SNPL

.. s slem na srdci

.. s slem na srdci Zitky z dvanctiletho vzen Jakuba Boulangera

sepsal Michael Tschesno-Hell

PRAHA 1960 SNP L

Pfeloil V. Berdych a W. Beck Kresby Bohumila Lonka Grafick prava Zdeka Rossmanna Translation V. Berdych a W. Beck

Slova Jakuba Boulangera jsou tak krut tvrd jako stny betonovch cel bunkr ve kterch proil mnoh lta.

Jsou tak tvrd jako et{J' ktermi byl pikovn ale jsou zrove lidsk, plna vry v lovka.

Vechno to co jsem podle vyprvn a zpis Jakuba Boulangera sepsal zakld se na skutenosti kterou lze kdykoli pezkoumat.

MICHAEL TSCHESNO-HELL

Dachau

Temnice

Po ticeti osmi mscch vazby v kznici v Ambergu jsem byl pevezen dne 12. z 1936 do koncentranho tbora Dachau.

Hauptscharfiihrer Blank si mne prohldl od paty a k hlav a poouchle po-vd: "Na tebe ekme u ti roky." Pak dodal: "Dobe ti poradm-povs sel"

Odpovdl jsem: "Nepovsm." Dostal jsem pst do oblieje, sotvae jsem otevel sta. Krev mi tekla z st

1 z nosu.

Blank mne odvedl do bunkru a rozsvtil v cele. Byla to mal, zk komora bez oken. Betonov kvdr byl postel a vedle stl kbelk pro vechny ppady. Msto podlahy bylo nerovn dldn z kamen hrubch jak musk pst. Blank mi

pipjal nohu k tkmu etzu a zabouchl elezn vrata. Svtlo zhaslo. Nastala pln tma.

Nejprve ztrat lovk smysl pro okol. Stoj ve tm a nev, kterm smrem vykroit. Bezprostedn ped sebou m stnu. Nebo pesnji, zd se ti, e m ped sebou stnu. Tpe rukama, a konen stnu skuten najde. Jednou rukou pidruje tk etz-k tomu potebuje mnoho sly-, druhou rukou ohmatv zed, a dojde ke dvem. Stejn tak putuje zase zptky. Do-prava nelze jt, tam stoj betonov kvdr. Ale jak pozn, e jde k prav stn?

Vdy nen nic vidt. Teprve po dnech tpn se pomalu dostavuje smysl pro orientaci v prostoru. Stle znovu a znovu se pokou nco vidt. Jak to ale namh oi! Tce unaven, rozlmn velkou nmahou, dohmat se k cemento-vmu loi a usedne. Stejn neme dlouho chodit, etz je tk, stran tk.

II

Mus dt pozor, aby nerachotil. Kdy zarachot, ki hauptscharfuhrer nebo konka: "Ticho! Nebo nco zaije!"

Nic nem konce. Vechno se vlee cel msce. Jsem nemyt a neholen, vlasy a vousy rostou divoce. Nevidm ani, co jm. Poznvm jdlo jen podle chuti. Tak jst nen snadn. Tak mi teba obas dvaj k jdlu uzene. Jak se vak v neproniknuteln tm vypodat se vemi kostikami ryby? Hrabu se s takovm jdlem dobe hodinu. A pece mm z toho nakonec poten. Je to

alespo njak zamstnn. Jednoho dne jsem zaslechl klepn na stnu. Tich, docela tichounk klepn. Potm: Jedna, dv, ti, tyi, pt. Mm odpovdt nebo nemm? Co kdyby to byl provokatr? Co jestli mne chtj nachytat? Neodpovdl jsem.

Uplynula dlouh chvle, a znovu klepn. Jedna, dv, ti, tyi, pt. Venkoncem, co u by se mi tady mohlo stt? Odpovdl jsem. Jedna, dv, ti, tyi, pt. Hned pila odpov. Potom nsledoval zdlouhav, obtn po-kus o dorozumn. Z kznice jsem znal dva zpsoby signalizovn klepnm. Neznm soused klepal, jako kad novek, podle abecednho systmu od jedn do 25. Kad psmeno nmeck abecedy mlo o jedno klepnut vc. Pi tomto zpsobu trv dlouho, ne sestav jedin slovo. A pec lovka pot, e nen docela sm. M kamarda, s kterm si me povdat.

Trvalo pln dva dny, ne jsme se pedstavili. Mj soused byl sociln demo-krat z Brunviku. Myslm, e se jmenoval Heimann. Esesci jej ukrutn zbili. Byl stran zoufal. Sedl, stejn jako j, v temnici.

tyi dny jsme se domlouvali klepnm. Pt den ji neodpovdl. Den za dnem jsem netrpliv ekal, kdy se opt ozve klepn mho novho

souseda. Ale neozval se. Kdo to byl? Klepal jsem. dn odpov. Znovu Jsem zaklepal. Stna vak zstala nm. To jist m mj soused strach.

IA

Pozdji jsem se dovdl, e ho v nOCI obsili v cele, hauptscharfuhrei Kanschuster a Blank.

Hauptscharfuhrer Kanschuster byl zvltn exempl v esesckm zvinci. Tebae se neuml ani podn podepsat, byl nositelem nacistickho du ist krve. Pravda, krvavmu emeslu rozuml dokonale.

ekal jsem - den za dnem. Vdl jsem vbec, kdy je den a kdy noc? Ale ano, to jsem vdl velmi pesn. Slyel jsem, kdy rno vyrukovali kamardi z koncentrku do prce a na povel se dali do zpvu psn o umach. .. "a tak vandrujeme, a tak vandrujeme, a tak vandrujeme irm svtem v dl ... " Nebo

pse o rybi s refrnem: "Luiso, Luiso, podvej se jednou u, j jsem pece ryb, j jsem pec jen mu." S jakm vnitnm odporem asi kamardi zpvali tyto psn.

Slyel jsem tak, kdy se veer zase vraceli z prce. Vydvn jdel a stdn esesk na strnch vch byly dal oprn body v toku asu.

Jednoho zimnho veera, mohlo bt podle mho odhadu tak 10 hodin, zaslechl jsem hauptscharfuhrera Blanka, jak spch po chodb. Co asi m za lubem? Leel jsem na svm betonovm loi. Nespal jsem jet. etz studil a elezn sponka mi pli svrala kotnk. Blank se blil k m cele. Jde za mnou? elezn dvee se rozltly.

Vyskoil jsem co nejrychleji z pryny a podle pedpisu jsem hlsil: "Vze 24073 v ochrann vazb!"

Blank: "Dr hubu!" Odemkl mi eleza a pikzal: "Poj se mnou. Vykoupe-me t." Jak m se mnou mysly?

Kdy j sem veel do osvtlen chodby, bolest mi sevela oi. Svtlo bylo nesnesiteln. Bylo mi skoro jako v zk de na gestapu v Erfurtu; ve vi ela byly dva otvory ve dvech, ktermi pronikalo ostr svtlo z reflektor pmo do

13

mch o. I kdy jsem sebevce zavral vka, dralo se svtlo bolestn do o. Skoro stejn tak velkou bolest jsem ctil nyn.

Blank mne odvedl do koupelny, kter byla v bunkru. Nah jsem se musel postavit pod sprchu. Byl pi tom tak Kanschuster, a stejn jako Blank, drel v ruce tk klacek.

To je konec, ekl jsem si. Blank otoil kohoutkem. Zamrazilo mne. Voda byla nesnesiteln studen a psobila prudkou bolest. Chtl jsem vybhnout z mal mstnosti, ale Blank a Kanschuster mne zaali bt. Opt ledov voda, stle znovu mraziv voda, a nemlo to konce. Zdlo se mi, e krev mrzne v tle. Znovu jsem se pokusil uniknout. Opt mi dopadaly rny na zda. Tentokrt jsem byl docela rd, e mne bij, protoe to dokonce hlo. Bolesti jsem stejn nectil.

Pak zavali: "Oblknout!" Ale to nebylo tak jednoduch. dy mi zcela ztuhly. Dalo mi stranou nmahu, ne jsem se jaktak oblkl. Potom zase zaklapla elezn spona na mm kotnku. Byl jsem znova pipoutn.

Ta noc byla k nevydren. Chvl jsem se tak, e chrastil tk etz. Ne a ne se zaht. Dlouh tdny jsem ml pak bolestiv kael a stle pachu krve v stech, protoe plce byly postieny.

Ale j mm dobrou tlesnou konstituci. Ped zatenm jsem hodn pstoval sport, zvl tkou atletiku. Proto jsem tak peil toto muen.

A mimoto: Revolucioni maj vdycky silnou a pevnou vli t.

14

Roman Hiidelmayer

Kdy mne po jedencti mscch temnice pevedli do obyejn samotky, stran jsem se polekal. Nemohl jsem se skoro dvat. Kdy jsem si dal ruce tsn ped

oi, vidl jsem je cel rozmazan. Co kdybych tak oslepl! Kdy pila noc, byl jsem jako vymnn. Tma byla vysvobozenm. Zahalila

mne jako do tepl pokrvky. M oi se jen velmi pomalu pizpsobovaly. Opt jsem vidl, a byl jsem ast

nm lovkem. Nadto jsem te ml nejen prynu, ale i slamnk. Neml jsem vak nic na prci a tak mi nedali nic ke ten. Aby as rychleji ubhal, umakal jsem si z rozvkanho chleba achov figurky. Po cel tdny mne to zamstnvalo. Pomoc kousk stbel a tsek jsem modeloval panky a ukrval je pod prynou, protoe jen pomalu schly. Z papru, kter byl pro uritou potebu, natrhal jsem stejn velik tvereky a sestavil malou achovnici.

Jednoho dne jsem byl ji tak daleko, e jsem mohl tajn hrt sm se sebou achy. Bohuel se mi tato achov hra ztratila, kdy mne z nieho nic pevedli ze starho bunkru do novho.

Nov bunkr postavili vzov. Byl lpe vybaven, kad cela mla splachovac zchod a tekouc vodu. Pro esesky byl tento bunkr jen soust rafinovanho zastracho zazen; prv nae cely ukazovali prominentnm nvtvm jako vzor humnn pe o vzn. Ale jinak i v tomto bunkru esesci neltostn ,po-

kraovali v muen a zvrstvech. Tady jsem poznal novho souseda, vdeskho prvnka dr. Romana Hadel-

mayera, s kterm jsem se sptelil. Zprvu vhav odpovdal na vyukvan 15

signly. Pak se zeptal: "Zn komunistickho poslance Zemskho snmu Bou-langera?"

Odpovdl jsem: "Znm. Pro to chce vdt?" On: "Chtl bych se s nm seznmit." Hadelmayer mi vypravovalo svm osudu. Pipojil se k nacionln socialistic-

kmu hnut mldee v Rakousku a vidl v nacionlnm socialismu jedin prav a skuten socialismus. Pak obsadili hitlerovci Rakousko. Hadelmayer se dostal do rozporu se skutenost, vzepel se, a tak ho zaveli. Byl krtkou dobu v kon-centrku a teprve nkolik dn v bunkru. Byl pln zoufal. Vysmli se mu, kdy dal prvnho zstupce. "Kdo je na tom nejh?" vyptval se potom starch vz. "id. tl No, idem nebyl, take bude ueten toho nejhorho.

"A kdo pijde po idech?" ptral dl. "Komunist. tl Komunistou tak nebyl, take by ho mohli brzy propustit. Vyvedli ho z dtin

skho omylu. Byl proto zcela sklesl na mysli. "Je pece vyloueno, aby takov ivot vydrel lovk dlouh lta."

Na to mu ekli, e v bunkru sed u lta jeden vze jmnem Boulanger, kter pes vechno utrpen jet ije. Chtl toho Boulangera kadopdn poznat, aby se dovdl, jak to vbec dokzal.

Neprozradil jsem Hadelmayerovi, e ten, kterho hled, stoj vedle nho a jen ze je rozdluje. Teprve za ti dny jsem se dal poznat. Radost bubnoval

obma rukama na zed. Od t doby jsme si denn povdali, vdy v urit as. Vynalezli jsme vlastn

systm dorozumvn. Byl strunj ne Morseova abeceda, take jsme se zhy mohli docela rychle domlouvat, povdat si, vymovat nzory.

Poprv jsme se spatili, kdy ns peveli do Buchenwaldu. 16

"Vzcn ptk"

Pojednou v celm koncentrku zavldlo podivn, napjat ovzdu. Esesci oekvali nvtvu z Berlna. Tak u ns v bunkru se vechno mylo a drhlo. Soud podle nervozity esesckch hlda, pjde asi o "vysok zve". Nikdo vak nic pesnho nevdl.

Mjely dny. Po ohlen nvtv stle ani vidu. Jednoho dne rno se konen rozltly tk elezn dvee m cely. Tebae jsem u dvno vyel z temnice,

pechzel mi divem zrak nad jasem, kter zil v rmu dve. Obklopen vyso-kmi dstojnky SS, stl ped mou celou sm sk velitel SS - Heinrich Himmler, jinak zvan "Reichsheini" - "sk Jindra".

Znali jsme se z Norimberka z rznch politickch projev a boj. Tehda, krtce ped nacistickm pevzetm moci, jsem byl sekretem komunistick strany v severnm Bavorsku; Himmler policejnm presidentem v Norimberku a tak u skm velitelem SS. V civilu byl Himmler obchodnkem s drbe. Nenpadn lovk s bezvraznm, tuctovm obliejem.

Hlsil jsem se: "Vze 24073 v ochrann vazb!" Himmler si mne zmil a ekl k svmu doprovodu: "Pnov, tady vidte ob-zvlt vzcnho ptka. To byl n nejnenvidnj mu v celm Bavorsku."

Esesci se spokojen pochechtvali a Himmler se znovu obrtil ke mn: "Stle jet komunista?"

Mlel jsem. Obergruppenfi.ihrer Eicke se na mne oboil: "Neumte odpovdt skmu

veliteli? i'

2 ... s slem na srdci 17

Himmler opakoval svou otzku: "Stle jet komunista?" ekl jsem naschvl pomalu: "Ano, pane sk veliteli, Jsem stle jet

komunista. " Himmler se uchechtl: "Nic jinho jsem od vs ani neoekval." Odmlel se

a po chvli povd: "Co myslte, jak dlouho tady jet budete?" Odpovdl jsem: "A dte souhlas k mmu proputn, pane sk veliteli." Himmler zmnil tn chovn a povzbudiv ekl: "No, to lovk nikdy nev ... "

Mohlo to teba tak znamenat: "Obra se, kapituluj, a potom bude mt nadji, e bude proputn."

Necht jsem se usml. Himmler se pekvapen zeptal: "Pipad vm to smn?"

Neodpovdl jsem. Otoil se a odchzel, nsledovn svm tbem. Tk elezn dvee za-

klaply.

18

Vlka

1. z 1939. Jako obvykle chodil jsem ve sv cele sem a tam. Ani jsem netuil, e dlouho pipravovan druh svtov vlka vypukla prv v tento den. Pak jsem uslyel neblahou zprvu z tborovho rozhlasu. Bylo mi vdycky jasn, e se Hitler nezalekne dn provokace, aby rozpoutal vlku. A je pece nco jinho pedpokldat uritou udlost, a nco jinho je ji zat. e vypuknut vlky je zatkem konce hitlerovskho faismu, to jsem vdl zcela urit. Ale

nevdl jsem, co se nyn dje ve svt, jak jsou rozdleny sly, co hbe nrody. Hoel jsem touhou alespo nco mlo se o tom dovdt.

Pokud jde o mou osobu, vdl jsem jist, e mne nepust na svobodu, dokud bude vlka. Dokonce jsem vdl jet vc. Budou se mnou zachzet jet he ne dosud a ve chvli, kdy nacisti uct konec, pak mne sotva nechaj naivu.

Poslouchal jsem u dve. Na chodb bunkru byl velk shon. Unterscharfuhrei pobhali sem a tam. Slyel jsem, jak nkdo ekl: "Polky mme za pr nedl

k " v apse. Za trnct dn potom pili do tbora prvn zajat Polci. Esesci jim nadvali

"zkodnci". Vechny cely v bunkru se plnily m dl vce. 17. z mi ekl konka, kdy mi podval jdlo otvorem ve dvech: "Vichni

jdete na transport. Tbor se vyklizuje pro polsk zajatce." Dva tisce vz bylo ureno pro koncentran tbor v Buchenwald, jeden

transport el do rakouskho Mauthausenu a jeden do Flossenburgu ve Falcku. Obyvatele bunkru, estnct kamard a mne, naloili do zvltnho vagnu,

kter byl na konci vlaku, abychom byli izolovni od ostatnch. Byl to nkladn 19

vz, v jakm se voz dobytek. Pece vak v nm bylo dost msta, mohli jsme se voln pohybovat a konen jsem se dostal mezi lidi, se ktermi jsem si mohl po-povdat. Ti a pl roku jsem vidl jen konkae Bernharta - kriminlnho zlo-ince - a esesky ze strnho oddlu. Prv proto se pro mne stala cesta z Dachau do Buchenwaldu velkm zitkem.

Nejdve jsme se vzjemn seznmili. Oknky u stechy pronikalo dost svtla a tak jsme docela dobe na sebe vidli. Nkter vzn jsem znal z Bavorska jet z doby ped Hitlerem. Tak napklad mldenickho funkcione Michaela Reitmayera a sociln demokratickho odbore Hagena. Te jsem se tak konen mohl podvat do oblieje mmu sousedu z dachauskho bunkru, dr. Romanu Hadelmayerovi. Byl tak vysok jako j, ponkud slab konstrukce, jemnch rys oblieje.

Nmeck odbor Hagen, se kterm jsem si na svobod mnohokrt tvrd vymoval nzory, stiskl mi ruku a povd: "Te vidm, co jsem nadlal chyb ... Mli jsme pece jen spolen postupovat proti Hitlerovi - sociln demokrati a komunist."

Povdali jsme si potom ptelsky o tom, co bylo, a o tom, co ns ek. Na cest z jednoho koncentrku do druhho jsme pili ke stejnmu poznn, e jednou u konen mus dojt k jednot dlnick tdy.

Byl jsem rd, e jsem se mohl zase jednou vypovdat do sytosti, a nejradji bych si byl povdal se vemi najednou. Rozhovor neustal ani na vteinu. Vechny ns u dlouho svrbl jazyk. Jak dlouho bude jet trvat vlka? Kter stty jet budou do vlky zataeny? Bude v Buchenwald lpe ne v Dachau?

lovk malho rstu, kter po celou dobu vce poslouchal, ne mluvil, pistoupil ke mn a rakouskm dialektem povd: "U jsem o vs mnoho slyel. Chudku, co vs jet ek."

20

Byl to katolick far z mal horsk vesnice, jmnem Schroffner. Ml dtsk obliej, kulat jako jablko, a v och velk strach.

"Pro vs zaveli, a k tomu jet do bunkru?" ptal jsem se ho. "Vte, ekl jsem, e Hitler prodal Mussolinimu jin Tyroly. To je samozejm pravda, ale neml jsem to kat nahlas."

S velkou lskou vyprvl far o sv chudobn vesnici. Znal kadho rolnka, kad dt obma jmny. Obyvatele vesnice povaoval za leny rodiny. Udro-valo ho vdom, e bude brzy proputn a vrt se k nim. Netuil, co ho oekv v Buchenwaldu.

Hauptscharfiihrer Sommer ho nechval dlouh hodiny skkat v podepu na chodb bunkru a pobzel ho ranami bkovce, a se chudk zhroutil vyerpnm. Potom mu Sommer vstkl benzn do il. Far z Tyrol zemel po hroznm utr-pen.

Ze estncti vz, s ktermi jsem piel do Buchenwaldu, Sommer dvanct zavradil.

21

Buchenwald

Buchenwald

N vlak pijel do Vmaru pozd v noci. Zstali jsme ve vagnech a do ro-zednn. Za bit a kopanc jsme nastupovali a v poklusu spchali na Ettersberg ke koncentrku Buchenwald.

Srdce mi divoce builo v hrudi. est let samovazby mne pece jen pkn poznamenalo. Ale to vechno se mus pekonat, nemohu prv te klesnout jak zvadl kvt, poddat se. Kamardi si cestou eptali, e v Buchenwaldu u

nepjdeme do bunkru. Nebyl jsem tak optimistick. Snaili se mne pesvdit: "Jakube, byls u ti roky v bunkru. Jist pijde nyn na voln blok." Kdopak mi me mt za zl, e jsem jim nakonec mlem uvil.

Cesta prudce stoupala k vrcholku kopce. Po obou stranch naeho prvodu esesci s pukami a se psy. Tato silnice ke koncentrku byla nazvna "Krvav cesta". Stavli ji vzov. Tisce jich pi tom zahynulo.

"Kupedu, los, los, vy psi. Lev, dva, ti, tyi. Kdo zstane pozadu, bude zastelen ... "

Tk, stran tk to byl pochod. Kdybychom u byli na mst! K devt hodin jsme byli konen u cle na cesty. Esesci stli u nastoupeni

na apelku, aby ns pivtali. Proli jsme branou, na kter pro vsmch bitm, zkopanm a potluenm bylo napsno: "Kadmu, co mu pat."

Sotva lageralteste Ernst F rommholt (bval organizanm vedoucm komu-nistick strany v Erfurtu) pehldl nastoupen novky a mrknutm oka dal najevo, e mne poznv, ozvalo se z tborovch amplin: "slo 24073 k brn." Tm mnili mne. Hned jsem pochopil, e pece jen pijdu zase do bunkru. Za

25

chvli nato vyvolali i ostatnch estnct kamard z dachauskho bunkru. U brny stl Sommer. Hauptscharfiihrer Sommer. Byl to nejhor z esesckch

drb, kter jsem bhem sv dlouh vazby poznal. Sommer ns odvedl do bunkru. Rozestavil ns ped celami v zk chodb. Co km cely. Byly to umrl komory, dva metry dlouh a metr dvacet irok; dry prv tak dostaujc pro mry. A pece jsem v tto hrobce proil dalch ti a pl nekonench let.

Sommer se kadho z ns ptal, kolik msc u je v bunkru. Mimo mne tam dn nebyl dle ne rok. Sommer zahuel: "Nastavte ui. Vc ne deset

msc tady dn z vs nevydr. Rozumno? Do t doby vichni pochcpte!" Pak se za nmi zavely dvee.

Rozhlel jsem se po sv nov cele. ediv stny, betonov podlaha. Rakev z betonu. Ke stn bylo piklopeno nkolik navzjem spojench prken a z-padkou upevnno na zdi. Veer se zstrka uvolnila a prkna utvoila primitivn lko. Devadest centimetr irok, metr sedmdest dlouh, ikmo sklesl a bez podloky pod hlavu. Na tchto prknech jsem musel spt bez slamnku, bez pikrvky a podhlavnku. Jako polt jsem si dal boty. kal jsem si: "Na em ale budu sedt, a se rno pryna zdvihne? Vdy tu chyb stolika. Jist ji ztra rno dostanu." Ale nic takovho se nestalo. Pryna byla pes cel den

piklopena ke zdi. Musel jsem stt. Od rna do veera stt. Nejprve jsem byl docela bezmocn. Chtjte od lovka, aby stl cel den a pitom mohl uinit vehovudy tyi kroky tam a zpt. Ale tady se nedalo nic dlat ne vydret. Musel jsem stt. Od 4.30 rno do 21 hodin veer. Cel den. A kdy haupt-scharfiihreru Sommerovi napadlo nedat rozkaz ke sputn pryen, tak tedy jet celou noc. Posadit se na podlahu bylo psn zakzno: "Kdo si sedne na podlahu," kval Sommer, "dostane ptadvacet na zadek." Tak tedy mi u nic jinho skuten nezbv, pomyslil jsem si, ne od rna do veera stt. Kdepak,

to tak nejde. Kdy bude dlouho stt, zanou ti otkat nohy. Voda v nohou se rovn rozsudku smrti, protoe nm v bunkru byla zakzna lkask pe a jakkoli lky.

Kdy se nkdo v bunkru hlsil nemocnm, objevil se esesck lka dr. Hoven a pronesl sv slavn poekadlo: "No tak si zase jednou pipravme injekci, a to se vm pak hned ulev!"

Skuten, kdo dostal injekci, tomu se brzy vedlo lpe. Smrt ho vysvobodila z trap bunkru.

Kdy tohle vme, pak tedy to znamen stle chodit, sem a tam, tyi kroky k oknu, tyi kroky ke dvem, tyi kroky k oknu, tyi kroky ke dvem. A zase

tyi kroky k oknu a tyi ke dvem. Hodinu co hodinu. Den co den. Msc co msc. Rok co rok. Tikrt pilo jaro. Tikrt lto, podzim a zima, a j jsem zstal uzaven v betonov rakvi. V bunkru jsme nemli ani zkonem pedepsanou hodinku prochzky na dvoe jako v kznici, kde trestanci mohou denn pobt alespo chvli na erstvm vzduchu. Nemli jsme co dlat, dn zamstnn, nic ke ten. Stle jen tyi kroky ke dvem, tyi kroky k oknu. Stle jen sem a tam.

27

Robinsonda

Ve tyi nebo v pt hodin rno, podle nlady, ozval se hlas hauptscharfuhrera Sommera: "Pryny nahoru!"

To znamenalo ipern vyskoit, piklopit a uzavt prynu, svlknout ko-ili a s kbelken1 v jedn a konvic na kvu v druh ruce ekat, a se otevrou dvee do cely. Pak poklusem do umvrny, vylt a vyplchnout kbelk a stejnm tempem vrtit se do cely. Umt se nebylo dovoleno, to bylo vyhrazeno jen pro esesky.

Od t chvle zaal nekonen dlouh den. Jak stran je dlouh minuta, kdy pot vteinu po vtein. Co teprve jedna hodina. Potal jsem edestkrt edest vtein, ti tisce est set vtein. as vak neubhal. Potal jsem znovu edestkrt edest vtein. Den vak je dlouh a hodiny se nepedstaviteln zdlouhav vleou. Jakjen to t bt stle bez jakkoli prce. Nco pece jen mus

lovk dlat, st, pracovat, prost nm se zamstnvat. To vn nicnedln, ta vn neinnost, ta naprost przdnota u sama o sob je hrozn utrpen. Nej-hor vak ze veho je pemlen, hloubn nad sebou samm. Kad den znovu a znovu to se mylenka, zda se doije ztka, den za dnem otzka, jak dlouho jet bude zaiva pochovn v tto kamenn hrobce, denn vahy, jak dlouho me to vechno fyzicky i duevn vydret.

Pitom stle jen tyi kroky k oknu, tyi kroky ke dvem. Tam a sem jako kyvadlo hodin. Chvli to lovka ukliduje, kdyby to ale mlo trvat dlouho, zblznil by se.

Tak jsem si dval koly, kter mne odvdly od dotrnch mylenek. Pede-

vm takov lohy, jejich een vyaduje hodn asu. Tak tebas jsem uvaoval, co jsme ve stran dlali sprvn a co patn. V duchu jsem pebral nejrznj funkce a vymlel jsem nejrafinovanj konspirativn pravidla pro ilegln prci. Nebo jsem se uil kat abecedu pozptku, jak to nejrychleji lo. (Doshl v tom takov pmo artistick zrunosti, e jet po letech, v mauthau-senskm koncentrku, nm pro zbavu pedvdl svou pohotovost v obracen slov. Pedtali jsme mu text z papru a on stejn rychle odkval slova pozptku. - Pozn. pe kl. )

eil jsem matematick lohy, jednu sloitj ne druhou. Jene kad tma se jednou vyerp. il jsem stle ve strachu, e mi jednou dojde ltka k pemlen. Tak honem zkusit najt njak jin druh zbavy. Proto jsem si vymyslel Robin-sondu.

Pedstavil jsem si, e jsem na zmosk lodi. Lo ztroskot u oputnho pobe a j jsem jedin, kter peil katastrofu. Mimo mne bylo na palub mnoho zvat: bk, krva, kanec, svin, slepice a kohouti, velbloudi, ovce a jehata. Nejdv jsem si v duchu postavil oton jeb, abych mohl dobytek vysadit na beh. K tomu jsem pouil materilu z lodnch st. Na rameni vlonku jsem upevnil kladku. Lan bylo pece na lodi dostatek. Pak to zaalo.

Naped jsem chtl pevst kance. Dalo mi pknou prci tkho paka svzat lanem, ale podaila se. Te se kve ve vzduchu, poven na jebu. Z opatrnosti jsem lano jet zajistil na rumple. Ponvad jsem se dopustil

pi stavb jebu njak chyby, ulomil se vlonk a kanec se ztil dol. Neboh zve alostn kvielo.

Tak jsem se musel dt do stavby novho jebu. Tentokrt jsem zeslil vlonk a podepel ho konzolou. Nov konstrukce se dokonale osvdila.

Pro krvu a bka jsem stloukl ohromnou posadu, jak pouv kov pro 29

neklidn zvata. Na dno klece jsem pipevnil koleka. Do tto klece jsem prost vthl zve a zaklapl vrtka. Pevzal jsem to cel lanem a na strop bedny jsem upevnil kruhy, do kterch jsem navzal lana vlonku. Penesen ivho, zoufale bucho nkladu na pevninu nedalo u tolik prce. Aby se zvata ne-rozutekla, pivzal jsem je k nejblimu stromu. To vechno si vydalo svj as.

Kdy jsem si potom zhotovil rzn zemdlsk nad, pustil jsem se do zaizovn nejmodernj farmy. Dal jsem si velmi zleet na tom, abych nevynechal ani jednu z nejnovjch vymoenost zemdlsk techniky. Samozejm v blz-kosti obydl, kter jsem postavil, byla studnka se sladkou vodou.

Tdny a tdny mne zamstnvala tato prce. Jednoho dne jsem objevil, e na ostrov ij mimo mne jet i divoi, domorodci. Vysldili mne. Byl to nrod

trpaslk na velmi nzkm vvojovm stupni. Protoe jsem jim nedvoval, vystavl jsem kolem farmy vysok plot. Divoi m chtli zbavit vodnho zdroje. Rozhodl jsem se vykopat tolu, kudy bych odvedl vodu z pramene pmo do farmy. Stavt toly jsem se nauil na vojn za prvn svtov vlky. Vdl jsem jet pesn, jak se pipravuje dv k zaklenut.

U normlnch tol m prez ku metr dvacet a vku metr osmdest. Prkna jsem ale dn neml. Tak jsem se musel spokojit s kulatinou.

Jeliko jedna strana farmy byla na svahu kopce, mohl jsem tolu kopat pmo k prameni. Kad den jsem se dostvalo ti metry hloubji do nitra kopce. Vypotal jsem si, e bych mohl doshnout pramene asi tak za trnct dn. Ve tole pi prci jsem si svtil louemi.

Stavt vtrac achtu mi pipadalo nebezpen. Tuil jsem, e mne trpaslci pozoruj. Vtrac achtou by pak mohli snadno vniknout do mho hradu.

Jednoho dne bylo vechno hotovo. Voda proudila tolou do farmy. Prozeteln jsem pedtm u postavil lab, aby voda mohla odtkat z farmy ven. 3

Za as jsem se pece jen s domorodci sptelil a navtvoval jsem je v jejich chch vybudovanch z list a hlny. Nauil jsem se jejich jazyku, kter se skldal jen ze samch sykavek.

Pak piel slavn den, kdy se trpaslci usnesli, e mne zvol svm krlem. V tomt9 okamiku jsem si ekl: "love, Jakube, te u ti zan strait ve

vi. " A petrhl jsem jednou provdy nit mylenek o Robinsond.

.. a jednou pijde den, kdy budeme svobodni

Jednou jsem si zaal potat, kolik kilometr ujdu za den pi tom mm chozen sem a tam. Doel jsem k slu tm dvacet est kilometr. Za normlnch okolnost to nen pro lovka dn zvltn vkon. A pece jsem denn klesl vyerpn na prynu. Spt, jen spt.

Vydrel jsem spt dv a ti hodiny. Jak vak to byl vbec odpoinek bez pikrvky, bez slamnku a bez podhlavnku. Mimoto byla pryna trochu na-klonna, take jsem ve spnku stle klouzal dol a kadou chvli jsem se budil v nohch lka.

Nejhe bylo v zim. Pethl jsem si pltnou vzeskou kazajku pes hlavu, abych se alespo trochu zahl vlastnm dechem. asto vypnul hauptscharfuhrer Sommer beztak vlan stedn topen, a to pak se nedalo vbec leet. Zima byla pmo nesnesiteln. Musel jsem vstt a zase chodit sem a tam. Kdy konen nastalo jitro, byl jsem sice rd, e je noc za mnou, ale s hrzou jsem myslel na nekonen den, kter mne ek.

Bh asu byl peruovn jen chvlemi jdla, trnm, muenm a vradnm kamard. O to se pedevm staraly takov zjevy, jako byl hauptscharfuhrer Sommer. Nikdy nepochopm, jak mohl tento tvor, kter navenek vypadal jako

lovk, dokzat dlouh lta zabjet, krtit, vet a pchat smrtc injekce. Byly tak jin "kratochvle" jinak przdnch dn. Napklad se ozval nkdy

z amplin povel: "Vichni na bloky, idi zstanou stt." Pak museli idovt kamardi zpvat - "Po stalet jsme idili a podvdli nrod ... ". Nkdy hodinu,

nkdy tak dle. Kdy zpvali falen, byl rozkzn "sport". To znamenalo, e se

32

vrhali na zem a plazili se pes apelk. Kdy nhodou prv prelo, mli k tomu jet navc dinu s itnm at, protoe esesci si potrpli na podek a istotu.

Pi nvratu z prce a asto tak po apelu vzov zpvali "Pse o Buchen-waldu". Jeden vze napsal text a jin melodii. Byl jsem vdycky hluboce dojat, kdy jsem zaslechl refrn: " ... pak jednou pijde den a budeme svobodni."

Nkdy ta slova byla plna zoufalstv, nkdy plna nadje a nkdy z nich byla slyet pedzvst odplaty, kter pijde.

Pse Buchenwaldskch.

I . Jak se vzbud den, s prvnm svitem v dlouhch kolonch v rannch jet mhch a do tmy vzov dt jdou jen. Nad nmi z u rud nebe a v kapse ns krajek chleba heje a v srdci, v srdci bolestn je sen.

Refrn: Oh Buchenwalde, tebe nelze zapomnt. Vdy ty mj osud jsi. Ten, kdo by chtl, a zprvu nejdv zkus, jak krsn je v svobod t. Vak na tebe, Buchenwalde, nereptm, kdy smutn plynou moje dni, kamardm j do ucha zaeptm, e pijde den, kdy budem svobodni.

3 ... s slem na srdci 33

Refrn:

Refrn:

2. D4leko mil, ach, chtl bych jt hned, vtek zpv, nechlad krev. Snad vrna bude mi ta krska. Zacink lopata na ztuhlm rameni. Pevn je krok n, tvrd je kamen a v srdci, v srdci horouc lska.

Oh Buchenwalde ...

Noc je tak krtk, kadmu vzni z domova sladk psnika zazn. Vydret! heslo zapje. Pevn krok, soudruzi, nedbejte na slotu, nae hru petk vl k ivotu a srdce, srdce je pln nadje.

Oh Buchenwalde ...

Obas, kdy jsme mli velik tst, poruil Sommer u k devt hodin spustit pryny. Tak jsme si mohli alespo lehnout. Ale jen velmi zdka jsem hned usnul. Dlouho jsem leel, pemtal, a si proda prosadila sv prvo a spnek mne pemohl alespo na nkolik hodin, kdy jsem se stejn co chvli z rznch dvod probouzel. Stejn ani spnek nebyl zapomnnm - stle se mi zdly hrozn sny.

34

Hlad a ze

Jdla bylo m dl tm mn. Jen zdka jsem dostal tepl pokrm. Z kuchyn sice poslali teplou polvku, ale Sommer a tak Janisch nechvali s potenm leet misky hodinu i dv ped zavenmi dvemi, za ktermi jsem chodil sem a tam v netrplivm oekvn jdla. Oblbenou metodou Sommera bylo tak sypn soli do jdla. Nedalo se to potom jst. Ale co dlat? Nejst znamenalo trzniv hlad a halucinace, kdy to lovk sndl, byl pololen zn. Musel jsem jst, nemohl jsem se svvoln zeslabovat. Ale ta ze, nepedstaviteln ze! Dvali nm jen pl litru bryndy nazvan "kva" na dvacet tyi hodiny, ale jak mlo tlo vystait s tak malou dvkou tekutiny?

Tak chleba jsme dostvali m dl tm mn. Nakonec dva krajky na cel den. Jeden jsem rno sndl hned pi sndani, druh jsem si poloil na malou po-

liku s pevnm pedsevzetm nedotknout se ho ped dvanctou hodinou poledn. Musel jsem si chlb takto pesn rozdlit, jinak to ani nelo. Pak jsem se proch-zel sem a tam, od sedmi do dvancti, a dval se zamilovanma oima po chlebu na police. Vydret celch pt hodin o hladu - to byl tk boj, kter jsem

denn svdl sm se sebou. Tsn ped dvanctou - vdl jsem pesn, kdy je poledne, protoe se vdycky st vz vracela do tbora k obdu - chtl jsem pece jen kapitulovat. kal jsem si: "V, Jakube, celkem je to docela jedno, jestli sn krajek chleba o deset minut dve i pozdji." Ale hned jsem si zase odporoval: "Ne, ne, to nepichz vbec v vahu, kapituloval bys. Tch pr minut pece jet vydr." Tak to bvalo den co den.

Hladov chvle byly pece jen dtskou hrou proti trzniv zni. Rozdlit si 35

pl litru ern tekutiny na docela malink loknut, aby kva vydrela na cel den, to u byl mal kousek hrdinstv.

Jednou, kdy byl Roman doasn peveden do m cely a kbelk byl a po vrch pln, museli jsme moit do konve na kvu. Toho dne bylo prv jdlo pesolen a my jsme pmo hynuli zn. Najednou mi Roman povd: "J u to, Jakube, nevydrm. Nesm se zlobit a opovrhovat mnou, ale budeme muset pt mo. ff

Potsl jsem hlavou: "Ale Romane, z toho dostaneme jet vt ze. ff "No jo, ale j musm, Jakube, nco pt. Uschnu, kdy nebudu mt co nejdv trochu njak tekutiny v bie."

A tak jsme zaali pt vlastn mo.

Krtk vzpomnn

V ivot jsem ml asto hlad. Zvlt po smrti mho otce, kdy jsem byl jet chlapec. Do koly mi dvala maminka vtinou such chlb; jen kdy bylo nejlp, mazala ho epnm sirupem. Mslo jsem nikdy neml a astokrt se i chlb nedostval. Maminka musela ze sv skrovn mzdy nasytit jet pt hladovch krk a tak se stalo, e jsem v poslednm kolnm roce nkolikrt hlady omdlel a spadl z lavice. Abych alespo trochu pispl rodin na ivobyt, vstval jsem u ve tyi hodiny rno a roznel pekai emle. Po kole jsem jet vypomhal u jednoho obchodnka s jzdnmi koly.

Pesto ale jsem vyuval kad minuty k uen. Mval jsem velmi dobr vysvden. Na propoutcm vysvden ml jsem a na jednu dvojku sam jedniky.

Kdy jsem vyel ze koly, nastoupil jsem nejprve v tovrn na hlink jako brusi. Po nkolika tdnech mi vak ekli, e jsem podvyiven a pli slb pro takovou tkou prci.

Nael jsem si jin povoln; stal jsem se poslkem ve velkoobchod s psacmi potebami. Ze zatku to bylo docela dobr, ale kdy jsem ml tlait tk dvoukolk do pke stoupajc ulice, nehnul jsem se z msta. Kolemjdouc se slitovali a pomohli mi vozk tlait. Musel jsem se tak tto prce vzdt a stal jsem se sluhou ve vulkanizanm zvod. Dostal jsem i kolo a prce byla leh.

Jednou k nm piel mj porunk a odvedl mne k umleckmu kovi. Mistr se mne zeptal, m bych chtl bt. Ml jsem sml plny do ivota. Chtl jsem se stt architektem nebo nm podobnm. Proto jsem odpovdl:

37

"Pinejmenm inenrem. H Mistr se podval pekvapen a ekl: "Kdepak, chlape, na to nemysli, nejsou

penze na studium. Nau se radji podnmu emeslu. H Tak jsem se stal umleckm kovem. Potom pila v srpnu 1914 vlka. Narukoval jsem devatenctilet a v est-

nctm roce mne poslali na frontu. Tam jsem ml monost poznat nesmysln lenstv vlky. Tam jsem se tak stal socialistou. Od t doby jsem pslunkem

revolunho dlnickho hnut. Prodlal jsem vechno, co mus prodlat prav dlnk: stvky, tresty, pechodn zase prce, potom zase stvka, zase nezamstnanost. A stle byla u ns bda kuchakou.

Je u to tak, jak k spisovatelka Marie von Ebner-Eschenbach: "Osud ns otlouk, e mknem nebo se zatvrdme. tl J se pod ranami osudu zatvrdil.

tdr veer

Bylo to na tdr veer 1939. Jako obvykle kad den, kdy se stmvalo, bylo okno m cely zakryto zven prkennou deskou. Nastala naprost tma. Tenkrt povolil Sommer mimodn pedasn spustit pryny a tak jsem se mohl konen posadit. Bylo mi zima. Byl to mj est tdr veer ve vzen. A stle sm. Zcela sm. Jakou asi nladu me mt m ena a mj syn v tto chvli? Kad

lovk, ktermu uloupili svobodu, by by byl i sebelep revolucion, na tdr veer je velmi sklen. To je pece jen lidsk. Ale tento tdr veer byl pro mne, na rozdl od vech pedchzejcch, nejhor. Vce ne ti msce

neml jsem dnou zprvu od eny. Co se stalo? Uvznili ji snad? Nebo se j snad podailo uprchnout do ciziny?

Zblo mne. Nhle jsem slyel kroky blc se k m cele. Sommer! Chce mne snad prv

dnes, na tdr veer, oddlat? Lampa se rozzila. Sommer otevel dvee cely. Hodil mi dopis: "Tady m vnon drek. H

Dopis. Srdce se mi radost zastavilo. Psan od m eny. Vrhl jsem se k dopisu - ale jak to, vdy dopis nen od m eny! Je to soudn dopis. Tak zase u je ena ve vzen?

39

Dosedl jsem na prynu. Netrplivma rukama jsem otevral oblku. Psmena mi tanila ped oima. S nmahou jsem peetl "aloba o rozvod"! Ruce mi klesly do klna.

To pece nen mon! To pece neme bt! Moje ena byla pece sama tyi a pl roku v koncentrku. Nev sice, e jsem polovin vrak, nev tak, e kdy stojm, tesu se na celm tle. V ale pece, e mimo m sestry je mm jedinm spojenm s okolnm svtem. To pece neme bt! Moje ena pece vdy stla pi mn, dokonce i kdy byla sama vznna! Jak to, e se najednou zmnila?

Stle jsem si pedtal, co tam bylo napsno: " ... aby chlapci stle nekali, e jeho otec byl komunista."

Tohle e pochz od m eny? To nen mon. Urit ji k tomu pinutili. Ale co to znamen pinutili? Copak se lovk d k nemu takovmu pinutit?

Pemlel jsem dlouho a nenael dn vysvtlen. etl jsem psan znovu. Nemohl jsem prost uvit. Tady bylo ern na blm: " ... Nev, kdy a zda vbec nkdy bude jej dosavadn manel proputn ... a odpovdnost za chlap-ce ... " Pepadlo mne zoufalstv.

Sed tady lta v thle kamenn hrobce a tvj nejlep ptel, tvj ivotn druh a spolubojovnk t nech na holikch. Jak m jet smysl dle t?

Vzal jsem runk, roztrhal ho na pruhy a zaal jsem si plst provaz. Chtl jsem udlat konec vemu trpen.

Sommer s tm pevn potal, e jednou spchm sebevradu. Podle potov-nho raztka piel dopis u ped tdny. Sommer ho zadrel, aby mi ho hodil

prv na tdr veer, kdy kad vze je obzvlt citliv a sklen. Byla to belsk vaha. Ale jeho poty mu nevyly.

Jet kdy jsem si pletl provaz, ozvalo se ve mn: "Nesm svj ivot zahodit jako star hadr . Nesm!"

Ale tu noc jsem nemohl leet, nato spt. A tak jsem chodil sem a tam, tyi kroky ke dvem, tyi k oknu, tyi kroky ke dvem, tyi k oknu, tyi kroky ke dvem, tyi k oknu. Po celou noc.

Piznvm, plakal jsem hoce a musel jsem vydat ze sebe vechnu slu, abych u ani na chvli nepodlehl chvilkov nlad.

Pece jen jsem zvtzil nad svm zoufalstvm. Kdy druh den rno konkabyl to mj ptel Roman-otevel dvee, ulekl se mho vzezen: "Copak je s tebou?" zeptal se tie.

V tto noci mi zeedivly vlasy.

Moje ena a mj syn

Jak to jen bylo mon, e moje ena dala o rozvod? My jsme si pece vdycky docela dobe rozumli. Nikdy se nic nestalo, co by pohodu poruilo, ili jsme jako manel astn. Co vak ji pinutilo, aby tak jednala? Snaili se snad pbuzn, aby uinila tento krok? Podlehla snad ntlaku nacistickch ad?

Tyto otzky mi nedopvaly klidu. Kdy jsem pemohl prvn nval zoufalstv, rozhodl jsem se, e j napi. Brzy jsem dostal odpovd. ena psala, e netuila, co mn tm zpsob, a proto e bere alobu zpt. Ale bylo u pozd. Soud rozvedl nae manelstv bez prodlen. Nevdl jsem jet tenkrt, jakmu byla vysta-vena ntlaku. Dozvdl jsem se to mnohem pozdji, teprve a po vlce.

Kdy byla moje ena v r. 1934 zatena, poslali naeho chlapce, tehda tletho, do sirotince. Pi proputn z koncentranho tbora na jae 1938 bylo j oznmeno, e m zakzan pobyt v Bavorsku a tak v Porn. Odjela tedy do Herne ve Vestflsku ke sv seste a dala se do boje o chlapce. Po velk nmaze

podailo se j prosadit proputn chlapce ze sirotince. Vzala si ho k sob. Od t chvle zaali dotrat jej rodie a sestra. toili, aby se dala rozvst. Tak gestapo j nepopvalo klidu. Neodolala spojenmu ntlaku a vzdala se.

Dopisovali jsme si potom a do konce vlky a nikdy jsem j to nevytal. Ptho kvtna 1945, kdy byl osvobozen koncentrk v Mauthausenu, ekl jsem si: "Mm se vrtit ke sv bval en?" Odpovdl jsem sm sob: "Ne. Takov bolest se nikdy docela nezahoj. Jednou by se to ve mn ozvalo znovu, vytal bych j, e mne v nejt dob nechala na holikch. Pro bychom si tedy

zbyten ztrpovali ivot?"

42

Tak jsem se k n ji nevrtil. Spatil jsem ji teprve v r. 1949, kdy u byla znovu provdna.

Svho syna jsem vidl mnohem dve. Kdy jsme tak proti sob stli, byli jsme si docela ciz. Byly mu tenkrt sotva ti lta, kdy ns odlouili. ekl jsem mu: "Nu tak si sedni, a se meme nejdv seznmit."

Nebylo to jako v nkterch romnech, kde si otec se synem po dlouhch letech odlouen padnou do nru. Ne. Bylo to docela jin.

Nepoznvme se. Jsme si ciz. Hledme nejdve v rysech oblieje nco shodnho. Nco znmho, m jsme si podobn, co nm pipomn dvn vzpomnky.

Vyprvl jsem chlapci o svm ivot a ctil jsem, jak se pozvolna sbliujeme. Povdal jsem velmi dlouho. Dval jsem se mu do o rozench pozornost. Kdy jsem dovyprvl, ekl mi: "Tto, chtl bych bt jako ty."

43

Ptadvacet na zadek, aneb mlad Polk mus zemt

Jednou mi stril Sommer do cely tinctiletho Polka jmnem Ignc a povd: "Bude spt na zemi a nedostane nic k rdlu ani k pit. Kdy to nedo-dr, dostane ptadvacet na zadek. II

Ignc stle stran nakal. Snail jsem se ho uklidnit. Zeptal jsem se ho, co provedl, e se dostal do bunkru. kal jenom: "To nesmm prozradit."

V poledne jsem dostal sv kadodenn huben jdlo. Nedostaovalo podn ani jednomu, ale copak jsem mohl jst a nechat chlapce pihlet? Zeptal jsem se: "Ignci, neekne Sommerovi nic, kdy ti dm najst?" Psahal, e bude mlet, i kdyby ho tloukli. Tak jsem mu dal poloviku jdla i chleba.

Veer, kdy bylo sputno lko, nedokzal jsem nechat chlapce spt na betonov podlaze v tenkm pltnm at. Vzal jsem ho k sob na prynu a povdm: "Spi, Ignci, zstanu vzhru. Kdy t vak dloubnu, ihned mus vyskoit a lehnout na zem."

Sommer kontroloval cely vdycky tak v rozmez jedn a dvou hodin. Dval se pehrkou ve dvech. Za tu dlouhou dobu v bunkru jsem si vycviil sluch. Sotva v chodb zaustly Sommerovy kroeje, vzbudil jsem Ignce, aby si lehl na zem. Kdy pak Sommer pehldl nai celu, lehl si Ignc zase zptky na prynu.

Tak prolo pt dn, ne vpadl Sommer do cely, chytil Ignce za krk a val: "Dval ti nco k rdlu?"

Igncovi vytryskly slzy z o a prozradil vechno. Sommer mi dal pst do oblieje: "Te dostane ptadvacet na zadek!"

44

Odpovdl jsem: "Hauptscharfuhrere Sommere, mm tak syna a nemohu vedle sebe nechat dt umt hladem."

Sebral Ignce s sebou, pravdpodobn proto, aby ho poslal na voln blok do tbora. Tch ptadvacet na zadek jsem tenkrt nedostal.

4S

Vplata

Kadou sobotu, nkdy tak dvakrt v tdnu, nastupovali na dvoe mezi kuchyn a bunkrem vzov uren k potrestn hol. Bvalo to deset a dvacet lidL Cel procedura trvala jednu a pldruh hodiny a pro mne byla velkm utrpe-nm, protoe se odbvala prv pod oknem m cely.

Vze uren k potrestn musel spustit kalhoty, aby ukzal eseskm, e pod nimi nic nem, co by tlumilo rny. Nesml mt ani spodky, jen tenk pltn nohavice. Potom byl pivzn ke devn koze tak, e jeho tlo tvoilo prav hel a kalhoty byly na zadku pkn vypnuty.

Pi vplat byl vtinou tak ptomen velitel tbora Loritz. Rapportfiihrer mu hlsil asi toto: "Vze slo to a to bude potrestn ticeti ranami hol, protoe v kuchyskm sklep ukradl zkaenho slaneka a byl tak drz, e ho ihned na mst seral. Vze je mimoto tak drz svin." Nebo hlsil: "Vze slo to a to dostane ptadvacet na zadek, protoe v pracovn dob vykouil pl cigarety. "

Pak bylo slyet mlaskn dopadajcho bkovce. Potrestan si musel rny sm potat. Skoro kad rna byla doprovzena pronikavm kikem tranho kamarda. Kdy dostal tak patnct ran, bylo to u jen nakn. Po ptadvaceti ranch byl nebok odvzn a musel provst deset dep a nakonec hlsit velitelovi tbora: "Vze slo ... dostal ptadvacet na zadek, protoe ... "

V Dachau jsem byl dvakrt svdkem, jak se vzm podailo snit poet ran tm, e kadou rnu doprovzel prpovdkami, kter vyvolvaly u ptomnch

esesk boui smchu.

Tak jeden zaval, sotva dostal prvn rnu: "Boe mj, boe mj 1" Pi druh rn: "Jak hrza, boe mj, boe mj!"

Velitel tbora se na nho oboil: "J ti dm boe mj, boe mj! ete dl." Pi tet rn vze volal: "Jak to ds, boe mj, boe mj 1" Pr esesk se zaalo smt. Po tvrt rn nakal: "Boe mj, boe mj, ach

ta moje prdel!" Potom se dali vichni do smchu. Musel jsem se tomu bezdn tak zasmt. Zpsob, jakm kamard nakal, znemooval, aby kdokoli kolem bral vc vn. Tak ptou rnu doprovodil k t '" B "'''k b "'''k ' b h' dl" omen arem:" OZlC u, OZlC u, ma u o a pr e.

Kdy se esesk chystal k est rn, vichni se u naped smli. Esesk v oekvn dalho "Boku, boku" nebyl u ani schopen podn udeit, jak se naped sml. Po tto est rn velitel tbora zaval: "Nechte toho a odvate h t" o.

Vze se sbral z kozy a oste hlsil: "Vze slo to a to ... byl potrestn esti ranami." Velitel zaval: "Chlape, zmiz!" a pi tom zstalo.

Podruh se nco podobnho podailo bavorskmu kamardovi. Na kadou rnu reagoval komickou prpovdkou pronesenou bavorskm dialektem, kter sm o sob u vzbuzuje smch, take to vypadalo, jako by se ho cel ta lskovkov zleitost ani netkala.

Po prvn rn prohlsil svm hroznm dialektem: "Jejej ta byla." Po druh rn se divil: "Jejej ta sedla." Po tet: "Jejej to byla mra."

Dostal jet tvrtou rnu, ale kdy se udiven ptal: "Jak jste todle dokzal, pane arfiirer," bylo vemu konec. Esesci vali smchy a zbytek trestu mu byl odputn.

Potom hlsil: "Vze slo ... dostal tyi na zadek. Zbytek odloen napt." To vyvolalo znovu smch a tak unikl zbvajcm ranm.

47

Takovhle jednn vyadovalo silnou vli a velk sebezapen, nebo kad rna podn bolela. Proto se nco takovho mlokdy stalo. Vtinou nsledkem takovho trestu bylo, e ke praskala a tran ml cel tdny velk bolesti, ne se rny zahojily.

Za dobu mho vznn jsem byl tak trestn dvakrt.

Hans Lang

Hans Lang byl do Hitlerova pepaden eskoslovenskho pohrani v roce 1938 pedsedou mstn organizace KS v Tachov. Kdy nacist zabrali msto, ~ zaali honit komunisty. Nkolik jich hned na mst ubili. Kdo ml "tst", byl jenom zaten a skonil ve vyetovac vazb. Tak alespo prozatm unikl eseskm z drp, protoe ve vznicch tehdy byli jet pedhit1erovt do-zorci, kte se vce i mn svdomit dili starmi vzeskmi pedpisy.

Hans Lang piel do bunkru v dachauskm koncentrku. Seznmili jsme se v z 1939 pi transportu z Dachau do Buchenwaldu. Kdy uslyel moje jmno,

piel za mnou a ptal se: "Ty jsi pece bval politickm tajemnkem komunistic-k strany v Bavorsku?"

"Ano, byl." "To jsem rd. Na zatku nora 1933 byls pece v Karlovch Varech a mluvil

na konferenci dlnk z porcelnek. J jsem tam byl tak." "Ano, te t poznvm." Tak jsme vzpomnali na kousek stranickch djin. Hans Lang byl dobrm

soudruhem, kter byl pevn oddn na vci. Byl pln optimismu. "Nckov stejn nezstanou dlouho u moci. Zcela urit ne!"

Ml ale velkou starost, jak se vede jeho en a esti dtem. "S tm nejmenm to jet jde, toho jet ena koj. Jsou mu teprve tyi msce. Ale ti ostatn

potebuj pece vce. Jak jen to chudra asi dl? Ach, ty nacistick svin!" "Soudruzi, kte jsou jet na svobod, je jist nenechaj na holikch."

4 ... s slem na srdci 49

"Vm, vm, ale kdybych j alespo mohl napsat... Od zaten uplynul tm rok a dosud o mn nic neslyela. Stle mne to trp, od rna do veera, kad den. Dokonce i v noci se pro to probouzm. Kdybych j mohl dt alespo

njak znamen, e jsem jet iv. Je jist cel zoufal, protoe nev, kde jsem a co se se mnou stalo. M to mnohem, mnohem t ne j. H

Hans mi vypravoval, jak ho nacist hrozn zdili. Vyrazili mu skoro vechny zuby, a na dva pedn. "V, j nutn potebuji uml chrup, takhle pece nemohu ani jst. Stejn se mi i posledn zuby viklaj. Pi tekut strav to jet jde, ale jst chleba u mi dl pote. Musm ho rozdrobit v prstech a krku met ve

vod. Takov jdlo, to je sakramentsk dina. Mon, e v Buchenwaldu dostanu uml zuby. H

V Buchenwaldu ns opt rozdlili. Hans piel do cely slo dvanct, j do estky. Teprve po nkolika mscch

jsem ho zase uvidl. Bunkr byl v t dob zase jednou peplnn, na volnch blocch propukla njak afra. V koncentrku ostatn dost asto nco vybouchlo. To potom vzov, kte se podle nzor esesk provinili, by li trestni bu

ptadvaceti na zadek, nebo dostali "pangle". Povsili je za ruce svzan dozadu na trm s nohama pl metru nad zem. Tak viseli nkdy i celou hodinu. Byl to krut trest, vhou tla se vyvracely ruce v ramennm kloubu, co stran bolelo. Hrozn bylo nakn tch, kte byli takto trni.

Jin vzov pichzeli k "vslechu H do bunkru. Pak se bit a ven ode-hrvalo na chodb u me. Nek a kik tranch mi psobil velk utrpen.

Tentokrt byla uvolnna cela Hanse Langa pro nov obti a Hanse peloili zatm ke mn. Kdy jsem ho spatil, lekl jsem se. Byl k nepoznn zmnn, jenom kost a ke. Objali jsme se a eptem si povdali: "Hansi, ty jsi nemocen?"

"Vlastn ne, ale vede se mi zle." A potom to z nho vytrysklo: "T en pes

50

fanisch, to je ti esesck bestie, ten mne neustle stran bije. Ne hol, ale vdyc-ky pst do aludku. Potom je mi tak stran zle... a j se nemohu brnit. Tsem pli slb a byla by to moje smrt. Schvln mi tak dv star chlb a jet patky, ty jsou zvlt tvrd. Jak je mm jst, kdy nemm dn zuby. ekm vdycky, a chleba docela ztvrdne, a pak ho drtm podpatkem na podlaze. Ale drobty se rozltvaj na vechny strany. Posbrm je rukama a nechm v stech zmknout. Vdycky to ale trv stran dlouho."

Neekl jsem ani slovo. Co k tomu tak me lovk dodat. Museli jsme brzy peruit rozhovor. Hauptscharfiihrer Sommer el po chodb. Nachytat ns,jak mezi sebou mluvme, zle by ns ztrestal. Proto jsme zstali tsn u dve a jednm uchem naslouchali, co se dje na chodb. Stle ve stehu, pipraveni uskoit. Kdy bylo slyet Sommerovy nebo Janischovy kroky na chodb, zaali jsme se v cele prochzet. Protoe bylo mlo msta, chodili jsme proti sob a uprosted cely, tedy u po dvou krocch, jsme se museli jeden druhmu vyhbat. Hans dlal docela mal krky, jen tak cupital. Lekl j sem se toho: "Jak to chod?"

"Jinak nemohu." Vythl nohavice a po kolena: "Podvej se. H Ob nohy byly opuchl a modr.

Zhrozil jsem se. Vdl jsem: jet tden nebo dva a potom je s nm konec. U nebylo zchrany. "Jak se ti to mohlo stt?" ptal jsem se.

Potichu odpovdl: "Ach, to v. Stl jsem cel dny open u dve a dval se k oknu. Pod jsem jenom stl. Den co den. Myslm nepetrit na sv dti a enu ... Co mysl, mm to vodu v nohou?"

"Urit m vodu. Ale to zase pejde, nic si z toho nedlej." Vdl jsem, e tk u byla rozloena a tady u se ned pomoci. Bylo pli pozd. Nemohl jsem mu pece ci, e svou enu a dti u nikdy neuvid, e za

SI

pr dn zeme. Ne, to nelo. Vyhbal jsem se jeho tzavm pohledm, aby nevidl soucit a zden v mch och. Vzal jsem ho za ruku: "Pro ns plat jen jedno ... vydret."

Ale pesto musel nco tuit, protoe ekl: "J u nemm k tomu odvahu. Co mysl? Kdy mi uznou nohy? Pak to bude pro mne jet hor! J u nemohu ani podn jst a k tomu bych nemohl ani podn bhat ... To bude lep, kdy to se mnou skon. Vdy j u vbec nohy nectm."

Za hodinu byl Hans znovu odveden do jin cely. Te u jsem se nemohl ani j udret. Plakal jsem, nakal nad dobrm soudruhem, kter vedle mne zvolna, ale jist umr.

Mn tak nebylo do tance. Bhem sedmi msc ml jsem osmkrt plavici. Stkala ze.mne krev, jak kdy se oto kohoutkem vodovodu. Nebylo lkaskho oeten ani lk. K tomu jet ltost s Hansem - tko se to dalo vydret.

Za tden ns vedli do koupelny. Vzali jsme s Romanem nebohho Hanse pod pa, protoe se nemohl skoro ani hbat. Zdlo se, e nen zcela pi smyslech. Cestou mi eptal: "Slyels dnes v noci profesory?"

ekl jsem mu stejn tak tie: "Co to k? Jak profesory?" Ml asi njak blouzniv pedstavy o lkask pomoci, kterou nutn pote

boval. Jinak jsem si nedovedl jeho otzku vysvtlit. On mi ale znovu opakuje: "Slyels dnes v noci profesory?"

Podval jsem se mu do o a najednou mi bylo jasno: Zblznil se. V koupeln se Hans docela zhroutil. Museli jsme ho zptky nst.

Ptho jitra, byla to prv nedle, byl Hans ve sv cele zabit hauptscharfhrerem Sommerem smrtc injekc. Slyel jsem ho jet dtsky vatlat a potom bylo ticho. Naslouchal jsem - a slyel jsem odporn voln tborovch tlampa svolvajc hrobnky: "Nosii mrtvol k vi!" 52

Michael Reitmayer

Hlsit se v bunkru nemocnm bylo ivotu nebezpeno. Takov hlen zrove znamenalo dt esesckmu lkai dr. Hovenovi nebo jeho katovskmu pomocnku Sommerovi tich souhlas k vrad. To jsem tak ekl svmu souse-dovi, Michaelu Reitmayerovi, kter byl dlouhou dobu ve vedlej cele a ml velk bolesti v lev ruce.

Jednou veer jsem slyel, jak k Sommerovi: "S levou rukou u je to dobr." Nedal tedy na m varovn a hlsil se nemocnm.

Jet tho veera dal mu Sommer injekci. Po takov operaci ila ob jen velmi krtkou chvli. Tentokrt snad Sommer pouil njak slab, neinn tekutiny, protoe Michael Reitmayer nakal celou noc. Stle jen volal: "Ja-kube, Jakube, tak mi pomoz, pomoz mi pece! ((

Nevdl jsem, co si mm pot. Nervy jsem ml k prasknut napjat. Jenom pr krok ode mne, jen zd oddlen, umral kamard. Stnal, nakal, a j jsem mu nemohl pomoci. Bezmocn jsem svral psti a mohl jsem si jen zacpat ui, abych neslyel jeho naknL

T noci el Sommer nkolikrt do Reitmayerovy cely. Co tam dlal, nevm. Druh den rno, asi v deset hodin, jsem slyel pronikav vkik - posledn

vzepen se smrti. Potom byl klid. Tak zemel Michael Reitmayer, Ma, jak jsme mu vichni kali. Bylo mu teprve dvaadvacet let.

Udlostmi toho dne jsem byl dokonale zmuen. Hlavou se mn honily chmurn mylenky. Ml jsem docela iv pedstavy. Tak jsem si tak vzpomnl na nejt der osudu, kter mne postihl v dtstv, na tragickou smrt mho otce.

53

Bylo to devtho ervence 1909 v Koln nad Rnem. Mj otec a dva starJ brati pracovali na stavb Jinho mostu a j jim nesl obd. Pospil jsem si, sedl na beh a dval jsem se na pracujc dlnky. Bylo to dobe pl hodiny ped poledn pestvkou. Najednou slym kik, podvm se tm smrem a vidm, jak se stedn st mostu ztila do Rna ... Byl jsem jako bleskem zasaen. Proltlo mi hlavou: "Ted prv otec zemel."

Vyskoil jsem, nechal leet kok s jdlem a spchal na tramvaj. Jen jsem doma otevel dvee, povdala mi maminka: "Jak to, e jsi u tady zptky, a jak to vy-pad?" Dal jsem se do ple a nakal: "Maminko, tatnek je mrtev." Utkal jsem pry, maminka za mnou volala, ale j bel dl, skoil do tramvaje, byla to

ptka, ajel zptky k Rnu. Neml jsem u penze na cestu, vydaljsemje za cestu dom. Nakal jsem a prosil prvodho, aby mne vzal s sebou k Jinmu mostu, protoe se otec ztil s mostem a je mrtev. Prvod mne nechal jet. Kdy jsem piel k mostu, byly ji zchrann prce v plnm proudu. Na behu bylo mnoho rozilench lid. Jak jsem se piblil, zmlkli a dvali se na mne njak zvltn. Vdl jsem, e otec je skuten mrtev.

Plakal jsem, bez ustn jsem nakal. Snad jsem i kiel. Potom jsem omdlel a odnesli mne dom. Bylo mi jedenct a pl roku.

Neml jsem nikoho v ivot tak rd jako otce.

54

Sedmkrt pod noem

Vzhledem k patnmu jdlu, kter jsem dostval, nebylo to s mm zdravm zrovna nejlep. Prv v dob, kdy v koncentrku dila plavice, dali mi do cely idovskho vzn. Ml tak prjem. kal mi, e v tboe umr denn sedmdest a sto lid na plavici, nepotaje v to neboky, kter dr. Hoven zabije smrtc injekc.

Kamard byl u mne v cele sotva hodinu a za tu dobu musel jt tyikrt na kbelk. Potom se objevil Sommer. "Vezmi si boty a poj." V cele jsme nesmli nosit boty. Kdo piel do bunkru jen na krtk as, bhal v ponokch. Kdo tam byl dle, ten dostal slamn bakory. Ti a pl roku jsem pobhal sem a tam v takovch pantoflch.

"Poj se mnou," ekl Sommer idovskmu kamardovi. Vdl jsem, co to znamen.

Naslouchal jsem u dve. Sommer vzal kamarda do sv kancele. Za chvilku jsem uslyel stran, ped smrtn chren, a se lovku dlalo nanic od aludku. Sommer zase oddlal jednoho lovka smrtc injekc. Protoe moje cela byla zcela blzko jeho kancele, ctil jsem za chvli pach teru, kterho Sommer asto pouval pi smrtcch injekcch. Za hodinu potom potvrdily vradu ampliny v tboe: , , Nosii mrtvol k vi!"

Neustl trn, jednotvrn chud strava a skutenost, e jsem se nemohl mt, to vechno pispvalo k tomu, e jsem znovu a znovu dostval pla-vici. Mj zdravotn stav byl dokonale rozleptn. Horen stavy byly u mne

bnou vc. Neustle v mal de s malikm oknkem, kter nedovoluje 55

dnou vmnu vzduchu. Vn zpach kbelku. V noci jet k tomu deskou zakryt okno. Dchat vypotebovan vzduch - pak nebylo divu, e jsem dostal zlou furunkulzu. Prv ved se objevil na levm boku. Kad pohyb mi psobil hrozn bolesti. Ved narostl velk jak pst. Bolest u byla k nevydren. Pitom hauptscharfiihrer Sommer nesml nic tuit. Byla by to jist smrt.

Jednou v nedli odpoledne, kdy ml slubu oberscharfi.ihrer Bergmayer, ved nesnesiteln bolel - sthl jsem koili, a snail se ved vymakat rukama. Zatnal jsem zuby, abych neval. Kdy jsem znovu v silou makal, ved praskl, ale nevyistil se docela, protoe nebyl jet docela zral. Utel jsem si rnu koil. Byl to nesnesiteln zpach. V noci jsem dostal vysokou horeku; o spnku nemohlo bt ani ei.

Rno, kdy oteveli celu a utkal jsem do umvrny, uvidl oberscharfhrer Bergmayer, e krvcm. Kalhoty mi sklouzly z bok a odhalily ved. U Sommera jsem vdycky drel kbelk tak, aby ved nebylo vidt. Bergmayer poruil:

"Pojte sem. Co to mte? Podvm se na to. u Rychle jsem odpovdl: "To u je dobr, pane oberscharfhrer, u vytekl." Bergmayer ekl: "Vezmu vs potom na revr. u Za pl hodiny nato mne vedl Bergmayer do vzesk nemocnice. Tak jsem piel po jedenaplron samot opt jednou na vzduch. Bergmayer mne odvedl k "flkai". Tm nebyl nikdo jin ne soudruh Walter Kramer, mj star znm z Por. Byl sice povolnm zmenk, ale dothl to v koncentrku a na lkae. Zamrkal jsem na nho, protoe jsme nesmli spolu promluvit.

"Lehni si na operan stl," ekl Kramer. Otoil se na druhho vzn, kter mu asistoval:

"Dej mu pece nco pod nos." Pak se na mne znovu povzbudiv usml. Dostal jsem narkzu, a kdy

56

jsem se probral, byla operace skonena. Walter Kramer ved otevel asi osmi-centimetrovm ezem. Rnu nemohl jet uzavt svorkami ani set. Na to jsem dostal jenom lehk obvaz. Ml jsem prudk bolesti.

Kdy jsem se vrtil z revru, Sommer ji nastoupil slubu v bunkru. Sotva vystdal oberscharfuhrera Bergmayera, val na mne: "Pro jsi hlsil ober-scharfuhrerovi Bergmayerovi a ne mn, e m furunkl?"

Odpovdl jsem zcela klidn: "J jsem vbec nic nehlsil." Na to on: "Tos ml tedy z pekla tst! No pokej!" Ale u nemohl nIC dlat.

Kad druh den, kdy ml Bergmayer slubu, odvedl mne na revr, kde mi rnu vymyli a pevzali. Velmi brzy nato udlal se mi dal ved, tentokrt na levm koleni. To bylo mnohem hor. Hrozn to bolelo, nemohl jsem ani stt. Ne tenhle furunkl uzrl, uplynulo jet pr dn.

Kdy jsem znovu piel na revr, ukzal jsem soudruhu Kramerovi koleno. ekl: "No, na tohle se musme podvat podn zblzka."

Podval se na zancen koleno a povd: "Jo, chlape, to musme taky ezat." Tak zase na operan stl, nco pod nos, a Walter Kramer operoval. Tentokrt

u to nebyl tak dlouh ez jako poprv, ale pece jen jsem ml dv rny, nemohl jsem chodit, a proto jsem v cele od rna do noci stl.

Sedmkrt mne takhle operovali. Pitom vem mla cel historie jet tak dobrou strnku. Tm, e jsme chodili s Bergmayerem pes apelk, vidli mne znm soudruzi z Bavorska, Durynska a Porn. Na revru asto kamardi odlkali Bergmayerovu pozornost, a Walter Kramer mi zaeptal pr povzbu-divch slov, jako teba: "Hlavu vzhru, neztrcej odvahu," "Chudku, m to zl. Myslme na tebe."

Nebylo toho mnoho, ale bylo to nco zcela jinho ne Sommerv hlas, byli 57

to ptel, soudruzi, kte dvali najevo soucit s kamardem v bunkru. Usml jsem se na Waltera Kramera. Tie jsem mu odpovdl: "Nepoddm se dobro-

voln. Sm se urit nezabiju. fl K furunkulze jsem dostal jet navc po celm tle vyrku. Svrbla k zblz-nn. Walter Kramer vyuil pleitosti a ekl oberscharfhrerovi: "Musm toho chlapa konen taky podn vykoupat. fl

Tak jsem se dostal k dkladn koupeli s mdlem. Byla to moje jedin koupel za celou dobu vznn. Kdy jsem si sedl do vany, pipadal jsem si jako v pohd-ce. Vte vy vbec, jak je to poitek sednout si po osmi letech zase jednou do vany?

Kdy o tom uvauji, tak mi Walter Kramer zachrnil svmi ne prv tlo-citnmi operacemi ivot.

S8

Michael Blodt

J sem u tm est let v bunkru, v psn samovazb a traj mne. Esest katov asi potaj, e sm jednou ukonm takov ivoen. Ml se. Revolucio-

n nikdy nespch sebevradu; leda kdy se obv, e by dl nesnesl trznn a mohl by zradit sv kamardy a spolen boj.

Kdy jsem byl v roce 1934 ve vyetovac vazb v Erfurtu, ptal se m jednoho dne vyetujc soudce soudn rada Nietzsche: "Znte Michaela Bl6dta z No-rimberka?"

Pi svdil jsem. Znal jsem Michaela z prce v mldei. Byl slab tlesn kon-strukce a ml tkou tuberkulzu plic.

VIt v' rt?" ,. 1 e, zeje m ev. "Ne. " "Tak j vm tedy povm, jak zemel. Byl vyslchn v centrle gestapa na ulici

prince Alberta v Berln. Ne zaal vslech, podalo cigaretu. Dostal ji. Okno bylo oteven. Vykouil cigaretu do plky. Potom se bleskurychle vrhl k oknu a vyskoil. Z nejvyho patra. Byl na mst mrtev."

Co jsem slyel, mne nesmrn rozruilo, ale pece jen jsem se ovldl. Vstal jsem a zstal bez hnut stt, nevmaje si soudce a zapisovatele. Dr. Nitzsche se ptal:

P v t "t '(u " roc s OJI e.

59

Neodpovdl jsem. Vyetujc soudce znervznl a opakoval: "Tak pro vlastn stojte?" Tenkrt jsem odpovdl: "To vm u te mohu ci. Vzdal jsem est mrtvmu proletskmu hrdinovi. tl

60

Ukradli prase

Den zaal jako obvykle. V pt rno se ozval povel: "Pryny nahoru!" Protoe jsem byl v cele slo dv a Sommerovi hned na rn, musel jsem zvl pospchat. Rychle vyskoit, zdvihnout a zaklapnout prynu, svlknout koili, postavit konvici na kvu ped dvee, v poklusu vylt kbelk do zchodu, vyplchnout jej pod vodovodem, strit hlavu do umvadla a v poklusu zptky do cely.

Prost jako kad jin den. A jako kad den v cele, chod sem a tam, netrpliv jsem oekval kvu a chle-

ba. Uplynuly vak dv hodiny a jdlo nikde. Co chvli jsem se zastavil a bedliv naslouchal, neuslym-li kloktav zvuk, dkaz, e je nalvna kva do konvic. To se jindy stvalo nejpozdji pl hodiny po budku. Tentokrt pod nic. Co jen se asi stalo?

Konen se dvee otevely. Hauptscharfuhrer Somnler stl ped nimi. Hlsm se: "Vze 24073 v ochrann vazb." Sommer kvnutm hlavy pikzal, abych sebral konvici. Byla przdn. Byl jsem nepijemn pekvapen. Na konvici neleely ani dva krajky, mj denn pdl chleba. Sommer se psl oima na mm

zden a cynicky se chechtal. Potom se otoil a zabouchl dvee. Naslouchal jsem, jak obchz cely, zejm za stejnm elem. Kdy Sommer

odeel z bunkru, dvakrt jsem krtce zakalal. Na toto smluven znamen pibhl Roman, kter byl v tu dobu konkaem v bunkru. Rozlutil mi tu zhadu:

"Nkdo pr ukradl eseskm z chlvku prase a pachatel nen k nalezen. Za trest cel tbor nedostane est dn nic k jdlu."

61

Chtl jsem se dozvdt vc, ale Roman zavel rychle dvee, protoe zaslechl Sommerovy kroky.

est dn v bunkru bez jdla a bez pit je pece jist smrt. Ale co, myslel jsem si, Roman se urit peslechl. Nebo nm chce Sommer nahnat strach.

Pesto mne pepadl tiv pocit. Hodina po hodin uplvaly. Lmal jsem si hlavu. Jak odvst mylenky k nemu jinmu ne k jdlu? Stle jsem myslel na jdlo. Nedokzal jsem jako jindy zamstnat mozek. Hlad mi poral kadou jinou mylenku.

Snail jsem se utit sm sebe. Snad se krde brzy vysvtl a trest bude zruen. Urit se tak stane. Polohladov lid pece nemohou vydret est dn bez jdla a pit.

Den se nekonen vlekl. Pocit hladu se stle jet stupoval. M mylenky tanily kolem plnch hrnc. Lan jsem si v duchu pedstavoval, co si vechno

uvam, a jednou budu zase svoboden. Ve sv fantazii jsem si vail nejchutnj a nejlahodnj pochoutky. Ale tm se pocit hladu jet stupoval.

Za chvli mne poala trpit tak ze. Alespo lok vody, tm se jist trochu zmrn hlad. Co kdybych si tak pinesl v konvi trochu vody? Sommer by to

samozejm nesml zpozorovat. Voda ale znamen tyfus. V koupeln nad ko-houtkem vodovodu vis ttek - Voda nen pitn. Nebezpe tyfu. Ale kdov, jestli je to pravda?

Neustle jsem chodil sem a tam. Pozd odpoledne, kdy Sommer odeel do kantny, piel Roman ke mn: "Je to skuten pravda, jak jsem ekl. Cel koncentrk nedostane est dn nic k jdlu. Zlodje stle jet nenali. Veer

zanou v bunkru vslechy. II Tak se tak stalo. Kolem dvact hodiny pivedli prvho. Povsili ho na m

v chodb bunkru s rukama vzadu svzanma. Stran nakal. Ale Sommerovi

to bylo jet mlo. Bkovcem tloukl ubohho vzn. "Ty pse, kdes to prase zahrabal?' ,

Vze se duoval, e je nevinen. Sommer a jeho pomocnk Janisch ho stle tloukli a opakovali: "Kde je to prase zahrabno?" Slyel jsem jen srdcervouc stnn. Po pl hodin neboka odvzali. Na chvli bylo ticho.

Potom pivedli druhho vzn a muen se opakovalo. Nemohl jsem ji dle vydret nakn. Zacpal jsem si ui, ale ani to mnoho nepomhalo.

Konen nastalo zase chvli ticho. Urit u bylo dvaadvacet hodin a lka se stle jet nesmla spustit. Byl jsem unaven, stran unaven.

Tentokrt pivedli cikna a povsili ho na m. Sommer a Janisch ho trali s mimodnou rozko: "Tob jet polezou steva krkem, ty ciknsk dobytku.

Piznej se! Tys to prase ukrad!!" Hulkali, a se to rozlhalo. Tloukli cikna tak dlouho, a zaal kiet:

"Ano, ano, ano, vechno eknu, jen mne odvate. Zahrabal jsem to prase v lomu."

Odvzali ho a odvedli, zejm do lomu. Za chvli se vrtili. Cikn bez pestn opakoval: "J jsem to neudlal." Znova ho povsili a zase bili bkovcem. "Pedtm j sem lhal. To prase j sem schoval v zahradnictv." Odvzali ho a odeli do zahradnictv.

Velmi brzo se vrtili. U mezi vraty cikna bili. Kiel jet vc ne pedtm. Vlekli ho k mi a povsili. Cikn nakal, chroptl, stnal, a bylo najednou ticho. Naslouchal jsem u dve a slyel, jak mrtv tlo s uchnutm dopadlo na betonovou podlahu a jak je vlekli chodbou ven.

Druh den, hned zrna, hlsily ampliny: "Nosii mrtvol k vi!" Nevm, zda v tomto ppad lo prv o mrtvolu cikna nebo jinho vzn. Vdy jich

denn tolik umralo!

Jako utrpen zve chodil jsem v cele sem a tam. Pocit hladu neustle rostl. Byla mal nadje, e se krde brzy vysvtl a e dostaneme nco k jdlu.

Ke mn do cely vanula ze Sommerovy kancele vn kvy. Slyel jsem cin-kn pboru. Ten dobytek jet ke vemu tady v bunkru snd.

Jst! Takhle chleba se sdlem, nebo uzen koleno, nebo tal rov kae s cukrem a malinovou vou. Bylo to k zblznn. Bojoval jsem proti vidinm. Vekerou silou jsem se snail myslet na jin vci. Moje mylenky se vak vracely

neodvratn ke chlebu, vutu a masu. Slevoval jsem ve svch pnch, byl bych se spokojil s vodou a malm kouskem chleba. Dnes u nevm, co jsem si ten druh den pl touebnji, zda chleba i vodu.

K veeru jsem nsledkeln hladovn dostal ostr bolesti. Pesto jsem chodil v cele bez odpoinku sem a tam.

Sommer a Janisch opt pivedli do chodby vzn k vslechu. Chtli z nich vymltit, kde je ukryt ukraden vep. Vechna jejich katovsk nmaha byla vak marn. Jedinm vsledkem byl nek a utrpen uvznnch.

Kolem dvaadvact hodiny piel rozkaz spustit lka. Klesl jsem zcelo vyerpn na prkna.

Tetho dne trznil hlad natolik, e jsem se roztsl ji pi pouh mylence na chlb. ze se mi podailo ponkud zmrnit. Pinesl jsem si trochu vody v kon-vici, docela malouko. kal jsem si: "Kdy pece vypiji jen pr hlt, nemusm jet dostat tyfus. Zrodky tyfu pece nemus bt prv v tch pr kapkch."

Nebyl jsem ji vce schopen bojovat proti rostouc touze po jdle. aludek se neustle svral v kech, kter polevily a k veeru. Ale rno, jen jsem zaal

pechzet celou, ke se znovu pihlsila. Teprve tvrtho dne se utiila. tvrtho dne jsem vlastn u jen vrvoral celou. Pidroval jsem se stny

a pomalu, docela pomalu se plil podl zdi. V hlav mi stle builo: jen se

nezasavit, nebo dostane vodu do nohou a je s tebou amen. Kdy jsem vzpo-mnl na chlb, bylo mi horko.

Najednou zaal mizet pocit hladu a ptho dne zmizel vbec. Pipadalo mi to, jako by se mj aludek smotal do klubka.

Prv den jsem se domnval, e nevydrm bez jdla dle ne ti dny. Te jsem vdl, e pekonm i est den hladu. A potom nm daj. .. zase daj najst. Jdlo! V njak knize jsem jednou etl, e po hladovce se mus velmi opatrn zanat s pijmnm potravy. Kreslil jsem si v duchu, jak si prv kus chleba a prv jdlo tak rozdlm, aby mi neukodilo. Zanu s docela malmi kousky chleba. Nechm si je pomalu, pomalouku rozpustit v stech. To se pak neme stt nic zlho.

est den hladovn byl jsem schopen dlat u jen docela drobounk krky, a to jet jsem se musel pidrovat zdi. Chvl jsem se po celm tle. Byl jsem tak slb, e se mi jen s nejvt nmahou podailo udret se na nohou. Vle vechno pekonat, kterou jsem ml jet vera, zmnila se v celkovou apatii a rezignaci. Byl jsem sotva schopen podn, jasn mylenky. Tak peel est den.

Pryna byla sputna. S ulehenm jsem se nathl. Ztra je nedle a ztra do-staneme konen zase jdlo. Te u jen klidn leet a spt. Nepemlet, protoe

pemlen tak spotebovv energii. Jen spt. Ale nemohl jsem usnout. Vlee se lovk ct silnjm ne pi chzi a mylen-

ky vyuvaj takov pleitosti. Potmile se vpl do hlavy a nedaj se vyhnat. Ta noc trvala vnost. Vzpomnal jsem na svt mimo koncentrk a bunkr.

Venku to maj lid pece jen lep, kdy se mohou pohybovat bez pekek! Mohou jt do kterkoli restaurace a najst se po libosti. Jak to mus bt poitek vypt dlouhmi loky sklenici mlka! A zase pily pochmurn mylenky, tak jako pichzely skoro kadou noc. Mylenky na trn a muen, na zoufal

5 ... s slem na srdci

nek, kik, ven na m a umrn. Co se vechno asi odehrvalo bhem tchto esti hladovch dn na volnch blocch v koncentrku? Kolik lid zalo za tch pouhch est dn?

Konen i muiv noc byla za nmi. Brzy rno zaznl nenvidn hlas: "Pryny nahoru!" Sommer ml slubu. Ti dny jsem u nemusel vylvat kyblk. Byl stle przdn. S posledn petkou sil, kter jsem dal dohromady, vlekl jsem se ke koupeln. Tentokrt jsem nechal konvici na kvu pede dvemi. Radoval jsem se, e za chvli nm daj zase jdlo a pit. Nemohl jsem se u ani dokat, a uslym z chodby, jak bluk do m konvice kva. Pozorn jsem naslouchal. Minuta se vlekla za minutou. Nebylo nic slyet. Teprve za dobrou plhodinu se blily Sommerovy kroky. Te to pijde. Nervzn jsem oekval blukn kvy. Nhle se rozltly dvee a Sommer neurvale poruil: "Hod sebou, konvici

dovnit!" Konvice byla przdn. Tak chlb na n neleel. Co to znamen? Tch est dn je pece za nmi. Nebo snad jsem se pepotal? Zaal jsem se chvt na celm tle. Pepadl mne zkostliv, bodav pocit strachu. To pece neme bt. Museli se pepotat.

Tu jsem slyel, jak na volnch blocch zan apel. Tak jsem pece jen sprvn potal. Urit je nedle. Lid nejsou v prci.

Sotva odeel Sommer do kantny, piel za mnou Roman. Rychle zaeptal: "Sommer ns chce nechat jet i dneska hladovt. II Potom zase zaklapl dvee.

To u se dle ned vydret, proletlo mi hlavou. Vdy u te st mohu stt. Kdy se zhroutm a zstanu leet na betonov podlaze, znamen to mj konec. Mon, e Roman nem pravdu. Teba Sommer jen odeel k sndani, aby ns jet trochu dle potral? Ale v tboe u je apel. Jiste dostanu alespo

obd.

66

Tpal jsem podl stny a touebn jsem ekal na poledne. Ale m nadje se rozplynuly. Museli jsme hladovt dl a do pondlnho rna.

Potom jsem konen ml zase kus chleba v ruce, ale u jsem neml vbec dn hlad. Hlad docela zmizel. Pohladil jsem rukou chlb a zaal pomaliku a bez chuti jst. Teprve po chvli se pozvolna opt hlad pihlsil.

V poledne, po sedmi dnech, dostali jsme poprv tak obd. To vechno je vak daleko za nmi. Skoro se mi ani nechce vit, e tomu tenkrt tc;tk bylo.

Pozdji vylo najevo, e toho vepe vbec neukradli vzov, ale nkdo z esesk. Prase nebylo ji nikdy nalezeno.

Hauptscharfiihrer Sommer

Siln a podsadit, s brutlnm obliejem omezence, s zkmi rty a boxerskm nosem, to byl hauptscharfiihrer Sommer. Jak sm s hrdost vyprvl, byl ve zvltnm komandu SA, ne povil k eseskm.

V krtk dob se vyvihl a nyn rozhoduje o ivot vz jelllu pidlench, pesnji a lpe eeno o zpsobu jejich smrti.

Sommer ml slubu kad druh den. V ten den jsem musel bt zvl ostra-it. Jak trznn a utrpen mn zase dneska ek? Rny bkovcem na hol tlo, protoe jsem pr dost hlasit nehlsil: "Vze 24073 v ochrann vazb." Nebo kopance do bicha, protoe jsem podle Sommerova mnn neklusal dost rychle z koupelny do cely. Nebo nedovol spustit prynu a budu muset tak celou noc stt. Bez jakhokoli jinho dvodu, bez jakkoli jin piny, jedin z nenvisti vi mn, komunistovi. Oh, jak jsem ho nenvidl, toho Martina Sommera. A snad mi to tak vidl na och.

Nejnebezpenj chvle jeho sluby byla pozd veer nebo v noci. To byly jeho hodiny smrti. Naslouchal jsem pozorn v tom zlovstnm tichu. Pojednou slym tich elest. To byl on: Sommer. Neslynmi kroky pl se chodbou bunkru. Pibliuje se vc a vce. Zastavuje se ped mou celou. Jist naslouch tak z druh strany dve. Pijde ke mn? Vteiny se pomalu vleou. Sommer se vak pl dl. Napt se uvoluje a strach mne opout. Usnm a neklidn spm. Nhle polekan vyskom: Slym to znm, pern chroptn a chren - zase u Sommer vstikl do il nkterho kamarda smrtelnou injekci benznu, teru nebo neho podobnho.

68

Co uinm, kdyby Sommer pece jen vstoupil do m cely a chtl by mi udlat tot? A do poslednch detail jsem si promyslel kadik pohyb, kad hmat: Pomalu se otevraj dvee m cely, Sommer vstupuje, dokonce m stkaku v ruce. Pistupuje ke mn a k: "D~m ti injekci proti skvrnitmu tyfu. Vyhr si lev rukv." Vyhovuji mu bez odporu, vyhrnuji si rukv. Sommer se chyst vbodnout stkaku do ly. Je zcela soustedn, ob ruce m zamstnny. Te piel vhodn okamik. Pravou rukou bleskurychle do revolverov brany, kterou m Sommer vdy otevenou, kdy vchz do cely. Levou udeit tvrdm hkem do brady. Sommer se zamot a j ho odstelm. Posledn kulka Je pro mne.

Nkdy se Sommer pede mnou zastav a m si mne svm tupm studenm pohledem. Vdycky se mi zd, e odhaduje, kdy pijdu na adu. Vytrvv chvli v takovm pohledu, a pak jde dl beze slova.

Kdy mne oddl? Jak zpsob smrti si na mne vymysl? Pro mne dosud etil? Tyto mylenky mn nedvaly pokoj. Nebo snad dv Sommer pednost tomu, aby m stlm muenm pinutil k sebevrad? Pro tuto posledn vahu mluv mimo jin tak toto: V souvislosti s nktermi udlostmi v Bavorsku v roce 1932 ml jsem bt postaven ped volksgericht. O tom Sommer vdl. Jenome vechno sil gestapa snst proti m osob dostaten usvdujc materily bylo marn a proces se nikdy nekonal. V dsledku toho uplynula dlouh doba. Mezitm byli do bunkru pivdni dal vzov, s nimi ml Sommer stle pln ruce prce. Jako nejstar obyvatel bunkru jsem se dostal proto do pozad a stal se jakousi soust invente bunkru, kterou bral Sommer do jist mry na vdom. .

Hlavn dvod, pro mne Sommer nezavradil, byl patrn nkde jinde. Vdl, e sk velitel SS a f gestapa Himmler mne osobn znal a e se zajmalo mj

osud. Sommer se choval jako mal dravec, kter si netrouf na koist, kdy ct blzkost silnj ho konkurenta.

A tak uspokojoval Sommer svou neukojitelnou vrahounskou nturu na jinch obyvatelch bunkru. Svdeckmi vpovdmi mu byly dokzny 102 vrady a 40 3 ppady vdomho tkho ublen na tle. Sommer byl ne stvra v lidsk po-dob. Nic se k nmu lpe nehodilo ne umrl lebka na epici, bez n jsem jej nikdy nevidl.

Stalingrad

Nejvc mne skliovalo, e jsem nevdl, jak probhaj vlen udlosti. Jen nae jdlo, kter bylo ped vlkou do jist mry snesiteln, se rapidn zhorovalo co do kvality i kvantity. Noviny jsem nikdy nevidl, jinak bych se ji mezi dky

dozvdl, co mne zajmalo. Ampliny v koncentrku vyslaly zprvy jen o vtzstvch.

Kdy byl pepaden Sovtsk svaz, byl jsem jet neklidnj a jet netrplivj. Kdy se konen obrt list? Horoucn jsem si pl porku nacistickch vojsk, ve kter jsem vidl jedin mon vysvobozen nmeckho lidu. Zprvy vak byly mlo potujc. Rud armda ustupovala a ke Stalingradu. Bylo mi tko u srdce. Romana pepadly pochybnosti, pestal vit, e by bylo vbec mon nkdy Hitlera zastavit. Tak jedin kamard, s kterm jsem mohl vy-mnit alespo pr slov, nesdlel u moji nadji, e faist si rozbij v Rusku hlavy. Sommer se nm stle vysmval: " ... e Stalingrad padne, na to se mete spo-lehnout."

Spolkl jsem vztek a al. Co jsem zakusil za tch dlouhch msc stalingradsk bitvy! Hrozn byla osamlost, ve kter jsem byl zazdn. Proto jsem lan lovil kadou zprviku o prbhu stalingradsk bitvy.

Konen piel nor 1943 a vysvobozujc zprva. To u jsem se nemohl udr-et a ekl jsem Sommerovi: "Pane hauptscharfiihrer, ml jste pravdu. Stalin-grad padl."

Rna do nosu, kterou jsem za to dostal, mne vbec nebolela. Utel jsem si krev z oblieje, dal se do pechzen celou sem a tam a zvesela jsem si broukal.

71

Zpv V cele

Byl jsem vdy vesel, drun a optimistick lovk. Hudbu mm obzvlt rd.

Protoe jsem ml docela uchzejc hlas, chodil jsem zpvat do Lidovho zpvckho sboru v Koln nad Rnem. Byl to velk smen sbor, kter mval a 400 zpvk. Tam jsme se schzeli bez rozdlu politickch nzor: sociln demokrat i komunist, bezpartijn i kesant socilov. Troufali jsme si na velk vci a jako prv dlnick zpvck spolek jsme inkovali pi Beethove-

nov IX. symfonii, kterou hrl Bonnsk symfonick orchestr. Zkouky sboru se konaly kad ptek, a to byl pro mne den odpoinku. A nyn sedm dlouh lta v samovazb, u jsem dlouho, stran dlouho neslyel svj vlastn hlas. Jen

zdkakdy byla pleitost s nkm si promluvit, a to tak jen eptem. Zatouil jsem nhle uslyet zase jednou svj vlastn hlas. Ml jsem vbec jet hlas? Jednou veer, kdy Sommer odeel do kantny, jsem to u dle nevydrel. Zaal jsem zpvat zprvu tie, pak hlasitji. Zpval jsem podle lidov psn "Co to

pichz z ve":

72

"Ten Sommer, to je lump. Ten Sommer, to je lump. Ten Sommer, to je velk lump, to je velk, velk lump. Ten Sommer, to je lump."

To u ale pibhl Roman, prudce otevel dvee a kiel: "Pro Kristovy rny, Jakube, ml! Vdy se sm zabije." Skoil jsem mu bujn do ei: "Nepovdej a nevytahuj se. Chci taky jednou

slyet svj hlas!H a zaal jsem znovu zpvat: "Ten Sommer, to je lump ... H Roman si mne zden prohlel a potom tie zavel dvee. Urit mysle1,

e jsem se zblznil.

73

Dostal jsem stoliku

Dosavadn velitel koncentrku Koch jednal tak neikovn, e se veejnost z Vmaru i okol pli mnoho dozvdla o pomrech v tboe, a proto byl vymnn. Novm velitelem se stal standartenfllhrer Fitzner. Kdy nastoupil,

piel na kontrolu tak do bunkru. Hlsil jsem se: "Vze 24073 v ochrann vazb." "Jak dlouho jste u tady?" ptal se mne.

"Ti roky, pane standartenfllhrer. t t "Coe? Ti roky v thle de?" "Ano, ti roky. A ped tm ti roky v bunkru v Dachau." "Jak to mete vydret?" Odpovdl jsem: "lovk mus mt silnou vru a zdrav srdce, pane stan-

dartenfllhrer. t, Ptal se mne, mm-li njak pn. Pomyslel jsem si: Co to, co se to dje?

Je to provokace nebo se sna udlat lep dojem vzhledem ke Kochovu od-voln?

Odpovdl jsem: "Kdybych sml prosit o slamnk, pane standartenfllhrer. Spm u ti roky bez slamnku a bez pikrvky. t t

Velitel rozhodl: "Vze dostane matrace.' t Jak to zzrak! Veer jsem skuten dostal tdln matrace. Prvn noc jsem nemohl ani podn spt. Byl jsem tak otlaen od prkenn pryny, e jsem ml ztvrdlou ki na obou bocch. Kad rno jsem matrace vynesl a pryna se jako vdy piklopila ke zdi. 74

Za tden nato piel velitel tbora opt na kontrolu do bunkru. Ptal se mne: "Mte jet njak pn?"

Riskl jsem to: "Kdybych mohl dostat stoliku, pane standartenfiihrer, abych si mohl bhem dne tak sednout."

Byl pekvapen: "Copak nemte tady na em sedt?" "Ne, pane standartenfiihrer."

Pikzal: "Tady ten dostane stoliku." A tak jsem dostal stoliku. Ani jsem nevil svm om. Zvedl jsem ji, ohma-

tal, velmi opatrn postavil a sedl si, opel zda o ze, pivel oi a ekl jsem si: "Sedm! love, Jakube, to je poitek." A do tto chvle jsem ani netuil, jak skvostn vc je stolika. Te u jsem zachrnn. Te u nedostanu vodu do nohou. Te u nemusm nepetrit stt. Ted u tak nemusm nepetrit chodit.

Sedt nebylo tak jednoduch. Stle mne to nutilo vstvat. Pod se mn chtlo chodit. Za ta lta jsem si zvykl neustle chodit, tak jako si lovk zvykne na sv denn zamstnn. Musel jsem se pmo nutit, abych si sedl. Potom jsem ale dostal strach. Kad veer, kdy jsem spoutl prynu, musel jsem postavit stoliku ven na chodbu, protoe v cele nebylo msto. Obval jsem se, e mi stoliku zase seberou. Co budu dlat, kdy mi ji jednoho dne nedaj?

Ale Roman mne uklidoval: "Nebaj se, Jakube, stolika ti zstane. Bude ji mt."

Za as jsem se zase nauil sedt.

75

Mauthausen

Mauthausen

,,24073 k vi!" To volaj mne, nebo jsem snad patn slyel? Podruh zaznlo z tborovch tlampa mnohem rznji: ,,24073 k vi!"

Proltlo mi hlavou: "Copak se mnou zase zamlej?" Nezbyl mi as dle se zamstnvat touto mylenkou. Dvee cely se otevely a oberscharfi.ihrer Berg-mayer poruil: "Vezmte si boty a pojte se mnou!"

Ti a pl roku stly boty podle pedpisu v rohu pod oknem. Jen velmi zdka jsem je pouil: dvakrt, kdy jsem se el, jak kali, " koupat" , a sedmkrt, kdy mne vodili k operacm.

Na cest z bunkru do skladit civilnch at setkal jsem se s mnoha kamardy. Mlky jsme se zdravili. Kdy mi mldenick funkcion Pavel Andreas vydval aty, zaeptal: "Jde do Mauthausenu! Mus vydret, Jakube!"

To jsem tenkrt jet nevdl, co znamen ten Mauthausen. Neml jsem pleitost dozvdt se nco bliho, nebo se piblil oberscharfi.ihrer Bergmayer a pobzel ke spchu.

Vzali mne do Vmaru, a odtamtud potom ns odvedli do sbrnho tbora u Norimberka, kde byl sestavovn transport do Mauthausenu.

Doprovzeni ozbrojenmi esesky beli jsme v noci z mauthausenskho ndra poklusem do tbora. Protoe jsem byl uprosted zstupu, zstal jsem celkem ueten kopanc a ran. Ti tvrt hodiny jsme klusali do kopce, ne jsme byli u cle na cesty.

Rozloen do dlky, obklen vysokou zd, sedl tbor jako dravec na vrcholku hory. Ozen ostrm svtlem reflektor vypadal straideln. Mauthausen byl

79

takzvan vernichtungslager, vyhlazovac tbor, koncentrk tetho stupn. To jsem se dovdl cestou.

V koncentranm tboe jsme nastoupili ped barkem, kde byla koupelna. Zase kopance a rny pabou. Ped vchodem do koupelny setkal jsem se s lager-altestem Kramerem, kterho jsem znal z Dachau. V dachauskm bunkru byli jsme njak as vedle sebe v celch. Kramer bval kdysi sturmmanem, podobn jako Roman Hadelmayer, po Hitlerov pevzet moci byl disciplinrn trestn pro kritiku pomr a posln do koncentrku. Byl zaazen jako politick vze a jako my vichni ml erven trojhelnk. Tebae Kramer nebyl zvl estnou postavou, dalo se s nm pece jen leccos podniknout. Udroval spojen s po-litickmi vzni a mne si vil, protoe jsem "slun chlap", jak sm prohlsil.

Kramer u na mne ekal. Zatmco esesci krut dili mezi novky, pistoupil ke mn a povd: "B

rychle za mnou a na nic se neptej." Sebhli jsme po schodech do sklepa, proli koupelnou a vstoupili do vedlej

mstnosti. Tam jsem se musel rychle vysvlci, zabalit civiln aty do pipravenho paprovho pytle a navlknout pruhovan vzesk aty. Potom piel jeho z-stupce, lageralteste slo dv, Adolf, kter zce spolupracoval s Kramerem. Adol-fovi podlhal tbor sovtskch vlench zajatc, kter byl soust tbora. Adolf mne vzal za ruku a pobzel ke. spchu: "Hod sebou, esesci t nesmj spatit."

Proli jsme kuchyn pro vzn, pebhli na karantnn bloky a dostali jsme se do barku, kter byl vyhrazen pro zajat sovtsk dstojnky. Adolf mi pidlil

lko a opustil mne se slovy: "Tak, a te jsi jim na as zmizel z obzoru." Jak jsem brzy zjistil, cel tato akce byla ji dve domluvena. Mezinrodn

veden, kter stlo v ele iroce rozvtven organizace vz, mlo sv spojen s psrnou koncentrku, kde pracovali vhradn vzov. Mezi nimi jen nkolik 80

kriminlnch. Pchody a odchody vz z mauthausenskho koncentrku byly evidovny prv v tto psrn. Kdy se v psrn dovdli o tom, e jsem posln do Mauthausenu, pipravili celou odvnou akci pro mou zchranu.

Pedevm se rozhodli odklidit mne eseskm z o, a potom pozdji pevst na voln blok a zaadit mezi ostatn vzn. Nejprve bylo teba provst urit opaten v kartotnch lstcch, a teprve potom jsem ml bt pidlen na urit pracovn komando.

V mauthausenskm koncentrku byl apel na volnch blocch tikrt denn: rno, v poledne a veer. K apelu nastupovali vichni vzov krom sovtskch

vlench zajatc a novk, kte mli stn ped bloky ve svm oddlen. Sovtt vlen zajatci byli jet v t dob psn izolovni od ostatnch vz a nesmli se s nikm stkat. ili v oddlen sti tbora vedle blok karantny a mli sv samostatn pracovit. Teprve koncem roku 1943 byli i oni zaazovni do normlnch pracovnch komand.

Sovtt kamardi mne opatrn oklepvali, kdo jsem a odkud pichzm. Zprvu byli pochopiteln nedviv. Jak to, e byl k nim na blok pidlen Nmec? Kdy jsem jim vak vyprvl sv phody za vldy nacist, velmi rychle jsme se sblili. Tebae u z hladu nemli skoro dn sly, zachovali si pevnou vli, byli plni optimismu a vyzaovalo z nich pevn odhodln vytrvat. Ani v ivotnch podmnkch lovka nedstojnch neztratili odvahu. Spali na zemi na tenkch slamncch tak hust namakni, e kdy se chtl nkdo v noci obrtit na druh bok, musela se obrtit tak cel ada.

Zstal jsem se sovtskmi kamardy cel ti nedle a nael jsem mezi nimi mnoho ptel.

Jednoho veera piel Adolf a volal: "Honem k tborov psrn, Kramer u na tebe ek. Bude pidlen na prci. II

6 ... s islem na srdci 81

Kramer mi sdlil, e jsem pidlen do esesckho skladit potravin. "Za chvli pijde lagerfiihrer Bachmayer a bude mu pedstaven."

Komando esesckho skladit potravin zase jednou vybouchlo. Nebylo to poprv, protoe kriminln vzov, kte dosud byli vybrni pro toto komando, kradli, jak a co jen mohli. Proto rozhodllagerfiihrer, e propt bude toto komando sestavovno jen z politickch vz. Ml k tomu sv dvody a nebylo to ze sympatie k politickm vzm. Kriminlnci kradli, na co pili, a proto bylo teba provdt ve skladiti kadch trnct dn inventuru. Tm se vak velmi zpomalovala prce a zsobovn esesckch kuchyn nebylo plynul. U politickch vz ml Bachmayer zruku, e nebudou okrdat sv kamardy v tboe a tak odpadnou ast inventury a zlep se i zsobovn esesckch kuchyn. Tm, e komando esesckho skladit potravin pelo do rukou politic-kch vz, zskala tajn organizace vz dal dleit oprn bod, kterho mohla velmi dobe vyut ve prospch zvl tce postiench kamard.

Byli jsme tenkrt dva, kter Kramer navrhl pro esesck skladit potravin. Kdy piel Bachmayer, Kramer ns pedstavil tmito slovy: "Tady jsou dva politit, kter jsem vybral pro komando."

Bachmayer si ns prohldl od hlavy a k pat. Obval jsem se oehavch otzek tkajcch se m minulosti a byl jsem na ve pipraven. Ale Bachmayer jenom ekl: "Kdy budete krst, budete viset!"

Tak znla moje pracovn smlouva pro esesck skladit potravin.

Pkaz

Prvou nedli po pidlen do esesckho skladit potravin jsem se poprv po tolika letech svobodn prochzel po apelku jako ostatn vzov z volnch

blok. Potkval jsem soudruhy z Norimberka, Mnichova, Augpurku, z Horn Falce, z Berlna, a bylo mi pjemn u srdce. U jsem nebyl sm. Po mnoha letech nedobrovolnho odtren od svta jsem se konen dozvdl, co se vechno za tu dobu stalo. Zdrojem dvrnch informac bylo zahranin vysln, kter vzov pravideln odposlouchvali.

Jak to bylo mon? Esesci pece dvali opravovat sv soukrom pijmae do dlen elektrik. Alespojeden pijma byl stle v "oprav". Jeden soudruh z komanda elektrik pedval zachycen zprvy prostednictvm spojky veden mezinrodn tajn organizace vz. Odtud pak pomoc dvrnk nrodnch skupin byly zprvy pedvny vem soudruhm.

Navzal jsem ihned spojen s vedenm tajn organizace. Dostal jsem pkaz, abych zajistil psun mimodnch pdl potravin pro slab a nemocn sou-druhy.

Zsobovn bylo katastrofln. Pl roku jsme dostvali jen dkou pentovou polvku, pak dlouh msce zase jen kedlubnovou polvku. Nepatrn omatnou a s trochou rozstrouhanch brambor. Vzm psluelo I 5 gram cukru na den, ale ani v hnd brynd, ani v takzvanm aji nebylo po cukru ani pamtky. Kpo kuchyn vz zamelilo s esesky vechen cukr. Porce chleba se neustle zmenovala. Jestlie zprvu byla jedna vojensk veka pro ti vzn, byla pozdji

dlena na pt i dokonce vce porc.

Pro mnoh soudruhy byla otzka ivota i smrti pmo spojena s obstarnm dodatench pdl jdla. Abych mohl splnit uren kol, musel jsem nejprve prozkoumat tern. V esesckm skladiti potravin pracovalo devt, nkdy a

trnct vz. Bhem asu byli tam, a na dva, sam soudruzi: Heinrich Rau, Oskar Hoffmann, Herbert Glockner, Vclav Berdych, Hermann Streit, Willi Rentmayer a dal. Pro vykldn a nakldn velkch zsilek potravin bylo z tbora obas poslno navc men pomocn komando.

Nae skladit potravin nezsobovala jen stedn koncentrk v Mauthau-senu, ale tak vechny pobon tbory roztrouen po celm Rakousku. V nich ivoilo tm sto tisc vz. Mimoto jsme zsobovali vechny esesck ku-chyn. Byla to vce ne jedna divize esesckch str.

Tm denn pichzeli nov vzov a tm denn odchzely transporty do pobonch tbor. Chleba byl k nm dopravovn v elezninch zsilkch. Protoe byl dodvn z pekren pmo od pec do vagn, bylo hodn pokoze-nch bochnk. Tento zlomkov chlb byl plnn do pytl a kpo komanda roz-

dlova chleba jej dostal s celmi bochnky. Bvalo to ti a tyi tisce chleb v jedn zsilce. Na kadm bloku mli zsobu chleba na dva a ti dny.

Cel koncentrk il ve stlm varu. Neustle pichzeli novkov do stednho tbora. Esesci, kte je doprovzeli, se obvykle vraceli do svch pvodnch jednotek, nkte vak zstvali na poslen stavu v stednm tboe.

Denn odchzely transporty vz do pobonch tbor. Denn naopak zase pichzeli nemocn do centrlnho nemocninho tbora. Denn umraly stovky vz. Poetn stavy vz i esesk se proto denn mnily o znan sla. Esesci mli plno prce, aby si spotali sv stavy a peliv kontrolovali stavy vz. Na kontrolu stavu chleba pro vzn prost eseskm nezbyl as.

Velitel esesckho skladit potravin unterscharfllhrei Wlotzka a Hegen-

scheidt pesto vak bedliv steili, aby nikdo z ns neukradl ani kriku. Wlotzka byl takov tlusoch, e se st pohyboval. Veker svj ivotn eln

vnoval na hen a na krut zachzen s vzni. Hegenscheidt naproti tomu udeil vzn jen zdka a byl pyn na to, e je v ele "prominentnch" vz. Pipadal si ohromn dleitm. Vude byl, vechno znal, vemu rozuml. Proto jsme mu posmn kali "Hlavika". Neustle rejdil a enichal po pracoviti a hledal zvady, kter by mohl vytknout. Potom zatepla el popichovat Wlotzku, kter pak divoce dil.

Nae skladit potravin byl pkn velk podnik. Vdy se staralo zsobovn tm sto dvaceti tisc lid. U ns byly skladovny vechny potraviny krom brambor. Chleba u ns byl jen pro stedn tbor a pobon tbor Gusen, kter byl nedaleko. Skoro denn pichzel na mauthausensk ndra vagn chleba pro vzn. V tboe jsme vak bochnky nerozdlovali. Pro tu prci bylo samostatn komando rozdlova chleba.

Jednoho dne piel za mnou kpo komanda rozdlova chleba a dalo men sluhu. Poteboval vce chleb pro sv kamardy. "Musm se starat o nkolik svch ptel a vzal bych tak pro tebe njak chleby." To se mi hodilo do krmu, souhlasil jsem a dal jsem mu pro zatek ticet chleb navc. Dv tetiny byly "pro mne" a mly bt takto rozdleny: Nkte bloki mli dostat st tchto chleb navc, a kdo pijde s paprkem ode mne, tomu mly bt vydny. Tyto poukzky na chlb jsem pedal mezinrodnmu veden, kter je rozdlovalo podle poteby spolehlivm soudruhm z nrodnch skupin. Bloki - vtinou kriminln vzov - byli ji v t dob malmi pny ve srovnn s tajnou organizac a snaili se nevidt. dili se pro n rozumnm heslem: "Co t ne-

, l' h " pa 1, ne as. asem jsme zskvali nkolik set kilogram chleba tdn pro potebn lidi.

85

Pozdji, v roce 1944, byl tento systm zdokonalen a z kad zsilky chleba byly prost falenm hlenm dv procenta bochnk oddleny a pedvny mezi-nrodn solidrn akci.

Tm, e se poetn stavy vz neustle mnily, bylo pro esesky nezjistiteln, kolik vlastn chleba mlo bt vydvno. Samotn chlb vak nestail. Abychom udreli nemocn naivu a ochrnili vyslen ped dalmi nemocemi, bylo teba zajistit i jin potraviny: mslo, margarn, cukr. To muselo bt brno z pdl esesckch kuchyn. Jak ale dopravit tyto drahocenn vci do tbora, kdy nae

skladit bylo za tborovmi zdmi? Kad, kdo vchzel do tbora, byl kon-trolovn v brn. Zvlt peliv kontrolovali ns z esesckho skladit, aby se zjistily nae ppadn pokusy o krde potravin. Tak jsme museli hledat jin cesty. Pomoc soudruh, kte pracovali tak mimo tborov zdi, poslali jsme potraviny do tbora. Jednm z nich byl Otto Wiesst, kter byl kpem komanda topen, kde pracovalo jet nkolik dalch soudruh. Komando neustle opravovalo vechna zazen stednho topen a nkolikrt denn prochzelo branou se svmi bednikami nad. Proto je esesci v brn pli

dkladn neprohleli. Tak jsme vyneli potebn potraviny po trokch z na-eho skladit, ukrvajce je pod bohat asenou pracovn zstrou. Na phodnm mst jsme balky pedvali tmto soudruhm, kte ji vdli, komu je v tboe pedat.

Jednou mne ale pi tom pedvn potravin minula smrt jen o vlsek. Kdy jsem se jako o