Vratislavský měšťan Heinz Dompnig (†1490) a symbolická komunikace na sklonku středověku

M Č .

Komunikace ve středověkýchměstech

Projekt: HISTORIZACE STŘEDNÍ EVROPY (CZ.1.07/2.3.00/20.0031)

M

Č

.

Ko

mun

ikac

e ve

stř

edov

ěkýc

h m

ěste

ch

Téma „komunikace“ není evropské medievistice nijak nezná-mé, na sklonku 20. století se dokonce dostalo mezi profi lují-cí badatelské bloky a získalo i slušné institucionální zázemí. Nebylo už chápáno v užším slova smyslu jako výzkum rozlič-ných forem komunikace ve fyzicko-geografi ckém prostoru, ale v univerzálnějším významu slova, kdy se – zjednodušeně řeče-no – komunikací rozumí jakýkoliv akt jednotlivce (či skupiny) vycházející mimo jeho personu směrem k příjemci (def. např. Barbora Stollberg-Rilinger). Na medievistiku tu zapůsobil vliv celé řady humanitních disciplín. Na přelomu století se část ko-munikačních studií ústrojně propojila s bádáním o rituálech, ceremoniálech a slavnostech a obecný slovník a instrumentári-um medievistů obohatila o spojení „symbolická komunikace“. Komunikačních aspektů si všímal také výzkum tzv. pragmatic-kých písemností, tj. cum grano salis úřední produkce kanceláří nejrůznějších vydavatelů. Zájem o dějiny měst je pak spíše kon-stantou, již ve střední Evropě aktualizoval münsterský univer-zitní institut pro srovnávací městské dějiny pod vedením prof. Petera Johanka. S drobným zpožděním se obecnější (středo-)evropské trendy – recepce probíhala nejčastěji přes německoja-zyčné prostředí – odrazily v domácím prostředí, aniž by však došlo k integrovanějšímu bádání a tematickým konferencím.

Lektorovaná kolektivní monografi e je prvním pokusem o představení nejrůznějších komunikačních aspektů ve stře-dověkém městě, nejenom na teritoriu zemí Koruny české, ale i v Říši, v Polsku, s přesahem do velkoknížectví litevského a ruského státu. Těžiště však přeci jenom leží v česko-morav-sko-slezském prostoru v pozdním středověku.

Jan Hrdina

Kniha Komunikace ve středověkém městě, připravená k vydání Mar-tinem Čapským, ohledává v českém medievistickém prostředí vůbec poprvé téma kulturní a sociální komunikace v pozdním středověku. Už to můžeme považovat za přednost této kolek-tivní monografi e, jež není pouhý souborem nahodilých studií, nýbrž promyšleným a koncepčně uchopeným kolektivním dílem.

Martin Nodl

Komunikace ve středověkých

městech

Martin Čapský a kol.

2014European Social Fund – Slezská univerzita v Opavě

Tato publikace je výstupem projektu „Historizace střední Evropy jako téma pro rozvoj lidského potenciálu v oblasti výzkumu, inovací, vzdělávání a zapojení současných a budoucích vědecko-výzkumných pracovníků do mezinárodních VaV aktivit“ (č. CZ.1.07/2.3.00/20.0031), který byl financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR v rámci Operačního programu Vzdě lávání pro konkurenceschopnost.

Webové stránky projektu: http://www.slu.cz/su/slu/cz/projekty/webs/historizace

Lektorovali:Mgr. Jan Hrdina, Ph.D.Mgr. Martin Nodl, Ph.D.

Vyobrazení na obálce: Luzerner Bilderchronik des Diebold Schilling (1513), (ed.) Alfred A. Schmid, Luzern 1981.

Authors © Michaela Antonín Malaníková, Tomáš Borovský, Martin Čapský, Klára Hübner, Hana Komárková, Beata Możejko, Martin Musílek, Grzegorz Myśliwski, David Radek

Sazba: Tomáš RatajObálka: Jana RatajováTisk: Z+M Partner, spol. s r.o., Ostrava

Vydali © European Social Fund a Slezská univerzita v Opavěv Opavě roku 2014

Vydání první. Náklad 400 výtisků. Počet stran: 196

ISBN 978-80-7510-109-9


Obsah

Martin Čapský

Komunikace ve středověkém městě. Úvod . . . . . . . . . 9

toMáš Borovský

Zvony a lidé středověkého města. Komunikační funkce zvonů v městské společnosti . . . . . . . . . . . . . . . 39

GrzeGorz Myśliwski Relacje językowe w handlu dalekosiężnym Europy Środkowo-

-Wschodniej (do końca XV w.). Zarys zagadnienia . . . . . . 53

Beata Możejko

The Gdańsk Rent as a Subject of Communications Between King Kazimierz Jagiellończyk, the Polish Nobility and Gdańsk . . . 81

klára HüBner

„Jménem městské rady“. Poslové, dálková komunikace a politický vliv ve švýcarských městech pozdního středověku . . . . . . . 95

Hana koMárková

Fenomén přísahy v pozdně středověkém a raně novověkém městě 105

DaviD raDek

Vratislavský měšťan Heinz Dompnig († 1490) a symbolická komu - nikace na sklonku středověku . . . . . . . . . . . 123

MicHaela antonín Malaníková

„Od dobrého souseda hraditi se netřeba“. Sousedství jako pojivo i zdroj napětí ve středověké městské společnosti . . . . . . . . 137

Martin Musílek

Formy komunikace doby husitské. Listy pražských obcí proti odběhlým měšťanům aneb vysoká hra o velké majetky . . . 151

Zusammenfassung . . . . . . . . . . . . . . . . 163

Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . 167

Seznam použité literatury. . . . . . . . . . . . . . 169

Seznam autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

123

Vratislavský měšťan Heinz Dompnig († 1490) a symbolická komunikace na sklonku středověku

DaviD raDek

Osud významného vratislavského měšťana a seniora městské rady Hein-ze Dompniga bývá v literatuře zabývající se dějinami Korvínovy vlády ve Slezsku často připomínán. Obvykle bývá akcentována především jeho smrt na popravišti krátce po smrti Matyáše Korvína († 4. 4. 1490), kterou většina badatelů interpretuje jako výraz odporu městské obce vůči refor-mám českého a uherského krále. Tuto tezi nastínil v odborné literatuře již Hermann Markgraf v tradiční práci věnované životu Heinze Dompni-ga.1 Málokterý z badatelů se ovšem zamyslel nad symbolickým potenciá-lem, který v sobě skrývá smrt seniora vratislavské rady. Jako jeden z mála poukázal Mateusz Golinski na symbolickou rovinu Dompnigovy popra-vy, kterou interpretuje jako triumf městského soudnictví a demonstraci postojů městské rady.2 Interpretační možnosti Dompnigova pádu jsou ovšem podstatně širší. Samotná exekuce může sloužit jako komunikační akt, skrze který vykonavatel, v našem případě městská rada, komunikuje s okolním světem. Ačkoliv se poprava může zdát poněkud netradičním komunikačním prostředkem, vzhledem k mocenské situaci v zemích Ko-runy české po smrti Matyáše Korvína, měla své opodstatnění. Po smr-ti uherského krále procházely vedlejší země, především Slezsko a obojí Lužice, mocenskou krizí, provázenou rozpadem struktur, o které se ze-mřelý král opíral. Vztah oderské metropole a panovníka nebyl na konci

1 Jeho práce představuje dosud nejkomplexnější pohled na životní osudy Dompniga, viz Hermann MARKGRAF, Heinz Dompnig, der Breslauer Hauptmann † 1491, ZVGS 20, 1886, s. 157–196. Nebo heslo Dompnigové v Encyklopedia Wroclawia, Wroclaw 2006. Obecně se vratislavským patriciátem zabývali např. Gerard PFEIFFER, Das Breslauer Patriziat im Mittelalter, Breslau 1929.

2 Mateusz GOLIŃSKI, Wrocław od połowy XIII do początków XVI wieku, in: C. Buśko – M. Go-liński – M. Kaczmarek – L. Ziątkowski, Historia Wrocławia. Od pradziejów do końca cza-sów habsburskich, Wrocław 2001, s. 201–202.

124 David Radek

Korvínovy vlády zdaleka ideální a městská obec měla daleko do nadšení, jaké projevovala při přijetí Matyáše v roce 1469. Dompnigovu popravu je třeba číst v tomto kontextu. Senior vratislavské rady a hejtman vrati-slavského knížectví byl vnímán jako představitel tvrdé vlády uherského krále, který svými reformami zasahoval do vnitřního fungování města.3 V této situaci jeho zatčení a následná poprava představují komunikační prostředek, kterým městská rada definovala své místo na mocenské mapě Korunních zemí. Každý komunikační akt vyžaduje vydavatele a příjem-ce. Zatímco vydavatel je v tomto případě jasný, adresátů je více. Městská rada tímto způsobem komunikovala jednak s městskou obcí a jednak cílila také na nově přijatého krále, Vladislava Jagellonského. Základní otázkou, kterou si budu klást v této studii, je problematika obsahu výše zmíněného komunikačního procesu. Pro jeho pochopení je třeba se ob-rátit hlouběji do minulosti a stručně nastínit Dompnigův mocenský vze-stup v Matyášových službách a zároveň vylíčit okolnosti jeho pádu.

Vzestup Heinze Dompniga

Je nepochybné, že Dompnigové, jakožto patricijská rodina, sehrávali důležitou roli v městském organismu. Až na malé přestávky působili po celé patnácté století v městské radě, případně při městském soudu a podí-leli se také na správě vratislavského knížectví, jelikož držitelem hejtman-ského úřadu bylo samo město.4 Je proto logické, že Heinz Dompnig se rychle propracoval do vedoucích orgánů města a aktivně ovlivňoval

3 Korvínovským obdobím se zabývala celá řada historiků, srovnej například Lenka BOB-KOVÁ, Česká koruna na sklonku středověku, in: L. Bobková a kol., Česká Koruna na rozcestí. K dějinám Horní a Dolní Lužice a Dolního Slezska na přelomu středověku a raného no-vověku (1437–1526), Praha 2010, s. 73–77. Mlada HOLÁ, Integrační tendence ve správě Slezska za Matyáše Korvína, in: Ibidem, s. 106–136. Případně Martin ČAPSKÝ – Dalibor PRIX, Slezsko v pozdním středověku, in: Z. Jirásek a kol., Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490, Praha 2012, s. 402. Vývoj názorů na vládu Matyáše Korvína v českých zemích shrnul Antonín KALOUS, Matthias Corvinus (Hunyadi) in Czech historiografy, in: Matthias and his legacy. Cultural and Political Encounters between East and West, (edd.) A. Bárány – A. Györkös, Debrecen 2009, s. 31–41.

4 K problematice vratislavského hejtmanství srovnej Lenka BOBKOVÁ – Martin ČAP-SKÝ – Irena KORBELÁŘOVÁ a kol., Hejtmanská správa ve vedlejších zemích Koruny české, Opava 2009, případně Ewa WÓŁKIEWICZ, Capitanus Slesie. Królewscy namiestnicy księstwa wrocławskiego i Śląska w XIV i XV wieku, in: Monarchia w średniowieczu – władza nad ludżmi, władza nad terytorium, (edd.) J. Pysiak – A. Pieniądz-Skrzypczak – M. R. Pauk, Warszawa 2002, s. 169−225.

125Vratislavský měšťan Heinz Dompnig († 1490) a symbolická komunikace

městskou politiku.5 Zároveň pomocí výhodných sňatků v rámci vratislav-ského patriciátu upevnil svou pozici v mocenské mapě města.6

V druhé polovině šedesátých let dochází ke klíčovému zlomu v Domp-nigově kariéře, který souvisel se stupňujícím se napětím mezi oderskou metropolí a králem Jiřím z Poděbrad. Pyšné město, které svou identitu vždy odvozovalo od katolické víry a považovalo se za obránce pravo-věří, stálo v opozici vůči Jiřímu z Poděbrad od chvíle jeho nástupu na trůn. Se zhoršující se mezinárodním postavením kališnického krále se stupňovaly také protikrálovské nálady ve městě.7 V okamžiku, kdy do sporu mezi králem a Katolickou jednotou vstupuje uherský král Matyáš Korvín, se vratislavské elity počínají orientovat právě na něj.8 V tomto procesu sehrál Heinz Dompnig jednu z klíčových rolí. Spolu s Lucasem Eisenreichem byl nepochybně jedním z představitelů „prokorvínovské“ strany ve Vratislavi. Dompnig se chopil nabízené rukavice a začal se silně angažovat v záležitosti Korvínova prosazení na český trůn. V prv-ních letech války se pohyboval jako vyslanec města v okolí krále, o čemž svědčí např. listina z roku 1471, kdy Heinz Dompnig, spolu s městským písařem Petrem Eschenloerem, informují vratislavskou radu o volebním sněmu v Kutné Hoře, na kterém byl zvolen za českého krále Vladislav Jagellonský. O tom, že se Dompnig pohyboval v okolí uherského krále, svědčí datace listiny, která byla podána v Jihlavě.9 V tomto městě vyčká-val Matyáš na výsledky kutnohorského sněmu.10

V sedmdesátých letech se Dompnig věnoval budování své pozice u krá-lova dvora, ale jeho postavení v domovském městě se dostávalo do ohro-žení. Jednak bylo ohrožováno dlouhotrvajícím sporem s významným

5 Již od roku 1465 je veden jako přísedící městské rady, viz Codex diplomaticus Silesiae (=CDS XI), Breslauer Stadtbuch enthaltend die Rathslinie von 1287 ab und Urkunden zur Verfassungsgeschichte der Stadt, (edd.) H. Markgraf – O. Frenzel, Breslau 1882, s. 33.

6 K Dompnigovu rodinnému životu podrobně H. MARKGRAF, Heinz Dompnig, s. 170.7 Protikrálovské nálady byly rozdmýchávány především díky působení radikálních kazate-

lů, jako byli například Mikuláš Tempelfeld a také Bartoloměj Tempelfeld. V souvislosti s nimi se v historiografii často používá dobový termín z pera Petra Eschenloera, „strana kazatelů“. Podrobně Martin ČAPSKÝ, Slezsko v pozdním středověku, s. 384. Ke zhoršujícímu se mezinárodnímu postavení Jiřího z Poděbrad srovnej Petr ČORNEJ – Milena BARTLO-VÁ, Velké dějiny zemí Koruny české VI (1437–1526), Praha – Litomyšl 2007, s. 174. Případně pod-nětnou studii, jejímž autorem je Jean-Françoise LASSALMONIE, Ludvík XI., Jiří z Poděbrad a křížová výprava, in: P. Soukup – J. Svátek a kol., Křížové výpravy v pozdním středověku. Kapitoly z dějin náboženských konfliktů, Praha 2010, s. 191–202.

8 Ke vstupu Matyáše Korvína do války proti Jiřímu z Poděbrad podrobně Antonín KA-LOUS, Matyáš Korvín, s. 122–153.

9 Scriptores rerum Silesiacarum XIII (dále SRS). Politische Correspondenz Breslaus 1469–1479, (edd.) B. Kronthal – H. Wendt, Breslau 1893, s. 36, č. 59.

10 Podrobně P. ČORNEJ – M. BARTLOVÁ, Velké dějiny, s. 406–407.

126 David Radek

vratislavským měšťanem Georgem Steinkellerem. Mnohem závažněj-ší by lo nařčení z falšování mincí, kterého se Dompnig měl dopustit.11 Obě tyto záležitosti pravděpodobně zapříčinily oslabení pozice Heinze Dompniga v městě. V důsledku toho chybí v letech 1475–1479 v seznamu městských radních. 12

Na výsluní se vrací až na konci sedmdesátých let, po uzavření olo-mouckého míru, který Matyáši Korvínovi jednak přiznal královský ti-tul a jednak mu umožnil přistoupit k rozsáhlejším změnám v organizaci slezsko – lužického prostoru. Výsledkem byla celá řada reforem a změn, které organicky navázaly na starší kroky krále a také odrážely dlouhodo-bé tendence, které se projevovaly v prostředí slezských knížectví. Matyáš Korvín sledoval v osmdesátých letech dva cíle. Stárnoucí král se defini-tivně smířil s myšlenkou, že na svět nepřivede legitimního dědice a začal podnikat kroky, které měly zajistit nástupnictví jeho nemanželskému sy-novi, Janu Korvínovi. Z tohoto důvodu také začal s budováním vlastní rodové domény v Horním Slezsku, která měla podpořit Janův nárok na český trůn, a to často na úkor domácích dynastií. Druhý cíl úzce souvisí s prvním. Matyáš v první řadě usiloval o administrativní rozdělení Slez-ska, přičemž systematicky podporoval centralizaci a následné sjednocení Dolního Slezska a Lužice v jeden celek.13 Toto rozdělení je patrné pře-devším ve znění landfrýdu z roku 1478, který byl určen pouze pro Dol-ní Slezsko a obojí Lužici („NyderSlesien und beider Lusicz“).14 Landfrýd se prokazatelně nevztahoval na území Horního Slezska, situace v Horním Slezsku byla řešena samostatnou listinou, která ovšem neměla charak-ter zemského míru.15 Těmito kroky Matyáš postupně vytvářel mocenský systém, prostřednictvím kterého hodlal realizovat své vlastní plány. Zá-kladním kamenem tohoto systému byli loajální úředníci v Korvínových službách, kteří prosazovali Matyášovy záměry s vidinou vlastního mo-cenského vzestupu.

11 Podrobně H. MARKGRAF, Heinz Dompnig, 167–169. Sporem se musel zabývat také Matyáš Korvín, srovnej SRS XIII, s. 185, č. 227.

12 CDS XI, s. 34–36.13 Korvínovy kroky přitáhly pozornost historiků opakovaně: srovnej Mlada HOLÁ, Integrační

tendence ve správě Slezska za Matyáše Korvína, in: L. Bobková a kol., Česká koruna na rozces-tí, s. 106–136. Případně Rudolf GRIEGER, Die Pläne des Ungarnkönigs Corvinus mit Schlesien, JSFUB 24, 1983, s. 175–176. Nebo Martin ČAPSKÝ, Slezsko v pozdním středověku, s. 398–402. Nejnověji David RADEK, Zeměpanské strategie Matyáše Korvína v prostředí slezských knížat, v tisku.

14 Text landfrýdu viz SRS XIV. Politische Korespondenz Breslaus 1479–1490, (edd.) B. Kronthal – H. Wendt, Breslau 1894, s. 13–14, č. 330.

15 CDS VI. Registrum St. Wenzeslai. Urkunden vorzüglich zur Geschichte Oberschlesiens nach einem Copialbuch Herzog Johanns von Oppeln und Ratibor in Anszügen mitgetheilt, edd. W. WATTENBACH − C. GRÜNHAGEN, Breslau 1865, s. 100–101, č. 304.


Typickým příkladem byl Heinz Dompnig, který se koncem sedmde-sátých let dostává opět do vrcholných orgánů města, spolu s královským náměstkem pro Dolní Slezsko a Lužici, Jiřím ze Steinu, se stává hlavním představitelem královské moci ve Slezsku.16 Můžeme se pouze domní-vat, nakolik jeho opětovnému vzestupu napomohl samotný král, který v polovině sedmdesátých let značně zvýšil svůj vliv na obsazování vra-tislavské městské rady.17 Listina, kterou upravil fungování městské rady, byla vydána v únoru 1475, tedy nedlouhé poté, co byl ve Slezsku odražen útok vojsk česko – polské aliance.18 Klíčovou změnou bylo především ustanovení každoročních voleb do městské rady a upravení postavení seniora rady, prostřednictvím kterého mohl král dosazovat a odvolávat ostatní členy rady. Jak upozornil Mateusz Golinski, tato reforma se se-tkala se silně negativními reakcemi.19

Díky tomu po celou dobu panování Matyáše Korvína byli seniory rady loajální měšťané, kteří se již v královských službách osvědčili. Od roku 1476 až do roku 1488 byl nepřetržitě seniorem již několikrát zmí-něný Lucas Eisenreich, kterého od roku 1488 vystřídal Heinz Dompnig. Ten následně posílil svou pozici ziskem úřadu hejtmana vratislavského knížectví, který před ním zastával právě Lucas Eisenreich.20 Na sklon-ku osmdesátých let Matyášův pretendent opanoval dva klíčové posty ve správě vratislavského knížectví a ve spolupráci s Jiřím ze Steinu byl ak-tivní také na celoslezské úrovni.

V souvislosti s vytvářením rodové domény vystupňoval Matyáš Kor-vín v druhé polovině osmdesátých let tlak na slezská knížata, která proti němu postupně utvořila obrannou koalici. Celý spor mezi nimi eskaloval v roce 1488 v souvislosti s Janem II. Zaháňským. Ten se postavil proti Korvínovým plánům na vytvoření rodové domény a ve spolupráci s po-tomky Jiřího z Poděbrad zahájil proti králi vojenské akce. Ty skončily jejich porážkou a Matyáš tak upevnil svou pozici ve vedlejších zemích Koruny české.21 Slezská města v čele s Vratislaví podpořila v této válce

16 Od roku 1480 je opět veden jako scabini, tedy přísedící. Viz CDS XI, s. 36.17 Otázce volebního řádu do městské rady se důkladně věnoval Mateusz GOLIŃSKI, Wroc

ław od połowy XIII do początków XVI wieku, s. 200–201. Srovnej také M. ČAPSKÝ, Slezsko v pozdním středověku, s. 401–402.

18 Listina je datována 19. 2. 1475, viz APWr., f. AmWr., č. 4923–4924, č. mikrofilmu T-54595 a T-54596.

19 Mateusz GOLIŃSKI, Wrocław od połowy XIII do początków XVI wieku, s. 200.20 E. WÓŁKIEWICZ, Capitanus Slesie, s. 169–225.21 Tzv. hlohovská válka byla v literatuře již několikrát zpracována, odkazuji proto pouze na

základní literaturu Pohled na konflikt prizmatem Jana II. Zaháňského představili Hie-ronim SZCZEGÓLA, Konec panowania Piastowskiego nad środkową Odrą, Poznaň 1968; Barba-ra TECHMAŃSKA, Niespokojny książę Jan II Żagański, Kraków 2001, s. 41−46 a nejnověji

128 David Radek

Matyáše Korvína, navzdory nepříliš ideálním vztahům s králem. Klíčo-vou roli v postoji Vratislavi sehrál nepochybně Heinz Dompnig, který prosazoval královy požadavky.22 V souvislosti s dobovými zvyklostmi ve vedení války nešlo pravděpodobně o přímou pomoc ve smyslu městské hotovosti, která by se účastnila bojů. Vratislav a další slezská města nesla především finanční zátěž bojů, z daní, které ve městech vybral, finan-coval král svou žoldnéřskou armádu. Po porážce opozice stanul král Ma tyáš a v návaznosti na něj jeho úředníci na vrcholu své moci. Díky tomu se také pokusil o oficiální prosazení svého syna jako legitimního nástupce na český trůn. Oficiální ceremoniál se měl konat jaře 1490 ve Vratislavi. Z důvodu Matyášovy smrti z něj ovšem sešlo. Jak můžeme vy-číst ze žaloby na Heinze Dompniga, on sám pravděpodobně složil hold mladému Korvínovi již za života jeho otce, a to jménem celé městské obce.23 Záměr prosadit svého syna na český, resp. uherský trůn Matyáš deklaroval již v předchozích letech. Základním pramenem k tomuto jsou zprávy milánských diplomatů, v souvislosti s plánovaným sňatkem Jana Korvína a milánské princezny.24

Pád Heinze Dompniga

Je evidentní, že úmrtím Matyáše Korvína dostaly opoziční strany ve Slez-sku tolik očekávanou příležitost ke změně poměrů. Nejinak tomu bylo také ve Vratislavi. Této skutečnosti si všimli již součastníci, například soudobý autor se ke králově smrti vyjádřil takto: „Trotzdem habe der Breslauer Rath bis zum Tode des Königs zu dem Verfahren Dompnigs die Augen zugedrückt“.25 O králově smrti se spekulovalo již delší dobu, nabízí se proto domněnka, že jeho odpůrci připravovali své kroky dopředu. Způsob provedení by tomu nasvědčoval. Matyáš zemřel ve Vídni 4. dubna. O Matyášově smrti se ovšem spekulovalo již předtím, král trpěl již v předchozím roce opa-

s korekcí závěrů staršího bádání Petr KOZÁK, Zrod stavovského Hlohovska, Opava 2008. Osu-dy Poděbradovského rodu zohlednil ve své práci Radek FUKALA, Potomci krále Jiřího z Poděbrad a jejich zápas o hlohovské dědictví, Kladský sborník 7, 2006, s. 53–83. Nejnověji také M. ČAPSKÝ, Slezsko v pozdním středověku, s. 401, 407. Pohledem Jiřího ze Steinu rozebral konflikt Rudolf KNESCHKE, Georg von Stein. Versuch einer Biographie, Leipzig 1913, s. 55–71.

22 Srovnej například listinu Jiřího ze Steinu Heinzi Dompnigovi, kde jej informuje o průbě-hu válečných operací a pověřuje Dompniga zajištěním proviantu, který měla poskytnout Vratislav, viz SRS XIV, s. 156, č. 506.

23 SRS XIV, s. 214, č. 581.24 A. KALOUS, Matyáš Korvín, s. 300.25 SRS XIV, s. 216, č. 582.


kovanými záchvaty dny.26 Na základě rozboru dobových pramenů do-šel Antonín Kalous k závěru, že obyvatelé Slezska a Lužice se o králově smrti mohli dozvědět do pěti dnů. Již 19. dubna vyvolali královi odpůrci volby do městské rady, které se po dlouhé době neměly konat podle usta-novení Matyáše Korvína z roku 1475, ale podle staršího a městské obci více vyhovujícího ustanovení z dob Karla IV.27 Po upevnění svých pozic nechala následně městská rada zatknout Heinze Dompniga (19. června). Tolik ke chronologii. Je evidentní, že opoziční síly ve městě jednaly velmi rychle a pravděpodobně podle předem připraveného plánu. Cíl byl jas-ný – co nejrychleji převzít moc ve městě a izolovat Dompniga.

Je zarážející, že kdysi nejmocnější muž města nepodnikl žádné kroky, aby zabránil svému mocenskému pádu. Pokud můžeme soudit z docho-vaných pramenů, Dompnigova aktivita v této době je nulová. Hermann Markgraf se domníval, že Heinz Dompnig si vůbec neuvědomoval váž-nost situace, do které se dostal.28 Stejně tak nedokázal docenit mínění městské obce ohledně krále. Tvrdé kroky, které vůči němu představi-telé nové rady podnikli, nejspíše vůbec neočekával. Jeho protivníci se tak snadno dostali ke kompromitujícím materiálům, které již Dompnig nestihl zničit, a především mu zabránili spojit se s Jiřím ze Steinu. Bý-valý senior městské rady se octl v naprosté izolaci. Korvínovská strana ve Slezsku se rozpadla v okamžiku smrti krále a ze strany vratislavských měšťanů nemohl očekávat pomoc. Je otázkou, jestli jeho protivníci od počátku počítali se jeho fyzickou likvidací nebo jestli k tomuto rozhod-nutí dospěli až po prozkoumání dokumentů, které Dompnig nestihl zničit.29

Žaloba, která proti němu byla vznesena, obsahuje deset bodů, které zahrnují jak domnělé zločiny hospodářské, resp. ekonomické povahy, tak zločiny proti městu samotnému.30 Hlavní linií obžaloby, která se prolíná celým textem, je Dompnigova zrada městských zájmů. Je příznačné, že v pojetí obžaloby se Heinz Dompnig stává strůjcem všech Korvínových kroků, které mířily proti zájmům městské obce. Jeho hospodářské pře-činy jsou v tomto kontextu spíše podružné. Jedná se především o spor ohledně daně z piva, kterou si měl Dompnig přisvojit ve výši 200 uher-ských florénů.

26 Jak poukázal Antonín Kalous, jeho smrt je navzdory tomu vždy popisována jako překva-pivá, viz A. KALOUS, Matyáš Korvín, s. 331–332.

27 CDS XI, s. 38.28 H. MARKGRAF, Heinz Dompnig, s. 188.29 Kompromitující dokumenty uvádí H. MARKGRAF, Heinz Dompnig, s. 191.30 Text žaloby byl otisknut v SRS XIV, s. 214–215, č. 581.

130 David Radek

V pojetí obžaloby se Heinz Dompnig stává zástupným symbolem, prostřednictvím kterého městská obec vyjadřuje zpětně svou nespokoje-nost s vládou uherského krále a především své zklamání z něj. Žaloba má také ospravedlnit převrat ve městě, které v dobovém duchu necílí proti králi, ale proti špatným úředníkům.31

V jednom z prvních bodů je Heinz Dompnig obviněn ze ztráty vra-tislavského hejtmanství, které Korvín městu odebral během své první cesty do Vratislavi v roce 1469.32 Okolnosti kolem odebrání vratislavské-ho hejtmanství byly v literatuře již několikrát popsány, omezím se proto pouze na základní skutečnosti. Městská obec sama předala hejtmanství do rukou Matyáše Korvína v očekávání, že ten jim potvrdí držbu a celá záležitost tím bude vyřešena. Korvín překvapivě předal hejtmanství slez-skému šlechtici Janu z Heide, což vratislavská rada nepochybně neoče-kávala. Z textu obžaloby jasně vyznívá Dompnigova osobní zaangažo-vanost v této záležitosti. Nabízí se domněnka, že Dompnig, spolu s dal-šími představiteli prokorvínovské strany, inicioval symbolické předání hejtmanství králi a tato událost se zapsala do kolektivní paměti města.33 Heinz Dompnig se v následujících letech stal hejtmanem vratislavského knížectví, což nepochybně také vyvolalo nelibost městské obce, přede-vším díky tomu, že ve správě knížectví sledoval spíše královy zájmy než zájmy města.

V procesu s Dompnigem se odrazila také církevní politika krále Ma-tyáše, který v závěru své vlády hodlal zdanit příjmy církevních institucí z darovaných rent.34 Nejsme schopni posoudit, jak se v této záležitosti angažoval Dompnig, ale je evidentní, že městská obec jej chápala jako představitele krále, který měl Korvínovy plány uvést v platnost.

Jádro obžaloby spočívá v údajné podpoře Korvínových plánů na vy-tvoření rodové domény a prosazení nástupnictví Jana Korvína. Domp-nig je obviněn především ze složení holdu Janovi jménem městské obce – „ist er angeclagt, das er herczog Hanns geholdiget habe hynder der stadt wust und wille“.35 Dompnig se následně bránil tvrzením, že hold složil pouze za

31 Podobným způsobem argumentovali například strůjci pražského převratu z roku 1483, srovnej František ŠMAHEL, Husitské Čechy. Struktury – procesy – ideje, Praha 2001, s. 360.

32 Matyášovou cestou do Vratislavi se zabýval Vojtěch Černý ve studii s příznačným názvem „Zklamané naděje“. Viz Vojtěch ČERNÝ, Zklamané naděje. Pobyt Matyáše Korvína ve Vratislavi roku 1469, in: Evropa a Čechy na konci středověku. Sborník příspěvků věnovaných Františ-ku Šmahelovi, (edd.) E. Doležalová – R. Novotný – P. Soukup, Praha 2004, s. 186–193.

33 Zklamání z kroků nového krále projevil také městský písař Petr Eschenloer, viz Peter ESCHEN LOER, Geschichte der Stadt Breslau, t. I–II, ed. G. Roth, Münster 2003, s. 779.

34 Podrobně viz M. GOLIŃSKI, Wrocław od połowy XIII do początków XVI wieku, s. 201−202.35 SRS XIV, s. 214, č. 581.


svou osobu. Z hlediska tématu této práce není podstatné, která ze stran měla pravdu. Je ovšem nesporné, že městská obec se nedokázala iden-tifikovat s Korvínovými dynastickými plány. Složením holdu si Matyáš Korvín připravoval cestu k závěrečné etapě svého snažení o prosazení svého syna na český, resp. uherský trůn. Je více než pravděpodobné, že předpokládal odmítavou reakci městské obce a z tohoto důvodu využil Heinze Dompniga jakožto seniora městské rady a samotnou obec hod-lal postavit před hotovou věc. Tento bod obžaloby v první řadě cílí na Dompniga, který bez porady s radou a městem složil hold a tím zradil městské zájmy. Další významnou rovinou je zpětné vyjádření nesouhla-su s plány uherského krále. Domnívám se, že právě nesouhlas s plány krále stojí v pozadí Dompnigova procesu. Smrtí Matyáše skončila pro Vratislav jedna etapa, ke které se již nechtěli vracet. Dompnig v pozici seniora městské rady se mohl pokoušet nadále prosazovat nástupnictví Jana Korvína místo očekávaného Vladislava Jagellonského, kterému měly vedlejší země v duchu olomouckých mírových smluv připadnout.

S plány Matyáše Korvína úzce souvisí také další body obžaloby, kte-ré se vztahují spíše do minulosti. Dompnig byl obviněn, že podporoval Korvínovo tažení proti císaři, které skončilo pokořením Fridricha III. Konkrétní kroky, které měl Dompnig podniknout, v listině chybí. Může-me předpokládat, že souvisely s výběrem daně, kterou Korvín uvalil na Slezsko a ze které také financoval svou válku proti císaři.36 V následují-cích bodech žaloby je Dompnig opětovně obviněn ze zrady městských zájmů, z usurpování pravomocí a ze snahy odstavit městskou radu z ří-zení města.

Heinz Dompnig na veškeré části obžaloby reagoval popřením své viny. Můžeme se pouze domnívat, zdali byl opravdu přesvědčen o své nevině nebo pochopil, že rozsudek již byl vynesen. Jeho slova na kon-ci procesu nasvědčují druhé variantě – „Der todt, den ich hewte leide, geschyt grams und neydes halbin, und hab ich nicht vordynt.“37 Následně byl vynesen ortel a Dompnig byl popraven.

Exekuce samotná se uskutečnila 6. července. Ještě před ní nechal Dompnig vyhotovit poslední vůli.38 Poprava v pozdně středověkém městě představovala specifický druh městské festivity a můžeme proto předpokládat, že Dompnigův skon pozorovalo celé město. Jak správně

36 K daňové otázce podrobně A. KALOUS, Matyáš Korvín, s. 195−199. Válku s císařem popsal například Karl-Friedrich KRIEGER, Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493), Praha 2003, s. 195−209.

37 SRS XIV, č. 581, s. 215.38 APWr., f. AmWr., Libri excessum et signaturarum (1490), č. mikrof. T80424.

132 David Radek

poznamenal Josef Macek, prostřednictvím veřejného trestu dochází k utvrzení postavení držitele moci, v našem případě čerstvě ustanove-né městské rady. 39 Jeho smrt také zachycuje několik kronik, z nichž si můžeme utvořit představu o průběhu popravy. Takto Dompnigovu po-pravu popsal autor hlohovských análů – „A.d. 1490 im octava apostolorum Petri et Pauli Wratislaviae decollatus est ante praetorium Henricus Dominik, vir magnae reputationis, qui per suas litera sut proditor inventus est et debebat in 4 partes dividi, sed propter genealogiam suam ad gladium illi venit.“40

Samotný způsob provedení popravy byl navýsost symbolický. Domp-nig byl nejdříve sťat a posléze rozčtvrcen. Podle Norberta Ohlera bylo násobení trestů ve středověku běžné a odráželo dobové představy o prá-vu, kdy za každý prohřešek měl následovat trest.41

Obvinění ze zrady městských zájmů nebylo v pozdně středověkém městě výjimečné. Podobný osud stihl v době interregna po husitských válkách purkmistra slezského města Lehnice Ambrože Bitschena. S pří-padem Heinze Dompniga jsou životní osudy lehnického měšťana po-dobné především v tom, že oba představovali, byť za jiných okolností, představitele královské strany ve svém městě. Ambrož Bitschen se po-koušel vymanit město z rukou lehnického knížete a začlenit jej do přímé královské domény. Podobně jako Dompniga i jej svrhl vnitřní převrat ve městě.42 Následně byl obviněn ze zrady městské obce a popraven. Další příklady zrady městských zájmů můžeme nalézt v jagellonských Čechách, v době bojů mezi městy a šlechtou. V pražském souměstí bylo okolo roku 1513 perzekuováno kvůli zradě městských zájmů množství měšťanů, kteří pravděpodobně ze zištných důvodů stáli na straně šlech-ty.43 Případ Heinze Dompniga se od ostatních odlišuje svým symbolic-kým poselstvím.

Vzhledem k výše zmíněnému nezbývá než položit si otázku, jak in-terpretovat smrt Heinze Dompniga v kontextu pozdně středověké Vra-tislavi. Pro městskou obec představovala poprava Heinze Dompniga vy-konání spravedlnosti na škůdci, který poškozoval městské zájmy a stavěl se proti městskému společenství. Pokud využijeme pojmosloví Umberta Eca, který se zamýšlel nad potřebou lidských společenství konstruovat

39 O popravách a trestním právu v jagellonské době podrobně Josef MACEK, Jagellonský věk v českých zemích III, Praha 2002, s. 185–202.

40 SRS X, Annales Glogovienses bis z. J. 1493, (ed.) H. Markgraf, Breslau 1877, s. 62.41 Norber OHLER, Umírání a smrt ve středověku, Jihlava 2001, s. 276−277. Luděk Březina uvá-

dí, že Dompnig byl pouze sťat, viz Luděk BŘEZINA, Dolnolužické fojtství za vlády Jagellonců (1490–1526), Mediaevalia historica Bohemica 12, 2009, s. 45–94.

42 SRS X, s. 13.43 Podrobně J. MACEK, Jagellonský věk III, s. 352−354.


svého nepřítele, prostřednictvím kterého se společenství identifikuje, Heinz Dompnig se stane „veřejným nepřítelem“ městské obce.44 Ten-to konstrukt městského nepřítele se trvale zapsal do městské paměti.45 Zatímco v předcházejícím období byli tímto nepřítelem husité a později kališnický král Jiří z Poděbrad, tak na konci patnáctého století se situace mění a v duchu nastupujícího stavovského státu se nepřítelem města stá-vá ten, kdo omezuje městská práva. 46 Poprava takto vykonstruovaného nepřítele také poskytla městské radě potřebnou legitimitu.

Skutečným nepřítelem je ovšem Matyáš Korvín a jeho centralizační snahy. Již několikrát jsem upozornil na skutečnost, že v procesu s Dom-pnigem hrála Matyášova politika klíčovou roli. Korvín byl ve skutečnosti ten, kdo zasahoval do městských práv a snažil se ovládnout městský orga-nismus prostřednictvím loajálních úředníků. Tato snaha byla ale předem odsouzena k zániku především z toho důvodu, že Matyáš nepřistoupil k vybudování skutečného úřednického aparátu, ale opíral se ve správě vedlejších zemí Koruny české zejména o loajální jednotlivce, kteří si od služby pro krále slibovali osobní a mocenský vzestup. Je proto logické, že v okamžiku, kdy král umírá, se nepříliš stabilní systém rozpadá. Také je evidentní, že městská obec se nedokázala smířit s Matyášovou předsta-vou uspořádání slezských poměrů a s jeho zásahy do chodu městského organismu.

V kontextu výše zmíněného je proto možné číst Dompnigovu popra-vu jako komunikační prostředek, jakýsi vzkaz budoucímu vládci, kterým měl podle olomouckých mírových smluv být Vladislav Jagellonský. Není náhodou, že Dompnigovo zatčení a následný proces probíhaly paralel-ně s vyjednáváním mezi vedlejšími zeměmi a českým králem o opětov-ném scelení korunních zemí.47 Pokud přistoupíme na představu popravy coby symbolického komunikačního prostředku, naskýtá se otázka, jaký byl obsah tohoto sdělení? Již jsem naznačil, že z hlediska městské obce šlo o vykonání spravedlnosti na zločinci, který zradil zájmy města. Tím, že Dompnig vystupoval jako zástupce krále a systematicky prosazoval

44 Umberto ECO, Vykonstruovat si nepřítele, in: Idem, Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty, Praha 2013, s. 9–29.

45 Dompnigův skon připomínal dnes již neexistující pomník, umístěný poblíž Rynku ve Vra-tislavi, viz H. MARKGRAF, Heinz Dompnig, s. 157.

46 Neznamená to však, že by v jagellonském soustátí utichly konfesijní spory, podrobně Josef MACEK, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001.

47 Připomínám, že Vladislav Jagellonský byl přijat 4. června a 31. června potvrdil Moravě, Slezsku a Lužici jejich práva a svobody coby český král, srovnej Lehns und Besitzurkunden Schlesiens und seiner einzelnen Fürstenthümern im Mittelalter I, (edd.) C. Grünhagen – H. Markgraf, Osnabrück 19652, s. 38, č. 23.

134 David Radek

královskou centralizační politiku na úkor města, se stal v očích vlastních sousedů nepřítelem. Ačkoliv v obžalobě můžeme najít celou řadu důvo-dů, které Dompniga mohly přivést na popraviště, klíčový je ten, co stojí v pozadí celého textu, a to je zrada městských zájmů a městské obce. Pokud se vrátíme k textu obžaloby, tímto směrem míří většina bodů. Dompnigova snaha podpořit dynastické plány Matyáše Korvína byla poslední kapkou.

Z širšího hlediska Dompnigova poprava představovala vypjatou de-monstraci nezávislosti a odporu vůči centralizačním snahám panovní-ků.48 V symbolické rovině šlo také o vzkaz a především varování novému králi, aby neopakoval chyby Matyáše Korvína v přístupu vůči oderské metropoli. Je otázkou, do jaké míry bylo varování úspěšné. Vladislav Jagellonský následně navázal na několik kroků Matyáše Korvína, pře-devším ve správě Slezska. Podobnost můžeme nalézt také v samotném přístupu vůči slezskému prostoru – zatímco Matyáš se ve Slezsku pokou-šel vybudovat vlastní rodovou doménu, Vladislav Jagellonský využíval imediátní knížectví jako prostor pro zajištění ostatních členů jagellonské dynastie.49 Je ale nepochybné, že královský tlak na slezská města poklesl především díky skutečnosti, že Vladislav Jagellonský vládl jiným způ-sobem než Matyáš Korvín. Smrt Heinze Dompniga ovšem skrývá více interpretačních rovin. Nešlo pouze o varování budoucímu zeměpánovi, ale šlo také o přihlášení se k postavě Vladislava Jagellonského a o zavrh-nutí jeho protivníka, na jehož straně Vratislav dosud věrně stála. Uka-zuje se, že Dompnig mohl být vnímán jako symbol tvrdé vlády Matyáše Korvína již svými současníky. Jeho popravou tak městská obec vyslala jasný signál, na čí straně stojí. V pozadí můžeme vidět snahu zavděčit se novému králi, ačkoliv sám Vladislav Jagellonský po uzavření olomouc-kého míru Korvínovy přívržence nepronásledoval. Dompnigovu exekuci bychom tedy měli číst nejenom jako likvidaci zrádce městských zájmů, ale především jako symbolické zavržení mocenského systému, který se ve Slezsku pokusil prosadit Matyáš Korvín a jehož čelným představitelem byl Heinz Dompnig.

48 Na tu tuto skutečnost upozornil již M. GOLIŃSKI, Wrocław od połowy XIII do początków XVI wieku, s. 202.

49 Na příkladu Zikmunda Starého tento proces zachytil P. KOZÁK, Zrod stavovského Hlohovska, s. 156–172


Závěr

Norbert Ohler uvádí, že v období od roku 1456 do roku 1525 bylo ve Vra-tislavi popraveno 454 osob. Málokterá poprava měla ovšem tak symbo-lický význam jako poprava Heinze Dompniga.50 Jeho smrt na popravišti znamenala konec jedné etapy v dějinách Vratislavi. Od podílu na moci byla odstavena uherská strana, složená z přívrženců nedávno zesnulého krále, a k moci se dostala projagellonská strana. Spíše než o radikální převrat šlo o postupné uvědomění si, že městské obci bude více vyhovo-vat povolnější král typu Vladislava Jagellonského než systém vlády, který ve Slezsku uplatňoval Matyáš. Z tohoto důvodu také došlo k odmítnutí dynastických plánů uherského krále. Heinz Dompnig může být chápán jako symbol těchto snah. Jeho pád je také reflexí rozpadu systému, který se Matyáš Korvín pokusil vybudovat ve vedlejších zemích. Nově zvolená městská rada se prostřednictvím exekuce bývalého seniora městské rady přihlásila k novému králi a zároveň vykonala tolik žádanou odplatu na zrádci městských zájmů.

V úvodu této práce jsem uvedl, že Heinz Dompnig doplatil na příliš-né sepětí s panovnickou mocí. Tento názor je nepochybně pravdivý, ale je možno jej dále rozvést. Heinz Dompnig doplatil především na nepo-chopení nově vzniklé mocenské situace. Navíc velmi pravděpodobně ne-dokázal docenit postoj městské obce vůči své osobě. Nově zvolená měst-ská rada, která již při svém ustanovení jasně zavrhla změny zavedené Matyášem Korvínem, jej následně coby symbol despotické vlády a zrady městských zájmů uvrhla do žaláře a následně nechala popravit. Vyslala tak jasný signál čerstvě přijatému králi, Vladislavu Jagellonskému, kte-rým se přihlásila k jeho osobě, ale zároveň zřetelně demonstrovala, že nestrpí další zeměpanské zásahy do fungování městské obce. Poněkud kuriózně se tak poprava bývalého seniora městské rady stala komunikač-ním prostředkem mezi Vratislaví a novým králem.

50 N. OHLER, Smrt a umírání, s. 280.

M Č .

Komunikace ve středověkýchměstech


M

Č

.

Ko

mun

ikac

e ve

stř

edov

ěkýc

h m

ěste

ch

Téma „komunikace“ není evropské medievistice nijak nezná-mé, na sklonku 20. století se dokonce dostalo mezi profi lují-cí badatelské bloky a získalo i slušné institucionální zázemí. Nebylo už chápáno v užším slova smyslu jako výzkum rozlič-ných forem komunikace ve fyzicko-geografi ckém prostoru, ale v univerzálnějším významu slova, kdy se – zjednodušeně řeče-no – komunikací rozumí jakýkoliv akt jednotlivce (či skupiny) vycházející mimo jeho personu směrem k příjemci (def. např. Barbora Stollberg-Rilinger). Na medievistiku tu zapůsobil vliv celé řady humanitních disciplín. Na přelomu století se část ko-munikačních studií ústrojně propojila s bádáním o rituálech, ceremoniálech a slavnostech a obecný slovník a instrumentári-um medievistů obohatila o spojení „symbolická komunikace“. Komunikačních aspektů si všímal také výzkum tzv. pragmatic-kých písemností, tj. cum grano salis úřední produkce kanceláří nejrůznějších vydavatelů. Zájem o dějiny měst je pak spíše kon-stantou, již ve střední Evropě aktualizoval münsterský univer-zitní institut pro srovnávací městské dějiny pod vedením prof. Petera Johanka. S drobným zpožděním se obecnější (středo-)evropské trendy – recepce probíhala nejčastěji přes německoja-zyčné prostředí – odrazily v domácím prostředí, aniž by však došlo k integrovanějšímu bádání a tematickým konferencím.

Lektorovaná kolektivní monografi e je prvním pokusem o představení nejrůznějších komunikačních aspektů ve stře-dověkém městě, nejenom na teritoriu zemí Koruny české, ale i v Říši, v Polsku, s přesahem do velkoknížectví litevského a ruského státu. Těžiště však přeci jenom leží v česko-morav-sko-slezském prostoru v pozdním středověku.

Jan Hrdina

Kniha Komunikace ve středověkém městě, připravená k vydání Mar-tinem Čapským, ohledává v českém medievistickém prostředí vůbec poprvé téma kulturní a sociální komunikace v pozdním středověku. Už to můžeme považovat za přednost této kolek-tivní monografi e, jež není pouhý souborem nahodilých studií, nýbrž promyšleným a koncepčně uchopeným kolektivním dílem.

Martin Nodl

Documents

Vratislavský měšťan Heinz Dompnig (†1490) a symbolická komunikace na sklonku středověku