NA MUŠCE

ČtrnáctideníkMinisterstvaobrany ČR

Vydává MO ČR – AVISRooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

Řízením redakce pověřenLadislav Lenk

Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Jazyková úprava:Vlasta Kohoutová

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563

Tisk: INTEGRAF, s. r. o., Náchod

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Foto na titulní straně:

Uzávěrka čísla:

Toto číslo vyšlo dne:

Z OBSAHU 2

Dril za odměnu2

Reforma není jen o penězích

6Čtrnáct měsíců ve třech misích

14V boji s tichou smrtí

16Cvičení ALPE 2006

24Horká show

26

Když ministru Jaroslavu Tvrdíkovi seškrtali rozpočet resortu obrany ze slibovaných 2,2 % HDP na 1,9 %, rezignoval. Ministr Kostelka, který se sám označil za krizového manažera, pak přepracoval reformu ozbrojených sil na nový zdrojový rámec, jak se kulantně začalo říkat drastickým škrtům v penězích pro armádu. Jak ale nazvat to, k čemu došlo při přípravě rozpočtu na rok 2007? Vždyť resort obrany má dostat pouhých 53,36 miliardy korun, což představuje 1,55 % HDP! Co by na to řekl Jaroslav Tvrdík, nevím, ale klidně si tipnu, že ministr Karel Kühnl, nebýt toho, že vládu opouští tak jako tak, by možná následoval jeho příkladu. Je totiž zřejmé, že původní záměry reformy se nenaplní a dosažení plných operačních schopností profesionalizované české armády, přesněji řečeno dosažení její plné bojové připravenosti, se odsune hodně daleko za plánovaný rok 2012. Vždyť pokud by trend snižování rozpočtu obrany pokračoval stejným způsobem, sníží se jeho podíl na HDP v roce 2009 na pouhých 1,3 %!Co je tedy konkrétně ohroženo? Výčet je smutný: příprava brigádního úkolového uskupení na bázi 7. mechanizované brigády a mechanizovaného praporu předurčeného pro plnění úkolů v misích v plném operačním spektru nasazení, zavedení nového zbraňového systému ochrany jednotlivce „Voják 21. století“, modernizace vrtulníků a jejich deklarované nasazení v operacích NATO a EU, přezbrojení armády středními nákladními automobily, doplnění personálu na stanovený stupeň naplněnosti, příprava jednotek pro uskupení Battle Groups EU, dokončení rekonstrukce leteckých základen, tvorba operačních zásob střeliva a náhradních dílů, redislokace vojsk do plánovaných posádek, výstavba domů pro válečné veterány...Podle usnesení vlády má být koncepce výstavby profesionální Armády České republiky do konce listopadu opět přepracována. Asi se ji budu bát číst.

Ladislav Lenk

Jan Zeman

16. 8. 2006

4. 9. 2006

6

14

16

24

26

� PROFESIONÁLOVÉ

2

PROFESIONÁLOVÉ �

3

DRIL

ODMĚNU

Lukáš Stejskal je mladý muž sloužící již třetím rokem u chrudimského výsadkového mechanizovaného praporu brigády rychlého nasazení. Pyšní se bakalářským titulem i zlatým odznakem výsadkáře. Jeho vojenská kariéra není závratně dlouhá, avšak relativně pestrá. Alespoň co se elitního výcviku týče. Vždyť absolvoval speciální kurzy Commando, Rangers a cizinecké legie!

„Hodnotím to jako velký přínos pro moji stávající práci u výsadkové jednotky,“ říká Lu-káš a zachází do podrobností: „Kurzem Com-mando jsem prošel při studiu aplikační školy pěchoty ve francouzském Montpellier. Jeho podstata spočívala ve zvládnutí nejrůznějších dovedností, jako bylo například překonávání vodních toků, zdolávání speciálních překážko-vých drah, lezení, trhací práce či sebeobrana. Naopak výcvik Rangers v americké Georgii

„Poznal jsem svoje limity,“ říkápo několikatýdenním výcviku v rovníkovém pralesenadporučík Lukáš Stejskal

Text: Pavel LANGFoto: archiv npor. L. STEJSKALA

Francouzská Guyana. I do tohoto zámořského departementu Francie na severovýchodě Jižní Ameriky vstupuje noha českého vojáka. Vyvolenými jsou dva nadporučíci AČR, jež zde podstupují několikatýdenní výcvik v džungli. Tady je exkluzivní výpověď jednoho z nich.

RIL

ODMĚN

mně pomohl po taktické stránce. Člověk získal lepší povědomí o činnosti lehké pěší jednotky v terénu. No a Francouzská Guyana? Tvrdý dril, při němž si osaháte základy pro působení v džungli. Zkušenosti, které z žádné brožurky nevyčtete. Samozřejmě že to bylo velice nároč-né, a to jak fyzicky, tak po psychické stránce. Tyto kurzy mně moc daly. Základy výcviku jsou ve světě v podstatě stejné, ale metody, jak dosáhnout špičkové úrovně, rozdílné. Mnohé

praxí ověřené postupy nyní mohu zapracovat do vlastní přípravy. Je to veliké plus. Nejen pro mě samotného,“ konstatuje nadporučík Stejskal.

DVA ČEŠI MEZI VYVOLENÝMINabídka francouzské strany je vyslyšena.

Vůbec poprvé se mohou zúčastnit mezinárodní stáže ve výcvikovém táboře cizinecké legie i vojáci „cizích“ armád. Protentokrát jich je čtyřiadvacet, a to jak z jihoamerického konti-nentu, tak ze čtyř evropských zemí (Finsko, Dánsko, Rakousko a ČR). Armádu České republiky reprezentují výsadkář Lukáš Stejskal a vojenský policista Radim Hlubuček.

„S nabídkou absolvovat výcvik v jihoameric-ké džungli mě oslovil velitel brigády. Samo-zřejmě že jsem neodmítl. Proč to nepřiznat, potěšilo mě to,“ vzpomíná Lukáš.

� PROFESIONÁLOVÉ

4

PROFESIONÁLOVÉ �

5

V následujících dnech prochází zevrubnou lékařskou prohlídkou včetně očkování a sta-diem intenzivní přípravy na dalekou cestu do Amazonie. „Nic výjimečného jsem si s sebou nebral. Národní uniformu s veškerými doplňky, dále taktickou vestu a batoh,“ dodává chru-dimský výsadkář.

Den „D“ nastává 6. května. Nejprve cestuje linkou do Paříže a odtud do Francouzské Guyany. Po bezmála devítihodinovém letu přistává v tamním administrativním středisku Cayenne. „Na letišti nás čekali instruktoři 3. pluku pěchoty cizinecké legie, kteří nás převezli na základnu v Kourou. První dny bych nazval zahřívacím kolem. Zdravotní prohlídky a fasování výstroje, jež je nezbytná pro činnost v tropických deštných pralesích a ve vlhkém rovníkovém podnebí. Samozřejmě že se dosta-lo i na výzbroj. Nafasovali jsme francouzskou útočnou pušku Famas a 12,7mm brokovnici,“ říká nadporučík Stejskal.

Po týdnu začíná jít do tuhého. Instruktoři cizinecké legie zařazují vyšší rychlostní stupeň a přivádějí mezinárodní stážisty do fáze zocelování. V reálu jde o 14 dnů intenzivního výcviku, kterým musí bez výjimky projít každá přítomná jednotka.

Na čtyři speciální překážkové dráhy ani na nesmlouvavý přístup francouzských legionářů nikdo z cvičících vojáků do smrti nezapomene. Bez ohledu na zahraniční důstojnické hvězdy s nimi nakládají zcela bez servítků. Neodpustí

nic a za každou chybu nekompromisně trestají. Jak? Například nášupem kliků a dřepů.

„Cesta džunglí, to byla ,stezka sviní‘. Rozbahněné rameno potoka, v němž přelé-záte nebo podlézáte překážky. Další lahůdka – ,opičí stezka‘, po níž se pohybujete výhradně na lanech a v sítích. Následuje transport raně-ného na kládě a další specialitky. Často mizíte pod vodou, plácáte se v moři bahna. To se

opakuje několikrát za den. Vše až do úmoru. Na konci dne trocha hygieny. Avšak žádné převlékání. Ostatně máte jediný mundúr. Zbý-vá vám vymáchat se ve vodě a poté se natřít mastmi proti plísním, vypálit oděrky a štípance na těle. To je rituál před spaním. Ráno při nástupu můžete být mokrý, ne ale špinavý od bláta,“ popisuje Lukáš.

Fáze zocelení končí. Bohužel nenásleduje zasloužený odpočinek, nýbrž vyvrcholení výcvi-ku: pětidenní přežití jednotky v džungli.

Průchodností počínaje, viditelností konče. Na každém kroku na vás může čekat léčka. I sebesilnější jedinec neznamená v podobných situacích nic. K cíli se musí dostat všichni. Je to tvrdá prověrka týmové spolupráce,“ konsta-tuje npor. Stejskal.

Našinec si jen těžko dokáže představit, co život v rovníkovém pralese obnáší. Navíc tady jde o bojovou akci, v níž s jakoukoliv formou

logistické podpory nelze počítat. „Dostali jsme dvě dávky jídla. Ostatní je už na vás samotných, jak se o sebe dokážete postarat. Pomohou dary přírody a zbytek musíte ulovit. Ať už se jedná o anakondu, divoké prase, nut-rii, želvu či nějakou tu rybu. K pití se bere voda z řeky a hlavně nepřetržitý déšť. V džungli se tím nijak zvlášť nezabýváte,“ směje se Lukáš.

VAŠE SÍLA JE V HLAVĚ Počátkem července nadporučík Lukáš

Stejskal odlétá z výcvikového tábora francouz-ské cizinecké legie zpět k mateřskému útvaru do Chrudimi. S odstupem několika týdnů se však myšlenkami do Francouzské Guyany vrací: „Nejcennější jsou získané zkušenosti. V žád-ném případě se však nestavím do role českého specialisty pro boj v džungli. Šlo o základy, které by mně umožnily, a to z krátkodobého hlediska, v tomto teritoriu působit. Tamní prostředí působí agresivně a delší pobyt, obzvláště pro Evropana, je velice složitý. Byl to tvrdý výcvik a člověk toho měl mnohdy až po krk. Samozřejmě že i na mě přišla krize. Těžké chvilky jsem prožíval při tříhodinovém přesunu v řece. Že bych to vzdal, mě ale vůbec nenapadlo. Cvičit s cizineckou legií považuji za prestižní záležitost. Sám na sobě jsem si znovu ověřil pravdivost rčení, že síla člověka nesou-visí se svaly, nýbrž s jeho vůlí něco dokázat,“ říká přesvědčivě Lukáš Stejskal.

BOJOVÁ AKCE V DŽUNGLIPředcházející dva „zocelovací“ týdny

utvrzují instruktory cizinecké legie, že stážisté mohou absolvovat klíčovou zkoušku. Čtyřtý-denní bojovou akci v džungli. Jak jinak než zcela skrytě a s minimálními prostředky k ži-votu. Proti nim stojí „značkaři“, neboli fiktivní příslušníci partyzánských geril, narkomafií a teroristických skupin. „Nasazení v džungli má svoje specifika. Plnění bojového úkolu vám znesnadňuje náročnost tamního prostředí.

6 7

� Máte již představu, jaké důsledky bude mít pro armádu zkrácení rozpočtu?

Při plánování činnosti resortu MO se řídíme rozpočtovým výhledem pro příslušný rok a ná-sledující dva roky. To nám umožní společně s dalšími předpoklady sestavit střednědobý plán (nyní 2006 – 2011) obsahující manda-torní, běžné a kapitálové výdaje. V souladu s plánem realizujeme jednotlivé projekty a uzavírají se smlouvy v rámci akvizičního procesu. V našich podmínkách je důležitý rozpočet nejen na rok 2007, ale také na roky 2008 a 2009, kde se kumulují platby za strategické projekty (letadla a kolové obrněné transportéry). Zde je kámen úrazu, protože při uzavírání smluv bylo kalkulováno s jinými, daleko vyššími finančními prostředky, který byly zveřejněny v Usnesení vlády č. 1154 ze dne 12. 11. 2003. Nepochybuji, že reforma bude pokračovat i nadále. Je otázkou, zda v ní bude potřebné provádět zásadní změny nebo posunovat plnění úkolů v čase. Za těchto zdrojových podmínek můžeme téměř stoprocentně říci, že plánované úkoly nebudou splněny do roku 2012, ale posunou se do roku 2015 a dále. V současné době analyzujeme dopady tohoto rozhodnutí vlády. Po sečtení mandatorních výdajů a finančních prostředků

� Jedním z důležitých úkolů v letošním roce je výstavba brigádního úkolového uskupení. Jaká je spojitost s počátečními operačními schopnostmi?

Nejdřív bych chtěl upřesnit jednu věc. Často se totiž zaměňuje brigádní úkolové uskupení (BÚU) s dosahováním počátečních operačních schopností ozbrojených sil České republiky. Pro naplnění první etapy reformy bylo v roce 2004 rozhodnuto, že k dosažení počátečních operač-ních schopností ozbrojených sil České republiky je třeba, aby vyčleněné útvary a jednotky nebo jejich části dosáhly k 31. 12. 2006 požadované-ho stupně připravenosti a tím splnily vojen-skopolitické ambice uvedené v reformě. Něco jiného je brigádní úkolové uskupení v počtu do 3000 vojáků, které, jak jsme se v NATO zavázali, budeme mít připraveno od začátku roku 2007. Není to stálá jednotka, ale vytváří se na základě konkrétního požadavku a operace. Tyto jednot-ky dosáhnou plné připravenosti v tomto roce a nebo této připravenosti již dosáhly, protože například 43. výsadkový mechanizovaný prapor už dlouhodobě vyčleňujeme do NATO. Není tedy pravda, že brigádní úkolové uskupení a dosažení počátečních operačních schopností spolu nesouvisí, právě naopak, jsou to spojené nádoby.

� Podle některých výkladů vznikne bri-gádní úkolové uskupení až v okamžiku, když obdržíme daný úkol. Do té doby by se proto neměl termín brigádní úkolové uskupení používat…

Já si to nemyslím, neboť úkol vytvořit brigádní úkolové uskupení tady je a musíme o něm hovořit. Na případný úkol se musíme důsledně připravit. Doposud jsme brigádní úkolové uskupení modelovali na různé typy operací, které mohou nastat, a vytvořili jsme

si tak varianty možných uskupení. Získané zkušenosti a informace z těchto cvičení jsou předávány Ředitelství výcviku a doktrín a poté transformovány do příslušného nařízení k vý-cviku vojsk. Nevíme přesně, jaký úkol můžeme obdržet, proto musíme předurčené jednotky důsledně připravovat a vycvičit a realizovat všechny kroky potřebné k jejich přípravě.

� Platí tedy, že bychom měli mít v budouc-nu dvě brigádní úkolová uskupení, jedno postavené na bázi 4. brigády rychlého nasazení a druhé na základě 7. mechanizova-né brigády?

Přesně tak, 4. brigádní úkolové uskupení je spojeno s dosažením počátečních operačních schopností, bude připraveno k 31. 12. 2006 a vyvrcholením přípravy bude taktické cvičení Strong Campaigner. V příštím roce bude dále doplňováno výzbrojí i technikou. Obdobný po-stup čeká i 7. brigádní úkolové uskupení, které by mělo dosáhnout připravenosti k plnění úko-lů do konce roku 2007. I tento proces výstavby je ale závislý na rozpočtu Ministerstva obrany a jeho krácení, o kterém jsme hovořili na začátku tohoto rozhovoru.

� Jak tedy probíhá příprava 4. brigádního úkolového uskupení?

Jeho příprava probíhá již delší dobu ve vojenských výcvikových prostorech. Zahájili jsme ji výcvikem malých jednotek – družstev a čet, bylo prováděno sladění až do úrovně praporu a tuto fázi zakončilo vyvedení vojsk letos v červenci. V současné době připravu-jeme cvičení celého brigádního úkolového uskupení, které se uskuteční v měsíci říjnu ve dvou vojenských výcvikových prostorech, na Doupově a v Boleticích. V květnu tohoto roku jsem schválil „Metodiku pro kontrolu

bojové připravenosti velitelství a jednotek AČR podle programu CREVAL“ a zahájili jsme přípravu funkcionářů, kteří kontrolu provádějí.Standardizované hodnocení bojové připra-venosti velitelství a jednotek pozemních sil před deklarováním připravenosti k bojovému nasazení – CREVAL – se skládá ze dvou částí – teoretické u útvaru a praktické v terénu. Za-tím jsme prověřili 41. mechanizovaný prapor, 43. výsadkový mechanizovaný prapor, 6. polní nemocnici a odsunovou sběrnu raněných. Všechny jednotky stanovená kritéria splnily.

� Na co se kontrola CREVAL zaměřuje?Celá kontrola je komplexním posouzením

připravenosti útvaru v mnoha oblastech. Kromě jiného se zabývá obsazeností tabulek počtů, připraveností osob, doplněním tech-nikou, výzbrojí a materiálem a pochopitelně vycvičeností vojsk. Již dnes můžeme říci, že po personální stránce budou vyčleněné útvary na-plněny. V současné době jsou jednotky naplně-ny na 99 % a vojáci předurčeni k plnění úkolů v těchto jednotkách se připravují na své funkce ve Výcvikové základně ve Vyškově a Výcviko-vém středisku v Přerově. Dalším krokem je kontrola vybavenosti technikou a materiálem. Ve většině případů máme materiál a techniku doplněny téměř na 100 % a zbývající budou podle smluv dodány do konce roku 2006. Jde především o automobilní cisterny, noktovizory, balistickou ochranu jednotlivce, to znamená přilby a ochranné vesty; v návaznosti na akvi-ziční proces budeme materiál doplňovat ještě v roce 2007. V případě požadavku na okamžité nasazení brigádního úkolového uskupení máme v rámci ISL připravenu náhradu od

jiných útvarů. Tak bychom doplnili nedostat-kovou techniku, výzbroj a materiál, což v celko-vém objemu představuje asi jedno procento.Kontroly třetí sledované oblasti potvrdily, že vycvičenost jednotek je na požadované úrovni. V současné době nepředpokládáme, že by nastaly problémy, které by mohly zabránit dosažení počátečních operačních schopností.

� V příštím roce by mělo dojít k úpravě zá-kladního řádu Zákl 1. O jakou změnu půjde?

Základní řád je stěžejní dokument, kterým se řídí nejen armáda, ale celé ozbrojené síly. Byl vydán v roce 2001 a od té doby už vyšly dva jeho doplňky. V současnosti máme připraven ještě třetí, ale aby se základní řád nestal nepřehledným, uvažujeme proto o jeho druhém vydání v příštím roce.

� Co tam bude nového?Například nový text přísahy, způsob a doba

jejího skládání, propůjčení bojových praporů a čestných či historických názvů, úprava udělování čestných pamětních odznaků, nový denní řád, úprava vnějšího vzhledu vojáků nebo detailnější úprava použití zbraně nejen ve strážní službě. Změny se budou týkat také kázeňských komisí, které vzhledem k dobrovol-nosti jejich zřizování nebyly doposud prakticky využívány. Nově stanoveny budou i povinnosti příslušníků posádkových a útvarových směn apod. Do druhého vydání základního řádu ale můžeme zahrnout pouze věci, které mají oporu v zákoně, další kroky musí navazovat zejména na novely zákonů, například řešení náhradní služby, struktura hodností nebo podmínky výkonu služby vojáků v zahraničí.

� NÁŠ ROZHOVOR NÁŠ ROZHOVOR �

REFORMA není jen o penězíchSnížení armádního rozpočtu je velký problémText: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV, graf Generální štáb AČR

Ministerstvo financí navrhuje pro rok 2007 rozpočet Ministerstva obrany ve výši 53,3 miliardy korun, přičemž v rozpočtovém výhledu zveřejněném v roce 2005 se počítalo s finančními prostředky ve výši 58,3 miliardy korun. Jenže koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil ČR schválená vládou ČR v listopadu 2003 počítala pro rok 2007 s rozpočtem ve výši 61,3 miliardy korun (viz graf). Také na toto aktuální téma jsme se v našem rozhovoru zeptali náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Pavla Štefky.

je nezbytné zkalkulovat využití zbývajících finančních zdrojů k pokrytí smluvních závazků v následujících letech. Chtěl bych, aby tyto škrty, kterým se zcela jistě nevyhneme, neza-sáhly personální oblast a co nejméně se dotkly výdajů nutných k zabezpečení běžného života a výcviku. Rozhodně dojde ke škrtům v mnoha projektech nemovité infrastruktury a budeme nuceni přijímat velmi přísná úsporná opatření. Z toho vyplývá, že dojde k prodloužení realiza-ce druhé etapy reformy.

� Je tím ohroženo plnění našich závazků vůči Severoatlantické alianci?

Rád bych, aby tomu tak nebylo, ale obávám se, že některé úkoly, tak jak jsme si stanovili a v Alianci deklarovali, nesplníme. Mnohé cíle výstavby (tzv. FG – Force Goals) jsou ohroženy a je nereálné je splnit, když v jednotlivých letech budeme mít deficit od 5 do 13 miliard korun. Pokud například nebudou finanční prostředky k modernizaci nových vrtulníků, nebudeme je moci vyčlenit tak, jak jsme slíbili pro operace NATO, a mohl bych pokračovat v dalších příkladech. Problémy mohou nastat i v oblasti financování zahraničních misí (NRF, ISAF a BG). Uděláme ale vše proto, abychom dopady těchto škrtů minimalizovali.

8

Jako první se z Göteborgu vrátil fenomenál-ní oštěpař Jan Železný s bronzovou medailí. Vzhledem k ohlášenému konci sportovní dráhy bylo mistrovství Evropy jedním z jeho posledních velkých mezinárodních závodů. Po příletu se novinářům přiznal, že ačkoliv to nemá ve zvyku, tentokrát si s sebou přivezl zpět reprezentační dres jako vzpomínku na poslední velkou soutěž své kariéry.

Železného bronzová medaile s vyrytou hodnotou jeho hodu 86,07 metru neskončí v žádné vitríně. Svoji velmi početnou sbírku cenných trofejí má Honza Železný ve skříni a neuvažuje o tom, že by si na ni pořídil nějaký trezor. „Jsou pro mě velmi cenné, ale nemys-lím si, že mají příliš velkou finanční hodnotu. V baráku se dají sebrat jiné věci,“ řekl Železný.

O konci kariéry uvažoval i další medailista, výškař Tomáš Janků. Vzhledem k tomu, že se mu v poslední době na sportovních kolbištích moc nedařilo a nezískával potřebné body, měl od vedení Dukly pomyslný nůž na krku. Pokud by v Göteborgu nepostoupil z kvalifikace, v Dukle by téměř s jistotou skončil. „Bylo to skutečně vážné a na tomto výsledku záviselo, jestli zůstanu v Dukle. Pokud bych z ní musel odejít, ukončil bych závodní dráhu,“ potvrdil Tomáš Janků po příletu na ruzyňské letiště. Jenže Tomášovi se dařilo a na druhý pokus skočil 234 centimetrů. Pouze Rus Andrej Silnov skočil o dva centimetry výš.

� UDÁLOST

Medailové žně Medailové žně duklákůduklákůArmádní sportovci získali na atletickém mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu čtyři medaileText: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

Kvarteto zajímavě propracovaných medailí ze skla a kovu, na kterých je poprvé vyryto i jméno sportovce s hodnotou jeho výkonu v Göteborgu, patří příslušníkům Dukly. Zisk zlaté, dvou stříbrných a bronzové medaile je největším úspěchem dukláků na evropském šampionátu v české historii.

Po veleúspěšném závodě, který Tomášovi Janků přinesl teprve druhou seniorskou medaili, mu na mobilní telefon přišlo přes dvě stě texto-vých zpráv. Bylo mezi nimi i všeříkající blahopřá-ní od šéfa Dukly plukovníka Jaroslava Priščáka: „Gratuluju ke stříbru. Splněno, překročeno.“

V armádním speciálu, který ze Švédska při-vezl většinu atletů, byla také pětadvacetiletá oštěpařka Barbora Špotáková. Její forma byla před mistrovstvím vynikající a měla šanci zís-kat zlato. To jí nakonec uniklo o 18 centimetrů a musela se spokojit se stříbrem. Prý věděla dopředu, že to takhle dopadne. Nakonec ji o necelé dva decimetry přehodila Němka Steffi Neriusová. Nejlepší výkon Báry Špotákové byl 65,64 metru, ale o tom, že dokáže oštěp poslat ještě dál, přesvědčila diváky v kvalifikaci. První hod měl hodnotu 66,12 metru, čímž vylepšila vlastní český rekord.

Oštěpařka Špotáková začínala jako sedmibojařka. Před šesti lety byla čtvrtá na juniorském mistrovství světa a v desetiboji je dokonce držitelkou českého rekordu. Pak se ale během své cesty po Americe zranila a ještě za mořem se začala věnovat hodu oštěpem. Vrátila se rozhodnutá, že v této disciplíně bude pokračovat. A udělala dobře. Když jí ese-meskou gratuloval Honza Železný ke stříbru, připomněl jí, že jejím výkonem se Česko stalo oštěpařskou velmocí. Žádný jiný stát si z této soutěže dvě medaile neodvezl.

Majitelem nejcennější medaile se stal desetibojař Roman Šebrle, který tak získal svůj druhý evropský titul. Na zlato v Göteborgu stačilo 8526 bodů, ale náročnost závodu zvýšila značná nepřízeň počasí. „Rozhodně jsem si tenhle desetiboj neužíval, nebyly pro něj ideální podmínky. Řekl bych, že byly ještě horší než před rokem na mistrovství světa v Helsinkách,“ hodnotil závod Šebrle. Počasí je ve švédském Göteborgu nestálé, protože vítr tam žene mraky od Severního moře a o pře-háňky tak není nouze. Déšť několikrát přerušil desetibojařský závod a neustálé převlékání do suchých věcí Romanovi ubíralo drahocennou energii. „Proto považuji bodový zisk za skvělý výsledek,“ dodal desetibojař, jehož osobní rekord má hodnotu 9026 bodů.

10 11

� Můžete zmínit důvody, které vedly resort obrany k uzavření nové smlouvy s poskyto-vatelem mobilního telefonního spojení?

Důvody byly v podstatě dva. V první řadě je třeba říci, že původní smlouva s mobilním operátorem byla sepsána již v roce 1998 a byla poplatná své době. V průběhu dalších let se sice částečně měnila různými dodatky, nicméně nakonec se dostala do fáze, kdy již nepokrývala dostatečně potřeby armády a zároveň ani nereflektovala vývoj cen na trhu. Druhým důvodem pak byla snaha resortu sní-žit objem finančních prostředků vydávaných za tuto službu. Nová smlouva, která je platná od

se proto i v souladu s úkolem ministra obrany – vypsat nové výběrové řízení a tím také snížit objem finančních prostředků věnovaných na tuto službu – jen vrátili k původnímu záměru. Telefony kategorie VIP tak dnes mají jen funkcionáři s rozhodovacími pravomoce-mi, kteří musejí být nepřetržitě dosažitelní, a dále pak příslušníci záchranných praporů, operačních středisek, lékaři, ochranná služba a podobné kategorie uživatelů. Díky tomu jsme ale mohli zase přidat sto volných minut i těm uživatelům, kteří se dříve dovolali jen v rámci vojenské privátní sítě nebo sítě Alcatel.

� Pojďme tedy ke kategorii OSTATNÍ. Jaké zde má uživatel možnosti?

Samozřejmostí je, že se bez problémů do-volá na služební mobilní telefon nebo na číslo sítě Alcatel. Zde neplatí žádné omezení. Stejné je to i v případě krátkých textových zpráv mezi služebními mobily. Vedle toho má k dispo-zici 100 volných minut a 50 SMS do všech veřejných telefonních sítí. V případě služební cesty do zahraničí může využívat i takzvaného roamingu. Zde jsme vycházeli z předpokladu, že mimo republiku člověk nemá takové zázemí, a tak má v tomto směru k dispozici větší rozsah služeb. Tyto informace jsou ale detailně popsány v odborných pokynech k využívání re-sortní virtuální sítě mobilních telefonů. Pokyny byly rozeslány ke všem útvarům a zařízením resortu a bylo povinností vedoucích pracov-níků s nimi uživatele seznámit. Jinak jsou

samozřejmě dostupné, tak jako většina jiných dokumentů, i na portálu ŠIS v rámci webové stránky SKIS MO.

� Jak jste došli zrovna k počtu sto minut? Lidé, kteří většinu času tráví ve své kancelá-ři, totiž přiznávají, že by jim bohatě stačila i polovina, zatímco ti, kteří jsou více času na cestách nebo musejí komunikovat s „civilem“, by přivítali nějaké ty minuty navíc. Nešlo by třeba stanovit více katego-rií a lépe tak postihnout rozdílné potřeby uživatelů?

My jsme pochopitelně prováděli důkladné analýzy potřeb a tento limit jsme stanovili jako optimální pro většinu lidí. Samozřejmě že by šlo limit různě upravovat, ale je třeba si uvědomit, že podle původního zámyslu Ministerstva obrany neměl mít možnost volat na civilní čísla kromě VIP nikdo. Chtěli jsme ale vyjít vstříc těm, kteří v opravdu nutných případech tuto potřebu občas mají. Navíc v minulosti docházelo poměrně často ke zneužívání služebních telefonů a s dotyčnými uživateli jeho nadřízený prováděl šetření a přijímal opatření včetně zaplacení příslušné částky. Další věcí je efektivní využívání GSM služeb. Pokud například někdo volá z chodby svého pracoviště mobilem, přestože na stole má levnější Alcatel, tak to efektivní využívání není. Co se týká uživatelů, kteří se domnívají, že mají nedostatečný limit: jestliže některý uživatel cestou svého nadřízeného věrohodně

prokáže, že jeho služební činnost nezbytně vyžaduje používání mobilního telefonu ve větší míře, jsme schopni to prověřit a v rámci vyhodnocení provozu ke konci roku se budeme těmito případy zabývat. Rozhodně tak ale nebudeme činit v nějakém větším počtu. Zatím jsem se zabývali jen naprosto ojedinělými, zce-la výjimečnými případy, kdy dočasně povoluje-me přechod do jiné kategorie a podmiňujeme setrvání v této kategorii následnou důkladnou analýzou. Nicméně musím připomenout, že odpovědností každého pracovníka resortu, který je zároveň uživatelem služeb mobilních telefonů, je efektivně a hospodárně tyto služby používat. Navíc vedoucí jednotlivých organizačních prvků dostávají za svůj prvek pravidelně telefonní výpisy s technickými a finančními údaji ke kontrole.

� Snaha resortu šetřit náklady je samo-zřejmě zcela legitimní. Proč ale v případě telefonů kategorie OSTATNÍ dojde po vyčer-pání volných minut k jejich zablokování pro volání do veřejných sítí? Většina uživatelů by si ráda další provolané minuty zaplatila. Minimálně by tím odpadla nutnost nosit u sebe dva telefony – soukromý a služební.

Samozřejmě že jsme o této možnosti přemýšleli. Zvažovali jsme i jinou možnost, kdy by si uživatel ve výpisu hovorů označil ty soukromé a pak je zaplatil. Bohužel v tomto ohledu ale musíme postupovat podle jiných pravidel než soukromé společnosti, a tak jsme

� SPOJOVACÍ VOJSKO SPOJOVACÍ VOJSKO �

Od 1. července 2006 se zásadním způsobem mění používání služebních mobilních telefonů Text: Tomáš SOUŠEKFoto: Jiří HOKŮV a Jaroslav PAJER

Pokud patříte mezi uživatele služebních mobilních telefonů, možná jste byli na začátku července letošního roku překvapeni některými změnami. Zatímco mnoha zaměstnancům resortu obrany přibyly volné minuty pro volání do „civilu“, některým byly jejich možnosti naopak omezeny. Na nový způsob využívání mobilních telefonů jsme se proto zeptali ředitele sekce KIS MO-náčelníka spojovacího vojska brigádního generála Jiřího Balouna.

pro dodatečné doplácení použití služeb mobil-ních telefonů zatím nenašli legislativní rámec. Na tomto problému pracujeme, nicméně zatím jsme možnost nenašli.

� Když už se tedy počet mobilů v armádě zvýšil na zmiňovaných 5500, jak můžeme zjistit, kdo jej má přidělen? Chystáte napří-klad seznam uživatelů služebních mobilních telefonů?

Přidělení mobilních telefonů řeší normy pro každý útvar a zařízení, jednotlivá čísla jsou známa v rámci těchto prvků. Centrální telefonní seznam těchto uživatelů jsme zatím nezvažovali. Nejsem si jist, zda by vytváření takových seznamů bylo zcela vhodné.

� Je tedy možné v dohledné budoucnosti očekávat ještě nějaké změny týkající se služeb mobilního operátora, nebo je znění smlouvy definitivní?

Každá smlouva má pochopitelně svou platnost a ani v tomto případě není sepsána na věky. Počítáme s tím, že minimálně do konce letošního roku budeme sbírat veškeré poznatky a informace z provozu služebních mobilních telefonů, které pak pečlivě vyhodnotíme. Již teď předběžně víme, že dojde k úsporám. Každopád-ně změnám se v žádném případě nebráníme. Musím ale připomenout, že v současné době bylo rozhodnuto o výrazném snížení rozpočtu Ministerstva obrany, a tak se spíše dají očekávat kroky vedoucí k dalším úsporám.

Od 1. července 2

STO minut, PADESÁT esemesek

1. července 2006, armádě přináší kvalitnější služby za méně peněz.

� Jaké jsou tedy konkrétní změny a v čem je nová smlouva lepší?

První změnou je už samotný počet mobil-ních telefonů, které má armáda k dispozici. Za-tímco dříve to bylo zhruba 3500 přístrojů, dnes zní smlouva na dodávku do 5500 kusů. Z toho plyne, že mobilní telefon může nyní využívat mnohem širší okruh lidí. Na druhou stranu bychom ale měli ušetřit nemalé prostředky. Náklady na provoz mobilních telefonů totiž v posledním období dosahovaly více než sedmi milionů korun měsíčně, což se stalo pro resort neúnosným. Nově máme spočítáno, že bychom měli platit zhruba polovinu této částky.

� Z reakcí čtenářů víme, že řada z nich byla nemile překvapena, když zjistila, že přišla o kategorii VIP a nyní se musí spokojit jen se stovkou minut pro volání na civilní čísla. Podle čeho se služební telefony rozdělovaly do jednotlivých kategorií?

Máte pravdu, že mnoho uživatelů bylo přeřazeno z kategorie VIP do kategorie OSTAT-NÍ. V současnosti má VIP zhruba 300 osob a několik telefonů pak tvoří nutnou zálohu. Tento počet však byl stanoven již dávno, i pů-vodně měly být v resortu tři stovky VIP mobilů. Nicméně různými výjimkami jsme se nakonec dostali až na 1300, z nichž mnohé byly využívány nehospodárně. V nové smlouvě jsme

12 13

Nouzové pilotní dávky patří ke standard-nímu vybavení letadel již dlouhá desetiletí, neboť právě na nich může leckdy záviset život pilotů, kteří se sami ocitnou v neznámém terénu. Chybějící dávka v českých letounech L-159 však nebyla tak velkým problémem, jak by se mohlo zdát. Je nutné si uvědomit, že veškerý běžný výcvik je prováděn nad územím České republiky, případně jiných evropských zemí, kde v podstatě nehrozí, že by se pilot musel o sebe starat po dobu delší než několik desítek minut. Záchranný systém je nastaven tak, že v případě katapultáže ihned startují vrtulníky SAR, které jsou schopné letce velice rychle vyhledat. Navíc hustota osídlení repub-liky je taková, že odnikud není příliš daleko k civilizaci.

Poněkud jiná situace ovšem nastává při velkých mezinárodních leteckých cvičeních, jichž se naše letectvo v poslední době poměrně často účastní. Vzhledem ke svému rozsahu se totiž musejí konat právě nad méně osídlenými

oblastmi nebo nad mořskou hladinou. A zde se české alky dostávaly do problémů. Nikdo si nemůže dovolit riskovat lidské životy, a tak nezbývalo, než se některým úkolům buď vyhý-bat, nebo si vybavení pro přežití vždy na dané cvičení půjčovat. Od letošního léta však svou nouzovou dávku má každý z 24 používaných letounů L-159.

Jak funguje a z čeho se tato výbava skládá? „Nouzová dávka ND-2 by měla umožnit pilotovi přežít v neznámém terénu minimálně po dobu dvou až tří dnů. Je umístěna v pevném obalu a je připevněna k padákovému postroji instalo-vanému v letounu. V případě katapultáže se pak automaticky odděluje od sedačky a zůstává pi-lotovi na zádech až do jeho přistání na padáku,“ vysvětluje nadporučík Jiří Bis, náčelník skupiny záchranné a výsadkové přípravy 21. základ-ny taktického letectva. Největší součástí je oranžový záchranný člun LRU-23P, který se také automaticky oddělí od nouzové dávky, nafoukne se a zůstane vyset pod pilotem na patnáctime-

trovém lanku. V případě dopadu na vodní hladinu pak stačí, aby si jej pilot přitáhl k tělu a nastoupil do něj. Člun má vlastní stříšku a speciální kapsu na vybírání vody. Je vyba-ven i jakousi kotvou, která jej dokáže stabilizovat za větru na větších vlnách, aby nedošlo k převrácení.

Další součásti nouzové dávky můžeme rozdělit do dvou skupin. Tou první jsou prostředky, které pomáhají k samotnému přežití. Pilot zde najde tři balíčky lékařského materiálu, od obvazů až po silné léky proti bolestem včetně návodu k použití. V dávce je také nádoba s 1,5 l pitné vody a dezinfekční „tužka“ k úpravě pitné vody i ze znečištěného zdroje. Pro obstarání potravy slouží rybářská sada a patnáctimetrové ocelové lanko. Nechy-bějí ani voděodolné zápalky a pevné palivo. Piloti mají k dispozici i multifunkční nůž Leatherman Wawe 2004, který obsahuje řadu nástrojů, od nožů přes šroubovák až po malé kleště. Pohyb v terénu usnadňuje kompas a také sluneční brýle či obličejová síťka proti hmyzu.

Samozřejmě že nikdo nechce zůstat v neznámém prostředí dlouho, a tak je zde i řada prostředků sloužících k dohledání pilota záchrannými jednotkami. V nouzové dávce je tak možné nalézt chemické barvivo pro označe-ní místa dopadu na vodní hladině či světlici kombinovanou s dýmovnicí. Vedle toho může pilot v tísni použít sadu dalších deseti malých světlic vystřelovaných pomocí speciální tužky a stroboskop, jehož zábleskové světlo lze buď usměrnit nebo zakrýt speciálním infračerve-ným filtrem. Veškeré vybavení se dá umístit do přiloženého textilního vaku a v něm bez pro-blému odnést. Čáslavští piloti se již s nouzo-vou dávkou důkladně seznámili, ale doufejme, že ji nikdy nebudou muset použít.

MODERNIZACE �

Alky mají nouzovou dávkuPiloti L-159 konečně dostali výbavu pro případ katapultáže nad nehostinným územímText a foto: Tomáš SOUŠEK

Ačkoliv se o tom příliš nemluvilo, ve výbavě letounů L-159 celá léta od jejich zavedení do výzbroje AČR chyběla jedna poměrně důležitá součást. Šlo o nouzovou pilotní dávku, která by pomohla letcům v přežití při případném nouzovém opuštění letounu nad vodní hladinou či neosídleným terénem. Teprve letos se celou věc podařilo napravit.

Hlavní tíhu organizace cvičení nesla přerovská 231. letka bitevních vrtulníků. Její příslušníci spolupracují s francouzskými kolegy již několik let. „Dnes je zcela běžné, že si jednotky podobného určení z různých států NATO vyměňují své zkušenosti. Naše letka se nejprve snažila navázat kontakty s polským a americkým letectvem, ale nakonec z nich z nejrůznějších důvodů sešlo. Zhruba před třemi roky se nám podařilo vytvořit pevnější vztahy s francouzským plukem bitevních vrtulníků dislokovaným na základně Pau. Tento útvar byl sice nakonec zrušen, ale Francouzi sami chtěli ve spolupráci pokračovat, a tak žezlo převzal 6. pluk bitevních vrtulníků ze základny Compiégne,“ říká velitel 231. lbvr podplukovník Ivan Pospíchal.

Na první pohled by se mohlo zdát, že lehký vrtulník Gazelle se nedá příliš srovnávat s těž-kým bitevním Mi-24. Opak je však pravdou. Podle pplk. Pospíchala totiž Francouzi dokážou plnit prakticky totožné úkoly. Jejich vrtulníky také mohou nést široké spektrum protizemní výzbroje – od kanonů přes neřízené rakety až po protitankové řízené střely. „Určitě je řada oblastí, v nichž si můžeme vzájemně poradit. Francouzští vrtulníkáři byli první, kdo nás již

však nebránilo v plnění ostatních úkolů. Piloti obou dvou armád dostali nejednu příležitost vyzkoušet si řízení vrtulníků svých kolegů. „Gazelle je samozřejmě zcela jiná kategorie vr-tulníku. Když jsem poprvé převzal jeho řízení, byl jsem velice překvapený velkou citlivostí a jakousi nestabilitou malého stroje. Spíš mi připomínal náš vrtulník Mi-2, na kterém jsme prováděli výcvik ve škole. Velice rychle jsem si ale na jiný způsob ovládání zvykl a nakonec ani nebyl problém s francouzským vrtulníkem přistát,“ popisuje své dojmy poručík Beno Ge.

Podobná cvičení, jako je to česko-fran-couzské, jsou pro přerovskou letku bitevních vrtulníků velice důležitá. Její velitel musí nyní řešit důsledky vysoké odchodovosti pilotů v minulých letech. „Tabulkově máme sice na-plněný stav, protože k nám neustále přicházejí mladí piloti ze školy, nicméně s vycvičeností na tom v žádném případě příliš dobře nejsme. Zůstala nám jen hrstka těch nejzkušenějších, na jejichž bedrech pak leží většina úkolů, které naše letka musí plnit,“ dodává podplukovník Ivan Pospíchal. Tím nejbližším, který jeho letku čeká, bude účast na tradičním Tiger Meetu, který se koná ve Španělsku koncem letošní-ho září.

� VZDUŠNÉ SÍLY

Gazellenad Přerovem

Neobvyklé formace vrtulníků bylo možné pozorovat v okolí přerovské letecké základny ve druhém červencovém týdnu tohoto roku. Zdejší bitevní stroje Mi-24 a transportní Mi-171Š byly často doprovázeny francouzskými SA342 Gazelle a SA330 Puma, které k nám přilétly na společné cvičení v rámci programu výměny letek.

přede dvěma roky seznámili s létáním za pou-žití přístrojů nočního vidění. Při naší návštěvě, tehdy ještě v Pau, jsme měli možnost si vše prakticky vyzkoušet. Pro ně pak bylo velkým přínosem detailní seznámení s našimi stroji Mi-24. Francouzská armáda totiž často působí na afrických zahraničních misích, kde se ruské stroje mohou objevit v roli jejího protivníka,“ vysvětluje velitel 231. lbvr.

Jestliže zbraňové systémy jsou u obou vr-tulníků podobné, rozdíly je možné vidět jinde, například v samotné organizační struktuře. Zatímco v našem letectvu musejí osádky bi-tevních strojů ovládat veškeré druhy výzbroje, francouzská armáda se vydala cestou úzké specializace. V praxi pak vše vypadá tak, že zatímco jedna letka se připravuje například na použití řízených střel, jiná se cvičí výhradně ve střelbě z kanonu. V případě zahraničních misí se pak sestavuje jednotka podle aktuálních požadavků na výzbroj.

Při minulé návštěvě Přerova mohli Francouzi na Libavé předvést i své střelecké schopnosti. Letos tomu tak ale nebylo, protože se nepodařilo včas zajistit veškeré náležitosti. Použití zbraní cizích armád na území České republiky totiž musí schvalovat parlament. To

Čeští vrtulníkáři hostili své francouzské kolegy z CompiégneText a foto: Tomáš SOUŠEK

15

Několik informací na úvod. V roce 2004 bylo přijato do služebního poměru vojáka z povolání 150 žen, vloni něco málo přes sto. Lze konstatovat, že zájem žen o službu v Ar-mádě ČR je stabilní a představitelky něžného pohlaví tvoří vždy 10 až 15 % všech zájemců o službu v ozbrojených silách. V uplynulém období se nejvíce žen povolalo do posádek Čáslav, Přerov, Přáslavice, Praha a Stará Boleslav. V armádě není mnoho vojenských odborností, jež by byly ženám zapovězeny. V loňském roce jich nejvíce nastoupilo do řad zdravotnického personálu. Obecně lze říci, že část vojákyň z povolání vykonává administra-tivní činnost a část slouží u bojových jednotek společně s muži. Výjimkou už není ani pilotka. Nejvyšší hodnost aktivně sloužící profesionálky je podplukovnice, v AČR jsou čtyři.

Vojákyně se účastní i zahraničních mírových operací. Úspěšně zvládají úkoly v pozoro-

Přes rekrutační středisko míří na králo-véhradeckou Vojenskou lékařskou akademii. Tady ji čeká tříměsíční základní výcvik. Zvládá ho bez problémů a 1. ledna 2002 se stává vojákyní z povolání v hodnosti podpraporčíka. Vrací se zpět do Olomouce ke zdravotnickému praporu, přičemž odbornou praxi vykonává v tamní vojenské nemocnici na chirurgickém oddělení. Pavla ví o tom, že se připravuje mise 6. polní nemocnice do Afghánistánu. Nerada by v ní chyběla. „Vyšlo to. Působili jsme pět měsíců v Kábulu, já na postu zdravotní sestry oddělení dočasné hospitalizace. Pracovala jsem na lůžkové části, kde byli hospitalizováni vojáci ISAF a místní obyvatelé. O nedostatku práce nemohla být řeč. Myslím si, že jsem to celkem zvládala. Na jedno však nikdy nezapo-menu, a to na popálené lidi a děti zvlášť. Byl to moc smutný pohled. Navíc ta obrovská bída kolem nás. Nikdy mě nenapadlo, že něco tako-vého může na světě ještě existovat,“ dodává pprap. Valčíková.

Na Hané se Pavla dlouho neohřála a už vyráží do světa znovu. Tentokrát na misi do irácké Basry. „Pracovně se jednalo o daleko větší zápřah než v Kábulu,“ srovnává a záhy upřesňuje: „I rozsah poranění byl podstatně větší. Hlavně nejrůznějších průstřelů těla. S tím se člověk v tuzemsku nesetká, tudíž se to zpočátku jevilo jako zajímavé. Mnoho váleč-ných zranění mi utkvělo v paměti dodnes.“

Pět měsíců uteklo jako voda a olomoučtí vojenští zdravotníci se vracejí domů. Podpra-porčice Valčíková na „svoji starou známou“ chirurgii. Kromě ní má na krku ještě rodinu a veškeré vojenské povinnosti. Z relativního klidu ji vytrhlo loňské listopadové zemětřesení v Pákistánu. „Pro místní obyvatelstvo jsme

tam udělali kus dobré práce. Bez nás by byly následky zemětřesení mnohem tragičtější. Pomohli jsme jim v nejvyšší nouzi a mě těší, že jsem k tomu částečně přispěla,“ konstatuje P. Valčíková.

Tři zahraniční mise v rizikových oblastech, více než rok bez manžela a syna, polní podmín-ky k práci a extrémní klima. Může vůbec tohle všechno třiatřicetiletá subtilní žena zvládnout? „Vidíte, že ano. Záleží nejen na mně samotné, ale i na rodině. Zastávám názor, že ne každý na to má, aby vyjel na druhý konec světa a pomáhal tam druhým. Asi je to dar od pří-rody. Samozřejmě že bez rodinné podpory do toho jít nemůžete. V mém případě jsem měla obrovské štěstí. S manželem jsme měli vždycky pohodový vztah a to nám zůstalo dodnes. Ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom se kvůli půlroční misi rozešli. Byly to oboustranně těžké chvíle, ale my je zvládli. To vás posílí. Na misi nemůžete vyjíždět nervózní, že to doma bez vás krachne,“ vyznává se Pavla.

A nakolik ji zmíněné zahraniční mise změ-nily? „Sama na sobě necítím, že jsem jiná. Ani moje okolí mi to nedalo nijak najevo. Pravdou je, že jsem na vlastní kůži prožila něco, co může druhý pojmenovat jako strádání. Mně to však v mnohém otevřelo oči. Více si vážím hodnot, které jsem dříve považovala za samozřejmé. Naučila jsem se mít častěji radost a těšit se i z maličkostí,“ konstatuje vojenská zdravotní sestra.

JEDNA ZKOUŠKAZA DRUHOU

Jaké to je mít ženy v kontingentu, dobře ví i náčelník 6. polní nemocnice podplukovník

� ŽENY V ARMÁDĚ ŽENY V ARMÁDĚ �

Vojákyně přispívají k dobrému jménu Armády ČR v tuzemsku i v zahraničíText: Pavel LANGFoto: Jiří HOKŮV a archiv

Spojené státy patnáct, Německo pět. Mezi nimi Česká republika s necelými třinácti procenty. Takové je zastoupení žen – profesionálek ve vybraných armádách Severoatlantické aliance. Co vojákyně, to jiný příběh. Ty nejzajímavější ze služby žen v AČR vám přineseme v A reportu.

14

Čtrnáct měsíců ve třech misích

vatelských misích, v misích Evropské unie a také v operacích pod velením NATO. Většina z nich pracuje ve zdravotnické službě, dále ve spojovacím vojsku nebo jako tiskové mluvčí, důstojnice CIMIC a velitelky družstev a čet.

Ženy sloužící v AČR jsou patřičně vzdělané – 25 % vojákyň má vysokoškolské vzdělání a 70 % úplné střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou.

ZMĚNA JAKO HROM „Potřebovala jsem změnit prostředí. Šest

roků na jednom oddělení už bylo moc. Připada-lo mi to stereotypní,“ vzpomíná Pavla Valčíková na důvod svého rozhodnutí „přeskočit“ z civilní-ho do armádního zdravotnictví. První překážku na cestě do vojenského stejnokroje představoval manžel: „Zpočátku se mu to nezdálo. Nadšený tím zrovna nebyl. Nakonec jsme se domluvili, že to zkusím,“ říká sympatická žena.

MUDr. Marek Kocvrlich: „Svoje poslání beze zbytku naplňují. Preferují týmovou práci, což mě obzvláště těší. Není-li to nezbytně nutné, do jejich soukromí nezasahuji. Ostatně, ne každý vás do něho pustí. Jako velitel mám však povinnost dohlížet na psychický stav a rozpoložení kolektivu. Rušící elementy nelze připustit. Tudíž je-li problém, musí se okamžitě řešit. Tady jde o slovní povzbuzení, více dělat stejně nemůžete. Kolektivní duch pomůže. Dotyčný musí mít pocit, že v tom není sám.“

Mimořádnou situaci na zahraniční misi, v níž by „figurovala“ žena, náčelník olomoucké 6. pn nezažil. Emotivní chvíle však byly. „V Pá-kistánu jsme působili přes vánoční svátky. Každý to prožíval po svém. Samozřejmě že ženy citlivěji. Lék na splín byl jednoduchý – vypovídat se z toho. Stačilo pár minut a bylo lépe. Všudypřítomné napětí povolilo,“ dodává M. Kocvrlich.

Byť jsou zdravotní sestry 6. pn profesionály, kteří obdrží rozkaz a cestují, přece jen „kus lidského já“ zde platí. Zkrátka, lámání přes koleno se nekoná. „Při výběru do mise přihlíží-me i na rodinnou situaci. Respektujeme to, že člověk řeší závažný problém. Brát ho s sebou, může přinést komplikace,“ říká zástupce ná-čelníka 6. pn major Vladimír Daněk. Z vlastní zkušenosti ví, co zahraniční mise s psychikou vojáka(kyně) dokáže udělat. „Mise vám dá šanci objevit v sobě lidské hodnoty do větší hloubky. Na partnerské vztahy to má obrovský vliv. Jsou-li však narušeny už v tuzemsku, půlroční odloučení to zpravidla nezachrá-ní. Podstatnou roli hraje kolektiv, v němž působíte. Jeho soudržnost strašně pomáhá. U žen – profesionálek to platí dvojnásobně,“ konstatuje major Daněk.

17

VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ �

V BOJIs tichou smrtíText: Pavel FILLAFoto: Pavel LANG

Jednou z kateder královéhradecké 3. fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany (bývalá Vojenská lékařská akademie JEP) je i katedra toxikologie. O náplni činnosti a o jejím přínosu do vědecké lékařské oblasti, ale i do oblasti mezinárodní spolupráce a chemického odzbrojení, hovoříme s jejím pracovníkem, plukovníkem v. v. docentem MUDr. Jiřím Bajgarem, DrSc.

J. Bajgar: „Ve chvíli, kdy člověk proti člověku poprvé použil otrávený šíp, bezděčně se z něho stal chemický válečník.“

� Na katedře toxikologie působíte jako vě-decký pracovník od ukončení studia medicíny v roce 1967. Dnes jste tu jeden z nejstarších. Zajímá nás, co bylo po ta léta a co je i dnes náplní práce katedry toxikologie.

Katedra má hned několik úkolů. Tím nejzákladnějším je vývoj prostředků lékařské ochrany proti chemickým zbraním. V praxi to znamená ochranu proti vysoce jedovatým látkám, které jsou zneužitelné jak k vojen-ským účelům, tak i v rukou teroristů, což se v minulých letech skutečně stalo. Vzpomeňme jen rok 1994, kdy byl použit sarin v japonském městě Macumoto, a pak o rok později, kdy byla tato smrtící látka použita i v tokijském metru. Nedílnou součástí práce katedry toxikologie je i výuka vojenských mediků a farmaceutů a jejich postgraduální vzdělávání. Máme také bohatou mezinárodní spolupráci. K ní lze na přední místo zařadit činnost v Organizaci pro zákaz chemických zbraní v nizozemském Haagu, což je organizace zastřešující Úmluvu o zákazu chemických zbraní, která je v platnos-ti od 29. dubna 1997. A právě v Haagu se školí inspektoři pro kontrolní činnost této úmluvy. Na jejich výuce se konkrétně podílíme.

� Víme o vás, že jste byl dlouhá léta činný jako expert mezinárodní komise pro odzbro-jení v Ženevě.

Asi deset let jsem byl jako český vojenský expert pro chemické zbraně účastníkem jedná-ní Konference pro odzbrojení v Ženevě – a to v letech 1984 až 1993, kdy byla podepsána Úmluva o zákazu chemických zbraní. Právě na ženevských jednáních se po celé ty roky vyvíjel vlastní obsahový text úmluvy. Když jsme začí-nali, měl 35 stránek, dnes jich má dvě stě.

18

vás zve do vojenských újezdů

SP

EC

IÁLN

Í P

ŘÍL

OH

A P

RO

PŘ

ÍZN

IVC

E T

UR

IST

IKY

Husté lesy v centru brdského pohoří byly od poloviny 19. století vyhledávaným cílem turistů. Jednou z nejnavštěvovanějších lokalit byla malebná zřícenina hradu Valdek, která uchvátila nejen poutníky, ale také nejednoho českého spisovatele. Četné turisty si svým specific-kým kouzlem získaly také padrťské rybníky. V četných hospodách zde byli váženými hosty Plzeňané i Pražané, kteří se sem přijížděli koupat do Dolejšího padrťského rybníka a slunit na travnatou pláž Rožmitál-ku. U Hořejšího padrťského rybníka obklopeného lesem a močály si skauti vybudovali svůj tábor.

O padrťských rybnících se dočteme už v urbáři z roku 1565, jejich založení je připisováno Florianu Gryspekovi z Gryspachu. Jejich hladi-ny zaujímají plochu 180 ha a dodnes jsou největšími v celých Brdech a okolí. Hořejší padrťský rybník je dokonce druhým největším pramen-ným rybníkem v Česku a nejvýše položeným rybníkem (630 m. n. m.) ve středních Čechách. Tato soustava je schopna zadržet přes čtyři miliony kubických metrů vody a sehrává tak důležitou roli v protipo-vodňové ochraně. Velká vodní plocha a zachovalá okolní příroda je domovem mnoha vzácných živočichů a rostlin. Mimochodem právě tady žila čápice Kristýna, kterou ornitologové v roce 1995 vybavili vysílačkou, aby mohli sledovat její cesty do Afriky.

BRDYBRDY

O vybudování dělostřelecké střelnice v Brdech se začalo uvažovat hned po skončení první světové války. V roce 1928 vzniklo v Jincích posádkové velitelství, o rok později začala výstavba kasáren sloužících jako letní výcvikový tábor. První střelby dělostřelectva se v Brdech uskutečnily v červnu roku 1930.

Když v roce 1947 došlo k rozšíření území dělostřelecké střelnice, ocitl se ve vojenském prostoru i do té doby veřejnosti přístupný hrad Valdek. V souvislosti s přijetím zákona č. 169/1949 o vojenských újez-dech byl 1. června následujícího roku na místě dělostřelecké střelnice zřízen Vojenský újezd Brdy o výměře 20 676,5 ha. K dalšímu rozšíření území dochází 5. listopadu 1952, kdy byly vytyčeny nové hranice. Plocha prostoru se zvětšila téměř o 6000 hektarů, s čímž souviselo vysídlení a zbourání obcí Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť a Kolvín. Po této změně hranic se turistům uzavřela možnost putovat i k padrťským rybníkům.

Dnešní plocha vojenského újezdu činí 26 008 hektarů. V příštím roce by se měla část brdského újezdu otevřít veřejnosti. Vybrané ob-lasti budou zpřístupněny návštěvníkům, včetně 22 kilometrů pěších turistických tras a 14 kilometrů cyklotras.

� Můžete říct, co bylo obsahem těchto diskusí?

Na ženevských jednáních se diskutovalo o mnoha závažných problémech. Muselo se například konkrétně definovat, co to je toxic-ká chemikálie, co to jsou chemické zbraně, definovat, co je závod na výrobu chemických zbraní, jaká je možná aktivní ochrana proti chemickým zbraním. Probíraly se zde i různé aspekty mezinárodní kontroly. A jelikož jedná-ní komise o chemickém odzbrojení probíhalo systémem konsensu, tak vlastně všechny zúčastněné státy musely souhlasit naprosto se vším. Pokud nesouhlasily, daly si do textu poznámku nebo vsuvku, s čím a v jakém roz-sahu s navrženým textem nesouhlasí. Proto byla tato jednání tak zdlouhavá. Text smlouvy byl ukončen až v roce 1992 a smlouva byla slavnostně podepsána v roce 1993 v Paříži. Za Českou republiku ji podepisoval tehdejší ministr zahraničí ČR Jiří Dienstbier. A byla to jedna z prvních zahraničních smluv, kterou na mezinárodní úrovni uzavírala nová Česká republika. Na činnost ženevské Konference o odzbrojení, která skončila vypracováním smlouvy, dnes navazuje činnost již zmíněné organizace v Haagu, kde jsem dnes členem širšího týmu. V současné době pracujeme na dotazníku o kapacitách členských států týkají-cích se analýzy biologických vzorků. Také naše královéhradecká Fakulta vojenského zdravot-nictví včetně naší katedry se chce práce na této analýze aktivně účastnit. Máme experty, potřebná zařízení k výzkumu, a hlavně, máme k tomu co říct.

� Dá se spočítat, kolik oficiálně existu-je chemických otravných látek, jež jsou v současné době ve výzbroji? A které armády světa je vlastní?

Těch, co jsou oficiálně ve výzbroji armád světa, je kolem dvaceti. Přitom však existuje spousta dalších látek, které ve výzbroji nejsou, ale které mohou být pro vojenské účely nějak zneužity. Pokud jde o vlastníky, oficiálně existují čtyři: Ruská federace, USA, Indie a Jižní Korea. Ti dohromady deklarovali asi 70 000 tun otravných látek, které mají v muni-ci a dalších více než 400 000 kusů nenaplněné munice. Vezmeme-li střední toxicitu chemické náplně a rozdělíme-li ji na 6 miliard lidí žijících na zeměkouli, tak to, co tu dnes oficiálně máme, by stačilo na vyhubení celé stovky zeměkoulí, jako je ta naše.

� Používání biologických,ale zvláště chemických zbraní

Konkrétně jde o dvě profylaktika vyvinutá v naší laboratoři, a to PANPAL a TRANSANT. Jak už jsem řekl, obě jsou originální, česká, a jejich účinnost je obrovská.

� Existuje však ještě jeden český světový unikát, a tím je antidotum 7-MEOTA...

V případě použití chemických látek se jedná v převážné většině o látky, které usmrcují. Existuje však velká skupina látek, které neusmrcují, ale ovlivňují psychiku. Zpočátku se uvažovalo o LSD, dělaly se v tomto směru i pokusy, ale nakonec z toho všeho vyšla úplně jiná látka. Jde o zneschopňující látku BZ, která v minulosti byla zavedena do chemické výzbroje americké armády. A právě proti této látce jsme před lety u nás vyvinuli ono účinné a ojedinělé české antidotum 7-MEOTA. Před léty jsem o něm hovořil i na jedné z mezi-národních ženevských konferencí. Vzápětí na to, o několik dnů později, na Konferenci o odzbrojení, vystoupil americký velvyslanec a prohlásil, že všechny jejich zásoby zneschop-ňující chemické látky BZ byly zničeny. Stal jsem se poté terčem narážek mých amerických kolegů, že jsme vyvinuli antidotum proti již neexistující chemické bojové otravné látce. Nicméně toto antidotum je účinné i v mnoha jiných případech, takže celý náš výzkum nebyl až tak úplně k ničemu.

� Pane docente, víme o vás, že jste získal 1. cenu České společnosti pro experimentální klinickou farmatologii a toxikologii České lékařské společnosti v oblasti pedagogických prací. Víme také, že jste mnohé vaše poznat-ky a zkušenosti práce vědce, ale i z práce v mezinárodní komisi pro odzbrojení popsal v publikaci, která nedávno vyšla přičiněním vaší katedry. Nese příznačný název „Pou-žívání chemických zbraní a jednání o jejich zákazu – od historie k současnosti“.

Tato publikace vznikla na základě studia literatury, ale především z informací, ke kterým jsem se dostal díky své vědecké práci u nás, ale i prostřednictvím spolupráce na mezinárodní úrovni. Publikace není jen pouhé konstatování faktů, ale jsou v ní použity i ukáz-ky z beletrie. Obsahuje celou řadu dosud ne-publikovaných dokumentů, fotografií, obrázků, ale i grafů z prováděného výzkumu. Mnohé, co je v ní uvedeno, jsem naznačil i v tomto roz-hovoru. Je určena nejen studentům medicíny a farmacie, ale mohou ji k dalšímu poznání vy-užít i studenti středních škol. Přínosem může být i specialistům integrovaného záchranného systému a příslušníkům české armády.

však není v historii lidstva žádnounovinkou.

Chceme-li hovořit o historii používání chemických zbraní, tak ty lze vystopovat již v pravěku. Člověk vlastně používal chemické látky, aniž si to uvědomoval, ale když použil otrávený šíp nikoliv proti zvířeti, ale proti svému protivníkovi, pasoval se na chemického válečníka. Z českého středověku víme, že také císař a král Karel IV. se stal objektem několika pokusů o otrávení. Známá je i historka o oblé-hání hradu Karlštejn Pražany, kdy obránci vrhli na útočníky okolo dvou tisíc soudků s obsa-hem fekálií. První hromadné použití chemikálie ve válečném konfliktu lze zařadit do roku 1915, kdy Němci v 1. světové válce účinně použili chlór proti zakopaným Francouzům. Smutnou kapitolou použití chemie, konkrétně proslulého cyklonu B proti lidem, pak byly německé koncentrační tábory. Známá jsou i fakta z norimberského procesu v roce 1945, kde suchou vědeckou řečí bylo konstatováno, že v hitlerovském Německu se například dělaly pokusy na vězních se střelami impregnovaný-mi akonitinem. V této souvislosti nelze opo-menout ani současnost. Konkrétně již zmíněné teroristické útoky sarinem v Japonsku, ale také použití chemických látek při útoku proti teroristům v moskevském divadle, kde bohužel přišlo o život i mnoho nevinných rukojmích.

� V samém úvodu našeho rozhovoru jste se zmínil o tom, že právě vaše katedra se účinně podílí na vývoji prostředků lékařské obrany proti smrtícím chemickým látkám. Mohl byste být v tomto ohledu konkrétnější?

Za dobu existence naší katedry toxikologie to představuje celé spektrum různých léčiv. Prim v nich však mají antidota proti té nej-důležitější skupině chemických zbraní – proti nervově-paralytickým látkám. Co se týká lékařské pomoci, vyvinuli jsme hned několik nových antidot – například CHONOL I, CHO-NOL II, RENOL a prostředek s názvem ANTIVA. Jde o injekce, jež lékaři umožní cíleně podávat jedno z těchto léčiv podle příznaků otravy. Jestliže převažují centrální příznaky otravy, po-užije CHONOL II, převažují-li periferní příznaky, pak je tu CHONOL I. Antidota RENOL a ANTIVA obsahují reaktivátory, tj. látky, které jsou v současné době nejúčinnější proti otravám nervově-paralytickými látkami. Mimo to však ještě existuje možnost, že dáme člověku tuto látku předem v případě, že očekáváme, že se dostane do rizika možného použití chemických zbraní. Tato profylaktická léčiva, jak je nazývá-me, máme u nás skutečně na světové úrovni.

� VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ

Po desetiletí byly vojenské újezdy uzavřeným světem, kam mělo civilní obyvatelstvo vstup přísně zakázán. Nyní však dochází ke zpřístupňování některých jejich částí. Proto jsme se rozhodli, že pro příznivce turistiky připravíme průvodce po všech pěti současných vojenských újezdech. Dodejme ještě, že kvůli potřebám armády zaniklo v těchto oblastech mnoho obcí včetně cenných památek. Přítomnost vojáků však naopak svědčila přírodě a ve vojenských újezdech se podařilo zachovat krajinu lépe než v přírodních rezervacích. Ale to už posoudíte sami.

Zajímavosti a památky

• Vstup na zpřístupněná území vojenského újezdu je povolen jen v sobotu, neděli a ve státem uznaný svátek za účelem turistiky, sběru lesních plodin, návštěv osob trvale bydlících ve vojenském újezdu nebo pracovně či služebně zde zařazených.

• Vjezd a vstup na zpřístupňované území vojenského újezdu je povolen pouze po uvedených komunikacích. Je zakázáno bez povolení újezd-ního úřadu scházet ze silnic a turistických stezek, vstupovat mimo osady a samoty.

• Řidiči musejí věnovat zvýšenou pozornost silničnímu provozu, neboť šířka zpřístupněných komunikací v některých částech neumožňuje bezpečné míjení s vojenskou technikou a vozidly zajišťujícími hospo-dářskou činnost. Část komunikací je v přechodném a zimním období udržována ve sjízdném stavu pouze účelově, podle potřeb vojenské správy, a je tak třeba věnovat zvýšenou pozornost stavu vozovky.

• I ve zpřístupňovaných částech vojenského újezdu jsou dislokovány střežené vojenské objekty a bude v nich i nadále prováděn výcvik. Občané jsou povinni se řídit pokyny příslušných vojenských orgánů a Policie České republiky.

• Vzhledem k tomu, že velká část povrchových vod ve vojenském újezdu je zdrojem pitné vody pro okolní obce, je nezbytné zachovávat

pravidla o pobytu osob na území ochranných hygienických pásem vodních zdrojů.

• Na celém území vojenského újezdu platí trvalý zákaz vjezdu vozidel na lesní cesty a do lesních porostů, volného rozdělávání ohně a kouření v lese, pobytu ve vojenském prostoru po setmění a táboření.

• Do uzavřených částí vojenského újezdu je vstup možný pouze s povolením, o jehož vydání rozhoduje přednosta příslušného újezdního úřadu vojenského újezdu na základě písemné žádosti. Veřejnosti nepřístupné části újezdu jsou označeny výstražnými tabulemi, zakazujícími vjezd a vstup na toto území. V zájmu osobní bezpečnosti je bezpodmínečně nutné tyto zákazy respektovat. Po-rušením tohoto zákazu se občan dopouští přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a může být uložena pokutaaž do výše 4000,- Kč.

• Pokud občan ve vojenském újezdu nalezne neznámý předmět nebo součást vojenské výzbroje či techniky, nesmí se jej dotýkat a vše bezodkladně nahlásit orgánům Vojenské policie – 973 225 158, stálému operačnímu dozorčímu – 973 225 156 nebo Policii České republiky – 158

Bezpečnostní a režimové pokyny

REŽIMOVÉ KOMUNIKACE:Obecnice – NeřežínObecnice – Zaječov

ZPŘÍSTUPNĚNÉ PROSTORY:(od března 2007 – vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek) 1. část újezdu ohraničena komunikací Ohrazenice – Valdek - Neřežín2. oblast vymezená silnicí z Kvaně přes Okrouhlík, křiž. sv. Dobrotivá

vedoucí do Strašic3. území kolem vrchu Záborčí vytyčené zpevněnou cestou z obce Dobřív

– Stříbrný kámen – Kůrov – Skořice4. oblast ohraničena komunikací Nepomuk – Láz, vedoucí pod kopci

Malý Tok, Horní Vrch a Čihadlo5. území vymezené silnicí Obecnice – Bohutín

(bez omezení)6. zóna u Štítova vymezena silnicí Skořice – Pančava7. území ohraničené silnicí Vísky – Číčov

TURISTICKÉ TRASY:(od března 2007 – vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek)Podluhy – hájovna Krejčovka – Valdek – NěřežínNová Ves – Těně – StrašiceOrlov – vrch Třemošná – rozc. pod vodní nádrží Pilská – Láz

CYKLOTRASY(od března 2007 – vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek)Strašice – křiž. sv. Dobrotivá – Okrouhlík – ZaječovLáz – Nepomuk, cesta vedoucí pod kopci Malý Tok, Horní Vrch a Čihadlo

ZPŘÍSTUPNĚNÉ KOMUNIKACE:(vjezd bez omezení)Láz – NepomukVísky – ČíčovSkořice – PančavaMirošov – SkořiceKřešín – Felbabka

ZŘÍCENINA HRADU VALDEKHrad byl postaven na západním skalnatém výběžku vrchu Bera-

nec nad Červeným potokem na místě původního dřevěného hradiště z 12. století. První písemná zmínka o Valdeku pochází z roku 1263 a jeho prvním držitelem byl patrně Jetřich Buzic. Jedním z významných maji-telů hradu byl i potomek Jetřicha Buzice Vilém Zajíc z Valdeka, který se pro své současníky stal vzorem bojovnosti a udatnosti. Hrad měnil ma-jitele a postupně chátral, takže když v roce 1626 přešel do držení rodu Martiniců, už písemné prameny uvádějí, že šlo o „zámek v lese pustý“. Přesto si uchoval své osobité kouzlo, které uchvátilo Karla Hynka Máchu a hrad se měl stát inspirací pro jeho další román. Na konci 19. století byl zásluhou knížete Viléma z Hanau hrad opraven tak, aby se zabránilo jeho dalšímu chátrání. Za první republiky byl v péči Klubu českých turistů, který se staral o jeho stav. Když v roce 1947 došlo k rozšíření vojenského prostoru, dostala se na jeho území i zřícenina hradu.

LOVECKÝ ZÁMEČEK TŘI TRUBKYNa soutoku Padrťského a Třítrubeckého potoka si tehdejší majitel lesů

kníže Josef Colloredo-Mansfeld nechal v letech 1888 – 1890 postavit lo-vecký zámeček. Projekt dřevěné stavby s honosným loveckým vybavením vypracoval vídeňský architekt Camillo Sitta a její okolí bylo upraveno jako lesní park. Za 1. světové války byl zámeček vybaven ústředním topením a elektrifikován. V roce 1928 byl spolu s okolními lesy vykoupen vojenskou správou a sloužil k ubytování významných hostů. V roce 1930 zde bydlel například Tomáš Garrigue Masaryk a o osm let později i Edvard Beneš. Za 2. světové války, kvůli neshodám s Adolfem Hitlerem, tady byl internován polní maršál von Brauchtisch. Dnes se lovecký zámeček nachází v nezpřístupňované části újezdu a ke vstupu je nutné povolení vydané přednostou újezdního úřadu.

ZŘÍCENINA HRÁDKU DRŠTKAV lese jižně od obce Skořice stával hrad Drštka. Dnes jeho přítomnost

připomíná na mapě jen název „U hradu“. Ještě na konci 19. století zde stála zeď s oknem, ale dnes zde návštěvník nalezne jen zbytky zdiva věže z lomového kamene spojeného maltou a při úpatí skal leží kameny pocházející patrně z hradebních zdí. První písemnou zprávu o hradu máme z roku 1390, kdy jej měli v držení čtyři synové Dobrohosta z Ron-šperka. Za husitských válek byl hrad důležitou oporou Zikmundových vojsk. V polovině 16. století se už o hradu píše jako o zřícenině. Dnes se nachází v nezpřístupňované části újezdu a ke vstupu je nutné povolení vydané přednostou újezdního úřadu.

ZBYTKY BENEDIKTINSKÉHO KLÁŠTERA S KOSTELEM SV. JANA KŘTITELE U TESLÍNŮ

Na konci 11. století byl v hlubokých brdských lesích založen ostrov-skými benediktiny klášter na Teslíně. Později věnoval král Přemysl Ota-kar II. klášteru několik vesnic. Klášter i vsi zanikly na začátku husitských válek a dnes jsou v lese severně od osady Teslíny patrné jen základy hlavní budovy kláštera. Nacházejí se v nezpřístupňované části újezdu a ke vstupu je nutné povolení vydané přednostou újezdního úřadu.

OPEVNĚNÍ JORDÁNNa hřebeni Brd, nedaleko vrcholu Houpák, v nadmořské výšce

750 metrů nad mořem stojí dva objekty vojenského opevnění. Po nástupu nacistů k moci v Německu se československá vláda rozhodla vybudovat podél státní hranice systém opevnění. Vzorem se jí stala francouzská Maginotova linie. V roce 1935 na střelnici Brda došlo ke zkušební dělostřelecké střelbě na železobetonové prvky, zhotovené růz-nými technologiemi, které měly ukázat jejich odolnost. Z nejodolnějšího materiálu byly postaveny dva vzorové objekty, na kterých se uskutečnily další testy. Toto opevnění vzor 36 se po úspěšných zkouškách stalo před-lohou pro dalších 900 bunkrů podél hranic. O rok později byly v Brdech postaveny ještě dva lehčí objekty vzor 37 – tzv. řopík, na kterých byla zkoušena boční střelba. V roce 1988 se po mnohaletém snažení podařilo členům Svazarmu Volduchy opevnění Jordán vyčistit a rekonstruovat jeho nejbližší okolí. Pevnosti se nacházejí v oblasti, kam je vstup povolen pouze s propustkou vystavenou újezdním úřadem, ale široké veřejnosti jsou občas předvedeny v rámci vojenskohistorických ukázek. Staly se také předmětem zájmu filmařů, a tak je můžete spatřit například v jedné ze scén ve Svěrákově „Obecné škole“. Opevnění Jordán se nachází v ne-zpřístupňované části újezdu, kam nebude povolen vstup veřejnosti.

23

KALEIDOSKOP �

K O N TA K T :K O N TA K T :Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy, 262 23 Jince, tel: 973 225 873, fax: 973 225 877Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-brdy.cz/, e-mail: uurvu.brdy@army.czÚřední hodiny ÚÚVÚ: Po a St: 8.00 – 12.00 a 13.00 – 17.00

Připravil: Jan ZEMAN, foto: Jiří HOKŮV, mapa: Jan BRÁDKA

Legenda: turistické trasycyklotrasy

zpřístupněné prostoryrežimové komunikace Měřítko: 1 cm = 900 m.

zpřístupněné komunikace

Stovky medailí za misi

Na náměstí T. G. Masaryka v Příbrami se v pátek 11. srpna za účasti ministra obrany Karla Kühnla, náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Pavla Štefky a dalších hostů uskutečnil slav-nostní nástup příslušníků 8. kontingentu AČR po jejich návratu z Kosova.

Vojáci 8. kontingentu, jehož jádro poprvé v historii útvaru tvořili příslušníci 13. dělostřelecké brigády z Jinců, plnili nelehké úkoly mise KFOR od poloviny ledna do konce července letošního roku. V tomto období 8. kontingent pod vedením podplukovníka Miroslava Hlaváče úspěšně pokračoval ve velení mnohonárodnímu úkolovému uskupení Střed mírových sil KFOR v centrální části Kosova.

V úvodu slavnostního ceremoniálu dekoroval bojový prapor 13. dělostřelecké brigády stuhou města Příbrami starosta města Ivan Fuksa. Z rukou ministra Karla Kühnla, náčelníka Generální-ho štábu AČR armádního generála Pavla Štefky a náčelníka štábu řízení operací Generálního štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky brigádního generála Jaroslava Vývleka převzali vojáci 8. kon-tingentu AČR celkem 505 medailí Za službu v zahraničí. Stejné medaile byly uděleny rovněž dvaceti slovenským účastníkům mise KFOR, kteří úzce spolupracovali s českou jednotkou. Medaile náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky Za službu v mírových a pozorovatelských misích I. stupně pak obdrželo spolu s velitelem kontingentu 40 českých vojáků.

Text: Miroslav ŠINDELÁŘ, foto: Jan PROCHÁZKA

V Saské koruně těsně za první třetinou

Na pozvání Krajského velitelství územní obrany SRN VBK 75 Chemnitz a Svazu vojáků v záloze Bundeswehru se v polovině července zúčastnili tři příslušníci aktivních záloh při Krajském vojenském velitelství (KVV) Ústí nad Labem a jeden důstojník štábu KVV soutěže „Sachsenkrone 2006“. Cílem klání, které se konalo ve městě Markranstädt, bylo nejen poměřit síly vojáků v oblasti odborných vědomostí a návyků, ale rovněž upevnění sousedských vztahů územních vojenských orgánů kolem společné hranice na mezinárodní úrovni.

V kategorii aktivních záloh bylo do soutěže přihlášeno 30 družstev. Osmnáctikilome-trový pochod doplňovaly nejrůznější úkoly. Například překonávání vodního toku, hašení malého požáru nebo střelba malé bojové jednotky. Naši zástupci obsadili jedenácté místo, přičemž je od vítězného družstva dělilo pouhých 45 bodů a od posledního týmu 300 bodů. Ostudu tedy neudělali. „Výsledek v této mezinárodní soutěži opět přesvědčil, že se příslušníci našich aktivních záloh snaží ve svých dovednostech a připravenosti stále zdokonalovat,“ uvedl ředitel KVV Ústí nad Labem plk. Zbyněk Krystin.

Text: ppor. Blanka BENEŠOVÁ, foto: archiv KVV Ústí nad Labem

Počasí triatlonu nepřálo

V Táboře se první srpnovou neděli uskutečnil závod Českého poháru v triatlonu, v jehož rámci se konal i přebor AČR v tomto sportu. Závodu jsem se bohužel z celé české armády zúčastnil pouze já, reprezentující VO UK FTVS Praha.

Podmínky závodu byly tentokrát opravdu nepříznivé. Na startu plavání se spustila dešťová průtrž, která trvala i po většinu cyklistické části závodu. Až při běhu bylo milo-srdně pod mrakem. Teplota vzduchu se pohybovala kolem 16 °C a voda podle oficiálního měření měla teplotu 22,5 °C, a tak neopreny nebyly povoleny. Podle závodníků ale její skutečná teplota v době startu byla mnohem nižší.

Cyklistická trať byla velmi náročná (kopcovitá) ve dvou okruzích s obrátkou v Malšicích a se závěrečným prudkým stoupáním. Běh byl už jen rutinní záležitostí.

Vzhledem k tomu, že jsem byl jediným závodníkem, stal jsem se nakonec přeborní-kem armády. Někdo by řekl nejsnadněji získaný titul. Stačilo „pouze“ uplavat 1,5 km za 32:30 min., 40 km na kole ujet za 1:09 hod. a uběhnout 10 km v čase 38:52 min. Je to však smutné, když z celé armády se na start postaví pouze jeden závodník. Osobně znám v AČR nejméně čtyři velmi dobré triatlonisty. Doufejme, že v příštím roce se situace nebude opakovat.

Text a foto: mjr. František BULAVA

24 25

� VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ �

CvičeníALPE 2006Vysokohorské prostředí Slovinska bylo zárukou zajímavého a pestrého programu výcviku ve složitých terénních podmínkáchText a foto: pplk. Zdeněk FLASAR

Pracovní kontakty mezi slovinskými a českými vojenskými vzdělávacími institucemi mají mnohaletou tradici. Univerzita obrany v Brně navázala na výsledky této spolupráce a již druhým rokem se konají reciproční zahraniční návštěvy slovinských studentů Důstojnické školy v Ljubljani v České republice a studentů Univerzity obrany ve Slovinsku.

Cílem této spolupráce je ověření teoretic-kých zkušeností z přípravy mladých velitelů v obou armádách s důrazem na inovaci forem a metod jejich přípravy a realizaci takového systému přípravy, který zabezpečí plnění úkolů v podmínkách nasazení mnohonárodních uskupení. Letošní účast českých studentů ve Slovinsku byla v porovnání s minulými lety výjimečná. Dosavadní spolupráce byla nastavena tak, že slovinští studenti přijížděli do České republiky v letních měsících a čeští studenti do Slovinska v zimě. Těžiště zimního výcviku spočívalo v realizaci taktických úkolů s využitím vojenskopraktického lyžování. Od letošního roku byla provedena v plánu dvoustranné spolupráce úprava – studenti Univerzity obrany odjížděli do Slovinska k ab-solvování tzv. „zelené varianty“, a to už v první polovině června.

Celou dobu pobytu byli studenti začleněni do smíšených slovinsko-českých týmů, jejichž základ tvořily smíšené dvojice. Výhodou takovéto organizace byla nutnost studentů

komunikovat mezi sebou v angličtině, od vydávání oficiálních rozkazů a úkolů při plnění taktických úkolů až po osobní komunikaci a výměnu názorů ve dvojicích.

Vysokohorské prostředí Slovinska bylo zárukou zajímavého a pestrého programu ve složitých terénních a povětrnostních podmín-kách. A protože i ve Slovinsku vládla zima déle než v uplynulých letech, přecházela někdy „zelená varianta“ v „bílou“.

První z dvoudenních bloků výcviku spočíval v zaujetí základen v podhůří Alp dvěma četami „Modrých“ a skupinou „Čer-vených“ na návrších. „Červení“ hlídkovali ve stanovených prostorech, úkolem „Modrých“ bylo provádět průzkum prostoru nepřítele a připravit podmínky pro útok a ovládnutí prostoru v ranních hodinách druhého dne. Obě skupiny přežívaly v terénu včetně pří-pravy stravy. Po rozednění dokončili „Modří“ průzkum a provedli dvoustranný manévr na pozice „Červených“. Na výšinách zněly výstře-ly cvičného střeliva ze samopalů AK-70, malé skupiny bojujících stran využívaly členitého terénu k zajímavým manévrům. Po ukončení duelů zaujaly všechny skupiny své původní základny a odtud se přesunuly pochodem na shromaždiště.

Druhý dvoudenní blok byl náročnou pro-věrkou fyzických i psychických sil účastníků. S veškerou výstrojí potřebnou pro dvoudenní přežití v horách vystoupali cvičící do hor, aby pro noční přežití sestoupali do údolí.

Prostředí bylo různorodé. Pochod byl prove-den do kopců s nízkým horským porostem, jedna jeho část vedla několikasetmetrovým nízkým a úzkým tunelem, ve kterém se hodi-ly přilby a svítilny. Po vystoupání do vyšších poloh procházeli účastníci úseky kamenných lavin. Psychicky náročný byl rovněž pochod po hřebenech hor, kdy obě strany úzkých kamenitých steziček lemovaly strmé skalnaté srázy. I sněhu si cvičící užili, včetně dvou sjezdů do údolí po sněhových polích. Většina účastníků jela vestoje, pro příkrý sráz nebyla nouze i o kratší či delší jízdu po zadku. Biva-kování bylo spojeno s přípravou a konzumací stravy v terénu.

Adrenalinový byl i kaňoning. Vybaveni neoprenovými obleky a přilbami sjížděli studenti asi 1,5 hodiny horskou říčku klikatící se mezi skalními útvary. Jízda po zádech nohama dolů a skoky do tůněk byly nejpřijatelnějšími „cviky“. Psychicky ještě náročnější byla jízda po břiše nebo po zádech hlavou dolů. Finále pak představoval dvanáctimetrový sjezd. Ono vlastně ani nešlo o sjezd, skála padala kolmo dolů, takže i těla studentů spíše padala než klouzala po vodou smáčené skále.

Stejní slovinští i čeští studenti se znovu setkají letos v říjnu, kdy bude probíhat reciproční cvičení s názvem „Březina 2006“. Doufejme, že tak jako se našim studentům líbil program jejich návštěvy ve Slovinsku, bude se líbit i program slovinským studen-tům při pobytu u nás.

� DO ŽHAVÉHO

26 27

Na zdejší oblast skutečně nesnesitelná vedra jako by nahradila „horké“ novinky z oblasti letecké techniky. Letos jich na Farnborough nebylo mnoho. Asi tou největší se stala celosvětová premiéra do sériové výroby připraveného amerického letounu s překlopnými rotory Osprey. Dva stroje tohoto typu v nejrozšířenější verzi MV-22 pro americkou námořní pěchotu si většina z více než 100 000 návštěvníků mohla prohlédnout nejen na zemi, ale i při letových ukázkách. Technickými problémy provázený program V-22, jehož v minulosti několikrát dělil onen pověstný krůček od zrušení, se ale nyní nezadržitelně přibližu-je k běžnému operačnímu nasazení. Jeho zavedení toužebně očekává především zmíněná americká námořní pěchota, která počítá s nákupem celkem 360 kusů verze MV-22A. Stane se klíčovým typem americké námořní pěchoty pro přepravu cca 24 vojáků z palub vyloďovacích plavidel až na 185 km vzdálenou pevninu,

kus nejsou příliš dobré, v této souvislosti se jako o potenciálních uživatelích nejvíce mluví o Japonsku a Izraeli.

BOJ O ZÁKAZNÍKAZískání zakázky na prodej taktických

bojových letounů představuje pro výrobce stále obtížnější úkol. Boj je to stále náročnější a zakoupené množství nových letounů se stále snižuje. Mezi významné odběratele patří například Indie, která připravuje výběrové řízení na nákup až 126 víceúčelových bojových letounů. Vzhledem k tomu, že se v současné době jedná o jednu z největších zakázek svého druhu ve světě, očekává se velmi tuhý boj. Po dlouhé odmlce do něj vstoupí američtí výrobci, a to Boeing s typem F/A-18E/F Super Hornet a Lockheed Martin s dále vylepšeným typem F-16C/D. Američané se zde střetnou se západoevropským Typhoonem, švédským Gripenem (v případě vítězství by se mohl v Indii vyrábět) a silnou konkurencí doposud na zdejším trhu dominujících ruských výrobců. Kromě Su-35 si na tuto zakázku brousí zuby konkurenční MiG-35. Jedná se o důkladně modernizovaný a upravený MiG-29 s dvojná-sobným množstvím kompozicových materiálů v konstrukci, novým RL, digitální avionikou, motory s měnitelným vektorem tahu a celou

VÝSTAVA �

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

Rozpálená letištní plocha, teploměr nad hranicí 35 ºC, hořící jednotky klimatizace, lidé se slunečníky a vějíři, kolabující přetížená elektrická síť a dunění letounů na nebi bez jediného mráčku. To nejsou atributy charakterizující mezinárodní aerosalon kdesi na Středním východě, ale situaci na tradiční airshow ve Farnborough nedaleko Londýna v polovině letošního července.

dopravit nejméně 4500 kg výzbroje na vzdále-nost 3800 km, nebo námořnictvo, jež by rádo získalo bezpilotní úderný typ pro počáteční fázi konfliktu s nosností 1800 kg výzbroje a doletem 2000 až 3000 km.

PÁTÁ GENERACEVýstavu využila firma Lockheed Martin

k mediální prezentaci svých letounů F-22A a F-35 (JSF) jako typů 5. generace. Zmíněný výrobce shrnuje jejich charakteristiky do třech hlavních oblastí. Jedná se o širokou aplikaci technologií zajišťujících obtížnou zjistitelnost, špičkové manévrovací schopnosti i výkony a ši-rokou integraci informací z různých vnějších zdrojů s údaji z palubních senzorů. Podle zástupců zmíněné firmy bude letoun F-35 (začátkem července v USA slavnostně pojmenovaný Lightning II) údajně až osmkrát efektivnější při ničení pozemních cílů než současné taktické typy srovnatelné hmotnost-ní kategorie.

Poněkud jinou otázku však představují některé problémy, které oba programy prová-zejí. V případě F-35 se jedná o určité zpoždění programu a předpokládaná vysoká cena. Ta je také limitujícím faktorem při zavádění letounu F-22A Raptor do výzbroje amerického letectva. Přestože se původně plánovalo, že Raptor ve stíhacích letkách nahradí stávající stroje F-15 Eagle v poměru 1 : 1, dnes je jasné, že tomu tak nikdy nebude. Americké letectvo do-stalo přidělené prostředky na pouhých 183 ku-sů, a i když se stále hovoří o nutnosti navýšení, tak i v tom nejoptimističtějším případě by se jednalo řádově o desítky kusů. Ani vyhlídky na export při ceně okolo 150 milionů dolarů za

kde v této úloze konečně nahradí letité stroje CH-46D/E Sea Knight.

Pomineme-li civilní oblast, tak o další novinky z vojenského sektoru se opět spolehlivě postarala kategorie bezpilot-ních letounů. Dva velcí američtí výrobci představili svá řešení pro program spo-lečného (myšleno pro americké letectvo a námořnictvo) bojového bezpilotního letounu J-UCAS. Firma Northrop Grumman představila makety typu X-47B a Boeing se ve Farnborough dokonce účastnil údaj-ně skutečným, avšak dosud nezalétaným demonstrátorem X-45C. Vystavení obou typů ale přišlo poněkud ex post, protože americké ministerstvo obrany počátkem roku projekt J-UCAS zrušilo. Hlavním důvodem je to, že ozbrojené síly požadují bezpilotní stroje ještě s vyššími výkony. Proto lze čekat, že obě zmíněné firmy zkušenosti z J-UCAS využijí při novém programu pro letectvo, které požaduje pilotovaný nebo bezpilotní stroj schopný

1

28

� VÝSTAVA VÝSTAVA �

škálou nové protizemní výzbroje. Právě tech-nologický demonstrátor na ověření technologie vektorování tahu ve třech rovinách MiG-29OVT byl ve Farnborough každý den předváděn za letu. Prakticky všichni se shodli, že neuvěřitel-ností svých manévrů předčil větší a těžší stroje Suchoj Su-27 s vektorováním tahu motorů ve dvou rovinách.

Boj menší intenzity se očekává v Turecku. To by si rádo pořídilo letoun F-35, ale zdá se, že chce širší podíl na budoucí výrobě, než je Američanům milé. Proto tato země začíná

Poněkud stranou těchto soutěží se uskutečňují další přímé prodeje. Z komerč-ního (i koncepčního) hlediska nepochybně fenomenální letoun F-16 získává stále další zákazníky. Tak například Tchaj-wan dostane 66 strojů F-16C/D Block 50/52 a před ne-dávnem byl schválen prodej strojů této verze i do Pákistánu. Tato muslimská země se za podporu USA v boji s terorizmem může těšit i na dodávku sad umožňujících modernizaci

jejich starších letounů F-16A/B a také mo-derní výzbroj, která přijde se stroji F-16C/D. Mělo by se jednat jak o protiletadlové řízené střely AIM-120C AMRAAM a AIM-9M Sidewin-der, tak i přesně naváděnou protizemní munici s laserovým (pumy řady Paveway) či satelitním (pumy JDAM) naváděním.

EVROPSKÁ EXPANZEDO USA?

Na výstavě se hovořilo o čerstvém rozhodnutí americké armády, která si v rámci programu lehkého víceúčelového stroje

LUH (Light Utility Helicopter) vybrala dvou-motorový Eurocopter EC-145 (pro soutěž přejmenovaný na UH-145). V rámci progra-mu LUH se počítá s pořízením 322 vrtulníků v hodnotě 1,7 miliardy dolarů. První stroj, jemuž armáda přidělila označení UH-72A, by měl být dodán již v listopadu tohoto roku.

V této souvislosti stojí za připomenutí, že jiný evropský typ EH101 byl nedávno vybrán jako základ specializovaného stroje VH-71 (celkem 23 kusů) pro přepravu amerického prezidenta. Zmíněné zakázky by ale ani nestály za řeč, pokud by se evropskému typu

koketovat s evropským Typhoonem, jehož výrobní konsorcium by s širokým dodatečným zapojením této země do procesu produkce asi nemělo problém.

Dvě menší severské země – Norsko a Dánsko – začínají hledat náhradu za své F-16, jejichž technická životnost se pomalu, ale jistě začíná blížit ke konci. Obě se zajímají o F-35, avšak švédský Saab pro ně přichystal alternativní nabídku. Jedná se o navrhovanou vylepšenou verzi stávajícího typu JAS-39C/D s novým elektronickým vybavením, až o 40 % prodlouženým doletem (další palivové nádrže především v draku) a vyšší nosností výzbroje (další dva podtrupové závěsníky).

1 Letoun Osprey působil impozantně ve statické expozici na zemi i za letu.

2 Poprvé vystavený letoun Sentinel R.1 je létajícím prvkem nového britského systému pro vyhledávání a sledování pozemních cílů ASTOR. Nelze přehlédnout rozměrný kryt výkonného radiolokátoru pod trupem upraveného „bizzjetu“ Global Express, který se bude vyznačovat až 11hodinovou vytrvalostí.

3 Letoun L-159B v novém zbarvení na venkovní ploše spolu s novým „full mission“ simulátorem

vyvinutým společně s firmou E-Com a zařízením pro plánování a vyhodnocování letu od společnosti SPEEL Praha byl prezentován jako komplexní pokročilý výcvikový systém.

4 Firma Raytheon představila přesně naváděnou pumu řady Paveway IV (na snímku nahoře), kterou začne dodávat britskému letectvu na podzim tohoto roku. To je zatím prvním uživatelem této zbraně, která může být na cíl naváděna nejen po laserovém paprsku, ale i prostřednictvím palubní navigační jednotky spojené s přijímačem GPS.

podařilo zvítězit v soutěži amerického letec-tva KC-X na nový tankovací letoun. V tomto případě se jedná o postupné pořízení několi-ka set strojů za přibližně 20 miliard dolarů. S konkurenčním Boeingem KC-767 zde soutěží západoevropské konsorcium EADS spolu s americkou společností Northrop Grumman, které nabízejí typ Airbus A330, jenž je pro účely této soutěže označován jako KC-30. Rozhodnutí se očekává v příštím roce a pokud by byl vybrán KC-30, znamenalo by to významný průlom evropských vojenských technologií ve Spojených státech.

5 Prototyp indického letounu IJT-36 pro výcvik pilotů na střední úrovni. Pokud bude zkušební program tohoto letounu probíhat bez problémů, počítá se se zavedením do výzbroje koncem roku 2008.

6 Strategický transportní letoun C-17 Globemaster úspěšně slouží v americkém letectvu, které nedávno dostalo 153 z celkem 180 objednaných strojů. Přesto firma Boeing varuje, že pokud nezíská další objednávky, bude nucena brzy uzavřít výrobní linku produkující 15 strojů ročně. Kromě amerického letectva má čtyři letouny Británie a nedávno po čtyřech kusech objednala Austrálie i Kanada. Aby výrobce ponechal otevřenou linku až do konce roku 2008, musí rychle prodat dalších 10 strojů s cenou 220 milionů dolarů za kus.

7 Z výstavy do války. Tak by bylo možné poněkud nadneseně okomentovat bezpilotní letoun Hermes 450 od firmy Elbit. Izraelské ozbrojené síly jej běžně využívají. Typ na snímku představuje novou specializovanou verzi pro elektronický průzkum.

8 O nezapomenutelné letové ukázky se postaral ruský letoun MiG-29OVT.

29

2

3

4

5

6

7

8

30

� VÝCVIK

31

VÝCVIK �

V loňském roce byla přijata nová pravi-dla, aby výsadkový trojboj více prověřoval schopnosti vojáků. Letošní ročník mezinárodní soutěže se konal od 31. července do 4. srpna v Chrudimi a kromě změněných pravidel byla novinkou také účast závodníků ze zahraničí. Přestože organizátoři soutěže pozvali kolegy z Belgie, Francie, Německa a dalších zemí, všichni, až na Belgičany, museli pozvání ze závažných důvodů odřeknout. Ředitel závodu podplukovník Petr Procházka byl ale nadmíru spokojený s počtem soutěžících příslušníků Armády České republiky, obzvlášť když některé z útvarů do výsadkového triatlonu nasadily hned několik družstev.

Letos se opět závodilo ve dvou kategoriích – „A“ byla určena pro odbornosti výsadkář a pilot a „B“ pro odbornost specialista výsadkové služby. První kategorie se zúčastnilo třináct pětičlenných družstev, zatímco té dru-hé jen šest tříčlenných týmů. Největší rozdíly oproti předchozím ročníkům spočívaly ve třech disciplínách, které se pro obě kategorie lišily. „Původě to byla pouze výsadková soutěž, ale tento ročník je výjimečný v tom, že jsme do

programu zařadili i vševojskové disciplíny. Výsadkový triatlon se tak stal všestrannějším závodem a vojáci mají větší zájem se ho zúčastnit,“ dodává pplk. Procházka.

Výsadkáři a piloti soutěžící v kategorii „A“ museli nejprve zvládnout seskoky s kruhovým vrchlíkem z výšky 400 metrů. Výsadek vždy provedl celý tým – skočil do oblasti vyznače-né velkým červeným křížem, každý z vojáků sbalil svůj padák a všichni se co nejrychleji shromáždili na jednom z ramen vyznačeného kříže. Měřil se čas od doskoku prvního člena družstva do okamžiku, kdy celé družstvo stálo u kříže a sbalené padáky byly srovnány před nimi. Tento úkol nejlépe zvládla 2. výsadková rota z Chrudimi, která pod vedením poručíka Ivo Zelinky, dosáhla vynikajícího času jedné minuty a třiceti pěti vteřin.

Na střeleckou disciplínu se družstva přesunula na střelnici v Neratově u Lázní Bohdaneč. V první části museli vojáci v ležící poloze zasáhnout deseti soutěžními výstřely ze samopalu vz. 58 standardní terč umístěný ve vzdálenosti 100 metrů od nich. Vojáci měli na tři nástřelné i deset soutěžních výstřelů stanovený časový limit jednu minutu a za každý výstřel po této době byli penalizováni odečtem deseti bodů. Ve druhé části střelecké disciplíny se závodilo ve střelbě na stejný terč, ale tentokrát vestoje ze vzdálenosti 25 metrů z pistole CZ-75B. Vojáci měli opět tři nástřelné a deset soutěžních výstřelů a časový limit jedné minuty. Tentokrát se nejlépe dařilo od-střelovačům z chrudimského 43. výsadkového mechanizovaného praporu.

Poslední soutěžní disciplínou kategorie „A“ byl vojenský přespolní běh. Trať měřila deset kilometrů a měla převýšení 100 metrů. Během zhruba čtyřhodinového závodu vojáci prošli více než desítkou kontrolních bodů, přičemž na některých z nich plnili zadané úkoly – absolvování lanové dráhy, hod granátem na cíl, přenášení břemena, překonání vodní překážky nebo poskytnutí první pomoci. Každý voják měl na splnění úkolu dva pokusy a jeho nesplnění bylo penalizováno 15 minutami.

V této disciplíně se nejvíce dařilo průzkum-né četě 43. výsadkového mechanizovaného praporu. Závěrečný závod zamíchal celkovým pořadím a nakonec se z vítězství radovali členové druhého nasazeného družstva pros-tějovského 102. průzkumného praporu, kteří porazili odstřelovače z 43. vmpr a tým 2. výsadkové roty chrudimské jednotky 4. bri-gády rychlého nasazení.

V kategorii „B“ se závodilo pouze v přes-nosti seskoku a shozu. Nejprve se skákalo

z výšky 1000 metrů s kruhovým vrchlíkem do středu kruhu o poloměru 50 metrů s křížem uprostřed. Výsledek jednotlivců tvořil součet vzdáleností soutěžních seskoků od středu kruhu a k hodnocení týmu se došlo součtem individuálních výsledků členů družstva. Zvítě-zilo družstvo B ze 43. výsadkového mechanizo-vaného praporu.

Výsadkový triatlon v kategorii „B“ pokračo-val seskokem z výšky 1000 metrů na přesnost přistání s padákem typu křídlo. Cílem byla doskoková matrace, která elektronicky měřila přesnost dopadů do 16 cm od středu a dál se vzdálenost měřila ručně. Tentokrát zvítězilo soutěžní družstvo A ze 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi.

Na závěr museli vojáci zvládnout shoz ná-kladního padáku z výšky 600 metrů a trefit se co nejblíže středu vytyčeného kruhu. Nejlepší výkon předvedl tým z Vojenské akademie ve Vyškově. V celkovém pořadí kategorie „B“ si první místo vybojovali instruktoři z pros-tějovského 102. průzkumného praporu. Za svůj výkon právem převzali z rukou velitele 4. brigády rychlého nasazení plukovníka Aleše Opaty putovní pohár. Druhé místo obsadil tým A z chrudimského 43. výsadkového mechanizovaného praporu a třetí skončilo družstvo B ze stejného útvaru.

Chrudimští výsadkáři letos slavili obrovský úspěch i na 27. ročníku soutěže výsadkových škol Challange Inter’Ecoles Parachutistes, který se tentokrát konal ve francouzském městečku Pau. Závodí se v plavání, střelbě, orientačním běhu, seskoku na bojových padácích pořadatelské země na přesnost a v seskoku na křídle. Češi se této soutěže účastní od roku 2002, ale většinou se jednalo o smíšená družstva z různých složek armády, která nedosahovala dobrých výsledků. Velitel 4. brigády rychlého nasazení proto rozhodl, že se jí budou zúčastňovat příslušníci ze 43. vý-sadkového mechanizovaného praporu.

V loňském roce skončili chrudimští výsad-káři v Portugalsku na pátém místě, což byl obrovský úspěch. Letos se ještě více zaměřili na přípravu a ve Francii obsadili skvělé čtvrté místo. Vyhráli soutěž v přesnosti přistání na padáku s kruhovým vrchlíkem, ve střelbě byli třetí a dařilo se jim také v seskoku s křídlem na přesnost přistání, ale protože řada týmů tuto disciplínu nedokončila, byla nakonec organizátory zrušena. V příštím roce se chru-dimští výsadkáři chtějí zdokonalit především v plavání a orientačním běhu a věří, že po zlepšení v těchto disciplínách si už přivezou medaile.

Výsadkový triatlonČtvrtý ročník soutěže „O putovní pohár velitele 4. brigády rychlého nasazení“ doznal podstatných změnText: Jan ZEMANFoto: Věra ČERNÁ a Jan ZEMAN

Založení této soutěže v roce 2000 souviselo se snahou navázat na tradice výsadkových jednotek bývalé československé armády. První ročník triatlonu se uskutečnil v roce 2002 a stejně jako letos se závodilo ve dvou kategoriích. Vojáci v nich absolvovali buď čtyři seskoky s padákem s kruhovým vrchlíkem nebo šest seskoků na přesnost přistání.

33

Toto elitní školské vojenské zařízení je vy-řazeno na dlouhých šest let z provozu. V jeho objektech sídlí německá armáda. Nic na tom nemění ani skutečnost, že právě absolventi hranické akademie tvoří základ důstojnického sboru československých zahraničních jednotek ve Velké Británii, v severní Africe a v Sovět-ském svazu. Okamžitě po osvobození Českoslo-venska v květnu 1945 jsou odstartovány snahy o znovuobnovení akademie. Válkou pozname-naný objekt školy je potřeba nejdříve vyklidit a provést nejnutnější opravy. K zahájení nového školního roku dochází již 1. 10. 1945. Naprostá většina poválečných akademiků se rekrutovala z příslušníků domácího odboje a československých jednotek ze západní a východní fronty. S ohledem na jejich válečné zkušenosti jsou převedeni rovnou do druhého ročníku. To byl případ dnes již plukovníka v. v. Michala Juráška.

Na studia na akademii vzpomíná i po více než šedesáti letech jen v dobrém. „Nově budovaná armáda potřebovala nutně mladé důstojníky, a tak jsme museli celý učební

program zvládnout ve zkrácených termínech. Cvičili jsme šestnáct hodin denně. Bylo to hodně náročné, ale zajímavé.“

Také mezi pedagogickým sborem obnovené akademie převládali důstojníci s frontovými zkušenostmi. Juráškovi nejvíc utkvěl v paměti absolvent kurzu Commandos ve Velké Británii a příslušník výsadku Wolfram kapitán Josef Černota. „Mimo jiné nás učil boji zblízka. Přezdívali jsme mu ,tichá smrt‘. Byl to na slovo vzatý odborník a mistr ve svém oboru.“

Obnovení výuky v hranické akademii mělo prý ale i celospolečenský význam. Posílilo vlasteneckého ducha. „Vzpomínám si, že když jsme po jednom z výcviků pochodovali Vyško-vem, místní obyvatelé nás nadšeně zdravili. Mezi lidmi se neslo – to jsou naši akademici.“

Samotné vyřazení prvních poválečných akademiků 29. srpna 1946 pak bylo význam-nou událostí. Jednalo se v pořadí o devatenác-té vyřazení v historii školy. V čele slavnostní přehlídky jeli trubači na bílých koních. Celkem bylo odpáleno devětadvacet dělostřeleckých salv. Ostatně 29. srpen nebyl zvolen náhodně,

� HISTORIE SETKÁNÍ �

Salvya bílí koněPřed šedesáti lety byli vyřazeni první pováleční posluchači Vojenské akademie v HranicíchText: Vladimír MAREKFoto: VHA

Vojenská akademie v Hranicích vznikla na základech bývalé rakousko-uherské vyšší vojenské reálky v roce 1920. V březnu 1939 dochází k okupaci zbytku Československa a s ní i k zániku samotné akademie.

32

Člověk žije proto, aby se stále někam vracel. Tu ve vzpomínkách, tu se rozhodne podnik-nout cestu, kterou nikdy nezapomněl a jejíž cíl a sen se může, ale také nemusí, naplnit. Někdy rozhodnutí vykonat onu pouť může trvat půl století i více, zvlášť, když jde o návštěvu jiné země.

Kremnica, která často používá přívlastek „zlatá“ kvůli dřívější těžbě zlata a více než šest set let staré mincovně, byla místem mojí poslední návštěvy. V letech 1952 – 1958 zde sídlila Škola důstojnického dorostu (ŠDD), kde osmnáctiletí chlapci skládali maturitu, aby pak pokračovali v dalších studiích na vojenských učilištích roztroušených podle druhů zbraní po celé tehdejší Československé republice. Kremnická ŠDD se dělila na dvě odborné větve – leteckou a protiletadlovou a délka studia byla tři roky. Kromě výuky humanitního směru byl zde prováděn náročný vojenský výcvik ve velmi drsných horských podmínkách, střelba z pěchotních zbraní, měsíční letní výcvikové tábory, pěší zrychlené přesuny s plnou polní a další vojenské „radovánky“.

Přiznám se, že jsem ve svých téměř kmetských letech už nečekal, že dostanu pozvánku na setkání žáků po padesáti letech

A ještě do třetice slova bývalého tělovýchov-ného náčelníka ŠDD majora Kropiláka (otec vynikajícího československého reprezentanta v košíkové), který se v dobrém zdraví dožívá třiaosmdesáti let: „Uznávám, že ty tři roky byly pro vás velmi náročné, jak na psychiku, tak i po fyzické stránce. Ti, kdož vydrželi, myslím si, byli dobře připraveni pro život, který se s nikým nemazlí. Ostatně mnozí z vás dosáhli vysokých vojenských hodností i funkcí, je mezi vámi i bývalý velitel letectva... Člověk i v poz-dějším věku by měl aspoň trochu sportovat, aby se cítil v dobré kondici...“

Ale byly to i roky, kdy jsme hráli divadlo („Začínáme žít“, „Nebe na zemi“) a jezdili do tehdejšího divadla Čs. armády, nacvičovali jsme s kládami na spartakiádu či navštěvovali kremnický ústav hluchoněmých a s pěveckým souborem jezdili po okolních obcích. Vzpomín-ky také patřily našim vynikajícím pedagogům, především Olze Šokové a Martinu Redechovi, méně pak našim velitelům, kteří si nás pletli s normálními záklaďáky.

A tak jsme v Kremnici společně sčítali klady a zápory. A jak už to chodí, zapomínají se ošklivé zážitky a vynoří se jen ty hezké. Příští setkání se (snad) uskuteční, až nám odbije sedmdesátka. Těším se. Určitě se zúčastním, protože setkávat se s přáteli patří k těm šťast-nějším chvílím našeho (i mého) života.

od ukončení studia maturitní zkouškou, zvlášť když došlo k rozpojení dřívější republiky. Ještě si dobře pamatuji, jak jsme si na kremnickém nádražíčku při odjezdu rychlíku na Prahu slibovali: „Nikdy více do Kremnice!“ Neboť to byla tvrdá zkouška psychiky našeho mladého života, který byl rázně vytržen z civilu a dosti nešetrně zpracováván vojenským drilem.

A přece jsme slib porušili. Setkání v létě le-tošního roku v Kremnici (sešlo se nás více než devadesát) bylo velice milé, dobře zorganizo-vané a veselé, byť mnoho kamarádů se tohoto dne nedožilo. Navštívili jsme bývalá kasárna pod Kremničákem, v nichž je dnes umístěna psychiatrická léčebna (dost možná i symbo-licky), vyšplhali jsme se na nejvyšší kremnický kopec Kremničák, kde jsme ještě po padesáti letech našli zbytky okopů a zákopů námi vyhrabaných polními lopatkami, prošli jsme se malým tichým městem, které se prakticky moc nezměnilo (až na lákadla v podobě zmoderni-zovaných obchodů a restaurací) a hlavně jsme si zavzpomínali na společné roky.

Václav Hosnédl vzpomíná: „Byly to pro mě nejtěžší roky mého života. Když jsem nastupo-val do této vojenské školy, myslel jsem si, že to bude život jako na tehdejších civilních gymná-ziích. Bylo to tak tvrdé, že jsem chtěl ze školy, stejně jako mnoho jiných kamarádů, odejít, ale bál jsem se otce, který mi rozhodnutí stát se vojákem z povolání vymlouval. Po maturitě následovaly další roky vojenského studia. To už bylo oproti ŠDD úplnou hračkou. Získal jsem tam výbornou fyzičku a ještě mnohem víc...“

Miroslav Lejske k tomu dodává: „Byli jsme vojáky a nebyli. Nesložili jsme v Krem-nici vojenskou přísahu, jen jakýsi slib, který neměl právní podklad. Byla to velmi tvrdá škola, zvlášť sobotní výcvikové dny zpravidla začínající poplachem a končící ztečí, přískoky a plazením na Kremničáku. Výcvik se konal za každého počasí, i když jsme se v zimě prokousávali metrovými závějemi. Rozcvičky v desetistupňových mrazech do půl těla se nám staly běžností...“

DruhámaturitaText a foto: Josef SEMERÁK

Ve „zlaté“ Kremnici, bývalém sídle Školy důstojnického dorostu, jsem strávil plné dva roky svého mladého života. Bylo nám tehdy sedmnáct osmnáct let. Škola byla sice specializovaná na „vědy“ protiletadlové a letecké, leč za ta léta učení jsme neviděli ani protiletadlový kanon, ba ani vojenské letadlo. Dnes tam po nás zůstala jen psychiatrická léčebna. Dost možná symbolicky.

vyřazení se konalo u příležitosti druhého výročí Slovenského národního povstání.

Mimořádné bylo toto vyřazení i nevídaným věkovým rozdílem mezi novými poručíky. „Když jsme byli 29. srpna 1946 vyřazeni, stal jsem se nejmladším poručíkem naší armády. Bylo mi teprve devatenáct let,“ vzpomíná plukovník Jurášek. Již předtím ale stihl absolvovat vojenskou reálku s maturitou v Turčianském sv. Martině a tříměsíční školu důstojníků v záloze u 1. čs. armádního sboru v SSSR. Jemu po boku stáli ale i téměř čtyřice-tiletí akademici. Jednalo se většinou o bývalé rotmistry předmnichovské armády, kteří prošli frontovými boji a poté se rozhodli doplnit si vojenské vzdělání.

„Svět v obrazech“ z roku 1946 popsal vyřazení akademiků takto: „Předstupuje generál Drgač, aby tlumočil svým svěřencům poslední vzkazy a rady na jejich cestu životem. Vypočítá-vá ctnosti, jež musí mít československý důstoj-ník. Velitel, který ještě před chvílí oslovoval řady před sebou – Vojenská akademie, teď poprvé volá své svěřence – páni poručíci.“

34

� KLUBY VOJENSKÉ HISTORIE

35

KLUBY VOJENSKÉ HISTORIE �

„Předváděli jsme tu charakteristickou akci, kdy se sudetoněmecké obyvatelstvo krajně pravicově zaměřené a sympatizující s nacistickým Německem pokusilo o puč,“ popisuje Jiří Hála z Klubu vojenské historie (KVH) Poustka z České Skalice, představitel strážmistra někdejšího československého četnictva. „Nejprve jsme proti jejich demon-straci zasáhli my, četníci, a rozehnali ji. Pak ale puč vyvřel do ozbrojeného konfliktu. Sudetští Němci ozbrojení těžkými kulomety zlikvidovali náš druhý nástup a musela zasáhnout armáda.

kého praporčíka. „Náš klub se ale zabývá i jinými ozbrojenými složkami první republiky – armádou, finanční stráží, policií.“ Ovšem také období, o které se Českoskaličtí zajímají, je mnohem širší. „Zhruba od prusko-rakous-kých válek (2. pol. 19. stol.) až do konce druhé světové války,“ doplňuje Jiří Hála.

Jejich skupina se dala dohromady před dvěma a půl roky. Kromě účasti na podobných rekonstrukcích bitev její členové vystupují při pietních akcích, jezdí na exkurze do bunkrů v pohraničí, přednášejí o vojenské historii na základních školách a navštěvují staré veterány, aby si vyslechli jejich autentické vzpomínky. „Mimo to studujeme materiály v městských, okresních i státních archivech,“ navazuje „strážmistr“ Hála, „abychom prvorepublikové četnictvo dělali tak, jak se má. Abychom přesně věděli, jak se zatýkal pachatel, jak se používaly zbraně, přikládaly řetízky a podobně.“

TŘI RŮZNÉ UNIFORMYProti československým četníkům a vojákům

stáli na letošní Cihelně kromě jiných příslušníci německé pancéřové divize Gross Deutschland. Hráli je členové KVH Milovice. Klub vznikl v roce 1992 a skalních fandů má osm. Jejich zájmovým obdobím je první polovina dvacáté-ho století.

„Dnes jsme tu v uniformách Wehrmachtu, ale máme i české uniformy legionářů z východ-ní fronty a Rusů z doby druhé světové války,“ říká „unteroffizier“ Zdeněk Brožek. „Účastní-me se veškerých vojenskohistorických ukázek, které se u nás v republice konají. Nemáme téměř žádný víkend volný.“

„Minulý týden jsme byli jako čeští legionáři na akci Blosdorf 1915 v Mladějově, teď jsme jako Němci a příští neděli jedeme do Blanska, kde se odehraje tanková bitva u Kursku. Tam budeme jako Rusové,“ dodává další člen klubu Alexandr Vorobej.

Svého koníčka milují skutečně hluboce. Pro-zrazují totiž, že když neprobíhá žádná válečná rekonstrukce, tak v uniformách a s kompletní výstrojí vyjíždějí do přírody vyzkoušet si ne-snadný život frontových vojáků. „Jsme venku třeba celý týden,“ pokračuje Saša Vorobej. „A tehdy si člověk uvědomuje, co museli vojáci někde v zákopech vytrpět. Vezměte si jen tu špínu. Vždyť v některých knížkách čteme, že i měsíce neviděli pořádné mytí...“

V souvislosti s německými uniformami se pak zmiňují o občasných nedorozuměních. „Starší generace se nás ptá, jestli jsme přívrženci Adolfa Hitlera,“ ukazuje Zdeněk Brožek na svou šedivou blůzu. „Samozřejmě že nejsme.“

„Kdyby to tak bylo, tak nejsme tady, ale na jiných srazech,“ přidává se Alexandr Vorobej.

„Obdobné reakce vyvolává i stejnokroj Rudé armády,“ připojuje se Petr Rošek z téhož klubu. „Ty uniformy ale nejsou otázkou našeho přesvědčení. My je bereme jen jako kostým.“

Však také při přijímání nových členů do klubu zdůrazňují, že jejich záliba není v násilí ani v ideologii. „Že je to o přírodě, táboření, historii i o hraní,“ podtrhuje Zdeněk Brožek a na závěr se vyznává: „Já si třeba strašně vážím našich výsadkářů, co spáchali atentát na Heydricha a skončili v pražském kostele, anebo tří králů, Balabána, Mašína a Morávka.

Ti všichni byli, jak říkám, kovaní Češi. A zemřít takovou smrtí... to museli být chlapi!“

ATAK NA AMERICKOU KOLONU

Součástí historických ukázek na letošní Cihelně bylo přepadení spojenecké kolony německým oddílem, které diváky přeneslo do období blížícího se konce druhé světové války. V barvách U. S. Army tu vystupoval také Military club z Kolína.

„Společně se členy dalších klubů je nás asi čtyřicet z celé republiky a představujeme čtvrtou obrněnou divizi, která v roce 1945 osvobozovala jihozápadní část Českosloven-ska,“ vypráví člen kolínského sdružení Jiří Dibelka. „Chceme to dělat se vším všudy. Tedy včetně dobové výbavy, stanů. Máme vyrobené původní legitimace i jiné dokumenty. Nechtěli jsme si jen koupit uniformu, zbraň, auto a jezdit. Bereme to do hloubky. Třeba se někdo bude smát, ale my se občas sejdeme a celou sobotu a neděli nacvičujeme pořadovou na anglické povely. Teď, když už máme náklaďáky, zkoušíme i rozvinutí bojového postavení při napadení kolony.“

Se sháněním a údržbou historické výstroje, zbraní a vozidel mají, snad jako všechny kluby, starosti. „Na těch starých autech odchází stále víc a víc věcí,“ svěřuje se Jiří Dibelka. „Jezdíme někde dva dny po loukách, po lesích a pak to čtrnáct dnů dáváme dohromady. Anebo flinty, když nám zmoknou, potom je celé odpoledne čistíme.“

O hraní sia úctě k historiiAkce „Mobilizace – Cihelna 2006“ se zúčastnilo třiatřicet klubů vojenské historie ze všech koutů republikyText a foto: Jaroslav PAJER a npor. Ing. Jan ŠULC

Letošní osmý ročník akce „Cihelna“ na Králicku nesl podtitul „Mobilizace 1938“. Okolo tří stovek členů vojenskohistorických klubů tu totiž přehrávalo ukázky dramatických událostí, k nimž docházelo v česko-německém pohraničí koncem třicátých let minulého století.

Další ukázka pak připomněla, jak německá armáda obsazovala naše pohraničí a jak jednotky Stráže obrany státu ustupovaly před německou obrněnou kolonou.“

Akční děj, do něhož se zapojili nadšenci v nejrůznějších dobových uniformách i civil-ních oděvech s historickou výzbrojí a techni-kou, trval déle než hodinu.

ČETNÍCI, JAK MAJÍ BÝT„V klubu je nás deset,“ prozrazuje David

Voborník z KVH Poustka v uniformě četnic-

NĚKOLIK NOVINEKNaštěstí letošní Cihelna se obešla bez

deště. A tak se osmi tisícům diváků mohli bez problémů po průletech bojových letadel vedle historických klubů představit také příslušníci pěší roty aktivních záloh z 201. strážního praporu při Krajském vojenském velitelství Pardubice. Divákům předvedli ostrahu objektu, postup při kontrole automobilu a obranu při odrážení útočníků vysazených z vrtulníku Mi-24.

Na ně pak navázalo na Cihelně premiérové vystoupení zásahové jednotky Celní správy a ukázka umění jejích psovodů a psů hledají-cích drogy ve vozidle a zavazadlech.

Novinkou v programu byla také scéna zná-zorňující cvičení Československé lidové armády v 70. až 80. letech minulého století, při níž představilo několik svých exponátů Vojenské muzeum Králíky.

Další novinku pak přichystala současná armáda. Byla jí ukázka moderního kontejne-rového systému základny, jaký dnes používají vojáci v zahraničních misích anebo při vel-kých cvičeních. Kompletní polní městečko s prostory velitelství, sociálním zázemím, kuchyněmi, zbrojním skladem, střeženým vstupem, autoparkem i ubytovacími kapa-citami ve stanech zde postavili příslušníci 141. zásobovacího praporu 14. brigády logistické podpory z Pardubic. Vojenský tábor však nesloužil jen návštěvníkům k prohlídce, ale poskytoval i reálné zázemí příslušníkům armády, kteří se na pořádání Cihelny 2006 podíleli.

Na mistrovství světa ve vodním slalomu Českou republiku, mezi 350 závodníky z 65 zemí světa, reprezentovalo 14 sportov-ců. Přesně polovinu z nich tvořili přísluš-níci Armádního sportovního oddílu Dukla Brandýs nad Labem. Každý z nich už ve své sportovní kariéře nasbíral hezkou řádku trofejí, a tak očekávání, že dukláci – kajakáři Štěpánka Hilgertová, Tomáš Kobes, Lukáš Kubričan a Ondřej Raab, kanoista rtm. Tomáš Indruch či deblkanoisté rtm. Ondřej Štěpánek a Jaroslav Volf – dosáhnou na tomto šampio-nátu skvělých výsledků, bylo veliké. Nicméně náročná trať a světová špička na startu věstily, že skutečně půjde o tvrdý boj, v němž uspějí jen ti nejlepší.

třikrát šťouchla do branky – dvakrát se to povedlo Řihoškové a jednou Hilgertové – ale i přes šest trestných vteřin skončila druhá. Stříbro získala mužská hlídka C1, když se hru-bé chyby dopustil Stanislav Ježek. O největší úspěch našeho týmu se ale ještě týž den postarali Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpán-kem, když v závodě deblkanoistů vybojovali titul mistrů světa. Semifinálovou jízdu zvládli v nejlepším čase, bez zisku trestných vteřin, a dařilo se jim i ve finále. „Chtěli jsme jet stejně čistě jako tu první jízdu. Sice jsme nakonec měli jeden šťouch, ale i tak to na vítězství stačilo,“ řekl po závodě spokojený Ondřej Štěpánek.

Závod kajakářů (K1) byl doprovázen pochy-bami o jeho vítězi. Nejlepšího času sice dosáhl Ital Stefan Cipressi, ale francouzská výprava proti tomu podala protest, neboť dle jejího mínění rozhodčí nezapočítali trestné body za chybné projetí jedné z branek. Rozhodčí nejdříve protest uznali, ale po svém zasedání rozhodli o správnosti původních výsledků.

Český závodník Ondřej Raab dostal v se-mifinálové jízdě padesátivteřinový trest za minutí překážky číslo 20, což jej odsunulo až na 38. místo a překazilo sen o finálové jízdě. I bez penalizace by ale jeho výkon nestačil na umístění v první desítce, která postupovala do finále. Nepostoupil ani Tomáš Kobes a mu-sel se tak spokojit „pouze“ s 18. místem. Nejúspěšnějším se tak v této kategorii stal Lukáš Kubričan, avšak ve finálové jízdě měl dva doteky a nakonec se propadl na šesté místo.

� SPORT SPORT �

RADOSTi trocha

ZKLAMÁNÍPraha hostila mistrovství světa ve vodním slalomu a armádní reprezentanti zde získali hnedněkolik medailíText: Jan ZEMANFoto: autor a Jiří HOKŮV

Naposledy se u nás konalo mistrovství světa ve vodním slalomu v roce 1967. Tehdy se uskutečnilo na přírodní trati pod Lipenskou přehradní nádrží a českoslovenští závodníci získali tři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile v individuálních soutěžích a další úspěch slavili v soutěži hlídek. Letos 3. – 6. srpna měli naši závodníci možnost poměřit své síly se světovou špičkou na kanále v pražské Troji.

Poslední závodní den patřil kanoistům a kajakářkám. Tomášovi Indruchovi se v semifinále nedařilo a chyba na 9. brance jej natolik rozhodila, že skončil na 34. místě. Radostným překvapením byl výkon Stanisla-va Ježka, který ze šestého místa postoupil do finále, kde vybojoval bronzovou medaili.

Všichni očekávali, že závěrečný závod kajakářek by našim barvám mohl přinést ještě jednu medaili, a to z nejcennějšího kovu. Možná že právě toto přílišné očekávání od výkonu dvojnásobné olympijské vítězky Štěpánky Hilgertové bylo příčinou její nekon-centrovanosti a navzdory letošní dobré formě to tentokrát stačilo jen na páté místo.

Čtvrteční kvalifikací na mistrovství světa ve vodním slalomu úspěšně prošli všichni naši reprezentanti a otevřela se jim tak cesta do semifinálových jízd. O den později, v pátek 4. srpna, se na trojském kanále už bojovalo o medaile. Na programu byl závod hlídek kajakářů (K1) a deblkanoistů (C2), ve kterém jsme měli několik želízek v ohni. Hlídka kajakářů ve složení Raab, Kubričan, Kobes skončila v první jízdě čtvrtá a druhá jízda je díky několika chybám odsunula až na páté místo. O to více se dařilo hlídce deblkanoistů ve složení Jiras – Máder, Volf – Štěpánek a Pospíšil – Pollert. První jízdu zvládli skvěle, skončili na prvním místě, ve druhé jízdě opět potvrdili svoje kvality a mohli se radovat ze zlatých medailí.

Sobotní jízdu hlídek C1 mužů i K1 žen provázela naše závodníky smůla, ale nakonec se přesto dostali na bednu. Ženská hlídka

Konečné výsledky:HLÍDKY C2 MUŽI: 1. Česká republika (Jiras – Máder, Volf – Štěpánek, Pospíšil – Pollert)

253,90, 2. Německo 261,90, 3. Slovensko 269,93HLÍDKY K1 MUŽI: 1. Francie 223,51, 2. Itálie 229,52, 3. Polsko 230,72,

... 5. Česká republika (Raab, Kubričan, Kobes) 238,71HLÍDKY C1 MUŽI: 1. Německo 233,24, 2. Česká republika (Ježek, Mašek, Indruch) 237,68,

3. Velká Británie 245,51HLÍDKY K1 ŽENY: 1. Francie 264,87, 2. Česká republika (Hilgertová, Pavelková,

Řihošková) 265,88, 3. Německo 268,85C2 MUŽI: 1. Volf – Štěpánek (ČR) 224,67, 2. Becker-Henze (Něm.) 226,86,

3. Peter a Pavol Hochshornerovi (SR) 229,84,... 6. Pospíšil – Pollert (ČR) 237,94, ... 9. Jiras – Máder (ČR) 280,52

C1 MUŽI: 1. Estanguet (Fr.) 207,69, 2. Martikán (SR) 209,00, 3. Ježek (ČR) 211,02

K1 MUŽI: 1. Cipressi (It.) 202,02, 2. Billaut (Fr.) 204,49, 3. Walsh (VB) 204,78,... 6. Kubričan (ČR) 206,29

K1 ŽENY: 1. Dukátová (SR) 224,09, 2. Pennieová (Brit.) 227,41, 3. Bongardtová (Něm.) 229,29, ... 5. Hilgertová (ČR) 233,74, ... 8. Řihošková (ČR) 235,42

36 37

38

� POZVÁNKA POZVÁNKA �

39

„Právě v tomto je naše akce jedinečná. Na jednom místě lze zhlédnout celé spektrum výcviku, výstroje a výzbroje – od městské policie po zahraniční přepadové letouny. Vstup zůstává samozřejmě bezplatný,“ uvádí Zbyněk Pavlačík, předseda občanského sdružení Jagello 2000, které akci organizuje s Velitel-stvím společných sil Armády České republiky, Hasičským záchranným sborem Moravskoslez-ského kraje a Policií České republiky.

v letošním roce. Na Dni NATO v Ostravě budeme mít devadesát našich příslušníků,“ podotýká vojenský přidělenec Velké Británie plukovník Simon Newton.

Vůbec poprvé se letos na Dni NATO v Ostravě představí U. S. Air Force. Se dvěma jednomístnými těžkými stíhači pro vybojo-vání vzdušné převahy F-15C Eagle a dvěma dvojmístnými údernými letouny F-15E Strike Eagle přiletí na mošnovské letiště ze základny Lakenheath poblíž anglického Suffolku.

Pořadatelé předpokládají, že v ústraní zájmu nezůstane ani již zmíněný AWACS britského královského letectva. „Je potřeba podotknout, že tato britská verze přistane na české půdě vůbec poprvé a prohlédnout si jeho palubu je možnost, která se poštěstí má-lokdy,“ dodává Čadil. AWACS se na Dni NATO

Pavlačík a dodává: „Je dobře, že armáda k této akci od jejího vzniku přistupuje takto aktivně. Dává tak veřejnosti možnost nahlédnout do života vojáka a především vysílá jasný signál o své profesionalitě.“

VLAJKOVÁ LOĎ INFORMAČNÍCHPROGRAMŮ NATO

Důležitost Dne NATO v Ostravě si uvědomují také v centrále Severoatlantické aliance v Bruse-lu. Loňský ročník navštívil náměstek generálního tajemníka NATO pro tzv. public diplomacy Jean Fournet, který letos označil tuto akci za „vlajko-vou loď informačních programů Severoatlantické aliance“. Letos do Ostravy zamíří náměstek ge-nerálního tajemníka Severoatlantické aliance pro operace Adam Kobieracki. „Je to pro nás velké uznání a současně nejlepší důkaz, že Den NATO v Ostravě berou v bruselské centrále Aliance velmi vážně,“ podotýká Zbyněk Pavlačík.

Cílem organizátorů je prezentovat pokud možno co nejvíce společných mezinárodních ukázek, neboť NATO je hlavně o spolupráci. Tu na mezinárodní úrovni proto nepředvedou

Den NATO v OstravěText: Pavel BOHÁČFoto: RAFAT Air to Air Crown Copyright/MOD a natoaktual.cz

V sobotu 16. září 2006 se otevře areál mošnovského letiště desetitisícům návštěvníků ojedinělé akce, která svým rozsahem a koncepcí nemá obdoby nejen v České republice, ale ani ve střední Evropě – Den NATO v Ostravě. Organizátoři opět zajistili celou škálu toho nejlepšího, čím disponuje Česká republika a její spojenci v oblasti bezpečnosti. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout armádní techniku, ale rovněž špičkové umění a vybavení policistů, záchranářů, celníků a dalších útvarů.

VYSTOUPÍ LEGENDÁRNÍRED ARROWS

Největším lákadlem určitě bude vystoupení světově proslulé britské akrobatické skupiny Red Arrows, jejíž umění bude mít česká ve-řejnost příležitost zhlédnout teprve podruhé. „Jedná se o jednu z nejlepších leteckých akro-batických skupin na světě. Fakt, že si vybrala akci v České republice, je obrovským uznáním,

protože nabídek na vystoupení dostává skuteč-ně hodně, a to z celého světa. Její vystoupení je opravdu dobrou vizitkou a uznáním kvality této akce,“ konstatuje odborník na letectví Jan Čadil.

NEJVĚTŠÍ BRITSKÁ ÚČASTPrávě Velká Británie bude mít na mošnov-

ském letišti největší zahraniční účast. Organi-zátoři mají potvrzených 17 letounů Royal Air Force šesti typů, 10 cvičných strojů Hawk, jež využívá skupina Red Arrows, dále supersoniky Tornado, letadla s kolmým startem a přistáním Harrier, dopravní Hercules a letoun včasné vý-strahy E-3D Sentry známý jako AWACS. Velká Británie chce tímto způsobem prezentovat důležitost, kterou přikládá tzv. Special Defence Relationship, zvláštním vztahům v oblasti obrany, které s Českou republikou má. „Jedná se o naši největší prezentaci v České repub-lice svého druhu a třetí největší v Evropě

pouze letci se společnými průlety, ale rovněž elitní policejní útvary – protiteroristické jednotky z Ostravy a polských Katovic provedou efektní ukázku osvobození rukojmích z autobusu za pomoci vrtulníku.

Na Dni NATO v Ostravě se bude s dynamic-kou ukázkou prezentovat i polská armáda. Její 18. bielski batalion desantowo szturmowy z Bielsko-Białe přiveze do Mošnova čtyři HMMWV čili Humwee (High MobilityMultipurpose Wheeled Vehicle).

NA DEN NATOV OSTRAVĚ VLAKEM!

Organizátoři letos očekávají až padesát tisíc návštěvníků. Veliký důraz proto kladou na zabezpečení jejich bezproblémové dopravy. „V tomto směru se nám velmi osvědčila spo-lupráce s Českými drahami, které opět jednak posílí stávající a současně vypraví mimořádné spoje. Nově také vybrané spoje kategorie EC a IC mimořádně zastaví ve stanici Studénka, odkud návštěvníky dopraví na letiště kyva-dlová autobusová doprava Connex Morava. Podrobný jízdní řád naleznou zájemci na našich webových stránkách. V každém případě je cestování vlakem určitě bezkonkurenčně nejrychlejší a nejpohodlnější,“ dodává Pavla-čík. Podle něj budou návštěvníci moci, tak jako v uplynulých letech, také využít služeb Doprav-ního podniku Ostrava či několika rozlehlých parkovišť v blízkosti areálu. „Ve spolupráci s dopravní policií a regionálním rádiem Čas budeme řidiče aktuálně informovat o situaci na silnicích,“ uzavírá Zbyněk Pavlačík.

v Ostravě představil poprvé přede dvěma lety, a to ve verzi E-3A z alianční základny v němec-kém Geilenkirchenu. Před vchodem do tohoto speciálně upraveného Boeingu 707-320 se tehdy utvořila několikasetmetrová řada, v kte-ré stáli zájemci o exkurzi desítky minut. „Podle odhadů posádky si interiér tohoto legendární-ho letounu tehdy prohlédlo na šest a půl tisíce návštěvníků,“ připomíná Pavlačík.

ČESKÁ ARMÁDA UKAZUJE PROFESIONALITU

Armáda České republiky ukáže veřejnosti v Mošnově svoji nejlepší výzbroj na zemi i ve vzduchu jak při dynamických, tak i při statických ukázkách. „Tradičně předpokládá-me obrovský zájem návštěvníků o leteckou či těžkou speciální techniku. Určitě však nezapadnou ani prezentace útvarů, které zrovna nemají tanky či bitevníky,“ upozorňuje

Více informací naleznete na: www.dennato.cz

� DO ŽHAVÉHO

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice,elektronickou poštou na adresu: areport@centrum.cz nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.

» Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službouči osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

» Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná

míst

aRů

zné

» Velitel VÚ 1859 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: náčelník skupiny KIS štábu, ČVO 600, SH 63, PT 10, BP „D“, STANAG 1100, KvPř 12, KvPo 47. Nástup možný ihned. Bližší informace: alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová» Velitel VÚ 2565 ve Staré Boleslavi nabízí volné systemizované místo VSD – zástupce náčelníka odd. ochrany utajovaných informací, PH 71, PT 12, BP „PT“. Termín nástupu: 1. říjen 2006. Strukturovaný životopis zasílejte na fax 973 231 670. Kontakt: 973 231 671, 724 033 233» Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí od 1. 7. 2006 volné systemizované místo: důstojník plánovací skupiny operačního odd. štábu, SH 62, ČVO 570, PT 09, KvPř/KvPo 12/47, BP „T“. Kontakt: 305 635» Velitel VÚ 3072 České Budějovice nabízí volná systemizovaná místa:– náčelník personální skupiny, požadavky:

hodnost por. – npor., BP „D“, vzděl. Bc, VŠ, STANAG 1111 AJ, PT 10

– starší důstojník pracoviště vyhodnocování, požadavky: hodnost por. – npor., BP „T“, vzděl. Bc., VŠ v oboru elektro nebo pasivních systémů, STANAG 1111 AJ, ČVO 680, PT 09

– důstojník pracoviště řízení průzkumu, požadavky: hodnost ppor. – por., BP „T“, vzděl. Bc, VŠ v oboru elektro nebo pasivních systémů, STANAG 1111 AJ, ČVO 680, PT 09.Bližší informace na alc. 322 201,

mjr. Postupa nebo 322 152, npor. Lapáčková

» Velitel Útvaru speciálních operací Vojenské policie Praha vyhlašuje výběrové řízení na systemizovaná místa oddělení logistické podpory.Skupina zabezpečení materiálem:– mladší manažer logistiky – SH 62,

ČVO 966, AJ 1111 , BP „T“– starší pracovník logistiky – SH 43,

ČVO 966, AJ 1111 , BP „T“Skupina provozu a služeb:– mladší manažer logistiky – SH 62,

ČVO 966, AJ 1111 , BP „T“– starší pracovník logistiky – SH 43,

ČVO 966, AJ 1111 , BP „T“Pracoviště evidence a účtování:– náčelník pracoviště – SH 43, ČVO 966,

AJ 1111, BP „T“Nástup k 1. 1. 2007. Přihlášky se strukturovaným životopisem zasílejte elektronickou poštou na adresu: usposog@centrum.cz. Vybraní uchazeči budou kontaktováni personálním manažerem útvaru.» Ředitel logistické a zdravotnické podpory Stará Boleslav hledá z důvodu výstavby „Dopravně kontrolního týmu“ a „Národního týmu řízení přesunů“ (k 1. 1. 2008) zájemce z řad praporčického sboru AČR.Základní požadavky:– příslušník praporčického sboru AČR– bezpečnostní prověrka „T“ (udělená nebo

vyžádaná)

– absolvent praporčického kurzu– úplné středoškolské vzdělání s maturitou– znalost anglického jazyka na úrovni

STANAG – 2222, případně 1111– osobní zájem o práci v těchto týmech,

souhlas s dalším vzděláváním a vysíláním do zahraničí

– v roce 2007 služební zařazení na tabulkách počtů aplikačních kurzů v podřízenosti ŘeVD Vyškov na Moravě (PT 08)

Kontaktní osoby: plk. Ing. Nechanický Zdeněk, tel. 230 901, pplk. Ing. Ňachaj Jan, tel. 230 205» Velitel VÚ 6165 Lipník nad Bečvou nabízí volné místo od 1. 1. 2007 pro VZP: pracovník štábu ekonomické skupiny (prap.), ČVO 950, KvP 8, KvPo 34, PT 09, BP „D“, STANAG 1111. Praxe v oboru nutná. Bližší informace poskytnenpor. Mgr. Irena Géryková, alc. 428 210.» Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance: řidič-automechanik, PT 06, BP „V“, řidičské oprávnění sk. B, C, a D podmínkou, vojenský ŘP, znalost cizího jazyka vítána. Možnost nástupu od 1. 10. 2006. Kontaktní osoba: o. z. Krčková, alc. 204 720» Velitel VÚ 3517 Bechyně nabízí volné systemizované místo pro VZP: velitel spojovací čety velitelské roty, SH 62, ČVO 600, PT 09, BP „V“, AJ 2222,KvPř 12, KvPo 47.Nástup možný ihned.

Bližší informace: nrtm. Zbyněk Macek – alc. 307 515» Velitel VÚ 7830 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: důstojník skupiny správních činností odd. dopravně--pořádkové služby, ČVO 967, SH 62, PT 10, BP „D“, STANAG 1111, KvPř 12, KvPo 47, znalost zákona č. 200/1990 Sb., č. 361/2000 Sb. výhodou. Nástup možný ihned po splnění podmínek výběrového řízení. Bližší informace: 973 205 181, 973 205 131» LOM Praha, s. p., nabízí volné místo na pozici normovač.Náplň práce:• normování výkonu práce při provádění

GO draků a zástaveb letadel používaných v AČR

• normování výkonu práce na zkušebnách leteckých přístrojů

Požadavky :• SŠ elektrotechnická se zaměřením na

letectví není podmínkou • delší praxe v letectvu AČR nebo v leteckém

průmyslu, nejlépe specialista pro elektro nebo rádiové vybavení letadel

• znalost práce na PC• samostatnost, iniciativaNástup možný ihned nebo po dohodě. Zájemci zašlou stručný životopis a kontakt na e-mail: josef.hruby@lompraha.cz,ladislav.provinsky@lompraha.cz. Další informace na tel.: 296 505 740, 296 505 280 nebo alc.: 207 405

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 4325 Strakonice na funkci operátor spojovacího družstva, nejlépe z VÚ Jince.Kontakt: 774 584 416» Hledám volné místo VZP (o. z)v posádce Praha. Hodnost mjr.,ČVO 970 (změna možná), STANAG Aj 1222, ruský j., BP „D“, zkušenosti ze ZSC,likvidace úrazů, požární směrnice, bezpečnostní technik, projekty SNJ,řidič referent.Tel: 212 119, mob. 605 863 199» Hledám služební zařazení jako strážný nebo psovod v okr. Brno nebo Ostrava.Mám hodnost rotný. Tel. 776 851 357

» Prodám novou kevlarovou přilbu.Cena dohodou. Tel. 603 298 069 po 16. hod.» Prodám novou vestu vz. 95, cena 800,- Kč. Tel. 603 159 064 po 17. hod.» Sháním jakoukoliv fotografii objektu, vnějšího i vnitřního prostoru a vybavení tělocvičny vojenského gymnázia v Moravské Třebové z roku 1975. Dále sháním fotografii školní hudební skupiny „MCR“ z VGJŽ v Moravské Třebové z let 1981 – 1982. Prosím, ozvěte se. Kontakt: J. Krásová,alc. 973 245 915, mob. 723 940 956» Prodám náhradní díly na Š-100za cenu 4500,- Kč. Místo uložení 10 km od Pacova (okres Pelhřimov). Kontakt:

723 014 210, ne SMS, žádost o bližší popis lze zaslat na musilpavlik@seznam.cznebo lze seznam přečístna http://www.webpark.cz/musilemail.» Hledáme zájemce o dojíždění z Jihlavy do Prahy na doplnění stálé posádky.Kontakt: alc. 216 371, mobil 723 014 210, ŠIS Musil Pavel, e-mail: dojizdeni@seznam.cz» Koupím, případně směním: Programová učebnice řidiče BVP 1. + 2. díl a součásti oděvu vz. 80 pro tankisty – zejména čepici, bundu a kalhoty. Kontakt: 776 393 740» VÚ 4423 Přáslavice – volné místo zdravotníka. Požadavky: zdravotní kurz. Kontakt: 731 883 808

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 3771 Prostějov – k 1. 1. 2007, operátor operační skupiny op. odd., ČVO 677, PT 07, hodnost rtm., BP „V“, výsadkář. Požadavek: znalost práce na mobilizačním oddělení. Kontakt: alc. 411 136, mob. 775 320 889, personální odd. – 411 110» Prodám slavnostní kabát (modrý), s hodností praporčík, velikost 170/112/106, 1x nošený. Cena 3000,- Kč, rychlé jednání sleva!!! Kontakt: 774 344 041,alc. 207 099 Praha» Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel. 605 745 922