Embed Size (px)
Citation preview
CYRILOMETODĚJSKÁ MISIE A EVROPA1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu
Pavel Kouřil a kol.
Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. i.
CYRILOMETODĚJSKÁ MISIE A EVROPA – 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu
Pavel Kouřil a kol.
Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. i.
Brno 2014
CYRILOMETODĚJSKÁ MISIE A EVROPA – 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu
Pavel Kouřil a kol.
Publikace byla financována z projektu Ministerstva kultury NAKI „Velká Morava a 1150 let křesťanství ve středu Evropy“, pro r. 2012–2015, identifikační kód DF12P01OVV010 a za podpory Akademie věd České republiky.
Cyrilometodějská misie a Evropa– 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu
Vedoucí autorského kolektivu: doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc.Autoři: Maddalena Betti, Ph.D., prof. Ivan Biliarsky, DrSc., PhDr. Ivana Boháčová, Ph.D.,
PhDr. František Čajka, Ph.D., Mgr. Václav Čermák, Ph.D., PhDr. Eva Doležalová, Ph.D., doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., PhDr. Milan Hanuliak, DrSc., prof. PhDr. Michaela Soleiman pour Hashemi, CSc., prof. PhDr. Martin Homza, Ph.D., prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc., prof. Sergej A. Ivanov, prof. Mgr. Libor Jan, Ph.D., prof. Dr. hab. Krzysztof Jaworski, assoc. prof. Marija A. Jovčeva, Mgr. David Kalhous, Ph.D., doc. Mgr. Antonín Kalous, M.A., Ph.D., PhDr. Blanka Kavánová, CSc., prom. fil. Václav Konzal, doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc., PhDr. Pavel Kůrka, Th.D., Mgr. Naďa Labancová, Ph.D., prof. Dr. Christian Lübke, Prof. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D., prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc., doc. PhDr. Jiří Mikulec, CSc., Mgr. Tomáš Parma, Ph.D., PhDr. Karol Pieta, DrSc., Mgr. Štefan Pilát, Ph.D., PhDr. Lumír Poláček, CSc., prof. Dr. hab. Jacek Poleski, PhDr. Naďa Profantová, CSc., ao. Univ.-Prof. Dr. Johannes Reinhart, prof. PhDr. Alexander T. Ruttkay, DrSc., prof. PhDr. Petr Sommer, CSc., DSc., Dr. Marek Stawski, Ján Steinhübel, CSc., prof. em. Francis J. Thomson, prof. Christo Trendafilov, Anatolij A. Turilov, Ph.D., PhDr., Dr.h.c. Vladimír Vavřínek, CSc., prof. PhDr. Radoslav Večerka, DrSc., Doc. Mgr. Miroslav Vepřek, Ph.D., prof. PhDr. Martin Wihoda, Ph.D., prof. em. Dr. Herwig Wolfram, prof. Ian Wood, prof. Giorgio Ziffer, prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc.
Recenzenti: prof. PhDr. Jan Klápště, CSc. prof. PhDr. Tatiana Štefanovičová, CSc.
Technický editor: Mgr. Jana FantováKorektury pramenů: Mgr. David Kalhous, Ph.D.Korektury staroslověnských textů: Doc. Mgr. Miroslav Vepřek, Ph.D.Korektury anglického jazyka: Bc. Tereza Bartošková Paul Michael Maddocks, M.A.
Překlady anglického jazyka: Louise Bromby Dott. Eva Cimlerová Mgr. Jana Kličová Mgr. Adam Kulhavý Ing. Yvona Levíčková Lingea s.r.o. Mgr. Petra Melichar, Ph.D. Mgr. Eva MošováPřeklady německého jazyka: Mgr. Tomáš Butela Lingea s.r.o.Překlady ruského jazyka: PhDr. Stanislav OplatekPřeklady polského jazyka: Mgr. Jana Gryc
Redakce: Mgr. Zdenka Kosarová Mgr. Jana GrycObálka, grafická úprava a tisk: Arte73, s.r.o.
© Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Brno, v. v. i.
ISBN 978-80-86023-50-2
5
Cyrilometodějská misie a Evropa – 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu
Předmluva (Pavel Kouřil) 8
ÚVODVladimír Vavřínek – Universalismus cyrilometodějské misie 12
PŘEDPOKLADYJosef Žemlička – Christianizace a etatizační proces ve střední Evropě 22
Herwig Wolfram – Bavorská misie v Panonii v 9. století 28
Ian Wood – Latinská hagiografická literatura dokumentující misijní cesty od Rimberta po Bruna z Querfurtu 34
David Kalhous – Několik poznámek k sociální struktuře Velké Moravy 40
Zdeněk Měřínský – Pohanství a počátky křesťanství na Moravě a ve Slezsku 48
Lumír Poláček – Velkomoravská sakrální architektura – nové výzkumy, nové otázky 66
Luděk Galuška – Křesťanství v období byzantské misie a Metodějova arcibiskupství na bázi archeologických 74 pramenů z oblasti Veligradu – Starého Města a Uherské Hradiště
Christian Lübke – Z perspektivy Východofrancké říše: Morava a její mocenský vzestup za knížete Rostislava 86
Jiří Macháček – Byzantská misie a doklady jejího působení na Pohansku u Břeclavi 92
Pavel Kouřil – Archeologické doklady křesťanství v památkách hmotné kultury 9. až 10. století na Moravě 102 se zaměřením na křížky
Blanka Kavánová – Rekonstrukce relikviáře z Mikulčic 114
Alexander T. Ruttkay – Počiatky kresťanstva a včasnostredoveké sakrálne architektúry na území 118 Slovenska – nové objavy a súvislosti
Milan Hanuliak – Karol Pieta – Odraz christianizácie v hnuteľných prameňoch z 9. stor. vo východných 134 častiach Veľkej Moravy
Ivana Boháčová – Naďa Profantová – Čechy v době velkomoravské 148
Krzysztof Jaworski – Křesťanská Velká Morava a slezské země na konci 9. století 168
Jacek Poleski – Kontakty Velkomoravské říše s kmeny z oblasti Malopolska – krátká epizoda nebo společné kořeny 178
BRATŘI ZE SOLUNĚSergej Ivanov – Cyril a Metoděj mezi byzantskými misionáři: obecné rysy a unikátní vlastnosti 196
Libor Jan – Počátky moravské církevní organizace a charakter Metodějova arcibiskupství 200
Maddalena Betti – Vznik Sancta Ecclesia Marabensis: Listy papeže Jana VIII. (872–882) 206
Ivan Biliarsky – První stať Zákona sudnyho ljudem a právní dědictví moravské misie svatých bratří Cyrila a Metoděje 210
Ján Steinhübel – Metodov konflikt s bavorskými biskupmi 220
Petr Charvát – A montibus usque ad mare: Morava a Benátky v 9. století 226
Christo Trendafilov – List patriarchy Fotia katoliku Zachariáši, Konstantin Filosof a vznik prototypu 230 misionářského jazyka v období let 860–863
Marija Jovčeva – Slovanská bohoslužba na Velké Moravě a její hymnografické komponenty 240
Giorgio Ziffer – Konstantin-Cyril, Metoděj a filologie 250
Radoslav Večerka – Kyjevské listy a Velká Morava 252
Štefan Pilát – Cyrilometodějský překlad apoštola a jeho další vývoj v slovanské rukopisné tradici 256
Miroslav Vepřek – Staroslověnské paraliturgické památky velkomoravského a českého původu 268
Anatolij Turilov – K výzkumu velkomoravského písemného dědictví: předběžné závěry, sporné otázky a perspektivy 272
OBSAH
6
PAMĚŤVáclav Konzal – Kontinuita slovanské liturgie v přemyslovských Čechách 282
Petr Sommer – Svatý Prokop a Sázavský klášter 284
František Čajka – Srbskocírkevněslovanský rukopis Modlitby sv. Řehoře 288
Václav Čermák – Církevněslovanské písemnictví Slovanského kláštera v Praze 292
Martin Wihoda – Cyrilometodějská tradice v paměti přemyslovského věku 298
Eva Doležalová – Cyrilometodějská tradice v lucemburských Čechách 304
Antonín Kalous – Cyrilometodějská tradice v pozdně středověkých českých zemích 310
Pavel Kůrka – Ohlasy cyrilometodějské tradice v české reformaci 318
Tomáš Parma – Cyrilometodějské dědictví v rekatolizačních plánech na Moravě 322
Jiří Mikulec – Cyrilometodějská tradice v barokních Čechách 330
Johannes Reinhart – Velkomoravské dědictví v jihoslovanském písemnictví 338
Marek Stawski – Cyrilometodějská tradice v Polsku: Kristiánova legenda ve službách jagellonských ambicí 346
Martin Homza – Cyrilo-metodská tradícia v staršej uhorskej a slovenskej historiografii do konca 16. storočia 352
Naďa Labancová – Obraz svätých Konštantína a Metoda v slovenskej literatúre 17.–18. storočia 358
Michaela Soleiman pour Hashemi – Vídeňská cyrilometodějská kázání 18. století 364
Francis J. Thomson – Život Metoděje a Cyrila v menologiu Demetria Tuptala 370
206
CY
RIL
OM
ET
OD
ĚJS
KÁ
MIS
IE A
EV
RO
PA
– 1
15
0 L
ET
OD
PŘ
ÍCH
OD
U S
OLU
ŇS
KÝ
CH
BR
AT
ŘÍ
NA
VE
LKO
U M
OR
AV
U
VZNIK SANCTA ECCLESIA MARABENSIS – LISTY PAPEŽE JANA VIII. (872–882)
Maddalena Betti
The Sancta Ecclesia Marabensis had a short and unsuccessful life: the Carolingians opposed this independent ecclesiastical organization in the territories beyond their eastern borderlands. The new archdiocese emerged from a dynamic geo-political context (affected by an instability typical of frontier regions during this period), and disappeared with the fall of the Moravian realm of Svatopluk, whose rule had contributed a brief period of stability to the political formations of central and south-eastern Europe during his cooperation with Archbishop Methodius. The article examines the foundation of the Sancta Ecclesia Marabensis through an analysis of Pope John VIII’s letters. These letters, written at different chronological moments, allow us to investigate the stages of a dynamic, flexible, and constantly evolving papal policy. In the letters, the Methodian archdiocese is not pictured as a fait accompli, to defend or to challenge. Instead, it is only a project to define and to safeguard against a changeable historical background. The analysis of the language of two letters (Commonitorium, 873 and Industriae tuae, 880) can enhance our knowledge of the rhetorical strategies developed by papal diplomacy in the 2nd half of the 9th century.
Key words: archdiocese, papal letters, rhetorical strategies, political legitimization
Klíčová slova: arcidiecéze, papežské listy, rétorické strategie, politická legitimita
Sbírka listů papeže Jana VIII. – misijní politika
Listy papeže Jana VIII. (872–882) jsou důležitým pramenem pro studium dějin 2. poloviny 9. století. Byly kompilovány v le-tech jeho pontifikátu a dochovaly se ve větší části v monte-cassinském rukopisu z 11. století1 a částečně ve formě zlomků obsažených ve sbírkách kánonů z konce 11. století a ze sto-letí 12.2 Představují nejbohatší papežská registra 11. století, podle počtu je možno je přirovnat k registrům papeže Řeho-ře VII. (1073 –1085). Montecassinský rukopis obsahuje 314 listů sepsa ných mezi dnem 1. září roku 876 a srpnem roku 882; navíc ve sbírkách kánonů bylo identifikováno 62 fragmentů připisova-ných Janu VIII. Tato sbírka listů je však zajímavá nejen počtem, ale i inovacemi ve srovnání s listy papežů Mikuláše I. (858–867)3 a Hadriána II. (867– 872).4 Na rozdíl od listů těchto papežů v registrech Jana VIII. nacházíme listy adresované příjemcům, kteří doposud neměli privilegium být adresáty papežské kores-pondence. Mikuláš I. a Hadrián II. odpověděli okamžitě chánovi Bulharů Borisovi, protože jejich záměrem bylo získat jurisdikci nad bulharským královstvím (regnum Vulgarorum). Naopak tito papežové věnovali malou pozornost novým politickým vůdcům Slovanů v Panonii a na Balkánu; k tomuto postoji je mohla vést
1 Rukopis Città del Vaticano, Archivio Segreto Vaticano, Reg. Vat. 1. Vydání: Re-gistrum Iohannis VIII. papae, ed. Erich Caspar, in: MGH Epp. VII, 2. vyd. Berlin 1974, s. 1–272. Viz Dietrich LOHRMANN, Das Register Papst Johannes’ VIII. (872–882). Neue Studien zur Abschrift Reg. Vat. 1, zum verlorenen Originalregister und zum Dik-tat der Briefe, Tübingen 1968.
2 Vydání: Fragmenta registri Iohannis VIII. papae, ed. E. Caspar, in: MGH Epp. VII, 2. vyd. Berlin 1974, s. 273–312. Dopisy Jana VIII. viz také Detler JASPER – Horst FUHRMANN, Papal Letters in the Early Middle Ages, Washington, D. C. 2001, s. 127 – 30. Dopisy Jana VIII. ve sbírkách kanonů viz Collectio Britannica (12. stole-tí); Deusdedit card. Collectio canonum (konec 11. století), Collectio trium partium, Gratiánův dekret.
3 Nicolai I papae epistolae, ed. Ernst Perels, in: MGH Epp. VI, Berlin 1925, s. 259–690.
4 Hadriani II papae epistolae, ed. Ernst Perels, in: MGH Epp. VI, Berlin 1925, s. 691–765.
i nadměrná obezřetnost vůči těmto novým geopolitickým útva-rům. Je pravděpodobné, že se i tito Slované, tak jako Bulhaři, pokoušeli navázat kontakt s apoštolskou stolicí ve snaze, vy-manit se ze sítě hegemonické politiky jak byzantské tak výcho-dofrancké říše. Je například známo, že kníže Moravanů Rastislav se obrátil na papeže Mikuláše I. už v roce 862, aniž by obdržel jakoukoliv odpověď.5 V registrech Jana VIII. je jasně viditelný nový postoj Říma: papež reaguje na žádosti přicházející z bar-barského světa střední a jihovýchodní Evropy. Jan VIII. vskutku odpovídá nejen Borisovi, ale i knížeti Moravanů Svatoplukovi, hraběti Dolní Panonie Kocelovi, vévodovi Srbů Montemerovi a prvním vůdcům Chorvatů Domagojovi, Sedesclavovi a Brani-mirovi. V těchto listech se jasně rýsuje struktura římské církev-ní politiky ve střední a jihovýchodní Evropě. Rozeznáme v nich jednak projekt na založení dvou nových diecézí, církve morav-ské a církve bulharské, jednak rostoucí zájem o církevní otázky týkající se dalmatského pobřeží. Církevní politika papeže Jana VIII. zasahuje obsáhlou geopolitickou oblast; vnímá rozdílné his-torické kontexty a je pozorná vůči novým slovanským vládcům. Církve moravská a bulharská, jakož i reorganizovaná církev dal-matská, představují v projektu papeže gravitační póly schopné přitáhnout k sobě „novopečené“ křesťany, kteří jsou zároveň členy nových etnických celků aktivních na politické scéně střední a jihovýchodní Evropy.
Nástrahy pramenů
Listy Jana VIII. jsou základním pramenem k rekonstrukci dějin střední a jihovýchodní Evropy 2. poloviny 9. století. Rekonstruk-ce dějin tohoto území není komplexní následkem nedostatku
5 Podle Života Metodějova se Rastislav obrátil na papeže dříve než vyslal posly k císaři Michalovi III. Viz Žitije Mefodija, ed. Radoslav Večerka, in: MMFH II, Brno 1967, s. 128: „Žádali jste [Rastislav, Svatopluk a Kocel] proto učitele nejen u této velekněž-ské stolice, nýbrž i u zbožného císaře Michaela, takže vám poslal blaženého Filosofa Konstantina i s bratrem, zatímco my [papež Mikuláš I.] jsme (to) nestačili.“
207
písemných pramenů. Skromné informace pocházejí z písemných pramenů latinských a řeckých, kompilovaných vnějšími pozoro-vateli. V souboru těchto pramenů vynikají právě listy Jana VIII. Historikové, kteří studovali dějiny střední a jihovýchodní Evropy, věnovali velkou pozornost tomuto prameni, ale nepoužívali ho vždy vhodným způsobem. Všimla jsem si, že ve svých pracích kladou důraz na ty listy, které potvrzují rekonstrukce jimi pře-dem formulované, a naopak opomíjejí nebo upravují interpreta-ci těch listů, které by byly případně v rozporu s jejich tezemi. V této souvislosti bych chtěla uvést dva příklady. V prvním pří-padě jde o rekonstrukci Imre Boby. Záměrem Boby bylo umís-tit Velkou Moravu na Balkán, a proto se opírá o listy Jana VIII. napsané před rokem 878, ve kterých papež uděluje Metodějo-vi titul biskupa či arcibiskupa panonského.6 Ve druhém případě mám na mysli tu část současné chorvatské historiografie, která se snaží zveličit roli korespondence mezi Janem VIII. a Branimí-rem, protože ji chce interpretovat jako počátek národní politické nezávislosti Chorvatů.
Papežský list nemůže být jednoduše interpretován jako pramen popisný. Zachycuje naopak bezprostřední proces interakce mezi autorem listu a posluchači; jde ve skutečnosti o politický ná-stroj apoštolského stolce, a tento pramen je tudíž velmi citlivý na jakoukoliv interferenci jak vnitřní tak vnější. A proto je každý list charakterizován vlastní rétorikou, která odhaluje specifickou strategii Říma. Tudíž je třeba brát v úvahu několik konstantních faktorů, které mohly ovlivňovat jak formu papežova projevu, tak obsah jeho listů. Z jedné strany závisí charakter listů především na tom, komu je adresován, z druhé strany přirozeně reaguje na událost nebo na situaci, která ho inspirovala.
Například list Jana VIII., zaslaný moravskému knížeti, by měl být analyzován nejen v kontextu celého souboru papežských listů slovanským politickým předákům, ale také porovnán s listy ad-resovanými autoritám byzantským a východofranckým, které se dotýkají osudu nových teritorií a mají co dělat s politickými plány Říma. Na jednu stranu konfrontace listů kompilovaných v různých obdobích a určených různým adresátům, přispívá k re-konstrukci typu jazyka používaného římským scrinium, na dru-hou stranu nám umožňuje plně chápat vývoj politické strategie Apoštolského stolce. Jedná se o strategii pružnou a lehce při-způsobivou, která vychází z tradice pozdně antické, ale je též schopná rozpoznat a využít geopolitické změny na území střední a jihovýchodní Evropy.
Konkrétní příklad – listy „moravské“
V registrech Jana VIII. je dochována řada listů týkajících se otázky založení arcidiecéze ve střední Evropě, svěřené do ru-kou Řeka Metoděje – jedná se o deset fragmentů z roku 873 a o čtyři kompletní listy napsané v letech pozdějších. Tyto lis-ty jasně dokumentují, jak nesnadná byla geneze nové církevní provincie: papežský projekt měl být zasazen do velmi nestálé-ho a bouřlivého politického kontextu. Stačí například připome-nout, že knížectví Dolní Panonie, na jehož území měla původně ležet nová církevní provincie, zmizelo z geopolitické mapy již v roce 873. Na druhou stranu papežský plán vyvolal otevřené nepřátelství bavorských světských a církevních autorit. Metoděj je souzen bavorskými biskupy v přítomnosti Ludvíka Němce
6 Imre BOBA, Moravia’s History Reconsidered. A Reinterpretation of Medieval Sour ces, The Hague 1971. Viz také TÝŽ, The Episcopacy of St. Methodius, Slavic Review 26, 1967, s. 85–93.
a vězněn dva a půl roku v klášteře v Reichenau. Listy Jana VIII. dobře svědčí o papežových obtížích. Ve snaze realizovat svůj projekt si papež uvědomuje, že musí mít pod kontrolou vývoj politické situace ve střední Evropě, a proto udržuje písemné kontakty se všemi protagonisty, jejichž zájmy se právě tam střetají: s Metodějem, s bavorskými biskupy, s východofranc-kými autoritami, se Svatoplukem, a se všemi vládci, kterých by se mohl dotýkat jeho projekt. Listy Jana VIII. jasně reagují na různorodé geopolitické situace; papež chce jednak legitimi-zovat svůj zásah v oblastech, kde působily již bavorské misie, a jednak si snaží zajistit neomezenou podporu ze strany no-vých slovanských vůdců, nezbytnou k realizaci svého záměru.
Chtěla bych teď ilustrovat a konfrontovat dva významné listy, které ukazují, jak tvárný je jazyk papeže Jana VIII. Pokud nebude-me analyzovat variabilitu jazyka těchto listů, nedojdeme ke kom-pletní rekonstrukci politického a církevního dění na území střední a jihovýchodní Evropy.
Dic ergo eis (873) a Industriae tuae (880)
První list Dic ergo eis (Řekni jim tudíž)7 spadá do důležitého roku 873, kdy papež zasahuje ve prospěch Metoděje, a za tímto úče-lem vysílá svého legáta Pavla z Ancony. Pavel, který s sebou nesl papežovy kritické listy adresované východofranckým poli-tickým autoritám a bavorským prelátům, měl za úkol dosáhnout propuštění Metoděje z vězení a odvést ho bez úhony na dvůr moravského Svatopluka. Mimo jiné legát Pavel s sebou nesl tak zvané commonitorium, t.j. soupis argumentací, pomocí kterých měl čelit případným negativním reakcím, vyvolaným jeho jedná-ním. Commonitorium stojí za zmínku, poněvadž jeho typologie je obzvláště zajímavá. Jelikož bylo sepsáno za účelem čelit vý-jimečným situacím, jsou v něm uvedeny stručně a logicky argu-menty, které Řím vznášel proti expanzivním nárokům světských a církevních autorit východofrancké říše.
Druhý list, známý podle svého incipitu jako Industriae tuae, je datován rokem 880.8 Tento list je reakcí na zcela jinou si-tuaci než byla ta předešlá v roce 873, která si vyžádala zá-krok papežského legáta a existenci commonitorium; tehdy měl papežský legát za úkol řešit kritickou situaci. Oproti tomu v roce 880 byla Metodějova misijní arcidiecéze už dostatečně konsolidována. Právě proto se papež Jan VIII. rozhodl jednat a formulovat podmínky nezbytné k přetvoření arcidiecéze mi-sijní na arcidiecézi teritoriální, to znamená arcidiecézi s pevný-mi biskupskými sídly. List Industriae tuae je zajímavý, protože jednak znamená počátek tohoto důležitého a delikátního pro-cesu, ale i z důvodu, komu byl adresován, totiž moravskému knížeti Svatoplukovi.
Je jasné, že oba listy byly napsány v různých kontextech a jsou určeny různým adresátům. První je nepřímo adresován Ludvíku Němci a bavorským prelátům a jeho záměrem je odporovat jejich jednání a hájit zájmy Říma. Druhý je určen Svatoplukovi a papež v něm vyjadřuje jak svůj vděk moravskému knížeti, tak svou vůli zabezpečit územní vývoj nové církevní provincie. Při konfronta-ci obou papežských listů narazíme na dva aspekty: za prvé jde o definici nové diecéze, za druhé o odlišné znázornění Svatoplu-ka a jeho politického dominia v obou textech.
7 Fragmenta registri Iohannis VIII. papae, č. 21, s. 283–285.
8 Registrum Iohannis VIII. papae, č. 255, s. 222–224.
VZ
NIK
SA
NC
TA E
CC
LES
IA M
AR
AB
EN
SIS
: LIST
Y P
AP
EŽ
E JA
NA
VIII. (8
72
–8
82
)
208
CY
RIL
OM
ET
OD
ĚJS
KÁ
MIS
IE A
EV
RO
PA
– 1
15
0 L
ET
OD
PŘ
ÍCH
OD
U S
OLU
ŇS
KÝ
CH
BR
AT
ŘÍ
NA
VE
LKO
U M
OR
AV
U
Je tedy možno zaznamenat radikální změnu v definici nové diecéze. Ve vztazích s východofranckou říší, a to právě v období, kdy misijní aktivita Říma je značně redukována, papež oživuje termín panonská diecéze jako pádný argument na podporu řím-ských požadavků. Naopak ve vztazích s Moravany, u příležitosti přechodu od misijní diecéze na diecézi teritoriální, papež vytváří etnickou definici nové církve, a proto klade důraz na územní sho-du nové diecéze s dominiem Svatopluka, chápaného jako vůdce etnické skupiny Moravanů.
I postoj papeže vůči Svatoplukovi je značně rozdílný v obou lis-tech. Jan VIII. si je plně vědom toho, že Metoděj bude po pro-puštění z bavorského vězení v bezpečí jen po boku Svatopluka, a to proto, že Svatopluk byl v této části Evropy jediný vládce schopný čelit hegemonickému tlaku říše na Východ. Jeho cílem bylo tedy přesídlit Metoděje na Svatoplukův dvůr. Nicméně bylo jisté, že legát Pavel narazí na odpor říšských autorit, které zajis-té nebudou svolné poslat Metoděje ke Svatoplukovi a užijí jako argument válečný konflikt s Moravany. Proto Jan VIII. nabádá svého legáta, aby přesvědčil říšské autority, že vydat Metoděje Svatoplukovi by naopak znamenalo vložit Moravany do poruč-nictví sv. Petra a učinit je tím mírumilovnými a neškodnými.12 Přirozeně taková argumentace byla vymyšlena jen pro výcho-dofrancké autority. V listech adresovaných barbarským vůdcům Jan VIII. vykládá výhody plynoucí z privilegovaného vztahu s Ří-mem zcela jiným způsobem.13 Ujišťuje je, že apoštol Petr bude nejen garantem jejich nebeského triumfu, ale postará se i o to, aby překonali všechna protivenství na zemi, totiž zajistí jim vítěz-ství nad nepřáteli (a mezi takové patří přirozeně i východofran-cká říše). V listech zaslaných východofranckému králi se papež vyjadřuje o Svatoplukovi jako o jakémkoliv barbarovi, který musí být neutralizován. Naopak v listu Industriae tuae papež licho-tí ambicím Svatopluka, když ho oslovuje významnými čestnými tituly, buď typu příbuzenského (jako dilectus filius, quasi unicus filius) nebo typu institučního (jako gloriosus comes).14 Mimo jiné uděluje Svatoplukovi aktivní roli v organizaci nové diecéze po boku Metoděje.15 V papežově listu se potvrzuje, že kandidát Svatopluka, kněz Viching, bude vysvěcen na biskupa prvního bis-kupství nové církve se sídlem v Nitře.16 A nejen to; moravský pa-novník dostává za úkol vybrat další biskupská sídla odpovídající jeho mocenským zájmům a bude mít také právo označit vhodné kandidáty na budoucí biskupské stolce.17 Svatopluk je mimo jiné
12 Tamtéž, s. 285: „Ne suscipias occasionem excusationis prohibentem te vel fra-trem nostrum Methodium transire ad Pentepulcum, sive bella pretendant sive inimi-cicias congerant. Qui enim sancti Petri sunt, pacifici sunt et, quocumque ierint, bellis a proximorum utilitate minime coercentur.“
13 Registrum Iohannis VIII. Papae, s. 222: „Nam divina gratia inspirante contemptis aliis saeculi huius principibus beatum Petrum apostolici ordinis principem vicariumque illius habere patronum et in omnibus adiutorem ac defensorem pariter cum nobilibus viris fidelibus tuis et cum omni populo terrae tuae amore fidelissimo elegisti et usque ad finem sub ipsius et vicarii eius defensione colla summittens pio affectu cupis auxi-liante Domino utpote filius devotissimus permanere.“
14 Lubomír Emil HAVLÍK, The roman privilege Industriae tuae for Moravia, Cyrillo-methodianum 7, 1983, s. 23–37. Viz také TÝŽ, King Svetopluk of Moravia’s image in the Middle Ages, Critica Storica 28, 1991, s. 164–179.
15 Vittorio PERI, La chiesa di Roma e le missioni ad gentes (sec. VIII-IX), in: Miche-le Maccarrone (vyd.), Il Primato del vescovo di Roma nel primo millennio. Ricerche e testimonianze. Atti del Symposium storico-teologico, Roma 9–13 ottobre 1989, Città del Vaticano 1991, s. 639–640; Girolamo ARNALDI, La chiesa romana secondo Giovanni VIII. Spigolature, in: Storia, filosofia e letteratura. Studi in onore di Gennaro Sasso, Napoli 1999, s. 131–154.
16 Registrum Iohannis VIII. Papae, s. 223: „Ipsum quoque presbiterum nomine Uuichi nus, quem nobis direxisti, electum episcopum consecravimus sanctae ecclesiae Nitrensis […].“
17 Ibidem: „[…] iubemus et volumus, ut pariter cum ipsius archiepiscopi consensus et providentia et alterum nobis apto tempore utilem presbiterum vel diaconem diri-gas, quem similiter in alia ecclesia, in qua episcopalem curam noveris esse necessa-riam, ordinemus episcopum […].“
Aby ospravedlnil vznik nové arcidiecéze na misijním teritoriu Salcburku, Jan VIII. vybavil Pavla z Ancony souborem argumen-tací, na jejichž základě měl legát zastávat pozice Říma u dvora Ludvíka Němce. Podobné argumenty již nejsou uváděny tak jas-ně v listech, určených slovanským vůdcům. Nebylo toho třeba, protože tito vůdcové podporovali papežský projekt, aniž by bylo nutné ho nějakým způsobem ospravedlňovat. Jan VIII. neupřes-ňuje sporné území nové misie z hlediska geografického, identi-fikuje ho jednoduše s územím římské panonské diecéze. V listu adresovaném Ludvíku Němci papež píše, že válka je skončena, a že je tudíž na čase obnovit církevní práva biskupství, ustano-vená v době pozdně antické.9 Archivní prameny svědčí o tom, že Řím vykonával odedávna církevní jurisdikci nad Illyrikem, do je-hož území patří panonská diecéze.10 Mimo jiné papež připomíná, že nároky Říma na právo jurisdikce nemizí v následku neexistující či nekonstantní aktivity v dobách barbarských nájezdů, protože práva byla diecézím udělena samým Bohem, a jsou tedy věčná a nezcizitelná.11 Papež postupuje tak, aby nová diecéze, která v té době ještě nebyla přesně definována z hlediska územního, mohla být identifikována s diecézí historickou, to jest panonskou, která bezpochyby závisela v období pozdně antickém na Římu. Je nutné zdůraznit, že ze strany papeže se nejednalo v žádném případě o reálnou územní identifikaci obou diecézí (nové Metodě-jovy a staré panonské), šlo jednoduše o rétorickou argumentaci namířenou proti nárokům bavorské církve, a to právě v období značného oslabení římské misijní politiky.
V listu Industriae tuae určeném Svatoplukovi mizí konotace pa-nonská v definici církevní provincie, kterou papež míní vytvořit. Jan VIII. tu nenazývá Metoděje reverentissimus archiepiscopus pannoniensis ecclesiae, titulem, který je spojen s pozdně antic-kou diecézí panonskou; Metoděj přijímá v jazyce tohoto papežo-va listu titul reverentissimus archiepiscopus sanctae ecclesiae marabensis. Na místo církve panonské, kterou Řím považuje za součást Illyrika spadajícího pod jeho jurisdikci, papež používá termín církev moravská, to znamená označení etnické. Papež se rozhodl nepoužít více termín panonská diecéze, a naopak upřes-nit z hlediska etnického definici nové diecéze právě v období, kdy se začíná jasněji rýsovat z hlediska územního podoba této nové církevní provincie, a tudíž i potřeba trvalých biskupských sídel. Tato operace vyžadovala ze strany Říma konkrétnější přístup, který dříve nebyl nutný; to znamená větší znalost geopolitického a etnického kontextu. Je nutné poznamenat, že definice ecclesia marabensis není nikdy užívána v listech určených říšským auto-ritám. Je uváděna pouze v listech zaslaných Svatoplukovi, jehož úkolem měla být obrana nové arcidiecéze, a v listech Metodějo-vi, který měl spolupracovat se Svatoplukem. V listu z června 880 papež definitivně vymezuje moravskou církev z hlediska územ-ního, tím že poutá novou arcidiecézi s Moravou, které vládne Svatopluk. Označuje terra tua (Svatoplukovu Moravu) jako pro-stor, ve kterém by měla být založena nová biskupství a povyšuje Svatoplukovy poddané na populus nové Metodějovy církve.
9 Fragmenta registri Iohannis VIII. papae, č. 21, s. 284: „Verum reddita aecclesiis pace, reddi debuerunt et iura, que cum pace reddita tirannicus unicuique furor ade-merat, id ipsum sancto papa Leone in decretis canonicis […] innuente ac dicente: Remotis malis, que hostilitas intulit, unicuique id, quod legitime habuit, reformetur.“
10 Tamtéž: „Nam non solum intra Italiam ac ceteras Hesperies provincias, verum etiam intra totius Illyrici fines consecrationes ordinationes et dispositiones apostolica sedes patrare antiquitus consuevit […].“
11 Tamtéž: „Porro si de annorum numero forte causatur, sciat Ludovicus rex, quia inter Christianos et eos, qui unius fidei sunt, numerus certus affixus est. Ceterum ubi paganorum et incredulorum furor in causa est, quantalibet pretereant tempora, iura non preiudicat ecclesiarum, quae corporalia nescientes arma solum Dominum et pro-pugnatorem suum, quando ei placuerit misereri, pacienter expectant […].“
209
pověřen funkcí garanta Metodějovy autority (vester archiepisco-pus). Inovativní a odvážný projekt Jana VIII. podpořit politickou autoritu moravského panovníka a přiznat mu prakticky výsady náležející franckým králům vyplýval z přesvědčení, že existence moravské církve, která měla posílit přítomnost Říma na území francké Evropy, závisela v podstatě na absolutní a bezvýhradné podpoře Svatopluka.
Prameny
Fragmenta registri Iohannis VIII. papae, ed. Erich Caspar, in: MGH Epp. VII, 2. vyd. Berlin 1974, s. 273–312.
Hadriani II papae epistolae, ed. Ernst Perels, in: MGH Epp. VI, Berlin 1925, s. 691–765.
Registrum Iohannis VIII. papae, ed. Erich Caspar, in: MGH Epp. VII, 2. vyd. Berlin 1974, s. 1–272.
Nicolai I papae epistolae, ed. Ernst Perels, in: MGH, Epp. VI, Ber-lin 1925, s 259–690.
Žitije Mefodija, ed. Radoslav Večerka, in: MMFH II, Brno 1967, s. 134–163.
VZ
NIK
SA
NC
TA E
CC
LES
IA M
AR
AB
EN
SIS
: LIST
Y P
AP
EŽ
E JA
NA
VIII. (8
72
–8
82
)
386
assoc. prof. Marija A. JovčevaInstituta za literatura, Bălgarska akademija na naukite, [email protected]
Mgr. David Kalhous, Ph.D.Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [email protected]
doc. Mgr. Antonín Kalous, M.A., Ph.D.Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v [email protected]
PhDr. Blanka Kavánová, CSc.Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. [email protected]
prom. fil. Václav KonzalSlovanský ústav Akademie věd ČR, v. v. [email protected]
doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc.Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. [email protected] PhDr. Pavel Kůrka, [email protected] Mgr. Naďa Labancová, Ph.D.Štátny archív v [email protected]
prof. Dr. Christian LübkeGWZO e. V. an der Universität [email protected]
Prof. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D.Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [email protected] prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc.Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.
Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [email protected]
doc. PhDr. Jiří Mikulec, CSc.Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. [email protected]
Maddalena Betti, Ph.D.Università degli Studi di Padova, Dip. di [email protected]
prof. Ivan Biliarsky, DrSc. Istoricheski institut, Bălgarska akademija na naukite, [email protected]
PhDr. Ivana Boháčová, Ph.D.Archeologický ústav Akademie věd ČR, Praha, v. v. [email protected] PhDr. František Čajka, Ph.D.Slovanský ústav Akademie věd ČR Praha, v. v. [email protected]
Mgr. Václav Čermák, Ph.D. Slovanský ústav Akademie věd ČR Praha, v. v. [email protected]
PhDr. Eva Doležalová, Ph.D.Historický ústav Akademie věd ČR Praha, v. v. [email protected]
doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc.Moravské zemské muzeum [email protected]
PhDr. Milan Hanuliak, DrSc. Archeologický ústav SAV v [email protected]
prof. PhDr. Michaela Soleiman pour Hashemi, CSc.Ústav české literatury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [email protected]
prof. PhDr. Martin Homza, Ph.D.Katedra slovenských dejín Filozofická fakulta Univerzita Komenského v [email protected]
prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc.Katedra blízkovýchodních studií Filozofické fakulty Západočeské univerzity v [email protected]
prof. Sergej A. IvanovNational Research University, Higher School of Economics in [email protected]
prof. Mgr. Libor Jan, Ph.D.Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [email protected]
prof. Dr. hab. Krzysztof JaworskiInstytut Archeologii Uniwersitetu [email protected]
AUTOŘI TEXTŮ
387
PhDr., Dr.h.c. Vladimír Vavřínek, CSc.Slovanský ústav Akademie věd ČR, v. v. [email protected] prof. PhDr. Radoslav Večerka, DrSc.Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [email protected]
Doc. Mgr. Miroslav Vepřek, Ph.D.Katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v [email protected]
prof. PhDr. Martin Wihoda, Ph.D. Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [email protected]
prof. em. Dr. Herwig WolframInstitut für Österreichische Geschichtsforschung, Universität [email protected]
prof. Ian Wood School of History, Faculty of Arts, University of [email protected]
prof. Giorgio ZifferDip.to di Lingue e letterature straniere, Università di [email protected]
prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc.Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. [email protected]
Mgr. Tomáš Parma, Ph.D.Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v [email protected]
PhDr. Karol Pieta, DrSc.Archeologický ústav SAV v [email protected] Mgr. Štefan Pilát, Ph.D.Slovanský ústav Akademie věd ČR, v. v. [email protected]
PhDr. Lumír Poláček, CSc.Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. [email protected] prof. Dr. hab. Jacek PoleskiInstytut Archeologii Uniwersytetu Jagielońskiego Krakó[email protected]
PhDr. Naďa Profantová, CSc.Archeologický ústav Akademie věd ČR, Praha, v. v. [email protected] ao. Univ.-Prof. Dr. Johannes ReinhartInstitut für Slawistik, Universität [email protected]
prof. PhDr. Alexander T. Ruttkay, DrSc.Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.
Archeologický ústav SAV v [email protected]
prof. PhDr. Petr Sommer, CSc., DSc.Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.
Archeologický ústav Akademie věd ČR, Praha, v. v. [email protected]
Dr. Marek Stawski Szkoła Wyzsza Przymierza [email protected]
Ján Steinhübel, CSc.Historický ústav [email protected] prof. em. Francis J. ThomsonUniversity of [email protected] prof. Christo TrendafilovPreslavska knižovna škola, Šumenski [email protected]
Anatolij A. Turilov, Ph.D.Departament slavistiki, [email protected]
Pavel Kouřil a kol.
CYRILOMETODĚJSKÁ MISIE A EVROPA – 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu
Grafická úprava a tisk: Arte 73 s. r. o.
Vydal Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. i. www.arub.cz
© Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. i.
Brno 2014
ISBN 978-80-86023-50-2
ISBN 978-80-86023-50-2
