Real izátorem tohoto projektu je Obchodn í akademie a St řední odborné uči l i ště Vesel í nad Moravou

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

6. Literatura renesance Vypracovala: Yvona Řepová, červenec 2013

Název školy Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou

Název a číslo OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5

Název šablony klíčové aktivity 1/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti

Číslo šablony, sady a materiálu VY_12_INOVACE_02_01_6

Vzdělávací oblast dle RVP Estetické vzdělávání

Tematický celek dle ŠVP Renesance a humanismus

Předmět, obor, ročník Český jazyk a literatura, OA, 1. ročník

Anotace Účelem tohoto pracovního listu je seznámit žáky s největšími literárními díly renesance a jejich autory, vést je k pochopení náročnějšího básnického textu.

strana 2 Autorkou materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Yvona Řepová

Literatura renesance Itálie Od poloviny 14. století se nejbohatší měšťané po vzoru šlechticů obklopují přepychem a zvou na své dvory nejvýznamnější umělce. Hl. kulturním centrem se stala Florencie. Florentské nářečí se stalo základem spisovné italštiny. Dante Alighieri Florenťan, který byl za své politické přesvědčení poslán na doživotí do vyhnanství. Tam napsal rozsáhlou epickou báseň Božská komedie, jejímž nejsilnějším motivem je Dantova láska k Florencii. Má tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Námětem je básníkovo putování mezi těmito říšemi. Francesco Petrarca Jeho básnická sbírka Zpěvník obsahuje 400 milostných sonetů opěvujících Lauru – obraz ideální ženy. V roce 1356 navštívil Petrarca Prahu a setkal se s Karlem IV. Giovanni Boccaccio Florenťan, vrcholem jeho tvorby je Dekameron, soubor stovky novel, rozdělených po deseti na deset dní (deka – řecky deset). Příběhy si vypráví společnost tří mladých můžů a sedmi dívek, kteří utekli z Florencie na venkov, když město v roce 1348 zachvátil mor.

Francie – také ve francouzské poezii 1. poloviny 15. století se odráží krize středověkého

životního názoru a proniká do ní reálnější pohled na lidský život a jeho smysl. Jedinečné svědectví o tom podává François Villon Pocházel z chudé rodiny, po smrti rodičů ho vychovával kněz, který mu umožnil studia na pařížské univerzitě. Stal se mistrem svobodných umění, vedl však nevázaný život, stal se z něho rváč, zloděj a tulák. Při jedné šarvátce nechtěně zabil kněze. Byl odsouzen k smrti oběšením, pak jenom vyhnán z Paříže. V básnické sbírce Velký testament (Závěť) se zamýšlí nad svým pohnutým osudem a své hříchy omlouvá chudobou a krutostí osudu. Další sbírka Malý testament obsahuje verše ironické a satirické. François Rabelais Napsal satirický román Gargantua a Pantagruel, který vychází z lidového vyprávění o obrech. Vysmívá se feudálnímu systému a scholastické výchově, založené na mechanickém opakování výroků autorit.

strana 3 Autorkou materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Yvona Řepová

Španělsko Miguel de Cervantes y Saavedra Jeho román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha do literatury uvádí typ hrdiny komicky vyjadřujícího rozpor snu a skutečnosti. Hl. hrdinou je chudý vesnický zeman, kterého vášnivá četba rytířských příběhů připraví o zdravý rozum. Po vzoru středověkých rytířů se vydává do „světa“, aby napravoval křivdy a získal si přízeň vysněné Dulciney. Umělecké výňatky: 1. Čtyřverší jež, složiv svou Závěť, napsal Pařížan Villon v pařížském Châtelet, odsouzen k smrti oběšením

Františku, už tě nepotěší, že Francouz jsi a ze vsi zdejší; teď na krk oprátku ti věší; ať pozná, oč je zadek těžší. Já u pramene jsem a žízní hynu; a horký jak oheň, zuby drkotám; b dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; a ač blízko krbu, zimnici přec mám; b nahý jak červ, oděn jak prelát sám, b směji se v pláči, doufám v zoufání; c mně lékem je, co jiné poraní; c mně při zábavě oddech není přán; d já sílu mám a žádný prospěch z ní, c srdečně přijat, každým odmítán. d ►Zaznačte rýmové schéma Villonových básní. ►2. ukázka je z balady, se kterou se Villon přihlásil do soutěže vyhlášené vévodou Orleánským u jeho dvora v Blois. Odhadněte, jak bylo zadáno hl. téma básní. Balada založená na protikladech ►Co je hlavním kompozičním i významovým prvkem této básně? Protiklad, oxymóron ►Proveďte jazykovou analýzu 2. ukázky. Archaismy- hynu, domovinu, prelát, oděn, dlím Jmenné tvary příd. jmen –oděn, přán, odmítán, přijat 2. Božská komedie – Dantovo Peklo je rozděleno do devíti kruhů, krutost muk je odstupňována podle tíže hříchů. V devátém žlebu osmého kruhu mrzačí ďábel mečem rozsévače různic a rozkolů.

strana 4 Autorkou materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Yvona Řepová

Málo by bylo těl a jejich kusů vedle toho, co zde způsobil hřích a co v devátém žlebu bylo hnusu. Sud, který ztratil dno či jednu z dýh, nezeje tak, jak jeden rozpáraný od brady k řiti: měl rozťatý břich, střeva vyhřezla mezi nohy z rány, osrdí bylo vidět, hnusný vak zlejnovatělou stravou pěchovaný. A když jsem k němu lačně upřel zrak, rukou hruď roztáh, rudě mokvající, řka: „Podívej, jaký je ze mne vrak! Mohameda rozetli v polovici! A přede mnou jde Ali se vzlyky, tvář rozťatou od vlasů po sanici. A všichni, kdož jdou těmi dolíky, jsou strůjci schizmat, seli símě různic a rozetli je jako hříšníky. Ďábel po řadě nelítostně przní, co pod meč přijde, nehledí, kam pad, jdou kruhem pryč zohavení a hrůzní a musí zas a zase kolovat, protože každá rána znovu sroste, než přijdou pod meč, jejž zdvíhá ten kat.“ ►V čem spočívá krutost pekelných trestů? Vyhledej pasáž, která to vysvětluje. jdou kruhem pryč zohavení a hrůzní a musí zas a zase kolovat, protože každá rána znovu sroste, než přijdou pod meč ►S podobně krutým trestem za protivení se bohům jsme se setkali už v antické literatuře. Kde? Báj o Prométheovi ►Jak rozumíš veršům, které jsou v textu podtržené? Hříšníků by tam mělo trpět mnohem víc. Trestaní zavinili hádky, rozepře. ►J. A. Komenský se Dantovým putováním zásvětními říšemi nechal volně inspirovat. Ve kterém alegorickém díle? Labyrint světa a ráj srdce

Použitá literatura: BLAŽKE, Jaroslav. Renesance. Kouzelné zrcadlo literatury. 1. vyd. Brno: Atlantis, 199. ISBN 80-7108-161-2. Kapitola 4., s. 120 - 136