·UMAVA

âESKOBUDùJOVICKO

CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR

âeskobudûjovicko

Národní park, Chránûná krajinná oblast

a biosférická rezervace ·umava se na-

cházejí v jihozápadní ãásti âech pfii

státní hranici s Rakouskem a Spolko-

vou republikou Nûmecko. Administra-

tivnû náleÏí celé toto území do tfií okresÛ

(Klatovy, Prachatice a âesk˘ Krumlov)

a dvou krajÛ (PlzeÀsk˘, Jihoãesk˘).

Nejsevernûj‰í bod území NP ·umava

(49° 11’ 30” s. ‰.; 13° 18’ 36” v. d.) leÏí

u kfiiÏovatky silnic v údolí fiíãky Kfie-

melné, 8 km severov˘chodnû od Îelez-

né Rudy, v místech b˘valé osady Sta-

r˘ Brunst. NejjiÏnûj‰í bod (48° 42’ 50”

s. ‰.; 13° 57’ 42” v. d.) nalezneme

u mostu pfies potok Pestfiici, 2 km jiho-

západnû od obce Zadní Zvonková.

Nejzápadnûj‰í bod (49° 07’ 26” s. ‰.;

13° 13’ 55” v. d.) leÏí v zákrutu lesní

cesty pfii okraji lesa, 1,5 km jiÏnû od

stfiedu Îelezné Rudy. Nejv˘chodnûj‰í

bod (48° 43’ 19” s. ‰.; 13° 58’ 59” v. d.)

se nachází na západním okraji obce

Zadní Zvonková.

Nejsevernûj‰í bod CHKO ·umava

(49° 17’ 23” s. ‰.; 13° 16’ 08“ v. d.) leÏí

v zákrutu silnice, 0,5 km v˘chodo-

severov˘chodnû od obce VíteÀ, po-

blíÏ BrÈského Ml˘na. NejjiÏnûj‰í bod

(48° 35’ 22” s. ‰.; 14° 09’ 53” v. d.) se

nachází pfii hraniãní silnici na kraji le-

sa, 4,5 km jiÏnû od obce Pfiední V˘toÀ.

Nejzápadnûj‰í bod (49° 15’ 51” s. ‰.;

13° 02’ 53” v. d.) nalezneme u silnice

na kraji lesa, 1,5 km jihozápadnû od

obce Svatá Katefiina. Nejv˘chodnûj‰í

bod (48° 35’ 43” s. ‰.; 14° 10’ 39” v. d.)

leÏí pfii silnici na kraji lesa, 4 km jiÏnû

od obce Pfiední V˘toÀ.

Celková v˘mûra národního parku

ãiní 68 064 ha, pfiiãemÏ v okrese Klato-

vy leÏí 34 444 ha, v okrese Prachatice

32 163 ha a v okrese âesk˘ Krumlov

1 457 ha. Z uvedené celkové v˘mûry

zaujímá lesní pÛda 55 062 ha, louky

3 482 ha, pastviny 2 005 ha, orná pÛda

375 ha, vodní plochy 1 097 ha, ostatní

plochy (napfi. neplodná pÛda apod.)

Údolí Úhlavy v Îeleznorudskéhornatinû je nejhlub‰ím údolím ·u-mavy. Mezi dnem údolí nad N˘r-skou pfiehradou a vrcholem Ostréhoje relativní v˘‰kov˘ rozdíl 750 m.Vlevo hfibet Královského hvozdus vystupujícím strm˘m vrcholemVelkého Ostrého (Grosser Osser,1293 m n. m.), kter˘ leÏí v SRN.

Na pfiedcházející stranû: Luzenskéúdolí v centrální ãásti ·umavsk˘chplání s mozaikou kleãov˘ch vrcho-vi‰È, ra‰elinného bezlesí a ra‰elinn˘cha podmáãen˘ch smrãin. V pozadí vr-chol Luzného (1373 m n. m.) pokry-t˘ balvanitou sutí, leÏící jiÏ na úze-mí Bavorska.

1

578 NP A CHKO SU 2

NÁRODNÍ PARK A CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST ·UMAVA,BIOSFÉRICKÁ REZERVACE ·UMAVA

1

NP A CHKO SU 3 579

NP a CHKO ·umava

6 849 ha, zastavûná plocha 66 ha a za-

hrady 6 ha.

Chránûná krajinná oblast, která

v podobû úzkého pásu pfiiléhá k národ-

nímu parku na severov˘chodní stranû,

má celkovou v˘mûru 99 398 ha, pfii-

ãemÏ v okrese Klatovy se nachází

26 040 ha, v okrese Prachatice 39 943 ha

ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ

âeskobudûjovicko

a v okrese âesk˘ Krumlov 33 415 ha.

Z této celkové v˘mûry zaujímá les

57 232 ha, louky 10 660 ha, pastvi-

ny 7 293 ha, orná pÛda 9 051 ha, vod-

ní plochy 5 467 ha, ostatní plochy

9 021 ha, zastavûná plocha 404 ha a za-

hrady 270 ha.

Geologie

Z regionálnû geologického hlediska je

·umava budována dvûma základními

geologick˘mi jednotkami, moldanubi-

kem a moldanubick˘m plutonem.

Jako moldanubikum je oznaãován

soubor stfiednû a silnû metamorfova-

n˘ch hornin, kde pfievládají pararuly

a migmatity, ãasto s vloÏkami kvarcitÛ,

erlanÛ a dal‰ích odli‰n˘ch petrografic-

k˘ch sloÏek. PfieváÏná ãást moldanubi-

ka na ·umavû patfií k tzv. jednotvárné

skupinû, bez v˘znamnûj‰ího podílu od-

li‰n˘ch hornin. Severozápadní ãást je

tvofiena svorov˘mi rulami a muskovit-

biotitick˘mi svory série Královského

hvozdu. Do ‰ir‰ího okolí âerné v Po-

‰umaví v jihov˘chodní ãásti zasahuje

pestrá skupina moldanubika, pro kte-

rou je charakteristick˘ pomûrnû vysok˘

podíl drobn˘ch vloÏek krystalického

vápence, erlanu, kvarcitu, grafitick˘ch

bfiidlic a amfibolitu. Severní ãást Îel-

navské hornatiny je tvofiena kfii‰Èano-

vick˘m granulitov˘m masivem. Stáfií

moldanubick˘ch hornin je obecnû za-

tím nejasné a podle rÛzn˘ch autorÛ se

pohybuje v rozmezí od spodního pro-

terozoika aÏ ke star‰ímu paleozoiku.

Moldanubick˘ pluton je ve své ‰u-

mavské vûtvi reprezentován nûkolika

vût‰ími granitov˘mi (Ïulov˘mi) ma-

sivy, jmenovitû prá‰ilsk˘m masivem,

masivem Vydry (vydersk˘m), masivem

Plechého (ple‰n˘m) a masivem vy‰e-

brodsk˘m. V jejich okolí leÏí mnoÏ-

ství drobnûj‰ích Ïulov˘ch tûles. Stáfií

tûchto intruzí je obecnû variské, svrch-

nopaleozoické, pfiiãemÏ za star‰í (349

mil. let) je povaÏován stfiednû zrnit˘ aÏ

hrubozrnn˘, porfyrick˘ biotitick˘ gra-

nit (typ weinsbersk˘), za mlad‰í (316

mil. let) leukokrátní stfiednû zrnit˘ aÏ

hrubozrnn˘, místy porfyrick˘ musko-

vit-biotitick˘ granit (typ eisgarnsk˘).

V jihov˘chodní ãásti ·umavy se v jiÏ-

ní polovinû Îelnavské hornatiny na-

chází rozsáhlé tûleso melanokrátního

stfiednû zrnitého porfyrického amfibol-

biotitického granitu aÏ granodioritu

(durbachitu) rastenberskéhu typu.

Îiln˘ doprovod je zastoupen pfiede-

v‰ím Ïulov˘m porfyrem a tzv. Ïilnou

Ïulou.

Kvartérní uloÏeniny mají pfieváÏnû

polycyklick˘ v˘voj a polygenetick˘

charakter. Dominují deluviální (svaho-

vé) uloÏeniny kongeliflukãního pÛvo-

du, velmi hojné jsou ra‰eliny, ménû

fluviální a deluviofluviální uloÏeniny,

ojedinûlé jsou sedimenty ledovcového

pÛvodu. Zvlá‰È pestfie vyvinutá série

fluviálních uloÏenin buduje ‰irokou

nivu Vltavy ve Vltavické brázdû. Kvar-

térní sedimenty náleÏejí stratigraficky

vût‰inou do pleistocénu a zãásti do ho-

Rozsáhlé balvanité sutû v hlu-boko zafiíznutém údolí Losenice,tvofiené biotitickou ortorulou. V po-pfiedí kamenné mofie na jiÏním sva-hu ·afáfiova vr‰ku.

Morfologicky nápadn˘ krátk˘vrcholov˘ hfieben Ostrého, tvofien˘granátick˘mi dvojslídn˘mi svory.Dále pokraãuje hraniãní hfibet Krá-lovského hvozdu pfies Velk˘ Kokrháã(1228,6 m n. m.) aÏ ke Svarohu(1333,6 m n. m.) a Jezerní hofie(1343,4 m n. m.). Vlevo na obzoruPancífisk˘ hfibet.

2

1

580 NP A CHKO SU 4

2

1

NP A CHKO SU 5 581

NP a CHKO ·umava

KRAJINN¯ POKRYV

v˘mi zónami s orientací ZSZ–VJV,

SSZ–JJV (aÏ S–J) a SSV–JJZ. Jejich

stáfií je mladopaleozoické aÏ terciérní.

V geologickém v˘voji se nûkteré pohy-

by opakovaly. K jednomu z takov˘ch

oÏivení znaãnû pfiispûla alpinská oroge-

neze. Jak dokazují seismické záznamy,

trvá mírn˘ tektonick˘ neklid na území

·umavy dodnes.

Krystalinické horniny v oblasti ·u-

mavy jsou vyuÏívány vût‰inou jen drob-

n˘mi lomy. Vût‰í je pouze lom u âerné

locénu aÏ recentu. SloÏení svahov˘ch

sedimentÛ je dosti promûnlivé a pohy-

buje se od hlín pfies hlinité písky, hlini-

to-kamenité sedimenty aÏ k blokov˘m

uloÏeninám rÛzn˘ch mocností. Kamen-

ná mofie jsou obvykle zaloÏena pfii mra-

zov˘ch srubech.

Geologická stavba území ·umavy

je ovlivnûna nejen existencí velk˘ch tûles

vyvfiel˘ch hornin a uspofiádáním mol-

danubického komplexu, ale také zlo-

movou tektonikou, pfiedev‰ím zlomo-

NP A CHKO SU 6

âeskobudûjovicko

v Po‰umaví (pÛvodnû krystalick˘ vápe-

nec, po jeho vytûÏení biotitická pararu-

la). V okolí Ka‰persk˘ch Hor a Hart-

manic se od stfiedovûku do 19. století

hornicky tûÏilo zlato, u BliÏné jiÏnû od

âerné v Po‰umaví se dosud hlubinn˘m

zpÛsobem tûÏí grafit. V pokryvn˘ch

útvarech bylo otevfieno velké mnoÏství

pískoven a zemníkÛ, z fluviálních uloÏe-

nin se v niωích polohách uÏ od pravûku

a ve vy‰‰ích polohách od stfiedovûku r˘-

Ïovalo zlato. Na mnoha lokalitách byla

zejména v 19. a na zaãátku 20. století

ruãnû borkována ra‰elina; ve vût‰ím roz-

sahu pak byla ve 2. polovinû 20. století

prÛmyslovû tûÏena na loÏiscích Soumar-

sk˘ most a Vlãí Jámy, krátce i na lokali-

tû Borková.

Geomorfologie

·umava je pohofií celkovû uklonûné

k severov˘chodu, rozloÏené po obou

stranách státní hranice, s okrajov˘mi

partiemi vysok˘mi kolem 1000 m n. m.

Rozsáhl˘ horsk˘ celek je tvofien velk˘mi

megaantiklinálami a megasynklinála-

mi, které jsou poru‰eny mnoha zlomy,

s rozsáhl˘mi zbytky zarovnan˘ch povr-

chÛ na náhorních rovinách a ‰irok˘ch

hfibetech, místy s mocn˘m krytem kvar-

térních zvûtralin. Nad rozlehlá horská

temena vyãnívají rozpt˘lené klenby nej-

vy‰‰ích vrcholÛ o 300 i více metrÛ. ·u-

mava se dnes zvedá z nadmofiské v˘‰ky

kolem 700 m (s pfiedhÛfiími dokonce

z v˘‰ky okolo 470 m n. m.) a její nej-

vy‰‰í vrcholy (pouze na bavorské stra-

nû) pfiesahují 1400 m n. m. (Velk˘ Ja-

vor 1456,0 m n. m., Velk˘ Roklan

1453,7 m n. m.), nejvy‰‰ím vrcholem

její ãeské strany je Plech˘ (1378,3 m

n. m.). Celková rozloha ·umavy jako

geomorfologického celku je bezmála

1700 km2 pfii délce zhruba 120 km

a maximální ‰ífice cca 25 km. Stfiední

nadmofiská v˘‰ka ·umavy je 921,5 m,

prÛmûrn˘ sklon svahÛ 7,6°.

Jádrem ·umavy jsou ·umavské plá-

nû, rozsáhlá náhorní rovina (holoro-

vina, etchplén) s nadmofiskou v˘‰kou

okolo 1000 m, z nichÏ k severozápadu

vybíhá Îeleznorudská hornatina a k ji-

hov˘chodu pohraniãní hfibet Trojme-

zenské hornatiny a vnitrozemsk˘ hfibet

Boubínské a Îelnavské hornatiny, kte-

ré od sebe dûlí ‰iroká Vltavická brázda.

Do CHKO ·umava okrajovû zasahuje

·umavské podhÛfií, jmenovitû StráÏov-

ská vrchovina, Svatoborská vrchovina,

Vimperská vrchovina, Prachatická hor-

natina a âeskokrumlovská vrchovina.

Dne‰ní polygenetick˘ reliéf ‰umav-

ské oblasti je v˘sledkem dlouhého geo-

morfologického v˘voje, kter˘ probíhal

Hrubé ‰tûrky a balvany jsoutypick˘mi fluviálními sedimentyhorsk˘ch fiek.

V korytech Vydry a Kfiemelnése nacházejí typické evorzní tvary,tzv. obfií hrnce.

2

1

582

2

1

NP A CHKO SU 7

NP a CHKO ·umava

v rÛzn˘ch fyzickogeografick˘ch pod-

mínkách. Na v˘voj georeliéfu pÛsobily

jak pohyby zemské kÛry, tak zmûny

podnebí a geomorfologické vlastnosti

hornin. Nejv˘raznûji se pfii formování

povrchov˘ch tvarÛ ·umavy uplatnily

vlivy alpinského vrásnûní v tfietihorách

a zv˘‰ená aktivita vnûj‰ích ãinitelÛ

v prÛbûhu stfiídání dob ledov˘ch a me-

ziledov˘ch ve ãtvrtohorách.

Geomorfologick˘ v˘voj celé ‰umav-

ské oblasti lze spolehlivû sledovat zhruba

od konce druhohor, kdy byl zakonãen

platformní v˘voj pÛvodního pfiedkfiído-

vého zarovnaného povrchu. Díky oÏive-

ní tektonick˘ch pohybÛ ve spojitosti

s poãátkem alpinského vrásnûní na

sklonku druhohor a zaãátkem tfietihor

se ve vlhkém a stfiídavû vlhkém (savano-

vém) podnebí zaãal vytváfiet nov˘ za-

rovnan˘ paleogenní povrch, jehoÏ v˘-

voj byl zavr‰en v oligocénu. Tehdy mûla

celá oblast nev˘razn˘, strukturnû jed-

notn˘ povrch leÏící v pomûrnû malé

nadmofiské v˘‰ce, zpestfien˘ pouze su-

ky odolnûj‰ích hornin a odvodÀovan˘

k jihu a jihov˘chodu.

Ve stfiední ãásti mlad‰ích tfietihor se

podnebí stalo su‰‰ím a chladnûj‰ím a vel-

mi v˘raznû se zaãaly, jako ohlas alpinské

orogeneze, projevovat pohyby zemské

kÛry spjaté s neotektonick˘m v˘vojem

georeliéfu. V˘sledkem bylo v˘razné roz-

ãlenûní paleogenního zarovnaného po-

vrchu, jehoÏ ãásti se dnes nacházejí ve

znaãnû rozdíln˘ch nadmofisk˘ch v˘‰-

kách. Souãasnû byly odneseny mocné

plá‰tû zvûtralin, obnaÏena bazální zvûtrá-

vací plocha a vznikla dne‰ní holorovina.

Vlivem vlnit˘ch pohybÛ zemské kÛry

o velké amplitudû vznikl systém aktiv-

ních morfostruktur, tzv. megaantikli-

nál a megasynklinál. V oblasti ·umavy

se tak vytvofiila ‰umavská megaantikli-

nála smûru JV–SZ a soubûÏnû s ní sever-

nûji megasynklinála jihoãesk˘ch pánví.

Souãasnû byl v˘voj morfostruktur pro-

vázen vznikem dal‰ích podéln˘ch a pfiíã-

n˘ch kern˘ch zlomov˘ch struktur.

·umavská megaantiklinála, která má

zfietelnou vazbu na zdvíhající se ‰u-

mavskou vûtev centrálního moldanu-

bického plutonu, je podélnû rozãlenû-

na na morfostruktury niωího fiádu. Na

jihozápadû je to pomezní megaantikli-

nála na linii VítkÛv kámen – Smrãina

– Plech˘ – StráÏn˘ – Luzn˘ – Roklan –

Falkenstein – Jezerní hora – Ostr˘ s ãet-

n˘mi vrcholy pfies 1300 m n. m., na ni

navazuje vltavická megasynklinála sle-

OstrÛvek se ‰tûrkovou v˘spouv fieãi‰ti Kfiemelné v ploché kotlinûstfiední Kfiemelné u Frauenthalu.Kvartérní ‰tûrkopískové sedimentyjsou pomûrnû v˘znamn˘m kolekto-rem mûlk˘ch podzemních vod.

1

583

1

NP A CHKO SU 8584

âeskobudûjovicko

dující zlomovou linii podél horního

toku Vltavy a pokraãující k severozá-

padu megasynklinálou údolí Kfiemel-

né a Úhlavy. Severov˘chodní pásmo

·umavy tvofií vnitrozemská megaanti-

klinála boubínsko-Ïelnavsko-kleÈská,

pokraãující k severozápadu Pfiilbou,

HuÈskou horou, Kfiemelnou, MÛstkem

a Prenetem.

Stará fiíãní údolí hlavního ‰umavské-

ho smûru, zejména údolí horního toku

Kfiemelné a horní Vltavy (Vltavická

brázda) jsou velmi ‰iroká, s ploch˘mi

dny vyplnûn˘mi vrstvami kvartérních

uloÏenin, v nichÏ koryta zmínûn˘ch

vodních tokÛ a dolních ãástí jejich pfií-

tokÛ pfiirozenû a bohatû meandrují.

K severov˘chodu uklonûné okrajové

pásmo ‰umavské megaantiklinály tvofií

·umavské a Novohradské podhÛfií,

charakterizované v˘raznou erozní mo-

delací georeliéfu, znaãnou v˘‰kovou ãle-

nitostí a pestrostí tvarÛ podmínûn˘ch

rÛzn˘mi geomorfologick˘mi vlastnost-

mi hornin. V tomto pfiedhÛfií je fiada

kaÀonovit˘ch údolí antecedentního

a obsekventního typu, jejichÏ struktur-

nû denudaãní svahy jsou ãasto znaãnû

strmé (nad 20°) a skalnaté, místy pokry-

té sutûmi a ãlenûné men‰ími roklemi.

Georeliéf ·umavy prodûlal poslední

v˘razné zmûny nûkter˘ch terénních

tvarÛ ve ãtvrtohorách pod vlivem pleis-

tocénního periglaciálního mrazového

zvûtrávání, pfii nûmÏ vznikly ãetné mor-

fologicky v˘razné útvary – mrazové

sruby, skalní hradby a po svazích roz-

vleãené balvanité sutû a balvanová mo-

fie. V nejvy‰‰ích polohách byl povrch

modelován visut˘mi firnov˘mi ledovci,

které vznikly v dobû lokálního würm-

ského zalednûní na v˘chodních a seve-

rov˘chodních závûtrn˘ch svazích hor-

sk˘ch hfibetÛ pfiesahujících 1300 m

n. m. jako dÛsledek pÛsobení anemo-

orografick˘ch systémÛ navádûcích ná-

vûtrn˘ch údolí, umoÏÀujících zde zv˘-

‰enou akumulaci snûhu – zdroj tvorby

ledovcÛ. Ledovce vyhloubily ve svazích

nûkolik rozmûrn˘ch a morfologicky v˘-

razn˘ch karÛ, z nichÏ vût‰ina je dnes za-

plnûna vodou jezer. Stûny ledovcov˘ch

karÛ, jejichÏ v˘‰ka se pohybuje mezi

200–300 m, patfií k nejstrmûj‰ím sva-

hÛm ·umavy. Jsou tvofieny obnaÏen˘mi

skalními plochami s patrn˘mi ledovco-

v˘mi ohlazy a rozsáhl˘mi sutûmi. Jeze-

ra jsou hrazena morénami, které mnoh-

de navazují na star‰í morénové valy

nacházející se vnû souãasn˘ch jezer.

Zcela jedineãn˘mi terénními útvary

na ·umavû jsou rozsáhlá mírnû vykle-

nutá tûlesa náhorních i údolních vrcho-

vi‰È, vyplÀující mûlké terénní deprese

v ·umavsk˘ch pláních a ploché nivy

synklinálních útvarÛ (kotlina stfiední

Kfiemelné, Vltavická brázda), v podlo-

Ïí vût‰inou s kvartérními ‰tûrkopísko-

v˘mi uloÏeninami.

Klima

Vût‰ina ·umavy patfií podle klimatic-

kého ãlenûní (Quitt 1971) do chladné

oblasti (mírnû chladn˘ a chladn˘ hor-

Mûlká údolí a deprese na ·u-mavsk˘ch pláních se vyznaãují silnûinverzním charakterem mezokli-matu a patfií k vÛbec nejchladnûj-‰ím lokalitám ·umavy.

1

1

NP A CHKO SU 9

NP a CHKO ·umava

sk˘ region). âásti pfiedhÛfií, jmenovitû

údolí Úhlavy, Otavy, VolyÀky, Blanice,

dolní ãást údolí Vltavy od Lenory, jiÏ-

ní svahy Îelnavské hornatiny a âesko-

krumlovská vrchovina od Horní Plané

k Frymburku, patfií do mírnû teplé ob-

lasti (mírnû vlhk˘, vlhk˘ aÏ velmi vlh-

k˘ vrchovinn˘ region). Podnebí vlastní

·umavy má pfiechodn˘ charakter mezi

klimatem oceánick˘m a kontinentál-

ním s pomûrnû mal˘mi roãními teplot-

ními v˘kyvy a s pomûrnû vysok˘mi

a bûhem roku stejnomûrnû rozloÏen˘-

mi sráÏkami.

PrÛmûrné roãní teploty se pohybují

od 6 °C v nadmofisk˘ch v˘‰kách okolo

750 m do 3 °C ve v˘‰kách 1300 m n.

m. Z tohoto rozdûlení se vymykají in-

verzní lokality v údolních polohách,

pfiedev‰ím Vltavická brázda od Horní

Vltavice po Lipno a mírnû zvlnûné

vysoko poloÏené zalesnûné plo‰iny cen-

trální ·umavy. K nejchladnûj‰ím sta-

novi‰tím vÛbec patfií mûlké terénní sní-

Ïeniny v ·umavsk˘ch pláních, napfi.

údolí Kvildského potoka pod Jezerní

slatí, kde roãní prÛmûrná teplota ãiní

pouhé 2 °C. âasté jsou zimní inverze,

kdy aktuální rozdíly v teplotách údolí

ãi terénních sníÏenin a blízk˘ch vrcho-

lÛ dosahují bûÏnû aÏ 5 °C, zcela v˘ji-

meãnû aÏ 25 °C.

Poloha ·umavy na závûtrné stranû

alpského velehorského masivu a v jeho

relativní blízkosti zpÛsobuje pfii jiÏním

a jihozápadním proudûní v˘razn˘ féno-

v˘ efekt, zejména na okrajov˘ch vrcho-

lech a severov˘chodních svazích jejího

vnitrozemského pásma. V dÛsledku to-

ho jsou tyto polohy v prÛmûru o 0,5 aÏ

0,8 °C teplej‰í a mají o nûco ménû srá-

Ïek oproti stejnû vysoko poloÏen˘m

lokalitám v jin˘ch ãesk˘ch pohofiích.

Podnebí ·umavy v‰ak více neÏ tep-

loty charakterizují sráÏkové pomûry.

Nejniωí prÛmûrné roãní sráÏky jsou

kolem 800 –900 mm na jejím severo-

v˘chodním okraji. Smûrem k hlavní-

mu hraniãnímu horskému pásmu srá-

Ïek v˘raznû pfiib˘vá; okolo 1500 mm

mají napfi. Horní Svûtlé Hory ãi Mod-

rava, ale na Plechém, Bfiezníku a Jezer-

ní hofie pfiekraãují sráÏky 1600 mm.

Na ·umavû jsou i místa ve sráÏko-

vém stínu, napfi. Sta‰ská kotlina, okolí

Nov˘ch Hutí a Borov˘ch Lad, Zátonû

a StráÏného. V návûtrném pásmu ·u-

mavy jsou sráÏky bûhem roku rozdûle-

Horizontální sráÏky, v zimnímobdobí v podobû námrazy, tvofií na·umavû v˘znamn˘ podíl celkov˘chatmosférick˘ch sráÏek.

1

585

1

NP A CHKO SU 10

osy údolí, v hfibetov˘ch polohách se

mírnû zvy‰uje ãetnost smûrÛ kolm˘ch

k ose hfibetu. Na nûkter˘ch místech

se projevuje pfii jasném poãasí místní

cirkulace, pfii níÏ buì v noãních ho-

dinách stéká studen˘ vzduch do údolí

(nejv˘raznûji ve Vltavické brázdû), ne-

bo ve dne stoupá po svazích a údolími

vzhÛru, coÏ se nejv˘raznûji projevuje

na severov˘chodních svazích ·umavy.

Pro ·umavu jsou typické ãasté ml-

hy, jednak ve vrcholov˘ch polohách

nad 1200 m n. m., které jsou aÏ 200

dnÛ v roce zahaleny oblaãností, jednak

v uzavfien˘ch konkávních terénních

tvarech, kde jsou zase hojné pfiízemní

radiaãní mlhy.

Hydrologické pomûry

Vût‰ina území národního parku a chrá-

nûné krajinné oblasti ·umava náleÏí

k úmofií Severního mofie a povodí La-

be. Pouze malé pfiíhraniãní ãásti ·uma-

vy v povodí ¤ezné u Îelezné Rudy,

Malé ¤ezné u Medvûdí hory, âertovy

vody a âerveného potoka u KníÏecích

Plání a Svûtlé a Horského potoka u Pa-

seãné s celkovou rozlohou cca 96 km2

spadají do povodí Dunaje a tedy do

úmofií âerného mofie.

Témûfi celé území NP a CHKO ·u-

mava od roku 1978 náleÏí do Chránû-

né oblasti pfiirozené akumulace vod

(CHOPAV), v níÏ hrají dÛleÏitou roli

ny celkem rovnomûrnû, hlavní maxima

pfiipadají na ãerven a ãervenec, podruÏ-

né na prosinec. V níÏe poloÏeném su‰-

‰ím závûtrném pásmu je v˘razné pou-

ze letní maximum a v období od fiíjna

do bfiezna je úhrn sráÏek relativnû níz-

k˘. Podíl zimních sráÏek ãiní v podhÛ-

fií asi 20 % z celkového roãního mnoÏ-

ství, zatímco v centrální ·umavû je

to asi 40 %, coÏ odpovídá více neÏ

500 mm. Nejbohat‰í snûhové polo-

hy jsou podél státní hranice v oblasti

mezi Debrníkem a âernou horou a me-

zi Tfiístoliãníkem a Smrãinou, kde snû-

hová pokr˘vka pfietrvávající v prÛmûru

120 –150 dnÛ v roce má mocnost ko-

lem 100 –150 cm, av‰ak maxima jsou

odhadována aÏ na 300 – 400 cm. Pod-

statnû ménû snûhu spadne na se-

verov˘chodním okraji ·umavy, kde

jeho vrstva o mocnosti okolo 40 cm

(max. 80 –100 cm) leÏí v prÛmûru

90–100 dnÛ v roce.

âlenit˘ reliéf znaãnû ovlivÀuje také

smûr a rychlost vûtru. Nejvy‰‰í prÛmûr-

nou rychlost vûtru, 5–8 m⋅s–1, vykazu-

jí volné nezalesnûné konvexní polohy,

naopak v uzavfien˘ch hlub‰ích údolích

se tento ukazatel pohybuje okolo 1–2

m⋅s–1. Ve voln˘ch polohách pfievládá

západní aÏ jihozápadní smûr proudûní,

nejménû ãetné jsou smûry severní a ji-

hov˘chodní. V údolních polohách je

proudûní usmûrÀováno podél hlavní

VYBRANÉ KLIMATOLOGICKÉ ÚDAJE Z LET 1956–1998 Z METEOROLOGICKÉ STANICE CHURÁ≈OV

586

âeskobudûjovicko

M ù S Í C

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.

Dlouhodobá prÛm. mûs.

teplota (°C) -4,0 -3,7 -1,0 2,9 7,9 11,1 13,1 12,6 9,4 5,3 0,1 -2,9

Nejvy‰‰í mûsíãní

prÛm. teplota (°C) 0,0 2,3 2,8 7,3 10,9 13,3 17,4 17,1 13,4 8,4 3,6 0,5

Nejniωí mûsíãní

prÛm.teplota (°C) -11,3 -14,2 -6,0 -1,7 4,3 8,8 10,4 10,7 5,9 -0,1 -3,5 -7,8

Max. teplota (°C) 16,9 17,5 19,2 23,4 27,5 29,1 34,2 30,7 30,4 23,0 21,6 15,1

Min. teplota (°C) -24,2 -32,6 -21,3 -13,3 -7,3 -2,5 -1,5 -1,0 -2,7 -9,8 -14,6 -22,2

PrÛmûrn˘ mûsíãní úhrn

sráÏek (mm) 76,0 64,2 80,5 82,4 98,4 129,4 116,8 113,4 76,3 65,9 78,0 92,4

Nejvy‰‰í mûsíãní úhrn

sráÏek (mm) 257,9 201,1 223,7 209,1 241,1 243,8 242,6 213,2 182,0 169,8 169,7 235,3

Nejniωí mûsíãní úhrn

sráÏek (mm) 11,0 11,8 22,0 24,0 16,1 49,2 16,8 38,1 3,5 6,8 22,6 4,9

Nejvy‰‰í denní

úhrn sráÏek (mm) 30,8 38,3 43,9 53,7 47,8 71,3 136 58,9 68,5 60 48,6 53,6

Max. v˘‰ka snûhové

pokr˘vky (cm) 180 182 197 171 55 5 0 0 5 45 83 122

NP A CHKO SU 11

NP a CHKO ·umava

rozsáhlé ra‰elini‰tní komplexy náhor-

ních vrchovi‰È ·umavsk˘ch plání, údol-

ních vrchovi‰È Kfiemelné a Vltavické

brázdy a také velké plochy dal‰ích typÛ

mokfiadních biotopÛ. Tyto mokfiady

ovlivÀují pfiíznivû akumulaci vod a re-

gulaci jejich odtoku. V roce 1990 byl

komplex ‰umavsk˘ch ra‰elini‰È o cel-

kové rozloze 5 900 ha zapsán do sezna-

mu mezinárodnû v˘znamn˘ch mokfia-

dÛ v rámci Ramsarské konvence.

Nejvût‰ími ‰umavsk˘mi fiekami jsou

Vltava a Otava. Obû pramení v centrál-

ní ãásti pohofií v ·umavsk˘ch pláních.

¤eka Otava se sv˘mi pfiítoky odvod-

Àuje západní ãást NP ·umava a stfied-

ní ãást CHKO ·umava. Její povodí má

k závûrovému profilu Rej‰tejn rozlohu

334,60 km2 a dosahuje zde prÛmûrné-

ho dlouhodobého prÛtoku (dále jen Qa)

8,26 m3⋅s–1. Otava vzniká soutokem

Vydry a Kfiemelné, které zvlá‰tû v horních

ãástech sv˘ch tokÛ protékají mûlk˘mi

údolími holoroviny. V˘znamné jsou pfie-

dev‰ím tfii zdrojnice Vydry se soutokem

u Modravy, a to Modravsk˘, Roklansk˘

a FilipohuÈsk˘ potok, a dva pfiítoky Kfie-

melné, tj. Slatinn˘ a Prá‰ilsk˘ potok.

DÛleÏit˘m pravostrann˘m pfiítokem

Otavy v Rej‰tejnû je Losenice sbírající

vody na severov˘chodním okraji ·u-

mavsk˘ch plání. V dolních úsecích Vyd-

ry, Kfiemelné a Losenice jsou patrné

v˘razné projevy zpûtné eroze tokÛ, ze-

jména balvanitá koryta s velk˘m spádem

a strmá kaÀonovitá údolí.

¤eka Vltava, odvádûjící vody z jiho-

ãeské ãásti NP a CHKO ·umava, má

k závûrovému profilu Nová Pec plo-

chu povodí 534,62 km2 a její Qa je

8,42 m3⋅s–1. Pramení jako âern˘ po-

tok na v˘chodním svahu âerné hory

(1354,0 m n. m.). Po soutoku s Vltav-

sk˘m potokem u Borov˘ch Lad nese

název Teplá Vltava a pfiibírá dal‰í pfiíto-

ky, z nichÏ je nejvodnûj‰í ¤asnice. Od

âerného KfiíÏe, po soutoku se Stude-

nou Vltavou pfiitékající z Bavorska, se

jiÏ pod jménem Vltava volnû meand-

rujícím tokem blíÏí k Îelnavû. Tam za-

ãíná vzdutí pfiehradní nádrÏe Lipno I,

která je se svou plochou 4 870 ha, prÛ-

mûrnou hloubkou 6,5 m (pfiiãemÏ nej-

vût‰í je 21,5 m) a celkov˘m objemem

306 milionÛ m3 nejvût‰ím umûl˘m

vodním dílem v celém regionu.

Rozlivy Vltavy na konci vzdu-tí pfiehradní nádrÏe Lipno I u Îel-navy dobfie ukazují prÛbûh pÛvod-ních meandrÛ a mrtv˘ch fiíãníchramen.

1

587

1

NP A CHKO SU 12

âeskobudûjovicko

Severozápadní ãást ·umavy, tj. Îe-

leznorudskou hornatinu, odvodÀuje fie-

ka Úhlava pramenící na západním úbo-

ãí Pancífie. Jejími vût‰ími pfiítoky jsou

zleva Bíl˘ potok, Lomnice a Chodská

Úhlava, zprava Zelensk˘ a Mûsti‰Èsk˘

potok (Jelenka). Na Úhlavû je pfiehrad-

ní nádrÏ N˘rsko o v˘mûfie 148 ha a ob-

jemu 20,8 mil. m3 vody.

Severov˘chodní okrajové ãásti

CHKO ·umava ve Vimperské vrcho-

vinû, Prachatické hornatinû a Îelnav-

ské hornatinû leÏí v horních partiích

povodí VolyÀky a Blanice, pravostran-

n˘ch pfiítokÛ dolní Otavy.

Kromû pfiirozen˘ch vodních tokÛ

najdeme na území ·umavy také umûlé

kanály a náhony. V západní ãásti je to

Vchynicko-tetovsk˘ plavební kanál,

kter˘ odebírá znaãné mnoÏství vody

z fieky Vydry nad Ant˘glem a slouÏí

dnes pro potfieby vodní elektrárny

na âeÀkovû Pile. Schwarzenbersk˘

plavební kanál v jihoãeské ãásti NP

a CHKO ·umava, kter˘ propojoval

povodí Labe a Dunaje, je v souãasnosti

nefunkãní. Postupnû jsou obnovovány

nûkteré jeho dílãí úseky.

Na ·umavû leÏí v morfologicky v˘-

razn˘ch karech v nadmofiské v˘‰ce

kolem 1000 m osm ledovcov˘ch jezer.

âelní morény, které tvofií jejich pfiiro-

zené hráze, byly v minulosti umûle zv˘-

‰eny, aby se zajistilo vût‰í mnoÏství vo-

dy zejména pro plavení dfieva. Na ãeské

stranû ·umavy se nachází pût z tûchto

jezer – âerné, âertovo, Laka, Prá‰ilské

a Ple‰né.

Dal‰ími pfiirozen˘mi vodními plo-

chami jsou ra‰elinná jezírka, jichÏ je

v ‰umavsk˘ch ra‰elini‰tích pomûrnû vel-

ké mnoÏství. Nejvût‰í o v˘mûfie 1,3 ha je

v Chalupské slati, známá jsou jezírka

v Rokytsk˘ch slatích, v Tfiíjezerní slati

aj. K pfiirozen˘m vodním nádrÏím pat-

fií rovnûÏ mrtvá ramena a pofiíãní tÛ-

nû v nivû Vltavy ve Vltavické brázdû.

Umûlé nádrÏe se kromû údolních pfie-

hrad Lipno I a N˘rsko omezují na ne-

mnoho b˘val˘ch plavebních nádrÏek

(klausur), které se v‰ak k tomuto úãelu

jiÏ nevyuÏívají. Mezi nejvût‰í z nich

patfií napfi. Îìárské jezírko o velikosti

1,4 ha. V rámci CHKO se nacházejí

dva vût‰í rybníky, a to Kfii‰Èanovick˘

(17,5 ha) mezi Záblatím a Zbytinami

âerné jezero je nejvût‰ím a nej-hlub‰ím ‰umavsk˘m ledovcov˘m je-zerem, které vyplÀuje dno v˘raznûmodelovaného ledovcového karu.

1

588

1

NP A CHKO SU 13

NP a CHKO ·umava

a Ol‰ina (112 ha) pod HodÀovem

u Horní Plané.

Pro celou ·umavu jsou charakteris-

tické pomûrnû monotónní hydrogeo-

logické pomûry. Horninov˘ komplex

krystalinika se vyznaãuje v˘hradnû puk-

linovou propustností. PrÛlinovû pro-

pustn˘ je zvûtralinov˘ pokryv hornino-

vého masivu, deluviální, deluviofluviální

a fluviální uloÏeniny se zdroji podzemní

vody pfieváÏnû místního v˘znamu. In-

tenzivnûj‰í obûh podzemní vody je

moÏn˘ jen v zónû rozpojení puklin ne-

bo vût‰ího zvûtrávání hornin pfii jejich

povrchu. Hlub‰í dosah a vût‰í intenzitu

mÛÏe mít obûh podzemní vody v otev-

fien˘ch zlomech nebo pásmech tekto-

nického poru‰ení horninového masivu

a hlavnû v místech kfiíÏení tûchto tekto-

nick˘ch linií.

K infiltraci sráÏkové vody do pro-

pustn˘ch hornin dochází na celé plo-

‰e roz‰ífiení kolektorÛ. Jejich odvod-

nûní je obvykle v úrovni nebo nad

úrovní místní erozní báze a projevu-

je se pozvoln˘mi pfiítoky podzemní vo-

dy pfies deluviální a fluviální sedimen-

ty do vodních tokÛ. Prameny jsou

vût‰inou na dnû terénních depresí.

Pro reÏim podzemní vody je charak-

teristick˘ víceménû pravidelnû se opa-

kující roãní cyklus s v˘skytem maximál-

ních stavÛ hladin a vydatnosti pramenÛ

v jarních, popfi. letních mûsících.

K pfiirozen˘m vodním plo-chám patfií ãetná ra‰elinná jezírka,z nichÏ nûkterá dosahují pomûrnûznaãn˘ch rozmûrÛ. Na snímku jed-no z vût‰ích jezírek na Rokytsk˘chslatích.

1

589

·UMAVSKÁ LEDOVCOVÁ JEZERA

1

âerné Labe 1 008 18,43 2 878 39,8 4,45

âertovo Dunaj 1 030 10,33 1 852 36,7 4,05

Laka Labe 1 096 2,78 40 3,9 4,86

Prá‰ilské Labe 1 079 3,72 274 14,9 4,60

Ple‰né Labe 1 090 7,48 617 18,3 4,53

Jezero Povodí V˘‰ka Plocha Objem Hloubka max. Reakce min.

(m n. m.) (ha) (tis. m3) (m) (pH)

NP A CHKO SU 14

âeskobudûjovicko

Pedologie

Území ·umavy, charakteristické v˘raz-

nou v˘‰kovou stupÀovitostí, náleÏí do

regionu horsk˘ch podzolÛ se subregio-

nem, ve kterém mezi doprovodn˘mi

sloÏkami pfievaÏují zejména hydromorf-

ní pÛdy.

Celkovû dominují podzoly. Na sva-

hovinách rul, granulitÛ a kysel˘ch int-

ruziv se vyvinul pfiedev‰ím podzol

kambizemní a humusov˘, místy, na

nejvy‰‰ích hfibetech a vrcholech, také

podzol typick˘. Tyto pÛdy se místy

prolínají s okrsky doprovodné kambi-

zemû dystrické, akcesorického gleje

organozemního a vrchovi‰tní organo-

zemû typické. Podzol kambizemní a hu-

musov˘ jsou pÛdním substrátem na

·umavû pfievládajících vegetaãních for-

mací horsk˘ch kvûtnat˘ch a acidofilních

buãin, podzol typick˘ je pfievaÏujícím

pÛdním typem stupnû klimaxov˘ch

smrãin. V ponûkud niωích polohách

oblasti podzolÛ zaujímají rÛznû velké

plochy tzv. rezivé pÛdy – kryptopodzo-

ly, pfiedev‰ím typick˘ a pseudoglejov˘.

Kryptopodzol typick˘ a rankerov˘ leÏí

napfi. v okolí Horské Kvildy a mezi

Kvildou a Borov˘mi Lady.

Tyto pÛdy pfiecházejí ve vrchovin-

n˘ch ãástech ·umavy k silnû kysel˘m

kambizemím, zejména ke kambizemi

dystrické v asociaci s pseudoglejem ty-

pick˘m (kambick˘m) na svahovinách

uveden˘ch kysel˘ch hornin. Vût‰í celky

kambizemû dystrické najdeme spolu

s men‰ími okrsky pseudogleje typické-

ho (kambického) a kambizemû pseu-

doglejové na polygenetick˘ch hlínách

s eolickou a ‰tûrkovitou pfiímûsí na sva-

hovinách kysel˘ch vyvfielin a metamor-

fik v ‰ir‰ím okolí âesk˘ch ÎlebÛ, Le-

nory, mezi Volary a Záblatím, v úzk˘ch

pruzích po obou stranách Vltavské-

ho luhu mezi Lenorou a Novou Pecí

a v ‰ir‰í oblasti na levém bfiehu pfiehrad-

ní nádrÏe Lipno I od Horní Plané po

Frymburk. V okrajov˘ch ãástech Îe-

leznorudské hornatiny a na severov˘-

chodních svazích ·umavsk˘ch plání

mezi N˘rskem a Ka‰persk˘mi Horami

pfievaÏuje kambizem dystrická s dopro-

vodnou kambizemí typickou, která je

zejména v západní ãásti této oblasti

zastoupena podzolovanou varietou.

V okolí StráÏného, Lenory, Volar, Kfii‰-

Èanova, Záblatí, Zdíkova, StachÛ a Ni-

cova leÏí men‰í okrsky kambizemû pseu-

doglejové.

Na v˘chozech pevn˘ch hornin a ka-

menn˘ch sutích se v regionu kambizemí

a podzolÛ vyvinuly men‰í vloÏky ranke-

Na ·umavû se nacházejí rela-tivnû velké zásoby ra‰eliny. Posled-ním místem, kde byla ra‰elina tûÏe-na, bylo do roku 2000 ra‰elini‰tûSoumarsk˘ most u Lenory.

1

590

1

NP A CHKO SU 15 591

NP a CHKO ·umava

rÛ (ranker typick˘ a kambick˘), napfi.

mezi Velk˘m Kokrháãem a Jezerní ho-

rou, mezi Medvûdí horou, Hraniãní

horou, Modravskou horou a âertov˘m

vrchem, na balvanov˘ch mofiích v Po-

vydfií, na hfibetu mezi Plech˘m a Tfiísto-

liãníkem aj. V oblasti Skalky a Jezerní-

ho hfibetu, ale i jinde, se v zónách

podzolu vytvofiily vloÏky nevyvinut˘ch

pÛd, litozemû typické (stfiídavû i ranke-

ru litického) na svahovinách rul.

V katastrech obcí Prá‰ily a Srní leÏí

nevelké celky kyselého pseudogleje ty-

pického na polygenetick˘ch hlínách,

tvofiící akcesorickou sloÏku v asocia-

cích glejÛ a kysel˘ch kambizemí. Men‰í

plochy pseudogleje typického (kam-

bického) vznikly v dosahu levého bfie-

hu pfiehradní nádrÏe Lipno I v okolí

Perneku a mezi Horní Planou a Dolní

Vltavicí na polygenetick˘ch hlínách

a svahovinách rul a granulitÛ. Neváp-

nité nivní sedimenty Teplé Vltavy, ¤as-

nice, Blanice, Otavy pod Rej‰tejnem,

Úhlavy a jejích pfiítokÛ v okolí pfie-

hradní nádrÏe N˘rsko pokr˘vá fluvi-

zem typická a glejová. V pramenn˘ch

oblastech a v nivách podél naprosté

vût‰iny vût‰ích i men‰ích ‰umavsk˘ch

vodních tokÛ (vãetnû úseku Teplé Vl-

tavy a Vltavy ve Vltavické brázdû) se

na podloÏí nevápnit˘ch deluviofluviál-

ních a fluviálních sedimentÛ a polyge-

netick˘ch hlín vytvofiily rÛznû ‰iro-

ké pruhy gleje organozemního, lokálnû

gleje kambického a v˘jimeãnû také gle-

je typického.

Na ·umavû jsou velmi roz‰ífiené

vrchovi‰tní a pfiechodové organozemû

(typická a glejová). Vyvinuly se pfiede-

v‰ím v oblasti Vltavského luhu mezi

Lenorou a Novou Pecí, na ra‰elini‰tích

·umavsk˘ch plání, v kotlinû stfiední

Kfiemelné a v dal‰ích ‰umavsk˘ch ra-

‰elini‰tních lokalitách, v ostrÛvcích po-

dél ãetn˘ch potokÛ, potÛãkÛ a prame-

ni‰tních komplexÛ.

Kvûtena a vegetace

Spolu s cel˘m územím âR patfií ·uma-

va ke stfiedoevropské provincii stfiedo-

evropské kvûtenné oblasti v rámci tem-

perátního pásma Evropy.

·umavské podhÛfií a niωí ãásti ·u-

mavy náleÏejí do fytogeografické oblas-

ti mezofytikum, která je v ‰umavsk˘ch

pomûrech charakterizována kvûtnat˘-

mi buãinami a jedlinami a kysel˘mi

podhorsk˘mi buãinami. V submon-

tánním stupni mezofytika dosahují

horní hranice roz‰ífiení napfi. dub zim-

ní (Quercus petraea), lípa malolistá (Ti-lia cordata), svízel lesní (Galium syl-vaticum), jaterník trojlaloãn˘ (Hepaticanobilis), tfiezalka horská (Hypericummontanum), pcháã zelinn˘ (Cirsium ole-raceum), váleãka prapofiitá (Brachypo-dium pinnatum) aj. a fytocenózy svazÛ

Arrhenatherion, Molinion, Hyperico per-forati-Scleranthion perennis, Berberidiona Bromion erecti. V kvûtenû mezofytika

zcela pfievaÏují druhy s ‰irok˘m stfiedo-

evropsk˘m aÏ celoevropsk˘m roz‰ífie-

ním, v˘jimeãnû se objevují prvky alp-

ského migrantu sestupující z vy‰‰ích

poloh, mimo jiné dfiípatka horská (Sol-danella montana) a ple‰ka stopkatá

(Willemetia stipitata), pfiípadnû druhy

se subatlantsk˘m roz‰ífiením, napfi. v‰i-

vec ladní (Pedicularis sylvatica).Montánní a supramontánní stupeÀ

·umavy patfií do fytogeografické oblas-

ti oreofytikum. Lesní vegetaci tvofií

zejména smrko-buko-jedlov˘ smí‰en˘

les (kvûtnaté buãiny a acidofilní hor-

ské buãiny) a v men‰í mífie klimaxové

a podmáãené smrãiny a jedliny. Pro

uvedenou oblast jsou charakteristická

spoleãenstva ombrotrofních ra‰elini‰È,

oligotrofních jezer, ra‰elinn˘ch luk,

prameni‰È, horsk˘ch mezofilních luk

a pastvin. V montánním stupni oreofy-

tika mají horní hranici roz‰ífiení napfi.

borovice blatka (Pinus rotundata), lípa

velkolistá (Tilia platyphyllos), jilm hor-

sk˘ (Ulmus glabra), lipnice oddálená

(Poa remota), vachta trojlistá (Meny-anthes trifoliata), kyãelnice devítilistá

(Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonos-

ná (D. bulbifera), p‰eníãko rozkladité

(Milium effusum) a mnohé dal‰í. Na-

opak zde zaãíná v˘skyt skuteãn˘ch

horsk˘ch druhÛ, jejichÏ optimum roz-

‰ífiení leÏí v supramontánním stupni.

V dÛsledku pomûrnû rychl˘ch a opa-

kovan˘ch klimatick˘ch zmûn se v chlad-

n˘ch obdobích pleistocénu (glaciálech)

vyvinula ve Stfiední Evropû chladno-

milná vegetace s fiadou druhÛ severské

tundry. Zbytky této kvûteny, tzv. glaci-

NP A CHKO SU 16

âeskobudûjovicko

ální relikty, se dosud udrÏely na nûkte-

r˘ch extrémních typech stanovi‰È. Na

skalních v˘stupcích v nejvy‰‰ích polo-

hách Královského hvozdu rostou napfi.

sítina trojklaná (Juncus trifidus), jino-

fiadec kadefiav˘ (Cryptogramma crispa),psineãek skalní (Agrostis rupestris),v âerném jezefie ‰ídlatka jezerní (Isoeteslacustris) a v Ple‰ném jezefie ‰ídlatka

ostnov˘trusná (I. echinospora). Mezi

glaciální relikty patfií také fiada vrcho-

vi‰tních druhÛ, napfi. bfiíza trpasliãí

(Betula nana), suchop˘rek trsnat˘ (Tri-chophorum cespitosum), ‰icha ãerná

(Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá

(Andromeda polifolia), ostfiice mokfiad-

ní (Carex limosa) a blatnice bahenní

(Scheuchzeria palustris), z druhÛ jin˘ch

stanovi‰È napfi. plavuník alpínsk˘ (Di-phasiastrum alpinum).

Alpské migranty se z primárních

stanovi‰È v subalpínsk˘ch spoleãen-

stvech v jezerních karech roz‰ífiily na

louky a pastviny vzniklé lidskou ãin-

ností. Patfií mezi nû hofiec ‰umavsk˘

(Gentiana pannonica), koprníãek bez-

obaln˘ (Ligusticum mutellina) a starãek

horsk˘ (Senecio subalpinus). Pozdûj‰í

vlna alpské imigrace obohatila zejména

kvûtenu jihov˘chodní ·umavy o celou

fiadu rostlin, které v‰ak vût‰inou neros-

tou v charakteristick˘ch subalpínsk˘ch

spoleãenstvech. Jde pfieváÏnû o druhy

lesní, luãní a prameni‰tní. Patfií mezi

nû napfi. dnes jiÏ vyhynul˘ tofiíãek jed-

nohlízn˘ (Herminium monorchis), mûk-

ãilka jednolistá (Malaxis monophyllos),‰afrán bûlokvût˘ (Crocus albiflorus),k˘chavice bílá pravá (Veratrum albumsubsp. album), kerblík leskl˘ (Anthris-cus nitida), fiefii‰nice trojlistá (Cardami-ne trifolia) a pryskyfiník omûjolist˘

(Ranunculus aconitifolius). Mezi alpské

migranty patfií kromû jmenovan˘ch

také hojnûji roz‰ífiené druhy, napfi.

tfitina chloupkatá (Calamagrostis villo-sa), chlupáãek oranÏov˘ (Pilosella au-rantiaca), dfiípatka horská (Soldanellamontana), ple‰ka stopkatá (Willemetiastipitata), pryskyfiník platanolist˘ (Ra-nunculus platanifolius), kamziãník ra-

kousk˘ (Doronicum austriacum) a mlé-

ãivec alpsk˘ (Cicerbita alpina). Zvlá‰tní skupinou jsou druhy s tzv.

boreálním a boreálnû-sarmatsk˘m ty-

pem roz‰ífiení, které v glaciálu migro-

valy do Stfiední Evropy z v˘chodní ãás-

ti kontinentu. Na ·umavû k nim patfií

napfi. v‰ivec Ïezlovit˘ (Pedicularis scept-rum-carolinum) a vrba borÛvkovitá (Sa-lix myrtilloides), oba dnes patrnû vy-

hynulé, dále rojovník bahenní (Ledumpalustre), ptaãinec dlouholist˘ (Stella-ria longifolia), popelivka sibifiská (Li-gularia sibirica), tfitina nachová (Ca-lamagrostis purpurea), jirnice modrá

(Polemonium caeruleum), stulík mal˘

(Nuphar pumila), bublinatka bledoÏlu-

tá (Utricularia ochroleuca). Je pozoru-

hodné, Ïe velká vût‰ina z nich je dnes

soustfiedûna jen ve f. podokrese Hor-

novltavská kotlina, a zakládá tak fyto-

geografickou jedineãnost tohoto území

v kontextu celé ·umavy.

Severozápadní ãást ·umavy a jejího

podhÛfií jsou oproti jihov˘chodní ·u-

mavû obohaceny o nûkteré druhy sub-

atlantické kvûteny. Patfií k nim napfi.

mokr˘‰ vstfiícnolist˘ (Chrysospleniumoppositifolium), sítina ostrokvûtá (Jun-cus acutiflorus), s. kostrbatá (J. squarro-

Hofiec ‰umavsk˘ (Gentiana

pannonica) nejãastûji roste v hor-sk˘ch smilkov˘ch loukách svazuNardion. Jeho pÛvodními stanovi‰-ti jsou v‰ak vysokobylinné nivy v je-zerních karech.

Kyhanka sivolistá (Androme-

da polifolia) je glaciální relikt, úz-ce vázan˘ na vrchovi‰tní ra‰elini‰tû.

2

1

592

1

2

NP A CHKO SU 17 593

NP a CHKO ·umava

sus), rosnatka anglická (Drosera angli-ca), vranec jedlov˘ (Huperzia selago),Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant)a bûlorozchodník huÀat˘ (Oreosedumvillosum).

·umava a vy‰‰í polohy jejího podhÛ-

fií jsou jádrem v˘skytu ãtyfi endemic-

k˘ch taxonÛ. Nejedná se v‰ak o úzce lo-

kální endemity vyskytující se pouze na

·umavû (vãetnû bavorské a rakouské

strany), neboÈ jejich roz‰ífiení je ‰ir‰í.

Jsou to hofieãek mnohotvárn˘ ãesk˘

(Gentianella praecox subsp. bohemica),kter˘ zasahuje aÏ na severní Moravu,

omûj ‰alamounek (Aconitum callibotry-on) roz‰ífien˘ i v ostatních horách ães-

ké vysoãiny, prstnatec májov˘ ra‰elin-

n˘ (Dactylorhiza majalis subsp. turfosa),donedávna rostoucí izolovanû také

v Kru‰n˘ch horách, a zvoneãník ãern˘

(Phyteuma nigrum), sestupující aÏ do

Jihoãesk˘ch pánví.

·umava patfií v âeské republice k úze-

mím s nejvût‰í diverzitou mechorostÛ,

li‰ejníkÛ a hub.

Je odtud známo pfies 460 druhÛ me-

chorostÛ, pfiiãemÏ v posledních letech

bylo ovûfieno asi 395 taxonÛ. Je to

pfiibliÏnû polovina z celkového poãtu

mechorostÛ znám˘ch z území âeské

republiky. Celkovû lze ·umavu povaÏo-

vat za území bryologicky dobfie pro-

zkoumané.

V bryoflófie ·umavy jsou bûÏné aÏ

hojné horské druhy mechorostÛ, kdeÏ-

to alpínské druhy aÏ na v˘jimky chybû-

jí. Pfiíãinou je nedostatek vhodn˘ch

stanovi‰È. Od sousedních fytogeogra-

fick˘ch jednotek se ·umava li‰í napfi.

v˘skytem kfiivonoÏky zproh˘bané (Cam-pylopus flexuosus), mrvenky pilovité

(Tayloria serrata) a skulinatky ladné

(Gymnomitrion concinnatum). Jsou pro

ni charakteristické nûkteré subarktic-

ko-alpínské a arkto-alpínské druhy,

mimo jiné roÏínka ostrá (Blindia acu-ta), vele‰ka Blyttova (Kiaeria blyttii),rokytník stinn˘ (Hylocomium umbra-tum), ‰tûrbovka jednostranná (Andrea-ea rothii), koprofilní druhy souzubka

mechovitá (Tetraplodon mnioides) a s.

zúÏená (T. angustatus) a vzácn˘ subat-

lantsk˘ mech kápu‰ka skvûlá (Hookerialucens). V rámci âR jen na ·umavû ros-

tou játrovky skfiíÏovec vláskovit˘ (Kurzia

trichoclados) a kovanec kfiehkolist˘

(Frullania fragilifolia) a mechy ‰tûrbov-

ka silnoÏebrá (Andreaea crassinervia),pruhovka vroubkovaná (Rhabdoweisiacrenulata), sourubka chudoplodá (Nec-kera oligocarpa), lesklec sourubkovit˘

(Plagiothecium neckeroideum) a dvou-

hrotcovka krouÏkolistá (Dicranodontiumuncinatum). Druhovû nejbohat‰í jsou

kary Ple‰ného a âerného jezera a Po-

vydfií. Zajímavé jsou lokality v okolí

StoÏce, jednak fiadou subkalcifilních

druhÛ, jednak fiadou vzácnûj‰ích dru-

hÛ epifytick˘ch. Bryologicky velmi v˘-

znamná jsou pfiirozenû také horská vr-

chovi‰tû, i kdyÏ jejich druhová diverzita

není tak vysoká.

Z lichenologického hlediska patfií

·umava k vÛbec nejv˘znamnûj‰ím re-

fugiím li‰ejníkÛ v âeské republice. Je

odsud prozatím udáváno více neÏ 500

druhÛ. Jen z karÛ âerného a Ple‰ného

jezera je známo na 350 druhÛ li‰ejní-

kÛ. Na druhou stranu fiada oblastí na

·umavû ov‰em nebyla lichenologicky

zkoumána vÛbec.

Geologicky uniformní silikátové

podloÏí se odráÏí ve sloÏení saxikolní

a terikolní lichenoflóry, kde pfievládají

taxony striktnû vázané na kysel˘ sub-

strát. Vápnomilné druhy nalezneme

vzácnûji; vesmûs jsou omezené pouze

na antropogenní lokality v ·umavském

podhÛfií. Vysoká zalesnûnost a pfiízni-

vé klimatické pomûry podporují roz-

voj epifytické lichenoflóry, i kdyÏ je

ve srovnání s minulostí kvalitativnû

a kvantitativnû ochuzená. Pfiesto se zde

stále je‰tû vyskytují mnohé druhy, kte-

ré jinde v âeské republice vyhynuly.

·umavská lichenoflóra je pozoru-

hodná také z fytogeografického hledis-

ka. Vût‰ina zdej‰ích druhÛ má sice roz-

sáhlé roz‰ífiení, ale nezanedbatelná ãást

li‰ejníkÛ projevuje v roz‰ífiení rÛzné

specifické tendence. Pfiítomnost geo-

graficky rÛzn˘ch skupin je zpÛsobe-

na více faktory. Kromû zemûpisné po-

lohy ·umavy jsou to rÛzné historické

události (stfiídání zalednûní, ‰ífiení li-

‰ejníkÛ spolu s vÛdãími dfievinami

aj.), vysoká lesnatost území, a odtud

také do znaãné míry pramenící mezo-

a mikroklimatické pomûry pfiíznivé

pro li‰ejníky. Na konkrétních loka-

Plavuník alpínsk˘ (Diphasi-

astrum alpinum) roste vzácnûna horsk˘ch smilkov˘ch pastvinácha v brusnicov˘ch kefiíãkov˘ch spole-ãenstvech.

1

1

NP A CHKO SU 18

âeskobudûjovicko

litách je také dÛleÏit˘ reliéf terénu

a vodní reÏim.

Okrajovû se na ·umavû stfietávají

a vzájemnû pfiekr˘vají areály druhÛ se

subatlantsk˘m roz‰ífiením a druhÛ se-

verského jehliãnatého lesa. Mnohde se

jedná o li‰ejníky omezené na lokality

minimálnû ovlivnûné lidskou ãinností.

V místech pfiirozeného bezlesí (skalní

stûny v karech jezer, exponované vr-

cholové skály a chladné sutû) mÛÏeme

nalézt nûkteré arkto-alpínské ãi boreo-

montánní druhy, jako napfi. krevnatec

vûterní (Ophioparma ventosa), paliã-

kovec kfiehk˘ (Sphaerophorus fragilis)a ‰ídlovec kÛstkovit˘ (Thamnolia ver-micularis). Ze subatlantsk˘ch epifytÛ

nalézáme pfiedev‰ím na listnáãích ve

vlhk˘ch smí‰en˘ch a listnat˘ch prale-

sovit˘ch porostech krásnici Caloplacaherbidella, jasanovku horskou (Hetero-dermia speciosa) a dÛlkatec prostrann˘

(Lobaria amplissima), v údolních lesích

Arthothelium ruanum a Biatora men-dax, na solitérách v chránûn˘ch mís-

tech karÛ jezer napfi. ledviník pûkn˘

(Nephroma bellum) apod. Oceánicky

ladûné skalní druhy jsou z valné ãásti

li‰ejníky vlhk˘ch skalních pfievisÛ, jako

napfi. Arthonia arthonioides, Fuscideamaculosa, Melaspilea granitophila, Ri-nodina interpolata aj. Boreální typy sle-

dují na ·umavû pfiirozené roz‰ífiení

tajgov˘ch druhÛ dfievin – smrku, boro-

vice, bfiízy – a nacházíme je tedy nej-

ãastûji na ra‰elini‰tích, v reliktních bo-

rech, klimaxov˘ch smrãinách apod. Za

zmínku stojí napfi. terãovka smrková

(Hypogymnia bitteri) a pukléfika plotní

(Cetraria sepincola). Na nûkter˘ch sta-

novi‰tích mohou rÛst subatlantské

a boreální druhy témûfi bok po boku

(napfi. v karech jezer, v horsk˘ch smí‰e-

n˘ch lesích).

Nûkteré nápadné epifytické li‰ejníky

jiÏ pravdûpodobnû vymizely, pfiedev‰ím

druhy vyÏadující trvale vlhké mikrokli-

ma pralesovit˘ch porostÛ minimálnû

naru‰en˘ch lesnickou ãinností. K tûm

náleÏí napfi. provazovka nejdel‰í (Usnealongissima), p. rÛÏkatá (U. ceratina), la-

loãník sazov˘ (Sticta fuliginosa) a l. les-

ní (S. silvatica) ãi huspeník Collema ni-grescens. Vymizely také nûkteré tajgové

druhy, které zde rostly zhruba na zá-

padní hranici svého evropského roz‰í-

fiení a které na ·umavû pfieÏívaly jako

glaciální relikty pfieváÏnû v ra‰elini‰t-

ních ekosystémech. Patfií mezi nû napfi.

terãovka hnûdozelená (Parmelia oliva-cea), t. severní (P. septentrionalis) a vût-

viãník mûnliv˘ (Evernia mesomorpha). K nejv˘znamnûj‰ím refugiím li‰ej-

níkÛ na ·umavû patfií bezesporu kary

‰umavsk˘ch jezer, zejména âerného

a Ple‰ného. V˘jimeãn˘m a dnes zfiejmû

jedním z nejvíce ohroÏen˘ch ekosysté-

mÛ je klimaxová smrãina mezi Ple-

ch˘m a Tfiístoliãníkem.

Velkou rozmanitost stanovi‰È nabízí

také Povydfií. Mezi nejhodnotnûj‰í lo-

kality se dále fiadí místa se vzácn˘-

mi epifytick˘mi li‰ejníky. Jde vesmûs

o zbytky smí‰en˘ch a listnat˘ch poros-

tÛ pralesovitého charakteru, napfi. na

Îdanidlech, v oblasti Modravsk˘ch sla-

tí a v komplexech Boubína, Smrãiny,

StoÏce a KníÏecího stolce. Pozoruhod-

nou lokalitou je rovnûÏ Vltavsk˘ luh

hostící pfiedev‰ím druhy severské tajgy.

Nesporn˘ je rovnûÏ mimofiádn˘ my-

kologick˘ v˘znam celé ·umavy, odkud

je dosud známo asi 1500 druhÛ hub,

s bohat˘m zastoupením zejména chlad-

nomiln˘ch nebo naopak relativnû tep-

lomiln˘ch a na neutrální aÏ kyselé pÛ-

dy vázan˘ch druhÛ.

Z mykologického hlediska jsou na

·umavû nejv˘znamnûj‰ími biotopy pra-

lesovité porosty, zejména zbytky pfiiroze-

n˘ch horsk˘ch smí‰en˘ch lesÛ, suÈov˘ch

lesÛ a klimaxov˘ch a podmáãen˘ch smr-

ãin. Dal‰í cenné lokality s velmi specific-

kou mykoflórou tvofií ra‰elini‰tû a jejich

lemové porosty. TotéÏ platí o prameni‰t-

ních a pfiípotoãních ol‰inách, reliktních

borech a nûkter˘ch luãních a prameni‰t-

ních spoleãenstvech.

Pralesovité porosty mají nesmírn˘

v˘znam zejména pro lignikolní (dfievo-

Ïijné) houby. Jsou útoãi‰tûm druhÛ,

které jsou citlivé na lidské zásahy a kte-

ré v kulturních lesích zcela chybûjí díky

nedostatku mrtvého dfieva. DÛleÏité je

také vyrovnané a vlhké mikroklima

pfiirozeného lesa, kde nedochází k vel-

k˘m teplotním a vlhkostním v˘ky-

vÛm, které mají na mnohé houby ne-

pfiízniv˘ vliv. Hlavní skupinou hub zde

jsou dfievoÏijní saprofyté a saprofyté

V âeské republice dnes jiÏzfiejmû vyhynulá provazovka nejdel-‰í (Usnea longissima) byla naposle-dy nalezena na ·umavû, a to ve vlh-k˘ch lesích v okolí Javofií Pily.

1

594

1

NP A CHKO SU 19

NP a CHKO ·umava

rostoucí ve vrstvû nadloÏního humusu.

Naproti tomu mykorhizní houby jsou

v pralesích zastoupeny jen mal˘m po-

ãtem druhÛ s nízkou poãetností plod-

nic. Bylo zji‰tûno, Ïe jim vadí mohut-

ná vrstva surového humusu leÏícího na

povrchu pÛdy. Mezi nejv˘znamnûj‰í

lokality patfií hraniãní hfibet od Smrãi-

ny po Tfiístoliãník a kary ‰umavsk˘ch

jezer (klimaxové smrãiny), pralesovité

porosty ve f. podokrese Boubínsko-sto-

Ïecká hornatina (buãiny s pfiímûsí jed-

le a smrku, horské suÈové lesy), údolní

ra‰elini‰tû ve f. podokrese Hornovltav-

ská kotlina (zejména v úseku Lenora

– Nová Pec), vrchovi‰tû ·umavsk˘ch

plání a oblast Povydfií s velmi pestr˘m

pfiírodním prostfiedím, pfiestoÏe nemá

pralesovit˘ charakter.

Klasickou mykologickou lokalitou,

v˘znamnou i z celoevropského hledis-

ka, je Boubínsk˘ prales. Z tohoto chrá-

nûného území a jeho okolí je známo

pfies 300 druhÛ makromycetÛ, takÏe je

nejbohat‰ím ‰umavsk˘m mykologic-

k˘m nalezi‰tûm vÛbec. Mnohé zdej‰í

druhy nenajdeme nikde jinde v âeské

republice. Patfií k nim napfi. choro‰

modralka laponská (Amylocystis lappo-nica), kter˘ je jinak domovem v sever-

ské tajze, ohÀovec rezavohnûd˘ (Phel-linus ferrugineo-fuscus) rostoucí na

padl˘ch kmenech smrku nebo pórnat-

ka kofiínkatá (Junghuhnia fimbriatella)Ïijící na dfievu buku. Dal‰ím takov˘m

druhem je vfieckov˘trusá houba uchá-

ãovec ‰umavsk˘ (Pseudorhizina sphae-rospora). Velmi vzácné jsou také druhy

ohÀovec PouzarÛv (Phellinus pouzarii),typick˘ rÛstem na fiezn˘ch plochách

skácen˘ch jedlí, Skeletocutis tschulymi-ca a S. stellae; v‰echny mají v âR pou-

ze dvû aÏ ãtyfii známá nalezi‰tû.

PrÛzkum dal‰ích pralesovit˘ch po-

rostÛ (Medvûdice, Spáleni‰tû, ZátoÀ-

ská hora, Radvanovick˘ hfibet, Debrník

atd.) také pfiinesl nálezy fiady vzácn˘ch

aÏ reliktních druhÛ hub, takÏe uÏ nyní

se dá s jistotou fiíci, Ïe pralesovité po-

rosty, zejména smí‰ené (s bukem, smr-

kem, jedlí, klenem, jasanem a jilmem),

jsou celkovû mykologicky nejbohat‰í-

mi ‰umavsk˘mi ekosystémy.

Nejcennûj‰ími prvky ‰umavské my-

koflóry makromycetÛ jsou tedy reliktní

druhy vázané pfiedev‰ím na pralesovi-

tou nebo pfiirozenou vegetaci, zejména

na horské smí‰ené lesy a na klimaxové

a podmáãené smrãiny; k nim patfií na-

pfi. outkovka citronová (Antrodiella cit-rinella), penízeãka liláková (Baeosporamyriadophylla), bolinka ãernohnûdá

(Camarops tubulina), helmovka sazová

(Hydropus atramentosus), houÏovec ka-

lichovit˘ (Lentinellus omphalodes), kali-

chovka smrková (Omphalina grossula),ohÀovec ohraniãen˘ (Phellinus nigro-limitatus) a jen na Boubínû rostoucí

ohÀovec PouzarÛv. Neménû v˘znam-

nou skupinou jsou druhy s boreálnû

montánním charakterem roz‰ífiení, napfi.

jiÏ zmínûná modralka laponská v Bou-

bínském pralese, pórnatka nakyslá

(Perenniporia subacida), ohÀovec Lun-

dellÛv (Phellinus lundellii), ohÀovec

P. viticola, Phlebia centrifuga, ‰upi-

novka zavalitá (Pholiota heteroclita),límcovka Hornemannova (Strophariahornemannii) a bûlochoro‰ vlnit˘ (Oli-goporus undosus). Mimofiádnû cenné

jsou rovnûÏ nûkteré druhy vázané na

prostfiedí ra‰elini‰È a jejich stromov˘ch

lemÛ, napfi. outkovka Ïlutavá (Diplo-mitoporus flavescens), kozák bíl˘ (Lecci-num holopus), hlízenka vodní (Myrioscle-rotinia caricis-ampullaceae), kalichovka

ãernohnûdá (Omphalina oniscus), ho-

lubinka ra‰elinná (Russula helodes), ãi-

Vzácná holubinka ra‰elinná(Russula helodes) roste nejãastûji vesmrko-bfiezov˘ch lemech ra‰elini‰È.

Na padl˘ch kmenech jilmÛroste relativnû teplomilná lupenatáhouba hlívovec ostnov˘trus˘ (Rho-

dotus palmatus).

2

1

595

1

2

NP A CHKO SU 20596

âeskobudûjovicko

hovitka blatní (Sarcoleotia turficola)a klouzek Ïlutav˘ (Suillus flavidus). Po-

zoruhodné jsou rovnûÏ nûkteré pomûr-

nû teplomilné elementy, pronikající do

vysok˘ch nadmofisk˘ch v˘‰ek díky tep-

lotním inverzím ve f. podokrese Bou-

bínsko-stoÏecká hornatina. Patfií mezi

nû napfi. ‰upinovka hlízkovitá (Pholiotatuberculosa) a hlívovec ostnov˘trus˘

(Rhodotus palmatus).

Souãasná vegetace ·umavy se podob-

nû jako rostlinn˘ pokryv celé Stfiední

Evropy formovala bûhem posledních

15 aÏ 20 tisíc let v období pozdního

glaciálu, postglaciálu a v dobû historic-

ké pod vlivem ãlovûka. PÛvodnû byla

tvofiena pfiedev‰ím lesními porosty uspo-

fiádan˘mi do charakteristick˘ch klima-

ticky podmínûn˘ch vegetaãních stup-

ÀÛ. Tato pfiirozená stupÀovitost je dnes

POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE

NP A CHKO SU 21

NP a CHKO ·umava

ãinností ãlovûka v˘raznû naru‰ena, pÛ-

vodní spoleãenstva byla na pfieváÏné

ãásti území pozmûnûna nebo nahraze-

na umûl˘mi kulturami. Pfiesto se místy

zachovaly pÛvodní ekosystémy v jejich

pfiirozené podobû. Území NP a CHKO

·umava leÏí v rozpûtí tfií základních

vegetaãních stupÀÛ – submontánního,

montánního a supramontánního.

Niωí partie submontánního stupnû

zasahují jen místy do okrajov˘ch ãástí

CHKO, napfi. v okolí N˘rska, Hart-

manic, Zdíkova a Záblatí na chud˘ch

a kysel˘ch substrátech, a jeho potenciál-

ní pfiirozenou vegetací jsou zde aci-

dofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Zbytky pÛvodních nebo

pfiirozenûj‰ích porostÛ se v‰ak v tûchto

územích do dne‰ní doby nedochovaly.

Odlesnûní v tomto vegetaãním stupni

a v niωích ãástech navazujícího mon-

tánního stupnû podmínilo pronikání nû-

kter˘ch relativnû teplomiln˘ch druhÛ

do vy‰‰ích poloh. T ká se to napfi. lísky

obecné (Corylus avellana), konvalinky

vonné (Convallaria majalis) a kruãinky

nûmecké (Genista germanica), které se

roz‰ífiily zejména na mezích, such˘ch

stráních a na v˘slunn˘ch okrajích lesÛ.

V horní ãásti submontánního a ve

vût‰inû montánního stupnû jsou pfie-

vládající vegetaãní jednotkou kvûtnaté

buãiny a jedliny (Fagion: Eu-Fagenion,Acerenion, Galio-Abietenion), které pfied

zásahem ãlovûka pokr˘valy pfieváÏnou

ãást ·umavy v nadmofiské v˘‰ce 600 aÏ

1100 m. Dodnes se zde zachovala fiada

porostÛ v pralesovité, nebo alespoÀ po-

mûrnû nenaru‰ené podobû, zejména

ve f. podokresech Boubínsko-stoÏecká

hornatina (Boubín, StoÏec, Chlustov,

Radvanovick˘ hfibet), Îelnavská hor-

natina (zejména porosty na âerném

lese u Záhvozdí) a Svatotomá‰ská hor-

natina, v masivu Smrãiny v Trojmezen-

ské hornatinû a v lokalitû Medvûdí já-

my u Debrníku v Královském hvozdu.

Kvûtnaté buãiny patfií na ·umavû pfie-

váÏnû k ‰iroce vymezené asociaci Den-tario enneaphylli-Fagetum, na chud‰ích

stanovi‰tích s vy‰‰ím podílem pÛdního

skeletu také ke kostfiavov˘m buãinám

(Festuco altissimae-Fagetum). Ve vy‰‰ích

polohách pfii horní hranici tohoto ve-

getaãního stupnû na suÈov˘ch svazích

s pfieváÏnû konkávním typem georeliéfu,

napfi. na Boubínû, StoÏci, ve stûnû nad

âern˘m jezerem aj., se nacházejí vyso-

kobylinné horské klenové buãiny (Ace-ri-Fagetum) tvofiené vût‰inou jen ma-

loplo‰n˘mi a fytocenologicky málo

vyhranûn˘mi porosty. V jejich bylin-

ném podrostu obvykle dominuje de-

vûtsil bíl˘ (Petasites albus), roztrou‰e-

nû aÏ vzácnû se objevují mléãivec

alpsk˘ (Cicerbita alpina), kamziãník ra-

kousk˘ (Doronicum austriacum), pry-

skyfiník platanolist˘ (Ranunculus pla-tanifolius), omûj ‰alamounek (Aconitumcallibotryon) aj. Kvûtnaté jedliny jsou

zastoupeny Ïindavov˘mi jedlinami (Sa-niculo europaeae-Abietetum), jejichÏ zbyt-

ky jsou zachovány jen severov˘chodnû

od N˘rska.

Stromové patro kvûtnat˘ch buãin

tvofií smûs smrku ztepilého (Picea abies)a buku lesního (Fagus sylvatica), s men-

‰ím zastoupením jedle bûlokoré (Abiesalba) a s pfiímûsí javoru klenu (Acerpseudoplatanus) a jilmu horského (Ulmusglabra). Bylinné patro je druhovû po-

mûrnû pestré. Pfievládají v nûm nároã-

Plo‰nû nejrozsáhlej‰í jednot-kou pfiirozené lesní vegetace ·uma-vy jsou kvûtnaté buãiny. Na snímkuvelmi hodnotné porosty kyãelnico-v˘ch buãin (Dentario enneaphylli-

-Fagetum) na Radvanovickém hfibetu.

1

597

1

NP A CHKO SU 22

âeskobudûjovicko

nûj‰í prÛvodci mezofilních listnat˘ch

lesÛ, napfi. svízel vonn˘ (Galium odo-ratum), pitulník horsk˘ (Galeobdolonmontanum), plicník tmav˘ (Pulmona-ria obscura), kopytník evropsk˘ (Asa-rum europaeum), p‰eníãko rozkladité

(Milium effusum), vraní oko ãtyfilisté

(Paris quadrifolia), ptaãinec hajní (Stel-laria nemorum), net˘kavka nedÛtklivá

(Impatiens noli-tangere) a ãarovník pro-

stfiední (Circaea ×intermedia). Charak-

teristická je také hojnost kyãelnice

devítilisté (Dentaria enneaphyllos) a k.

cibulkonosné (D. bulbifera). Dále se

zde setkáme se samorostlíkem klas-

nat˘m (Actaea spicata), kostfiavou lesní

(Festuca altissima), vûsenkou nachovou

(Prenanthes purpurea), rozrazilem hor-

sk˘m (Veronica montana), bukovincem

osladiãovit˘m (Phegopteris connectilis)a ohroÏen˘mi druhy l˘kovcem jedova-

t˘m (Daphne mezereum) a lilií zlato-

hlávkem (Lilium martagon).Na zazemnûn˘ch sutích a v zafiíz-

nut˘ch roklích pfiedev‰ím tohoto vege-

taãního stupnû rostou suÈové a rokli-

nové lesy (Tilio-Acerion). Na ·umavû

jsou zastoupeny pfiedev‰ím jilmov˘mi

javofiinami (Mercuriali-Fraxinetum)a velmi vzácnû mûsíãnicov˘mi javofii-

nami (Lunario-Aceretum). V˘znamnou

sloÏkou tûchto porostÛ jsou ve stromo-

vém patru javory – javor klen a j. mléã

(Acer platanoides), buk lesní a jilm hor-

sk˘. V bylinném patru se li‰í od kvût-

nat˘ch buãin jen kvantitativnû vy‰‰ím

zastoupením nûkter˘ch druhÛ, napfi.

baÏanky vytrvalé (Mercurialis perennis),piÏmovky mo‰usové (Adoxa moschatel-lina), podbílku ‰upinatého (Lathraeasquamaria) a místy také rybízu alpín-

ského (Ribes alpinum).Horní ãást montánního vegetaãního

stupnû tvofií na ·umavû v nadmofiské

v˘‰ce 1000 aÏ 1250 m pásmo acidofil-

ních horsk˘ch buãin (Luzulo-Fagion),v podobû vcelku uniformních porostÛ

smrkov˘ch tfitinov˘ch buãin (Calama-grostio villosae-Fagetum). Tato vegetaã-

ní jednotka byla plo‰nû roz‰ífienûj‰í

pfiedev‰ím v oblasti Královského hvoz-

du a ·umavsk˘ch plání; její skuteãné

pÛvodní roz‰ífiení na ·umavû je v sou-

ãasné dobû pfiedmûtem podrobného

lesnického a fytocenologického studia.

PorostÛ s pfiirozenou skladbou se do-

chovalo velmi málo, prakticky jen ve

skupinû Plechého a Smrãiny a v ma-

sivu Boubína, v centrální ·umavû pak

na jihozápadním svahu Sokola a jiho-

v˘chodním svahu Îdanidel. Stromové

patro tvofií z poloviny buk, dále smrk

a jedle s nepatrnou pfiímûsí javoru

klenu. V druhovû chudém bylinném

patru rostou pfieváÏnû nenároãné aci-

dofilní, relativnû vlhkomilné druhy,

zejména metliãka kfiivolaká (Avenellaflexuosa), tfitina chloupkatá (Calamag-rostis villosa), borÛvka ãerná (Vaccini-um myrtillus), pstroãek dvoulist˘ (Mai-anthemum bifolium), papratka samiãí

(Athyrium filix-femina) a ‰Èavel kyse-

l˘ (Oxalis acetosella). Z druhÛ charak-

teristick˘ch pro buãiny zde najdeme

pouze kokofiík pfieslenat˘ (Polygonatumverticillatum) a vûsenku nachovou, na-

opak z druhÛ charakteristick˘ch spí‰e

pro klimaxové smrãiny podbûlici alp-

skou (Homogyne alpina), plavuÀ puãi-

vou (Lycopodium annotinum), vranec

jedlov˘ (Huperzia selago), biku lesní

Porosty pfiirozen˘ch horsk˘chacidofilních smrkov˘ch buãin (Cala-

magrostio villosae-Fagetum) tvofiímnohde charakteristickou pfiechodo-vou zónu mezi kvûtnat˘mi buãina-mi a klimaxov˘mi smrãinami.

1

598

1

NP A CHKO SU 23 599

NP a CHKO ·umava

(Luzula sylvatica) a dfiípatku horskou

(Soldanella montana). Supramontánní vegetaãní stupeÀ ·u-

mavy tvofií klimaxové smrãiny (Piceionexcelsae). Na ·umavû jsou vázány pouze

na nejvy‰‰í vrcholové a hfibetové partie

v polohách vût‰inou nad 1200 m n. m.,

jen na severních svazích sestupují do

nadmofiské v˘‰ky 1150 m. Stromové

patro tvofiil (a místy dosud tvofií) pÛ-

vodní ‰umavsk˘ ekotyp smrku ztepilé-

ho s fiídce vtrou‰en˘m jefiábem ptaãím

(Sorbus aucuparia). V podrostu vût‰i-

nou dominuje tfitina chloupkatá. Pfie-

váÏná ãást tûchto porostÛ náleÏí k ‰iro-

ce pojaté jednotce tfitinov˘ch smrãin

(Calamagrostio villosae-Piceetum), v je-

jichÏ druhovû chudém bylinném pod-

rostu kromû zmínûné tfitiny chloupkaté

rostou borÛvka ãerná, podbûlice alpská,

Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant),sedmikvítek evropsk˘ (Trientalis euro-paea) a bohaté porosty plavuní, pfiede-

v‰ím plavunû puãivé a místy vrance

jedlového. Velmi charakteristicky je vy-

tvofieno mechové patro, v nûmÏ rostou

zejména dvouhrotec chvostnat˘ (Di-cranum scoparium), ploník ztenãen˘ (Po-lytrichum formosum), kostrbatec fieme-

nat˘ (Rhytidiadelphus loreus), ra‰eliník

GirgensohnÛv (Sphagnum girgensohnii)a játrovky rodu seãovka (Barbilophoziasp. div.). Jen na lokálnû pfiíznivûj‰ích

stanovi‰tích (napfi. v jezerních karech

a konkávních terénních depresích) se

vyvinuly supramontánní papratkové

smrãiny (Athyrio alpestris-Piceetum)s dominantní papratkou horskou (At-hyrium distentifolium) a s roztrou‰en˘mi

starãkem hercynsk˘m (Senecio hercyni-cus), ãípkem objímav˘m (Streptopusamplexifolius) a mléãivcem alpsk˘m

(Cicerbita alpina). Na svaÏit˘ch balva-

nit˘ch sutích na spodním okraji smr-

kového stupnû jsou roztrou‰eny suÈové

kapradinové smrãiny (Dryopterido dila-tatae-Piceetum) s kapradí rozloÏenou

(Dryopteris dilatata). Pfiirozené poros-

ty klimaxov˘ch smrãin se velkoplo‰nû

a v typické podobû dochovaly zejmé-

na na hfibetu Plechého a Tfiístoliãníku,

jinde jen v men‰ích fragmentech, pfie-

dev‰ím v národním parku (v˘chodní

úboãí âerné hory nad pramenem Tep-

lé Vltavy, západní svahy MokrÛvky,

podvrcholové svahy ·piãáku a Blatné-

ho vrchu, jihov˘chodní podvrcho-

lov˘ svah Plesné), v CHKO je‰tû na

v˘chodním podvrcholovém svahu Bou-

bína a roztrou‰enû v hraniãním hfibetu

Královského hvozdu.

V jednotliv˘ch stupních zonální ve-

getace se vlivem specifick˘ch pÛdních

pomûrÛ (rÛznorod˘ geologick˘ pod-

klad, skalní stanovi‰tû, charakter vod-

ního reÏimu) a mikroklimatu vytváfiela

fiada typÛ azonálních spoleãenstev.

Zejména reÏim podpovrchov˘ch vod

pÛsobil do té míry, Ïe vliv klimatick˘ch

ãinitelÛ místy ustoupil do pozadí. Na

·umavû se dochovala alespoÀ ve frag-

mentech celá fiada tûchto edaficky pod-

mínûn˘ch pfiirozen˘ch spoleãenstev.

Velmi pozoruhodn˘ a cenn˘ je kom-

plex azonálních spoleãenstev v ‰umav-

sk˘ch jezerních karech. Pfiedev‰ím díky

specifick˘m geomorfologick˘m a klima-

tick˘m podmínkám pod vlivem úãin-

kÛ tzv. anemo-orografick˘ch systémÛ

jsou zde jiÏ pod hranicí lesa vytvofieny

fragmenty subalpínsk˘ch ekosystémÛ.

Ve stûnách âerného a âertova jezera

na horních plo‰kách svorov˘ch skal-

ních stupÀÛ nalezneme krátkostébelná

travinná a kefiíãková spoleãenstva (Jun-cion trifidi: spoleãenstvo Agrostis rupes-tris-Juncus trifidus) s psineãkem skalním

(Agrostis rupestris), sítinou trojklannou

(Juncus trifidus), jinofiadcem kadefia-

v˘m (Cryptogramma crispa) aj. Na hor-

ních plochách skal v karech âerného

a Ple‰ného jezera jsou vyvinuty skalní

porosty kosodfieviny (Pinion mughi:Myrtillo-Pinetum mughi). S mnohem

rozsáhlej‰ími kleãov˘mi porosty na mi-

nerálním substrátu se setkáme na ka-

menn˘ch mofiích mimo jezerní kary

(Plech˘ a Tfiístoliãník, hraniãní hfibet

Královského hvozdu, v men‰ích frag-

mentech i v oblasti ·umavsk˘ch plání).

Charakteristicky jsou v jezerních karech

na úpatí skalních stupÀÛ vyvinuty také

subalpínské kapradinové nivy (Dryopte-rido-Athyrion), vytváfiející specifickou

‰umavskou asociaci Gentiano pannoni-cae-Athyrietum alpestris, a vysokostébel-

né subalpínské trávníky (Calamagros-tion villosae).

V unikátních vodních submerzních

spoleãenstvech jezer (Isoëtion lacustris)

NP A CHKO SU 24600

âeskobudûjovicko

roste v âerném jezefie ‰ídlatka jezerní

(Isoetes lacustris) a v Ple‰ném jezefie

v asociaci Isoetetum echinosporae ‰ídlat-

ka ostnov˘trusná (I. echinospora).Malé plochy skalních ostroÏen a ka-

menn˘ch mofií, zejména v Povydfií

a v údolí Losenice, porÛstají reliktní

bory a borové bfieziny (Dicrano-Pinion).Vyznaãují se velmi chud˘m acidofil-

ním bylinn˘m podrostem a charak-

teristicky vytvofien˘m mechov˘m a li-

‰ejníkov˘m patrem. ·umavské porosty

náleÏejí k dvûma základním typÛm,

k montánním smrkov˘m borÛm a bfie-

zinám (Betulo carpaticae-Pinetum) a ke

kefiíãkov˘m borÛvkov˘m a brusinko-

v˘m borÛm (Dicrano-Pinetum). Aso-

ciace Betulo carpaticae-Pinetum tvofiená

fiídk˘mi zakrnûl˘mi porosty borovice

lesní (Pinus sylvestris) a bfiízy karpat-

ské (Betula carpatica) roste na vlhãím

substrátu a v jejím mechovém patru

mnohde dominují ra‰eliníky, nejãastûji

ra‰eliník ãerven˘ (Sphagnum rubellum),r. ostrolist˘ (S. capillifolium) a r. pûti-

fiad˘ (S. quinquefarium). âasté jsou také

ploník tuh˘ (Polytrichum strictum), dvou-

hrotec ãefiit˘ (Dicranum polysetum) a ro-

kytník skvûl˘ (Hylocomium splendens).Su‰‰í skalní substráty jsou porostlé bo-

rÛvkov˘mi a brusinkov˘mi bory, pro

nûÏ jsou typické druhy se subatlant-

sk˘m roz‰ífiením: mech dvouhrotec ne-

prav˘ (Dicranum spurium) a pfiedev‰ím

li‰ejníky rodÛ Cladonia a Parmelia.

Na podmáãen˘ch stanovi‰tích v nad-

mofisk˘ch v˘‰kách nad 600 m se

v chladnûj‰ím inverzním mikrokli-

matu vyvinuly podmáãené smrãiny

a jedlosmrãiny, které vytváfiejí asociace

Mastigobryo-Piceetum a Equiseto-Picee-tum. Tvofiily vegetaãní doprovod vût‰i-

ny potokÛ a prameni‰È v zalesnûn˘ch

oblastech ·umavy a obklopovaly ra‰eli-

ni‰tní systémy zejména na ·umavsk˘ch

pláních. I dnes se s nimi mÛÏeme rela-

tivnû ãasto setkat v jejich pfiirozené

podobû. Stromové patro tvofií témûfi

v˘luãnû smrk ztepil˘ s nepatrnou pfií-

mûsí dal‰ích dfievin. SloÏením bylinné-

ho patra mnohdy odpovídají klimaxo-

v˘m smrãinám. Jsou charakteristické

doprovodem podbûlice alpské, dfiípat-

ky horské, Ïebrovice rÛznolisté, tfitiny

chloupkaté, borÛvky ãerné, bradáãku

srdãitého (Listera cordata), sedmikvít-

ku evropského, plavunû puãivé a pfie-

sliãky lesní (Equisetum sylvaticum). Silnû

vyvinuté je mechové patro. Diagnos-

tick˘mi druhy jsou ra‰eliník Girgen-

sohnÛv a játrovky plevinka plazivá (Le-pidozia reptans), rohozec trojlaloãn˘

(Bazzania trilobata) a druhy rodu kryj-

nice (Calypogeia sp. div.), velmi hojnû

zde rostou ploník obecn˘ (Polytrichumcommune) a p. ztenãen˘.

V kontaktních zónách vrchovi‰È jsou

vyvinuty ra‰elinné smrãiny (Sphagno--Piceetum), tvofiené rÛstovû zakrsl˘mi

porosty smrku ztepilého, k nûmuÏ mís-

ty pfiistupuje bfiíza karpatská, v niωích

polohách b. p˘fiitá (Betula pubescens).V jejich bylinném podrostu a v mecho-

vém patru vût‰inou jiÏ pfievládají vrcho-

vi‰tní druhy vy‰‰ích rostlin a mechorostÛ,

napfi. suchop˘r pochvat˘ (Eriophorumvaginatum), klikva bahenní (Oxycoccuspalustris), ra‰eliník kfiivolist˘ (Sphag-num fallax), fiidãeji r. statn˘ (S. russo-wii), r. prostfiední (S. magellanicum) aj.

V kontaktních zónách nûkter˘ch

údolních ra‰elini‰È jsou vyvinuty ra‰e-

linné bfieziny (Betuletum pubescentis),jejichÏ stromové patro tvofií pfieváÏnû

bfiíza p˘fiitá. V bylinném patru roste

napfi. ãern˘‰ luãní (Melampyrum pra-tense), bezkolenec modr˘ (Molinia cae-rulea), borÛvka baÏinná (Vacciniumuliginosum), klikva bahenní a sedmi-

kvítek evropsk˘. V mechovém patru

jsou indikaãními druhy ploník tuh˘

a ra‰eliník kfiivolist˘. Spolu s podmáãe-

n˘mi a ra‰elinn˘mi smrãinami, údol-

ními ol‰ov˘mi luhy (Alnetum incanae)a ra‰elinn˘m luãním bezlesím tvofií ty-

to porosty v Hornovltavské kotlinû

a v kotlinû stfiední Kfiemelné jedineã-

nou vegetaãní mozaiku. V tzv. Vltav-

ském luhu k nim pfiistupují také spo-

leãenstva baÏinn˘ch vrbin (Salicioncinereae: Salicetum pentandro-auritae)s dominantní vrbou popelavou (Salixcinerea), kterou ve vy‰‰ích polohách

nahrazuje vrba u‰atá (Salix aurita). Vzácnû jsou v nejjiÏnûj‰í ãásti Hornovl-

tavské kotliny (na minerálnû bohat‰ích

pÛdách v˘bûÏkÛ pestré série krystalini-

ka) vytvofieny podmáãené smrkové ol-

‰iny (Piceo-Alnetum). Jde o zvlá‰tní typ

údolních ol‰in, jejichÏ stromové patro

NP A CHKO SU 25

NP a CHKO ·umava

je tvofieno pfieváÏnû ol‰í lepkavou (Alnusglutinosa) s pfiímûsí smrku a vtrou‰e-

n˘m jilmem horsk˘m, pfiípadnû ol‰í

‰edou (Alnus incana). K charakteris-

tick˘m druhÛm podrostu patfií br‰lice

kozí noha (Aegopodium podagraria),kostfiava obrovská (Festuca gigantea),sasanka hajní (Anemonoides nemorosa),orsej jarní (Ficaria bulbifera), blatouch

bahenní (Caltha palustris), krabilice

chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), de-

vûtsil bíl˘ (Petasites albus), tuÏebník

jilmov˘ (Filipendula ulmaria), metlice

trsnatá (Deschampsia cespitosa) a pfie-

sliãka lesní.

Pfiirozenû meandrující fiíãní koryto

a dosud prÛtoãná ãi odstavená, poma-

lu zazemÀovaná fiíãní ramena v ‰iro-

ké a ploché nivû horní Vltavy sk˘tají

mnohé moÏnosti pro pfietrvání nûkte-

r˘ch reliktních vodních a mokfiadních

fytocenóz. Ve spoleãenstvech vzpl˘va-

v˘ch a ponofien˘ch rostlin mûlk˘ch te-

koucích vod (Batrachion fluitantis) zde

dosud pfieÏívají silné populace stolíst-

ku stfiídavokvûtého (Myriophyllum al-terniflorum) a vzácnû i rdestu alpského

(Potamogeton alpinus), které spolu s la-

ku‰níky (Batrachium) vytváfiejí charak-

teristickou asociaci Myriophylletum alter-niflori. V mrtv˘ch oligotrofních fiíãních

ramenech se dochovaly zbytky vzácné

asociace Nupharetum pumilae se stulí-

kem mal˘m (Nuphar pumila) a sub-

merzní porosty asociace Utricularietumaustralis s bublinatkou jiÏní (Utricula-ria australis). SloÏitou vegetaãní mozai-

ku v Hornovltavské kotlinû dokreslují

vysokostébelné ostfiicové porosty (Cari-cion gracilis a Caricion rostratae), pofiíã-

ní rákosiny (Phalaridion arundinaceae:Caricetum buekii a vzácnû Chaerophyl-lo-Phalaridetum arundinaceae), vysoko-

stébelné nivní louky (Calthion, Alope-curion a Molinion) a pobfieÏní a baÏinné

vysokobylinné porosty v prÛtoãn˘ch

a mrtv˘ch fiíãních ramenech (Sparga-nio-Glycerion fluitantis a Oenanthionaquaticae) s roztrou‰en˘m bazanovcem

kytkokvût˘m (Naumburgia thyrsiflora)a rozpukem jízliv˘m (Cicuta virosa). Ve

zcela zazemnûn˘ch fiíãních ramenech

a tÛních i na nivních loukách vznikly

mnohde rozsáhlé kfiovité porosty tavol-

níku vrbolistého (Spiraea salicifolia).

Na sklonku posledního glaciálu

a v nejranûj‰ích fázích holocénu se

zaãala v podobû pramenn˘ch moãálÛ

tvofiit vût‰ina velk˘ch ‰umavsk˘ch ra‰e-

lini‰È. Pro jejich v˘voj byly na ·umavû

ideální podmínky i stanovi‰tû – mûlké

pánve, sedla a mírné svahy na náhorní

rovinû ·umavsk˘ch plání, ‰iroká mûlká

údolí Vltavy a Kfiemelné a jejich nû-

kter˘ch vût‰ích pfiítokÛ, celkovû velmi

chladné a vlhké podnebí, dostatek pra-

meni‰È a málo propustn˘ skalní pod-

klad pod zvûtralinov˘m plá‰tûm.

·umavská vrchovi‰tní (ombrotrof-

ní) ra‰elini‰tû, která jsou víceménû

sycena pfieváÏnû sráÏkovou nebo slabû

mineralizovanou podzemní vodou, mÛ-

Ïeme s ohledem na geografické a geo-

morfologické pfiedpoklady rozdûlit do

dvou hlavních typÛ. Údolní vrchovi‰tû

(tzv. luhy) jsou vytvofiena v ploch˘ch

star˘ch údolích fiíãního systému Vltavy

v jihov˘chodní ãásti, rÛzné typy náhor-

ních vrchovi‰È (tzv. slatí) pak v centrál-

ní ãásti pohofií na ·umavsk˘ch pláních.

Z tohoto pravidla vyboãují údolní ra-

‰elini‰tû v kotlinû stfiední Kfiemelné,

která se typologicky znaãnû blíÏí údol-

ním vltavsk˘m vrchovi‰tím. Promûnli-

vé faktory prostfiedí pfiitom umoÏÀu-

jí vznik celé fiady pfiechodn˘ch forem

mezi obûma zmínûn˘mi typy. Obû sku-

piny vrchovi‰È nejsou tvarovû ani vege-

taãnû pfiíli‰ diferencovány a postupn˘

pfiechod ve smûru od údolí do centra

pohofií je kontinuální. Jejich spoleãn˘m

Na luãních prameni‰tích jeãasto vyvinuta mozaika spoleãenstevsvazÛ Calthion a Caricion fuscae,mnohdy s v˘skytem vzácn˘ch a ohro-Ïen˘ch rostlinn˘ch druhÛ, napfi. ve-meníkem zelenav˘m (Platanthera

chlorantha), prstnatcem listenat˘m(Dactylorhiza longebracteata) aj.

1

601

1

NP A CHKO SU 26

âeskobudûjovicko

znakem je dominance hybridogenních,

znaãnû variabilních populací borovic

z okruhu borovice kleãe (Pinus mugo)a borovice blatky (Pinus rotundata), je-

jichÏ kfiovitá forma je oznaãována jako

ra‰elinná kleã (Pinus ×pseudopumilio),propojen˘ch navíc hybridizací s boro-

vicí lesní (Pinus sylvestris).VÛdãí typy vegetace údolních vrcho-

vi‰È v Hornovltavské kotlinû jsou více-

ménû pfiím˘m pokraãováním roz‰ífiení

fytocenóz submontánních borov˘ch

ra‰elini‰È optimálnû vytvofien˘ch v ne-

daleké TfieboÀské pánvi. Jde pfiedev‰ím

o spoleãenstva blatkov˘ch borÛ (Pinorotundatae-Sphagnetum) a kontaktních

ra‰elinn˘ch borÛ (Vaccinio uliginosi-Pi-netum).

V relativní blízkosti optimálnû vyvi-

nut˘ch uzavfien˘ch lesních blatkov˘ch

borÛ, nacházejících se napfi. na Velké

nivû u Lenory, na ra‰elini‰ti Houska

u Nové Pece aj., existují za specifick˘ch

edafick˘ch a mezoklimatick˘ch pod-

mínek také lokality s vysok˘m podílem

pfiirozeného ra‰elinného bezlesí. Do-

konce i dnes jsou tu dochovány zbytky

Ïivé ra‰elinotvorné vegetace ranûj‰ích

v˘vojov˘ch fází. Jde zejména o Mrtv˘

luh, nejrozsáhlej‰í souvislé ra‰elini‰tû

·umavy, jehoÏ znaãnou plochu porÛsta-

jí bezlesá vrchovi‰tní spoleãenstva

svazÛ Sphagnion medii (Andromedo po-lifoliae-Sphagnetum magellanici, Eriopho-ro vaginati-Sphagnetum recurvi) a Oxy-cocco-Empetrion hermaphroditi (Empetrohermaphroditi-Sphagnetum fusci) a fy-

tocenóz zvodnûl˘ch ‰lenkÛ svazu Leu-ko-Scheuchzerion palustris.

Vegetace údolních ra‰elini‰È kotliny

stfiední Kfiemelné má obdobn˘ charak-

ter. Porosty blatkov˘ch borÛ se v‰ak

díky vy‰‰ímu zvodnûní nacházejí v po-

zoruhodnû progresivní fázi sukcesního

v˘voje s vysok˘m podílem Ïiv˘ch typÛ

ra‰elinotvorné vegetace.

Zcela jedineãn˘ je vegetaãní kom-

plex náhorních vrchovi‰È ·umavsk˘ch

plání, jehoÏ rozsah nemá ve stfiedo-

evropském mûfiítku obdoby. PfieváÏ-

ná ãást je koncentrována v pramenné

oblasti Vydry v prostoru mezi Mok-

rÛvkou, Luzn˘m, Roklanem a Polední-

kem, men‰í ãást se nachází v pramen-

né oblasti Teplé Vltavy mezi âernou

horou, Îìárkem, Pfiílbou, HuÈskou ho-

rou a Ant˘glem.

Îivá náhorní vrchovi‰tû jsou charak-

teristická vyv˘‰en˘m stfiedem loÏiska

s ra‰elinn˘mi jezírky. Dfievinn˘ kryt

Na mnoh˘ch místech ·umavy,zejména v b˘val˘ch ãi dosud vyuÏí-van˘ch vojensk˘ch v˘cvikov˘ch pro-storech, vytváfií kosatec sibifisk˘ (Irissibirica) ve spoleãenstvech svazuCalthion rozsáhlé porosty.

1

602

1

NP A CHKO SU 27 603

NP a CHKO ·umava

tvofií pfieváÏnû uzavfiené porosty hyb-

ridní ra‰elinné kleãe, ve stfiední Ïivé

ãásti ra‰elini‰tû rozvolnûné. ¤adíme

je k ‰iroké asociaci Pino rotundatae--Sphagnetum, nûkdy jsou v‰ak s ohledem

na dominantní dfievinnou sloÏku ozna-

ãovány jako Sphagno-Pinetum mughi.V nich jsou hojné volné plochy a mís-

ty také ra‰elinná jezírka s vegetaãní mo-

zaikou spoleãenstev svazu Sphagnionmedii (Andromedo polifoliae-Sphagne-tum magellanici, Eriophoro vaginati--Sphagnetum recurvi), boreálních typÛ

bultov˘ch spoleãenstev svazu Oxycocco--Empetrion hermaphroditi (Empetro her-maphroditi-Sphagnetum fusci), fragmen-

tÛ oceanicky ladûn˘ch fytocenóz svazu

Oxycocco-Ericion (porosty blízké asoci-

aci Scirpo austriaci-Sphagnetum papil-losi) a ra‰elinotvorné vegetace ‰lenkÛ

a jezírek svazu Leuko-Scheuchzerion pa-lustris s nûkolika odli‰en˘mi asociacemi,

z nichÏ nejcennûj‰í je asociace Scheuch-zerio-Sphagnetum cuspidati.

Flóra ra‰elini‰È není druhovû pfiíli‰

pestrá. ¤ada pozoruhodn˘ch rostlin je

v‰ak vázána pouze na tento typ spo-

leãenstev, napfi. kyhanka sivolistá (An-dromeda polifolia), klikva bahenní (Oxy-coccus palustris), k. maloplodá (O.microcarpus), suchop˘rek trsnat˘ (Tri-chophorum cespitosum), ostfiice mok-

fiadní (Carex limosa), o. chudá (C. pau-percula), o. chudokvûtá (C. pauciflora),‰icha ãerná (Empetrum nigrum), blat-

nice bahenní (Scheuchzeria palustris)aj. Diagnostickou úlohu hrají mecho-

rosty, pfiedev‰ím ra‰eliníky. K indikaã-

ním druhÛm vrchovi‰tních spoleãen-

stev patfií zejména ra‰eliník prostfiední

(Sphagnum magellanicum), r. ãerven˘

(S. rubellum), r. hnûd˘ (S. fuscum),r. odchyln˘ (S. flexuosum) a vzácnû

r. baltsk˘ (S. balticum), doplnûné nû-

kter˘mi játrovkami, napfi. vr‰atkou od-

chylnou (Mylia anomala) a kfiepenkou

zahnutou (Cephalozia connivens) a me-

chem dvouhrotcem Bergerov˘m (Di-cranum affine). V˘razn˘ podíl tvofií ta-

ké li‰ejníky rodu dutohlávka (Cladoniasp. div.). Pro submerzní porosty svazu

Leuko-Scheuchzerion palustris jsou cha-

rakteristické ra‰eliník DusénÛv (S. ma-jus) a r. nejmûkãí (S. tenellum), srpnatka

spl˘vavá (Drepanocladus fluitans) a ját-

rovky svojnice nadmutá (Gymnocoleainflata), Ïdírnice spl˘vavá (Cladopodi-ella fluitans) a vzácn˘ skfiíÏovec ‰tûtino-

vit˘ (Kurzia pauciflora).Druhou velkou skupinou ‰umavské

ra‰elini‰tní vegetace jsou spoleãenstva

minerotrofních ra‰elini‰È ãili slatini‰tû.

Jsou sycena minerálnû bohat‰í vodou

z podloÏí a na rozdíl od vrchovi‰tních

ra‰elini‰È nejsou v˘raznûji morfolo-

gicky diferencována od okolní vegeta-

ce. Vytváfiejí komplex ra‰elinn˘ch luk

a prameni‰tních ra‰elini‰È lokalizova-

n˘ch pfieváÏnû v nelesních kulturních

formacích, v pfiímém kontaktu s pra-

meni‰tními systémy, na nûÏ jsou témûfi

bezv˘hradnû vázána. Jejich vznik je

na mnoha místech, alespoÀ nepfiímo,

podmínûn tradiãní kultivací krajiny.

Mezotrofní fytocenózy fiádu Carice-talia fuscae jsou na ·umavû zastoupeny

pfiedev‰ím zra‰elinûl˘mi, tzv. kysel˘mi

loukami svazu Caricion fuscae. Typic-

k˘m ‰umavsk˘m spoleãenstvem je aso-

ciace Willemetio-Caricetum paniceae,v níÏ je soustfiedûn fytogeograficky v˘-

znamn˘ druh ple‰ka stopkatá (Wille-metia stipitata). Je‰tû donedávna zde

byla zcela bûÏná aÏ obecná asociace Ca-ricetum goodenowii, která z niωích po-

loh prakticky vymizela a udrÏela se jen

v odlehlej‰ích ãástech území. Pro obû

spoleãenstva jsou typické ostfiice pro-

sová (Carex panicea), o. jeÏatá (Carexechinata), violka bahenní (Viola palu-stris), kozlík dvoudom˘ (Valeriana dio-ica), prstnatec májov˘ (Dactylorhizamajalis) a starãek potoãní (Tephroseriscrispa). V mechovém patru jsou cha-

rakteristick˘mi druhy prutník hvûzdo-

vit˘ (Bryum pseudotriquetrum) a károv-

ka hrotitá (Calliergonella cuspidata).Na bazicky bohat‰ím geologickém

substrátu byly ve vy‰‰ím podhÛfií a niÏ-

‰í ·umavû hojnû roztrou‰ené slatini‰t-

ní ostfiicovomechové fytocenózy z rám-

ce svazu Caricion davallianae, které

v‰ak do souãasnosti témûfi zanikly. Pat-

fií k nim asociace Valeriano dioicae-Ca-ricetum davallianae, k jejímÏ indikaã-

ním druhÛm náleÏí zejména ostfiice

Davallova (Carex davalliana), o. ble‰ní

(Carex pulicaris), tolije bahenní (Parnas-sia palustris), suchop˘r ‰irolist˘ (Erio-phorum latifolium) aj.

Na prostfiedí ra‰elini‰È a nava-zující ra‰elinné a podmáãené smrãi-ny je vázána velmi vzácná hlízenkavodní (Myriosclerotinia caricis-am-

pullaceae).

1

1

NP A CHKO SU 28604

âeskobudûjovicko

Na zbylé fragmenty tohoto spoleãen-

stva navazují sukcesnû pokroãilej‰í stádia

luãní ra‰elinné vegetace velmi podobné-

ho floristického sloÏení z okruhu svazu

Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion,

fiazené k asociaci Sphagno warnstorfiani-Eriophoretum latifolii. K diagnostick˘m

druhÛm mechového patra patfií zejména

ra‰eliník WarnstorfÛv (Sphagnum warn-storfii) a vlasolistec vlhkomiln˘ (Toment-hypnum nitens). Dne‰ní rozsah tûchto

spoleãenstev je rovnûÏ silnû redukován.

Podobn˘m typem, kter˘ nahrazuje

spoleãenstva svazu Caricion davallia-nae v území bez bazick˘ch hornin, je

vegetace svazu Caricion demissae, vy-

skytující se v‰ak jen v maloplo‰n˘ch

fragmentech v rámci ‰ir‰ího vegetaãní-

ho komplexu kysel˘ch luãních ra‰eli-

ni‰È. Je tvofiena asociacemi Chrysohyp-no-Trichophoretum alpini a Amblystegiostellati-Caricetum paniceae. V˘jimeãná

je pfiedev‰ím první z tûchto asociací,

indikovaná ostfiicí sklonûnou (Carex de-missa), vzácnû také o. dvoudomou (C.dioica), suchop˘rkem alpsk˘m (Tricho-phorum alpinum), suchop˘rem ‰irolis-

t˘m, lnem poãistiv˘m (Linum catharti-cum) a mechy zelenkou hvûzdovitou

(Campylium stellatum), srpnatkou zá-

vitkolistou (Drepanocladus revolvens)a ra‰eliníkem modfiínov˘m (Sphagnumcontortum). Vzácnû se mÛÏe toto spole-

ãenstvo jako relikt dfiívûj‰ích v˘vojov˘ch

fází vyskytnout také ve vrchovi‰tních

komplexech, napfi. na Chalupské slati.

Oligotrofní ra‰elini‰tní fytocenózy

fiádu Scheuchzerietalia palustris jsou na

·umavû zastoupeny kysel˘mi ostfiico-

vora‰eliníkov˘mi porosty silnû zvod-

nûl˘ch stanovi‰È ze svazu Sphagno recur-vi-Caricion canescentis. NejbûÏnûj‰ím

spoleãenstvem je asociace Carici rostra-tae-Sphagnetum apiculati z laggÛ vrcho-

vi‰È, luãních prameni‰tních systémÛ

a okrajÛ oligotrofních vodních ploch.

Zahrnuje jak porosty pfiirozené, tak

vzniklé s pfiispûním lidské ãinnosti.

Diagnostick˘mi mechy jsou ra‰eliník

kfiivolist˘, r. odchyln˘ a r. obl˘ (S. te-res), srpnatka spl˘vavá a bafiinatka na-

Ïloutlá (Calliergon stramineum). Vedle ra‰elinn˘ch a podmáãen˘ch

smrãin (vãetnû nûkter˘ch dal‰ích eda-

ficky podmínûn˘ch pfiechodov˘ch ty-

pÛ) se na kontaktech horsk˘ch vrchovi‰È

setkáváme rovnûÏ s men‰ími plochami

mokfiadního a mrazového bezlesí, vãet-

nû subalpínsk˘ch typÛ prameni‰È.

Antropogennû podmínûnou a velmi

hodnotnou sloÏku ‰umavské pfiírody

pfiedstavují luãní spoleãenstva – nejen

zmínûné podmáãené a ra‰elinné louky

a luãní ra‰elini‰tû, ale také mezofilní

a mezohygrofilní louky a pastviny, semi-

xerofilní travinné fytocenózy a kefiíãko-

vitá spoleãenstva vfiesovi‰tních lad.

Aãkoliv se v souãasném rozsahu

a podobû jedná vût‰inou o spoleãen-

stva polopfiirozená, vyvinula se pfieváÏnû

z pfiirozen˘ch fragmentÛ travinobylin-

n˘ch porostÛ primárního bezlesí a míst-

ního fytogenofondu. Mnohé reliktní

svûtlomilné rostlinné druhy z ran˘ch

období postglaciálu, které jen obtíÏnû

pfieÏívaly v pÛvodní pfieváÏnû lesní ve-

getaci, získaly po odlesnûní území ãlovû-

kem reálnou moÏnost dlouhodobé pro-

sperity. V nûkter˘ch pfiípadech do‰lo

k jejich nevídanému roz‰ífiení v nov˘ch

cenotick˘ch vazbách. Zásobárnou tûch-

to druhÛ jsou pfiedev‰ím reliktní luãní

a mokfiadní bezlesé biotopy, v nichÏ

se uplatÀují extrémní podmínky pro-

stfiedí (vysoká pÛdní vlhkost, vysok˘

obsah pÛdního skeletu, mrazové polo-

hy atd.).

Podél vodních tokÛ a v mírn˘ch sva-

hov˘ch polohách niωí aÏ stfiední ·uma-

vy zÛstaly dochovány men‰í fragmenty

pfiirozen˘ch podmáãen˘ch a hygrofil-

ních vysokobylinn˘ch nivních luk, kte-

ré vût‰inou bezprostfiednû navazují na

prameni‰tní systémy. NáleÏejí do rám-

ce svazÛ Molinion (v niωích polohách

vzácnû Junco-Molinietum caeruleae) a ze-

jména Calthion.

Z podsvazu Calthenion, kter˘ sdru-

Ïuje pÛvodnû dvouseãné louky stfiídavû

mokr˘ch stanovi‰È, nejãastûji nalézáme

porosty s v˘raznou dominancí jednoho

nebo dvou druhÛ, napfi. skfiípiny lesní

(Scirpus sylvaticus) v asociaci Scirpetumsylvatici nebo hadího kofiene vût‰ího

(Bistorta major) a pcháãe bahenního

(Cirsium palustre) v asociaci Polygono-Cirsietum palustris. V podobn˘ch po-

rostech asociace Angelico-Cirsietum pa-lustris, která je ãetnûj‰í v severozápadní

ãásti ·umavy, se více prosazuje dûhel

NP A CHKO SU 29

NP a CHKO ·umava

lesní (Angelica sylvestris). V˘znamn˘m

zástupcem vlhk˘ch rdesnov˘ch luk

jsou spoleãenstva asociace Polygono-Cirsietum heterophylli s pcháãem rÛz-

nolist˘m (Cirsium helenioides). V tûch-

to porostech se dále bûÏnû setkáváme

s ostfiicí tfieslicovitou (Carex brizoides),sítinou nitkovitou (Juncus filiformis),pryskyfiníkem prudk˘m (Ranunculus ac-ris), tuÏebníkem jilmov˘m, metlicí trs-

natou a blatouchem bahenním. Z v˘-

znamn˘ch druhÛ v nich najdeme napfi.

omûj pestr˘ (Aconitum variegatum) a o.

‰alamounek (A. callibotryon), kamziã-

ník rakousk˘ (Doronicum austriacum),kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica) a vzác-

nû upolín nejvy‰‰í (Trollius altissimus).V porostech asociace Crepido-Juncetumacutiflori, rostoucích vzácnû v západní

ãásti ·umavy, nalezneme také sítinu

ostrokvûtou (Juncus acutiflorus).Obãas kosené vysokobylinné poros-

ty, jejichÏ dominantou je vÏdy tuÏeb-

ník jilmov˘, jsou sdruÏeny v podsvazu

Filipendulenion. Nejroz‰ífienûj‰ím spo-

leãenstvem podsvazu jsou na ·umavû

porosty asociace Lysimachio vulgaris--Filipenduletum. V nivách fiek a poto-

kÛ se stfiídají asociace Chaerophyllo hir-suti-Filipenduletum a – na okrajích

svahov˘ch prameni‰È – asociace Cirsioheterophylli-Filipenduletum. Vedle tu-

Ïebníku jilmového se v tûchto poros-

tech dále uplatÀuje vrbina obecná (Ly-simachia vulgaris), krabilice chlupatá,

pcháã rÛznolist˘, ve f. podokresech

Îelnavská hornatina a Hornovltavská

kotlina také kosatec sibifisk˘, kter˘ je

charakteristick˘m druhem asociace Iri-detum sibiricae.

Dal‰ím typem pfiirozen˘ch ‰umav-

sk˘ch luk jsou mezofilní psineãkové,

troj‰tûtové a rdesnové horské louky fia-

zené do rámce svazu Polygono-Trisetion.

Na ·umavû se vyskytuje spoleãenstvo

charakterizované v˘skytem troj‰tûtu

Ïlutavého (Trisetum flavescens), silenky

dvoudomé (Silene dioica), zvoneãní-

ku ãerného (Phyteuma nigrum), ‰kardy

mûkké ãertkusolisté (Crepis mollis subsp.

hieracioides) a vzácnû i kakostu lesního

(Geranium sylvaticum) fiazené k asocia-

ci Melandrio-Trisetetum. Porosty, v ni-

chÏ v˘znamnou roli hrají psineãek ten-

k˘ (Agrostis capillaris), tfiezalka skvrnitá

(Hypericum maculatum), fiefii‰niãník

HallerÛv (Cardaminopsio halleri), met-

lice trsnatá aj. náleÏejí k asociaci Car-daminopsio halleri-Agrostietum. Místy

je v tûchto fytocenózách hojná lipnice

‰irolistá (Poa chaixii).Spí‰e jen okrajovû se v niωích polo-

hách ·umavy vyskytují mezofilní luãní

spoleãenstva svazÛ Arrhenatherion (Poo--Trisetetum, Trifolio-Festucetum rubrae),Alopecurion pratensis (Agropyro-Alope-curetum a Sanguisorbo-Deschampsietumcespitosae) a pastviny svazu Cynosurion(Festuco-Cynosuretum).

Charakteristickou a pro fytogeno-

fond velice v˘znamnou mezofilní tra-

vinnou formací jsou krátkostébelné

pastviny niωích a stfiedních poloh ·u-

mavy (Violion caninae). Tato spoleãen-

Vût‰í vodní toky, zejména v ‰i-rok˘ch pofiíãních nivách Vltavickébrázdy a v kotlinû stfiední Kfiemel-né, jsou ãasto doprovázeny degrado-van˘mi spoleãenstvy svazu Calthi-

on s dominancí ostfiice tfieslicovité(Carex brizoides) a metlice trsnaté(Deschampsia cespitosa).

1

605

1

NP A CHKO SU 30

âeskobudûjovicko

stva mezofilních aÏ subxerofilních sta-

novi‰È jsou na ·umavû zastoupena

asociacemi Hyperico-Polygaletum a Gym-nadenio-Nardetum a jen v niωích polo-

hách asociací Thymo-Festucetum ovi-nae. V˘znamnou indikaãní roli v nich

hrají violka psí (Viola canina), trojzu-

bec poléhav˘ (Sieglingia decumbens),vítod obecn˘ (Polygala vulgaris) aj. Cha-

rakteristická je pfiítomnost fiady ohro-

Ïen˘ch druhÛ rostlin, zejména z ãeledi

vstavaãovit˘ch (Orchidaceae), napfi. ve-

meníãku zeleného (Coeloglossum viri-de), pûtiprstky ÏeÏulníku (Gymnadeniaconopsea), vstavaãe obecného (Orchismorio), prstnatce bezového (Dactylo-rhiza sambucina) a vemeníku dvoulisté-

ho (Platanthera bifolia), z dal‰ích dru-

hÛ také vratiãky mûsíãní (Botrychiumlunaria), hadího mordu nízkého (Scor-zonera humilis), v‰ivce ladního (Pedicu-laris sylvatica) a velmi zfiídka lilie cibul-

konosné (Lilium bulbiferum).âást spoleãenstev, zejména ve vy‰‰ích

polohách, je vázána na kontaktní zóny

prameni‰È a ra‰elini‰È. Tyto (vût‰inou ma-

loplo‰né) porosty vlhk˘ch smilkov˘ch

luk jsou fiazeny ke svazu Nardo-Junci-on squarrosi (Nardo-Juncetum squarrosi)a tvofií pfiechod mezi spoleãenstvy svazÛ

Violion caninae a Caricion fuscae. Typic-

k˘mi druhy jsou sítina kostrbatá (Juncussquarrosus), vfies obecn˘ (Calluna vulga-ris), ostfiice obecná (Carex nigra) a mech

klamonoÏka bahenní.

Unikátní travinnou formací vysoké

·umavy jsou supramontánní smilko-

vé pastviny (Nardion) velmi pfiirozené-

ho charakteru, které hostí znaãn˘ poãet

vzácn˘ch a ohroÏen˘ch druhÛ, napfi.

hofiec ‰umavsk˘ (Gentiana pannonica),plavuník alpínsk˘ (Diphasiastrum alpi-num), bûloprstku bûlavou (Leucorchisalbida), bojínek ‰v˘carsk˘ (Phleum rhae-ticum) aj. Ze ·umavy byl zatím za-

znamenán v˘skyt jediné asociace Lyco-podio alpini-Nardetum.

Velmi osobitou vegetaãní formací

jsou vfiesovi‰tní pastviny a kamenitá

lada (Genistion), zahrnující rovnûÏ nû-

které vzácné a ohroÏené taxony, napfi.

nûkolik druhÛ plavuníkÛ (Diphasiast-rum sp. div.). NejbûÏnûj‰ím spoleãen-

stvem je Calluno-Vaccinietum, ale pro

·umavu je zvlá‰È typická asociace Arni-co montanae-Callunetum, v níÏ se sou-

stfieìuje na ·umavû velmi hojná prha

arnika (Arnica montana).

Zvífiena

Fauna ·umavy se dotváfiela do dne‰ní

podoby bûhem postglaciálu, kdy získa-

la témûfi v˘hradnû lesní charakter. V˘z-

namnou v˘jimkou je pfiedev‰ím fau-

na bezles˘ch ra‰elini‰È, pfieÏívající zde

z chladn˘ch období pleistocénu a rané-

ho holocénu. Vût‰ina ÏivoãichÛ váza-

n˘ch na les se na ·umavû udrÏela aÏ do

souãasné doby a dosud charakterizuje

jednotlivé v˘‰kové vegetaãní stupnû.

Vstavaã muÏsk˘ (Orchis mas-

cula) se vyskytuje na ·umavû napouh˘ch dvou lokalitách. Jednaz nich (Nov˘ Svût) byla zachovánadíky aktivní ochranû stanovi‰tû.

Pûtiprstka ÏeÏulník (Gymna-

denia conopsea) je silnû ustupují-cím druhem, kter˘ roste nejãastûjiv krátkostébeln˘ch loukách a pastvi-nách svazÛ Cynosurion a Violion

caninae v niωích ãástech ·umavya ve vy‰‰ím podhÛfií.

Pomûrnû vysoko na ·umavû sevlivem tradiãního hospodafiení mÛ-Ïeme setkat s druhovû pestr˘mi lou-kami svazu Arrhenatherion.

3

2

1

606

1

3

2

NP A CHKO SU 31

NP a CHKO ·umava

V˘raznûj‰í zmûny druhového spekt-

ra zoocenóz nastaly bûhem kolonizace

·umavy ãlovûkem. Poãátky byly spoje-

ny nejdfiíve s rozvojem skláfiství a po-

zdûji dfievafiství (zhruba od 10. století,

ve vût‰í mífie ve 14.–16. století). S no-

v˘mi krajinn˘mi prvky (antropicky

podmínûná nelesní stanovi‰tû, sídli‰tû,

komunikace apod.) byla fauna oboha-

cena prÛnikem nov˘ch druhÛ vázan˘ch

na otevfienou krajinu a druhÛ synan-

tropních. Na druhé stranû se v˘raznû

sníÏila poãetnost nûkter˘ch Ïivoãi‰n˘ch

forem vázan˘ch na pfiirozená stanovi‰-

tû, zmûnily se struktury zoocenóz a po-

pulace se roztfií‰tily. Nûkteré druhy vy-

mizely – buì ztratily své biotopy nebo

podlehly pronásledování ãlovûkem (vel-

ké ‰elmy, nûkteré druhy dravcÛ a sov).

Dne‰ní podoba ·umavy je mnoho-

úrovÀovou mozaikou biotopÛ ovlivnû-

n˘ch rÛznou mûrou ãinností ãlovûka,

od pfiírodních aÏ po ãistû antropogen-

ní. To se odráÏí ve sloÏení fauny. Pfies

v‰echny negativní faktory lokálního

i globálního charakteru, spojené s lid-

sk˘mi aktivitami v souãasnosti i v mi-

nulosti, je pfiíroda pomûrnû zachovalá,

zvlá‰tû posuzujeme-li zachovalost stfie-

doevropsk˘mi mûfiítky.

Ze zoogeografického hlediska se na

sloÏení fauny oblasti ·umavy u rÛz-

n˘ch taxonomick˘ch skupin podílejí

formy s ‰irok˘m holarktick˘m nebo

palearktick˘m roz‰ífiením, stfiedoevrop-

ské prvky vãetnû alpsk˘ch a karpat-

sk˘ch forem, ale také prvky subatlantské

a atlantské a zcela okrajovû a v˘jimeãnû

i pontomediteránní. Kromû toho exis-

tují endemické ‰umavské ãi napfi. ‰u-

mavsko-alpské druhy a poddruhy (ze-

jména u nûkter˘ch skupin hmyzu).

V druhovém sloÏení zoocenóz nûkte-

r˘ch stanovi‰È (napfi. ra‰elini‰È, klima-

xov˘ch horsk˘ch lesÛ) dominují formy

s disjunktivním areálem boreomontán-

ním, boreoalpinním ãi arktoalpinním.

PÛvodní lesní druhy a spoleãenstva

pfieÏily v zachoval˘ch fragmentech pri-

márních ekosystémÛ. V˘znamnou sloÏ-

kou zoocenóz tûchto stanovi‰È jsou jiÏ

zmínûné boreomontánní a boreoalpinní

prvky fauny, jejichÏ v˘skyt zde má ãas-

to vyslovenû reliktní charakter. Mnoh-

dy se jedná o velmi malé populace,

v nûkter˘ch pfiípadech do‰lo vlivem

dlouhodobé izolace bûhem postglaciá-

lu k vytvofiení samostatn˘ch poddruhÛ.

Zoologicky nejv˘znamnûj‰í

ekosystémy a stanovi‰tû na ·umavû

Pfiirozené smí‰ené lesy

Ve smí‰en˘ch porostech pfiirozeného

charakteru se nacházejí v˘znamná spo-

leãenstva suchozemsk˘ch mûkk˘‰Û, vy-

kazující vysokou druhovou diverzitu

i vyrovnanost (napfi. StoÏec – 41 zji‰tû-

n˘ch druhÛ). Kromû druhÛ bûÏn˘ch

a typick˘ch pro stfiedoevropsk˘ horsk˘

les se zde vyskytují také nûkteré vzác-

nûj‰í formy, napfi. fiasnatka tmavá (Ma-crogastra badia). Na ·umavu navíc

zasahují prvky malakofauny karpatské,

napfi. vfietenatka nadmutá (Vestia turgi-da), a také druhy alpské, k nimÏ patfií

mimo jiné chlupatka bezzubá (Petasinaedentula). Zoologicky resp. ochranáfisky

jsou v tûchto biotopech v˘znamné nû-

které druhy hmyzu, napfi. stfievlíci Ca-rabus irregularis, C. sylvestris a Cychrusattenuatus, stfievlíãek Pterostichus sel-manni roubali, roháãek Ceruchus chry-somelinus, nosatec Otiorhynchus lepi-dopterus, kovafiík Danosoma fasciata,

v plá‰Èov˘ch porostech Ïijí mot˘li bû-

lopásek topolov˘ (Limenitis populi), ba-

tolec duhov˘ (Apatura iris) a dal‰í.

Pfiirozené smí‰ené lesy jsou rovnûÏ

refugiem nûkter˘ch ohroÏen˘ch druhÛ

obratlovcÛ, napfi. strakapouda bûlohfibe-

tého (Dendrocopos leucotos), pu‰tíka

bûlavého (Strix uralensis), lejska malé-

ho (Ficedula parva), rysa ostrovida

PlÏ hladovka horská (Ena

montana) je charakteristick˘m dru-hem pfiirozen˘ch porostÛ kvûtnat˘chbuãin v jihov˘chodní ãásti ·umavy.

1

607

1

NP A CHKO SU 32

âeskobudûjovicko

(Lynx lynx), jefiábka lesního (Bonasabonasia), netop˘ra velkouchého (Myo-tis bechsteinii) aj.

Pfiirozené horské smrãiny

Ekosystémy horsk˘ch smrãin dotváfiejí

biodiverzitu ·umavy. Jejich zoocenózy

jsou tvofieny mnoÏstvím boreomon-

tánních a boreoalpinních druhÛ bez-

obratl˘ch i obratlovcÛ. Patfií mezi nû

napfi. stfievlíãci Harpalus solitaris, Leis-tus piceus a Trechus alpicola, stfievlík Ca-rabus arcensis, kobylka smrková (Barbi-tistes constrictus), k. horská (Isophyapyrenaea), okáã rudopásn˘ (Erebia eu-ryale), mÛra Xestia speciosa, s˘c rousn˘

(Aegolius funereus), kulí‰ek nejmen‰í

(Glaucidium passerinum), tetfiev hlu‰ec

(Tetrao urogallus), kos horsk˘ (Turdustorquatus) a netop˘r severní (Eptesicusnilssonii).

Kary a ledovcová jezera

Jedná se o zcela specifické biotopy s fia-

dou reliktních nebo velmi ohroÏen˘ch

druhÛ ÏivoãichÛ. Ve skalnat˘ch bioto-

pech Ïijí nûkteré ‰umavské endemické

formy bezobratl˘ch, napfi. stfievlík Oreo-nebria castanea sumavica. RovnûÏ dru-

hovû relativnû chudá fauna jezerních

vod zahrnuje nûkteré pozoruhodné Ïi-

voãi‰né formy. Patfií mezi nû plankton-

ní organismy pfieÏívající v nûkter˘ch

jezerech, napfi. perlooãka Ceriodaphniaquadrangula a vzná‰ivka Heterocope sa-liens. Vyvíjejí se tu larvy vodního hmyzu,

napfi. chrostíka Molanna nigra a jepice

Leptophlebia propinqua, Ïije tu vzácná

reliktní kle‰Èanka Glaenocorisa propin-qua. Fauna ‰umavsk˘ch jezer je jiÏ tra-

diãnû zkoumána v rámci dlouhodobé-

ho hydrobiologického monitoringu.

Balvanité sutû

Tato stanovi‰tû byla vÏdy tradiãnû chrá-

nûna jako geologick˘ útvar, av‰ak done-

dávna byla opomíjena jejich Ïivoãi‰ná

sloÏka. Ukazuje se, Ïe díky specifick˘m

podmínkám, zejména mikroklimatu,

zde Ïijí jednak severské, jednak jeskyn-

ní a pro sutû specifické formy bezo-

bratl˘ch. Lze se tu setkat s fiadou pa-

voukÛ, napfi. se slíìákem Acantholycosanorvegica, tfiesavkou Pholcus opilionoi-des, skákavkou Sitticus pubescens, pla-

chetnatkami Bathyphantes simillimus,Leptyphantes notabilis, Porrhoma egeriaa Diplocentria bidentata, snovaãkami

Theonoe minutissima a Rugathodes bel-licosus a zápfiedníkem Clubiona alpi-cola. Îije tu mnohonoÏka Leptoiulusweberi, pavouãnice Chionea araneoides(Diptera) a stfievlíãek Pterostichus negli-gens. Také mezi obratlovci je moÏno

nalézt druhy s urãitou vazbou na tyto

biotopy, napfi. plcha velkého (Glis glis)a p. zahradního (Eliomys quercinus).

Ra‰elini‰tû

V˘znamnou sloÏkou zvífieny ra‰elini‰È

je fauna bezobratl˘ch, vytváfiející speci-

fická ra‰elini‰tní spoleãenstva s fiadou

reliktních forem.

Mezi skupiny, které jsou jiÏ tradiãnû

podrobovány detailnûj‰ímu v˘zkumu,

patfií pavouci (Araneida). K typick˘m

druhÛm ra‰elini‰tní arachnofauny pat-

·umava je v˘znamn˘m refugi-em tetfieva hlu‰ce (Tetrao urogal-

lus).

Na ·umavû Ïije repatriovanáa dnes jiÏ znaãnû poãetná populacerysa ostrovida (Lynx lynx).

2

1

608

2

1

NP A CHKO SU 33

NP a CHKO ·umava

fií napfi. slíìáci Pardosa sphagnicola, Arc-tosa alpigena lamperti, Pirata uliginosus,skálovky Gnaphosa badia a vzácn˘ Hap-lodrassus moderatus aj. Nûkteré druhy,

napfi. zápfiedník Clubiona norvegica,

cedivka Dictyna major, skálovka Gnap-hosa microps a slíìák Pardosa hyperbo-rea jsou v âechách známy pouze ze

‰umavsk˘ch vrchovi‰È. Arachnofauna

ra‰elini‰È obsahuje velk˘ podíl relikt-

ních prvkÛ (více neÏ 40 %), vût‰inou

psychrofilních druhÛ.

Dal‰í pomûrnû dobfie prozkoumanou

skupinou jsou mot˘li (Lepidoptera).Mezi typické zástupce boreomontánní

a boreoalpinní fauny patfií ÏluÈásek bo-

rÛvkov˘ (Colias palaeno), perleÈovec

mokfiadní (Proclossiana eunomia), p.

severní (Boloria aquilonaris), travafiík

‰umavsk˘ (Pediasia truncatella) a mÛry

Xestia rhaetica, X. sincera a X. alpicola.

Dal‰ími tyrfobionty jsou mÛry Anartacordigera a Acronicta menyanthidis, pí-

ìalka klikvová (Carsia sororiata), obaleãi

Epinotia gimmerthaliana a Blastesthiamughiana a makadlovky Chionodes ne-bulosellus a Athrips pruinosella.

U rÛzn˘ch ãeledí broukÛ (Coleopte-ra) je známo ze ·umavy rovnûÏ mnoho

druhÛ vázan˘ch na ra‰elinné biotopy.

BohuÏel neexistují soubornûj‰í studie,

které by se problematice ·umavy vûno-

valy, ani u skupin tradiãnû zkouma-

n˘ch, napfi. stfievlíkovit˘ch (Carabidae).Mnoho nálezÛ z minulosti je roztrou-

‰eno v drobn˘ch publikacích anebo zÛ-

stává nezvefiejnûno, mnoho materiálu

je uloÏeno ve sbírkách amatérsk˘ch

entomologÛ a sbûratelÛ. V˘znamn˘mi

druhy ‰umavsk˘ch ra‰elini‰È jsou napfi.

stfievlík MenetriesÛv (Carabus menetri-esi), stfievlíãci Agonum ericeti, Pterosti-chus rhaeticus a Patrobus assimilis, man-

delinky Donacia obscura, Chrysomelalapponica, Cryptocephalus decemmacu-latus a Altica aenescens, nosatci Coe-liodes nigritarsis, Polydrusus ruficornis,Notaris aethiops a Magdalis phlegmati-ca, potápníci Ilybius crassus, I. aenescensa Agabus wasastjernae, vodomil Crenitispunctatostriata a l˘koÏroutovití brou-

ci Pityogenes conjunctus a Pityophthorusglabratus.

¤ada tyrfobiontÛ a horsk˘ch druhÛ

je v fiádu váÏek (Odonata). Mezi nejv˘-

znamnûj‰í patfií ‰ídlo ra‰elinné (Aeshnasubarctica), ‰. sítinové (A. juncea), ‰.

horské (A. coerulea), váÏka tmavá (Sym-petrum danae), lesklice horská (Soma-tochlora alpestris), lesklice S. arctica,

váÏka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia)a ‰idélko kopovité (Coenagrion hastu-latum).

Také spoleãenstva vodních plo‰tic

(Heteroptera) obsahují na ra‰elini‰tních

biotopech vût‰í poãet reliktních druhÛ.

Patfií k nim hlavnû znakoplavka Noto-necta reuteri (glaciální relikt, tyrfobi-

ont) a vzácnûj‰í eurosibifiské druhy –

znakoplavka Notonecta lutea a kle‰Èan-

ka Cymatia bonsdorfii. Zoogeograficky

v˘znamné jsou nûkteré atlantské a me-

diteránní prvky, napfi. znakoplavky No-tonecta obliqua a N. maculata. Po fau-

nistické stránce jsou zajímavé také

nálezy nûkter˘ch suchozemsk˘ch plo‰-

tic, a to pobfieÏnice Salda mueleni a klo-

pu‰ky Globiceps dispar.Zcela unikátní je fauna dvoukfiídlého

hmyzu ra‰elini‰È. Pfii v˘zkumech zapo-

ãat˘ch v 90. letech 20. století zde by-

lo objeveno mnoho druhÛ nov˘ch pro

âechy i pro Stfiední Evropu. Mnohdy

se jedná, podobnû jako u jin˘ch ãle-

novcÛ tûchto stanovi‰È, o severské for-

my s disjunktivním roz‰ífiením.

Naproti tomu mezi obratlovci nena-

cházíme na ·umavû Ïádné vyslovenû

tyrfobiontní druhy, pouze nûkteré Ïi-

voãichy s men‰í ãi volnûj‰í vazbou na

ra‰elini‰tû. K nim patfií napfi. tetfiívek

obecn˘ (Tetrao tetrix), vodou‰ krope-

nat˘ (Tringa ochropus) a bekasina otav-

ní (Gallinago gallinago).

MÛra vlochyÀová (Anarta

cordigera) se vyvíjí na vlochynia má tedy vyhranûnou vazbu na ra-‰elini‰tû. V rámci jihoãeského regio-nu se vyskytuje na ·umavû a v Tfie-boÀské pánvi.

K v˘znamn˘m boreomontán-ním druhÛm váÏek na ‰umavsk˘chra‰elini‰tích patfií ‰ídlo sítinové(Aeshna juncea).

2

1

609

1

2

NP A CHKO SU 34

âeskobudûjovicko

Vodní toky

V ãist˘ch tekoucích vodách pfieÏívají

populace perlorodky fiíãní (Margariti-fera margaritifera) a raka fiíãního (Asta-cus astacus). K vysoké biodiverzitû vod-

ního hmyzu pfiispívají nûkteré druhy

jepic (Ephemeroptera), napfi. Baetis digi-tatus (boreoalpinní druh s disjunktiv-

ním roz‰ífiením), Rhithrogena hercynia(stfiedoevropsk˘ endemit s centrem roz-

‰ífiení na ·umavû), Ecdyonurus austria-cus, coÏ je alpsko-‰umavsk˘ endemit,

stejnû jako Leuctra alpina z fiádu po‰va-

tek (Plecoptera). Dal‰í druhovû velmi

bohatou skupinou jsou chrostíci (Tri-choptera). ¤ada druhÛ, napfi. Rhyaco-phila hirticornis, byla v âechách zji‰tû-

na pouze v této oblasti.

Podél vodních tokÛ Ïijí nûkteré vzác-

nûj‰í druhy broukÛ, zejména stfievlíãci

Amara tibialis, Bembidion ascendens, B.atrocoeruleum a Epaphius rivularis a mr-

choÏrout Pteroloma forsstroemi, Ïijící

v‰ak i v jezerních karech.

Dominantními druhy ryb ‰umav-

sk˘ch tokÛ jsou pstruh obecn˘ (Salmotrutta m. fario) a vranka obecná (Cottusgobio). V nûkter˘ch tocích je také rela-

tivnû hojná mihule potoãní (Lampetraplaneri). Prakticky v‰echny vodní toky

na ·umavû je moÏno pfiifiadit do pstru-

hového pásma, vãetnû Vltavy, kde v‰ak

je sloÏení ichthyofauny silnû ovlivÀo-

váno druhy pronikajícími z Lipenské

pfiehradní nádrÏe.

Bfiehové porosty tokÛ hostí druhovû

pomûrnû bohaté hnízdní ornitocenózy.

Pfiímo na vodní biotop jsou potravnû

nebo stanovi‰tnû vázáni skorec vodní

(Cinclus cinclus), ledÀáãek fiíãní (Alcedo

atthis) a ãásteãnû také konipas horsk˘

(Motacilla cinerea). Vzhledem k vysoké

zachovalosti pfiirozeného charakteru to-

kÛ a jejich minimálnímu nebo malému

zasaÏení ‰kodlivinami je celá ·umava

s pfiilehl˘m podhÛfiím jednou z oblastí

âR, kde Ïijí pomûrnû poãetné popula-

ce vydry fiíãní (Lutra lutra). âlenitûj‰í

pfiirozené bfiehy mal˘ch potokÛ, zvlá‰-

tû ve vy‰‰ích polohách, jsou biotopem

rejska horského (Sorex alpinus).

Sekundární nelesní formace

Tyto ekosystémy jsou velmi dÛleÏité

rozsahem, vztahem k diverzitû a rázu

krajiny, a také sv˘m v˘znamem pro

celkovou diverzitu ‰umavské fauny. Na

sekundární bezlesí je vázáno mnoÏství

typick˘ch i vzácn˘ch druhÛ a cel˘ch

spoleãenstev. Nejvût‰í v˘znam v tomto

smyslu mají zbytky luk a pastvin, které

nebyly zasaÏeny metodami zemûdûlské

velkov˘roby. Velmi specifick˘m feno-

ménem jsou téÏ dlouhodobû neobhos-

podafiované, dnes spontánnû se rena-

turalizující plochy v rÛzném stupni

pfiirozené sekundární sukcese, mj. s cen-

n˘mi hnízdními ornitocenózami. Pro

hlavní typy ‰umavského bezlesí jsou

charakteristické napfi. kobylka hnûdá

(Decticus verrucivorus), otakárek fenyk-

lov˘ (Papilio machaon), ohniváãek mo-

droleskl˘ (Lycaena alciphron), stfievlíãci

Amara erratica, A. nigricornis a Harpa-lus quadripunctatus, sviÏníci Cicindelacampestris a C. sylvicola, zdobenec Tri-chius fasciatus, majky (Meloe spp.), ptá-

ci chfiástal polní (Crex crex), tetfiívek

obecn˘ (Tetrao tetrix), h˘l rud˘ (Carpo-dacus erythrinus), skfiivan lesní (Lullulaarborea), strnad luãní (Miliaria caland-ra) a slavík modráãek (Luscinia svecicacyanecula).

Umûlé vodní nádrÏe

Pfiehradní nádrÏ Lipno I tvofií rozsáhl˘

biotop specifického spoleãenstva ryb.

Díky své rozloze je také atraktivní ta-

hovou zastávkou nûkter˘ch ptákÛ, ãas-

to i vzácnûj‰ích zatoulancÛ, ktefií v té-

to oblasti nehnízdí, napfi. volavky bílé

(Egretta alba), racka stfiíbfiitého (Larusargentatus), rybáka ãerného (Chlidoniasniger), kajky mofiské (Somateria mollis-sima), orla mofiského (Haliaeetus albi-

V nezneãi‰tûn˘ch podhorsk˘chpotocích a fiekách ·umavy Ïije stfiev-le potoãní (Phoxinus phoxinus).

Netop˘r ãern˘ (Barbastella

barbastellus) zimuje v opu‰tûn˘ch‰tolách po dolování zlata.

2

1

610

1

2

NP A CHKO SU 35

NP a CHKO ·umava

cilla) a nûkter˘ch dal‰ích druhÛ. Ma-

lé vodní plochy, napfi. b˘valé plavební

klauzury, malé rybníãky apod. vãetnû

nûkter˘ch jen periodicky zavodnûn˘ch,

slouÏí k rozmnoÏování obojÏivelníkÛm.

Îije v nich hlavnû ãolek obecn˘ (Tritu-rus vulgaris), ã. horsk˘ (T. alpestris),skokan hnûd˘ (Rana temporaria), ro-

pucha obecná (Bufo bufo), v niωích

polohách (okolí Lipna) rosniãka zele-

ná (Hyla arborea) a mnoho druhÛ vod-

ního hmyzu.

Sídla, urbánní stanovi‰tû

a technická díla

Synantropní stanovi‰tû jsou z hlediska

ochrany pfiírody spí‰e okrajovou, niko-

li v‰ak zanedbatelnou souãástí ‰umav-

ské krajiny. Zvlá‰tû u men‰ích sídel

mohou nûkdy Ïít v témÏe prostfiedí sy-

nantropní druhy spoleãnû s druhy vol-

né krajiny, a vznikají tak druhovû po-

mûrnû bohaté cenózy.

Zbytky star˘ch dÛlních dûl jsou zimo-

vi‰ti rÛzn˘ch druhÛ netop˘rÛ, vãetnû

zvlá‰tû chránûn˘ch. Z celkového poãtu

17 druhÛ na území ·umavy jich zhruba

13 pravidelnû zimuje v tûchto typech

podzemních prostor. Ke vzácnûj‰ím pat-

fií zejména netop˘r velkouch˘ (Myotisbechsteinii), n. BrandtÛv (M. brandtii),n. severní (Eptesicus nilssonii) a vrápe-

nec mal˘ (Rhinolophus hipposideros).

Lesnictví

Spolu s nûmeckou a rakouskou ãástí

·umavy tvofií souãasné lesy zbytek jiÏ

star˘mi ¤ímany tolik obávaného „her-

cynského lesa“, kter˘ je dodnes nejroz-

sáhlej‰ím lesním komplexem ve Stfiední

Evropû. Také název ·umava je s lesem

bytostnû spojen. JiÏ na mapách antic-

k˘ch fieck˘ch geografÛ bylo pohofií

leÏící severnû od Alp a Dunaje na jiho-

západním okraji âeské kotliny pojme-

nováno „Silva Gabreta“ (silva = les).

Lesy na ãeské stranû ·umavy zaují-

mají zhruba 65 % celkové plochy úze-

mí, v rámci NP ·umava je to dokonce

83,8 %.

Historie lesnického hospodafiení

První cílené odlesÀování ·umavy za-

ãalo jiÏ ve 13. století. PfiibliÏnû od roku

1800 se zde zaãaly zavádût lesní hospo-

dáfiské plány (LHP) a s nimi cílevûdo-

mé lesní hospodafiení. Velcí feudální

majitelé, ktefií zcela nezáviseli na v˘no-

su z lesa, zamûstnávali kvalifikované les-

níky s vysokou odbornou úrovní. Pfie-

dev‰ím díky této tradici mÛÏeme nyní

konstatovat, Ïe ·umava má dodnes vel-

mi kvalitní lesy. Aãkoliv je moÏné hod-

notit souãasn˘ stav ‰umavsk˘ch lesÛ

jako nejlep‰í ze v‰ech lesních oblastí

v âeské republice, pfiece jen kolonizaã-

ní tlak a více neÏ 600 let trvající hospo-

dafiení znaãnû ovlivnily jejich pÛvodní

druhovou, vûkovou a prostorovou struk-

turu. K nejmen‰ím zmûnám v dfievin-

né skladbû do‰lo (vzhledem k obtíÏné

pfiístupnosti) v nejvy‰‰ích polohách nad

1100 m n. m. V men‰ích nadmofisk˘ch

v˘‰kách, kde byly lesy dfievorubcÛm lé-

pe pfiístupné, doznaly porosty oproti

Charakteristick˘ habitus pÛ-vodního ekotypu smrku ztepilého(Picea abies) v dochovan˘ch pfiiro-zen˘ch porostech.

1

611

1

NP A CHKO SU 36612

pfiirozené skladbû jiÏ podstatn˘ch zmûn.

V nejniωích polohách ·umavy jsou

dnes témûfi v˘hradnû kulturní lesy.

Lesní vegetaãní stupnû

a lesní spoleãenstva

Území ·umavy je charakteristické vy-

sokou hydrickou úãinností, takÏe té-

mûfi tfietina plochy lesÛ se nachází na

stanovi‰tích ovlivnûn˘ch vodou. Cel-

kov˘ charakter lesÛ odpovídá minerál-

nû chud‰ím stanovi‰tím, jejichÏ podlo-

Ïím jsou pfiedev‰ím Ïuly, ruly a svory,

chudé na vápník a zejména hofiãík.

Vertikální vegetaãní stupÀovitost les-

ních stanovi‰È je podmínûna zejmé-

na teplotou a mnoÏstvím sráÏek, které

se témûfi lineárnû mûní s nadmofiskou

v˘‰kou. S tou se mûní vegetaãní forma-

ce nebo jejich edifikátory a tvofií tak

dobfie odli‰itelné lesní vegetaãní stup-

nû. V souladu s klimaticko-vegetaãní

stupÀovitostí a s pfiihlédnutím ke geo-

morfologii terénu, spektru pÛdotvor-

n˘ch hornin a mezoklimatick˘m po-

mûrÛm se mÛÏeme na ·umavû setkat

s 5. aÏ 9. lesním vegetaãním stupnûm

(dále jen „lvs“).

Z podhÛfií vyznívají do niωích ‰u-

mavsk˘ch poloh porosty jedlov˘ch bu-

ãin (5. lvs) se 17 % z celkové v˘mûry

lesní pÛdy. V celé ãeské ãásti ·umavy je

nejvíce roz‰ífien vegetaãní stupeÀ smr-

kov˘ch buãin (6. lvs), které zvlá‰tû na

svazích dodávají ‰umavsk˘m lesÛm je-

jich charakteristick˘ vzhled a které za-

ujímají 43 % plochy v‰ech lesÛ. V˘‰ko-

vû navazuje na tato spoleãenstva stupeÀ

bukov˘ch smrãin (7. lvs) se 14 % les-

ních porostÛ. StupeÀ smrãin (8. lvs)

tvofií z celkové plochy ‰umavsk˘ch lesÛ

asi 13 %, v rámci území národního par-

ku aÏ 25 %, ale po právû probíhající re-

vizi typologického vymezení se jeho

plocha zmen‰í. Nejvût‰í ãást tohoto ve-

getaãního stupnû zaujímají nesmí‰ené

smrãiny, pouze v nejvy‰‰ích polohách

najdeme minoritnû zastoupené jefiábo-

vé smrãiny. Na ·umavsk˘ch pláních

rostou relativnû hojnû podmáãené smr-

ãiny. Pomûrnû velkou plochu ‰umav-

sk˘ch lesÛ (9 %) zaujímají suÈová (ace-

rózní) spoleãenstva s javorem klenem

a jilmem horsk˘m (jilmové javofiiny)

na kamenit˘ch svazích a zazemnûn˘ch

sutích. Ra‰elini‰tû zaujímají celkem

3 % lesní pÛdy. PorÛstá je vrchovi‰tní

kleã (fiazená do 9. lvs), v men‰í mífie

pak ra‰elinné smrãiny. Plo‰nû prakticky

zanedbatelné, ale vegetaãnû v˘znamné

jsou reliktní bory na skalách a balvani-

t˘ch sutích a luhy ol‰e ‰edé pfii horních

tocích fiíãek a potokÛ.

Souãasné vymezení hranic lesních

vegetaãních stupÀÛ na ·umavû je na

mnoha lokalitách problematické a spor-

né; lze tvrdit, Ïe jsou oproti skuteãnosti

vertikálnû posunuty dolÛ. Témûfi polo-

vina vymezeného 8. lesního vegetaã-

ního stupnû by tak podle souãasn˘ch

v˘zkumn˘ch ‰etfiení mûla náleÏet do

7. lvs. Na tuto skuteãnost ukazuje pfie-

dev‰ím podíl listnáãÛ, zejména buku

a javoru klenu, a jejich dobr˘ vzrÛst.

Stejnû tak ãetné indikátory z bylinného

patra a pÛdní sondy deklarují niωí ve-

getaãní stupeÀ. Také v 7. lvs se mnoh-

dy vyskytují vitální úrovÀové buky

a kleny, které by vedle smrku v tomto

vegetaãním stupni mûly spí‰e ustupo-

âeskobudûjovicko

Smrkové monokultury podlé-hají plo‰nému rozpadu vlivem imis-ní zátûÏe a kÛrovcové kalamity.

1

LESNÍ VEGETAâNÍ STUPNù A JEJICH PLO·NÉ ZASTOUPENÍ

V RÁMCI NÁRODNÍHO PARKU ·UMAVA

LVS Porost Zastoupení Plocha

% (ha)

0 bory 0,9 511

5 jedlové buãiny 0,2 97

6 smrkové buãiny 39,2 21 374

7 bukové smrãiny 32,5 17 750

8 smrãiny 25,3 13 834

9 vrchovi‰tní kleã 1,9 1 044

1

NP A CHKO SU 37

NP a CHKO ·umava

vat do podúrovnû. RovnûÏ bylinné pat-

ro a charakter pÛd vypovídá a tom, Ïe

nûkteré porosty zafiazené do 7. lvs jsou

ve skuteãnosti 6. lvs. Sporné zmapová-

ní lesních vegetaãních stupÀÛ se pro-

mítá zejména do zpÛsobu péãe o les-

ní ekosystémy a mnohdy neumoÏÀuje

vnesení potfiebn˘ch listnat˘ch dfievin

do smrkov˘ch porostÛ mylnû fiazen˘ch

do 8. lvs. Proto v souãasnosti probíhají

detailní ‰etfiení, na jejichÏ základû bude

vymezení lesních vegetaãních stupÀÛ

·umavy pfiehodnoceno.

Podíl lesních dfievin

Vût‰ina souãasn˘ch lesÛ ·umavy byla

uÏ od poãátku 19. století zakládána

jako lesy produkãní, s pfievahou smr-

kov˘ch monokultur. Jenom na území

národního parku se dnes nachází pfii-

bliÏnû 45 000 ha porostÛ se znaãn˘m

podílem smrku. Pfiirozen˘ charakter les-

ních spoleãenstev byl do znaãné míry

pozmûnûn dlouhodob˘m lesnick˘m

hospodafiením, proto je v˘‰ková vege-

taãní stupÀovitost na mnoha místech

setfiena v˘sadbou smrkov˘ch mono-

kultur nebo odlesnûním krajiny. Lesní

vegetace je tedy v souãasné dobû mo-

zaikou sloÏenou z mnoha ãástí, od silnû

pozmûnûn˘ch a nepÛvodních porostÛ

aÏ po pfiírodû blízké fragmenty lesních

fytocenóz, které jsou dosud zachovány

na nûkter˘ch lokalitách zejména v jiÏní

ãásti ·umavy. Aãkoli se prÛmûrn˘ pfii-

rozen˘ podíl smrku u pÛvodních prale-

sÛ ·umavy pohyboval mezi 30– 40 %,

jsou souãasné lesy pfiírodní lesní oblasti

·umava tvofieny smrkem z témûfi 81 %.

V cílové skladbû dfievin, která je kom-

promisem mezi ekologick˘mi a pro-

dukãními hledisky, má mít smrk (mi-

mo území NP ·umava) podíl 70 %, tj.

o 11 % niωí neÏ dnes. Souãasn˘ podíl

jedle, kter˘ nedosahuje ani 2 %, by se

mûl zv˘‰it zhruba na 10 %. Podíl buku

by z nynûj‰ích necel˘ch 5 % mûl vzrÛst

více neÏ trojnásobnû.

Porovnejme nyní blíÏe pÛvodní

a souãasné zastoupení dfievin pouze

v Národním parku ·umava. Ve více

neÏ 40 % pÛvodních lesÛ národního

parku mûl smrk men‰inov˘ podíl; pfie-

vládal buk s jedlí, men‰í mûrou se na

sloÏení porostÛ podílely javor klen, jilm

horsk˘, ale také tfie‰eÀ ptaãí a tis ãerve-

n˘. Na dal‰í pfiibliÏnû tfietinû plochy

pÛvodních lesÛ zaujímaly pfiimí‰ené dfie-

viny kolem 40 % (opût pfieváÏnû buk

s jedlí a javorem klenem). Pouze v nej-

Smí‰en˘ porost smrku, bukua jedle charakteru acidofilních hor-sk˘ch tfitinov˘ch buãin (Calamag-

rostio villosae-Fagetum), zachova-n˘ na jiÏním svahu Îdanidel.

1

613

1

NP A CHKO SU 38

âeskobudûjovicko

vy‰‰ích polohách ·umavy, na zhruba

ãtvrtinû plochy, pfievládal smrk s men‰í

pfiímûsí jefiábu ptaãího a javoru klenu

a doznívajícím roz‰ífiením buku a jedle.

Na specifick˘ch stanovi‰tích ra‰elin-

né fiady rostly ra‰elinná kleã a blatka, na

chud‰ích kamenit˘ch stanovi‰tích na

Îelnavsku a StoÏecku náhorní ekotyp

borovice lesní. Sukcesní plochy pfie-

chodnû obsazovaly zejména bfiízy, bo-

rovice, osika a ãetné druhy vrb. V sou-

ãasn˘ch lesích národního parku je

z ekonomick˘ch dÛvodÛ v˘raznû zv˘-

‰en˘ podíl smrku (kolem 86 %). Nao-

pak podíl jedle se oproti pÛvodnímu

stavu sníÏil zhruba patnáctkrát, javoru

klenu dvacetkrát a buku tfii a pÛlkrát.

Tis na ·umavû vystupoval aÏ do poloh

nad 1000 m n. m.; dnes zbylo na celé

·umavû posledních asi 180 jedincÛ. Bez

záchranného programu by jeho roz-

pt˘lená populace byla pravdûpodobnû

odsouzena k postupnému zániku.

Vûtrné a kÛrovcové kalamity

na ·umavû a jejich vliv na lesní

ekosystémy

Archivní materiály zmiÀují vûtrné

kalamity na ·umavû poprvé uÏ ve 12.

století, dal‰í zmínka je aÏ z roku 1710.

Chybûjí v‰ak údaje o jejich rozsahu.

V letech 1718–27 do‰lo k opakova-

n˘m vûtrn˘m polomÛm, pravdûpodob-

nû nepfiíli‰ velk˘m. Z archivních úda-

jÛ z roku 1726 lze poprvé usuzovat na

roz‰ífiení kÛrovce v okolí StráÏného, Zá-

tonû a Lipky. Po velkém orkánu, kter˘

postihl 15. 11. 1740 lesy nejen na ·u-

mavû, nejsou v pramenech o kÛrovci

vÛbec zmínky. Teprve po roce 1833,

po polomu nevelkého rozsahu, jehoÏ

zpracování bylo zanedbáno, se kÛrovec

znaãnû roz‰ífiil na Vimperském panství

a ve volarsk˘ch lesích. Napadl zhruba

desetinásobek objemu dfieva postiÏené-

ho polomem.

Po sérii vichfiic, které postihly ·u-

mavu vÏdy na konci let 1868, 1869

a zejména 1870, bylo vyvráceno tako-

vé mnoÏství stromÛ, Ïe je nebylo moÏ-

no vãas zpracovat. Rozsah kalamity byl

jiÏ tehdy zfiejmû ovlivnûn pfiedchozím

holoseãn˘m hospodafiením. Více byly

postiÏeny porosty na plochách jiÏ jed-

nou tûÏen˘ch. Nezpracované dfievo na-

padl kÛrovec a kalamita se ‰ífiila i pfiesto,

Ïe podíl pralesovit˘ch zbytkÛ a pfiimí-

‰en˘ch dfievin byl tehdy nesrovnatelnû

vy‰‰í neÏ dnes. Následovalo deset let usi-

lovn˘ch asanací doprovázen˘ch vznikem

Mnohé porosty v centrální ãás-ti ·umavy nesou dodnes známky les-ní pastvy dobytka v minulosti. Poz-dûj‰í umûlé zalesÀování zde nebylopfiíli‰ úspû‰né a rovnûÏ pfiirozenásukcese zde v dÛsledku drsn˘ch kli-matick˘ch podmínek probíhá velmipomalu. ¤ídce porostlá plo‰ina naMedvûdí hofie.

1

614

1

NP A CHKO SU 39 615

NP a CHKO ·umava

ãetn˘ch rozsáhl˘ch holin, neÏ se kala-

mitu podafiilo zvládnout. Padlo jí za

obûÈ 5 000 000 m3 (nûkteré údaje uvá-

dûjí aÏ 7 000 000 m3) dfieva.

Dal‰í velká kÛrovcová kalamita vznik-

la po skonãení druhé svûtové války.

V dÛsledku nedokonãeného zpracová-

ní vytûÏeného dfieva koncem války, po-

váleãn˘ch událostí a suchého roku 1947

se kÛrovec kalamitnû pfiemnoÏil a zvlád-

nutí této situace se protáhlo do polovi-

ny 50. let. Dal‰í kalamity byly jiÏ men-

‰ího rozsahu. To platilo aÏ do velkého

polomu a následného pfiemnoÏení kÛ-

rovce v roce 1984. Rozsah po‰kozen˘ch

porostÛ po tehdej‰í listopadové vichfiici

byl témûfi srovnateln˘ s kalamitou z let

1868–1870. Následovalo pak nûkoli-

kaleté období, kdy se vûtrn˘ polom ne-

dÛslednû asanoval a byl tak poskytnut

ãasov˘ prostor pro nastartování dal‰í kÛ-

rovcové kalamity, která pokraãuje v po-

zvolna se sniÏující intenzitû je‰tû v prv-

ních letech 21. století.

Pfiístup k fie‰ení problematiky ohro-

Ïení horsk˘ch smrkov˘ch porostÛ na

území NP ·umava kÛrovcem se za do-

bu jeho existence postupnû vyvíjel.

V prvních letech existence parku se

pfiistoupilo k bezzásahové metodû, kdy

se kÛrovcová ohniska ponechávala sa-

movolnému v˘voji. V roce 1995 byla

zahájena aktivní péãe v podobû asana-

ce napaden˘ch stromÛ. V souãasné do-

bû se postupuje podle novû schválené-

ho Plánu péãe NP ·umava (Kolektiv

2000). Zásadou je diferencovan˘ ma-

nagement dle odstupÀované zonace

ochrany pfiírody.

Pokud se k zásahu proti kÛrovci ze

závaÏn˘ch dÛvodÛ ohroÏení cenného

genofondu horsk˘ch smrãin pfiistupu-

je také v I. zónû národního parku, zÛ-

stává ve‰keré asanované dfievo na mís-

tû. Asanaãní zásah spoãívá v pokácení

napadeného stromu a jeho následném

odkornûní. V nejcennûj‰ích lokalitách

I. zóny se tento pfiístup bude uplatÀo-

vat pouze po dobu pfiechodného obdo-

bí, neÏ se ‰etrnou péãí vytvofií podmínky

pro samovoln˘ v˘voj lesního ekosysté-

mu. Potom se od ve‰ker˘ch asanací od-

stoupí.

Nicménû v pfiíhraniãní oblasti Bfiez-

níku v obvodu Lesní správy Modrava

byla v roce 1995 vyhlá‰ena tzv. bezzá-

sahová zóna o rozloze 1325 ha, která se

nachází na hranici s Národním parkem

Bavorsk˘ les a má ve vztahu k fie‰ení

kÛrovcové kalamity specifick˘ statut.

Zde jiÏ kÛrovcová kalamita dosáhla

takového stupnû, Ïe nebylo moÏné gra-

daci kÛrovce asanaãními zásahy efek-

tivnû tlumit. Proto se zde kÛrovcem

napadené stromy neasanují vÛbec. Spo-

leãnû s porosty v NP Bavorsk˘ les v té-

to oblasti odumfielo více neÏ 3000 ha

horského smrkového lesa. Cel˘ prostor

tak zÛstává demonstraãním územím

s moÏností sledování zcela samovolné-

ho prÛbûhu pfiemnoÏení podkorního

hmyzu a dlouhodobé pfiirozené odezvy

ekosystému horského lesa na tuto kala-

mitní epizodu. V˘voj je sledován mno-

ha v˘zkumn˘mi projekty.

Lesnické hospodafiení

Pfies biologickou rozmanitost ·umavy

jsou a vÏdy budou právû lesy urãujícím

ekosystémem, jehoÏ stav a fungování

se bude promítat nejen do okolních

nelesních formací a biotopÛ, ale také

do krajinného rázu celého území.

Oproti pÛvodním pfiedpokladÛm se

pfii nedávn˘ch v˘zkumech ukázalo, Ïe

negativní dÛsledky po‰kození lesÛ na

zonálních stanovi‰tích se v cenn˘ch

kontaktních spoleãenstvech (ra‰elini‰-

tích, podmáãen˘ch a ra‰elinn˘ch smr-

ãinách ãi potoãních nivách) projevují

jen minimálnû nebo vÛbec. Péãe o les

bude pfiesto vÏdy patfiit k základním

ãlánkÛm komplexního managementu

NP a CHKO ·umava. PouÏívané me-

tody a odstupÀovaná úroveÀ ochrany

lesa se s ohledem na pfiírodní hodnoty

území diferencuje podle vytyãené zo-

nace. Lesní ekosystémy v NP ·umava

zaujímají plochu 54 600 ha a ze sou-

ãasn˘ch 135 dílãích ãástí (segmentÛ)

první zóny leÏí 132 lokalit zcela nebo

zãásti na lesní pÛdû. K 1. 1. 2001 bylo

do první zóny zafiazeno 13 % lesÛ ná-

rodního parku. V CHKO ·umava po-

kr˘vají lesy 57 200 ha, pfiiãemÏ k 1. 1.

2001 bylo do první zóny CHKO zafia-

zeno zhruba 15 % lesních porostÛ.

Posláním lesÛ na území národního

parku a cílem péãe o nû je ekosystémová

ochrana, jejíÏ nedílnou souãástí je také

NP A CHKO SU 40616

âeskobudûjovicko

ochrana pfiírodních procesÛ. Uvedené-

mu poslání jsou pfiizpÛsobeny v‰echny

aktivity v lesích. Pro obnovu samofiídí-

cích funkcí v NP ·umava je nezbytné

pfiijmout opatfiení orientovaná na od-

stranûní primárních pfiíãin ekologické

nestability lesních ekosystémÛ. Mini-

mální doba potfiebná k dosaÏení toho-

to cíle se v‰ak poãítá na desítky let.

Podmínkou pro dosaÏení tohoto cíle je

zvládnutí souãasné kÛrovcové kalami-

ty a zmírnûní jejích následkÛ na lesní

ekosystémy. Vzhledem ke geografické

poloze ·umavy je nutné v‰echna opat-

fiení ochrany pfiírody zvaÏovat v ‰ir‰ím

krajinném kontextu s ohledem na

funkãní úãinky lesÛ (hydrické, pÛdo-

ochranné, klimatické a dal‰í) daleko

pfiesahující hranice národního parku.

TûÏi‰tû péãe o lesní ekosystémy v NP

·umava spoãívá v ãinnostech orientova-

n˘ch na obnovu pfiírodû blízké druho-

vé skladby, záchranu a podporu pÛvod-

ního genofondu lesních dfievin, obnovu

pfiirozené prostorové v˘stavby lesÛ a ná-

pravu naru‰eného vodního reÏimu. Pod-

porována je pfiirozená obnova lesních

porostÛ s doplÀováním dfievin pfiiro-

zené druhové skladby, které v obnovû

chybí, ãímÏ se zvy‰uje druhová diverzita

podrostu. Zcela jsou vylouãeny úmysl-

né holoseãe a je ponecháván vût‰í pro-

stor sukcesním procesÛm.

V CHKO ·umava je vût‰ina lesÛ,

s v˘jimkou zvlá‰tû chránûn˘ch území,

hospodáfisky vyuÏívána s ohledem na

cíle a principy pfiírodû blízkého hos-

podafiení, které jsou rámcovû stanove-

ny zásadami státní lesnické politiky,

schválen˘mi Vládou âR v roce 1994.

Hospodafiení v lesích CHKO je dále

usmûrÀováno ve smyslu ustanovení zá-

kona ã. 114/1992 Sb., o ochranû pfiíro-

dy a krajiny.

Historick˘ v˘voj osídlení ·umavy

Poslední doba ledová doznívala ve St-

fiední Evropû zhruba pfied deseti tisíci

lety. ·umava byla na jejím konci pod-

statnû chladnûj‰í a mnohem su‰‰í neÏ

dnes. Pfiirovnáme-li tehdej‰í krajinu

v podhÛfií ·umavy k dne‰ní drsné a bez-

lesé subarktické kontinentální tundfie,

mûla vy‰‰í ·umava ráz vrcholov˘ch par-

tií nûkter˘ch souãasn˘ch pohofií na da-

lekém severu. Pokr˘valy ji snûÏníky,

holé skály a balvanité sutû, porostlé

sporou vegetací kefiíãkÛ a bylin pfiizpÛ-

soben˘ch drsnému klimatu. Zcela chy-

bûly vy‰‰í dfieviny stromovitého vzrÛs-

tu, i ty nejotuÏilej‰í. âlovûk se tehdy

zdrÏoval v oblastech s pfiíznivûj‰ím pod-

nebím a bohat‰ími zdroji obÏivy.

V období mezolitu se krajina po-

stupnû mûnila. Klima se stávalo teplej-

‰ím a vlhãím, ‰umavská oblast se po-

stupnû zalesÀovala. Ve vrcholné fázi

takfika celé území, jak hory, tak pfiileh-

lé podhÛfií, pokr˘val les. Z mezolitic-

kého období (8–5 tisíc let pfi. n. l.) po-

chází fiada dokladÛ osídlení loveck˘mi

a rybáfisk˘mi skupinami z oblasti dne‰-

ní Lipenské pfiehradní nádrÏe.

Trvalej‰í osídlení ‰umavského pod-

hÛfií (nikoli vlastní ·umavy) je zazna-

menáno aÏ v období mladoeneolitické

kultury chamské, s jeho plo‰n˘m osíd-

lením lze poãítat aÏ v dobû bronzové.

Nálezy z téhoÏ období z vy‰‰ích ãástí

·umavy, napfi. bronzová kopí ze StoÏce,

mohou b˘t vykládány jako stopa vy-

uÏívání horsk˘ch pfiechodÛ lovci nebo

obchodníky. V poãínající dobû Ïelezné

se na ·umavû objevuje fiada pravûk˘ch

hradi‰È. Zajímavé je jejich umístûní, kte-

ré nemá vÏdy pfiímou souvislost s hlav-

ními liniemi komunikací, vyuÏívan˘mi

jiÏ v pfiedcházejících obdobích pravû-

Dfievina Souãasné PÛvodní

zastoupení zastoupení

(%) (%)

smrk ztepil˘ 83,1 (vãetnû sou‰í) 51,0

jedle bûlokorá 0,9 13,0

borovice lesní 4,0 2,0

modfiín opadav˘ 0,1 –

borovice blatka, kleã 2,4 2,4

ostatní jehliãnany 0,02 0,1

buk lesní 5,8 21,0

javor klen 0,2 2,0

pion˘rské listnáãe 2,0 8,0

ostatní listnáãe 0,08 0,5

(jilm, jasan, ol‰e)

holina 1,4

POROVNÁNÍ SOUâASNÉ A P¤IROZENÉ

(REKONSTRUOVANÉ) D¤EVINNÉ SKLADBY NA ÚZEMÍ NP ·UMAVA

NP A CHKO SU 41

NP a CHKO ·umava

ku. Jde o hradi‰tû Sedlo u Albrechtic,

Obfií hrad u Studence, Vûnec u Lãovic

a dal‰í, vyuÏívaná pfiedev‰ím v období

hal‰tat-latén, nûkterá z nich (Sedlo,

Vûnec) v‰ak zfiejmû i v dfiívûj‰í dobû.

Zemûdûlské osídlení bylo tehdy limi-

továno ekologick˘mi moÏnostmi. Nej-

v˘‰e poloÏen˘ neopevnûn˘ obytn˘ are-

ál doby Ïelezné byl nalezen ve Star˘ch

Prachaticích (chata z doby laténské).

·umavské horské pfiechody byly zfiej-

mû vyuÏívány i v dobû fiímské a v ra-

ném stfiedovûku. ¤ada archeologick˘ch

nalezi‰È (pohfiebi‰tû v Su‰ici a areál

z 9.–10. století ve Star˘ch Prachaticích)

dokládá postupnou promûnu sídelní

struktury raného stfiedovûku na rozhra-

ní ·umavy a jejího podhÛfií.

Podstatné zmûny pfiiná‰í do ‰umav-

ské krajiny aÏ vrcholnû stfiedovûká ko-

lonizace od 13.–14. století. Osady vzni-

kaly podél zemsk˘ch stezek ve vût‰ím

poãtu. Na poãátku odlesÀování stála

potfieba orné pÛdy, která vytváfiela ne-

zbytné zázemí i u vysoko poloÏen˘ch

osad (Kvilda, Libínské Sedlo). Rozvoj

tûchto vesnic, zejména ve vy‰‰ích polo-

hách, v‰ak závisel daleko více na provo-

zu a dûní na obchodních stezkách neÏ

na zemûdûlství. Zmûny se net˘kaly pou-

ze rozsahu osídlení krajiny, ale vypl˘va-

ly také z takzvaného trojpolního systé-

mu. Stfiední polohy ·umavy byly ve

vrcholném stfiedovûku kolonizovány

pfiedev‰ím klá‰tery (Zlatá Koruna, Vy‰-

‰í Brod, Vy‰ehradská kapitula a dal‰í),

ale také nûkter˘mi ‰lechtick˘mi rody

(Vítkovci, Bavorové ze Strakonic, páni

z Janovic, hrabata z Bogenu).

Podstatnou roli pfii prÛniku osídle-

ní do souvisl˘ch lesních oblastí hrál po

technologické stránce oheÀ. Lesy se

kluãily a m˘tily, aby bylo moÏno na

získané pÛdû zfiídit políãka ãi pastviny

pro dobytek. Takto byly zakládány ves-

nice v okrajov˘ch ãástech jihoãeského

regionu vãetnû ·umavy (mezi Prachati-

cemi a Volary), jejichÏ názvy byly za-

konãeny na -schlag (m˘tina). Na zákla-

dû toho lze pfiedpokládat, Ïe osadníci

pfiicházeli z nûmeck˘ch zemí.

Vy‰‰í a nejvy‰‰í ãásti ·umavy zÛstá-

valy stále pokryty prakticky nedotãe-

n˘mi pralesy, aãkoliv také tato území

byla ãlovûkem v dobû stfiedovûkého kli-

matického optima stále ãastûji nav‰tû-

vována a v úzce vymezen˘ch prostorech

jiÏ i hospodáfisky vyuÏívána. Cílem by-

ly pfiedev‰ím zdroje nerostn˘ch suro-

vin, a to jiÏ od 13. století. Roz‰ifiování

stfiedovûkého osídlení v souvislosti s tûÏ-

bou bylo zaznamenáno zejména na Îe-

leznorudsku (tûÏba Ïelezné rudy) a na

Ka‰perskohorsku (dolování i r˘Ïování

zlata). Dolování zlata probíhalo v oko-

lí Ka‰persk˘ch Hor, povrchové r˘Ïová-

ní zlata na zlatonosn˘ch potocích i ve

vy‰‰ích partiích ·umavy (napfi. podél

Kfiemelné, Prá‰ilského potoka, Vydry

a v oblasti Kvildy). Vût‰í rozvoj osídle-

ní a zemûdûlství v‰ak nastal aÏ pozdûji,

od 16. století.

Kromû tûÏby rud, s níÏ souvisel ne-

jen rozmach zemûdûlství, ale také vznik

hornick˘ch mûsteãek (Ka‰perské Hory,

Rej‰tejn), se ve vrcholném stfiedovûku

zaãalo rozvíjet také skláfiství, pro které

byla ·umava bohat˘m zdrojem suro-

vin. Jeho poãátky jsou na Vimpersku

a Hornoplánsku doloÏeny v polovinû

14. století, skuteãn˘ rozmach nastal te-

prve od 16. století. Skláfiské hutû byly

budovány zpoãátku hlavnû v pfiedhÛfií,

do nadmofiské v˘‰ky 900 m. Od 18. sto-

letí se s nimi v‰ak mÛÏeme setkat také

v lesích vy‰‰í ·umavy, do té doby nedo-

tãen˘ch, dokonce aÏ v polohách okolo

1100 m n. m. Mnohé dne‰ní ‰umavské

osady mají svÛj pÛvod právû v nûkdej-

‰ích skláfisk˘ch hutích.

DÛsledkem v‰ech tûchto aktivit bylo

postupující odlesÀování, neboÈ jak hut-

nictví, tak pfiedev‰ím skláfiství spotfie-

bovaly znaãné mnoÏství dfieva. ZároveÀ

Charakteristická nesouvislávenkovská zástavba v oblasti ·u-mavsk˘ch plání. Osada Vilémov(ãást obce Kvilda), leÏící nad TeplouVltavou v nadmofiské v˘‰ce zhruba1050 m.

1

617

1

NP A CHKO SU 42

âeskobudûjovicko

vznikaly osady jako centra obchodu pfii

zemsk˘ch stezkách. Aãkoliv zemûdûl-

ství v tomto období nebylo na ·umavû

hlavní hospodáfiskou ãinností, extenziv-

ní zpÛsob v˘roby zasáhl do rázu kraji-

ny nejen postupn˘m zvût‰ováním v˘-

mûry obdûlávané pÛdy. Sezónní pastva

v lesích, od poãátku osídlení bûÏná

v podhÛfií, se nejdfiíve v˘raznûji proje-

vila v severozápadní a centrální ãásti

vy‰‰í ·umavy, na pfielomu stfiedovûku

a novovûku byla jiÏ bûÏná na celém

území. Aãkoliv od poloviny 16. století

byly pfiedev‰ím RoÏmberky vydávány

patenty, které ji zakazovaly, udrÏela se

místy aÏ do poãátku 20. století.

Po tfiicetileté válce nastala dal‰í vlna

kolonizace. Vzhledem ke znaãnému

úbytku obyvatelstva v ãesk˘ch zemích

byla ·umava dosídlována pfiedev‰ím

obyvatelstvem z pfiilehl˘ch bavorsk˘ch

a rakousk˘ch oblastí. S rozvojem mûst

a pozdûji prÛmyslu v ãeském a podu-

najském vnitrozemí stoupala bûhem

stfiedovûku a zvlá‰tû poãátkem novovû-

ku spotfieba palivového a zejména sta-

vebního dfieva. To pfiineslo dal‰í zv˘‰ení

tûÏby, která se stala jedním z dÛleÏit˘ch

zdrojÛ obÏivy ‰umavsk˘ch obyvatel,

zároveÀ také pfiíãinou exploatace lesÛ

a zhor‰ení stavu porostÛ, pfiedev‰ím

v blízkosti velk˘ch stfiedisek, zejména

âeského Krumlova, Vimperka a Su-

‰ice. Mûsta staãila velmi dlouho po-

kr˘vat svou spotfiebu dfieva z nepfiíli‰

vzdálen˘ch lesÛ. Pouze v nûkter˘ch

územích s tradiãnû rozvinutou tûÏbou

rud, hlavnû na Ka‰perskohorsku, byl

siln˘ nedostatek dfieva pociÈován jiÏ

ve stfiedovûku.

V druhé polovinû 17. a v prÛbûhu

18. století se kolonizace ·umavy do-

vr‰ila. Je zaznamenán vrchol bezpláno-

vité lesní tûÏby, zpÛsoben˘ rozvojem

skláfiství a znaãnou potfiebou staveb-

ního dfieva. Skláfiství mûlo zásadní vliv

na plo‰né odlesÀování a na druhovou

skladbu lesa (preference bukového dfie-

va). Stalo se jedním z velmi v˘znam-

n˘ch faktorÛ promûny ‰umavského hra-

niãního hvozdu. Nûkteré plochy byly

zcela vytûÏeny a zdevastovány. Dokon-

Mnohdy peãlivû vyskládanékamenné snosy tvofiily hranice dfiívevyuÏívan˘ch luk, pastvin a kameni-t˘ch polí. Oblast b˘valé osady HorníSvûtlé Hory západnû od StráÏného.

Jeden z domÛ tyrolského typuse ‰irok˘m prÛãelím a plochou stfie-chou ve Volarech.

2

1

618

1

2

NP A CHKO SU 43

NP a CHKO ·umava

ãilo se tak odlesnûní (vznik tzv. druhot-

ného bezlesí) a strukturní pfiemûna pÛ-

vodního lesa na znaãné plo‰e i v tûch

nejvy‰‰ích partiích ·umavy.

Na rozdíl od pfiedchozích období

byly od druhé poloviny 18. století rov-

nûÏ zámûrnû obnovovány lesní poros-

ty. První pokusy jsou sice známy jiÏ

ze 16. století, systematicky se v‰ak pé-

ãí o lesy na ·umavû zaãali zab˘vat aÏ

Schwarzenbergové, kdyÏ roku 1710 zís-

kali eggenberská panství. Toto úsilí by-

lo podepfieno také zákonnou úpravou

– lesním fiádem z roku 1754, kter˘ upra-

voval péãi o lesy. VídeÀská vláda jím

reagovala na nedostatek dfieva, neboÈ

dosaÏitelné zásoby byly v polovinû 18.

století do znaãné míry vyãerpány. Maji-

telé panství si zaãali uvûdomovat, jaké

bohatství surovin v sobû ·umava skr˘-

vá, a snaÏili se vyuÏít zásob dfieva i ze

‰patnû dostupn˘ch oblastí. Ke zjedno-

du‰ení jeho pfiepravy byly postaveny

plavební kanály. JiÏ v polovinû 18. sto-

letí byly podnikány první pokusy splav-

nit horní tok Vltavy, ale bez valného

úspûchu. Teprve projekt schwarzenber-

ského inÏen˘ra Josefa Rosenauera byl

úspû‰n˘. Vrcholem jeho technického

mistrovství se staly Vchynicko-tetovsk˘

(1799–1800) a Schwarzenbersk˘ pla-

vební kanál (první úsek 1789–1793,

v celé délce dokonãen 1822).

Schwarzenbergové se snaÏili ve sv˘ch

lesích na ·umavû hospodafiit stejnû do-

bfie a dÛkladnû jako ve v‰em ostatním,

proto reorganizovali cel˘ systém lesní-

ho hospodáfiství. ProtoÏe sledovali pfie-

dev‰ím hospodáfiskou v˘tûÏnost, osé-

vali vytûÏené plochy hlavnû smrkem,

i kdyÏ byla pfii v˘sevu ke smrku pfiimí-

chávána také semena listnáãÛ. Pro ne-

dostatek domácího materiálu bylo uÏí-

váno dovezené osivo ze Saska a z Murau.

Porosty z nûj se v‰ak ukázaly jako pfiíli‰

choulostivé pro drsné ‰umavské pod-

mínky a mnohem snáze podléhaly cho-

robám, kÛrovci a vichfiicím. Péãe o lesní

fond vedla Schwarzenbergy také k jeho

ochranû; proto byla roku 1858 vyhlá-

‰ena rezervace Boubínsk˘ prales (pÛ-

vodní rozloha pfii vyhlá‰ení 143,7 ha).

Dlouhodob˘ vliv ãlovûka na pfiírodu

se neprojevil pouze zmûnami vegetaãní-

ho pokryvu, ale také na faunû, zejména

velk˘ch ptákÛ a savcÛ. Pro ‰kody zpÛ-

sobované na zvûfii a na domácím zvífiec-

tvu byli pronásledováni pfiedev‰ím vel-

cí predátofii. Za pomûrnû krátkou dobu

byly na ·umavû vyhubeny v‰echny vût-

‰í ‰elmy. Poslední zástfiel medvûda je

uvádûn k r. 1856, vlka 1874, rysa 1890

(témûfi vymizel podobnû jako vlk jiÏ

koncem 18. století) a koãky divoké

r. 1928. Do roku 1820 zmizel také pÛ-

vodní ‰umavsk˘ jelen a v prÛbûhu

Vchynicko-tetovsk˘ kanál, zbu-dovan˘ v letech 1799 –1801, slouÏilk plavení dfieva z b˘valého panstvíPrá‰ily do Kfiemelné a dále do Otavy.Tato vodní cesta umoÏÀovala obejítnesplavn˘ úsek fieky Vydry.

1

619

1

NP A CHKO SU 44

âeskobudûjovicko

20. století poklesly na kritick˘ stav

populace tetfievÛ, tetfiívkÛ a jefiábkÛ.

Kolem poloviny 19. století tûÏba dfie-

va klesá. Po roce 1870, kter˘ se zapsal

do historie lesnictví na ·umavû niãivou

vichfiicí, dochází nakrátko k obnovû

dfievafisk˘ch aktivit. Poté zaãala fiada

dfievafisk˘ch osad postupnû zanikat.

Tímto obdobím je tváfinost ·umavy po-

znamenána dodnes, neboÈ znaãná ãást

odlesnûn˘ch ploch byla znovu umûle

osázena pfieváÏnû smrkem, ve vût‰inû

pfiípadÛ nepÛvodním ekotypem.

Na poãátku 20. století bylo území

hustû protkáno mozaikou sídel a roz-

trou‰en˘ch samot. Obyvatelstvo se Ïivi-

lo pfieváÏnû dfievafistvím, zemûdûlstvím,

doznívajícím skláfistvím a obchodem.

Zatímco zemûdûlství bylo po dlouhou

dobu pro ‰umavské obyvatele pouze

doplÀkovou ãinností, na konci 19. sto-

letí, po úpadku tûÏby dfieva i textilní

v˘roby, se stalo hlavním zdrojem jejich

obÏivy. V osídlen˘ch ãástech rostlo teh-

dy mnohem ménû rozpt˘lené stromo-

vé a kfiovinné zelenû neÏ dnes. Tento

stav tradiãního, ale pomûrnû intenziv-

ního vyuÏití ‰umavské krajiny pfietrval

aÏ do druhé svûtové války.

Po pfiechodném pováleãném útlu-

mu zemûdûlského vyuÏívání pfiíhraniã-

ních oblastí ·umavy v dÛsledku od-

sunu nûmecky mluvícího obyvatelstva

zasáhly postupnû od 50. do 80. let

20. století do ‰umavské krajiny velmi

nepfiíznivû snahy o maximální vyuÏití

zemûdûlské pÛdy. Rozvoj chovu skotu

se stavbou velkokapacitních stájí a pû-

stováním objemové píce na velk˘ch

rozlohách, intenzivní hnojení luk a po-

lí, velkoplo‰né systematické odvod-

Àování pozemkÛ vãetnû pramenn˘ch

oblastí, pouÏívání tûÏké mechanizace

a v neposlední fiadû také panelová v˘-

stavba, vyvolaná zv˘‰enou potfiebou

pracovních sil, zanechaly v krajinû své

stopy.

JiÏ od konce 19. století, ale hlavnû

v období první republiky vûnovali ·u-

mavû pozornost turisté a rekreanti.

Klub ãesk˘ch turistÛ postupnû oznaãil

fiadu cest a vybudoval turistické uby-

tovny a horské chaty.

Tváfinost a ráz ·umavy znaãnû pozna-

menaly události související s obdobím

druhé svûtové války. Odliv obyvatelstva

z pohraniãí byl velmi urychlen pfiesu-

ny národÛ (odsun âechÛ pfied válkou

a NûmcÛ po válce). Následovalo období

tzv. studené války, kdy bylo zfiízeno hra-

niãní pásmo a vojenské v˘cvikové pro-

story. To bylo ve vût‰inû pfiípadÛ spojeno

s vysídlením zbylého obyvatelstva a s li-

kvidací stávajících sídel, která byla vytla-

Barokní radnice Ka‰persk˘chHor dokládá dfiívûj‰í v˘znam a bo-hatství tohoto b˘valého horníhomûsta, které je i dnes jedním z nejv˘-znamnûj‰ích center osídlení ·umavy,sídlem regionálního pracovi‰tû Sprá-vy NP a CHKO ·umava a pfiírodo-vûdného oddûlení Muzea ·umavy.

1

620

1

NP A CHKO SU 45

NP a CHKO ·umava

ãena do vzdálenosti min. 8–10 km od

státní hranice, v podstatû na úroveÀ ko-

lonizace z 15. a 16. století. Pomûrnû ne-

ru‰enû pak probíhal v˘voj cenn˘ch luã-

ních a mokfiadních biotopÛ na plochách

tzv. druhotného bezlesí a fiady dal‰ích

ekosystémÛ.

Zatímco na zaãátku druhé polovi-

ny 20. století ·umava slouÏila pouze

jako zdroj pfiírodních zásob (dfievo, ra-

‰elina, zemûdûlské produkty), od 60.

let díky svému jedineãnému pfiírodní-

mu charakteru nab˘vala stále vût‰ího

v˘znamu pro rekreaci (mimo hraniãní

pásmo a vojenské újezdy). Na konci

20. století, zejména po vyhlá‰ení Ná-

rodního parku ·umava v roce 1991,

mÛÏeme pozorovat snahu o znovuosíd-

lení nûkter˘ch ãástí ·umavy a o v‰e-

stranné rekreaãní, sportovní a turistické

vyuÏití. Nûkteré z plánovan˘ch aktivit

jsou v‰ak v rozporu s cíli ochrany pfií-

rody jak v národním parku, tak v cen-

n˘ch ãástech CHKO.

Ochrana pfiírody

Historie ochrany ‰umavské pfiírody

O dílãí i celkovou ochranu nejcennûj-

‰ích ãástí ‰umavské pfiírody se v minu-

losti zaslouÏila celá fiada osobností – od

feudálních vlastníkÛ pozemkÛ pfies poli-

tiky, vûdce a umûlce aÏ po profesionální

a dobrovolné pracovníky ochrany pfiíro-

dy. Napfi. jiÏ roku 1721 Adam Franti‰ek

Schwarzenberg vydal na svém panství

nafiízení na ochranu ‰umavsk˘ch med-

vûdÛ. V roce 1858, na návrh vimperské-

ho lesmistra Josefa Johna, vyãlenil maji-

tel panství Jan Adolf Schwarzenberg

reskriptem z lesního hospodafiení Bou-

bínsk˘ prales jako lesní rezervaci. Po-

dobnû zakladatel ochrany pfiírody Hugo

Connwentz navrhl majiteli panství Vilé-

mu Hohenzollernovi zfiízení rezervace

âerné a âertovo jezero, coÏ se také v ro-

ce 1911 uskuteãnilo. TéhoÏ roku posla-

nec Lubo‰ Jefiábek poÏadoval v zemském

snûmu vytvofiení pfiírodního parku na

·umavû, ov‰em neúspû‰nû. Znám˘ spi-

sovatel Karel Klostermann se v té dobû

(1910) angaÏoval v prosazování ochrany

Povydfií, které naz˘val perlou ·umavy.

V˘znamn˘m momentem byl rok

1933, kdy Ministerstvo ‰kolství a národ-

ní osvûty vyhlásilo státní pfiírodní rezer-

vace Boubínsk˘ prales, Buková slaÈ, Je-

zerní slaÈ, Lipka, Trojmezná hora, âerné

a âertovo jezero, Mlynáfiská slaÈ a Ro-

kytská slaÈ.

V pováleãném období (1946) usilo-

val o velkoplo‰nou ochranu ·umavy

formou zfiízení národního parku uni-

Krytá lávka v Lenofie – b˘valérechle (z nûmeckého rechnen – poãí-tat) – slouÏila k zadrÏování plave-ného dfiíví pro sklárnu.

1

621

1

NP A CHKO SU 46622

âeskobudûjovicko

verzitní profesor zoolog Julius Komá-

rek, bohuÏel bez úspûchu.

Dal‰ím mezníkem v celoplo‰né

ochranû ‰umavské pfiírody bylo v ro-

ce 1963 vyhlá‰ení Chránûné krajin-

né oblasti (CHKO) ·umava na plo‰e

1630 km2 (zfiízena v˘nosem M·K âSSR

ã. 53855/63 ze dne 27. 12. 1963, zpfies-

nûno v˘nosem MK âSR ã. 5954/75

ze dne 17. 3. 1975). V té dobû byla

CHKO ·umava tfietím nejstar‰ím a sou-

ãasnû na‰ím nejvût‰ím velkoplo‰n˘m

chránûn˘m územím.

Souãasná ochrana pfiírody

Mezinárodního uznání se ·umavû do-

stalo v roce 1990, kdy byla v rámci pro-

gramu MAB (âlovûk a biosféra) pro-

hlá‰ena za biosférickou rezervaci pod

patronací UNESCO. Tím se zároveÀ

stala souãástí svûtové sítû biosférick˘ch

rezervací. Od roku 1990 jsou ‰umav-

ská ra‰elini‰tû zafiazena do seznamu

mezinárodnû v˘znamn˘ch mokfiadÛ

v rámci naplÀování tzv. Ramsarské

konvence o ochranû mokfiadÛ.

Zavr‰ením dlouholetého úsilí státní

ochrany pfiírody a bezpoãtu dobrovol-

n˘ch ochráncÛ a milovníkÛ ·umavy

bylo v roce 1991 vyhlá‰ení Národního

parku ·umava o v˘mûfie 680 km2 nafií-

zením vlády âR ã. 163/1991 Sb.

Zonace národního parku

Metody a zpÛsoby ochrany pfiírody ná-

rodního parku jsou odstupÀovány na

základû ãlenûní území do tfií zón vyme-

zen˘ch s ohledem na pfiírodní podmín-

ky a zachovalost ekosystémÛ. Vzhle-

dem k moÏn˘m nepfiízniv˘m vlivÛm

rozvíjejícího se turismu jsou zvlá‰È vy-

mezena klidová území s omezením po-

hybu náv‰tûvníkÛ.

Do jednotliv˘ch dílãích ploch (seg-

mentÛ) první zóny národního parku

jsou zafiazeny nejhodnotnûj‰í a pfiírodû

nejbliωí ekosystémy, zejména prale-

sovité porosty, první generace lesa po

pralese, sukcesní stadia blízká pfiiro-

zenému stavu, mokfiady a ra‰elini‰tû,

vodní toky, ledovcová jezera, kary a dal‰í

extrémní stanovi‰tû s pfiirozen˘mi spole-

ãenstvy. Pfii jejich ochranû je dodrÏována

zásada jejich ponechání samovolnému

v˘voji. Je zde regulován pohyb náv‰tûv-

níkÛ a probíhá intenzivní v˘zkum zamû-

fien˘ na studium pfiírodních procesÛ.

KaÏdé dílãí území první zóny (seg-

ment) je oãíslováno a pojmenováno.

JelikoÏ je jich vymezeno celkem 135,

byly pro úãely této publikace sdruÏeny

do 20 popisovan˘ch souborÛ, zahrnu-

jících geograficky blízké segmenty, zá-

roveÀ se stanovi‰tnû podobn˘mi eko-

systémy.

Druhá zóna NP je tvofiena ekosysté-

my rÛznou mûrou pozmûnûn˘mi pfied-

chozí lidskou ãinností. Zahrnuje lesní

ekosystémy, nûkteré vodní plochy, eko-

systémy na zemûdûlské a ostatní pÛdû.

V území je pfiípustné pfiírodû blízké

a ‰etrné hospodafiení a rovnûÏ turistické

vyuÏití, ov‰em podfiízené podmínce za-

chování a zlep‰ení pfiírodních pomûrÛ.

Tfietí zóna NP zahrnuje zastavûná

území sídelních útvarÛ a území urãená

k jejich rozvoji, vãetnû zemûdûlsk˘ch

ploch.

Klidová území pfiedstavují nejcennûj-

‰í ãásti území národního parku z hle-

diska ochrany ÏivoãichÛ citliv˘ch na

pfiítomnost ãlovûka a z hlediska ochra-

ny pfiirozeného rostlinného pokryvu

pfied nadmûrn˘m po‰kozováním. Pro-

pojují území první zóny a logicky na

nû navazují. V˘znam klidov˘ch území

s omezením pro pohyb turistÛ spoãívá

zejména v zaji‰tûní neru‰eného v˘voje

Kapliãka chránûná dvojicí mo-hutn˘ch památn˘ch lip tvofií krajin-nou dominantu nad Dolní Vltavicí.

1

1

NP A CHKO SU 47 623

NP a CHKO ·umava

populací urãit˘ch druhÛ ÏivoãichÛ (na-

pfi. tetfieva hlu‰ce) a jejich biotopÛ nebo

citliv˘ch ekosystémÛ jako celku (napfi.

v území Vltavského luhu).

Men‰í pfiírodovûdecky v˘znamná

území, chránûná jiÏ pfied zfiízením

národního parku, byla podle zákona

ã.114/1992 Sb. a jeho provádûcí vy-

hlá‰ky pfievedena do kategorie pfiírodní

památka (celkem 25 území). Vût‰ina

tûchto maloplo‰n˘ch zvlá‰tû chránû-

n˘ch území je dnes souãástí první zóny

národního parku, která má mnohem

pfiísnûj‰í podmínky ochrany neÏ pfií-

rodní památka, zbylé tfii lokality, vyÏa-

dující dlouhodobûj‰í aktivní péãi jsou

zafiazeny do druhé zóny. Jedná se o PP

Pod ·indlovem (vyhlá‰ena 1982, v˘mû-

ra 7 ha, pastviny s jalovcem obecn˘m

v údolí Vydfiího potoka u Borov˘ch

SEGMENTY PRVNÍ ZÓNY NP ·UMAVA (CELKEM 135) SDRUÎENÉ DO VYMEZEN¯CH

A POPISOVAN¯CH SOUBORÒ (1–20)

NP A CHKO SU 48624

âeskobudûjovicko

Lad), PP StráÏn˘-Pod obecním lesem

(vyhlá‰ena 1989, v˘mûra 8 ha, louky

s poãetnou populací ‰afránu bûlokvûté-

ho) a PP Vltavské stránû (vyhlá‰ena

1992, v˘mûra 8 ha, svahové louky s po-

ãetnou populací hofice ‰umavského nad

âern˘m potokem pod Kvildou). K vy-

hlá‰ení se pfiipravují PP Pod Ostrohem

a PP Vrani‰tû v okrese Prachatice.

Národní park ·umava nemá zfiízené

ochranné pásmo, neboÈ jeho funkci plní

Chránûná krajinná oblast ·umava pfii-

léhající ze severov˘chodu k jeho vnit-

rostátní hranici. Její v˘mûra dnes ãiní

994 km2.

Zonace chránûné krajinné oblasti

Na území chránûné krajinné oblasti

bylo k 31. 12. 2000 vyhlá‰eno 38 ma-

loplo‰n˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch území

v kategoriích národní pfiírodní rezerva-

ce, pfiírodní rezervace, národní pfiírod-

ní památka a pfiírodní památka.

Obdobn˘m zpÛsobem jako národní

park je také území chránûné krajinné

oblasti dále ãlenûno, v tomto pfiípadû

ov‰em do ãtyfi zón ochrany pfiírody.

Rozhodujícím kritériem pro ãlenûní je

stupeÀ zachovalosti (resp. míra naru‰e-

ní) pfiírodního prostfiedí.

Do první zóny CHKO jsou zafiaze-

na spoleãenstva prokazatelnû pfiirozená

(nenaru‰ená ra‰elini‰tû, pralesy, skalní

a velmi extrémní polohy) a cenózy blíÏí-

cí se pfiirozen˘m (mokfiady a ra‰elini‰-

tû s dlouhodob˘m pfiirozen˘m v˘vo-

jem, lesní porosty prostorovû a vûkovû

ãlenité s druhovou skladbou odpovída-

jící pfiirozené), vãetnû v‰ech zfietelnû

rozvinut˘ch stadií pfiirozeného v˘voje

spoleãenstev. Jde pfieváÏnû o biotopy

trvale ãi dlouhodobû nevyuÏívané, ne-

bo o spoleãenstva vyÏadující pouze cit-

livé a ‰etrné hospodafiení, má-li b˘t

uchována jejich dosavadní struktura.

Do první zóny jsou rovnûÏ zafiazeny lo-

kality s trval˘mi populacemi kriticky

ohroÏen˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ,

jasnû vymezené hranicí optimálního bio-

topu tûchto organismÛ. Souãástí první

zóny jsou dále v‰echna vyhlá‰ená ma-

loplo‰ná zvlá‰tû chránûná území.

Ve druhé zónû CHKO se nacházejí

spoleãenstva, která jsou nositeli biolo-

gické rozmanitosti oblasti, tedy trvalé

travní plochy (louky a pastviny) s v˘-

raznou druhovou diverzitou, mladá

nebo dostateãnû nerozvinutá sukcesní

spoleãenstva, lesy, jejichÏ druhová sklad-

ba odpovídá základní mífie pfiirozenos-

ti, a lesní porosty prostorovû a vûkovû

ãlenité, vhodné pro extenzivní zpÛsob

hospodafiení. Do druhé zóny se záro-

veÀ zafiazují fragmenty pÛvodní his-

torické krajiny, která je bez souvislé

zástavby a ve které dosud nejsou struk-

turní historické prvky setfieny jejími

novodob˘mi zmûnami.

Tfietí zóna CHKO je uvolnûna pro

takové hospodáfiské vyuÏití, jeÏ nezpÛ-

sobí zhor‰ení dosavadního pfiírodního

stavu. Jde o trvale a víceménû intenziv-

nû obdûlávané zemûdûlské pozemky,

plochy s rozpt˘lenou zástavbou a pfie-

váÏnû umûle zaloÏené, vût‰inou mono-

kulturní a stanovi‰tnû neodpovídající

lesní porosty. Dále se do tfietí zóny za-

hrnují pozemky vyuÏitelné pro poten-

ciální územní rozvoj sídel, pfiímo nava-

zující na souãasnû zastavûná území.

âtvrtá zóna CHKO zahrnuje sou-

visle zastavûná území obcí nebo území

urãená k zastavûní schválen˘m územ-

ním plánem a dále plochy v˘raznû de-

vastované a po‰kozené (skládky odpa-

du, rÛzné deponie apod.).

Kromû dále podrobnû popsan˘ch

souborÛ dílãích segmentÛ první zóny

národního parku a maloplo‰n˘ch zvlá‰-

tû chránûn˘ch území v rámci CHKO

se na ·umavû samozfiejmû zachovala

fiada dal‰ích pfiírodnû cenn˘ch území,

která zasluhují ochranáfiskou pozor-

nost. Mezi nejcennûj‰í svého druhu

patfií napfi. smí‰en˘ prales na vrchu

âern˘ les v Îelnavské hornatinû nebo

ra‰elinn˘ les a bezlesá mokfiadní spole-

ãenstva na severním bfiehu rybníka

Ol‰ina u HodÀova a na‰ly by se jistû

i mnohé dal‰í lokality. Jejich dal‰í exis-

tence je zaji‰tûna zaãlenûním do nûkteré

z vy‰‰ích zón územní ochrany a zohled-

Àováním napfi. v lesních hospodáfi-

sk˘ch plánech ãi jin˘ch územnû pláno-

vacích dokumentech.