SPECiáLNí PrOJEkT

Dvaatřicetiletá Mebrat Motalo z etiop-ského regionu Wolaita pyšně ukazuje budkuz hlíny a dřeva. Je to její nová latrína. Svéúspory, v přepočtu asi 600 korun, se roz-hodla investovat do této zdánlivě samoz-řejmé věci. Ve zdravotním centru jí totižvysvětlili, že záchod je skvělá věc. Ona a dal-ších 13 členů rozvětvené rodiny už netrávíčas hledáním vhodného místa na vykonánípotřeby. A hlavně: její děti nejsou tak častonemocné. Proto je záchod jedním z nejdůle-žitějších vynálezů posledních staletí. Latrínatotiž zaručí, že se patogeny nešíří do vodya půdy.

„Než jsme si postavili záchod, mívalapředevším naše dvouletá dcera často prů-jem a museli jsme chodit k lékaři, což násstálo peníze,“ vysvětluje Mebrat a ukazujemalý kanystr a misku popela, kterou použí-vají na nezbytné mytí rukou. „Doporučujisousedům, aby si také nechali postavit zá-

chod, hodně jim to pomůže,“ dodává matka.Dokud ve vesnici nebyli takoví lidé jako Me-brat a tým české neziskové organizace Člo-věk v tísni, málokdo přínos obyčejné latrínyocenil. Důvodem byla nejen chudoba, alei neznalost. Dospělí často nemají vzdělánía neuvědomují si souvislosti mezi záchodem,zdravím a rodinným rozpočtem.

Zloděj úspěchů

Co ale pociťují, je nedostatek soukromí.Statisíce lidí nemohou jít „na záchod“, když po-třebují. Můžou jít až ve chvíli, kdy jsou na topodmínky. Ženy čekají často na setmění, abymohly vykonat potřebu. V  noci je ale můženěkdo přepadnout, ohrožují je divoká zvířata.Přes den lidé bez latrín často méně pijí a odklá-dají úlevu. A to má zdravotní následky – u žennapříklad urologické a gynekologické problémy,které později můžou i zkomplikovat porody.

Od té doby, co Češi pomáhají v této ob-lasti s osvětou o hygieně a sanitaci a s budo-váním vodních vrtů, tak jsou lidé zdravější.„Dřív k nám do zdravotního centra chodilidva až tři pacienti s průjmovými nemocemidenně, hlavně malé děti. Teď jich stejný početpřijde za týden. Průjmy výrazně zhoršují dět-skou podvýživu, takže díky záchodům vní-máme v komunitě velké změny k lepšímu,“vysvětluje místní zdravotnice Bogaleh Mato-wos. Průjem je jednou z hlavních příčin pod-výživy 200 milionů dětí na celém světě. Zvlášťu dětí ve věku do dvou let způsobuje podvý-živa nevratné škody ve vývoji. Dětem se ne-dostatečně vyvíjí mozek a nedosahují pak veškole a v práci takových výsledků jako jejichzdraví vrstevníci.

Bez záchodu nejsou peníze

Čisté záchody chybí 2,4 miliardám lidína celém světě a v průměru každých 90 se-kund umírá jedno dítě na nemoci spojené sešpinavou vodou. Chatrné zdraví je v chudýchzemích také jedním z důvodů, proč dospělínemohou chodit do práce. Pracovní čas jimkrátí i prostý fakt, že hledají místo, že hledajímísto, kam si odskočit. Ženy z celého světatouto činností podle odhadů stráví dohro-mady 266 milionů hodin denně.

Co všechno by mohly dělat, kdyby měly zá-chod? „Mám víc času na práci na poli a na do-mácnost, především na přípravu jídla pro děti,“říká Etiopanka Turunge Misebo, majitelka novélatríny. Čas jsou peníze, to platí nejen u nás, alei v rozvojových zemích. Vědci dokázali, že každýdolar investovaný do zlepšení stavu vody a sa-nitace, se čtyřnásobně vrátí. A to významně při-spívá k boji s chudobou.

Tereza Hronová

Autorka pracuje ve společnosti Člověk v tísni

Žádný jiný vynález nezachránil tolik životů jako záchodSanitace je důležitější než svoboda, řekl v roce 1925 Mahátma Gándhí. Poukázal na obrovské změny, kterépřinesl vynález záchodu. Obyčejná toaleta totiž dokáže nejen snížit dětskou úmrtnost, ale i zlepšit zdraví žena rodinný rozpočet.

Ve Světový den toalet (19. listopadu) sikaždoročně připomínáme, že asi každý třetí

člověk nemá vlastní čistý a hygienickýzáchod; asi polovina z nich nemá vůbecžádný. Většina těchto lidí žije v subsaharskéAfrice a v Asii. Právě tam i proto působí sesvými rozvojovými projekty také neziskováorganizace Člověk v tísni. Pomáhá stavětlatríny, zlepšit hygienu a přístup k pitné voděv Etiopii, Angole nebo v Jižním Súdánu.

Nedostatek latrín nemá jen negativnídopady na zdraví. Světový den toaletse letos zaměřuje na sexuální násilí

páchané na ženách v důsledkunedostatku soukromí. „Je naší morálnípovinností zajistit ve světě záchodya ujistit ženy a dívky, že jim nehrozísexuální útok nebo znásilnění jen proto,že nemají toaletu,“ řekl generálnítajemník OSN Pan Ki-mun.

Rodina Etiopanky Mebrat je pyšná na novýzáchod. Děti jsou teď méně nemocné.

Foto: Tereza Hronová

19. listopad –Světový den toalet

SPECiáLNí PrOJEkT

Jak souvisí záchod s podvýživou? Víc,než si myslíte. Aby byl člověk zdravý, musídostatečně a kvalitně jíst. když ale živinytělo nedokáže udržet a vstřebat, nastáváproblém. Jednou z příčin může být průjem,který způsobí škodlivé bakterie. A jejichhlavním zdrojem v chudých zemích jsou vý-kaly. Mouchy, voda a vítr zapříčiní, že se do-stanou přímo na talíř. Důsledkem jepodvýživa. Statistiky říkají, že 160 milionůpodvyživených dětí mladších 5 let zaostává

ve vývoji. Zlepšit by to přitom mohla oby-čejná latrína – stačila by zakrytá díra v zemi.Prokázala to i studie mezinárodního insti-tutu pro rozvojová studia. Vědci porovnalidata ze 116 zemí z let 1970 až 2012 a zjistili,že lepší dostupnost čisté vody, hygieny a zá-chodů jednoznačně snižuje výskyt podvýživy.

Jenže nestačí jen postavit nové toalety.Jde také o změnu návyků. Neziskové organi-zace proto pracují přímo s komunitami – vy-světlují, názorně ukazují, přesvědčují. Napodvýživu má pozitivní vliv také výhradníkojení v prvním půl roce, dostupnost zdra-votní péče a pestrá strava.

investice do boje s  podvýživou patřípřitom k těm nejvýnosnějším, tvrdí ekono-mové. Hlavní důsledek podvýživy – omezenýrozvoj lidského organismu – se v  ekono-mické úrovni projevuje hned v několikaaspektech. Podvýživa má vliv na 35 % všechnemocí malých dětí. Jejich léčba pro rodičeznamená výdaje z často velmi nízkého pří-jmu. Nedostatek jódu, který postihuje tře-tinu dětí ve školním věku, omezuje jejich iQ

o 10 až 15 bodů. To se promítá i v jejich stu-dijních výsledcích.

Výzkum respektovaného časopisu Lancetprokázal, že podvyživené děti si v dospělosti vy-dělají v průměru o 20 % méně než jejich zdravívrstevníci. Všechny tyto ztráty nepostihují jenjednotlivé rodiny, ale i celé státy – podle odhadůSvětové banky podvýživa snižuje hrubý domácíprodukt zemí až o 3 % ročně, což je mnohemvíce než pokles zapříčiněný poslední finančníkrizí. Snížení podvýživy by přitom stálo jen zlo-mek této ztracené částky.

(red)

Více informací: www.5vecirozhoduje.cz

Kdo nemá přístup k záchodům

Téměř 40 % světovépopulace nemá záchod, který by alespoňzdánlivě připomínal ten

náš. Miliarda lidí nemážádnou toaletu, což mávelmi negativní dopady nazdraví – s výkaly sešíří nemoci. Nejhůřejsou na tom Eritrea,Jižní Súdán a Niger,tedy země zmítanévleklými konflikty.Zdroj: WHO, 2014

Procento lidí, kteří

nemají žádný záchod

nad 60 %

nad 40 %

nad 20 %

10 až 20 %

Niger 73 %

Čad 64 %

Eritrea 77 %

Jižní Súdán 74 %

Soutěž o tričkoz biobavlnyNapište nám, kolik lidí nemá vůbec

žádný záchod a jaké to má negativní

dopady na společnost. Ze správnýchodpovědí vylosujeme 3 výherce. Pište do 22. listopadu 2015 narozvojovka.soutez@clovekvtisni.cz.

Foto: Jiří Pasz

Boj s podvýživou patří k nejvýhodnějším investicím

SPECiáLNí PrOJEkT

Na konci ulice stojí po-dlouhlý přízemní dům.Jeho poslání je prosté: jeto veřejný záchod, který

slouží tisícům lidí z nedale-kého slumu. Jsme na okraji

indické metropole Dillí a tato veřejná toaletaje jedním z  mnoha podobných zařízení,která postavila a spravuje nadace Sulabh.Největší komplex toalet vybudovala v pout-ním místě Širdí. V jediné budově je sto dva-cet kabinek sloužících poutníkům. Menšípodobná zařízení najdete v nemocnicích, nanádražích nebo v metru v Dillí. Nadace dok-tora Páthaka už v indii postavila 7 500 ve-řejných záchodků.

„Hygiena, to je moje náboženství.i Gándhí říkal, že čistota je hned za vírouv boha,“ usmívá se Bindéšvar Páthak. Patřímezi největší vizionáře dnešní indie. Jehozájem se přitom už desítky let soustředí domíst, kam i císař pán chodí pěšky. A v indiiby se opravdu nachodil.  „když jste dnesv indii v restauraci, stoly jsou čisté a kuchyňje uklizená. Pak přijdete na toaletu a zhro-zíte se. Stejně tak je to ve školách nebo naúřadech. Mnoho lidí ale nemá k  toaletámpřístup vůbec,“ říká. Jak nezapomene dodat,vlastní toaleta není v indii stále ani zdalekasamozřejmá. Před časem vzbudil pozornost

případ novomanželky, která pár dní posvatbě sbalila kufry a odešla z domu. Nemí-nila se vrátit dřív, než manžel postaví zá-chod. Jsou ale i tragičtější případy. Letosv červenci spáchala sebevraždu mladádívka, poté co její rodiče odmítli postavitpřes opakované prosby toaletu v domě. Prýšetřili peníze na její věno.

Boji proti sanitárnímu tmářství a za zá-chodky pro všechny zasvětil sedmdesátníkPáthak celý život. Jeho nejúspěšnějším vyná-lezem je vylepšená latrína se dvěma septiky.Systém, který ušetří uživatele nepříjemnémanipulace s obsahem. „Jedna komora sezaplní zhruba za tři roky, pak přehodíme vý-hybku a začne se plnit druhý septik. Než senaplní, obsah toho prvního se proměnív kompost. Ten lze použít na poli a tak stáledokola,“ popisuje hlavní inženýr nadace

Verma jednoduché zařízení, které má za-chránit indii. Na celém subkontinentu už ta-kových záchodů stojí přes 50 milionů.V záloze mají vizionáři i mnohem důmysl-nější řešení než dvojité latríny. Třeba solárnítoaletu, která nepotřebuje vodu a obsah sevysuší energií ze slunečního svitu.

Zatím by ale postačily alespoň latríny.„Před dvěma sty lety byla v Evropě v oblastihygieny stejná situace jako v indii. Evropato zvládla. Teď je řada na nás,“ říká Bindéš-var Páthak. inspirováni jeho elánem se doosvětových kampaní a výstavby toalet v indiipouštějí i mnozí další. Naposledy ve městěAhmadábád rozmístila radnice tři stovky ve-řejných toalet, aby přiměla obyvatele, kteřísi rádi ulevují v parcích a temných zákou-tích, záchody používat, dokonce jim za tobude platit. Symbolickou jednu rupii zajednu návštěvu.

Jaromír Marek

Autor je redaktorem Českého rozhlasu

Hygiena je moje náboženství, říká IndCelá miliarda lidí na naší planetě nemá žádný záchod. Polovina z nich žijev Indii. Za zlepšení tam bojuje už desítky let vizionář Bindéšvar Páthak.

Faktao záchodech

• Více lidí má mobilní telefon nežzáchod – 1,1 miliardy lidí nemážádný a vykonává svou potřebuvolně v přírodě bez soukromí.

• Každý dolar investovaný do stavbyzáchodů, hygieny a čisté vody se čtyřikrát vrátí. Hygiena a sanitaceje jedna z nejlepších investic.

• Každý rok v rozvojových zemíchzemřou víc než 2 miliony lidí v důsledku nemocí, kterým se dápředcházet správnýmihygienickými návyky, přístupemk čisté vodě a dostatkemhygienických zařízení. V subsaharské Africe umírá kolem12 % lidí na průjmová onemocnění.

• Ženy mají za svůj život asi 3 000 dní,kdy menstruují. Bez bezpečnýchzáchodů dívky během těchto dnůčasto nenavštěvují školu. Např.v Indii 23 % dívek běhemmenstruace nechodí do školyvůbec. Doma zůstávají i učitelky.

• Člověk v tísni pomáhá stavětzáchody a zlepšovat hygienickénávyky například v Etiopii, Angolenebo v Afghánistánu.

Zdroj: http://www.worldtoiletday.org,

http://www.unwater.org

Ilustrační foto: Jaromír Marek

Indie je jedna z nejrychleji rostoucíchekonomik světa, přesto v mnoha oblastech

zcela chybí latríny a čistá voda.

Latrína se dvěma septiky

SPECiáLNí PrOJEkT

Latrína je symbolem bohatstvíJak udělat z hliněné toalety rolls royce a proč vlastně chudí nemají záchody? O tom mluví Jan Faltus, odborník navodu a sanitaci ze společnosti Člověk v tísni.

Přílohu vydává společnost Člověk v tísni v rámciEvropského roku pro rozvoj. Projekt byl podpořen

z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstvazahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční

rozvojové spolupráce ČR a z fondů Evropské komise.

Další informace o rozvojové spolupráci a globálníchproblémech najdete na www.rozvojovka.cz.

Kontakt: rozvojovka@clovekvtisni.cz#M4Dproject #EYD2015

Pokud si zajdete na prohlídku zámkuv Lednici, uvidíte zde jeden z prvních splacho-vacích záchodů na našem území. Nezměnil seprakticky od poloviny 19. století. Jenže tentokoncept nelze použít na všech místech planety.Bez kanalizace, dostatku vody a správných hy-gienických návyků totiž prostě nefunguje. Ab-sence kanalizace, nedostatek vody či nevhodnéhygienické návyky jsou mezi nejčastějšími dů-vody. „Žijeme v chatrči. Nemáme toaletu a natu veřejnou je to daleko. když potřebujeme,jdeme k řece,“ říká tiše desetiletý haitský ško-lák Michael z města Gonaïves. Jeho nesmělostilustruje jeden ze zásadních problémů tohototématu: vyměšování je základní lidská potřeba,ale není jednoduché o ní mluvit.

každá země spojuje s toaletami a potřebamijiné sociokulturní hodnoty. Co je pro Evropana

automatické, může být pro mnohé kultury ne-únosné. Sednout si na prkénko, které před vámipoužily tisíce lidí, může být děsivá představa. Na-opak turecký záchod je mnohde považován zabezpečný. V kambodži lidé nechtějí splachovatvodou, která je pro ně posvátná. V indii někteřívěří, že se na záchodech skrývají duchové. NaHaiti je normální součástí života chodit vykonatpotřebu ven. Není tu dostatek vody a kanalizacechybí, proto jsou zde především latríny. SpoustaHaiťanů je ale považuje za špinavé, páchnoucía nedůstojné. A to také v mnoha případech jsou.

„Vždycky jdu ráda do školy. i proto, že tumůžu použít toaletu,“ šeptá Lobna, žačka5. ročníku školy Emmaus St. Josephv Gonaïves. Jedním z mála míst na Haiti, kdenajdete čisté a bezpečné záchody, jsou totižškoly. „Vybudování toalet ve škole považujeme

za důležitý krok. Děti se tu mimo jiné učí hy-gienickým návykům, které si z domova neod-nesou,“ vysvětluje kristýna Lungováz Arcidiecézní charity Olomouc, která na Haitipůsobí. Jde ale i o bezpečí. „Ženy a dívky pocelém světě se vystavují nebezpečí násilí,když jdou ven z domu na toaletu, obzvláštěpokud je to daleko nebo v noci. Na Haiti jsounebezpečné především slumy a provizorní tá-bory pro lidi, jež přišli o domy při zemětře-sení,“ upozorňuje Lungová.

Nyní je pro Haiti důležité vzdělání a pod-pora správných hygienických návyků. S re-spektem k místní kultuře je pak třeba najítvhodné řešení při absenci kanalizace. DátHaiťanům možnost chodit na záchody, kteréHaiťani skutečně chtějí.

Jiří Pasz

Pomáháte se stavbou záchodů v Etiopii

nebo v Angole. Proč si ale lidé nepostaví

záchod sami?

Pracujeme většinou v nedostupných ko-munitách, kde je nízká gramotnost. Těžko sek nim dostávají informace, takže spojení mezišpinavýma rukama, vodou a dětskou úmrt-ností je pro ně velmi abstraktní. Navíc pro ro-diny často záchod není priorita. Základ je proně přežít, pak teprve řeší další problémy.Jak se tedy dají lidé přesvědčit k tomu, aby

si vybudovali záchody?

Neobejdeme se bez spolupráce s míst-ními pracovníky, samosprávou a s vesnicemisamotnými. kdybych tam přišel já a tvrdillidem, že když si umyjí ruce a postaví zá-chod, nebudou jim tolik umírat děti, nefun-govalo by to. Moji kolegové velmi názorněukazují, jak dochází k přenosu nemocí. Jsmetak schopní motivovat i ty nejchudší lidi, abysi z vlastních zdrojů postavili latrínu. Názorně? Jak si to můžeme představit?

Ukazují se přímo výkaly. komunita sesejde a facilitátor vezme skleničku, nalije doní vodu a napije se. Dá ji kolovat, všichni senapijí. krásná čistá voda. Pak vezme klacík,nabere s ním kus lidského výkalu a ponořího do skleničky. Nabízí vodu lidem a samo-zřejmě nikdo se už napít nechce. Potom se

místním snažíme vysvětlit, že výkaly vekřoví, kam chodí vykonávat potřebu, us-chnou a patogeny pak putují vzduchem dopovrchových zdrojů vody, do jídla atd. Takže motivací ke stavbě toalety je vlastně

stud?

Ano, i ten hraje roli. Také lidem ukazu-jeme domácnosti, které mají hezké latríny.

Samozřejmě se s  nimi v  duchu srovnávají.Touží mít stejné a zvýšit si tak společenskýstatus. Záchod je symbol bohatství.   Prochudé lidi ve vesnicích vzdálených několikhodin od nejbližšího města je latrína vlastnějako pro nás rolls royce zaparkovaný předdomem.

Tereza Hronová

Foto: Tereza Hronová

Mytí rukou je stejně důležité jako vlastnitzáchod. Místo mýdla chudší rodiny používajípopel, který má podobné účinky.

Po použití (ne)splachujteHaiti se vzpamatovává ze zemětřesení z roku 2010, při kterém zemřelo přes 200 000 lidí. V zemi stále chybí jednaze základních podmínek rozvoje – dostatek toalet.