24 POSLEDNÍ STRANA Z AKCÍ KSM * PROTI FAŠISMU * Z … · skripta (30), STOP MMF! - Mrtví živí globalizaci (30), L. Šulda: Ekonomický vývoj Kuby ve 20. století (30), L. Šul-da:

Zaregistrováno MK ČR E 7952 * 1212-3218 vyšlo 1. 8. 2004 * další číslo vyjde 1. 9. 2004

Počet výtisků: 500 Šéfredaktor: Milan Krajča

Redakční rada: LŠU, MKR, ZST, PSK Redakce ne vždy souhlasí s názory mimoredakčních autorů

KOMUNISTICKÝ SVAZ MLÁDEŽE

Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1 Ústřední kancelář : II. patro, dveře č. 99

Tel: 222897443, 222897469, Mobil: 721985447 Fax: 222897442

[email protected] http://www.ksm.cz

Účet: EBANKA – 701695001/2400

ČASOPIS KOMUNISTICKÉHO SVAZU MLÁDEŽE

24 POSLEDNÍ STRANA

K. Marx, B. Engels: Manifest komunis-tické strany (20), K. Marx, B. Engels: Manifest komunistické strany - anglic-ky (20), H. H. Holz: Porážka a bu-doucnost socialismu (30), W. Denayer, P. Sorensen: Uprodukujeme se k smrti (30), V. I. Lenin: Velká inici-ativa (10), B. Engels: Vývoj socialismu od utopie k vědě (20), N. Chomsky: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy (20), P. Skála: Dialogy I - Pravá tvář L. D. Trockého (10), K. Marx: Dopis Anněnkovovi (10), Proti-drogové zákony - pravdy a lži (30), Středočeské vzdělávání - podkladová skripta (30), STOP MMF! - Mrtví živí globalizaci (30), L. Šulda: Ekonomický vývoj Kuby ve 20. století (30), L. Šul-da: Dialogy II - Stalin - jeho život a činy (10), OPH: Násilí a porušování zákonů P ČR během protestů proti MMF a SB (20), M. Krajča: Pařížská komuna (10), Třídy a třídní struktura ve společnosti - skripta (10), K. Gottwald: První parlamentní řeč (10), V. Hudeček: Historie Ku-klux-klanu I (10), Imperialistická globalizace a svě-tový revoluční proces (10), S. Alexe-jev: Příběhy s dějin sovětského státu (10), Kol:Terorismus kontra státní te-rorismus USA (10), Kol: Dopady em-barga na Irák (10), E. Guevara: Socia-lismus a člověk na Kubě (10) a další.

KSM vydal:

ZA ANTIIMPERIALISTICKOU SOLIDARITU, MÍR A PŘÁTELSTVÍ

ČASOPIS KOMUNISTICKÉHO SVAZU MLÁDEŽE ROČNÍK 10

Z AKCÍ KSM * PROTI FAŠISMU * Z AKTIVIT* KINOKLUB KSM * KOZÍ HRÁDEK 2004 * ÚSTŘEDNÍ RADA * DŮ-CHODOVÁ REFORMA * ČR POLICEJNÍM STÁTEM * VO-JENSKÉ ZÁKLADNY USA V ČR * BOJ PROTI ŠKOLNÉMU * VYVOJ RODINY PODLE KOMUNISTŮ * Z HISTORIE * 100 LET PABLO NERUDY* MICHAEL MOORE ...

8/2004

SRPEN 2004

proti prodlužování pracovní doby

ZE ŽIVOTA ORGANIZACE 2

26. 7. – 8. 8. podporuje Komunistický svaz mládeže společně s OV KSČM Praha – Východ dětský tábor CHOD-SKO 2004 na zámku Trhanov u Do-mažlic. Tábor je určen pro děti ve věku 9 - 13 let. Na programu je hra o chod-ská privilegia, čtrnáctidenní hra Mato Grosso i plnění turistického oblastního odznaku. Děti se mohou mimo jiné tě-šit na hyjty s dudáky, zpěváky a vyprá-věči. Více informací: Chodsko04.webpark.cz

Letní dětský tábor podporovaný KSM

V létě se Komunistický svaz mládeže hodlá, společně s mládežnickými ko-munistickými organizacemi ze zahrani-čí, zúčastnit mezinárodních brigád na Kubě: 1. brigáda: 26. 6. – 24. 7., 2.brigáda: 24. 7. – 15. 8. a 3. brigáda: 18. 8. – 15. 9.

Mezinárodní brigády mládeže na Kubě

Tradiční letní levicové setkání v okrese Ústí nad Orlicí se uskuteční v 7. srpna

Setkání na Lázku

14. srpna se KSM Chomutovsko podí-lí na akci k připomenutí pohraničníků

Na počest pohraničníka

14. srpna organizuje KSM Beroun vý-let k připomenutí partyzánského hnutí

Po stopách partyzánů

21. srpna se ve slovenské Holíčí koná setkání členů KSM a SZM

Setkání mládeže v Holíči

23 HUMOR 23

Tatínku slyšel jsi to? Šéf zbrojních inspektorů David Kay na svou funkci rezignoval a prohlásil: „Nevěřím, že Irák měl či má zásoby chemických nebo biologických zbraní!“ Dokonce i ministr zahraničí Powell připustil, že svržený irácký diktátor Saddám Husajn možná před zahájením války nevlastnil žádné zbraně hromadného ničení! Tak proč jsme tedy s nimi válčili? Už jednou jsem ti říkal, že tam trpěli lidi! Mně připadá, že šlo v podstatě zas jen o naši ekonomiku, bylo tak mož-né co nejvíce vydělat! Museli jsme přeci těm lidem pomoci! A neslyšel jsi, co říkal Tony Blair? Prohlásil: „Možná nakonec zbraně

najdeme.“ A on jako Brit, a tím pá-dem velký přítel Saudské Arábie, by měl mít nejpravdivější zprávy! Vypa-dá to tak, jako by Británie měla za ty zbraně účtenky! Nedělej si z toho srandu! To je vážná věc! Já vím, že je to velmi vážná věc! Jde o důvod proč jsme rozpoutali válku! Správně! Ten důvod byl pomoci i lidem, kterým se ubližovalo! Zní to tak, jako by ti lidé byli legitimní cíle, neboť byli nakaženi myšlením jejich „Diktátora“! A taky to začíná vypadat, že David Kay se nakonec sám zabije stejně tak, jako to udělal Kelly v Británii a nikdo opět za nic nebude moci!

Dneska už to tedy nějak přeháníš! Tak si pohodlně lehni, zavři oči a spi! Dobrou noc. Dobrou noc, tatínku.

ČTVRTÝ ROZHOVOR OTCE A SYNA V USA

Pan starosta může utratit čtyři miliony korun z obecního rozpočtu za nákup nových služebních aut pro magistrát nebo za rekonstrukci do-mova důchodců. Od dealera s auty dostane 8% osobní provizi za první a 3% za každý další odebraný vůz a navíc mu na jeho soukromé auto pořídí firma sadu pneumatik s disky v hodnotě 25.000 Kč. Od majitele sta-vební firmy provádějící rekonstrukci

dostane 5% z ceny zakázky a navíc mu ještě předisponuje stavební ma-teriál za 15.000 Kč na stavbu vily pro jeho milenku. Jakou variantu pan starosta zvolí?

Řešte další alternativy, jak se změní rozhodování pana starosty, když:

- jedno z dodaných aut po dvou letech prodá do svého osobního vlastnictví jako ojeté (zůstatková

tržní cena vozu po dvou letech 360.000 Kč, cena vozu podle nezá-vislého odhadu 5.000 Kč).

- majitel stavební firmy je členem ODS a jeho politický vliv zajistí panu starostovi místo ve správní radě kre-matoria za 20.000 Kč měsíčně po jedno volební období?

V případě problému s řešením tohoto případu se o pomoc obraťte na váš obecní (obvodní) úřad.

Úloha z algebry pro zájemce o fungování územní samosprávy v kapitalismu

taky nebyl rád, kdyby mě okupovali. George W. Bush: Teror není jenom jeden člověk. A on je, on je, on je to, on je člověk, který je marginalizován, takže, já, já ne-vím, kde je, ani… a já nad ním, Ellie, zas tolik nepřemýšlím, abych ti byl upřímnej. Vypravěč: Nepřemýšlel nad tím? Co je to za prezidenta? George W. Bush: Já jsem válečný prezident. Tady v Oválné pracovně dělám rozhodnutí,

no, o zahraničních záležitostech, a válku mám pořád na paměti. Roy Gladding (starosta malého městečka Tappahannock): Ve zprávách v čest bylo něco o tero-ristickém poplachu v Tappahannoc-ku. Vypravěč: Co vám FBI řekla? Šerif: No zavolali mi, a, vlastně mi dali vě-dět, že maj starost o Tappahannock. Tak to začalo. Roy Gladding: Popletlo se jim to jméno …Tappahannock... je tu okres Rappa-

hannock a řeka Rappahannock. Žena s dětmi: Existuje Rappahannock, místo, které se jmenuje Rappahannock a oni si to popletli. Vypravěč: Je tady okolo nějaký teroristický terč? Roy Gladding: Nic nás nenapadá. Šerif: Může se to stát všude. Roy Gladding: Máme tu Wal-Mart. Žena s dětmi: Máme tu pizzérii. Muž s hadicí: Možná myčka aut.

KULTURA 22

Zlatou Palmu si z letošního filmo-vého festivalu v Cannes odvezl Michael Moore za svůj dokumen-tární kritický snímek o boji americ-kého prezidenta George W. Bushe proti terorismu. Mooreův film s názvem Fahrenheit 9/11 vypráví o konexích Bushovy rodiny se Saud-skou Arábií, dokonce i s rodinou muslimského teroristy Usámy bin Ládina. Držitel Oscara za snímek Bowling for Columbine ukazuje také sporné okolnosti okolo zvole-ní Bushe prezidentem a bere si na paškál i zacházení amerických vojáků s vězni. Moore platí v Ame-rice už několik let za jednoho z nejostřejších kritiků prezidenta Bushe. Jeho nejnovější filmový počin, který v Cannes porazil dal-ších 18 snímků, by mohl ohrozit Bushovo vítězství v letošních vol-bách. Ve spojených státech se pokusili jeho promítání zakázat. Přinášíme překlad některých jeho pasáží. George W. Bush: Apeluji na všechny státy, aby udělaly všechno, co je v jejich silách, aby zastavili tyhle teroristické zabijáky. Díky. (kamera odjíždí, GWB se připravuje ke golfovému odpalu) George W. Bush: A teď sledujte ten drajv. George W. Bush: Říká se v Tennessee. V Texasu teda určitě, tak snad i v Tennessee, říká se: „Napálíš mě jednou… hanba… hanba ti. (přemýšlí) George W. Bush: Napálíš mě… a pak už tě nenapálí. Vypravěč: Projednou spolu souhlasíme. Vypravěč: Když se sypalo tolik věcí, udělal to, co by udělal každý – odjel na dovole-nou. Britney Spears: Myslím, že bychom prostě měli naše-mu prezidentovi v každém jeho roz-hodnutí důvěřovat a měli bychom ho prostě podporovat. Vypravěč:

Nejde o to, jestli ta válka skutečná je, nebo není. Vítězství nepřijde. Ta válka nemá být vyhrána, ona má pokračovat. Hierarchická společnost funguje pouze díky chudobě a igno-ranci. Tato nová verze je minulostí a žádná jiná minulost nemůže nikdy existovat. Válečné snažení v podsta-tě vždy směřuje k tomu, aby udrželo společnost na okraji hladu. Válku vede vládnoucí skupina proti vlast-ním cílům a jejím předmětem není vítězství nad Eurasií, nebo Východní Asií, ale udržet strukturu samotné společnosti v rovnováze. Reportér #1: Mnoho lidí říká, že se tu v Texasu flákáte, že si berete příliš dlouhou dovolenou. George W. Bush: Nechápou definici práce. Dělám toho dost. Zadruhé, abyste mohl pracovat, nemusíte být we Washingtonu. Je ohromující, kolik se dá zvládnout s telefony, faxy a … Reportér #2:

Co budete dělat po zbytek dne? George W. Bush: No, přijede Karen Hughes, děláme na něčem. A no, bude tady, děláme na těchhle věcech. Na těchhle záleži-tostech. Pracuju na nějakých návr-zích. Jsme, no… uvidíte. Zatímco jsem tady, udělám nějaká rozhodnutí a pak je ohlásíme. (rozhlíží se) Americký voják #5: Tohle posloucháme nejvíc. S tímhle cestujeme a zabíjíme nepřátele. (Ukazuje cd Drowning Pool) Drowning Pool - 'Let the Bodies Hit the Floor', to se akorát hodí k tomu, co děláme. George W. Bush (o Saddámovi): Koneckonců tenhle chlap chtěl zabít mýho tátu. George W. Bush (o nepokojích v „osvobozeném“ Iráku): Nejsou rádi, že je okupují. Já bych

FAHRENHEIT 9/11


Jedním z pilířů činnosti KSM je aktiv-ní boj proti fašismu. I když se fašisté rekrutují převážně z konzervativních středních vrstev a z řad deklasova-ných živlů, je fašismus hnutím, které vyjadřuje zájmy nejreakčnějších a nejagresivnějších složek velkých ka-pitalistů a bank. Je krajním projevem obav vládnoucí třídy ze snah pracují-cích dosáhnout svobody a rovnosti. Fašismus je charakteristický populis-tickou demagogií, tmářstvím, rasis-mem a šovinismem, výbojnými chout-kami, brutálním potlačováním ele-mentárních demokratických svobod, terorem vůči komunistickým a pokro-kovým organizacím. Fašisté usilují o rozvrácení jednoty pracujících vytvá-řením falešných obrazů vnitřních i vnějších nepřátel a o nastolení nelí-tostné diktatury buržoazie. KSM si uvědomuje, že myšlenky vyznávané fašisty jsou jen do extrému dovedené zásady kapitalistické společnosti. Proto současný režim oficiálně zakrý-

vá mnoho těchto jevů pláštíkem nor-mality. KSM proto usiluje o: • Vytvoření širokého a jednotného

hnutí proti fašismu! • Zákaz všech fašistických a neo-

nacistických organizací! Zákaz jakékoliv fašistické a neonacistic-ké propagandy a její účinný po-stih!

• Účinnou antifašistickou osvětu, pořady, vzdělávání, na kterém se musí podílet celá společnost!

• Konec tolerance fašistických trestných činů nebo zmírňování postihů!

• Žádný prostor pro fašisty a neo-nacisty!

Kdo chce mluvit o fašismu, nesmí mlčet o kapitalismu! Nulovou toleran-ci s autoritářskými a fašizujícími ten-dencemi v režimních organizacích a institucích!

Z POLITICKÉHO PROGRAMU KSM: Fašismus není názor, ale zločin!

Projekt vlastního kinoklubu, resp. filmového klubu byl v řadách praž-ského KSM diskutován již několikrát. Nyní již můžeme nabídnout, zkušeb-ně během prázdnin, později pravi-delně, promítání hodnotných filmů, dokumentů i filmů odpočinkových. Z těch již vyzkoušených můžeme zmí-nit Kult hákového kříže, Saló aneb 120 dnů Sodomy, My děti ze stanice ZOO, Gottwald, Hair, připravujeme i filmy dokumentární, reportáže (Aktivity alterglobalizačního hnutí, Situace v Palestině, Jak se žije na

Kubě, O Černých panterech v USA apod.). Pokud máte zajímavé filmy, dokumenty, rádi je uvítáme také.

Zdarma do kina — to je kinoklub pražského KSM

FAŠISTI Z ULIC PRYČ!

Lidovým odporem proti fašismu a neonacismu!

KSM KLADNO

Postavme se společně proti vzrůstající hrozbě fašistického a neonacistického hnutí, je-jichž příslušníci se i na Kladen-sku snaží ovládnout ulice. Je zaznamenáno několik útoků nacistů na Rómy, příslušníky pokrokových hnutí a řad ne-konformní mládeže. Moc dobře víme, co by se stalo, kdyby se fašisté dostali k moci. Okamži-tě by tvrdě zatočili s odboráři, revolučním hnutím mládeže a pracujících, národnostními menšinami, ad. Proto proti fa-šistům a jejich přisluhovačům organizujme aktivní lidový od-por! Fašismus totiž není žádný názor, ale zločin!! Plakát kladenského klubu Komu-

nistického svazu mládeže, který je součástí dlouhodobější antifa-šistické kampaně na Kladensku.

ZE ŽIVOTA ORGANIZACE

Ani bláznivé počasí - střídavě déšť, vítr a kroupy a skoro třicetistup-ňové vedro, neodradilo skoro 5 desí-tek mladých komunistů od několika-denní akce plné diskusí, workshopů, kultury, zábavy i sportu. Vše se ode-hrávalo na Kozím Hrádku u Tábora místa kázání Mistra Jana Husa. Prá-vě při příležitosti výročí jeho upálení se zde mladí komunisté tradičně se-tkávají.

Již v pátek 2. července odpoled-ne začal organizační štáb stavět sta-nové městečko, kdy nejvíce práce dal obrovský obdélníkový vojenský stan. Nicméně do doby, kdy doráželi další účastníci, se podařilo zajistit všem střechu nad hlavou. I roto bylo možné již navečer se podívat nejen do zříce-niny Kozího Hrádku, ale i do místního pohostinství.

V sobotu 3. července dopoledne proběhl seminář o samosprávě a možnostech samosprávných podniků v kapitalismu. Diskuse byla bouřlivá, nakonec vzešla z diskuse pracovní skupina, která má připravit legislativní návrh o samosprávných podnicích. Po celé dopoledne přijížděli další účastníci. K obědu byla připravena na grilu opečená uzená kuřata, což do-dalo všem povzbuzení do dalších debat. Odpoledne, po nezbytné sies-tě, následoval mnohahodinový semi-nář o globálních problémech a ne-možnosti jejich řešení v kapitalismu. Navečer pak praktické ukázky zkuše-ností zahraničních organizací při po-řádání veřejných aktivit, včetně tvorby a ochrany kontingentů apod.

V neděli 4. července ráno byla

odstartována II. Ústřední rada. Za-zněly zde zprávy o činnosti jednotli-vých klubů, hodnocení voleb i volební kampaně, diskutovalo se o VI. sjezdu

KSČM a politice komunistické strany k mládeži. Obsáhle zde bylo informo-váno o dění okolo Strany Evropské levice, ohledně současné situace ve Světové federaci demokratické mlá-deže a 3. schůzce evropských komu-nistických organizací v Lisabonu, o přípravách 3. Evropského sociálního fóra v Londýně a XVI. Světového festivalu mládeže a studentstva v Caracasu. Byla zde ustavena pra-covní skupina KSM, která bude moni-torovat hodnotové orientace a situaci mládeže, z aktivit byla prodiskutována další kampaň proti připravovanému školnému a změnám kolejného aj. Byla také schválená podpora České-mu sociálnímu fóru, které se uskuteč-ní v druhé polovině letošního září. Velká část diskuse byla věnovaná interní práci KSM a činnosti Předsed-nictva Ústřední rady. V této souvislos-

4

KOZÍ HRÁDEK PATŘIL KOMUNISTICKÉ MLÁDEŽI

21

Pablo Neruda (vlastním jménem Neftalí Ricardo Reyes Basoalto), velikán chilské literatury, se narodil v rodině železničáře 12. července 1904 v místě zvaném Parral na jihu Santiaga de Chile. Jeho dětství v Temucu je poznamenáváno přírodou na jedné straně a samotou na straně druhé. Své první básně publikuje ve čtrnácti letech v různých student-ských časopisech. Na studie Na studia pedagogiky odchází do Temu-cu a Santiaga.

V roce 1927 opouští Chile a v několika asijských státech pracuje jako konzul. Zde se prohlubuje jeho pocit osamělosti a bezmocnosti, když okolo sebe vidí jen bídu ostře kontrastující se životem kolonialistic-kých utlačovatelů. Pesimismem jsou proto prodchnuty jeho sbírky El hon-dero entusiasta (Nadšená hlubokost) a Residenci en la Sierra (Pobyt na zemi), které zde píše.

V roce 1934 odchází ve funkci konzula do Barcelony. Zde se Neru-da setkává se španělským básní-kem Fedrácem García Lorcou, který se stává jeho velkým přítelem.Ve Španělsku ho také zastihuje občan-ská válka. Hrdinský odpor španěl-ského lidu proti fašismu má rozhodu-jící vliv na obrat v Nerudově tvorbě. V roce 1937 se Neruda stává auto-rem protestní sbírky Espana en la corazón (Španělsko v srdci). Za tuto sbírku mluví mimo jiné i to ze jej vydali sami antifašističtí vojáci upro-střed bojů na barcelonské frontě. Ze Španělska míří Neruda do Paříže, kde se v roce 1939 stává konzulem pro španělskou emigraci. V této funkci se mu podařilo dopravit lodí Winnipeg do Chile na dva a půl tisí-ce utíkajících španělských antifašis-tů. Později se o této akci vyjádří jako o nejušlechtilejším činu svého života.

V roce 1940 se Neruda vrací do své vlasti a okamžitě začíná psát verše na její oslavu. Vyjdou až poz-ději po názvem Canto general de Chile (Obecný zpěv o Chile). Pře-vážnou část první poloviny 40. let tráví Neruda v Mexiku ve funkci ge-nerálního konzula. V září 1942, když v jeho hlavním městě svůj Canto de amor Stalingrado (Zpěv lásky ke Stalingradu), je báseň okamžitě roz-množena a vylepena ve všech uli-cích metropole.

Během roku 1945 je Neruda zvolen za senátora Tarapaky a Anto-fagasty, hornické provincie ne seve-ru Chile a stává se členem Komunis-tické strany Chile. Po politickém převratu v roce 1947 pro něj nastává období perzekuce. Své nejvýznam-nější a nejrozsáhlejší dílo nazvané Canto general (Obecný zpěv) je proto nucen napsat v ilegalitě. Poté z Chile utíká a navštěvuje postupně mnohé země. Azyl je mu poskytnut především v tehdejším socialistic-kém táboře. Svůj obdiv k socialistickým zemím posléze Ne-ruda vyjadřuje ve sbírce Las uvas y el vineto (Hrozny a vítr).

Po tříletém vyhnanství se Neru-da triumfálně vrací do Chile. Píše milostnou poezii Versus del capitan (Kapitány verše) a ódy na každoden-

ní věci Odas elementales (Základní ódy). Ani v této tvorbě nepřestává projevovat nadšení pro spravedlivé vyřešení sociálních otázek. Jeho postoj je nekompromisní. Je básní-kem, který bojuje za svobodu, mír a sociální spravedlnost. Angažovanost je typická i pro jeho poslední sbírky Las manos del día (Ruce dne) a Fin del mundo (Konec světa).

Po volebním vítězství stran Li-dové jednoty, vedené Salvadorem Allene, v roce 1970, se opět pouští do aktivní politické práce. V roce 1971 získává ocenění v podobě Nobelovy ceny za literaturu. Umírá 24. září 1973 v Santiagu de Chile v době, kdy krvavě vítězí vojenský puč generála Pinocheta.

Milan Krajča

100 LET PABLO NERUDY

KULTURA

HISTORIE 20

Po Světových festivalech mládeže a studentstva v Praze, Budapešti, Ber-líně, Bukurešti, Varšavě a Moskvě se konalo sedmé setkání pokrokové mládeže světa poprvé v hlavním městě kapitalistické země – ve Víd-ni /26. 7. – 4. 8. 1959/. Přes značné potíže, které z toho pramenily, byl festival úspěšný. V jeho průběhu se konal tzv. Antifestival. Byly pouze otevřeny desítky informačních středi-sek, která šířila letáky, knihy a plaká-ty, takže narušit samotný průběh festivalu se nepodařilo. Byla uskuteč-něna slavnost solidarity s koloniální mládeží, desítky besed, seminářů, 13

setkání mladých podle povahy jejich povolání. V rámci kulturního progra-mu probíhala mezinárodní umělecká soutěž v klasickém zpěvu, ve hře na hudební nástroje, soutěže pěveckých sborů i klasického tance. Festival vrcholil mírovou manifestací na ví-deňském náměstí Hrdinů a slavnost-ním koncertem v Prátru. Do Vídně přijeli mladí lidé ze 112zemí v počtu 18000. Zastupovali více jak 1200 různých mládežnických organizací. Z Československa se zúčastnilo ně-co přes 1000 delegátů.

František Kovanda

jež je dnes nejpodstatnějším spole-čenským - mravním i ekonomickým - činitelem, který dívce brání, aby se beze všech ohledů oddala muži, kterého miluje… Počíná působit nový činitel, činitel, který v době, kdy se tvořila monogamie, existo-val nejvýš v zárodku: individuální pohlavní láska… Až do středo-věku nemůže být o individuální lásce mezi pohlavími ani řeči. Rozu-mí se samosebou, že osobní krása, důvěrný styk, stejné sklony atd. pro-bouzely u osob různého pohlaví touhu po pohlavním styku a že mužům ani ženám nebylo zcela jed-no, s kým se octli v tomto nejintim-nějším vztahu. Ale odtud až k naší pohlavní lásce je ještě nesmírně daleko. Po celý starověk uzavírali rodiče sňatky za ty, kdo vstupovali do manželství, a ti se s tím klidně

smiřovali. Ta trocha manželské lásky, kterou starověk zná, není snad subjektivní náklonnost, nýbrž objektivní povinnost, není to základ manželství, nýbrž jeho doplněk. Milostné vztahy v moderním smyslu se ve starověku vyskytují jen mimo okruh oficiální společnosti. (…)Pokud nejde o otroky, setkáváme se však s milostnými pletkami jen jako s plody rozkladu starého zani-kajícího světa a dochází k nim se ženami, které rovněž nepatří do oficiální společnosti, s hetérami, tedy s cizinkami nebo propuštěný-mi otrokyněmi… Naše pohlavní lás-ka je něco podstatně jiného než prostá pohlavní žádost, erós, u sta-rověkých národů. Předně předpoklá-dá opětování lásky u milované oso-by; v tom je žena muži rovna, kdežto antický erós se jí vždycky na

to neptá. Za druhé dosahuje intenzita a trvání pohlavní lásky takového stupně, že oběma připadá jako těž-ké, ne-li nejtěžší neštěstí, nemo-hou-li jeden druhého mít nebo mu-sejí-li se rozejít; aby mohl jeden druhého mít, odvažují se všeho a dávají v sázku i život, což se ve starověku stávalo nanejvýš při cizo-ložství…“ ukončuje myšlenku En-gels.

Takže co, čtenáři? Kde je to „znárodňování žen“? Pokud jsi po-zorně dočetl až sem, poznáváš, že pravda je někde jinde. Nechtějí ko-munisté naopak, aby se lidé mohli milovat a žít spolu bez ohledu na svěrací kazajku ekonomických ná-strojů kapitalismu?

Zdeněk Štefek (citáty vybrány z Engels: Původ rodi-

ny, soukromého vlastnictví a státu)

Z HISTORIE POKROKOVÉHO HNUTÍ MLÁDEŽE 45 let od konání VII. Světového festivalu mládeže a studentstva

ZE ŽIVOTA ORGANIZACE 5 ti oznámil rezignaci na funkci místo-předsedy pro ekonomiku L. Šulda. Do řad organizace byl přijat také nový klub – KSM Beroun. Po únavném jednání Ústřední rady se podařilo části účastníků využít počasí k ná-vštěvě koupališť a rybníků, další dali přednost posezení v zahradní restau-raci. Následoval workshop o řešení nezaměstnanosti, jehož hlavní osou byl střet ekonomických teorií liberalis-mu s marxismem.

Pondělí 5. července bylo již ofici-álnější. Dopoledne přijelo několik sto-vek pionýrů, pro které zde pořadatelé připravili řadu soutěží. Následoval odpolední program – šermíři a ohňová show. Na večer připravované promítá-ní filmu a lampiónový průvod se díky intenzivnímu dešti neuskutečnily. I tak ale bylo o závěr dne postaráno a to nejen díky hudebním vystoupením ale i pečenému seleti.

V úterý 6. července se uskutečnil veřejný politický mítink a to nejen za účasti zástupců KSM, ale i představi-telů KSČM, ČSSD a Církve čs. husit-ské. Celá akce se neobešla bez boha-tého bez informačního stánku KSM a mnoha diskusí s řadou návštěvníků.

ZST, MKR


Mladí komunisté podporují České sociální fórum Iniciativa za sociální fóra, do

které je zapojen i Komunistický svaz mládeže, svolala na konec letošního září České sociální fórum. To se uskuteční 25. - 28. 9. 2004 v Praze a bude tak navazovat na slavnost Haló novin a s ní spojené aktivity. České sociální fórum bude otevřeným pro-storem pro dialog všech součástí českého alterglobalizačního a proti-válečného hnutí i veřejnosti.

V rámci fóra jsou plánovány tři velké mítinky na témata: "Proti vál-kám", "Sociální solidarita, jiná globa-lizace a udržitelný rozvoj, proti neoli-be ra l i smu a p r i va t i zac i " a "Demokracie a základní práva, proti rasismu, fašismu a diskriminaci". Svou přednášku na nich už přislíbil např. prof. Jan Keller. Velké mítinky budou doplněny řadou menších se-minářů. Komunistický svaz mládeže hodlá fórum obohatit organizováním seminářů na témata, jimiž se dlouho-době zabývá. Již nyní je proto možné se těšit na večer solidarity s kubán-skou revolucí, přednášku týkající se militarizace Evropské unie a boje evropské komunistické mládeže proti ní, nebo workshop věnovaný součas-nému studentskému hnutí.

České sociální fórum by měla doplňovat řada kulturních aktivit. Počítá se s uskutečněním koncertů, výstav a promítáním filmů se sociál-ně kritickou tématikou. Vyvrcholením fóra by měla být street party v ulicích Prahy. Na úplný závěr se pak počítá se shromážděním sociálních hnutí, jehož hlavním cílem bude vytvoření shody na hlavních akcích celého hnutí v následujícím období.

České sociální fórum se bude konat jen několik týdnů před 3. Ev-

ropským sociálním fórem, připravo-vaným na 14. - 16. října v Londýně. České fórum se proto bude snažit také o co největší mobilizaci na tuto událost, které se zúčastní desetitisí-ce lidí ze všech koutů Evropy.

Více informací o Českém sociál-ním fóru získáte na internetové stránce Iniciativy za sociální fóra: http://isf.webpark.cz nebo na kontak-tech Komunistického svazu mládeže.

Milan Krajča

2. - 6. července se konalo čtyřden-ní setkání mladých komunistů na Kozím Hrádku u Tábora. Jak tuto akci hodnotíš? Na Kozině, jak říkáme my, se nás sešlo skoro 5 desítek a měli jsme na programu zajímavé diskuse o téma-tech jako nemožnost řešení globál-ních problémů v kapitalismu, reálnost samosprávných podniků v součas-nosti, rudozelený manifest, jak řešit nezaměstnanost a řadu dalších. Zejména víkendovou část, tedy první dva dny, hodnotím velice dobře, na nedělní Ústřední radě KSM jsme probírali např. situaci okolo Evropské levicové strany, hodnotovou orientaci dnešní mládeže, dopady současných reforem na mládež, plán letních akcí a přípravu českého sociálního fóra. Měli jsme čas i na turistiku, kulturu i třeba na grilování kuřat. Jediné, co zlobilo, bylo trochu poča-

sí, déšť se střídal s horkem, což od-nášelo i naše stanové městečko. Co tedy připravuje KSM za akce na nejbližší období? Léto bývá ve znamení řady setkání levice, kterých se chceme účastnit i my. Ať již je to setkání v Holíči, ve Frýdlantu, na Lázku, všude bychom rádi měli alespoň své infostánky. Nicméně již teď se připravujeme na horký podzim. Připravujeme v rámci iniciativy SOS student kampaň proti školnému, které navrhli senátoři, i proti změnám placení kolejného, kdy připravovaný systém placení pod rouškou pomoci sociálně slabým pouze zvyšuje cenu studentských ubytoven a zbavuje oficiální struktury zodpovědnosti. Na podzim se také chystáme na III. Evropské sociální

PTÁME SE ZDEŇKA ŠTEFKA, PŘEDSEDY KOMUNISTICKÉHO SVAZU MLÁDEŽE

TEORIE 19 a má k nim mateřské povinnosti, ale rozeznává své vlastní děti od ostatních. Uznává se ženská linie.

Další vývoj přinesl tzv. párovou rodinu. Docházelo ke sdružování ve dvojice na kratší nebo delší dobu, muž měl hlavní ženu (stěží se ještě dá říci oblíbenou ženu) mezi mno-ha ženami a byl jí mezi jinými hlav-ním manželem. Engels říká: „Takové zvykem vytvářené sdružo-vání ve dvojice se však muselo tím víc upevňovat, čím víc se tvořil rod a čím četnější byly třídy "bratří" a "sester", mezi nimiž sňatek už nebyl možný. Popud, který dal rod k tomu, aby se zabránilo sňat-kům mezi pokrevními příbuznými, působil ještě dále. A tak zjišťujeme, že u Irokézů a u většiny ostatních Indiánů na nejnižším stupni bar-barství je zakázáno manželství mezi všemi druhy příbuzných, které jejich systém vypočítává, a těch je několik set. Tím se stupňovala slo-žitost zákazů uzavírat manželství a skupinová manželství se tak stávala stále nemožnějšími; byla vytlačová-na párovou rodinou. Na tomto stup-ni žijí spolu jeden muž a jedna žena, přitom však zůstává právem mužů mnohoženství a příležitostná nevěra, třebaže se mnohoženství i z hospodářských důvodů vyskytuje jen zřídka; od žen se naproti tomu většinou požaduje po dobu, kdy trvá spolužití, nejpřísnější věrnost a jejich cizoložství se krutě trestá. Manželský svazek však může každý z nich snadno rozvázat a děti nále-žejí právě tak jako dříve jedině mat-ce.

Párová rodina, která je sa-ma příliš slabá a nestálá, aby se pro ni vlastní domácnost stala po-třebnou nebo i jen žádoucí, napros-to neruší komunistickou domácnost zděděnou z dřívější doby. Komunis-tická domácnost znamená však vládu žen v domě, stejně jako uzná-vání jedině rodné matky, poněvadž není možné bezpečně určit rodného otce, a znamená dále, že ženy, tj. matky, jsou ve velké vážnosti. Před-stava, že žena byla na počátku společnosti otrokyní muže, je jed-nou z nejabsurdnějších představ, které byly převzaty z osvícenství osmnáctého století. U všech di-vochů a u všech barbarů nejnižší-ho a středního stupně, zčásti ješ-tě i nejvyššího stupně, má žena nejen svobodné, nýbrž i

nanejvýš vážené postavení. Ale zde už postupně dochází

k nárůstu role muže. Tou měrou, jak rostlo bohatství, dodávalo muži jed-nak významnější postavení v rodi-ně, než měla žena, jednak ho hnalo k tomu, aby tohoto posíleného po-stavení využil a zvrátil tradiční dě-dickou posloupnost ve prospěch svých dětí. Nebylo to však možné, dokud platil původ podle mateřské-ho práva. Bylo tedy třeba je zrušit a bylo zrušeno. Nebylo to tak těžké, jak se nám dnes zdá. Neboť tato revoluce - jedna z nejpronikavěj-ších, jaké lidi zažili - se nemusela dotknout ani jediného z žijících členů rodu. Všichni jeho příslušníci mohli zůstat tím, čím byli dříve. Stačilo prosté usnesení, že napříště mají potomci mužských členů zůstat v rodu, kdežto potomci ženských členů mají být z rodu vyloučeni a přejít do rodu svého otce. Tím bylo zrušeno určování původu po přeslici a mateřské dědické právo a nasto-len původ po meči a otcovské dědic-ké právo.“

Další fází vývoje rodiny je tzv. monogamní rodina. Engels to po-pisuje takto: “ Vzniká z párové rodi-ny na rozhraní mezi středním a nejvyšším stupněm barbarství; její konečné vítězství je jednou ze zná-mek počínající civilizace. Je založe-na na vládě muže a jejím účelem je výslovně plození dětí, u kterých je otcovství nepopíratelné. A toto ot-covství se požaduje, protože děti se mají jednou jako pokrevní dědici ujmout otcova jmění. Od párové rodiny se monogamní rodina liší mnohem větší pevností manželské-ho svazku, který už nelze rozvázat podle libovůle některé z obou stran. Nyní jej může rozvázat a svou ženu zapudit zpravidla jen muž. Právo na manželskou nevěru mu nyní zůstává alespoň zvykem zaručeno.

Moderní monogamní rodina je založena na zjevném nebo zastře-ném domácím otroctví ženy a mo-derní společnost je masa, která se jako z molekul skládá ze samých takových jednotlivých rodin. Ve vět-šině případů, alespoň u majetných tříd, musí dnes na rodinu vydělávat muž a živit ji, a to mu dává posta-vení vládce, které nepotřebuje být nijak právně zvlášť zajištěno. Muž je v rodině buržoou a žena tu před-stavuje proletariát. V průmyslovém

světě se však specifický charak-ter ekonomického porobení prole-tariátu projevuje v plném světle teprve tehdy, když jsou odstraněny všechny zvláštní zákonné výsady kapitalistické třídy a je nastolena naprostá rovnoprávnost obou tříd; demokratická republika neruší pro-tiklad obou tříd, naopak, vytváří teprve půdu, na která se dá řešit. A právě tak zvláštní ráz nadvlády muže nad ženou v moderní rodině a nezbytnost nastolit opravdovou spo-lečenskou rovnoprávnost obou i způsob zavedení této rovnopráv-nosti se objeví v ostrém světle te-prve tehdy, až budou oba naprosto rovnoprávní. Pak se ukáže, že první podmínkou osvobození ženy je, aby celé ženské pohlaví bylo znovu zařazeno do veřejné výroby, a to že zas vyžaduje, aby mono-gamní rodina přestala být hospodář-skou jednotkou společnosti.“

Jsme nyní v současnosti. Co na tu současnost říká opět Engels? „Společenský převrat, před nímž stojíme, přemění však alespoň dale-ko největší část trvalých bohatství, která lze dědit - výrobní prostředky - ve vlastnictví společnosti, a tím zmenší celou tuto starost o dědě-ní na minimum. Když tedy mono-gamie vznikla z ekonomických příčin, zmizí monogamie, až zmizí tyto příčiny?

Dalo by se celkem právem od-povědět: Ani dost málo nezmizí, naopak, potom se teprve naplno uskuteční. Neboť převedením vý-robních prostředků do společen-ského vlastnictví zmizí také ná-mezdní práce, proletariát, tedy i nutnost, aby se určitý - statisticky zjistitelný - počet žen prodával za peníze. Prostituce zmizí, mono-gamie, místo aby zanikla, stane se konečně skutečností - i pro muže.

Postavení mužů se tedy rozhod-ně velmi změní. Změní se však vý-znamně i postavení žen, všech žen. Přechodem výrobních pro-středků do společného vlastnictví přestane být monogamní rodina hospodářskou jednotkou společ-nosti. Soukromé vedení domácnos-ti se stane společenskou prací. Péče o děti a jejich výchova se stane veřejnou záležitostí; společ-nost se bude starat o všechny děti stejně, o manželské i nemanželské. Tím odpadne starost o "následky",

TEORIE 18

„Komunisté jsou proti rodinám a chtějí znárodňovat i ženy“ – setkal jsem se s vulgárním pojetím marxis-mu u oponentů. Jak je to ale doo-pravdy?

Kdysi dávno nebyly rodiny v našem smyslu žádné. V tlupách existovalo primitivní soužití, soužití všech generací, mužů, žen, příbuz-ných, nepříbuzných.

Ale poté se začaly z prapůvodního stavu vytvářet tzv. rodiny pokrevních příbuzných. Engels to popisuje následovně: „Skupiny manželů jsou od sebe odděleny (již) podle generací(...) V této formě rodiny jsou navzájem vyloučeni z manželských práv a povinností (jak bychom řekli my) jedině předkové a potomci, rodiče a děti. Bratři a sestry, bratranci a sestřenice prvního, druhého nebo vzdálenějšího stupně jsou navzá-jem všichni bratry a sestrami, a právě proto jsou si všichni muži a ženami. Poměr bratra a sestry zahrnuje v sobě na tomto stupni zcela samozřejmě vzájemný po-hlavní styk. Taková rodina by se ve své typické podobě skládala z po-tomstva jedné dvojice, ve kterém by zase potomci každého jednotlivé-ho stupně byli mezi sebou bratry a sestrami, a právě proto navzájem i muži a ženami.“

Rodina takovýchto pokrevných příbuzných již samozřejmě vymřela. Jak jsme přišli na to, že existovala? „Že musela existovat, o tom nás přesvědčuje havajský příbuzenský systém, který dosud platí v celé Polynésii a který vyjadřuje stupně pokrevního příbuzenství, jaké mo-hou vzniknout jen za této formy rodi-ny; přesvědčuje nás o tom i celý další vývoj rodiny, který předpoklá-dá onu formu jako nezbytný před-stupeň.“ píše opět Engels.

Nastupuje tzv. rodina punalu-anská, kdy je vyloučen styk mezi sestrou a bratrem. Engels to popi-suje: „Poněvadž si zúčastněné oso-by byly víc rovny věkem, byl tento pokrok neskonale důležitější, ale také obtížnější než první pokrok. Uskutečňoval se ponenáhlu a začal pravděpodobně vyloučením pohlavního styku mezi vlastními sourozenci (tj. sourozenci z matči-ny strany), zprvu v jednotlivých

případech, z čehož se však po-stupně stávalo pravidlo (na Hava-ji se vyskytovaly ještě v tomto sto-letí výjimky), a skončil zákazem manželství dokonce i mezi souro-zenci náležejícími k vedlejší linii, tj. podle našeho označování mezi dět-mi, vnuky a pravnuky sourozenců. Tento pokrok je podle Morgana "skvělou ilustrací toho, jak působí princip přírodního výběru".“ Kmeny, u nichž se omezily sňatky mezi příbuznými, se musely vyvíjet rych-leji a plněji než ostatní, vznikají rody, které jsou základem společenského řádu většiny „barbarských“ národů světa a potom i civilizací jako bylo Řecko a Řím…

Engels popisuje další vývoj: „Každá původní rodina se tak musela nejpozději po několika ge-neracích rozštěpit. Původní ko-munistické společné domácí hos-podářství, které převládá bez výjim-ky až hluboko do středního barbar-ství, vyžadovalo určitou maximální velikost rodinného společenství; to se sice měnilo podle poměrů, ale bylo na každém místě poměrně pev-né. Jakmile vznikla představa, že pohlavní styk mezi dětmi jedné matky je nepřístojný, musel se vliv této představy účinně projevit při takovémto štěpení starých domácích společenství a při zakládání nových

(která prozatím nemusela být totož-ná s rodinnými skupinami). Jedna nebo několik řad sester se staly jádrem jednoho, jejich vlastní brat-ři jádrem druhého domácího spole-čenství… Podle havajského zvyku bylo několik sester, vlastních nebo vzdálenějších (tj. sestřenic prvního, druhého nebo dalšího stupně), spo-lečně ženami mužů jim společných, jimiž pak nesměli být jejich bratři; tito muži se však už mezi sebou nenazývali bratry, jimiž už ani být nemuseli, nýbrž punalua, což značí důvěrný druh, cosi jako (…) partner. Právě tak měla řada vlastních nebo vzdálenějších bratří ve společném manželství určitý počet žen, nikoli však své sestry, a tyto ženy si na-vzájem rovněž říkaly punalua. To je klasická forma rodinného útvaru, u něhož se později vyskytly různé obměny a jehož podstatným cha-rakteristickým rysem bylo vzájemné společenství mužů a žen uvnitř určitého rodinného kruhu, z něhož však byli vyloučeni bratři žen, a to nejprve vlastní, později také vzdá-lenější, a obráceně také sestry mužů.“ U všech těchto forem skupi-nové rodiny je nejisté, kdo je otcem dítěte, jednoznačně je však dána matka. Žena sice nazývá všechny děti společné rodiny svými dětmi

VÝVOJ RODINY PODLE KOMUNISTŮ

ZE ŽIVOTA ORGANIZACE 7 fórum do Londýna, což je široká plat-forma různých sociálních hnutí a skupin, od ekologů, gender organiza-cí přes radikální odbory, mládežnické a studentské skupiny až po komunis-tické a socialistické organizace, která je kritická k současnému neoliberál-nímu světu a hledá alternativu. Před-tím má proběhnout ještě České soci-ální fórum, které spoluorganizujeme. I když vnímáme v podstatě neexis-tenci aktivní, k současnosti kritické občanské společnosti v naší zemi, pokusíme se zmobilizovat co nejširší spektrum této kritické veřejnosti, aby i zde byly diskutovány problémy, kterým každodenně čelíme. KSM připravuje na toto fóru vlastní semi-náře a diskuse, mimo jiné o militari-zaci Evropy, o školném a dalších dopadech vládní politiky na mladé lidi, a také zajímavý kubánský večer, kde chceme vyjádřit solidaritu s bo-jem tohoto hrdého lidu proti největší-mu impériu v dějinách, a seznámit česko veřejnost s jejich historií, kultu-rou, ale třeba i kuchyní… Mezinárodní solidaritu, jak vidím, považujete za hodně důležitou… Samozřejmě. Vždyť i toto léto se aktivně podílíme na mezinárodních brigádách solidarity s Kubou, které budou věnovány obnově univerzity v Matansasu. Společně s mladými komunisty z Portugalska, Řecka, Německa a dalšími tak upevníme opět naše přátelství a jistě si naši účastníci odnesou zážitky na celý život. Na listopad se také připravuje v Praze setkání evropských a severoa-merických členů Světové federace demokratické mládeže, kde se bude probírat i příprava XVI. Světového festivalu mládeže a studentstva, kte-rý se uskuteční v srpnu 2005 ve Ve-nezuele. Naším velkým úkolem je nyní také prohloubit spolupráci s palestinskými, iráckými a dalšími menšinami v České republice. Co všechno lze z řady vašich za-hraničních aktivit využít? Velkým přínosem jsou zkušenosti zahraničních organizací v různých bojích, které nás teprve čekají. Inspi-rativní je např. získání obrovského vlivu řeckých mladých komunistů mezi studenty, protiválečné hnutí v Itálii nebo třeba spolupráce mezi mládeží SDAJ a mateřskou neparla-mentní komunistickou stranou v Ně-

mecku… Nedávno jsem se vrátil z Turecka, z protestů proti NATO a tam je např. průměrný věk členů ko-munistické strany 26. To máme ještě co dohánět. Velice důležité jsou také konkrétní informace o podmínkách života mladých v daných zemích, protože ty pomáhají bourat mýty o "zlatém životě mladých" ve vyspělých zemích. V neposlední řadě také čas-to využíváme společné, celoevrop-ské či celosvětové kampaně k téma-tům, které mají evropský či celosvě-tový rozměr. Byly to např. aktivity proti válce, NATO, Evropské armádě, aktivity na podporu Palestiny, kam-paň proti evropské reformě terciární-ho školství v podobě Boloňské a Berlínské deklarace a řada dalších… My navíc máme speciální úkol - pro-tože jsme vnímáni jako jedni z nejak-tivnějších v postsocialistickém bloku, máme být jednak mostem mezi vý-chodem a západem a jednak mezi-národně aktivizovat komunistické mládežnické hnutí na Slovensku a v dalších zemích… To všechno stíháte? Upřímně řečeno, ne. Vždyť k tomu všemu se ještě jako vedoucí účastní-me dvoutýdenního dětského tábora, tradičního výstupu na Rysy. Měli bychom být i na antifašistickém work-campu v Buchenwaldu, zvali nás též na mezinárodní levicové tábory mlá-deže do Holandska, Itálie, Řecka. My přitom pomalu ani nestíháme řídit samotnou naší organizaci, přicházejí noví lidé, vznikají nové kluby, ale těm e musíme určitým způsobem věno-vat, zapojovat je do činnosti, předá-vat jim zkušenosti. A to zabírá také spoustu času… Kandidovali jste také do Evropské-ho parlamentu… Měli jsme na kandidátce KSČM dva kandidáty, mě a Petera Schustera, předsedu brněnského klubu KSM. Bylo to docela náročné, ten mara-thón předvolebních akcí, ale myslím si, že to pomohlo jak naší straně, tak i rozvoji nás samotných. Navíc nás čekají další volby, do krajů, kde řada mladých lidí, většinou tedy spíše na hluboce nevolitelných místech, kan-diduje také. Připravujeme řadu vlast-ních akcí a chceme vyzkoušet i něja-ké nové prvky volební kampaně, takže se nechte překvapit.

A jak se tedy díváte na výsledky VI. sjezdu KSČM, tedy s ohledem na mládež? Když to vezmu z pohledu mladých delegátů či členů KSM, tak nechá-pou, proč trvalo hodinu schválit rezo-luci k mládeži. Podobně nechápou i nedávné sobotní plénum, kdy se jednalo o tom, zda budou na ÚV KSČM přizváváni 2 zástupci KSM (to nebylo přijato). Prostě se jim zdá, že ač je mládež papírově priorita naší strany, ač máme řad rezolucí, usne-sení k mládeži, tak realita je trochu někde jinde a to nezměnil ani VI. sjezd. Osobně s pozitivem vnímám, že na VI. sjezdu byli mladí více slyšet, bylo jich skutečně více mezi delegáty i mezi pořadateli. Jejich hlasy a názo-ry se neztratily, vždyť skupina z nich dokonce předložila velice zajímavý alternativní materiál k hlavnímu sjez-dovému dokumentu - k programu Naděje pro ČR. Ale, jak jsem na sjezdu říkal, to je stále málo, protože abychom získali více mladých lidí, tak mladé nesmí-me jen ukazovat, ale musí být i sly-šet, skutečně, v celé straně, na růz-ných místech i pozicích včetně těch nejvyšších. Když se vrátíme k vaší akci na Kozím Hrádku, může se podob-ných akcí účastnit i libovolný mla-dý čtenář Naší pravdy? Samozřejmě, Kozina byla otevřená všem mladým komunistům, nejen členům KSM. Abych případně nalá-kal další zájemce, mimo semináře se například prakticky převáděly zahra-niční zkušenosti s vedením kontin-gentů, navštívili jsme táborský pla-vecký stadion, pustili se do pečícího se selete, zazpívali si u piva na za-hrádce, vytvořil i jsme ale i pracovní skupiny pro přípravu legislativy v oblasti samosprávy i třeba skupinu pro monitoring životních hodnot mladé generace. Zkrátka, pro každé-ho něco. A o tom je život i naše orga-nizace. Díky za rozhovor

Převzato z Naší pravdy, společensko - politického týdeníku KSČM

Masmediální prostředky i buržoazní politikové do nás denně hustí, že po 11.září 2001, tj. po útocích na Světo-vé obchodní středisko v New Yorku, už svět není jako dřív. V čem je tento nový svět jiný? Především v tom, že v zájmu „ochrany euroatlantických hodnot a civilizace demokracie a svobody“, jak kapitalismus označují jeho přívrženci, je uměle vytvářena atmosféra strachu z terorismu, kterou lze přirovnat až k iracionálnímu děsu středověkých lidí z temných sil v době inkvizice namířené proti čaro-dějnicím, kacířům nebo jinověrcům, tedy lidem, kteří se nespokojili se svým predestinovaným osudem, s ubohým životem v „neměnném systému z Boží milosti“, kteří pře-mýšleli a tímto uvažováním přinášeli pokrok, změnu a podíleli se na pří-pravě nové éry. Také dnes tu máme své kacíře a čarodějnice – komunis-ty, muslimy, cizince, prostě každého, kdo může nynějšímu režimu sloužit jako symbol něčeho z čeho mohou vládnoucí kruhy udělat vnějšího nebo vnitřního nepřítele, na nějž pak poštvou lidi. Je případné, že ve stře-dověku, ale i novověku, např. u nás byly totiž legálně čarodějnické proce-sy zastaveny až osvícenskými refor-mami Marie Terezie a Josefa II. v druhé polovině 18. století, se inkvi-zici a pronásledování dařilo nejlépe a byly nejaktivnější, když společenské uspořádání bylo v krizi, když zesilo-val útlak vykořisťovatelských špiček proti normálním lidem a výše zmíně-né procesy sloužily k odvedení po-zornosti právě od reálných problémů

a napomáhaly utužení režimu. Nyní probíhá po celém světě odbourávání sociálních vymožeností. Není to sice poprvé, kdy se kolo dějin otáčí na zpět, podobně tomu bylo i např. po konci napoleonských válek, kdy vzni-kl reakční řád Svaté aliance, který vydržel více než 30 let (1815 – 1848). Nicméně nikdy nebyl návrat takový, nikdy lidé nepřijímali svůj osud s takovou pasivní, útrpnou ode-vzdaností jako dnes. V České repub-lice se postupně, zvlášť po 11.září 2001 pomalu, ale jistě, vytváří poli-cejní stát a všichni mlčí. Začalo to už čistkami po roce 1989, lustračními zákony, které vyloučily desetitisíce možná statisíce slušných a schop-ných lidí s účasti na veřejném životě, ale vyhnaly je i z pracovních pozic a uzákoněním prověrek, jejichž rozsah se stále rozšiřuje a kontrola zpřísňu-je. Je přitom úplně jedno, jestli to po ČR požadují normy NATO, EU nebo jdou tyto ideje z hlav přeochotných „sluhů a kočích“. Úpravy shromažďo-vacího práva nastavily mantinely tak, aby nebylo těžké tzv. problémové jedince zjistit a postihnout. Zvyšuje se počet policistů, ale také vězňů, obě čísla jsou v samostatné České republice dokonce vyšší než v celém předlistopadovém Československu. Například v roce 1969 bylo v ČSSR přibližně 11 500 vězňů, v roce 1991 bylo jen v ČR 11 500 vězňů a v roce 1999 již 22 400. Přitom je nutno si uvědomit, že nyní existuje daleko větší možnost odklonů (narovnání, podmíněné zastavení trestního stíhá-ní) i alternativních trestů, takže do

vězení jde menšina odsouzených, kteří by tam šli dříve. Přibývají nové a nové skutkové podstaty trestných činů. Trestný je pouhý alternativní názor na některé události anebo úko-ny. Strmým způsobem stoupá počet případů, kdy se používají operativně pátrací prostředky, odposlech nebo záznamy telekomunikačních hovorů. Zatímco v roce 2000 byl použit odpo-slech v 1336 případech, loni se toto číslo vyšplhalo na úctyhodných 5000. Umožňuje to mimo jiné i benevolent-nější právní úprava. V rámci tzv. boje proti terorismu se uvažuje o zavede-ní trestněprávní subjektivity právnic-kých osob, která umožní firmám, ale i občanským sdružením nebo politic-kým stranám, označeným za pode-zřelé z trestné činnosti obstavit maje-tek. Všichni si umíme představit, kam to v případě sociálních nepokojů může vést. Různé autoritářské reži-my vznikaly často také postupně – ať Pilsudský či plk. Ridz-Smigly v Polsku, admirál Horty v Maďarsku, generál Santa Anna v Mexiku, kanc-léř Dolfuss v Rakousku nebo duce Mussolini v Itálii. Ani Hitler by se ne-dostal k moci, kdyby mu ji továrníci a výmarský režim (který měl ostatně daleko k buržoazní demokracii) ne-dali nakonec na stříbrném podnose. Známé heslo říká, že kdo chce mluvit o fašismu, nesmí mlčet o kapitalis-mu. Jedině účastí občanů, jejich roz-hodným vystoupením proti autoritář-ským tendencím směřujícím k policejnímu státu, může být toto nebezpečí zažehnáno.

Petr Skála

Z DOMOVA 8

Česká republika policejním státem

Před referendem o vstupu ČR do EU nám mnozí (bohužel včetně řady vedoucích KSČM) slibovali, jaké výhody všichni získáme a bagatelizo-vali nedostatky nejen vyjednaných podmínek, ale samé podstaty evrop-ských společenství jako celku. Zhru-ba před měsícem pochválila Evrop-ská komise českou vládu za její aso-ciální deformy a vyzvala ji k daleko větší důraznosti. Díky vstupu do EU přešla řada druhů zboží do základní sazby DPH, což vedlo v některých oblastech k nemalému zdražení a

zatížilo rozpočty domácností o nejed-nu korunu. Lisabonská strategie po-čítá s privatizací energetiky – vždyc-ky následuje propouštění a liberaliza-cí trhu s energiemi – nárůstem cen. Jsou tohle všechno kroky, které jsou ve prospěch sociálně slabých za které by měli komunisté bojovat pře-devším? Jistě že ne.

V červenci 2004 jsou už známy první výsledky vstupu do Evropské unie z pohraničí. Byly obratem zavře-ny sklárna v Chlumu a dvě textilní továrny v Nové Bystřici i další podni-

ky u česko-rakouské hranice. Všech-ny tyto továrny prosperovaly, jenže

Komu prospěl vstup do Evropské unie

ZE ZAHRANIČÍ 17

Nejen v České republice je vzděla-nost ohrožena snahami pravice o zavádění školného. Ve Spolkové republice Německo patří otázka škol-ství, včetně vysokého, do kompeten-ce jednotlivých zemí. Některé z nich se, podobně jako čeští pravičáci, snaží hodit důsledky špatné vzdělá-vací politiky a nedobrého hospodaře-ní s veřejnými prostředky na studen-ty. Tak je tomu i v Durynsku, kde od příštího akademického roku 2004/2005 chce tamní vláda zavést poplatky za studium pro ty studenty, jejichž délka studia o více než rok překročila regulovanou dobu studia. Výše školného má být 500 euro za semestr. Proti tomu se postavili jak zástupci studentů, tak Odbory vzdě-lání a věda (GEW). Školné pro tzv. délestudující považují jeho odpůrci za první krok, který nastartuje nebez-pečný trend pro budoucnost, který směřuje k zpoplatnění, nezbožnění vzdělání, povede ke snížení vzděla-nosti sociálně slabších, jež už nyní v řadě případů nemohou

z ekonomických důvodů studovat a naopak umožní získávat formálních titulů movitým, kteří sice nemají schopnosti, ale mají peníze. Proto byla v sobotu 10. července 2004 zahájena na Výmarské stavební uni-verzitě (WBU) kampaň proti školné-mu velkým, několikasethlavým shro-

mážděným a petiční akcí. V České republice už školné pro déle studující či studující více škol existuje. Skuteč-ně se také ukázalo, že jeho zavedení je prvním krokem ke snahám o zave-dení plného školného pro všechny. Tyto snahy se znovu objevily díky senátorům Roubalovi a Zlatuškovi. Komunistický svaz mládeže si uvě-domuje, že vzdělání patří mezi zá-kladní kulturní práva a musí předsta-vovat skutečnou prioritu. Nesmí být redukováno na tržní artikl – zboží nebo na privilegium vyvolených. Pro-to Komunistický svaz mládeže a SOS Student zahájí bezprostředně po prázdninách kampaň proti školné-mu. V ní se jistě poučí i ze zkušenos-tí ze zahraničí, včetně Výmaru.

Petr Skála

ďují všechna velká jména elektronic-kého, počítačového a čipového prů-myslu z USA, Asie a Evropy, od IBM přes Samsung až po NEC. Poblíž Newcastlu investovalo 450 podniků dvacet miliard liber a vytvořilo 60 000 vysoce flexibilních pracovních míst. Pro Siemense tady vyrábí 18 000 zaměstnanců polovodiče za 50 až 70% mzdových nákladů, které by firma musela vynaložit v Německu. Odbory jsou utlumené a investoři jásají. Firmy totiž zaměstnávají hlav-ně ženy, které jsou daleko flexibilněj-ší, přizpůsobivější a bez protestů se smiřují se částečným úvazkem než

muži. V regionu tak je dnes třikrát více nezaměstnaných mužů než žen. Ve Walesu jsou mzdy za řadu pra-covních činností na korejské úrovni.

Největší německý konglomerát Daimler-Benz hledal ve vyspělém světě podmínky odpovídající zemím Třetího světa. Snažil se přinutit jiho-východní státy USA, aby spolu soutě-žily, aby zjistil, který z nich dokáže přinutit veřejnost k zaplacení nejvyš-šího úplatku, díky němuž si jej potom zvolí za své působiště. Alabama zví-tězila. Nabídla stovky miliónů dolarů ve formě úlev na daních, prakticky darovala firmě Daimler-Benz půdu,

aby si na ní mohla postavit svůj zá-vod, a souhlasila, že pro ni vybuduje veškerou infrastrukturu.

Německé korporace také posta-vily továrny v ČR, kde mohou najímat dělníky za zhruba 10% mzdy dělníků v Německu. Českou republiku pak korporace nechají, aby platila sociál-ní náklady, znečištění, dluhy atd., zatímco oni shrábnou zisky. Totéž platí pro závody GM v Polsku, kde trvá na 30% celní ochraně. Volný trh je zkrátka určen pro chudé, zatímco pro bohaté ochrana a sociální zajiště-ní.

Jindřich Lechner

Boj proti školnému v Německu

ZE ZAHRANIČÍ 16

věku pod třicet let. V „nejšťastnější“ zemi na Zemi

trvá hlad. Není to opravdu pouze záležitost rozvojových zemí. Podle amerického úřadu pro sčítání lidu je v posledních letech každoročně ko-lem 30 miliónů Američanů, kteří žijí pod vládou stanovenou hranicí chu-doby. V roce 1997 to bylo 13,3% (v roce 1986 13,6%). U dětí to byla v roce 1986 19,6% a v roce 1997 19,9%. Tato procenta před předsta-vovala v roce 1997 35 574 000 oby-vatel, včetně 13 422 000 dětí. Zveřej-něná studie ústavu Bread for the World informovala, že třicet jedna miliónů Američanů, z toho 12 miliónů dě t í , nemá dos t a tek j í d la . S nedostatkem financí na jídlo bojuje v USA 10,5 miliónů rodin, což je kaž-dá desátá. Problém se koncentruje především ve velkých amerických městech, jejichž starostové na růst počtu hladovějících a bezdomovců upozornili již v roce 1999 v prosinci. Nejvíce však postihuje hlad děti, pro-tože má trvalé následky. „Prudce se šíří“ i hlad mezi staršími občany, píše Wall Street Journal: „několik miliónů starších Američanů hladoví – a jejich počet stále stoupá“, zatímco zhruba 5 milionů, asi 16% občanů starších 60 let, „buď hladoví, nebo trpí do jisté míry podvýživou“ – opět se jedná o jevy, které nejsou v jiných průmyslo-vě vyspělých společnostech tak mar-kantní.

V USA můžeme také vypozoro-vat, jak z chudých jsou neustále ždí-mány peníze, zatímco bohatým jsou poskytovány všelijaké daňové úlevy. Americký dělník odevzdá státu z každého dolaru, který vydělá, v průměru třicet centů. Naproti tomu mnoho bohatých jedinců s ročními příjmy i přes milión dolarů neplatí daň z příjmu, jak jednou zjistili na základě daňového úřadu poslanec Vanik a advokát Stanton. Nejvýraznější jsou však daňové preference u velkých korporací. United States Steel, jedna z největších amerických společností na světě a podle obratu v dolarech největší světový výrobce oceli, vyká-zala v roce 1971 čistý zisk přes 154 milióny dolarů a nezaplatila na da-ních ani cent. Kromě daňového záko-na, který v USA tradičně šetří bohaté a ždímá chudé, umožňují daňové úniky také různá zvýhodňující opatře-ní, připoušťující vysoké odpisy a da-ňové slevy na zařízení. Podle někte-

rých amerických ekonomů jsou fede-rální deficity z větší části způsobeny ztrátou na příjmech z daní, jež vláda odpouští monopolům.

Pracovní podmínky, které zavádí monopoly v zemích Třetího světa, se uplatňují i ve vyspělých zemích a také v USA. V Garment District v New Yorku, kde jsou všude v přízemí luxusní obchody s látkami a příslušenstvím a výstavní prostory pro velkoobchodníky, které jsou plně klimatizované a nablýskané. Nad nimi jsou v patrech sešlých věžáků umístěny šicí dílny a sály stovek ma-lých a velkých výrobců, v nichž se zaměstnankyně namačkané na sebe sklánějí v parnu nad šicími stroji – v podstatě stejně jako jejich kolegyně v Bangladéši. V Garment District je zaměstnáno 25 000 lidí. Vyplácí se jim minimální hodinová mzda ve výši 4,75 dolaru, pracuje se šest dnů v týdnu, osm, devět i více hodin den-ně, podle toho kolik je zakázek. Kaž-dá budova je tu světem pro sebe. Přízemí je první svět, nad ním se nachází třetí svět. Podobné je to i na západě Spojených států. V Kalifornii pracuje téměř půl miliónu přistěhoval-ců z Mexika a Střední Ameriky za nejnižší mzdu v potravinářském, tex-tilním a nábytkářském průmyslu. Mnozí ze 150 000 imigrantů šijí v úkolu bez daní a sociálního pojiště-n í v podn ic ích umís těných v garážích, mezi nimiž zuří konku-renční boj využívaný velkoobchodní-ky. Neoficiální sektor ekonomové vždy definovali jako charakteristický pro nerozvinuté hospodářství zemí na Jihu, jako ekonomický model, který je na vymření. Ve skutečnosti vůbec nemizí, naopak zažívá rozkvět jako žádný jiný, a to nejen v zemích na Jihu, nýbrž i v průmyslových stá-tech v nepřímé úměře s mizením oficiálního sektoru při zuřícím konku-renčním boji o výhody lokalit. Třetí svět existuje v prvním, funguje flexi-bilně v neformálním sektoru , ve sweatshopech, garážích, zadních dvorech a jeho pracovníky tvoří při-stěhovalci. Domácí práce je černou skříňkou ekonomiky průmyslových států: Mzdy se pohybují hluboko pod minimální mzdou, vyplácejí se podle vyrobených kusů, které se například dodávají jako polotovary výrobcům oděvů, elektroniky, jemné mechani-ky. Ženám jsou často nabízeny vý-hodné úvěry, aby si mohli koupit

vlastní šicí stroje. Elektřina a opravy jdou pak rovněž na jejich účet. V průmyslově vyspělých státech v žádném případě domácká práce nevymírá, nýbrž prožívá renesanci. Velká Británie důrazně odmítla v červnu 1996 konvenci Mezinárodní organizace práce týkající se domác-ké práce. Věděla proč. V Anglii ne-mají lidé , kteří pracují doma, stejná základní práva jako ostatní pracovní-ci. Někteří tak vydělávají jen marku dvacet za hodinu. V Austrálii je celý textilní a obuvnický průmysl organi-zován na principu domácké práce. Firmy zajišťují přibližně 75% výroby domáckými dělníky. Ti pracují někdy více než dvanáct hodin denně sedm dní v týdnu za hodinovou mzdu ko-lem tří marek. V Amsterodamu exis-tují stovky malých oděvních dílen, v nichž šijí ilegální přistěhovalci. „Nový oděvní průmysl“ v domácí vý-robě organizují často malé firmy se skupinami imigrantů, v Holandsku se tak děje s Turky a Maročany.

Na rozdíl od migrantek mají bílé Angličanky pracující doma často dob-ré vzdělání, nemohou však výděleč-nou činnost mimo dům realizovat zároveň s péčí o děti. U jednoho vel-kého výrobce elektroniky v Západním Yorkshiru je mnoho žen zaměstnáno zpočátku na plný úvazek, když se jim narodí děti pracují na částečný úva-zek nebo doma. Jsou stejně kvalifiko-vané jako ženy pracující na plný úva-zek, ale pro podnikatele jsou takto výhodnější. Obecně lze pozorovat trend nárůstu domácí práce také u mužů. Většinou totiž byla domácí práce doménou vykořisťovaných žen. Vedle tohoto přesunu domácké výro-by se globální pracovní stůl prodlužu-je z Jihu zase na Sever. Při návratu transportuje běžící pás obepínající celou zeměkouli i nízké mzdy a okleštěná práva pracovníků a nutí pracovní síly Severu, aby se jim při-způsobily. Elektroniky a textilní kon-cerny ze zemí jihovýchodních asij-ských tygrů začínají budovat výrobní sídla v Evropě. Chtějí mít lepší pří-stup na evropský trh a mít prst na tepu doby. Oblasti, kterým dávají investoři přednost jsou vysoce sub-vencované zóny v Irsku, Skotsku a Anglii. Státní dotace na investice se pohybují kolem 20 až 35%. Na úze-mích mezi Glasgowem a Edin-burghem se už několik let shromaž-

Z DOMOVA 9 po odpadnutí cel byly prostě převál-covány dumpingovými cenami dová-ženého zboží. Pomohli si naopak někteří živnostníci v pohostinství, potravinářství a ve službách. Regis-trovaných osob, které se rozhodly pracovat v zahraničí je celých 1500, včetně těch kteří směřují do tzv. no-vých členských států! V převážné většině jde o studenty a kuchaře číšníky. Jsou i takové případy, že ředitelka školy jela dělat do Anglie služku. Opravdu zářná kariéra čeká Čechy v EU. Naopak dělníci v zahraničí pracují většinou na černo, ale převážně tam ani přístup nemají, protože svou povahou nejsou typ jet na blind a pak si teprve hledat práci. Což ostatně z legálního hlediska ani

nelze. Nejprve je nutné si to dohod-nout se zaměstnavatelem, jinak tam jedou jako nezaměstnaní a ne pra-covníci. Z dělníků jsou v zahraničí obvykle stavební dělníci. Platy tako-vých výjezdních zaměstnanců jsou často v rozporu s nařízeními unijního práva mnohem nižší než domácích Angličanů, Švédů a spol. Nelíbí se vám to? Tak vás vyhodíme a můžete si stěžovat u Evropského soudního dvora, tedy jestli na to budete mít.

Pro mladé je velkou překážkou školné na mnohých cizozemských vysokých školách, takže z 90% stu-dují v rámci výměnných programů mezi univerzitami, tak jak tomu bylo před vstupem do EU, kdy měsíční stipendium od ČR představuje kolem

200 euro. Mladí programátoři mohou pracovat na mezinárodních projek-tech už dávno a pokud zariskují a vyjedou, vrátí se někdy zpátky jako na obrtlíku.

Shrnuto a podtrženo, ty vrstvy obyvatelstva, o které by mělo jít ko-munistům především, na vstupu do Evropské unie rozhodně nevydělali. Skutečným komunistům by totiž, na rozdíl od měšťáckých stran, nemělo jít o živnostníky nebo národní kapita-listy, ale právě o ty nejvykořisťova-nější – dělníky, rolníky, nezaměstna-né, sloužící proletariát, chudé i dů-chodce.

VNE

Vláda vyhlásila záměr do konce roku 2004 připravit důchodovou re-formu. Její koncepce bude zavedena průběžně a týká se proto především mladé generace. Proto není od věci ujasnit si některá základní fakta a přístupy k problému.

Důchodové pojištění tvoří zhru-ba jednu třetinu příjmů státního roz-počtu a společně s nemocenským pojištěním jako součást sociálního pojištění představuje velkou složku mandatorních (tzn. nutných, základ-ních) výdajů státního rozpočtu. Zá-kladní úkoly sociálního pojištění jako celku jsou definovány v článcích 22 až 25 Všeobecné deklarace lidských práv, v úmluvách Mezinárodní orga-nizace práce – např. v úmluvě č. 102 o sociálním pojištění, č. 35 – 40,128 a 138 – o starobním, pozůstalostním a invalidním důchodu, dále v Mezinárodním paktu o hospodář-ských, sociálních a kulturních prá-vech, v Úmluvě o mezinárodních normách sociálního zabezpečení, v Evropské sociální chartě, v Evropském zákoníku sociálního zabezpečení a v mnoha dalších do-kumentech, k jejichž ratifikaci dal Parlament ČR souhlas, byly vyhláše-ny a kterými je Česká republika vá-zána přednostně před zákonem. Mezi nejdůležitější cíle, tak jak jsou v ustanoveních bohužel pouze for-málně deklarovány, náleží: 1) právo na vzdělání a přípravu k povolání – stát hradí za mladé a studující pojiš-tění, tento cíl je dnes omezen nejen

výší pojistného ale i věkem, 2)právo na životní úroveň – tzn. že nemocní a staří mají slušně žít, nejen živořit, vzhledem k známému poměru mezi výší důchodů a průměrnou mzdou, důchody a náklady na provoz do-mácnosti a na životní potřeby není ani tento cíl dodržen, 3) právo na rodinu – každý má mít možnost zalo-žit rodinu, kdy chce, 4) právo na so-ciální zabezpečení – pojem, který převzaly mezinárodní pakty z programu Ruské komunistické strany (bolševiků) z roku 1919, ozna-čuje všeobsahující systém sociálních dávek pro všechny zaměstnance i ostatní, který by jim umožnil slušný život. Praxe jasně ukazuje, že tyto cíle nejsou v kapitalismu naplňovány a zamýšlené reformy, ať růžové ane-bo modré je mají ještě dále vzdálit skutečnosti, posunout z de lata (jak to je) do úrovně de ferenda (jak by to mělo být). Důchodové pojištění je finanční systém v němž se občan povinně zajišťuje pro případ budoucí sociální události, o které se ví, že nastane – určitý věk. Má přesně sta-novený účel i povahu. Proto je nelze považovat za daně, jak to někteří tzv. ekonomové tvrdí (např. analytik PPF Pavel Kohout). Sociální pojištění, spolu se státní sociální podporou a sociální pomocí tvoří systém zcela odlišný od pouhé záchranné sociální sítě, za kterou je chce zaměnit ODS a pravice, jejichž záměrem je, aby bohatí se zajistili, měli v podstatě stejné příjmy a dolních deset milionů

bylo zachyceno pouze touto základní sítí, která je spíš jen životním mini-mem spolu se státními sociálními podporami a pomocí nejpotřebněj-ším.

Reforma důchodového systému je jistě potřebná, ovšem zcela jinak, než tomu chtějí prokapitalistické stra-ny, ať vládní či opoziční. Hlavním problém v oblasti důchodového, po-tažmo sociálního pojištění jako celku, je demografický vývoj populace Čes-ké republiky, který vede k tomu, že rostou mandatorní výdaje a spolu s poklesem procenta ekonomicky aktivních obyvatel klesají příjmy. Zde je nutno říci, že v období první histo-rické fáze budování socialismu nebyl s tímto problém, naopak sociální pojištění bylo vysoce ziskové, proto-že byl v poměru vyšší počet lidí v produktivním věku a neexistovala nezaměstnanost, která svazuje vyu-žití pracovních sil svých „obětí“. Na vině je znovu ODS a ostatní pravico-vé strany a nikoliv prý štědrý (to je výsměch!) sociální systém. Došlo ke změně myšlení, takže mladí nechtějí mít děti, chtějí vydělávat, dělat karié-ru a tak se zvyšuje podíl důchodců na populaci. Sami tak způsobují to, co potom neprávem kritizují. Když už chce mít člověk potomstvo, nemůže si je z finančních ad. důvodů dovolit, jinak by mohl přijít o práci nebo být jinak postižen. Stát privatizací změnil třídní strukturu společnosti, ale přišel o velkou část svých příjmů, takže i mírný nárůst výdajové stránky roz-

DŮCHODOVÁ REFORMA

Z DOMOVA 10 počtu je znát. Řešením je tedy v prvé řadě jasná a výrazná propopulační politika a reprivatizace. Ostatní kroky jsou vždy spíš doplňkové a vyrovná-vací.

Pozitivní dopad by mělo zavede-ní odchodu do předčasného důchodů bez postihů. Uvolní to pracovní místa nezaměstnaným, jejichž pracovní síla je nyní nevyužitá. Výdaje státu na jednoho nezaměstnaného vyjdou podle posledních statistik dráže než na jednoho důchodce, protože stát jim vyplácí státní sociální podporu, platí za ně zdravotní a sociální pojiš-tění a hradí mohutnící byrokratický aparát úřadů práce, které jsou faktic-ky spíše ozdobou, symbolem, ale k získání práce příliš nepřispějí. Sou-časná vláda naopak nesystémově zvyšuje hranici věku odchodu do dů-chodu a zpřísňuje dopady předčas-ného odchodu do důchodu, kdy již není možné dorovnání sníženého důchodu. Výdaje na nezaměstnané antisociálně krátí, místo aby zastavila privatizaci a zvyšovala příjmy vytváře-ním nových pracovních míst. Jenže k zvýšení příjmů a vytváření nových míst by bylo nutné rozhojnit majetek státu, který jediný je schopen důvěry-hodně garantovat sociální i existenční jistoty oproti soukromníkům, kteří v honbě za ziskem vždy v prvé řadě pouze zneužijí investičních pobídek a státních podpor aktivní politiky za-městnanosti k maximalizaci zisku, k obohacení. Napomáhá jim v tom vydatně také náš právní řád.

Dalším smysluplným krokem by bylo vytvoření jednotného důchodo-vého systému, do nějž by byli povinně

zapojeny i osoby samostatně výdě-lečně činné a vůbec všichni na stej-ných principech jako zaměstnanci. Odbouraly by se zároveň některé důchodové výjimky – pro bývalé pre-zidenty a racionalizovala právní úpra-va – kupř. nyní má nárok na vdovský důchod též manželka, přestože s mužem už nežila, pokud se formál-ně nerozvedli. Odstraněny by měla být i možnost podnikatelů odepisovat si z daní, která jim umožňuje skrývat skutečné příjmy a tím neplatit daně i držet se mimo systém pojištění. Přija-telné by bylo rovněž zavedení progre-sivních prvků v odvodech pojistného ve spojení s progresivním zdaněním a zesílením principu solidarity při vy-plácení důchodů. Komunisté by měli taktéž podporovat změnu dynamiky vyplácení důchodů a zvýšení důcho-dů společně se snížením věku odcho-du do důchodu.

Je znovu na zvážení, jestli by přínosnějším nebyl systém státního financování důchodů. Stát by mohl účelně nakládat s velkým množstvím finančních prostředků a při správném hospodaření výrazněji zvýšit své pří-jmy. Byl by současně více odpovědný za fungování systému a za to, že občané o své peníze nepřijdou, než nyní v systému fiktivních účtů. Roz-hodně je však životně důležité odmít-nout tzv. chilský model, jenž v podstatě odbourává průběžné finan-cování důchodů, je založen na indivi-duálním spoření do soukromovlast-nických fondů a vystavuje tak pojiš-těnce nebezpečí, že se ocitnou bez důchodu. Není to jen plané varování, příklady Argentiny a Maďarska hovoří

jasnou řečí. Když si bude každý spořit takto na sebe, jak chce ODS, kdo zaručí, že nedojde k hyperinflaci jako na počátku 90. let. Pak důchodci ne-budou mít nic. Je tedy významné udržet první pilíř důchodového systé-mu s principy vzájemnosti a solidarity.

Drobnou úpravou k lepšímu by bylo ulehčení podmínek k tomu, aby si mohla dotyčná osoba dopracovat dobu chybějící pro splnění podmínek pro vznik nároku na důchod. Dále zvýšení průměrného výdělku od kte-rého se odpočítává důchod i zefektiv-nění systému penzijního připojištění. U invalidních důchodů by zajisté na-pomohla legislativní úprava znamena-jící odstranění složitostí a přebytečné byrokracie při jejich přiznávání.

Život nám ukazuje, že nikdy nee-xistuje pouze jedna cesta. Vždy je možnost volby mezi více alternativa-mi, pokud si je ovšem člověk připustí a otevře se jim. Tak i u nadcházející důchodové reformy není jediným ře-šením pouhé prohlubující se odbourá-vání a zhoršování sociálního postave-ní neprivilegovaných lidí, k němuž někdy dochází ne z nutnosti, ale z chtění, z úsilí po maximalizaci zisku. Za zářný případ v tomto směru pova-žuji např. Slovensko. Výše zmíněných několik podnětů ke směřování důcho-dové reformy by mohlo napomoci k tomu, aby důchodová reforma byla zároveň sociální a hospodárná a na místo zbohatnutí několika nabobů mohla vést ke skutečnému řešení problému.

JKA

Nezaměstnanost je v dnešní době velkým problémem. Výrazná je také u mladých lidí, kteří právě dokončili vzdělání, ať už učňovské, střední nebo vyšší odborné či vy-sokoškolské. Jde pro ně o začaro-vaný kruh, kdy zaměstnavatel ne-stojí o lidi „hned po škole“, již ne-mají žádnou praxi (školní praxe, byť je na učilištích rok a půl, se nepočítá) a tím pádem ji nemohou nikdy získat. Jsou pak třeba už několik let po ukončení studia a nemají za sebou ještě žádnou od-pracovanou dobu. To je omezuje v příspěvcích v nezaměstnanosti.

Vždy mě proto velmi rozčílí po-známky některých starších lidí typu „mladí nechtějí pracovat“ nebo „mladí o práci nestojí a jsou raději na podpoře“. To však není pravda! Vím to ze svého okolí, mladé bez zkušeností nikdo za-městnat nechce. Mnoho mých přá-tel se s tímto problémem stále se-tkává, proto jsem se rozhodla s jednou z nich, členkou KSM Kladno vyučenou cukrářkou, udě-lat rozhovor. Jak dlouho už hledáš zaměstnání? Už je to skoro rok.

Kolik zaměstnání jsi již vystřídala? Celkem tři. Hypermarket TESCO v Kladně, kde jsem byla tři měsíce, dále DELTA pekárny, tam jsem od-pracovala čtyři dny a nakonec cukrár-na Libušín, kde jsem byla zaměstná-na 14 dní. Co bylo příčinou výpovědí? V TESCU bylo důvodem snižování stavů a v DELTA pekárnách prý ne-schopnost splnit podmínky, oficiálně malá výkonnost, protože dneska se peče ne na kvalitu, ale na rychlost a kvantitu. Osobně si však myslím, že

Mladí nechtějí pracovat?

Bída, hlad a vykořisťování se však zdaleka netýká jen chudých obyvatel zemí Třetího světa, ale i v samotném srdci světového mono-polního kapitalismu můžeme nalézt třetí svět a mnoho zbídačených. Ze zprávy o sčítání lidu v USA vyplývá, že došlo k 50% navýšení pracující chudiny – lidí, kteří mají práci, ale přesto žijí pod hranicí chudoby. Je to pokles životní úrovně společnosti na běžnou úroveň v zemích Třetího svě-ta. Reálné mzdy od konce 60. let klesají. Od roku 1987 se tento pokles projevuje i mezi lidmi se středoškol-ským vzděláním, což byla překvapují-cí změna. Nízké platy také zvyšují nejistotu, pokud jde o zaměstnání. Udržují nízkou inflaci, což vyhovuje lidem, kteří mají peníze – třeba maji-telům dluhopisů. Zisky korporací str-mě stoupají, ale pro většinu obyvatel nejsou vyhlídky radostné. Se sníže-ním mezd přichází také zhoršení pracovních podmínek a nejistota a díky zániku odborů ubývá možností, jak se bránit. Za Reaganovy vlády byly kvůli maximalizaci zisků omeze-ny dokonce už beztak okrajové vlád-ní programy na ochranu dělníků před pracovními úrazy a další jim podob-né. Neexistence konstruktivních al-ternativ, jako je třeba odborová orga-nizace, vede k násilí ve společnosti.

Úsilí o zvyšování zisků korpora-

cí, které se objevilo na začátku se-dmdesátých let, zahájilo útok na ce-lou dosavadní sociální dohodu, která byla kodifikována v podobě politiky New Dealu a evropských států soci-álního blahobytu. Tento útok byl ve-den ze strany USA a Anglie a nyní zasáhl i kontinentální Evropu. Vyvolal vážný pokles organizovanosti v odborech, který přináší pokles mezd a jiných forem ochrany a vedl k velmi ostré polarizaci společnosti, hlavně v USA a v Británii (ta se však všeobecně rozšiřuje). BBC například přinesla zprávu, že výživa dětí, žijí-cích v chudobincích před sto lety, byla kvalitnější než je tmu u miliónů chudých dětí v dnešní Británii. Anglie se stala jednou z nejchudších zemí v Evropě – pohybuje se jen o malý krok před Španělskem a Portugal-skem a hodně daleko za Itálií. Spoje-né státy se ocitly v žebříčku nejniž-ších platů na druhém místě mezi předními průmyslovými zeměmi, jen nepatrně předstihují Británii. Mzdové náklady v Itálii jsou asi o 20% vyšší než v USA a v Německu možná až o 60%. S tím dochází ke zhroucení systému veřejných prostředků, urče-ných pro méně privilegované. Tento trend můžeme vysledovat i v ČR v podobě Špidlovy asociální deformy veřejných financí.

V ekonomice, která je založena

ne na potřebách společnosti, ale na honbě za zisky, budou zaměstnava-telé málo zlepšovat pracovní podmín-ky, zvlášť když mají k dispozici množ-ství mladých nezaměstnaných, kteří jsou zdravotně odolnější, rychlejší a nepodléhají snadno únavě. Jako předehra k prosazování vyšší pro-duktivity, neboli speed-up, je nejčas-těji používán jako strašák konkuren-ce dováženého zboží, které však často přichází na americký trh z továren v zemích s nízkými mzda-mi, například z Tchajwanu, Jižní Ko-reje nebo z Hongkongu. Po této pře-dehře následuje argument o nutnosti udržování nízkých mezd a nutnosti speed-up, zrychlování tempa práce. Mezi monopoly, které první zavedly speed-up, nejvíce vyniká General Motors. V jeho automobilových továr-nách v Lordstownu byly stroje páso-vé výroby spouštěny rychlostí větší než je rychlost lidské ruky a tempo práce překročilo hranici lidské výkon-nosti. Dělníci musí skutečně utíkat, aby udrželi tempo se svými montáž-ními pásy. Zdravotní a bezpečnostní zásady byly ignorovány. V GM chtěli zjistit hranici, kam až je možno vy-hnat lidskou pracovní kapacitu. Z těch, kteří pracovali u montážního pásu, bylo 60% zaměstnáno kratší dobu než pět let a nejvíc jich bylo ve

ZE ZAHRANIČÍ 15

obslužnost pro dojíždějící atp. Ze sociálního hlediska je přede-

vším je nutno dbát na zachování výše reálných mezd včetně ochrany zaručených mezd minimálních. Z hlediska podnikatele zkrácení pra-covní doby bez krácení mezd zvyšu-je náklady, vede ke komparativním nevýhodám a proto se tomu bude bránit. Zkracování pracovní doby je konkurenčním požadavkem vůči větší dynamice reálných mezd, platí však, že lze zdroje také získat od-straněním dnešní nadměrné a neob-jektivní diferenciaci příjmů. Záleží na schopnosti sociálně slabých vynuco-vat si určité přerozdělování ve svůj prospěch. Deklasující vliv také může mít, když lidé vytěsnění z výroby technologickými změnami přecházejí na horší místa, s nižší kvalifikací, nižším platem, horší perspektivou a

nižší sociální ochranou (tzv. podza-městnanost). Vzhledem k tomu je třeba zvýšit i příspěvky na rekvalifi-kaci a přidělovat je většímu počtu nezaměstnaných. Bez těchto podmí-nek znamená zkracování pracovní doby stupňované vykořisťování a bujení sociálního parazitismu.

Dále pak je nezbytné vytvořit účinný tlak, aby toto opatření skuteč-ně vedlo k vytváření pracovních míst a nikoliv přesčasové práce (ta dnes představuje ekvivalent tisíců pracov-ních míst). Při zkrácené pracovní době okamžitě vznikne tendence obcházet povinnost vytvářet pracovní místa a raději platit přesčasy než pojištění (realita je taková, že na západě z existenčních důvodů pra-cuje 1/4 dělníků více jak 49 hodin a mají kratší dovolenou). Nástrojem na snížení přesčasových hodin by mělo

být odměňování v řádném pracovním čase, ošetření zápočtů a úrovně pojištění. Neměla by být snížena ani ochrana základních pracovních práv, v novém Kodexu práce chce KSČM zajistit větší ochranu zaměstnanců a to jak v oblasti pracovně právní, tak v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci. Rozšíření mimopra-covní doby také vyvolává potřebu kultivace volného času, podporu mladých rodin a dostupnosti dalších služeb (tj. zda se uvolněný čas nevy-užije k druhému zaměstnání, různým ztrátovým formám trávení času, zvý-šením zátěže žen v domácnosti atp.). Volný čas by pak měl více směřovat ke kulturním a vzdělávacím aktivitám a k účasti na demokratic-kém životě.“

Zdeněk Štefek

TŘETÍ SVĚT V PRVNÍM

ZE ZAHRANIČÍ 14 smlouvě podepsalo 200 lidí a odmítl jen půltucet. (podle Hospodářských novin).

Dokonce i Evropská komise (EK) má nový návrh ohledně pracov-ní doby v EU, což prý otevírá dveře k jejímu dalšímu prodlužování. Komise zvažuje, že i v novém nařízení pone-chá v platnosti klauzuli, která vlastně umožňuje maximálně stanovenou délku pracovní doby obejít, byť cílem nových pravidel je zneužívání ome-zit.

Dosud platí, že zaměstnanec v EU může pracovat nejvýše 48 hodin týdně, a to včetně přesčasů. Určuje tak nařízení z roku 1993. Británie si vymohla výjimku, že lze pracovat i více, pokud se zaměstnanec nároku na 48hodinový pracovní týden zřek-ne. Z aktuální studie Komise ale plyne, že více než 16 procent pra-covníků v Británii pracuje nad unijní maximum.

Jaká tedy musí být reakce ko-munistů a levice vůbec?

1. Nenechme se vydírat korpo-racemi! Využijme našich možností, včetně evropských poslanců, k tomu, abychom posílili solidaritu mezi za-městnanci, financujme výměnné zkušební pobyty řadových odborářů, diskusní kola, konference, sbírejme dokumenty o úspěšných akcích od-borářů a zaměstnanců a ty prezen-tujme ostatním, ať vidí, že jejich boj není marný! Podporujme stejné pod-mínky pro všechny zaměstnance daného podniku. Podporujme zave-dení informačního systému, který bude odboráře a zaměstnance nejen informovat, ale i koordinovat.

2. Připravujme solidární akce, nátlakové akce na veřejnosti, které mohou přejít např. k bojkotu výrobků dané firmy.

3. Aktivně bojujme za základní požadavek - Ne prodlužování, ANO zkracování pracovní doby na 35 ho-din týdně, při zachování mezd!

Že je to reálné, ukazuje i studie, která byla zpracována např. v KSČM místopředsedou ÚV KSČM Jirkou Dolejšem: „Z hlediska námi přijímané Marxovy pracovní teorie hodnoty (zejm. Das Kapital, Hamburg 1867) se pracovní den rozpadá na pracovní dobu nutnou a nadbytečnou. Pracov-ní doba nutná je čas po který dělník vytváří ekvivalent hodnoty své pra-covní síly. Pracovní doba nadbyteč-ná je čas, po který dělník tzv. nad-prací vytváří pro soukromého vlastní-

ka nadhodnotu. S růstem nadhodno-ty pak roste míra vykořisťování. To samozřejmě neznamená, že pouhé zkrácení pracovního dne vede k sní-žení míry vykořisťování, jak tvrdí ve své vulgární teorii poslední hodiny William Senior (Three Lectures on the Rate of Wages, Oxfford 1830). Nadhodnotu totiž dělník nevytváří až na konci pracovní doby, ale vytváří ji každou hodinu, každou minutu. Kon-krétní délka pracovního dne je pak projevem protikladných zájmů za-městnance a zaměstnavatele. Za-městnavatel má zájem na prodlouže-ní pracovního dne s cílem prodlouže-ní pracovní doby nadbytečné (maximalizovat zisk). Ústupky v zkra-cování pracovní doby si pak nahra-zuje zvyšováním intenzity práce (tlakem na zvýšené pracovní vypětí, větším vynakládáním životních sil pracovníka) a stlačováním podílu pracovní doby nutné na celkové pra-covní době (relativní zbídačování). Větší intenzita práce je dosahována zrychlením práce (např. u pásu), zvýšením počtu obsluhovaných zaří-zení, krácením přestávek atp. Za-městnanci zase usilují o zvýšení ekvivalentu své pracovní síly (pro rozšiřování kulturních a sociálních potřeb), o omezení nezdravého pra-covního vypětí a o omezení nadprá-ce, jejíž ovoce si přivlastňuje zaměst-navatel.

Konkrétní délka pracovní doby je určena jednak objektivními ekono-mickými možnostmi, tj. produktivitou práce, jednak výsledkem sociálního zápasu pracujících. V současnosti se délka pracovního dne pohybuje ve vyspělých zemích v průměru kolem 40 hodin. U nás byla po válce týden-ní pracovní doba 48 hodin při šesti denním pracovním týdnu. V roce 1956 došlo ke zkrácení na 46 hodin, což tehdy v podstatě kompenzovalo zrušení církevních svátků. Další zkrácení bylo při dané produktivitě práce politickou volbou mezi volným časem a spotřebou. Každé zkrácení pracovní doby totiž pohlcuje rozvoj produktivity a tím zbrzdí zvyšování jiných forem životní úrovně (zejm. rychlejší růst mezd). V této době dávali lidé přednost růstu spotřeby (tedy i růstu koupěschopnosti). V polovině 60. let se pracovní doba postupně zkracovala v jednotlivých podnicích a odvětvích až v roce 1969 byl zavedený pětidenní pracovní týden a pracovní doba 42,5 hodin (to

odpovídalo úrovni nejvyspělejších zemí) a vydržela nezměněna praktic-ky 30 let.

Dalšími formami zkrácení fondu pracovní doby je dřívější doba od-chodu do důchodu, prodloužení pla-cené mateřské dovolené zaměstnan-kyň či prodloužení doby přípravy na povolání (pobyt ve škole). V progra-mových námětech KDU-ČSL se ob-jevila myšlenka na prodloužení mini-mální zákonné dovolené ze 3 na 4 týdny. Z tohoto hlediska je zajímavé srovnání dopadu těchto různých forem zkrácení pracovní doby. Pro srovnání lze připomenout např. dis-kusi ve Francii v roce 1964 zachyce-nou ve zprávě Philipa Madiniera za pracovní skupinu při komisi pro pra-covní síly Plánovacího úřadu. Tehdy bylo dokazováno, že prodloužení dovolených a rozšíření volných dní (svátků) je bezprostředně obtížněji kompenzovatelné. Při zkrácení tý-denní pracovní doby lze podle této zprávy poměrně rychle kompenzovat výpadek opatřeními zvyšující hodino-vou produktivitu i příznivými důsledky na pracovní cyklus.

Zkrácení pracovního týdne dnes navrhujeme nejen jako cestu ke sní-žení vykořisťování, ale především jako nástroj rozšíření pracovních míst. Pro KSČM tento cíl není jen předvolební slogan. Jsme si samo-zřejmě vědomi, že k pokrytí této změny vedou dvě reálné cesty : a) v oblasti stálého růstu společenské produktivity práce, b) v oblasti změny užití vytvořené produkce ve pro-spěch námezdně pracujících na úkor podnikatelských zisků. Dlouhodobým základem je z národohospodářského hlediska cesta prvá, komplikovaná i když v jednotlivých podnicích ne zcela vyloučená je cesta druhá. Tady je na místě připomenout, že v roce 1995 činila ve Francii hodinová pro-duktivita práce cca 73 DEM, kdežto v ČR jen 23 DEM (tedy pouze 32% úrovně produktivity práce dosahova-né ve Francii). Zkracování pracovní-ho týdne by tedy mělo být postupné-ho charakteru, v první etapě by se mělo jít ze současných 42,5 hodin na 37 hodin a měla by proběhnout nejdříve v odvětvích s největším růstem produktivity práce, popř. s největším pracovním vypětím. Sou-časně musí být včas řešeny dopady zkrácené pracovní doby na různé související služby, např. na dopravní

za tak krátkou dobu jsem se ani ne-měla šanci dostat do rychlejšího pra-covního tempa. Cukrárnu Libušín jsem musela opustit, protože jsem byla už rok mimo obor, avšak nevím, proč mě tedy přijímali, když to věděli předem. Říká se, že super- a hypermarkety se svými zaměstnanci špatně za-cházejí, pracovala jsi v jednom z nich, můžeš nám z tvé zkušenosti potvrdit, jestli je to pravda? V TESCU většinou neřekli předem, jak dlouhou budeme mít odpolední směnu. Často docházelo ke změnám bez předchozího upozornění. Směny závisely na vytvoření harmonogramu vedoucím, takže např. dva dny od 14 do 22 hodin, další dva dny od 7 do 15 hodin a tak celý týden. Kompenzovalo

se to až po týdnu třemi dny volna. Přestávky na oběd tam trvaly 30 mi-nut, ale museli jsme se tam pořádně otáčet, takže byly mnohdy fakticky kratší. Jak se cítíš po tolika neúspěšných pokusech o stálé zaměstnání, při současném tlaku kapitalistické společnosti? Vždycky to bylo nesmírně stresující. Po výpovědi z pekáren jsem měla tak velké deprese, že mě napadlo také řešit tuto situaci sebevraždou. Ve skutečnosti by to ale byla vražda a já bych se stala další obětí kapitalismu, který se lidi snaží ponížit na pouhé pracující stroje a když díky němu ne-mají práci, považuje to většina z nich za svou chybu, přitom je to chyba režimu.

Jsem hodně zoufalá, protože teď jsem konečně našla další práci, ale nedě-lám v oboru a s platem nemohu ani založit rodinu, mít děti, ve státě totiž k tomu nejsou podmínky. Nemohu se osamostatnit, stále žiji u rodičů, což mi silně leze na nervy, jelikož doma vznikají různé konflikty. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Moc bych si přála návrat komunistické strany k moci, protože za její vlády měl kaž-dý práci, ceny se snižovaly a mnohdy byl k zaměstnání přidělen i byt. Vůbec byly větší sociální jistoty. Jaký byl tvůj nástupní plat? Většinou okolo 6,5 tisíce Kč.

Za rozhovor poděkovala DLE

Z DOMOVA 11

Podle poznatků žurnalistů z ame-rických novin Knight Ridder Newspa-pers vyjednává česká vláda tajně s Bushovou administrativou o vybudo-vání velké raketové základny v naší zemi, která by se stala součástí roz-sáhlého tzv. antiraketového systému Spojených států.

Podobné úvahy se vedly již za ministra Jaroslava Tvrdíka, který jako doprovod prezidenta Václava Havla v roce 2002 na jeho návštěvě USA prohlásil: Nabídli jsme Spojeným stá-tům možnost rozmístění systému protiraketové obrany na českém úze-mí.

Nové oživení nebezpečného pro-jektu přinesli až letní měsíce tohoto roku. Šokující zprávu o tajných jedná-ních potvrdil zástupce českého velvy-slance ve Washingtonu Vratislav Jan-da. Zatímco Haló novinám odmítlo ministerstvo zahraničních věcí infor-maci jakkoliv komentovat ("Obraťte se na ministerstvo obrany. Máme pokyn se k tomu nevyjadřovat, řekla pracov-nice tiskového odboru. Ministerstvo obrany pak sdělilo že ve dnech 19. až 22.7.2004 se v Berlíně koná Konfe-rence a výstava o mnohonárodní obraně proti balistickým raketám (Year 2004 Multinational BMD Confe-rence and Exhibition). Jedná se o veřejnou konferenci, na které si bu-dou bezpečnostní experti vyměňovat informace k této tematice. Konference

se budou účastnit i odborníci Minister-stva obrany USA a Ministerstva obra-ny České republiky."), Britské listy byly úspěšnější. Ptali se místopředse-dy parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost, člena podvýboru pro zpravodajské služby, člena podvýboru pro profesionalizaci armády, člen stá-lé delegace do Parlamentního shro-máždění NATO, poslance vládní ČSSD, Miloše Titze, který po násled-ném telefonickém rozhovoru s minis-trem obrany Kostelkou řekl: "Pan Jan-da, který spadá služebně pod minis-terstvo zahraničí, si prý ve Washing-tonu pustil hubu na špacír... Poslanci

se informaci o přípravě raketové zá-kladny a tří 3D radarů na území Čes-ké republiky mají - dle ministra - do-zvědět teprve až příští týden. Nikdo z nás ale neví, že by byl výbor pro obranu na příští týden svolán...".

Podle Britských listů (resp. článku Stanislava Klimenta z 9. 7.) "první zprávu o americké snaze vybudovat do roku 2006 ve východní Evropě - v Polsku, v České republice, nebo v Maďarsku - velkou základnu s raketa-mi, jež by měly za letu zničit útočné rakety nepřítele nad územím východ-ní nebo střední Evropy, přinesl ame-

NE AMERICKÉ VOJENSKÉ ZÁKLADNÉ V ČR!

rický časopis Arms Control Today spolu s dalšími podrobnostmi. Tato raketová základna má obsahovat 10 podzemních sil, to je stejný počet jako mají mít do roku 2006 obě již budované americké základny ve Fort Greely na Aljašce a na letecké zá-kladně Vandenberg v Kalifornii. Zá-kladně by pak měla sloužit blíže ne-specifikovaná síť radarů. Má být je-den z nich ten, proti kterému tak ostře vystupují občané Slavkova (Pozn.red. O připravované vojenské základně USA jsme v Mladé Pravdě informovali již před řadou měsíců!? Není ani jasné, zda se má hostitelská země - Česká republika, Polsko nebo Maďarsko - podílet na nákladech na výstavbu základny a zda bude mít také nějaké právo spolurozhodovat o jejím aktivním nasazení. Pentagon chce budovat tuto základnu, i když dosavadní pokusy s intercepčními raketami proti útočným raketám dlou-hého doletu měly technické potíže, jež dosud nebyly vyřešeny a žádný z

dosavadních pokusů nebyl proveden za skutečné, realitě odpovídající situ-ace. Pentagon argumentuje, že to vše je možno dolaďovat až za vý-stavby této základny. Jinými slovy vsadit na to, že intercepční rakety proti raketám budou schopny plnit své úkoly, ačkoliv to dosavadní zkoušky plně neprokázaly.

Američané oficielně tvrdí, že úkolem této východoevropské rake-tové základny je chránit proti nebez-pečí, jež údajně hrozí USA a případ-ně i Evropě, od dalekonosných raket Iránu a Sýrie. To je ovšem tvrzení více než pochybné. Je všeobecně známo, že Irán nemá rakety dlouhé-ho, mezikontinentálního doletu, pou-ze krátkého a středního doletu., je-jichž akční rádius zasahuje maximál-ně Izrael, Turecko a jižní část Řecka. Syrské rakety jsou pak schopné ma-ximálně ohrozit Izrael a část Turecka. Navíc i kdyby se zázrakem podařilo poněkud prodloužit dolet jejich raket, v žádném případě by nemohly ohro-

zit USA, pouze jihovýchodní část Evropy. Ale pak by základna s inter-cepčními raketami v Polsku, v České republice nebo v Maďarsku neměla smysl, musela by být umístěna v Turecku, na řeckých ostrovech nebo v Řecku. Je tedy jasné, že tato argu-mentace Pentagonu a Státního de-partementu je zástupná, raketová základna ve východní Evropě má být umístěna proti někomu jinému v tom-to geopolitickém prostoru - proti Rus-ké federaci." tolik Kliment.

Co na to říci? Že je třeba základ-nu USA na našem území kategoricky odmítnout. A co více, je třeba proti případné základně aktivně vystupo-vat a aktivně bojovat, zejména v pří-padě, že vláda či parlament nebude respektovat odmítavé stanovisko občanů. A již teď je třeba mobilizovat protiválečné hnutí, kontakty, tvořit sítě, abychom se této hrozbě doká-zali včas a účinně postavit.

-ZST-

ZE ZAHRANIČÍ 12

Nyní jsme v Evropské unii svěd-kem dalšího útoku korporací na naše práva, konkrétně na délku pracovní doby. Ještě na počátku 19. století nebyl pracovní den prakticky nijak omezený (tedy byl omezený tím, co zaměstnanci snesli…), často trval i 16 hodin, navíc byly mezi zaměst-nanci často i děti. Tvrdé podmínky a následný tlak dělnictva však přinesly úspěch. Továrním zákonem z roku 1833 bylo dosaženo alespoň maxi-mální pracovní doby mladistvých 69 hodin týdně. Zároveň klesla průměr-ná pracovní doba na asi 13 hodin denně. Pod dalším tlakem pracují-cích, zejména chartistického hnutí byl v roce 1847 přijat zákon o deseti-hodinové pracovní době pro ženy a mladistvé, jež pak byl v praxi krok za krokem rozšířen i na muže. Dělníci se organizovali a bojovali dále. V roce 1866 navrhla I. internacionála zavést 8 hodinový pracovní den. V roce 1901 byl uzákoněn 12 hodinový pracovní den. Teprve od roku 1919 se začal ve „vyspělých zemích“ za-vádět 8 hodinový pracovní den… V posledních desetiletích, vlivem růstu produktivity práce a vlivem

vysoké nezaměstnanosti, došlo k dalšímu zkracování pracovní doby, v některých zemích na 35 hodin týd-ně (Francie, Německo v některých odvětvích). Ostatně, je to stále zá-kladní progresivní požadavek levico-vých sil.

Jenomže boj za zkracování pra-covní doby není tak jednoduchý, jak

se na první pohled zdá. Korporace přišly na různé způsoby, jak zaměst-nance pumpnout o jejich práva. A i oficiálně je část těchto metod zákon-ných. Jedná se o různé formy čás-tečné práce, práci na dobu určitou, množství vynucených přesčasů, Sch-

SOLIDARITOU PROTI OMEZOVÁNÍ PRÁV PRACUJÍCÍCH A PRODLUŽOVÁNÍ PRACOVNÍ DOBY

ZE ZAHRANIČÍ 13 warz systémy, zaměstnávání na černo, cokoliv, co jim sníží náklady na zaměstnance…

Vlivem globalizace pak dochá-zelo i k dalším jevům – výrobní linky korporace stěhovaly do zemí, kde byla levnější pracovní síla, takže zdánlivě docházelo k odumírání děl-nické třídy /což vedlo mnohé teoreti-ky“ k závěrům, že Marx je mrtev…/ ve vyspělých zemích. Jenomže, v této době je třeba myslet skutečně globálně… Zkrátka, dělnická třída se soustřeďuje „na venkově“ světa, stejně jako se dříve soustředila ve městech (jednotlivých zemí)…

Proč o tom píšu? Protože za-městnavatelé využívají možnosti levnějších pracovních sil k tlaku na zaměstnance ve vlastních zemích. Pokud nefunguje solidarita, meziná-rodní práce a koordinace odborářů, dochází i ke skokovému zhoršování pracovních podmínek, tlaku na mzdy, zvyšování pracovní doby. Protože pod hrozbou ztráty práce couvne zvláště neorganizovaný jedi-nec velmi brzy, Žluťácké odbory v tom mají jasno také…

Mluví se dnes např. o německé firmě Siemens. Pracovní doba v Německu je 35 hodin týdně (v zá-padní části, v metalurgii). Z obavy před odchodem firem na východ však právě odboráři kovoprůmyslu IG Metall v této společnosti souhla-sily s jejím prodloužením na 40 ho-din, navíc bez zvýšení mezd. Firma totiž chtěla přesunout výrobu mobil-ních telefonů do Maďarska, čímž by v Německu ubylo 4,5 tisíce pracov-ních míst.

Zároveň bude zaměstnancům krácen třináctý a čtrnáctý plat. Doho-da se týká dvou továren v Severním Porýní - Vestfálsku. Zatím ojedinělá dohoda však otevírá cestu k plošné-mu zavedení čtyřicetihodinového pracovního týdne. Na sto dalších podniků už o prodloužení pracovní doby bez vyrovnání mezd intenzivně přemýšlí.

A to není ještě všechno. Klaus Zimmermann, president Německého výzkumného hospodářského institutu (DIW), řekl např. deníku Bild, že ně-kteří lidé budou muset mít 50 hodino-vý pracovní týden, aby se zabezpeči-ly pracovní příležitosti. Také hlavní ekonom Commerzbank Ulrich Ramm považuje padesátihodinový pracovní týden za smysluplný, jestli tímto bu-dou zachována pracovní místa. Spie-gel-online v podtitulku k této zprávě dodává, že nyní již v návrzích ekono-mických expertů nejde o 35 nebo 40 hodinový pracovní týden, neboť "ekonomičtí experti" již požadují pa-

desátihodinový pracovní týden – aspoň na přechodnou dobu.

Tyto trendy se však netýkají jen Německa – také v Lyonu podobně postupuje firma Bosch, která Před volbu mezi prodloužením pracovní doby při stejné mzdě a přestěhová-ním výroby do České republiky po-stavila 820 zaměstnanců své poboč-ky. Dva odborové svazy v podniku už přistoupily na první možnost a za-městnanci začali podepisovat pří-slušné dodatky k pracovní smlouvě. Oznámily. Podle dohody, kterou po-depsaly s vedením podniku odboro-vé svazy CFDT a CGC, by se pra-covní doba měla prodloužit z 35 na 36 hodin týdně, zaměstnanci by měli přijít o jeden volný den a mzdové náklady by se měly během tří let snížit o 12 procent. Další dva odbo-rové svazy, CGT a FO, dohodu od-mítají a mluví o vydírání. Jejich čle-nové se ale podle tisku omezují jen na to, že dodatky k pracovní smlou-vě, které jim firma zaslala k podpisu, ponechávají bez odpovědi. Vedení podniku přitom řeklo, že "kdo mlčí, souhlasí". Pobočka Bosche na lyon-ském předměstí Vénissieux vyrábí vstřikovače pro motory do automobi-lů. Tato výroba má ale z ekologic-kých důvodů brzy skončit a má se přejít na jiný program, který vyžaduje investici 12 miliónů eur (asi 380 mili-ónů korun). Firma prý proto chtěla odbočku v Lyonu zavřít a s novou výrobou začít v České republice, kde jsou nižší mzdové náklady. Pokud ale zaměstnanci v Lyonu přistoupí na její požadavky, je ochotna investovat zmíněnou částku tam. Dohoda vstoupí v platnost, pokud ji do půlky července schválí 90 procent zaměst-nanců. Zatím prý dodatky k pracovní

Documents

24 POSLEDNÍ STRANA Z AKCÍ KSM * PROTI FAŠISMU * Z … · skripta (30), STOP MMF! - Mrtví živí globalizaci (30), L. Šulda: Ekonomický vývoj Kuby ve 20. století (30), L. Šul-da: