Teď,nebonikdy

Teď,Teď,nebonebonikdynikdy

Rozhovor s náměstkem Jiřím ŠedivýmRozhovor s náměstkem Jiřím Šedivýmo Bílé knize o obraně čtěte na straně 4 a 5o Bílé knize o obraně čtěte na straně 4 a 5

REPORTREPORT5/20115/2011

Sobota 21. kv tna 2011Otev eno od 9:30

Zahájení ukázek v 10:30Spolupo adatel:

15. ženijní brigáda „Generála Karla Husárka“

REPORTREPORT

obsah editorial

MEDAILON

TÉMA – BÍLÁ KNIHA O OBRANĚ

HISTORIE

TECHNIKA A VÝZBROJ

MISE

LOGISTIKA

VÝCVIK

Military English 41

Diplomatický protokol a etiketa 47

Inzerce 48

Teď, nebo nikdyNejspíš si, vážení čtenáři, nyní říkáte, proč již podruhé při listování novým číslem časopisu A report čtete tento, řekněme, slogan či vý-zvu. Mohu Vás ujistit, že důvod je pádný. Jen co si prohlédnete ná-sledující fotoreportáž ze střeleb kompletů RBS 70, pochopíte proč. Tedy k věci. Ono „Teď, nebo nikdy“ uvedl v rozhovoru pro náš ča-sopis první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý, když krátce a jasně charakterizoval, proč se v posledních týdnech tak usilovně pracovalo na dokončení námi všemi očekávané Bílé knihy o obraně a proč prá-vě „teď“ nastal ten okamžik podívat se realitě „do očí“ a přijmout jasná pravidla pro další směřování výstavby Armády České republi-ky. Mnozí si možná práci odborné komise pro přípravu Bílé knihy, v jejímž čele Jiří Šedivý od samého počátku stál, představovali jako přátelská setkání oněch delegovaných expertů. Musím některé z Vás vyvést z obrovského omylu, protože to, co se „teď“ dělo na našem redakčním pracovišti, myslím tím poslední týdny, se zde opravdu „nikdy“ nedělo. Nebylo dne, a téměř ani večera, abychom u nás nepotkávali poradce ministra obrany Františka Šulce a jeho kolegu podplukovníka Bohuslava Pernicu. Vyžadovala-li to situace, protože závěrečné znění jednotlivých kapitol Bílé knihy, ale i tabulky a grafy se ladily do posledního detailu, potkávali jsme zde také Jiřího Šedi-vého. A to zde opravdu běžné není. Nepamatuji a myslím, že ani kolegové, aby u naší grafi čky Andrey Bělohlávkové seděl u počítače první náměstek a osobně dohlížel na závěrečné korektury a grafi cké ztvárnění celé publikace. Touto neobvyklou a zajisté něco signalizu-jící epizodou ze života pracovníků odboru komunikace a propaga-ce chci pouze dokreslit ono nesmírné úsilí celého expertního týmu, který se na zpracování Bílé knihy o obraně podílel. Říká se, a každý psaný text, ať již ryze soukromý či úřední, je toho zřejmým dokla-dem, že každé slovo má svou váhu. Bylo poučné pozorovat, s jakou odpovědností a rozvahou byly formulovány všechny kapitoly v Bílé knize, jak byla vážena všechna slova. Bylo, je a bude poučné se do knihy začíst a zamyslet se nad každým slovem, každou větou. Ptá-te se proč? Důvod je prostý – protože právě nyní stojíme na onom pomyslném rozhraní, kdy platí jediné „Teď, nebo nikdy“.

S přáním příjemného čteníJan Procházka,

šéfredaktor časopisu A report

Teď, nebo nikdy 4Rozhovor s 1. náměstkem ministra obrany Jiřím Šedivým

Vedeme boj o důvěru každého vojáka 6Brigádní generál Miroslav Žižka byl v době ustavení komisepro přípravu Bílé knihy prvním, a jistou dobu i jediným, zástupcem uniformované složky resortu obrany v tomto tvůrčím týmu.

S přáním příjemnéhoJan Proch

šéfredaktor časopisu A r

Když slunce nezapadá 8Ve Vyškově pokračoval další ročník kurzu Komandopro velitele družstev a čet

Až příliš trnité údolí 10Na afghánskou misi se v Hohenfelsu připravovala8. jednotka českého provinčního rekonstrukčního týmu

Škola pro bojovníky 13Představujeme americkou základnu Hohenfels dislokovanou ve Spolkové republice Německo

Prosazování bezletové zóny 14Hlavním námětem cvičení, které se koncem březnauskutečnilo ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště,bylo udržení bezletové zóny.

Mistři své profese 16Myšlenku na udělování odznaků třídnosti se zatím v praxinepodařilo příliš prosadit, nyní by měla nabrat druhý dech

Myslíte si, že velitelé v současné době dostatečněvyužívají institut udělování třídností vojenských odborností? 19Anketa

Terka a spol. střeží Kbely 30„Pokud by se naší prevencí zachránil jeden letecký motor,o životě pilota či osádky nemluvě, tak činnost stanicebiologické ochrany letiště je zaplacena na dvacet roků dopředu,“říká zkušený sokolník Petr Wagner

Boj o alpskou protěž 32Čeští vojáci se v Rakousku zúčastnili neofi ciálního mistrovství světa horských hlídek Edelweiss Raid 2011

Navrátí se třídnostní odznaky… 20

Rakouský zbojník se osvědčil 22Přinášíme první zkušenosti z nasazení Pandurů na podporu provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru

Od Haklů k Pandurům 23První část článku o kolových obrněných vozidlech Pandur

KUB 43PRAGA V3S 45

(Ne)obyčejná hodnostní náložka 28Pohled do zákulisí přestrojování vojáků novým hodnostním označením jak v kovovém, tak ve vyšívaném provedení

Český příspěvek kosmonautům 34Kapitán Aleš Rybka strávil více než rok na jednom z nejextrémnějších míst planety vzdáleném 15 792 kilometrů od domova

ŽIVOTOSPRÁVAVojáci, stop kouření! 36Profesionálové se závislostí na nikotinu a špatnou životosprávou dostávají další šanci k nápravě

VZDĚLÁVÁNÍJako jízda na kole 38Rozhovor s plukovníkem Ladislavem Chaloupským, ředitelemÚstavu jazykové přípravy (ÚJP) ve Vyškově

2

rubrika

3

Tato slova zazněla počátkem letošního dubna celkem čtyřikrát z úst střelců-operátorů přenosného kompletu RBS-70. Ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice na protitankové střelnici Javoří se v rámci brigádního cvičení uskutečnily zkušební střelby z tohoto přenosného protiletadlového raketového kompletu švédské výroby. Přímými aktéry těchto střeleb byli vojáci 1. a 2. baterie 252. protiletadlového raketového oddílu ze strakonické brigády. Cílem byl upoutaný meteobalón ve výšce 10 až 25 metrů a vzdálený 2 600 až 2 800 metrů, který imitoval vrtulník ve visu.Na povel „Raketa!“ do palebného postavení zamířil nákladní vůz s posádkou, která bleskově sestavila protiletadlový raketový komplet a nabila raketu. Zaměření trvalo skutečně jen pár sekund. Pak se ozval ohlušující výstřel a střelec-operátor mohl hlásit: „Cíl zasažen, spotřeba jedna!“

Text: Miroslav ŠindelářFoto: Jan Kouba

Cíl zasažen,spotřeba jedna

4 5

1

5

VyPoliticko-voj

Legislativní rámec

Kapitola 2

Strategické prost edí

Základní charakteerieristika erieri

Bezpe nostní zájájmy my my my R

Bezpe nostní hhrozby a riy a rizika y a riy a ri

Kapitola 3

Role a funkce ozozbrojených sil RRRR

44

Role ozbrojeených sil R

44

Funkce p i obranR a kolektivní obrabranbranbran NATO

44

Funkce v rrámci mezinárodní spolupráce

46

ee

Funkce pp i podpo e civilních orgán

47

Kapitola 44

Obranné pplánování

52

Kapitolaa 5

Finan nní rámeca ekonomické ízení

56

Makakroekonomický pohled

56565656

Mikikroekonomický pohled

59

SSystém ekonomického ízení

66

Kapitolapitola 6

Kompetentní a tní a motivovaní lidé

74

Priorita lidé

74

Personální ízení

79

ní kariér

81

onálu

84

litika

87

téma – Bílá kniha o obraně

Poslední kapitola, a s tím i celá Bílá kniha o obraně, je dopsána, připomínky zapracovány a jazykové korektury zanese-ny. Odborná komise, které předsedal první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý, by si tedy mohla říct „je hotovo“. Opak je však pravdou. Sepsání Bílé knihy je teprve oním pomyslným prvním krokem na dlouhé ces-tě realizace navržených doporučení k dal-šímu směřování výstavby Armády České republiky. Ministr obrany Alexandr Vondra ve svém úvodním slově píše: „Není to pří-jemné čtení, ale bez upřímnosti nemůžeme přistoupit k řešení“. Jiří Šedivý přesto kni-hu četl téměř nesčetněkrát a velice zvažoval použití každého slova, každého předložené-ho návrhu. Jak „trnitá byla cesta“ k onomu kýženému závěru a sdělení – je dopsáno, jsme se zeptali přímo prvního náměstka mi-nistra obrany.

Ministr obrany Alexandr Vondra na tiskové konferenci k Bílé knize o obraně mimo jiné uve-dl: „Je to pravdivý materiál, tím se liší od všech transformací. Říká, kde jsme a kam chceme jít.“ Jak moc bylo těžké onu pravdu najít a popsat? Jinak řečeno – pravda někdy bolí. Tedy jak bo-lestivé dopady budou na resort obrany a na ar-mádu samotnou?

Nemluvme o bolestivosti, ale o nutnosti navrhovaných kroků, které povedou k na-plnění závěrů Bílé knihy. Skutečná bolest v podobě celkového úpadku resortu obrany a zejména našich ozbrojených sil by přišla v budoucnu, pokud bychom seděli s ruka-ma v klíně a nic nedělali. Veškeré naše kro-ky směřujeme k posílení svalů, tedy výkon-ných a činných složek resortu a zejména jeho ozbrojených sil, a k odstranění sádla. Podívejte se třeba na zásadní opatření, kte-rá uskutečnili Lotyši nebo připravují Nizo-zemci (viz články na army.cz). Prostě jen děláme to, co je za současné hospodářské situace běžné a nutné v řadě dalších států. Je jen škoda, že mnohá z našich doporučení nejsou nová, na mnohé problémy již přede-vším vojáci upozorňovali v minulosti, ale nebyli vyslyšeni.

Vaší snahou bylo do procesu tvorby zapojit spo-lečně vojenské a civilní složky a také civilní ex-perty. Jak se tento model osvědčil?

My jsme od začátku postupovali cestou integrovaných nebo smíšených, tedy civil-ně-vojenských pracovních skupin a dbali o to, aby se názory a doporučení vojáků odrazily v konečném výsledku. Bez vo-jenských expertů bychom nebyli zdaleka

schopni shromáždit ten objem dat a ana-lýz, které Bílá kniha nakonec obsahuje. To samé platí o celé řadě koncepčních aspektů Bílé knihy, ať už se jedná o kapitolu vě-novanou personálnímu řízení, nebo vojen-ským schopnostem. Ten proces neustálé a v podstatě denní spolupráce také pomohl vytvořit zcela novou kvalitu vztahů mezi námi, civilními pracovníky a vojáky. Dnes si navzájem věříme a respektujeme se. Velmi nám pomohlo také zapojení exper-tů z vnějšku, ať už to byli členové komise pro zpracování Bílé knihy, nebo celá řada dalších konzultantů, kteří se vyjadřovali k různým částem textu. Právě díky této ote-vřené spolupráci máme výsledek, za nějž se nemusíme stydět.

V knize se mimo jiné uvádí: „Jsme na rozcestí. Situace, v níž se nacházíme, je kritická, není však bezvýchodná.“ Známe a umíme ona východis-ka pojmenovat a prosadit? Nabízí se například rok 2015 – budeme mít dostatek fi nančních zdro-jů na pořízení nových nadzvukových letounů?

Nezužujme problém na nadzvuko-vé letouny. Především v této věci ministr po schválení dokumentu předloží vládě vari-anty dalšího postupu, a to včetně těch, které budou počítat s rozložením nákladů v čase. Vláda potom rozhodne, zda vůbec přijme doporučení Bílé knihy pokračovat v nad-zvuku, a případně pak schválí jeden z navr-žených postupů. Větším problémem je však to, že kolem roku 2015 se nám nahromadila řada dalších investic, které prostě nebude-me schopni pokrýt. Proto jsme navrhli řadu úsporných opatření, která již byla vesměs

zveřejněna, takže se jimi nebudu zabývat. Některá se týkají vojenských schopností. Ale znovu doporučuji podívat se do jiných zemí a uvidíte, že neděláme nic mimořádné-ho – všichni hledají úspory snižováním by-rokracie, zjednodušováním systémů velení a řízení, rušením základen a zbavováním se neperspektivních zbraňových systémů.

Popsané změny zasáhnou jednotky pozemního vojska, letectva, Vojenskou policii a další dru-hy vojsk, a přesto v komisi byli pouze dva jejich zástupci (původně jen jeden) – generálové Žiž-ka a Pavel. Bylo to dostačující a byl jejich hlas a názor často slyšet?

Více než to. Oba dva jsou ohromně zku-šení a respektovaní vojáci a jejich hlas měl vždy velkou váhu. Nezapomeňte také, že za nimi stála expertní podpora, ať již vojáků z Generálního štábu, nebo z našich zahra-ničních pracovišť. A bylo to ohromně znát na kvalitě jejich příspěvků.

Klíčovým pro realizaci Bílé knihy bude rok 2012 – platí na toto období Vámi vyřčené hodnocení „buď, anebo“, jinak řečeno také Vašimi slovy „zastavit úpadek a nastavit růst“?

Jednoznačně a bezpodmínečně. Je to teď, nebo nikdy. Také díky výborné konfi gu-raci managementu resortu a zejména dob-rým vztahům mezi námi a vojáky věřím, že to zvládneme. Je strašně důležité, že se se závěry a doporučeními knihy ztotožnil a podporuje jejich realizaci nejen náčelník Generálního štábu AČR a celý jeho štáb, ale komunikovali jsme a ještě budeme také kupříkladu s veliteli základen a vrchními praporčíky, a zdá se mi, že oni též velmi dobře chápou, o co nám jde a co vše je nyní v sázce a co je nutné udělat.

Bílá kniha o obraně je nepřímý nástroj. Exis-tují tedy prostředky, kterými zajistíme jeho „vymahatelnost“?

Tak především dokument schvaluje vlá-da, což má podstatnou váhu. Kniha také

obsahuje seznam hlavních úkolů a termínů k jejich splnění. Průběžně jsme informovali příslušné výbory Parlamentu České repub-liky a zdá se mi, že máme pro navržená opatření podporu napříč politickým spek-trem. A konečně podrobný plán realizace a dohled na ní bude zajištěn rozhodnutími a dohledem z úrovně ministra obrany, který bude průběžně informovat vládu o praktic-kém uskutečňování Bílé knihy.

Uvedení Bílé knihy v život bude vyžadovat změny některých ustanovení a dalších zákon-ných norem, stejně jako podzákonných práv-ních předpisů. Domníváte se, že je vytvořen dostatečný časový prostor pro jejich projednání a odsouhlasení v situaci, kdy nám krizový rok 2012 téměř klepe na dveře?

Otázka je špatně položena. Pochopte prosím, že my nemáme možnost – jak ří-káte – vytvářet si nějaké časové prostory. Uvědomte si, že v rekordně krátké době od svého nástupu do funkce předkládá mi-nistr materiál, který co do záběru, kvality a hloubky analýz a doporučení nemá v na-šem resortu obdoby. Nyní činíme vše pro jeho naplnění.

Tři roky jste pracoval ve funkci náměst-ka generálního tajemníka NATO. Bude pro popsané nutné změny, pro onu tvrdou pravdu, dostatek pochopení v alianční centrále? Nejsou ohroženy naše závazky a ambice?

My jsme využívali řadu metod běžných v Alianci, naše závazky vůči NATO byly mezi hlavními kritérii hodnocení navrhovaných kroků, využili jsme závěry z pra-videlných hodnocení obrany NATO a vyžádali jsme si mi-mořádné konzultace s experty ze Severoatlantické aliance k některým aspektům Bílé knihy. Já se teď chystám za-jet do Bruselu a představit

Teď, nebo nikdy

Bílou knihu – a to nejen její závěry, ale také metodu jejího zpracování – v hlavním ali-ančním výboru pro obranou politiku a plá-nování. A jsem si jist pozitivní odezvou.

Dokument by měl platit nejméně deset let. Ne-mohou jeho realizaci zásadně ovlivnit případné změny na vrcholné politické scéně?

Na tomto světě není nic jisté a – jak zpívali Voskovec s Werichem – „nikdy, ni-kdy, nikdo nic nemůže mít za defi nitivní“. Nicméně jsme učinili vše pro to, aby Bílá kniha získala podporu všech politických stran a aby tedy případné změny politické reprezentace neměly na její realizaci zá-sadní dopady. Věřím také tomu, že věcnost našeho přístupu, racionalita našich argu-mentů a přesvědčivost dat, která uvádíme, že to vše pomůže posílit trvanlivost tohoto dokumentu.

Připravil: Jan ProcházkaFoto: Marie Křížová

títí ské ambice jených sil z pplánování scedí nasazení

ní schopnostíostí opodpory ho zabezpe ení ajství

nika ní technologie nost

kace ální vývoj a inovace

ým pr myslem stí ozbrojených sil R ttktkekekemkemememmm

ními subjekty

stststítítí

mmamajajajeajejejeeeeeeeeettktttttttktkkkemm movovavananannánánááá vvlastníníní

níí MMMOMOMOOOO

ovo ná

komise pro p

št ní a doporu en

ozbrojených sil eské r

la 1

odiska

ístup vlády eské repuubliky k zajišištjišjiš ní obr

Civilní ízení a demokratatická kontrtrola trtro

Vymezení obsahu a oddpov dnoosti za obranu

oos

ko-vojenské ammbice

mec

34343839

stí

etkkttktk

ní

stí

eetkttk

ní

ce předkládá mi-o záběru, kvality čení nemá v na-činíme vše pro

unkci náměst-NATO. Bude o onu tvrdouí v alianční aše závazky

du metod závazky

hlavními vaných z pra-

obrany i mi-perty anceBílé za-vit

pFoto: Marie Křížová

Kapitola 7Rozvoj schopnostítítítít Politicko-vojensssss

Chápání ozbrojjjjjeeeee Východiska pro ppppp

Charakter prost Modulární len nnnnn

Bojové jednotky Jednotky ojové

Jednotk ojové ppppdnotky bojovéhoho

Velení aení

Vojenské zpravodadajaj

Vojenská policie loha

nnnniiipe

ce munikaaaentáátánýýýý

VoAkt

Strategická kom Výzkum, experime

Spolupráce s obranný

Udržitelnost schopnoststsstsst

Kapitola 8Akvizice a hospoda ení s mm

Akvizi ní systém

Hospoda ení s majetkemememmm

Služby a agenda zajiš ovoovo

Kapitola 9KontrolaKapitola 10Struktura organizace a ízeníníníí

Kapitola 1Realizace Bílé knihy Seznam zkratek

Glosá

o mio nistra obrany

6

nánáá elníka GŠ

8

pro pro pp ípravu Bíléé knihy o obran

11

ení enn

12

skékéé rrrepubliky

22K

26ruu

Kap

í obí oobbrany

26KapitolitolReali 29olaolaealizacacSez 29ace ace znam

Glo 29m zkratzkrosá 31ratat

Vot

uený

Vot

mený

11B

izac

ktur6ukukkih

lupráce sitelnost

tení

ednoy bojoojky bojova ízennské zpraenskátivní záloe

kombezperac

mu

ktivMobInf

KIn

Strategická komVýzkum, experi

olupráce

tiv

m

tiv

m

vní zizace

ní a cká b

pe

obiliznformaKyberneticknforma ní optrategická kokum, ex

liznck

p

liz

ckop p

acez

cie ha

munzp

M

C

JVVe

Vojen

0rgarga

ara

a a uraura la la66lalala aac

tolaKapitapitolaolaKontKontrolaa Kapit

Kapitpitoolaolak

66881111122222KK

ososKapitKap

8ola 8Akvkv chosphosphospodod

AA zii ní syní syí syststéHoH

daa ení sení sagengen

Uelel

dnob

VýchVoddiCCkterkter pMnírní leejednotdnotnJ J

y ky bojobojJe Je ojovojovky ky bojovbojoj

VeleVeaí a ízenzen

VojeVojenské nské zprazpravjejenskánskátitivní zvn áloálo

e e a komombbezppperacerac

mumu

V

AktiktiMobMobiInfoInfo

KyKyInIn

pStrStr

kokommVýzkVýzkum, e

um, experixperim

pololuprácupráce s e s žžitelntelnostostos

titiv

ppeem

titiv

pmm

pe

olicolicliciie ie ohahoha

unmunnnnizpezpeaceace

uun

AAM Mo

V

by aby a99

nnizacizacea 1a 11ee BBeee

rukkru turturu2626trukrurukrukukinihyhy

títítítítíttís

jep

en

pho

aj

ni

kaá

ýmststststs

mmm

memmmoovovoo

ínínííníní

oná

pro pen

ské r

í obr

st

títtítítítís

jep

n

pho

aj

ni

kaá

ýststststs

mmm

ememmmmovovovo

nínínííníní

oná

pro pen

ské r

í obra

6 7777777777777777777777777777777777777777777777777777777777777777777777777

téma – Bílá kniha o obraně

Pane generále, Bílá kniha se v posledních měsících stala téměř armádním fenoménem, o kterém se živě diskutuje i na nově spuštěném armádním facebooku. První otázku si tedy půj-čím od návštěvníků této sociální sítě a tnu hned do živého. Lze očekávat nějaké změny v oblasti platových podmínek vojáků?

Otázka platů je velice složitá. Uvědo-mujeme si, že je nezbytné změnit platové podmínky, zvláště u vojáků sloužících na základních funkcích. Stávající systém fi -nančního ohodnocení nám neumožňuje být konkurenceschopnými na trhu práce. Změ-na je nutná. Jednou z možností je úprava vnitřního rozpočtování. Dnes jde z přidě-lené částky ze státního rozpočtu pro resort obrany padesát procent na mandatorní vý-daje, tedy na ony diskutované platy, dvacet procent na investice a zbývajících třicet procent na běžné výdaje – údržbu a podob-ně. Tedy model 50-20-30. Jakákoliv úpra-va přiděleného rozpočtu, především pak jeho snížení, zcela logicky snižuje i částku v oněch padesáti procentech. Chceme-li tedy hovořit o změně k lepšímu, pak si mu-síme uvědomit za jakou cenu. Ano, lze sní-žit počet zaměstnanců, ale to není systémo-vé řešení, protože my naopak potřebujeme počty vojáků nejen zachovat, ale naopak navýšit na plánovaných 26 200, protože to jsou počty nutné pro splnění ambic. Jednou z možností je vnitřní restrukturalizace pe-něz. Otázkou je zda využít model 60-15-25 nebo 60-20-20. Ale ani to nám nezaručuje optimální řešení problému, protože zase ubíráme prostředky na modernizaci, nut-nou údržbu a servisní práce. Nabízí se dal-ší varianta, na které se usilovně pracuje. Tou je změna vyplácení různých výhod, přídavků a příspěvků. Intenzivně pracuje-me na takovém řešení, abychom dokázali u sboru poddůstojníků a praporčíků platy vrátit na úroveň prosince 2010, tedy před plošným snížením o deset procent. Chceme

Vedeme boj o důvěrukaždého vojáka

také dorovnat i připravované zdanění pří-platku na bydlení.

Špatný stav dokresluje i následující pří-klad. Zvyšuje se nám počet poddůstojníků a doba, kterou tráví na nemocenské. Proč? Pokud někdo například bydlí v Pardubicích a pracuje v Jincích, tak má nižší fi nanční výdaje v době nemocenské, než když pra-cuje v Jincích a živí dvě „domácnosti“.

Finanční dorovnání zní optimisticky. Je to ale reálné?

Musí se něco změnit, jinak se nám armá-da vylidní. Ministr obrany spolu s náčel-níkem Generálního štábu AČR připravují konkrétní kroky.

Opusťme peníze a ponořme se do kapitoly 6 Bílé knihy – Kompetentní a motivovaní lidé. Dovolím si citovat: „Kariérní řád je tvořen souborem vymahatelných pravidel pro centra-lizovaný, transparentní, soutěživý a výběrový služební postup.“ Skutečně je budeme striktně vymáhat?

Při řešení personální problematiky si musíme uvědomit několik zásadních mo-mentů. Jedním z nich je, a hovoří o něm i Bílá kniha, že armádní povolání nebude pro 70 až 80 procent vojáků celoživotním povoláním. To považujeme za zásadní sdělení. Pokud jde o citovanou vymaha-telnost, pak smyslem je mít možnost na základě stanovených kritérií systém per-sonální práce kdykoli zkontrolovat. Máme poznatky, že ne všichni vojáci ustanovení do různých funkcí dnes daná kritéria spl-ňují. Tento systém musíme skutečně „bru-tálně“ změnit a donutit lidi, aby si doplnili vzdělání, absolvovali předepsané kurzy a podobně. Ano, budeme muset tolerovat určité přechodné období. Pak ale skončí doba „hájení“. Neuplatníme-li institut vy-mahatelnosti, pak tento problém budeme nadále valit před sebou.

Při různých prezentacích Bílé knihy zaznělo, že rok následující, tedy rok 2012, bude kritický. Čeho se máme obávat?

O penězích a nelehké budoucnosti v této sféře jsme hovořili. Nás však také trápí ob-last případných odchodů zkušených vojáků do zálohy. A rok 2012 může být kritický. Důvod je prostý, máme přes 4 000 vojáků, kteří slouží více jak dvacet let. Odchodo-vé podmínky, tzv. výsluhy se nyní počítají z příjmů za rok 2010 a ty jsou jednoznačně výhodnější než za rok 2011. Tedy, odejde-li část vojáků koncem tohoto roku, pak je zřejmé, že rok 2012 bude v oblasti personál-ní opravdu kritický. Řešení nebude snadné, ale dopady budeme operativně řešit.

Bílá kniha je zatím pro většinu vojáků obestřena jakýmsi tajemstvím. Sdělovací prostředky sem tam něco zveřejní, což spíše vyvolává nervozitu, ne-li paniku. Hovoří se o rušení leteckých zákla-den, o rušení některých druhů vojsk, o likvidaci a rozprodávání různé vojenské techniky. Zkrát-ka „zaručených“ informací je mnoho…

Jedna ze základních myšlenek Bílé kni-hy zní – bavíme se o zastavení provozu techniky a zbraňových systémů, nebavíme se o ztrátě schopností lidí. Hovoříme-li například, že tankový prapor má určitou životnost, pak to znamená, že tanky mají životnost. Bavíme-li se o raketách KUB, pak opět řešíme technickou životnost. Ne-jednáme o vojácích a jejich schopnostech, o možnosti a nabídce je přeškolit na jinou techniku, na jinou odbornost, jinou speci-alizaci. Zdůrazňuji, nejednáme a neuvažu-jeme o snižování počtů vojáků, protože to bychom se současně bavili o snižování am-bicí, a to opravdu nechceme.

Snižovat ambice nechceme, ale uvažujeme na-příklad o zrušení vícestupňového řízení a vele-ní. Jaký osud tedy čeká velitelství v Olomouci a Staré Boleslavi?

Realita je daná. Operační velitelství bu-dou zrušena. Pravdou ale také je, že mezi brigádami a Generálním štábem bude ještě jeden prvek. Vzniknou dva komponenty o přibližně osm-desáti lidech. Zdůrazňuji komponenty, ne operač-ní velitelství. Jeden pro pozemní a druhý pro vzdušné síly. Jejich hlavní

úlohou bude řídit výcvik, operační úkoly řešit nebudou.

Vraťme se ještě na okamžik do šesté kapitoly. Píše se v ní: „Rozhodující roli ve výcviku mají instruktoři.“ Jejich postavení a ohodnocení tomu však dnes spíše neodpovídá…

Tohoto problému jsme si také vědomi, zvláště ve vztahu k jejich hodnostnímu za-řazení a fi nančnímu ohodnocení. Obě tyto kategorie musíme upravit. Instruktorem se voják mnohdy stává v závěru své profesní kariéry, který má značné zkušenosti ze za-hraničních operací, z výcviku v mezinárod-ním prostředí a navíc je dokáže vhodně pře-dávat. Není únosné, aby v budoucnu byli instruktoři v hodnostech desátníků a četařů. Bavíme se o změně na úroveň nadrotmistrů či praporčíků. Tito lidé mají za sebou léta tvrdé dřiny a my jejich zkušenosti potřebu-jeme předávat dál. Ideálním místem je Vyš-kov. Změny jsou nutné a proces to je, věřte, bolestivý. Obdobné problémy řeší generál Opata v kurzu Komando.

Jedenáct kapitol, desítky grafů, patnáctičlenná odborná komise pro přípravu Bílé knihy a v ní pouze dva vojáci, byť generálové. Nebylo vás za armádu málo?

V početním poměru nevidím žádný problém. Odborná komise nezpra-covávala podklady, jejím úko-lem bylo posoudit předložené materiály.

Na jejich přípravě se podílelo značné množ-ství vojáků a všem patří poděkování. V od-borné komisi jsme nehlasovali, takže naše dva hlasy nemohly být uměle upozaděny. Pracovali jsme komplexně, kapitolu po ka-pitole. Zajímavé naopak bylo poznat názo-ry a náhledy civilních expertů zapojených do přípravy tohoto dokumentu. Donutí vás to podívat se na některé otázky z jiného úhlu, vnímat je v širším, civilním kontextu. Pohled civilně bezpečnostní je mnohdy vy-soce zajímavý.

Pane generále, otázkou z facebooku jsme začí-nali a otázkou z tohoto média budeme také té-měř končit. Návštěvníci našich stránek se ptají na osud aktivní zálohy…

Aktivní záloha má svoji oprávněnost a bude zachována. Důležitá bude úprava jejího statutu a postavení. Aktivní záloha dnes funguje na bázi dobrovolnosti a sdru-žují se v ní většinou bývalí vojáci. Problém je v tom, že většina těchto lidí byla cviče-na na technice a zbraňových komplexech

Brigádní generál Miroslav Žižka byl v době ustavení komise pro přípravu Bílé knihy o obraně nejen prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR, ale také prvním, a jistou dobu i jediným, zástupcem uniformované složky resortu obrany v tomto tvůrčím týmu. Komise i rozsáhlý tým expertů před několika dny svou práci dokončil. A protože víme, že na Bílou knihu většina z vás netrpělivě čeká, neváhali jsme a generála Žižku navštívili. Pomocníkem nám byl tentokrát nejen diktafon, ale také armádní facebook.

Vaše názory – naše inspiraceVaše názory – naše inspirace

starší generace. Dnešní jednotky disponují novou, vysoce sofi stikovanou technikou, jejíž zvládnutí vyžaduje určitý čas a fi nanč-ní prostředky. Cílem tedy bude vytvořit sys-tém aktivní zálohy z vojáků z povolání, kte-ří se při odchodu do civilu zaváží ke službě v těchto jednotkách na určitou dobu. Tito lidé budou schopni k zařazení do bojových jednotek, jež jsou vyzbrojeny a vybaveny stávající moderní technikou a zbraňovými systémy. Znamená to, že naším plánem je vytvářet rezervy pro doplňování bojových jednotek. Současně to ovšem neznamená, že nevítáme existenci jednotek aktivní zá-lohy na dnešní dobrovolné platformě. Stále v případě vzniku krizových situací budeme potřebovat jednotky pro strážní a pořádko-vou službu, kde není potřeba specialistů, jinak řečeno, aktivní zálohu v žádném pří-padě neuzavíráme pro dobrovolníky, kteří přicházejí z civilu.

Dovolím si poslední otázku. Bílá kniha je dopsá-na. Co bude nejsložitější při její realizaci?

Tím zásadním je stabilizovat personální situaci. Nablýskané techniky můžeme mít plné sklady a hangáry. Vedeme boj o důvě-ru každého vojáka.

Připravil Jan ProcházkaFoto: Marie Křížová

Daniel Suk-Souček:Chtěl bych se zeptat na platové podmínky

do budoucna obyčejného vojáka, jako jsem např. já, který je na funkci řidič

(6. plat. třída). Letos bylo podotýkám všem vojákům sebráno 10 % z platu. Příští rok se má sebrat určitá část z příplatku na bydlení.

Nemáte strach, že Vám tito vojáci na základních funkcích odejdou do civilu?

Pavel Jar:Kdy přesně a jakým způsobem začne AČR

využívat potenciál jednotek AZ v rámci AČR – nejen jednotky AZ z hlediska

jejich odbornosti jako celku k doplňování při plnění úkolů AČR, ale i jednotlivců v řadách jednotek AZ. Bylo by možné,

aby AČR konečně naplňovala proklamace o tom, že AZ jsou nedílnou součástí

AČR? Např. začlenit všechny jednotky AZ výcvikově do programu výcviku útvarů (ne některé cvičit odděleně – jakoby nějakou

„jinou“ armádu).

Lukáš Pazdera:Dobrý den, rád bych se zeptal, zda se nějak

budou měnit platové podmínky vojáků, hlavně na nejnižších úrovních. Mnoho vojáků zvažuje odchod

do civilu nebo dokonce končí, bude tuto situaci také někdo řešit nebo řeší se v Bílé knize?

Lukáš Alina:Dobrý den, mě by například zajímalo, jak je to s požadavky na určitá

systemizovaná místa v celé armádě. Uvedu konkrétní příklad: střelec operátor LOV v 74. lmopr musí mít maturitu a je v 7. platové, kdežto v 44. lmopr je v 6. platové

a maturitu nepotřebuje. Jak to, že na úplně stejné místo jsou

na stejném typu praporu, kdy jeden je pod „sedmičkou" a druhý pod

„čtyřkou“ rozdílná kritéria?

8 9

výcvik

8

Všude kolem je tma. Studený vítr prohání uličkami srubové-ho tábora nad Vyškovem kapky deště. Třepotá i bílými povlaky na přilby s červenými čísly na stožáru. Zavěsilo je sem dvanáct neúspěšných posluchačů prestižního kurzu pro velitele družstev a čet Komando. Prostě jim došly síly nebo měli tu smůlu, že se jim nevyhnulo zranění. Přišli tedy, zazvonili na kolejnici a ode-vzdali bílý povlak.

„Zatím jich odpadlo jen dvanáct, to vloni touhle dobou skon-čilo téměř dvojnásobné množství uchazečů. Jsou dobří, svou roli hraje i počasí. Tentokrát není tak drsné jako jindy,“ říká jeden z instruktorů, desátník Milan Cisár.

Blíží se půlnoc, účastníci kurzu se vrací z lesa do tábora. Toužebně očekávaný spánek je ale ještě v nedohlednu. Noci tady býva-jí totiž hodně dlouhé a bezesné. Následuje čištění zbraní a výstroje ošetření a doplnění materiálu na druhý den, páskování munice. Nejvíce času ale zabírá příprava bojového rozkazu. Do postelí se vojáci dostávají až ve čtvrt na čtyři. O to obtížnější je za pět minut půl šesté dostat je z nich. Vyžaduje to řev o síle šedesáti decibelů. Spánková de-privace je během třítýdenního kurzu znač-ná. Posluchači mají především při teoretic-kých zaměstnáních na učebnách co dělat, aby udrželi víčka nahoře.

Na oblékání a osobní hygienu není mnoho času. Dvousetmetrové kolečko se zbraněmi a „plnou taktikou“ ostrým poklusem, dvacet kliků a pět shybů má všechny probrat. Tepr-ve potom se jde na snídani. V hodně svižném tempu, kdo nestíhá, má prostě smůlu.

Teoretické zaměstnání je tentokrát zamě-řeno na přepad a léčku.

„Způsob léčky se časem příliš nemě-ní. Jejím základem je skryté vyčkávání

Když slunce nezapadá

Ve Vyškově pokračoval další ročník kurzu Komandopro velitele družstev a čet

na objekt, který chceme přepadnout. Tady to zaměstnání má úplně jiný rozměr. Ve-dou ho totiž velice zkušení instruktoři, kteří mají za sebou většinou několik za-hraničních operací. Ty nejnovější poznat-ky z míst konfl iktů zapracovávají nejen do přednášek, ale i do praktických zaměstná-ní,“ vysvětluje velitelka čety ze Strakonic, nadporučice, kterou všichni v tomto kurzu znají pouze pod číslem 16. „Upozorňují nás především na určité detaily, grify, které by nám jinak unikly. Zaměřili jsme se přede-vším na prohledávání vozidla a jeho zajiš-ťování po úspěšné léčce. Sloužím u proti-letadlovců, tam se vševojskové taktice tolik nevěnujeme. O to větší význam pro mne takovéto zaměstnání má.“

Praktický výcvik na stejné téma je ještě zajímavější. Tentokrát si posluchači políčili na projíždějící Land Rover.

Po obědě se probírá teoreticky i prak-ticky přepad. „Zatímco léčka se provádí na pohyblivý cíl, předmětem přepadu je stacionární objekt, pevně spojený se zemí. Zkoušeli jsme to na valech, které jsou jižně

od tábora. Instruktoři nám vysvětlovali, jak se krýt ve dvojici, jak zajišťovat sektory, jak přecházet. Přitom se měnily skupiny, jednou jsme dělali poutací skupinu, podru-hé údernou,“ líčí rotný, který má na přilbě „nešťastnou“ třináctku.

Po večeři se jde znovu do lesa. Ještě několikrát se opakuje léčka na vozidla. Je zima, mrholí, všichni jsou provlhlí. Návrat do tábora je až po jedenácté večer. Opět se opakuje rituál z předcházejícího večera. Tedy doplnění vody, výstroje, materiálu. „Něco se šušká o tom, že ještě v noci jed-nou vyrazíme do terénu a budeme tam až do rána. Raději tedy všechno děláme na sto procent. Tady člověk v žádném okamži-ku neví, co ho právě čeká,“ komentuje to třináctka. Jobovy zvěsti se ale naštěstí ne-potvrdily. A tak se vojáci dostávají po třetí hodině ranní konečně do postelí. Ovšem ne nadlouho. Nad kurzem Komando slunce to-tiž nezapadá.

Text a foto: Vladimír Marek

10 11

výcvik

„Ten název jsme vybrali úmyslně pro celé období naší přípravy na nasazení v Af-ghánistánu. Chtěli jsme tím vyjádřit, že budeme muset projít skutečně trnitou ces-tou. Po skončení tohoto zaměstnání bude následovat společný výcvik celého pro-vinčního rekonstrukčního týmu. Vše vyvr-cholí v červnu, kdy se pod tímto názvem uskuteční ve výcvikovém prostoru Libavá závěrečný komplexní výcvik a kontrola sladění,“ vysvětluje velitel 8. jednotky PRT podplukovník Pavel Andráško. „Cílem to-hoto cvičení je především zkoordinovat činnost příslušníků štábu PRT a manévro-vých jednotek. Snažíme se rovněž prověřit připravenost jednotlivých týmů na nejrůz-nější situace, s nimiž se naši vojáci mohou v Afghánistánu setkat. Svou roli sehrává samozřejmě i zdejší mezinárodní prostředí. Obdobné nás čeká v Afghánistánu.“

Pod velením „mustangů“Česká 8. jednotka PRT je v Hohenfel-

su začleněna do úkolového uskupení (TF) Mustang, jehož základ tvoří příslušníci 172. samostatné pěší brigády pozemních sil americké armády. Na rozdíl od některých

předcházejících rotací máme možná tro-chu smůlu, že tomuto uskupení nebudeme podléhat i v Lógaru. TF Mustang má totiž působit v afghánských provinciích Nangar-hár a Paktika. Naším úkolem nyní tedy je společně s jednotkami afghánských bez-pečnostních složek provádět protipovsta-lecké operace v provincii Paktika. Měli by-chom tak neutralizovat povstalecké aktivity a pomoci zvyšovat kompetentnost, kapaci-tu a důvěryhodnost afghánských institucí a tím posilovat vliv ofi ciálních představite-lů provincie Paktika.

Kolona se posunuje doslova krokem. Vo-jáci s prsty na spoušti míří do všech stran a především pátrají na krajnicích po sebe-méně podezřelém předmětu. „Vlevo pade-sát metrů před námi propustek!“ zachrčí ve vysílačce. Konvoj zastavuje. Čeká se, až vojáci prozkoumají na silnici malý můstek, pod kterým prochází voda zavlažovacího systému. Tato situace se na dalších dvou ki-lometrech opakuje alespoň pětkrát. Koneč-ně se dostáváme na přehlednější úsek, který je dokonalou napodobeninou irácké dálnice i se sjezdem. Jednomu z vojáků za volantem již dochází trpělivost. „Zastavujeme kvůli každé maličkosti, měli by upozorňovat jen

na ty opravdu závažné předměty. Riziko, že nás někdo během přestávky napadne, je mnohem větší, než že na něco najedeme.“

Podle velitele jednotky je podobné roz-hodnutí výhradně na veliteli mobilního pozorovacího týmu. Jakmile kolona opustí základnu, je odpovědnost za ni výhradně na něm. On rozhoduje o tom, že zastaví v okamžiku, kdy mu nějaký předmět připa-dá podezřelý. K jeho prioritám patří chránit své vojáky. Mnohdy i sebemenší banalita, může mít své opodstatnění. Cvičení Thorny Valley mu má mimo jiné napomoci najít tu správnou míru této volby.

Ztratil se americký vojákPřed námi se znenadání objevují obrysy

minaretu a domů imitace afgánské obce Shan Kot. Naše kolona nepřijíždí ale ne-pozorována. Napravo od cesty se to hemží siluetami. A nezůstává jen u nich. Z křoví trčí hlavně automatických zbraní. Humwee jedoucí vepředu zpomalí. Najednou někdo zakřičí zjevně s úlevou do vysílačky: „To

jsou Američané.“ Za chvíli dodává: „Chtějí o něčem vyjednávat, má sem přijít velitel.“

Poručík Radim Pyszko velí v České re-publice jedné z čet 102. průzkumného pra-poru. Na americké základně Hohenfels má ale během cvičení Thorny Valley pod sebou mobilní pozorovací tým. Je to čerstvý dů-stojník. Do armády přišel před osmi lety od Policie České republiky. Vysokou školu si dodělal dálkově, a tak byl z praporčické-ho sboru povýšen na poručíka. „Celá ta si-tuace je pro mne přece jen o něco složitější. S podřízenými se navzájem dobře známe. Budou mne brát, jen pokud prokáži přiro-zenou autoritu. V tomto směru si myslím, že to mám o něco horší než někdo, kdo by přišel již jako hotový důstojník odjinud,“ vysvětluje a okamžitě se energicky zapoju-je do vyjednávání s Američany.

Ti se dozvídají, že čeští vojáci dopro-vázejí civilní experty provinčního rekon-strukčního týmu. V obci Shan Kot se buduje zdravotní středisko, je potřeba zkontrolo-vat, jak práce pokročily. Americký protěj-šek souhlasně kýve hlavou, že rozumí. Dál

do obydlené části kolonu ale pustit nemůže. Ztratil se totiž americký voják, a tak pro-hledávají dům od domu. Bude to trvat nej-méně do večera. Máme prý přijet zítra.

Režisér zasahujePoručík Pyszko žádá alespoň o umožně-

ní průjezdu směrem ke karézám, které jsou několik kilometrů za obcí. Odborníci tam totiž mají plnit druhou část úkolu. Je po-třeba zkontrolovat, v jakém stavu jsou tyto nádrže na zadržování vody. V suchém a ne-hostinném podnebí Afghánistánu předsta-vují totiž jednu z mála možností, jak zajistit dostatek vody i uprostřed parného léta.

Americký důstojník dává souhlas. Naše kolona se pomalu sune uzávěrou. Vnější okruh kolem obce zajišťují Poláci. Ti nyní odsunují závoru a kynou nám na pozdrav. Původně plánované šestihodinové zaměst-nání bude výrazně zkráceno. Prohlídka zdravotního střediska je defi nitivně odlo-žena. Na dotaz Američanů, zda přijedeme do vesnice zítra, poručík Pyszko jen krčí

Až příliš trnité údolíNa afghánskou misi se v Hohenfelsu připravovala 8. jednotka českého provinčního rekonstrukčního týmu

Kombinovaná kolona vozidel Kajman a amerických Humwee opouští základnu. Projíždíme fi ktivní afghánskou krajinou. Ve skutečnosti se více než sto padesát vojáků 8. jednotky českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) účastní cvičení pod názvem Thorny Valley (Trnité údolí) na nasazení v Afghánistánu na americké základně Hohenfels v Bavorsku.

12 13

výcvik

Výcvikový prostor Hohenfels poblíž No-rimberku zřídila německá armáda v roce 1938. Za druhé světové války zde byl vy-budován zajatecký tábor pro polské, ju-goslávské, ukrajinské a později i britské a americké válečné zajatce.

Koncem války, 22. dubna 1945, ho osvo-bodila americká armáda. Ta také začala ob-last o rozloze zhruba šestnácti tisíc hektarů využívat pro dislokaci svých jednotek a vý-cvik. Jednalo se o druhý největší výcvikový prostor, který měla v Evropě k dispozici. Jeho součástí jsou nejen lesy a pastviny, ale i vodní plochy, a dokonce také zřícenina hradu Hohenburg, který pochází z desátého století.

Krátce po vzniku bundeswehru v ro-ce 1955 tady byla dislokována i první německá jednotka. Kromě výcviku ame-rické a německé armády zařízení sloužilo i pro potřeby francouzských, kanadských a britských sil.

Další výraznou proměnou prochází pro-stor v roce 1988, kdy zde bylo zřízeno bo-jové výcvikové centrum CMTC (Combat Maneuver Training Center). Kromě ame-rické armády ho využívaly i další jednotky NATO.

V roce 2005 se pak toto zařízení transfor-movalo ve společné mnohonárodní výcvi-kové centrum JMRC (Joint Multinational Readiness Center). O pět let později prošlo veškeré zdejší zařízení rozsáhlou moderni-zací. Při výcviku se široce využívá bojový simulační systém Miles třetí generace. Mají

ho na sobě nejen vojáci znepřátelených stran, ale i komparzisté a novináři, kteří prostor navštíví. Je snaha také je zapojit do hry. Jejich případné zasažení při boji se vy-hodnocuje jako výrazná chyba.

V Hohenfelsu byly do nejmenších po-drobností vybudovány arabské osady, komunikace, viadukty. Tyto kulisy co nej-věrněji odpovídají prostředí Afghánistánu a Iráku, kde je v současné době nasazeno nejvíce spojeneckých jednotek. V každém z téměř dvou desítek výcvikových zařízení je umístěn kompletní kamerový systém, je-hož výstupy se přenášejí přímo do řídicího centra, kde je zpracovávají nejen rozhodčí, ale především počítač. Kamery snímají vý-cvik z několika úhlů. Během vyhodnocení je možné si každou situaci několikrát pře-hrát a v případě potřeby i patřičně přiblížit.

V současné době se počet příslušníků JMRC, vojáků společně s občanskými za-městnanci a rodinnými příslušníky, pohy-buje kolem pěti tisíc. Další téměř tři tisíce vojáků zde v pravidelných intervalech cvičí.

Místní obyvatele zaměstnává nejen agentura strážící základnu a logistická část velitelství, ale jsou rovněž najímáni jako komparz, s je-hož pomocí je navozena co nejreálnější situ-ace při výcviku. Ročně takto pracuje na zá-kladně až šest set komparzistů. Speciálně se vybírají lidé s arabskými kořeny, kteří znají dobře situaci v místech nasazení spojenec-kých jednotek, a dokonce i jazyk.

Americký prapor, který má na starost výcvik, se skládá z pěti rot. Celkem má sedm set vojáků. Ti jsou schopni velice věrohodně simulovat jakéhokoliv protiv-níka. Ovládají dokonce i dnes již zastaralé taktiky mechanizované rojnice. K dispozi-ci mají desítky tanků, obrněných vozidel a několik stovek kusů kolové techniky. A to včetně té nejmodernější. Většinou se jedná o výzbroj, kterou s ohledem na určitou opo-třebovanost vyřazují jednotky ISAF. Tak-že jsou na ní vidět šrámy z bojů například v Afghánistánu.

Text a foto: Vladimír Marek

Škola pro bojovníky

Představujeme americkou základnu Hohenfels dislokovanou ve Spolkové republice Německo

výcvikrameny. Záleží prý na tom, jaký dostane rozkaz od velitele PRT.

Nikdo ze zúčastněných vojáků během cvičení netuší, co ho čeká v nejbližších okamžicích. Vše se co nejvíce blíží reálné situaci. Právě v tom je přednost zdejšího výcvikového systému. „Pokud řídící cviče-ní potřebuje získat čas, aby mu do sebe lépe zapadaly jednotlivé epizody, může tako-výmto způsobem korigovat průběh výcvi-ku. Stačí mu například, aby dal guvernérovi vysílačkou pokyn, ať co nejvíce protahuje jednání,“ vysvětluje praporčík Pavel Bodro-gi. „Komparz, který si k těmto účelům nají-má základna, dokáže svou roli sehrát velice věrohodně. Jsou to většinou lidé, kteří per-fektně znají muslimské prostředí a dokáží navodit atmosféru afghánské vesnice. Na-hráli například, že nám zastřelili tlumoční-ka, museli jsme si poradit i s touto situací. Mohli jsme si zde ale vyzkoušet také navá-dění dělostřelecké palby na cíl a vyproštění osob z převráceného vozidla.“

Na základně v Hohenfelsu byly v minu-losti také vybudovány například napodobe-niny podzemních tunelů, které se v poslední době vyskytují v Afghánistánu stále častěji. Taktika boje v nich je zcela jiná, než na co jsou vojáci zvyklí. Proto mají možnost vy-zkoušet si, jak vůbec pronikat do podzem-ního systému, jak se v něm pohybovat. Zda ho osvětlit baterkami, či použít přístroje nočního vidění. Až tady zjistí, co pro tako-vouto taktiku nezbytně potřebují, a své vy-bavení si podle toho doplní.

Kontrola vodních nádržíNádrže s vodou jsou sotva kilometr

za vesnicí. Američané zde s neuvěřitelnou důkladností vybudovali skutečná vodní díla. Humwee se rozjíždějí do všech směrů, aby vojáci mohli co nejlépe zajistit perime-tr. „Je potřeba poslat ještě jedno vozidlo na-horu na ten hřeben. Musíme bezpodmíneč-ně vidět za horizont, aby nás nemohl z té strany nikdo nečekaně napadnout,“ ukazuje jeden z vojáků na zalesněný kopec uzaví-rající údolí.

Nyní už je vše záležitostí jen dvou čes-kých příslušníků skupiny pro civilně-vo-jenskou spolupráci (CIMIC) a civilního experta. V tomto případě ho imituje jeden z amerických vojáků. Trojice vybavená fotoaparátem, pásmem, plány a blokem na zapisování prochází hráz nádrže. Děla-jí si poznámky, přeměřují, fotografují, ale především bouřlivě diskutují o některých detailech. Na první pohled to vypadá, jako kdyby kontrolovali skutečné karézy na ně-jakém odlehlém místě Afghánistánu.

Jedním z těch, kdo v tomto okamžiku chrání bezpečnost expertů, je rotný Oldřich Sieklik. Ten má za sebou tříměsíční kurz americké námořní pěchoty. Během něho si měl možnost vyzkoušet střelbu ze všech do-stupných pěchotních zbraní a navádění dělo-střelecké podpory. V USA neustále běhali se zátěží. Vstávali ráno v pět hodin a do devíti kroužili kolem základny. Nešlo ale o nějaký sport. Veškerá tato zaměstnání byla v maská-čích, v těžkých ochranných vestách a plném

taktickém obložení. Úterý bylo zaměřeno na posilování, středa na speciální tréninky a překážkové dráhy, čtvrtky na speciality instruktorů a pátky na záchranu raněného z bojiště. Většinou se běhalo kolem základ-ny s člověkem na nosítkách. Od devíti do se-dmnácti hodin seděli každý den na učebně a dostávali obrovské množství informací.

„Výcvik zde v Hohenfelsu je zaměřený na drilování standardních záležitostí, neu-stále si opakujeme už naučené. Nejedná se o nic nového, člověk to však musí dostat do krve. Jako nejzajímavější bych označil zaměstnání zaměřené na nové způsoby po-kládání improvizovaných výbušných systé-mů,“ říká rotný Oldřich Sieklik. „Předností Američanů je, že mají k dispozici mnohem více peněz, a to nejen na výcvik. Vzhledem k tomu, kde všude byli v minulosti nasaze-ni, disponují i nemalým množstvím zkuše-ností. Ty umí lépe prodat než my. Dokáží to

všechno krásně přednést. Jsem ale přesvěd-čen, že naše armáda umí s vlastními zkuše-nostmi lépe pracovat.“

Ani cesta zpět na základnu se neobejde bez neustálého zastavování a prověřování podezřelých předmětů. Nikdo z českých vo-jáků nemá totiž nejmenší tušení, zda řídící cvičení pro ně ještě něco nečekaného nepři-chystal. Hovoří se dokonce o tom, že opo-ziční síly by měly na zpáteční cestě přepad-nout konvoj. K tomu ale nakonec nedojde. Bez sebemenší újmy se dostáváme zpátky na základnu. Nyní je potřeba ošetřit zbraně, techniku a dát se do pořádku. To nejdůleži-tější zaměstnání ale čeká mobilní pozorovací tým až následující den. Krok za krokem bu-dou rozebírat a vyhodnocovat činnost každé-ho jedince během výjezdu. Právě na svých vlastních chybách se člověk nejlépe učí.

Text a foto: Vladimír Marek

14 15

Hned na počátku návštěvy nás podplu-kovník Dalibor Zvonek, zástupce velitele 25. protiletadlové raketové brigády sezná-mil se zajímavou skutečností. Prosazování bezletové zóny je obvykle chápáno pouze jako akce letectva. Jinou formou jejího za-jištění je například ochrana různých pro-storů pozemními prostředky PVO. V tom-to případě letecký provoz obecně probíhá, ale je dočasně vyloučen v určité oblasti. V praxi se jedná o opatření zavedená po teroristickém útoku ze září 2001, kdy byly zneužity dopravní letouny na pravidelné lince. Další preferovanou možností využití raket systému protiletecké obrany je ochra-na soustředění důležitých osob, například při summitech NATO.

Při srovnání s nasazením klasických stí-hacích letounů je zde nepopiratelný taktický i ekonomický přínos. Zatímco každá hodina střehu letounu ve vzduchu stojí desetitisíce i statisíce korun, náklady na provoz proti-letecké raketové baterie jsou řádově nižší. V případě, že by stíhací letouny nebyly ve vzduchu, jejich start a let k narušiteli by trval déle než zaměření systémem PVO. Otázkou je z tohoto hlediska i rychlost

pohybu pravděpodobného cíle. Pomalejším typům bojových letadel, především pod-zvukovým, může trvat dostižení rychlého dopravního letounu příliš dlouho. Raketová řízená střela takový problém nemá.

Byli by sestřeleni, než by přiletěli

Cvičení se však neomezilo jen na prosté vyhledávání cílů ve vzduchu a jejich ima-ginární ničení. Zde je třeba zmínit poněkud zvláštní skutečnost. Nad baterií v terénu prolétaly a manévrovaly jako cvičné cíle lehké bitevní letouny L-159 ALCA ze zá-kladny v Čáslavi. „V praxi by žádný letec něco takového neudělal. Letouny by byly s velkou pravděpodobností zničeny již ve vzdálenosti zhruba 20 km před palebný-mi postaveními baterie. Piloti ovšem něco takového neradi slyší a mají samozřejmě vlastní názor,“ uvedl s úsměvem velitel od-dílu pplk. Petr Prskavec.

Dozvěděli jsme se rovněž, že průnik le-tadel na vzdálenost stovek metrů od odpa-lovacích zařízení raket by byl pro baterii

zničující. Větší protiletadlové komplexy, jako jsou například KUB nebo HAWK, jsou již na tak malou vzdálenost neúčinné. Proto je nezbytné mít správně nastavený systém získávání, vyhodnocení a transferu informací. Neméně důležité je i promyšlené rozmístění jednotek PVO, kdy jeden druh zbraňového systému vykrývá prázdná mís-ta druhého. Například bitevní vrtulníky plí-žící se při zemi a využívající kryt prostorů v radiolokokačním stínu v terénu se mohou lehce přiblížit k postavení protiletadlové raketové baterie nebo bráněnému objektu, aniž by byly zpozorovány obsluhami radi-olokátorů protivzdušné obrany. Proto musí být v okolí protiletadlové baterie rozmístěni operátoři s přenosnými komplety RBS-70 a Strela-10. První z nich jsou schopny ni-čit i pozemní cíle. V minulosti, bez ohledu na zastaralé podvozky Praga V3S, prý měly nezanedbatelnou hodnotu i „ještěrky“, tedy samohybné protiletadlové dvojkanony vz. 53/59.

Základem je systémProtiletadlovou obranu netvoří jen rake-

ty komplexu 2K12 KUB a radiolokátory SURN CZ, které jsou obvykle nejvíce vidět. Pro zajištění efektivity využití palebných prostředků slouží především automatizo-vaný systém velení a řízení palby. Cvičení se přímo zúčastnily dva prvky tohoto sys-tému. Jedním z nich byl mobilní systém velení a řízení palby RACCOS umožňující přijímat, zpracovávat a nepřetržitě vyhod-nocovat informace o vzdušné situaci a pře-dávat cíle k ničení. Druhým bylo vozidlo PUPoSy, jež slouží k velení a řízení proti-letadlové raketové baterie a zabezpečuje její komunikaci s nadřízeným stupněm. Další součástí systému jsou také pracoviště 26. brigády velení, řízení a průzkumu Sta-rá Boleslav rozmístěná po celé republice. Baterie cvičící ve VVP Hradiště je tedy součástí elektronické sítě zajišťující obra-nu celého státu. Pokud to však bude nutné,

může pracovat zcela samostatně. V takové situaci je základní prvkem získávání infor-mací modernizovaný radiolokátor SURN CZ, který je propojen linkově, při větších vzdálenostech bezdrátově, s jednotlivými odpalovacími zařízeními systému KUB.

Výcvik všeho druhuTaktické cvičení řídil zástupce velitele

oddílu major Alan Dubový. Podílel se na přípravě i realizaci prakticky kompletního prověření všech příslušníků jednotky. Bě-hem cvičení byla jednotka napadena v te-rénu příslušníky skupiny OPFOR, která simulovala sebevražedný útok. Dále došlo k simulaci útoku chemickými látkami, tak-že vojáci na sebe „s nadšením“ urychleně natahovali prostředky chemické ochrany. Velitelé čet měli zároveň rozlišit, které pro-středky jsou potřebné a které nikoli. Velitelé přistupovali k výcviku podřízených velmi takticky. Nekritizují je na místě za kdeja-kou chybu. Vše nechávají na závěrečné vy-hodnocení. Tím nenarušují psychickou sta-bilitu cvičících, kteří mají i tak stresových situací dost. Důvodem je především značné vytížení a fyzická únava. Vzhledem ke sni-žování počtů plní mnozí vojáci více funkcí. Někteří technici například provádějí taktic-ké zajištění v terénu a kvůli malým počtům se musejí často střídat. Přitom pěchotní útok by v nepřehledném terénu mohl vést k poškození nebo zničení cenné výzbroje. „Neodborníkovi se mohou zdát komplexy KUB zastaralé, avšak naše modernizovaná česká verze je stále vysoce účinný bojový prostředek. Navíc za něj dosud nemáme ekvivalentní náhradu,“ řekl na rozloučenou podplukovník Prskavec.

Další zajímavosti se lze dočíst na strán-kách 25. protiletadlové raketové brigády: www.25plrb.army.cz.

Text: Martin KollerFoto: Radko Janata

Prosazování bezletové zónyHlavním námětem cvičení, které se koncem března uskutečnilo ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště, bylo udržení bezletové zóny, která je obecně chápána jako akce letectva, jež zabrání jinému letectvu létat. Jako vzorový příklad slouží situace v Libyi od druhé poloviny března.

Pozorovatel s přístrojem TAP Bez taktického zajištění by pro baterii představovala velké nebezpečí i malá pěší jednotka Při chemickém napadení

výcvik

16 17

výcvikbrigády. V případě specializace 1. třídy je iniciátorem velitel útvaru a doporučuje ve-litel brigády. Přezkoušení je organizováno komisí z Velitelství společných sil a udělení přiznává jejich velitel. U mistra je vše po-sunuto ještě o jeden stupeň výš. Odbornost uděluje ředitel sekce rozvoje druhů sil-ope-rační sekce.

Přezkoušení se skládá z teoretické a prak-tické části. Teoretické znalosti jsou prově-řovány formou testu. Odborné dovednosti jsou pak hodnoceny při praktické činnosti s technikou a výzbrojí. Splnění ostatních podmínek nutných pro přiznání dokládá předsedovi komise žadatel o udělení třídní specializace na samostatném listu papíru

161661616

Vojenské třídnosti ale nejsou jakýmsi reliktem naší „lidové armády“. Úspěšně je používaly i ozbrojené síly meziválečného Československa. A právě na tuto slavnou tradici se před několika lety rozhodla navá-zat Armáda České republiky.

Podle vojenské publikace Pub 10-10-01 z roku 2007 zaměřené na tuto problemati-ku se dosažení třídní specializace přizná-vá na dobu čtyř let. Tato klasifi kace úrov-ně vojenské odbornosti má čtyři stupně

– 3. třídu, 2. třídu, 1. třídu a mistra. Titul třídní specialista 3. třídy může získat voják na základě výsledků dosažených v průběhu služby a při přezkoušení nejdříve po od-sloužení jednoho roku. Specialistu 2. třídy po odsloužení nejméně tří let, 1. třídy pěti let a mistra sedmi let.

Návrh na udělení třídních specializací 3. a 2. třídy podává velitel roty a dopo-ručuje velitel útvaru. Přezkoušení je or-ganizováno komisí sestavenou z úrovně

odborností, kterých se třídnosti týkaly. To se ukázalo jako určitý problém. Vývoj naší armády v oblasti akvizic byl v posledních letech tak výrazný, že mnohé z uvedené-ho již neplatí. V novelizované publikaci, jejíž vydání se připravuje na první polovi-nu příštího roku, již tato čísla vojenských odborností uvedena nejsou. Nahradila je nově zavedená. Proč mít strojníka elek-trocentrály určitého typu, když takovouto techniku v naší armádě již nemáme? Nao-pak nové funkce, jako je například střelec z pancéřovky Carl Gustav, jsou průběžně doplňovány.

„Vojenská publikace Pub 10-10-01 sta-novovala takové podmínky, že zorganizo-vat udělování třídnosti bylo velice složité. Proto se také do toho jen málokdo pustil. Od druhé třídy nahoru je mohla udělovat pouze vyšší velitelství. Muselo se tedy žá-dat o přítomnost zástupců těchto velitelství na všech přezkušovacích zaměstnáních,“ vysvětluje major Břetislav Dlabal z Veli-telství výcviku-Vojenské akademie ve Vyš-kově (VeV-VA). „V případě střelců to bylo kupříkladu tak, že voják musel absolvovat házení jak útočného, tak i obranného graná-tu. Přitom se ve výcvikovém roce zpravidla organizuje jen jedno takovéto zaměstnání. Zájemci tedy nemohli splnit všechny pa-rametry pro získání dané odbornosti. Další podmínkou byla beztrestnost, výtečné pře-zkoušení z tělesné přípravy, účast na osm-desáti procentech zaměstnání ze střelecké

přípravy a celá řada jiných omezujících parametrů. Pokud měl dotyčný dovolenou, případně byl nemocný, a nemohl se tedy účastnit zaměstnání, které probíhalo u útva-ru, nepřipustili ho ke zkouškám. Nyní se to snažíme upravit tak, aby co nejvíce lidí mohlo prokázat své schopnosti a nelimito-valy je nějaké zbytečné či nelogické ome-zující parametry.“

Odznaky jsou připravenyNe ve všech odbornostech ale bude

možné získat třídnost. Ne všude také bude plná škála třídnostního rozpětí. Udělovat například úroveň mistra na pozici nabíječe minometu by mohlo být poněkud proble-matické. „Když je někdo schopen hodit do minometu za minutu čtyři granáty, bude mít první stupeň, když jich hodí pět, zís-ká mistra? To by asi nebylo nejšťastnější. Všechny tyto otázky jsou nyní v jednání. Jde nám o to, že každá funkce má určitá specifi ka a ta mají jistou náročnost. Hodně lidí se přiklání k tomu, že by nebylo vhod-né, aby na těch nejzákladnějších postech bylo možné získat třídnosti v celém spek-tru. Jsou funkce, které by měly být limito-vány druhým, případně pouze třetím stup-něm,“ vysvětluje vrchní praporčík VeV-VA nadpraporčík Jiří Hladík. „Osobně ale ne-jsem schopen říci, a ani k tomu nemám pověření, že třídnost bude mít střelec ze samopalu a řidič tanku, ale potápěč už ne.

Mistři své profeseMyšlenku na udělování odznaků třídnosti se zatím v praxi nepodařilo příliš prosadit, nyní by měla nabrat druhý dech

Jako mladí vojáci jsme s nemalou úctou vzhlíželi k těm několika nejzkušenějším bojovníkům, kteří se mohli na svých prsou pyšnit odznakem třídnosti s písmenem M, tedy mistr. Ten totiž vypovídal o tom, že jeho nositel skutečně mistrně ovládá svoji zbraň.

Vaše názory – naše inspiraceVaše názory – naše inspirace

Jan DorotíkTřídnosti přece jsou i u jiných odborností, např. u Vojenské policie, letištní

služby a dalších, kteří jsou vyjmenovaní v zákoně a berou za třídnost příplatek, ale ostatní, kteří vykonávají odbornou práci podobnou těm

v zákoně, nárok na nic nemají... Takže se nic nemusí dále učit a motivačně je to nikam netáhne, což je veliká škoda.

Roman Dopirak (AZ)Odbornost byla jedna z mála věcí, která se

na vojně cenila. Jsem pro opětovné zavedení všemi deseti!

s uvedením místa, doby plnění a dosaže-ných výsledků.

„Chtěli jsme nejen pokračovat v tradi-cích prvorepublikové armády, ve které se tento systém osvědčil, ale především moti-vovat vojáky. Odlišit ty nejlepší od průmě-ru,“ říká jeden ze zastánců této myšlenky, vrchní praporčík Velitelství společných sil štábní praporčík Libor Pliešovský. „Jsem přesvědčen, že udělování třídností se pro mnohé jedince může stát otázkou osobní hrdosti. Ti nejlepší mohou rovněž posloužit jako vzor pro zbytek jednotky.“

Příliš mnoho podmínekPravidla pro přezkušování žadatelů

o třídní specializaci vstoupila v platnost v roce 2007, přesto se ale tento projekt ne-podařilo rozjet naplno. Zatím bylo uděleno jen pár třetích tříd. Příčin je hned několik.

Ve vojenské publikaci řešící tyto otázky byla uvedena konkrétní čísla vojenských

18 19

výcvikProto jsme museli iniciovat na brigádách a dalších stupních k této problematice dis-kusi. A právě na jejím základě jsme řekli: Ano, toto je odbornost, která si zaslouží být v balíku třídností. Anebo naopak: Ne, toto již tam dávat nebudeme. Pokud vím, tak například psovodi na tomto seznamu vůbec nejsou. Je to tak malá a specifi cká věc, že tam nebyla zařazena.“

Podle Hladíka ale nejde v případě tříd-ností o jednorázovou záležitost, tedy nějaké jedno zaměstnání, během kterého uchazeč prokáže, že něco umí. Vojáci by na udělení odznaku měli být testováni v průběhu celé-ho roku. „Chtěli bychom je takto motivovat

Vaše

náz

ory

– na

še in

spira

ceVa

še n

ázor

y –

naše

insp

irace Petr

Švihovec (AZ) Konkrétně u střelců je problém a veliký. Pro aktivní zálohy je střelec napro-sto nedosažitelný už jen pro to, že se musí nastřílet ze všech ručních zbraní zavedených v Armádě České republiky. Střelec s třídností prostě musí umět se všemi zbraněmi. Řešil jsem to i s vojáky z povolání a ti se jen smáli, že mimo speciálů si na to nikdo nešáhne. Takže taková je realita. Zjišťoval jsem i to, proč s obnovením třídností se všem, kteří je již v minulosti měli, automaticky nevrátily (já se na tu svou II. třídu tedy hodně nadřel), prý to prostě nejde.

Zdeněk Hanko Určitě to má svůj smysl a význam, ale musí to mít zároveň i silný motivační charakter (podle jednotlivých stupňů přiřazena i pravidelná měsíční fi nanční odměna). Ono před rokem 1989 nebylo v armádě všechno špatné, co se postupně zrušilo.

k co největším výkonům. Jde nám o to, aby měli snahu zdokonalovat co nejvíce sami sebe a aby pracovali na svých schopnostech a dovednostech.“

Odznaky vševojskových třídností jsou vyrobeny v dostatečném počtu. Vychá-zí se přitom z fi lozofi e první republiky, kdy jejich obvodová část byla univerzální pro celou armádu, uvnitř pak byl znak pro konkrétní odbornost, tedy puška pro střel-ce, volant pro řidiče kolového vozidla atd. Na současných vševojskových odznacích jsou zkřížené meče. Třídnosti se v minulos-ti již zkušebně u některých praporů udělo-valy. Jednalo se ale o neofi ciální záležitost.

Označení si útvary vymýšlely samy, větši-nou se jednalo o nášivku na polní stejno-kroj. Ta by měla být také ujednocena a za-vedena. I polní uniforma by měla mít svůj ekvivalent tohoto označení. Už pro to, že většina útvarů a zařízení ji používá velmi často, navíc do budoucna by měla tvořit zá-klad výstroje.

Vše záleží na velitelíchJak již bylo řečeno, novela vojenské

publikace Pub 10-10-01 by měla být ho-tová nejpozději v první polovině příštího roku. Vyškovské velitelství, které má ce-lou záležitost na starost, se v loňském roce pokusilo rozběhnout udělování alespoň třetích tříd pro řidiče kolových a pásových vozidel a střelce z ručních zbraní. Tedy pro nejrozšířenější funkce v naší armádě. Tyto dvě odbornosti mají již nové pod-mínky udělování. Vzniklo nařízení, které řeší přezkoušení pouze dočasně, na obdo-bí, než bude hotová novela. Nyní je tedy v naší armádě stanovený přesný postup, jak přiznávat třídnosti třetího stupně řidi-čům a střelcům. Jejich udělování tedy nic nebrání a vše již záleží jen na velitelích útvarů.

Novela PUB 10-10-01 pro většinu dal-ších odborností je také již připravena. Je jen potřeba doladit především střeleckou přípravu. Složité je to například v případě lafetovaných zbraní. Nastavit odpovídají-cí parametry pro bojová vozidla pěchoty (BVP) a Pandury není jednoduché. Armáda České republiky má dvě brigády a každá disponuje jinou technikou. Střílet z Pandu-ru je něco jiného než z BVP. Na jedné stra-ně dokonalá videohra a na druhé musí mít člověk minimálně sílu, aby kanon vůbec nabil. Není tedy možné, aby se s tak roz-dílnými zbraněmi střílelo na stejně vzdá-lené cíle. Každá z nich má totiž účinnou střelbu na jinou vzdálenost.

Hotovo ale nebude ani poté, co tohle všechno ve Vyškově doladí. Ze všeho nej-složitější je připomínkové řízení. Koncem roku se navíc takto většinou sejdou poža-davky na vydání dalších publikací a potom záleží jen na tom, která dostane prioritu.

Ve výsadkové přípravě nejsou třídnos-ti žádnou novinkou. Udělují se již delší dobu. Navíc jsou spojené s fi nančním oce-něním jejich nositelů. Něco podobného připravovaná publikace neřeší, a ani prý řešit nemůže. „Velitelé disponují určitými fi nančními prostředky. Pokud se rozhod-nou, že část jich použijí k těmto účelům, bude to jedině ku prospěchu. Je to moti-vační záležitost. A právě ta patří k jejich prioritám,“ argumentuje nprap. Hladík. „Na druhou stranu si ale mohou říci: Do něčeho takového nepůjdeme, přece si nevystřílíme munici na půl roku jenom proto, abychom udělili nějaké třídnosti. Bude jen na nich, jak se k celé záležitosti postaví. Osobně věřím, že se toho zhostí a minimálně v nějaké omezené míře celou záležitost zajistí.“

Text a foto: Vladimír Marek

Anketa

Armáda České republiky se již několik let snaží navázat na prvorepublikové tradice a znovu oživit systém udělování třídností. Ne všechno v této oblasti ale šlape, jak bychom si představovali. A tak jsme vyrazili mezi vojáky a ptali se jich.

Myslíte si, že velitelé v současné době dostatečně využívají institut udělování třídností vojenských odborností?

Plk. gšt. Ivo Střecha: Není snadné dělat v této věci nějaké zásadní soudy. Ta myš-lenka je stále ještě příliš čerstvá. Některé záležitosti je potřeba doladit. Obecně je ur-čitě správné, pokud bychom dokázali něja-kým způsobem vybrat a označit ty nejlepší vojáky, kteří dokonale ovládají svoji zbraň. Chtělo by to ale toto morální ocenění v po-době odznaku podpořit i dalšími benefi ty, a to nemluvím jen o fi nancích.

Des. Petr Dvořák: Nerozumím příliš tomu, proč je se zaváděním třídností tolik problémů. Myslím si, že bychom měli mít všichni zájem na tom, abychom věděli, který voják je průměrný, který je výteč-ný a který je mistrem ve své odbornosti. A k tomu právě tento institut slouží. Každý velitel by se měl snažit ocenit své nejlepší podřízené, a to nejen morálně.

Plk. gšt. Petr Milčický: Nemohu hovořit za ostatní velitele. Když jsem velel brigá-dě a objevilo se nové upřesnění týkající se

udělování třídností, viděl jsem v tom mož-nost motivovat vojáky na řadových pozi-cích a dát jim příležitost prokázat, že jsou profesionálové na svém místě. Organizová-ní této záležitosti se ujali vrchní a vedoucí praporčíci. Takže do té doby jejich pouze deklarovaná pozice se navíc začala naplňo-vat konkrétním obsahem. Jako velitel jsem využil nabízenou možnost a udělil třídnosti v té nejzákladnější a zřejmě i nejpočetnější skupině řidičů vojenských vozidel. Myslím si, že se to u 53. brigády pasivních sledova-cích systémů setkalo s pozitivním ohlasem.

Nprap. Martin Zaorálek: Dle mého názoru ano. Hovořím samozřejmě jenom za 7. mechanizovanou brigádu. Velitel bri-gády a všichni velitelé podřízených praporů dali výše uvedenému „projektu přezkušo-vání žadatelů o třídní specializaci“ zelenou. Tohoto projektu se úspěšně zhostili vrchní praporčíci praporu za řízení vrchního pra-porčíka brigády. V roce 2010 proběhlo u brigády přezkoušení žadatelů o třídní

specializaci střelec III. stupně, kdy bylo uděleno 28 odznaků. Bohužel vojákům získání určitého stupně třídnosti zatím ne-přináší žádná fi nanční zvýhodnění a záleží pouze na příslušném veliteli, jakým způso-bem ocení nadstandardní snahu a výkony svých podřízených.

Prap. Vladimír Vrba: U 72. mechani-zovaného praporu jsem se setkal s podpo-rou a zájmem velitele praporu o třídnosti vojenské odbornosti „ střelec“. V minulém výcvikovém roce jsme pořádali 1. ročník střeleb z ručních zbraní k získání třídnos-ti III. třídy. Ze strany příslušníků útvaru byl o tuto akci zájem, jedná se o prestižní záležitost s právem nosit odznak získané třídnosti, která prověřila teoretické znalos-ti v písemném testu a praktické dovednosti ve střelbě z přidělené zbraně.

Prap. Patrik Lestly: Novodobé třídnos-ti v AČR jsou chápany jako určitý přežitek minulosti, který nepřináší žádný benefi t v podobě například fi nančního ohodnocení pro přezkušovaného vojáka v dané odbor-nosti. Také nejsou zpracovány podmínky přezkušováni třídních specialistů u odbor-ností, jako je například specialista elek-tronického boje nebo pasivních systémů. Víme, že existují třídnosti střelce a řidi-če, což pro odbornosti, které jsem zmínil, není určeno. Měl jsem možnost se podílet na přípravě návrhu třídností pro odbornost elektronického boje a tím pádem vím, že se uvažuje o rozšíření spektra třídnosti vo-jenských odborností, které by v budoucnu mohly být jedním z kritérií připravovaného kariérního řádu.

Npor. Tomáš Lisník: Vojenské třídnos-ti nejsou veliteli moc využívány, protože v součastné době vojáky z povolání nijak nemotivují. Ti se mnoha případech tako-výmto zařazením raději vyhýbají. Vojen-ské třídnosti by měly opodstatnění, pokud by jednotlivé vojáky přezkušovala jedna komise, která by byla zřízena pro celou armádu. Dalším faktorem, proč se vojáci nechtějí třídností účastnit, je úplná absence studijních textů, podle kterých by se vojáci na zkoušky připravovali.

Text a foto: Vladimír Marek

20 21

historie

Každé odvětví lidské činnosti se odli-šuje svojí tradicí a typickými vlastnostmi, vojenství nevyjímaje. Právě uniformova-nost, tedy nutná a řízená jednotnost části společnosti, vždy ve všech armádách světa způsobovala poměrně silný vnitřní tlak dále se odlišit. Kromě symboliky znaků urči-tých jednotek nebo útvarů, to byla zejména symbolika jednotlivých činností v rámci vojska – později nazvané druhy vojsk. Dal-ší poměrně „moderní“ odlišení souviselo s uvědoměním si, že voják není pouhým strojem na zabíjení, nebo tzv. kanónenfutr, ale především člověk, jehož morálku lze pozdvihnout různými oceněními, že jej lze motivovat, a to nejen fi nančně.

Nejznámějším faleristickým oceněním je vyznamenání nebo pamětní medaile. Zkušenosti ze všech ozbrojených konfl ik-tů i nejstarších armád jednoznačně po-tvrzují, že ne každý voják však může na tento druh uznání „dosáhnout“. Proto se v průběhu 19. století začínají masivněji ob-jevovat tzv. výkonnostní nebo třídnostní odznaky. Název mohl být různý, ale smysl pouze jeden. Ukázat na každého jednotliv-ce, jak je v určité oblasti dobrý, povzbudit jeho soutěživost k získání různých stupňů či tříd těchto odznaků a tím zlepšovat jeho

Další vývoj přerušila druhá světová válka. Paradoxně však potvrdila, že vojáci o tento druh ohodnocení mají značný zájem. Přes-tože neexistovala ofi ciální možnost odznaky jakkoli v našich jednotkách na východě, zá-padě či v Africe získat, vojáci si je „podo-mácku“ vyráběli sami. Někteří jedinci si je stačili před útěkem z okupované vlasti přiba-lit. Hrdě je pak na stejnokroji nosili.

Po druhé světové válce naše armáda po-kračovala v systému odznaků z první repub-liky až do konce roku 1948, kdy byly zave-deny a dva roky používány jakési náhražky v podobě malých lipových lístků. Od roku 1950 nebyly v podobném smyslu odznaky zavedeny a používány. Do roku 1962 je na-hradil sovětský typ odznaku vzorného vojá-ka. Mezitím však v roce 1956 byly zavede-ny odznaky třídních specialistů tankového vojska, jež se používaly až do roku 1968. Tyto odznaky daly tvarem základ novým univerzálním odznakům specialistů pro všechny druhy vojsk, užívaným až do kon-ce roku 1992. Nové odznaky však poru-šovaly tradiční faleristickou symboliku. Nebyly odlišeny tradiční barvou kovu, ale číslem, a nebylo možné rozpoznat, v jaké odbornosti je jeho nositel specialista.

Od vzniku samostatné České republiky a současné Armády ČR tak kromě letec-kých a výsadkových odznaků neexistoval žádný ofi ciální výkonnostní nebo speci-alizační odznak. Po vzniku Komise vo-jenských tradic a symboliky Vojenského historického ústavu Praha v roce 2003 byl zahájen projekt návratu všech tradičních, symbolických součástí naší armády. První vlaštovkou se staly ne třídnostní, ale funkč-ní odznaky pro instruktory výcviku ve Vyš-kově, které vycházely z odznaků balónové-ho pozorovatele z dvacátých let.

Již od devadesátých let volalo mnoho příslušníků české armády po nových odzna-cích třídnosti. Teprve na konci roku 2004 sekce personální MO ČR navrhla zapojit tyto odznaky do systému vzdělávání a mo-tivačního odměňování jednotlivých přísluš-níků ozbrojených sil ČR. Z návrhu však zůstaly jen ony odznaky. Pracovníci VHÚ Praha v tomto období připravili návrh na jejich znovuzavedení, včetně výtvarného řešení jednotného odznaku. Měnit se měla pouze středová část, na které byl umístěn symbol druhu odbornosti. Smyslem bylo zabránit nesystémovému šíření třídnostních odznaků a jejich nekoordinované útvaro-vé „samovýrobě“. Mezitím sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO ČR připravila příručku jak jednotlivé odbornosti získá-vat. Projekt vypadal velmi slibně. Odznaky měly být zavedeny v roce 2005. Ale i tato vize skončila nezdarem a na následující dva roky byla odložena.

V tomto mezidobí však tehdejší náčel-ník Generálního štábu rozhodl zavést je-den univerzální odznak v původní tradiční podobě. Uprostřed je umístěn vševojskový symbol naší armády – zkřížené meče. Od-znak je výrobně řešen po vzoru starého prvorepublikového způsobu, tedy ražbou s tím, že střed je připevňován dodatečně.

Právě tato část je z hlediska výrobních nákladů tou nejlevnější součástí odznaku. Finanční důvody nezavedení jednotlivých typů pro různé druhy vojsk jsou tedy z hle-diska ekonomického naprosto liché. Právě onou „univerzálností“ ztrácí odznak na své symbolice. Bylo by vhodné zvážit jeho do-plnění podle již připravených návrhů jed-notlivých odborností.

Celý nově upravený systém byl posunut na rok 2007, kdy byly vyspecifi kovány ma-teriální požadavky na výrobu odznaku. Jed-ná se po dlouhé době o první neodlévaný odznak, ale ražený z tombakového plechu. V průběhu zahájení veřejné soutěže na vý-robce však projekt doznal další citelnou změnu. Bylo rozhodnuto, že na základě soutěží v jednotlivých odbornostech bude vojákům udělován odznak, ale nebude s tím spojeno žádné fi nanční ohodnocení formou příplatku k platu.

Projekt tedy skončil patem – odznaky byly vyrobeny a uloženy do skladu. Pozi-tivní však je, že tlak vrchních praporčíků

Navrátí setřídnostní odznaky…

a pracovníků VHÚ i přes neutěšenou situ-aci neustal.

V roce 2009 velitel tehdejší 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje z Opavy oprášil skladové zásoby vyrobe-ných třídnostních odznaků a před Vánoci poprvé úspěšně uspořádal soutěž na jejich udělení pro řidiče. V roce 2010 se připojila 7. mechanizovaná brigáda – opět soutěží ři-dičů. V závěru téhož roku se podařilo uspo-řádat soutěž pro udělení odznaků za střelbu. První odznaky III. třídy byly tedy uděleny, tak jak hovoří předpis na úrovni brigády. Z tohoto stupně lze ještě udělit odznaky II. třídy. Vyšší třídnosti pak může propůjčit pouze garant celého projektu, tedy sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO ČR.

V loňském roce byl v souvislosti s „pro-tlačením“ těchto třídnostních soutěží podán návrh na novelizaci „odznakového“ před-pisu z roku 2005 tak, aby byly upraveny podmínky pro udělení střeleckého odzna-ku a rozšířena možnost získání odznaku i za střelby z bojových vozidel a tanků a u dalších odborností.

V současné době projekt čeká na rozhod-nutí kompetentních orgánů.

Několikaleté opravdu úmorné úsilí vrch-ních praporčíků a pracovníků VHÚ Praha je tedy částečně odměněno úspěchem. Stále však není vyhráno.

Bylo by vhodné, aby se projektu tříd-nostních odznaků, který svým odkazem navazuje na hluboké vojenské tradice, opět chopili personalisté nebo představitelé ve-lení armády. Historie nám ukazuje, že je to jeden z účinných prostředků zvyšování mo-tivace a prohlubování znalostí vojáků.

Současná doba nás i v oblasti činnosti a života armády nutí naučit se překonávat řadu neradostných skutečností. Všichni si uvědomujeme, že poddůstojnický a prapor-čický sbor je onou nejdůležitější složkou armády. Motivovat je lze i takovými „ma-ličkostmi“, jako jsou třídnostní odznaky.

Připravil pplk. Robert Speychal, VHÚ Praha

dovednosti a znalosti. Základní myšlenka těchto odznaků zcela jasně odkazuje na sportovní klání, na odměny pro vítěze, kte-rým se může stát kdokoliv ze zúčastněných. Výkonnostní (třídnostní) odznaky však ne-jsou jen vojenskou záležitostí, ale i dalších oblastí lidské činnosti, sportem počínaje a řemesly konče.

Základní pravidlo u vojenských třídnost-ních odznaků zní: získat je může každý vo-ják, který splní daná kritéria. K odznakům a jejich získávání se vždy pojila i jakási od-měna, tedy nejen odznak, ale i určitá prémie materiální nebo fi nanční tak, aby měla i čás-tečný motivační efekt k dalšímu zdokonalo-vání. Naše armáda patřila k těm, které tuto fi lozofi i podporovaly. Začátky ale nebyly snadné. Již rakousko-uherská armáda měla poměrně rozsáhlý systém těchto odznaků. V tradicích čs. legií z první světové války se mnoho zmínek o podobném oceňování nenalézá. Třídnostní odznaky se v čs. armá-dě začaly zavádět až v polovině dvacátých let minulého století, a to pouze pro piloty. Teprve v roce 1928 byly zavedeny první nové pamětní a výkonnostní odznaky střel-ců (puška, kulomet) a v roce následujícím pak i dalších odborností. Tento vývoj po-kračoval zaváděním dalších typů odznaků až do roku 1938. Po vykonání zkoušek měl voják právo nosit příslušný stupeň zavěše-ný na kapse stejnokroje. Po odchodu do ci-vilu pak dostal od vojenské správy miniatu-ru, kterou mohl nosit na občanském oděvu, i s příslušným opravňujícím dekretem.

Po druhé světové vkračovala v systému olik ž d k k

še armáda po-z první repub-

u 1948 kdy byly zave

PránákFintypdiskonosymplnnot

Cna rteriná

válce našodznaků

1948 k

22 23

fakta

mise

V následujících hodinách projely napříč afghánskou metropolí až na střelnici Black Horse. Zde vojáci prověřili jak kulomety, tak kanony obrněnců, a ještě než stačila padnout noc, vydali se po krátké zastávce na letišti na základnu Shank v Lógaru.

Vyjeli na červenou„Bezpečnostní situace v plánovaném

místě přesunu nebyla právě ideální, zpra-vodajci nás nabádali k vysoké opatrnosti. Komunikace HW7 byla na tento den ozna-čena jako červená, hrozilo tedy vysoké rizi-ko útoků. Potřebovali jsme nejen vyzkoušet zbraňové systémy Pandurů v afghánských podmínkách, ale také přepravit novou tech-niku z Kábulu na základnu Shank v Ló-garu. Věděli jsme, že musíme tato vozidla střelecky otestovat a také dokázat, že je Pandur schopen překonat v plném provo-zu v městském prostředí delší vzdálenost,“

Rakouský zbojníkse osvědčil

Přinášíme první zkušenosti z nasazení Pandurů na podporu provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru

Kábul se právě probouzel do nového rána. Základnu spojeneckých sil na mezinárodním letišti opouštěla malá, ale o to robustnější vojenská kolona. Tvořily ji čtyři osmikolové Pandury s označeními Armády České republiky.

část 1vzpomínal na tento náročný přesun nad-poručík Jiří Kovalčík, velitel čety bojové podpory naší 6. jednotky provinčního re-konstrukčního týmu. „Chvílemi byla situa-ce skutečně nepřehledná. V úzkých kábul-ských ulicích se místní lidé ocitali v naší bezprostřední blízkosti. Všude kolem nás byla spousta aut. Navíc se na stejné trase zhruba měsíc předtím odpálil sebevrah. Při zpáteční cestě jsme stáli asi půl hodiny pří-mo u vjezdu do americké základny. Bylo nám jasné, že kdyby k něčemu podobnému došlo, nebudeme to mít právě jednoduché. Na druhou stranu jsem se ale mohl napro-sto spolehnout na své podřízené. Byli to opravdoví profesionálové. A právě to mě uklidňovalo.“

Pandury dorazily na kábulské letiště koncem loňského roku. Necelé tři týdny se jejich obsluhy seznamovaly s novými technickými úpravami. První dny jejich na-sazení v Afghánistánu pojaly jako vojskové zkoušky. Nemohly by si přát lepší testovací prostředí. Například střelnice Black Horse umožňovala střelbu třicetimilimetrovou municí na vzdálenost zhruba dvou kilo-metrů. Pak již stačily jedna nebo dvě rány na zástřel a třetí šla přesně. Na „terčích“ bylo rovněž možné sledovat velmi dobré účinky multifunkční munice.

Dokončení na straně 27

Obrněné transportéryPrvní obrněná vozidla se objevila na po-čátku 20. století. První pásový obrněný transportér na bázi tanku Mark V se objevil v roce 1918, polopásové typy Sd.Kfz 250 a 251 zavedla do výzbroje německá armáda ve třicátých letech minulého století. První kolový obrněný transportér BTR-40 zavedla do výzbroje sovětská armáda v roce 1947, avšak vycházel koncepčně z amerického průzkumného a víceúčelového vozidla M3 Scout z roku 1940. První pásový OT s uza-vřenou korbou byl americký M54 z roku 1953 a prvním moderním kolovým obrně-ným transportérem se stal Saracen s uza-vřenou korbou a věžičkou s kulometem, který zavedla do výzbroje britská armáda roku 1954. Dočkal se širokého uplatnění při protiteroristické činnosti a v konfl iktech nízké intenzity. Za první bojové vozidlo pěchoty je považováno sovětské BMP-1 zavedené do výzbroje roku 1966. Prv-ní kolová obrněná vozidla se zvýšenou odolností vůči minám a nástražným výbuš-ným systémům Buffel se objevila za války v Rhodesii a Jihoafrické republice koncem sedmdesátých let minulého století. Vozidla amerického programu MRAP s maximální odolností typů Cougar a MaxxPro byla za-váděna do výzbroje od roku 2007.

Základní problém tvoří již používaná terminologie. I když jsou pro kolovou obr-něnou techniku používána různá označení, například lehká kolová obrněná vozidla (o těžkých se nikdo nezmiňuje) či kolová bojová vozidla pěchoty (KBVP), základ-ní provedení většiny typů tvoří obrněný transportér (OT), případně kolový obrněný transportér (KOT). Hlavním úkolem OT je chráněná přeprava pěchoty, která je v místě určení vysazena a bojuje pěšky.

Původní OT, ať již kolové nebo pásové, neměly integrální výzbroj ani střílny, kte-rými by přepravovaní vojáci, obvykle pěší či mechanizované družstvo, mohli vést palbu. Následně byla většina OT opatřena lafetacemi nebo věžemi pro různé druhy hlavňových i raketových zbraní. Do této skupiny patří rovněž policejní asistenční vozidla. Vzhledem k tomu, že úkoly armá-dy a policie se dlouhodobě v misích, avšak i v domácích podmínkách prolínají, lze mnohdy nalézt totožná kolová obrněná vo-zidla (KOV) v obou ozbrojených složkách.

Další skupinu KOV tvoří průzkumné a doprovodné typy, jejichž osádky zůstá-vají uvnitř pancéřové korby a bojují lafe-tovanými zbraněmi. Mimo vozidlo působí výjimečně. Obvykle se jedná o menší typy

Od Haklů k PandurůmKolové obrněné transportéry se staly fenoménem armád působících v rámci expedičních operací. Různé typy jsou součástí výzbroje většiny současných ozbrojených sil. Přezbrojení základním druhem techniky navíc není jednoduché z více pohledů a je třeba vidět celou záležitost v širších souvislostech. Tato část článku se proto zabývá především cestou k zavedení vozidel Pandur II do výzbroje naší armády.

v konfi guraci 4×4 s málo početnou osád-kou, tvořenou často specialisty.

Uvedená kolová obrněná technika se obvykle vyrábí ve více verzích odlišných od základního typu, například jako velitel-ská, průzkumná, spojovací, vyprošťovací, sanitní, podpůrná (samohybná děla a mi-nomety), ženijní a další vozidla. Následuje ještě spektrum samostatně vyvíjené speci-alizované kolové obrněné techniky. Jedná se například o samohybné dělostřelecké systémy, robotickou techniku, vozidla pro-ti demonstrantům nebo terénní automobily s doplňkovým pancéřováním.

Bojová vozidla pěchoty (BVP) jsou urče-na k přepravě pěchoty, která vede boj pře-devším z vozidla a pouze v případě nutnosti sesedá a bojuje pěšky. Proto jsou opatřena silnou integrální výzbrojí, soustředěnou ob-vykle v pancéřové věži, případně v dálkově ovládané zbraňové základně, a přepravo-vaná pěchota může vést palbu střílnami po obvodu pancéřové korby.

Kola nebo pásy?Počínaje druhou světovou válkou probí-

há spor vojenských odborníků o to, zda je pro uživatele OT vhodnější kolový nebo

pásový podvozek. Tento problém opako-vaně řešili i specialisté naší armády. Odpo-vědí rozhodně nebyla polopásová vozidla, která tvořila první krok k OT v době druhé světové války a krátce po ní. Ještě v osm-desátých letech minulého století se ve světě vycházelo z předpokladu, že tankové divize a pluky používají pro svoje mechanizova-né útvary a jednotky BVP nebo pásové OT, zatímco u mechanizovaných divizí a pluků se jednalo o kolové OT.

Obecně lze konstatovat, že pásový pod-vozek zajišťuje vyšší průchodivost v těž-kém terénu a má nižší měrný tlak na půdu při stejné hmotnosti vozidla. Většinou mají pásová OT ve srovnání s kolovými typy nižší siluetu. Nevýhodou je poměrně vyso-ká cena pásů, které mají životnost pouze ně-kolik tisíc kilometrů jízdy. Rovněž soustava pojezdových, hnacích a napínacích kol, především při použití odpružení torzními tyčemi koncepce Christie, je drahá a složitá z hlediska oprav. Z taktického hlediska je problematické poškození pásu, které vozi-dlo znehybní a to bez náročné a v boji ne-bezpečné opravy zůstává stát.

technika a výzbroj

REPORTREPORT

PANDUR IIPANDUR II

26 27

technika a výzbroj mise

fakta

2227222222227272722727272727272772727277772222727727272777777222727277277222727272727272727272272727772727722777727222227772722722227272722227722777777272777772777777727277777727777272777777277777277777777277727777777772272777277277777777772222277772227777777777777

Palebná podpora a průzkumČeta bojové podpory se dvěma Pandury

se společně s průzkumným mobilním pozo-rovacím týmem účastnila patroly do Dabare Bridge. Neměly sebemenší problém s prů-chodností terénem a s průjezdy obcí. Také nosnost mostů po trase byla dostatečná. Americké MRAP (Mine Resistant Ambush Protected) jsou ještě těžší vozidla a přitom bývají součástí většiny kolon.

„Ani v taktickém nasazení Pandurů v af-ghánském prostředí nevidím žádné kom-plikace. Někteří lidé sice tvrdili, že se svou velikostí nehodí do úzkých ulic afghán-ských aglomerací. Je potřeba si ale uvědo-mit, že každá technika plní jinou roli. Ame-ričané používají těžká vozidla samozřejmě jenom tam, kde je to možné,“ vysvětluje nadporučík Kovalčík. „Pokud velitel vidí, že do vesnice vede pouze úzká ulička, kte-rou by mohl obrněnec zatarasit, pošle tam nejdříve pěší patrolu anebo lehké vozidlo. Těžké obrněné vozidlo umístí na strategic-kou pozici před vsí a použije ho k palebné podpoře, případně jeho kamerový systém k průzkumu. Stejným způsobem jsme i my jistili patrolu. Z výhodné pozice jsme byli schopni provádět průzkum na vzdálenost dvou kilometrů. Používaný kamerový sys-tém má totiž vynikající optiku. S pomocí Pandurů jsme mohli odhalit bezpečnostní rizika ještě dříve, než jsme se do nich dosta-li. Navíc pokud by došlo k nehoršímu, Pan-dur je schopen díky své balistické ochraně a silné výzbroji dojet pro napadené vojáky i pod palbou, naložit je a odvézt.“

Steyr-Daimler-PuchZáklad konstrukce vozidla Pandur II použí-vaného naší armádou vytvořili konstruktéři rakouské společnosti Steyr-Daimler-Puch Specialfahrzeuge (SSF), jejíž historie začala roku 1864 ve Steyru (česky Štýr) výrobou vojenských ručnic značky Werndl, později opakovaček Mannlicher. Po fúzi s fi rmou Austro-Daimler zde byl roku 1904 zkon-struován první moderní obrněný automo-bil. Konstrukčně atypická byla menší série obrněných automobilů ADGZ 8×8. Za dru-hé světové války používala německá armá-da a po ní (dočasně jako kořistní materiál) i armáda československá lehký nákladní automobil Steyr 1500 v několika verzích. Od roku 1967 probíhala výroba lehkého tanku SK-105 Kürassier, OT Saurer a malých terénních vozidel. V osmdesátých letech byl zahájen vývoj kolového obrněného trans-portéru 6×6 Pandur opírajícího se koncepč-ně o španělský typ BMR-600. Pandur 6×6 používají armády Belgie, Guineje, Kuvajtu, Rakouska, Slovinska, Spojených států ame-rických a Šalomounových ostrovů. Mimo KOT Pandur II patří k novinkám pásové bojové vozidlo pěchoty Ulan. V roce 2003 se část společnosti Steyr vyrábějící obrně-nou techniku stala součástí divize European Land Systems amerického nadnárodního konsorcia General Dynamics.

Mříže zvyšují bezpečnostPosádky Pandurů počítaly s tím, že jejich

vozidla budou nasazena v prašném prostře-dí. Bylo nutné pravidelně provádět údrž-bu, osvědčily se malé lahve se stlačeným vzduchem. Nepotvrdily se ani prognózy, že budou mít problémy s americkými pohon-nými hmotami. Silné motory Pandurů na ně perfektně „šlapaly“. Stejně bezproblémový byl i servis. „Měl jsem možnost si vybrat do mise řidiče, kteří případné opravy snad-no zvládli. Samozřejmostí také bylo, že na údržbě Pandurů se podílely celé osádky. Pokud se vyskytly nějaké poruchy na vo-zidlech, diagnostikovali jsme je s pomo-cí počítačového programu, podobně jako v případě servisu u osobních automobilů. Řešení složitějších problémů jsme konzul-tovali většinou telefonicky či přes internet s Vojenským opravárenským závodem 026 Nový Jičín. Tímto způsobem se nám poda-řilo většinu záležitostí vyřešit za provozu,“ vysvětluje nadporučík Kovalčík.

Mřížová ochrana SLAT proti ručním protitankovým granátometům sice poně-kud rozšiřuje profi l vozidla, přesto má svůj nesporný význam. „Je potřeba si uvědo-mit, že povstalci mění taktiku. Došlo jim, že spojenecké jednotky zesilují protimino-vou ochranu spodních částí svých vozidel, a tak stále častěji napadají patroly střelbou z ručních zbraní nebo se snaží zaútočit na sesednuté vojáky přímou či nepřímou palbou. Poslední dobou používají rovněž směrové nálože, které zasahují boční část techniky. Vedle pěchotních zbraní v tomto

případě dominují právě sovětské protitan-kové granátomety RPG, jichž je v této zemi stále ještě dostatečné množství. Ostatně na základně Shank jsme měli možnost vidět americké vozidlo MRAP, kterému právě tento granát prorazil bok,“ upozorňuje Jiří Kovalčík.

Také s dalšími inovačními prvky, jako byla americká radiostanice Harris AN/PRC 110, bezdrátový vnitřní hovorový modul VICIM 120 a rušič Starlight, pře-vládala spokojenost. „Kvalita rušení byla tak vysoká, že jsme během našeho přesunu po Kábulu chvílemi neměli spojení radio-stanicí MATRA s nadřízeným stupněm. S vysílačkami Harris jsme tento problém neměli. Umožňovaly kontakt nejen s našimi jednotkami, ale v případě nutnosti i se spo-jeneckými silami v utajeném režimu,“ říká nadporučík Kovalčík. „A tak jediné, co nám tak trochu kazilo radost z nové techniky, byl negativní přístup některých příslušníků PRT k Pandurům. Těžko říci, co je jeho pří-činou. Toto moderní vozidlo často hodno-tili lidé, kteří nemají ani základní znalosti o tomto novém typu techniky. Dokonce se s ním ani osobně blíže neseznámili.“

Pandury ale v každém případě vzbudily na základně Shank v afghánském Lógaru zaslouženou pozornost spojeneckých vojá-ků. Několikrát proběhla i praktická ukázka. Jejich třicetimilimetrový kanon patřil na základně k těm nejtěžším rážím. Stejnou byl vyzbrojen už pouze americký vrtulník Apache. Většina amerických vozidel je totiž vybavena pouze kulomety ráže 12,7 mm.

Text: Vladimír MAREKFoto: archiv 6. jednotky PRT

K nejslavnějším výrobkům fi rmy Steyr patří typ 1500 používaný kdysi i naší armádou.

Kolová vozidla v konfi guraci 6×6 mo-hou pokračovat v jízdě po zničení jednoho kola se závěsem a v konfi guraci 8×8 i dvou kol se závěsy, případně náprav. Nejvíce je ohrožena první dvojice řízených kol. Je-jich destrukce snižuje ovladatelnost vozi-dla a tím i schopnost kontrolované jízdy. Podvozek, vycházející koncepčně z dílů a skupin nákladních automobilů, je výrob-ně i provozně levnější. Valivý odpor je nižší než u pásových podvozků. Kolová OT mají proto při srovnatelné hmotnosti a výkonu pohonné soustavy vyšší rychlost při pře-sunu po komunikacích a v lehkém a střed-ním terénu. Z výše uvedeného vyplývají i nižší provozní náklady na kilometr jízdy. Nevýhodami jsou nižší průchodivost v těž-kém terénu a vyšší silueta pancéřové korby

daná technologickým řešením kolových podvozků. Větší výška bojového prostoru však není vždy na škodu, protože současní vojáci měří zhruba 180 cm, takže se obtíž-ně vejdou například do bojového prostoru BVP-1 konstruovaného pro vojáky vysoké 170 cm a méně. Dalším kladem je možnost montáže protišokových sedaček snižujících následky exploze pod vozidlem na vojáky.

Hledání transportéruV naší republice probíhal vývoj prvního

KOT využívajícího podvozek nákladního automobilu Praga V3S již v padesátých letech minulého století. Potom konstruk-téři společností Škoda a Tatra vyvinuli polopásový typ OT-810, známý pod lido-vou přezdívkou Hakl. Koncepčně vychá-zel z německého typu Sd.Kfz 250, avšak měl nově řešenou pancéřovou korbu i po-honnou soustavu. Poslední byly vyřazeny z výzbroje v devadesátých letech minulého století. Následně Československo vyrábě-lo ve spolupráci s Polskem kolový OT-64 SKOT 8×8 (Střední Kolový Obrněný Transportér), jenž byl zaveden do výzbroje roku 1964. Tehdy se jednalo o vozidlo na světové úrovni, které mohlo působit i jako kolové bojové vozidlo pěchoty. Mimo ope-rátora zbraní lafetovaných v otočné věži mohli příslušníci přepravovaného druž-stva vést palbu střílnami na bocích a zádi pancéřové korby. Dále proběhla moderni-zace importovaného sovětského pásového OT BTR-50, který byl následně používán s označením OT-62 TOPAS (Transportér Obrněný PÁSový).

V devadesátých letech se řada faktorů změnila. Hlavní výrobní kapacity se ocitly za hranicemi na Slovensku. Oba uvedené OT již byly výrazně zastaralé. Jednalo se jak o pohonnou soustavu, tak výzbroj. Pá-sový OT-62 prakticky nahradila licenční BVP-1 a BVP-2, zatímco za kolový OT-64

chyběla náhrada. Ovšem BVP-1 byla zasta-ralá z hlediska výzbroje.

KOT/KBVP pro AČRVe hře byla tři možná řešení problému,

a to modernizace OT-64, vývoj nového KOT a nákup ze zahraničí. První možnost využili Poláci. Modernizovali část svých OT-64, ovšem pouze na sanitní a logistické verze. Bojová vozila nakoupili v zahraničí a zavedli sériovou licenční výrobu fi nského typu Patria 8×8 s bojovým jménem Roso-mak. Česká cesta modernizace, zaměře-ná na vybavení OT-64 novou pohonnou soustavou a možností lafetace variabilní výzbroje cestou fi rmy CZ Hermex, byla odmítnuta. Nově vyvíjený KOT Zubr 6×6 a 8×8 z Přerovských strojíren PSP Bohemia nebyl přijat do výzbroje a jeden z prototypů se nakonec zachránil ve Vojenském tech-nickém muzeu Lešany. Logistický, sanitní a velitelský KOT 6×6 TATRAPAN, vyví-jený ve spolupráci společnosti Tatra, a. s., Výzkumného ústavu 010 (dnes Vojenský technický ústav pozemního vojska-VTÚ PV Vyškov), Závodov ťažkého strojáren-stva VVÚ Martin (dnes VÝVOJ Martin) a Podpolianských strojární Detva, byl zave-den do výzbroje pouze na Slovensku.

Dne 26. listopadu 2003 potvrdila vláda ČR program přezbrojení AČR kolovými obrněnými transportéry, schválený Bezpeč-nostní radou státu. Vyhodnocením nabídek uchazečů se zabývala třináctičlenná mezi-resortní komise. Hlavními faktory v rámci výběrového řízení byly cena, kvalita a výše offsetu. Zvítězila rakouská společnost. Ver-zemi a technickým popisem vozidla Pan-dur II se budeme zabývat v následujícím čísle.

Text: Martin KollerFoto: Radko Janata, František Koch, Jan Kouba,

Steyr/General Dynamics

OT-810 známý jako „Hakl“

Pandur 6x6 – verze s věžičkou

Rakouský zbojníkRakouský zbojník

se osvědčilse osvědčilPokračování ze strany 22

28 29

logistika

K realizaci veřejné zakázky (VZ) „Hod-nostní označení“, jejímž předmětem je do-dávka náložek hodnostních 2010 a pásků hodnostních kovových stříbřitých, byla koncem roku 2009 zpracována náčelní-kem oddělení výstrojní služby Velitelství sil podpory souhrnná specifi kace, která byla poté předána na tehdejší Úřad fi nanč-ní správy AČR. „Veřejnou zakázku ve výši 15,675 milionu korun jsem žádal uzavřít na roky 2010 až 2012, přičemž alokované fi nanční prostředky by zabezpečily plynu-lé pořízení nového hodnostního označení,“ říká podplukovník Zdeněk Šír.

V lednu loňského roku náměstek minis-tra obrany pro ekonomiku (NMO-E) ode-bral veškeré fi nanční prostředky alokované v akvizičním plánu centrálních dodávek – běžné výdaje na rok 2010 k pořízení ma-teriálu osobního použití do rezervy správce kapitoly MO, včetně peněz na hodnostní označení. Tímto rozhodnutím nemohla být výše uvedeným Úřadem fi nanční správy AČR vyhlášena veřejná soutěž na dodáv-ky nového hodnostního označení v řádném termínu.

Postupem času se však ledy pohnuly a NMO-E povolil vyhlásit VZ. Avšak pouze v roce 2010 a do výše pěti milionů korun! Souhlas k zadávacímu řízení vydal velitel sil podpory v červnu 2010.

Pro úplnost je třeba říct, že se vůbec ne-jedná o zanedbatelné množství sortimentu. Dosavadní nákup hodnostního označení zahrnuje okolo 95 000 kusů náložek pro vojíny až po armádní generály (např. čer-ných 52 970 ks, černých malých 26 655 ks,

a hnědých 9 660 ks, hnědých malých 4 025 ks) v celkové ceně 4 344 732 Kč a bez-mála 242 000 kovových stříbřitých pásků za 616 080 Kč (v rozměru 26×11 mm je to 181 200 kusů a v 14×6 mm 60 400 ks).

Technická specifi kace pro výrobu

Nezastupitelnou roli v mezičase od schválení takticko-technických poža-davků, vyhlášení veřejné soutěže až po samotnou realizaci zakázky vítěznou fi r-mou sehrálo brněnské Středisko vývoje, výzkumu a zkušebnictví výstrojní služby a PHM, které je součástí tamní Základny neopravovaného materiálu. „Na základě požadavků jsme provedli technickou spe-cifi kaci produktu a stanovili parametry použitého materiálu pro následnou výrobu, včetně technických nákresů a fotografi cké-ho vyobrazení,“ upřesňuje vedoucí skupiny aplikovaného výzkumu a vývoje Petr Čihák a dodává, že prioritou bylo odstranění ne-jednoho negativa předcházejících náložek s tištěnými hodnostmi.

Tři čtvrtě roku intenzivní práce dospělo k naplnění představy zadavatele. Za základ-ní materiál byl určen polyamidový podkla-dový popruh černé nebo hnědé barvy. Jako vyšívací materiál jsou použity nitě z vláken ze stoprocentního polyesteru podle ba-revnice Isacord 40. Po vyšití hodnostních prvků náložka projde dvěma chemickými úpravami, a to tefl onovou lázní k docí-lení odolnosti proti znečištění a vsáknutí

tekutin a dále polymerickou úpravou, jež zamezí rozvláknění podkladového materiá-lu a uvolňování jednotlivých stehů vyšitých prvků náložky. Pro úplnost je třeba dodat, že okraje náložky jsou opatřeny plastickým rámečkem širokým 0,7 mm v barvě podkla-dového materiálu, který vzniká ultrazvu-

kovým svařením polyamidového popruhu a stuhového uzávěru.

Hodnostní náložka musí bezezbytku spl-ňovat požadované vlastnosti. Proto byla podrobena řadě náročných zkoušek. „Vzpo-menul bych klimatické zatížení při teplo-tě od minus čtyřiceti do plus sedmdesáti stupňů, dále zkoušku pevnosti při odtrhá-vání stuhového uzávěru, kdy je minimální počet dva tisíce cyklů, nebo zkoušku vy-šitého podkladového materiálu na přístroji Martindale, přičemž odolnost v oděru musí zvládnout minimálně padesát tisíc otáček,“ konstatuje vývojový pracovník Václav Pro-šek a ukazuje zkušební protokoly, včetně zápisů z akreditovaných laboratoří.

Pro odbornou veřejnost je nepochybně dobrou zprávou to, že náložky nevyžadují zvláštní údržbu. Povrch od prachu nebo blá-ta stačí otřít vlhkým hadříkem nebo omýt mýdlem či saponátem. Ani voda novému hodnostnímu označení neuškodí, neboť má vynikající odperlivý efekt. Při dodržování doporučených symbolů ošetřování výro-bek zaručuje tvarovou a barevnou stálost.

À propos, způsob údržby je k dispozici ve všech spádových výdejnách součástek naturálního odívání (VSNO). Kdo je má takzvaně z ruky a už upadl do bláta, nemusí propadat hysterii. Nejrychlejší a nejúčin-nější metodou je proud tekoucí vody.

Po náložkách vyšívané jmenovky

Vítězem veřejné zakázky se stala spo-lečnost s ručením omezeným EMPONI Praha. Sekce vyzbrojování Ministerstva obrany s ní uzavřela smlouvu na realiza-ci zakázky do 15. prosince 2010. Avšak vzhledem k provozním problémům uve-dené fi rmy bylo uskutečnění dodávek pro-dlouženo do 18. března letošního roku. Je nutné si uvědomit, že v případě materiá-lu osobního použití se nejedná o komerčně vyráběný materiál, který je volně k dostání na trhu. Jinými slovy to znamená, že fi rma potřebuje určitý časový úsek k vlastní rea-lizaci zakázky.

(Ne)(Ne)obyčejnáobyčejnáhodnostní náložkahodnostní náložka

Pohled do zákulisí přestrojování vojáků novým hodnostním označením jak v kovovém, tak ve vyšívaném provedení

Malá velikostí, velká určením. Používá se ve dvou barvách, černá a hnědá, a ve dvou provedeních – malá (21×45 mm) na pokrývky hlavy a velká (40×68 mm) na polní stejnokroje i některé další výstrojní součástky za účelem prezentace hodnosti vojáků z povolání a posluchačů, respektive žáků vojenských škol. Náložka hodnostní 2010.

Skutečností je, že nové náložky byly přednostně distribuovány profesionálům Armády ČR sloužícím v zahraničních ope-racích a vojákům z povolání na území re-publiky, u nichž došlo ke změně hodnosti v souvislosti s úpravou hodností a hodnost-ních sborů ozbrojených sil České republiky k 1. lednu 2011.

Po ukončení distribuce nového hodnost-ního označení se zkalkulují zásoby. Násled-ně volné hodnostní náložky a kovové pás-ky budou vyexpedovány do jednotlivých VSNO k prodeji za výstrojní body.

V této souvislosti se hodně hovoří také o vyšívaných textilních jmenovkách. „Dle mých informací na ně bude koncem dubna vyhlášena veřejná zakázka s předpokladem plnění smlouvy do 30. listopadu 2011. Pro-dej jmenovek cestou VSNO předpokládám zahájit v měsíci lednu příštího roku,“ říká náčelník oddělení výstrojní služby Velitel-ství sil podpory pplk. Zdeněk Šír.

Text: Pavel LangFoto: autor a Jan Kouba

30 31

výcvikPředpoklad střetu s volně žijícím ptac-

tvem, který ve svých fatálních důsledcích vede nejenom k nevyčíslitelným materiál-ním ztrátám, ale ohrožuje i životy osádek a cestujících, existuje neustále. Letecké základny Armády České republiky nepřed-stavují v tomto směru výjimku. Proto se na nich již dlouhodobě provádějí preventivní pasivní a aktivní opatření směřující k mini-malizaci tohoto rizika. Praxe však ukázala, že všechny technické prostředky mají pou-ze dočasný plašivý nebo odpuzující účinek. Nenahraditelným je cvičený dravec neboli přirozený nepřítel ptáků, na jehož přítom-nost oni reagují únikem. Jeho kroužení nad areálem letiště je zřetelným signálem, že se vydal lovit kořist.

Kritická fáze? PřistáníNejvíce střetů letadel s ptactvem se stává

při vzletu nebo přistání. Podstatně kritičtěj-ší fází je přistání, neboť se stroje nacházejí v malé výšce nad zemí. „Zejména v jar-ních a podzimních měsících upozorňuje-me osádky letadel na možnost zvýšeného výskytu ptactva v té či oné lokalitě,“ říká pilot Airbusu A-319CJ a zároveň inspektor bezpečnosti letů 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely major Miroslav Kail a dodává, že když pilot při letu zpozoruje větší seskupení ptáků, hlásí to příslušnému řídícímu letového provozu. „Může se stát, obzvlášť u velkých dopravních letadel, že kolizi s ptákem vůbec nezaregistrujete a až na zemi vás na to upozorní pozemní perso-nál. Nejúčinnější řešení, je-li možné, je ta-kové, že se hejnu ptáků snažíme vyhnout,“ konstatuje zkušený vojenský pilot, který na turbovrtulovém transportním stroji An-tonov An-26 srážku zažil na vlastní kůži. „Rázem jsme měli zakrvácené přední sklo a omezený výhled z kabiny. Naštěstí jsme prolétli přeháňkou a zbytek biomasy se

smyl. Zůstala tam viditelná rýha od zobá-ku,“ vzpomíná mjr. Kail a konstatuje, že jednou z indicií podobných událostí je ci-telný zápach spáleného peří při nasátí ope-řence do motoru. Skutečností je, že každý předpoklad letecké nehody (PLN), což je i střet s ptákem, se zevrubně analyzuje na pravidelných rozborech bezpečnosti letové-ho provozu.

Pro úplnost je třeba dodat, že kbelská základna dopravního letectva registruje za poslední období sedm až deset střetů za rok, z toho při třech PLN došlo k poško-zení stroje. Většina z nich se však neudála v jejím letištním prostoru, což slouží ke cti tamní „esbolce“ neboli stanici biologické ochrany letiště (SBOL).

Na ptáky nejsou krátkýNad kbelským letištěm dohlíží Terka.

Sokolí samice, které v bránění „svého“ te-ritoria vydatně pomáhá dalších jedenáct „kolegů“, a to sokolů stěhovavých, rarohů velkých, jejich kříženců nebo káně Harri-sovo. „Jméno dravce musíte dobře promys-let, aby se vám nestalo to, co před pár roky mně,“ říká na úvod našeho setkání vedoucí SBOL Petr Wagner. „Tehdy jsem měl jes-třába jménem Gogo. Když mi uletěl, ob-jížděl jsem vesnice a do éteru hlasitě křičel jeho pojmenování. Vypadalo to bláznivě,“ směje se sokolník a konstatuje, že dravci, na rozdíl třeba od psů, na oslovení jménem bezprostředně nereagují. „Má osmkrát lep-ší zrak než člověk. Mnohem dříve vás vidí, než slyší. Nemálo dravců dostává jméno až později, a to na základě nějaké události nebo podle chovatele.“

Způsob výcviku dravců k biologické ochraně letiště je následující. Po ukončení dopeření se začne tradičním sokolnickým způsobem, ovšem s tím rozdílem, že účelem výcviku není lov, ale využití přirozeného

chování dravce, což je potřeba bránit svoje teritorium. Zejména pomocí vábítka se dra-vec připravuje k tomu, aby již svou přítom-ností snižoval výskyt volně žijícího ptactva. „Efektivita ochrany se zvyšuje i nasazením psů, převážně ohařů. V našem případě jed-noho anglického a jednoho německého krátkosrstého ohaře, kteří pravidelně re-vírují letištní plochy. Pes slouží společně s dravcem. Plašení je tak de facto dvojná-sobné,“ vysvětluje P. Wagner.

Není sporu o tom, že podmínky chovu, výživa a zdravotní stav dravců musejí neu-stále splňovat preambule interních předpisů a nařízení. „Dravci se denně váží, abychom měli přehled o jejich kondici. Musíme u nich zamezit vzniku nadváhy a přitom nesmí docházet k nouzi o potravu. Hlavní dávku krmení, kterou tvoří například jed-nodenní kuřátka, křepelky nebo laborator-ní potkani, dostávají jednou denně. Cílem výživy je dostat dravce do takové tělesné hmotnosti, která odpovídá lovecké kondici ve volné přírodě,“ konstatuje Petr Wagner, který se sokolnictví na letecké základně Kbely věnuje již patnáct roků.

Terka a spol. žádné „leháro“ ve Kbe-lích nemají. Extrémní nasazení na ně čeká jak v zimě (havrani), tak i v létě (rackové a holubi). Jejich standardem jsou dvě de-vítihodinové směny (od pěti hodin ranních do třiadvaceti hodin večerních) se svým so-kolníkem. „Provoz na kbelském vojenském letišti není na rozdíl od ostatních leteckých základen vzdušných sil AČR rozdělen na le-tové směny. Jsme dopravní letectvo kdyko-liv připravené realizovat přepravu. Tomu je podřízena i naše vysoce specifi cká činnost, jakou použití dravců k ochraně letiště nepo-chybně je,“ konstatuje Petr Wagner.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba a archiv 24. základny

dopravního letectva

Terka a spol. střeží Kbely

„Pokud by se naší prevencí zachránil jeden letecký motor, o životě pilota či osádky nemluvě, tak činnost stanice biologické ochrany letiště je zaplacena na dvacet roků dopředu,“ říká zkušený sokolník Petr Wagner

Není srážka jako srážka. Střetnutí s hlupákem vám může nanejvýš pošramotit duši, kdežto kolize letadla s ptákem již představuje veliké nebezpečí. V loňském roce bylo ve světě registrováno téměř deset tisíc střetů s opeřenci. V průměru se tak jedná o bezmála třicet případů denně, které přinášejí perné chvíle pilotům v kokpitu.

32 33

výcvik

3333323232323232323232323323232323333332322232323222

Jak ale soutěžící rychle nabírají nad-mořskou výšku, na jednoho z vojáků do-léhá nevolnost. Začíná ho silně bolet hla-va a břicho. Pravděpodobně nedostatečná aklimatizace. Nedá se nic dělat, skupina musí zpomalit, ubrat ze závodního tempa. Roztrhnout se nesmí, protože rozdíl mezi prvním a posledním může být maximálně 45 sekund.

Soutěž Edelweiss Raid se pořádá v Tuxer-ských Alpách v okolí rakouského Innsbru-cku každý druhý rok. Organizuje ji 6. hor-ská pěší brigáda rakouské armády. Jedná se o neofi ciální mistrovství světa horských hlídek. Zároveň je to vyvrcholení výcvi-ku rakouských horských jednotek, jejichž vojáci při něm prokazují nejen fyzickou kondici, ale i lyžařské, lezecké, střelecké a další dovednosti ve vysokých nadmoř-ských výškách a členitém terénu. Letošního ročníku se účastnilo osmnáct týmů ze šesti zemí. Kromě domácích Rakušanů byli nej-početněji zastoupeni Němci a Švýcaři. Dále

se účastnili Poláci, Belgičané a poprvé také osmičlenné družstvo Armády České repub-liky složené z nejlepších příslušníků útvarů Velitelství společných sil.

Česká premiéra„Pozvánku na tuto prestižní soutěž jsme

v minulosti dostali již několikrát. Pokaždé z naší účasti z nejrůznějších důvodů sešlo. Do Rakouska je totiž nezbytné vyvézt s se-bou zbraně včetně munice. Získat povolení pro něco takového není právě jednoduché. Letos se nám to povedlo,“ říká kapitán týmu kpt. Michal Mašek.

To už je ale i naše družstvo nahoře na hřebenu. Následující skalní úsek je mož-né zdolat jen za pomoci „ferraty“. Vojáci si připevňují lyže na batohy a přidržují se natažených fi xních lan. I po překonání skal trasa nadále stoupá. A to až na 2 650 me-trů vysoký vrchol. Jednotlivá družstva mají k dispozici ten nejlepší lyžařský

a horolezecký materiál. V tom se ani naši příliš neliší. Horští myslivci z Rakouska či Německa mají ale všechno naprosto uni-fi kované. To je cesta, kterou se v budoucnu budeme muset ubírat i my. Pokud totiž do-jde k poškození například stoupacího pásu, může si ho dotyčný půjčit od kolegy s jisto-tou, že mu bude pasovat i na jeho lyže.

„Soutěž sice trvala pouze dva dny, bě-hem nich však osmičlenné hlídky při plnění jednotlivých disciplín absolvovaly na skial-pových lyžích čtyřicet kilometrů v těžkém zasněženém terénu a překonaly čtyři tisíce metrů výškového rozdílu,“ vysvětluje ve-litel naší výpravy mjr. Jiří Malík. „Nároč-nost soutěže spočívala především v pohybu ve vyšších nadmořských výškách a velkém převýšení trati. Účastníci museli dokonale ovládat lyže, a to jak při výstupech, tak i se-stupech. Místy byl sklon svahu nad čtyřicet stupňů. Všechno navíc komplikoval hlubo-ký sníh, který byl v nižších polohách roz-bředlý a ve vyšších partiích zase přemrzlý. Pořadatelé však měli všechno perfektně připravené a zajištěné.“

Balónky nebylo vidětNa vrcholu se naše družstvo rozdělilo

do dvou čtveřic. Tam se členové jednot-livých skupin navázali na společná lana. Následoval tříkilometrový sjezd volným neupraveným terénem do údolí. „Tato dis-ciplína vyžadovala nemalé lyžařské do-vednosti. Důležitá byla koordinace. Lano se nám navíc pletlo pod lyže a mezi nohy. Neustále jsme je museli dobírat. Tato dis-ciplína se nám příliš nepovedla, trochu nás zdržela,“ popisuje kpt. Michal Mašek.

Následné slanění strmé rokle s veške-rým materiálem a se sebejištěním dopadlo o poznání lépe. Mezi disciplíny prvního dne patřila i střelba. Terčem byly balónky, které pořadatelé umístili pod velkým úhlem do hlubokého údolí. Naše jednotka střílela ze standardních samopalů Sa-58 bez jaké-koliv optiky, naproti tomu ostatní hlídky byly vyzbrojeny útočnými puškami s opti-kou a kolimátorem. Na poloze střelce ne-záleželo, každý si mohl udělat podle svého

uvážení podporu z batohu, hůlek či lyží. Ostatní hlídky používaly jednotnou

techniku, podpěru samopalu si dělaly z hůlek. Tento způsob se v našich

podmínkách standardně necvičí. „Střílelo se na vzdálenost zhru-

ba tři sta metrů. Balónky byly vzhledem k chybějící opti-

ce tak malé, že je nebylo v mířidlech téměř vidět.

Takováto střelba je ve-lice obtížná. Přesto

se nám podařilo čtyři zasáhnout,“ sděluje kpt. Michal Mašek.

Domácí byli nejlepšíZvítězili podle očekávání domácí Raku-

šané. V těsném závěsu za nimi se umístili Švýcaři a Němci. Tedy družstva ze zemí, kde je nejen nemalá tradice horských jed-notek, ale které také disponují vysokohor-skými terény. Naši se především kvůli zdra-votní indispozici jednoho z členů družstva dostávali do stále většího časového skluzu. Úspěšně absolvovali všechny čtyři disci-plíny prvního dne. To se ale již blížil večer a bylo zřejmé, že se jim nepodaří v časovém

vysokohorského terénu. Jen pro srovnání, ti nejlepší rakouští a švýcarští horští mys-livci překonají během sezony od 100 000 do 130 000 výškových metrů. Naše druž-stvo absolvuje zhruba pětinu.

K přednostem českého týmu naopak pa-třila především schopnost pracovat ve sku-pině, vytrvalost a dobrá orientace v terénu. Všichni jeho členové byli vynikající lezci, někteří z nich dokonce instruktoři vojen-ského lezení.

„Závod nám ukázal, že je náš výcvik v jednotlivých disciplínách velmi kvalitní, ale je potřeba v budoucnu více pracovat na výstupech s velkým převýšením a sjez-dech. Přestože nejsme vysloveně horská země, dokázali jsme v některých překáž-kách nachystaných pořadateli, jako je sla-nění či vyhledávání v lavinovém poli, držet krok s těmi nejlepšími. Nehledě na to, že se nám letos nepodařilo soutěž dokončit, chtěli bychom se zúčastnit i dalšího ročníku a do-kázat tak zahraničním armádám, že i Česká

Čeští vojáci se v Rakousku zúčastnili neofi ciálního mistrovství světa horských hlídek Edelweiss Raid 2011

Boj o alpskou protěžSkupině českých vojáků se právě podařilo vyhrabat zasypané ze sněhové laviny. Jedná se naštěstí pouze o jeden z úkolů soutěže horských hlídek Edelweiss Raid 2011. Oběti neštěstí v tomto případě imitují batohy s lavinovým „pípákem“. Nyní je potřeba co nejrychleji nasadit na skialpové lyže stoupací pásy a jít vstříc dalekému hřebenu.

Armádu České republiky reprezentoval tým ve složení:

Nesoutěžící velitel výpravy: mjr. Jiří Malík, Velitelství společných silKapitán týmu: kpt. Michal Mašek, 24. základna dopravního letectva Praha-Kbelynpor. Jiří Jogl, 24. základna dopravního letectva Praha-Kbelyrtm. Lukáš Brožík, samostatná záchranná rota Rakovníkčet. Martin Žirka, samostatná záchranná rota Rakovníkrtm. Michal Novák, samostatná záchranná rota Olomoucčet. David Nitra, samostatná záchranná rota Olomoucčet. Zdeněk Streichsbier, samostatná záchranná rota Olomoucrtn. Lukáš Trčálek, 101. spojovací prapor Lipník nad Bečvou

fakta

6. pěší horská brigáda rakouského bundesheeru Brigáda je cvičena pro operace a boj ve vysokohorském terénu. Její velitelství sídlí v Absamu. Podřízené jednotky jsou rozmístěny ve Vorarlbersku, Korutanech, Tyrolsku a Salcbursku. Základ brigády tvo-ří 23., 24. a 26. horský prapor, 2. ženijní prapor a jednotka zabezpečení. Ta má kromě logistických úkolů na starost i bo-jové zabezpečení. Příslušníci brigády vedle standardních vševojskových odborností disponují spe-ciálními horskými dovednostmi. Většina z nich prošla alpskými kurzy, jsou mezi nimi horští vůdci, horolezci, lyžařští in-struktoři a letečtí záchranáři.

limitu do šestnácti hodin dostat do míst ur-čených pro bivak. A tak byli nuceni ze sou-těže odstoupit, protože po pozdním přícho-du by následovala okamžitá diskvalifi kace.

V tomto případě ale platí ono známé Coubertinovo „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“ více než kdykoliv jindy. Pro všechny naše vojáky to byla obrovská zkušenost. Navíc se poučili, na co si mají dát pozor a které oblasti je potřeba nejví-ce trénovat. Svou roli samozřejmě sehrává i geografi cká poloha naší země a absence

republika je schopna připravit tým, který takto náročné zápolení zvládne. Připravu-jeme testování našich reprezentantů během soustředění Vědeckým a servisním praco-vištěm tělesné výchovy a sportu – CASRI. Zástupci rakouské 6. horské pěší brigády nám navíc nabídli možnost přípravy v je-jich výcvikovém prostoru bezprostředně před soutěží,“ zdůrazňuje mjr. Malík. „Mu-síme se více zaměřit na pohyb ve vyšší nad-mořské výšce a především v neupraveném terénu. Potřebujeme rovněž zlepšit lyžařské dovednosti hlavně při sjezdech.“

Na závěr snad dodejme jen to, že celá akce se těšila nemalé mediální pozornos-ti. Tomu odpovídalo i vyhlášení výsledků. Mělo velice slavnostní charakter – za pří-tomnosti starosty, generálů ze zúčastněných zemí a dalších významných hostů se usku-tečnilo na hlavním innsbruckém náměstí.

Text: Vladimír MarekFoto: archiv hlídky

34 35

medailon

3434344443434443433343434434344434344343443444344434333444444433434333433343434433443443344433

Polární oblasti věčného ledu a zimy v Antarktidě jsou natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jediný-mi obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projek-tech. Tři sta osmdesát dnů pobýval na již-ním pólu také vojenský lékař kapitán Aleš Rybka, který se zde zapojil do vědeckých projektů souvisejících s dlouhodobými lety do vesmíru.

Pět výzkumných projektůChoice. To je název výzkumného projek-

tu, v němž se A. Rybka nejvíce angažoval. „Zjišťoval jsem změny imunitního systé-mu při dlouhotrvající hypobarické hypoxii (nedostatku kyslíku) a při psychické zátěži

související s pobytem v drsném prostředí Antarktidy,“ říká a upřesňuje, že u dobro-volných subjektů k výzkumu, včetně jeho osoby, docházelo ke zvýšení hladiny ade-nosinu v těle, který je považován za jeden z nejsilnějších prvků způsobujících osla-bení imunitního systému. „To může za-příčinit infekce nebo zhoršené hojení ran a zranění. Jde o velice důležité poznatky, které lze využít při vyšetřování imunitního systému u vojáků vracejících se ze zahra-ničních operací. Podobné aspekty při na-sazení v Antarktidě a v Afghánistánu tady nepochybně jsou, například více než tříti-sícová nadmořská výška, psychická zátěž či odloučení od civilizace. V tomto směru plánuji, že bych inicioval vytvoření odbor-ného týmu a požádali bychom o grantovou

podporu. Uvidíme, jaké budou možnosti,“ konstatuje kpt. Rybka.

Vedle výše uvedeného experimentu také pracoval na zařízení GWTU, které slouží k recyklaci šedé vody (např. vody z kuchy-ně či sprchy) pomocí čtyřstupňové fi ltrace. Další projekty se týkaly různorodosti mik-robů a výměny jejich genetických informa-cí u příslušníků stanice Concordia v době izolace, sledování EEG před a po fyzické zátěži, jakož i zjištění periody opětovného procvičení kardiopulmonální resuscitace u laiků, což je postup pro zpomalení nástupu smrti u osoby se zástavou srdeční, respekti-ve zástavou dechu. „Všech pět projektů, na kterých jsem se osobně podílel, mělo svoje striktně dané protokoly. Jednalo se o práci úkolovou, a tudíž bylo plně v mojí ges-ci, jak si ji časově a profesně zorganizuji. Nepopírám, že šlo o poměrně široký záběr.

Český příspěvek kosmonautům

Kapitán Aleš Rybka strávil více než rok na jednom z nejextrémnějších míst planety vzdáleném 15 792 kilometrů od domova

Neobyčejných profesionálů slouží v Armádě České republiky celá řada. S více než roční praxí polárního výzkumníka však pouze jeden, a to kapitán MUDr. Aleš Rybka. V současné době je jeho pracovištěm těchonínské Centrum biologické ochrany, které je součástí Ústředního vojenského zdravotního ústavu Praha. Ještě před pár týdny to byla francouzsko-italská stanice Concordia v Antarktidě.

Na druhou stranu, o to rychleji mi utíkal čas,“ argumentuje vojenský lékař.

Domovem polární staniceIzolovaný život na výzkumné stanici Con-

cordia přinesl kapitánu Rybkovi mnoho zá-žitků. Mezi nejsilnější řadí koupání. Nikoli však uvnitř hlavní budovy, nýbrž ve venkov-ním kontejneru na sněhové pláni. „Běhali jsme tam nahatí v minus sedmasedmdesáti. Takové dvě tři minutky lze přežít bez újmy na zdraví. Organismus to zvládne, když jste stoprocentně fi t. Skočit do bazénku není pro-blém, horší je z něho vylézt. Navíc je nut-né každých patnáct sekund namočit hlavu do vody, jinak vám omrznou uši,“ směje se A. Rybka a konstatuje, že zažil i rekordních -84,7 stupňů Celsia, což je pátá nejnižší tep-lota v historii měření na planetě vůbec.

Extrémně nízké teploty nebyly jedinou složitostí. Dalšími faktory, které tam zne-snadňují pobyt, jsou vysoká nadmořská výška (3 200 m nad hladinou moře), nízký tlak vzduchu (hodnota 645 hPa) a šestipro-centní vlhkost. „Aklimatizace po příjezdu na Antarktidu mi trvala několik týdnů,“ vysvětluje a dodává, že zpočátku většinu lidí postihne akutní horská nemoc, která se projevuje zvracením, bolestmi hlavy a dušností.

„Komplikací je i tříměsíční tma, kon-krétně od začátku května do poloviny srp-na. Vůbec jsem netušil, jak moc mně bude slunce chybět. Když dvanáctého srpna opět vyšlo, byl to úžasný pocit. Jako kdyby vám někdo nalil novou energii do žil,“ říká čes-ký vojenský lékař, který na Concordii osla-vil dvoje Vánoce.

Nekonečnou sněhovou poušť s nádher-nou oblohou má Aleš Rybka stále před oči-ma. Stejně tak jako svých dvanáct kolegů (šest Francouzů a šest Italů), se kterými na Concordii přes zimu (únor až listopad) úzce spolupracoval. O repríze na polár-ní stanici vzdálené tisíc pět set kilometrů od jižního pólu prozatím neuvažuje. „Svým dílem jsem napomohl vesmírnému výzku-mu. Moc si této unikátní příležitosti vá-žím,“ hodnotí svoji antarktickou misi kapi-tán Rybka.

Text: Pavel LangFoto: archiv kpt. Aleše Rybky

36 37

životospráva

V Armádě ČR kouří zhruba třicet pro-cent vojáků a vojákyň z povolání. To je bezesporu alarmující fakt, a to vzhledem k následkům, které může kouření přivolat. Jsou to především malignity neboli nádo-rová onemocnění v oblasti úst, dýchacích cest, ledvin, slinivky břišní, žaludku a mo-čového měchýře. Je prokázáno, že výskyt některých nádorových onemocnění má

přímou souvislost s množstvím vykouře-ných cigaret.

Z endokrinních nemocí má kouření vliv na vznik a rozvoj osteoporózy, onemocnění štítné žlázy a rezistenci na inzulin čili vznik diabetu. Inzulin, který se vytváří ve slinivce břišní, nepůsobí tak, jak by měl, a dochá-zí ke zvyšování hladiny krevního cukru. Objevují se změny tuků v krvi, které mají

přímý vztah ke vzniku aterosklerózy, dále se zvyšuje množství tukové tkáně a vzniká postupně diabetes II. typu, kdy se v těle pro-dukuje inzulin, ale jeho působení v tkáních selhává. Kůže kuřáků předčasně stárne, rány a vředy se pomaleji hojí než u nekuřá-ků. Alarmující je i skutečnost, že závislost na nikotinu je podstatně vyšší než na jiné návykové látky.

Cílem je lepší zdravotní stavProtikuřácké kampaně nabírají na inten-

zitě. Řada evropských států zakázala kou-ření jak ve veřejných budovách a na pro-stranstvích, tak v restauracích. Jako příklad

lze uvést Velkou Británii, Francii, Švýcarsko, Itálii nebo Španělsko. Velice razantně v tomto směru postupují také Spojené státy americ-ké a Austrálie. Armáda České republiky nemíní stát bokem a tomuto závažnému problému pouze nečinně přihlížet. Proto spustila cílený projekt se dvěma subprogramy: Správná životospráva a Stop kouře-ní! Jejich cíle jsou evidentní – zlepšení zdravotního stavu příslušníků AČR, zvýšení fyzické zdatnosti a posílení odolnosti proti takzvaným civilizačním nemocem.

Pravdou je, že snaha představitelů vojenského zdravotnictví o reali-zaci výše uvedeného projektu je již dlouhodobá. V loňském roce však byla podpořena základní indicií, a to fi nančními prostředky. Prevence v programu Stop kouření (o programu Správná životospráva vás bu-deme informovat v následujícím vydání časopisu A report – pozn. re-dakce), která doposud stála převážně na teoretickém apelu, bude nyní posílena o nákup speciálních přístrojů a léčebných preparátů.Řízením projektu byla pověřena královéhradecká Fakulta vojen-

ského zdravotnictví Univerzity obrany (FVZ UO). Vlastní realizace je v gesci spádových vojenských zdravotnických zařízení AČR v po-sádkách Žatec, Praha-Kbely, Bechyně, Hradec Králové, Vyškov, Pro-stějov, Přáslavice a Centra ambulantní zdravotní péče Ústřední vojen-ské nemocnice Praha.

„Prvotně se uskuteční proškolení lékařského a zdravotnického per-sonálu k této problematice,“ říká koordinátor programu Stop kouření MUDr. Stanislav Konštacký z katedry všeobecného lékařství a ur-gentní medicíny FVZ UO a upřesňuje následný postup: „Poté pro vo-jáky a vojákyně z povolání zorganizujeme přednášky o škodlivosti kouření, abychom je v maximálně možné míře motivovali ke kuřácké abstinenci a zevrubně jim vysvětlili způsob léčby, složení léčebného preparátu, jeho používání a případné nežádoucí účinky. Psychologic-kou intervenci považujeme za vhodné předpolí vlastní léčby.“

O (ne)úspěchu protikuřáckého tažení v Armádě ČR následně roz-hodnou sami profesionálové, přesněji řečeno dobrovolníci, kteří bu-dou ochotni postavit se nutkání k nikotinu čelem.

Půl roku s vareniclinemPrvní kroky zájemců o léčbu musejí vést k jejich praktickému lé-

kaři. Ten s nimi provede vstupní pohovor a základní vyšetření podle stanoveného schématu. Na základě získaných poznatků rozhodne, zda dotyčného zařadí, respektive nezařadí do programu Stop kouře-ní. „Ne každý dobrovolník je vhodný k léčení. Je třeba brát v potaz možné kontraindikace,“ konstatuje S. Konštacký.

Vybraní profesionálové dostanou „startovací“ dávku léku obsahujícího vareniclin, tj. velice účinného preparátu, kte-rý umožňuje se závislosti na nikotinu, při dostatečné motivaci a pravidelných kontrolách, postupně zba-vovat. Pravděpodobnost, že abstinence na kouření se již stane trvalou, je vysoká.

Pobírání léku je propočítáno na dobu šesti mě-síců. Lékaři budou léčeným pravidelně kontro-lovat nejen jejich zdravotní stav, ale především jejich abstinenci za pomoci speciálních přístro-jů, které dovedou z vydechnutého vzduchu analyzovat, zda jedinec v posledním období kouřil, nebo ne. „Každé spádové vojenské zdravotnické zařízení má k dispozici pří-stroj na analýzu vydechovaného vzdu-chu z plic. Nebude tedy problém zjistit procento oxidu uhelnatého ve výdechu. V případě, že bude výsledek pozitivní, dotyčná osoba se z programu vyloučí kvů-li nedodržování zásad léčby,“ argumentuje MUDr. Stanislav Konštacký.

Stovkám kouřících profesionálů nabízí je-jich zaměstnavatel pomocnou ruku. Odezva nepřišla vniveč a počet zájemců o začlenění do programu Stop kouření se neustále zvyšuje. Vojá-ci kuřáci, nenechte si tuto šanci proklouznout mezi prsty. Pomůžete sobě i Armádě České republiky!

Text: Pavel Lang a MUDr. Stanislav KonštackýIlustrační foto: Jan Kouba

Vojáci,stop kouření!

Profesionálové se závislostí na nikotinu a špatnou životosprávou dostávají další šanci k nápravě

Armádu České republiky čeká veledůležitá bitva. Otálet už není možné a problému je třeba aktivně čelit. Předpokládá se, že to bude dlouhodobé a masové střetnutí a půjde v něm skutečně o hodně. O zdraví, či dokonce o životy profesionálů. Protivník není vůbec slabý. Kouření!

y phpJ

kýípszř

měo

m

aoáey

acub

3373737337373737373737373737773337737337337373737377737373773333733

h poznatků rozhodne, programu Stop kouře-Je třeba brát v potazý.í“ dávku léku parátu, kte-statečnézba-ření

ě--

o á-eziy!

ckýba

ˇ̌ˇ̌ ˇ̌

ˇ

38 39

vzdělávání

Vysvětluje, že masivní výuku angličti-ny zavedla česká armáda už v roce 1995. A v resortu se velmi rychle rozšířila trochu naivní představa, že do pěti let budou všich-ni umět nejen výtečně anglicky, ale dokon-ce že každý, kdo bude mít úroveň znalostí na SLP 2, případně 3, bude schopen bez potíží tlumočit a překládat.

Jak to tedy s výukou cizích jazyků vypadá teď?Loni v květnu byl na zasedání NATO

v Lisabonu zpracován dokument, který se zabývá problematickými oblastmi, které řeší vojáci v Afghánistánu. Na prvním mís-tě je uvedena komunikace. Mimo jiné jsou tam popsány negativní důsledky situací, k nimž došlo právě kvůli nedostatečné zna-losti angličtiny. Ne nadarmo se říká, kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. V ozbroje-ných složkách to platí dvojnásob. Znalost jazyků, převážně angličtiny, je klíčová, a proto se jí věnuje mimořádná pozornost. ÚJP každý rok přezkouší z různých jazyků kolem 3 600 zájemců. Jazykové kurzy, jež ÚJP pořádá, ročně absolvuje 500 lidí.

Chystají se letos ve výuce nějaké novinky?Tento rok jsme ve Vyškově zavedli no-

vou strukturu odborných terminologických kurzů, pro které nám v Marshallově centru bezplatně vyškolili deset učitelů v oblasti výuky vojenské terminologie, jakou uplat-ní vojáci třeba v OMLT. Nově zavedeme i změny v testování. Často se totiž stává, že na zkoušku na úroveň 2 přijde uchazeč,

který by mohl získat vyšší hodnocení, ale současný systém to zatím neumožňuje. To změníme. U produktivních dovedností, jako je mluvení a psaní, to umožní víceúrovňové testy v rozsahu SLP 0–3.

Často slýchám, že až neúměrně zvyšuje-te obtížnost materiálů pro zkoušky podle STANAG 6001?

Obtížnost jazykových zkoušek se řídí takzvanými deskriptory jazykových úrov-ní popsaných ve standardizační dohodě NATO – STANAG 6001. Tento popis před lety vytvořili jazykoví odborníci a zdů-razňuji, že od té doby se nároky na jed-notlivé úrovně nijak nezměnily. Poslední dvě edice zmíněného dokumentu jen dále rozšiřují škálu úrovní o takzvané plusové úrovně, které pomáhají přesněji popsat, jak kandidáti daný jazyk ovládají. Testy, které jsou výsledkem dlouhodobé vědecké práce příslušníků oboru metodiky a tes-tování jazyků, odpovídají svou obtížností tomuto dokumentu. V roce 2008 jsme se jako Česká republika připojili k projektu BILC (Podvýbor NATO pro jazykovou koordinaci), který srovnává obtížnost ja-zykových zkoušek jednotlivých členských států NATO. Česká republika se v obtíž-nosti shoduje se zeměmi, jako jsou napří-klad Dánsko či Nizozemsko.

V čem spočívá zásadní rozdíl mezi jednot-livými stupni jazykových zkoušek podle STANAG 6001?

Každému, kdo chce vědět, v čem se jed-notlivé úrovně odlišují, doporučuji, aby si zmíněný dokument v prvé řadě pozorně přečetl. Jeho český překlad je na našich we-bových stránkách. Jakákoli snaha po zkrá-ceném popisu může logicky vést k nepřes-nostem či zkreslením. Jednotlivé úrovně se liší jak v rozsahu osvojené slovní zásoby, přesnosti vyjadřování, tak i v dovednosti komunikovat v určitých situacích na daná témata.

Jste spokojený s procentem úspěšnosti u zkou-šek podle STANAG 6001?

Už osm let, co ústav existuje, sledujeme úspěšnost u jazykových zkoušek z anglické-ho, ale i francouzského, německého, ruského a arabského jazyka, a to nejen vyhodnocová-ním statistických údajů, ale také kontrolou výuky nebo anketami mezi našimi poslu-chači. Zjistili jsme, že dlouhodobě nejvyšší úspěšnost u intenzivních kurzů k dosažení úrovně SLP 2 mají resortní vzdělávací za-řízení. U „trojky“ jsou nejúspěšnější absol-venti kurzů na našem ústavu.

Jak je to s jazykovými znalostmi vojáků při bo-jovém nasazení v zahraničních operacích?

Vždy záleží na funkci, kterou dotyčný vykonává. Na většinu pozic by měla stačit

úroveň SLP 2 ve všech dovednostech. Roz-hodující funkce by měly mít alespoň z po-slechu a mluvení SLP 3.

Respektujete tyto potřeby při tvorbě učebních programů základních či terminologických jazy-kových kurzů?

Samozřejmě. V programech je zahrnuta základní vojenská terminologie, která se používá v misích. Pokud máme volné kapa-city, domlouváme se s útvary, které potře-bují připravit vojáky na určitý druh odborné terminologie, a snažíme se jim v krátkodo-bých kurzech doslova ušít výuku na míru.

V čem spočívají specifi ka potřeb jazykové vyba-venosti jednotek, které participují na mnoho-národních operacích?

Všichni vojáci a humanitární pracovníci působící v zahraničních operacích a misích mají jedno společné – musejí si umět pora-dit a nějak se v cizím prostředí domluvit. Čím lépe to umějí, tím lépe pro ně i pro ty, s nimiž jsou nějakým způsobem v kon-taktu. Nonverbální komunikace sice může v nejvyšší nouzi pomoci, ale všichni víme, že je velmi omezená. Úspěšná komunikace závisí na mnoha faktorech. Například na teritoriu, kde jednotka působí, se vojáci se-tkávají nejen se svými kolegy z Aliance, ale i s místním obyvatelstvem. To je většinou schopné komunikovat pouze svým mateř-ským jazykem a nonverbální komunikace má zvláštnosti, které cizinec často nevnímá nebo co hůř je vnímá úplně jinak. Za opti-mální řešení proto považujeme vybavit vše-chen personál nejen jazykovými znalostmi, které umožňují interoperabilitu ozbroje-ných a humanitárních složek, ale i základy místních jazyků. Je to úkol nelehký, je to běh na dlouhou trať.

O co v současné době usilujete v oblasti perso-nální práce v rámci činnosti ÚJP?

Ústav se už v roce 2004 přestěhoval z Brna do Vyškova. Tehdy nám po roce odešlo 60 procent učitelů. Proto je dlouho-době mojí prioritou stabilizace personálu. Během několika let nám z Vyškova odešlo dalších 32 učitelů, kteří absolvovali dva i více odborných jazykových kurzů v za-hraničí. Hlavním důvodem jejich odchodu bylo v prvé řadě dojíždění z Brna nebo Olomouce a v druhé řadě i neméně zane-dbatelná fi nanční situace, ve které už ztrá-címe konkurenceschopnost. Učit na ÚJP už není fi nančně lukrativní a v civilu má dnes učitel na střední škole větší plat než u nás.

Proto se snažíme učitele pravidelně od-borně vzdělávat u nás i v zahraničí, posí-láme je na vědecké konference, budujeme odbornou knihovnu na úrovni vysokých škol, necháváme je učit tam, kde bydlí, aby nemuseli dojíždět. Díky tomu se nám daří odborníky udržet. Všichni naši metodici a „testeři“ prošli odborným školením v za-hraničí, zejména v Marshallově centru v ně-meckém Garmisch-Partenkirchenu a v De-fense Language Institute Foreign Language Center (DLIFLC) v americkém Lacklan-du. Mají dostatek zkušeností a dovedou je v praxi plně využít. Spolupracujeme také

Jako jízda na kole

Tak jednoduché prý je naučit se cizí jazyk. A kdo se ho jednou naučí, už ho nikdy nezapomene. I s takovými názory se plukovník Ladislav Chaloupský, ředitel Ústavu jazykové přípravy (ÚJP) ve Vyškově, setkává.

2003

40

military englishvzdělávání

V. TOP STORIESV.II Libyan operations development Glossary

arms embargo /ɑrmz/ /ɛmˈbɑrgoʊ/ – zákaz dovozu a vývozu zbraní, embargo na zbraně; asset freeze /ˈæsɛt/ /fri:z/ – zmrazení celkového jmění; cease fi re /si:z/ /faɪər/ – zastavit palbu; course of action /kɔrs/ /əv/ /ˈækʃən/ – postup;

cruise missiles /kruz/ /ˈmɪsəlz/ – střely s plochou dráhou letu; implement /ˈɪmpləˌmɛnt/ – uskutečnit, provést; impose

an information blackout /ɪmˈpoʊz/ /ən/ /ˌɪnfərˈmeɪʃən/ /ˈblækˌaʊt/ – uvalit informační embargo; lethal weapons /ˈliθəl/ /ˈwɛpənz/ – zbraně se smrtelným účinkem; mercenary /ˈmɜrsəˌnɛri/ – žoldák, žoldnéř, námezdný voják; naval blockade /ˈneɪvəl/ /blɒˈkeɪd/ – námořní blokáda; no-fl y zone /noʊ/ /fl aɪ/ /zoʊn/ – bezletová zóna; participating parties /pɑrˈtɪsəˌpeɪtɪŋ/ /ˈpɑrti:z/ – zúčastněné strany; rambling speech /ˈræmblɪŋ/ /spi:tʃ/ – nesouvislý projev; rebel forces /ˈrɛbəl/ /fɔrsɪz/ – jednotky rebelů; repress protests /ˈrɪˈprɛs/ /ˈproʊtɛst/ – potlačit protesty; riots /ˈraɪəts/ – výtržnosti, nepokoje, pouliční bouře; sanctions /ˈsæŋkʃənz/ – sankce;

security compound /sɪˈkyʊərɪti/ /ˈkɒmpaʊnd/ – střežený prostor set off /sɛt/ /ɒf/ – vyvolat, být impulsem pro;

starvation /stɑrˈveɪʃən/ – hladovění; take command /teɪk/ /kəˈmænd/ – ujmout se vedení; take over /teɪk/ /ˈoʊvər/ – převzít, obsadit; travel ban /ˈtrævəl/ /bæn/ – zákaz (vy)cestování; undertake sorties /ˌʌndərˈteɪk/ /ˈsɔrti:z/ – provádět výpady; uprising /ˈʌpˌraɪzɪŋ/ – povstání, vzpoura; unsettling /ʌnˈsɛtlɪŋ/ – rozrušení, nepokoj. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Phraseology and defi nitionsCourse of action – a plan of action to accomplish a mission or task which follows the guidelines given, does not result in damaging the command and is uniquely different from other actions being considered or taken. Cease fi re – in our context: a suspension of hostilities between warring parties. It is usually the fi rst step toward creating a permanent truce, but can also mean an order issued to fi eld artillery units to signify the end of a fi re mission.

Comentarymilitiaman – a person serving in a militia. Militia can have several meanings in English, for example: an armed force consisting of civilians rather than professional soldiers; or a military body which is not part of a regular army but is a subject to serve in the army in an emergency. Security compound – a set of buildings within a secure perimeter (guarded wall) housing different government offi cials. Mercenaries are also sometimes informally referred to as soldiers of fortune or dogs of war. Muammar Gaddafi – as there’s no universally accepted authority for transliterating Arabic names, the Gaddafi ’s name can be found rendered as Kadafi , Gadafi , Qaddafi , Gathafi , etc.

The end of 2010 and the beginning of this year have produced considerable debate in connection with recent developments in the Middle-East and North Africa. Protests, demonstrations, riots, and revolutions have taken place, to different extents, in Algeria, Bahrain, Djibouti, Iraq, Jordan, Syria, Oman, Yemen, Egypt, Tu-nisia and Libya. The most pronounced one today is the Libyan civil war. In contrast to all the above mentioned locations, Libya has been exposed to the heaviest weapon usage by all participat-ing parties: pro-Gaddafi Forces, opposition Rebel Forces, and UN and NATO armed forces.

The unsettling and dissatisfaction among Libyans had been increasing in the months prior to the end of last year and took its most visible form during early February when reformation protesters and demonstrators met with Libyan leader Muammar Gaddafi ’s forces. Pro-Gaddafi Forces attempted to repress a series of peaceful protests and by the end of the month, this uprising had spread across the country.

The fi rst major success of the opposition Rebel Forces took place on the 20th of February, when protesters succeeded in taking over all parts of Benghazi except for a government security com-pound. In reaction to this, Gaddafi ’s son gave a long, rambling televised speech in which he blamed Islamic radicals and Libyan exiles for the uprising. He claimed civil war over the country’s oil resources would set off starvation, cause public services includ-ing education to collapse, and could spark a Western invasion.

Protests then spread to the capital, Tripoli, where thousands of demonstrators headed onto the city’s main square. The Libyan government had, in addition to the use of lethal weapons, sought to impose an information blackout, blocking the internet and satellite television, and forbidding foreign journalists from enter-ing. Reports from the confl ict zones lacked the needed objectivity due to very few impartial journalists being present in these areas. Reports of Libyan airplanes attacking protesters in Tripoli were thus met with mixed reactions. It was also reported that some Lib-yan military units refused to shoot protesters and that Gaddafi had hired mercenaries and militiamen from other African countries. The rebels established a coalition named the Transitional National Council which was based in Benghazi.

On Tuesday, 22 February, the United Nations Security Council held a closed-door session to discuss the violence in Libya, inter-national sanctions such as an arms embargo, an asset freeze and a travel ban against Gaddafi ’s government offi cials.

After days of considering further courses of action, on the 19th of March a multi-state coalition began military intervention in Libya. Among the fi rst to get directly involved in the confl ict were nineteen French fi ghter planes, which protected the rebel-control-led city Benghazi and destroyed several armoured vehicles. Other military operations began with US and British forces fi ring over 110 Tomahawk cruise missiles and the French Air Force and Brit-ish Royal Air Force undertaking sorties across Libya. A naval blockade by the Royal Navy was also implemented. After the UN Security Council approved a no-fl y zone over Libya, Gaddafi responded by ordering his troops to cease fi re. The intervention was initially largely led by France and the United Kingdom with command shared with the United States. On the 28th of March NATO announced that it would take command of all military operations related to enforcement of the United Nations mandate 1973 to ensure the safety of civilians in Libya against forces loyal to the leader Muammar Gaddafi .

s kolegy z vojenských jazykových institu-tů v Beaconsfi eldu, ve Vídni, Hürthu nebo v Bratislavě.

Jak uplatňujete své dřívější zkušenosti ze zahra-ničních misí ve své současné funkci?

Každá mise je pro vojáka odborným pří-nosem. Získá zkušenosti z práce v meziná-rodním prostředí, uvědomí si, že problémy lze řešit různými způsoby, získá větší kul-turní rozhled a rozšíří si také slovní záso-bu. Po jazykové stránce se – ve srovnání s ostatními národy – nemáme za co stydět. Ale to v žádném případě neznamená, že už nemáme na čem pracovat.

Považujete zahraniční studijní pobyty za přínos-né pro kariérní růst zaměstnanců resortu MO?

V zahraničí si studenti nepochybně roz-šiřují obzory poznáváním světa v tvůrčím prostředí, rozvíjejí se jak osobně, tak i od-borně, zvyšují svoji perspektivu uplatnění a seberealizaci, roste jejich pracovní i so-ciální motivace získat ocenění a uznání na základě vlastních výkonů. Zvyšují si kvali-fi kaci a rozvíjejí konkrétní dovednosti v ex-pertní rovině.

Jako ředitel Ústavu jazykové přípravy oceňuji především přínos, který souvisí se zvyšováním jazykové kompetence, doved-nosti komunikovat osvojovaným jazykem. Uvědomuji si, že právě pro učitele cizích jazyků, metodiky a „testery“ jsou zahranič-ní studijní pobyty nenahraditelnou součás-tí jejich profesní přípravy. Stejně jako pro ostatní zaměstnance resortu v celé šíři je-jich hodnostního, funkčního a specializač-ního zaměření. Z tohoto hlediska vyzdvi-huji především vzdělávání v již zmíněném DLIFLC se sídlem v Monterey v Kalifor-nii a v texaském Lacklandu. Zůstaneme-li

u nás v Evropě, pak oceníme příležitosti, které nám nabízí Marshallovo centrum v Garmisch-Partenkirchenu.

Které formy zvyšování jazykové kompe-tence vojenských profesionálů považujete za nejefektivnější?

Efektivita jazykového vzdělávání je v současné době velmi aktuálním problé-mem. Zvažujeme hlediska výslednosti, ná-kladů i času, která jsou velmi úzce prová-zaná. Za nejefektivnější považuji řízenou, organizačně, odborně a materiálně řádně zabezpečenou formu, k níž mají nejblíže cí-leně koncipované intenzivní jazykové kur-zy organizované formou denního studia.

Využíváte elektronickou podporu výuky cizích jazyků?

Výuka jazyků pouze formou e-learningu je dle mého názoru a dle praktických ana-lýz, které jsme na ÚJP provedli, neefektiv-ní. Je vhodnější pro kombinované formy studia. Výuka na počítačích je odpovídají-cím doplňkem, který ale nenahradí dobře připraveného učitele. V oblasti testování je to jiné. Tam hrají počítače nesmírně dů-ležitou úlohu, a proto tam soustřeďujeme

veškeré naše úsilí. Při snížení počtu za-městnanců ÚJP o dvacet tabulkových míst v posledních dvou letech nám vlastně ani nic jiného nezbývá.

Úředními jazyky Severoatlantické aliance jsou angličtina a francouzština. Je reálné, abychom měli vojáky, kteří budou výborně ovládat oba tyto jazyky?

Pokud mi někdo řekne, že dokonale ovládá dva cizí jazyky, tak se usměji. To, aby někdo zvládl dva jazyky na takové úrovni, že bude bez problému číst autory, kteří píší třeba jako Vančura nebo Čapek, je téměř nemyslitelné. V tomto případě se jedná o úroveň vyšší než SLP 3.

Kdysi byla takovým neofi ciálním mezi-národním jazykem latina. Poté dlouho fran-couzština. Dnes toto místo patří angličtině. A ta je kromě mé profese i mým koníčkem. Vlastně za ty roky už pořádným koněm. Osobně bych chtěl patřit mezi těch pár šťastlivců, kteří mimo angličtiny dokonale vládnou i francouzštinou.

Text: mjr. Pavla PolákováFoto: Vladimír Marek a archiv ÚJP

PoznámkyV angličtině existuje vedle výrazu take over (převzít – většinou velení či vedoucí role) také výraz hand over (předat – může být teritorium, předmět, moc, apod.) a overtake (nejčastěji ve významu předjet či dojet). U výrazu missile rozlišujeme americkou /mɪsəl/ a britskou /mɪsaɪl/ výslovnost.

technika a výzbroj

PRV-9A. Sériová výroba komplexu KUB probíhala v období 1978–1983. Export probíhal do 25 států celého světa, včet-ně Československa. Verze směřující do arabských zemí nesla označení 2K12ME Kvadrat. K jejich bojovému nasazení došlo především v letech 1973 a 1982 armádami Egypta a Sýrie pro-ti izraelskému letectvu. Dále v Bosně a Srbsku při obraně proti letectvu NATO. Do výzbroje naší armády se KUBy dostávaly od roku 1975. Byly jimi postupně vyzbrojeny protiletadlové pluky (plp) – 171. plp (Rožmitál pod Třemšínem), 251. plp (Kroměříž), 12. plp (Mariánské Lázně), 11. plp (Stříbro), 2. plp (Janovice), 4. plp (Jihlava) a 9. plp (Strakonice). V současné době jsou kom-plexy KUB verze M2 s řízenými střelami verze M3 ve výzbroji 25. protiletadlo-vé raketové bri-gády Strakonice. Střely verze M3E byly spotřebo-vány. V nedávné době realizovala společnost RETIA Pardubice mo-dernizaci kom-plexů, takže nyní nesou označení 2K12KUB Cz.

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu:a_report@ujp-acr.cz.

E X E R C I S E S

2003

Answer key to the exercisesEx. 1: 1e, 2b, 3c, 4g, 5h, 6a, 7i, 8d. Ex. 2: 1. Growing protest force Libyan militia to mobilize. 2. Clashes continue between the uprising and Gaddafi ’s forces. 3. African mercenaries in Libya nervously await their fate. 4. Sanctions bring Gadhafi serious cause for concern. 5. U.S. fi res cruise missiles on Libyan air defences. Ex. 3: a. take command, b. participating parties, c. naval blockade, d. undertake sorties, e. arms embargo, f. travel ban, g. asset freeze, h. cruise missiles. Ex. 4: 1 e., 2 a., 3 d., 4 h., 5 c., 6 f./g., 7 b. Ex. 5: The desire of gold is not for gold. It is for the means of freedom and benefi t.

Zpracoval tým ÚJP Vyškov

KUBHistorie a službaVývoj divizního mobilního protiletadlového raketového kom-plexu KUB (používá se rovněž označení ve formě Kub) re-alizoval pro sovětskou armádu od roku 1961 tým vývojové kanceláře OKB-15 (Opitnoje Konstruktorskoje Bjuro) vedený V. V. Tichomirovem. Požadavkem bylo zničení cíle pohybující-ho se rychlostí až 600 m/s na vzdálenost až 20 km s pravdě-podobností zničení 0,7 ve výškách od 200 do 7 000 m. Základ koncepce tvoří dvě pásová vozidla, a to Samochod A s radio-lokátory a Samochod B s odpalovacím zařízením. Vzhledem k nedostatečně energeticky výkonným prachovým směsím pro raketové motory bylo rozhodnuto o využití nové koncep-ce náporového motoru s tuhou pohonnou hmotou (TPH). K zavedení do výzbroje došlo roku 1967. V témže roce defi -lovala na slavnostní přehlídce odpalovací zařízení vyzbrojená váhovými ekvivalenty řízených střel, protože se nepodařilo zahájit sériovou výrobu bojových řízených střel. Nízká kvalita první série komplexu KUB vedla již v následujícím roce k za-hájení vývoje modernizované verze KUB-M. Ta byla schopna ničit cíle manévrující s přetížením 5 až 6 G. V sovětské armádě tvořily KUBy výzbroj protiletadlových pluků složených z pěti palebných baterií, z nichž každá měla po čtyřech odpalova-cích zařízeních 2P25, jednom radiolokátoru SURN 1S91 (Sa-mochodnaja Ustanovka Razvědki Naveděnija) a dvou kolových nabíjecích vozidlech 2T7. Velitelská baterie disponovala pře-hledovým radiolokátorem P-18 a radiolokačním výškoměrem

1. Match the words with the defi nitions. There is one extra defi nition.

1. uprising = _______________________________________

2. mercenary = _______________________________________

3. missile = _______________________________________

4. rebel (noun) = _______________________________________

5. riot = _______________________________________

6. lethal = _______________________________________

7. blackout = _______________________________________

8. take over = _______________________________________

a) able to cause death b) a person who serves in the armed forces of another state for

money c) an explosive rocket, containing its own propellant and usually

equipped with a guidance system d) the act of seizing, or appropriating authority, control,

management, leadership etc. e) a revolt or rebellion f) armed confl ict utilizing international forces g) a person who refuses allegiance to, resists, or rises in arms

against the government or ruler of his or her country h) a violent public disturbance i) a stoppage, suppression or elimination of something

2. Re-order the words to create sentences.

1. mobilize protest to force Growing militia Libyan.

2. uprising continue forces between and the Gaddafi ‘s Clashes.

3. fate African in Libya await nervously mercenaries their.

4. for concern Gadhafi cause bring Sanctions serious.

5. Libyan missiles fi res air on U.S. cruise defences.

3. Match the word from the right box with the expressions from the left to create expressions used in the text.

A. _____________________ E. ________________________

B. _____________________ F. ________________________

C. _____________________ G. ________________________

D. _____________________ H. ________________________

4. Put the expressions from the previous exercise into the sentences below.

1) Belarus has seriously violated the international _______ ________on Ivory Coast by supplying several helicopters to the leader of one of the fi ghting parties.

2) NATO agreed to _______ ________ of all Libya operations form the U.S.–led force.

3) The new Chinese jet can _______ ________of around 750 miles and reach a top speed of over 500mph.

4) More than 112 Tomahawk _______ ________ struck over 20 targets inside Libya in the opening phase of the on-going international military operation in North Africa.

5) Saudi Arabia has imposed a _______ ________ on northern Yemen’s Red Sea coast to stop weapons from reaching the Shiite Muslim rebels.

6) Egypt’s top prosecutor has ordered a _______ ________ and an _______ ________ for former President Hosni Mubarak and his family to limit his chances of avoiding prosecution.

7) All __________ __________ agreed to cease fi re and return to negotiations.

5. Unscramble the words below and fi ll in the gaps in the quotation.Ex. logd gold

1. eridse ____________________________________________

2. masne ____________________________________________

3. modrfee

4. teenbif ____________________________________________

The _________ of ______ is not for _______. It is for the _____ of _________ and ________.

take participating navalundertake arms travel

asset cruise

ban embargo commandsorties missiles

freeze parties blockade

gold gold

technika a výzbroj

Praga V3S

Základní takticko-technická dataMinimální výška cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25 mMaximální výška cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14 000 mMinimální účinný dostřel . . . . . . . . . . . . . . . . .2 700 mMaximální dostřel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23 000 mMaximální rychlost cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . .600 m/sDoba přechodu do bojové polohy . . . . . . . . . .7 minDoba reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 sDélka řízené střely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5,84 mHmotnost řízené střely . . . . . . . . . . . . . . . . . . .635 kgHmotnost bojové hlavice . . . . . . . . . . . . . . . . .57 kg

Historie a službaStřední terénní nákladní automobil V3S, známý pod lidovou přezdívkou véeska, patří k nejznámějším produktům našeho obranného průmyslu. Počátky společnosti ČKD Praha, která jej vyvinula a vyráběla, spadají do poloviny 19. století. Výro-ba automobilů tam byla zahájena roku 1904. K nejznámějším produktům patří nákladní typy RV a RN, asistenční AV a luxus-ní Grand, který používal i prezident Masaryk. Roku 1950 za-dalo Ministerstvo obrany požadavek na nový terénní nákladní automobil. Podle ofi ciálního zadání měl podvozek vycházet buď z amerického typu Stubacker US6, nebo sovětského řady ZIS s pohotovostní hmotností 5 200 kg, s polovinou vzněto-vého motoru Tatra 912 se vzduchovým chlazením. Podvozek v konfi guraci 6×6 nakonec vycházel z amerického vzoru. Se zapojením odborníků z Vojenské akademie se podařilo rea-lizovat vývoj za čtyři měsíce, včetně předpokladu využití mi-nima ušlechtilých konstrukčních materiálů. Funkční vzor byl dokončen v srpnu 1951 a dostal označení V3S, což podle tehdejší klasifi kace znamená: třítunový speciální nákladní au-tomobil pro armádu (Vojenský 3tunový Speciál). Výsledkem sériové výroby zahájené roku 1953 bylo 165 000 automo-bilů ve 160 verzích. Vojenská i civilní provedení se vyvážela do 41 zemí. Civilní vývojovou verzí byl dvounápravový valník Praga S5T. Většinu nástaveb pro armádu kompletoval Vojenský opravárenský závod Přelouč. Později se na výrobě automobilů i přívěsů a speciálního příslušenství podílely fi rmy Avia Letňany

a Bratislavské auto-mobilové závody (BAZ). Z vojenských verzí je nejznámější 30mm samohybný protiletadlový dvojka-non vz. 53/59, známý pod kódovým vývojovým označením Ještěrka. Osvědčil se především za bojů na úze-mí bývalé Jugoslávie. Dále 130mm raketomet vz. 51, který byl v Rakousku přepravován na nákladním automobilu Steyr. Probíhal rovněž vývoj kolového obrněného transportéru vy-užívajícího podvozek V3S. Nejrozšířenější verze byly valník s plachtou a skříň. První sloužila i jako tahač některých děl. Jejím nejslavnějším nasazením byla však doprava materiálu na horu Ještěd při stavbě vysílače. Skříně sloužily především pro přepravu desítek druhů dílen a dále jako velitelská, sanitní a spojovací vozidla. Nejznámější skříň používali pravděpodob-ně naši zdravotníci, kteří vezli roku 1968 léky do africké ne-mocnice v Lambaréné. V osmdesátých letech provedl Vojen-ský opravárenský závod 027 v Trenčíně rozsáhlou modernizaci vozidla, které zastarávalo vzhledem k velké hlučnosti a malé rychlosti. Výsledný typ nese označení V3S 6×6 Turbo-M6. Lze jej rozeznat podle refl ektorů umístěných v předním nárazní-ku. Véesky se rovněž zúčastnily misí naší armády na Balkáně, v Iráku i Afghánistánu. V roce 2004 byly ofi ciálně vyřazeny z její výzbroje, avšak menší množství zůstává dosud ve službě, přestože od vzniku prototypu uplyne letos už 60 let.

AZAAZAZAZAZAZAZAZAZ).).).).).).)).).))) nenenenenenenennenen jzjzjzjjzjzjzjzjzj nánánánánánánánánáánánáměměměměměměměmmmměmm jšjšjšjšjššjšjššjšší íí íí í íí ííooooooooootititititititititiileleleleleeeletatatatatatatatatataaadldldldldlddldldldd ovovovovovovovovovoo ý ý ýý ý ý ýýýý ýýýý dvdvdvdvdvdvdvdvvdvojojojojojojojojojojo kakakakakakakakkkakaaaa-------ýýýýýýýýýýý p p p pppp pppododododododododdod k k k kk kk kkkkódódódódódódódódódóddovovovovovovovovovoo ýmýmýmýmýmmýmýmýmýmýmm v v vv v v vvvvvývývývývývývývývývýývvvvojojojojojojojojojojojovovovovoovovovovovovovýmýmýmýmýýmýmýmýmýmýmm

OsOsOsOsOssOsOssOsOsvěvěvěvěvěvěvěvěvěvěvěvěvědčdčdčdčdčdčddčdčdčdčilililililiiillli ss ss ss sssse e e e e ee přpřpřpřpřppřpřpřpřpp ededededededededeeddeveveveveveveveveveevšíšíšíšíšíššííšííím m m m m mmmmm m zazazazazazazazazazazazaza b b bbb b bbbbbbbojojojojojojojojojojojoo ů ů ůů ůůůůů nananaanananaanaanaanaa ú ú ú ú úúúúú ú úzezezezezezezezezeee-------DáDáDáDáDáDáDáDáDDááDD leleeleeelelelelelee 1 1 1 1 1 1 11130303030303030330300033 mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm r r r r rrrrr rrakakaaakakakakakakaketetetetetetetettettete omomomomomomoomomomomo etetetetetteteeeete v v v v vv vv vvvz.z.zz.z.z.z. 5 55 5 5 5 555555 5551,1,1,1,1,1,1,1,11,1, k k k k k kkkkkkkktetetetetetetetetteeet rýrýrýrýrýrýýrýrýrýrý

avavavavavavvavavvvovovovovovvvovovovoo ánánánánánánánánnánánáá n n n nnn nnna a a aa a a a aaaa nánánánánánánánááááklklklklklkklklklk dadadadadadadadddaddadnínínínínínnníníníníním m mm m mmm m mmmm auauauauauauauauuuutototototoototoooomomomomomomomomomomommmobibbibbbibibibibibibiluluululululululuuuu S S SS S S S SSStetetetetetetteetteeyryryryryrryryrr... .. .. kokokokokokokoookookoolololololololoovévévévévévévévévéévéhohohohohohohohohohohohohoo o o o o o oooobrbrbrbrbrbrbbrb něněněněněněněěněěněěnénénénénénénénénénéééhohohohohohohhohohoo t t t t ttt t ttrarararararaarararaar nsnsnsnsnsnsnsnsnsnsspopopopopopopopopopopop rtrtrtrtrtrtrtrtr éréréréréréréérérérréé u u u u uuuu vyvyvyvyvyvyvyvyyvyyy-------VVVVVVVVVVV3S3S3S3S3S3S3SS NeNeNeNeNeNeNeNeNeN jrjrjrjrjrjrj ooooooo šíšíšíšíšíšíš řeřeřeřeřeřeřeněněněněěněněěěějšjšjšjšjššjjjššjšíííííííí eeeeeerrrr eeeeeee bbbbbbbb lllll alallalalalnínnínííníín kkkkkkkkk

-------)

í

Základní technický popisOdpalovací zařízení i radiolokátor používají identický pásový podvozek GM-575, který se liší nástavbami. Obsluhy mají pra-coviště uvnitř nástaveb. Integrální součást tvoří nezávislá zdro-jová jednotka 1A5. Odpalovací zařízení 2P25 nese otočnou lafetu se třemi lištami, které nesou řízené střely a slouží k nasta-vení jejich náměru. Díky tomu dostalo neofi ciální pojmenování „Tři prsty smrti“. SURN má koherentně-impulzní přehledový radiolokátor 1S11 a koherentně-dopplerovský střelecký radio-lokátor 1S31. Řízená střela 3M9 má poloaktivní samonaváděcí hlavici 1SB4. Za ní je autopilot a bojová hlavice s přibližovacím rádiovým zapalovačem. Zadní část těla řízené střely tvoří spa-lovací komoru startového raketového motoru na TPH. Leto-vý motor začíná pracovat až při dosažení určité rychlosti letu po vyhoření startového motoru. Využívá okolní vzduch vstupu-jící do sacího kanálu vysokou rychlostí a zvyšuje jeho tlak spalo-váním TPH umístěné ve středu těla řízené střely.

Připravil: Martin KollerFoto: Jan Kouba

47

Život tropí hlouposti…

Hlavní takticko-technická data:Pohotovostní hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 470 kgUžitečná hmotnost (nosnost) na silnici . . . . . . 5 000 kgUžitečná hmotnost (nosnost) v terénu . . . . . . 3 000 kgPřípojná hmotnost na silnici . . . . . . . . . . . . . . 5 500 kgPřípojná hmotnost v terénu . . . . . . . . . . . . . . 3 100 kgObložnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 osobDélka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 910 mmŠířka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 310 mmVýška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 920 mmVýkon motoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 kWMaximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 km/h Připravil: Martin Koller

Foto: MPIcz

Základní technický popisZákladním konstrukčním prvkem je rám vybavený třemi tuhý-mi nápravami. V přední části jsou upevněny motor a převo-dovka, které podélně dělí dvoumístnou kabinu. Převodovka, přídavná převodovka a rozvodovky zajišťují pohon zadních náprav a v případě potřeby i přední nápravy. Samovyproštění umožňuje naviják poháněný motorem vozidla. Na části rámu za kabinou je upevněna buď korba, skříň nebo nějaká speci-ální nástavba.

Součástí běžné agendy ja-kéhokoli ústavního činitele,

tedy i ministra obrany, jsou samo-zřejmě i zahraniční cesty. Rozlišu-

jeme mezi ofi ciálními a pracovními návštěvami jednotlivých států nebo mezi formálními a neformálními za-sedáními ministrů obrany, ať už EU nebo NATO. Pro tato zasedání se začal široce užívat termín „ministeri-áda“, i když ten v žádném slovníku nenajdete. Ať už je ale povaha cesty jakákoli, najdeme mnoho věcí, které jsou jim společné, a těmto věcem bychom se v následujícím článku rádi věnovali.

K zahraniční cestě zpravidla dochází na základě písemného pozvání druhé strany. Pokud je takové pozvání kvitováno, je ur-čitá cesta zařazena do ofi ciálního plánu zahraničních cest ministra.

S blížícím se datem cesty samo-zřejmě narůstá komunikace mezi

námi a hostitelem. V těchto přípa-dech zpravidla funguje jako dokonalý pro-středník velvyslanectví ČR v dané zemi. Velvyslanci a především přidělenci obrany, pokud jsou pro danou zemi akreditováni, se v maximální míře podílí na přípravě cesty. Jejich úkolem je mimo jiné navázat komu-nikaci s institucemi, které by ministr chtěl navštívit. Při ofi ciálních nebo pracovních cestách se ministr nesetkává pouze se svým protějškem v dané zemi, ale snaha je setkat se i s předsedou vlády, předsedou místního parlamentu, případně dalšími činiteli. Právě pro organizaci těchto setkání jsou pracovní-ci velvyslanectví klíčovými osobami.

Pracovníci velvyslanectví jsou také obe-známeni například s tím, kde je nejvhod-nější se ubytovat, což je v určitých zemích, s ohledem na bezpečnostní rizika, skutečně velmi důležitá informace. Takové hotelové apartmá se zahradou a přímým přístupem na pláž sice na první poslech zní velmi lákavě, ale právě ubytování v podobném apartmá by nadělalo velké vrásky nejen mi-nistrovým ochráncům.

Když už je řeč o ochranné službě mi-nistra, nesmíme zapomenout, že i zde jsou velvyslanectví velmi nápomocna, protože komunikují s místními úřady a zajišťují pro bodyguardy povolení k nošení zbraně v dané zemi.

Při příletu delegace do požadované des-tinace pak velvyslanci a přidělenci obrany zpravidla delegaci doprovázejí po celou dobu pobytu a plní funkci takzvaného čest-ného doprovodu.

Jednou z prvních věcí, kterou si musíme ověřit, je skutečnost, jestli máme s určitou zemí vízovou povinnost. Pokud tomu tak je, je třeba vybavit pasy všech členů dele-gace vízy. Víza jsou vybavována na velvy-slanectvích navštěvované země v ČR. Je třeba mít také na paměti fakt, že některá víza v pasu by mohla způsobit problémy

diplomatický protokol a etiketa

kétedy

zřejmjeme mnávštěvmezi fosedánímnebo Nzačal šáda“, inenajdjakákojsou jbychorádi v

K dochpozvtakočitáplán

S blzřejm

při vstupu do jiné země, z tohoto důvodu je možné a velmi praktické, aby jedna osoba vlastnila i více než jeden pas.

Samozřejmě nejde opominout plánování přepravy, ať již jde o přepravu do navště-vované země, či přepravu na místě.

Co se týče přepravy do místa konání návštěvy, pokud se nejedná o zahranič-ní cestu do sousedních zemí, je zpravidla potřeba objednat letoun u 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích. Zde jsou schopni vybrat odpovídající typ v zá-vislosti na vzdálenosti cíle a celkové veli-kosti delegace.

Přeprava na místě je pak realizována po-mocí vozů našeho velvyslanectví, kdy mi-nistr obvykle cestuje s velvyslancem v li-muzíně a pomocí dalších vozů, které dává, obzvláště v případě ofi ciálních návštěv, k dispozici hostitelská strana.

Pokud možno v co nejtěsnější době před zahájením cesty je potřeba vytisknout pro všechny členy delegace podrobný program cesty, takzvaný minutovník. Už z názvu sa-motného vyplývá, že informace v něm po-psané by měly být co možná nejdetailněj-ší. „Minutovník“ se obvykle tiskne v den odletu, případně maximálně den předem, neboť změny v programu se ve většině pří-padů dějí do poslední chvíle.

V závislosti na povaze cesty je také nutné mít na zřeteli případnou výměnu protoko-lárních darů. Při neformálních zasedáních ministrů obrany NATO se něco takového skutečně nepředpokládá, i když pro jistotu je vhodné vždy mít něco při ruce. Při ofi -ciálních zahraničních návštěvách je však výměna darů brána za samozřejmost. Vždy je ale potřeba vést v patrnosti, že případné předání darů neiniciuje hostitelská strana, nýbrž strana hosta. Hostitel totiž v případě neočekávaného daru může rychle zaimpro-vizovat a nějaký dar nabídnout, přece jen se nachází na své půdě, pro stranu hosta by ale mohlo dojít v případě neočekávaného daru k velice nepříjemné situaci. Není to-tiž nic horšího, než zažít okamžik, kdy náš pan ministr dostane nějaký dar a jeho protokolista nemá v ruce nic, co by recipročně nabídl. Termín, kterým se tato situace pojmenovává, tedy „protokolistova smrt“, je více než výstižný a do-žít se jí si nikdo z pro-tokolistů rozhodně nepřeje.

Utajený revolverV době, kdy jsem působila v protokolu

předsedy vlády, se stala historka, na kte-rou nemohu nikdy zapomenout. Jednoho z tehdejších místopředsedů vlády jsem doprovázela na pracovní zahraniční cestu do Ruské federace. Cílem návštěvy byl podpis důležitého dokumentu. V rámci svého pracovního programu navštívil pan místopředseda významnou zbrojařskou společnost. Já jsem v té době byla na naší ambasádě v Moskvě a s pracovníky velvyslanectví připravovala slavnostní večeři, kterou podával tehdejší velvysla-nec. Po návštěvě zbrojovky se pan místo-předseda vrátil na zastupitelský úřad. Po-dal mi zabalený dar a požádal mě o jeho uschování do protokolárního zavazadla. Celá pracovní cesta proběhla hladce, do-kument byl podepsán, slavnostní večeře se uskutečnila ve velmi přátelské atmo-sféře a naše delegace byla večer vozidly hostitelské strany a velvyslanectví pře-vezena na letiště k vládnímu speciálu. Kolegové z delegace byli odbaveni a po-malu nastupovali do letištního autobusu. Já jsem společně s radou české ambasády uzavírala skupinku a myšlenkami již byla doma. Po náročném pracovním dni ze mě spadlo napětí a já již jen automaticky pokládala protokolární zavazadla na pás k rentgenové kontrole, abych ukončila odbavení. Z mého ležérního stavu mne však vyburcovalo ječení sirén a valící se horda ozbrojenců, kteří mě obklíčili, mířili na mě samopaly a křičeli rusky tak rychle, že jsem jim nebyla schopná rozu-mět. Ohromená hrůzou jsem začala hys-tericky křičet, že já „ničevó nesdělála“, a rada velvyslanectví pištěl, proč jsem mu nenahlásila ten revolver v kufru. Vytřeš-tila jsem oči – jaký revolver? Vše jsem pochopila v okamžiku, kdy jsem zahlédla zděšený výraz pana místopředsedy, „po anglicku“ mizícího v útrobách autobusu. Vysvětlení bylo nasnadě.

Příprava zahraničních cest

p jic horšího, než zažít okamžik, kdy nášministr dostane nějaký dar a jeho

okolista nemá v ruce nic, co bypročně nabídl. Termín, kterým ato situace pojmenovává, „protokolistova smrt“,

ce než výstižný a do-e jí si nikdo z pro-listů rozhodně eje.

y y

Místopředseda vlády obdržel od

zbrojařů jako dar histo-rický, ale jinak funkční revolver

a tento „drobný“ detail mi zapomněl při úschově sdělit. Druhý den v Praze jsem od něj jako omluvu obdržela krásnou kytici. A dnes, když se potkáme, tak již z dálky na mě vykřikuje, že to opravdu nebylo úmyslně.

Připravili: Tomáš Varháneka Štěpánka Nezmarová

48

ŠéfredaktorJan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: jan_prochazka@klikni.cz

RedaktořiMartin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: kollermartin@seznam.czPavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.czVladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz

Grafi kAndrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: andrea.belohlavkova@hotmail.cz

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:

jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!!!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort,

adresu bydliště.V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále:

číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.

V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu.

Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Informace pro autory

Kontakty do redakce

inzerceVydává MO ČROdbor komunikace a propagaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Šéfredaktor: Jan Procházka

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Kresby: Jiří Král

Jazyková korektura: Jiřina Švarcová

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeOKP MO – produkční odděleníRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRINT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 3. 5. 2011

Toto číslo vyšlo dne: 9. 5. 2011

Foto na titulní straně: npor. Miroslav Jordánek

Bench-press, neboli tlak v lehu na rovné lavici s činkou je nejspíše nejznámější posilovací cvik rozvíjející svaly hrudníku a rukou. V letoš-ním roce se uskutečnil již druhý ročník otevřeného přeboru Armády České republiky v této disciplíně. Celkově se ho zúčastnilo osmnáct soutěžících. Během zápolení sehrávalo roli nejen to, kdo jak těžkou činku vytlačil, ale i váha soutěžících. Právě z ní totiž vycházel koefi ci-ent, na základě kterého se došlo ke konečnému výsledku. Jako třetí se umístil des. Miroslav Šebesta z Klatov s výkonem 190 ki-logramů, za který získal 113,08 bodů. Na druhém místě skončil des. Tomáš Rybín z Jinců, který zvedl 180 kilogramů (113,31 bodů). Zvítězil des. Jan Malinovský z Pardubic s vůbec nejlepším výkonem v historii 207,5 kilogramu (119,02 bodů). Soutěže se zúčastnila i jedna žena, a to rtm. Martina Rašková z Jinců, které na vítězství z pochopitelných důvodů stačilo zvednou 40 kilogramů.

Text a foto: Vladimír Marek

Přebor v bench-pressuPřebor v bench-pressu

Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny taktiky útvarů a svazků katedry vojenského managementu a taktiky.Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major.Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru vojenský management nebo příbuzném oboru, kurz vyšších důstojníků, alespoň 5 let praxe v oboru, praktické odborné zkušenosti a znalosti v oblastech použití vojsk v operacích, taktiky, velení a štábní služby, publikační činnost v oblasti operační a taktické činnosti vojsk, AJ 2222 a BP „T“.Termín obsazení místa – 1. červenec 2011.Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem vědecké a publikační činnosti do 8. června 2011 na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, npor. Ing. Nela Urbanová, Kounicova 65, 662 10 Brno, tel.: 973 442 393. Výběrové řízení před komisí proběhne 16. června 2011. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Ředitel Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem nabízí systemizované místo pro VZP:

vedoucí oddělení podpory, SH 71, PT 11, KvPo 13, ČVO 31, BP „D“, AJ 2222.

Požadujeme znalosti a zkušenosti v oblastech fi nancování, rozpočtování, logistice a vedení kolektivu. Nástup od 1. 7. 2011. Kontakt: personalistka o. z. Bc. Věra Poláčková, alc. 286 154, mob. 602 278 959, fax 286 115.

Velitel Praporu zabezpečení v posádce Vyškov nabízí systemizované místo pro VZP:

Velitel VÚ 1762 Žatec (velitelství 4. brn) nabízí volná systemizovaná místa pro VZP:

starší důstojník skupiny informačních systémů, stanovená hodnost nadporučík (63), PT 10, kvalifi kační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání, ČVO 41, BP „T“, AJ 2211, zdravotní způsobilost „schopen jako výsadkář“;

starší důstojník skupiny komunikačních systémů, stanovená hodnost nadporučík (63), PT 10, kvalifi kační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání, ČVO 42, BP „T“, AJ 2211, zdravotní způsobilost „schopen jako výsadkář“;

3× velitel spojovací čety, stanovená hodnost poručík (62), PT 9, kvalifi kační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání, ČVO 42, BP „T“, AJ 2211.

Kontakt: kpt. Ing. Milan Murgaš, alc. 280 291, mob.724 801 270, e-mail Milan.Murgas@sis.acr.

Náčelník VZ 6817 Boletice nabízí volná systemizovaná místa pro VZP:

velitel čety zabezpečení, stanovená hodnost poručík (62), PT 9, kvalifi kační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), ČVO 11 (odbornost mechanizovaná) kvalifi kační požadavek důstojnický kurz (5), BP „V“, AJ 2211;

velitel čety UVZ, stanovená hodnost poručík (62), PT 9, kvalifi kační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), ČVO 11 (odbornost mechanizovaná), kvalifi kační požadavek důstojnický kurz (5), BP „V“, AJ 2211.

Kontakt: PersP, alc. 326 866.

Výběrové řízení

Volná místa

mladší technik metrologie a OTD, SH 42, PT 9, KvP 10, ČVO 33, BP „V“.

Požadujeme odborné znalosti a zkušenosti (praxe min. jeden rok) na pozici pracovník metrologie a OTD, osvědčení pracovníků metrologie mechanických veličin III. kvalifi kačního stupně, školení řídícího orgánu OTD, kurz metrologie a OTD – ISL a znalost práce na PC (Excel).Nástup od 1. 9. 2011.Kontakt: npor. Ing. Šárka Krakovská, alc. 452 011, mob. 724 692 957, fax. 455 010, e-mail Krakovská Šárka – przab@sis. acr.

Koupím do sbírky různá vyznamenání, medaile a odznaky.Současné i staré, naše i cizí. Kontakt 605 745 922.

Hledám spolujezdce k dennímu dojíždění na trase Plzeň-Praha a zpět (Vítězné náměstí). Tel.: 602 880 900.

Setkání absolventů vojenské školy v Moravské Třebové a udělování pamětní medaile absolventa školy. Více informací na www.vsmt.cz – odkaz „Absolventi".

Hledám náhradu k VÚ 1825 Tábor na minometnou baterii jako obsluha minometu, hodnost desátník. Tel.: 739 637 478 Koníček Milan.

Různé

V polovině devadesátých let byla započata tvorba znaků vojen-ských útvarů AČR a dalších armádních zařízení a institucí. Společně se vznikem základních resortních vyznamenání a medailí (Záslužný kříž, medaile Za zranění nebo Za službu v zahraničí apod.) vznikl v roce 1996 jeden z prvních ofi ciálních znaků – znak Ministerstva obrany ČR.

Tvoří jej španělský štít, lemovaný pětkrát se opakující modro-čer-veno-bílou trikolórou a jednou dělený. V horní, červené polovině je vyrůstající český lev, na dolní, modré polovině jsou položeny dva zkřížené, vzhůru orientované stylizované meče. Celkově znak svým štítem i polovinou českého lva odkazuje k české státnosti a spod-ní polovina (zkřížené meče) pak k základnímu tradičnímu symbolu naší armády potažmo ozbrojených sil ČR, odkazujícímu na historic-ké tradice z dob vojenství českého království.

Tato symbolika se stala základem pro systém znaků dalších insti-tucí a úřadů ministerstva obrany. Základním rozdílem je, že symbol v dolní polovině vždy odpovídá činnosti dané instituce. Takto vznik-ly např. znaky Vojenského historického ústavu Praha, sekce vy-zbrojování MO ČR, odboru vojenského letectví MO ČR, Inspekce ministra obrany a dalších.

Znak je používán při prezentaci Ministerstva obrany České repub-liky jako celku, na resortních medailích a při dalších příležitostech.

Stranu připravil pplk. Robert SPEYCHAL, VHÚ

Znak SOPS MO

Znak VHÚPamětní medaile k 90. výročí vzniku Československa

Na současných protipirátských operacích se

podílejí námořní hlídkové letouny P

-3 Orion

několika zemí.

Foto: M

inisterstvo obrany Austrálie