VODEM

Aurelius Augustinus, svat biskup hipponsk a nejvt uitel latinsk crkve (354*43) il v boulivho djinnho i mylenkovho pelomu.

e msk, jeho ir vlast, kterou jej pslunci a snad i barbart soused ztotoovali se svtem, ba se samm svtovm dem, byla v rozkladu. Nejbolestnj a kadmu viditelnou znmkou tohoto rozkladu bylo vyplenn posvtnho stedu svta, ma, r. 410 germnskm knetem Alarichem. Tuto udlost uvdli pohan v souvislost se souasnou promnou ideovou: jejich bohov pr trestali stt za pijet kesanstv. Tento nhled, jako i poteba, poslit v tchto trudnch pomrech malo-mysln vc, byly Augustinovi pmm podntem k sepsn jeho stejnho dla O bo obci (v letech 413-426). Prvn st spisu (kniha I.-X.) se obrac proti pohanstv: bohov nejsou drci pozemskho blaha; krutmi vlkami i vnitnm rozkolem trpla e u ped Kristem a jej velikost byla odmnou za staromsk ctnosti. K tmto ctnostem vak nevedlo mnohobostv; vnou blaenost pak nedv ani ono ani filosofie. Druh st dla (kniha XI.-XXII.) podv v rmci svtovch djin mohutn obraz Bo obce, t. j. spoleenstv spravedlivch vyznava pravho Boha, putujcch tmto svtem uprosted pslunk obce pozemsk, kterou zaloili padl andl tm, c strhli st lidstva ke hchu. Konec jejich vzjemnho promsen nastane a v soudn den, kdy jedni dojdou vnho trestu a druz vnho ivota.

Je tedy pln Bo obce v prvn st apologetick a v druh historick. Logicky uspodan soustava, kter by ponala dkazem Bo jsoucnosti, byla kolem pozdjho stedovku. Augustin k n poloil (ovem I v jinch spisech) hlubok a rozshl zklady, filosofick i bohovdn. inil to nejenom astmi spekulativnmi odbokami (na p> o svobod vulc V. 10.. o pvodu zla XII. 6. 7.,o Bo Trojici XI, to. a4) a plci-tosmmi roxbory nesnadnch biblickch mst, ale pedevm methodic-kro zuitkovnm filosofickch vboj starovku.

Vpracovn lidsk moudrosti pohan v boskou soustavu kesansk vry nebylo vc samozejmou ani snadnou. Nebyli to jen prost vc a drsn poustevnci, kte v naden nad zjevenou cestou spsy byt lhostejn a slep ke vem oblastem, kudy ona nevedla. I tvrce kanonickho latinskho pekladu bible, nejuenj uitel crkve, Augustinv vrstevnk Hie-ronymus (sv. Jeronm), trpl nevslovn vitky svdom pro svoji zlibu ve svtsk literatue; a kdy ml vidn poslednho soudu, slyel Kristv odsudek s odvodnnm; Jsi dceroan, ne kesan (list 22). Jinak konvertita Augustin, jemu byla a do tiatictho roku ivota kad antick soustava zastavenm na kov cest za pravdou: jet jako biskup vzpomn s vdnm pohnutm Cceronova spisku, kter v nm rozntil hned v mld lsku k moudrosti, L j. k filosofii v pvodnm slova smyslu (Vyznn IL 4), a poznamenv, e neviditeln vlastnosti*1 Bo poznal nejdve u tiovoplatonik (tame VII 20); ba Sokrata dovedl hodnotit tak kladn, t j. - jakoto kesan - kesansky, e v motivaci jeho odvratu od metaysiky u pekro! mez historick pravdpodobnosti (B. obec VIII, 3).

Proto je Bo obec ve sv filosofick a djinn sloce pln antick. Bludn nzory odprc se tu vyvracej namnoze antickou zbran; odmtnut noetick skepse, je klasickou formulac Si failor, sum* pedjm Dctcartesa (XI, 26), je zajmavou kombinac augustinskho pojet Bo trojosobnoso bdkmstickm argumenty proti pyrrhonismu; v postultu blaenosti, jen .se tu opt a opt vrac (XIV. 25 a j.), doznv, ale i vr chol v lnku o vn blaenost typicky eck eudatmonsmus. Platoni* kxn (VIII, 5 na.) a stoikum (V, f nn. a j.) se Augustin vnuje vslovn a obrn, provdje u nich vtkami i chvlou kesanskou istku, fcimt djepisci, bsnci i enc mu nejsou jen snikou materilu a svdky patnho stavu pozemsk obce*, afc spolu pracovidky v hledn smyslu djin (V. ta a jV)a elu sttu (XIX. 24 a j-). Tak a podobn skizzuje Augustin svou iyntheau.

Ztlesuj nm ledy Augustinu* a Hferonymu* dvoj typ starovkho Iflfastana, lpe eesw), dvoj typ kesana vbec, jak jej meme sledovat m.p v djinch reformace; typ hluboce kulturn a typ zce fanatick. Budoucnost patila po kad typu augustinskttiu. Pro ns Cechy je tato po larta tm zajmavj. e mi tvou mfen obdobu vt vvoji eskobratrsk Jednoty v n byli vystoupenmJana fttahosUv* zatlaAen na vedkjl ko* toj neptel iiftssshn v/^Mw; ^itomu sov*.

Augmm by ncbrl flovArm; kdyby by? ptwedl rfrnou aynibrsu ST viech pu4n*mt*uxM Pro kulturnho historika je poitkem, shledval v jeho dle stopy drobnch protiklad, ve kterch mu uklouzlo na p. cosi z pedkesanskho hrdho manstv. Pi len druh punsk vlky (III. 19), vvaje se patrn v stanovisko svho pramene Livia, mluv o otrocch s tradinm despektem, akoli pi rozboru starozkonnch dj v, e otroctv je jednm z trest za hch (XIX. 15); m ostatn iv cit pro lidsk utrpen, jak vidme z jeho sugestivnho vypsn tlesnch i duevnch muk ednka Innocentia (XXII. 8), ale i z jeho draznho a nkolikerho odmtnut stoick zsady, e soucit je nectnost, mudrce nedstojnou (IX. 5, XIV. 9 a j.). Jin drobn protiklad lze vidti v tom, e pi svm sklonu k textov kritice, kter se nauil na rznotench Psma (srov. XV. 13), v bez rozpak nejen velikkm zprvm djepisc (o starormskch ctnostech, na p. o Regulovi 1.15), ale i podrobnm bjm o trojsk vlce (I. 2 nn.). Bylo by vak anachronismem, spatovala v tom nesrovnalosti; jsou to jen poukazy k tomu, z jak sloitch pedpoklad tvoil*

Stejnm anachronismem jest, vytk-li se Augustinovi, e ml svoji znalost klasick eckc filosofie z druh ruky. V tom byl synem sv doby a odchovancem jejch kol, kter se spokojovaly na mst pramennho studia populrnmi prukami, pokraujce takto v tradici mskho ek-Ickticismu. S tmto ponkud oportunnm eklekticismem ml Augustin spolenou svou kusou znalost antick moudrosti, ale daleko jej pekonal svm vnivm pudem po systmu, kter byl jednm z projev jeho typicky augustinskho sil o celostn usoustavnn ivota i myleni. Analysa pramen nen vecko; teprve geniln synthesa j dv smysl; a hip-ponsk myslitel nebyl ani prvn ani posledn, kter vytvoil synthesu pedbnou, tm podntnj. Lze ci, e takto zaruil budoucm latinsko - kesanskm vrstvm jistou kulturn vi; byl to tedy osvtov in prvnho rdu (pipravovan v jednotlivostech u starokesanskmi obrnci vry). Vboje antiky ily v kesanstv dle; renaissance vzksila jen nkter jej sloky.

Po strnce slohov nese Bo obec zeteln znmky toho, e vznikala s pestvkami v pohnutch dobch; ba nalezneme tu stopy celho vvoje kultivovan latinsk vty. Nejsilnji vrstvu zde tvo rhetorck pathos krajn intelektulisovan ei msk csask doby, kterou msty prosvt vrouc a jadrn styl biblsujc; tedy dal protiklad. Rozum se, le toho ti onoho zpsobu neuv Augustin nahodile, nbr pizpsobuje svj vraz nmtu, nebo i autoru, kterm se prv obr. V nejve-IqsM h kapitolch o Bol obci, Bohu a dui se stv jmavm kazatelem -a bsnkem, Kesansk protiklady ctnosti a hchu, rje a svta, nebe a pekla. Boha a lovka nezhodnotlo umlecky teprve baroko. Podle Augustina maj v kosmickm rdu hlubok smysl, obdobn kolu bsnickch antithet, kter jsou mezi ozdobami reci nejpsobivj a kterch uv i Star i Nov Zkon (XI. 18). A on sm. Vdy nmt jeho dla, t. j. protiklad Bo obce a obce dblovy, je jednm etzem ivotnch i meta-fysickch antithet; jemn kolen stilista a milovnk bible - tebae vdom za lbivm vrazem neel - je nejednou vyhrocuje v an ti thesi pmo lapidrn krsy, a u v jedin vt (zatek XL 4) nebo v nepehledn ad drobnch slovnch figur.

Augustinovy antithese, paradoxy, rmy, alliterace atd. jsou samy o sob zajmavou kapitolou. Nen pochyby, e m. j. tsn souvisely se star manrou africkch stilist a e pro Augustina, kter prosel odbornmi kolami rhetorickmi jako k i jako uitel, splvaly skoro nerozlun s jeho matetinou. Tam, kde je protcplil kesanskou antithet ikou, spise kde vyrostly samy strjn z vrounch i ivotnch protiklad do pipravench tradinch forem, nelze je naprosto nazvat jenom ozdobami*1 6 dokonce hkami*: koist dobyvatele je vitrea laetitia fragil-ter splendida, dosl. sklenn radost kehce zc* ne felicitas, nbr vanitas (tst* - scest* IV. 3); on nezn hodnotu kesansk libcra servitus (svobodn otroctv*4 XIX. 15aj.) ani Kristovy altissima hum-ltas* (vsosm pokora/ dosl. ncjvyii ponenost* fV. 30), jeho obady jsou sacra saerilega (bohaprzdn bohosluby IV. a). Z tchto li-ter trysk duch. Ne vdycky stejnou mrou a ne vude; ale do Bo obce pat bytostn.

Pekladatel, kter by tchto slohovch prostedku nedbal, by dlu ublil, etina, svm jazykovm typem latine blzk, m pro vytvoen jejich rovnomocnin velice dobr pedpoklady; ba zeten Bo obce* me bt v nkterch stech lkavou zatkvac zkoukou i pro umlce slova, nesen pro odbornka.

Prvnho eskho pekladatele nallo dlo v prask* kanovnku Adamovi t Vifiofc r. r$% (f. vydn 1786), ale jeo pro svoj posledn kruhu. Na n padla volba (%* shod s dobovm vkusem a s ponajcm jitenm baroka; pro jej 8 kapitolu, tki tyiadvacet div, zpravidla zzranch uzdraven, % nich posledn je podno st suhujd dflamainosti tt tady spatoval pekladatel zlat heb svho dlka, je patrno nesen s toho, e focenou kapitolu Cnrjdd t o Bo obor) rozdul ve tyftaoVanet dnku f se zvltnmi nadpisy, ilri t jeho vodnho vnovi*J Pana KryltofTo** ||fsjtjstarimu f Lohkovv . \*\.

(Retraktac kniha II., kap. 43)

Mezitm byl m vyvrcen vpdem Got pod vedenm krle Alaricha a byla to rna drtiv a velik. Ctitel mnoha nepravch boh, kter nazvme vitm jmnem pohan, snaili se svrhnout odpovdnost za jeho vyvrcen na kesansk nboenstv, a zaali se rouhat pravmu Bohu jet roztrpenji a rozhoenji. Proto j, hoe horlivost domu Boho, rozhodl jsem se napsati proti jejich rouhn i bludm knihy O Bo obci. To dlo mne zamstnvalo po nkolik let, protoe do toho pilo mnoho jinho, co jsem odloit nemohl a co jsem musil ukoniti dve.

Pesto bylo toto velk dlo O Bo obci poslze dokoneno, a to v dvaadvaceti knihch. Z nich dv prvn vyvracej mnn tch, podle nich lidsk ponn m zdar bezpodmnen jen tehdy, jsou-li uctvni etn bohov, ctn od pohan; a tahle netst vznikaj a mno se podle nich proto, e se ten kult zapovd. Nsledujc knihy pak se obracej proti tm, kdo sice uznvaj, e tyto pohromy sthaj a budou sthati smrtelnky vdycky, a e pipadaj na rzn msta, doby i osoby, a u ve velkm mtku nebo v malm; ale dokazuj, e uctvn mnoha boh, t. j. obtovn jim, je uiten pro posmrtn ivot. Tedy v tchto deseti knihch se vyvracej ony dv lich domnnky, protivn kesanskmu nboenstv. Ale aby nm nikdo nevytkal, e jsme pouze vyvrtili ciz mnn, naeho vak nedokzali: to je kolem druh sti tohoto dla, sestvajc z dvancti knih, - akoliv svoje stanovisko dokazujeme podle poteby i v prvnch deseti knihch, a rovn v dvancti poslednch domnn protivn vyvracme. Tedy z dvancti nsledujcch knih prv tyi obsahuj vznik dvou obc, ze kterch jedna jest Bo, druh tohoto svta; nsledujc tyi jejich vvoj aneb djiny; dal pak a zrove posledn jejich nutn konce. Tak vech dvaadvacet knih, akoli pojednvaj o obou obcch, pece dostaly jmno podle t lep, take se nazvaj O Bo obci.

V jejich dest knize (kap. 8) nemlo bt uvedeno jako zzrak to, jak pi Abrahamov obti ohe spadl s nebe probhl mezi rozdlenmi obtmi, protoe se mu to ukzalo ve vidn. To, co je eeno v sedmnc-

t knize (kap. 5) o Samuelovi, e nebyl se syn Aronovch, mlo bt spe vyjdeno takto: Nebyl synem knze. Bylo toti zkonnou zvyklost spe to, aby po zemelch knzch nastupovali jejich synov. Nebo otec Samuelv je potn mezi Aionovy syny (ale knzem nebyl), ne vak v tom smyslu, e by ho byl zplodil sm Aron, ale tak, jak sluj Isra-elovmi syny vichni lenov onoho nroda.

Toto dflo zan takto: Peslavn obce Bo atd.

KNIHA I.

Pedmluva.

V tomto dle, urenm a slbenm tob, pedrah synu Marcelline, rozhodl jsem se hjiti peslavn Bo obce - a ji za tohoto bhu as, kdy putuje mezi bezbonky, ijc z vry, nebo v on stlosti vnho svtla, je nyn trpliv oekv, dokud se spravedlnost neobrt v soud, majc potom doshnouti obzvltnm zpsobem poslednho vtzstv a dokonalho mru, - proti tm, kdo dvaj ped jejm zakladatelem pednost svm bohm; dlo to bude rozshl a krun, ale nam pomocnkem jest Bh. Vm toti, jakch sil je teba k pesvden pynch o tom, jak velik je moc pokory, jejm psobenm vecky pozemsk vrcholy, kolsajc a vratk ve sv pomjejcnosti, pevyuje vzneenost - ne ta, kterou si osobuje lidsk zpupnost, ale kterou propjuje bosk milost. Nebo krl a zakladatel tto obce, o n jsme se rozhodli pojednati, zjevil v Psm svho lidu tuto zsadu boskho zkona: Bh se pynm protiv, ale pokornm dv milost (Jak. 4, 6). Le tuto Bo vlastnost si osobuje ve sv nadutosti tak pyn due, a lichot j, kdy se j ve chvaloei k (Vergilius, Aen. VI, 853):

etiti pokoench a vlkou zkruiti zpupn.

Proto ani o pozemsk obci (kter sice dycht po panovn, ale prv tou panstvchtivost je opanovna, i kdy j nrodov otro) nelze pejiti mlenm nic, eho el tohoto zapoatho dla vyaduje a k emu se v nm pleitost naskytuje.

1. O protivncch jmna Kristova, kterch barbai pi plenn Mstapro Krista uetili.

Z n toti vyvstvaj neptel, proti kterm je teba Bo obce hjit. Mnoz z nich vak svj bezbon blud naprav a stanou se v n zcela dnmi obany; druz zase proti n planou ztm tak plamennm a jsou nevd-

ni k dobrodin jejho Vykupitele tak oividnm, e by dnes proti n jazykem nesermovali, kdyby nenalzali na tku ped meem neptele v jejch posvcench mstech ivot, na kterm si zakldaj.

Co nejsou nepteli Kristova jmna tak ti man, kterch barbai pro Krista uetili? Dosvduj to hroby muednk a basiliky apotol, kter za onoho drancovn Msta pojaly ve sv zdi lidi vlastn i ciz, hledajc u nich ochrany. Krvav neptel adil a po jejch prh, zde vraednkova zbsilost uznvala mez, sem neptel jat soucitem vodili i ty, kterch byl uetili tak mimo ona msta, aby nepadli do rukou jinm, kdo podobnho soucitu nemli. Jakmile se prv tito lid, jinde po zvyku dobyvatel divoce dc, blili fc tmto mstm, krotla tak cel jejich zabijesk zbsilost a honba po zajatcch ustvala. Tak vyvzlo mnoho lid, kte nyn kesanstv otrhaj a pohromy, kter to msto vytrplo, kladou ca vinu Kristu, kdeto dobrodin kterch se jim dostalo, aby ili pro Kristovu est, nepitaj naemu Kristu., nbr svmu osudu.

Ostatn kdyby trochu sprvn myslili, mli by spe ta krut a tk utrpen se strany neptel pitat on bosk prozetelnosti, kter lidi mravn zkaen rda napravuje a kru vlkami a kter takovmito navtvenmi zkou i smrtelnky, ijc spravedliv a chvalitebn; a osvdili se, budto je pen do lepho ivota neboje jet ponechv na tomto svt pro jin uitek. To vak. e jcfa surov barbai proti vlenmu mravu uetili, a ui pro Kristovo jmno kdekoliv, nebo na mstech jmnu Kristovu obzvlt zasvcench, pi tom prostornch a vybranch z pehojnho milosrdenstv fc pojet mnostv, to by mli pitat kesanstv, za to vzdavatj d% Bobu, a aby mukli trestajcmu vnmu ohni, utkat ar upmn k jrho jmnu, jeho mnoz z nich pokrytecky pouili, aby unikli umnmu zmku asnmu Nebo mezi tmi, kter vid drze a veten utrhati Knttmrfm sluebnkm, je velk ada tch, kdo by byli za onoho netst smrti neunikli, kdyby ar byli nevydvali za Kristovy sluebnky A nyn ti nevdn nadut a bezbon blzn se zvrcenm vflfcem protiv jeho jmnu, aby byl? pmrmm v6>ou tm*mi: - [menu, nmu mm&Mjm lstivm jazykem, aby mohli y vat asnho wtla.

s Zc ttikds/da vilky nebyly vitny . aby vtzov etili porslench

ftyio vyleno tohk vlek, vmlrnrh i pfod zaloenm tUm$ i po jeho ft*a jeho svtovUkfff (Mm o mt a najdte flfrterou obec, kter

cizozemci dobyli a dobyve j uetili lid, kte se utekli do chrm svch boh, - nebo zda nkter barbarsk vdce zakzal pi vpdu do msta zabjet toho, kdo bude nalezen v tom i onom chrmu! Zda nespatil Aeneas (Aen. II, 501), kterak Priamus svou krv

potsnil oltn ohe, jej sm byl zantil bohm? Rovn Diomedes a Odysseus (t. 167 nn),

pobive str, je hldala na hrad trojskm,

popadli svatou sochu a rukama zkrvavenma

vnk bosk panny se s drzou odvahou dotkli. Nen vak pravda, co nsleduje:

Odtud poala slbnout a nazpt klesat a mizet

nadje Trojan.

Potom arci zvtzili, potom Trju zniili ohnm a meem, potom ubili Priama, kter se uchlil k olti. Ale Trja nezala proto, e pila o Minervu! Vdy co ztratila Minerva pedtm, e sama byla ztracena? Snad svoje strce? Tak tomu jist bude, teprve po jejich pobit mohla bt toti odnesena. Nebo ta socha neochraovala lidi, ale lid tu sochu. Pro ji tedy uctvali, aby steila vlast a obany, kdy nebyla s to osthati svch strc?

3. Jak nerozumn byla vra man, e jim pomohou bkov Penti,

kte Trji uhl dat i nemohli.

Hic, jakm bohm svili man ochranu Msta, a jet se z toho tc-ili! toho nadmru smutnho poblouzen! Na ns se hor, kdy o jejch bozch mluvme takto; ale nehnvaj se na svoje spisovatele, kterm se za penze u zpamti, a jet ke vemu samy uitele uznali za hodny sttnho platu a hodnost. Vdy u Vergilia, kterho tou hoi proto, aby jakoto bsnk velik a ze vech ncjslavnj a nejlep napojil due jet tl a nemohl bt jen tak zapomenut - podle znmho vere Ho-rcova (List I, 2, 69):

Dlouho si zachov vni, j jednou naskla nov ndoba -tedy u tohoto Vergilia Juno, nevrafc na Trojany, prav krli vtr Aiolo-vi, aby ho proti nim popudila (Aen. I, 67):

Nrod mn neptelsk se plav Tyrrhcnskm moem,

do Itlie Trju i zdolan Penty nesa.

Tak tedy tmhle poraenm Pentm mli rozumn lid svit m, aby nebyl poraen? Ale tato Juno snad mluvila jako rozlcen ena, ne-

vdouc, co mluv. A co sm Aeneas, tolikrt nazvan zbonm, co nevypravuje toto (t, II, 319:)

Panthus, Othryv syn, knz Foibv na hrad trojskm,

v rukou zdolan bohy i svtosti, malho vnuka

vleje bez dechu bel a mil k naemu prahu.

Podle jeho vyprvn byli pece bozi, je sm bez rozpak nazv pemoenmi, spe sveni jemu ne on jim, kdy se mu prav (t. 293): Bohy i svtosti sv te tob svuje Trja.

Tedy u Vergilia jsou takov bohov poraeni a sveni lovku, aby alespo po porce njak vyvzli; jak je to blhovost, myslet si, e bylo moudr takovm ochrncm svit m a e by bval nemohl bt zpustoen, kdybych jich byl neztratil! A jet k tomu poraen bohy ctt jako strce a obrnce - co to znamen jinho ne mti ne dobr bohy, nbr stn uboh? Mnohem moudej je myslit si, e oni by byli dvno zahynuli, kdyby jich bval nezachrnil m, se byl, neli e m by byl do toho netst neupadl, kdyby byli dve nepadli oni! Vdy kad pi troe pozornosti vid, jak nesmysln bylo spolhat, e pod ochranou pemoench boh je nepemoiteln a e byl ztracen proto, e ztratil ochrann bohy, - kdy pece pinou jeho pdu mohlo bt jenom to, e si vyvolil ochrnce, zniku propadl! Kdy tedy byly sepisovny psn o poraench bozch, nemli bsnci v myslu lht, ale museli jako rozumn lid doznati pravdu.

Avak tyhle vci probereme peliv a zevrubn radji na jinm mst; nyn dokonm podle monosti krtce to, co jsem zaal, toti vklad o nevdncch, kte ty strasti, jich si pro svoji mravn zvrhlost zasluhuj, kladou rouhav za vinu Kristu; e vak se jich, i kdy jsou takov, pro Krista et, to neuznvaj za hodno pozornosti, a ve sv hn a len zvrcenosti zneuvaj proti jeho jmnu tho jazyka, kterm toho jmna pokrytecky pouili, aby zstali na ivu, i kter na mstech jemu zasvcench ze strachu dreli za zuby, - aby se, naede bezpe a ochranu, na vrhli s nevraivm splnm z mst, kde k vli nmu zstali ueteni od vrah.

4. O Junonin asylu v Trji, kter nezachrnil ped Reky nikoho, a o basilikch apotol, kter osthaly od barbar vecky, kdo se do nich utekli.

Jak jsem ekl, ani Trja, matka mskho nroda, nedovedla ve svatynch svch boh zachrnit svoje obany ped ohnm a meem ek, uctvajcch tyt bohy; ba dokonce (Aen. II, 761 nn)

40

v ochrannm Junony chrmu za strce Odysseus krut a star Foinix byl zvolen, aby tam hldali plen: tam zevad poklady trojsk, vzat z hocch svaty, a posvtn obtn stoly, msidla z ryzho zlata a zabran koberce vzcn sneli; zden eny a s nimi v zstupu dti okolo stly.

Msto zasvcen tak velik bohyni zejm nebylo vybrno k tomu, aby odtud nikdo nesml bt vzat do zajet, ale aby tam po libosti mohli bt zajatci zavrni. Srovnej te ten asyl (kter nepatil ledajakmu obyejnmu i plebejskmu bohu, nbr seste a manelce samho Juppite-ra a krlovn vech boh) s pamtnmi msty naich apotol! Do onoho asylu se snela z hocch svaty koist - ne aby byla darovna poraenm, ale rozdlena vtzm; za to do naich se uctiv, zbon a poslun sneslo i to, o em se jinde zjistilo, e k tm mstm nle. V tamtch lid svobodu ztratili, zde zachrnili; tam byli zavrni, zde nesmli bt do zajet brni; tam je vtzn neptel hromadili k zotroen, sem je neptel milosrdn vodili k osvobozen; konen onen Ju-nonin chrm si zvolila hrabivost a zpupnost lehkovnch ek, tyto Kristovy basiliky milosrdenstv a pokora nevzdlanch barbar. Ledae snad pi onom slavnm vtzstv ekov chrm spolench boh uetili, a neastn Trojany, poraen a hledajc v nich ochrany, zabije ti nebo jmati se neodvili, - ale Vergilius si to po zpsobu bsnk vymyslil. Avak on ve skutenosti vylil, jak si neptel pi vyvracen mst obvykle ponaj.

5. Co soudil Kato o obvyklm ponn neptel pi vyvracen mst.

Jak pe Sallustius, djepisec proslul svou pravdomluvnost, neopominul se o tomto ponn zmniti tak Kato ve svm nvrhu, kter pednesl v sent stran spiklenc: e jsou loupeny dvky i hoi, dtky rvny z nru rodi, matky snej, cokoliv se vtzm zamane, svatyn a domy se drancuj, krveprolvn a hstv buj; konen vude je plno mrtvol, krve a nku (Katilina 51). Nebt toho, e se tu zmnil o svatynch, myslili bychom, e sdel boh neptel etvaj.

A to nehrozilo mskm chrmm od neptel cizozemc, ale od Ka-tiliny a jeho soudruh, nejvzneenjch to sentor a mskch oban! Ovem to byli vyvrhelov a matkovrazi sv vlasti.

4i

6. e ani man v dnm z dobytch mst v jeho chrmech poraench neetili.

Pro by tedy mla nae vaha tkat po mnostv nrod, kte mezi sebou vlili a v sdlech svch boh nikde poraench neuetili? Podvejme se na samy many; pomysleme, pravm, a pohldnme prv na many, o jejich obzvltn pednosti bylo eeno (Aen. VI, 853)

eti ti pokoench, a vlkou zkruiti zpupn, a e pr utrpve kivdu dvali pednost odputn ped pomstou. Kdy v zjmu rozen svho panstv dobyli tolika ohromnch mst a po dobyt je vyvrtili: protte nm, kterm chrmm dvali tu vsadu, e by v nich byl osvobozen kad, kdo by se do nich uchlil! i snad to dlali, ale djepisci pslunch vlek zrovna o tomhle mleli? Mui, kte ptrali po skutcch chvly nejhodnjch, by opravdu vynechvali takovhle dkazy lidskosti, podle nich nejslavnj? Znamenit man Markus Marcellus, jen dobyl Syrakus, msta velice vstavnho, pr nad jejich nastvajcm pdem pedem zaplakal a svoje slzy prolil dve, ne jejich krev. Rovn etil ct i u neptele. Nebo dve ne jako vtz dal rozkaz vtrhnouti do msta, vydal nazen, aby nikdo nezneuctil enu svobodnho rodu. Pesto bylo msto vyvrceno podle vlen zvyklosti; neteme nikde, e by velitel tak estn a laskav byl zakzal shnout na nkoho, kdo se uchl do toho neb onoho chrmu. To by se jist nikterak nepelo mlenm, kdy nebylo mono mlet ani o jeho slzch ani o jeho nazeni na ochranu ctnost proti nsil! Fabius, kter vyvrtil Tarent, sklz chvlu za to, e se zdrel uloupen soch. Nebo kdy mu psa pipomnl, jak chce dt rozkaz stran mnostv ukoistnch soch, jet svou zdrenlivost okoenil ertem. Zeptal se toti, jak jsou, a kdy mu vykldali, e mnoh z nich jsou velik a dokonce i ve zbrani, pravil: Rozhnvan bohy ponechme Tarenanm. Kdy tedy m-t historikov nemohli pejit mlenm ani pl jednoho, ani ert druhho, ani estn soucit onoho, ani vtipnou zdrenlivost tohoto: kterak by se byli nezmnili o tom, kdyby bvali ke ct nkterho ze svch boh uetili nkterch lid tak, e by v nkter svatyni zakzali vradn nebo jmni?

7. e k ukrutenstvm pi vyvrcen Msta dolo z vlen zvyklosti; e vak skutky milosrdenstv vzely z moci jmna Kristova.

Tedy vechno nien, vradn, loupen, hstv a nsilnictv, k nmu dolo p onom poslednm mskm netst, plynulo z vlen zvyklost;

zato co se udlo podle novho mravu, kdy zpsobem nevdanm zbsil barbai se ukzali tak mrnmi, e vybrali nej prostornj basiliky a urili je pro lid, kterho chtli uetit, aby v nich nikdo nebyl skolen, aby z nich nikdo nebyl odvleen, aby do nich milosrdn neptel vodili adu lid k osvobozen, aby z nich ani ukrutn neptel neodvedli nikoho do zajet, - kdo nevid, e to mus bt piteno Kristovu jmnu a kesansk dob, je slep; kdo to vid a nechvl, je nevdn; kdo chvlcmu odporuje, je blzen. Je nemono, aby to rozumn lovk vyvozoval z barbarsk divokosti. Nejdivoej a nejsurovj due polekal, zkrotil a podi-vuhodn zjemnil ten, kdo tak dvno ped tm ekl sty prorokovmi: Navtvm metlou jejich nepravosti a dtkami jejich hchy; avak milosrdenstv svho jim neodejmu (alm 88,33).

8. O vhodch a nevhodch, kter jsou dobrm i zlm obyejn spolen.

Nkdo snad namtne: Pro se tedy toho boskho milosrdenstv dostv tak bezbonkm a nevdnkm? Pro co jinho neli proto, e je udl ten, jen denn slunci svmu vel vychzet na dobr i na zl a de sesl na spravedliv i nespravedliv? (Mat. 5, 45). Nkte z nich sice o tom pemlej a obracej se poknm od bezbonost, avak druz, jak prav apotol, pohrdajce bohatstvm Bo dobrotivost a shovvavost, ze zatvrzelosti a nekajcnosti srdce si shromauj hnv na den hnvu a zjeven spravedlivho soudu Boho, jen odplat kadmu podle skutk jeho (m. 2, 4 nn). Pes to Bo trplivost zve zl ke kajcnost, prv jako metla Bo vychovv dobr k trplivosti; a rovn Bo milosrdenstv objm dobr laskajc je, prv jako Bo psnost uchvacuje zl, trestajc je. Zlbilo se arci Bo prozetelnosti pipravit pro budoucno spravedlivm dobro, jeho nebudou povat nespravedliv, a bezbonm zlo, jm nebudou trznni dob; avak chtl, aby tyto asn statky i netst byly spolen tm i onm, aby na jedn stran lid nevyhledvali statk, nleejcch zejm i zlm, a aby se na druh stran nevyhbali pli neestn zlu, kter obvykle sth i dobr.

Zle vak nesmrn na tom, jak se uv toho tak z v. tst i tak zvanho netst. Dobr se toti pro asn statky nevypn, ani se nedv asnm zlem zlomit; zato zl je takovm netstm trestn proto, e tstm se kaz. Bh vak projevuje asto i pi rozdlen tchto dl svoje psoben. Vdy kdyby kad hch tepal viditelnm trestem hned nyn, myslelo by se, e se nic neschovv pro posledn soud; naopak kdyby nyn bostvo netrestalo znateln dnho hchu, nevilo by se v dnou boskou prozetelnost. Podobn ve tst: kdyby ho Bh nkterm lidem na jejich prosby v oividn tdrosti neudlel, neekli bychom, e je od nho; a rovn kdyby je na podn dval vem, domnvali bychom se, e se mu m slouit jenom za takov odmny, - a takov sluba by ns nevedla ke zbonosti, ale spe ke chtivosti a hrabivosti. Ale ani za tchto okolnost nezstvaj dob i zl ve stejnm navtveni mezi sebou ne-rozlieni, i kdy utrpen obojch rozlin nen. Trpc toti zstanou nestejnmi i ve stejnm utrpen, a ctnost a neest neznamen tot ani na teme muidle. Nebo v jednom a tm ohni zlato z a pleva ad, jeden, a t vlec slmu drt a zrn ist, a kal se s olejem nems, i kdy je vylisovn tlakem tho lisu; podobn jedna a t sla svm nporem dobr tb, pebr a ist, ale zl vymt, ni, vyhlazuje. Proto v teme strdn zl Boha proklnaj a rouhaj se mu, zatm co dob ho vzvaj a chvl. Tak velice zale na tom, jak je ten, kdo trp, a ne, co trp! Vdy stejn pohyb psob, e z kalu stoup hrozn puch, a z masti sladk vn.

9. Pro jsou dob i zl tresty stejn sthni.

Tedy jestlie kesan pohleli na tyhle udlosti spe podle vry, pak neutrpli za onoho pustoen nic, co by jim nepineslo uitek. Pedn uvauj -li pokorn prv o hch, pro kter Bh rozhnvn naplnil svt takovmi ohromnmi pohromami, tu i kdy se velice li od lid zloinnch, neestnch a bezbonch, pece se nepokldaj za vzdleny vin tak dalece, e by se neuznvali za hodny vytrpt za n alespo asn zla. Nemluv toti o tom, e kad lovk, a si vede ivot sebe chvalitebnj, v nkterch vcech hov tlesn dostivosti, a tebae pitom nesah k hroznm zloinm a propastnm neestem a ohavn bezbonosti, pece u nho dochz k nkterm hchm buto neetnm, nebo o to etnjm, o menm, - o tom tedy nemluv, je konen lehk najt nkoho, kdo by prv na ty lid, pro jejich stralivou zpupnost a rozmailost i lakotu a proklat a bezbon nepravosti Bh suuje zem, jak byl pohrozil - kdo by na n pohlel tak, jak na n pohlet i m? Aby s nimi il tak, jak s takovmi iti nle? Obyejn se lovk zle petvauje, aby je nemusit pouovat a napomnat, nebo nkdy i pokrat a potrestat; to se mu buto do t nmahy nechce, nebo se ottch urazit jejich pchu, i se chrn zneptelit si je, aby mu nepekeli a nekodili v asnch styat-cch; nae dostivost toti pod jet prahne po jejch dosaen a nae

slabost se hroz jejich ztrty. A tak, akoli dobrm se ivot zlch nelb a tud s nimi nepropadaj onomu zavren, kter po tomto ivot takov lidi ek, pece, ponvad se maj k jejich trestuhodnm hchm etrn, bojce se jich ve svch hch, by i lehkch a odpustitelnch, jsou s nimi prvem suovni, a naprosto nejsou trestni vn; a kdy jsou od Boha spolu s nimi trestni, prvem pociuj trpkost tohoto ivota, na jeho sladkost trpce nechtli jej tm hnkm ztrpovat.

Vdy opomj-li kdo pokrn a potrestn patn jednajcch proto, e ek na lep pleitost, nebo e se boj prv o n, aby se proto nestali jet hormi nebo aby nepekeli vchov jinch, dosud slabch, k dobrmu a zbonmu ivotu a aby jich svm ntlakem neodvdli od vry: v tom zejm nen zminka dostivosti, ale rozvaha lsky. Vtky zaslou ona vc, e lid, ijc docela jinak a zlch skutk daleci, pece se maj etrn k cizm hchm, je by mli odstranit nebo vytknout, a to bojce se hnky urazit, aby jim nekodili ve vcech, kterch dob uvaj sice s dovolenm, ale chtivji, neli se slu na cizince v tomto svt, doufajc hrd v nebeskou vlast. Nebo to nejsou jenom lid slab, ijc v manelstv, majc dti nebo touc po nich, drc domy a sluebnictvo - k jakm se obrac v crkvch apotol, pouuje je a napomnaje, kterak maj vychzeti manelky s manely i manel s manelkami, dtky s rodii i rodie s drkami, sluhov s pny i pnov se sluebnky (Kolos. 3,18 nn), kte zskvaj a neradi ztrcej leccos opomjejcho, leccos pozemskho, a proto se neodvauj urazit lidi, jejich ivot, pln poskvrn a zloinu, se jim nelb; avak i takov, kte doshli vyho stupn ivota a nejsou svzni manelskmi pouty a uvaj prost stravy i obleku, obyejn si je netroufaj pokrat, bojce se pro svou povst a ivot klad se strany zlch; a akoli se jich nestrachuj natolik, aby na sebe vt hrozby a kivdy pistoupili na pchn podobnch vc, pece zpravidla nechtj pokrat prv ty skutky, kter s nimi nep - a by snad nkter mohli pokrnm napraviti -, a to proto, aby po nespchu jejich povst a ivot neupadly v nebezpe a zkzu, a ne e by uvili, jak jsou jejich povst a ivot potebn pro zulechovn blinch; ponaj si tak ze slabosti, v n lovka t lichotiv jazyk a lidsk ivtek a ds ho veejn mnn a tlesn muky nebo poprava, - to jest nut je k tomu jaksi okovy dostivosti, nikoli lska horlivosti.

Tedy v tomhle vidm nemalou pinu toho, pro se zlmi trp i dob, kdykoli se Bohu zlb trestati zkaen mravy tak asnm souenm. Ne trp toti zrove proto, e by zrove vedli patn ivot, ale proto, e zroven miluj asn ivot, ne sice stejn, ale pece zrove, ivot, kterm by dob mli pohrdat, aby ti druz, potrestni a napraveni, doli vnho; a jesdie na cest k nmu nechtj bti spolenky, mli by bt sneni a milovni i jako protivnci, protoe dokud ij, nen nikdy jisto, zda svou vli nezmn k dobrmu. Ti, kterm bylo eeno skrze proroka: On sice zeme ve svm hchu, ale krev jeho budu vymhati z ruky strnho (Ezech. 33, 6), jsou na tom po tto strnce jist he, nikoli stejn! Strzn toti, t. j. pedstaven lidu, jsou v crkvch ureni k tomu, aby ne-skrblili krnm hch. Proto vak jet nen takov viny pln prost lovk, kter sice pedstavenm nen, ale pece u lid, sob v ivot nutn blzkch, v o lecems, co zasluhuje napomenut nebo pokrn a nedb toho, boje se urazit je, a to pro vci, kterch sice v tomto ivot uv prvem, ale t se z nich vce, ne by ml. Druh pina, pro kterou bvaj dob suovni asnmi pohromami, je t, kter byla u Joba: aby lidsk duch sm sebe vyzkouel a poznal, s jak silnou zbonost dovede Boha milovat zadarmo.

10. e svat pi ztrt asnch statk o nic nepijdou.

Kdy jsi to dobe uvil a pochopil, vimni si, zda se vcm a zbonm pihodilo kdy co zlho, co by se jm neobrtilo v dobr, - leda bychom myslili, e apotol ekl naprzdno: Vme, e tm, kte miluj Boha, vecky vci pomhaj k dobrmu (m. 8, 28). Ztratili pr vecko, co mli. Snad ztratili vru? Snad zbonost? Snad statky vnitnho lovka, kter je bohem ped Bohem? To jsou statky kesan; tmi byl bohat apotol, kdy pravil: A vskutku velikm ziskem je zbonost se spokojenost. Nic jsme toti nepinesli na tento svt, ale tak nic odnst nememe. Majce pak ivobyt a odv, spokojme se tm. Kdo vak chtj zbohatnout!, upadaj v pokuen a v osidlo a do mnoha dost nerozumnch i kodlivch, kter vrhaj lidi ve zkzu a zhubu. Nebo koenem veho zla jest chtivost penz, po nich nkte bace zbloudili od vry a zpsobil si mnoho bolest (Tm. 1. 6, 6 nn).

Tedy jesdie kesan, jejich pozemsk bohatstv za onoho drancovn vzalo za sv, na n pohleli tak, jak byl slyeli od toho zevn chudho, ale vnitn bohatho, L j. jestlie svta uvali, jako by ho neuvali (i Kot 7,31), pak mohli ci tot, co onen tce zkouen, ale naprosto nepemoen mu: Nah jsem vyel z lna sv matky, nah se vrtm do zem. Hospodin dal, Hospodin vzal, jak se Pnu lbilo, tak se stalo, budi jmno Pn pochvleno (Job 1, 21). To aby jako dobr sluebnk ml za velik jmn prv pze svho Pna, v jeho slubch by duchem bohatl, a aby se nermoutil, odlouen za iva od vc, se ktermi se ml brzy rozlouit umraje. Zato ti slab, kte byli teba sebemen dost spjat s tmito pozemskmi statky, i kdy je nekladli ve ne Krista, poctili pi jejich ztrt, jak velice zheili lskou k nim. Bolelo je to toti tolik, kolik bolest si zpsobili, jak prav ve uveden apotol. Vdy bylo zhodno, aby dostali za vyuenou tak zkuenostmi, kdy byli tak dlouho zanedbvali slova. Nebo apotol, ka: Kdo chtj zbohatnouti, upadaj v pokuen atd., nekr ve skutenost zmonost bohatch, ale jejich ziskuchtivost, protoe na jinm mst pikzal: Pikazuji bohatm tohoto svta, a se nepyn ani neskldaj nadji v nejist bohatstv, nbr v Boha ivho, jen nm dv veho v hojnost k uvn. A in dobe a bohatnou v dobrch skutcch, a ochotn dvaj a dl se, a si skldaj dobr zklad pro budoucnost, aby doshli ivota pravho (Tim. 6,17 nn). Ti, kte uvali svho bohatstv takto, nali pi nepatrnch ztrtch tchu ve velkch ziscch; z toho, co si ochotnm rozdvnm bezpenji zachovali, mli radost vt, neli byl jejich zrmutek nad tm, co pi bzlivm ochraovn tm spe ztratili. Na zemi toti mohlo vzti za sv to, co se lovku nechtlo odtud pensti. Nebo ti, kte poslechli rady svho Pna: Neskldejte sob poklad na zemi, kde je rez a mol kaz a kde je zlodji vykopvaj a kradou; ale skldejte si poklad v nebi, kam zlodj nepijde a mol nekaz; nebo kde je tvj poklad, tam bude i tvoje srdce (Mat. 6, 19 nn), ti v ase zkouky osvdili, jak moude smleli, nezhr-dajce nanejv pravdomluvnm Mistrem a nej vrnjm i nej nepemoitelnjm strcem svho pokladu. ada lid se radovala, e mli sv bohatstv na mst, kam se neptel nhodou nedostal; o jistji a bezpenji se mohli radovat kesan, kte na pokyn svho Boha je pesthovali tam, kam by se vbec dostati nemohl! - Proto n Paulinus, biskup v Nole, kter z nejblahobytnjho bohatstv peel v dobrovolnou chudobu a doshl vysokho stupn svatosti - kdy barbai pustoili i Nolu a jeho jmali, modlil se v duchu (jak jsme od nho pozdji slyeli) takto: Pane, k nejsem muen pro zlato a stbro; vdy ty v, kde je vechno moje jmn. Ml toti vechen svj majetek tam, kam jej uloil a ukryl podle pkazu toho, jen pedpovdl pt tchto pohrom na svt. A dk tomu kesan, kte uposlechli napomenut svho Pna, kde a jak maj poklady ukldat, neztratili za vpdu barbar ani to pozemsk bohatstv. Zato ti druz, kte za svou neposlunost pykali, zvdli, co se m s tako-

vmi statky dlat, - kdy ne vasnou moudrosti, tedy jist dodatenou zkuenost.

Ale vdy nkte kesan byli tak trni na muidlech, aby neptelm prozradili kryt svho majetku!* - Oni vak nemohli ani zradit, ani ztratit to dobro, kter je uinilo dobrmi. Paklie se radji nechali muit, ne aby prozradili mamonu nepravost, pak dob nebyli. Jestlie sneli pro zlato takov muky, jak mli sneti pro Krista, zaslouili napomenut, aby se uili milovat radji jeho, kter by svoje uednky obdail vnm tstm, a ne zlato a stbro; trpt pro n je nco velmi ubohho, a u je lovk lhanm zapr nebo pravdomluvnost prozrazuje. Nebo Krista piznnm na muidlech nikdo neztratil, ale zlato zachrnil kad jenom zapenm. Proto bylo snad muen, kter uilo lsce k nepemoitelnmu dobru, uitenj ne ono jmn, je bez jakhokoli uitku a vtku muilo sv pny lskou k sob.

Ale byli mueni tak lid, kte nemli co prozradit, protoe se jim nevilo. Snad i oni po majetku touili a nebyli chud svatm rozhodnutm; takovm se musilo ukzat, e takovch muk nezasluhuj hmotn statky, nbr prv touhy po nich. Jin se snad rozhodli pro lep ivot a nemli ukryto zlato a stbro; a nevina, zda nkoho takovho muili v domnn, e je m; avak kdy k tomu snad dolo, pak ten, kdo v tch mukch vyznval svatou chudobu, vyznval ve skutenost Krista. Tedy i kdy u neptel vry nedoel, pece nen mono, e by byl jakoto vyznava svat chudoby zstal bez odmny.

adu kesan, namtaj, zmuil tak dlouh hlad. I to obrtili dob vc ve svj prospch, jestlie to zbon nesli. Hlad toti, podobn jako tlesn nemoc, vyrval svoje obti ze strast tohoto ivota; a ty, kterch neskltil, nauil skromnjmu ivotu a vytrvalejmu postni.

J. O konci asnho ivota, a u delho nebo kratho.

Ale vdy mnostv kesan bylo tak zabito, mnostv jich zahynulo ohavnou smrt nejrznjfiho druhu. M-i tohle lovka rmoutit, je to jist spolenm dlem vech, kte byl stvoeni v tento ivot. Jedno vm, e nezemel nikdo, kdo by jednou zemt nemusel. Konec ivota vak stav na roven i dlouh ivot i krtk. Nen toti mono, aby jedno bylo lep a druh hor, ti jedno del a druh krat, jakmile ani toho ani onoho u stejn nen. Ale co na tom, jakou smrt se tento ivot skon, kdy ten, komu kon* po druh zemt nemus? Jeliko ale kadikmu smrteln-

i

ku, vystavenmu kadodennm nhodm tohoto ivota, hroz jaksi mnohonsobn smrt, dokud nen jisto, kter pijde: ptm se, zda nen lpe jedinou ve skonu podstoupiti neli vechnch se za iva bti? Vm dobe, e se lovk radji rozhoduje it dle ve strachu ped tolikerou smrt neli jedenkrte zemi ti a nadle se nestrachovati dn! Ale nco jinho je, kdy tlesn cit, slb a vyden, ped nm couv, a nco jinho, kdy pesvduje rozumov dvod, peliv vylutn. Smrt, kter bude ped-chzeti dobr ivot, nelze pokldali za zlou. Vdy smrt in zlou jenom to, co po smrti nsleduje. Proto lid, kte jsou nutn syny smrti, nemaj se tuze starat o to, co jim zpsob smrt, nbr o to, kam se po smrt dostanou. Jeliko tedy kesan vd, e smrt zbonho chuasa, olizovanho psy, byla daleko lep neli smrt bezbonho bohe, odnho purpurem a kmentem (Luk. 16,19 nn): v em ukodila ta hrozn smrt veho druhu mrtvm, kte dobe ili?

12. O pohbu, jeho odepen kesany o nic nepipravilo.

Ale vdy pi takovm nahromadn mrtvol ani nemohli bt pohbeni! Zbon mysl se pli nelek ani toho, pamtliva proroctv, e ani trhajc elmy neukod tlm, urenm k zmrtvchvstn, kterm ani vlas na hlav nezahyne (Luk. 21, 18). Kdyby v budoucm ivot njak kodilo vecko to, co se neptelm nechce dlat s tly zabitch, pak by Pravda na dn zpsob neekla: Nebojte se tch, kte zabjej tlo, due vak zabt nemohou (Mat. 10,28). Ledae by snad nkter blhovec chtl tvrdit, e ped smrt se nemme vrah tla bti, aby tlo nezabili, ale e se jich mme bt po smrt, aby neznemonili pohben mrtvoly. Pak by ovem nebylo pravda, e kdo zabjej tlo, potom u nemaj, co by inili (Luk. 12,4), mohou-li mrtvolm zpsobit tak velikou vc! Je vyloueno, e by slova Pravdy nebyla pravdiv. Ze vrazi zabjejce nco in, to bylo eeno proto, e v tle ped zabitm je cit; potom vak u nemaj, co by inili, protoe v tle zabitm dnho citu nen.

Mnoho tedy bylo kesanskch tl, kterch nepokryla dn zem, ale nikoho z nich nevylouil nikdo z nebe a zem, kterou zcela napluje svou ptomnost ten, jen v, odkud m svho tvora vzksit. Prav se sice v almu (78,2): Dali pozstatky tvch sluebnk za pokrm ptactvu nebeskmu, mrtvoly tvch svatch elmm zemskm; vylili jejich krev jako vodu kolem Jerusalema a nebylo nikoho, kdo by je pochoval; ale tm je zdraznna spe ukmtnost tch pachatel neli netst jejich obt. Takov vci se sice

49

v lidskch och zdaj krut a hrozn, ale drahocenn jest ped tv Pn smrt jeho svatch1* (Zalm 115,15). Proto vechny ty vci, jako obstarvni pohbu, zakldn hrobky a okzalost pi prvodu jsou spe tchou pro iv neli pomoc pro mrtv. Kdyby bezbonku nkladn poheb byl co plten, ukodil by chudku poheb chud nebo dn. - Onomu bohi v arlatu vystrojil zstup sloucch poheb, znamenit v och lidskch, ale mnohem znamenitj ped tvi Pn vystrojil onomu chuasu, plnmu ved, sbor andl, kte ho nesloili do mramorov hrobky, ale vloili do lna Abrahamova. Smj se tomu lid, proti kterm jsme si pedsevzali hji ti Bo obce. Ale p o poheb pohrdali i jejich filosofov. A asto cel vojska, umrajce pro pozemskou vlast, ani nepomyslila na to, kde budou potom odpovali, nebo kterm elmm se dostanou za pokrm, take bsnci o tom mohli s spchem pti (Lucanus, Phars. VIL 819): Nebem je kryt, kdo nedostal urnu.

Tm mn maj prvo vysmvat se kvli nepohbenm mrtvolm kesanm, kterm je slbeno znovuvytvoen i toho tla a vech d, a to ne jen ze zem, ale i z nejtajnjch hlubin ostatnch ivl, do nich rozpadl tla pela, aby v okamen asu byla zpt vydna a obnovena!

13. P10 se tla svatch pohbvaj.

Proto vak jet nemaj bt tla zemelch znevaovna a pohazovna, pedevm tla spravedlivch vcch, kterch Duch svat pouval jako nstroj a ndob ke vem dobrm skutkm. Vdy i otcovsk at a prsten a podobn pedmty jsou pozstalm tm dra, m silnj byl jejich cit k rodim; a nikterak se nem pohrdat tly, kter nosme jist mnohem tsnji a dvrnji ne jakkoliv odv. Ona toti nejsou jen ozdobou nebo potebou, pibranou zevn, ale pat k sam lidsk pirozenosti. Proto tak za dvnch dob bvalo pochovvn spravedlivch obstarvno ochotn a zbon, i poheb strojen a hrobka opatrovna, a oni jet za iva kladli svm synm na srdce poheb nebo i penesen svch tl; a Tobi se uvd za pklad, e pohbvnm mrtvch si podle andlova svdectv vyslouil Boha (Tob. a, 9, ta, 19). Tak sm Pn, a ml tetho dne vstti z mrtvch, veleb a k veleben doporuuje dobr skutek eny, kter na jeho dy vylila drahocennou mast a uinila to k jeho pohbu (Mat. 26, to). A v evangeliu se pipomnaj pochvalou ti, kdo save s ke jeho tlo, s p a ctou je zahalili a pohbili. Ale tyto doklady neukazuj 1 tomu. e by v mrtvolch byl njak cl; ony naznauj, e Bo

prozetelnost, nalzajc zalben i v takovch skutcch milosrdenstv, db tak o tla mrtvch, a to ve spojitost s vrou ve vzken. A nepichz-li u Boha na zmar ani ta sluha a pe, kter se prokazuje mrtvm lidskm dm, plyne z toho i spasiteln nauen, jak velk asi mus bt odplata za milodary udlen ijcm a ctcm!

Jsou ovem i jin vroky, kter svat patriarchov vykli v prorockm duchu, mnce jimi pochovn nebo penesen svch tl; zde vak nen msta pro jejich rozbor, jeliko uveden sta. Avak jestlie nedostatek nutnch ivotnch poteb, jako pokrmu a odvu, i kdy se pociuj velmi tce, nezlom v dobrch schopnost snet a vytrvat a zbonost jim z due nevyrve, nbr ji utu a zrodn: pak nedostatek bnch zvyklost pi pohebnm prvodu a uloen mrtvoly u teprve nen netstm pro due, spoinuv u ve skrytch sdlech zbonch! A kdy tedy za onoho zpustoen hlavnho msta nebo i jinch mst byly mrtvm kesanm odepeny, neznamen to ani provinn ivch, protoe jim jich poskytnou ti nemohli, ani pokozen mrtvch, protoe toho vnmati nemohou.

14. O svatch v zajet, kde jim nikdy nechyblo boskch tch.

Ale spousta kesan, namtaj, padla tak do zajet. Jestlie padli nkam, kde svho Boha nenali, je to jist velik netst! I pro takovou rnu se nachzej ve svatch Psmech velik potchy. V zajet byli ti mldenci, byl v nm Daniel i jin proroci; ale Bh jako utitel byl s nimi. Ten, kter svho proroka neopustil ani v trobch obludy (Jon 2,1), neopustil tud svch vrnch v podru nroda sice barbarskho, ale pece lidskho. Tak tomu se nai odprci spe smj neli v, akoliv svm bchorkm v, e peslavn citernk Arion z Methymny, byv svren s lodi, nasedl delfnu na hbet a dojel tak na sou. Avak ten n div s prorokem Jonem je neuvitelnj. Jiste neuvitelnj, protoe zzranj; a proto zzranj, e mocnj.

15. O Regulovi, ve kterm mme pklad, jak lze zajet snet i dobrovoln pro nboenstv, co vak tomu ctiteli boh prospti nemohlo.

Maj vak nai odprci tak mezi svmi nejslavnjmi mui proslul pklad toho, jak lze zajet snet i dobrovoln pro nboensk zvazek. Mar-cus Regulus, msk vojevdce, dlel jako zajatec mezi Karthaginci. Ti se rozhodli, radji dostat od man svoje zajatce nazpt, neli si ponechat

zajatce jejich; i vyslali za tm elem do ma svoje vyslance a s nimi jmenovit tak tohoto Regula, zavzave ho dve psahou, e se do Karthaga vrt, jestlie nepod. Vydal se na cestu a v sent radil k opaku, domnvaje se, e vmna zajatc je pro msk stt nevhodn. A pesvdiv je o tom, neekal, a ho spoluoban budou nutit k nvratu k neptelm, nbr splnil to dobrovoln, vzn psahou. Le oni jej umuili k smrti hroznm, promylenm zpsobem. Zaveli ho toti do devn skn, tak zk, e v n musel stt, a pobit na vech stnch velmi ostrmi heby, aby se nemohl o dnou stnu opt, ani by pocioval pronikavou bolest; a tak ho zabili i tm, e mu znemonili span. Po zsluze jist vychvaluj jeho ctnost, v tak velikm netst jet vt. A on byl psahal pi tch bozch, pro kter podle domnn pohan sthaj lidsk pokolen takovhle pohromy, kdy je jejich ctn zakzno! Tedy jesdie bohov, ctn proto, aby tento ivot uinili astnm, chtli nebo strpli, aby byl takto umuen lovk, kter psahu splnil: co horho mohli ve hnvu udlat kivopsenku? Ale pro bych svoji vahu neuzavel radji sm s obma monostmi? On ctil bohy jist tak dalece, e pro vrnost dan psaze ani nezstal ve vlast ani nevhal z n odejt - a to nejen tak ledakam, ale ke svm hlavnm neptelm. Povaoval-U to za vhodn pro tento ivot, bezpochyby se mlil, kdy si vyslouil tak straliv konec. Nebo svm pkladem dokzal, e pro tohle asn tst nejsou bozi svm ctitelm platn pranic: vdy on, jejich oddan ctitel, byl poraen a odveden do zajet, a nechtje jednat jinak, ne byl pi nich psahal, byl umuen novmi, dve neslchanmi a stralivmi mudry. Paklie uctvn boh pin tst jakoto odmnu po tomto ivot: pro tup kesanstv pravce, e netst pikvailo na msto proto, e pestalo ctti sv bohy? Kdy se mohl i ten nejsvdomitj jejch ctitel stt tak neastnm, jako slavn Regulus! Ledae je snad nkdo takov blzen a takov asn slepec, e vzpraje se pravd nad slunce jasnj by tvrdil, e cel obec, uctvajc bohy, neastna bt neme, kdeto jeden lovk me - asi e ti mocn bohov jsou s to zachrnit spe celek neli jednotlivce, a celek se skld z jednotlivc!

eknou-li vak, e Marcus Regulus mohl bt dk sv duevn ctnosti blaen i v tom zajet i v tch tlesnch mukch, ptrejme radji po prav ctnosti, kter by obec uinila astnou! Nen pece mono, aby obec mla jin zdroj blaha a jin zase lovk, jeliko obec nen nic jinho ne dohodnut mnostv Ud. Proto prozatm nechvm stranou otzku, jak byla Rcgulova ctnost, nyn nm sta, jesdie ns jeho slovutn pklad nut uznat, ie bozi nemaj bt uctvni pro vhody tlesn nebo takov,

P jakch se lovku dostv zven - kdy alespo jemu bylo milej toho veho postrdat neli urazit bohy, pi kterch byl psahal. Ale co s tmi lidmi, kdy oni jsou hrdi na obana takovho, jakou nechtj mt za nic na svt obec? A chtj-li, a tedy uznaj, e i obci, uctvajc bohy tak horliv jako Regulus, se mohlo pihodit nco takovho jako jemu, a a netaj kesansk dob! Ale protoe spor vyel od tch kesan, kte padli do zajeti: tedy lid, kte se spasitelnmu nboenstv bez ostychu a bez rozumu posmvaj, ti a si t vci vimnou a a ml! Jestlie jejich bohm nebylo k necti to, e jejich nejhorlivj ctitel pozbyl vlasti, a jin neml, a to jen proto, aby slib dan zachoval, a jestlie byl v neptelskm zajet zabit zdlouhavmi a neslchan ukrutnmi mukami: lze mnohem mn osoovali kesanstv pro zajet jeho svatch, kte v upmn ve oekvajce nebeskou vlast, vdli, e i ve svch bydlitch jsou cizinci.

16. Zda zprznn, kter snad i zasvcen panny v zajet vytrply, mohlo bez souhlasu vle poruit duevn ctnost.

Odprci si mysl, e metaj kesanm ve tv pohanu jist velikou, kdy malujce nejernjmi barvami jejich zajet, mluv jet o znsilnn, pchanm nejen na provdanch ench a zasnoubench pannch, ale i na nkterch zasvcench. Pi tom vak nepichz do zkch ani vra, ani zbonost, ba ani ta ctnost, kter slov istota, nbr je to spe nae vaha, kter se ocit v jakchsi rozpacch mezi studem a rozumem. Nejde nm tu ani tak o odpov jinovrcm, jako spe o tchu naincm. Budi tedy pedevm eeno a zarueno, e ctnost, strjkyn sprvnho it, dv tlesnm dm rozkazy ze sdla due a e tlo se posvcuje uvnm vle; a dokud ta zstv neochvjnou a pevnou, tu vecko, co s tlem nebo na tle uin nkdo jin a emu se lovk bez vlastnho hchu vyhnout nemohl, zstv mimo vinu trpcho. Ale na cizm tle lze vykonat nejen to, co psob bolest, ale i to, co psob rozko; proto cud-nost, uchovanou houevnatost ducha, dn takov zsah neporu, ale stud vzru; nemysleme si, e to, co se snad nemohlo stt bez jakhosi poitku smysl, se muselo stt tak s pouitm mysli!

17. O dobrovoln smrti ze strachu ped trestem nebo hanbou.

A jestlie nkter eny na sebe vloily ruku, aby se jim nic takovho nestalo: kter lovk se srdcem v tle by nebyl ochoten jim odpustit?

53

A pakli se nkter zabt nechtly, aby se ciz mrzkosti nevyhnuly vlastnm zloinem: tu kad, kdo jim to bude kl ti za vinu, sm bude vinen nerozumem. Vdy na zklad soukrom moci jist nen dovoleno, zabt lovka, teba zloince, kdy dn zkon nedv volnost ho usmrtit; potom ten, kdo sm sebe vrad, je ve skutenosti vrahem, a zabije-li se, je vinnkem tm vtm, m nevinnj byl v t vci, pro kterou ml za nutno se zabt. Nebo zavrhujeme-li prvem skutek Jidv a odsuzuje-li ho Pravda (Mat. 26,24), e obsiv se na osidle spe zvtil neli smyl hch sv zloinn zrady, jeliko zoufaje v zhubn ltosti nad Bom milosrdenstvm nenechal si dnho msta pro ltost spasitelnou: pak se m tm spe zdret sebevrady lovk, kter na sob nem, co takovm trestem pokutovat! Kdy se toti usmrtil Jid, usmrtil zloince; a pece uinil tomuto ivotu konec nejen jako vrah Krista, ale jako sebevrah, protoe - by i pro svj zloin - byl usmrcen svm vlastnm zloinem dalm. Ale pro by si psobil zlo lovk, kter nic zlho nespchal, a pro by sebevradou usmrcoval lovka nevinnho, aby nemustl padnout do rukou vinnka, a pro by na sob pchal hch vlastn, aby na nm nebyl spchn ciz?

18.0 cizm a nsilnm smilstvu, kter mysl trp na znsilnnm tle

prot sv vli

Ale vdy je strach, aby vilnost - teba e ciz - neposkvrnila.*4 Bude-Ii ciz, neposkvrn; poskvrn-li vak, nebude ciz. Cudnost je ctnost ducha a jde ruku v ruce se statenost, se kterou je ochotna radji podstoupit jakkoliv trapy neli souhlasc se zlem; jene nikdo hrdinsk a cudn nem moct nad tm, co se dje jeho tlem, nbr pouze nad tm, k emu svou mysl svol nebo nesvol; proto lovk s toue neporuenou mysl se nesm domnvat, e ztrc cudnost, jestlie se cht, kter nen ho, zmocn jeho tla, znsiln je a ukoj se na nm! Vdy kdyby v tli ppad cudnost brala za sv, pak by opravdu pestala bt du-ctnottf a nemla by co dlat s tm dobrem, kter psob dobr it, nbr by se octla mezi dobry tlesnmi, jako jsou sla, krsa, zdrav a podobn, kterch me ubvat, ani ubude sebe mn dobrho a spravedlivho ivota, A je-li cudnost nm takovm, pro se o n usiluje i $ nasazenm ivota, jen aby nebyla ztracena? Je-li vak dobrem duevnm, pak nebere za sv ani znsilnnm tla. Ba kdy dobro svat zdrenlivosti odolv neistot tlesnch dost, dokonce i samo tto se

stv svatm; a kdy jim v nezvratnm rozhodnut eliti nepestv, neztrc se svatost ani z toho tla, protoe vle svat ho uv ti trv a trv i ta monost, pokud na nm zle.

Vdy tlo nen svato tm, e by jeho dy byly neporueny, nebo tm, e by nebyly ohmatny nim dotekem; mohou pece v rznch ppadech utrpt nsil tak zrannm, a lkai asto pro jejich zchranu s nimi dlaj vci, kterch se oko ds. Bba, zkoumajc rukou neporuenost jedn panny, zkazila ji pi vyeten, a u zlomysln nebo z nevdomost nebo nhodou. Sotva bude nkter blhovec myslet, e dvka pila tak o nco ze svatost svho tla, - i kdy neporuenost onoho stroj u ztratila! Proto dokud trv duevn pedsevzet, kter posvtilo i tlo, ciz nsiln chlpnost nebere ani tomu tlu svatost; tu uchovv vlastn vytrval zdrenlivost. Pedstavme si njakou enu zkaen mysli, poruiv slib Bohu dan, kterak si jde ke svmu svdci pro zprznn; ekneme o n snad, e na cest k nmu je svat, alespo tlem, kdy svatost ducha, posvcujc tlo, ztratila a zniila? Chra ns Bh ped takovm bludem! a radji si z toho pkladu vezmme ponaueni, e svatost tla nepichz na zmar ani pi znsilnn tla, trv-li svatost due; a e zrovna tak po poruen svatost duevn zanik i svatost tlesn, teba bylo tlo nedoteno. Tedy byla-li ena bez nej menho svho souhlasu znsilnna a zprznna cizm hchem, nem, co by na sob dobrovolnou smrti trestala; tm mn ped tm, ne k tomu dojde! aby nebyla spchna jist vrada, kdy samo smilstvo, tebae ciz, dosud zstv nejistm.

19. O Lukrecii, kter spchala sebevradu pro svoje zneuctn.

Dokzali jsme jasn, e nebyl-li slib istoty zruen dnm souhlasem k hchu, je pi znsilnn tla smilstvo inem pouze nsilnkovm, nikoli znsilnn, kter dnm rozhodnutm se soulonkem nesouhlasila. Zdali pak si troufnou nco namtat ti, prot kterm hjme nejen mysli, ale i tla svatch kesanskch en, v zajet znsilnnch? Lukrecii, enu vzneenou a dvnou manku, jist nramn vychvaluj pro cudnost. Kdy se jejho tla zmocnil nsilnm cizolostvm syn krle Tarquinia, povdla svmu manelu Collatnovi a pbuznmu Brutovi, slavnm to hrdinm, o tom zloinu zpustlho jinocha a zavzala je k pomst. Potom sama na sebe vloila ruku, zarmoucena mrzkost na sob spchanou a nemohouc ji snsti. Co o n mme ci? Mme v n vidt cizolonici nebo enu istou? Kdo by v t otzce spatoval nesnze? Vten a po pravd pravil kdosi, pedneje o tto ltce: S podivem se to ekne: byli dva, a cizolostv spchal jeden. Skvle a zcela vstin! Vidl toti ve spojen dvou tl u jednoho zvrhlou ve, u druh zase peist odhodln, a hledl k tomu, co se dlo v odlinch duch, nikoli ve sdruench dech; proto ekl: ,Byli dva, a cizolostv spchal jeden**.

Ale pro asi sth t trest ji, kter se cizolostv nedopustila? Cizolonk byl toti se svm otcem vyhnn z vlasti, ona stiena nejhorm trestem - smrt. Nen-l necudnost v tom, e byla proti sv vli znsilnna, nen spravedlnosti v tom, e byla trestna jsouc ist. Dovolvm se vs, zkony a soudcov mt! Vdy jste nedovolili zabt ani zloince pro spchan zloiny, dokud nebyl odsouzen. Kdyby tedy nkdo pednesl ped vam soudnm stolcem tuto pi a kdyby nahldli, e byla usmrcena ena, kter nejen nebyla odsouzena, ale dokonce byla ist a nevinn: neztrestali byste pachatele s pimenou psnost? To spchala slavn Lukrecie: ona, ona tak veleben Lukrecie, Lukrecii nevinnou a istou, znsilnnou jet ke vemu zavradila. Vyneste rozsudek! Mete-li jej vynsti proto, e ta, kterou byste potrestali, ped vmi nestoj, pro tolik vychvalujete a velebte vraednici nevinn a ist eny? U soudc v podsvt, i kdy jsou takov, jak je svorn l bsn vaich pvc, j jist dnm dkazem obhjit nemete; je umstna mezi tmi (Verg. Aen. VI, 434 nn),

kte se smrti

zasvtili, a ist, a zokltvvie si svtlo zmaili ivot svj, a tou-li se vrtit na svt,

osud j brn a pesmutn hladina nevldn vody vzn ji. i snad um nen a nezabila se jako nevinn, ale nemajc svdom ist? Co kdy se dala svst vlastn smyslnost (co mohla vdt jen ona sama) a dala jinochovi souhlas, tebae do domu vpadl nsiln, a co kdy se v ltost trestala za tohle, co se podle jejho nzoru dalo odinit jen smrt? Ostatn ani v takovm ppade se zabjet nemla, kdyby snad mohla u nepravch boh konat inn pokn. Le pipusme, e tomu snad tak nen a e nen pravda, e byli dva a cizolostv spchal jeden, nbr e cizolostv spchali oba, on zejmm vloupnm a ona skrytm sou-hlasem; pak se nezabila jako ist a pak jej uen obhjci mohou ci, e j nen v podsvt mez tmi, kte se smrti zasvtili, a isti**. Ale takto pichzme s tou vc do nesnz v tom i v onom ppad; omluvme*!! jej vradu, prokazujeme j cizolostv, a ostme-U j od cizolostv, jej vrada

nabv na rozmrech; a nelze vbec najt vchodiska, jakmile se ekne: , Jestlie zcizoloila, pro byla vychvlena? A jestlie zstala ist, pro byla zabita?** Avak s ohledem na lidi, kte se poklebuj kesankm, v zajet zneuctnm, sami nemajce ani pomylen na svatost, sta nm pi takovm vzneenm pkladu tto eny to, co bylo proneseno v jej znamenit chvaloei: Byli dva, a cizolostv spchal jeden. Vilo se toti, e Lukrecie byla spe takov, e se dnm cizolonm souhlasem poskvrnit nemohla. Jestlie se vak, nejsouc cizolonic, sama zabila, protoe byla cizolonkem znsilnna: to nebyla lska k istot, nbr slabost studu. Stydla se toti za ciz hanebnost, spchanou na n, tebae bez n; a jsouc Kmankou, nadmru ctidostivou, obvala se, aby se nemyslilo, kdyby zstala na ivu, e podstoupila dobrovoln vc, kterou vytrpla proti sv vli, dokud ila. Proto myslela, e ped lidsk oi mus postavit onen trest jako svdka svho smlen, kdy jim svoje svdom ukzat nemohla. Lekala se toti, e by byla pokldna za spoluvinnici, kdyby hanebnost, kterou na n spchal jin, sama trpliv snela.

Toho neuinily kesanky, kter vytrpve podobnou vc pece ij a neztrestaly ciz hch na sob, aby ke zloinm druhch nepidvaly svoje vlastn, kdyby se ze studu samy na sob dopustily vrady proto, e se neptel z chlpnosti na nich dopustili smilstva. Maj tedy ve svm nitru slvu istoty, svdectv svho svdom; maj ji vak ped zrakem svho Pna a nieho vce nehledaj, nemajce u, co sprvnho by jet mohly uinit; kdyby se neblaze chrnily narazit na lidsk podezen, uchlily by se od pedpisu boskho zkona.

20. e v Psmu nen dn msto, kter by v kterkoli vci dvalo kesanm prvo k dobrovoln smrti.

Tak to nen nhodou, e v svatch kanonickch knihch nikde nenalzme bosk pkaz nebo dovolen, abychom si sami zpsobili smrt, teba pro dosaeni sam nesmrtelnosti nebo pro odvrcen i odstranni njakho zla. e nm to je zakzno, plyne i z pikzn Nezabije, obzvlt kdy tu nestoj jet svho blinho, asi jako kdy bylo kiv svdectv zapovdno slovy: Nepromluv kivho svdectv proti blinmu svmu (Exod. 20,13.16). Proto vykne-li kdo kiv svdectv sm proti sob, nesm si proto jet myslet, e je t viny prost; pijal milujc mru lsky k blinmu sm podle sebe, jeto je psno: Milovat bude blinho svho jako sm sebe (Mat. 22,39). Dle ten, kdo sm o sob vy-

povd nepravdiv, je vinen kivm svdectvm zrovna tak, jako by to inil proti blinmu - pestoe v tom pikzni se zapovd kiv svdectv proti blinmu, a kdo dobe nerozum, mohl by mt dojem, e lovk sm kiv svdciti sm proti sob. Proto kdy v on zapovd Nezabije bez jakhokoli dodatku zejm nen vyjmn nikdo a jist ani ten, komu se pikzni dv, je tm pochopitelnj, e lovku nen dovoleno, aby se sm zabil. Proto se nkte lid pokouej toto pikzn rozit i na elmy a dobytata, take by potom nesmlo bt zabito ani dn z nich. Pro by se to ale nevztahovalo i na byliny a vechno to, co koeny bere potravu ze zem a v n tkv? Vdy i o bytostech tohoto druhu se k, e ij, tebae nect, a tud mohou i zahynout, a v dsledku toho mohou bt i usmrceny, uije-li se nsil. Proto i apotol, mluv o jejich semenech, prav: Co rozsv, nebv oiveno, le prve zeme (i Ko. 15,36); a v almu stoj: Zabil jejich rvy krupobitm (78,47). Kdy tedy slyme Nezabije, pokldme snad proto za hch otrhat i prout? To bychom se octli v blznivm bludu Manichejskch. touce pkaz Nezabije, zamtneme takov blouznn: neuznvme, e by se tento vrok tkal zelin, jeto v nich nen dnho citu, ani nerozumnch ivoich, kte ltaj, plovou, chod i plaz se, jeliko jim nebyl dn rozum jako nm a tak nm jch po bok nestav, - proe vekspravedlivm dem TVrcovm je n v nae sluby i jejich ivot i smrt; tedy nezbv, ne vrok Nezabi-1 vztahovat na lovka, druhho i sebe. Nebo ten, kdo se zabj, nezabj mc jinho ne zase lovka.

ti. V kterch ppadech nen zabit lovka zloinem vrady.

Avak z pravidla, e nen dovoleno lovka zabiti, urila prv tat bosk autorka vjimky. Ale vyjmaje ty, kter Bh ke usmrtit buto zko-nem nebo vslovnm pkazem, v uritou dobu jednotlivci danm. Ne* zab^ vak ten, kdo je rozkazujcmu povinen ochotou, jako me je tascmu povinen pomoc; a proto napnuto nepestoupili pikzn? Nezabije ti mui, kte na Bo popud vedli vilky nebo potrestali zloince smrt, ztlesujce sttn moc podle jeho zkon, t j. dle spravedlivho pkazu rozumu; a Abraham, e chtl zabt svho syna (Gen. aa), nejen proto nebyl naen z ukrut notti nbr dokonce pochvlen pro zbonost * nejednali rtotitw, ale poslun; a prvem se teme, zda nemme tpat-ifltti fotfcaz v tom, e Jefte zabil dceru, je vyila otci vstc, kdyi M Mbil obtoval Sobu to, s m sr nejdve setk, a te bude vracet / v.i-

5*

tznho boje (Soud 11, 30 nn.); ani Samsona, kter spolu s nepteli pohrbil v troskch domu sm sebe (t. 16, 30), nelze omluvit jinak, neli e mu to skryt pikzal Duch, jen skrze nho inil divy - tedy vyjmaje tyto, kter ke zabt buto spravedliv zkon veobecn nebo sm zdroj spravedlnosti Bh ve zvltnm ppad: kad, kdo zabije lovka, a u sebe nebo jinho, je vinen zloinem vrady.

22. Zda sebevrada me nkdy bt projevem duevn sly.

A vichni, kte to na sob spchali, zasluhuj mon obdivu pro svou duevn slu, ale ne chvly za zdravou moudrost. Ostatn kdy lovk nedovede unes ti jakkoli nepjemnost nebo ciz hchy a sm se proto zabije, nelze to po bedlivj rozumov vaze ani nazvat duevn silou. Naopak, neum-li lidsk mysl vydret teba tuh otroctv svho tla nebo poetil veejn mnn, usvduje se spe ze slabosti; a velikm se me prvem nazvat ten duch, kter doke strastnmu ivotu spe elit neli uhbati a kter dovede v jasu a istot svdom pohrdat soudem lid, zvlt davu, kter je obyejn pohen v temnotch omylu. Proto mme-li si u myslit, e sebevrada svd o duevn sle, nalzme tuto slu ducha spe u Theobrota; ten pr se po peten Platonovy knihy o nesmrtelnosti due vrhl stemhlav s hradeb a tak unikl z tohoto svta do onoho, kter povaoval za lep. Jej toti netrpilo dn netst i obvinn ani skuten ani domnl, jeho nemoha snsti by se zahubil; ale k sebevrad a ke zlomen sladkch pout tohoto ivota ho pivedla jen sla ducha. e vak jeho skutek byl spe velkorys neli sprvn, to mohl svmu teni dovodit sm Platon; ten by to byl ve skutenosti uinil pedevm a nejspe sm, nebo by k tomu radil, nebt jeho dmyslu, jm se nejen domyslil nesmrtelnosti due, ale jm tak nahldl, e se to dlat nem, ba e se to dokonce m zakzat.

Ale vdy ada lid spchala sebevradu proto, aby neupadli do rukou neptel. Nyn nejde o to, zda se to stalo, ale zda se to stt mlo! Pece vc ne doklady mus platit zdrav sudek, s nm se ovem shodnou i doklady, ale jen ty, kter tm vce zasluhuj nsledovn, m vce se vyznamenvaj zbonost! Neuinili toho patriarchov ani proroci ani apotolova; pece sm Kristus Pn, kdy je vyzval, aby v dob pronsledovni prchali z msta do msta (Mat. 10,23), mohl jim tak poradit, aby na sebe vzthli ruku, nechtj-li upadnout do rukou pronsledovatel. Tedy jestlie on nedal ani rozkazu ani pokynu k tomu, aby tmto zpso-

59

odeli z tohoto ivota jeho vrni, kterm pi svm odcnodu sliDU pfipravit vcn pbytky (Jan. 14, a): pak asi pohan neznajc Boha, ukazuj na jakkoli ppady, je jasno, e ctitelm jedinho pravho Boha to dovoleno nen.

23. O ppadu Katona, kter se usmrtil, nemoha snsti Caesarova vtzstv.

Vedle Lukrecie, o n jsme svoje mnn vykli ve, nalzaj odprci tko nkoho, z jeho autority by vyvozovali pedpisy, leda snad slavnho Katona, kter spchal sebevradu v Utice; ne e by to byl uinil jenom on, ale e platil za lovka vzdlanho a ulechtilho, take by se mohlo prvem soudit, e jeho skutek mohl i me bt sprvn.

Co mohu jet tak nejspe ci o jeho skutku, ne-li tot, co jeho ptel, tak njac vzdlan lid? Oni, rozumnj ne on, ho z toho zrazovali, soudce, e takov in by ukazoval spe na slabost, neschopnou snaseti protivenstv, neli na poestnost, vyhbajc se pedem hanb, a e by psluel spe duchu nestatenmu ne udatnmu. Tak pohlel i Kato na svho nejdraho syna. Vdy bylo-li hanebn it pod vtznm Caesa-rem, pro radil k t hanb svmu synu, ktermu doporuil sloit vechnu nadji v Caesarovu dobrotivost? Pro nepiml k smrt zrove i jeho? Vdy Torquat us dal popravit svho syna, kter se pes zkaz dal do boje s neptelem, tebae zvtzil; pro uetil poraenho syna poraen Kato, kter neuetil sm sebe? Ol bylo vt hanba zvtzit proti rozkazu neli poddat se vtz prot ct? Kato tedy naprosto nenahldl, e t pod vtznm Caesanem nen estn, jinak by byl svho syna oteckm meem ped tou hanbou zachrnil Bylo tomu tedy takto: zrovna tolik, jak miloval syna, v jeho ueten od Caesara doufal i si ho pl, prv tak sammu Caesarovj nepl t chlouby, e by uetil tak jeho, jak pr se vyjdil Caesar - nebo mu to bylo Hfdno, abychom my se vyjdili mrnp.

24. c v t ctnosti, kterou Jkgufus ped! Katona, mnohem vte vynikaj kesan.

vak nai odprci nepipoutj, e ve neli Kato stoj Job, tvary mu, radji na vlastnm tle vytrpl ty straliv trapy, ne aby se vech zbavil sebevradou, nebo jrt svtci, kterm bylo milej podstoupit zajet i podru neptel neli vloit na sebe ruku, jak vypravuj nae Psma, vzneen ve tv dokonal autorit * vry nejhodnjt; ale na zkld jejich psemnictv musm zase ped Markem Katonem dt pednost slavnmu Regulovi. Kato toti nikdy nepemohl Caesara, jemu se jako pemoen podrobit nechtl, a aby se mu poddat nemusil, rozhodl se vzt si ivot vlastn rukou; naproti tomu Regulus byl u nad Puny vt-

v v / v /

zem, a jsa z poven ma nej vym mskm velitelem, zskal slavn vtzstv nad nepteli, a ne neblah nad svmi spoluobany; byv ale od nich pozdji poraen, rozhodl se radji se jim podrobit jako otrok ne se jich zbavit jako sebevrah. Proto si zachoval v podru Pun trplivost zrovna tak, jako v oddanosti manm dslednost, neodnmaje ani pemoen tlo neptelm ani nepemoenho ducha spoluobanm.

Nebylo to vak z lsky k tomuto ivotu, kdy se nezabil. To dokzal tm, e se k vli psenmu slibu vrtil bez jakhokoli vhn prv k tm neptelm, kter byl v sent pokoil vnji slovy neli ve vlce zbranmi. Tedy lovk, tak velice opovrhujc tmto ivotem, kter radji pipustil jeho ukonen v rukou zucch neptel za jakchkoliv muk ne dobrovolnou smrt, pokldal sebevradu bezpochyby za velik zloin. Mezi vemi svmi znamenitmi a ctnostnmi mui nemaj man nikoho lepho; vdy jeho ani tst nezkazilo - zstal po takovm vznamnm vtzstv zcela chd - ani netst nezlomilo - vrtil se k takov hrozn zhub bez bzn.

Dle: jestlie peslavn hrdinov, obrnci pozemsk vlasti a prav ctitel boh, tebae nepravch, ba i nejupmnj plnitel psahy, kte mohli po vlenm mravu a prvu pemoen neptele pobiti - tedy jestlie oni, byve od neptel poraeni, sami sebe zahubit nechtli, a tebae se smrt ani dost mlo nelekali, rozhodli se radji v podru vtz it neli si vlastnorun ivot vzti: o radji se takovho inu zdr kesan, ctitel pravho Boha, dychtc po nebesk vlast, jestlie je Bo prozetelnost pro osvden nebo polepen na as vyd v ruce neptel! Neopout jich v tom ponen ten, kter k vli nim, jsa nejvy, tak ponen piel. Mimoto dn vojensk sluba je prvn nezavazuje ani k zabit neptele, tebas pemoenho. Jak je to tedy neblah blud, e se lovk vrad, kdy mu neptel ublil, nebo aby mu neublil - kdy by se neodvil zabt ani toho neptele, kter mu ublil nebo chce ublit?

25. e se nemme vyhbati hchu hchem.

*Alc vdy se lovk mus bt a chrnit, aby tlo, vystaven vni, nezl-kalo zludnou rozko ducha k souhlasu s hchem. Proto, kaj odpr-

ci, ne u pro ciz hch, ale pro svj vlastn se m kad zabt dve, ne by jej spchal. Duch, poddan spe Bohu a jeho moudrosti neli tlu a jeho dosti, se ovem na dn zpsob nedopust toho, aby souhlasil s vn svho tla, vyvolanou vn ciz. Avak je-li tak sebevrada inem zavren hodnm a zloinem zasluhujcm odsouzen, jak hls zjevn pravda, kter blzen by ekl: Spchejme hned te vradu, abychom potom snad neupadli ve smilstvo? Panuje-li nepravost tak mocn, e nelze zvolit nevinnost, ale spe si lze vybrat mezi hchy, pak je jist lep nejist smilstvo v budoucnost ne jist vrada v ptomnosti! Nen lpe spchat hanebnost, je by se poknm odinila, neli in, po jakm u nen msta pro spasiteln pokn?

To jsem uvedl se zetelem k tm mum i enm, kte maj sebevradu za oprvnnou, ne aby se vyhnuli hchu cizmu, nbr vlastnmu, aby snad toti pi pleitost chte cizho nesouhlasili s probuzenm chtem vlastnm. Ostatn odstup to od kesansk mysli, kter dvuje svmu Bohu, a sloivi v nm svoji nadji, opr se o jeho pomoc; odstup to, pravm, aby takov mysl uinila jakmkoliv tlesnm rozkoem stupek a po souhlas s hanebnost! Ta neposlunost smysl, je ve smrtelnch dech dosud sdl, buj jaksi mimo zkon na vle podle svho zkona vlastnho; a uplatuje-li se bez viny v tle spcho, zstv tm spe bez viny v tle nesouhlascho.

s6. Z jakho asi dvodu dolo podle na vry ke skutkm nedovolenm,

kter svat zejm vykonali

Ale nkter svat eny, namtaj, v dob pronsledovn, prchajce ped pronsledovateli sv cudnosa, vrhly se do eky, aby je strhla a usmrtila, a takto zemely a jejch umuen se slav v katolick crkv s nejvt ctou. O nich se neodvauji dnho vetenho tvrzen. Nevm toti, zda nepohnula svou crkev njakmi hodnovrnmi svdectvmi bosk autorita k tomu, aby jejich pamtku tak ctila; a je mono, e je tomu tak. Co kdy to toti unfly na Bo pkaz, ne z lidskho pochyben, ne z port, ale z poslunosti? Asi jako o Samsonovi nesmme vit jinak. Ayi vak Bh poru a svj rozkaz zcela nepokryt oznm, kdo by ml nut za vinu? Kdo by mohl pro zbonou oddanost lovka oso-k? AJe jestlie Abraham Bohu obtoval syna, a to dokonce s pochvalou, sAstv jet prost zloinu kad, kdo se k takov vd rozhodnel Ani oj, jen jsa poduen vrchnost, sob po zkonu nadzen, zabije lovka, nen po zkonu sv obce vinen vradou, ba dokonce neuin-li tak, je obalovn, e neuposlechl a nedbal rozkazu; le kdyby to byl uinil o sv jm, z vlastnho rozhodnut, propadl by soudu za prolit lidsk krve. Tedy neuin-li toho na rozkaz, bude trestn tm, km je trestn, uinil-li to bez rozkazu. A je-li tomu tak pi rozkazech velitele, co teprve pi rozkazech Stvoitele!

Kdo tedy sly, e lovku nen dovoleno sm se zabit, nech to uin, jestlie tak poruil ten, jeho pkaz se nedbati nesm; jenom a d pozor, zda Bo pkaz nen v dnm bod nejist! My se o svdom pesvdujeme sluchem, soudu o vcech skrytch si nepisvojujeme. Nikdo nev, co se dje v lovku, le duch lovka, kter je v nm. (1 Ko. 2,11) My jen pravme, tvrdme a vemon dokazujeme, e si nikdo nesm zpsobit samovolnou smrt, vyhbaje se asnm strastem, aby neupadl ve vn: ani pro ciz hchy, sice ten, jeho nemohl poskvrnit hch ciz, by zaal mt tento jako svj vlastn; ani pro svoje hchy minul, pro kter je tm vce teba tohoto ivota, aby mohly bt odinny poknm; ba ani z touhy po lepm ivot, v nj po smrt doufme, protoe sebevrahy lep posmrtn ivot neek.

27. Zda lze shnouti k dobrovoln smrti, aby se lovk vyhnul hchu.

Zaal jsem vykldat o poslednm dvodu, pro kter se sebevrada pokld za uitenou, aby lovk pro lichotnost rozkoe nebo pro ukrutnost bolesti neupadl v hch. Jestlie toto odvodnn pipustme, bude to mt dsledky dalekoshl; bude pak nutno lidi vybzet, aby se radji zabjeli, jakmile obdr odputn vech hch, obmyti v lzni svatho obrozen. Tehdy je toti pleitost vyhnout se vem budoucm hchm, kdy vechny minul jsou zahlazeny. Je-li dobrovoln smrt sprvn, pro k n nedochz prv tehdy? Pro se kad poktn et? Pro svoji osvobozenou hlavu vystavuje tolikrt znovu nebezpeenstvm tohoto ivota, kdy je velesnadn vyhnout se sebevradou vem a kdy je psno: Kdo miluje nebezpe, upadne do nho? (Sir. 3, 27.) Pro tedy lid miluj tu spoustu velikch nebezpeenstv, nebo pro j alespo podstupuj, ne-miluj-li jich, - kdy v tomto ivot setrvvaj, a mohou odejt? Co opravdu lidsk srdce podvrac a od poznvn pravdy odvrac takov nejapn zvrcenost, e kad, maje se zabit, aby se neztil do hchu v podru jednoho otroke, m za nutno t, aby snel tento svt, v kadou hodinu pln pokuen, i tch, jakch se ds pod jednm pnem, i nesslnch jinch, bez kterch tento ivot vsti nelze? Pro tedy mame as kznmi pro nov poktn, snace se je podntit k panensk istot nebo k vdovsk zdrenlivost nebo alespo k manelsk vrnost, kdy mme prostedky jednodu, lep a prost veho nebezpeenstv hchu? prostedky, jak poslati k Bohu jako lep a ist vechny due, kter budeme moci pemluvit, aby se po erstvm odputn hchu horliv vrhly v nru smrt?

Nejene bloud, ale pmo blouzn kad, kdo mysl, e je zhodno se do toho dt a k tomuhle radit; a jak je to drzost ci lovku: Zabij se, abys ke svm malm hchm nepidal t, a bude t pod pnem ne-cudnm, barbarskch mrav!** Vdy jen niema me ci: Po odputn vech svch hch se zabij, abys opt nepchal prv takov nebo jet hor, dokud bude t ve svt, svdjcm tolika neistmi rozkoemi, bsncm tolika nevslovnmi ukrutnostmi, tocm tolika bludy a trudy! Tohle ci by bylo hch; proto zabt seje skuten hch. Kdyby vbec mohl bt njak spravedliv dvod pro dobrovolnou smrt, dn by nebyl spravedlivj ne tenhle. Ale spravedliv nen ani tenhle; tedy nen spravedliv dn.

28. Pro Bh dopustil, aby cht neptel heil prou tlm zdrenlivch.

Necha vs nemrz, vrn kesanky, v ivot proto, e vae istota byla neptelm na posmch! Mte velikou a pravou tchu, mte-li jist vdom nesouhlasu s hchy tch, kte smli proti vm heiti. A ptte-li se snad, pro jim to bylo doputno: hlubok jest ovem prozetelnost Stvoitele a editele svta, a nevyzpytateln jsou soudy jeho a nevystihl cesty jeho (m. u, 3); ale pesto se vrn ute svch du, zdali jste se snad pro svj dar neporuenost a zdrenlivosti i cudrtost ponkud pyn nevynely a zda jste ze zalben v lidskm obdivu tak nkomu v tto vci nezvidly! Neobviuji vs z toho, eho neznm, a neslym, co vm odpovdaj vae zpytovan srdce. Avak odpovte-li kladn, nedivte se, e jste ztratily to, v em vs blaila lidsk obliba, a e vm zstalo to, co se lidem ukzat neme, jestlie jste s hnky nesouhlasily, pila vm na pomoc Bo milost, abyste o to nepily; ale svtskou slvu, abyste j nemilovaly, vystdala hanba v och lid, V obojm se utte, malomysln, nebo v jednom jste se osvdily, v druhm jste byty pokrny, v jednom jste ospravedlnny, v druhm napraveny* Ale srdce nkterch snad odpovdaj, e na ctnost panenstv ti vdovstv nebo manelsk poestnosti nikdy nebyly pyn, e naopak pokorn smlejce, plesaly nad Bom darem v bzni, a e nikomu nezvidly vysok stupe te svatost a istoty, nbr pohrdnuve lidskou chvlou, kter se vzdv tm vce, m je chvalitebn ctnost vzcnj, ply si spe, aby jejich poet byl vt, ne aby v malm potu samy vce vynikly. Ale ani takov a si nestskaj na to doputn, e i nkter z nich barbarsk cht znsilnil, a a se nedomnvaj, e kdy Bh dovoluje vci, kter si nikdo nedovol beztrestn, e proto u o n nedb! Nkterm toti tak kajc bemenm zlch dost shovv Bh ve skrytm soud ptomnm a ponechv je pro veejn soud posledn. Mon pak i ty, kter si jsou bezpen vdomy, e pro onu ctnost istoty svho srdce v pe nepozvedly, a kter pesto tlem vytrply nsil neptel, mly njakou slabost, kter by mohla pejt v pynou povenost, kdyby byly za onoho drancovn tomuto pokoen unikly. Tedy stejn jako nkte byli smrt vzati, aby se jejich smlen nezmnilo ke zlmu, tak tmto bylo znsilnnm cosi vzato, aby zdar neumenil jejich skromnost. Tud istota nebyla vzata ani tm, kter se svm tlem u pynily, e dnho neistho dotyku nezakusilo, ani tm, kter se tm snad pynit mohly, kdyby se ho byla nedotkla ani z vle neptel, - naopak jim byla vtpena pokora; byla odvrcena domlivost, u jednch stvajc, u druhch snad nastvajc.

Ostatn snad je teba zmniti se jet o tom, e nkter z en, kterm se to stalo, mohly pokldat dar zdrenlivost za dobro tlesn, kter trv tak dlouho, dokud ni cht tla nepouije; e vak nezle vhradn v sle vle, podpran Bohem, zdaje s duchem svat i tlo; a e nen dobrem takovm, jak by prot vli cjucha nemohlo bt ztraceno, - a toho omylu snad byly zprotny. Pov-li toti, jak svdomit Bohu slouily, a v neochvjn ve je ani nenapadne, e by takov horliv sluebnice a ctitelky mohl opustit, a nemohou-li pochybovat o tom, jak velice se mu istota lb: tu vid dsledek toho, toti e by byl to netst na sv svat naprosto nedopustil, kdyby tm zpsobem mohla vzt za sv svatost, kterou jim udlil a kterou na nich miluje.

29. Co maj Kristovi nsledovnci odpovdat nevcm, kdy jim pedhazuj, ic jch Kristus ped zbsilost neptel nezachrnil.

Maj tedy vechny dtky nejvyho Boha svoji tchu a to ne klamnou, ne spovajc v nadji ve vci vratk a pomjejc; maj i asn ivot, za jak se naprosto nepotebuj kt, ve kterm jsou vychovvny pro vn;

65

a pozemskch statk uvaj jako cizinci a nedvaj se jimi spout ti, zatm co netst je buto vyzkou nebo polep. Ti, kte se jim za jejich ulechtilost posmvaj, jim kaj: Kde je tvj Bh? (alm 241). Ale a nm povd, kde jsou jejich bohov, kdykoli utrp takov pohromy, pro jejich odvrcen je uctvaj nebo hled jejich kult prosadit! Nebo rodina Bo odpovd: Mj Bh je vudyptomn, vude cel, nikde neuzaven, take me pispti skryt, i opustit, ani se pohne; kdy mne burcuje protivenstvmi, pak buto tb moje ctnosti nebo mne oisuje od hch a schovv mi vcnou odplatu za zbon snen asnch strast; ale kdo jste vy? Vdy vy si sotva zasloute, abych s vmi mluvila o vaich bozch -a tm mn o Bohu mm, kter je hrozn nade vechny bohy, protoe bozi pohan jsou zl duchov, ale Hospodin stvoil nebesa, (alm 95, 411).

30. Jak neestnm blahobytem by chtli oplvat lid, kte aluj na kesansk asy.

Kdyby il slavn Scipio Nasica, v nkdej veleknz, kterho tsn ped hrozc vlkou punskou zvolil sent jednomysln k uvtn frysk modly, kdy hledali nejlepho mue, a ktermu byste se mon neodvili pohldnout! do o, - ten by vs mon zadrel od thle nestoud-nosti. Pro si toti v netst stskte na kesansk asy, ne4i proto, e toute mt svj pepych zajitn a hnt ve sv zkaenost beze vech ruivch nepjemnost? Vak vy netoute po hlubokm mru a nadbytku nejrozmanitjbo bohatstv proto, abyste tch statk uvali estn, t. j. mrn, stzliv, zdrenliv a zbon, nbr abyste v blznivm rozhazovn nachzeli vdy nov a nov rozkoe, take by vm z va vlastni povahy vzely ve tst pohromy, horl ltch neptel. Le onen Scipio, v nejvy veleknz, podle rozhodnut sentu nejvcnj mu, bl se pro vs tohoto netst; proto nechtl, aby bylo zboeno Karthago, soupec tehdy s fmskou, a odporoval Katnov, navrhujcmu jeho srovnni se zem; strachovali se bezstarostnosti, nebezpen slabm povahm, a vidl, e strach je vhodnm porun kem tak kajc nedosplch oban. A jeho oekvn ho nezklamalo: sama skutenost ukzala, e ml pravdu. Kdy bylo Karthago znieno a tak pln odvrcen a uduen velik postrach mskho sttu, mly spchy tak velikou zkzu v zpt, e po pdu a rozpadu svornosti nejdve zuily krvav vzpoury, brzy na to dk neblahm pomrm vlky, dokonce obansk; byly podny straliv ee, prolvalo se mnostv krve a vrahov zabavovali a loupili horen a chtiv; ba ti man, kte se v dobch lep osobn bezpenosti bli ukrutenstv se strany neptel, vytrpli vt ukruten-stv od svch spoluoban, pozbyve pln osobni bezpenosti. A prv ta panstvchtivost, kter vedle jinch lidskch neest tkvla v celm mskm nrod obzvlt hluboko, jakmile v nkterch mocnjch jednotlivcch nabyla pevahy, vnutila pode jho otroctv tak ty ostatn, sklen a vyerpan.

31. Ktermi neestmi postupn vzrstala msk panstvchtivost.

Vdy ona v tch povahch svrchovan zpupnch neusnala nikdy, a konen po cest nepetritho zastvn ad dospla k moci krlovsk! Tak by nepetrit zastvn hodnost nebylo mon, kdyby nebylo zobecnlo kupovn voli. To by vak nebylo zobecnlo, kdyby nrod nebyl zkaen hrabivost a rozmailost. Ale hrabivm a rozmailm se nrod stal za toho blahobytu, jeho se ml s nejvt obezelost chrnit, jak byl radil onen Nasica, zrazuje od vyhlazen velkho, bojovnho a bohatho neptelskho msta; chtl, aby jejich panovanost brzdil strach, aby jejich panovanost byla potlaena a nevedla k rozmailosti, a a tak bude zaraena rozmailost, aby nebujela ani hrabivost. Se zamezenm tchto neest mohla vzkvtati a rsti ctnost, obci uiten, a pimen tto ctnosti by byla trvala svoboda.

Z tto velemoudr lsky k vlasti polo a plynulo i to, e zrovna ten v nejvy veleknz, uznan tehdejm sentem za nejlepho mue (co musme znovu a znovu pipomn ti), kdy sent projednval stavbu divadelnho hledit, odvrtil jej od tohoto plnu a od t choutky; v ei pln dstojnosti je pemlouval, aby nenechali vloudit se do munch mrav vlasti eckou nevzanost a aby nestranili cizokrajn niemnosti na otesen a vykletn msk ctnosti; a dokzal svm vlivem tolik, e prozrav sentoi pod dojmem jeho slov zakzali napt pistavovat lavice, kterch u oban pi divadelnch hrch zaali pouvat, pinejce je pro dobu pedstaven. S jakou asi horlivost by bval tento mu odstranil z msta ma i divadeln hry! Le neodvil se odprat rozkazu domnlch boh, o nich nechpal, e jsou kdnmi duchy, nebo chpal-li to, ml za lep je usmiovat neli opomjet. Nebylo toti jet pohanm zjeveno nebesk uen, kter by vrou oistilo srdce k pochopen vc nebeskch i nadnebeskch, kter by pokornou zbonosti zmnilo lidsk ctni a osvobodilo je z podru zpupnch dmon.

32. O zaveden divadelnch her.

Avak vzte to vy, kte to nevte, nebo vte a zaprte; vimnte si toho vy, kte neptte proti osvoboditeli od takovch pn: divadeln hry, ty vstavy hanebnost a rejdit hloupost, nebyly v m zavedeny dk lidskm neestem, ale z rozkazu vaich boh! Kdybyste prokazovali bosk pocty onomu Scipionovi, bylo by to ppustnj, ne abyste ctili takovhle bohy! Vdy ti bozi ani nebyli lep ne jejich veleknz. Nue dejte pozor - ali mysl, opil tak dlouhm pitm blud, vm dovoluje Hochu zdrav myslit. Bohov kzali, aby pro zaehnn tlesnho moru byly k jejich poct podny jevitn hry; ale veleknz brnil postavit zrovna divadlo, chtje odvrtit mor duevn. Dovedete-li v njakm svtlm okamiku ceniti dui ve ne tlo, vyberte si, kdo si zaslou cty! Ostatn ani ten tlesn mor neustal proto, e ten bojovn nrod, zvykl dosud jen zvodm v cirku, byl zachvcen rozkonkkou posedlosti po scnickch hrch; to zchytral neist duchov pedvdali, e ten mor u nutn skon, a pii t pleitosti se postarali o nkazu - ne tl, ale du - morem jinm, daleko tm, jak jun psob ncjvt radost. Ten zaslepil uboh due tmou tak hustou a znetvoil je tak ohavn, e dokonce jet dnes (snad tomu pt pokolen nebudou vit, uslyili o tom), po znien mskho msta, lid, kter to lenstv posedlo a kterm se podailo odtamtud uniknout a dostat se do Karthaga. den co den po divadlech za herci blzn.

33.0 neestech man, kter ani vyvrcen rodnho mfti nenapravilo.

T mysli nesmysln! Jak to velik - ne poblouznn, ale poblznn, e shnte po divadlech, zatm co vchodn nrodov, jak slyme, tkaj nad va zhubou a nejvt obce v ncjvzdlcnjch zemch zachovvaj veejn hlubok smutek! A vy se cpete do divadel, tlate se v nich, a tak je dlte jet blznivjmi, ne byla dfvel Tohohle duevnho zhroucen a moru, tohohle pdu ctnota a ct se u vs obval slavn Scpo, kdy brnil stavb divadla, kdy tuil vai zkzu a zhoubu za vldy blahobytu, kdy vs necht! mt bez starosti a strachu 2 neptel! On toti nemyslil, e mue bt asten stt, kdy budou hradby stt a mravy padnou. Ale u vs vce platil svod bezbonch duch ne varovn hlas prozravch lid. Proto zlo, kter pchte sam, tob pfsti nechcete, ale zlo, kter muste snet, piltte kcsamkc dob. Vdy vy, kter nedovedlo napravit strdn, kdy vs byl zkazil blahobyt, vy ve sv lehkomyslnosti ani netoute po mru pro svoji vlast, ale po beztrestnosti pro svoji slast. Onen Scipio si vs pl zachovat ve stehu ped neptelem, abyste nebyli streni rozmailost; a jestlie jste svou rozmailost neodloili, ani kdy vs neptel rozdrtil, propsli jste uitenost netst, stali jste se uboky a zstali jste niemy.

34. O Bo dobrotivost, kter zkzu Msta zmrnila.

A pece ta skutenost, e ijete, je darem od Boha; on vs et a tak napomn, abyste se poknm polepili; on vm, tebae nevdnm, umonil, abyste uli rukm neptel, kdy jste se vydvali za jeho sluebnky nebo jste se ukryli ve svatynch jeho muednk. Kdy Romulus a Remus chtli zvit poet obyvatelstva pt obce, zdili pr asyl a kad, kdo se do nho utekl, byl zprotn v viny. A vzeel z toho pklad ke cti Kristov! Zhoubci Msta zdili tot, co dve zdili jeho zakladatel! Ale co je na tom velikho, jestlie zakladatel uinili pro doplnn potu svho obanstva to, co uinili tihle pro udren poetnosti svch neptel?

35. O dtkch crkve, skrytch mezi bezbonky, a o nepravch kesanech uvnit crkve.

Takto a podobn, i podle monosti jet obrnji a vhodnji me svm neptelm odpovdt vykoupen rodina Krista Pna, v cizin dlc obec krle Krista. Rozhodn a nezapomn, e i ve stedu neptel se skrvaj jej budouc spoluoban, a kdy sn jejich dn, tu dokud nedocl jejich vyznn, a to nem za neplodn ani pro n samy; zrovna tak i obec Bo m pi sv pout svtem ve svch adch nkter, kte jsou s n spojeni spoleenstvm svtost, avak nebudou s n ve vnm dlu svatch a kte jsou zsti skryti, zsti zjevni a kte bez okolk reptaj i s neptel i proti Bohu, jeho svtost se honos, plnce jednou s nimi divadla, po druh s nmi kostely. Avak ani u takovch nesmme nad npravou zoufat, a to tm spe, e ve stedu naich nejzjevnjch protivnk se skrvaj nai peduren soudruzi, dosud neznm i sami sob. Tyto dv obce se toti na tomto svt prostupuj a ms se navzjem, dokud je nerozlou posledn soud; a pokud Bh d, vypovm o jejich vzniku a djinch i o nutnch koncch, eho teba, pro slvu Bo obce, kter se ve srovnn s jinmi, opanmi, tm jasnji zaskv.

36. Kter vci budou rozebrny v nsledujc knize.

Ale musme ci jet nco na et tch, kdo odpovdnost za zhroucen mskho sttu svaluj na nae nboenstv, kter jim brn v obtech jejich bohm. Vdy jet ped zkazem jejich bohoslueb na n mohly pikvait velik pohromy, a dosti zlmi se jev ty, kter u ped tm vytrpla tato obec nebo kolonie, patc k jejmu panstv; a na oboj je z-hodno upozornit. Ty vecky by bezpochyby kladli za vinu nm, kdyby jim bvalo nae nboenstv zilo u tehdy i kdyby jim prv tak bylo zapovdalo bezbon obti. Dle musme vysvtlit, pro prav Bh, v jeho moci jsou vecka krlovstv, podporoval vzrst jejich e, pro kter jejich ctnosti to inil a kterak jejich domnl bozi jim nepispli v niem, i spe, jak velice jim klamem a albou ukodili. Nakonec promluvme proti tm, kdo se pokouej tvrdit, e bozi nemaj bt ctni pro zdar v tomto ivot asnm, ale v zjmu ivota posmrtnho, - a u byli odmtnuti a usvdeni dkazy naprosto jasnmi. Nemlm-li se, bude to problm mnohem pracnj a zaslou jemnjho rozboru; bude tedy nutno pst i proti filosofm, a to ne ledajakm, nbr proti tm, kte se u nich t nejvt slv a v lecems se shoduj s nmi: i v otzce nesmrtelnosti due, a e prav Bh stvoil svt, i o jeho prozetelnost, j d vc, co stvoil. Ale protoe mus bt vyvrceno i jejich mnn, pokud se rozchz s nam, nesmme se tto povinnosti vyhbati, a podle sil, kterch nm dod Bh, musme bezbon nmitky vyvrtit a obhjit Bo obce a prav vry i bohosluby, ve kter jedin se neklamn slibuje vn blaenost. To budi tedy obsahem druhho svazeku, abychom dal lt-zaali odjinud.

Kdyby se chor ctn lidskho nvyku neodvaovalo odprati jasnmu dkazu pravdy, nbr kdyby se ve sv chabosti spasiteln nauce poddvalo jako lku, a by bylo s Bo pomoc zsluhou zbon vry uzdraveno, nebylo by zapoteb dlouhho vkladu k vyvrcen jakhokoli bludu a lichch domnnek, jen kdyby lid myslili sprvn a vhodnmi slovy svoje mylenky vyjadovali. Ve skutenosti vak jest pli tkou a erednou ta choroba du, kter ospravedluj svoje nerozumn hnut jako sm rozum a pravdu, i kdy jim byl podn pln dkaz, jm je lovk lovku povinen; snad je to plin slepota, pro kterou nevid ani vci jasn, nebo tvrdojn zarytost, pro kterou nepipoutj ani vc, na vlastn oi spatench. Proto je nutno promluvit o vcech ponejvce jasnch, jako bychom je nedvali prohldnout lidem vidomm, ale tak kajc ohmatat lidem, tpajcm se zavenma oima.

Ale kdybychom pokldali za svou povinnost po kad zamtat kadou nmitku, kdy bychom dospli ke konci sporu a k mezi vkladu? Jsou lid, kte buto nejsou schopni vkladu porozumt, nebo jsou v zatvrzclosti mysli tak nepstupn, e neuposlechnou, ani kdy porozumj; takov in nmitky takov, jak stoj psno, mluvce opovliv a nesmysln donekonena (alm 93, 4). Vid pece, jak by bylo nekonen, svzeln a neplodn, kdybychom jejich odpovdi chtli vyvracet tolikrt, kolikrt je napadne mluvit s drzm elem pln bezmylenkovit, jen aby naim rozkladm njak odmlouvali! Proto bych nerad, mj synu Marcclline, kdybys ty nebo jin teni, kterm toto nae dlo stoul v lsce Kristovi uiten a tde, byli mm knihm soudci takovmi, e by chtli odpov vdycky, kdykoliv usly njakou nmitku proti tenmu, - aby nebyli podobni tm entinm, kter podle apotolovch slov vdycky se u a nikdy k poznn pravdy dojiti nemohou ( Tm. 3,7).

s. O tom, co bylo vyloeno v prvnm svazku.

7 pedchzejc knize jsem se rozhodl psti o Bo obci a s toho hlediska jsem s Bo pomoct pistoupil k celmu tomuto dlu. Pi tom jsem si uvdomil, e se musm obrtit nejdve proti lidem, kte nynj vlky, suujc tento svt, a pedevm nedvn zpustoen mskho msta kladou za vinu kesanskmu nboenstv, jeto pr jim brni slou ti hnmi obtmi dmonm; ovem by mli Kristu pitali spe to, e jim barbai pro jeho jmno urili za svobodn toit posvtn, velice rozshl msta, a to proti vlenmu mravu a zvyklosti, a e u mnohch slubu Kristu - nejen skutenou, ale i ze strachu pedstranou - respektovali tolik, e ve, oo s nimi jinak po vlenm prvu mohli dlat, pokldali pro sebe za nedovolen. Proto se naskt otzka, pro se tchto boskch dobrodin dostalo i bezbonkm a nevdnkm a pro na druh stran ukruten-stv, od neptel pchan, zkruila zrove s bezbonky i zbon? Tato otzka m irok dosah, nebo zajm kdekoho pi vech kadodennch Boch darech i lidskch alech * co ob sth asto bez rozdlu a ve smsici lidi dobe i patn ijc. Abych j rozlutil v rmci poteby zapoatho dla, pozdrel jsem se u ni ponkud, hlavn abych util svat eny, zbon a ist, na kterch neptel spchal nco, co ranilo jejich stud, ale co jim nevzalo stlou cudnost - take nemus svho ivota litovat, kdy dn mrzkosti litovat nemohou.

Potom jsem krtce pojednal proti lidem, kte s nestydatou drzost drd kesany, zasaen tmi pohromami, a obzvlt stud pokoench en, sebe istch a svtjch, - zatm oo sami jsou nanejv podl a nc-stoudn, nevydaive se ani z daleka po tch manech, kte se v psemnch pamtkch veleb a slav pro mnostv peslavnch in - ba dokonce jsouce naprostmi prockhdc jejich slvy- Vdy ftm, zaloen a zveleben silm pedk, pivedli do ohyzdnjho stavu za jeho trvn ne za jeho rozkotn; vdy pi jeho pdu se tily jeho kameny a trmy, ale v ivote tchhle lid vechny pile a ozdoby ~ ne zdi, ale cti; dosti, planoud v jejich srdc., byly zkzonotnji ne plameny na stechch msta. Tmito vklady jsem zakonil prvn knihu. V dalm jsem se tedy rozhodl vylit, jak trapy vytrplo to msto od svho vzniku, a u samo ve svch zdech nebo v kolonich, sob u poddanch - vci to. kter by vesms svalovali na kesansk nboenstv, kdyby bvalo u tehdy hmalo proti jejch nepravm a alebnm bohm neohroen zvstovn evangelick nauky.

3. Doklady z djin uk, kter trapy postihly many v dobch mnohobostv, dokud se nerozmohlo kesansk nboenstv.

Nezapomnej vak, e pi tomhle vykladu mm jet pod co dlat s lidmi neuenmi, z jejich prostoty vzelo i znm lidov pslov: Nechce pret, tm jsou vinni kesan. Vdy lid vzdlan, obrajc se s oblibou djinami, vd to vecko velmi dobe; ale aby na ns potvali dav nevzdlanc, zapraj svoje vdomosti a usiluj utvrdit lid v domnn, e katastrofami (jimi lidsk pokolen mus bt v uritch intervalech mstnch i asovch sthno) je vinno kesanstv, kter se na kor jejich boh vude s nesmrnou slvou a znamenitou ct. A se tedy rozpomenou s nmi, jak etn a rozmanit rny osudu zdrtily mskou i, dokud se nezjevil v tle Kristus a dokud jeho jmno nezasvitlo nrodm ve slv, na kterou marn so; mohou-li, a v t pi hj svch boh, kdy u jsou uctvni proto, aby jejich ctitel takovch netst zakoueti nemusili! A kdy neho takovho zakus te, tvrd, e jsme toho vinni my. Pro pak dopustili na svoje ctitele strasti, o kterch hned promluvm, dokud jich hlsn jmna Kristova jet neurelo a jejich obti jet nezakazovalo?

4. e polytheist od svch boh nikdy nedostali mravn pkazy a e je uctvali jakmisi ohavnmi obady.

Pro se pedn jejich bohov nechtli postarat o to, aby nepropadly zkze prv jejich mravy? Vdy prav Bh prvem nedbal tch, kte ho nectili; ale pro ti bohov, kvli kterm si nevdnici nakaj, e je nesmj uctvati, nepomohli svm vyznavam dnmi zkony k mravnmu ivotu? Jist bylo na mst, aby peovali o jejich jednn prv tak, jako oni o jejich uctvn. Le namt se, e kad je patn ze sv vlastn vle. To nikdo nepopr. Ale bohov, kterch se ptali na radu, nemli nrodm sob oddanm skrv ti mravn pkazy; naopak, mli je jasn vyhl