afundamental principle of his thought.*

* Tato studie je vsledkem badatelsk innos-ti podporovan Grantovou agenturou esk republiky v rmci grantu GA R 14-37038G Mezi renesanc a barokem: Filosofie a v-dn veskch zemch ajejich ir evropsk kontext.

Principy f ilosof ie Pietra Pomponazziho hledn pravho aristotelismuprinciples of pietro pomponaZZisphilosophy seeking for true aristotelianism

tom nejeschlebacentrum pro prci srenesannmi texty,univerzita palackho volomoucikkovskho 10771 80 olomouctomas.nejeschleba@upol.cz

39

Z celho dla Pietra Pomponazziho, vznamnho renesan-nho filosofa, jeho psoben je spjato pedevm se severoitalskmi univer-zitami v Padov a Boloni, vynvaj ti slavn spisy, kter vyvolaly ostr kon-troverze ji v dob svho vzniku nebo publikovn. Zabvaj se pitom tma-ty rozdlnmi a tak zpsob reakce na Pomponazziho zpracovn byl odlin. Pojednn o nesmrtelnosti due, kter pedstavuje pokus o systematick v-klad tto problematiky ryze filosofickm zpsobem,1 rozpoutalo ostrou bitvu odui, kter nicmn nakonec zstala pouze na teoretick rovin a nevysti-la v postihy, kter by se daly oekvat po obvinn z hereze, jm kontrover-ze zaala. Knihy O osudu, svobodnm rozhodovn, predestinaci a pedvdn

1 Editio princeps v roce 1516, dle 1525 v rmci Pomponazzi 1525, fol. 112v--139v; srov. Nejeschleba 2012, s. 7-57. KPomponazzimu srov.dle Pine 1986.

sice tak vyvolaly v dob svho vzni-ku odpor, nicmn ne tak siln. Tento fakt byl jiste dn pedevm tm, e kolovaly dlouho jen vopisech atiskem vyly a vce ne ticet let po autorov smrti,2 spolen s jeho tetm slavnm dlem, knihou O pinch pirozench ink neboli oarovn,3 je si jako jedi-n zPomponazziho spis nala cestu na index zakzanch knih.4

Historikov filosofie se pirozen pokouej uchopit tato Pomponazziho tematicky rozdln dla v jednot. Ji pi zbnm ohledn vechna tmata v Pomponazziho podn spojuje mini-mln jejich kontroverznost zhlediska

2 Tiskem byly vydny a v roce 1567, viz Pomponazzi 1567.

3 Poprv tiskem 1556, Pomponazzi 1556. Reprint Darmstadt, Hildesheim, New York: Olms 1970.

4 Pomponazzi je autorem vce dl, mimo ve uveden srov.nap. tzv. peripate-tick traktty, sepsan mezi lety 1514 a1521, srov.Pomponazzi 2013.

40

vrouky. Zd se, e Pomponazzi odmt nesmrtelnost lidsk due, lovku upr svobodnou vli acel universum ped-stavuje tak rigidn deterministicky, e v nm nen prostor ani pro zzraky.1 Vedle tohoto vnjho spojujcho znaku se vak otevr iotzka, nakolik zpsob een rozdlnch problm me vnit-n souviset. Vybz ktomu ism Pietro Pomponazzi, kdy sv dla explicitn propojuje. Nadpirozen jevy, kter jsou pedmtem spisu De incantationi-bus, okrajov zmiuje ji v De immor-talitate. VDe incantationibus nadhazuje problm determinant lidsk vle asli-buje jeho een na jinm mst,2 co spluje v De fato. Vznik tedy otzka, nakolik Pomponazziho zpsob zaob-rn se danmi tmaty vychz zpijet jednotcho principu filosofovn, kter je aplikovn na jednotliv oblasti zjmu.

Jedna z monost, jak uchopit Pomponazziho mylen v jednot, spo-v v uren jeho ideov pslunosti knktermu ze smr, kter se jev jako varianty filosofie aristotelsk. Jako prv-n se nabz averroismus, co me bt pomrn pekvapiv, zvlt kdy si uv-domme, e Pomponazziho Pojednn onesmrtelnosti lidsk due je zvelk s-ti kritikou averroismu a averroistickou nauku o dui a jej jednot povauje autor za nejvt vmysl (figmentum maximum). Avak ji Ernest Renan ve sv vlivn knize oAverroovi aaverrois-mu3 spojuje padovskho filosofa stouto

1 K Pomponazziho heterodoxii srov.MacLean 2005.

2 Pomponazzi, De immortalitate 14, 50rB; Pomponazzi, De incantationibus 12, 225; Pine 1986, s.276.

3 Renan 1852.

specifickou lini interpretace Aristotela. Z averroistickch tez je to pedevm pedstava ofalenosti nboensk nau-ky, co Pomponazzi pijm za sv a co znj vRenanovch och in, podobn jako z dalch averroist, bezbonho filosofa. Tato interpretace, kter ovliv-nila i Jacoba Burkhardta,4 m koeny ji v Pomponazziho dob. Dominikn Bartolomeo Spina, kterho Etienne Gilson vyzdvihoval vedle padovskho filosofa za nejvznamnjho astnka sporu onesmrtelnost lidsk due, pova-oval Pomponazziho zpsob uchopen problmu nesmrtelnosti za heretick, nebo podrv zkladn teze kesan-stv. Pomponazzi toti podle Spiny ne-jene tvrd, e rozumovmi prostedky nelze dokzat nesmrtelnost lidsk due, jak to bvalo bn u autor scholas-tickch, nbr mimo to dokonce tmi-to prostedky dokazuje opak, tedy e je due smrteln. Pomponazzi tak od-trhv pravdu filosofickou od pravdy kesansk astav je nesmiiteln proti sob. Renan uzavr, e Pomponazzi nakonec zastval averroistickou my-lenku dvoj pravdy, pravdy prodn filosofie apravdy kesansk, a tato te-orie, dajn pijman icrkevnmi au-toritami, mu umonila na jednu stranu hlsit se ke stanoviskm vrounm ana druhou stranu je na zklad rozu-mu poprat. Za teori dvoj pravdy tak mohl Pomponazzi pohodln skrt sv prav, tj.filosofick pesvden.5

4 Burckhardt 2013, s. 401. Pomponazzi je zde uvdn v souvislosti s otese-nm vry. Obdobnou vkladovou linii je mon nalzt tak in:Gorfunkel 1987, s.187-188.

5 Srov.Pine 1986, s.5.

41

Zasazen Pomponazziho myle-n do tto averroistick tradice skr-v nkolik interpretan chyb, kter z nj in navsost diskutabiln vklad Padovanovy filosofie. Renanovo pia-zen Pomponazziho k averroismu jed-nak vychz zchpn averroismu jako filosofie nevry,1 co je samo osob pro-blematick tvrzen, ajednak zdajnho Pomponazziho explicitnho odsouzen t nboenstv, tj.idovstv, kesanstv a islmu. Pesnji, ze ztotonn rozli-ovn lex aleges saverroistickm poje-tm nboenstv, kdy se nostra lex st-v nam zkonem a tres leges temi nboenstvmi, Mojovm, Jeovm aMohamedovm, jejich clem je ovl-dn nevzdlanho lidu.2 Tuto bui-skou mylenku lze nalzt vtzv.Trakttu otech podvodncch, 3 jeho autorstv bylo jiste Pomponazzimu pitno, nic-mn byl rovn pisuzovnFridrichovi II., Petrarkovi, Tommasu Campanellovi adalm, piem tento traktt byl na-lezen, i pesnji sepsn a na po-tku stolet 18. Vychzet vinterpretaci filosofa ze spisu, kter vznikl a dv st let po jeho smrti aznho za doby jeho ivota existoval pouze titul, je jiste metodologicky problematick.

Opomineme-li tento vkladov v-stelek, kter jde ovem ruku v ruce s pevaujcm tenm Averroa jako li-bertina od potku 14. stolet,4 zst-v nm stle ve he tzv. teorie dvoj

1 Srov.Putallaz, Imbach 2005, s.8.2 Renan 1852, s.358.3 Le Trait des trois imposteurs,

srov.Minois 2011.4 Zsluhu na tom m spis De erroribus phi-

losophorum Aegidia Romana, srov.Libera 2001, s.177.

pravdy. Je vak otzkou, do jak mry takovou teorii zastvali jak Averroes sm i latint averroist, tak Pietro Pomponazzi. Zrozliovn kompetenc filosofie a teologie nelze vyvodit rozli-ovn dvou nezvislch, nebo dokonce proti sob stojcch pravd. Paul Oskar Kristeller vppad Pomponazziho ho-vo osnaze zaloit autonomii rozumu afilosofie voblasti, kter je jim vlastn. Vyjaduje se spe opokusu oprokz-n koexistence teologickho afilosofic-kho zpsobu mylen ne jako pokry-teckho tku do teorie dvoj pravdy, kter je ostatn logicky sporn.5

Sobecnm problmem se setkvme ji usamotnho termnu averroismus. Ukazuje se, e je velmi obtn urit co, koho a jak intelektuln filosofick vkony bychom touto nlepkou mli oznaovat, jak ukazuje opt Kristeller.6 Pokud averroista znamen filosofa, kter vyuv Averroovy komente k Aristotelovi, jsou averroisty vichni filosofov od Tome Akvinskho do konce 16. stolet. Pokud averroismus znamen odlien filosofie od teologie, rozumu od vry, je toto bnm postu-pem od konce 13. stolet. Apokud je ave-rroismus spojen s njakou specifickou naukou, jako nap. jednotou intelektu, nalezneme na tomto poli tolik rznch nzor, e jen st je lze podadit pod jeden, zasteujc -ismus.

Je zrove teba dodat, e Ernest Renan nepovauje Pomponazziho za ry-zho averroistu, nbr hovo okombi-naci averroismu aalexandrismu. Renan nepopr, e Pomponazzi se v nauce

5 Srov.Kristeller 2007, s.91-95.6 Srov.Kristeller 1979, s.39.

42

o nesmrtelnosti lidsk due od averro-ismu distancuje a pikln se na stra-nu Aristotelova eckho komenttora Alexandra z Afrodisiady. Alexandrova tzv. materialistick intepretace proble-matiky lidsk due, tj. zdraznn v-zanosti due na tlo, Renanovi umo-uje popsat Pomponazziho filosofii v termnech bezbonost i nevra, derivovanch z dajnho averroismu. Zrove vak otevr prostor pro od-lin uchopen jednotcch princip Pomponazziho