1

DIPLOMKY.NETVývoj cestovního ruchu České republiky

2014

©2014 DIPLOMKY.NET

SouhrnCestovní ruch zaujímá v současnosti významné místo v životním stylu

obyvatelstva hospodářsky vyspělých států světa. Často bývá odborníky označován jako

fenomén 21. století. Význam cestovního ruchu pro ekonomiku každého státu nabývá na

rozměrech s dynamickým růstem tohoto odvětví. Obzvlášť to platí pro menší země,

které nedisponují množstvím nerostných surovin nebo jiných lehce zpeněžitelných

výstupů, ale mohou nabídnout přírodní, historické, kulturní a jiné zajímavosti. Česká

republika je jednou z nich.

Cílem této práce je statistická analýza příjezdového a výjezdového cestovního

ruchu z pohledu jeho sezonnost a vliv cestovního ruchu na ekonomiku státu. ČR

navštěvují zahraniční turisté, vyhledávající její nesčetné kulturní a historické památky,

ale i přijíždějící za sportovním vyžitím. Klimatické podmínky, ekonomická a politická

situace ve státu jsou tak největším faktorem ovlivňující příjmy z cestovního ruchu a

sezonní zaměstnanost.

Ve vývoji příjezdového i výjezdového cestovního ruchu se do budoucna počítá

s nárůstem a vstup ČR do Evropské unie otevřel spolu se státními hranicemi i nové

příležitosti pro odvětví cestovního ruchu ČR, což je zřejmé i na jeho ekonomických

přínosech.

Klíčová slova: cestovní ruch, sezonnost, zahraniční turista, platební bilance.

2

SummaryNowadays takes the tourism a great part in a life style of the people of every

economic advanced country in the world. It is often considered by experts as the

phenomena of the 21. century. As this sector dynamically grows, it raises the

importance of tourism to the economy of every particular state. This is particularly

significant in smaller countries, that do not have a great volume of raw materials or

other easily marketable outputs available, but on the other hand there is a wide-ranging

offer of natural, historical, cultural and other interests. The Czech Republic is one of

them.

The aim of this work is statistical analysis of the incoming and outcoming

tourism above its seasonality. The Czech Republic is visited by foreign tourists, who

search for its untold cultural and historic sights, as well as for sporting activities. The

climatic conditions, economic and political scene are thus of the biggest importance to

the income from the tourism and influence the rate of seasonal unemployment.

In the development of the incoming and outcoming tourism an increase in the

future is assumed and the membership of the Czech Republic in the European Union

opens in association with the borders new opportunities for the sector of tourism of the

Czech Republic.

Key words: tourism, seasonality, foreign tourist, balance of payments

3

1. Úvod ...................................................................................................................6

2. Literární rešerše..................................................................................................8

2.1. Cestovní ruch České republiky..........................................................................82.1.1. Historie a současnost cestovního ruchu v ČR...........................................82.1.2. Typologie cestovního ruchu......................................................................92.1.3. Účastník cestovního ruchu.........................................................................92.1.4. Pořadatelé cestovního ruchu....................................................................112.1.5. Mezinárodní organizace cestovního ruchu..............................................122.1.6. Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism.....................................13

2.2. Infrastruktury cestovního ruchu.......................................................................152.2.1. Ubytovací služby.....................................................................................17

2.3. Podíl cestovního ruchu na ekonomice.............................................................182.3.1. Postavení cestovního ruchu v národním hospodářství............................182.3.2. Platební bilance........................................................................................192.3.3. Mezinárodní cestovní ruch – ekonomický pohled...................................202.3.4. Podíl cestovního ruchu na ekonomice ČR...............................................20

2.4. Sociální aspekty...............................................................................................222.5. Marketing v cestovním ruchu..........................................................................242.6 Sezonnost.........................................................................................................262.6. Legislativa ČR a EU v oblasti cestovního ruchu.............................................27

3. Charakteristika ČR z pohledu cestovního ruchu...........................................29

3.1. Přírodní podmínky cestovního ruchu v ČR.....................................................293.2. Společenské a kulturní předpoklady cestovního ruchu ČR.............................30

3.2.1. Historické a kulturní památky ČR...........................................................303.2.2. Lázeňství ČR...........................................................................................323.2.3. Kongresová turistika ČR.........................................................................323.2.4. Pivní turistika ČR....................................................................................33

3.3. Sezonnost cestovního ruchu ČR......................................................................354. Cíl práce a metodika..........................................................................................36

4.1. Cíl práce...........................................................................................................364.2. Analýza časových řad......................................................................................364.3. Elementární charakteristiky.............................................................................374.4. Popis trendové složky......................................................................................384.5. Charakteristiky sezónního kolísání..................................................................39

5. Analýza dosažených výsledků...........................................................................40

5.1. Vývoj příjezdového cestovního ruchu ČR.......................................................405.1.1. Sezonnost příjezdového cestovního ruchu ČR........................................43

5.2. Vývoj výjezdového cestovního ruchu ČR.......................................................475.2.1. Sezonnost výjezdového cestovního ruchu ČR.........................................49

5.3. Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích.......526. Závěr .................................................................................................................56

7. Seznam literatury..............................................................................................59

4

8. Přílohy.................................................................................................................62

Příloha 1: Přehled mezinárodních organizacích..........................................................62Příloha 2: Podíl cestovního ruchu na ekonomice – grafy............................................67Příloha 3: Organizační struktura ČCCR......................................................................69Příloha 4: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1993 až 2005..............70Příloha 5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996-2005................................72Příloha 6: Podíl devizových příjmů cestovního ruchu na HDP...................................74Příloha č. 7: Hrady a zámky ČR..................................................................................76

5

1. Úvod

Cestovní ruch se stal pro dnešní generaci neodmyslitelnou a nepostradatelnou

součástí života moderní společnosti. Každoročně se tak dává na celém světě do pohybu

obrovská masa lidí, kteří většinou ve svém volném čase dočasně opouštějí místa svého

stálého bydliště a vydávají se na cesty. Základní rysy cestovního ruchu, jak je pro účely

statistiky formulovala Světová organizace cestovního ruchu (Word Tourism

Organization – dále jen WTO) na mezinárodní konferenci v Ottavě, jsou dočasnost

změny místa stálého bydliště a dočasnost pobytu mimo něj, nevýdělečný charakter cesty

a pobytu (jsou obvykle realizovány ve volném čase) a vztahy mezi lidmi, jež cestovní

ruch vyvolává. Hlavním motivem, proč lidé cestují, je záměrná změna prostředí a

uspokojení potřeb odpočinku, klidu, pohybu, poznání, kulturních a estetických zážitků,

změny místa, seberealizace a další.

V České republice je cestovní ruch odvětvím, které prošlo od přelomu let 1989–

1990 nejrychlejším růstem ve své historii. Otevření hranic, převratné politické,

ekonomické, ale i sociální změny v naší zemi vedly k obrovskému boomu v oblasti

cestovního ruchu. Cestovní ruch tak velice brzy zaujal významné postavení v naší

ekonomice.

Počty turistů přijíždějících do České republiky se po roce 1989 neustále

zvyšovaly, v posledních letech však dochází ke stagnaci. Nastává období, kdy postupně

opadá zcela mimořádný zájem zahraničních turistů o návštěvu ČR, motivovaný

především prvotní zvědavostí a touhou navštívit zemi, která byla po dlouhá léta světu

uzavřena. Po několika výjimečných letech, která zaznamenala obrovské přírůstky všech

ukazatelů intenzity cestovního ruchu, se situace stabilizuje a Česká republika se stává

regulérním a především rovnocenným účastníkem na konkurenčním poli mezinárodní

turistiky.

Velká poptávka po turistických službách měla a má za následek stále přibývající

počet podnikatelských subjektů na poli cestovního ruchu. Je však otázkou, kolik z nich

nabízí skutečně kvalitní, zajímavé, atraktivní a spolehlivé služby, které by mohly oblast

cestovního ruchu podpořit nebo dokonce rozšířit. Zahraniční, ale i domácí klienti jsou

stále náročnější a důslednější. Do popředí se dostává požadavek, aby poskytnutá služba

6

opravdu odpovídala ceně, kterou za ni klient zaplatí. Je samozřejmé, že se nejedná

pouze o služby, které s cestovním ruchem přímo souvisejí, jako jsou především služby

hotelů a všech ostatních ubytovacích zařízení, restaurací, cestovních kanceláří, správ

hradů a zámků, taxi-služby atd., ale v podstatě o všechny služby, které jsou nabízeny v

naší republice. Právě poměr úrovně kvality a ceny všech nabízených a poskytovaných

služeb rozhodne o tom, zda jsme schopni v mezinárodní konkurenci dlouhodobě obstát.

Cílem této diplomové práce analýza příjezdové a výjezdového cestovního ruchu

ČR, jeho sezonnost a vliv na ekonomiku státu.

7

2. Literární rešerše

2.1. Cestovní ruch České republiky

2.1.1. Historie a současnost cestovního ruchu v ČR

Jako počáteční fáze novodobého cestovního ruchu (který by splňoval všechny

rysy vytyčené WTO) je považováno až 19. století. V tomto období cestování jako forma

využití volného času přestává být výhradou majetných vrstev obyvatelstva a nabývá na

masovosti s vysokou dynamikou růstu počtu účastníků. Pro svůj rozvoj vyžaduje stále

specifičtější zařízení a dává tak prostor pro vznik samostatné materiálně technické

infrastruktury cestovního ruchu s důležitou oblastí podnikatelských a pracovních

příležitostí s odborným zaměřením. Teritoriálně se pak rozšiřuje prakticky po celém

území.

Předválečné Československo zaujímalo díky mimořádné vyspělosti služeb

spojených s cestovním ruchem solidní postavení mezi vyspělými zeměmi Evropy. Pro

toto období je charakteristická značná míra liberalismu ve volnosti cestování lidí mezi

jednotlivými státy. Vyhlášené byly především lázeňské oblasti, kulturní centra

(jmenovitě Praha), ale i horské oblasti s okouzlující krajinou. Materiálně technická

infrastruktura se rozvíjela nečekanou rychlostí, budovala se ubytovací, stravovací,

dopravní, sportovní a ostatní zařízení pro účastníky cestovního ruchu, především

v rekreačních a lázeňských oblastech.

Meziválečné období je poznamenáno zhoršením ekonomických a společenských

podmínek, přistupuje se ke zpřísnění celních, vízových a pasových opatření. Rozvoj

cestovního ruchu a s ním i rozvoj jeho materiálně technické základny pak podstatně

zmrazila světová hospodářská krize 30. let.

Po 2. světové válce nastal obrat. Cestovní ruch je poznamenán nutnou

rekonstrukcí válkou zničeného hospodářství a rozdělením Evropy. Nástupem

socialistické industrializace dostává přednost průmysl na úkor krajiny, řada stravovacích

a ubytovacích zařízení přechází ze soukromého vlastnictví do státního, budují se nová

komplexní, především podniková rekreační zařízení. [10], [7]

Společenské změny po listopadu 1989 připravily předpoklady a prostor pro

ohromující rozvoj cestovního ruchu. Otevření hranic představuje velký příliv

8

zahraničních turistů (ve srovnání s průměrem let 1985-8 představuje nárůst zahraničních

návštěvníků v letech 1991-3 přibližně o 343%). Většina zařízení přechází převážně do

soukromého vlastnictví, rozvíjí se konkurenční prostředí, propagace jednotlivých

regionů, služby, vznikají nová pracovní místa a další.

Ministerstvo pro místní rozvoj zanalyzovalo odvětví cestovního ruchu v březnu

2002 ve své Koncepci státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2002-2007.

2.1.2. Typologie cestovního ruchu

Odborná literatura nejčastěji člení cestovní ruch na formy cestovního ruchu,

které berou jako hlavní aspekt motivy účasti na cestovním ruchu, a druhy cestovního

ruchu, které zohledňují jevový průběh cestovního ruchu a způsob jeho realizace

s ohledem na geografické, ekonomické, společenské a jiné podmínky. V praxi se však

obě tato hlediska prolínají a navíc se řada autorů neshoduje v určení druhů a forem.

Tato nejednotnost vede v konkrétní obchodní, pracovní a propagační praxi ke

zjednodušení na společné kritérium typu cestovního ruchu jako vyjádření jeho jevové

formy. Cestovní ruch lze rozdělovat podle různých hledisek. Nejčastější jsou typy

cestovního ruchu dle převažující motivace účasti na cestovním ruchu, cestovní ruch dle

místa realizace, typy cestovního ruchu dle vztahu k platební bilanci státu, typy

cestovního ruchu podle délky pobytu, typy cestovního ruchu podle způsobu zabezpečení

cesty a pobytu, typy cestovního ruchu dle počtu účastníků, typy cestovního ruchu podle

způsobu financování, typy cestovního ruchu podle věku účastníků, typy cestovního

ruchu podle převažujícího prostředí pobytu a další kritéria. [9]

2.1.3. Účastník cestovního ruchu

WTO definuje (International Conference on Travel and Tourism Statistic.

Conference Resolutions WTO, Madrid, Juli 1991) několik kategorií účastníků

cestovního ruchu a pojmů s tímto souvisejících, vždy z pohledu mezinárodního a

domácího cestovního ruchu [12]:

Stálý obyvatel, rezident, je z pohledu mezinárodního cestovního ruchu osoba,

která žije v zemi alespoň jeden rok před příjezdem do jiné země na dobu kratší jednoho

9

roku. Terminologie domácího cestovního ruchu vychází ze vztahu k určitému místo (ne

již k celé zemi) a rezidenta definuje jako osobu, která v tomto místě žije alespoň šest po

sobě jdoucích měsíců před příjezdem do jiného místa na dobu kratší šesti měsíců.

Návštěvník, visitor, je v mezinárodním cestovním ruchu osoba, která cestuje do

jiné země, než v níž má své trvalé bydliště, na dobu nepřekračující jeden rok, přičemž

hlavní účel její cesty je jiný než vykonání výdělečné činnosti v navštívené zemi.

Z pohledu domácího cestovního ruchu je návštěvník osoba, která má trvalé bydliště

v dané zemi a která cestuje na jiné místo v zemi mimo své bydliště na dobu kratší než

šest měsíců, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávat výdělečné činnosti

v navštíveném místě.

Turista (turist) v mezinárodním cestovním ruchu je osoba, která cestuje do jiné

země, než v níž má své obvyklé bydliště, na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování,

avšak ne delší jednoho roku, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání

výdělečné činnosti v navštívené zemi. Domácí cestovní ruch za turistu považuje osobu

trvale usídlenou v zemi, která cestuje do jiného místa odlišného od jejího běžného

životního prostředí (v téže zemi), na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování, ale ne

na dobu delší šesti měsíců, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání

výdělečné činnosti v navštíveném místě.

Podle délky pobytu se tak rozlišují turisté na dovolené a krátkodobě pobývající

turisté. Turista na dovolené (holidaymaker) setrvává na daném místě více než určitý

počet nocí a dnů, krátkodobě pobývající turista (short-term-tourist) naopak cestuje na

dobu nepřekračující tento limit, ale trvající déle než 24 hodin a zahrnující pobyt alespoň

s jedním přenocováním.

Výletník (excursionist, sameday visitor) neboli jednodenní návštěvník je v pojetí

mezinárodního cestovního ruchu osoba, která cestuje do jiné země než v níž má své

trvalé bydliště a běžné životní prostředí na dobu kratší než 24 hodin, aniž by

v navštívené zemi přenocovala, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání

výdělečné činnosti v navštívené zemi. V domácím cestovním ruchu se za výletníka

považuje osoba trvale usídlená v dané zemi, která cestuje do místa odlišného od místa

jejího bydliště a běžného životního prostředí na dobu kratší 24 hodin, aniž by

10

v navštíveném místě přenocovala, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání

výdělečné činnosti v navštíveném místě.

2.1.4. Pořadatelé cestovního ruchu

Rychlý rozvoj cestovního ruchu během 20. století si vyžádal vznik cestovních

kanceláří jako základních provozních jednotek cestovního ruchu, které zabezpečují pro

účastníky cestovního ruchu soubor hlavních i vedlejších služeb poskytovaných nebo

nakupovaných cestovními kancelářemi.

Předmětem činnosti cestovní kanceláře je zprostředkování, organizování a

zabezpečení služeb souvisejících s účastí na cestovním ruchu. Cestovní kancelář

zprostředkovává služby, které jsou výsledkem činnosti jiných zařízení, ale jsou nutné

pro komplexní realizaci služeb cestovního ruchu (dopravní, ubytovací a stravovací

služby), poskytuje vlastní služby, které jsou výsledkem její činnosti (průvodcovské a

informační služby) a prodává vybraný sortiment zboží (turistické mapy, turistickou

literaturu, upomínkové předměty apod.).

Výsledkem takové činností cestovní kanceláře je její produkt. Produkt neboli

nabídka cestovní kanceláře znamená balík (package, paket), který je nabízen

prostřednictvím médií, jako jsou katalogy, inzerce, a masmedií (televize, rozhlas) svým

budoucím možným klientům.

Každá nabídka zájezdu obsahuje typ zájezdu (šňůra: akce, která běží ve dnech

pátek – neděle, pásy: akce organizovaná ve dnech pondělí - neděle a v neděli navazuje

další akce, city break: jedná se o pobyty v délce trvání max. 4 dny, hvězdicové zájezdy:

akce, kdy z jednoho místa se vyjíždí každý den jiným směrem, G-tours: tzv.

garantovaná akce, která se uskutečňuje v každém případě i za účasti minimálního počtu

osob, R-tours: tzn. "on request", kdy obchodní partner si sám určí služby, které bude od

cestovní kanceláře vyžadovat, F-tours: služby pod tímto označením nejsou součástí

produktu, ale cestovní kancelář je nabízí jako doplatek k ceně nabídky (tzv. fakultativní

služby), a ad hoc: tzn. je-li něco ujednáno na objednávce v aktivním cestovním ruchu; v

pasivním cestovním ruchu se používá termín forfait), název zájezdu (trasa zájezdu),

termín konání zájezdu, program zájezdu, rozsah služeb musí odpovídat programu

zájezdu a ceně, za kterou je nabídka prodávána, cena zájezdu, která musí být

11

konkurenceschopná a zároveň musí přinést zisk, a termín konání zájezdu. [5]

Cestovní kanceláře se dělí:

a) podle předmětu činnosti na:

organizátory (wholesalery, touroperátory), kteří sestavují a vytvářejí jako svůj

produkt komplexní balíček turistických služeb pro zájezdy nebo pobyty (tzn.

doprava, ubytování, stravování a další související služby) a s ním vstupují na trh

cestovního ruchu, kde jej nabízí přímo účastníkům cestovního ruchu nebo

prodejcům,

zprostředkovatele (prodejce, retailery, dealery) nebo též agentury, prodávající

jen jednotlivé služby nebo produkty z nabídek organizátorů (předchozí skupiny),

b) z hlediska rozsahu činnosti lze cestovní kanceláře dělit na:

základní cestovní kanceláře, poskytující vedle hlavních služeb i specifické

služby cestovního ruchu (např.kongresová turistika),

specializované cestovní kanceláře, které mohou být zaměřeny např. na hlavní

služby (doprava) nebo specifický program (lázeňství),

c) z územního hlediska se rozlišují cestovní kanceláře:

vysílající, působící v místě bydliště účastníka cestovního ruchu,

přijímající, působící v místě pobytu účastníka cestovního ruchu,

d) z hlediska času se rozlišují cestovní kanceláře:

celoroční,

sezonní (letní nebo zimní sezona).

2.1.5. Mezinárodní organizace cestovního ruchu

Mezinárodní organizace plní významné úlohy v rozvoji mezinárodní spolupráce

v oblasti cestovního ruchu a jejich význam stále roste. Podle úrovně rozeznáváme

organizace vládní, jejichž členy jsou vlády nebo státy, vznikly podle mezinárodního

veřejného práva, a mimovládní, jejichž členy jsou fyzické nebo právnické osoby,

vznikly podle mezinárodního soukromého práva.

Ve vztahu k mezinárodnímu cestovnímu ruchu zajišťují mezinárodní organizace

usnadňování rozvoje mezinárodního cestovního ruchu na úrovni států a v oblasti

mezinárodního práva sjednocování předpisů, ustanovení, metod a postupů (např.

12

statistiky, klasifikace hotelů apod.), výměnu informací a zkušeností z nejrůznějších-

oblastí cestovního ruchu (např. o vstupních a celních podmínkách), a technickou pomoc

nejrůznějšího typu, zejména rozvojovým zemím.

Členství v různých mezinárodních organizacích cestovního ruchu má pro každý

zúčastněný stát odborný, profesionální, informační a propagační význam. Přehled

mezinárodních organizací viz příloha 1. [11]

2.1.6. Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism

Česká centrála cestovního ruchu

– CZECHTOURISM (dále jen ČCCR) je

státní příspěvkovou organizací, zřízenou

rozhodnutím ministra hospodářství č. 29

z 18.3.1993 podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými

prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky),

ve znění pozdějších předpisů (zákona č. 218/2000 Sb.) k plnění úkolů v oboru

cestovního ruchu (Příloha 2).

Zřizovatelem ČCCR je v souladu s ustanovením zákona 219/2000 Sb., o majetku

České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen

MMR), jakožto ústřední orgán státní správy ČR ve věcech cestovního ruchu.

ČCCR v rámci svého poslání koordinuje státní propagaci cestovního ruchu s

aktivitami prováděnými podnikatelskými subjekty a rozvíjí střednědobou a aktuální

strategii pro marketing produktů cestovního ruchu na domácím i zahraničním trhu.

ČCCR je členem Evropské komise cestovního ruchu (ETC) a podílí se tak společně s

ostatními evropskými zeměmi na marketingových aktivitách na zámořských trzích.

Zvláštní důraz klade ČCCR na společnou prezentaci středoevropských zemí na

vzdálených trzích.

Od roku 2003 byla zavedena zcela nová koncepce propagace České republiky:

byl zúžen počet komunikovaných témat (doposud byl rozpočet rozmělněn mezi více než

25 oblastí). Veškeré aktivity agentury CzechTourism jsou nyní soustředěny na podporu

těchto pěti hlavních témat:

13

Kouzlo hradů, zámků a historických měst,

Zdravá a aktivní dovolená,

Zlatá Praha (v trojím pojetí: historická, kulturní, pro mladé),

Lázně: místo pro odpočinek a potěšení,

Církevní památky a poutní místa.

CzechTourism pořádá „fam tripy“ pro incomingové cestovní kanceláře, „press

tripy“ pro zahraniční novináře, prezentuje Českou republiku na zahraničních i domácích

veletrzích, vydává a distribuuje obrovské množství prospektů a jiných propagačních

materiálů. Jedním z jeho důležitých úkolů je také podpora českých regionů (pořádání

seminářů, regionální prezentace, venkovská turistika, ad.). Dalším úkolem je analýza

trhu, statistická šetření na téma příjezdového cestovního ruchu, zjišťování motivace

příjezdu turistů a především důvodů, proč turisté nepřijeli - všechny tyto údaje potom

ovlivňují směřování aktivit CzechTourism. V nejobecnější rovině je naším cílem zvýšit

příjmy z cestovního ruchu, čehož lze dosáhnout několika způsoby:

zvýšením počtu zahraničních turistů,

prodloužením jejich pobytu v ČR,

opakováním jejich cest do ČR,

přilákáním movitější klientely.

Základním cílem ČCCR je propagace České republiky jako destinace cestovního

ruchu v zahraničí i v České republice. K dosažení tohoto cíle plní ČCCR následující

hlavní úkoly: zajišťování, podpora a koordinace marketingových aktivit na domácím a

zahraničním trhu, podpora všestranného rozvoje cestovního ruchu, spolupráce v oblasti

cestovního ruchu s orgány státní správy a samosprávy, profesními organizacemi,

peněžními ústavy, školami, výzkumnými a poradenskými institucemi a analogickými

zahraničními institucemi, vytváření příznivého image turistické destinace "Česká

republika" a její prosazování na domácím a zejména zahraničním trhu, stanovení a

rozpracování prioritních produktů, charakteristických pro destinaci Česká republika,

podpora tvorby produktů cestovního ruchu s šetrným přístupem k životnímu prostředí,

zabezpečování spolupráce s domácími i zahraničními novináři a médii, informační

servis pro odvětví průmyslu cestovního ruchu v České republice, zejména vydávání

odborných zpráv, jejichž náplní a obsahem budou především marketingové a regionální

14

informace, spolupráce při vytváření celostátního turistického informačního systému,

vydávání propagačních materiálů o České republice v příslušných jazykových verzích,

spolupráce s regiony v ČR, angažovanost při vzniku přirozených oblastí cestovního

ruchu, působení při jejich turistickém rozvoji a zatraktivnění působení na českou

veřejnost s cílem povzbudit vstřícné chování vůči zahraničním hostům a zdůraznění

významu cestovního ruchu pro Českou republiku a zakládání zastoupení v zahraničí s

cílem informovat zahraniční novináře, odbornou i nejširší veřejnost o nabídce

cestovního ruchu v České republice a všestranně podporovat prodej národních produktů

cestovního ruchu

Tyto úkoly uskutečňuje ČCCR formou propagační, reklamní, inzertní činnosti,

výstavnické činnosti, workshopy vydavatelské a nakladatelské činnosti neperiodických

tiskovin, překladatelskou činností, sběrem, zpracováním, analýzou, distribucí a

prezentací informací, zprostředkovatelskou činností v oblasti informatiky, obchodní

činností, přednáškovou a poradenskou činností a výroby obrázkových a zvukových

nosičů.

Czechtourism krom jiného také spravuje 26 zahraničních zastoupení (Almaty,

Amsterodam, Berlín, Bratislava, Brusel, Budapešť, Curych, Dublin, Helsinky, Kyjev,

Lisabon, Londýn, Madrid, Milán, Mnichov, Moskva, New York, Paříž, Peking, Rijád,

Taškent, Tel-Aviv, Tokio, Toronto, Varšava a  Vídeň). Nepodstatná není ani její aktivita

na poli vzdělávání - Czechtourism pořádá četné exkurze pro studenty odborných škol i

semináře pro odbornou veřejnost.

2.2. Infrastruktury cestovního ruchu

Infrastruktura cestovního ruchu zahrnuje všechny pracovní prostředky, které se

používají při tvorbě a realizaci služeb s cestovním ruchem spojených a zabezpečující

komplexní přístup k řízení technické infrastruktury od přípravných etap, přes výstavbu

až po vlastní provoz. Dále pak umožňuje respektovat funkce cestovního ruchu

z hlediska mezinárodního, celostátního, regionálního i místního, přizpůsobuje svou

strukturu spotřebitelské poptávce po službách cestovního ruchu, vytváří speciální

nabídku jako impuls pro vznik poptávky, ovlivňuje formy a metody organizace a řízení

cestovního ruchu a vytváří speciální požadavky na rozvoj infrastruktury pro jiná odvětví

15

(stravování, ubytování, služby), které také produkují a realizují služby pro cestovní

ruch. [8]

Cestovní ruch je závislý na službách mnoha odvětví. Z tohoto hlediska se

rozlišuje vlastní materiálně technickou infrastruktura cestovního ruchu a materiálně

technická infrastruktura využívaná pro cestovní ruch. Vlastní materiálně technická

infrastruktura cestovního ruchu, která byla vybudována výlučně pro cestovní ruch,

svým rozsahem a úrovní je závisí na ekonomických výsledcích tohoto odvětví a

rozmístěním odpovídá potřebám cestovního ruchu. Materiálně technická infrastruktura

využívaná pro cestovní ruch zahrnuje zařízení původně svým hlavním účelem určené

pro jiná odvětví. Její rozsah a úroveň prvotně nerespektuje cestovní ruch a její

rozmístění a skladba je rovněž cestovnímu ruchu nepříznivá.

Materiálně technická infrastruktura je tvořena nezbytnými věcnými prostředky

pro zabezpečení služeb uspokojujících potřeby a přání účastníků cestovního ruchu. Její

význam spočívá ve funkčním využití potenciálu krajiny pro cestovní ruch, který je

cílem účasti na cestovním ruchu, a tvorbě a realizaci zboží a služeb pro účastníky.

Do materiálně technické struktury cestovního ruchu patří mimo vlastních

zařízení cestovního ruchu také částečně (nepřímo) materiálně technická infrastruktura

pohostinství, materiálně technická infrastruktura maloobchodu, materiálně technická

infrastruktura služeb a materiálně technická infrastruktura dopravy. [6]

Z věcného hlediska materiálně technická infrastruktura zahrnuje budovy a

stavby (hotely a jiná ubytovací zařízení, stravovací zařízení, sportovní zařízení,

parkoviště atd.), stroje a zařízení (energetické, hnací, technologická zařízení), dopravní

prostředky (pro dopravu účastníků a jejich zavazadel), a předměty postupné spotřeby

(předměty a inventář k zabezpečení zejména realizačních funkcí v cestovním ruchu). [8]

Materiálně technická infrastruktura cestovního ruchu se rozlišuje na jednotlivé

složky z hlediska druhů a významu zařízení.

Podle druhů služeb jednotlivých zařízení odborná literatura rozlišuje

zprostředkovací zařízení, dopravní zařízení, ubytovací zařízení, stravovací zařízení,

sportovně-rekreační zařízení, kulturně-společenská zařízení, obchodní zařízení, zařízení

komunikačních služeb a zařízení v rámci infrastruktury.

16

Podle významnosti je možné zařízení materiálně technické infrastruktury

cestovního ruchu rozdělit na zařízení základní, která jsou nevyhnutelnou podmínkou

realizace většiny druhů a forem cestovního ruchu (dopravní, ubytovací a stravovací

zařízení), a zařízení doplňková, která umožňují poskytovat komplexně služby a působí

na optimální využití rekreačního prostoru, ale i na zvyšování efektivnosti

poskytovaných služeb v cestovním ruchu. Patří sem všeobecně prospěšná a speciální

(např. kongresové haly) zařízení. [33]

2.2.1. Ubytovací služby

Ubytování je jednou ze základních podmínek pro rozvoj cestovního ruchu.

Umožňuje přechodné ubytování mimo místo trvalého bydliště.

Rozvoj ubytovacích služeb je spjat s politickým, hospodářským a sociálními

změnami společnosti, které zapříčinily pohyb obyvatelstva mimo místo trvalého

bydliště, a vzniká tak potřeba ubytovacích zařízení. První ubytovací služby poskytovaly

hostince, které vznikaly v souvislosti s cestováním za obchodem a rozvojem

dostavníkové dopravy, pošty a později železnice. Přelom 18. a 19. století přináší první

samostatné hotely. Éra cyklistiky a později automobilismu výrazně přispívá k rozvoji

dalších ubytovacích zařízení. Koncem 19. století vznikají první seznamy hotelů

sportovních klubů, které lze považovat za základ pozdější hotelové klasifikace. Velké

luxusní hotely se začínají objevovat na přelomu 19. a 20. století, vznikají první sdružení

hotelů v hotelové podniky. Koncentrace hotelů vrcholí po druhé světové válce. Tento

proces pokračuje do dnešní doby v charakteristickém mezinárodním aspektu.

Hotelnictví v současnosti nabývá takových rozměrů, že se hovoří o hotelovém

průmyslu. Předmětem jeho činnosti je výstavba, řízení a organizace hotelů i velkých

hotelových řetězců, zabezpečování jejich provozu a poskytování hotelových služeb.

S rozvojem cestovního ruchu dochází k postupné diferenciaci druhů ubytovacích

zařízení se službami na různé úrovni a v různém rozsahu. Člení se tak podle různých

kategorii: podle velikosti na malá (5-100 pokojů), střední (101-250 pokojů) a velká (od

251 pokoje výš); podle doby provozu na celoroční a sezonní; podle umístění na

městská, lázeňská a horská zařízení; podle převažující klientely na zařízení pro

obchodníky, rodiny s dětmi, pro sportovce, zařízení specializující se na kongresovou

17

turistiku apod.; podle druhu zařízení a jeho funkce při uspokojování potřeb cestující

veřejnosti na hotel, hotel garni, motel, botel, penzion, turistická ubytovna, chatová

osada a kemp.

Všechna tato hlediska mají vliv na vybavenost ubytovacích zařízení a úroveň

poskytovaných služeb a jsou základem kategorizace a klasifikace těchto zařízení.

Kategorizací se rozumí rozdělení ubytovacích zařízení podle druhů do kategorii,

klasifikací pak zařazení jednotlivých kategorií podle vybavení, úrovně a rozsahu služeb

do tříd.

2.3. Podíl cestovního ruchu na ekonomice

Cestovní ruch se od začátku 90. let minulého století zařadil mezi odvětví české

ekonomiky s aktivní platební bilancí (devizové příjmy z cestovního ruchu dosáhly v

roce 2004 celkem 4,2 mld. USD a tvořily tak 3,9% HDP) a s pozitivním vlivem na

investice.

2.3.1. Postavení cestovního ruchu v národním hospodářství

Názory na postavení cestovního ruchu v národním hospodářství z hlediska jeho

společensko-ekonomické podstaty se značně liší. Odborná literatura tento problém

spojuje s podílem vlivu zahraničního cestovního ruchu na platební bilanci a výdajů

obyvatelstva spojených s účastí na cestovním ruchu v osobní (konečné) spotřebě.

Odvětví cestovního ruchu je možné označit za samostatné národohospodářské

odvětví, protože splňuje následující základní kritéria specializace ekonomických a

ostatních společenských funkcí, speciální kvalifikační úroveň pracovníků a specifický

charakter materiálně-technické infrastruktury. [10]

V odvětví cestovního ruchu se při zabezpečení služeb pro účastníky prolínají

činnosti několika různých odvětví a oborů národního hospodářství, proto přesně

vymezit jeho místo a postavení ve struktuře národní ekonomiky je obtížné. Hospodářská

činnost typická pro cestovní ruch se tak označuje jako „průmysl cestovního ruchu“ a

zahrnuje především hotelnictví, restaurační stravování, činnost cestovních kanceláří,

průvodcovskou činnost a další služby. Ve vztahu k těmto odvětvím je účelné rozlišovat

odvětví, která bezprostředně vytvářejí služby cestovního ruchu jako výlučnou nebo

18

alespoň převažující náplň své činnosti (stravovací, ubytovací a zprostředkovatelské

služby), a odvětví, která poskytují cestovnímu ruchu své služby, ale jako doplňující část

své hlavní činnosti (služby dopravy, lázní, obchodů, komunálních služeb apod.).

Co se týče oblastní ekonomiky, má cestovní ruch jedno z předních postavení,

zejména v podhorských a horských oblastech s vhodnými přírodními podmínkami. Vliv

cestovního na rozvoj těchto oblastí může mít dvě stránky – pozitivní, kdy cestovní ruch

vyvolává ekonomický růst daných oblastí vytvářením nových pracovních příležitostí,

koncentruje výrobu spojenou s cestovním ruchem apod., a negativní, kdy nadměrná

koncentrace cestovního ruchu má negativní dopad na životní prostředí těchto oblastí.

2.3.2. Platební bilance

Pohyb účastníků zahraničního cestovního uchu přes hranice uvažovaného státu

je doprovázen pohybem platebních prostředků, který se vyjadřuje v soustavě platebních

bilancí.

Platební bilance státu je vztah mezi součtem peněžních příjmů, které přicházejí

do určité národní ekonomiky ze zahraničí, a součtem peněžních výdajů do zahraničí.

[14]

Platební bilance zahraničního cestovního ruchu tvoří na straně aktiv příjmy

z aktivního cestovního ruchu a na straně pasiv výdaje na pasivní cestovní ruch. Rozdíl

obou stran pak tvoří aktivní, pasivní nebo vyrovnané saldo zahraničního cestovního

ruchu.

WTO definuje výdaje na cestovní druh jako celkové spotřební výdaje vynaložené

návštěvníkem nebo jménem návštěvníka pro účely pobytu a během pobytu na určitém

místě. [3]

Tyto výdaje se klasifikují jako organizované cestování, organizované dovolené,

organizované turistické zájezdy, ubytování, stravování, doprava, rekreace, kulturní a

sportovní aktivity, nákupy a ostatní.

Příjmy z cestovního ruchu WTO definuje jako výdaje návštěvníků vynaložené

v dané zemi včetně jejich plateb národním dopravcům zabývajícím se mezinárodní

dopravou. [3]

19

Mezinárodní měnový fond doporučuje příjmy z mezinárodní dopravy uvedené

v platební bilanci klasifikovat odděleně.

2.3.3. Mezinárodní cestovní ruch – ekonomický pohled

Cestovní ruch v obecném a širším pojetí, zahrnující dopravu, ubytování,

stravování, rekreaci a služby pro cestující, patří mezi největší a nejdynamičtější

ekonomické faktory, které svým rozsahem a progresivním růstem generují vysoký

objem produkce a celosvětově nejvíce pracovních příležitostí. Názorně to dokazují dále

uvedená fakta WTO.

Od roku 1989 se zvyšovala celosvětově hrubá tržní produkce (tržby) vyvolaná

cestovním ruchem v průměru ročně o 5,9 %, v současnosti se odhaduje v celkové

úhrnné výši 3 800 – 3 900 miliard USD. Ještě rychleji se zvyšoval počet pracovních

příležitostí, a to v průměru o 10 % ročně na současných více jak 230 milionů pracovních

míst. Prognózy světových organizací cestovního ruchu předpokládají další růst výkonů

cestovního ruchu v příštích deseti létech zhruba o 80 až 90 %, tj. ročně cca o 6 – 6,5 %.

Pro tvorbu nových pracovních míst se předpokládá do roku 2010 růst o 40 – 45 %, tj.

cca o 3,4 – 3,8 % ročně. Celkové investice vyvolané cestovním ruchem se odhadují v

ročním objemu 750 až 800 mld. USD.

2.3.4. Podíl cestovního ruchu na ekonomice ČR

Devizové příjmy z cestovního ruchu

Cestovní ruch v ČR se po roce 1989 vyvíjí v obdobných proporcích jako

mezinárodní cestovní ruch a jeho ekonomický přínos. Příjmy z cestovního ruchu v roce

1993 dosáhly v ČR 1,56 mld. USD (o 38% více než v r. 1992) a výdaje tuzemců

v zahraničí činily 525 mil (o 125% více než v roce 1992). Z aktivního devizového salda

je tedy vidět, že odvětví cestovního ruchu spolufinancuje přestavbu české ekonomiky.

Devizové příjmy ČR z cestovního ruchu rostou až do roku 1996, kdy dosahují

svého dosavadního maxima 4.1 mld. USD, následně došlo k mírnému poklesu, který

však Česká národní banka nepovažovala za radikální, až v roce 1999 a následně v v roce

2000 došlo k větším poklesům. V roce 2001 došlo k mírnému ozdravění o 4,2%,

20

následující rok opět pokles. V roce 2003 dosáhly devizové příjmy 3,6 mld. USD, tj.

nárůst o 20,8% oproti roku 2002. I v následujícím roce 2004 došlo ke zvýšení

devizových příjmů a zároveň k poklesu devizových výdajů cestovního ruchu a výše

salda cestovního ruchu se přibližuje k hranici 2 mld. úspěšného roku 1998 (viz tabulka

2-1 a příloha 2)).

Tabulka č. 2-1: Devizové příjmy a výdaje cestovního ruchu ČR 1992 – 2004 (v mld. USD)Ukazatel (v mld. USD) 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Devizové příjmy 1,1 1,6 2,2 2,9 4,1 3,6 3,9 3,2 3,0 3,1 2,9 3,6 4,2Devizové výdaje 0,5 0,5 1,6 1,6 3,0 2,4 1,9 1,5 1,3 1,4 1,6 1,9 1,3Bilance 0,6 1,1 0,6 1,3 1,1 1,2 2,0 1,7 1,7 1,7 1,4 1,6 1,9Zdroj: Česká národní banka [31]

Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích

Absolutní velikost devizových příjmů národního hospodářství z cestovního

ruchu umožňuje základní představu o přínosech tohoto odvětví, ale pro hodnocení

významu daného odvětví jsou názornější podílové ukazatele:

Tabulka č. 2-2: Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích ČR 1993 – 2004 (v %)

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004Podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP (v %)

5,0 5,6 5,5 7,1 6,9 6,8 5,8 5,9 5,5 4,2 4,2 3,9

Podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na export (v %)

11,0 14,0 13,4 18,6 16,3 15,0 12,0 10,3 9,3 7,7 7,3 6,3

Podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na devizových příjmech ze služeb celkem (v %)

33,0 43,2 42,8 49,8 50,9 50,6 44,8 43,5 43,8 41,7 45,8 43,1

Zdroj :Česká národní banka[31]

Postavení cestovního ruchu v zahraničním obchodě

Odvětví cestovního ruchu je hlavní složkou exportu. V roce 2002 dle WTO

dosáhly příjmy celosvětového cestovního ruchu 605 mld. Euro. Tato suma představuje

7,5% mezinárodního obchodu, což je srovnatelné z hlediska světového vývozu

s telekomunikacemi, ropným, chemickým a automobilovým průmyslem.

21

V českých podmínkách sice není cestovní ruch prvním exportním odvětvím, ale

v porovnání s jednotlivými skupinami zboží v komoditní struktuře českého

zahraničního obchodu (komoditní struktura SITC) zaujímá v uplynulých deseti letech

významné postavení na 3. až 4. místě (pro ilustraci tabulka 3).

Tabulka č. 2-3: Komoditní struktura zahraničního obchodu ČR 1993-2002 (v mil. Kč)Skupina zboží SITC 1993 1994 1995 1996 1997 1998

1999 2000 2001 2002

Stroje a dopravní prostředky (v mil. Kč) 106236 106263 174727 194582 272501 350820 385390 498402 601362 619968Průmyslové zboží tříděné podle druhu zboží (v mil. Kč) 115123 125065 185213 171278 193380 225033 236697 285140 309107 293288Různé hotové výrobky (v mil. Kč) 48953 58424 73413 87458 99176 112320 122982 140486 154882 149149Chemikálie a příbuzné výrobky jinde nespecifikované (v mil. Kč) 36496 41132 53428 53671 63593 65515 66917 79597 81679 74637Cestovní ruch (v mil. Kč) 45437 64170 76301 110620 115700 124902 109142 115071 118133 96289Zdroj: Český statistický úřad, Česká národní bankaPoznámka: V roce 1999 došlo ke změně metodiky.

[31]

2.4. Sociální aspekty

Dynamický rozvoj cestovního ruchu u nás i ve světě je podmíněn několika

faktory, působícími na účast obyvatelstva na cestovním ruchu. Každý z těchto faktorů

působí v různém směru a intenzitě, některé faktory účast na cestovním ruchu spíše

stimulují, jiné modifikují nebo až limitují [9].

Rozvoj výroby působí na růst účasti na cestovním ruchu dvěma způsoby:

a) zvyšuje nároky obyvatelstva na účast na cestovním ruchu a to především díky

růstu průmyslové výroby, přesunu pracujících z primární sféry do terciární, změně

charakteru práce její koncentrace a s tím související změně ve struktuře osídleni,

b) vytváří zároveň i předpoklady pro uspokojení těchto zvýšených nároků účasti

obyvatel na cestovním ruchu, a to zejména zvyšováním fondu volného času jako

hlavního předpokladu pro účast na cestovním ruchu, neustálým zvyšováním životního

22

standardu obyvatelstva, především růstem příjmů, změnami ve spotřebních zvyklostech

a celkovém způsobu života, a celkovým technickým rozvojem, jmenovitě dopravní

infrastruktury, nároků na vybavenost lokalit cestovního ruchu apod.

Urbanizace: s koncentrací výroby se pojí i koncentrace obyvatelstva do stále

větších sídelních celků. Tím se mění i životní styl obyvatelstva, které svůj volný čas

chce trávit mimo město.

Růst počtu obyvatelstva, jeho vzdělání a poznání: celosvětový růst

obyvatelstva (i když obyvatelstvo v ČR stárne) nutně vede i nárůstu účastníků na

cestovním ruchu. Obzvláště silně pak působí na růst účasti na cestovním ruchu i na její

diferenciaci dosažená úroveň vzdělání. Průzkumy WTO ukazují, že s rostoucí úrovní

vzdělání účastníků roste i účast na cestovním ruchu, její frekvence a vědomé rozdělení

do jednotlivých sezon během roku. Spolu s růstem vzdělání roste u účastníků i touha po

poznání. Oba faktory pak působí na změnu potřeb lidí, které se pomocí hledání nových

míst k poznání odvětví cestovního ruchu snaží uspokojovat.

Demografické faktory: tyto faktory se dělí na faktory související s osobou

účastníka jako jsou věk, pohlaví, rodinný stav, zdravotní stav, a faktory související

s charakterem jeho rodiny, tzn. počet členů domácnosti, počet nezaopatřených dětí a

další.

Sociální postavení obyvatelstva: Mezi faktory související se sociálním

postavením účastníka se zařazují ekonomické postavení, povolání, charakter povolání,

sociální skupina.

Ekonomické postavení obyvatelstva resp. účastníka cestovního ruchu

představuje finanční situace účastníka, tj. jeho příjem a výše příjmu připadající na

jednoho člena domácnosti, a materiální podmínky pro účast na cestovním ruchu, mezi

které patří vlastnictví osobního dopravního prostředku, vlastnictví rekreačních objektů a

jejich stupeň vybavení. Základním předpokladem pro účast na cestovním ruchu je

disponibilní část příjmu, kterou účastník může věnovat na úhradu nákladů spojených

s účastí na cestovním ruchu. Různá výše příjmu se projevuje jak v celkové účasti na

cestovním ruchu, v intenzitě využívání dovolené pro účely cestovního ruchu i ve výši a

struktuře výdajů věnovaných na cestovní ruch.

23

Ekologické faktory souvisejí především s místem trvalého pobytu účastníka.

Patří sem celý komplex faktorů jako stupeň urbanizace a industrializace oblasti, kde se

bydliště nachází, umístění bydliště v konkrétním geografickém prostředí, typ bydlení

(např.: rodinný dům, panelový dům), lokalizace bydliště (centrum, periferie, sídliště,

nová nebo stará zástavba), rekreační možnosti bydliště co do přírodních předpokladů,

sportovního a kulturního vyžití, a velikost a charakter sídlištního celku.

Fond volného času: z hlediska cestovního ruchu má význam především volný

čas o dovolené a prázdninách z pohledu dlouhodobé účasti a o víkendech pro

krátkodobou účast na cestovním ruchu. ČR stejně jako většina zemí bývalého

východního bloku si stále udržuje tradici chataření a chalupaření, v posledních letech

především pro víkendovou rekreaci.

Ostatní: z dalších faktorů se uvádí psychické faktory jako jsou zájmy a záliby,

charakterové vlastnosti, vlohy, schopnosti, způsob myšlení, aspirace apod. a jejich

projev v motivaci účasti na cestovním ruchu, vliv zdravotního stavu, způsob života a

faktory s ním související, jako spotřební zvyklosti, způsob využívání volného času,

charakter rodinného života, rodinné prostředí apod.

2.5. Marketing v cestovním ruchu

Stejně jako jiná odvětví i cestovní ruch potřebuje dobrý marketingový základ pro

svou činnost a kontakt s veřejností, tedy s potenciálními účastníky cestovního ruchu.

Marketing cestovního ruchu je součást marketingu služeb.

Marketing je plynulý proces probíhající v dílčích krocích, prostřednictvím něhož

management v odvětví pohostinství a cestovního ruchu plánuje, zkoumá, naplňuje,

kontroluje a vyhodnocuje činnosti navržené k zajištění jak zákazníkových potřeb a

skrytých přání, tak i cílů své vlastní organizace. [13]

Marketing služeb je koncepce založená na poznání jedinečnosti všech služeb; je

to obor marketingu modifikovaný pro obory služeb obyvatelstvu. [13]

Jeho odlišnost a specifičnost způsobuje především kratší expozice služeb,

výraznější vliv psychiky a emocí při nákupu služeb, větší význam vnější stránky

poskytovaných služeb, větší důraz na úroveň a image, složitější a proměnlivější

24

distribuční cesty, větší závislost na komplementárních firmách, snazší kopírovaní služeb

a větší důraz na propagaci mimo sezony.

Obdobně jako pro jiná odvětví i v cestovním ruchu je na začátku práce

marketingu marketingový plán, který stanovuje obecné cíle, na něj navazuje

marketingový průzkum trhu, podle jehož vyhodnocení se sestavuje marketingová

strategie. V konečné fázi pak dostává slovo (na rozdíl od marketingu výrobku)

z hlediska marketingového mixu nejen klasická čtveřice „4P“ (product, place,

promotion a price), ale i:

people, tedy výběr lidí, kteří se na poskytování služeb podílejí, jejich přístup

k zákazníkům, jejich vzhled a vystupování,

tvoření packagu a programování slouží k uspokojování rozdílných potřeb

zákazníka, včetně každodenních potřeb v rámci všezahrnujících packagů,

pomáhají firmám zvládnout problém vyrovnanosti nabídky a poptávky nebo

omezit neprodejnost zásob,

partnership je vzájemná spolupráce při marketingovém úsilí mezi

komplementárními organizacemi cestovního ruchu, tedy dodavateli,

zprostředkovateli a přepravci.

Marketing cestovního ruchu klade větší důraz na ústní reklamu (word-of-mouth

advertising). Možnost vyzkoušet služby předem (jako výrobek) je značně omezená.

Řada účastníků cestovního ruchu tak dává přednost službám, které již odzkoušel někdo

z jejich blízkého okolí. Proto je důležité na zákazníka udělat trvalý dojem, že našel

kvalitní službu, který si po zakoupení služby trvale odnáší. S tím úzce souvisí kvalita

propagačního materiálu, který by měl působit co nejemotivněji. Důležité je podrobný

popis služeb a názornost fotografií.

Nejúčinnější a nejpronikavější z hlediska propagace je reklama. Může být

mimořádně úspěšná, pokud je podložena průzkumem trhu, pečlivým plánováním a

tvůrčí realizací. Odvětví cestovního ruchu a pohostinství se v tomto směru nijak

neodlišuje od jiných odvětví.

25

2.6 SezonnostNepravidelnost a nerovnost vývoje sociálně ekonomických jevů vlivem vnějších

příčin v průběhu roku nazýváme sezonnost. Sezóna je období roku, které je pro určitou

činnost vhodné. [15]

Cestovní ruch a jeho intenzita se během roku vlivem vnějších činitelů mění, a to

několikrát do roka. Tato nepravidelnost a nerovnoměrnost se projevuje i v kratších

časových intervalech než je rok, například v měsíčních intervalech, respektive v rámci

týdne a dne. V takových případech se nejedná o sezonnost, ale o změny intenzity

spotřebitelské poptávky.

Sezonnost v cestovním ruchu je výsledkem působení [15]:

a) přírodních činitelů, kteří mají vliv na střídání ročních období. Patří sem zejména

klimatické a povětrnostní změny, které určují příznivost resp. nepříznivost daného

období pro cestovní ruch, a délka dne. Přírodní činitelé působí objektivně a jejich vliv

nelze omezit,

b) sociálních činitelů, zejména zvyklostí, jako tradiční čerpání dovolené během školních

prázdnin. Působení sociálních faktorů je částečně ovlivněno přírodními činiteli, ale je i

subjektivně podmíněno účastníkem, proto se působení těchto vlivů může cílevědomě

využívat a usměrňovat je.

Sezonnost má objektivní vliv na cestovní ruch a projevuje se v účasti na

cestovním ruchu a v hospodářské činnosti podniků cestovního ruchu. Lze ji do jisté

míry zmírnit, ale nelze ji úplně odstranit. Projevuje se v jednotlivých obdobích roku, a

to ve střediscích cestovního ruchu a v jednotlivých zařízeních.

Přírodní podmínky určují časové využití rekreačního potenciálu, a tím i

sezonnost účasti obyvatelstva na cestovním ruchu. Dlouhodobý i krátkodobý cestovní

ruch se koncentruje do letních měsíců a od 90. let 20. století se zvyšuje podíl účasti na

cestovním ruchu v zimní sezoně.

Sezonnost účasti na cestovním ruchu ovlivňuje využívání kapacity zařízení

cestovního ruchu a jejich ekonomickou činnost jako tržby, náklady, rentabilitu atd.

Sezonnost je charakteristická pro všechny infrastruktury cestovního ruchu.

Zkoumání sezonních výkyvů v cestovním ruchu pomáhá odhalit a rozpoznat

zákonitosti vývoje sezony a cílevědomě je usměrňovat. V oblasti cestovního ruchu je

26

třeba zejména uspokojovat dočasně a prudce vzrůstající spotřebitelskou poptávku

v době sezony a odsunout její část do mimosezonního období.

Nabízí se dvě řešení, a to buď pozastavit činnost zařízení cestovního ruchu

v mimosezonním období nebo prodloužit sezonu především pomocí propagace,

cenových zvýhodnění, aktivní nabídky základních a doplňkových služeb a hledat

alternativní nabídky služeb pro mimosezónní období (např.: cykloturistika na horách po

hlavní lyžařské sezóně).

V ČR se odvětví cestovního ruchu připravuje především na dvě sezony a to letní

od konce června do začátku září a zimní od začátku prosince do konce března.

2.6. Legislativa ČR a EU v   oblasti cestovního ruchu

Podnikání v oblasti cestovního ruchu v ČR upravuje zákon ze dne 30. června

1999 o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona

č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991

Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Tyto zákony definují základní pojmy v oblasti cestovního ruchu, podmínky

vydání koncesní listiny pro provozování cestovní kanceláře, povinné smluvní pojištění

proti úpadku, povinnosti cestovních kanceláří a upravují živnostenská oprávnění

v oblasti cestovního ruchu s účinností od 1, října 2000.

Na cestovní ruch se po vstupu ČR do Evropské unie vztahuje celá řada obecně

platných norem (směrnic, nařízení a doporučení), ale i velni specifických norem, které

uplatňují podmínky a podnikání v oblasti cestovního ruchu. Za sbližování legislativy

ČR s EU odpovídá Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Podle odpovědnosti lze normy

EU rozdělit na normu a dokumenty, kde MMR ČR je gestorem za přibližování EU,

normy a dokumenty, kde MMR ČR spolupracuje na přibližování EU, a normy a

dokumenty, které souvisejí s gescí MMR ČR.

Za nejdůležitější dokumenty EU v oblasti cestovního ruchu lze považovat:

směrnici Rady z 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a

zájezdy,

rozhodnutí Rady z 22. prosince 1986 o ustavení postupu konzultací a spolupráce

v oblasti cestovního ruchu,

27

doporučení Rady z 22. prosince 1986 o jednotlivých informacích ve stávajících

hotelích,

rezoluci Rady z 22. prosince 1986 o lepším sezonním a geografickém rozložení

cestovního ruchu,

směrnici Rady z 29. června 1982 o opatření k účinnému uplatňování svobodného

podnikání a svobodného poskytování služeb, pokud jde o činnost samostatně

výdělečně činných osob v určitých službách souvisejících s dopravními a cestovními

kancelářemi a ve skladování a skladovém hospodaření.

U všech výše uvedených právních norem a dokumentů je MMR ČR gestorem za

přibližování EU. Vycházejí z různých předpokladů a stanovují různou míru závazných

požadavků na členské země EU v oblasti cestovního ruchu. Členské země mají obvykle

minimální dvouletou lhůtu na zavedení těchto norem do své legislativy.

Vstup ČR do EU stejně jako v jiných oblastech i v cestovním ruchu přinesl ČR

řadu závazků. Patří sem zejména povinnost sbližování práva i v oblasti cestovního

ruchu, změření se na zvyšování a rozvoj vzájemné spolupráce v oblasti cestovního uchu

a ochrana spotřebitele. [11]

28

3. Charakteristika ČR z   pohledu cestovního ruchu

3.1. Přírodní podmínky cestovního ruchu v ČR Česká republika zaujímá svou rozlohou téměř 79 000 km2 i počtem obyvatel cca

10,3 mil. obyvatel v Evropě 14.-16. místo z více než 40 státních celků. Hranice jsou

většinou historické a neměnné (vůči Slovenské republice byly s konečnou platností

stanoveny) a sledují hřebeny hor a vrchovin, přes moravsko-slezské pomezí vůči Polsku

a na jihomoravském pomezí vůči Rakousku probíhají otevřenou krajinou.

Povrch České republiky je výsledkem složitého geografického vývoje, do

kterého vstoupil ve čtvrtohorách jako nový činitel člověk. Území ČR vyplňují dvě

horské soustavy - Český masiv a Karpaty. Hranice mezi nimi probíhá zhruba mezi

Znojem, Přerovem a Bohumínem. Povrch ČR modelovaly proudící voda, srážky a

vzdušné proudění, řeky rozčlenily povrch na doliny a na říčních terasách vyrostla

většina měst. Ve vápencových oblastech vznikly krasové útvary a jeskyně, např.: Český

kras, Koněpruské jeskyně a Moravský kras. Výrazné byly i antropomorfní formy

reliéfu vytvořené soustavnou hospodářskou činností člověka v podobě těžby nerostných

surovin.

29

Česká republika je země s nadprůměrnou nadmořskou výškou 465 m nad mořem

(Evropský průměr je 315 m nad mořem) a s převahou středních výšek do 600 m (což je

78% rozlohy ČR). V nadmořských výškách nad 700 m žije jen zlomek obyvatelstva, ale

mají stále větší význam pro cestovní ruch. Pro cestovní ruch je ideální velké výškové

rozpětí, tedy rozdíl mezi vrcholovými a údolními polohami, na pokud možno malém

území s notnou členitostí terénu. Vzhledem k tomu, že asi většinu území ČR vyplňují

pahorkatiny a vrchoviny s oblými a mírně členitými tvary s výškovým rozpětím ( u 69%

procent rozlohy mezi 70 – 300 m, nad 600 m pak pouze Krkonoše a Šumava), je naše

republika z tohoto pohledu pro cestovní ruch ideální.

Další pozitivum ČR jsou četné minerální prameny, které jsou k dispozici

cestovnímu ruchu v 35 lázeňských střediscích. Určující část je soustředěna podél

krušnohorského zlomu a karpatského oblouku.

3.2. Společenské a kulturní předpoklady cestovního ruchu ČR Česká republika jako nepřímořský stát může jak tuzemským tak především

zahraničním turistům nabídnout jak své přírodní krásy, tak především bohatství kulturně

historických památek. Podle Ministerstva pro místní rozvoj je Česká republika

vyhledávanou lokalitou především pro odpočinek, zábavu a poznání. Výzkumy České

centrály cestovního ruchu CzechTourism ukázaly, že ČR je vnímána turisty jako

přátelská a vyspělá země se vstřícnými a tolerantními obyvateli. Navštěvována je

především "běžným typem turisty," který hledá co největší změnu oproti dennímu

životnímu stereotypu a má více různých zájmů. V souhrnu je obraz ČR pozitivní, ale

poměrně konzervativní; ČR je zemí minulosti, památek a kultury; zaostává či zcela

postrádá aspekty odvozené od přírody a intenzivněji prožívaných aktivnějších a

"dobrodružnějších" činností. Pokud se řekne v zahraničí "Česká republika" nejvíce se

lidem vybaví Praha, český hokej a pivo.

3.2.1. Historické a kulturní památky ČR

V ČR je celkově evidováno kolem 36 000 objektů kulturně historických

památek, z toho 2 200 zámků a hradů. Podstatná část zájmu cestovního ruchu je

věnována veřejnosti přístupným 200 hradům, 60 zámkům, 100 zříceninám hradů a

30

zámků a 35 městským památkovým rezervacím. 67 z nich bylo vyhlášeno Národní

kulturní památkou.

V četných oblastech se dochovaly národopisné památky. Jejich hlavním

posláním je představit návštěvníkům tradiční architekturu a folklorní hodnoty daného

území. Typickou takovou prezentací jsou muzea v přírodě a skanzeny. Nejznámější jsou

oblasti Chodsko, Haná, Moravské Slovácko, Valašsko a Horácko (oblast

Českomoravské vysočiny).

ČR je bohatá na památkové rezervace. Z nejnavštěvovanějších lze je to na

prvním místě Praha (Staré Město, Malá Strana, Hradčany), Kutná Hora, Tábor, Třeboň,

České Budějovice, Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Prachatice, Cheb, Domažlice,

Horšovský Týn, Pardubice, Nové Město nad Metují, Litomyšl na Moravě, Telč,

Slavonice, Znojmo, Mikulov, Jihlava, Olomouc, Kroměříž, Štramberk a Nový Jičín.

Totalitní systém se v souhrnu negativně projevil na stavu historických památek.

Řada z nich byla znárodněna původním majitelům a řada z nich (především ty

sakrálního charakteru) bezohledně užívána a přestavována pro jiné účely (sklady,

internáty, ubytovny, statky, továrny apod.) Odhaduje se, že nejméně jedna třetina jich

byla zcela zdevastována. I přesto jsou Praha, Český Krumlov, Telč a Kutná Hora

zařazené organizací UNESCO mezi světově významné kulturně historické památky a

přírodní zajímavosti (příloha č.7)

ČR je často navštěvována i díky řadě kulturních akcí s tradicí a mezinárodním

významem. Příkladem je Pražské jaro, Karlovarský filmový festival, Jiráskův Hronov

(přehlídka amatérských divadelních souborů), a Kmochův Kolín (festival dechovky).

Folkový festival ve Strážnici je dokonce zařazen na seznam těchto akcí WTO. Velkému

zájmu nejen u odborné veřejnosti se těší výstavy a veletrhy jako Flóra Olomouc,

Liberecké výstavní trhy, Mezinárodní strojírenské i jiné veletrhy v Brně a další.

Za sportovní akce mezinárodního charakteru je množné uvést Velkou

Pardubickou (nejstarší dostihy v Evropě), Velká cena ČR (motocyklové závody) a

soutěže ve skocích na lyžích ve Frenštátě pod Radhoštěm a v Harrachově. [16]

31

3.2.2. Lázeňství ČR

Jinou oblastí cestovního ruchu ČR, která má velké předpoklady uspět

v zahraniční konkurenci, je lázeňství s dlouholetou tradicí sahající do konce 18. století.

Největších rozměrů dosahovalo v období konce 19. a počátku 20. století.

Cílem lázeňské péče je léčit nemoci pomocí přírodních léčivých zdrojů a

dosáhnout tak nižšího zatížení organismu farmakoterapií, zabránit zhoršení zdravotního

stavu pacienta, napomáhat zmírňování zdravotních problémů, prevence vzniku nemocí a

dokončení doléčovacího procesu s rehabilitací. Cestovní ruch v tomto směru staví

především na obnově organismu, upevnění tělesného zdraví a duševní rovnováhy a za

tímto účelem nabízí v ČR buď tradiční léčebné lázeňství se silným medicínským

zázemím (podobně jako v Německu, Rakousku, Slovensku a Polsku) nebo v současném

trendu wellness a zdravotní cestovní ruch (jako ve Španělsku, Itálii a Francii). Jedna

varianta představuje alespoň třítýdenní léčebné pobyty s medicínským zázemím, na

druhé straně stále sílící zájem o pobyty rekondiční a regeneračně-relaxační, které jsou

desetidenní, týdenní a nejčastěji poptávané víkendové.

Lázeňství je jeden z nejefektivnějších druhů cestovního ruchu ČR a zároveň

stále nejatraktivnějším pro zahraniční klientelu. Z tohoto důvodu Ministerstvo pro

místní rozvoj ČR zahrnulo lázeňství do zpracované strategie rozvoje cestovního ruchu

v ČR jako prioritu své činnosti. Podnikatelské subjekty tak v tomto směru přistoupily

k analýze své konkurenceschopnosti, k hledání konkurenční výhody lázeňství ČR a

většina z nich přistoupila k certifikaci normou kvality ISO 9001-2000. K této aktivitě se

připojilo i Ministerstvo zdravotnictví, které hledá optimální způsob financování

lázeňské péče.

3.2.3. Kongresová turistika ČR

Kongresová turistika je specifická forma cestovního ruchu, která v posledních

letech zažívá v České republice velký rozmach. Hlavním motivem účasti je předávání

nových poznatků, navázání obchodních kontaktů, nalezení řešení problémů v daném

oboru nebo setkání s odborníky v dané oblasti.

32

Na infrastruktury cestovního ruchu však tato forma klade vysoké nároky na

úroveň a komplexnost služeb, odbornost akcí, společenské a representativní aspekty

akcí a na druhou stranu představuje velké finanční přínosy, přispívající k propagaci

politických a ekonomických zájmů pořádajícího města i státu a při standardním

naprogramování těchto akcí (jaro nebo podzim) i mimosezonní aktivitu v rámci

cestovního ruchu. Tyto akce jsou realizovány v ubytovacích zařízeních nejvyšší a vyšší

kategorie a jejich součástí bývá často široká nabídka turistických služeb jako ubytování,

stravování, doprava, výlety, kulturní a společenské akce aj. Na jejich kvalitě závisí

výsledný dojem účastníků z místa konání a samotné akce vytváří image destinace.

Dlouhodobou image pozitivního charakteru představuje politická stabilita a ekonomická

vyspělost země, její kulturní a historická tradice, tradice úrovně služeb a opakovaná

organizace významných politických, profesních, kulturních, sportovních a dalších akcí.

Sezonní image představuje právě období po takové konkrétní akci (např. Světová

výstava, Olympijské hry aj.).

V tomto směru vzniká mimořádně příznivá situace pro Českou republiku,

především pro Prahu jako kongresové město. Praha nabízí kapacitně dostatečné

Kongresové centrum a řadu dalších prostor v rámci hotelů, vysokých škol a

specifických míst, jako jsou interiéry Pražského hradu, Obecní dům, Výstaviště Praha

aj. Dále pak Praha má mezinárodní letiště, dostatečné množství ubytovacích kapacit

v pětihvězdičkových hotelech a velkou škálu vyžití v rámci doprovodných akcí.

V neposlední řadě je nutné zajistit bezpečnost účastníků kongresové turistiky, kterou

Česká republika prokázala například v roce 2000 při zasedání Rad guvernérů

Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky. Byla schopna zajistit

bezpečnost i v náročných podmínkách, jakou nesporně byly četné demonstrace a útoky

extrémistických skupin na Kongresové centrum, kdy účastníci kongresu byli bezpečně

odvezeni z místa konání metrem.

3.2.4. Pivní turistika ČR

Většina turistů navštíví památky ČR při své první návštěvě naší země, kdy

samozřejmě ochutná vyhlášené české pivo, a podle výzkumu Ministerstva pro místní

33

rozvoj 90% z těch, kteří se do ČR vrací nejpozději při třetí návštěvě ČR absolvuje

program v rámci tzv. pivní turistiky.

V roce 2001 začal fungovat projekt Pivní cesty (stezky) Českého svazu malých

nezávislých pivovarů (ČSMNP) s mottem: „Pivovarnictví je součástí naší kultury a její

prezentace je důležitá pro každý národ“. Jako první se k projektu připojil Svaz

německých soukromých pivovarů, který zastřešuje přes 800 pivovarů v celém

Německu. Postupem času projevují zájem i další země (Rakousko, Anglie, Polsko,

Japonsko). Pivní stezky jsou jedním ze způsobů, jak vejít ve známost i s regionálními

značkami. Jde hlavně o to, aby se malé pivovary zviditelnily a mohly konkurovat

částkám, které na propagaci dávají nadnárodní pivovarské společnosti. Stezky nejsou

určeny pouze tuzemským turistům, ale díky mezinárodní spolupráci se nabízí

zahraničním cestovním kancelářím, které tak mohou obohatit zaměření svých tras a v

řadě případů nabídnout svým zákazníkům nová, zajímavá místa. Pivní turistika od

pivovaru vyžaduje, aby měl mimo jiné zmapováno své okolí, nabízel prohlídku

provozu, ochutnávku a měl třeba vlastní restauraci. Český svaz malých nezávislých

pivovarů razí heslo: „Základem je dobré pivo“.

Zájem o pivovarskou historii, ale především světoznámé české pivo láká ročně k

návštěvě Česka tisíce zahraničních turistů. Pivovary očekávají, že jejich prohlídkové

trasy, pivovarské slavnosti, dny otevřených dveří, ale hlavně možnost ochutnávky piva

přímo v pivovaru přilákají až milion návštěvníků. Podle promoterských agentur, které

se věnují těmto aktivitám, prodělaly pivní slavnosti v posledních pěti letech velkou

změnu, zaměřily se především na mladší cílovou skupinu návštěvníků, kterým

samozřejmě i nabízejí jiný doprovodný, především hudební program.

Nejčastějšími zahraničními „pivními turisty“ jsou tradičně Němci, v závěsu však

Angličané a Skandinávci. Důvodem jsou samozřejmě vedle vyhlášené kvality piva i

jeho v porovnání se zahraničím nízké ceny a následně v posledních letech i levná

letecká doprava. Letecké společnosti využily pivní turistiky a nabízí levné letenky.

Počty „pivních turistů“, kteří ČR ročně navštíví, jsou statisticky těžko

dohledatelné. CzechTourism používá k podobným statistikám přibližné odhady na

základě informací o návštěvnosti jednotlivých muzeí pivovarnictví a cestovních

kanceláří, které u nás podobné programy nabízejí. Např.: Plzeňský Prazdroj a zdejší

34

proslulé pivovarské muzeum si každoročně prohlédne 150 tisíc návštěvníků. Z cizinců

přijíždějí hlavně Němci, Skandinávci a Britové a rok od roku roste počet návštěvníků

z asijských zemí. Do pražského Staropramenu zavítá asi třicet tisíc návštěvníků, z velké

části cizinců, mezi nimiž jsou vedle Němců, Angličanů a Skandinávců například

Japonci, Korejci nebo Albánci. Velký zájem je rovněž o prohlídku ostravského

Ostravaru. Denně provedou varnou a muzeem tři až čtyři skupiny turistů, ročně to činí

přibližně dvacet tisíc návštěvníků.

3.3. Sezonnost cestovního ruchu ČR Využití oblastí cestovního ruchu v ČR významně ovlivňují klimatické

podmínky. Podnebí mírného pásma přináší čtyři roční období a s tím možnost využívat

pro cestovní ruch minimálně dvě sezony, a to letní a zimní s výrazně odlišnými

formami. Letní sezóna cestovního ruchu ČR se podobně jako v celé Evropě omezuje na

letní měsíce červenec a srpen, tedy letní školní prázdniny. Zimní sezóna je pro komerční

účely od poloviny prosince do poloviny března.Zimní sezona je dána především

kvalitou sněhové pokrývky. Pro statistické účely se tak za zimní sezónu považuje

období prosinec až březen a pokrývá tak i termíny dva týdny před a dva týdny po hlavní

sezóně často vyhledávané především z finančních důvodů, kdy především sníh je již

nebo ještě na kvalitní úrovni a veškeré služby (vleky, půjčovny lyží, lyžařské školy,

ubytování, restaurace apod.) jsou za nižší ceny než v hlavní sezóně.

Nad územím ČR se střetávají oceánské a kontinentální vlivy. Spolu

s nadmořskou výškou a morfologií terénu vytvářejí klimatická specifika ČR. Průměrná

roční teplota klesá na 100 m výšky o 0,6o C , v zimě jen o 0,33o C, v létě o 0,76o C.

Roční průměrná teplota na vrcholech Krkonoš se tak dá srovnat s průměrnou teplotou

severního Švédska. Nejteplejším měsícem v ČR je červenec s průměrnou teplotou 19 -

29o C v Polabí a Dolnomoravském úvalu, ve vyšších polohách nad 800 m nad mořem je

to 13 - 18o C. Zimy jsou v dlouhodobém průměru poměrně mírné ( s výjimkou několika

posledních let s extrémně nízkými teplotami pod bodem mrazu), v nižších polohách

teplota neklesá pod -2o C. Z pohledu sezónnosti tak dává podnebí ČR cestovnímu ruchu

k dispozici 50 – 60 tzv. letních dní s teplotou nad 25o C (především v nejteplejších

oblastech Polabí a Dolnomoravském úvalu) a 150 – 160 tzv. mrazových dní

s průměrnou denní teplotou pod 0o C (typický počet pro Jeseníky a Krkonoše).

35

4. Cíl práce a metodika

4.1. Cíl práce

Cílem této diplomové práce je pomocí analýzy časových řad zmapovat vývoj

cestovního ruchu České republiky, především pak příjezdový a výjezdový cestovní

ruch, jeho hlavní dvě sezóny (letní a zimní), vliv a podíl na ekonomice státu.

4.2. Analýza časových řad

Časovou řadou rozumíme posloupnost věcně a prostorově srovnatelných

pozorování (dat), která jsou jednoznačně uspořádána z hlediska času ve směru minulost

– přítomnost. Analýzou (a podle potřeby případně i prognózou) časových řad se pak

rozumí soubor metod, které slouží k popisu těchto řad ( a případně k předvídání jejich

budoucího chování). [2]

Časové řady se dělí z hlediska času na intervalové, kde hodnota znaku je měřena

za časový interval, a okamžikové, kde hodnota znaku je měřena k časovému okamžiku.

Častěji se používá dělení z hlediska způsobu statistického zpracovaní rozlišující

časové řady neperiodické, nejčastěji s časovým intervalem měření 1 rok, a časové řady

periodické, nejčastěji s časovým intervalem měření hodnot znaku kratší než 1 rok

(čtvrtletí, měsíc, den apod.).

U neperiodických časových řad je nejpodstatnější změření a vyjádření složky

dlouhodobého vývoje hodnot znaku, tzv. trendu, který se vyjadřuje výpočtem trendové

funkce. U periodických časových řad se pozornost soustředí na změření složky tzv.

krátkodobého cyklického kolísání, nazývané sezonní složka. Absolutně ji v jednotkách

sledovaného znaku časové řady vyjadřuje sezonní odchylka (pro sezónu h) a relativně

úroveň sezonního kolísání vyjadřuje sezónní index .

Obecně se rozlišují čtyři zdroje kolísání hodnot znaku časové řady (v čase

měření ti) okolo celkového průměru , které uvádí rozklad hodnoty ve vzorci

pro tzv. aditivní typ rozkladu , kde je složka dlouhodobého vývoje (trendová),

složka krátkodobého cyklického kolísání (sezónní), složka dlouhodobého

36

(víceletého) kolísání a složka náhodného kolísání (okolo hodnoty

). [1]

4.3. Elementární charakteristiky

Kromě trendové a sezónní složky se hodnotí i absolutní a relativní změny hodnot

znaku Y v obdobích po sobě následujících, tj. období i oproti období (i - 1). K tomu

slouží hodnoty elementárních charakteristik pro hodnocení změn hodnot

sledovaného znaku Y. Hlavní podmínkou je shodnost délky časových intervalů

v intervalových časových řadách nebo vzdáleností mezi okamžiky zjišťování

v okamžikových časových řadách. Do této kategorie charakteristik patří:

První absolutní diference d1i (přírůstky), kde

pro období i = 2, 3, … , n

udává absolutní změnu hodnoty znaku Y oproti předcházejícímu období. Průměrný

absolutní přírůstek za jedno období sledované časové řady je stanoven jako aritmetický

průměr z hodnot d1i.

Druhá absolutní diference d2i, kde

pro období i = 3, 4, … , n

udává absolutní změnu rychlosti dynamiky vývoje hodnot znaku Y (při „záporné d2i“

zpomalení, při „kladné d2i“ zrychlení hodnot y).

První relativní diference r1i, kde

pro období i = 2, 3, … , n

udává relativní změnu hodnoty znaku Y oproti jeho hodnotě v předchozím období.

Řetězové indexy k1i (koeficienty růstu), kde

pro období i = 2, 3, … , n

udávají jiným způsobem vyjádřenou relativní změnu jako první relativní diference r1i

(poskytují shodnou informaci). Průměrná hodnota řetězového indexu (většinou

průměrná relativní roční změna hodnoty znaku Y) se stanoví jako geometrický průměr.

Bazické indexy z1i, kde

37

pro období i = 1, 2, … , n

udávají stejným způsobem vyjádřenou relativní změnu hodnot znaku jako řetězové

indexy, měřenou ale v rozdílných obdobích „i“ a vztaženou vždy k úrovni výchozího

bazického období „0“ (k hodnotě y0). [1], [2]

4.4. Popis trendové složky

Trendová funkce je specifickou regresní úlohou typu , ve které závisle

proměnnou jsou hodnoty sledovaného znaku Y časové řady a nezávisle proměnnou

hodnoty proměnné času (nejčastěji roky ti).

V této diplomové práci se používají trendové funkce tvaru:

přímky lineární trendová funkce,

paraboly kvadratická trendová funkce,

exponenciály exponenciální trendová funkce,

inverzní exponenciály logaritmická trendová funkce.

Při volbě vhodného modelu trendu se vychází z předpokládaných vlastností

trendové funkce vyplývajících z teoretického rozboru. Výběr usnadní grafické

znázornění časové řady, testy založené na jednoduchých charakteristikách časové řady

(lineární trendovou funkci charakterizují relativně stálé hodnoty první absolutní

diference v časové řadě, kvadratickou přibližně konstantní hodnoty druhé diference a

exponenciální stálé hodnoty první relativní diference), hodnoty příslušné korelační

charakteristiky (čím vyšší index korelace, resp. determinace, tím je funkce z hlediska

popisu vývoje vhodnější) a charakteristiky aplikačního statistického softwaru,

porovnávající skutečné a vyrovnané hodnoty (střední chyba odhadu, střední kvadratická

chyba odhadu, střední absolutní chyba odhadu, střední absolutní procentní chyba

odhadu, střední procentní chyba odhadu), u kterých platí, že čím jsou menší, tím je

model vhodnější. [1]

38

4.5. Charakteristiky sezónního kolísání

Charakteristiky sezónního kolísání hodnot sledovaného znaku lze nejsnadněji

stanovit porovnáním sezónního průměru (např. měsíce h) s celkovým průměrem

znaku v periodické časové řadě . Sezónní odchylka je definovaná jako

kde je průměr hodnoty sledovaného znaku v sezoně h (např. v měsíci měření

hodnoty sledované znaku Y) a je celkový průměr hodnoty znaku v celé časové

řadě.

Relativní sezónní kolísání hodnot sledovaného znaku v sezoně h vyjadřuje

sezónní index definovaný jako

kde n je počet sezón v základním období. [1]

39

5. Analýza dosažených výsledků

K analýze následujících časových řad byl použit program Statistica a data ze

zdrojů Českého statistického úřadu.

5.1. Vývoj příjezdového cestovního ruchu ČR Příjezdový cestovní ruch zaznamenal po otevření hranic ke sklonku roku 1989

velký nárůst. V roce 1990 navštívilo o 57% více zahraničních turistů než v předchozím

roce a v následujícím roce 1991 o 39%, tedy o 118% oproti revolučnímu roku 1989. Do

tehdejšího Československa proudily davy zahraničních návštěvníků, kterým se otevřel

„východní blok“ a tím nepoznané atraktivní oblasti a pro turisty západní Evropy

především cenově lákavé. Do své vlasti se vraceli na dlouho odepřenou návštěvu svých

blízkých emigranti. Tato situace byla nesmírně příznivá pro vývoj infrastruktur

cestovního ruchu, zejména soukromých ubytovacích zařízení, restaurací apod.

Další zlomový rok 1993 přinesl po rozdělení federace na Českou a Slovenskou

republiku z pohledu cestovního ruchu pouze 3% nárůst počtu zahraničních návštěvníků

ČR. Toto číslo je ale zkresleno tím, že rok 1993 byl pro Statistický úřad přechodným

obdobím a nesledoval se pohyb osob přes státní hranice se Slovenskem. Tento efekt se

dá tedy pozorovat až od roku 1994, kdy příjezdový cestovní ruch zaznamenal 41%

nárůst. S ohledem na vývoj následujících let je zřejmé, že toto číslo bylo způsobeno

pohybem slovenských občanů, kteří často dojíždějí především s příhraničních oblastí za

prací do České republiky, popřípadě příbuzenskou provázaností mezi občany české a

slovenské republiky. Do srpna 1995 je ale i toto číslo zkreslené, protože metodika

Statistického ruchu nesledovala železniční hraniční přechody se Slovenskou republikou.

Pro další analýzu jsou v tabulce 5-1 uvedeny celkové počty příjezdů

zahraničních turistů do ČR a z výše uvedených důvodů od roku 1996 do 2005, kdy se

metodika sběru dat ustálila a data jsou očištěna od zkreslení. Pro ilustraci vývoje počtu

příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR je tabulka 5-1 doplněna grafickým

znázorněním 5-1.

Z hodnot počtu příjezdů zahraničních návštěvníků celkem je ve sledovaném

období z pohledu cestovního ruchu nejúspěšnější rok 1996 a naopak nejslabší rok 2003.

40

Tabulka č.5-1.: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996 až 2005 (v milionech osob)

Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Celkem 109,4 107,88 102,84 100,83 104,25 103,1 97,59 94,98 98,9 100,5

První absolutní diference - -1,52 -5,04 -2,01 3,42 -1,15 -5,51 -2,61 3,92 1,6

Druhá absolutní diference - - -3,52 3,03 5,43 -4,57 -4,36 2,90 6,53 -2,32

První relativní diference - -0,014 -0,047 -0,020 0,034 -0,011 -0,053 -0,027 0,041 0,016

Řetězový index - 0,986 0,953 0,980 1,034 0,989 0,947 0,973 1,041 1,016

Bazický index - 0,986 0,940 0,922 0,953 0,942 0,892 0,868 0,904 0,919

Graf č. 5-1: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996 – 2005 (v mil. osob)

První absolutní diference představuje absolutní změnu, tedy přírůstek nebo

úbytek počtu příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. První relativní diference tuto

změnu uvádí v procentech. Shodnou informaci vyjadřuje řetězový index, který je jiné

vyjádření relativní změny. Největší meziroční nárůst zaznamenal rok 2004 o 3,92 mil.

osob, tedy o 4,1% a naopak největší meziroční pokles rok 1998, když do ČR přijelo o

5,04 mil (o 4,7%) zahraničních turistů méně. Řetězový index ukazuje na roky 2000,

2004 a 2005, které byly úspěšnější než předchozí rok. Index je zde > 1.

41

Druhá absolutní diference udává absolutní změnu rychlosti dynamiky vývoje

počtu příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. Nejdynamičtější vývoj tak opět

zaznamenal rok 2004 a nejpomalejší rok 2001. Tento jev je patrný z grafu 5-1, kdy

křivka v úseku 2003-2004 je nestrmější, s rostoucí tendencí a naopak v useku 2000-

2001 nejplošší, klesající.

Podle hodnot bazického indexu, který udává relativní změnu hodnoty příjezdů

zahraničních návštěvníků do ČR vztaženou k výchozímu roku 1996, by bylo nasnaze

označit příjezdový cestovní ruch za stále klesající. Rok 1996 byl ovšem pro většinu

vyspělých států a jejich ekonomiky nad míru úspěšný. Odrazilo se to i na příjmech

obyvatelstva těchto států. Lidé tak vydávají větší peněžní prostředky na cestování.

Tento fakt potvrzuje i ukazatel podíl cestovního ruchu na HDP (viz kapitola 5.3.)

Protože tento rok byl ve sledovaném období z pohledu sledované problematiky

nejúspěšnější, všechny hodnoty jsou < 1. Nejnižší hodnotu má rok 2003, který na

počáteční rok sledovaného období ztrácí 13,2%.

Z analýzy časových řad (viz příloha 4) je k popisu a prognóze příjezdu

zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996-2005 nejvhodnější kvadratická trendová

funkce. V tabulce 5-2 jsou uvedeny 4 trendové funkce a jejich indexy korelace, které

slouží jako měřítko jejich vhodnosti. Nejvyšší je právě u kvadratické funkce, která

popisuje vývoj dané problematiky s 74,23% přesností. Pro výstižnější popsání vývoje

by byla vhodnější polynomická funkce vyššího stupně a větším koeficientem korelace,

která ovšem není vhodná pro dlouhodobou prognózu trendu dalších let.

Tabulka 5-2: Trendové funkceTrendová funkce rovnice I2

Lineární y= 108,4647 – 1,1705x 0,6341Kvadratická y= 112,6713 – 3,2738x + 0,1912x2 0,7423Logaritmická y= 109,7991 - 11,8481*log10 (x) 0,7183Exponenciální Y= 108,5278-0,0114x 0,6275

Použije-li se trendová funkce pro prognózu příjezdů zahraničních návštěvníků

do ČR pro následující roky, může ČR v roce 2006 očekávat 99,79 mil. zahraničních

návštěvníků, v roce 2007 100,92 mil., v následujícím roce 2008 už 102,42 mil., v roce

2009 104,31 mil a v roce 2010 103,58 mil. (vše s max. odchylkou 25,77%). Pozitivní

42

(rostoucí) vývoj příjezdového cestovního ruchu do roku 2009 by měl být podpořen

zejména čerpáním financí z fondů EU na podporu jednotlivých regionu. Jde o

financování jednotlivých projektů v oblasti infrastruktur cestovního ruchu, zdroje pro

rekonstrukci historických a kulturních památek a financování mezinárodních kulturních

a společenských akcí. Zkvalitnění podmínek pro trávení volného času spolu

s medializací a propagací ČR, postavenou na image klidné a bezpečné destinace,

pravděpodobně povede k nárůstu příjezdovosti. Pokles v roce 2010 předznamenává

cenové změny (růst nepřímých daní) jako přechodné období pro přijetí eura.

5.1.1. Sezonnost příjezdového cestovního ruchu ČR

V tabulce č. 5-3 jsou uvedeny absolutní a procentuální hodnoty příjezdů

zahraničních turistů do ČR v letech 1996 až 2005 podle jednotlivých měsíců. Modře

jsou zvýrazněné zimní sezóny, žlutě letní. Z uvedených hodnot je zřejmé, že letní

sezóna je pro Českou republiku výraznější. Turisté do ČR nejčastěji přijíždí kvůli

historickým a kulturním památkám, lázním, zábavě a v posledních letech se dostávají ke

slovu i tzv. kongresoví turisté.

Graf 5-2: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR 1996 – 2005 podle měsíců (v mil. osob)

43

Sezónní charakteristiky přesně popisují průběh příjezdovosti do ČR v průběhu

průměrného roku. Sezónní průměr ukazuje na srpen jako na nejproduktivnější měsíc

cestovního ruchu ČR a naopak na leden jako na nejslabší měsíc. Sezónní odchylka

udává rozdíl sezónního průměru od celkového průměru. Období květen až říjen je tedy

pro odvětví cestovního ruch ČR nadprůměrné, listopad až březen jsou co se tyče počtu

příjezdů zahraničních návštěvníků ČR naopak pod průměrem roku. Je to dané

především klimatickými podmínkami ČR, kdy počasí dovoluje návštěvníkům

kvalitnější využití v ČR stráveného času jak už pro prohlídku nesčetných historických

památek, tak pro sport a další. Leden je z tohoto hlediska o 1,9 mil osob pod ročním

průměrem a naopak srpen o 2,4 mil osob nad ročním průměrem. V srpnu je to

způsobeno tím, že Němci (nejčetnější návštěvníci) mají letní školní prázdniny rozložené

od června do září podle jednotlivých spolkových zemí a během první poloviny srpna má

prázdniny celé Německo. Mezi prosincem a lednem způsobují velký rozdíl především

příjezdy zahraničních návštěvníků ČR za účelem vánočních společenských akcí (jako

jsou tradiční vánoční trhy a adventní koncerty) nebo zahraničními návštěvníky oblíbená

oslava příchodu nového roku na horách. Sezónní index tato čísla pak udává

v procentech a říká, že leden představuje pouhých 77,6% ročního průměru a nejsilnější

srpen 128,3 % ročního průměru.

Tabulka č.5-3 : Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996 až 2005 podle měsíců (v milionech osob)

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Sezó

nní

prům

ěrSe

zónn

í od

chyl

kaSe

zónn

í in

dex

Leden 6,18 6,39 6,93 6,45 6,69 7,07 6,52 6,29 6,40 6,886,58 -1,90 0,776

% 5,65 5,92 6,74 76,40 6,42 6,87 6,68 6,62 6,67 6,85

Únor 6,51 6,80 6,85 5,70 7,03 6,89 6,91 6,42 6,69 6,416,62 -1,86 0,781

% 5,95 6,30 6,66 5,65 6,74 6,69 7,08 6,76 6,98 6,38

Březen 7,49 8,61 7,36 7,27 7,47 7,34 8,14 7,16 7,18 7,637,57 -0,91 0,893

% 6,84 7,98 7,16 7,21 7,47 7,13 8,34 7,54 7,49 7,59

Duben 8,65 7,97 8,38 8,16 8,78 8,20 8,10 7,34 7,94 8,028,15 -0,32 0,962

% 7,90 7,39 8,15 8,09 8,42 7,96 8,30 7,73 8,28 7,98

Květen 9,39 10,03 9,46 8,99 8,76 8,86 9,15 8,08 8,33 8,728,98 0,50 1,059

% 8,58 9,30 9,20 8,92 8,40 8,60 9,38 8,51 8,69 8,68

Červen 9,51 9,50 9,18 8,51 9,33 9,22 8,64 8,23 8,34 8,57 8,90 0,43 1,050

44

% 8,69 8,81 8,93 8,44 8,95 8,95 8,85 8,66 8,70 8,53

Červenec 11,70 10,03 10,56 10,37 10,88 10,85 10,29 9,51 9,41 9,9610,36 1,88 1,222

% 10,69 9,30 10,27 10,28 10,44 10,54 10,54 10,01 9,81 9,91

Srpen 12,42 12,05 11,17 11,19 11,11 11,19 9,49 10,11 9,62 10,4310,88 2,40 1,283

% 11,35 11,17 10,86 11,10 10,66 10,87 9,72 10,64 10,03 10,38

Září 9,91 9,49 8,68 9,12 9,05 8,82 8,42 8,75 8,37 9,128,97 0,50 1,059

% 9,06 8,80 8,44 9,04 8,68 8,57 8,63 9,21 8,73 9,08

Říjen 10,30 9,87 9,02 9,19 8,86 9,17 8,15 8,44 8,73 9,189,09 0,61 1,073

% 9,41 9,15 8,77 9,11 8,50 8,91 8,35 8,89 9,10 9,14

Listopad 8,99 8,54 7,52 7,92 7,86 7,63 7,02 7,34 7,39 7,877,81 -0,67 0,921

% 8,22 7,92 7,31 7,85 7,54 7,41 7,19 7,73 7,71 7,83

Prosinec 8,38 8,60 7,73 7,96 8,43 7,73 6,77 7,31 7,49 7,687,81 -0,67 0,921

% 7,66 7,97 7,52 7,89 8,09 7,51 6,94 7,70 7,81 7,64

celkem 109,4 107,9 102,8 100,8 104,25 103,0 97,6 94,98 95,89 100,47 - 0,000 12

Celkový průměr 8,47616667

Zimní sezona - 30,18 30,00 27,15 29,15 29,73 29,30 26,64 27,58 28,41

% - 27,97 27,83 26,93 27,96 28,86 30,02 27,89 28,76 28,28

Letní sezona - 22,08 21,73 21,56 21,99 22,04 19,78 19,62 19,03 20,39

% - 20,46 20,16 21,39 21,09 21,40 20,27 20,66 19,85 20,29

Poznámka: Do celkového součtu „zimní sezona“ je vždy započten prosinec předchozího roku.

Z grafického znázornění 5-2 je ale zřejmé, že v časovém úseku 1996-2005 má

letní sezona tendence útlumu a naopak zimní ve svých počtech narůstá. Je to

zapříčiněno tím, že ČR je zahraničním turistům už šestnáct let otevřená a řada z nich se

sem vrací a vyhledávají nová místa a aktivity pro svůj pobyt na území ČR. V zimním

období se v posledních několika letech stala ČR cílem nizozemských turistů, pro které

dovolena v českých horách představuje i s náklady na dopravu menší finanční zátěž, než

např. Alpy.

Graf 5-3: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR 1996– 2005 letní a zimní sezony (v mil. osob)

45

Na příjezdovém cestovním ruchu se nejvíce podepisuje politická, ekonomická

situace a počasí (tabulka 5-3). Příkladem může být květen 1997, kdy do ČR přijelo

10,03 mil. osob, tedy stejně jako v červenci toho roku. Příčinou byla vládní krize a

propad kurzu koruny, čehož využili turisté ze sousedních států a přijeli do ČR nejčastěji

na nákupy. Příkladem působení počasí na příjezdový cestovní ruch je srpen 2002, kdy

ČR zasáhly povodně. Zasaženo bylo i hlavní město Praha a jeho dopravní infrastruktura

a na rozdíl od ničivých povodní v červnu 1997 na Moravě, byly tyto povodně sledovány

zahraničními medii a řada zahraničních návštěvníků svou cestu do ČR odložila.

Oproti přímořským oblastem a naopak zemím s vysokými horami nejsou zimní a

letní sezona ČR tak výrazné. Jejich součet (6 měsíců) činí přibližně polovinu z příjezdů

celkem. V letních měsících do ČR zavítá přibližně jedna pětina z celkového počtu

zahraničních návštěvníků. Z grafu 5-3 je patrný od roku 1996 až 2001 konstantní vývoj

příjezdového cestovního ruchu ČR v letní sezoně, propad v roce 2002 (povodně), mírný

pokles roku 2004 a následné zlepšení roku 2005. Zimní sezona od roku 1996 klesá,

zlom nastává v roce 2000, rok 2001 zaznamenává mírného zlepšení, následující dva

roky křivka opět klesá a od roku 2004 zimní sezona nabývá na rozměrech.

5.2. Vývoj výjezdového cestovního ruchu ČR Stejně jako pro příjezdový cestovní ruch, tak i pro výjezdový cestovní ruch

znamenal rok 1989 otevření hranic a velký boom. Pro občany ČR otevření hranic

znamenalo opětovně nabytou svobodu, která se odrazila i ve statistikách. V roce 1990

46

vycestovalo o 141% více občanů ČR než v předchozím roce a v následujícím roce 1991

o 91,8% více, tedy o 362% oproti zlomovému roku 1989.

Po rozpadu ČSFR v roce 1993 až do roku 1995 jsou opět statistiky zkreslené

metodikou Statistického úřady, která nesledovala hranice se Slovenskou republikou. Pro

další analýzu jsou v tabulce 5-5 uvedené celkové počty výjezdů občanů ČR do zahraničí

z výše uvedených důvodů od roku 1996 do 2005, kdy se metodika sběru dat ustálila a

data jsou očištěná od zkreslení. Pro ilustraci je tabulka doplněna grafickým znázorněním

5-4.

Tabulka č.5-5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996 až 2005 (v milionech osob)Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Celkem 48,61 46,07 43,61 39,98 38,18 36,22 34,3 36,07 36,65 36,19

První absolutní diference - -2,54 -2,46 -3,63 -1,8 -1,96 -1,92 1,77 0,58 -0,46

Druhá absolutní diference - - 0,08 -1,17 1,83 -0,16 0,04 3,69 -1,19 -1,04

První relativní diference - -0,052 -0,053 -0,083 -0,045 -0,051 -0,053 0,052 0,016 -0,013

Řetězový index - 0,948 0,947 0,917 0,955 0,949 0,947 1,052 1,016 0,987

Bazický index - 0,948 0,897 0,822 0,785 0,745 0,706 0,742 0,754 0,744

Ve sledovaném období 1996-2005 nejvíc občanů ČR vycestovalo do zahraničí

v roce 1996 a naopak nejslabší byl rok 2002. Zlepšení ekonomické situace vyspělých

států v roce 1996 se týkalo i ČR (růst HDP o 13%) a i občané ČR vložili větší podíl

svých příjmů do cestování a poznávání cizích zemí.

První absolutní diference představuje absolutní změnu, tedy přírůstek nebo

úbytek příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. První relativní diference tuto změnu

uvádí v procentech. Shodnou informaci vyjadřuje řetězový index, který je jiným

vyjádřením relativní změny. Největší meziroční nárůst zaznamenal rok 2003 o 1,77 mil.

osob, tedy o 5,2% a naopak největší meziroční pokles rok 1999, když vycestovalo o

3,63 mil občanů ČR míň (o 8,3%). Řetězový index ukazuje na roky 2003, 2004 a 2005,

které byly úspěšnější než předchozí. Index je zde > 1. Z grafu 5-4 jsou tyto roky zřejmé

jako rostoucí část křivky.

47

Druhá absolutní diference udává absolutní změnu rychlosti dynamiky vývoje

počtu příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. Nejdynamičtější vývoj tak opět

zaznamenal rok 2004 a nejpomalejší rok 2001. Tento jev je patrný z grafu 5-1, kdy

křivka v úseku 2003-2004 je nestrmější, s rostoucí tendencí, a naopak v useku 2000-

2001 nejplošší, klesající.

Bazický index udává relativní změnu hodnoty výjezdů občanů ČR do zahraničí

vztaženou k výchozímu roku 1996. Protože tento rok byl ve sledovaném období

z pohledu sledované problematiky nejúspěšnější, všechny hodnoty jsou < 1. Nejnižší

hodnotu má rok 2002, který na počáteční rok sledovaného období ztrácí 29,4%.

Graf č. 5-4: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996-2005 (v mil. osob)

Jako nejvhodnější trendová funkce byla opět použita kvadratická funkce

s nejvyšším indexem korelace (jednotlivé funkce viz příloha 5). Tabulka 5-6 uvádí

jednotlivé trendové funkce a jejich hodnost.

Tabulka 5-6: Trendové funkceTrendová funkce rovnice I2

Lineární y = 47,402 – 1,4207x 0,7036Kvadratická y = 53,5787 – 4,5091x + 0,2808x2 0,9675Logaritmická y = 49,1864 – 14,6322 log10(x) 0,8832Exponenciální y = 47,591-0,0347x 0,7034

48

Prognóza podle vybrané trendové funkce je optimistická a předpokládá

s přesností na 96,75%, že v roce 2006 vyjede 37,96 mil. občanů ČR do zahraničí, v roce

2007 39,90 mil občanů, v následujícím roce vzroste tento počet na 42,42 mil, v roce

2008 45,49 mil a v roce 2009 za podmínky stále stejných předpokladů roku 2005 49,12

mil občanů ČR. Zapříčinění růstu výjezdového cestovního ruchu lze hledat ve zlepšení

ekonomické situace obyvatelstva, otevření trhu práce v rámci EU, volného pohybu osob

a zboží v rámci EU a s tím spojené snižující se náklady na dopravu (nízkonákladové

lety, dotace železniční dopravy aj.). Přechod na jednotnou měnu euro by pak mohl vést

(obdobně jako v sousedním Německu) v následujících letech k poklesu výjezdové

cestovního ruchu.

5.2.1. Sezonnost výjezdového cestovního ruchu ČR

Tabulka 5-7 představuje rozložení počtu výjezdů občanů ČR do zahraničí

v letech 1996 až 2005 do jednotlivých měsíců spolu s procentním podílem každého

měsíce na celkovém ročním úhrnu výjezdů občanů ČR do zahraničí. Graf 5-5 ilustruje

problematiku graficky.

Z procentního podílu jednotlivých měsíců je patrné, že Češi nejvíce cestují

v červenci a nejméně opouští republiku v únoru. Výjezdový cestovní ruch má mírně

klesající tendenci, celkový úbytek je rovnoměrně rozložen mezi jednotlivé měsíce

(procentní podíly jednotlivých měsíců se nijak dramaticky nemění).

Sezónní charakteristiky ukazují na schodu měsíčních proporcí příjezdového a

výjezdového cestovního ruchu. V období 1996 až 2005 průměrně za měsíc vycestovalo

3,24 mil. občanů ČR do zahraničí. Sezónní odchylka říká, že v období červen až říjen

Češi cestují nadprůměrně a naopak v listopadu až květnu své cesty omezují pod roční

průměr. Občané ČR opouští svou zem nejméně v lednu, kdy vycestuje o 890 tis. osob

méně než ukazuje roční průměr, čili pouze 72,5% z průměru. Nejvíc cest Češi realizují

v červenci, kdy vyjede za hranice ČR o 970 tis. osob více, tedy o 30% procent nad

průměrem. Červencem začínají v ČR letní školní prázdniny a většina rodin s dětmi

odjíždí na letní dovolenou.

49

Graf 5-5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí 1996 – 2005 podle měsíců (v mil osob)

Tabulka č.5-7: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996 až 2005 podle měsíců (v milionech osob)

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Sezó

nní

prům

ěr

Sezó

nní

odch

ylka

Sezó

nní

inde

x

Leden 2,62 2,56 2,72 2,43 2,25 2,36 2,13 2,12 2,09 2,192,35 -0,89 0,725

% 5,40 5,57 6,24 6,08 5,89 6,52 6,21 5,88 6,29 6,73

Únor 2,87 2,74 2,82 2,24 2,46 2,36 2,24 2,19 2,18 2,012,41 -0,83 0,744

% 5,91 5,96 6,46 5,60 6,44 2,36 6,53 6,07 6,56 6,18

Březen 3,58 3,6 3,29 3,14 2,95 2,63 2,64 2,62 2,44 2,432,93 -0,31 0,905

% 7,38 7,83 7,54 7,86 7,72 7,26 7,69 7,26 7,34 7,47

Duben 3,66 3,6 3,55 3,22 3 2,68 2,61 2,63 2,67 2,483,01 -0,23 0,929

% 7,54 7,83 8,14 8,06 7,86 7,40 7,61 7,29 8,04 7,63

Květen 3,96 4,05 3,75 3,37 3,09 3,13 2,86 2,86 2,68 2,583,23 -0,01 0,998

% 8,16 8,81 8,60 8,43 8,09 8,64 8,34 7,93 8,07 7,93

Červen 4,33 4,13 3,82 3,47 3,43 3,34 3,17 3,3 2,9 2,873,48 0,24 1,073

% 8,92 8,99 8,76 8,68 8,98 9,22 9,24 9,15 8,73 8,83

Červenec 5,3 4,26 4,63 4,41 4,28 4,04 3,9 4,01 3,69 3,594,21 0,97 1,300

% 10,92 9,27 10,61 11,03 11,21 11,16 11,37 11,11 11,11 11,04

Srpen 5,24 4,94 4,52 4,34 4,02 3,97 3,6 3,93 3,47 3,44,14 0,90 1,279

% 10,80 10,75 10,36 10,86 10,53 10,96 10,49 10,89 10,45 10,46

Září 4,34 4,03 3,68 3,61 3,45 3,26 3,03 3,36 3 2,93,47 0,23 1,070

% 8,94 8,77 8,44 9,03 9,03 9,00 8,83 9,31 9,03 8,92

Říjen 4,79 4,66 4,18 3,65 3,24 3,17 3,08 3,36 3 33,61 0,37 1,116

% 9,87 10,14 9,58 9,13 8,48 8,75 8,98 9,31 9,03 9,23

Listopad 4,21 3,82 3,44 3,07 3,08 2,7 2,62 2,97 2,58 2,613,11 -0,13 0,960

% 8,68 8,31 7,89 7,68 8,06 7,46 7,64 8,23 7,77 8,03

50

Prosinec 3,63 3,57 3,22 3,02 2,94 2,57 2,43 2,73 2,52 2,462,91 -0,33 0,898

% 7,48 7,77 7,38 7,56 7,70 7,10 7,08 7,57 7,59 7,56

celkem 48,53 45,96 43,62 39,97 38,19 36,2 34,31 36,08 33,22 32,52 0,000 12

Celkový průměr 3,23841667

Letní sezona - 9,2 9,15 8,75 8,3 8,01 7,5 7,94 7,16 6,99

% - 20,02 20,98 21,89 21,73 22,13 21,86 22,01 21,55 21,49

Zimní sezona - 12,53 12,4 11,03 10,68 10,29 9,58 9,36 9,44 9,15

% - 27,26 28,43 27,60 27,97 28,43 27,92 25,94 28,42 28,14

Poznámka: Do celkového součtu „zimní sezona“ je vždy započten prosinec předchozího roku.

Hlavní dvě sezony (6 měsíců) výjezdového cestovního ruchu ve svém součtu

tvoří přibližně polovinu celkového počtu výjezdů občanů ČR do zahraničí. Letní sezona

(2 měsíce) představuje v dlouhodobém průměru přibližně jednu pětinu celkového počtu

výjezdů. Je to způsobeno především letními dovolenými v přímořských oblastech. Češi

však tradičně věnují svou dovolenou chataření a chalupaření a republiku neopouští.

Stejně tak zimní sezona nenabývá velkých rozměrů, protože řada občanů ČR si šetří

dovolenou na léto nebo ji tráví nejčastěji v tuzemských zimních letoviscích.

Z grafického znázornění 5-6 je patrný klesající trend výjezdů občanů ČR do

zahraničí v hlavních dvou sezonách.

Graf 5-6: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1997-2006 podle sezon (v mil.

osob)

51

5.3. Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích

V tabulka 5-8 je sestaven přehled makroekonomických ukazatelů let 1995 –

2004 (v mld. Kč), který je stěžejní pro další analýzu podílu cestovního ruchu na

ekonomice ČR v následující kapitole, konkrétně hrubý domácí produkt, devizové

příjmy z cestovního ruchu, devizové výdaje cestovního ruchu a saldo cestovního ruchu.

Tabulka č.5-8: Přehled vybraných makroekonomických ukazatelů ČR 1995-2004 (v mld. Kč)

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

HDP 1466,7 1660,6 1785,1 1962,5 2041,4 2150,1 2315,3 2414,7 2767,7 2931,1

Devizové příjmy z cestovního ruchu

76,3013 110,62 115,700 124,902 109,142 115,071 118,133 96,2892 100,3101 107,1298

Devizové výdaje z cestovního ruchu

43,3303 80,17 75,5 61,121 51,76 49,37 52,802 51,5493 54,4192 58,3628

Saldo cestovního ruchu

32,971 30,45 40,2 63,781 57,382 65,701 65,331 44,7399 45,8909 48,767

52

Na ukazateli saldo cestovního ruchu je zřejmý stále pozitivní přínos cestovního

ruchu ekonomice ČR. Míra tohoto přínosu se měří nejčastěji podílovým ukazatelem

podíl cestovního ruchu na HDP

Tabulka č.5-9: Podíl cestovního ruchu na HDP 1995-2004 (v %)

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Podíl devizových příjmů cestovního ruchu na HDP

5,7 7,3 6,9 6,8 5,7 5,8 5,4 4,2 4,2 3,9

Podíl salda cestovního ruchu na HDP 2,2 1,7 2,3 3,2 2,8 3,1 2,8 1,9 1,7 1,7

Rozdíl 3,5 5,6 4,6 3,6 2,9 2,7 2,6 2,3 2,5 2,2Poznámka: „rozdíl“ nemá žádnou vypovídací hodnotu z hlediska sledované problematiky a je pouze pro ilustrativní účely průběhu funkcí v grafu č. 5-7

Ukazatel podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP představuje

procento příjmů ze zahraničí přivezených zahraničními návštěvníky v rámci cestovního

ruchu do ČR z HDP. Výpočet je proveden podle vzorce:

devizové příjmy z   cestovního ruchu * 100%

HDP

I s ohledem na definici HDP (celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená

za dané období na určitém území) tento ukazatel zkresluje skutečný přínos cestovního

ruchu do ekonomiky státu a nezohledňuje devizové výdaje občanů ČR, které naopak

vyvezou a utratí v zahraničí. Saldo cestovního ruchu je rozdíl devizových příjmů a

devizových výdajů z cestovního ruchu. Za tímto účelem byl zkonstruován ukazatel

podíl salda cestovního ruchu na HDP, který odráží skutečný čistý přínos cestovního

ruchu do ekonomiky ČR. Výpočet je proveden podle vzorce:

saldo   cestovního ruchu * 100%

HDP

53

Graf 5-7 :Podíl cestovního ruchu na HDP 1995-2004 (v %)

Výsledky obou ukazatelů pro roky 1995 až 2004 jsou uvedeny n tabulce č. 5-9 a

následně znárodněny v grafu č. 5-7. Z grafu je patrné, že ukazatel podílu salda

cestovního ruchu na HDP zahrnuje i devizové výdaje cestovního ruchu a

vedle ukazatele podílu devizových příjmů cestovního ruchu na HDP podává doplňující

informace k vývoji ekonomické stránky cestovního ruchu. Jako příklad lze uvést již

zmiňovaný rok 1996, kdy podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP dosahuje

ve sledovaném období svého maxima. Příznivý vývoj jak světové tak české ekonomiky

v tomto roce se ovšem odrazil i na výjezdovém cestovním ruchu a tedy devizových

výdajích a doplňující ukazatel podílu salda cestovního ruchu na HDP naopak dosahuje

svého minima a rozdíl mezi těmito hodnotami je největší. Tento efekt je ještě patrný

v následujícím roce 1997, ale už ne tak markantně, a od roku 1999 obě křivky mají

přibližně stejný průběh.

Pro popis vývoje podílu devizových příjmů cestovního ruchu na HDP se při

porovnání regresních koeficientů jednotlivých trendových funkcí v tabulce 5-10 jeví

54

jako nejvhodnější kvadratická funkce (viz příloha 6). Pro prognózu vývoje podílu

devizových příjmů na HDP je však použita lineární trendová funkce, protože

kvadratická funkce nabývá v průběhu dalších tří let záporných hodnot, což je

nepravděpodobné.

Tabulka č.5-10: Trendové funkceTrendová funkce Rovnice I2

Lineární y = 7,44 – 0,3364x 0,7219Kvadratická y = 6,3483 + 0,2095x – 0,0496x2 0,8225Logaritmická y = 7,2612 – 2,5476 log10(x) 0,4579Exponenciální y = 7,747 -0,0633x 0,7413

Prognóza podle výše uvedené lineární trendové funkce s 72,19%

pravděpodobností říká, že v roce 2005 činí podíl devizových příjmů cestovního ruchu

na HDP 3,74%, v roce 2006 3,40%, v roce 2007 klesne na 3,07%, rok 2008 přinese

pokles na 2,73% a rok 2009 dokonce 2,39%. Tento vývoj je ovšem pouze za

předpokladu stále stejných stávajících podmínek roku 2004, což je nepravděpodobné.

Podíl cestovního ruchu na HDP je klesající i přes to, že příjezdový cestovní ruch

má pozitivní prognózu. Podíl cestovního ruchu na HDP je podílový ukazatel a pokles

v příštích letech může zapříčinit rychlejší růst HDP než růst devizových příjmů

cestovního ruchu. Vzhledem ke konstrukci HDP sestaveného především z vládních

výdajů, investic, čistého exportu a výdajů domácností, odrážejí v růstu HDP se částečně

i výdaje občanů ČR na cestovní ruch, které jsou součástí výdajů domácností. Pozvolně

klesající trend tohoto ukazatele tedy není v tomto případě nikterak znepokojivý jev.

55

6. Závěr Cestování je neodmyslitelnou součástí života obyvatelstva ekonomicky

vyspělých států. Cestovní ruch se označuje jako dynamicky se rozvijící „průmysl“,

odvětví, které je významnou součástí sektoru služeb a značně ovlivňuje národní

hospodářství většiny především menších států. I pro Českou republiku je odvětví

cestovního ruchu ekonomicky perspektivní oblastí s nedoceněným významem. ČR

nabízí zahraničním návštěvníkům širokou škálu atraktivních míst.

Z pohledu sezonnosti ČR, jako malého středoevropského státu bez moře a

vysokých hor, neprochází cestovní ruch tak razantními změnami v příjezdovosti

zahraničních turistů v průběhu roku jako například u přímořských a alpských států, ale

v domácím měřítku jsou značně citelné. Odráží se především v rekreačních oblastech na

sezonní zaměstnanosti a celkovém přílivu kapitálu do jednotlivých regionů. V zimním

období odvětví cestovního ruchu tak ovlivňuje především horské oblasti s možností

sportovního vyžití turistů. V letních měsících se stávají turistickým centrem města

s historickými a kulturními památkami a lázeňská města. Z hlediska sezonnosti je jak

výjezdový tak příjezdový cestovní ruch zaměřen na letní sezonu, tedy na červenec a

srpen - dobu letních školních prázdnin. Zimní sezona je z pohledu příjezdového

cestovního ruchu pouze lokální záležitosti jednotlivých regionů. Z hlediska výjezdového

cestovního ruchu je orientovaná pouze na určitý segment občanů ČR.

Z výše uvedené analýzy v kapitole 5 je patrný optimistický trend příjezdového

cestovního ruchu, který očekává pomalý nárůst. Vše závisí především na

konkurenceschopnosti ČR ve srovnání s nabídkou služeb v této oblasti u okolních států,

jmenovitě Slovenska, Rakouska, Švýcarska, Itálie a Francie, které mají v zimní sezoně

velký potenciál ve vysokých pohořích (Tatry a Alpy), v letní nabízí především krásnou

přírodu pro sportovní vyžití i kulturní a historické památky.

Výjezdový cestovní ruch v posledních letech zaznamenává mírný nárůst, který

bude podle provedené analýzy pokračovat. Výjezdový cestovní ruch závisí především

na stabilitě ekonomiky ČR, sociálních podmínkách a úrovni životního standardu

obyvatelstva, především jejich příjmu. Občané ČR jsou specifičtí svou zálibou

v chataření a chalupaření a ve vybírání dlouhodobé letní dovolené za tímto účelem.

Pokud opouštějí ČR v zimně, vyjíždějí na kratší dobu nejčastěji do Alpských zemí za

56

lyžováním nebo na krátkodobý pobyt u moře, v létě převládají delší pobyty především

v přímořských oblastech. Poznávací cesty nechávají na mimosezonní období.

Příjezdový cestovní ruch znamená především devizové příjmy pro ČR a naopak

výjezdový cestovní ruch odliv deviz do zahraničí. Spolu s optimistickým předpokladem

růstu HDP České republiky podporuje tento trend i provedená analýza, která

předpokládá klesající tendenci podílu cestovního ruchu na ekonomice ČR. Vzhledem

k tomu, že jde o podílový ukazatel, konkrétně podíl devizových příjmů cestovního

ruchu na HDP, neznamená to zhoršení situace cestovního ruchu, pouze rychlejší růst

ekonomiky než infrastruktur cestovního ruchu, které jsou v současné době v útlumu.

Po vstupu České republiky do Evropské unie se otevřely hranice a s nimi i velké

možnosti pro cestovní ruch, který se tak stal „bezbariérovým“ odvětvím. V přístupové

fázi ČR, jako každý nový členský stát EU, jedná o možnosti využití financí ze

strukturálních fondů. Pro rozvoj cestovního ruchu připadají v úvahu Evropský fond

regionálního rozvoje (podpora malého a středního podnikání, zlepšování infrastruktur,

prosazování produktivních investic a pokračování místního rozvoje) a Evropský sociální

fond (aktualizace a modernizace dovedností pracovní síly a pěstování podnikatelské

iniciativy).

Cestovní ruch ČR těží především z výhodné geografické polohy ČR v centrální

Evropě, z bohatství kulturních, historických a technických památek a dalších kulturních

a folklorních atraktivit, z tradice lázeňství, přírodní atraktivity a sportovních areálů, z

husté a dokonale značené sítě turistických stezek a tras, z kvantitativně dostačující

ubytovací kapacity a z adaptabilní pracovní síly. Naopak nedostačující jsou kvality

infrastruktur cestovního ruchu, základních a doplňkových služeb cestovního ruchu,

nízký je podíl produktů šetrných forem turistiky, schází koncepční řízení cestovního

ruchu ve velkoplošných chráněných územích, existuje nerovnováha mezi poptávkou a

nabídkou kvalitních pracovníků, je nedostatečná údržba a obnova historických objektů a

kulturně historického dědictví, zejména památek zapsaných do seznamu UNESCO,

nedostatečná je možnost propagace republiky a regionů v zahraničí a regionů i v rámci

republiky, vysoká je koncentrace návštěvníků a turistů do hlavního města Prahy,

nedostatečné jsou i statistické informace o cestovním ruchu se značnými metodickými

nedostatky.

57

Výhledově oblast cestovního ruchu má na trhu EU široké možnosti především

v oblastech moderních produktů cestovního ruchu, jako je venkovská turistika,

ekologická turistika, cykloturistika, městský, kongresový a incentivní cestovní ruch,

kulturní cestovní ruch, využití technických památek pro cestovní ruch, rozšiřování

spolupráce regionů se zahraničními partnery v oblasti cestovního ruchu, rozvoj

tradičního lázeňství a pověst ČR v EU jako bezpečná destinace.

Záleží tak už jen na přístupu státu, jeho daňové a tím i cenové politice, na

dostatečné propagaci v zahraničí, srovnatelné kvalitě služeb s konkurenčními státy a

především přístupu poskytovatelů služeb, kteří musí stále nabízet nové, kvalitnější a

v porovnání se státy EU, které již přistoupili na euro, i levnější služby na srovnatelné

konkurenční úrovni s okolními evropskými státy.

58

7. Seznam literatury

1. Brabenec, V., Šařecová, P., Ladýřová, R., Hošková, P.: Cvičení a přednášky

z biometriky s řešenými příklady pro AF a ITSZ. Provozně ekonomická fakulta

ČZU v Praze ve vydavatelství CREDIT, Praha, 2000. ISBN 80-213-0635-1

2. Hindls, R., Hronová, S., Seger, J.: Statistika pro ekonomy. Professional

Publishing, Praha, 2002. ISBN 80-86419-30-4.

3. Čech, J.: Malá encyklopedie cestovního ruchu. Idea servis, Praha, 1998. ISBN 80-

8597-01-98.

4. Foret, M.: Jak rozvíjet cestovní ruch. Grada, Praha, 2001. ISBN 80-2470-207-X.

5. Hes, A., Regnerová, M., Hrubá, D., Kroc, S.: Obchodní nauka. Provozně

ekonomická fakulta ČZU, Praha, 2003.

6. Hladká, J.: Technika cestovního ruchu. Grada, Praha, 1997. ISBN 80-7169-47-2.

7. Hrala, V.: Geografie cestovního ruchu. Vysoká škola ekonomická, Praha, 2000.

ISBN 80-24500-99X.

8. Horner, S., Swarbrooke, J.: Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného

času. Professional Publishing, Praha, 2002. ISBN 80-8641-92-66.

9. Kašpar, J.: Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. Státní pedagogické

nakladatelství, Praha, 1986.

10. Malá, V.: Cestovní ruch: vybrané kapitoly. Vysoká škola ekonomická, Praha,

1999. ISBN 80-7079-44-37.

11. Malá, V.: Cestovní ruch a Evropská unie: vybrané kapitoly. Vysoká škola

ekonomická, Praha, 2001. ISBN 80-24500-84-1.

12. Malá, V.: Základy cestovního ruchu. Vysoká škola ekonomická, Praha, 2002.

ISBN 80-24504-39-1.

13. Morrison, A.: Marketing pohostinství a cestovního ruchu. Grada, Praha, 2001.

ISBN 80-8560-590-2.

14. Petrů, Z., Holubová, J.: Ekonomika cestovního ruchu. Idea servis, Praha, 1994.

ISBN 80-9014-62-52.

59

15. Poláček, M.: Ekonomika cestovního ruchu: pro 2. ročník pomaturitního

kvalifikačního studia absolventů středních škol ve studijním osobu cestovní ruch.

Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1990. ISBN 80-0423-40-11.

16. Rusková, D., Štýrský, J.: Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní

ruch. Gaudeamus, Hradec Králové, 1997. ISBN 80-70412-5-42.

17. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990. SNTL, Praha,

1990. ISBN 80-0300-51-67.

18. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1991. SEVT, Praha,

1991. ISBN 80-7049-01-60.

19. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1992. SEVT, Praha,

1992. ISBN 80-704904-11.

20. Statistická ročenka České republiky 1993. Český spisovatel, Praha, 1993. ISBN

80-2020-45-39.

21. Statistická ročenka České republiky 1994. Český spisovatel, Praha, 1994. ISBN

80-2020-52-41.

22. Statistická ročenka České republiky 1995. Český statistický úřad, Praha, 1995.

ISBN 80-2020-56-83.

23. Statistická ročenka České republiky 1996. Český statistický úřad, Praha, 1996.

ISBN 80-7183-06-15.

24. Statistická ročenka České republiky 1997. Scientia, Praha, 1997. ISBN 80-7183-

10-50.

25. Statistická ročenka České republiky 1998. Český statistický úřad, Scientia, Praha,

1998. ISBN 80-7223-09-72.

26. Statistická ročenka České republiky 1999. Český statistický úřad, Praha, 1999.

ISBN 80-7223-18-20.

27. Statistická ročenka České republiky 2000. Scientia, Praha, 2000. ISBN 80-7183-

24-89.

28. Statistická ročenka České republiky 2001. Český statistický úřad, Praha, 2001.

ISBN 80-7223-61-48.

29. Statistická ročenka České republiky 2002. Český statistický úřad, Scientia, Praha,

2002. ISBN 80-7223-76-08.

60

30. Statistická ročenka České republiky 2003. Scientia, Praha, 2003.

31. Analýza příjezdového cestovního ruchu 1992-2003. CzechTourism, 2004.

32. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2002-2007.

Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002.

33. Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR: kategorie hotel, hotel

garni, penzion a motel. HO.RE.KA ČR, Sdružení podnikatelů v pohostinství a

cestovním ruchu, NFHR ČR, Národní federace hotelů a restaurací ČR,

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Česká centrála cestovního ruchu, 2003.

34. Kompendium statistik cestovního ruchu České republiky 2003. CzechTourism,

2004.

35. Motivace k návštěvě turistických regionů v České republice. STEM/MARK, 2004.

36. http:// www.cccr-info.cz /

37. http:// www.czechtourism.com /

38. http:// www.mmr.cz /

39. http:// www.ttg-czech.cz /

40. http:// www.visitzcech.cz /

41. www.hrady-zamky.cz

61

8. Přílohy

Příloha 1: Přehled mezinárodních organizacích

a) vládní organizace:

WTO - Word Tourism Organization - Světová organizace cestovního ruchu. Je

vládní organizací se statutem organizace OSN. Byla založena 1. 11. 1974.

Jejím předchůdcem byla organizace JUOTO mezivládního charakteru

(International Union of Official Travel Organisations). WTO sdružuje 115

řádných členů, vlád členských států, kromě nich i několik členů připojených

(bez úplných práv) a značný počet členů přidružených včetně podnikatelských

subjektů. Sídlem WTO je Madrid. Nejvyšším orgánem WTO je valné

shromáždění, které se schází každé 2 roky. V obdobích mezi jeho zasedáními

řídí činnost WTO výkonný výbor. Ten tvoří volení členové z řádných členů.

Řídícími orgány jsou i regionální komise - evropská, africká, pro Střední

Východ, pro Severní a Jižní Ameriku, pro Tichomoří a Východní a Jižní Asii.

Výkonným orgánem WTO je sekretariát v čele s generálním tajemníkem,

kterého volí valné shromáždění.

ITC - Inter-American Travel Congresses - Mezinárodní kongresy cestovního

ruchu - jejímiž členy jsou členské státy Organizace amerických států, její sídlo

je ve Washingtonu. ITC organizuje pravidelná střetnutí odborníků cestovního

ruchu členských států, podporuje rozvoj cestovního ruchu v amerických

státech, koordinuje činnost cestovních kanceláří členských států.

ODTA - Organization pour le Développement du Tourisme Mricain - jejímiž

členy jsou africké státy, má sídlo v Paříži. Propaguje možnosti cestovního

ruchu členských států a zabezpečuje kolektivní reprezentaci v jiných

mezinárodních organizacích. ODTA je přidruženým členem WTO.

b) mimovládní organizace se všeobecnou působností:

AIEST - Association Internationale d'Experts Scientifiques du Tourisme -

Mezinárodní sdružení vědeckých pracovníků v cestovním ruchu. Vzniklo v r.

1949 a má sídlo v Bernu. Sdružuje fyzické osoby- odborníky cestovního ruchu

ze speciálních vysokých škol a vědeckých pracovišť, specializovaných

62

středních škol a představitelů vrcholných národních orgánů cestovního ruchu.

Každoročně organizuje kongres věnovaný aktuálním problémům cestovního

ruchu.

IAT - International Academy of Tourism - Mezinárodní akademie cestovního

ruchu. Vznikla v r. 1951, má sídlo v Monte Carlu,jejími členy jsou i fyzické

osoby. Činnost akademie se zaměřuje na rozvoj kulturních a humanitních

aspektů mezinárodního cestovního ruchu a na empirický výzkum cestovního

ruchu.

FIJET - Féderation Internationale des Journalistes et Ecrivains du Tourisme -

Mezinárodní sdružení novinářů a spisovatelů cestovního ruchu. Vzniklo v r.

1954, sídlo má v Paříži. Jeho cílem je propagovat rozvoj cestovního ruchu

publikační činností svých členů.

WTTC - World Travel and Tourism Council - Světová rada pro cestování a

cestovní ruch. Sídlo má v Londýně. Její činnost je zaměřena na podporu

rozvoj_ cestovního ruchu a odstraňování bariér pro rozvoj cestovního ruchu.

CR se na činnosti organizace podílí.

COTAL - Confederatión de Organizaciones Turisticas de la América Latina -

Konfederace organizací cestovního ruchu Latinské Ameriky. Sídlo má v

Buenos Aires. Sdružuje národní sdružení cestovních kanceláří

latinskoamerických států.

PATA - Pacific Area Travel Association - Sdružení cestovního ruchu

v_tichomořské oblasti. Sídlo má v San Francisku, členy jsou národní sdružení

cestovních kanceláří, letecké a plavební společnosti, správy železnic a hotely

ze 60 zemí, zejména rozvojových, ale i několika západoevropských.

a) mimovládní specializované organizace:

Organizace cestovních kanceláří:

UFTAA - Universal Federation of Travel Agents Associations - Světová

federace národních asociací cestovních kanceláří. Má sídlo v Bruselu,

chrání zájmy svých Členů z právního, profesního, materiálního a

morálního hlediska, pomáhá agentům cestovních kanceláří. CR je členem

63

organizace.

WATA - World Association of Travel Agencies - Světová asociace

cestovních kanceláří. Má sídlo v Ženevě. Sdružuje fyzické osoby,

společnosti a instituce, které profesionálně vykonávají činnost cestovních

kanceláří. Organizuje výměnu obchodních a technických informací,

informuje o cenách služeb cestovního ruchu i o spojení cestovních

kanceláří s hotely a dopravními společnostmi. Zajišťuje propagační

činnost a zabývá se unifikací dokumentů cestovního ruchu. CR je členem

organizace.

ISTA - International Sight-seeing and Tours Association - Mezinárodní

sdružení pro okružní jízdy. Sdružuje cestovní kanceláře specializující se

na organizování okružních jízd, zájezdů a garantovaných tras. ČR je

členem. Od počátku roku 1994 není činná.

BITEJ - Bureau Intemational pour le Tourisme et les Echanges de la

Jeunesse - Mezinárodní úřad pro cestovní ruch a výměny mládeže. Sídlo

má v Budapešti. Sdružuje organizace cestovního ruchu mládeže na celém

světě. CR je členem organizace.

ASTA - American Society of Travel Agents - Společnost amerických

cestovních kanceláří. Je nejvyšší regionální organizace cestovních kance-

láří pro oblast USA a Kanady. Umožňuje také členství zástupcům

cestovních kanceláří dalších zemí. Svou činnost zaměřuje na zastupování

svých členů, především vůči IATA (v otázkách provize a speciálních

tarifů) a na vztahy mezi cestovními kancelářemi a hotely (v otázkách

zavádění elektronických systémů rezervací). Je to nejdůležitější

organizace severoamerického trhu cestovního ruchu.

ICCA - Intemational Congress and Convention Association - Mezi-

národní sdružení kongresů a sympózií. Členy jsou cestovní kanceláře a

organizace, které v rámci své činnosti organizují mezinárodní kongresy a

sympózia. Cílem je jejich koordinace, prosazování unifikace podmínek a

výše provize za zprostředkovatelské služby.

Organizace hotelových a restauračních podniků

64

IHA - Intemational Hotel Association - Mezinárodní sdružení hotelů.

Sídlo má v Paříži. Jeho členy jsou národní hotelová sdružení. Zkoumá

problémy hotelnictví a mezinárodního cestovního ruchu, chrání zájmy

vlastníků hotelů. ČR je členem.

HoReCa - Intemational Union of National Association of Hotel,

Restaurant and Café Keepers - Mezinárodní svaz národních asociací

majitelů hotelů, restaurací a kaváren. Sídlo má v Curychu. Chrání zájmy

majitelův hotelů, restaurací a podporuje rozvoj hotelových a

restauračních služeb. ČR má zastoupení.

IYHP - Intemational Youth Hostel Federation - Mezinárodní federace

mládežnických ubytoven. Sídlo má v Londýně. Zabezpečuje mladým

turistům, kteří cestují individuálně nebo ve skupinách, levný pobyt v

jednoduše zařízených ubytovnách s přísným jednotným vnitřním

pořádkem. Českou republiku zastupuje CKM.

Organizace lázeňských podniků

FITEC - Fédération Internationale du Thermalisme et Climatisme -

Mezinárodní federace pro termální a klimatickou léčbu. Sdružuje národní

organizace lázní, zastupuje zájmy svých členů v mezinárodních

organizacích cestovního ruchu. CR má zastoupení.

Organizace dopravních podniků ve vztahu k cestovnímu ruchu

CEH - Conférence Européenne des Horaires des Trains de Voyageurs -

Evropská konference jízdních řádů vlaků osobní přepravy.

ICAO – International Civil Aviation Organization – Mezinárodní

organizace pro civilní letectví.

IATA - International Air Transport Association - Mezinárodní sdružení

leteckých dopravců. Je sdružením národních leteckých společností z 90

zemí.

Další specializované organizace ve vztahu k cestovnímu ruchu

AIT - Alliance Internationale de Tourisme - Mezinárodní turistické

sdružení. Členy jsou národní turistické, mototuristické a cyklistické

organizace a turistické kluby. ČR má zastoupení.

65

FICC - Fédération Intemationale de Camping et Caravaning Mezinárodní

federace pro turistiku a táboření. Sdružuje národní federace a sdružení

pro turistiku, popularizuje a ulehčuje kempinkovou turistiku. ČR má

zastoupení.

OTA - Organization Mondiale du Tourisme et de l'Automobile Světová

organizace turistiky a automobilismu. V roce 1994 není činná.

66

Příloha 2: Podíl cestovního ruchu na ekonomice – grafy

Graf 7: Vývoj devizových příjmů a devizových výdajů cestovního ruchu v letech

1992 - 2004

Graf 8: Vývoj podílu devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP v letech 1993

– 2004 (v%)

67

Graf 9: Vývoj podílu devizových příjmů z cestovního ruchu na export v letech 1993 –

2004 (v%)

Graf 10: Vývoj podílu devizových příjmů z cestovního ruchu na devizových

příjmech ze služeb celkem v letech 1993 – 2004 (v %)

68

Příloha 3: Organizační struktura ČCCR

69

Příloha 4: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v   letech 1993 až 2005

1. Lineární trendová funkce

2. Kvadratická trendová funkce

70

3. Logaritmická trendová funkce

4. Exponenciální trendová funkce

71

Příloha 5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v   letech 1996-2005

1. Lineární trendová funkce

2. Kvadratická trendová funkce

72

3. Logaritmická trendová funkce

4. Exponenciální trendová funkce

73

Příloha 6: Podíl devizových příjmů cestovního ruchu na HDP

1. Lineární trendová funkce

2. Kvadratická trendová funkce

74

3. Logaritmická trendová funkce

4. Exponenciální trendová funkce

75

Příloha č. 7: Hrady a zámky ČR

[41]

76