PLZEŇSKÝ LÉKAŘSKÝ SBORNÍKPILSEN MEDICAL REPORT

83. SVAZEK

PLZEŇSKÝLÉKAŘSKÝSBORNÍKPILSEN MEDICAL REPORT

83. SVAZEK

UNIVERZITA KARLOVANAKLADATELSTVÍ KAROLINUMLÉKAŘSKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PLZNI2017

© Univerzity Karlova, 2017

ISBN 978-80-246-3755-6ISSN 0551-1038

OBSAH

P. Sobotka:Zachraňte náš mozek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9F. Zitrický, K. Ježek:Neuronální oscilace a aktivace paměti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19S. L. Proskauer-Peňa, K. Malloupas, P. Flosman, K. Ježek:Disociace paměti pro prostorové a pro sociální vztahy u transgenního modelu Alzheimerovy choroby TgF 344–19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31M. Chottová-Dvořáková:Patofyziologie a klasifikace disekce aorty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41Š. Kápl, K. Ježek:Asociace paměťových stop v normě i patologii u potkana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47J. Novák:Pohybová aktivita a lidská evoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59F. Vožeh:Stres – nejen užitečný zachránce, ale i sebevražedná zbraň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67J. Mádr:Jak zjišťovat časná stádia aterosklerózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81M. Chalupová, H. Hecová:Orální fokální infekce – retrospektivní studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87E. Korčáková, D. Suchý:Role magnetické rezonance v diagnostice axiálních spondylartritid . . . . . . . . . . . . . . 99P. Sobotka:Hemiplegická migréna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107E. Jánská, J. Holubec, M. Chottová-Dvořáková:Cirhotická kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111T. Pavelka, M. Salášek, D. Weisová:Ipsilaterální zlomeniny pánve, acetabula a femuru – floating hip: naše výsledky a komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

P. Zeman:Nejnovější trendy operační léčby poranění předního zkříženého vazu u sportovců – předběžné výsledky all inside rekonstrukce LCA . . . . . . . . . . . . . . . . . 123J. Novák, V. Zeman, D. Müllerová:„Tajemství“ tělesné zdatnosti 95letého zimního plavce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127P. Mikoláš, J. Novák:„Dopingová“ kauza R. K.: Co jsou biologické pasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135M. Dvořák, J. Novák:Náhlá smrt terénního cyklisty v nesportovním prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147Večer Transfusního oddělení FN Plzeň 29. 3. 2017 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

Ze života fakultyNedožité 100. výročí narození doc. MUDr. Adolfa Zeleného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16365 let doc. MUDr. Zdeňka Novotného, CSc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16760 let doc. MUDr. Milana Teřla, Ph.D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169Prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., oslavil své 60. narozeniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171As. MUDr. Jaroslav Kotrba se 18. září dožívá 65 let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173K životnímu jubileu as. MUDr. Květuše Zikmundové, CSc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

Bibliografie vědeckých prací ústavů a klinik Lékařské fakulty UK v Plzni za rok 2016 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

CONTENTS

P. Sobotka:Save our brain . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9F. Zitrický, K. Ježek:Neuronal oscillations and memory retrieval . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19S. L. Proskauer-Peña, K. Mallouppas, P. Flosman, K. Ježek:Functional split between social and spatial memory on a TGF 344–19 rat model of Alzheimer’s disease . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31M. Chottová-Dvořáková:Pathophysiology and classification of aortic dissection . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41Š. Kápl, K. Ježek:Association of memory traces in norm and pathology in rats . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47J. Novák:Physical aktivity and human evolution . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59F. Vožeh:Stress – not only a helpful savior, but also a suicide weapon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67J. Mádr:How to detect the early stages of atherosclerosis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81M. Chalupová, H. Hecová:Oral focal infection – retrospective study . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87E. Korčáková, D. Suchý:Role of MRI in the diagnosis of axial spondyloarthritis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99P. Sobotka:Hemiplegic migraine . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107E. Jánská, J. Holubec, M. Chottová-Dvořáková:Cirrhotic cardiomyopathy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111T. Pavelka, M. Salášek, D. Weisová:Floating hip injuries, treatment outcomes and complications . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

P. Zeman:Current concept of anterior cruciate ligament reconstruction in athletes-priliminary results of all-inside ACL reconstruction . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123J. Novák, V. Zeman, D. Müllerová:“Secrets” of fitness in 95-year old winter swimmer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127P. Mikoláš, J. Novák:“Doping” case of R. K.: what are biologic passports . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135M. Dvořák, J. Novák:Sudden death of mountain biker in non-sporting environment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147Evening of the Transfusion Department, University Hospital in Pilsen 29 March 2017 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

From the life of FacultyBirth Anniversary of doc. MUDr. Adolf Zelený . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163Birth Anniversary of doc. MUDr. Zdeněk Novotný, CSc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167Birth Anniversary of doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169Birth Anniversary of prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171Birth Anniversary of MUDr. Jaroslav Kotrba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173Birth Anniversary of MUDr. Květuše Zikmundová, CSc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

The 2016 Bibliography of Scienific Publications Issued by the Institutes and Clinics of the Faculty of Medicine, Charles University, Pilsen . . . . . . . . . . . . . . . 176

9

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 9–18

SAVE OUR BRAIN

P. Sobotka

Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University, Czech Republic

The brain has a decisive role in the determination of the period of clinical death due to the stop of circulation and respiration. The sensitivity of nervous cells to the lack of oxygen supply limits successful resuscitation to about 5–10 minutes. After unsuccessful resuscitation begins the period of biological death with irreversible extinction of the organism. Improvements of resuscitation methods enable the restoration of the heart activity even after 20 minutes after the expiration of the period of clinical death. Together with artificial ventilation and nourishment it is possible to ensure the blood circulation and this condition maintain for a long time. Thus a complicated situation arises when preserved fundamental life functions are connected with the loss of the brain function. Diagnostic puzzles described with various terms as coma dépassé (61) were solved in 1968 with the acceptance of the diagnosis brain death (20, 78). This diagnosis is anchored in present medical terminology and enables termination of the resuscitation (75, 99). Nevertheless this diagnosis is not acknowledged in some religions. Whereas pope Pius XII declared that in a human being in the state of deep coma with artificial preservation of vital functions his spirit could already leave his body, Islamic and Jewish law Halakah affirm that respiration and heart activity not only represent life but are life as such. Even after irreversible lesion of the brain the life termination is in the hands of the Lord. Artificial ventilation and nourishment must be maintained up to the heart standstill.

The diagnosis of brain death is provided by a commission of experts. Essential are three findings: coma with non-reactivity, absence of trunk reflexes and apnoe. Repeated neurological examination in the extent of 6 hours is suitable. Confirmatory auxiliary diagnostic methods contain angiography with intracranial non-filling at the level of carotic bifurcation, Dopplerometry with absent signals, brain scintigraphy with the lack of isotopic accumulation (the sign of empty cranium), isoelectric EEG and the absence of somatosensoric evoked potentials. The diagnosis of brain death by the commission enables the termination of resuscitation. Simultaneously is thus determined the time of death (78, 80). This can be connected with juridical consequences (21, 58, 77). For instance this is demonstrated by the following casuistic. After car accident the husband was immediately dead. His wife in coma was resuscitated and after the diagnosis of brain death ten days later she was declared dead. According to the matrimonial last will in the case of death of

10

one member of the family all property will pass to the other. Therefore the inheritance went only to the relatives of the wife.

Circumspection is necessary in the case of diagnosis of brain death in children (48, 81, 94).Even if the commission confirms the diagnosis of brain death, the resuscitation

continues if there is possibility of organ transplantation. The realisation of transplantation is directed by obligatory instructions (5). Anencephalic new-borns are not used for transplantation (47). Persist ethical problems dealing with the possibility to use brain death patients for medical research (56) or for the training of intubation techniques (70). In 2016 a biotechnological company in USA gained a permission for research in 20 clinically dead patients (newspaper information). Resuscitation continues also in a pregnant woman in an advanced stage of pregnancy. In 2015 newspapers and television informed about the case of a pregnant Hungarian women who was after the diagnosis of brain death resuscitated for further 92 days up to the successful delivery of a normal baby.

If the resuscitated comatose patient begins spontaneously to breath he passes into the peristent vegetative state also named as appalic syndrome (15). It is specified by the damage of the brain cortex but with preservation of subcortical structures especially of the reticular formation. There is dissociation between consciousness and wakefulness. Opening of eyes is not connected with fixation of objects or persons, preserved are vegetative functions. Painful and intensive optic or acoustic stimulation leads to primitive motoric patterns and vegetative symptoms. Upper extremities are in flexion, lower extremities in extension. The patient must be artificially nourished. The care of these patients is very demanding personally, materially, financially and psychologically. Important is passive motoric mobilization and postural control for prevention of contractures and decubitus. Requisite is perfect care of hygiene. When the situation continues 4 weeks and later without amelioration the prognosis is unfavourable. Death due to complications can be expected in 2 to 5 years. In the literature there are case studies lasting 10–20 years. 2015 in the Czech Republic died after 5 years in coma Kája Saudek a world known author of comics. The problem of persistent vegetative state is very serious. Only in the USA there are several thousands of patients in this situation.

Fundamental change set in 1983. Medico-ethical commission of New Jersey granted a petition of Karen Ann Quinlan parents to interrupt artificial ventilation of her daughter which was 7 years in coma. Following this case the Supreme Court of USA 1988 settled the petition of Nancy Cruzan parents to interrupt resuscitation after 8 years lasting coma with following conclusion: 1. The case of Cruzan does not brake the law, ethical standards and clinical praxis which enables to terminate resuscitation as evolved in the USA in the case of Quinlan. 2. The competent patient has the right to refuse the resuscitation. In the USA and in some other countries is permitted a written declaration of a competent patient confirmed by a lawyer and witness of following written voluntary: In the case of my terminal state with unfavourable prognosis I refuse therapeutic processes which only prolong the process of dying.

The problems of the persistent vegetative state are here after very complicated. This is confirmed by cases published in the world press and television. For instance in Italy in 2010 the Supreme Court as well as the Parliament permitted to interrupt resuscitation of

11

Terri Shiavo which was 15 years in coma. Autopsy proved total necrosis of the brain cortex. There persists discrepancy between advocates of termination of resuscitation and those who insist of continuation up to the natural end. One problem that makes the decision particularly hard is the potential for error in the prognosis. An erroneous extension of this reasoning is that there is nothing to loose by continuing but everything to gain. However to unnecessary treat a patient in a quest for absolute certainty may lead to unspeakable suffering.

The interruption of resuscitation coincides with the category of passive euthanasia characterized by terminating or withholding life – sustaining treatments from the patient to let him die. Another approach is the voluntary active euthanasia that is intentionally administering medications or other interventions to cause death at the patient explicit request and with full informed consent. Non-voluntary active euthanasia is when the patient dies without its request, e. g. he may not have been asked. Indirect euthanasia is due to administering of narcotics or other medication to relieve pain with incidental consequence of causing sufficient respiratory depression to result in patient’s death. A special form of euthanasia is physician assisted suicide. In Europe every form of euthanasia is illegal and criminal. Legal is euthanasia in Netherland and Belgium, assisted suicide in Switzerland. 1973 Royal Dutch Medical Association declared that euthanasia should remain criminalized but physicians should be permitted to be engaged in euthanasia for dying and suffering patients as a force majeure that is conflict between duties to preserve life and duties to relieve suffering. 1993 Dutch Parliament granted physicians immunity from prosecution if they adhere to 3 conditions: 1. The patient requests euthanasia repeatedly, consciously and freely. 2. The suffering cannot be released by any means except death. 3. The physician must consult it with other physician. In 1999 there were in Netherland presented 9,000 requests for euthanasia, 63% of them due to carcinoma, 3000 were realized. Total mortality in this year included 1.8% of euthanasia, 0.3% of physician assisted suicide and 17.5% interruption or witholding of resuscitation.

In 1986 there was described a new locked in syndrome (100). Its substance is the elimination of the brain stem for instance due to ictus but preservation of the brain cortex. The patient is completely paralyzed with the exception of eye bulbs and eye lids. By closing and opening of eye lids the patient is able to communicate (morse code) or agree with demonstrated concepts or pictures. Up to date several tenths of these cases were described. It is interesting that Alexander Dumas in his book Count of Monte Christo described paralysed Noitier de Villefort who communicated with his family by movements of his eye lids. In the literature diagnosis syndrome Monte Christo can be found. In the chronic stage the patients can continue in social activity and conduct a purposeful life. Locked in syndrome was described also in children (17).

The fundamental knowledge about the vulnerability of the brain to the insufficiency of oxygen supply was gained by huge amount of animal experiments. Mostly were used mice, rats, guinea pigs, gerbils, cats, dogs and monkeys (9, 55, 95). Among different methods mostly used are anoxic anoxia due to the interruption of oxygen supply to the lungs (24, 68), anemic anoxia due to lower capacity of blood to supply tissues with oxygen (28, 48), stagnant anoxia due to the interruption of blood supply to the brain (86) and histotoxic anoxia due to the blockade of cellular oxidoreductive mechanisms (26). Methods in vitro

12

are also used (28). Next we will be engaged with the model of brain ischemia which best correlates with the situation of the arrest of heart activity. This can be achieved either by occlusion of cerebral vessels or by perfusion of the isolated head which enables its regulation (2, 16, 25, 27, 41, 49, 57, 86, 93, 98). Interruption of the brain circulation leads to immediate EEG changes. It becomes isoelectric already in 15–20 seconds. In experiments with dogs normal EEG could be registered even after 20 minutes lasting complete ischemia. After several hours there could be registered EEG (Fig. 1) and typical epileptogenic discharges after local application of strychnine and acetylcholine to the brain cortex (Fig. 2, 3) as well as the renewal of energetical and structural metabolism (Fig. 4) (80). Further normalized electroretinogram (3, 63, 79), papillary diameter (43, 90) and impedance of the brain cortex (51, 62, 97).

Fig. 1 Spontaneous EEG in 3 experiments with 60 min. lasting ischemia. 1st row-after 4 hours, 2nd row-after 6 hours, 3rd row-after 11 hours of reperfusion. Calibration: seconds, 50 microvolts.

Fig. 2 1st row-seconds, 2nd row-acetylcholine discharges, 200 mV, 3rd row-strychnine discharges – 500 mV, 4th line – spontaneous EEG 200 mV in the 5th hour of resuscitation after 30 min. lasting complete brain ischemia.

13

Fig. 3 Renewal of acetylcholine and strychnine discharges depending on the time of complete ischemia.

Fig. 4 The level of energetical metabolites in controls (K), after 30 min. lasting ischemia and after reperfusion lasting 1, 3 and 8 hours in micromoles/g of dry substance.

14

Ischemia leads to serious disturbances of the brain metabolism (82). The main sources of energy from carbohydrates and energetic phosphates are depressed as well as the metabolism of fats which participate on the structure of the nervous tissue, especially on the formation of neuronal myelin sheaths and membranes of nervous cells. Increases cytosolic concentration of calcium which activates proteases participating on the destruction of cellular membranes. The loss of ionic homeostasis together with accumulation of water leads to brain edema which reduces blood circulation. Harmful is the effect of arising oxygen radicals. All these changes substantially impair the brain resuscitation. Experiments with long lasting complete ischemia in dogs proved that immediate and complex resuscitation enables normalization of the metabolism of carbohydrates, energetic phosphates and the brain oxidative capacity up to 30 minutes lasting interruption of blood circulation (35, 69, 87, 88). These results correlated with minimal morphological changes of the brain cortex and with normal structure of the brain stem and cerebellum (52, 59). Bodsch et al. (13) described in monkeys recovery of brain protein synthesis following 1 hour of complete ischemia at various postischemic periods between 1.5 and 24 hours. This correlated with electrophysiological observations and with appearance of cells. Hossmann (39, 40) described recovery of neuronal transmission after 1 hour lasting brain ischemia in cats. Exceptional is 1 year survival of a cat after 1 hour lasting ischemia with recovery of spontaneous respiration and motility.

Striking and fundamental is the difference between successful resuscitation after long lasting experimental brain ischemia and resuscitation after cardiac arrest in clinical praxis. The basic factor is the intensity of blood circulation after the end of ischemia. In experiments with isolated dog head the circulation is at once restored with normal systolic and diastolic pressure. Beside supply of oxygen and energetic resources can be in use the rinse out effect, which removes osmotic active products of anaerobic metabolism from the brain circulation. These metabolites together with the disturbance of ionic homeostasis contribute to brain edema. In our experiments the imminent edema which was indicated by lowering of blood circulation could be eliminated by application of plasma expanders (85, 86). Contemporary level of cardipulmonal resuscitation of the heart activity (89) exceeds the period of clinical death. Critical is the following time when the restoration of heart activity does not correlate with the restoration of brain function. In this connection it is considered a postresuscitation disease which can be connected with other severe complications as acute respiratory distress syndrome (ARDS) or sepsis (66, 67).

In the future it would be desirable to direct the research to the development of new resuscitation methods directed to the restoration of brain activity. Above all it is important to assure sufficient blood circulation already at the beginning of resuscitation when the effectivity of heart contractions gradually increases. This initially limited output could be improved by the use of extracorporeal pump. Isolated brain perfusion is used in patients with brain tumours. The advances in reconstructive surgery of brain vessels are perspective (64). The brain circulation can be improved by application of plasma expanders (14, 29, 42), by cautious use of anticoagulants and removal of acidosis. Universal importance has therapeutic hypothermia. It is necessary to critically evaluate the role of hyperbaric oxygenotherapy. There is a broad spectrum for application of different substances as

15

reduction agents, for instance iodine compounds, calcium antagonists, growth factors, stem cells etc. It can be presumed that in the future the research and clinical experience will improve the resuscitation methods and thus prolong the period of clinical death.

SUMMARY

The present level of cardiorespiratory resuscitation methods enables the restoration of life exceeding the period of clinical death lasting about 10 minutes. The restoration of heart activity after this period does not correlate with the restoration of the brain functions. Clinical death is thus followed by brain death, persistent vegetative state or locked in syndrome. Animal experiments demonstrate that optimal resuscitation methods can restore electrophysiological and metabolic functions as well as morphology of the brain even after total brain ischemia lasting up to 30 minutes. These results lead to the possibility to prolong the period of clinical death after the development of new effective methods of cerebrocardiorespiratory resuscitation.

Zachraňte náš mozek

SOUHRN

Současná úroveň kardiorespirační resuscitace umožňuje obnovu života v období klinické smrti trvající kolem 10 minut. Obnova srdeční činnosti následující po tomto období nekoreluje s obnovou funkcí mozku. Klinická smrt tak přechází ve smrt mozku, perzistentní vegetativní stav nebo locked in syndrom. Pokusy na zvířatech prokázaly, že při optimalizaci resuscitačních metod lze obnovit elektrofyziologickou a metabolickou funkci mozku i jeho morfologii až po třicetiminutové úplné ischémii. Tyto výsledky potvrzují, že je možné prodloužit období klinické smrti v závislosti na vývoji účinných metod cerebrokardiopulmonální resuscitace.

REFERENCES

1. Anabtwai I. N., Brockman S. K.: Protective effect of hypothermia on total occlusion of the cerebral circula-tions: a quantitative study. Ann. Surg. 155, 1962: 312–5. – 2. Andjus R. K., Suhara K., Sloviter H. A.: An isolated perfused rat brain preparation, its spontaneous and stimulated activity. J. Appl. Physiol. 22, 1967: 1088–9. – 3. Arden G. B., Greaves D. P.: The reversible alterations of the electroretinogram of the rabbit after occlusion of the retinal circulation. J. Physiol. 133, 1956: 266–74. – 4. Arras J. D., Shinnar S.: Anencephalic newborn as organ donors. A critique. JAMA 259, 1988: 2284–91. – 5. American Medical Association Judicial Council: Ethical quidelines for organ transplantation. JAMA 205, 1968: 341–51. – 6. Ashwal S.: The persistent vegetative state in children. Fetal and perinatal neurology, Basel, Karger 1992: 357–66. – 7. Back T.: Pathophysiology of the ischemic penumbra-revision of the concept. Cell. Molec. Neurobiol. 18, 1998: 62–38. – 8. Baker R. N.: Antico-agulant therapy in cerebral infarction. Neurology 12, 1962: 823–35. – 9. Bartko D.: Ischémie mozgu. Experimentálna štůdia patogenézy vzniku priebehu ložiskovej ischémie mozgu. Čs. Neurol. Neurochir. 37, 1974:

16

91–7. – 10. Beecher H. K.: Ethical problems created by the hopeless inconscious patient. New Engl. J. Med. 278, 1968: 1425–7. – 11. Bernat J. L.: Ethical issues in brain death and multiorgan transplantation. Neurol. Clin. 7, 1989: 715–28. – 12. Bicford R. G., Dawson B., Takeshita R.: EEG evidence of neurologic death. Electroenceph. Clin. Neurophysiol. 18, 1965: 513–4. – 13. Bodsch W., Barbier A., Oehmichen W. et al.: Recovery of monkey brain after prolonged ischemia. II. Protein synthesis and morphological alterations. J. Cerebr. Blood Flow Metab.: 6, 1926: 22–33. – 14. Boschenstein F. K., Reilly J. A., Yahr M. D. et al.: Effect of low molecular weight dectran on cortical blood flow. Arch. Neurol. 14, 1966: 288–93. – 15. Brown J.: The persistent vegetative state: time for caution? Postgrad. Med. J. 66, 1990: 697–8. – 16. Brukhonenko S., Tschetchulin S.: Experiences avec la tete isolée du chien. Technique et conditions des expériences. J. Physiol. Path. Gén. 27, 1929: 31–45. – 17. Bruno M. A., Schakers C., Damas F. et al.: Locked-in syndrome in children: Repport of five cases and review of the litera-ture. Pediat. Neurol. 41, 2009: 237–46. – 18. Bushart W., Fosner P., Rittmayer P.: Influence of hyperbaric oxygenation on the recovery of the rabbit brain after cerebral ischemia. EEG clin. Neurophysiol. 27, 1966: 622–3. – 19. Capron A.: Secondary prevention of brain ischemia. – 20. Capron A. M.: Brain death-well settled yet still unresolved. N. Engl. J. Med. 344, 2001: 1244–6. – 21. Cook J. E., Hirsh I.: The legal implications of brain death. Med. Law. 1, 1982: 35–51. – 22. Dahl N. A., Balfour W. M.: Prolonged anoxic survival time due to anoxia pre-exposure: brain ATP, lactate and pyruvate. Amer. J. Physiol. 207, 1964: 152–6. – 23. Fischer E. G.: Impaired perfusion following cerebrovascular stasis. Arch. Neurol. 29, 1973: 361–6. – 24. Garcia J. H.: Morphol-ogy of global cerebral ischemia. Crit. Care Med. 16, 1988: 979–87. – 25. Ghosh A. K., Mukherij B., Sloviter H. A.: Metabolism of isolated rat brain perfused with glucose or mannose as substrate. J. Neurochem. 19, 1972: 1279–86. – 26. Gibson G. E., Hsueh-Meei H.: Animal models of brain hypoxia. Neuromethods 22, 1992: 51–93. – 27. Gilboe D. D., Betz A. L., Langebartel D. A.: A guide for the isolation of the canine brain. J. Appl. Physiol. 34, 1973: 534–7. – 28. Ginsberg M. D.: Models of cerebral ischemia in the rodent. Cerebral ischemia and resuscitation CRC Press 1990: 1–25. – 29. Gottstein V. I., Held K.: Effect der Hämodilution nach intravenöser Infusion von niedermolekularen Dextranen auf die Hirnzirkulation des Menschen. Dtsh. Med. Wschr. 94, 1969: 522–6. – 30. Granger D. N., Korthuis R. J.: Physiologic mechanisms of postischemic tissue injury. Ann. Rev. Physiol. 57, 1995: 311–32. – 31. Grigg M. M., Kelly M. A., Celesia G. G. et al.: Electroencephalographic activity after brain dead. Arch. Neurol. 44, 1987: 948–54. – 32. Maneda K., Sands M. P., Thomas R. et al.: Prolongation of the safe interval of hypothermic circulatory arrest. J. Cardiovasc. Surg. 24, 1983: 15–24. – 33. Hartmann A.: Die Hämodilution beim zerebralen Insult. Akt. Neurol. 14, 1987: 42–9. – 34. Hartmann A.: Haemorheological treatment of acute cerebral ischemia. Clin. Haemorheol. 1986: 65–73. – 35. Hinzen D. H., Müller U., Sobotka P.: Metabolism and function of dogs brain recovering from longtime ischemia. Amer. J. Physiol. 223, 1972: 1158–64. – 36. Hirsch H., Breuer M., Künzel H. P. et al.: Über die Bildung von Thromboyztenaggregaten und die Änderung des Hämatokrits durch komplette Gehirnischämie. Dtsch. Z. Nervenheilk. 166, 1964: 58–66. – 37. Hirsch H., Koch D., Krenkel W. et al.: Über die Bedeutung des Abtransportes von Metaboliten (Spüllfunktion des Blutes) für die Erholung nach Ischämie. Pflügers Arch. ges. Physiol. 265, 1961; 337–41. – 38. Hossmann K. A., Zimmer-mann V.: Resuscitation of the monkey brain after 1 h complete ischemia. Physiological and morphological observation. Brain Res. 81, 1974: 59–74. – 39. Hossmann K. A.: Recovery of neuronal transmission after pro-longed cerebral ischemia. Gerontology 33, 1987: 213–9. – 40. Hossmann K. H.: Resuscitation potentials after prolonged global cerebral ischemia in rats. Crit. Care Med. 16, 1988: 964–75. – 41. Chute A. L., Smyth D. H.: Metabolism of the isolated perfused cat’s brain. Quart. J. exp. Physiol. 29, 1939: 379–94. – 42. Kabat H.: The greater resistance of the very young animals to arrest of brain circulation. Amer. J. Physiol. 130, 1941: 588–99. – 43. Kapp J., Paulson G.: Pupillary changes induced by circulatory arrest. Neurol. 16, 1966: 225–9. – 44. Kataoka K., Yanse H.: Mild hypothermia – a revieved countermeasure against ischemic neuronal damages. Neurosci. Res. 32, 1998: 103–17. – 45. Kerem D., Elsner R.: Cerebral tolerance to asphyxia hypoxia in the dog. Amer. J. Physiol. 225, 1873: 593–600. – 46. Klatzo I., Li C. L.: Neuropathological aspects of brain edema. J. Neuropath. Exp. Neurol. 26, 1967: 1–14. – 47. Kleihues P., Hossmann K. H., Pegg A. E. et al.: Resuscitation of the monkey brain after one hour complete ischemia. III. Indications of metabolic recovery. Brain Res. 95, 1975: 61–73. – 48. Kohr-man M. H., Spivack B. S.: Brain death in infants: Sensitivity and specificity of current criteria. Pediat. Neurol. 6, 1990: 47–50. – 49. Kriegelstein G., Stock R.: Suitability of the isolated perfused rat brain for studying effects on cerebral metabolism. Nauny Schmiedebergs Arch. Pharmacol. 275, 1972: 124–34. – 50. Kummer R.: Hämodilu-tion bei zerebraler Ischämie: Therapieversuch ohne gesichertes pathophysiologisches Konzept. Nervenarzt 60,

17

1989: 523–7. – 51. Leao A. A., Martins-Ferreira H. M.: Alteracao de impedancia eléctrica no decurso da depres-sao alastrante de atividade da cortex cerebral. Ann. Acad. Bradil Cienc. 25, 1953: 259–66. – 52. Lee J. C., Glover M., Gilboe D. et al.: Electron microscopy of isolated dog brain. Exper. Neurol. 20, 1968: 111–9. – 53. Linnik M. D.: Programmed cell death in cerebral ischemia. CNS Drugs. 3, 1995: 239–44. – 54. Long D. M., Sanchez L., Varco R. L et al.: The use of low molecular weight dextran and serum albumin as plasma expanders in extracor-poral circulation. Surgery 50, 1961: 12–25. – 55. Majewska O., Gromek A., Strozznajder J.: Properties of brain mitochondria in conditions of ischemia and Nembutal anesthesia in quinea pigs. Bull. Acad. Polon. Sci. 22, 1971: 267–73. – 56. Martyn R. M.: Using the brain dead for medical research. Utah Law. Rev. 1, 1986: 1–12. – 57. Massopust L. E., White R. S., Wolin L. R. et al.: Electrical activity of the isolated macaque brain. Exp. Neurol. 221, 1968: 303–25. – 58. Melichar M., Šestka J.: Právní a etické problémy při ukončení resuscitace. Rozhl. Chir. 52, 1973: 780–2. – 59. Miller J. R., Myers R. E.: Neuropathology of systemic circulatory arrest in adult monkeys. Neurol. 22, 1972: 888–904. – 60. Miyake T., Kinoshita K., Ishii N. et al.: First report of experimental study in dogs of cerebrocardiopulmonary resuscitation (CCPR). Resusc. 10, 1982: 105–20. – 61. Mollaret P., Goulon M.: Le coma dépassé. Mémoire préliminaire. Rev. Neurol. 101, 1959: 3–15. – 62. Mourek J.: Changes in impedance of the cerebral cortex during hypoxia. Physiol. bohemosl. 10, 1961: 154–9. – 63. Müller U., Isselhard W., Hinzen D. H. et al.: Electrocorticogram und regionaler Energistoffwechsel in der postischämischen Erholung. Pflügers. Arch. ges. Physiol. 320, 1970: 181–94. – 64. Nádvorník P.: Perspektivy rekonstrukčnej chirurgie mozgových ciev. Čs. Neurol. Neurochir. 37, 1974: 134–5. – 65. Nachev P., Hacker P. M.: Covert cognition in the persistent vegetative state. Progr. Neurobiol. 91, 2010: 68–76. – 66. Negovskij V. A.: Aktualnyje problemy reanimatologii. Medgiz, Moskva 1971. – 67. Negovsky V. A.: Postresuscitation disease. Crit. Care. Med. 16, 1988: 942–6. – 68. Noskovič P., Fabianová M.: Experimentálne modely hypoxie a ischémie mozgu. Čs. Fyziol. 40, 1991: 583–95. – 69. Okada Y.: Recovery of neuronal activity and light energy compound level after complete and prolonged brain ischemia. Brain 72, 1974: 346–50. – 70. Orlowski J. P., Kamote G. A., Mehlman M. J.: The ethics of using newly dead patient for teaching and practicing intubation techniques. New Engl. J. Med. 319, 1988– 439–45. – 71. Ott E.: The clinical importance of haemorheological alteration in cerebrovascular disease. Clin. Haemorhe-ology 1986: 25–32. – 72. Pia H. W.: Brain death. Acta Neurochir. 82, 1986: 1–6. – 73. Pluta R.: Resuscitation of the rabbit brain after acute complete ischemia lasting up to one hour. Pathophysiological and pathomorphological observations. Resusc. 15, 1987: 267–87. – 74. Powner D. J., Ackerman B. M., Grenvik A.: Medical diagnosis of death in adults: historical contributions to current controversies. Lancet 348, 1996: 219–23. – 75. Pravidla ke sta-novení smrti mozku u dospělých. Čes. Slov. Neurol. Neurochir. 59/62, 1996: 105–6. – 76. Račay P., Matejovičová M., Drgová A. et al.: Vplyv ischémie a ischémie-reperfúzie na iónové transportné systémy. Bratisl. lék. Listy 99, 1998: 386–94. – 77. Randel T. T.: Medical and legal considerations of brain death. Acta anaesthesiol. Scand. 48, 2004: 139–44. – 78. Report of the Ad Hoc Committee of the Harvard Medical School to examine the definition of brain death. JAMA 205, 1968: 337–40. – 79. Sament L.: The significance of the electroretinogram in the diagnosis of brain death. Neurol. 19, 1969: 322–9. – 80. Settergen G.: Brain death: an important paradigm shift in the 20th century. Acta Anaesthesiol. Scand. 17, 2003: 1053–8. – 81. Schneider I., Habel G.: Stanovení smrti mozku se zvláštním zřetelem na dětský věk. Rozhl. Chir. 52, 1973: 746–7. – 82. Siesjö B. K.: Pathophysiology and treatment of focal cerebral ischemia. Part I: Pathophysiology. J. Neurosurg. 77, 1992: 169–84. – 83. Siesjö B. K.: Pathophysiology and treatment of focal ischemia. Part II: Mechanisms of damage and treatment. J. Neu-rosurg. 77, 1992: 337–54. – 84. Siesjö B. K.: A new perspective on ischemic brain damage? – 85. Singh M., Coulter N. A.: Influence of dextrans on the rheological properties of blood. Biorheol. 11, 1974: 217–25. – 86. Sobotka P.: Experimentální dlouhodobá normotermní ischémie mozku. Plzeň. lék. Sborn., Suppl. 36, 1977: 5–135. – 87. Sobotka P.: Oxidativní metabolismus mozku po dlouhodobé ischémii. Plzeň. lék. Sborn. 40, 1974: 17–22. – 88. Sobotka P.: Změny respirace buněčných frakcí mozku po dlouhodobé ischémii. Čs. Fyziol. 25, 1976: 35–7. – 89. Sobotka P., Gebert E.: Effect of complete brain ischemia on pupillary changes. Acta Anest. Scand. 18, 1972: 112–6. – 90. Sobotka P., Gebert E.: The effect of local application of strychnine and acetylcholine on the brain cortex after complete ischemia. Pflügers Arch. ges. Physiol. 316, 1971: 142–51. – 91. Sobotka P., Jirásek A., Gebert E.: Morphological consequences of prolonged brain ischemia. Brain Res. 79, 1974: 111–8. – 92. Suda I., Kato K., Adachi C.: Viability of longterm frozen cat brain in vitro. Nature 212, 1966: 574–85. – 93. Swank R. L., Hissen W.: Isolated cat head perfusion by donor dog. Arch. Neurol. 13, 1965: 93–100. – 94. Volpe J. J.: Brain death determination in the newborn. Pediatrics 80, 1987: 293–9. – 95. Thurston J. H.,

18

McDougal D. B.: Effect of ischemia on metabolism of the brain of the newborn mouse. Amer. J. Physiol. 216, 1949: 348–52. – 96. Trojan S., Jílek L.: Vliv hypotermie na odolnost CNS proti ischémii v průběhu ontogeneze krys. Sborn. Lék. 67, 1965: 127–32. – 97. Van Hareveld A., Ochs S.: Cerebral impedance changes after circula-tory arrest. Amer. J. Physiol. 187, 1956: 180–98. – 98. White R. J., Albia M. S., Vendura J.: Preservation of viability in the isolated monkey brain utilizing a mechanical extracorporal circulation. Nature 202, 1964: 1082–3. – 99. Vijdicjs E. F. M.: The diagnosis of brain death. New Engl. J. Med. 344, 2001: 1215–21. – 100. Wilson B. A., Hinchcliffe A., Okines T. et al.: A cause study of Locked-in Syndrome: Psychological and personal perspectives. Brain Inj. 25, 2011: 526–38. – 101. Youngner S., Allean M., Bartlett B. T. et al.: Psychosocial and ethical impli-cations of organ retrieval. New Engl. J. Med. 313, 1985: 321–9.

Authorʼs address: P. S., Alej Svobody 1655/76, 323 00 Pilsen, Czech Republic

19

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 19–29

NEURONAL OSCILLATIONS AND MEMORY RETRIEVAL

F. Zitrický1,2, K. Ježek1,2

1 Biomedicínské centrum LF UK v Plzni, 2 Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni

Neuronal oscillations are phenomenon that spans multiple levels of brain organization, from a single cell level to distributed neuronal networks (46). Biophysically, they originate from periodic changes in excitability of neurons, which, when occurring in synchrony, give rise to detectable rhythmic fluctuations of extracellularly recorded potential. The proper timing of excitation and inhibition is under control of inhibitory interneurons, which are recognized as a principal component of rhythmicity generators in neuronal networks. The interest in neuronal oscillation was ignited by discovery suggesting synchrony as a solution to long-standing binding problem, where different aspects of a perceived object, processed in different brain areas must be bound to form unitary percept (18). Neural synchrony at various scales has been conjectured to be basis of reciprocal interaction between neuronal populations (46, 16). The study of brain oscillations emerged as a key approach to understand dynamic coordination underlying cognition (4).

One of the fundamental cognitive functions is memory. During learning, traces of experience are imprinted in engram of coactive cells, which is further strengthened or otherwise modified during periods of consolidation and reconsolidation. The adaptive function of memory is based on brain’s ability to retrieve relevant pattern of activity that guides behavior in the context of the momentary state of the external world. The mechanisms that ensure fast and precise retrieval of correct memory content are virtually unknown.

Hippocampus, the central hub of episodic memory network, has been target of numerous electrophysiological studies which led to extensive body of knowledge about oscillatory activity in this area and its importance for memory (11). What is the role of oscillations in memory retrieval? Only recently, experimental approaches enabled inspection of neuronal networks’ activity during short-lived period of memory recall (22).

Here, we provide a brief outline of retrieval circuitry and describe hippocampal oscillations and underlying mechanisms of their generation. Then, building on previous findings relating hippocampal rhythms to memory processing, we discuss published findings (22, 43) and results from our further analysis of oscillatory activity during spatial memory recall.

20

NEURAL CIRCUITRY OF MEMORY RETRIEVAL

The declarative memory – memory for facts (semantic memory) and events (episodic memory), is dependent on hippocampus and associated structures of the medial temporal lobe. Bilateral ablation of hippocampus results in inability to form new long-term memories and a graded retrograde amnesia (38). The mnemonic functions of the hippocampal formation have been extensively studied in rodents, where it has been shown that principal cells in the hippocampus proper code for position of the subject in the environment (33). The activity of these so called place cells constitutes formation of spatial or cognitive map of the environment (34) and is believed to provide a physiological substrate of spatial memory. This concept has been further supported by numerous experiments using selective tagging and manipulations of cells active during encoding stage and in memory retrieval (28).

Hippocampus includes subregions CA1 and CA3 and the dentate gyrus. The main cortical input is provided by entorhinal cortex that forms together with hippocampus and subiculum a closed loop (EC-DG-CA3-CA1-subiculum-EC). Whereas the input from the lateral entorhinal cortex conveys information about sensory stimuli within the environment (e.g. objects), the activity in the medial entorhinal cortex is tightly related to spatial information processing. The main cell types sending the information into hippocampus are grid cells (providing spatial metric), head-direction cells (directional information), border cells (relation to environmental borders) and speed cells (running speed) (19, 27, 42). Moreover, some cells in the medial entorhinal cortex display a rate coding for spatial context identity (26).

A specific role is attributed to CA3 region for its dense network of recurrent collaterals, which account for the vast majority of the inputs on each pyramidal cell. This autoassociative network architecture enables formation of association between an arbitrary combination of inputs, so that later a partial cue is sufficient for retrieval of the whole stored pattern, corresponding to an attractor state of the network (37). The sparse and strong input from DG onto CA3 is proposed to ensure orthogonalization of input ensuring the appropriate pattern separation. The position of dentate gyrus in the retrieval cascade is not fully understood, with possible limitations of its importance in relation to type of memory task and different roles of young adult-born vs developmentally born cells (14, 25, 26, 29).

There are other structures with strong hippocampal interplays that are engaged in memory encoding and recall. The prominent one is the prefrontal cortex, where the cells display modulation by contextual aspects of the experience and their activity drives top-down control of memory retrieval (36).

RHYTHMIC ACTIVITY IN THE HIPPOCAMPUS

The major source of our knowledge about hippocampal rhythmic oscillations originate from direct recordings of local field potentials from hippocampus of rodents prompted by an early notion that rhythmic activity is of essential relevance to hippocampal function

21

(48). According the EEG patterns detected in hippocampus, two main modes of network activity can be distinguished. During locomotion, exploratory behavior, attention and REM sleep, LFP patterns are dominated by sinusoid-like waves of frequency between 5 and 12 Hz called theta rhythm. On the other hand, passive immobility and non-REM sleep are accompanied by more irregular activity with transient occurrence of slow sharp waves and ultrafast ripples (150–250 Hz) corresponding to massive synchronous discharge of hippocampal neurons. Theta and non-theta states are considered to reflect an “online” vs “offline” regimen of information processing in the hippocampus (6, 11).

Theta oscillations represent relatively slow (5–12 Hz), high amplitude oscillations.Disruption of the medial septum, which contains cholinergic and GABAergic neurons

projecting to hippocampal formation, abolishes theta in the hippocampal network (30, 48). The classical model of theta generation thus postulates the central role of medial septum as a theta pacemaker. Activation of GABAergic neurons projecting to hippocampus inhibits perisomatic interneurons, thereby reducing frequency of IPSPs on pyramidal cells (44). This rhythmic disinhibition coupled with tonic inhibition exerted by cholinergic activation of interneurons may underlie theta at somatic level. Another important component of theta corresponds to EPSPs elicited by entorhinal projections at distal dendrites of pyramidal cells. In consequence, theta rhythmicity is accompanied by hyperpolarization of the somata coupled to depolarization of the dendrites (24).

However, the mechanism that underlies theta entrainment in hippocampus is likely much more complex than depicted in abovementioned model, involving several types of interneurons with corresponding microcircuitry motifs. In particular, the intrinsic properties of hippocampal network to oscillate with theta frequency seem to play the crucial role. The in vitro studies and computational models unveiled emergence of theta in hippocampal network driven by non-rhythmic input or in a completely isolated hippocampus (e.g. 2, 17).

Gamma oscillations are fast oscillations within 25–100 Hz range and, in the hippocampus, they are typically observed during theta states, superimposed on higher-amplitude theta waves. The hippocampal gamma oscillations have been further divided into slow gamma (25–50 Hz) and fast gamma (60–100 Hz) spectrum, with slow and fast gamma amplitude being differently modulated by phase of theta (12, 39), displaying different relation to speed of locomotion (1, 52) and presumably supporting different hippocampal operations (10). The classical models of gamma generation include the ‘I-I model’, where either tonic or stochastic drive to interconnected network of interneurons produces gamma oscillation. In the ‘E-I model’, gamma rhythm emerges from reciprocal interaction between pools of excitatory and inhibitory neurons (8). The experimental data support the notion that fast gamma oscillations in CA1 are entrained by excitatory input from medial entorhinal cortex targeting stratum lacunosum-moleculare while input from CA3 gives rise to slow gamma (39, 49). Further, slow gamma in CA3 is driven by input from dentate gyrus (20).

Gamma oscillations are also present in virtually all of the brain areas, suggesting their universal function in neural processing. Based on experimental evidence and theoretical considerations, it has been proposed that gamma binds activity of cells in time, so that the output of neurons coactive within a gamma cycle can be effectively integrated in the

22

downstream population (5, 8). Should this communication be effective, both “sender” and “receiver” populations have to be synchronized within the same frequency band (16).

HIPPOCAMPAL OSCILLATIONS IN MEMORY RETRIEVAL

There are several studies describing involvement of hippocampal oscillations in memory-guided behavior. Disruption of theta leads to impaired performance in hippocampus-dependent delayed T-maze task. It is proposed, that this is a consequence of an essential role of theta in intrinsically driven dynamics of hippocampal activity. During a single theta cycle, the hippocampal place cells are active in a sequential manner, reflecting a corresponding sequence of locations on the animal’s trajectory (41). This phenomenon called theta sequences is proposed to reflect intrinsically coordinated activity that emerges with learning (15). Attenuation of theta by septal inactivation led to disruption of coordinated sequential place cells activation with altered performance in the task (47).

There are also studies depicting a possible link between hippocampal gamma rhythm and memory retrieval. During slow gamma states, activity of place cells tend to signal the upcoming locations, while during fast gamma periods place cellsʼ activity reflects current or past positions (3, 51). During individual slow gamma cycles, longer paths are represented compared to fast gamma cycles and these trajectories sweep ahead of animals’ current location (51). This has been linked to slow-gamma mediated retrieval of stored pattern from autoassociative CA3 network.

Moreover, an increase in hippocampal gamma has been described on central arm of delayed T-maze task, when animal has to make memory-guided decision which arm to enter (32, 39, 49).

These studies deal with hippocampal activity and behavior guided by recent activity. This type of sequential memory retrieval is an essential aspect of episodic and working memory. It can be viewed as a travelling ‘bump of activity’ along asymmetric connections between cell assemblies, representing subsequent positions along trajectory or subsequent episodes during mental travel.

In contrast, there is sparsity of studies examining different type of memory retrieval, such as recall of memory for a familiar spatial context, which is conceptualized as a transition between two continuous attractors.

A paradigm introduced by Jezek et al. (22) where the rats are exposed to sudden change of the environment identity, provides a unique opportunity to access the issue. In the study, rats were exposed to two different environments to develop respective spatial representations. In a testing phase, retrieval of spatial memory was induced by sudden switch of context-defining light cues, while animal was foraging in the arena. The activity of place cells in CA3 was simultaneously recorded, in order to monitor real-time dynamics of memory retrieval. The initial reactivation of proper spatial map typically occurred 200–300 milliseconds after the cue switch, and was followed by a brief unstable period manifested by repeated transitions between representations of both current and previous

23

contexts. This flickering between memory states was orchestrated by theta rhythm, in that within a single theta cycle exclusive expression of one the network states was typically present, with transitions being as rapid as subsequent theta cycles. Theta oscillations thus organize hippocampal activity into discrete packets with rhythmic inhibition of network enabling fast reactivation of appropriate memory trace whenever the environment conditions change, or enabling an auto-correction in the case of ambiguous stimuli.

What is the network engaged with during the couple of seconds of instability? Along the light cues switch, visual information providing the only discriminative stimuli about the environment identity suddenly changes. However, the second pathway engaged in navigation, reflecting the inner motion cues and transforming them into information about linear and angular speed still, supports the original environment’s representation. Such situation represents thus a conflict between the two basic information pathways used for human and animal navigation – allothetic (allocentric) and idiothetic (egocentric) decoding, respectively. While both are usually supporting each other, in this situation, their conflict emerges as the allocentric coding identifies the position based on environment’s appearance, whereas the egocentric decoder keeps continuously tracking position within the original context representation. Both these pathways stream into hippocampal formation via entorhinal cortex (EC). However, the nature of this conflicting input is entirely unclear. Current view points to medial portion of entorhinal cortex (MEC) as to mainly a navigation unit, whereas its lateral part (LEC) is understood to process information about objects and other local properties of the environment. However, the body of evidence based knowledge about role of LEC in spatial navigation and memory is incomparably poorer than that of MEC. While the idiothetic processing is well supported to be processed in MEC, it is of discussion which pathway processes the visual stream that serves the allocentric navigation in the teleportation paradigm. Experiments with LEC lesioning did not lead to a loss of allocentric navigation in water maze (45), however the character of the environment defining cues is rather local than distal and one can assume the LEC could be involved in their processing. Under such a situation, the conflict on hippocampal inputs would mean that MEC feeds the hippocampus with path integration based signal within the previous environment context, whereas LEC would stream the information forcing to reactivate the ‘new’ environment representation.

Each of the inputs entrains a corresponding hippocampal neural ensemble. However, dynamics of activity in the CA3 network is under strong influence of recurrent collateral system, which represents the majority of synapses on individual pyramidal neurons. The reverberating excitation along the recurrent collaterals keeps the network in the corresponding attractor state with considerable inertia against a change that might e.g. reflect a change in the external world. Thus, even in the presence of changed input, a sufficient inhibition may be necessary for new activity pattern to override the original attractor. The inhibition is provided by theta oscillations. During theta oscillations, population of pyramidal neurons undergoes alternating periods of inhibition and disinhibition, exerted by an orchestrated activity of inhibitory interneurons. Within each theta cycle, period of increased excitability provides thus pyramidal cells opportunity to process the information and an appropriate memory pattern can be retrieved. At the end of the cycle, the ongoing

24

activity is silenced and competition between incoming inputs is triggered again (43). While at the beginning of theta cycle the conflicting inputs can retrieve neuronal patterns reflecting both the new and old spatial contexts, gradual emergence of attractor dynamics tends to push the activity into one of the attractors (22, 43), that will be disrupted by subsequent inhibition and the whole cycle repeats.

These considerations are backed up by a computational model (43), where in the absence of inhibition very strong input was necessary for map transitions to occur and sufficient theta modulation was essential for rapid retrieval of new spatial representation. Analysis of LFP traces from teleportation experiment revealed an increase in theta rhythmicity following the switch of the spatial contexts (50). We suggest that observed augmentation of theta oscillations promotes retrieval of memory for the new spatial context by enhanced inhibition of hippocampal network, so that the external input can effectively induce transitions between the attractors.

An additional role of theta in recall of spatial context memory might be in coordination of accompanying hippocampo-prefrontal interactions. In prefrontal cortex, cells exhibit phase-locking to hippocampal theta (40) and theta coherence between the regions is observed during their mutual communication (23). In a recent study (35), retrieval of contextual memory was accompanied by theta coherence between hippocampus and prefrontal cortex, where hippocampal theta led prefrontal cortex upon entry of the animal into the environment. Reverse interaction was observed when context-dependent memory was to be retrieved.

The increase in gamma rhythmicity may reflect enhanced information flow within the hippocampal formation. Applying the view linking gamma oscillation with the emergence of functional cell assemblies to memory recall, local gamma synchronizes active neurons in the upstream area, such as the entorhinal cortex, so their effective output is sufficient to drive their downstream target (e.g. CA3 neurons), triggering memory retrieval. The communication through coherence hypothesis (16) postulates importance of synchrony between two oscillating populations for effective communication between them to take place.

It has been shown that slow gamma synchrony appears predominantly between CA1–CA3 subregions, while fast gamma synchrony appears between CA1 and MEC (12, 39, 49). It has been proposed that gamma oscillations in different frequency bands selectively route communication flow between different subregions of hippocampal formation (12). In our pilot observation, we observed a transient increase in fast gamma frequency range linked to memory retrieval. While previous studies tended to relate fast gamma oscillations to communication between the medial entorhinal cortex and CA1 subregion of the hippocampus, it could be possible that fast gamma is involved in EC-CA3 information flow as well (see suppl. data in (12)). Retrieval of contextual memories can be induced by activity of MEC cells (26), but we have to consider a possibility that the first reactivation of new map is driven by input from LEC conveying information about context-defining cues, as discussed earlier. This ambiguity makes any attempts to relate observed changes in gamma frequency band to information flow between specific regions difficult. One study (21) reported increase in slow gamma (20–40 Hz) coherence between CA1 and LEC

25

accompanying retrieval of odor-place association memory. However, it is not clear how gamma oscillations are related to LEC-CA3 cross-talk, especially considering that gamma coherence described in (21) was specific to direct LEC-CA1 communication.

CONCLUSIONS AND PERSPECTIVES

Here we discussed role of hippocampal oscillations in memory processing, with an emphasis on memory retrieval. While there is considerable amount of studies claiming the importance of oscillatory activity in episodic and working memory, relatively little is known which mechanisms are employed in situations such as retrieval of memory for spatial contexts. Memories for different spatial contexts are stored as different attractors in the autoassociative CA3 network. When a subject is introduced into a familiar spatial environment, sensory information such as presence of specific visual cues induces a transition between respective attractor states. This is complicated by dominant influence of recurrent collaterals, stabilizing network in the original activity state. Here, the inhibition of population activity provided by theta oscillations plays a key role, in that it effectively interrupts attractor dynamics and enables the external inputs to entrain a corresponding neural ensemble. While brain oscillations have been traditionally studied predominantly in the context of neuronal synchrony and interregional communication, results from teleportation experiment points our attention to another prominent role of periodic inhibition – a rhythmic network reset, enabling the external information to sufficiently influence the current activity state and thus flexibly react to changing external input. This function is especially important for autoassociative attractor networks, such as CA3 of hippocampus. The frequency of theta, ~8 Hz in rodents, determines relevant memory pattern can be retrieved with latency of few hundreds of milliseconds. Sometimes, as in the case of conflicting input, expression of mutually different patterns can alternate between subsequent theta cycles.

Gamma oscillations accompanying hippocampal theta, are also important in memory processing. Increased gamma synchrony at local and interregional scale would enhance neural computation underlying retrieval. It is proposed that gamma synchrony at specific frequency bands facilitates communication between sub-regions in hippocampal formation, albeit most of the studies were centered on CA1 rather than on CA3 area. Moreover, some authors are cautious to interpret observed gamma coupling as a mechanism of communication through coherence (39, 7), as it might be byproduct of e.g. a feedforward entrainment of downstream network by gamma oscillating upstream population.

An additional interesting issue is the role of gamma oscillations in organizing the attractor dynamics (13). While flickering period after context switch in the teleportation study displayed a strong tendency to express one but not the other representation within a single theta cycle, some theta cycles displayed coactivation of both patterns. It is of question whether gamma oscillations can pace transitions between neural representations of different spatial contexts, mimicking the role of theta at a temporal microscale.

26

Further studies are required to understand how oscillations in hippocampal formation organize memory retrieval. Specifically, simultaneous recordings of oscillatory activity at various sites of EC-CA3-CA1-PFC loop could detect frequency specific coherence between individual regions, unveiling routes of information flow that underlie attractor transitions. In addition to gamma synchrony, increased theta-mediated coordination of activity flow across hippocampal formation might also be important (31). While top-down prefronto-hippocampal interactions have been described in contextual fear-conditioning and context-dependent memory task (35, 36), it is not clear how prefrontal cortex influences the process of reactivation of memory for spatial context itself.

Impairment in oscillatory mechanisms has become recognized as an important pathophysiological aspect of neuropsychiatric disorders (9). In addition, hippocampal alterations are associated with disorders such as schizophrenia, affective disorders and Alzheimer’s disease. Thus, better understanding of oscillations and their abnormalities in the hippocampus and other brain areas will shed more light onto mechanisms of discoordinated neuronal activity associated with brain disease and will pave the way to the new therapeutic approaches.

ACKNOWLEDGEMENTS

This work has been supported by GAČR 15-20008S, SVV 260 394, PROGRES Q39 a NPU I LO1503 České republiky.

Fig. 1 Local field potential recorded from CA3 subregion of a hippocampus in a rat. Top: Raw LFP trace. Middle: LFP band-pass filtered for theta frequency (5–12 Hz). Bottom: LFP band-pass filtered for gamma frequency (25–100 Hz).

27

SUMMARY

Brain oscillations, reflecting rhythmic excitation and inhibition of neuronal populations, play essential role in coordination of neuronal activity. Study of rhythmic activity in hippocampus revealed its importance for memory processing. However, memory retrieval, the final stage of memory cascade, remains an elusive phenomenon. Analysis of hippocampal network activity during spatial memory retrieval pointed to significance of theta oscillations, the EEG pattern in hippocampus (5–12 Hz) that dominates during periods of active (“online”) processing of information. Recurrent excitation in CA3 sub-region of hippocampus keeps the memory network in a stable attractor state. Periodic inhibition during theta oscillations disrupts attractor dynamics and enables memory recall by transition to corresponding network state. The main source of input to hippocampus is entorhinal cortex, whose medial division is dedicated to spatial position representation, while the lateral part is associated with coding for local sensory stimuli. The communication between entorhinal cortex and hippocampus is coordinated by gamma rhythms (25–100 Hz). Which inputs originating in the entorhinal cortex initiate retrieval of memory for spatial context remains unclear. Further studies with simultaneous recording of activity from various hippocampal sub-regions and associated structures could reveal more about dynamics of memory retrieval and their coordination by neuronal oscillations.

Neurální oscilace a aktivace paměti

SOUHRN

Mozkové oscilace, odpovídající rytmickému střídání excitace a inhibice neuronových populací, hrají významnou roli v koordinaci neuronální aktivity. Studium rytmické aktivity v hipokampu poukázalo na esenciální význam oscilací pro paměťové procesy. Finální část paměťové kaskády – proces rozpomínání, však zůstává z velké části neobjasněn. Registrace aktivity hipokampální sítě během reaktivace prostorové paměti u potkanů poukázala na význam theta oscilací, jež představují dominantní hipokampální EEG vzorec (5–12 Hz) během aktivního zpracování informací z vnějšího prostředí. Rekurentní excitace v CA3 podoblasti hipokampu udržuje paměťovou síť v stabilním paměťovém stavu – atraktoru. Periodická inhibice odpovídající theta rytmu, umožňuje oslabení atraktorové dynamiky a ev. změnu příslušného paměťového vzorce. Hlavním zdrojem vstupu do hipokampu je entorinální kůra, jejíž mediální část obsahuje buňky mající vztah k prostorové reprezentaci, zatímco laterální část je asociována s reprezentací lokálních senzorických stimulů. Komunikace mezi entorinální kůrou a hipokampem je koordinována gamma rytmem (25–100 Hz). Které vstupy z entorinální kůry iniciují reaktivace paměti pro prostorový kontext a jaká je role gamma oscilací v tomto procesu, zůstává neobjasněno. Další studie se simultánní registrací aktivity z vícerých podoblastí hipokampu a asociovaných struktur mohou více poodhalit dynamiku procesu rozpomínání a jeho koordinaci neuronálními oscilacemi.

28

REFERENCES

1. Ahmed O. J., Mehta M. R.: Running speed alters the frequency of hippocampal gamma oscillations. J. Neurosci 21, 2012: 7373–7383. – 2. Bezaire M. J., Raikov I., Burk K. et al.: Interneuronal mechanisms of hippocampal theta oscillations in a full-scale model of the rodent CA1 circuit. Elife 5, 2016. – 3. Bieri K. W., Bobbitt K. N., Colgin L. L.: Slow and fast γ rhythms coordinate different spatial coding modes in hippocampal place cells. Neuron 82 (3), 2014: 670–81. – 4. Buzsaki G.: Rhythms of the Brain. Oxford University Press, 2006. – 5. Buzsa-ki G.: Neural syntax: cell assemblies, synapsembles, and readers. Neuron 3, 2010: 362–385. – 6. Buzsaki G.: Hippocampal sharp wave-ripple: A cognitive biomarker for episodic memory and planning. Hippocampus 10, 2015: 1073–1188. – 7. Buzsaki G., Schomburg E. W.: What does gamma coherence tell us about inter-regional neural communication? Nat Neurosci. 4, 2015: 484–489. – 8. Buzsaki G., Wang X. .J.: Mechanisms of gamma oscillations. Annu. Rev. Neurosci. 2012: 203–225. – 9. Buzsaki G., Watson B. O.: Brain rhythms and neural syntax: implications for efficient coding of cognitive content and neuropsychiatric disease. Dialogues Clin. Neu-rosci. 4, 2012: 345–367. – 10. Colgin L. L.: Do slow and fast gamma rhythms correspond to distinct functional states in the hippocampal network? Brain Res. 2015: 309– 315. – 11. Colgin L. L.: Rhythms of the hippocampal network. Nat. Rev. Neurosci. 4, 2016: 239–249. – 12. Colgin L. L., Denninger T., Fyhn M. et al.: Frequency of gamma oscillations routes flow of information in the hippocampus. Nature 7271, 2009: 353–357. – 13. de Almei-da L., Idiart M., Lisman J. E.: Memory retrieval time and memory capacity of the CA3 network: role of gamma frequency oscillations. Learn. Mem. 11, 2007: 795–806. – 14. Denny C. A., Kheirbek M. A., Alba E. L. et al.: Hippocampal memory traces are differentially modulated by experience, time, and adult neurogenesis. Neuron 1, 2014: 189–201. – 15. Feng T., Silva D., Foster D. J.: Dissociation between the experience-dependent develop-ment of hippocampal theta sequences and single-trial phase precession. J. Neurosci. 12, 2015: 4890–4902. – 16. Fries P.: A mechanism for cognitive dynamics: neuronal communication through neuronal coherence. Trends Cogn. Sci. 10, 2005: 474–480. – 17. Goutagny R., Jackson J., Williams S.: Self-generated theta oscillations in the hippocampus. Nat. Neurosci. 12, 2009: 1491–1493. – 18. Gray C. M., Konig P., Engel A. K. et al.: Oscillatory responses in cat visual cortex exhibit inter-columnar synchronization which reflects global stimulus properties. Nature 6213, 1989: 334–337. – 19. Hafting T., Fyhn M., Molden S. et al.: Microstructure of a spatial map in the entorhinal cortex. Nature 7052, 2005: 801–806. – 20. Hsiao Y. T., Zheng C., Colgin L. L.: Slow gamma rhythms in CA3 are entrained by slow gamma activity in the dentate gyrus. J. Neurophysiol. 6, 2016: 2594–2603. – 21. Igarashi K. M., Lu L., Colgin L. L. et al.: Coordination of entorhinal-hippocampal ensemble activity during associative learning. Nature 7503, 2014: 143–147. – 22. Jezek K., Henriksen E. J., Treves A. et al.: Theta-paced flickering between place-cell maps in the hippocampus. Nature 7368, 2011: 246–249. – 23. Jones M. W., Wilson M. A.: Theta rhythms coordinate hippocampal-prefrontal interactions in a spatial memory task. PLoS Biol. 12, 2005: e402. – 24. Kamondi A., Acsady L., Wang X. J. et al.: Theta oscillations in somata and dendrites of hip-pocampal pyramidal cells in vivo: activity-dependent phase-precession of action potentials. Hippocampus 3, 1998: 244–261. – 25. Kheirbek M. A., Drew L. J., Burghardt N. S. et al.: Differential control of learning and anxiety along the dorsoventral axis of the dentate gyrus. Neuron 5, 2013: 955–968. – 26. Kitamura T., Sun C., Martin J.: Entorhinal Cortical Ocean Cells Encode Specific Contexts and Drive Context-Specific Fear Memory. Neuron 6, 2015: 1317–1331. – 27. Kropff E., Carmichael J. E., Moser M. B.: Speed cells in the medial entorhinal cortex. Nature 7561, 2015: 419–424. – 28. Liu X., Ramirez S., Pang P. T. et al.: Optogenetic stimulation of a hippocampal engram activates fear memory recall. Nature 7394, 2012: 381–385. – 29. Madronal N., Delga-do-Garcia J. M., Fernandez-Guizan A. et al.: Rapid erasure of hippocampal memory following inhibition of dentate gyrus granule cells. Nat. Commun. 2016: 10923. – 30. Mizumori S. J., Perez G. M., Alvarado M. C. et al.: Reversible inactivation of the medial septum differentially affects two forms of learning in rats. Brain Res. 1, 1990: 12–20. – 31. Mizuseki K., Sirota A., Pastalkova E. et al.: Theta oscillations provide temporal windows for local circuit computation in the entorhinal-hippocampal loop. Neuron 2, 2009: 267–280. – 32. Montgomery S. M., Buzsaki G.: Gamma oscillations dynamically couple hippocampal CA3 and CA1 regions during memory task performance. Proc. Natl. Acad. Sci. U S A 36, 2007: 14495–14500. – 33. O‘Keefe J., Dostrovsky J.: The hip-pocampus as a spatial map. Preliminary evidence from unit activity in the freely-moving rat. Brain Res. 1, 1971: 171–175. – 34. O’Keefe J., Nadel L.: The hippocampus as a cognitive map. Oxford University Press, 1978. – 35. Place R., Farovik A., Brockmann M. et al.: Bidirectional prefrontal-hippocampal interactions support

29

context-guided memory. Nat. Neurosci. 8, 2016: 992–994. – 36. Rajasethupathy P., Sankaran S., Marshel J. H. et al.: Projections from neocortex mediate top-down control of memory retrieval. Nature 7575, 2015: 653–659. – 37. Rolls E. T.: A theory of hippocampal function in memory. Hippocampus 6, 1996: 601–620. – 38. Scoville W. B., Milner B.: Loss of recent memory after bilateral hippocampal lesions. J. Neurol. Neurosurg. Psychiatry 1, 1957: 11–21. – 39. Schomburg E. W., Fernandez-Ruiz A., Mizuseki K. et al.: Theta phase segregation of input-specific gamma patterns in entorhinal-hippocampal networks. Neuron 2, 2014: 470–485. – 40. Siapas A. G., Lubenov E. V., Wilson M. A.: Prefrontal phase locking to hippocampal theta oscillations. Neuron 1, 2005: 141–151. – 41. Skaggs W. E., McNaughton B. L., Wilson M. A. et al.: Theta phase precession in hippocampal neuronal populations and the compression of temporal sequences. Hippocampus 2, 1996: 149–172. – 42. Solstad T., Boccara C. N., Kropff E. et al.: Representation of geometric borders in the entorhinal cortex. Science 5909, 2008: 1865–1868. – 43. Stella F., Treves A.: Associative memory storage and retrieval: involvement of theta oscillations in hippocampal information processing. Neural. plasticity 2011: 683961. – 44. Toth K., Freund T. F., Miles R.: Disinhibition of rat hippocampal pyramidal cells by GABAergic afferents from the septum. J. Physiol. 1997: 463–474. – 45. Van Cauter T., Camon J., Alvernhe A. et al.: Distinct roles of medial and lateral entorhinal cortex in spatial cognition. Cerebral cortex (New York, NY : 1991) 2, 2013: 451–459. – 46. Varela F., Lachaux J. P., Rodriguez E. et al.: The brainweb: phase synchronization and large-scale integration. Nat. Rev. Neurosci. 4, 2001: 229–239. – 47. Wang Y., Romani S., Lustig B. et al.: Theta sequences are essential for internally gener-ated hippocampal firing fields. Nat. Neurosci. 2, 2015: 282–288. – 48. Winson J.: Loss of hippocampal theta rhythm results in spatial memory deficit in the rat. Science 4351, 1978: 160–163. – 49. Yamamoto J., Suh J., Takeuchi D. et al.: Successful execution of working memory linked to synchronized high-frequency gamma oscillations. Cell 4, 2014: 845–857. – 50. Zitricky F., Jezek K.: Hippocampal network kinetics during spatial memory recall. 10th Conference of Czech Neuroscience Society, 2015. – 51. Zheng C., Brieri K. W.: Spatial Sequence Coding differs during Slow and Fast Gamma Rhytms in the Hippocampus. Neuron 89 (2), 2016: 398–408. – 52. Zheng C., Bieri K. W., Trettel S. G. et al.: The relationship between gamma frequency and run-ning speed differs for slow and fast gamma rhythms in freely behaving rats. Hippocampus 8, 2015: 924–938.

Adresa autora: F. Z., Biomedicínské centrum, Alej Svobody 76, 304 60 Plzeň

31

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 31–39

FUNCTIONAL SPLIT BETWEEN SOCIAL AND SPATIAL MEMORY ON A TGF 344–19 RAT MODEL OF ALZHEIMER’S DISEASE

S. L. Proskauer-Peña, K. Mallouppas, P. Flosman, K. Ježek

Biomedical Center, Medical Faculty in Pilsen, Charles University

Alzheimer’s disease (AD) is a neurodegenerative disease with progressive character, ultimately leading to death. Its incidence is worldwide and the number of AD cases is estimated to double the actual rates by 2030. Despite intensive research our knowledge of AD etiology and pathophysiology is still insufficient and so far no effective medication is available. In order to achieve its better understanding, various animal models often based on transgenic techniques were developed. To map AD driven memory impairment we employed the new rat model of AD, TgF-344–19, which expresses two human genes for APP (Amyloid Precursor Protein) and PS1 (Presenilin 1) and emulates all the cytological characteristics of AD (1, 2). Our main goal is to study AD mechanisms on the level of neural networks engaged in spatial memory processing. This report shows a preliminary data on two memory systems in TgF-344–19 in a late stage of AD signs development.

The current hypothesis of AD development is primarily focused on the formation of Aβ-Amyloid plaques and Tau Neurofibrillary Tangles (NFTs) (3–7). Amyloid-plaques were found in many brain areas of AD patients extending practically across the whole neocortex and evolutionary older cortical regions. One of the first affected areas is the entorhino-hippocampal loop (HP), a circuit essential for spatial memory processing in animals and declarative memory in humans. It is of no surprise that spatial and episodic memories are among the first impaired cognitive abilities.

Hippocampus is a large palleocortical structure with different anatomy and functional characteristics on its dorsal and ventral poles. Whereas functions of dorsal hippocampus are relatively well understood, mnemonic functions of its ventral portion (vHP) are much less known. Recent work from Tonegawa lab suggests that vHP might be important for encoding and storage of the social memory (8). Other studies indicate that social memory is to large extent controlled by the dopaminergic system (DS), which endures considerable changes on the release of dopamine (DA) and its receptors (9–11). During the normal process of aging, the number of D-receptors decreases (12–13). In addition to this evidence, DA has been linked to an accelerated progression of the disease, a state known as fast progressive cognitive decline (14), a warning AD prognostic factor.

The functional split between the dorsal and ventral portion of hippocampus is further supported by the fact that they differ in their dopaminergic innervation. Whereas the substantial source of dopaminergic signaling for ventral hippocampus comes from ventral

32

tegmental area (VTA, 15), dorsal hippocampus gets projections from locus coeruleus (LC) besides those from VTA. Both projections then participate in hippocampal plasticity and are affected by AD (16, 17).

ObjectivesThe aim of this study is to describe and compare the progression of cognitive impairment

in the AD rat model, TgF-344–19, across two types of memory: spatial navigation memory and social memory. Each of them represents a different memory system, but both are processed within the hippocampal circuitry. Spatial navigation memory engages the dorsal HP, whereas the social and emotional memory engages the ventral HP. Our goal is to test whether both deteriorate in the late stage of transgenic AD model in a comparable way, or, despite they both depend on one anatomical region, if their functional deterioration differs.

MATERIALS AND METHODS

ModelWe employed a transgenic rat model of AD, TgF-344–19, containing the human mutant

genes APP and PS1 for familial form of AD. This model provides a complete picture of all the pathological characteristics of AD: progressive deposition of amyloid plaques, neurofibrillary tangles and neurodegeneration including cell apoptosis (18).

The animals, of an average weight of 500 g, were housed in groups according to the Czech Animal Protection Law on a 12 hour dark/light cycle with food and water ad libitum in a pathogen free environment in the animal facility of the Biomedical Center of the Medical Faculty in Pilsen, Charles University.

We used 17 animals with an average age of 17–18 months (measured in 30-day months).They were handled prior the experiment up to three weeks for 10 minutes daily.

In the social discrimination test, familiar and novel subjects were of the same age, gender and weight, in order to eliminate any bias of preferences towards one of the rat in the arena .

To minimize stress associated with transportation, animals were wheeled into testing rooms and rested there for at least 20 min prior to all tasks performed.

Social Discrimination TestThe experimental animals were exposed to Social Discrimination Test (SDT),

described by Engelmann et al., 1995 (19). The test paradigm employed three rats at the time: the experimental, the familiar and the novel animal. The main measured parameter was the time the experimental rat spent exploring each of the other two subjects. This involved a direct encounter between conspecifics while the investigatory behavior of the experimental subject served to quantify the social discrimination performance.

33

ArenaA black, oval shaped arena was of 100 cm length, 50 cm width and 50 cm height. To

achieve unbiased results and to ensure that the experimental rat can freely decide which rat to interact with, the familiar and novel subjects were kept in metal cages that prevented them from moving around the arena. The cages (16.5 cm in diameter and 24 cm in height) were positioned equidistantly from each other and from arena walls (Figure 1). Around each cage, 4 small white dots marked the “sniffi ng zones” for subsequent analysis. Later, the dots were digitally connected to form a circle before every video analysis. The circles indicated the sniffi ng zones and had a diameter of 26.4 cm. The experiment was performed in dimly lit room with evenly distributed light.

ExperimentThe experiment was performed on 6 experimental 17–18 old months rats. The whole

procedure began with 2 days of habituation, which consisted of 10 minutes per day free movement in the experimental arena. After the second day of habituation, each experimental rat was housed with the animal that was assigned as a familiar for a period of 72 hours. During this period, both animals were living in the same cage, separated with a grid from each other.

Fig. 1 A. Drawing of the arena. B. Photography of the arena with the cages. C. Schematic representation of the actual experiment.

A B

C

34

On the day of the experiment, the familiar and the experimental animals were separated 30 minutes prior to data collection. During the last 5 minutes of separation time, the experimental animal was put in the arena in order to explore the apparatus freely without any other subject in it. Whole experiment was recorded using color digital video camera. When the experiment began, tested rat was put directly between the two cages (one with the novel animal and the other with the familiar animal) and the 10 minutes. recording began. Half of the experiments were performed with the novel animal in the right cage and the familiar animal in the left cage, whereas the other half of the experiments were arranged in the opposite way. At the end of each experiment all rats were removed and the arena was thoroughly cleaned using water with detergent. See table 1 for the timeline of the experiment.

Tab. 1 Timeline of the experiment.

Handling+

Habituation

Habituation Experimental and familiar

rat put together

Separation of experimental

and familiar rat

Experimental rat placed in the arena to explore it prior

to experimentation

All 3 rats in the arena

discrimination test

Day 1 Day 2 Day 2–5 Day 5 Day 5 Day 5

10 minutes 10 minutes 72 hours 25 minutes 5 minutes 10 minutes

Video analysisRecordings were analyzed in a software environment called BORIS. The sniffing zones

were digitally drawn using the 4 dots marked in the arena. The videos were played in slow motion (10 fps) and the time spent by each rat in the sniffing zone was measured only in the first 5 minutes of the experiment. The analysis was performed in a blind way, as the rats were randomly chosen for the analysis, and the positions of the novel and familiar rat in the arena weren’t available during the analysis.

The nose of the rat was assigned as a tracking point used to calculate the time spent in each zone. Sniffing time was registered only when the nose of the experimental animal was clearly inside the sniffing zone. If other parts of the body than the nose entered the sniffing zone, sniffing time was not registered. In addition, in cases when the rat was not sniffing but rather sleeping, resting or grooming within the sniffing zone, such period was also discarded. The sniffing time in the vicinity of each presented subjects was recorded and the discrimination score for each experimental rat was calculated. After the analysis, the data was matched to the appropriate experimental rat and to the novel rat position. Calculation of the discrimination score followed.

Discrimination Score = (TNovel − TFamiliar) / (TNovel + TFamiliar)

35

Active Allothetic Place AvoidanceA second task that the rodents have been tested on was the Active Allothetic Place

Avoidance (AAPA), a hippocampal dependent task developed to functionally split the allocentric and egocentric navigation strategies. It has been shown that AAPA tends to be very sensitive even to hippocampal lesions that did not show any effect in conventional spatial memory tests as Morris water maze procedure (20, 21).

Briefly, the rat has to avoid a shock zone on circular arena that slowly rotates in one direction. The shock zone is defined in the allocentric orientation frame, e.g. it is stable in relation to room coordinates. The animal has to constantly check its own position in order not to enter the punished sector to avoid a mild footshock (0.3–0.7 mA). Various parameters are registered during the experiment. We assessed the maximum time the rat was avoiding the shock zone within each daily session.

A group of four TgF-344–19 rats was initially exposed to two habituation 20 minutes sessions on the arena without any shock. Then four days of training were performed under a protocol of one 20 minutes long session daily on a slowly rotating arena (one revolution per minute) with defined 60 degrees to-be-avoided shock zone in a room frame coordinate system.

RESULTS

SDTStatistical analysis was made using MATLAB software. Because the proper non-

transgenic age matched controls were not available, we tested the data against the hypothesis of fully random behavior (no memory expressed). One million randomly generated values of discrimination score between −1 to +1 were created in order to simulate the case of a complete impairment of the social discrimination (null hypothesis), during which the results are expected to have a normal distribution with a mean of 0 (Fig. 2). Fig. 2 illustrates that the experimental rats showed a relatively high positive discrimination scores with an average of +0.577 and a SEM of ±0.107. This shows their strong preference for the novel animal. The lowest discrimination score, observed within the group, was 0.338 and the highest was 0.968. These data were above 2σ (above 95% confidence interval) of the normal random distribution. This means the rats did show a significant social discrimination as they preferred to stay close to the novel animal.

36

AAPAWe analyzed the maximum time each animal was able to avoid entrance to the shock

zone. Across all days however, the tested animals showed flat learning curve. ANOVA with repeated measures (STATISTICA software) returned no significant effect. This indicates that the rats were unable to learn the AAPA task (Fig. 3).

Fig. 2 Normal distribution curve of the social discrimination score, assuming total social discrimination impairment, simulated with a million randomly generated values from −1 to +1. The dotted line represents standard deviation of 2σ. The black dots represent Discrimination scores of each individual experimental rat on a scale from +1 to −1 and the bold line represents the average discrimination score value.

Fig. 3 Shows the results of 18-month-old age group on AAPA test. Animals of this age showed absent learning and memory abilities through 4 days of training.

37

DISCUSSION

In this study we compared functionality of two independent memory systems in a late stage development of Alzheimer disease-related signs in a transgenic rat model TgF-344–19 AD. We aimed at assessing social discrimination and spatial memory performance.

Social memory in rodents is essential for adaptive social behavior and reproduction. Recent work has shown ventral hippocampus (8) is part of the circuitry that includes portion of brain dopaminergic system and controls the encoding and expression of social memory (22, 23).

On the other hand, another part of hippocampus – its dorsal portion, is crucial for spatial memory processing. This system, entorhino-hippocampal loop was shown to be among the first impaired by AD. In the TgF-344–19 AD model, rats in our pilot experiments showed spatial memory deficit beginning the 12–15 months in the AAPA task.

In this work we found a substantial split between social and spatial memory performance. While the allocentric spatial memory performance in AAPA test was practically absent, the social memory was largely spared as its scores were considerably high and significantly differed from the random data even at relatively low number of subjects. In social discrimination the subjects showed consistent results as all of them displayed more or less clear discrimination favoring the novel rat over the familiar one.

We could not compare the abovementioned behavior with the proper non-transgenic controls as such animals were not available. Therefore we could not empirically assess an eventual effect of AD condition. But the functional split between these memory types strongly suggests the underlying neural circuits are affected by AD in a different time course. Moreover, in a late stage of the disease model we face a situation where one system seems collapsed while the other shows surprisingly decent functional reliability.

We might speculate to what degree this functional split involves hippocampus – its ventral part is considered to be part of the circuitry controlling the social memory functions while its dorsal portion is responsible for spatial memory and orientation. If this is correct, then it would be of an outstanding importance to explore the degree of tau- and beta-amyloid pathology across its ventral and dorsal portion. Considering the results presented here, we would hypothesize that the ventral portion would be damaged much less than the dorsal one.

An alternative interpretation would consider similar morphological changes under the assumption that the two tests used are not comparable in their demands on the underlying circuits. Such alterative is hard to disprove in behavioural testing. Certainly, the suggested morphological evaluation of the tissue damage would show in a more straightforward way whether or not the structures constituting different memory systems are affected in the late stage of this new transgenic AD model in a similar extent.

38

SUMMARY

TgF 344–19 animal model shows that its spatial orientation is literally devastated by AD at the age of 18 months. However, the social memory system seems functionally unaffected at the same age. This finding shows a different progression of functional deterioration across two memory systems that seems of a particular interest given they share the same anatomical structure, hippocampus.

Disociace paměti pro prostorové a pro sociální vztahy u transgenního modelu Alzheimerovy choroby TgF 344–19

SOUHRN

Tato práce si klade za cíl porovnat dva různé druhy paměti, prostorovou a sociální, na potkaním modelu Alzheimerovy choroby TgF 344–19 v pokročilé fázi této choroby. Ve zpracování obou těchto druhů paměti hraje významnou roli hippocampus. K testování prostorové paměti jsme použili metodu zvanou Active Allothetic Place Avoidance a k testování sociální paměti jsme použili test sociální diskriminace mezi familiárním a neznámým potkanem. Zvířecí model TgF 344–19 ukázal, že jeho schopnost prostorové orientace je ve věku 18 měsíců již výrazně poškozena, kdežto ve stejném věku vykazuje model výraznou schopnost sociální diskriminace. Tento výsledek naznačuje rozdílnou funkční deterioraci těchto dvou paměťových systémů, a to i přes jejich anatomickou blízkost.

AUTHOR CONTRIBUTIONS

SP, CM, PF and KJ planned the experiments and wrote the manuscript. CM and PF performed the experiments and analyzed the data.

CONFLICT OF INTEREST STATEMENT

The authors declare that the research was conducted in the absence of any commercial or financial relationships that could be considered as a potential conflict of interest.

ACKNOWLEDGEMENTS

The authors wish to thank Mgr. Lenka Sýkorová for the technical support, Mgr. Eva Kralovcová and Dr. Pavel Pitule for supervising the genotyping techniques, and Elena Dacheva for proofreading and correcting the text.

39

Supported by GAUK 1114216, SVV 260281, PROGRES Q39 and NPU I LO1503 of Czech Republic.

REFERENCES

1. The 2015 Ageing Report. Underlying Assumptions and Projection Methodologies. European Economy 8, 2014. – 2. Alzheimer’s Association*. Alzheimer’s Association Report 2015 Alzheimer’s disease facts and fig-ures. Alzheimer’s & Dementia 11, 2015: 332–384. – 3. Selkoe D. J. , Mandelkow E., Holtzman D.: Deciphering Alzheimer Disease. Cold Spring Harb. Perspect. Med. 2, 2012: a011460. – 4. Selkoe D. J.: Alzheimer’s disease: genes, proteins, and therapy. Physiol. Rev. 81, 2001: 741–766. – 5. Swerdlow R. H., Khan S. M.: The Alzheimer’s Disease Mitochondrial Cascade Hypothesis: An Update. Exp. Neurol. 218 (2), 2009: 308–315. – 6. Swerdlow R. H.: Pathogenesis of Alzheimer’s disease. Review. Clinical Interventions in Aging 2 (3), 2007: 347–359. – 7. Stancu I. C., Ris L., Vasconcelos B. et al.: Tauopathy contributes to synaptic and cognitive deficits in a murine model for Alzheimer‘s disease. The FASEB J. 28 (6), 2014: 2620–2631. – 8. Okuyama T., Kitamura T., Roy D. S. et al.: Ventral CA1 neurons store social memory. Science. Vol 353, Issue 6307. 30 September 2016. – 9. Attems J., Quass M., Jellinger K. A.: Tauandalpha-synuclein brain-stem pathology in Alzheimer disease :rela-tion with extrapyramidal signs. Acta Neuropathol. 113, 53–62. doi:10.1007/s00401–006–0146–9. – 10. Portet F., Scarmeas N., Cosentino S. et al.: Extrapyramidal signs before and after diagnosis of incident Alzheimer disease inaprospective population study. Arch. Neurol. 66, 2009: 1120–1126. – 11. Trillo L., Das D., Hsieh W. et al.: Ascending monoaminergic systems alterations in Alzheimer’s disease.translating basic science into clin-ical care. Neurosci. Biobehav. Rev. 37, 2013: 1363–1379. – 12. Volkow N. D., Fowler J. S., Wang G. J. et al.: Decreased dopamine transporters with age in health human subjects. Ann. Neurol. 36, 237–239. doi:10.1002/ana.410360218. – 13. Bäckman L., Lindenberger U., Li S. C. et al.: Linking cognitive aging to alterations in dopamine neurotransmitter functioning: recent data and future avenues. Neurosci. Biobehav. Rev. 34, 2009: 670–677. – 14. Becker J. A., Hedden T., Carmasin J. et al.: Amyloid-β associated cortical thinning in clinically normal elderly. Ann. Neurol. 69, 1032–1042. doi:10.1002/ana. 22333. – 15. Chowdhury R., Guitart-Masip M., Bunzeck N. et al.: Dopamine modulates episodic memory persistence in old age. J. Neurosci. 32 (41), 14193–14204. – 16. Koch G., Di Lorenzo F., Bonnì S. et al.: Dopaminergic modulation of cortical plasticity in Alzheimer’s disease patients. Neuropsychopharmacol., 39 (11), 2654–2661. – 17. Kempadoo K. A., Mosharov E. V., Choi S. J. et al.: Dopamine release from the locus coeruleus to the dorsal hippocampus promotes spatial learning and memory. Proc. Nat. Acad. Sci. 113 (51): 14835–14840. – 18. Cohen R. M., Rezai-Zadeh K., Weitz T. M. et al.: A Transgen-ic Alzheimer Rat with Plaques, Tau Pathology, Behavioral Impairment, Oligomeric A, and Frank Neuronal Loss. J. Neurosci. April 10, 33 (15), 2013: 6245–6256. – 19. Engelmann M., Hädicke J., Noack J.: Testing declarative memory in laboratory rats and mice using the nonconditioned social discrimination procedure. Nature protocols, 6 (8), 1152–1162. – 20. Cimadevilla J. M., Kaminsky Y., Fenton A. et al.: Passive and active place avoidance as a tool of spatial memory research in rats. J. Neurosci. Methods 102, 2000: 155–164. – 21. Wesierska M., Dockery C., Fenton A. A.: Beyond memory, navigation, and inhibition: behavioral evidence for hippocampus-dependent cognitive coordination in the rat. J. Neurosci. 25 (9), 2005: 2413–9. – 22. Zinn C. G., Clairis N., Cavalcante L. E. et al.: Major neurotransmitter systems in dorsal hippocampus and basolateral amygdala control social recognition memory. Proc. Nat. Acad. Sci., 113 (33): E4914–E4919. – 23. Gray C. L., Norvelle A., Larkin T. et al.: Dopamine in the nucleus accumbens modulates the memory of social defeat in Syrian hamsters (Mesocricetus auratus). Behav. Brain Res., 286: 22–28.

Authorʼs address: S. L. P.-P., Alej Svobody 76, 323 00 Plzeň, Czech Republic

41

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 41–45

PATHOPHYSIOLOGY AND CLASSIFICATION OF AORTIC DISSECTION

M. Chottová Dvořáková

Department of Physiology and Biomedical Center, Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University

Aortic dissection is an uncommon but potentially fatal disease with catastrophic complications. Its pathobiology is both complex and multifactorial, and is associated with several significant developmental risk factors. It is defined as the separation of the aortic media with presence of extraluminar blood within the layers of the aortic wall.

The walls of the aorta consist of three layers. The innermost layer is the tunica intima, which is formed by monolayer of endothelial cells, and is attached by a fairly loose connective-tissue sublayer to the middle layer called tunica media. This is a thick layer of about 50 layers of lamellar elastic fibers with interposed smooth-muscle cells and collagen fibers. The outermost layer is the tunica adventitia that includes collagen fibers, fibroblasts and vessels (vasa vasorum) supplying the aortic wall with oxygenated blood, while such thick vascular wall cannot rely solely on the diffusion of nutrients from the flowing blood in the lumen. Elastin fibers are highly stretchable, which permits the aorta to exhibit its distensibility and elasticity; contrary, collagen fibers are responsible for aortic integrity due to their relatively high stiffness. Integrity of the aortic wall is dependent on balanced remodeling of the extracellular matrix, predominantly of elastin, collagen and vascular smooth muscle cells (1).

Aortic dissection involves a longitudinal tear of the inner layer of the aortic wall, allowing blood to leak into the wall itself and cause separation of the layers within the aortic wall. As the tear extends along the wall of the aorta, blood can flow in between the layers of the blood vessel wall (dissection). Tears in the intimal layer result in the propagation of dissection (proximally or distally) secondary to blood entering the intima-media space. Entry of blood into intima-media space of thoracic aorta leads to a creation of a false lumen. False lumen may extend in an anterograde or retrograde direction and may occupy about 50 to 75% of aortal circumference. The vast majority of dissections originate in the sites with the greatest hydraulic stress, which are located within several centimeters above the sinuses of Valsava in the ascending aorta and just distal to the origin of the subclavian artery in the descending aorta. Location of dissection: ascending aorta 60%, descending aorta 30%, and aortic arch 10% (2).

In the pathophysiology of aortic dissection, hemodynamic factors and properties of the aortic wall play the most important role. Weakening of the aortic media and intimal disease are most probably related to a combination of inherited and acquired factors, which means

42

that aortic dissection is the end process of an array of different pathological processes causing weakening of the aortic wall (Tab. 1). These pathologies include (a) genetic disorders: Marfan’s syndrome, Loeys-Dietz syndrome, Turner syndrome, the vascular form of Ehlers-Danlos syndrome, bicuspid aortic valve, familiar thoracic aneurism and dissection syndrome, (b) inflammatory conditions: Takayasu arteritis, giant cell arteritis and Behcet’s disease, and (c) factors and/or pathological processes leading to an increase of aortic wall stress involve hypertension, trauma, aortalcoarctation, pheochromocytoma, cocaine use, smoking and weight lifting (3).

Tab. 1 Risk factors involved in pathogenesis of aortic dissection and their pathophysiological basis.

Risk factors Pathophysiological basis

Genetic disordersMarfan’s syndromeLoeys-Dietz syndromeTurner syndromeEhlers-Danlos syndromeBicuspid aortic valveFamiliar thoracic aneurism and dissection syndrome

Weakening of the aortic media due to inherited disorders of extracellular matrix elements (e.g. fibrillin, type III collagen), mutations in receptors for transforming growth factor β, upregulation of matrix metalloproteinase, elastin deficiency and fragmentation

Inflammatory disordersBehcet’s diseaseGiant cells arteritisTakayasu arteritisSyphilitic aortitisBacterial or mycotic arteritis

T-cell mediated panarteritis affecting vasa vasora with inward extending or infiltration of the space around vasa vasora by lymphocytes, eosinophils, histiocytes and giant cells leading to aneurysm formation or fibrosis

Factors increasing aortic wall stressHypertenzionCocain useAortal coarctationTraumaWeight liftingSmoking

High wall stress can cause medial degeneration.

OthersAdvanced ageDyslipidaemiaAtherosclerosisPregnancy

Diverse including aortic ulcer production

Genetic disorders underlying aortic dissection are known just partially. Deficiency of several genes including fibrillin 1, transforming growth factor β (TGFβ) receptors and type III procollagen has been identified as risk factors for development of aortic dissection. All of them cause extracellular matrix abnormalities, which result in diminution of integrity of elastic and muscular components of the media. Deficiency of fibrillin 1 is associated mainly with structural weakening of the aortal extracellular matrix and increased availability of TGFβ cytokines group. Elevated level of TGFβ causes increasing of

43

matrix metalloproteinases 2 and 9 activities, which leads to lysis of elastic fibers and break down the extracellular matrix. Additionally, mutations in receptor 1 and 2 for TGFβ have been detected in connective-tissue disorders associated with aortic dissection. Mutation in gene encoding collagen type III leads to affects in the incorporation of other microfibril components within the aortic media and interaction with vascular smooth muscle cells (3, 4).

CLASSIFICATION

Several different classifications have been advised to describe aortic dissection including clinical classification and anatomic classification. In addition, the European Society of Cardiology has come up with a more comprehensive etiological classification including also atypical forms of aortic dissection.

European Society of Cardiology Classification:Class 1: classical aortic dissection with an intimal flap between true and false lumenClass 2: medial disruption with formation of intramural haematoma/haemorrhageClass 3: discrete/subtle dissection without haematoma, eccentric bulge at tear siteClass 4: plaque rupture leading to aortic ulceration, penetrating aortic atherosclerotic ulcer

with surrounding haematoma, usually subadventitialClass 5: iatrogenic and traumatic dissection

According to clinical classification aortic dissection is divided to acute and chronic. Acute dissection is diagnosed when the clinical symptoms have lasted 14 days or less. Beyond the 2nd week, the dissection is classified as chronic (5).

Anatomical classification includes two commonly used classification schemes: DeBakey classification, which categorizes dissections by the site of origin, and the Stanford classification categorizing dissections by involvement of the ascending aorta (Fig. 1). Acute Stanford type B dissection has been divided into four subgroups by Penn classification with further division based on the presence of risk factors for future aortic complications (6).

DeBakey Classification: Type I: Beginning in ascending with involvement of arch aortaType II: Confined to ascending aorta onlyType III: Beginning in descending aorta

Stanford Classification: Type A: Involvement of ascending aortaType B: No involvement of ascending aorta

44

CONCLUSION

The diagnosis of aortic dissection and the characterization of its type are crucial for appropriate treatment of patients. For clinical practice, it would be desirable to develop a clinical classification that would serve as a helpful guide to therapy (5). Partially Penn classification can serve to this purpose.

ACKNOWLEDGEMENTS

This study was supported by the National Sustainability Program I (NPU I) Nr. LO1503 provided by the Ministry of Education Youth and Sports of the Czech Republic and by the Charles University Research Fund (Progres Q39).

Fig. 1 Schematic image of aortic dissection’s classifications.

45

SUMMARY

Aortic dissection is the most common catastrophic disorder to affect the aorta characterised by separation of the layers of the tunica media by ingress of blood, producing a false lumen. There are several factors involving in pathogenesis of this aortic disease including genetic, inflammatory, mechanical and other factors. This article summarise all available information about pathogenesis of aortic dissection and its classification.

Patofyziologie a klasifikace disekce aorty

SOUHRN

Disekce aorty je velmi závažný, život ohrožující stav, při kterém dochází k odtržení vnitřní vrstvy aortální stěny krevním proudem. Na vzniku disekce se podílí řada faktorů zahrnujících genetické, zánětlivé, mechanické a další příčiny. Tento článek přehledně shrnuje dosavadní poznatky o patofyziologii aortální disekce a dále obsahuje i její klasifikaci.

REFERENCES

1. Dobrin P. B., Mrkvicka R.: Failure of elastin or collagen as possible critical connective tissue alterations underlying aneurysmal dilatation. Cardiovasc. Surg. 2, 1994: 484–488. – 2. Pretre R., Von Segesser L.K.: Aortic dissection. Lancet 349, 1997: 1461–1464. – 3. Goldfinger J. Z., Halperin J. L., Marin M. L. et al.: Thoracic aortic aneurysm and dissection. J. Am. Coll. Cardiol. 64, 2014: 1725–1739. – 4. Golledge J., Eagle K. A.: Acute aortic dissection. Lancet 372, 2008: 55–66. – 5. Criado F. J.: Aortic dissection: a 250-year perspective. Tex. Heart Inst. J. 38, 2011: 694–700. – 6. Augoustides J. G., Szeto W. Y., Woo E. Y. et al.: The complications of uncomplicated acute type-B dissection: the introduction of the Penn classification. J. Cardiothorac. Vasc. Anesth. 26, 2012: 1139–1144.

Author’s address: M. Ch. D., Alej Svobody1655/76, 323 00 Pilsen

47

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 47–58

ASOCIACE PAMĚŤOVÝCH STOP V NORMĚ I PATOLOGII U POTKANA

Š. Kápl1,2, K. Ježek1,2

1 Biomedicínské centrum LF UK v Plzni, 2 Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni

Schopnost generalizovat a vnímat existující souvislosti mezi přicházejícími podněty je zcela klíčová pro efektivní fungování jedince ve svém prostředí. Neméně klíčová je ale i schopnost mezi rozdílnými podněty, představami a zkušenostmi rozlišovat. Narušení uvedených procesů může stát v pozadí projevů mnohých psychických poruch, mezi něž patří například pozitivní symptomy schizofrenie v podobě bludných přesvědčení, paranoie a halucinací. Chceme proto navázat na předchozí výzkum segregace paměťových stop v mozku, konkrétně v hipokampu, a dáváme si za cíl porozumět adaptivním i patologickým formám procesu asociace dříve oddělených mentálních reprezentací. V této práci se zaměříme na shrnutí relevantní literatury a uvedení nových perspektiv výzkumu formování a reaktivace mentálních reprezentací.

Smysly poskytují jen torzo reality, mozaiku počitků, kterou teprve mozek interpretuje, dává jí smysl a hledá adekvátní reakce na ni. Vytvoření koherentní zkušenosti vyžaduje vnímání vzájemných vztahů rozličných znaků, které ji definují. Znaky mohou pocházet z různých modalit a jejich kombinace je v principu jedinečná a pro náš senzorický systém postrádá inherentního smyslu. Až kognitivní procesy zajišťované mozkem odhalují souvislosti vnímaných znaků a asociují ty, jež k sobě logicky náleží.

Vzniklé interpretace reality, její mentální reprezentace, mohou být dále ukládány do paměti (zejména do její deklarativní složky). Mentální reprezentace jsou tím, co dává paměťovým stopám obsah, význam. Jsou soborem znaků a jejich souvislostí definujících nějaký koncept; mohou reprezentovat například objekt, událost, prostor, emoci i abstraktní ideu (3).

Mentální reprezentace mohou být dále aktualizovány o nové prvky na základě mnoha různých principů, například dle podobnosti percepční, kauzálních souvislostí nebo dokonce mohou být prvky asociovány zcela arbitrárně, jak se tomu děje v jazyce při přiřazení slova k významu (16, 45, 59). Dle některých modelů se reprezentace – koncepty – skládají z elementů vázaných na původní modalitu a z elementů tzv. supramodálních (4, 5). To jsou předpokládané prvky sémantické (potažmo neuronové) sítě, které již nejsou přímo spojeny s konkrétními smysly, ale jsou spojeny až se znaky zkušenosti, které již byly ze smyslů extrahovány a dále zpracovány. Jsou vysoce abstraktní a pomáhají do jediného funkčního celku (komplexní mentální reprezentace) integrovat klíčové znaky zkušenosti nebo různé dílčí koncepty.

48

Bez ohledu na to, zda realitu spíše odrážejí teorie akcentující modální, nebo naopak supramodální aspekty reprezentace, klíčovou vlastností deklarativní paměti je, že k vybavení takřka celé uložené stopy je dostačující aktivace pouze zlomku informací, z nichž se stopa skládá (18, 26, 43). Jako příklad lze uvést vnímání zjednodušených kreseb reálných objektů, jako jsou tváře či části těla. Jsou-li zachovány nejdůležitější koncept definující prvky a jejich konfigurace, je objekt i přes značnou redukci informací správně rozpoznán, a dokonce můžeme sledovat příslušné fyziologické koreláty aktivace paměťové stopy (12, 14, 20).

Stimul spolehlivě vyvolávající aktivaci stopy pak může být zjednodušen i na jediný znak a nemusí zachovávat žádnou smyslovou podobnost se svou asociovanou mentální reprezentací. Takto arbitrární asociace vytvářejí podmínky pro užívání různých typů symbolů jako zástupců komplexnějších pojmů. Tito zástupci, symbolické tokeny, mohou usnadňovat operace s abstraktními pojmy, neboť se zdají snižovat kognitivní zátěž – mentální operace se provádí se symboly, nikoliv s jejich obsáhlými významy (60). Jak ukázal například výzkum Quian Quirogy a kolegů, vnímání nejen věrných fotografických vyobrazení konceptů a jejich zjednodušených kreseb, ale i symbolů (grafických i verbálních v podobě napsaného i vyřčeného jména), které jsou s příslušnými koncepty spojeny jen zvykem, zřejmě aktivují společné supramodální komponenty neuronových sítí (38, 39).

Pokud se dvěma objekty kognitivně operujeme, jako by oba reprezentovaly jedinou paměťovou stopu, mluvíme o jejich funkční ekvivalenci (60). Funkčně ekvivalentní objekty jsou vzájemně zaměnitelné, jelikož zastupují stejnou mentální reprezentaci a navzdory svým rozdílům jsou nositeli stejného významu. Zjednodušeným příkladem může být match-to-sample úloha (57). Představme si subjekt, který se naučí, že prezentace stimulu A vede k volbě stimulu B (a opačně); dále se naučí asociovat již známý stimul B s novým stimulem C. Bude-li subjekt schopen vyvodit, že stimul C má také vést k volbě stimulu A (a opačně), můžeme mluvit o funkční ekvivalenci stimulů A, B a C. Jinými slovy: v kognitivním zpracování je s nimi nakládáno jako se zaměnitelnými.

Tento fenomén, předpoklad symbolického myšlení a užívání jazyka, je široce rozšířeným a pozorovatelným nejen u lidí, ale i u non-humánních tvorů, což usnadňuje realizaci výzkumu asociace paměťových stop z neurofyziologické perspektivy (37, 56, 58). Jak uvidíme, užívání symbolů je ultimativním důkazem nelineární atraktorové dynamiky aktivace paměti.

Na nelinearitu aktivity neuronových sítí poukázal i Wills se svými spolupracovníky (55). Ti na příkladu postupné transformace jednoho prostředí v druhé ukazují, že jsou-li příslušné mentální reprezentace prostoru na sobě nezávislé (prostředí jsou vnímána jako mající různou identitu), vykazuje neuronová síť v hipokampu atraktorovou dynamiku. Atraktory jsou stavy, které má systém tendenci samovolně nabývat (10). Jinými slovy, změna aktivity sítě ze vzorce specifického pro jednu mentální reprezentaci na vzorec specifický pro druhou reprezentaci je náhlá a úplná; mezi vzorci jsou kvalitativní rozdíly v podobě odlišných aktivních subpopulací buněk. Tato kompletní záměna aktivity mezi dvěma vzorci je označována jako globální přemapování (obr. 1). K aktivaci nové mentální reprezentace dochází pouze v případě, že salience (neboli subjektivní významnost)

49

vnímaných znaků překročí určitou mez. Pokud by ale obě krajní prostředí byla v paměti subjektu reprezentována jako mající stejnou identitu, a to navzdory odlišnému vzhledu, pak by neuronová síť při změně aktivní paměťové stopy nevykazovala atraktorovou dynamiku a mezi vzorci aktivity pro tato prostředí by bylo možné rozeznat kontinuum (9, 10). Rozdíly mezi vzorci neurální aktivity pro tato prostředí by byly jen kvantitativního charakteru (stejná buněčná subpopulace s odlišnou frekvencí aktivity). To se označuje jako frekvenční přemapování (obr. 1).

Přirozená nelineární dynamika hipokampálního paměťového systému v zásadní míře ovlivňuje například to, zda si dokážeme vybavovat své životní vzpomínky ve fyziologických mezích. Co když je ale tato dynamika narušena? Mohly by četné psychické poruchy mít původ v poškození právě těchto mechanismů? Podle převažující mechanistické hypotézy, konkrétně Rollsova modelu, ano.

Rolls tvrdí, že hyperstabilní atraktory mohou vést například ke vzniku obsedantně kompulzivní poruchy či klinické deprese (41, 42). Naopak nestabilní, nebo také „mělké“, atraktory mohou mít za následek pozitivní i negativní symptomy schizofrenie (28, 41).

Obr. 1 Obrazce zobrazují heat mapy aktivity (indikované světlou barvou) jediného neuronu ve dvou čtvercových prostředích defi novaných různou konfi gurací světel. Změna prostředí vede v závislosti na struktuře mentální reprezentace k různým typům přemapování. Horní obrazec zobrazuje dvě segregované mentální reprezentace dvou prostředí, jejichž střídání vede ke globálnímu přemapování – to se vyznačuje výraznou změnou prostorových koordinát, kde je buňka aktivní. Mezi mapami buněčné aktivity není pozitivní korelace. Dolní obrazec zobrazuje jedinou mentální reprezentaci (mapu), která se po změně vzhledu prostředí (stejná změna konfi gurace světel jako v předchozím případě) kvalitativně nemění – pozorujeme proto frekvenční přemapování, během něhož koordináty aktivity zůstávají a změní se pouze míra neurální aktivace. Mapy buněčné aktivity i nadále pozitivně korelují.

50

Schizofrenie je závažné a vleklé duševní onemocnění, které narušuje jedincovu osobnost i ukotvení v realitě. Objevují se jak poruchy myšlení (paralogické myšlení, bludy), vnímání (iluze, halucinace), chování (bizarní chování, nedostatek spontaneity), tak i poruchy emotivity (anhedonie).

Dle této hypotézy vybavené vzorce buněčné aktivity neuronové sítě (např. mentální reprezentace) přestávají být stabilní, v důsledku čehož síť snadno v rychlém sledu střídá vzorec aktivace různých neuronových populací. Kromě nestrukturované aktivace neurálních reprezentací (korelátů vzpomínek, představ apod.) navíc patrně dochází k jejich patologickému splývání. Mezi mělkými, nestabilními paměťovými stopami se pak stírá vzájemná hranice a klesá stupeň jejich segregace (28). Konzistentní s tímto modelem jsou např. poznatky o roli dopaminu, tradičně spojovaného se vznikem schizofrenie, v kognitivních procesech generalizace a přiřazení salience (6, 22, 24).

Popsaný proces má za následek vznik bizarních asociací, které se manifestují například ve formě paranoidních a dalších bludných přesvědčení. Tento teoretický pohled na patofyziologii schizofrenie na úrovni neuronových sítí však dosud nebyl uspokojivě testován. Jeho experimentální průkaz by měl nedocenitelný dopad na naše chápání neurálního mechanizmu symptomatologie schizofrenie s perspektivou nalézt adekvátní účinnou léčbu.

Proto se v právě začínajícím výzkumu zaměříme na neurofyziologické aspekty procesu sociace až splývání dříve nezávislých mentálních reprezentací, a to zejména v kontextu destabilizovaných neuronových sítí u simulovaných psychotických atak.

Jako vhodné místo ke studiu stability mentálních reprezentací se jeví hipokampus. Hipokampální systém je zcela zásadní strukturou pro kódování, uchovávání a vybavování komplexních paměťových stop. Podílí se na rozmanitých kognitivných funkcích, a to například na formování i uchovávání epizodické a sémantické paměti, tedy vzpomínek i znalostí (48, 52). Dále hraje roli v utváření multimodálních arbitrárních asociací nezbytných pro pojmové myšlení i zprostředkovává mentální simulace, čímž hraje vedle frontálních korových struktur významnou roli v prospektivním myšlení (7, 19, 32, 47). Zóny CA3 a CA1 hipokampu proper se v kooperaci s dalšími strukturami (zejména s gyrem dentatem a entorhinální kůrou) zásadně podílejí na procesech segregace mentálních reprezentací (pattern separation) a aktivace kompletní paměťové stopy i na základě vnímání jen jejího fragmentu (pattern completion), tedy procesech v psychóze značně narušených (15, 43, 51).

Populace hipokampálních neuronů jsou schopny kódovat rozmanité aspekty zkušenosti: prostor, čas, kontext událostí i jejich obsah (36, 52). Metodickým základem našeho přístupu je registrace a analýza aktivity pozičních pyramidových neuronů (place cells, neurony místa) hipokampu. Jedinečná aktivita každého pozičního neuronu odvisí od zpracovávání jen určitého aspektu aktivní paměťové stopy. V případě mentální reprezentace prostoru tak může být aktivita poziční buňky lokalizována jen do určitého segmentu aktuálního prostředí. Tato omezená oblast se označuje jako firing field buňky a nabývá rozličných velikostí, tvarů i dalších vlastností. V každém poznaném prostředí tvoří populace hipokampálních buněk unikátní vzorec aktivity (21), takzvanou hipokampovou reprezentaci prostoru, která je považována za substrát prostorové paměti a orientace.

51

Autoasociativní architektura hipokampové CA3 sítě umožňuje rychlé posílení vzájemných synapsí současně aktivních neuronů na podkladě vjemu nového prostředí, a tím formování nové hipokampové mapy (43). Procesy zajišťované hipokampem, včetně role v zápisu a vybavování epizodické paměti, vyžadují vzájemnou asociaci vzorců aktivity refl ektujících více dimenzí prožitku současně (jako třeba dimenze faktu, místa a času; 8, 53). Vzhledem k tomu, že kolaterální spojení mezi hipokampovými pyramidovými buňkami jsou zakončena synapsemi Hebbova typu, paralelnost buněčné aktivity či velmi těsná časová blízkost jsou klíčové pro vznik posíleného spojení (indukcí LTP – neboli dlouhodobé potenciace – synaptické odpovědi; 11, 29).

Tento mechanizmus zajišťuje jednak možnost asociovat související (a tedy současně přicházející) vstupní informace, jednak naopak udržovat oddělené vzorce aktivity, které časově vázané nejsou. Tomuto mechanizmu patrně výraznou měrou přispívá i lokální rytmicita (theta oscilace), která periodickou inhibicí pyramidových neuronů (a tím i rekurentních vláken) znemožňuje, aby v síti byly aktivní skupiny buněk bez podpory související vstupní informace (21). Pro úspěšné formování asociativní LTP je nezbytné, aby na dendritický strom oba vstupy dorazily v intervalu ne delším než přibližně 120 ms

Obr. 2 Levý obrazec ukazuje 4 stádia tréninku: pohyb ve dvou arénách spojených koridorem, pohyb vždy v jedné z arén se zataraseným koridorem, pohyb střídavě v jedné z arén bez spojovacího koridoru, pohyb střídavě v jedné z arén umístěné do středu původní konfi gurace. Obrazec pravý reprezentuje fáze experimentálního protokolu. Experiment začíná dvěma desetiminutovými fázemi v jednotlivých prostředích; následuje desetiminutová fáze doprovázená střídáním konfi gurací světel charakterizujících jednotlivá prostředí – dochází k „virtuálním teleportacím“; nakonec subjekt prochází dalšíma dvěma referenčními fázemi.

52

(tj. během jediného theta cyklu), ne-li během stejného gama cyklu. Za běžných okolností se tomu neděje, neboť nezávislé informace v tak krátkém časovém sledu do mozku reálně vstoupit nemohou. Procedura „virtuální teleportace“ popsaná v Ježek et al. (21) tuto situaci umožňuje modelovat in vivo.

Námi používaný teleportační protokol (obr. 2) pracuje se dvěma mentálními reprezentacemi prostoru, mezi nimiž by mělo docházet ke střídání (21). Samotné experimentální fázi předchází fáze tréninková. Mezi všemi fázemi subjekt (potkan) v klidu odpočívá mimo experimentální arénu. Během tréninku subjekt zprvu volně prochází mezi dvěma čtvercovými arénami (každá o délce 60 cm) propojenými koridorem 20 × 20 cm. Každá aréna reprezentuje jedno prostředí definované specifickou sestavou světel (např. světelný kruh na podlaze nebo světelné linie podél stěn). V nadcházejících fázích tréninku je koridor nejdříve zatarasen a následně zcela odstraněn. V té době se pracuje s jedinou arénou umístěnou ve středu oblasti dříve okupované spojenými arénami a je možné volně střídat aktuálně užité osvětlení definující jednotlivá prostředí. Samotná experimentální fáze je doprovázena registrací neuronální aktivity v CA3 a CA1 dorsálního hipokampu (obr. 3) a sestává z pěti desetiminutových sub-fází: ze dvou referenčních fází (potkan se volně pohybuje postupně v jednom a následně v druhém prostředí), z teleportační fáze a z dalších dvou referenčních fází (potkan se opět volně pohybuje postupně v obou prostředích).

Obr. 3 Obrazec horní ukazuje vývoj vzorce aktivity hipokampální neuronové sítě bezprostředně před a po teleportaci. Světlejší a tmavší sloupce reprezentují aktuální korelaci populační aktivity s jednotlivými vzorci aktivity charakteristickými pro jedno nebo pro druhé prostředí. Nejtmavší sloupce jsou kombinované theta cykly, během nichž síť vykazovala oba vzorce aktivity. Před teleportací pozorujeme období stability, po teleportaci rychlé střídání právě aktivní reprezentace (včetně smíšených vzorců) a následně se aktivita neuronální sítě stabilizuje na vzorci odpovídajícímu právě prezentovanému prostředí. Obrazec dolní ukazuje zóny hipokampu CA1 a CA3, kam jsou umisťovány elektrody pro akvizici dat.

53

Během teleportační fáze je potkan ve 40- až 60sekundových intervalech „teleportován“ mezi oběma prostředími – jsou přepínány konfigurace osvětlení definující jedno nebo druhé prostředí.

Při „virtuální teleportaci“ subjektu z jednoho prostředí do druhého nastává často období nestability hipokampální neuronové sítě. Nově aktivovaná reprezentace prostoru se po dobu několika sekund střídá s paměťovou stopou předchozí – můžeme pozorovat flickering (problikávání, vizte obr. 3) mezi novou a starou reprezentací (21).

Během této nestability se nesouvisející mentální reprezentace dostávají do výrazné časové proximity, ke které by za normálních podmínek nemohlo dojít, neboť konkurenční vzorce aktivity kódují fyzická místa cca 90 cm vzdálená. Časový rámec exprese obou vzorců se za těchto okolností dostává na úroveň jediného theta cyklu, neboť kromě exprese původních reprezentací v čisté formě napříč sousedními theta cykly byly popsány i stavy současné exprese obou paměťových stavů. Zatímco v původně užité populační korelační analýze jejich počet není vysoký a potvrzuje atraktorovou populační dynamiku CA3 sítě, metody individuálního indexování buněk pro příslušnost k jednomu či druhému paměťovému vzorci ukazují, že k překryvu mezi oběma nesouvisejícími stavy po teleportaci dochází častěji, než bylo dosud patrné.

Narážíme zde tedy na dosud neprozkoumaný fenomén současné aktivace dvou paměťových stavů během velmi krátkého časového okna, který umožňuje jejich vzájemnou asociaci dle hebbovských zákonů. Tato koaktivace fyziologicky může vést ke splývání dříve nesouvisejících paměťových stop do jedné (2, 17, 40).

Naše předběžné výsledky ukazují, že aktivace dvou reprezentací v časové blízkosti skutečně vede k jejich zdánlivému sbližování (23). Analýza proběhla srovnáním korelací vzorců buněčných aktivit pro jednotlivá prostředí před teleportační fází a po ní. Výsledkem korelace populační aktivity zaznamenávané po celou dobu trvání seance v obou prostředích byl nárůst podobnosti mezi oběma reprezentacemi. Následná analýza populačních vektorů ve vysokém časovém rozlišení ukázala, že počet flickerů (rychlých střídání původní a nové reprezentace) v zóně CA3 hipokampu významně narostl v seancích následujících po fázi teleportační. Když jsme detekované flickery z nahrávky odfiltrovali za účelem posouzení míry, do jaké se podílejí na zvýšení podobnosti obou paměťových kódů, zmíněný efekt téměř úplně vymizel. Dá se tedy předběžně spekulovat, že interpretací s největším potenciálem vysvětlit tato data je dlouhodobá destabilizace neurální sítě. Otázkou pro další výzkum tedy zůstává, zda se veškerá pozorovaná narůstající podobnost mezi vzorci neurální aktivity dá vysvětlit jako prostý vedlejší efekt destabilizace neuronové sítě. Tedy jen jako zdánlivá podobnost vzniklá aktivací obou krajních vzorců v rámci nejkratších časových úseků, na jaké jsme data při analýze dělili.

Za fyziologických podmínek tedy oba stavy nepodléhají rychlému kolapsu – ukazuje se, že i po několika desítkách „teleportací“ si CA3 hipokampové mapy v zásadě zachovávají vzájemnou separaci. Zároveň jsou ale patrné známky, že dochází k dynamickým změnám v chování neuronové sítě, které mohou vést k postupnému zvyšování vzájemné provázanosti obou paměťových kódů. Ač to současné výsledky přímo neimplikují, nelze s jistotou vyloučit, že by tato dočasná destabilizace nevytvářela podmínky pro propojení až splývání neurálních subpopulací a v delším časovém horizontu nevedla k postupnému

54

vytvoření jediného společného vzorce aktivity pro obě prostředí. Medicínsky relevantní otázkou je, jak je tento efekt vyjádřen u modelů psychózy, které by dle Rollsova přístupu měly vykazovat primárně zvýšenou destabilizaci atraktorové dynamiky sítě, a tedy usnadnit splývání mentálních reprezentací.

Je totiž možné, že farmakologická simulace psychotické ataky navodí svým primárním efektem destabilizaci atraktorové sítě a v kombinaci s výše zmíněným i usnadní splývání arbitrárně spojených mentálních reprezentací Právě, jak předpokládá Rollsův model. K zodpovězení této otázky by mohlo pomoci využití halucinogenů, non-kompetitivních antagonistů N-Methyl-D-aspartát (NMDA) receptorů, jako jsou Fencyclidin (PCP) a Dizocilpin (MK-801). Tyto látky jsou běžně používány v animálních modelech schizofrenie a dokážou vyvolat její negativní i pozitivní symptomy (1, 46, 49). U potkanů vyvolávají zejména hyperaktivitu, snižují tendenci k sociálnímu chování, ovlivňují učení a narušují schopnost přesouvání pozornostních setů (13, 30, 31, 44, 46, 54). Výsledkem je pak narušení prostorové orientace a elektrofyziologické aktivity hipokampálního paměťového systému kvůli snížené aktivitě inhibičních interneuronů, oslabování theta rytmu a rozšiřování oblasti aktivity pyramidových buněk s charakterem place cells (30, 35). To je konzistentní s ověřovanou domněnkou o poruše atraktorů, o snižování jejich hloubky, o nejasném ohraničení paměťových stop a o vzniku podmínek pro až patologické asociace mezi mentálními reprezentacemi.

Ve shodě s touto hypotézou jsme ve svých pilotních datech skutečně pozorovali tendenci k flickerování zvláště v případě modelu schizofrenie. Pokusnými subjekty byli potkani Long-Evans po subchronické aplikaci MK-801 (0,2 mg/kg, rozpuštěn v 0,9% NaCl) a vystavení virtuálním teleportacím. Třebaže období post-teleportační nestability trvalo u kontrolních zvířat dobu v řádu vteřin, u zvířat po aplikaci MK-801 nestabilita aktivity sítě pokračovala i po desítkách vteřin. Tyto výsledky by mohly implikovat správnost předpokladu destabilizace atraktorové dynamiky v psychóze.

Zůstává nezodpovězeno, jakou dynamiku a jakou konkrétní finální podobu by mohlo mít splývání neurálních kódů. Byly by při aktivaci jedné z asociovaných reprezentací rekrutovány buňky z obou původních subpopulací? Je koaktivita obou reprezentací v rámci jediného theta cyklu podmínkou vytvoření asociace? Dojde splynutím mentálních reprezentací k vytvoření vzorce aktivity na pomezí vzorců původních? Vznikne jediná mapa aktivity sítě kombinující obě mapy předchozí, v níž budou buňky aktivní v obou původně reprezentovaných segmentech? Bude se aktivita vázaná na jednotlivá prostředí stávat podobnější aktivitě dříve charakterizující jen jednu z originálních reprezentací? Nebo snad dojde k vytvoření zcela nového vzorce aktivity neuronální sítě? Dokáže destabilizovaná neurální síť vůbec vytvořit vzájemně nezávislé mentální reprezentace, respektive jejich fyziologické koreláty? Projeví se funkční ekvivalence mezi reprezentacemi nejen na fyziologické úrovni, ale i behaviorálně? Tyto otázky zůstávají zcela otevřeny.

Pokud se dále zaměříme na samotný proces asociace, vyvstávají další otázky o podstatě procesů vedoucích k těmto hypotetizovaným projevům. Zvláštní pozornost zaslouží změny v chování jednotlivých buněk kódujících dané reprezentace. Významným předpokladem je, že záměna mezi aktivací asociovaných paměťových stop proběhne formou frekvenčního přemapování (tedy změnou míry aktivity stejných buněk), na rozdíl od záměny v případě

55

oddělených stop, kterou by mělo provázet přemapování globální (tedy dojde k aktivaci odlišné subpopulace buněk). Lze odhadovat, že poziční buňky budou s rostoucí propojeností reprezentací vykazovat také rostoucí aktivitu v segmentech prostředí, kde by jinak vysílaly akční potenciály při aktivní mentální reprezentaci alternativní.

Víme, že podoba firing fields (oblasti aktivity) pozičních buněk je značně flexibilní a je závislá nejen na aktuálním prostorovém kontextu, ale také na právě plněné úloze a předchozím učení (25, 34, 50). Ač se od firing fields obecně očekává tvarová symetrie, může dlouhodobý trénink skrze hebbovské učení vést k jejich deformaci i dřívější aktivaci buněk, jejichž činnost obvykle přímo navazuje na aktivitu buněk jiných (33). To by mohlo v našem případě vést k topografickému rozšiřování firing fields i do segmentů dříve spojovaných jen s alternativní, nyní asociovanou, reprezentací.

Abychom ale mohli popsat chování populace pozičních neuronů při splývání mentálních reprezentací, musíme vědět, zda se obdobným způsobem mění aktivita všech zúčastněných buněk, anebo se proces její změny výrazně liší mezi jednotlivými buňkami. V takovém případě by potenciální splývání vykazovaly jen některé z buněk, které tyto reprezentace v hipokampu kódují. Nevíme ani, zda se nestabilita projevuje více v segmentech prostředí, v nichž dříve k teleportacím skutečně došlo.

Zcela také chybí informace o tom, jaké relevantní kognitivní procesy výše popsaná nestabilita reflektuje. Třebaže během teleportací a v době těsně po ní následující může nestabilita indikovat soupeření mentálních reprezentací z důvodu inkongruentního smyslového vstupu (teleportace vnáší do potkaního mozku nesoulad mezi očekávaným a reálným prostředím), dlouhodobá nestabilita sítě by mohla odrážet zcela jiné procesy. Stejně tak, jako může aktivita place cells poukazovat na mentální simulace, prospektivní myšlení a reflektovat prostorový kontext plánované další činnosti, tak by období zdánlivé nestability mohla odrážet vybavování kontextu právě aktivní reprezentace (27). A tímto kontextem by byla asociovaná alternativní reprezentace prostoru. Rozpomínání na související koncept by dále posilovalo spojení mezi stopami a přispívalo k jejich splývání.

SOUHRN

Experimentální přístup virtuálních teleportací za aplikace MK-801, non-kompetitivního antagonisty NMDA receptorů, popsaný v této práci má potenciál přinést nejen kritické důkazy o platnosti či neplatnosti Rollsova modelu atraktorového původu schizofrenie a dalších duševních poruch, o dynamice bludného vnímání spojitostí, ale též přinést jedinečný náhled do formování adaptivních asociací mezi různými mentálními reprezentacemi. Můžeme studovat neurofyziologické koreláty funkční ekvivalence mezi stimuly a vznik arbitrárních spojení, základních kamenů symbolických systémů včetně jazyka. Dosavadní předběžné výsledky jsou konzistentní s Rollsovou hypotézou a ukazují na destabilizaci aktivity neuronové sítě. V této práci podrobněji diskutujeme souvislosti tohoto jevu a možnou dynamiku neuronové sítě při asociaci až splývání paměťových stop.

56

Association of memory traces in norm and pathology in rats

SUMMARY

Experimental paradigm of virtual teleportations with applied non-competitive NMDA receptor antagonist MK-801, as described in this work, has a potential to bring not only crucial evidence for or against validity of Rolls’ model of attractor nature of chizophrenia and other mental disorders, but also to bring information about dynamics of delusional perception of relations and a unique insight into formation of adaptive associations between various mental representations. We are able to study neurophysiological correlates of functional equivalence between stimuli and to study creation of arbitrary associations, the cornerstones of symbolic systems like language. Present preliminary data are consistent with Rollsʼ hypothesis and demonstrate a destabilisation of neuronal network activity. In this work, we discuss the context of this phenomenon in detail as well as possible neuronal network dynamics during association or even fusion of memory traces.

PODĚKOVÁNÍ

Tato práce byla podpořena granty GAČR 15-20008S, SVV 260 394, NPU I LO1503 České republiky a Karlovy univerzity a Grantovou agenturou Univerzity Karlovy (projekt č. 1372217).

LITERATURA

1. Andine P., Widermark N., Axelsson R. et al.: Characterization of MK-801-induced behavior as a putative rat model of psychosis. J. Pharmacol. Exp. Ther. 290, 1999: 1393–1408. – 2. Axmacher N., Mormann F., Fernandez G. E. et al.: Memory formation by neuronal synchronization. Brain Res. Rev. 52, 2006: 170–182. – 3. Barsalou L. W.: Grounded cognition. Annu. Rev. Psychol. 59, 2008: 617–645. – 4. Barsalou L. W., Kyle Simmons W., Barbey A. K. et al.: Grounding conceptual knowledge in modality-specific systems. Trends Cogn. Sci. 7, 2003: 84–91. – 5. Bowers J. S.: On the biological plausibility of grandmother cells: implications for neural network theories in psychology and neuroscience. Psychol. Rev. 116, 2009: 220–251. – 6. Brisch R., Saniotis A., Wolf R. et al.: The role of dopamine in schizophrenia from a neurobiological and evolutionary perspective: old fashioned, but still in vogue. Front. Psychiatry 5, 2014: 47. – 7. Buckner R. L.: The role of the hippocampus in prediction and imagination. Annu. Rev. Psychol. 61, 2010: 27–48, C 1–8. – 8. Clayton N. S., Dickinson A.: Episodic-like memory during cache recovery by scrub jays. Nature 395, 1998: 272–274. – 9. Colgin L. L., Leutgeb S., Jezek K. et al.: Attractor-map versus autoassociation based attractor dynamics in the hippocampal network. J. Neurophys-iol. 104, 2010: 35–50. – 10. Daelli V., Treves A.: Neural attractor dynamics in object recognition. Exp. Brain Res. 203, 2010: 241–248. – 11. Debanne D., Gahwiler B. H., Thompson S. M.: Long-term synaptic plasticity between pairs of individual CA3 pyramidal cells in rat hippocampal slice cultures. J Physiol 507 (Pt 1), 1998: 237–247. – 12. Desimone R., Albright T. D., Gross C. G. et al.: Stimulus-selective properties of inferior temporal neurons in the macaque. J. Neurosci. 4, 1984: 2051–2062. – 13. Egerton A., Reid L., McKerchar C. E. et al.: Impairment in perceptual attentional set-shifting following PCP administration: a rodent model of set-shifting deficits in schiz-ophrenia. Psychopharmacology (Berl) 179, 2005: 77–84. – 14. Gross C. G.: Single neuron studies of inferior temporal cortex. Neuropsychologia 46, 2008: 841–852. – 15. Guzowski J. F., Knierim J. J., Moser E. I.: Ensemble

57

dynamics of hippocampal regions CA3 and CA1. Neuron 44, 2004: 581–584. – 16. Hiraga M. K.: Diagrams and metaphors: Iconic aspects in language. Journal of pragmatics 22, 1994: 5–21. – 17. Huerta P. T., Lisman J. E.: Bidirectional synaptic plasticity induced by a single burst during cholinergic theta oscillation in CA1 in vitro. Neuron 15, 1995: 1053–1063. – 18. Hunsaker M. R., Kesner R. P.: The operation of pattern separation and pattern completion processes associated with different attributes or domains of memory. Neurosci. Biobehav. Rev. 37, 2013: 36–58. – 19. Chua E. F., Schacter D. L., Rand-Giovannetti E. et al.: Evidence for a specific role of the anterior hippocampal region in successful associative encoding. Hippocampus 17, 2007: 1071–1080. – 20. Ishai A., Ungerleider L. G., Martin A. et al.: The representation of objects in the human occipital and temporal cortex. J. Cogn. Neurosci. 12 Suppl 2, 2000: 35–51. – 21. Jezek K., Henriksen E. J., Treves A. et al.: Theta-paced flick-ering between place-cell maps in the hippocampus. Nature 478, 2011: 246–249. – 22. Kahnt T., Tobler P. N.: Dopamine regulates stimulus generalization in the human hippocampus. Elife 5, 2016: e12678. – 23. Kapl S., Zitricky F., Proskauer-Pena S. L. et al.: Fusion of distinct spatial representations in hippocampus. Poster session presented at the International Conference on Memory, Budapest, Hungary. 2016. – 24. Kapur S.: Psychosis as a state of aberrant salience: A framework linking biology, phenomenology, and pharmacology in schizophrenia. Amer. J. Psychiat. 160, 2003: 13–23. – 25. Kobayashi T., Nishijo H., Fukuda M. et al.: Task-dependent rep-resentations in rat hippocampal place neurons. J. Neurophysiol. 78, 1997: 597–613. – 26. Leutgeb J. K., Leutgeb S., Moser M. B. et al.: Pattern separation in the dentate gyrus and CA3 of the hippocampus. Science 315, 2007: 961–966. – 27. Lisman J., Redish A. D.: Prediction, sequences and the hippocampus. Philos. Trans. R. Soc. Lond B Biol. Sci. 364, 2009: 1193–1201. – 28. Loh M., Rolls E. T., Deco G.: A dynamical systems hypothesis of schizophrenia. PLoS Comput. Biol. 3, 2007: e228. – 29. Magee J. C., Johnston D.: A synaptically controlled, associative signal for Hebbian plasticity in hippocampal neurons. Science 275, 1997: 209–213. – 30. Mandillo S., Rinaldi A., Oliverio A. et al.: Repeated administration of phencyclidine, amphetamine and MK-801 selectively impairs spatial learning in mice: a possible model of psychotomimetic drug-induced cognitive deficits. Behav. Pharmacol. 14, 2003: 533–544. – 31. Mattia A., Moreton J. E.: Electroencephalographic (EEG), EEG power spectra, and behavioral correlates in rats given phencyclidine. Neuropharmacology 25, 1986: 763–769. – 32. McCormick C., Moscovitch M., Protzner A. B. et al.: Hippocampal-neocortical networks differ during encoding and retrieval of relational memory: functional and effective connectivity analyses. Neuropsychologia 48, 2010: 3272–3281. – 33. Mehta M. R., Barnes C. A., McNaughton B. L.: Experience-dependent, asymmetric expansion of hippocampal place fields. Proc. Natl. Acad. Sci. U S A 94, 1997: 8918–8921. – 34. Mehta M. R., Quirk M. C., Wilson M. A.: Experience-dependent asymmetric shape of hippocampal receptive fields. Neuron 25, 2000: 707–715 – 35. Mesbah-Oskui L., Georgiou J. , Roder J .C.: Hippocampal place cell and inhibitory neuron activity in disrupted-in-schizophrenia-1 mutant mice: implications for working memory deficits. NPJ Schizophr 1, 2015: 15011. – 36. Miller J. F., Neufang M., Solway A. et al.: Neural activity in human hippocampal formation reveals the spatial context of retrieved memories. Science 342, 2013: 1111–1114. – 37. Nakagawa E.: Acquired equiva-lence of discriminative stimuli following two concurrent discrimination learning tasks as a function of overtraining in rats. The Psychological Record 49, 1999: 327–348. – 38. Quian Quiroga R., Kraskov A., Koch C. et al.: Explicit encoding of multimodal percepts by single neurons in the human brain. Curr. Biol. 19, 2009: 1308–1313. – 39. Quian Quiroga R., Reddy L., Kreiman G. et al.: Invariant visual representation by single neu-rons in the human brain. Nature 435, 2005: 1102–1107. – 40. Ritter P., Born J., Brecht M. et al.: State-dependencies of learning across brain scales. Front Comput. Neurosci. 9, 2015: 1. – 41. Rolls E. T.: Glutamate, obsessive-com-pulsive disorder, schizophrenia, and the stability of cortical attractor neuronal networks. Pharmacol. Biochem. Behav. 100, 2012: 736–751. – 42. Rolls E. T.: A non-reward attractor theory of depression. Neurosci. Biobehav. Rev. 68, 2016: 47–58. – 43. Rolls E. T.: Pattern separation, completion, and categorisation in the hippocampus and neocortex. Neurobiol. Learn. Mem. 129, 2016: 4–28. – 44. Rung J. P., Carlsson A., Ryden Markinhuhta K. et al.: (+)-MK-801 induced social withdrawal in rats; a model for negative symptoms of schizophrenia. Prog. Neuropsychopharmacol. Biol. Psychiatry 29, 2005: 827–832. – 45. Sakai K., Miyashita Y.: Neural organization for the long-term memory of paired associates. Nature 354, 1991: 152–155. – 46. Sams-Dodd F.: Phencycli-dine-induced stereotyped behaviour and social isolation in rats: a possible animal model of schizophrenia. Behav. Pharmacol. 7, 1996: 3–23. – 47. Spreng R. N., Mar R. A.. Kim A. S.: The common neural basis of autobiograph-ical memory, prospection, navigation, theory of mind, and the default mode: a quantitative meta-analysis. J. Cogn. Neurosci. 21, 2009: 489–510. – 48. Squire L. R., Stark C. E., Clark R. E.: The medial temporal lobe. Annu. Rev.

58

Neurosci. 27, 2004: 279–306. – 49. Stuchlik A., Vales K.: Systemic administration of MK-801, a non-competitive NMDA-receptor antagonist, elicits a behavioural deficit of rats in the Active Allothetic Place Avoidance (AAPA) task irrespectively of their intact spatial pretraining. Behav. Brain Res. 159, 2005: 163–171. – 50. Takahashi S.: Hierarchical organization of context in the hippocampal episodic code. Elife 2, 2013: e00321. – 51. Tamminga C. A., Stan A. D., Wagner A. D.: The hippocampal formation in schizophrenia. Am. J. Psychiatry 167, 2010: 1178–1193. – 52. Tsien J. Z., Li M., Osan R., et al.: On initial Brain Activity Mapping of episodic and semantic memory code in the hippocampus. Neurobiol. Learn. Mem. 105, 2013: 200–210. – 53. Tulving E.: Episodic memory: from mind to brain. Annu. Rev Psychol 53, 2002: 1–25. – 54. Whishaw I. Q., Auer R. N.: Immediate and long-lasting effects of MK-801 on motor activity, spatial navigation in a swimming pool and EEG in the rat. Psychopharmacology (Berl) 98, 1989: 500–507. – 55. Wills T. J., Lever C., Cacucci F. et al.: Attractor dynamics in the hippocampal representation of the local environment. Science 308, 2005: 873–876 – 56. Zentall T. R., Clement T. S., Weaver J. E.: Symmetry training in pigeons can produce functional equivalences. Psychon. Bull. Rev. 10, 2003: 387–391. – 57. Zentall T. R., Galizio M., Critchfied T. S.: Categorization, concept learning, and behavior analysis: an introduction. J. Exp. Anal. Behav. 78, 2002: 237–248 – 58. Zentall T. R., Wasserman E. A., Urcuioli P. J.: Associative concept learning in animals. J. Exp. Anal. Behav. 101, 2014: 130–151. – 59. Zentall T. R., Wasserman E. A., Urcuioli P. J.: Associative concept learning in animals. J. Exp. Anal. Behav. 101, 2014: 130–151. – 60. Zentall, T. R., Wasserman, E. A., Lazareva, O. F. et al.: Concept learning in animals. Comparative Cognition & Behavior Reviews. 3, 2008: 13–45.

Adresa autora: Š. K., Alej Svobody 1655/76, 304 60 Plzeň

59

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 59–66

PHYSICAL ACTIVITY AND HUMAN EVOLUTION

J. Novák

Department of Sports Medicine, Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University

Six million years ago the story of human evolution began. The earliest humans were found in Africa, which is where much of human evolution occurred. The fossils of these early hominids, which lived 2 to 6 million years ago, all come from that continent. Most scientists believe early humans migrated out of Africa into Asia between 2 million and 1.7 million years ago, entering Europe some time within the past 1 million years. The genus Homo first evolved at least 2.3 million to 2.5 million years ago. The oldest known fossils with skeletal features typical of modern humans are dated from 195,000 years ago. Modern Homo sapiens evolved in Africa and began spreading to other parts of the world 90,000 years ago or a little earlier, and it was not until about 40,000 years ago that anatomically modern humans, Homo sapiens sapiens, emerged (18).

From the dawn of humankind to around 10,000 BC, men had a constant motive to move: “Run for your life!” Physical development followed a natural path that was determined by the practical demands of life in a wild landscape as well as the vital need to avoid threats and seize opportunities for survival. To survive in a harsh environment full of natural and human obstacles and enemies, early man had to know not only how to run, but also walk, balance, jump, crawl, climb, lift, carry, throw and catch things, and fight. The strength and mobility of early man was not developed through structured programs, methods, or schedules, but rather was forged by the daily, instinctive, necessity-driven practice. We can also safely assume that playful or creative moves like early forms of dancing were performed when food was enough and predators weren’t around (14).

Starting between 10,000 and 8,000 BC, the Agricultural Revolution is often considered to be the dawn of civilization. Man’s transition from nomadic hunter-gatherer to farmer led to dramatic changes in his physical activity. The numerous demands of growing food and raising cattle meant a lot of chores and a lot of daily labor for farmers. But these tasks were largely repetitive, and required a very limited range of movement. At the same time, the need for performing a variety of complex movements – running, balancing, jumping, crawling, climbing – greatly diminished. Such movements were rarely performed in a farm environment, or were performed in much simpler ways (6).

Between 4,000 BC and the fall of the Roman Empire in 476 AD, civilizations rose and fell through war and conquest. Assyrians, Babylonians, Egyptians, Persians, and later on,

60

the Greeks and Romans all imposed physical training on boys and young men. The main purpose was preparing for battle.

Ancient military training had similarities to the movements performed in nature by our ancestors, but with more structure and a different end goal. Young men practiced fundamental skills such as walking and running on uneven terrains, jumping, crawling, climbing, lifting and carrying heavy things, throwing and catching, unarmed fighting, and weapons training.

Civilized populations valued physical culture for sports as well. Records of athletic competitions exist from ancient Egypt, and of course, the ancient Greeks famously created the first Olympic Games. Not surprisingly, these early sports were all based on practical, natural movement skills and were fundamentally related to the preparedness needed for war – the Greeks strove to best each other in running (sometimes with armor and shield), jumping, throwing (javelin or discus), and fighting (striking and wrestling).

Under feudalism, the dominant social system in medieval Europe, only nobles and mercenaries underwent physical training for military service. Similarly to ancient times, their training centered on natural movements and martial skills. The rest of the population were mostly peasants obliged to live on their lord’s land and work extremely hard in fields using rudimentary tools. Their “exercise” (better said “physical activity”) came through hard labor.

Girolamo Mercurialis (1530–1606), an Italian physician, published De Arte Gymnastica in 1569. It was the culmination of his studies of classical and medical literature, particularly the ancient Greeks’ and Romans’ approach to hygiene, diet, and exercise, and their use of natural methods for the treatment of disease. Laying out the principles of physical therapy for the first time, and accompanied with beautiful illustrations, it is considered the first book on sports medicine, and strongly influenced the wave of physical education and training methods that started to emerge in Europe two centuries later. He was considered the most influential of the advocates of exercising the body. His De Arte Gymnastica has still being republished in early eighteenth century (15).

Ioannes Amos Comenius (1592–1670) was a Czech philosopher, pedagogue and theologian. He served as one of the earliest champions of universal education, a concept eventually set forth in his book Didactica Magna. He is considered the father of modern education. Movement is important for healthy development of the child. It shouldnt be forbidden but supported, supervised by and under leadership of the teacher: hiking, running, jumping, games (Didactica magna). Comenius was the innovator who first introduced pictorial textbooks, written in native language instead of Latin, applied effective teaching based on the natural gradual growth from simple to more comprehensive concepts. Orbis Sensualium Pictus (Visible World in Pictures) is a textbook for children. The book has 150 chapters and covers a wide range of subjects: inanimate nature, botanic, zoology, religion, humans and their activities, including children’s physical activities and games. Orbis Pictus had a long-lasting influence on children’s education. It was a precursor of both audio-visual techniques and the lexical approach in language learning.

In 19th century several pioneers of physical education appeared in Europe and America: Johann GutsMuths (1759–1839) and Friedrich Jahn (1778–1852) in Germany, Peter Henrik Ling (1776–1839) in Sweden, Francisco Amoros (1770–1848) in Spain and later in France,

61

Hippolyte Triat (1813–1881) in France, Archibald MacLaren (1871–1944) in England, Miroslav Tyrš (1832–1884) and Jindřich Fügner (1822–1866) in Bohemia etc. Dudley Allen Sargent (1849–1924) is considered to be the founder of physical education in the United States. Some of them promoted gymnastics, others advocated the practice of the traditional natural movements like running, balancing, jumping, climbing, marching drills, fencing, and various forms of weightlifting, and even massive gymnastics festivals. Their ideas spread throughout Europe and America.

In 1810 Friedrich Jahn (1778–1852) came on the physical culture scene. Known as “The Father of Gymnastics,” he was an essential pioneer of physical education, and his ideas spread throughout Europe and America. A German gymnastics educator and ardent nationalist who had lived through Napoleon’s invasion of his country, he felt the best way to prevent another such incursion was to help his people develop their bodies and minds. To this end, he led young men on fresh-air expeditions and taught them gymnastics and calisthenics to restore their physical and moral strength. In 1811, Jahn opened the first Turnplatz, or open-air gymnasium, in Berlin.

His gymnastics organization, then called the Turnverein, spread rapidly throughout the country, and in 1816 he published Die Deutsche Turnkunst (The German Gymnastic Arts) dedicated to his gymnastics system. Although the apparatus gymnastics developed to an independent kind of sport, and so the gym activities were not only limited to simple physical exercises, he emphasized: “Going, running, jumping, throwing, carrying are free exercises, everywhere applicable, as free as fresh air. The country can expect them from everyone, poor, average and rich people, because everyone needs them” (10).

In addition to these contributions to physical culture, Jahn invented the pommel horse and horizontal and parallel bars, and promoted the use of gymnastic rings. The physical culture festivals he sponsored attracted as many as 30,000 enthusiasts, but the essence and end goal of his gymnastics and calisthenics methods were above all practical and functional, not artistic. He advocated the practice of the traditional natural movements like running, balancing, jumping, climbing, and so on.

At the very beginning of the 20th century Frenchman Georges Hebert (1875–1957) developed and promoted his “Methode Naturelle” (“Natural Method”). He published his first book, L’Education Physique ou l’Entrainement Complet par la Methode Naturelle (Physical Education or Complete Training by the Natural Method), in 1912, followed by many other works on the same subject.

Another Frenchman, Edmond Desbonnet (1867–1953), managed to make physical exercise and strength training fashionable through the publication of fitness journals (he used photography to capture male and female athletes). He opened his first physical culture center in Lille in 1885. That same year he made the first rules for the sport of weightlifting. A couple of things he introduced include adding press, snatch and jerk into competitive lifts, setting up table of records and introducing referees (1). He also opened a chain of exercise clubs. This laid a strong foundation for physical culture in Europe, but also for “fitness” as an industry.

The Industrial Revolution was the transition to new manufacturing processes in the period from about 1760 to sometime between 1820 and 1840. This transition included

62

going from hand production methods to machines, new chemical manufacturing and iron production processes, improved efficiency of water power, the increasing use of steam power, the development of machine tools and the rise of the factory system. The onset of the Industrial Revolution is the most important event in the history of humanity since the domestication of animals and plants. The First Industrial Revolution evolved into the Second Industrial Revolution in the transition years between 1840 and 1870, when technological and economic progress continued with the increasing adoption of steam transport.

The mass of human experience is sometimes splited up into epochs with consistent themes. These we associate with the five civilizations. Each civilization began with the introduction of a new dominant cultural technology. The first civilization began with systems of primitive or ideographic writing; the second, with alphabetic writing; the third, with printing; the fourth, with electronic technologies of communication; and, the fifth, with computer technology. These civilizations appear to be worldwide.

Our recent epoch – transition between fourth and fifth civilization – brings more and more scientific information and widespread awareness about the importance of regular physical activity for human health. We understand more about how the human body works and responds to physical training than we ever have before. However, the general population has never been so physically sedentary and out-of-shape.

Cardiorespiratory fitness (CRF) is not only an objective measure of habitual physical activity, but also a useful diagnostic and prognostic health indicator for patients in clinical settings. Although compelling evidence has shown that CRF is a strong and independent predictor of all-cause and cardiovascular disease mortality, the importance of CRF is often overlooked from a clinical perspective compared with other risk factors such as hypertension, diabetes, smoking, or obesity. Several prospective studies indicate that CRF is at least as important as the traditional risk factors, and is often more strongly associated with mortality. In addition, previous studies report that CRF appears to attenuate the increased risk of death associated with obesity. Most individuals can improve their CRF through regular physical activity. Several biological mechanisms suggest that CRF improves insulin sensitivity, blood lipid profile, body composition, inflammation, and blood pressure. Based on the evidence, health professionals should encourage their patients to improve CRF through regular physical activity.

Physical inactivity dominates most developed nations around the world, and is among the leading causes of disease burden and death worldwide. It is a major public health problem, and compelling evidence suggests that it is a contributing factor in numerous chronic diseases and conditions. Physical inactivity alone has lead to a collection of problems and conditions, which eventually lead to premature death. Sedentary death syndrome threatens millions of people with this sedentary lifestyle (12, 16).

Recognition of the health and functional hazards of a sedentary way of life has led numerous groups to promulgate public health recommendations for physical activity. Current public health recommendations for physical activity are for 30 min of moderate-intensity activity each day, which provides substantial benefits across a broad range of health outcomes for sedentary adults. Persons who get 30 min of moderate-intensity

63

exercise per day are likely to achieve additional health benefits if they exercise more. In addition to aerobic exercise, people should engage in resistance training and flexibility exercises at least twice a week, which will promote the maintenance of lean body mass, improvements in muscular strength and endurance, and preservation of function, all of which enable long-term participation in regular physical activity and promote quality of life. Despite the wide array of physical and mental health benefits, few people get the recommended level of physical activity to achieve these benefits. Current research on physical activity has not, as of yet, been successful for the development of effective exercise interventions (3, 5).

A recent World Health Organization report indicates that life expectancy in the U.S. dropped for first time since 1993. The health of modern people is declining, despite highly advanced medical technologies, and in spite of the thriving health and fitness industry. There are lot of warning data regarding health state of population in Czech republic: statistical data indicate that 20% of children 7 to 12 years old, 60% of adult men and 47% of adult women are overweight, many of them obese, 840 thousands citizens have diabetes, mostly type II (and another 250 000 donʼt know yet about it), about 2 millions people are hypertonic (one third of them doesnʼt know about their illness), about 800 thousands of patients are registered by general practitioners with diagnosis ischemic heart disease etc. Really warning data compared to total 10.5 million inhabitants in the country. Despite of increasing life expectancy even in Czech Republic and other industrial countries similar trend like in USA could be sooner or later expected. Recent statistical data indicate that life expectancy in Czech sepublic stagnates already.

There is one more important factor playing the role in fitness level of a man – genetics. Genetic evolution has been wholly unable to match the rapidity of cultural change and our genes remain adapted for conditions that existed during their selection by Darwinian mechanisms. This discordance between our contemporary lives and our genetic makeup has important pathophysiological implications: epidemy of non-communicable diseases.

The best available estimates of energy expenditure as physical activity for humans (males and females averaged) living in the late Paleolithic 25,000 years ago, center approximately 5.4 MJ (1240 kcal)/d or near 91.3 kJ (21.8 kcal)/kg for a 57 kg composite individua. These values contrast with an estimated 2.3 MJ (555 kcal)/d or 36.4 kJ (8.7 kcal)/kg energy expenditure spent during daily physical activity by a hypothetical 64 kg male/female contemporary American. Stone Age exertional activities covered a broad spectrum: walking while gathering, during hunting trips and on visits to neighboring campsites; running after wounded prey; carrying children, game meat, gathered plant foods or firewood; erecting shelters; flint knapping and making composite tools; digging for roots or tubers; butchering and cleaning game animal carcasses; shelling nuts; breaking open crania and long bones for brains and marrow; dancing for simple recreation or as part of religious ceremonies; vigorous play and so forth (9).

From a genetic standpoint, humans living today are Stone Age hunter-gatherers displaced through time to a world that differs from that for which our genetic constitution was selected. Unlike evolutionary maladaptation, our current discordance acts as a potent

64

promoter of chronic illnesses: atherosclerosis, essential hypertension, many cancers, diabetes mellitus, and obesity among others. These diseases are the results of interaction between genetically controlled biochemical processes and a numerous biocultural influences – lifestyle factors – that include nutrition, exercise, and exposure to noxious substances. Although our genes have hardly changed, our culture has been transformed almost beyond recognition during the past 10,000 years, especially since the Industrial Revolution. There is increasing evidence that the resulting mismatch fosters “diseases of civilization” that together cause 75 percent of all deaths in Western nations, but that are rare among persons whose lifeways reflect those of our preagricultural ancestors (8).

Principle changes in lifestyle habits must occur to be able to affect this cheerless development. Physical activity must be integral part of living in every modern human since childhood until advanced age, especially when we know that easily available activities as walking, stair-climbing, swimming, biking, rope jumping, games, hiking and many other recreational activities separately and/or in combination effectively lower the risk of specific cardiovascular and many other disease occurrence. Physical activity benefits all types – old and young; men and women; hypertensive and normotensive; short and tall; fat and lean; subjects with normal or abnormal lipoprotein profile; and subjects who never smoked cigarettes, ex-smokers, and light, heavy and very heavy smokers (17).

Although it is well known that physical activity prevents and ameliorates a large number of conditions and chronic diseases, physical inactivity is becoming more prevalent. This paradox has led some to suggest that genetic/biological factors influence activity levels as opposed to the classical notion that voluntary activity is solely regulated by environmental factors. Several recent data show that there is considerable genetic influence on activity levels in both humans and animals and emerging evidence suggesting potential genomic locations for those genetic factors. Some genes playing the role in regulation of physical activity were already found, with several other potential candidate genes only partially supported. Efforts to identify additional candidate genes, that are involved in the regulation of physical activity, and to investigate the mechanisms by which these genes and genetic factors regulate activity, must continue (4, 7, 13, 19).

Individuals with low CRF had a substantially higher risk of all-cause mortality and CVD events compared with individuals with moderate and high CRF. Moderate to high levels of CRF and improvement in CRF are associated with a lower risk of mortality from all-causes and CVD in both men and women regardless of age, smoking status, body composition, other risk factors, method of CRF assessment, and study design. CRF appears to attenuate the higher risk of death associated with obesity. Including CRF in clinical examinations along with traditional evaluations such as blood pressure measurement and blood chemistry analyses may contribute to chronic disease prevention and longer life span (11).

Compared to normal weight-fit individuals, unfit individuals had twice the risk of mortality regardless of BMI. Overweight and obese-fit individuals had similar mortality risks as normal weight-fit individuals. Researchers, clinicians, and public health officials should focus on physical activity and fitness-based interventions rather than weight-loss driven approaches to reduce mortality risk (2).

65

Therefore, increasing the cardiorespiratory fitness through physical activity is the most effective way not only how to increase life expectancy but also how to add active years to individual lifespan. How to reach this target in majority of population will be subject of scientific interest for many future decades. Letʼs hope that next human generations will not be called homo sedentarius .

SUMMARY

Six million years ago the story of human evolution began. About 40,000 years ago anatomically modern humans, Homo sapiens sapiens, emerged. To survive in a harsh environment full of natural and human obstacles and enemies, early man had to know how to keep fit to survive. From a genetic standpoint, humans living today are Stone Age hunter-gatherers displaced through time to a world that differs from that for which our genetic constitution was selected. Unfortunately, physical inactivity dominates most developed nations around the world, and is among the leading causes of disease burden and death worldwide. It was suggested that besides environmental factors also genetic/biological factors influence voluntary physical activity. It is recommendable to seek the ways how to achieve improvement of recently prevailing sedentary life-style, otherewise rising prevalence of sedentary death syndrome could be expected.

Pohybová aktivita a lidská evoluce

SOUHRN

Dějiny lidské evoluce se začaly psát před šesti milióny let. Náš přímý předchůdce, Homo sapiens sapiens, se na Zemi objevil před 40 000 let. Aby přežil v drsných podmínkách prostředí, plného přírodních překážek i lidských nepřátel, musel prvotní člověk nezbytně umět udržet si dobrou tělesnou kondici. Z genetického hlediska jsou dnešní lidé totéž, co lovci-sběrači doby kamenné, přemístění přes celá tisíciletí do světa zcela odlišného od toho, na který je nastavena jejich původní genetická výbava. Bohužel ve většině vyspělých zemí světa dnes dominuje nedostatek pohybové aktivity. Sedavý způsob života je celosvětově jednou z hlavních příčin nemocnosti a předčasného úmrtí. Ukazuje se, že vedle faktorů okolního prostředí ovlivňují vztah k zájmové pohybové aktivitě i faktory genetické. Je třeba hledat cesty, jak dosáhnout zlepšení v současnosti převažujícího sedavého životního stylu; v opačném případě lze očekávat zvyšující se prevalenci chorobného souboru, označovaného jako „sedentary death syndrome“.

66

REFERENCES

1. Admin: Edmond Desbonnet. Legend. Strength 2013. – 2. Barry V. W. et al.: Fitness vs. fatness on all-cause mortality: a meta-analysis. Prog. Cardiovasc. Dis. 56, 2014: 382–390. doi: 10.1016/j.pcad.2013.09.002. Epub 2013 Oct 11. – 3. Blair S. N. et al.: The evolution of physical activity recommendations: how much is enough? Am. J. Clin. Nutr. 79, 2004: 913S–920S. – 4. Bouchard C., Rankinen T.: Are People Physically Inactive Because of Their Genes? J. Phys. Act. Health 3, 2006: 335–336. – 5. Caldwell A. E.: Human physical fitness and activ-ity. An evolutionary and life history perspective. Springer Verlag, Berlin 2016. – 6. Dalleck L. C., Kravitz L.: The history of fitness. IDEA Health and Fitness Source, 20, 2002: 26–33. – 7. de Vilhena e Santos D. M. et al.: Genetics of physical activity and physical inactivity in humans. Behav. Genet. 42, 2012: 559–578. doi: 10.1007/s10519–012–9534–1. Epub 2012 Mar 17. – 8. Eaton S. B. et al.: Stone agers in the fast lane: chronic degenerative diseases in evolutionary perspective. Am. J. Med. 84, 1988: 739– 749. – 9. Eaton S. B. et al.: An evolutionary perspective on human physical activity: implications for health. Comp. Biochem. Physiol. Part A 136, 2003: 153–159. – 10. Grosser A.: Biography of Friedrich Ludwig Jahn. Leaflet “F. L. Jahn-Gedenkstätten in Freyburg/Unstrut”. – 11. Lee D.-Ch. et al.: Mortality trends in the general population: the importance of cardiorespiratory fitness. J. Psychopharmacol. 24, 2010, (4. Suppl.): 27–35. doi: 10.1177/1359786810382057. – 12. Lees S. J., Booth F. W.: Sedentary death syndrome. Can. J. Appl. Physiol. 29, 2004: 447–460. – 13. Lightfoot J. T.: Current understanding of the genetic basis for physical activity. J. Nutr. 141, 2011: 526–530. doi: 10.3945/jn.110.127290. Epub 2011 Jan 26. – 14. Malina R. M.: Physical activity in early and modern populations: an evolutionary view. In: Malina R. M., Eckert H. M. (eds.): Physical Activity in Early and Modern Populations. AAPE Papers No. 21, 1988: 1–12. Champaign, IL: Human Kinetics. – 15. McClelland J.: Sport in Europe from the Roman Empire to renaissance. Routledge, Abingdon, OX, and New York, NY. 2007. – 16. Novák J., Zeman V., Štork M. et al.: “Sedentary death syndrome” – rumour or reality of recent “modern” lifestyle? Plzeň. lék. Sborn., Suppl. 86, 2016: 53–66. – 17. Paffenbarger R. S., Jr., Blair S. N., Lee I. M.: A history of physical activity, cardiovascular health and longevity: the scientific contributions of Jeremy N. Morris. Int. J. Epidemiol. 30, 2001: 1184–1192. – 18. The history of physical fitness. A Manly Guest Contributor. The Art of Manliness, September 24, 2014, Last updat-ed: July 19, 2016. – 19. Zadro J. R. et al.: The beneficial effects of physical activity: is it down to your genes? A systematic review and meta-analysis of twin and family studies. Sports Med. Open 3, 2017: 4. doi: 10.1186/s40798-016-0073-9.

Authorʼs address: J. N. Lidická 6, 301 00 Plzeň, Czech Republic

67

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 67–80

STRES – NEJEN UŽITEČNÝ ZACHRÁNCE, ALE I SEBEVRAŽEDNÁ ZBRAŇ

F. Vožeh1,2

1 Ústav patologické fyziologie, 2 Biomedicínské centrum, LF UK v Plzni

Stres neboli všeobecný adaptační syndrom, jako méně známý název pro často (i širokou veřejností) užívaný termín, je stav, který k životu patří. A jak poznamenal autor tohoto výrazu Hans Selye, „stres je život a život je stres“ (1, 2). Přesto, že dnes víme, že stres je fylogenetickým vývojem vypracovaná reakce vyšších organismů život zachraňující (pro-mptně připravující – zejména ve své úvodní – fázi jedince na útok či na útěk; angl. fight or flight), víme také, že může být i významným patogenetickým činitelem (je-li nadměrný či dlouhodobý). Stresu se nelze vyhnout, protože úporná snaha, za každou cenu tak učinit, by sama o sobě byla stresující. Proto je třeba se smířit s faktem, že určité míře stresu se člověk neubrání, ba naopak nepřekročí-li tato míra jistou mez, je nepochybné, že stres je užitečný. Jde totiž o důležitý mechanismus řady reakcí nezbytných pro přežití jedince v zátěžových situacích. Nejde-li o zátěž nadměrnou a dlouhodobou, může organismus dokonce posílit a zvýšit jeho odolnost. Je dále známo, že když stres vůbec není, je lidmi dokonce vyhle-dávaný (adrenalinové sporty, krvavé zápasy lidí či zvířat atp.). Přitom práh nebo hranice, za kterou se stává stres škodlivým je zcela individuální. Od zdánlivé či faktické odolnosti některých jedinců vůči němu, až po stále se zvětšující řadu chorob, jejichž patogeneze je – mimo vší pochybnost – ve spojení se stresem. Zároveň je zřejmé, že roli zde hrají jak vlivy vnější, tak i faktory vnitřní tj. vrozené, geneticky podmíněné, související s psychikou člověka, s jeho životním stylem a chováním. Právě tyto faktory hrají dnes roli u většiny chorob, kterým říkáme civilizační nebo též stresové. Patří sem velká škála cévních chorob (hypertenze, ateroskleróza a její důsledky, např. cévní mozková příhoda či srdeční infarkt), ale i nádorové bujení, vředová choroba, bronchiální astma, kde se uplatňují výše zmíněné faktory známé též jako rizikové (např. kouření, nesprávná výživa, alkoholismus, drogy, nedostatek pohybu a další). Ty spolu s narušenou psychikou připravují půdu pro vznik cho-rob, kterým se také proto říká psychosomatické (dříve kortikoviscerální). Podstatou těchto chorob se zabývá tzv. psychosomatická medicína, která zkoumá zejména vztah mezi emo-cionálními procesy a některými nemocemi (vředová choroba, astma). Nověji na ni nava-zuje tzv. behaviorální medicína, která spojuje v širších souvislostech poznatky biomedicín-ských věd se zkušenostmi psychologickými (zejména o mechanismech chování jedince) s cílem komplexně přistupovat k pacientovi a kauzálně tak ovlivnit léčbu, ale též u těchto chorob i preventivně působit. Co je na základě nejnovějších poznatků nejpřekvapivější, je pak skutečnost, že stresové faktory působí v dědičné informaci epigenetické změny, které

68

se přenášejí na potomstvo s dopadem na jeho zdravotní stav (3, 4). V případě stresu se tedy jedná o problematiku komplexní, od již míněných vztahů k psychosomatické a behaviorál-ní medicíně, ale také k imunologii, endokrinologii, (epi)genetice až neurovědám.

V této souvislosti je vhodné zmínit 3 jména mající blízko k historii zkoumání stresu a to i ve vztahu k naší vědě. Prvním je již zmíněný autor termínu stres neboli GAS (General Adaptation Syndrome) Hans Selye, dále pak Josef Charvát a konečně Vratislav Schreiber. Všichni tito pozdější profesoři, úspěšně studovali a poté promovali na lékařské fakultě UK v Praze .

Hans Selye (1907–1982) se narodil ve Vídni, žil v Komárně, vystudoval medicínu na německé UK v Praze a byl československým občanem (židovského původu) až do své-ho odchodu v rámci stipendia do USA v r. 1933, odkud poté přešel natrvalo do Kanady. Jak již bylo uvedeno, první v r. 1936 použil ve vztahu k reakci organismu na zátěž slovo stres (1, 2, 5, 6, 7). Svoji badatelskou práci v oblasti endokrinologie však již zahájil jako student na Ústavu experimentální patologie LF UK v Praze. Jeho poznatky posléze hlu-boce ovlivnily pojetí zátěže a patogeneze chorob jak v teoretickém, tak klinickém slova smyslu, včetně psychologických věd, které studují vliv tzv. psychobiologického stresu na organismus. Hans Selye vyslovil svoji teorii tzv. všeobecného adaptačního syndromu v Montrealu, kde pracoval na ústavu experimentální fyziologie 2 tamních univerzit v pod-statě až do konce svého života.

Josef Charvát (1897–1984), významný internista – endokrinolog, který dále rozvíjel teorii stresu v aplikaci na klinický výzkum. Dlouhá léta vedl interní kliniku a katedru, a byl za své zásluhy jmenován členem vědeckého poradního výboru při Spojených národech a členem pracovní skupiny WHO orientované na úlohu behaviorálních a psychosociálních faktorů ve zdraví a nemoci. Jeho nejznámější práce, ve spolupráci se zahraničními kolegy, z r. 1964 a s názvem „Mentální faktory u kardiovaskulárních chorob“ (8) mu přinesla velký mezinárodní ohlas a uznání stejně, jako řada dalších monografií a prací (9, 10). Jako první tam totiž poukázal na význam psychického stresu při vzniku infarktu myokardu (IM) a ostatních oběhových chorob.

Vratislav Schreiber (1924–2015), v podstatě žák a mladší spolupracovník J. Charvá-ta byl náš přední fyziologicky a patofyziologicky orientovaný endokrinolog. Jako jeden z prvních objevil hypotalamické „releasing“ faktory a kromě jiného se spolupracovníky vydal monografii „Stres“ (11).

DEFINICE STRESU, EUSTRES, DISTRES

Stresem se rozumí soubor reakcí organismu na vnitřní nebo zevní změny narušující nor-mální „klidový“ chod funkcí jedince nebo dokonce ohrožující jeho existenci. Tyto reakce jsou stereotypní, pro každého jedince zcela typické, a jejich průběh tedy v podstatě nezávi-sí na charakteru vlivů, které je vyvolaly. Působící vlivy se označují jako zátěžové, stresové, stresory nebo prostě jako stres. Jde vlastně o nastartování mechanismů, které mají takto narušenou homeostázu obnovit. Z důvodu upřesnění zejména míry stresu, doplňuje se výše uvedená definice ještě tím, že stresové jsou všechny vlivy, které vedou ke zvýšení sekrece

69

ACTH u normálních jedinců. Podle této koncepce je pak i výhoda jednoznačné diagnózy stresu podle výše hladiny ACTH a následně kortizolu (tzv. stresového hormonu) v krvi. Pak ovšem jsou stresem i příhody příjemné (např. výhra v loterii, adrenalinové sporty), a to dokonce s pozitivním vlivem na organismus. Z toho důvodu vznikl návrh označovat tento stres jako eustres (z řeckého eu – radostný, dobrý) a z negativních vlivů jako distres. Rozumná hladina eustresu (např. mírný, optimální stres) může podstatně zvyšovat výkon, nadměrný eustres (např. extrémně velké radostné vzrušení), však se může projevit až jako distres. Přitom účinek distresu (u člověka jde zejména o psychosociální také zvaný jako psychobiologický stres) na výkon je zhoubný (12, 13).

STRESORY

Již H. Selye předpokládal, že působení stresorů vyvolává společnou neurohumorální odpověď, představovanou zvýšenou sekrecí ACTH a na ni navazující sekrecí kortikoidů.

Výzkumy posledních desetiletí ukázaly, že nejde jen o ACTH, ale o komplexní odpo-věď mnoha hormonů a peptidů hypofýzy spolu s reakcí CNS. Přitom stresor ať fyzický nebo psychický je v těsné vazbě k osobě příjemce, struktuře osobnosti a reakce organismu pak probíhá uniformně, podle jeho vlastního vzorce.

Projevy psychické a fyzické jsou ve stresu reciproční. Často je působení psychického stresoru provázeno fyzickou reakcí a naopak, působení fyzických stresorů vyvolává psy-chickou odpověď. Závisí zde na celkovém stavu organismu v době působení stresorů. Roli zde hrají: věk, choroby, cirkadiální rytmy, spánek a bdění, práh bolesti atd.

DRUHY STRESORŮ

1. Biologické vlivy2. Vlivy prostředí3. Životní situace4. Chování – životní styl5. Rozumové, poznávací a myšlenkové aktivity

Ad 1: Biologické v. (postihující stav organismu), kdy příkladem jsou onemocnění a fyzické vyčerpání, nadměrná tělesná zátěž různého původu, hlad, žízeň apod.

Ad 2: Vlivy prostředí se uplatňují z okolí, kde se daná osoba nachází a jsou to např. hluk; přeplněné místnosti či dopravní prostředky; jinými slovy „tlačenice“ různého druhu. Patří sem ale i materiální nouze, neboli bída a přírodní katastrofy, v mírnějším i povětr-nostní vlivy.

Ad 3: Životní situace – uplatňují se tehdy, mají-li vliv na psychiku primárně větší než na fyzično. Příkladem je smrt životního partnera či jiné blízké osoby (na žebříčku síly stre-sorů – 1. místo). Patří sem však také ztráta zaměstnání nebo i např. nucený pobyt v nepřá-telském prostředí.

70

Ad 4: Chování, resp. životní styl, kam spadá např. kouření, ale i nevhodná skladba stravy či nedostatek spánku.

Ad 5: Rozumové, poznávací a myšlenkové aktivity – stručně řečeno děje, spojené se stavem vypjaté psychiky mohou být příčinou stresu. Jde např. o různé testy a zkoušky (např. ve škole), ale též o sportovní hry a významné akce v psychicky náročných, zejména individuálních sportech (tenis, krasobruslení apod.), kdy roli hraje nejen časový faktor, ale též úspěch či neúspěch s různými důsledky (14, 15).

FÁZE STRESOVÉ REAKCE

Fáze poplachová (angl. alarm reaction)– okamžitá reakce na působení stresoru, kdy hypotalamus dostává signály z ostatních

částí mozku: a) prostřednictvím CRF (kortikoliberinu) je aktivována osa HPA (hypotalamus – hypo-

fýza – nadledviny) a nastartována sekrece ACTH a glukokortikoidů; b) současně z retikulární formace hypotalamu je aktivován SAS (sympatoadrenální sys-

tém) s vyplavením katecholaminů z dřeně nadledvin. Fáze rezistence (stage of resistance)– období, kdy je adaptace na stres maximální; zvýšená aktivita systému ACTH ve spolu-

práci s kůrou nadledvin je plně rozvinutá, ale stále má ještě rezervy. Tato fáze vzniká při delším nebo opakovaném působení stresu, pokud jeho intenzita není příliš vysoká a nedochází k přechodu do 3. fáze. V průběhu této fáze může být však snížená odolnost vůči jiným vlivům (např. infekci).

Fáze vyčerpání (stage of exhaustion)– vzniká, když rezistence vůči stresu je nedostatečná nebo se ztrácí. To může být způ-

sobeno nadměrnou intenzitou stresu (pak tato fáze navazuje na poplachovou reakci přímo), příliš dlouhým působením stresu a vyčerpáním rezerv organismu, poruchou adaptačních reakcí (např. změnami sekrece v systému hypofýza – kůra nadledvin) ane-bo abnormálními adaptačními reakcemi. Tehdy se hovoří o nemocích z adaptace. Fáze vyčerpání může vést někdy rychleji (vzácně i zcela akutně) – jindy pomaleji (často u dlouhodobého působení stresu – chronický stres), ke smrti (IM).

Podle řady autorů však negativní důsledky stresu (stresové nemoci) vyplývají i z nor-málních stresových reakcí ve fázi rezistence. Jde zejména o aktivace SAS a HPA a jejich metabolické důsledky. Ty jsou sice nezbytné pro zvládnutí zátěžové situace (ohrožení), ale dlouhodobě organismus poškozují (16, 17, 18, 19, 20).

SCHÉMA STRESOVÉ REAKCE

Na rozvoji stresové reakce se významně podílejí vlivy nervové a hormonální .Nervové mechanismy stresu se pak ještě dělí na neuroendokrinní a neurogenní .

71

Neuroendokrinní mechanismyTýkají se především hypotalamu, kde jsou:

a) Klasické neurony, jejichž jak sekreční, tak elektrická aktivita je modifikována prostřed-nictvím různých neurotransmiterů (noradrenalin, acetylcholin, dopamin, serotonin, GABA, histamin), které působí na příslušné buněčné receptory a přes ně ovlivňují jejich činnost. Přestože je tento způsob regulace víceméně lokální záležitost, je zde nepochybné napojení i na níže uvedené mechanismy neurogenní.

b) Neurosekreční bb. – poněkud odlišné od klasických neuronů (obsahují např. větší ve-zikuly) a jsou nadány schopností tzv. neurosekrece (neurokrinie). V tomto případě část jejich produktů, hormonů (přesněji neurohormonů) putuje do krve a jejím prostřednic-tvím působí na příslušné receptory v různých periferních orgánech a tkáních.Zároveň ale tyto neurohormony působí i na receptory nervových buněk, kde také působí

jako modulátory jejich citlivosti. Situace je v tomto směru ještě složitější v tom, že různé neuropeptidy a neurotransmitery se nacházejí kromě CNS i v periferních orgánech (trávicí trakt, endokrinní systém, imunitní systém). Ty proto, takto zpětnovazebně, mohou ovliv-ňovat – přes příslušné receptory CNS.

Neurogenní mechanismyJsou zabezpečovány především rolí retikulární formace (SAS, centra autonomního

nervstva) a limbického systému, které s již zmíněným hypotalamem představují fyloge-neticky staré struktury CNS. Jejich úkolem je především uchování jedince a rodu a tomu jsou podřízeny všechny hormonální i neurální reakce.

Dále je do hry, a to zejména u člověka, zapojena i mozková kůra, která zasahuje do stre-sové reakce prostřednictvím svých receptorových oblastí, ale uplatňuje se zde také inte-grační činnost, vliv VNČ, řečové i sociální vlivy. Účastní se zde tedy též emoce i další psychické vlivy.

HORMONÁLNÍ (HUMORÁLNÍ) MECHANISMY STRESU

Hlavními humorálními mechanismy je aktivace osy:I. hypotalamus – SAS – dřeň nadledvin s výsledkem sekrece katecholaminů;II. hypotalamus – CRH – adenohypofýza – ACTH – kůra nadledvin a sekrece glukokorti-

koidů a mineralokortikoidů.

K tomu pak přistupuje řada přídatných reakcí, z nichž nejkonstantnější je aktivace sekrece vasopresinu, prolaktinu a somatotropinu, variabilní změny TSH a většinou útlum sekrece gonadotropinů. Později poznanými a velmi významnými faktory humorální reakce na stres je sekrece dalších fragmentů proopiomelanokortinu, kam kromě ACTH ještě patří: α, ß MSH (melanocyty stimulující hormon) a ß endorfin. Zvyšuje se i tvorba enkefalinů, které vznikají z proenkefalinu. Z dalších působků je možné ještě zmínit hypofyzární ß LTH (lipotropní hormon), dále pak glukagon (pankreas) a pak vlivem STH (v játrech vznikající

72

IGF-1 (dříve somatomedin). Za zmínku dále stojí zvýšená produkce gastrinu, pokles pro-dukce T3 a vzestup reverzního T3 (trijod-tyroninu).

Katecholaminy (adrenalin a noradrenalin) jsou v časovém sledu první produkované hormony – vyplavené vlivem aktivace SAS z dřeně nadledvin do oběhu a jejich účinek je okamžitý.

Mají výrazný metabolický efekt zejména hyperglykemizující (v důsledku glykoge-nolytického působení, stimulace resorpce glukózy ze střeva a inhibice insulinu) a pak i lipolytický.

Sekreci katecholaminů navozují situace, které vyžadují okamžité maximální nasazení, včetně mobilizace energetických zdrojů pro mimořádné, byť krátkodobé vypětí, jakým je útěk před nepřítelem nebo boj o život či o zdolání kořisti. Základní emoce vyvolávající sekreci katecholaminů jsou tedy strach nebo vztek. V takové situaci je během několika sekund přiveden do pohotovosti kardiovaskulární aparát, ale i další funkce (21, 22).

Reakce těla vyvolané hypersekrecí katecholaminů v 1. fázi stresu1) Vzestup arteriálního tlaku krve.2) Zvýšený průtok krve pracujícími svaly včetně srdce a mozku, a na druhé straně omezení

průtoku krve orgány, jejichž činnost není nezbytná pro rychlou motorickou aktivitu (gastrointestinální trakt, ledviny).

3) Zvýšení celulárního metabolismu těla obecně.4) Vzestup hladiny glukózy a volných mastných kyselin v krvi, jako zdroje energie pro

myokard.5) Zvýšený stupeň glykolýzy v játrech a ve svalech nezávisle na insulinu.6) Zvýšení síly a výkonu svalů (včetně srdce).7) Zvýšení mentální aktivity – jejímž předpokladem je přednostní dodávka glukózy

do mozku.8) Změny krevní srážlivosti; spíše ve smyslu zvýšení navozeného prostaglandiny. Fibri-

nolýzu pak zajišťují katecholaminy.

Cílem výše uvedeného je v prvé řadě úspěch poplachové reakce (útěk; útok), jak již bylo řečeno. Faktem ale je, že emoce (vztek, strach) také způsobí vyplavení KCHA, a to i tehdy, nejsou-li následovány fyzickou aktivitou, pro kterou bylo vše chystáno. Bohu-žel, tak je tomu u dnešního člověka, kterého nazval prof. Schreiber „Homo sedentarius“ (člověk sedavý) spíše pravidlem, než naopak. V takovém případě velice dobře propraco-vaná reakce, často v těžkých podmínkách život zachraňující, se naopak stává škodlivou a opakuje-li se, dává vznik přinejmenším hypertenzi i jiným nemocím ze stresu (insulin resistentní diabetes aj.).

Zde je třeba uvést, že účinky katecholaminů jsou úzce spjaty s ACTH a glukokorti-koidy, neboť stimulují sekreci ACTH, ale naopak i kortizol (glukokortikoid) sekreci kate-cholaminů (vedle jiných faktorů) též podporuje.

Ve druhém sledu vyplavení hormonů 1. fáze stresu je tedy sekrece glukokortikoidů a mineralokortikoidů vyvolaná nejen aktivací osy HPA, ale i vlivem katecholaminů, které podporují sekreci i dalších zmíněných působků stresové reakce.

73

V této situaci se uplatňuje tzv. pozitivní zpětná vazba, kdy zvýšená hladina glukokorti-koidů netlumí sekreci ACTH a tak se jejich hladina v krvi může dále zvyšovat.

Účinky glukokortikoidů1) Podněcují glukoneogenezi, hyperlipidemii a hypercholesterolemii – jako zdroje další E.2) Zvyšují TK a excitabilitu CNS. 3) Mají obecně katabolický účinek na bílkoviny, což zvyšuje koncentraci volných amino-

kyselin v krvi. Význam tohoto děje je poskytnout dostatečné množství prostředků pro syntézu bílkovin v období po odeznění stresu. Z důvodu udržení pohybové zdatnosti a síly však zpočátku tato glukoneogeneze nepostihuje svaly a nesnižuje tedy pohybo-vou výkonnost. Ve svalech je naopak prostřednictvím IGF-1 vytvořeného vlivem STH zabezpečena proteosyntéza!

4) Snižují množství eozinofilů a také lymfocytů v krvi. 5) Počet leukocytů a trombocytů, ale i erytrocytů stoupá.6) Rozpadá se lymfatická tkáň a uvolňují se globuliny.7) Je blokována proliferace fibroblastů, snižuje se proteosyntéza a tvorba protilátek. 8) Mají protizánětlivý, ale i protiimunitní účinek.

Ve druhé fázi stresu převládá vliv STH a mineralokortikoidů, které podléhají již vlastní regulaci a jsou důležité pro udržení cirkulace.

Hladina glukokortikoidů se snižuje a tyto procesy (charakteristické pro déletrvající mírnější stres), tak pomáhají rozvíjet anabolické pochody a normalizují stav organismu 23, 24, 25).

Efekty dalších působkůSTH, IGF-1 a také prolaktin (PRL) inaktivují receptory pro insulin a tak je jeho účinek

během stresu blokován. Katecholaminy pak nezávisle na insulinu zajišťují transport glukó-zy přes plasmatickou membránu hlavně ve svalech, kde je tak zajištěna přednostní utilizace.

Katecholaminy též dále stimulují sekreci gastrinu, který stimuluje produkci žaludeč-ních šťáv. K tomu přistupuje i zvýšená apetence (chuť k jídlu) vyvolaná sekrecí ß endorfi-nu (zvyšuje se souběžně s ACTH). Důvodem je zabezpečit přísun energie a to i v případě poranění, protože ß endorfin působí analgeticky. Naopak jeho sekrece v situaci, kdy není zdroj potravy dostupný, dovoluje lépe psychicky snášet hladovění i tělesnou námahu.

Udržovaná zvýšená glykemie zajišťuje zvýšenou nabídku glukózy pro mozek, který je na jejím přívodu bezpodmínečně závislý a nereaguje na obsazení receptorů pro inzulín, jako např. nepracující svaly. Není-li organismus v příliš hluboké energetické krizi, gluko-kortikoidy zajišťují paralelně v játrech z glukózy syntézu glykogenu jako zdroje okamžitě použitelné energie. V případě nové akutní potřeby (útok či útěk) inhibovanou utilizaci glukózy ve svalech zruší nové vyplavení katecholaminů. Běžné zásoby glykogenu vydr-ží u člověka jen asi 24 h hladovění bez tělesné námahy, jinak podstatně méně. Kortizol stimuluje glukoneogenezi z proteinů sám o sobě, lipolýzu vyvolává svým vlivem na již uvedené hypofyzární lipolytické hormony (ACTH, STH, ß LTH, α ß MSH, vasopresin, PRL), (obr. 1).

74

Hladina kortizolu začíná v plasmě stoupat za 5–10 minut; snížené požadavky na energii (v nepracujících tkáních) jsou dále zajišťovány poklesem produkce T3 (trijod tyroninu) a vzestupem reverzního T3 (obsadí receptory pro T3).

Z uvedeného plyne, že celá složitá stresová reakce má z metabolického hlediska jediný úkol – zabezpečit vhodné zdroje při energetickém defi citu, který bývá ve volné přírodě vyvolán intenzivní fyzickou námahou nebo hladověním, ale i např. psychickou tenzí, což bývá dosti častou příčinou obezity u lidí jako důsledek stresu zejména psychobiologického (26, 27).

Stres a patogeneze chorobJak již bylo uvedeno, stres je důležitým patogenetickým činitelem u tzv. stresových

nemocí. V této souvislosti je třeba zmínit především významnost a důležitost tzv. mentál-ního, psychologického nebo také psychobiologického či psychosociálního stresu typického pro člověka. Tento typ stresu je dáván do souvislosti s již uvedenými psychosomatickými poruchami a nemocemi. Mentální stres může být akutní nebo chronický a není snadné ho defi novat.

Akutní stres je sociální rizikový faktor především pro ty osoby, které již mají kardio-vaskulární potíže a také pro ty „adepty“ kardiovaskulárních chorob s tzv. A typem chování (soutěživý, ambiciózní). Zde je za rizikový faktor považována trvalá adrenergní hyper-aktivace, jejímž důsledkem je „rychlejší opotřebování organizmu“. V posledních letech je tato koncepce některými autory opouštěna a je nově nahrazována osobností typu D. Ta se sice také vyznačuje tendencí k dosažení co nejvyššího výkonu, ale má i další tzv.

Obr. 1 Mechanismy akutní a chronické stresové reakce

75

psychosociální charakteristiky. První z nich je převaha negativně laděné afektivity (špat-ná nálada), předrážděnost, úzkost, sebepodceňování a neprojevování emocí, ale s trvalou ostražitostí vůči možnému nebezpečí. Z dalších to mohou být trvalé psychické napětí, vyhýbavé a nejisté chování. U jedinců s uvedenými osobnostními rysy byly nalezeny vyšší hladiny TNF (tumor nekrotizující faktor – zánětlivý cytokin), kortizolu a též další para-metry distresové reakce. Prokazuje se, že i nositelé tohoto typu osobnosti jsou kandidáty především kardiovaskulárních nemocí, ale též dalších zdravotních problémů.

Zejména katecholaminy a jejich akutní vyplavení pak mohou způsobit vznik srdeční ischemie zejména vyvoláním cévního spasmu, někdy i ne příliš aterosklerotických cév. Dále může stejným způsobem vzniknout vážná až letální srdeční arytmie, ale též trombó-zy v cévním systému vlivem katecholaminů na agregaci destiček. To vše může vysvětlit případy smrti v důsledku akutního stresu (28, 29).

Chronický stres – u lidí s A, resp. D typem chování dává předpoklady vzniku infark-tu myokardu, ale též náhlých mozkových příhod z důvodu aterosklerotické obstrukce koronárních cév a cerebrálních arterií. Přestože jde o proces v podstatě multifaktoriální, stres je zde významným podpůrným faktorem. Navíc je podán důkaz o vlivu celulárních a humorálních imunitních mechanismů jako aktivovaných T lymfocytů a antigenně půso-bících buněk v ateromatózních plátech. Opakující se stresy s nadměrnou výživou a sní-ženou pohyblivostí záhy vedou k hypertenzi z přemíry katecholaminů a glukokortikoidů, a uplatňuje se zde též účinek mineralokortikoidů. K celkovému obrazu vzniku předčasné aterosklerózy, zvlášť v oblasti koronárních cév (IM, angina pectoris), pak přispívá vedle hypertenze i hyperlipoproteinemie z působení lipomobilizačních hormonů podporovaných alkoholem, přejídáním a metabolickou hypotyreózou vyvolanou poklesem T3. K obrazu dopadu chronického stresu patří dále i inzulin rezistentní diabetes, vyvolaný inhibicí sekrece a funkce insulinu, jak působením STH, glukokortikoidů, tak i neesterifikovaných mastných kyselin – a hyperprodukcí endogenní glukózy, kterou zajišťují glukokortikoidy, katecholaminy a glukagon. Tyto faktory vedou také ke zvýšení krevní srážlivosti a k trom-bózám. Nadbytek glukokortikoidů podporuje vznik svalové atrofie a předčasné osteoporó-zy, atrofii lymfatické tkáně a tím oslabení imunologické ochrany proti infekcím a nádorům.

K syndromu patří ale i hyperurikemie z urychlené syntézy a degradace nukleových kyselin. Nadměrná sekrece adrenalinu stimuluje sekreci gastrinu, vzniká hyperacidita a vředová choroba (přispívá zde i spasmus cév na psychosomatickém podkladě). Naopak zvýšená sekrece ß endorfinů zvyšuje apetenci a tím přispívá k obezitě, která sama o sobě je doprovázena mírným hyperkortikalismem, insulinorezistentní poruchou glykoregulace, hypertenzí, trombózami, hyperurikemií atd. Trvalá hypersekrece katecholaminů a kortizo-lu může přispět i k psychické nerovnováze u chronicky stresovaných osob. Naopak poru-chy reprodukce, hypogonadismy a poruchy sexuálních funkcí způsobuje pokles sekrece gonadotropních hormonů. Souvislost se stresem však může mít i neplodnost z důvodu „hyperprolaktinémie“, a to z důvodu nadprodukce tohoto stresového hormonu při stres doprovázejících depresích a úzkostech. V neposlední řadě je namístě zmínit negativní vliv chronického stresu na CNS, kterým je úbytek neuronů, které jeho působením odumírají mnohem dříve a rychleji, než je tomu normálně (naopak je prokázáno, že přiměřené těles-né cvičení, které může představovat eustres, novotvorbu, neboli neurogenezi nervových

76

buněk podporuje). V této souvislosti proto nepřekvapí, že dlouhodobý anebo často opa-kovaný psychobiologický stres má devastující vliv i na lidskou psychiku. To může být v přímé časové návaznosti na tento stres, ale i s odstupem až několika měsíců od psychicky náročného a vypjatého, až hrozivého zážitku, jak je tomu u posttraumatické stresové poru-chy. Děsivé zážitky mohou být různého charakteru: od hrozby újmy na zdraví (přepadení, únosy, znásilnění, mučení, zneužívání dětí, dopravní nehody) až po přírodní katastrofy, jako jsou např. povodně, či zemětřesení. Uvedenou poruchou, která je vlastně psychiatric-kou nosologickou jednotkou s mezinárodní zkratkou PTSD (Posttraumatic Stress Disor-der), mohou trpět jednak osoby, jež byly přímo postiženy, ale také jejich příbuzní nebo známí, kteří sami vyvázli bez úhony, ale byli například pouze svědky předmětné události.

Diagnózu PTSD určuje psychiatr na základě anamnézy a přítomnosti typických přízna-ků (pocity opětného prožívání traumatu často spojené s bušením srdce a pocením, děsivé sny a myšlenky, citová otupělost, pocity viny, deprese, strach, ztráta zájmu o předchozí záliby, pocit napětí a poruchy spánku, proměnlivé nálady a výbuchy vzteku). Prvořadou metodou léčby PTSD je psychoterapie v řádu týdnů až měsíců, přičemž nemalou roli zde hraje podpora ze strany rodiny a přátel postižených. Často je potřebná přídatná medikace. Základní skupinou léků pro léčbu PTSD jsou antidepresiva ze skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Ta mnohdy nachází uplatnění i při snaze předejít rozvinutí PTSD. Alternativní volbou při dominujícím nadměrném vybuzení jsou tymoprofylaktika nebo tricyklická antidepresiva či přidání nízkých dávek antipsychotik. I při farmakoterapii je však vždy na místě psychoterapie, protože pacient traumatickou událost a její důsledky racionálně zpracovat potřebuje. Proč PTSD někoho potká a někoho ne, není dosud úplně jasné. V současné době se proto vědci zaměřují i na studium genetické informace u lidí trpících touto poruchou s cílem případně ji moci ovlivnit. Určitým vodít-kem zde mohou být nálezy, které ukazují, že v míře odolnosti vůči stresu jsou jednoznačně vulnerabilnější homozygoti s krátkou alelou genu pro transport serotoninu ve srovnání s heterozygoty; nejodolnější pak homozygoti s dlouhou alelou tohoto genu (30–40).

Lze se vyhnout stresu?Zcela se vyhnout stresu nelze, dokonce, jak již uvedeno, je někdy vědomě vyhledáván:

buď diváky např. při sportovních utkáních, nebo přímo aktéry (sporty, sauna, ale i studená sprcha atd.). Vyhýbání se stresům by bylo i neuvážené, protože by celý regulační systém atrofoval a při prvním nevyhnutelném nárazu bychom zahynuli (tak je tomu např. u nelé-čené Addisonovy choroby). Abychom se ale vyhnuli nepřímým vlivům stresu v civilizova-ném prostředí, musíme se vrátit ke způsobu života, který odpovídá jak z hlediska výživy, tak i tělesného pohybu zakódované regulaci metabolismu. Zde pak je naděje na správné fungování tělesných funkcí včetně spánku a bdění, tím i možnost správné regulace orgánů a soustav zapojených do stresové reakce. Stres je totiž příčinou i špatného spánku, což se projeví nedostatkem regenerace organismu; a to je samo o sobě stresující záležitost a stává se z toho začarovaný kruh. Problémem totiž je, že dnešní, převážně málo pohyblivý člo-věk („homo sedentarius“) si vytvořil v podstatě z užitečné stresové reakce sebevražednou zbraň a to neadekvátní životosprávou. A to přestože jde o ochranný regulační pochod, který během vývoje umožnil živočichům přežít třeba i silnější nepřátele či radikální změny

77

životního prostředí. Proto úprava životosprávy, životního stylu a nevyhýbání se stresu, ale též nevystavování se trvalému stresu je základem zdraví. Namístě je naopak buď vyhýbá-ní se psychickému stresu, nebo ještě lépe zdolávat ho fyzickou aktivitou, čímž se využijí zmíněné mechanismy, které pak nemohou škodit.

Zvládání stresuLidé tedy potřebují určitou úroveň stresu, aby si posilovali adaptační mechanismy

ke svému prospěchu. Nicméně, všeho moc škodí a o stresu to platí dvojnásob. Proto nejen lidé, ale i medicína (behaviorální) hledá cesty jak se lépe se stresem v životě vypořádat. Je známo, že pro schopnost organismu vyrovnat se se stresem (a to i s jeho psychickou kom-ponentou) je důležitá dostatečná přítomnost vitaminů a minerálů. Citován je především vitamin C, komplex vitaminů B a z iontů na prvním místě Mg2+. Ten je dokonce nazýván protistresovým iontem, důležitým pro správnou funkci mozku, ale i jiných tkání a orgánů zejména během stresu. Jedním z nejbohatších přírodních zdrojů Mg jsou banány, kterým se proto někdy říká „hořčíková bomba“.

Také dobrá tělesná zdatnost a tedy pravidelná fyzická aktivita mají příznivý psychický dopad na vyrovnání se se stresem. Tedy dobrá trénovanost, ale i již zmíněný dostatek spánku jsou pro to nutným předpokladem. Trvalý nedostatek spánku je totiž jednou z nej-častějších forem chronického stresu dnešních lidí. Vedle toho jsou dobrým prostředkem ke zvládnutí stresu také různé relaxační a meditační techniky. Spolu s tím může být stres také zredukován racionální úvahou o faktorech, které ho vyvolávají a změnou postoje k nim. V neposlední řadě je třeba uvést důležitou roli životosprávy. Znamená to mít správ-né stravovací návyky a s tím spojenou hodnotnou výživu. Jde o již zmíněný dostatečný přísun minerálů a vitaminů – především z přirozených zdrojů – a to splňuje správně ener-geticky a biologicky vyvážená strava (41, 42).

Stres a drogyJe nepochybný vztah narkomanie a stresu. Mnozí lidé trpící stresem se stávají narko-

many, protože nezvládají své stresové reakce. Mezi nejrozšířenější patří kouření či černá káva a pak samozřejmě alkohol. Zvláště kouření je za této situace nepříhodné, protože vyvolává další sekreci katecholaminů. Černá káva, jinak v podstatě při mírném požívá-ní neškodná, za stresu prodlužuje lipolytický efekt cAMP, protože kofein inhibuje fos-fodiesterázu. Podobně je tomu s alkoholem, který výrazně stimuluje syntézu kortizolu, podporuje jaterní lipogenezi a zvyšuje hladinu triacylglyceridů v séru. Podstatou užívání drog je totiž vědomé či nevědomé vyznávání hedonismu. Hedonismus (odvozen od řec. hédoné – potěšení) spočívá v přesvědčení, že potěšení a pocit blaha je nejvyšším dobrem, tedy hlavním cílem člověka a na tom je založeno i jeho chování. V mozku existuje nespe-cifický systém příjemné odměny a právě potřeba jej neoprávněně posilovat vede k návyku na drogy. Spojitost narkomanie a stresu je už dávno zřejmá i z toho, že někteří vytrvalostní sportovci mají pocit blaha ze svého běhu, kdy aktivují tento svůj opioidní systém odmě-ny. V průběhu tohoto fyzického výkonu se ve zvýšené míře uvolňují endorfiny, endo-genní opioidní peptidy a ty pak zaslouženě navozují pocit příjemné spokojenosti. Tento blahodárný tzv. „endogenní morfinismus“ je také podstatou odůvodněných doporučení

78

využít ke zvýšené odolnosti vůči stresu pravidelný aktivní tělesný pohyb, nejlépe sport. Ten vede k dobré fyzické kondici s pocitem tělesné pohody a jde ruku v ruce s vyrovnanou psychikou. Poněkud problematické je navozování stresových reakcí sklonem některých lidí přihlížet k neštěstí jiných (např. povodňoví turisté, davové přihlížení popravám), ale i vyhledávání stresu v kaskadérství nebo v sexu, což jsou známé fenomény z repertoáru aktivit moderního člověka. Když to vše k blahu nestačí, člověk si svůj hédonický systém mozku začne posilovat drogami a dostává se do spirály neštěstí. Hlavní roli zde hraje mezolimbický dopaminergní systém, kde dopamin hraje roli zprostředkovatele při aktivaci nejen užitečných systémů uchovávajících život (příjem potravy), ale i pocitů blaha (sex, ale i drogy – včetně kouření). Je zajímavé, že právě u kouření, kde k uvolnění dopaminu s následným pocitem uspokojení dochází již po několika vdechnutích cigaretového kouře, k intenzivnějším pocitům blaha nedochází a další vdechování stovek škodlivin už je pou-ze důsledkem jakéhosi dalšího návyku na tento akt, ale bez pokračující účasti mediátorů „dobré nálady“ (43–48).

SOUHRN

Stres neboli všeobecný adaptační syndrom, je stav, který k životu patří. A jak pozna-menal autor tohoto výrazu Hans Selye, „stres je život a život je stres“. Je to fylogenetic-kým vývojem vypracovaná a život zachraňující reakce vyšších organismů. V podstatě jde o komplexní adaptační mechanismy mnoha systémů těla, které – zejména ve své úvodní promptní fázi – připraví jedince na útok či na útěk. Je to tedy reakce umožňující živoči-chům přežít ať již v boji s protivníkem, s živými zdroji potravy, anebo před silnějšími soupeři utéci. Na rozdíl od většiny příslušníků živočišné říše, vedle tohoto život zachraňu-jícího účelu, pouze u člověka je tomu ještě jinak. Důvod je ten, že zejména moderní člověk, je vystaven, kromě především fyzicky náročných situací také tzv. psychobiologickému stresu. Zde se mechanismy připravující organismus zejména na vysoký tělesný výkon nemohou uplatnit a při takto opakovaných stavech začnou organismu škodit. Vznikají tak různé, stresem podmíněné patologické stavy, zvané stresové nemoci. Člověk si tak z všeobecně a po tisíciletí dokonale precizované užitečné reakce vytvořil sebevražednou zbraň. Tato práce pojednává o mechanismech stresové reakce, jejích dopadech na zdraví i možnostech jak se negativním dopadům stresu bránit.

Stress – not only a helpful savior, but also a suicide weapon

SUMMARY

Stress, or general adaptation syndrome, is a state that belongs to the life. And as the author of this term, Hans Selye said, “stress is life and life is stress”. It was phylogenetically developed as a life-saving reaction of higher organisms. Essentially, these are complex adaptive mechanisms of many body systems that, in particular, in their initial prompt

79

phase, prepare individuals for “fight or flight”. It is a reaction that allows the animals to survive either in the struggle with the adversary, with living resources of the food, or to escape from the stronger rivals. Unlike most members of the animal kingdom, besides this life-saving purpose, only in man is the situation different. The reason is that, in particular, a modern person is exposed, in addition to physically challenging situations, also to psychobiological stress. In this way, the mechanisms that prepare the body especially for high physical performance, can not be sucessfully used and, in such repeated states, will damage the organism. This creates a variety of stress-related pathological conditions, called stress diseases. Thus, man as only living creature from such a well-defined and helpful response created a suicide weapon. This paper deals with the mechanisms of stress response, its health impacts and the possibilities of preventing the negative effects of stress.

PODĚKOVÁNÍ

Studie byla financována z Národního programu udržitelnosti I (NPU I) č. LO1503 poskytovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (Progres – projekt Q39). Paní ing. Zuzaně Petránkové, Ph.D., náleží poděkování za pomoc při vyhotovení obrázku.

LITERATURA

1. Selye H.: A syndrome produced by diverse nocuous agents. Nature (Lond) 138, 1936: 32. – 2. Selye H.: Thymus and adrenals in the response of the organism to injuries and intoxication. Brit. J. Exp. Path. 17, 1936: 234–48. – 3. Petr J.: Jak předávají otcové svá traumata potomkům? Vesmír 93, 2014: 332–333. – 4. Rodgers A. B., Morgan C. P., Leu N. A. et al.: Transgenerational epigenetic programming via sperm microRNA recapitulates effects of paternal stress. Proc. Natl. Acad. Sci. U S A. 112, 2015: 13699–13704. – 5. Selye H.: Morphological changes in the fowl following chronic overdosage with various steroids. J. Morph. 73, 1943: 401–21. – 6. Selye H.: The general adaptation syndrome and the diseases of adaptation. J. Clin. Endocrinol. 6, 1946: 117–230. – 7. Selye H.: Stress and disease. Science 122, 1955: 625–31. – 8. Charvát J., Dell P., Folkov B.: Mental Factors and Cardiovascular Diseases. Cardiologia 44, 1964: 124–141. – 9. Charvát J.: Život, adaptace a stres, Praha, Avicenum, 1973. – 10. Charvát J.: Civilizační stres 370–375 (in Vratislav Schreiber a spol., Stres, Avicenum 1985). – 11. Schreiber V. a spol.: Stres. Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1985. – 12. Večeřová – Procház-ková A., Honzák R.: Stres, eustres a distres. Interní Med. 10, 2008: 188–192. – 13. Rom O., Reznik A. Z.: The Stress Reaction: a historical perspective. Adv. Exp. Med. Biol. 905, 2015: 1–4. – 14. Pacak K., Palkovits M., Kvetnansky R. et al.: Effects of various stressors on in vivo norepinephrine release in the hypothalamic paraven-tricular nucleus and on the pituitary-adrenocortical axis. Ann. N Y Acad. Sci. 771, 1995: 115–130. – 15. Giordini P., Giosia P., Petrarca M. et al.: Climate Changes and Human Health: a review of the Effect of Environmental Stressors on Cardiovascular Diseases across Epidemiology and Biological Mechanisms. Curr. Pharm. Des. 2017 Mar 17. doi: 10.2174/1381612823666170317143248. – 16. Novais A., Monteiro S., Roque S. et al.: How age, sex and genotype shape the stress response. Neurobiol. Stress. 6, 2016: 44–56. – 17. Tsigos C., Chrousos G. P.: Stress, obesity, and the metabolic syndrome: Soul and Metabolism. Ann. NY Acad. Sci. 1083, 2006:xi-xiii. – 18. Kyrou I., Chrosousos G., Tsigos C.: Stress, visceral obesity, and metabolic complications. Ann. NY Acad. Sci. 1083, 2006: 77–110. – 19. Slavich G. M.: Life Stress and Health: a review of conceptual issues and recent findings. Teach. Psychol. 43, 2016: 346–355. – 20. Jašarević E., Rodgers A. B., Bale T. L.: A novel role for maternal stress and microbial transmission in early life programming and neurodevelopment. Neurobiol. Stress.

80

1, 2015: 81–88. – 21. Friedman E. M., Irwin M. R.: A Role for CRH and the Sympathetic Nervous System in Stress-Induced Immunosuppression. Ann. NY Acad. Sci. 771, 1995: 396–418. – 22. Tentolouris S., Liatis S., Katsilambros N.: Sympathetic system activity in obesity and metabolic syndrome. Ann. NY Acad. Sci. 1083, 2006: 129–152. – 23. Reul J. M, Collins A., Saliba R. S. et al.: Glucocorticoids, epigenetic control and stress resilience. Neurobiol. Stress 1, 2014: 44–59. – 24. Nasca C., Bigio B., Zelli D.: Mind the gap: glucocorticoids modulate hippocampal glutamate tone underlying individual differences in stress susceptibility. Mol. Psychiatry 20, 2015: 755–63. – 25. Rosmond R., Radulovic V., Holm G.: A Brief Update of glucocorticoid receptor vari-ants and obesity risk. Ann. NY Acad. Sci. 1083, 2006: 153–164. – 26. Rivier C.: Luteinizing-hormone-releasing hormone, gonadotropins, and gonadal steroids in stress. Ann. NY Acad. Sci. 771, 1995: 187–191. – 27. Fedor-ova Y. N., Sarafian V. S.: Psychological stress – cellular and molecular mechanisms. Folia Medica. 54, 2012: 5–13. – 28. Pasquali R., Vicennati V., Cacciari M. et al.: The Hypothalamic-Pituitary-Adrenal Axis Activity in Obesity and the Metabolic Syndrome. Ann. NY Acad. Sci. 1083, 2006: 111–128. – 29. Kopin I. J.: Definitions of Stress and Sympathetic Neuronal Responses. Ann. NY Acad. Sci. 771, 1995: 19–30. – 30. Pike J. L., Smith T. L., Hauger R. L. et al: Chronic life stress alters sympathetic, neuroendocrine, and immune responsivity to an acute psychological stressor in humans. Psychosom. Med. 59, 1997: 447–57. – 31. Aguilera G.: Regulation of pituitary ACTH secretion during chronic stress. Front. Neuroendocrinol. 15, 1994: 321–50. – 32. Pike J. L., Smith T. L., Hauger R. L. et al.: Chronic life stress alters sympathetic, neuroendocrine, and immune respon-sivity to an acute psychological stressor in humans. Psychosom. Med. 59, 1997: 447–57. – 33. Mastorakos G., Chrousos G. P.: Effects of the immune/inflammatory reaction on the hypothalamic-pituitary-adrenal axis. Ann. NY Acad. Sci. 771, 1995: 438–444. – 34. Arnsten A. F., Raskind M. A., Taylor F. B. et al.: The effects of stress expossure on prefrontal cortex: Translating basic research into successful treatments for posttraumatic stress dis-order. Neurobiol. Stress1, 2015: 89–99. – 35. Rodgers A. B., Bale T. L.: Germ cell origins of posttraumatic stress disorder risk: The transgenerational impact of parental stress experience. Biol. Psychiatry 78, 2015: 307–14. – 36. Rodgers A. B., Morgan C. P., Bronson S. L. et al.: Paternal stress exposure alters sperm microRNA content and reprograms offspring HPA stress axis regulation. J. Neurosci. 33, 2013: 9003–90012. – 37. Tsiotra P. C., Tsigos C.: Stress, the Endoplasmic Reticulum, and Insulin Resistance. Ann. NY Acad. Sci. 1083, 2006: 63–76. – 38. Enman N. M., Sabban E. L., McGonigle P. et al.: Targeting the neuropeptide Y in stress-related psychiatric disorders. Neurobiology of Stress. 1, 2015: 33–43. – 39. Slavich G. M., Irwin M. R.: From stress to inflamma-tion and major depressive disorder: a social signal transduction theory of depression. Psychol. Bull. 14, 2014: 774–815. – 40. Hawkins E. J., Malte C. A., Grossbard J. R.: Prevalence and trends of concurrent opioid analgesic and benzodiazepine use among veterans affairs patients with post-traumatic stress disorder. Pain Med. 16, 2015: 1943–1954. – 41. Buguet A., Cespuglio R., Radomski M. W.: Sleep and stress in man: an approach through exer-cise and exposure to extreme environments. Can. J. Physiol. Pharmacol. 76, 1998: 553–561. – 42. Tsatsoulis A., Fountoulakis S.: The protective role of exercise on stress system dysregulation and comorbidities. Ann. NY Acad. Sci. 1083, 2006: 196–213. – 43. Gisquet-Verrier P., Tolédano D., Le Dorze C.: Common physiological basis for post-traumatic stress disorder and dependence to drugs of abuse: Implications for new therapeutic approaches. Therapie. 2016 Sep 15. pii: S0040–5957(16)31176–3. doi: 10.1016/j. – 44. Mac Nicol B., Can J.: The biology of addiction. Can. J. Anaesth. 64, 2017: 141–148. – 45. Ghitza U. E.: Overlapping Mechanisms of Stress-Induced Relapse to Opioid Use Disorder and Chronic Pain: Clinical Implications. Front. Psychiatry. 2016 May 2. 7: 80. doi: 10.3389/fpsyt.2016.00080. – 46. Lemieux A., al‘Absi M.: Stress psychobiology in the context of addic-tion medicine: from drugs of abuse to behavioral addictions. Prog. Brain Res. 223, 2016: 43–62. – 47. Mantsch J. R., Baker D. A., Funk D. et al.: Stress-Induced Reinstatement of Drug Seeking: 20 Years of Progress. Neu-ropsychopharmacology 41, 2016: 335–56. – 48. Hawkins E. J., Malte C. A., Grossbard J. R. et al.: Prevalence and trends of concurrent opioid analgesic and benzodiazepine use among veterans affairs patients with posttraumatic stress disorder, 2003–2011. Pain. Med. 16, 2015: 1943–1954.

Adresa autora: F. V., alej Svobody 1655/76, 323 00 Plzeň

81

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 81–86

JAK ZJIŠŤOVAT ČASNÁ STÁDIA ATEROSKLERÓZY

T. Mádr

Oddělení klinické farmakologie angiologické pracoviště FN Plzeň

Subklinická (preklinická) ateroskleróza je defi nována jako přítomnost prokazatelných známek aterosklerózy od změn funkčních (označujeme jako endotelová dysfunkce) až po změny morfologické (včetně nejtěžších forem), které dosud neměly klinickou mani-festaci. Jedná se tudíž o dosud asymptomatické jedince.

Subklinická ateroskleróza je přítomna po celou dobu aterogeneze (obr. 1) až do doby vzniku akutní příhody (IM, CMP, cévní ileus…) či do vzniku chronických potíží (náma-hová angina pectoris, abdominální angina, klaudikace…) nebo může zůstat po celý život zcela bezpříznaková.

Snižování kardiovaskulární mortality a morbidity i přes její pokles v posledních 20 letech je stále základní prioritou nejen zdravotnictví, ale i celé společnosti. I přes nesporné úspěchy dosažené v této oblasti jsou ICHS a CMP (nejčastější komplikace ate-rosklerózy), nejběžnějšími příčinami hospitalizací a také úmrtí v celém vyspělém světě.

ATEROGENEZEATEROGENEZEFoamFoamCellsCells

FattyFattyStreakStreak

IntermediateIntermediateLesionLesion AtheromaAtheroma

FibrousFibrousPlaquePlaque

ComplicatedComplicatedLesion/RuptureLesion/Rupture

Endothelial Dysfunction

Smooth muscleand collagen

od narozeníod narození Od 20 letOd 20 let Nad 30 letNad 30 let

Growth mainly by lipid accumulation Thrombosis,hematoma

Adapted from Stary HC et al. Circulation1995;92:1355-1374.

Obr. 1

82

I v České republice byla v r. 2007 kardiovaskulární onemocnění zodpovědná za 44,7 % úmrtí mužů a 55,7 % u žen. Přes veškerý pokrok preventivní kardiologie se v současnosti daří zabránit přibližně jedné třetině velkých cévních komplikací aterosklerózy, ačkoli je známo, že důslednou aplikací současných preventivních postupů je možné zabránit nej-méně polovině infarktů a iktů.

Sekundární prevence se stále zlepšuje a nejdůsledněji se provádí u pacientů po srdeč-ním infarktu. O prováděné prevenci při jiných manifestacích aterosklerózy nejsou přes-né údaje, ale lze přepokládat, že sekundární prevence je zde prováděna podstatně méně důsledně. Například pacient s ICHDK a chronickými klaudikacemi, které ho příliš neobtě-žují, je ohrožen vznikem IM či CMP v podstatě stejně jako pacient po již prodělaném IM a jeho mortalita je podobná jako u nemocného s ICHS. Sekundární prevence je však již příliš pozdním opatřením, které neovlivní primární projev choroby.

Primární prevence vychází z vyhledávání a ovlivňování ovlivnitelných klasických rizi-kových faktorů (tab. 1). I když s jejich pomocí lze určovat riziko ICHS, není předpověď zdaleka ideální. Např. zdravá osoba, která má podle známých tabulek SCORE 20 % rizi-ko manifestace ICHS v příštích 10 letech má, ale zároveň 80 % možnost, že v příštích 10 letech vůbec neonemocní i bez preventivních opatření. Uvádí se, že klasické rizikové faktory vysvětlí jen 50–60 % onemocnění a více než 50 % úmrtí na ICHS a první infarkt vznikne u osob s nízkým rizikem.

Tab. 1

Ovlivnitelné rizikové faktory Neovlivnitelné rizikové faktory1. hyperlipoproteinémie2. kouření3. obezita4. diabetes mellitus5. arteriální hypertenze6. ostatní – Lp(a), hsCRP, homocystein– trombogenní faktory– …………………

1. věk2. pohlaví3. genetické faktory

Nová doporučení evropských i českých odborných společností, které shrnují výsledky posledních studií a reflektují nové poznatky z epidemiologických sledování. Jelikož se tato doporučení se aktualizují každé 2 roky je pro běžnou praxi poměrně obtížné vše apliko-vat do praxe. Nehledě na ekonomické důsledky tohoto počínání. Např. v současné době v našich praxích těžko hledáme pacienta s hypertenzí či diabetem, který by neměl být léčen statiny. Základní priority doporučení zůstávají však stejné. Důraz je kladen na správnou léčbu nemocných s již manifestní aterosklerózou, diabetiků a asymtomatických nemoc-ných s vysokým rizikem KVO (jsou definování jako pacienti s rizikem KV úmrtí vyšším než 5 % během 10 let dle tabulek SCORE).

Nově se diskutuje o problému subklinické aterosklerózy. S přibývajícími možnostmi neinvazivní diagnostiky se stále častěji setkáváme s osobami, které nemusí upoutat pozor-nost zdravotníků výrazně nepříznivou konstalací rizikových faktorů, a přesto mají vysoké

83

riziko cévních komplikací, protože mají dokumentované aterosklerotické postižení tepen. Typickým příkladem může být náhodně na sonografii zjištěné aneurysma břišní aorty či zjištěné aterosklerotické pláty při sonografii karotid. Takoví asymptomatičtí jedinci musí být klasifikováni jako vysoce rizikoví a z toho vyplývá i požadavek agresivního zvládání jejich rizikových faktorů.

Nyní přichází otázka jak a kdy subklinickou aterosklerózu zjišťovat. Máme možnosti od jednoduchého a každému zdravotníkovi dostupného fyzikálního vyšetření až po sofis-tikované a nákladné metody (např. CT či MRI). Metodicky můžeme metody zjišťování subklinické aterosklerózy rozdělit do dvou celků:1. vyšetření funkce endotelu (zatím v běžné klinické praxi těžko proveditelné, používá

se zatím pouze experimentálně či v menších studiích), běžně již používanou metodou je ale stanovování mikroalbuminurie, která je známkou endotelové dysfunkce u diabetiků a hypertoniků a lze terapeuticky ovlivnit;

2. diagnostika již přítomných morfologických změn (prakticky v denní praxi v ČR použitelné pouze první čtyři body), tab. 2.

Tab. 2 Možnosti detekce subklinické aterosklerózy.

Zjišťování funkce endotelu Zjišťování morfologických změn1. mikroalbuminurie

2. měření plasmatických koncentrací působků produkovaných endotelem např.vWF, hsCRP, ICAM, VCAM…

3. meření vasomotoriky tepen sonograficky nebo pletysmograficky po předchozím stimulu, např. po předchozí ischémii, aplikaci acetylcholinu…

1. fyzikální vyšetření2. ultrasonografie3. index kotník paže (ABI)4. RTG průkaz aterosklerózy aorty či velkých

tepen5. kalciové skóre EBCT6. magnetická rezonance7. analýza pulsové vlny8. ………………………

vWF – von Willebrandův faktor, ICAM – inter-cellular cytoadhesive molekule, VCAM – vascular cell adhesive molekule, ABI – ankle-brachial index, EBCT – electron beam CT, hsCRP – hight sensitivity CRP

1. Fyzikální vyšetřeníJak již bylo řečeno, jedná se o jednoduchý a každému dostupný způsob detekce subkli-

nické aterosklerózy. Zahrnuje pohmat všech hlavních dostupných tepen v preferenčních místech (karotidy, a. brachialis, a. radialis, a. ulnaris, břišní aorta, a. femoralis communis, a. poplitea, a. tibialis posterior, a. tibialis anterior). Dále zahrnuje i poslech fonendoskopem tepen na krku, v podklíčku, v oblasti břišní aorty a v tříslech.

Oslabení až vymizení pulsací či přítomnost šelestu nás vede k vážnému podezření na přítomnou aterosklerózu. Ve srovnání s angiografií je při přítomnosti šelestu senzitivita 58 % a specificita až 100 %. Jinými slovy, pokud slyšíme jasný šelest nad tepnou tak máme vysokou pravděpodobnost přítomnosti aterosklerotického plátu. Další často opomíjenou vyšetřovací možností je palpace aneurysmat břišní aorty či podkoleních tepen (zde bývá

84

většinou oboustranné a dobře hmatatelné). Jinou možností je provedení polohového poku-su dolních končetin (polohový test podle Ratschowa)

2. ULTRASONOGARFIE

Je dnes suverénní a dobře dostupnou metodou ke zjištění aterosklerózy, především v povrchně uložených tepnách (karotidy, tepny DK). Každý nemocný po CMP či při pří-tomnosti šelestu nad karotidou by měl toto vyšetření podstoupit, protože zjištění případ-né významné stenózy a její vyřešení výrazně zlepšuje prognózu nemocného. Sonografie karotid je také označována jako „okno“ do tepenného systému, jelikož je stěna tepny dobře hodnotitelná a je možno rovněž měřit rozšíření tzv. indexu intima media (IMT) na tepně, na které ještě není vyvinuta typická ateroskleróza. Jedná se o první morfologické známky aterosklerózy, a je v klinických studiích často používána jako parametr účinnosti antiskle-rotické léčby (např. účinnosti statinu či těsné kompenzace hypertenze a diabetu). Dále bylo prokázáno, že účinnou léčbou je možné příznivě ovlivnit IMT a tím i ovlivnit prognózu pacienta. V běžné praxi se index IMT zatím nepoužívá. Je však prokázáno, že výrazné rozšíření IMT je ukazatelem mnohonásobně vyššího rizika KVO. Evropské směrnice pro léčbu hypertenze uvádějí patologickou hodnotu 0,9 mm a více.

3. INDEX KOTNÍK PAŽE (ANKLE BRACHIAL INDEX – ABI)

Jedná se o poměr systolického tlaku na arteria tibialis posterior a systolického tla-ku na paži. K měření používáme jednoduchý dopplerovský přístroj a běžnou manžetu na měření krevního tlaku, kterou obturujeme průtok v distální třetině bérce a při poklesu tlaku v manžetě zjistíme první průtok tepnou. Naměřený tlak porovnáme se systolickým tlakem na paži (obr. 2). Patologický poměr je pod 0,9. Je známo, že asi 2/3 pacientů se sníženým kotníkovým tlakem jsou při běžném klinickém vyšetření bez známek tepenného

Obr. 2

85

onemocnění dolních končetin, a že nemají žádné klaudikační potíže. Ve studiích bylo pro-kázáno, že snížený ABI je nezávislý ukazatel zvýšené kardiovaskulární morbidity i morta-lity. Dokonce je prokázána závislost výše poklesu ABI a délky přežití.

4. RTG PRŮKAZ ATEROSKLERÓZY AORTY ČI JINÝCH TEPEN

Ateroskleróza břišní či hrudní aorty, diagnostikovaná podle kalcifikací při RTG nebo CT vyšetření jako náhodný nález také ukazují na významně zvýšené riziko (až 6×). Tato vyšetření jistě nebudou indikována v rámci prevence ICHS. Budou-li jako vedlejší nález uvedeny kalcifikace nebo pláty je třeba tuto informaci vzít vážně. Podobný význam má průkaz kalcifikací pánevních tepen např. při RTG vyšetření pánve či kyčlí.

5. POČÍTAČOVÁ TOMOGRAFIE

Nejmodernější spirální CT přístroje umožňují zobrazit koronární řečiště. Počítačová tomografie elektronovým svazkem (elekton beam computed tomografy) je schopna odhalit a kvantifikovat přítomnost vápníku v koronárních tepnách. Stanovuje se takzvané kalciové skóre. Je prokázáno, že množství kalcifikací koreluje s rozsahem aterosklerózy věnčitých tepen a i s prognózou nemocných.

ZÁVĚR

Dosud nezodpovězenou otázkou je jak, kdy a koho podrobovat vyšetření na subkli-nickou aterosklerózu. Názory na význam jednotlivých metod se rychle vyvíjejí. Význam-nou otázkou je poměr přínos a náklady, protože některé metody jsou poměrně nákladné. Již nyní je možné pro každodenní praxi doporučit – nezapomínat při klinickém vyšetření na pohmat a poslech tepen, poměrně snadné a levné je měření kotníkového tlaku, dále si všímat přítomností aterosklerotických změn při RTG vyšetřeních, která byla prováděna z jiné indikace. V případě pochybností a hlavně při šelestu nad karotidami neváhat indi-kovat provedení sonografie.

Jen počítačová tomografie a magnetická rezonance nám umožňují získat údaje o tom nejdůležitějším totiž o koronárním řečišti, ale jejich provádění v primární prevenci je zatím nemožné. V USA se tyto metody staly komerční záležitostí.

Samozřejmě v případě průkazu aterosklerózy intervenujeme všechny ovlivnitelné rizi-kové faktory stejně intenzivně jako v případě sekundární prevence.

K vyšetření na průkaz subklinické aterosklerózy by byli asi nejspíše indikováni nemoc-ní, kteří mají podle tabulek SCORE střední nebo nižší riziko, ale mají pozitivní rodinnou anamnézu nebo vysoký jeden rizikový faktor. Pacienti s vysokým rizikem by tak i tak měli být intenzivně léčeni.

Doufejme, že v budoucnu bude vyvinuta univerzální, jednoduchá a levná metoda k průkazu subklinické aterosklerózy.

86

SOUHRN

Subklinická (preklinická) ateroskleróza je definována jako přítomnost změn cévní stěny, které dosud neměly klinickou manifestaci. Dosud nezodpovězenou otázkou je jak, kdy a koho podrobovat vyšetření na subklinickou aterosklerózu. Názory na význam jed-notlivých metod se rychle vyvíjejí. Významnou otázkou je poměr přínos a náklady, protože některé metody jsou poměrně nákladné. Již nyní je možné pro každodenní praxi doporu-čit – nezapomínat při klinickém vyšetření na pohmat a poslech tepen, poměrně snadné a levné je měření kotníkového tlaku, dále si všímat přítomností aterosklerotických změn při RTG vyšetřeních, která byla prováděna z jiné indikace. V případě pochybností a hlavně při šelestu nad karotidami neváhat indikovat provedení sonografie.

Samozřejmě v případě průkazu aterosklerózy intervenujeme všechny ovlivnitelné rizi-kové faktory stejně intenzivně jako v případě sekundární prevence. K vyšetření na průkaz subklinické aterosklerózy by byli asi nejspíše indikováni nemocní, kteří mají podle tabulek SCORE střední nebo nižší riziko, ale mají pozitivní rodinnou anamnézu nebo vysoký jeden rizikový faktor. Stírá se tím rozdíl mezi primární a sekundární prevencí. Doufejme, že v budoucnu bude vyvinuta univerzální, jednoduchá a levná metoda k průkazu subklinické aterosklerózy.

How to detect the early stages of atherosclerosis

SUMMARY

Subclinical (preclinical) atherosclerosis is defined as the presence of changes in vascular walls, which have not had clinical manifestation. Yet unanswered question is how, when and whom to undergo screening for subclinical atherosclerosis. Opinions on the importance of individual methods evolve rapidly. An important issue is the cost-benefit ratio, because some methods are relatively expensive. It is already possible for daily practice recommend – remember when clinical examination to palpation and listening arteries, relatively easy and inexpensive measuring the ankle pressure, further noting the presence of atherosclerotic changes in X-ray examination, which was performed for other indications. In case of doubt, and especially during the rustle of carotid sonography not hesitate to indicate performance. Of course, if the card atherosclerosis intervenes all modifiable risk factors as intensely as in the case of secondary prevention. The examination for the detection of subclinical atherosclerosis would have been about probably indicated for patients who have according to SCORE tables medium- or low-risk but have a positive family history or high one risk factor. It blurs the distinction between the primary and secondary prevention. Hopefully in the future will be developed versatile, simple and inexpensive method for the detection of subclinical atherosclerosis.

Adresa autora: T. M., FN Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň

87

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 87–97

ORÁLNÍ FOKÁLNÍ INFEKCE – RETROSPEKTIVNÍ STUDIE

M. Chalupová, H. Hecová

Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni

Fokální infekce je definována jako druh onemocnění, při kterém vzniká z primárního infekčního ložiska chronické onemocnění ve vzdáleném orgánu nebo tkáni. První zprávy o možném vzdáleném působení zkažených, bolestivých nebo rozpadlých zubů lze sledovat již od dob starověkého Egypta, Mezopotámie a starověkého Řecka i Říma (13, 14).

Vědecký podklad této problematiky je spjat s objevením mikroskopu (Leeuwenhoek, 1683) a rozvojem mikrobiologie v 19. století (13). Názory na dentální fokální infekci prošly složitým vývojem a ani dnes nejsou zcela jednotné. Počátek minulého století pozna-menala éra radikálních extrakcí. Mnohočetné extrakce a tonsilektomie byly prováděny ve víře, že po odstranění infekčních ložisek dojde k uzdravení pacienta (1). Tato éra byla vystřídána obdobím úplného podceňování dentální fokální infekce nebo naopak nadměr-ným a nekritickým podáváním antibiotik (4). Dnes se význam infekce pocházející z ústní dutiny opět dostává do popředí, a to v souvislosti s rozvojem chirurgických oborů, zejména kardiochirurgie a transplantologie, kde hraje dentální fokální infekce svou roli (5, 7).

Důvodem, proč je dentální fokální infekci věnována taková pozornost, je skutečnost, že dutina ústní je osídlena velkým množstvím mikrobiálních rodů. Mikroorganismy se zde nacházejí jak ve volné formě, tak ve formě zubního plaku, který naléhá na povrch zubů, případně na povrch zubních náhrad (8). Mikroorganismy jsou tak v přímém kontaktu s hos-titelskou tkání, a pokud není plak pravidelně odstraňován, dochází vlivem jeho působení k rozvoji zubního kazu a onemocnění parodontu. Oba patologické procesy jsou základem pro vznik ložisek fokální infekce.

V české literatuře jsou uvedeny tři cesty šíření se fokální infekce orální etiologie:– metastatická infekce,– imunomodulační a imunotoxické působení,– metastatické působení bakteriálních toxinů.

Metastatická infekce je nejlépe prozkoumanou formou distančního působení. Jedná se o přímé šíření mikroorganismů z dutiny ústní a ve většině případů je toto šíření bez jakékoli odezvy organismu. Významnou vlastností orálních viridujících streptokoků, sta-fylokoků a aktinobacilů je schopnost adherenece, která se uplatňuje i mimo dutinu ústní. Tyto mikroorganismy mohou adherovat na endokrad či cévní endotel, zejména pokud je již patologicky změněn. Přechodná bakterémie je u celkově zdravého jedince zcela běžná a díky obranyschopnosti organismu mizí do několika minut.

88

Imunomodulačně a imunotoxicky pak z bakterií dutiny ústní působí zejména gramnega-tivní anaeroby parodontálních chobotů. Jejich dlouhodobé působení na buňky imunitního systému může způsobit inverzní reakci, která se obrací proti buňkám tělu vlastním.

Metastatické působení bakteriálních toxinů mohou být odpovědné za idiopatické sub-ferbilie. Některé komponenty bakteriálních stěn mohou působit jako pyrexiny nebo způ-sobit dysfunkci některých lymfocytů a makrofágů, což může vést k imunodeficientním stavům (10, 11, 12, 14).

Cílem naší práce bylo retrospektivně vyhodnotit stav chrupu a dutiny ústní u pacientů, kteří byli na Stomatologickou kliniku LF UK a FN v Plzni odesíláni z různých zdravotních důvodů k vyloučení či potvrzení možného ložiska dentální fokální infekce.

MATERIÁL A METODY

V rámci retrospektivní studie bylo vyhodnoceno celkem 278 pacientů odeslaných v letech 2011 až 2014 k vyšetření a vyloučení fokální infekce orálního původu z různých oddělení Fakultní nemocnice v Plzni. Do studie jsme zařadili pouze pacienty s kompletní stomatologickou dokumentací, která zahrnovala:– žádanku o vyšetření s uvedenou základní diagnózou celkového onemocnění,– stomatologickou kartu se záznamem stavu chrupu a zápisem o výsledku vyšetření,– panoramatický RVG snímek doplněný v případě potřeby o intraorální rentgenový

snímek.Ze záznamů a dle dostupných rentgenových snímků jsme u pacientů zjišťovali úroveň

sanace chrupu, stav parodontu, přítomnost zubů podezřelých z dentální fokální infekce, přítomnost zubních kazů, přítomnost fixních a celkových snímatelných náhrad a způsob následného ošetření.

VÝSLEDKY

Složení a věk pacientůDo souboru bylo zařazeno všech 278 pacientů, z toho 192 mužů a 86 žen. Věkové

rozmezí pacientů bylo od 17 do 83 let. Průměrný věk mužů byl 61 let, průměrný věk žen byl 67 let (tab. 1).

Tab. 1 Počet a průměrný věk pacientů

Pohlaví Počet Průměrný věk

Muži 192 61 let

Ženy 86 67 let

Celkem 278 64 let

89

Soubor pacientů byl rozdělen do dvou skupin. Skupina A zahrnovala 19 pacientů, kteří byli na stomatologickou kliniku odesláni s žádostí o vyloučení či potvrzení orální fokální infekce jako možné příčiny celkového onemocnění pacienta (tab. 2).

Skupinu B tvořilo 259 pacientů, kteří byli na stomatologickou kliniku odesláni k vylou-čení orální fokální infekce před plánovanou operací. Největší podíl tvořili pacienti odeslaní k vyšetření před plánovanou kardiochirurgickou operací, celkově se jednalo o 212 pacientů (76,3 %) (tab. 3).

Tab. 2 Pacienti skupiny A

Skupina A Počet (No 19) %

Pacienti z oční kliniky 3 15,8

Pacienti s febrílií neznámého původu 3 15,8

Pacienti s roztroušenou sklerózou 1 5,3

Pacienti s pneumonií 2 10,5

Pacienti s infekční endokarditidou 3 15,8

Pacienti z kožní kliniky 4 21,0

Pacienti s malnutricí 2 10,5

Pacienti se zvýšenou hladinou CRP 1 5,3

Tab. 3 Pacienti skupiny B

Skupina B Počet (No 259) %

Pacienti před kardiochirurgickou operací 212 81,9

Pacienti před cévní operací 19 7,3

Pacienti před totální endoprotézou 23 8,9

Pacienti před plánovanou transplantací kostní dřeně 5 1,9

Vyhodnocení stavu chrupuSanovaný chrup měli pouze 3 pacienti (15,8 %) skupiny A a 35 pacientů (13,5 %) skupi-

ny B. Zuby podezřelé z dentální fokální infekce se ve skupině A vyskytovaly u 15 pacien- tů (78,9 %), ve skupině B u 145 pacientů (56,0 %). Významným zjištěním bylo, že u 16 pacientů (84,2 %) skupiny A a 175 pacientů (67,6 %) skupiny B bylo přítomno one-mocnění parodontu (tab. 4, tab. 5).

90

Tab. 4 Skupina A – stav chrupuD

iagn

óza

Poče

t

Sano

vaný

chr

up

Zubn

í kaz

y

DFI

*

One

moc

nění

pa

rodo

ntu

Fixn

í mos

ty

HTP

DTP

Oční onemocnění 3 1 1 3 3

Febrílie 3 1 1 2 2

Roztroušená skleróza 1 1 1

Pneumonie 2 2 2 1 1

Infekční endokarditis 3 1 3 3 1

Kožní onemocnění 4 1 2 2 4 1

Malnutrice 2 1 1 1 1 1

↑CRP 1 1 1

Celkem 19 3 (15,8 %) 7 (36,8 %) 15 (78,9 %) 16 (84,2 %) 4 (21,1 %) 1 (5,3 %) 1 (5,3 %)

Tab. 5 Skupina B – stav chrupu

Skup

ina

B

Poče

t

Sano

vaný

chr

up

Des

truo

vaný

ch

rup

Zubn

í kaz

y

DFI

*

One

moc

nění

pa

rodo

ntu

HTP

DTP

KCH op. 212 28 24 48 121 144 32 32

Cévní op. 19 3 7 11 11 4 4

TEP 23 7 9 11 17

Kostní dřeň 5 3 2 3

Celkem 259 35 (13,5 %) 27 (10,4 %) 67 (25,9 %) 145 (56,0 %) 175 (67,6 %) 36 (13,9 %) 36 (13,9 %)

*DFI = zuby podezřelé z fokální infekce dentálního původu

91

Potřeba a způsob sanace Ve skupině A byla extrakční terapie nutná u 12 pacientů (63,2 %). Ve dvou případech

se jednalo o extrakce šesti a více zubů, u jedné pacientky s roztroušenou sklerózou byla indikována extrakce dokonce dvanácti zubů. Ve skupině B byla extrakční terapie volena u 129 pacientů (49,8 %) a u 24 pacientů před plánovanou kardiochirurgickou operací byla nutná extrakce 6 a více zubů. Ošetření parodontu bylo nutné u 16 pacientů (84,2 %) sku-piny A a 175 pacientů (67,6 %) skupiny B (tab. 6, tab. 7, graf 1). Porovnání stavu chrupu a potřebu ošetření mezi skupinou A a B zobrazují grafy č. 2 a č. 3.

Tab. 6 Skupina A – potřeba ošetření

Skup

ina

A

Poče

t

Extr

akce

1–

2 zu

bů

Extr

akce

3–

5 zu

bů

Extr

akce

6

a ví

ce z

ubů

Potř

eba

endo

dont

ic-

kého

oše

třen

í

Potř

eba

ošet

ření

zu

bníc

h ka

zů

Potř

eba

ošet

ření

pa

rodo

ntu

Oční onemocnění 3 1 1 1 1 3

Febrílie 3 2 1 2

Roztroušená skleróza 1 1 1

Pneumonie 2 1 1 2 1

Infekční endokarditis 3 1 1 1 1 3

Kožní onemocnění 4 1 1 2 4

Malnutrice 2 1 1

↑CRP 1 1 1

Celkem 197 (36,9 %) 3 (15,8 %) 2 (10,5 %)

3 (15,8 %) 7 (36,9 %) 16 (84,2 %)12 (63,2 %)

Tab. 7 Skupina B – potřeba ošetření

Skup

ina

B

Poče

t

Extr

akce

1–2

zu

bů

Extr

akce

3–5

zu

bů

Extr

akce

6

a ví

ce z

ubů

Potř

eba

endo

dont

ic-

kého

oše

třen

í

Potř

eba

ošet

ření

zu

bníc

h ka

zů

Potř

eba

ošet

ření

pa

rodo

ntu

KCH op. 212 56 32 24 9 48 144

Cévní op. 19 4 4 3 7 11

TEP 23 3 4 4 9 17

Kostní dřeň 5 2 3 3

Celkem 25965 (25,1 %) 36 (13,9 %) 28 (10,9 %)

16 (6,8 %) 67 (25,9 %) 175 (67,6 %)129 (49,8 %)

92

0 %

20 %

40 %

60 %

80 %

100 %

KCH op. Cévní op. TEP Kostnídřeň

Potřeba ošetření parodontu uskupiny B

Ano Ne

Graf 1 Potřeba ošetření parodontu u skupiny B

0

20

40

60

80

100

Sanova

ný chrup

Destruova

ný chrup

Zubní k

azy DFI

Onemocnění p

arodontu

Fixní m

osty HTPDTP

Porovnání stavu chrupu skupiny A, B (%)

Skupina A Skupina B

Graf 2 Porovnání stavu chrupu skupiny A, BDFI = zuby podezřelé z dentální fokální infekce, HTP = horní totální protéza, DTP = dolní totální protéza

0

20

40

60

80

100

Extrak

ce 1–2 zu

bů

Extrak

ce 3–5 zu

bů

Extrak

ce 6 a

více zu

bů

Potřeba e

ndodontického ošetře

ní

Potřeba o

šetření zu

bních ka

zů

Potřeba o

šetření p

arodontu

Potřeba ošetření u skupiny A, B (%)

Skupina A Skupina B

Graf 3 Potřeba ošetření u skupiny A, B

93

DISKUZE

Ústní dutina představuje častý zdroj ložiskové infekce. Za podezřelé jsou považovány nejen všechny neošetřené nevitální zuby, ale i zuby s kazem blízkým dřeni, pokud nelze předpokládat jejich včasnou sanaci. Závažným zdrojem infekce bývají zuby s hlubokými parodontálními choboty a především neléčená chronická parodontitis. Mezi další zdroje jsou řazeny semiretinované zuby a odontogenní či jiné cysty (10, 11). V současné době se významem dentální, respektive orální fokální infekce zabývá stále více autorů. Diskuto-ván je zejména vliv chronické marginální parodontitis na stav kardiovaskulárního řečiš-tě. V porovnání s apikální periodontitis bývá neléčenému chronickému zánětu parodontu připisován vyšší význam (5). Figuero et al. prokázali přítomnost bakterií pocházejících z parodontálních chobotů v aterosklerotických plátech velkých cév (6).

V současné populaci stále narůstá počet pacientů s transplantací srdečních chlopní, u kterých může hrát dentální fokální infekce fatální roli (5). Kardiochirurgické operace se běžně provádějí i u diabetiků, kde k poškození parodontálních tkání přispívá dlouhodobě zvýšená hladina glykémie v krevním oběhu. Destrukce parodontu bývá u těchto pacientů velice závažná (9). S rozvojem moderní medicíny roste počet pacientů s transplantovanými orgány, u kterých může bakteriální infekce odontogenního původu výsledek operace zcela znehodnotit (7). Nedořešena zůstává i otázka významu dentální fokální infekce u pacientů s totálními endoprotézami kyčelních, kolenních či ramenních kloubů (12).

Podle současných poznatků bakterie dutiny ústní mohou vzdálené tkáně a orgány ovlivňovat třemi způsoby. Kromě metastatické infekce, se uplatňuje imunomodulační působení mikrobiálních antigenů a metastatické působení bakteriálních toxinů. V pří-padě metastatické infekce jde o přímé šíření ústních mikroorganismů krevním oběhem. Tímto mechanismem může vznikat infekční endokarditida, vaskulitida cévních protéz, zánět chlopenního lůžka nebo cévního xenoplantátu. Dlouhodobým působením mikro-biálních produktů zejména v oblasti parodontu dochází ke změnám chování imunitního systému a imunitní odpověď se obrací proti buňkám tělu vlastním. Takto se mikroorgani-smy dutiny ústní mohou podílet na vzniku myokarditidy, artritidy či glomerulonefritidy. Metastaticky působícím toxinům pak bývá připisován vznik některých typů neuralgií (10, 11).

Sanovaný chrup mělo v našem souboru pouze 38 pacientů (14 %). U 160 pacientů byla potvrzena přítomnost zubů podezřelých z fokální infekce odontogenního původu. Z tohoto počtu byla u 141 pacientů (51 %) terapií volby extrakce zubu. Potřeba extrakční terapie u našeho souboru více než dvojnásobně převyšovala potřebu extrakce u běžné populace shodného věkového průměru (2). Tento rozdíl může být dán nutností radikality a mnoh-dy i nedostatkem času na případné endodontické ošetření. Při rozhodování o zahájení endodontického ošetření je vždy brán v úvahu též celkový zdravotní stav pacienta, jeho schopnost a zájem o spolupráci a úroveň hygieny dutiny ústní. Velmi obtížné a psychicky náročné bývá pro lékaře doporučit pacientovi z důvodu dentální fokální infekce extrakci pilířových zubů s periapikálními nálezy u nedávno zhotovených fixních protetických prací. Ošetřením kořenových kanálků byla dentální fokální infekce řešena jen u 19 pacientů (7 %) našeho souboru.

94

V naší studii byla zjištěna kompletní ztráta chrupu u 37 pacientů (13 %), což neod-povídá datům získaným v celostátní analýze orálního zdraví z r. 2006, kde bylo zjištěno 33 % nositelů horních celkových snímatelných náhrad a 19 % nositelů dolních celkových snímatelných náhrad ve věku 65 let a více. Tento rozdíl může být dán širokým věkovým rozpětím našeho souboru. V důsledku destruovaného chrupu a nutnosti mnohočetných extrakcí přibylo po skončení sanace 32 pacientů s horními celkovými náhradami a 8 paci-entů s dolními celkovými náhradami (2).

Při porovnání potřeby konzervačního ošetření chrupu se naše data shodují s celostátním průměrem z r. 2006. V našem souboru byla sanace kariésních lézí a endodontické ošetře-ní indikováno u 93 pacientů (33,5 %), v celostátním průměru byla sanace chrupu nutná u 31 % 65letých (2).

Pokud závěry naší práce porovnáme s obdobnou studií probíhající v letech 2001–2003 na 1. LF UK a VFN v Praze, dojdeme k rozdílným závěrům. V této studii byla extrakční terapie u vybraného souboru pacientů indikována pouze u 21,6 % pacientů, v našem sou-boru to bylo u 52,3 % pacientů před plánovanou kardiochirurgickou operací, u 24 pacientů se jednalo o extrakce šesti a více zubů (obr. 1) (3). Zůstává otázkou, zda důvodem rozdílu vyššího počtu extrakcí je větší radikalita při rozhodování nebo širší spektrum pacientů operovaných v současné době.

Dle našich klinických zkušeností se nezřídka se stává, že po nedávné preventivní pro-hlídce u svého praktického zubního lékaře, je u pacientů objeveno hned několik zubů s infekčním ložiskem. Stomatologickému vyšetření k vyloučení dentální fokální infekce je třeba věnovat dostatečnou pozornost. Základní vyšetření zubů je nutné vždy doplnit vyšet-řením parodontu, zhotovením a vyhodnocením panoramatického rentgenového snímku. Standardem je zkouška vitality zubů, což bývá u zubů s fi xními protetickými pracemi vel-mi obtížné. V tomto případě se musíme spoléhat na intraorální rentgenový snímek. Včasná sanace chrupu by v řadě případů uchránila pacienta před nutnými extrakcemi v případě neočekávaného kardiochirurgického či jiného závažného operačního výkonu.

Obr. 1 OPG pacienta před plánovanou transplantací chlopně

95

ZÁVĚR

Závěry retrospektivní studie ukázaly špatný stav chrupu většiny pacientů odeslaných na Stomatologickou kliniku LF UK a FN v Plzni s žádostí o vyhledání ložiskové infekce v dutině ústní. Domníváme se, že situaci by mohla zlepšit osvěta a informovanost veřej-nosti o významu zdravého chrupu a parodontu z hlediska celkového zdraví.

SOUHRN

Orální fokální infekce je ložisková infekce v dutině ústní, která dle obecné definice fokální infekce může vyvolat nebo zkomplikovat onemocnění ve vzdáleném orgánu nebo tkáni. Cílem retrospektivní studie bylo posoudit výskyt orální fokální infekce u 278 pa- cientů odeslaných s žádostí o vyloučení možného infekčního ložiska v dutině ústní.

Byla zpracována dostupná zdravotnická dokumentace 278 pacientů odeslaných v letech 2011 až 2014 na Stomatologickou kliniku LF UK a FN v Plzni k vyloučení orální fokální infekce. U pacientů byl retrospektivně hodnocen stav chrupu a parodontu, přítomnost zubů podezřelých z dentální fokální infekce, potřeba konzervační, parodontologické a stoma-tochirurgické sanace.

Soubor 278 pacientů byl rozdělen na dvě skupiny. Skupinu A tvořilo 19 pacientů, kteří byli na stomatologickou kliniku odesláni s žádostí o vyloučení či potvrzení orální fokální infekce jako zdroje celkového onemocnění pacienta. Skupina B byla tvořena 259 pacienty odeslanými na stomatologickou kliniku v rámci předoperačního vyšetření. Na základě dokumentace byla retrospektivně vyhodnocena úroveň sanace chrupu a paro-dontu a potřeba následné terapie. U skupiny A byl sanovaný chrup zaznamenán pouze u 3 pacientů (15,8 %), fokální infekce orálního původu byla diagnostikována u 15 pacientů (78,9 %), z toho ve 12 případech bylo doporučeno extrahovat minimálně jeden zub. Ošet-ření parodontu bylo ve skupině A nutné u 16 pacientů (84,2 %). Ve skupině B byl sanovaný chrup shledán u 35 pacientů (13,5 %), výskyt zubů s dentální fokální infekcí byl zjištěn u 145 pacientů (56 %), z toho extrakce alespoň jednoho zubu byla nutná u 129 pacientů (49,8 %). Ošetření parodontu bylo ve skupině B nutné u 175 pacientů (67,6 %).

Závěr: Naše studie vyhodnotila stav orálního zdraví u většiny pacientů vyšetřovaných pro možný výskyt ložiskové infekce v dutině ústní jako nevyhovující. Výsledky ukázaly, že je nutné zvýšit informovanost populace o významu vlivu orálního zdraví na celkový zdravotní stav.

Oral focal infection – retrospective study

SUMARRY

Oral focal infection is a focal infection in the oral cavity, which, according to the general definition of focal infection can cause or complicate disease in a remote organ or tissue.

96

The aim of this retrospective study is to assess the prevalence of dental focal infection in 278 patients sent with a request to exclude the possibility of infection in the oral cavity.

In the medical documentation, we have found 278 patients referred to the Dental Clinic, University Hospital in Pilsen from 2011 to 2014, for the exclusion of dental focal infection. The patientsʼ oral health status, the presence of the teeth suspected of dental focal infection, the need for conservative, periodontal and oral surgery rehabilitation were evaluated.

The group of 278 patients was divided into two groups. Group A consisted of 19 patients who were sent to the dental clinic with a request for confirmation or exclusion of oral focal infection as a source of the patient`s general health. Group B consisted of 259 patients referred to the dental clinic within the preoperative examination. On the basis of the documentation, the state of teeth and periodontium and the need for subsequent therapy was retrospectively assessed.

In Group A, rehabilitated dentition was observed in only 3 patients (15.8%). Focal infection of dental origin was diagnosed in 15 patients (78.9%), 12 patients were recommended to extract at least one tooth. Periodontal treatment was required in for 16 patients (84.2%).

In Group B, rehabilitated teeth were found in 35 patients (13.5%), teeth with dental focal infection were found in 145 patients (56%). In 129 patients (49.8%) at least one tooth extraction was necessary. Periodontal treatment was necessary in 175 patients (67.6%).

CONCLUSIONS

Our study evaluated that the oral health status of the majority of patients investigated for possible occurrence of infection in the oral cavity was insufficient. The results showed that it is necessary to raise awareness among the population about the importance of the impact of oral health on overall health.

LITERATURA

1. Billings F.: Mouth infection as a source of systemic disease. J. Am. Med. Assoc. 1963: 2024–2025. – 2. Broukal Z., Mrklas L., Krejsa O. et al.: Analýza orálního zdraví vybraných věkových skupin obyvatel České Republiky 2006. – 3. Broukal Z., Staňková H., Šimůnek P.: Stav chrupu a potřeba ošetření pacientů s kardiolog-ickým rizikem fokální infekce odontogenního původu. Čes. Stomat. 104, 2004: 254–260. – 4. Cecil R., Miner L.: The interrelation of medicine and dentistry. A Symposium. A Meeting of the New York Academy of Dentistry. J. Dent. Res. 10: 1–36. – 5. Cotti E., Dessi C., Piras A. et al.: Can a chronic dental infection be considered a cause of cardiovascular disease? Internat. J. Cardiol. 148, 2011: 4–10. – 6. Figuero E., Sánchez-Beltrán M., Cuesta-Fre-choso S. et al.: Detection of Periodontal Bacteria in Atheromatous Plaque by Nested Polymerase Chain Reaction. J. Periodontol. 82, 2011: 1469–1477. – 7. Helenius-Hietala J., Aberg F., Meurman J. et al: Increased infection risk postliver transplant without pretransplant dental treatment Oral Dis. 19, 2013: 271–278. – 8. Hiyari S., Bennett K.: Dental diagnostics: molecular analysis of oral biofilms. J. Dent. Hyg. 85, 2011: 256–63. – 9. Poskerová H., Bořilová-Linhartová P., Vokurka J. et al.: Diabetes mellitus a orální zdraví. Čes. Stomat. 114, 2014: 75–86. – 10. Stejskalová J.: Konzervační zubní lékařství. 2. vyd. Praha: Galén, c2008. Zubní lékařství. – 11. Ščigel V., Dušková J., Broukal Z.: Fokální infekce dentálního původu. Čes. Stomat. 99/47, 1999: 158–165. – 12. Ščigel V.:

97

Repetitorium klinické farmakologie pro praxi zubního lékaře. Vyd. 2., dopl. a rozš. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. Edice zubního lékařství (Havlíček Brain Team). – 13. Vieira C., Caramelli B.: The history of dentistry and medicine relationship: could the mouth finally return to the body? Oral Dis. 15, 2009: 538–546. – 14. Závodský P., Bednář P.: Dentální fokální infekce Čes. Stomat. 105–53, 2005: 57–62.

Adresa autorky: M. Ch., FN Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň

99

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 99–105

ROLE MAGNETICKÉ REZONANCE V DIAGNOSTICE AXIÁLNÍCH SPONDYLARTRITID

E. Korčáková1, D. Suchý2

1 Klinika zobrazovacích metod, 2 Oddělení klinické farmakologie LF a FN Plzeň

Ankylozující spondylitida (AS), známá též jako Bechtěrevova nemoc je chronic-ké zánětlivé onemocnění postihující predilekčně sakroiliakální klouby (SI) a páteř. AS je součástí skupiny onemocnění nazývaných spondylartritidy (SpA), které zahr-nují ještě psoriatickou artritidu, enteropatická artritidu, reaktivní artritidu. Řadí se sem i určité typy juvenilní idiopatické artritidy, akutní přední uveitida a dále pak nedi-ferencovaná spondylartritida, která slouží k podchycení stavů blížících se spondy-lartritidám, jež však nesplňují všechna kritéria některé z definovaných jednotek této skupiny. Pro skupinu spondylartritid je charakteristické překrývaní klinických i radiogra-fických znaků mezi jednotlivými chorobnými jednotkami, neboť tato onemocnění mají podobnou etiopatogenezu. Při převažujícím postižení axiálního skeletu se jedná o axiál- ní spondylatritidu (Ax SpA), při postižení periferních kloubů hovoříme o periferní formě SpA.

Prevalence AS v populaci je 1,5–2 % (1). Typickou známkou tohoto onemocnění je jeho asociace s antigenem HLA B27, která je přítomna až u 90 % nemocných a zároveň nepřítomnosti revmatoidních faktorů. Onemocnění se manifestuje typicky v 2. a 3. dece-niu, častěji u mužů. Nejvýznamnějším klinickým příznakem onemocnění je tzv. zánětlivá bolest zad, která je definována jako postupně se zhoršující bolest bederní oblasti u osob před 40. rokem věku, zhoršující se v klidu, především v noci, s ranní ztuhlostí, která pozi-tivně reaguje rozcvičení. K úlevě dochází po podání nesteroidních antirevmatik (NSAID). Onemocnění může být doprovázeno mírnou elevací zánětlivé laboratoře. První jsou zánětlivě postiženy úpony vazů, objevuje se entezitida, která se postupně šíří do měkkých tkání – synoviitis, tendinitis, chondritis a zároveň směrem do kosti – periostitis. V kosti dochází nejprve k aseptickému zánětu, který se projevuje edémem kostní dřeně, následně k demineralizaci a poté k osteoproduktivním změnám. V zánětem postižených úponech dochází postupně k osifikaci a tvoří se kostní můstky na SI kloubech a syndesmofyty na páteři. Jako parasyndesmofyty jsou označované osifikace v úponech, které nejsou spo-jeny s obratlovými těly, tyto se typicky vyskytují u psoriatické artritidy, která patří spolu s ankylozující spondylitidou do skupiny Ax SpA.

Základní diagnostickou metodou pro zobrazení AS je RTG snímek. Ten avšak přínos-ný jen u pokročilých stádií, kdy jsou přítomny kostní změny. V časných stádiích one-mocnění, kdy probíhají zánětlivé změny měkkých tkání a edém kostní dřeně je však

100

RTG snímek negativní. Toto období nazýváme preradiologické stádium onemocnění. Za radiologické stádium nemoci je označováno období kostních změn, prokazatelných na RTG snímku.

MR NÁLEZ U ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLITIDY

MR je díky svému vysokému tkáňovému kontrastu a schopnosti zobrazit edém kostní dřeně a zánětlivé změny na měkkých tkáních ideální metodou pro hodnocení AS v prera-diologickém stádiu.

Indikací k MR vyšetření je podezření na postižení AS u velmi mladých nemocných a u nemocných s krátkou anamnézou potíží, kdy lze předpokládat, že se bude jednat o preradiologické stádium nemoci. Druhou skupinou jsou nemocní před 45. rokem věku, u nichž je negativní nález na RTG snímku a klinicky se předpokládá postižení AS. MR se provádí i u nemocných se známým onemocnění AS, u kterých se předpokládá aktivní zánět a je zvažováno nasazení biologické léčby.

MR změny při AS dělíme na známky aktivního zánětu a známky chronického postižení. Známky aktivního zánětu na MR cíleně vyhledáváme a právě ony jsou hlavním cílem MR vyšetření. Zn. chronického zánětu jsou na MR detekovatelné, je nutné k nim v hodnocení přihlédnout, ale především osteoproduktivní změny bývají lépe detekovatelné na rentge-nových metodách.

Nejvýznamnější známkou aktivního zánětu na MR je průkaz edému v subchondrální kostní dřeni v okolí SI kloubů. Průkaz edému kostní dřeně vyžaduje v současnosti plošně používaná ASAS klasifikace (Assessment of spondyloarthritis international Society) k spl-nění podmínek zobrazovací větve této klasifikace (2) (Tab. 1). Bez průkazu edému kostní dřeně v typické lokalizaci subchondrálně nelze pacienta dle této klasifikace na základě MR vyšetření zařadit a to i pokud by měl jiné známky onemocnění jako např. edém měkkých tkání kolem kloubu, známky chronických změn na SI kloubech, či známky aktivního záně-tu na páteři. Jak ukázaly studie současné hodnocení MR SI kloubů a MR páteře jen mírně zvyšuje senzitivitu pro průkaz AS, ale výrazně snižuje specificitu, protože známky mírného edému kostní dřeně se objevují na MR páteře i u zdravých dobrovolníků, proto není MR páteře v ASAS klasifikaci zohledňováno (3). Druhou možností pro splnění podmínek zob-razovací větve ASAS klasifikace je průkaz definitivní sakroiliitidy na RTG snímku, tedy přítomnost radiologického stádia nemoci. Současně musí být splněno minimálně jedno klinické kritérium onemocnění. Kritéria aktivní sakroiliitidy dle ASAS klasifikace jsou: 1) průkaz edému kostní dřeně na T2 vážené (W) sekvenci senzitivní pro volnou vodu (sekvence s potlačením signálu tuku), 2) edém v typické lokalizaci v subchondrální kosti a v dostatečném rozsahu, tedy minimálně na dvou po sobě následujících řezech, 3) nález musí být vysoce suspektní z postižení AS, tedy jsou přítomny další známky onemocnění jako např. nerovná štěrbina, tuková depozita v kostní dřeni či eroze (4, 5).

Edém kostní dřeně se projevuje jako hyperintenzita v T2W a hypointenzita na T1W. MR diagnostice u AS je nezbytné použití sekvence s potlačením signálu tuku, jedná se o sek-vence STIR (short tau inversion recovery), TIRM (turbo inversion recovery magnitude)

101

a T2W FS (T2W sekvence s potlačením signálu tuku (fat saturated)). Tuková tkáň, která je na běžných sekvencích stejně tak jako tkáň obsahující vodu T2 hyperintenzní, ztmavne po potlačení signálu tuku. Světlá pak zůstává jen voda a tkáně hojně vodu obsahující, tedy i edematózně změněná kostní dřeň. T1W obrazy bez a se saturací tuku jsou vhodné pro posouzení šíře kloubní štěrbiny a jejích okrajů. Nemocní s výrazným a rozsáhlým edé-mem vykazují obvykle rychlejší progresi nemoci, přitěžujícím faktorem je mužské pohlaví a vyšší zánětlivá aktivita onemocnění. Tito pacienti mohou progredovat z preradiologic-kého do radiologického stádia nemoci za 2 roky, ostatní za delší časové období, malá část nemocných nedospěje do radiologického stádia nemoci (6, 7).

Známkou aktivního zánětu je i entenzitida a synovitida, vč. výpotku v kloubu. Na páteři jsou známkou aktivního zánětu tzv. „MR corner sign“, tedy edém kostní dřeně na okrajích obratlových těl v místě úponu zevních vláken anulus fibrosus, nazývaný též ostitis okrajů obratlových těl. Dále můžeme prokázat zn. spondylartritidy, zobrazující se v MR obraze jako hyperintenzity kolem intervertebrálních kloubů a tekutina v kloubech. Objevit se může i tzv. Andersonova léze, tedy aseptická spondylodiscitida projevující se jako hype-rintenzita meziobratlového disku a edém obou přilehlých krycích desek. Najít můžeme i artritidu kostovertebrálních kloubů. Všechny tyto známky aktivního zánětu, však samo-statně bez přítomnosti aktivní sakroiliitidy nesplňující kritéria ASAS klasifikace. Podání kontrastní látky (KL) na MR SI kloubů zobrazí hyperémii měkkých tkání, tedy přítomnost entezitidy, kapsulitidy a synoviitidy. Vzhledem k tomu, že jejich samostatná přítomnost není dostačující pro zařazení nemocného dle ASAS klasifikace, KL standardně nepodá-váme. Nevýhodou podání KL je prodloužení času vyšetření, zvýšení jeho ceny a zátěž

Tab. 1 ASAS klasifikace

Zobrazovací větev

Průkaz aktivní sakroiliitidy na MR neboprůkaz definitivní sakroiliitidy na RTG

+ 1 klinické kritérium

Klinická větev

HLA B27 pozitivita

+ 2 klinická kritéria

Klinická kritéria:– Zánětlivá bolest zad– Artritida– Entezitida (pata)– Uveitida– Dactylitida– Psoriasa– Crohnova nemoc– Dobrá odpověď na NSAID– Rodinná anamnéza SpA– Zvýšené CRP– HLA B27 pozitivita

102

pacienta potenciální alergickou reakcí a nefrotoxicitou. Jedinou indikací k podání KL je podezření na septickou artritidu či spondylodiscitidu v diferenciální diagnostice AS, kdy je podání KL nutné.

Průkaz strukturálních kostních změn na skeletu je rovněž důležitý, avšak samostatně, bez přítomnosti edému kostní dřeně v okolí SI kloubu, nesplňuje kritéria ASAS klasifikace. Napomáhá především v diferenciální diagnostice, neboť edém kostní lze prokázat i u dege-nerativních změn, u septických infektů, traumat a nádorů. V malém rozsahu se může vyskytovat i u zdravých osob po větší námaze. Známkou chronického postižení je na SI kloubech nepravidelná kloubní štěrbina, která je na rozdíl od artrózy spíše nepravidelně rozšířená. Dále mapovitá depozita tukové tkáně v subchondrální kosti kolem SI kloubu. Pozdní stádium nemoci reprezentují kostní můstky a ankylóza. Na páteři jsou prokazatelné eroze, které jsou typicky na předních okrajích, na rozdíl od spondylózy, kde jsou eroze podél celé krycí desky. Depozita tuku jsou typicky v okrajích obratových těl (8, 9).

NÁŠ SOUBOR A VÝSLEDKY

Provedli jsme retrospektivní analýzu MR vyšetření provedených v letech 2015 a 2016 na naší klinice s diagnózou suspektní či známá Ax SpA. Jednalo se o 56 nemocných, 29 žen a 27 mužů. Věkové rozmezí 19–71 let, průměrný věk 36,5 let. V 17 případech jsme vyloučili, že by se jednalo o Ax SpA, 14× byly prokázány kostní změny typické pro artró-zu, 1× se jednalo o SAPHO syndrom, 1× o osteitis condensans ilii a 1× zánětlivé změny obratlových těl při zatím nezařazeném postižení. Ve 39 případech MR nález potvrdil změ-ny korelující s onemocněním ze skupiny Ax SpA, u této skupiny nemocných byla HLA B27 pozitivita prokázána ve 25 případech. 34 pacientů je dále vedeno jako AS, 3× byla potvrzena psoriatická spondylartitida, 2× byla předpokládána reaktivní artritida vzhledem k anamnéze infektu.

U skupiny s prokázaným onemocněním byly změny korelující s onemocněním AS na SI kloubech zachyceny v 26 případech, u 3 nebylo MR SI kloubu provedeno, u 5 bylo negativní. Změny na páteři byly prokázány v 6 případech, u 21 osob nebyla páteř na MR vyšetřena, 7 bylo negativních. Známky aktivního zánětu jsme prokázali u 18 nemocných, 17× na SI kloubech a 1× na páteři.

Z toho vyplývá, že se nám podařilo 17 nemocných zařadit dle ASAS klasifikace jako postižené AS v preradiologickém stádiu. Ve dvou případech byly patrny pokročilé kostní změny na doplněném CT vyšetření, takže se jedná již o radiologické stádium nemoci. U zbylých 15 pacientů jsou zn. onemocnění, které však nesplňují kritéria diagnostic-ké větve klasifikace ASAS. 9 nemocných bez zn. aktivního zánětu na MR a zároveň se známkami onemocnění bylo HLA B27 pozitivních, lze je tedy zařadit za použití klinické větve ASAS klasifikace. Dalších 6 pacientů v současnosti zařadit nelze a je nutné další sledování.

103

Obr. 1 Aktuální sakroilitida, T2 W. Oboustranně hyperintenzity kolem SI kloubů

Obr. 2 Stejný pacient, T2 TIRM. Signál tuku

Obr. 3 Zánětlivé postižení páteře, T2 TIRM. Známky aktivního zánětu – edém okrajů obratlových těl, edém kolem intervertebrálních kloubů, edém krycích desek – Andersonova léze. Známky chronického zánětu – syndesmofyty

Obr. 4 Sakroiliitida ve stádiu kostních změn, T2 W. Vytvořeny kostní můstky

104

ZÁVĚR

Přínos MR je především v detekci edému kostní dřeně, který je první známkou one-mocnění. Časná detekce nemoci v období, kdy ještě nejsou vytvořeny strukturální změny na skeletu, v tzv. preradiologickém stádiu a včasné nasazení cílené léčby a zahájení účin-né rehabilitace umožní zmírnění rozvoje kostních změn a zlepší perspektivu nemocných. Vzhledem k tomu, že AS je onemocněním mladých osob ve fertilním věku, je důležitá i absence rentgenového záření při diagnostice onemocnění. V poslední době se zdá být šan-cí pro nemocné AS biologická léčba, která je poměrně nákladná a lze ji nasadit u pacientů s aktivním zánětem. Jedním z kritérií pro podání biologické léčby je i průkaz aktivního zánětu SI kloubu na MR. Další využití MR lze spatřovat v monitoraci léčby. Velmi důle-žitá je spolupráce revmatologa s radiologem, protože znalost klinického a laboratorního nálezu významně napomáhá stanovení diagnózy onemocnění, především v diferenciální diagnostice.

SOUHRN

Magnetická rezonance je metodou první volby u nemocných s preradiologickým stá-diem ankylozující spondylitidy. Především u velmi mladých nemocných a nemocných s krátkou anamnézou obtíží, u nichž se nepředpokládá přítomnost kostních změn. MR se užívá jako doplňující metoda k RTG snímku, pokud je tento negativní a klinicky jsou známky nemocnění. Třetí nejčastější indikací je průkaz aktivity zánětu pro potřebu úhrady biologické léčby a pro monitoraci léčby. Výhodou MR je ve srovnání s rentgenovými metodami (RTG, CT) absence ionizujícího záření a schopnost posoudit edém kostní dřeně. Nejdůležitější je průkaz aktivního zánětu na SI kloubech. Tento znak je nejvýznamnější

Obr. 5 Stejný pacient, T2 TIRM. Nejsou známky edému

Obr. 6 Stejný pacient, CT – obraz kostních změn

105

pro diagnostiku onemocnění v současnosti užívanou ASAS klasifikací v zobrazovací větvi této klasifikace. Ostatní známky aktivního zánětu i známky chronického zánětu, které jsou na MR rovněž patrné samostatně nepostačují k diagnóze aktivní sakroiliitidy dle ASAS.

Role of MRI in the diagnosis of axial spondyloarthritis

SUMMARY

Magnetic resonance imaging (MR) is the method of choice in patients with ankylosing spondylitis in preradiologic stage. Especially in very young patients and patients with a short history of problems, where are not expected bone changes. MR is also used as a complementary method to X-ray, if this is negative and the clinical signs of the disease are presented. The third most frequent indication is establishment of inflammation activity for the start of biological therapy and for monitoring the treatment. An advantage of MRI in comparison to X-ray methods (X-ray, CT) is the absence of ionizing radiation and the ability to assess the bone marrow edema. The most important is the demonstration of active inflammation on sacroiliac joints. This feature is important for diagnose the disease by currently used ASAS classification in the imaging branch of the classification. Other signs of active inflammation and signs of chronic changes, which is also seen on MRI, are alone insufficient to diagnose active sacroiliitis by ASAS.

LITERATURA

1. Hušáková M.: Léčba axiální spondyloartritidy, Farmakoterapie 10 (6), 2014: 717–724. – 2. Sieper J., Rudwaleit M., Braliakos X. et al.: The assessment of spondyloarthritis international society (ASAS) handbook: a guide to assess spondyloarthritis. Ann. Rheum. Dis. 68 (Suppl. II), 2009: ii1–ii44. – 3. Weber U., Zubler V., Zhao Z. et al.: Does spinal MRI add incremental diagnostic value to MRI of the sacroiliac joints alone in patients with non-ra-diographic axial spondylarthritis? Ann. Rheum. Dis. 74, 2015: 985–992. – 4. Rudwaleit M., van der Heijde D., Landewe R., et al.: The development of assessment of spondyloarthritis international society classification criteria for axial spondyloarthritis (part II): validation and final selection. Ann. Rheum. Dis., 68, 2009: 777–783. – 5. Lambert R., Bakker P., Heijde D., et al.: Defining active sacroiliitis on MRI for classification of axial spon-dylarthritis: update by the ASAS MRI working group, Ann. Rheum. Dis. 0, 2016: 1–6. – 6. Poddubnyy D., Rudwaleit M., Haibel H., et al.: Rates and predictors of radiographic sacroiliitis progression over 2 years in patients with axial spondyloarthritis. Ann. Rheum. Dis. 70, 2011: 1369–74. – 7. Pavelka K.: Časná diagnostika ankylozující spondylitidy, Vnitř. Lék. 52, 2006: 726–729. – 8. Mandl P., Navarro-Compán V., Terslev L, et al.: EULAR recommendation for the use of imaging in the diagnosis and management of spondyloarthritis in clinical practice. Ann. Rheum. Dis. 0, 2015: 1–13. – 9. Kay-Geert A., Bollow M.: Magnetic resonance imaging of the axial skeleton in rheumatoid disease. Best Practice Res. 6, 2004: 881–907.

Adresa autorky: E. K.: KZM FN Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň

107

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 107–110

HEMIPLEGICKÁ MIGRÉNA

P. Sobotka

Neurologická klinika FN Plzeň

Migréna se řadí mezi takzvané primární bolesti hlavy, což znamená, že není proje-vem dalšího jiného onemocnění nebo intrakraniálního strukturálního postižení. Jedná se o opakující se epizodické bolesti se stereotypním klinickým obrazem a často známými provokačními faktory.

DĚLENÍ

Nejzákadnější dělení zahrnuje migrénu bez aury, kdy se jedná čistě o bolest hlavy, která je obvykle unilaterální, pulzující, postupně narůstající a pacienty referovaná jako velmi sil-ná a migrénu s aurou. Ta obvykle předchází bolest hlavy a zahrnuje ložiskové neurologické příznaky z mozkové kůry nebo kmene (nejčastěji zrakové, senzitivní, poruchy řeči atd.).

Specifika dětských migrénU dětských pacientů je bolest hlavy častěji oboustranně, obvykle lokalizovaná frontál-

ně či temporálně. Doba záchvatu bývá celkově kratší a jsou více vyjádřeny doprovodné příznaky. Ataky se u dětí vyskytují spíše kolem poledne či odpoledne po škole. Častým problémem hlavně u mladších pacientů je to, že příznaky neumějí dostatečně dobře popsat a z toho mohou plynout případné diagnostické obtíže. Častěji než u dospělých pacientů zaznamenáváme provokační faktory jako např. blikavé světlo, psychické podněty, nedo-statek spánku nebo stravovací návyky.

HEMIPLEGICKÁ MIGRÉNA

Je definovaná přítomností motorické slabosti jako manifestace aury během ataky. Aura je dána kortikálním šířením deprese, je to samopropagující se vlna neuronální a gliové depolarizace šířící se napříč mozkovou kůrou s elektrickou inaktivitou neuronů. Tato vlna je schopná aktivovat vlákna trigeminovaskulárního systému, která zodpovídají za bolest u migrény. Dělíme ji na formu familiární a sporadickou. U familiární formy se uplat-ňuje autozomálně dominantí typ dědičnosti s větším výskytem v ženské populaci, kdy

108

u nemocných nacházíme alespoň jednoho příbuzného 1. nebo 2. stupně s aurou charakteru motoric & acute; slabosti.

Rozlišujeme 3 základní typy: FHM 1, která zahrnuje mutaci CACNA1A genu na chro-mozomu 19 a u které je častá asociace s příznaky tzv. bazilární migrény. Asi u 20 % rodin s tímto typem familiární hemiplegické migrény nacházíme progresivní mozečkovou ataxii.

FHM 2, u které prokazujeme mutaci ATP1A2 genu na chromozomu 1, léčba této mig-rény je svízelná a navíc je často asociovaná s různými typy epilepsie. A konečně FHM 3 asociovanou s mutací SCN1A genu na chromozomu 2.

O sporadické formě hovoříme u pacientů, kteří jako první v rodině mají hemiplegickou migrénu. Etiologicky se uplatňují genové de novo mutace či dědičnost od asymptomatic-kých rodičů.

Klinický obraz je stejný jak u formy familiární, tak u formy sporadické. Zahrnuje ataku bolesti hlavy s motorickou slabostí různého stupně, ale kromě toho je další pestrá klinika jako jiskrné skotomy, parestézie, meningismus, horečky, letargie, somnolence až koma nebo záchvaty. V likvoru nacházíme pleocytozu. Symptomy trvají hodiny až dny, vzácně týdny a většinou dojde k plné úpravě. Pouze vzácně těžká ataka rezultuje v poškození mozku, mozkový infarkt, atrofii, kognitivní deficit či smrt.

U jednotlivých pacientů je značná variabilita frekvence atak od několika za život až po 250 za rok. V průměru jsou udávány 3 ataky ročně. Co se týká zobrazovacích metod, jsou obvykle normální nálezy na CT či MR vyšetřeních, v malém procentu nacházíme kor-tikální edém nebo meningeální či kortikální enhancement kontralaterálně s hemiparézou.

V diferenciální diagnostice zvažujeme především jiné typy migrény, fokální epileptické záchvaty, cévní mozkové příhody či neuroinfekci.

TERAPIE

V akutní fázi preferujeme léky ze skupiny NSA, paracetamol, ASA, námelové alkaloidy či intravenozní valproát spolu s antiemetiky. Profylakticky se uplatňují stejné lékové sku-piny jako u běžných migrén – tedy tricyklická antidepresiva, antiepileptika, betablokátory, blokátory kalciových kanálů či magnézium. Narozdíl od běžných migrén se nedoporučují triptany pro svůj vazokonstrikční efekt a vyšší riziko CMP.

KAZUISTIKA

Chlapec J. Š., 9 letRodinná anamnéza: výskyt migrény bez aury u několika příslušníků 2. a 3. stupně

(matka a sestra otce).Anamnéza:Normální kolemporodní anamnéza, v dalším vývoji sledován pro ADHD, expresivní

vývojovou dysfázii, motorickou neobratnost, 2× febrilní křeče ve 2 letech věku, opakované úrazy – mozkové komoce a fraktury končetin.

109

EEG opakovaně abnormní nález nad pravou hemisférou ( mspecifické epileptiformní GE).

Zpočátku pomýšleno na fokální záchvaty, MR mozku s normálním nálezem, brzy pře-hodnoceno a chlapec sledován v naší poradně pro opakované migrény s motorickou aurou (maximálně do 3 hodin), či bez ní.

Zkoušena profylaxe antiepileptiky (gabapentin), pro nežádoucí účinky vysazeno mat-kou po 2 dnech užívání, dále pacient již bez prevence.

Od léta 2014 migrény kompenzované, kontrolní EEG 05/15 s četným výskytem eilep-tiformních grafoelementů nad pravou hemisférou, klinicky chlapec nadále bez projevů epilepsie.

25. 7. 2016 přivezen ZZS do FN pro poruchu vědomí s bolestí hlavy.Anamnesticky od 24. 7. večer bolesti hlavy s následnou poruchou hybnosti levostran-

ných končetin, febrilie 39 °C, postupně od noci významně spavý, nezvracel.Vstupně na Dětské klinice JIRP GCS 11, byl meningeální, febrilní, bez křečí.Vyšetřen neurologem, pomýšleno na meningoencefalitidu, zajištěn Ceftriaxonem a Her-

pesinem i. v. Doplněno akutní MR mozku bez známek zánětlivého procesu intrakraniálně, v likvoru mírná elevace bílkoviny (0,35 g/l), závěr z cytologie zněl: navzdory oligocytóze se nejedná o plně fyziologický nález – zvýšená aktivace lymfocytární a monocytární složky a přítomné granulocyty možné též reaktivně v rámci jiného onemocnění.

Laboratoře z krve bez patologie, kompletní mikrobiologická a sérologická vyšetření byla negativní včetně autoimunitních markerů. S odstupem 72 hodin doplněné kontrolní neurologické vyšetření, kdy v objektivním nálezu trvá somnolence a těžká spastická hemi-paréza vlevo, funkčně plegie.

Nadále z neurol. pohledu zvažovaná meningoencefalitida, na migrénu je průběh netypický.

V kontinuální EEG monitoraci hrubě abnormní graf pro zpomalení základní aktivity 3–5 Hz, bez epileptiformních grafoelementů. Tentýž den neurologem doporučeno kont-rolní MR mozku se závěrem: nález podporuje dg. virové meningoencefalitidy pro známky hypervaskularizace plen a místy piální postkontrastní nabarvení více v pravé hemisféře.

Kontrolní likvor ovšem se zcela normálním nálezem ve všech parametrech.29. 7. neurologem vyjádřeno podezření na komplikovanou formu migrény, doporučeno

zahájení podání Depakine i. v. v celkové denní dávce 1200 mg + Dexamethazon v dávce 16 mg/den. Herpesin a Ceftrixon vysazen.

Doporučená léčba s výborným efektem a promptním zlepšením stavu nemocného. 1. 8. 2016 přeložen na Neurologickou kliniku, v objektivním nálezu pacient při vědo-

mí,negativistický, středně těžká levostranná hemiparéza, plně realimentován, převeden na valproát per os. Pro zpomalené PM tempo provedeno kontrolní EEG se zpomalením základní aktivity více nad pravou hemisférou, bez nálezu epileptiformních grafoelementů.

10. 8. 2016 dimise s diagnózou v.s. familiární hemiplegické migrény. Klinický stav při dimisi pouze s lehkou levostrannou hemiparézou. Doporučeno pokračovat v rehabilitaci, režimových opatřeních a profylaktické léčbě Depakine chrono 500 mg 2× denně.

18. 8. 2016 telefonuje matka, že chlapec léčbu valproátem nesnáší: chodí prý jako opi-lý, je zmatený, má třes. Dle matky stejné chování jako při léčbě gabapentinem v minulosti.

110

19. 8. nabrána laboratoř- hladina VPA při dolní hranici normy – 51,2 mg/l, klinicky stav upraven do normy. Depakine vysazen, matka jakoukoliv jinou profylaxi odmítá.

31. 8. 2016 kontrola v naší ambulanci s normálním neurologickým nálezem, nadále bez bolestí hlavy, navrženy jiné alternativy profylaxe mimo skupinu antiepileptik, ale rodiče nadále odmítají.

6. 10. plánovaná rehospitalizace na Neurologické klinice, dle doplněné anamnézy se v rodině vyskytují pouze migrény bez aury. Kontrolní MR mozku bez patologických změn.

Nakonec matka souhlasí se zahájením profylaxe – Cinarizin 2× 25 mg tbl. 7. 10. dimise, doporučeno genetické vyšetření CACNA1A genu, diagnoza přehodnoce-

na na sporadickou formu hemiplegické migrény (SHM).30. 11. provedeno genetické vyšetření- výsledek není zatím k dispozici, na další ambu-

lantní kontroly se již chlapec nedostavil.

ZÁVĚR

Tato kazuistika má poukázat na diagnostická úskalí hemiplegických migrén. I přes často dramatický průběh je prognoza dobrá a většinou se jedná o onemocnění s nízkou frekvencí a plnou reverzibilitou záchvatů.

SOUHRN

Hemiplegická migréna je velmi vzácné onemocnění s prevalencí 0,01 %. Jedná se o první typ migrény s prokázaným defektem genu na chromozomech 19,1 a 2. Klinický obraz zahrnuje typicky motorické postižení až charakteru plegie (dny až týdny). V terapii se nedoporučují triptany, přednost mají nespecifická antimigrenika. U těžšího průběhu one-mocnění je vhodná profylaktická léčba. V diferenciální diagnostice zvažujeme především CMP, epileptické záchvaty, jiné migrény, neuroinfekce, či vzácnější klinické jednotky jako CADASIL nebo MELAS.

Hemiplegic migraine

SUMMARY

Hemiplegic migraine is a very rare disease with a prevalence of 0.01%. This is the first type of migraine with a proven gene defect in chromosomes 19.1 and 19.2. The clinical picture typically includes motor impairment up to plegia (days to weeks). Triptans are not recommended in therapy, non specific antimigraine medicaments are preferred. For prolonged course of the disease, prophylactic treatment is recommended. In differential diagnostics, we consider CMP, epileptic seizures, other types of migraines, neuroinfections, or rarer clinical units such as CADASIL or MELAS.

Adresa autora: P. S., Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň

111

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 111–115

CIRHOTICKÁ KARDIOMYOPATIE

E. Jánská, J. Holubec, M. Chottová Dvořáková

Biomedicínské centrum a Ústav fyziologie, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova

U některých pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou se vyskytuje oběhová dys-funkce často doprovázená zhoršením funkce srdce, zejména levé komory. Projevuje se u nich autonomní neuropatie zasahující jak do funkce sympatiku, tak i parasympatiku. Tento stav charakterizovaný zvýšeným srdečním výdejem a objemem intravaskulární teku-tiny a naopak sníženou periferní cévní rezistencí poprvé popsal u pacientů Kowalski se svými spolupracovníky v roce 1953 (1). Původně se předpokládalo, že tato kardiomyopa-tie vzniká toxickým působením alkoholu, tedy pouze u cirhózy ethylického původu (2). Tyto projevy však byly popsány i u pacientů s cirhózou jiné etiologie a závisely hlavně na délce trvání a závažnosti jaterního onemocnění (3, 4). Tento stav byl definován jako cir-hotická kardiomyopatie (5). Výzkumy prokázaly, že mezi faktory zvyšující srdeční výdej patří právě autonomní neuropatie a zvýšená aktivita sympatiku, zvýšený preload a přítom-nost arteriovenózních zkratů (6, 7). V srdcích pacientů s jaterní cirhózou byly prokázány změny v expresi ß-receptorů a kalciových kanálů, dále oslabená odpověď muskarinových receptorů a zhoršená funkce membrány kardiomyocytu (8–10). Mezi projevy cirhotické kardiomyopatie patří dyspnoe, retence tekutin a snížená odolnost k zátěži (11–13). Z kli-nického hlediska je zde závažné riziko hypoperfuze ledvin a následné renální selhání (14). U některých pacientů dojde ke zlepšení stavu například po transplantaci jater, ale nezřídka tato kardiomyopatie spojená s autonomní neuropatií přetrvává dál (15, 16). Účelem tohoto článku je shrnout známé aspekty patogeneze a klinické projevy tohoto onemocnění.

DEFINICE

Cirhotická kardiomyopatie byla definována v roce 2005 na Světovém kongresu gastro-enterologie jako chronická kardiální dysfunkce pacientů s jaterní cirhózou charakterizo-vaná oslabenou odpovědí srdce na stresové podněty, diastolickou dysfunkcí, elektrofyzio-logickými abnormalitami a absencí jiného srdečního onemocnění (17).

112

PATOFYZIOLOGIE

Cirhotická kardiomyopatie je řazena mezi metabolické kardiomyopatie a je charak-terizována (a) klidovou hyperkontraktilitou se zvýšeným klidovým srdečním výdejem a naopak sníženou kontraktilní odpovědí myokardu na fyziologickou či farmakologickou zátěž, (b) systolickou a diastolickou dysfunkcí, a (c) elektrofyziologickými abnormalitami. Patofyziologický podklad výše zmíněných symptomů je dosud vysvětlen pouze částečně, přičemž je zřejmé, že se ho účastní celá řada mechanismů. Některé z těchto mechanismů již byly popsány, u jiných jejich patofyziologický podklad dosud neznáme.

Jedním z významných kardiovaskulárních symptomů spojených s jaterní cirhózou je hyperdynamický syndrom charakterizovaný vyšší tepovou frekvencí a srdečním výde-jem, a zároveň poklesem periferního odporu způsobeným arteriální vazodilatací v oblasti splanchniku (18). V průběhu onemocnění vede tato vasodilatace k redistribuci krve, jejímž důsledkem je pokles efektivního arteriálního krevního objemu, a následné aktivaci systému renin-angiotensin-aldosteron. To nakonec vyústí v dilataci levé srdeční komory a změnám srdeční funkce (19).

Na těchto změnách se podílí kromě aldosteronu i autonomní nervový systém, oxid dusnatý, oxid uhličitý, natriuretický faktor typu B, endogenní kanabinoidy a látky podobné kalcitoninu (17, 18). Jedná se o látky působící vasodilatačně či negativně inotropně.

Snížená kontraktilita kardiomyocytů je způsobená (a) nižší hustotou adrenergních β-receptorů, a tím nižší tvorbou cAMP, (b) ovlivněním funkce iontových kanálů vyvola-ných vyšším obsahem cholesterolu v buněčné membráně, ale i (c) působením NO a endo-genních kanabinoidů na tyto buňky (20). Výsledkem snížené kontraktility je pokles levo-komorové ejekční frakce (21). Spolu se sníženou schopností myokardu kontrahovat se při systole je přítomna i snížená schopnost myokardu dostatečně relaxovat v průběhu diastoly. To je následek hypertrofie a fibrózy myokardu způsobené mimo jiné aktivací systému renin-angiotensin-aldosteron (22).

Elektrofyziologické abnormality zaznamenané v myokardu v souvislosti s cirhotickou kardiomyopatií zahrnují chronotropní nedostatečnost, poruchu elektromechanické vazby a změny QT intervalu. Chronotropická nedostatečnost je dána neschopností sinoatriálního uzlu adekvátně reagovat na zvýšené potřeby organismu (20). V minulosti byl v oblasti výzkumného zájmu zejména korigovaný QT interval. Prodloužení QT intervalu je pří-tomno u více než 40 % pacientů s jaterní cirhózou a přímo koreluje se stupněm jaterního poškození (23). Prodloužení QT intervalu většinou mizí po úspěšné transplantaci (24). Příčinou těchto změn na EKG jsou pravděpodobně poruchy funkce některých iontových kanálů kardiomyocytů. Dosud byly v souvislosti s cirhózou popsány změny funkce draslí-kových kanálů (25). Dále byl zjištěn i vliv adrenergní inervace (23) a působení některých humorálních faktorů včetně žlučových solí (17).

113

KLINICKÉ PROJEVY

Kardiomyopatie spojená s jaterní cirhózou se u pacientů projevuje širokým spektrem příznaků. Lze je rozdělit do několika skupin: zhoršená systolická i diastolická funkce srd-ce, elektrofyziologické abnormality a snížená chronotropní odpověď.

Systolická a diastolická dysfunkce zahrnují strukturní změny a změny kontraktility. Systolická dysfunkce je zastoupena nejčastěji slabým zvýšením srdečního výdeje a sní-ženou stažlivostí při zátěži, posturální změně nebo při ovlivnění farmaky (26). Dále bylo pozorováno zvětšení hmoty levé komory a také jejího enddiastolického objemu a průměru, snížení vrcholové systolické rychlosti a systolické rychlosti stahu stejně jako nárůst obje-mu levé síně (27). Diastolická dysfunkce, která je významným rysem cirhotické kardio-myopatie, se projevuje jako nedostatečnost komorové relaxace s redukcí včasné i pozdní fáze plnění komor (10). Několik studií zaznamenalo zvýšenou rychlost vln E a A v dopple-rovské echokardiografii společně se sníženým poměrem vrcholných rychlostí plnění levé komory v časné a pozdní fázi diastoly (poměr E/A), zvláště pokud pacient trpěl také asci-tem (28, 29).

Elektrofyziologický rozdíl oproti zdravému srdci lze konstatovat u funkce transmem-bránových iontových kanálů pro draslík a vápník, která je snížena (25, 30). Jednou z nej-častějších změn na EKG srdce je prodloužení QT intervalu, které se objevuje u 37–84 % nemocných jak s ethylickým, tak i non-ethylickým jaterním poškozením (23). Toto pro-dloužení může vést k ovlivnění srdečního rytmu a způsobit jeho změny včetně komoro-vých arytmií a náhlé srdeční smrti.

Chronotropní nedostatečnost se objevuje jak u ethylického, tak i non-ethylického jater-ního poškození a poukazuje na neschopnost sinoatriálního uzlu zvýšit srdeční frekvenci po adekvátní fyzické nebo farmakologické stimulaci. To je spojeno s vyšším rizikem peri-operačních komplikací, zvláště u pacientů podstupujících transplantaci jater (31, 32).

Kromě výše popsaných jevů se cirhotická kardiomyopatie může projevit ještě dysfunk-cí v rámci autonomního nervového systému. Tato skupina změn může zahrnovat ortosta-tickou hypotenzi, žaludeční problémy a střevní potíže, poruchy v regulaci sekrece potních žláz, dysfunkci močového měchýře, impotenci a kardiorespirační komplikace (33).

U pacientů s chronickou jaterní chorobou, jako je např. primární biliární cirhóza (auto-imunitní onemocnění spojené s rozvojem jaterní cirhózy charakterizované přítomností antimitochondriálních protilátek), se objevují projevy typické pro portální hypertenzi, jako ascites, jícnové varixy a krvácení z nich a encefalopatie. Charakteristické pro tyto kompli-kace je, že pravděpodobně neodpovídají adekvátně na stavy, jež zatěžují krevní oběh, jako je například septikémie. To poukazuje na hyporeaktivní cirkulaci (34, 35).

Tato abnormální regulace krevního oběhu je klinicky nejdůležitějším aspektem auto-nomní neuropatie u cirhotické kardiomyopatie.

114

DIAGNOSTIKA

V současnosti neexistuje jednoduchý neinvazivní test, který by umožnil s jistotou stano-vit diagnózu cirhotické kardiomyopatie. K dispozici nejsou ani jasná a všeobecně přijíma-ná diagnostická kritéria. Vzhledem k tomu, že klinický nález je chudý, neboť manifestace srdeční slabosti je vzácná, je stanovení této diagnózy obtížné. Klinické příznaky srdečního selhávání se překrývají s nálezy způsobenými jaterní cirhózou. Výsledná symptomatologie obou stavů je podobná (periferní otoky, ascites, případně i dušnost). Klinické vyšetření tak nedokáže samo o sobě spolehlivě odlišit etiologii jednotlivých symptomů. Metodou volby je tedy vyšetření biochemických markerů (troponinu a natriuretických peptidů), klidová nebo zátěžová echokardiografie, vyšetření diastolické funkce tkáňovou Dopplerovou echo-kardiografií a případně vyšetření srdce magnetickou rezonancí (36).

SOUHRN

Cirhotická kardiomyopatie, srdeční dysfunkce u pacientů s jaterní cirhózou, je charak-terizovaná porušenou kontraktilitou i diastolickou depolarizací, a dále elektrofyziologic-kými abnormalitami. Patofyziologickým podkladem jsou mimo jiné změny v membráně kardiomyocytů či porucha signalizace zprostředkovaná β-receptory. U pacientů s jaterní cirhózou se projevuje systolickou a diastolickou dysfunkcí, změnami na EKG a poruchami autonomních funkcí. Tento článek shrnuje současné poznatky o patofyziologii a klinických příznacích cirhotické kardiomyopatie.

Cirrhotic cardiomyopathy

SUMMARY

Cirrhotic cardiomyopathy, a cardiac dysfunction presented in patients with liver cirrhosis, is characterized by altered diastolic relaxation, impaired contractility, and electrophysiological abnormalities. The underlying mechanisms involved in pathogenesis are complex and involve altered cardiomyocytes membrane physiology, impaired β-receptor signaling and increased activity of vasodilatory pathways. Manifestation of cirrhotic cardiomyopathy includes systolic and diastolic dysfunction, electrophysiological abnormalities and autonomic dysfunction. Here, we review the pathophysiological basis and clinical manifestations of cirrhotic cardiomyopathy.

PODĚKOVÁNÍ

Vznik této publikace byl financován z Národního programu udržitelnosti I (NPU I) č. LO1503 poskytovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a z Programu rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (Progres Q39).

115

LITERATURA

1. Kowalski H. J, Abelmann W.H.: The cardiac output at rest in Laennec‘s cirrhosis. J. Clin. Invest. 32, 1953: 1025–1033. – 2. Gould L.: Cardiac effects of alcohol. Am. Heart J. 79, 1970: 422–425. – 3. Dillon J. F., Plevris J. N., Nolan J. et al.: Autonomic function in cirrhosis assessed by cardiovascular reflex tests and 24-hour heart rate variability. Am. J. Gastroenterol. 89, 1994: 1544–1547. – 4. Ates F., Topal E., Kosar F. et al.: The relationship of heart rate variability with severity and prognosis of cirrhosis. Dig. Dis. Sci. 51, 2006: 1614–1618. – 5. Lee S. S.: Cardiac abnormalities in liver cirrhosis. West J. Med. 151, 1989: 530–535. – 6. Henriksen J. H., Moller S., Ring-Larsen H. et al.: The sympathetic nervous system in liver disease. J. Hepatol. 29, 1998: 328–341. – 7. Levy M., Maher E., Wexler M. J.: Euvolemic cirrhotic dogs in sodium balance maintain normal system-ic hemodynamics. Can. J. Physiol. Pharmacol. 66, 1988: 80–83. – 8. Jaue D. N., Ma Z., Lee S. S.: Cardiac muscarinic receptor function in rats with cirrhotic cardiomyopathy. Hepatology 25, 1997: 1361–1365. – 9. Kara-giannakis D. S., Papatheodoridis G., Vlachogiannakos J.: Recent advances in cirrhotic cardiomyopathy. Dig. Dis. Sci. 60, 2015: 1141–1151. – 10. Liu H., Gaskari S. A., Lee S. S.: Cardiac and vascular changes in cirrhosis: pathogenic mechanisms. World J. Gastroenterol. 12, 2006: 837–842. – 11. Moller S., Henriksen J. H.: Circulatory abnormalities in cirrhosis with focus on neurohumoral aspects. Semin Nephrol. 17, 1997: 505–519. – 12. Epstein S. K., Ciubotaru R. L., Zilberberg M. D. et al.: Analysis of impaired exercise capacity in patients with cirrho-sis. Dig. Dis. Sci. 43, 1998: 1701–1707. – 13. Fallon M. B., Abrams G. A.: Pulmonary dysfunction in chronic liver disease. Hepatology 32, 2000: 859–865. – 14. Krag A., Bendtsen F., Henriksen J. H. et al.: Low cardiac output predicts development of hepatorenal syndrome and survival in patients with cirrhosis and ascites. Gut 59, 2010: 105–110. – 15. Hendrickse M. T., Thuluvath P. J., Triger D. R.: Natural history of autonomic neuropathy in chronic liver disease. Lancet 339, 1992: 1462–1464. – 16. Mohamed R., Forsey P. R., Davies M. K. et al.: Effect of liver transplantation on QT interval prolongation and autonomic dysfunction in end-stage liver disease. Hepatology 23, 1996: 1128–1134. – 17. Ruiz-del-Arbol L., Serradilla R.: Cirrhotic cardiomyopathy. World J. Gastroenterol. 21, 2015: 11502–11521. – 18. Pudil R., Pelouch R., Praus R. et al.: Heart failure in patients with liver cirrhosis.: Cor et Vasa 2013: e391–e396. – 19. Schrier R. W.: Water and sodium retention in edematous disorders: role of vasopressin and aldosterone. Am. J. Med. 119, 2006: S47–53. – 20. Pall A., Czifra A., Vitalis Z. et al.: Pathophysiological and clinical approach to cirrhotic cardiomyopathy. J. Gastrointestin Liver Dis. 23, 2014: 301–310. – 21. Salerno F., Gerbes A., Gines P. et al.: Diagnosis, prevention and treatment of hepatorenal syndrome in cirrhosis. Postgrad. Med. J. 84, 2008: 662–670. – 22. Patel B. M., Mehta A. A.: Aldosterone and angiotensin: Role in diabetes and cardiovascular diseases. Eur. J. Pharmacol. 697, 2012: 1–12. – 23. Bernardi M., Calandra S., Colantoni A. et al.: Q-T interval prolongation in cirrhosis: prevalence, relationship with severity, and etiology of the disease and possible pathogenetic factors. Hepatology 27, 1998: 28–34. – 24. Shin W. J., Kim Y. K., Song J. G. et al.: Alterations in QT interval in patients undergoing living donor liver transplantation. Transplant Proc. 43, 2011: 170–173. – 25. Ward C. A., Ma Z., Lee S. S. et al.: Potassium currents in atrial and ventricular myocytes from a rat model of cirrhosis. Am. J. Physiol., 273, 1997: G537–544. – 26. Grose R. D., Nolan J., Dillon J. F. et al.: Exercise-induced left ventricular dysfunction in alcoholic and non-alcoholic cirrhosis. J. Hepatol. 22, 1995: 326–332. – 27. Moller S., Sondergaard L., Mogelvang J. et al.: Decreased right heart blood volume determined by magnetic resonance imaging: evidence of central underfilling in cirrhosis. Hepatology 22, 1995: 472–478. – 28. Pozzi M., Carugo S., Boari G. et al.: Evidence of functional and structural cardiac abnor-malities in cirrhotic patients with and without ascites. Hepatology 26, 1997: 1131–1137. – 29. Cazzaniga M., Salerno F., Pagnozzi G. et al.: Diastolic dysfunction is associated with poor survival in patients with cirrhosis with transjugular intrahepatic portosystemic shunt. Gut 56, 2007: 869–875. – 30. Moreau R., Lebrec D.: Endogenous factors involved in the control of arterial tone in cirrhosis. J. Hepatol. 22, 1995: 370–376. – 31. Figueiredo A., Romero-Bermejo F., Perdigoto R. et al.: The end-organ impairment in liver cirrhosis: appointments for critical care. Crit. Care Res. Pract. 2012: 539412. – 32. Umphrey L. G., Hurst R. T., Eleid M. F. et al.: Preoperative dobutamine stress echocardiographic findings and subsequent short-term adverse cardiac events after orthotopic liver transplantation. Liver Transpl. 14, 2008: 886–892. – 33. Oliver M. I., Miralles R., Rubies-Prat J. et al.: Autonomic dysfunction in patients with non-alcoholic chronic liver disease. J. Hepatol. 26, 1997: 1242–1248. – 34. Hendrickse M. T., Triger D. R.: Autonomic and peripheral neuropathy in primary biliary cirrhosis. J. Hepatol. 19, 1993: 401–407. – 35. Newton J. L., Davidson A., Kerr S. et al.: Autonomic dysfunction in primary biliary cirrhosis correlates with fatigue severity. Eur. J. Gastroenterol. Hepatol. 19, 2007: 125–132. – 36. Baik S. K., Fouad T. R., Lee S. S.: Cirrhotic cardiomyopathy. Orphanet. J. Rare Dis. 2, 2007: 15.

Adresa autorky: E. J., Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň

117

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 117–122

IPSILATERÁLNÍ ZLOMENINY PÁNVE, ACETABULA A FEMURU – FLOATING HIP: NAŠE VÝSLEDKY A KOMPLIKACE PŘI LÉČENÍ

T. Pavelka, M. Salášek, D. Weisová

Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí FN Plzeň

Současná stejnostranná zlomenina nad a pod kyčelním kloubem je nazývána podobně jako v oblasti kolenního nebo loketního kloubu plovoucí kloub – floating hip (1, 2, 3, 5, 6, 10, 12). V literatuře není tomuto poranění věnována větší pozornost. Vznik úrazu je spojen s násilím vysoké energie a tomu odpovídá i vysoký počet přidružených poranění (1, 9, 11). Existují tři typy poranění: typ A – zlomenina femuru spojená se zlomeninou pánevního kruhu, typ B – zlomenina femuru spojená se zlomeninou acetabula a typ C – zlomenina femuru spojená se současnou zlomeninou pánevního kruhu a acetabula (5, 6). Někteří autoři tvrdí, že termín floating hip je vhodné používat jen pro typ B – zlomeninu femu-ru se současnou zlomeninou acetabula (1, 3, 10), který se pak dělí podle mechanismu vzniku poranění na 2 typy: první – zlomenina diafýzy femuru a poranění zadního pilíře a druhý typ – zlomenina proximálního konce femuru a poranění obou pilířů tzv. centrální poranění acetabula. Je snadné pochopit vznik poranění femuru, ale daleko obtížněji lze analyzovat vznik určitého typu poranění acetabula nebo pánve. Poranění acetabula vzniká první a není-li vyčerpána energie násilí, vzniká poranění femuru. Letournell definoval 10 různých typů poranění acetabula v souvislosti s polohou hlavice (4). Tile popsal 2 typy poranění acetabula v závislosti na postavení hlavice – dash board injury a side blouw inju-ry (13, 14). Někteří autoři se domnívají, že pro termín – flaoting hip není žádný důvod a neměl by být používán (7, 9).

Zatímco na způsob léčení zlomenin femuru, pánve a acetabula jsou všeobecně přijatá schémata, způsob léčení současného poranění pánve, acetabula a femuru není jednoznačně definován (1, 2, 7, 10, 11).

MATERIÁL A METODA

V letech 2005–2014 jsme na našem pracovišti ošetřili 64 pacientů s poraněním pánve nebo acetabula a se současnou zlomeninou stehenní kosti. Soubor tvořilo 38 mužů a 26 žen v průměrném věku 36,5 roku (22–72). Do souboru byli zařazeni jen pacienti, kteří byli léčeni operačně. Vyloučeni byli zranění, kteří zemřeli do 48 hodin, nebo kde poranění v oblasti pánve bylo léčeno konzervativně. Také nebyli zařazeni pacienti s poraněním typu Pipkin IV. Průměrná doba sledování byla 6,1 let (2–11).

118

Mechanizmus úrazu byl v 43 případech dopravní nehoda, v 18 případech pád z výše a ve zbývajících případech dvakrát pád z koně a jedenkrát zavalení ve výkopu. Mezi dopravními nehodami dominoval v náraz do palubní desky u řidiče nebo spolujezdce, který byl zaznamenán u 27 pacienta, v 9 případech se jednalo o sraženého chodce, v 5 případech motohavárie a ve dvou případech sraženého cyklistu.

U 40 pacientů (63 %) bylo toto poranění v rámci polytraumatu, u 17 pacientů (26 %) se jednalo o sdružené poranění a jen u 7 zraněných (11 %) nebylo zaznamenáno žádné další poranění. Ve všech případech se jednalo o vysokoenergetické násilí. V souboru se při podrobné analýze vyskytly 2 základní typy mechanismu úrazu – působení úrazového násilí v ose femuru tzv. dash-board injury a nebo bočný směr úrazového násilí přes trochante-rický masiv – side blow injury (4, 8). První typ je spojen se zlomeninou diafýzy femuru a poraněním zadní stěny nebo zadního pilíře acetabula. Druhý typ je spojen s poraněním femuru v proximální části a s poraněním centrální části acetabula nebo se zlomeninou pánevního kruhu (14).

Při použití Liebergallovy klasifikace (5, 6) byl v našem souboru typ A (zlomenina pánevního kruhu se zlomeninou femuru) zastoupen 18 pacienty, typ B (zlomenina aceta-bula se zlomeninou femuru) 39 pacienty a typ C (současné poranění acetabula a pánevního kruhu se zlomeninou femuru) 7 pacienty.

Průměrná hodnota Injury Severity Score (ISS) ve skupině pacientů s poraněním typu A bylo 30 (0–46), ve skupině s poraněním typu B 32 (0–46) a ve skupině s poraněním typu C 38 (22–50).

LÉČENÍ

Všechny zlomeniny acetabula a pánve byly léčeny operačně. U zlomenin acetabula byla provedena otevřená repozice a stabilizace vnitřní fixací. Načasování definitivního ošetření ovlivnil celkový stav nemocného. Průměrná doba od úrazu do operace byla 5,5 dne (1–18). Doba operačního výkonu 95min (50–165).

U pacientů se zlomeninou pánevního kruhu byla primárně naložena C svorka v 7 přípa-dech a třikrát zevní fixátor. Při definitivním ošetření byly zlomeniny pánve typu B dle AO klasifikace stabilizovány dlahovou technikou předního segmentu. U zlomenin pánevního kruhu typu C dle AO klasifikace byl přední segment ošetřen dlahovou technikou, fixace zadního segmentu byla provedena tahovými iliosakrálními šrouby, vnitřním páteřním fixá-torem (TIFI) nebo dlahami z předního přístupu. Průměrný interval od úrazu do operace byl 5,5 dne (1–8). Průměrná doba výkonu byla 78 min (40–135).

Zlomeniny diafýzy femuru byly ošetřeny v rámci damage control surgery (DCS) zevní fixací u 12 pacientů, zlomeniny proximálního femuru byly ošetřeny trakcí u 6 pacientů. Definitivní ošetření zlomenin diafýzy femuru bylo provedeno nitrodřeňovým zajištěným hřebem bez předvrtání dřeňové dutiny. Zlomeniny v oblasti proximálního konce femuru byly ošetřeny implantátem typu DHS nebo PFN-A.

U 2 zraněných se jednalo o současné poranění v oblasti proximálního konce femuru a diafýzy. K ošetření těchto zlomenin jsme použili dlouhou versi PFN-A.

119

U 53 zraněných (83 %) bylo definitivní ošetření provedeno ve dvou fázích – nejprve stabilizace femuru a v druhé době osteosyntéza poranění v oblasti pánve či acetabula. Pouze u 9 zraněných bylo ošetření provedeno v jedné době.

Nemocné jsme sledovali po propuštění do ambulantní péče v 6 týdnech, ve 3, v 6, v 9 a ve 12 měsících po operaci. Jestliže nenastaly komplikace, dále jsme poraněné kontro-lovali jednou ročně po dobu minimálně tří let a následovně v intervalech po 2 rocích se zaměřením na vývoj poúrazových artrotických změn v oblasti kyčelního kloubu.

Hodnocení vycházelo ze subjektivních obtíží, rentgenového a klinického vyšetření. Pro hodnocení jsme použili Harrisova skórovacího systému (1, 2, 8). U pacientů s poraně-ním pánevního kruhu jsme použili Majeedova skóre (5, 13). Výsledky byly vyhodnoceny s minimálním odstupem od úrazu 24 měsíců.

VÝSLEDKY

Soubor nemocných je velmi různorodý a rozdělením podle typů a subtypů zlomenin by se stal nehodnotitelným pro malé počty. Výsledky léčení a komplikace jsme vyhodnotili samostatně u zlomenin femuru, zlomenin acetabula a zlomenin pánve a následně vyhod-notili konečné výsledky u zlomenin při současném postižení v oblasti acetabula, pánev s poraněním femuru typu A, B a C.

Zlomeniny proximálního femuru jsme zaznamenali u 17 pacientů. V 15 případech se zhojily bez komplikací ve správném postavení do 6 měsíců. Ve 2 případech se jednalo o zlomeniny v oblasti krčku stehenní kosti, kdy bylo léčení komplikováno aseptickou nekrózou a po zhojení acetabula byla časně aplikována totální endoprotéza kyčelního kloubu po 6 a 8 měsících od úrazu. Tyto pacienty jsme následně vyřadili z hodnocení výsledků.

U 45 pacientů se zlomeninou diafýzy ošetřených nitrodřeňovým hřebem se 30 pacientů(67 %), zhojilo do 6 měsíců, do 9 měsíců se zhojilo dalších 13 pacientů (92 %) u dvou

pacientů byla nutná spongioplastika a zlomeniny se zhojily do 12 měsíců.Všechny zlomeniny diafýzy femuru se zhojily bez rotační či úhlové odchylky, jen

ve 2 případech byl zkrat končetiny do 1,5 cm. U typu A (zlomenina pánevního kruhu a diafýzy femuru, 18 pacientů) jsme zaznamenali

výborný výsledek u 14 pacientů (80 %), u 4 pacientů (20 %) pro chronickou po zátěžovou dorsální bolest v zadním segmentu bylo hodnocení sníženo na dobrý výsledek.

U typu B (zlomenina acetabula a zlomenina femuru) bylo z původně 39 léčených pacientů při hodnocení vyřazeny 4 pacienti. Dva z důvodu aplikace totální endoprotézy kyčelního kloubu pro nekrózu hlavice stehenní kosti, jeden pacient zemřel 18 den po operaci a jeden se ztratil ze sledování.

Výborného výsledku jsme dosáhli u 16 zraněných (43 %), velmi dobrého u 13 pacientů (36 %), dobrého u 4 (14 %) a špatného u 2 pacientů (7 %). Příčinou špatného výsledku

byla nedokonalá rekonstrukce artikulační plochy s rozvojem poúrazové artrózy. V souboru 7 pacientů s typem poranění C (zlomenina pánevního kruhu, acetabula a sou-

časné poranění femuru) jsme zaznamenali uspokojivý výsledek u 5 pacientů (72 %), dobrý u jednoho pacienta (14 %) a špatný také u jednoho pacienta (14 %).

120

KOMPLIKACE

Komplikace jsme rozdělili na časné a pozdní. Z časných komplikací jsme zaznamenali ve 2 případech infekt (4 %), který jsme zvládli operační revizí bez odstranění implantá-tů. U 2 pacientů (4 %) došlo k peroperačnímu poškození nervových struktur – jedenkrát nervus ischiadicus a jedenkrát kořen L5. V obou případech se léze upravila do 6 měsíců. Již předoperačně jsme zaznamenali poranění nervus ischiadicus u 5 zraněných (9 %), bez rezidua se upravily léze u 3 poraněných. Nejčastější komplikací byla nedokonalá repo-zice u zlomeniny acetabula v 7 případech (17 %). Za nedokonalou repozici jsme pova-žovali přetrvávající dislokaci artikulační plochy přesahující 2 mm. Selhání fixace jsme nezaznamenali.

Pozdní komplikace představovaly heterotopické osifikace u 12 zraněných (20 %), asep-tická nekróza u 2 pacientů (4 %). Pozdní infekt, či pakloub jsme nezaznamenali.

U dvou pacientů (4 %) byla nutná spongioplastika zlomeniny diafýzy femuru a u dvou se zlomenina zhojila se zkratem 1,5 cm.

Aseptickou nekrózu hlavice stehenní kosti u 2 pacientů se zlomeninou krčku nepočí-táme mezi komplikace léčení, ale vztahujeme k úrazovému poškození cévního zásobení.

ZÁVĚR

Současné poranění femuru a pánve nebo acetabula jsou závažná poranění, která vyža-dují správné zhodnocení celkového stavu, správné zhodnocení stavu měkkých tkání a načasování léčení. Vždy je nutné primárně stabilizovat zlomeninu horního konce nebo diafýzy femuru. Výsledky léčení se neliší od výsledků samostatných poranění. Výsledky odpovídají typu zlomenin a zkušenosti operačního týmu. Počty komplikací se při kombi-naci obou poranění nezvyšují, ale mohou navzájem potencovat nepříznivý účinek.

SOUHRN

Současné poranění femuru a pánve nebo acetabula jsou závažná poranění, která vyža-dují správné zhodnocení celkového stavu, stavu měkkých tkání a načasování léčení. Cel-kový stav zraněného nás nutí volit mezi metodami damage control surgery, metodami pri-mární dočasné stabilizace a metodami definitivní stabilizace. Časná definitivní stabilizace zlomenin je spojena a nejlepšími výsledky. U 18 pacientů s poraněním typu A (zlomenina pánevního kruhu a zlomenina diafýzy femuru) jsme dosáhli u 14 pacientů výborný výsle-dek (80 %) a u čtyř pacientů dobrý výsledek (20 %). Ve skupině 35 pacientů s poraně-ním typu B (zlomenina acetabula a zlomenina femuru) jsme dosáhli výborného výsledku u 16 zraněných (43 %), velmi dobrého u 13 pacientů (36 %), dobrého u 4 (14 %) a špatného u 2 pacientů (7 %). V souboru 7 pacientů s poraněním typu C (zlomenina pánevního kruhu, acetabula a současné poranění femuru) jsme zaznamenali uspokojivý výsledek u 5 pa- cientů (72 %), dobrý u jednoho pacienta (14 %) a špatný také u jednoho pacienta (14 %).

121

Výsledky léčení se neliší od výsledků léčení samostatných poranění. Výsledky odpoví-dají typů zlomenin a zkušenosti operačního týmu. Počet komplikací se při kombinaci obou poranění nezvyšují, ale mohou se navzájem nepříjemně kombinovat.

Floating Hip Injuries, Treatment Outcomes and ComplicationsSUMMARY

Injury to the femur concomitant with pelvic and/or acetabular fractures are serious traumatic events requiring a correct evaluation of the patient’s general health status and soft tissue conditions as well as an appropriate treatment timing. The general healt status of the patient after traumatic injury is decisive for choosing amongst treatment options of damage control surgery, primary temporary stabilisation and the definitive stabilisation. Early definitive stabilisation gives best results. Of 18 patiens with type A frractures ( pelvic ring and diafyseal fractures), 14 (80%) had excellent and fout (20%) had good results. The outcome of type B fractures (acetabular and femoral fractures were excellent in 16 (43%), very good in 13 (36%), good in four (14%) and poor in two (7%). In the sub-group of seven patients with type C fractures (fractures of teh pelvic ring and acetabulum with concomitant femoral fracture), the results were satisfactory in five patients (72%) good in one (14%) and poor also in one patient (14%). The results do not differ from those of treatment for isolated injury. They are related to types of fracture and experience of the operating team. Complications in floating hip injuries are not higher in number, but their combination may have unpleasant consequence.

LITERATURA

1. Burd T. A., Hughes M. S., Anglen J. O.: The floating hip: complications and outcomes. J. Trauma. 64, 2008: 442–448. – 2. Iotov A., Tzachev N., Enchev D. et al.: Operative treatment of the floating hip. J. Bone Jt. Surg. 88–B (Suppl. 1), 2006: 160. – 3. Jamshidi M. H., Mirkzemi M., Birjandinejad A.: Posterior hip fracture-dis-location associated with ipsilateral intertrochnateric fracture: rare case report. Arch. Bone Jt. Surg. 2: 2014: 75–78. – 4. Letournel E., Judet R.: Fractures of the Acetabulum. Second edition. Berlin Heidelberg, New York, Springer-Verlag 1993: 325–327. – 5. Liebergall M., Lowe J., Whitelaw G. P. et al.: The floating hip. J. Bone Jt Surg. 74–B, 1992: 93–100. – 6. Liebergall M., Moseiff R., Safran O.: The floating hip injury: pattern of inju-ry. Injury. 33, 2002: 717–722. – 7. Muller E. J., Siebenrock K., Ekkernkamp A. et al.: Ipsilateral fractures of the pelvis and the femur – floating hip? Arch. Orthop. Trauma Surg. 119, 1999: 179–182. – 8. Moed B. R., Yu P. H., Gruson K. L.: Functional outcomes of acetabular fractures. J. Bone Jt. Surg. 85–A, 2013: 809–826. – 9. Moseiff R., Segal D., Wollstein R. et al.: Midshaft femoral fracture, concomitant ipsislateral hip joint injury, and disruption of the knee extensor mechanism: a unique triad of dashboard injury. Am. J. Orthop, 27: 1998: 465–473. – 10. Suzuki T., Shimdo M., Soma K.: The floating hip injury: which should we fix first? Eur. J. Orthop. Surg. 16, 2006: 214–218. – 11. Suzuki T., Smith W. R., Hak D. J. et al.: Combined injuries of the pelvis and acetabulum: nature of a devastating dyad. J. Orthop. Trauma. 24: 2010: 303–308. – 12. Tiedeken N. C., Saldanha V., Handal J.: The irreducible floating hip: a unigue presentation of rare injury. J. Surg. Case R. 4, 2013: 10, rjt 075. – 13. Tile M.: Describing the injury: Classification of pelvic ring injuries. In: Tile M., Helfet D. L., Kellam J. F. (Eds): Fractures of the pelvis and acetabulum. Third edition. Philadelphia, Lippincot Williams & Wilkins 2003, 130–167. – 14. Tile M.: Describing the injury: Classification of acetabular fractures. In: Tile M., Helfet D. L., Kellam J. F. (Eds): Fractures of the pelvis and acetabulum. Third edition. Philadelphia, Lippincot Williams & Wilkins 2003, 427–475.

Adresa autora: T. P., FN Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň

123

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 123–125

NEJNOVĚJŠÍ TRENDY OPERAČNÍ LÉČBY PORANĚNÍ PŘEDNÍHO ZKŘÍŽENÉHO VAZU U SPORTOVCŮ – PŘEDBĚŽNÉ VÝSLEDKY ALL INSIDE REKONSTRUKCE LCA

P. Zeman

Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí LF UK a FN Plzeň

Kolenní kloub u sportovců je druhým nejčastěji poraněným kloubem a přední zkříže-ný vaz (dále LCA) je po meniscích druhou nejčastěji poraněnou strukturou kolena (2). Za poslední dvě dekády zaznamenal vývoj operačních technik léčby ruptury LCA mohutný rozvoj (1, 3). V současně době jsou jednoznačně preferovány techniky artroskopické (dále ASK) rekonstrukce LCA a je doporučováno respektovat koncept „double bundle koncept“ (4, 9, 10). V posledních dvou letech se do popředí výzkumu a klinické praxe dostala „all inside rekonstrukce LCA“ (5, 6, 7, 8). Cílem tohoto sdělení je seznámit čtenáře s prvními výsledky této operační techniky v našem souboru.

MATERIÁL A METODIKA

Od března roku 2013 doposud jsme techniku all inside rekonstrukce LCA provedli celkem u 113 pacientů, jednalo se o 74 mužů a 39 žen s průměrným věkem 28 let (roz-pětí 16–52 let). Většina z nich byli aktivní sportovci (profesionální 18×, rekreační 95×), kteří utrpěli poranění LCA během různých sportů. Do prospektivní studie byli zařazenou pouze pacienti s prvním úrazem operovaného kolena, s izolovanou rupturou LCA a případ-ně s poraněním jednoho z menisků zasahující max. 1/3 velikosti menisku. Dále pacienti nesměli mít významné degenerativní změny operovaného kolena (chondropatie max. II. st. dle Outerbridge) a dále museli mít zdravé druhé koleno.

S odstupem 1 roku od výkonu jsme zhodnotily 89 operovaných. Předoperačně a s odstu-pem min. 1 roku od výkonu jsme posuzovali funkční skóre dle Lysholma, IKDC skóre, vizuální analogovou škálu. Dále jsme hodnotili stranovou diferenci ventrální laxity kolena v komparaci s druhým, doposud zdravým kolenem, pomocí přístroje Genourob, který je schopen posoudit míru ventrální laxity kolena s přesností na desetinu mm při vyvíjených standardních tlacích 125 a 250 N na zadní stranu tibie.

Všichni pacienti podstoupili stejnou operační techniku. Operaci provedl jeden ope-ratér. Jako štěp pro náhradu LCA byla použitá izolovaná šlacha m. semitendinosus (dále jen m. ST), která byla na speciálním stolku připravena jako kvadruštěp a fixačními prvky tzv. buttony „tightrope“. Byl změřen průměr štěpu s přesností na 0,5 mm a podle naměře-né velikosti byl vybrán retrográdní vrták „flip cutter“, který byl zaveden po předchozím artroskopickém odstranění zbytků poraněného LCA do centra nativní úponových oblastí

124

LCA na femuru a tibii. Oba kanály byly odvrtány retrográdně, poté byl zaveden předem připravený a na lavici natonizovaný štěp nejprve do femuru a poté do tibii anteromediál- ním portem. Byla provedena tonizace štěpu v plné extenzi, vyzkoušen rozsah hybnos-ti a byl vyloučen impingement. Pacienti prodělali identickou rehabilitaci, kdy po dvou týdnech odložili ortézu a po šesti týdnech berle a následovala intenzivní fyzioterapie. Do plné sportovní zátěže jsme pacienty pustili, dle průběhu rehabilitace a typu sportu, mezi 7.–9. pooperačním měsícem.

VÝSLEDKY

Průměrné předoperační Lysholmovo skóre 56,3 b. (53–67 b.) vzrostlo na 94,2 b (86,3–99,1 b.) v jednom roce od výkonu a IKDC skóre z průměrného předoperačního 42,8 b. (36,2–59,8 b.) na 89,1 b. (83,3–97,2 b.). V obou hodnocených kritériích se jednalo o sta-tisticky vylepšení (P < 0,05). Vizuální analogová škála poklesla z průměrné hodnoty 5,1 na pooperačních 0,3 (P < 0,05). Průměrná stranová diference ventrální laxity kolena měře-ná přístrojem Genourob byla v jednom roce od operace 1,2 mm (0,4–2,1 mm) při tlaku 125N a 2,4 mm (1,6–3,5 mm) při tlaku 250 N. Jednalo se statisticky nevýznamný rozdíl ventrální laxity operovaného kolena vůči zdravému. K selhání štěpu LCA došlo doposud pouze u 2 pacientů, kdy jeden z nich podstoupil na našem pracovišti revizní operaci LCA.

ZÁVĚR

Z předběžných výsledků naší studie vyplývá, že all inside technika anatomické rekon-strukce LCA přináší velmi dobré zlepšení klinických výsledků, malou bolestivost za sou-časné výborné eliminace ventrální laxity kolena. Jedná se však pouze o výsledky krátko-dobé a bude nutné ve studii pokračovat.

SOUHRN

Anatomická rekonstrukce předního zkříženého vazu je jednou z nejčastějších artrosko-pických operací. V posledních letech je preferován anatomický přístup a pokud možno miniivazivní techniky rekonstrukce. Jednou z nich je all inside rekonstrukce. Na základě krátkodobých výsledků této naší prospektivní studie se nám podařilo prokázat, že se jedná o bezpečnou a miniinvazivní operaci LCA, pomocí které lze dosáhnout výborných jak subjektivních, tak i objektivních klinických výsledků.

125

Current concept of anterior cruciate ligament reconstruction in athletes-preliminary results of all-inside ACL reconstruction

SUMMARY

Anatomic reconstruction of the anterior cruciate ligament is one of the most common arthroscopic surgery. In recent years anatomical approach and if possible minimal invasive reconstruction techniques is preferred. One of the technique is all inside anatomical ACL reconstruction. Based on short-term results of our prospective study we proved that it is a safe and minimally invasive ACL surgery. Using this technique can achieve excellent both subjective and objective clinical results.

LITERATURA

1. Benea H., dʼAstorg H., Klouche S. et al.: Corrigendum to „Pain evaluation after all-inside anterior cruciate ligament reconstruction and short term functional results of a prospective randomized study“. Knee. 24, 2017: 166. – 2. Bigoni M., Gaddi D., Gorla M. et al.: Arthroscopic anterior cruciate ligament repair for proximal ante-rior cruciate ligament tears in skeletally immature patients: Surgical technique and preliminary results. Knee. 24, 2017: 40–48. – 3. Crall T. S., Gilmer B. B.: Anatomic All-Inside Anterior Cruciate Ligament Reconstruction Using Quadriceps Tendon Autograft. Arthrosc Tech. 4, 2015: e841–5. – 4. DiFelice G. S., Villegas C., Taylor S.: Anterior Cruciate Ligament Preservation: Early Results of a Novel Arthroscopic Technique for Suture Anchor Primary Anterior Cruciate Ligament Repair. Arthroscopy. 31, 2015: 2162–71. – 5. Kern M., Love D., Cotter E. J. et al.: Quadruple-Bundle Semitendinosus-Gracilis Graft Technique for All-Inside Anterior Cruciate Ligament Reconstruction. Arthrosc. Tech. 21, 2016: e1317–e1320. – 6. Shantanu K., Kushwaha S. S., Kumar D. et al.: A Comparative Study of the Results of the Anatomic Medial Portal and All-inside Arthroscopic ACL Recon-struction. J. Clin. Diagn. Res. 10, 2016: RC01–RC03. – 7. Schurz M., Tiefenboeck T. M., Winnisch M. et al.: Clinical and Functional Outcome of All-Inside Anterior Cruciate Ligament Reconstruction at a Minimum of 2 Yearsʼ Follow-up. Arthroscopy. 32, 2016: 332–7. – 8. Slone H. S., Ashford W. B., Xerogeanes J. W.: Minimally Invasive Quadriceps Tendon Harvest and Graft Preparation for All-Inside Anterior Cruciate Ligament Recon-struction. Arthrosc. Tech. 19, 2016: e1049–e1056. – 9. Taylor S. A., Khair M. M., Roberts T. R. et al.: Primary Repair of the Anterior Cruciate Ligament: A Systematic Review. Arthroscopy. 31, 2015: 2233–47. – 10. Yasen S. K., Borton Z. M., Eyre-Brook A. I. et al.: Clinical outcomes of anatomic, all-inside, anterior cruciate ligament (ACL) reconstruction. Knee. 24, 2017: 55–62.

Adresa autora: P. Z., Pod Kostelem 15, 301 00 Plzeň

127

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 127–134

„TAJEMSTVÍ“ TĚLESNÉ ZDATNOSTI 95LETÉHO ZIMNÍHO PLAVCE

J. Novák1, V. Zeman1, D. Müllerová2

1 Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v Plzni, 2 Ústav hygieny a preventivního lékařství LF UK v Plzni

Pravidelná pohybová aktivita jako součást zdravého životního stylu je i ve vysokém věku významným faktorem v udržení dobrého zdravotního stavu. Hlavní přínosy spočívají v prevenci chronických onemocnění oběhového systému, diabetu a některých nádorových onemocnění, v prevenci svalové atrofie a osteoporózy, v prevenci řady psychických potíží včetně anxiózních stavů a depresí, v udržování nezávislosti, pocitu dobrého zdraví a dobré nálady. Přiměřené silové schopností hrají významnou roli v prevenci úrazů, pádů a s nimi spojených komplikací (25).

Řada studií prokazuje sníženou mortalitu ze všech příčin, jako např. Myers a spol. (20), kteří uvádějí, že u zdatných a pohybově aktivních osob je mortalita ve srovnání s neaktivními jen poloviční. K obdobným závěrům dochází Lee a spol. (14). I poměrně malé souhrnné zvýšení pohybové aktivity o 1000 kcal (4200 kJ) týdně a zvýšení zdatnosti (posuzované podle kardiorespirační kapacity) o 1 MET znamená pokles mortality o 20 % (32).

Ještě podrobněji rozvádějí přínos pohybové aktivity v prevenci mortality a zdravotních rizik Kodama a spol. (12). Za hraniční normy zdatnosti dospělé a starší populace se poklá-dá úroveň kardiorespirační kapacity vyjádřená v METech u 40letých mužů a žen na úrovni 9 METs resp 7 METs, u 50letých 8 resp. 6 METs a u 60letých 7 resp. 5 METs (35).

KAZUISTIKA

L. N. se narodil 27. 8. 1913 v Roudnici nad Labem. V mládí až do dorosteneckého věku pěstoval atletiku (běhy na různých tratích), fotbal a plavání. V r. 1931 maturoval na obchodní škole. O pět let později dokončil studia na Zemědělské fakultě v Praze. Vojen-skou základní službu absolvoval od r. 1937 v Pardubicích, později byl převelen do Bratisla-vy k zásobovacímu oddílu. Po vyhlášení samostatného Slovenského štátu a Mnichovském diktátu byl demobilizován. Z Roudnice, která ležela v Sudetách, byla rodina odsunuta do záchytného pásma. Během válečných let pracoval nejdříve jako laborant ve Velkých Popovicích, pak ve šlechtitelském vepříně u chovu prasat, kde také zpracoval svoji diser-tační práci. V r. 1945 pracoval na zemědělském odboru okresního úřadu v Novém Městě na Moravě.

128

V červnu 1945 byl povolán do armády jako podporučík v záloze. Vykonával pak stráž-ní službu v průmyslových podnicích a dohlížel na odsun německých obyvatel. V letech 1946–1950 pracoval ve Zlíně jako vedoucí pracovník pro zemědělství. V r. 1950 přesídlil do Olomouce, kde pak až do r. 1974 působil jako učitel na Střední odborné škole země-dělské. Současně působil též jako externista na Vyšší pedagogické škole. V r. 1974 odešel do důchodu poté, co rok přesluhoval. V důchodovém věku pak každoročně díky svým jazykovým znalostem (ovládal angličtinu, němčinu a částečně francouzštinu) působil jako externí průvodce Čedoku, často doprovázel výpravy turistů do ciziny.

Na vojně v Bratislavě se skamarádil se spolusloužícím, jehož otec byl majitelem továr-ny na cigarety. Zřejmě trvalá nabídka gratis kuřiva měla hlavní vinu na tom, že i on se stal slabým kuřákem. Během válečných let se ke kouření moc nedostal, ale po válce až do r. 1950 v kouření pokračoval.

Prvním jeho seznámením se zimním plaváním byl filmový týdeník, kde ještě jako stu-dent viděl ukázku vystoupení ruských „mrožů“, koupajících se ve vysekané díře jinak zamrzlého jezera. Ještě před válkou přímo do Roudnice zavítal nestor zimního plavání u nás Alfréd Nikodém, jeho vystoupení na L. N. udělalo velký dojem. Na tyto své vzory si vzpomněl v říjnu r. 1949 při návštěvě rodičů v Roudnici. Šel si tehdy zaplavat do Labe, jako za mlada. Po návratu do Olomouce si pak našel vhodné místo ke vstupu do řeky Mora-vy a v březnu roku 1950 začal se soustavným plaváním v přírodní vodě. Šlo to pomalu, nejdříve jen pár desítek metrů, uplavanou trať však postupně prodlužoval. Převlékal se venku na břehu řeky, civilní svršky si věšel jen tak na plot. První pocity po tréninku nebyly nijak příjemné, po plavání „byl ztuhlý, až se cestou domů při chůzi potácel“.

Tou dobou také zcela přestal s kouřením. V sezóně 1963/4 onemocněl akutní cystitidou, podcenil tehdy nutnost převléknout se po opuštění vody do suchého. V r. 1966 zpozo-roval poprvé krev ve stolici. Nejdříve tomu nevěnoval žádnou mimořádnou pozornost, když však krev ve stolici našel opakovaně, dostavil se na vyšetření do olomoucké fakultní nemocnice. Podrobné vyšetření ukázalo kolorektální karcinom. Absolvoval poté chirurgic-ký zákrok, při němž byl zjištěn metastatický rozsev. Vyhlídky na další průběh onemocnění byly zcela nepříznivé. Po několika týdnech byl pozván ke kontrole.

V mezidobí L. N. nepřestal dále pravidelně plavat v ledově studené vodě. Při kontrol-ním vyšetření k překvapení všech byl nález zcela normální, nádorové onemocnění zmizelo. Od té doby se po celý život již nikdy žádná závažná nádorová komplikace v oblasti útrob-ních orgánů u L. N. nevyskytla.

Z dalších zdravotních problémů následovala v r. 1984 operace papilomu močové-ho měchýře, v pozdních letech pak opakované odstranění kožních bazaliomů na trupu a v obličeji a operace šedého zákalu. Občas prodělal katarální onemocnění horních dýcha-cích cest s lehkým průběhem. V době vyšetření na našem ústavu užíval Prestarium a Gin-kgo biloba, jinak bez další terapie.

V květnu 2005 ve věku 91 let při chůzi domů po tréninku upadnul a přivodil si frakturu krčku levé stehenní kosti. Po operaci byl měsíc hospitalizován, následovala rehabilitace a nácvik chůze o berlích. V srpnu téhož roku se již vrátil k pravidelnému plaveckému tré-ninku, další sezónu v zimním plavání absolvoval v plném rozsahu.

129

V létě 2006 při chůzi s batohem ve velkém vedru zkolaboval a upadnul. Na štěstí utrpěl jen pohmožděniny, bez poranění skeletu.

V listopadu r. 2007 cestou na trénink k řece Moravě opět upadnul, kromě pohmožděnin horních končetin opět bez poranění skeletu. Byl poté vyšetřen v Ambulanci urgentního příjmu Neurologické kliniky FN v Olomouci se závěrem: stav po opakovaném prekolapso-vém stavu; CT mozku: bez čerstvých patologických změn; biochemie (KO, mineralogram, enzymy a další) v mezích normy; TK 130/80 a 110/60.

Po osobní domluvě se L. N. dne 14. 8. 2008 dostavil do našeho ústavu a absolvoval komplexní tělovýchovně lékařské vyšetření. V rámci tohoto vyšetření absolvoval též spi-roergometrické vyšetření, kdy na bicyklovém ergometru „odšlapal“ nejdříve standardní tři tříminutové zátěže o intenzitě 25 W, 50 W a 75 W. Po této „rozcvičce“ následovala ještě další půlminutová zátěž o intenzitě 85 W. Zátěžový test ukončil pro lokální únavu dolních končetin, maximální dosažená hodnota TF odpovídá věkové predikci TFmax (220 – věk). Uvádíme výsledky tohoto vyšetření.

Antropometrické parametry: Výška: 163,5 cm. Hmotnost: 69,3 kg. BMI: 25,9. % tuku: 16,4 % (podle tloušťky 10 kožních řas měřené kaliperem).

Klidové hodnoty: TF: 91/min (podle klidového EKG); TK: 150/100; VC (BTPS): 2987 ml. %VCn: 105 %. FEV-1s: 2294 ml. %FEV-1s: 77 %.

Klidový EKG záznam: AV blok 1. stupně (PQ = 238 ms), respirační arytmie

Celotělová bioelektrická impedance (Nutriguard-M, firma DataInput – Německo)

Výsledek Optim. rozmezíBody water (l) 41,4 27,4–41,9

Lean body mass (kg) 56,5 37,5–57,3

Fat mass (kg) 13,0 6,5–13,0

Fat mass (%) 19,0 9–19

BMI (kg/m2) 26,2 19–25

BCM-Body Cell Mass (kg) 35,4 21,0–32,1

ECM-Extra Cellular Mass (kg) 21,1 16,5–25,2

ECM/BCM 0,59 do 0,8

ECW (l) 13,3 11,8–23,9

ICW (l) 28,1 21,6–31,0

Phase angle (stupně) 8,70 5–9

Spiroergometrické vyšetření

Zátěž TF VO2 VO2/kg R25 W 114 0,925 13,4 0,8650 W 122 1,216 17,6 0,8975 W 131 1,651 23,8 0,9285 W 134 1,974 28,5 0,94

Hodnocení dle NYHA: METs = 11,7. Třída: 0, tj. žádné omezení není nutné.

130

Krevní obraz

LE 5,9 (4–10) 109/lERY 4,16 (3,5–5,6) 1012/lHb 139 (130–173) g/lHTK 0,423 (0,42–0,53)Obj. ery 102 (80–98) flHb ery 33,5 (26–35) pgDiferenciál v normě

Biochemické vyšetření: Bilirubin celk. 12 μmol/l (2–17); bilirubin konj. 4,4 μmol/l (0,1–5); AST, ALT, GMT, ALP v normě; bílkovina celk. 71,0 g/l; albumin 43,4 g/l; kys. močová 201 μmol/l; močovina 5,9 mmol/l; kreatinin 89 μmol/l; Na, K, Cl, Ca, P, Fe, Mg v normě; glykémie 6,1 mmol/l (3,6–5,6).

Lipidogram: cholesterol celkový 6,94 mmol/l (3,8–5,2); triacylglyceroly 1,20 mmol/l (0,9–1,7); LDL-cholesterol 4,29 mmol/l (3,0–3,4); HDL-cholesterol 2,21 mmol/l (1,4–1,6); aterogenní index 2,1 (2,5–3,0); CHOL:HDL 3,14 (3,5–3,0).

Imunoglobuliny: IgM 0,93 g/l (0,5–2,4); IgG 14,74 g/l (8,6–14); IgA 1,85 g/l (1,1–4,5)

DISKUZE

L. N. ve svém mladém věku nebyl žádným výkonným sportovcem. K pravidelné pohy-bové aktivitě jej přivedl pravděpodobně příjemný subjektivní pocit po nejdříve zřejmě jen sporadické později stále pravidelnější a náročnější pohybové aktivitě. Oblíbil si nejdříve plavání v přírodní vodě, od toho byl již jen krůček k celoročnímu plavání venku a k postup-né účasti v soutěžích zimního plavání (pod původním názvem sportovní otužování). Zimní plavání má na organismus všestranně kladné účinky, pokud se dodrží správný metodický postup, lze se vyhnout i některým rizikům (34).

Ze zdravotních potíží, které v průběhu dlouhého života L. N. potkaly, byla nejzávaž-nější diagnostika kolorektálního karcinomu ve věku 63 let. Ke spontánnímu vymizení tohoto nádorového onemocnění dochází jen velmi zřídka (11) a faktory, které k takovému překvapivému obratu v průběhu tohoto onemocnění vedou, jsou proto těžko postižitelné. Spontánní regrese tohoto karcinomu byla u 15 uváděných případů potvrzena po 6 týdnech až 6 měsících od původní diagnózy. Abdelrazeq (1) pozoroval spontánní ústup nádorové-ho onemocnění v souvislosti s horečnatým stavem při septickém stavu nemocného, byl popsán případ spontánní regrese při současné léčbě metforminem, Miyamoto (19) připisuje významnou roli imunitní antitumorózní reakci. Nelze vyloučit, že právě mobilizace imu-nologické odpovědi pomohla L. N. odolat této životu nebezpečné hrozbě.

Pohybová aktivita jako součást životního stylu L. N. příznivě ovlivnila antropomet-rické parametry. I v pokročilém věku byly prakticky v optimálním poměru tělesná výška

Krevní obraz

LE 5,9 (4–10) 109/l

ERY 4,16 (3,5–5,6) 1012/l

Hb 139 (130–173) g/l

HTK 0,423 (0,42–0,53)

Obj. ery 102 (80–98) fl

Hb ery 33,5 (26–35) pg

Diferenciál v normě

Biochemické vyšetření: Bilirubin celk. 12 μmo-l/l (2–17); bilirubin konj. 4,4 μmol/l (0,1–5); AST, ALT, GMT, ALP v normě; bílkovina celk. 71,0 g/l; albumin 43,4 g/l; kys. močová 201 μmol/l; močovina 5,9 mmol/l; kreatinin 89 μmol/l; Na, K, Cl, Ca, P, Fe, Mg v normě; gly-kémie 6,1 mmol/l (3,6–5,6).

131

s tělesnou hmotností, jak dokládá body mass index (BMI) i procento tělesného tuku sta-novené jednak kaliperem, jednak pomocí celotělové bioelektrické impedance na přístroji Nutriguard-M (31). S tím souvisí i optimální hodnoty celkové tělesné vody (odpovídající 60,5 % tělesné hmotnosti) (15), tukuprosté tělesné hmoty (lean body mass) i dalších para-metrů. Pro muže sedmého decénia se uvádí jako norma celkové tělesné vody 45 % těles-né hmotnosti (8), výrazně vyšší hodnota u L. N. svědčí o vyšším podílu svalové hmoty ve srovnání nejen se svými věkovými vrstevníky, ale i s muži podstatně mladšími.

Výsledky spiroergometrického vyšetření nemáme možnost porovnat s normativy, pro tuto věkovou skupinu neexistují. Úroveň kardiorespirační kapacity, hodnocenou podle maximální spotřeby kyslíku VO2max a VO2max/kg, však lze posoudit podle kriterií NYHA. L. N. podle tohoto kritéria byl schopen zvýšit svůj klidový metabolismus 11,7násobně Tj. na 11,7 METs), což odpovídá úrovni zdravého dospělého jedince. Hraniční hodnotou podle NYHA pro zdravé dospělé osoby je 9 METs, nižší hodnoty jsou charakteristické pro skupiny I až IV kardiaků (podrobněji viz Novák a spol., 36). V průběhu zátěžového testu byly opakovaně zachyceny zvýšené hodnoty TKs i TKd, i proto byla na místě dlouhodobá terapie ACE inhibitorem (Prestarium).

Kubota a spol. (13) uvádějí, že počet erytrocytů, koncentrace hemoglobinu a hematokrit začínají klesat u mužů od šestého a u žen od sedmého decénia. Ve vyšším věku se tento trend dále zvýrazňuje, zejména u mužů. Totéž platí pro bílý krevní obraz a trombocyty. Jednou z příčin může být nižší příjem proteinů ve výživě starších osob. Na druhé straně zvýšené hodnoty leukocytů bývají dávány do souvislosti s výskytem rizikových faktorů a vyšší prevalencí subklinické aterosklerózy (4). Krevní obraz L. N. žádné abnormality nevykazoval a všechny parametry se pohybovaly ve fyziologickém rozmezí.

S vyšším věkem bývá nižší hladina celkových plasmatických bílkovin (9). U L. N. byla proteinemie v normě. Glykémie na úrovní 6,1 mmol/l je podle „Diabetes Control Chart“ ještě na úrovni „excellent“.

Mírně zvýšená byla hladina LDL-cholesterolu, na druhé straně mimořádně vysoká byla hladina HDL-cholesterolu, související pravděpodobně s pravidelnou pohybovou aktivitou.

Seals a spol (24) uvádějí, že hladina HDL-cholesterolu u sportovců kategorie „masters“ (tj. veteránů) je významně vyšší než u stejně starých nesportujících mužů. Hladina celko-vého cholesterolu a LDL-cholesterolu byla u sportujících „masters“ obdobná jako u stejně starých štíhlých mužů. Index CHOL/HDL u starších sportujících mužů byl obdobně nízký jako u mladých nesportujících mužů, zatímco u netrénovaných starších mužů byl tento index výrazně vyšší. Tyto markery příznivého lipoproteinového profilu ukazují, že pravi-delná pohybová aktivita významně příznivě ovlivňuje riziko ischemické choroby srdeční u starších trénovaných mužů. Obdobnými příznivými parametry se vyznačovalo lipidové spektrum i u L. N.

Prospektivní studie ukazují, že vysoké hladiny LDL-chiolesterolu, triglyceridů a inde-xu CHOL/HDL souvisí s vysokým rizikem ICHS (7, 16). Parametry lipidogramu u L. N. dokládají, že mu žádné zvýšené riziko ICHS v tomto směru nehrozilo.

V mezích normy jsou i hladiny imunoglobulinů IgM, IgG a IgA. Obvykle čím více je imunitní systém stimulován, tím více se v krvi bude objevovat protilátek. Naopak stavy

132

imunodeficience by se projevily abnormálně nízkou hladinou protilátek v krvi. Buckley a spol. (6) u dvou třetin starších osob našli zvýšené hodnoty IgG a IgA a jen u malého počtu vyšetřených byly hodnoty imunoglobulinů snížené. Ani Radl a spol. (21) u osob v pokročilém věku nenašli snížené hodnoty imunoglobulinů, naopak – hladiny IgA a IgG byly zvýšené, IgM byl v mezích normy normální. Těmto zjištěním odpovídá i mírně zvý-šená hladina IgG u L. N.

ZÁVĚR

Mnoho dospělých v důchodovém věku nad 65 let tráví mimo spánek až 10 hodin a více denně vsedě nebo vleže, takže se postupně stávají skupinou s nejvýraznějším sedavým životním stylem. To má výrazně negativní vliv na jejich zdravotní stav – postupně se rych-le snižuje kardiorespirační kapacita, díky sarkopenii klesá svalová síla, vznikají svalové dysbalance, horší se citlivost tkání vůči inzulinu, díky narůstajícímu podílu tukové tkáně se zvyšuje tělesná hmotnost atd. Důsledkem je postupný pokles tělesné zdatnosti, vrcholící nakonec ztrátou nezávislosti, zdravotní křehkostí a narůstáním zdravotních problémů. Roz-voj těchto problémů může nejkomplexněji zpomalit a v určitém směru i zastavit pohybová aktivita. Informace o nejvhodnějších formách a zásadách pohybové aktivity lze získat z nejrůznějších zdrojů (2, 10, 17, 26, 27, 29, 30).

Námi vyšetřený aktivní sportovec (otužilec) se přes vysoký věk 94 let vyznačoval velmi příznivými parametry námahové tolerance. To mu umožňilo vést nadále aktivní sportovní činnost a naprostou soběstačnost při běžných osobních potřebách. V pozadí jeho velmi příznivého zdravotního stavu byly zjištěny hodnoty lipidogramu, charakteristické pro tré-nované vytrvalce. Přestože nebyl nikdy vrcholovým sportovcem, můžeme oprávněně před-pokládat, že na jeho stále dobré tělesné kondici a dobrém zdravotním stavu se významnou měrou podílela soustavná pohybová aktivita, která se stala nedílnou součástí jeho životního stylu po většinu života.

Soustavným pravidelným tréninkem lze udržet vysokou zdatnost i sportovní výkon-nost do pokročilého věku. Zatím jsou mimořádné sportovní výkony „starých“ osob spíše raritou a bývají krátkodobě vždy v centru mediální pozornosti (3, 5, 18, 22, 28, 33). Ač se z medicínského hlediska můžeme na takové výkony dívat s určitými pochybnostmi, zdá se, že zdravotní přínos soustavného tréninku výrazně převyšuje možná zdravotní rizika.

SOUHRN

V rámci komplexního tělovýchovně-lékařského vyšetření absolvoval na našem oddě-lení 95letý zimní plavec zátěžový test na bicyklovém ergometru a skríninkovou kontrolu vybraných biochemických parametrů. Byly zjištěny velmi příznivé parametry námahové tolerance (VO2max = 1,97 l/min, VO2max/kg = 28,48 ml/min, Wmax = 85 W, TFmax = 134/min), svědčící i přes vysoký věk o velmi dobré tělesné kondici sportovce. Podle klasi-fikace NYHA odpovídal jeho maximální aerobní výkon 11,7 METů, tj. zdravotní skupině

133

0 (bez omezení pohybové aktivity). Podle celotělové bioelektrické impedance byl podíl tukové tkáně 19,0 %, což byl výsledek odpovídající jeho základním antropometrickým parametrům (výška 163,5 cm, hmotnost 69,3 kg, BMI 25,9). Z biochemických parame-trů vybočovaly z fysiologického normativu glykémie (6,1 mmol/l), celkový cholesterol (6,94 mmol/l), LDL-cholesterol (4,29 mmol/l) a zejména HDL-cholesterol (2,21 mmol/l). Díky vysoké hodnotě HDL-cholesterolu byl významně nižší aterogenní index (2,1, nor-mativ 2,5–3,0) a index CHOL/HDL. Mírně zvýšená byla hladina imunoglobulinu IgG (14,74 g/l).

Z anamnestických údajů vyplynulo, že od r. 1958 se věnoval celoročně plaveckému tréninku. Po celou zimní sezónu se zúčastňoval soutěží v zimním plavání. Do svých 79 let plaval při soutěžích 500m trať, do r. 2005 250m trati, po úrazu v r. 2006 soutěžil „jen“ na trati 100 m. Přestože nikdy nebyl vrcholovým sportovcem, díky soustavné pohybové aktivitě, která se stala nedílnou součástí jeho životního stylu po většinu života, mohl až do pokročilého věku pěstovat svoji oblíbenou sportovní činnost a byl zcela soběstač-ný v běžných osobních potřebách. L. N. zemřel 12. května 2011 ve věku nedožitých 98 let .

“Secrets” of fitness in 95 years old winter swimmer

SUMMARY

Comprehensive sports medical examination was performed in 95-years old man (born 1913). Standard stress test on bicycle ergometer and biochemical screening were performed. Very favourable parameters of workload tolerance were found (VO2max = 1.97 l/min, VO2max/kg = 28.48 ml/min, Wmax = 85 W, TFmax = 134/min). Despite of advanced age they testified high fitness level of the athlete. According to NYHA classification his maximal aerobic power conformed to 11.7 METs, which was NYHA class 0 (no limitations in physical activity). Results of whole body bioelectric impedance (19.0 % of body fat) corresponded to his anthropometric values of body height (163.5 cm), weight (69.3 kg) and body mass index BMI (25.9 kg/m2). Biochemical screening revealed slightly elevated plasmatic values of glykemia (6.1 mmol/l), total cholesterol (6.94 mmol/l), LDL-cholesterol (4.29 mmol/l) and HDL-cholesterol (2.21 mmol/l). Thanks to high HDL-cholesterol significantly lower atherogenic index (2.1) and CHOL/HDL index were found. Immunoglobulin IgG was slightly increased (14.74 g/l). The subject never was top class athlete, however since his age 55 years he regularly practised swimming in open air whole year long. He participated almost every week-end in winter swimming competitions in the course of winter period. He covered 500m distance until his 79 years of age, later 250m distance till 2005, and later on 100m tracks “only”. Thanks to systematic physical activity, which became integral part of his lifestyle, he was able to enjoy his favourite sport until advanced age and be independent in his ordinary daily needs.

134

LITERATURA

1. Abdelrazeq A. S.: Spontaneous regression of colorectal cancer: a review of cases from 1900 to 2005. Int. J. Colorectal Dis. 22, 2007: 727–736. – 2. Anderson D.: What you need to know about fitness after 60. Six func-tional fitness assessments you can do at home. Spartpeople: Fitness Articles. 30. 9. 2008. – 3. Blake M.: The healthiest old person on the planet explains how to stay in shape. Stuff, 11. 4. 2016. – 4. Bovill E. G. et al.: White Blood Cell Counts in Persons Aged 65 Years or More from the Cardiovascular Health Study. Correlations with Baseline Clinical and Demographic Characteristics. Am. J. Epidemiol. 143, 1996: 1107–1115. – 5. Brady T.: Retired bank clerk becomes world champion pole vaulter and heptathlete at the age of seventy seven (after taking up athletics in her 50s). MailOnline-News. 5 February 2013. – 6. Buckley C. E. et al.: Longitudinal changes in serum immunoglobulin levels in older humans. Fed. Proc. 33, 1974: 2036–2039. – 7. Colbert T., Krucik G.: What Is Cholesterol Ratio and Why Does It Matter? HealthLine. 9. 1. 2014. – 8. Chantel A.: Body fat & Body water %. Myfitnesspal. August 10, 2013. – 9. Dawnay A. B. S. et al.: A critical assessment of current analytical methods for the routine assay of serum total protein and recommendations for their improvement. Ann. Clin. Biochem. 28, 1991: 556–567. – 10. Edwards P., Tsouros A.: Promoting physical activity and aktive living in urban environ-ments. WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2006. – 11. Kihara K. et al.: Spontaneous regression of colon cancer. Jpn. J. Clin. Oncol. 45, 2015: 111–114. – 12. Kodama S. et al.: Cardiorespiratory fitness as a quan-titative predictor of all-cause mortality and cardiovascular events in healthy men and women: a meta-analysis. JAMA 301, 2009: 2024–2035. – 13. Kubota K. et al.: Changes in the blood cell counts with aging. Nihon Ronen Igakkai Zasshi. 4, 1991: 509–514. – 14. Lee D. Ch. et al.: Mortality trends in the general population: the impor-tance of cardiorespiratory fitness. J. Psychopharmacol. 24, 2010 (Suppl. 4): 27–35. – 15. Lee M.: Healthy Body Water Percentage. LiveStrong.com, Dec. 2, 2010. – 16. Lemieux I. et al.: Total cholesterol/HDL cholesterol ratio vs LDL cholesterol/HDL cholesterol ratio as indices of ischemic heart disease risk in men. JAMA Internal. Med. 161, 2001: 2685–692. – 17. Máček M., Radvanský J.: Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Galen, Praha 2011. – 18. Merz T.: Is this the world’s fittest 70-year-old? The Telegraph, 29 Jan. 2015. – 19. Miyamoto M. et al.: Morphology on spontaneous regression of the autochthonous colon carcinoma in WF Osaka rat strain. Med. J. Osaka Univ. 38, 1989: 13–18. – 20. Myers J., Kaykha A., George S. et al.: Fitness versus physical activ-ity patterns in predicting mortality in men. Am. J. Med. 117, 2004: 912–8. – 21. Radl J. et al.: Immunoglobulin patterns in humans over 95 years of age. Clin. Exp. Immunol. 22, 1975: 84–90. – 22. Rawlinson K.: 105-year-old man sets record by cycling more than 14 miles in an hour. The Guardian, 4 January 2017. – 23. Robinson L. et al.: Exercise and Fitness as You Age. Help Guide.org., 2017. – 24. Seals D. R. et al.: Elevated high-density lipoprotein cholesterol levels in older endurance athletes. Am. J. Cardiol. 54, 1984: 390–393. – 25. Shalala D. E.: Physical activity and health: A report of surgeon general. U. S. Department of health and human services. Atlanta, GA, 1999. – 26. Shepard R. J.: Aerobic fitness and health. Human Kinetice, Champaign, Ill. 1994. – 27. Snape J.: Five fitness tips that could prevent poor health in old age. The Telegraph, 14. 9. 2015. – 28. Stump S.: World‘s fittest 96-year-old, Charles Eugster, shares diet and exercise tips. TODAY, 22. 4. 2016. – 29. The importance of exercise as you get older. NHS Choices – Health A–Z. 11. 5. 2015. – 30. Thompson P. et al.: ACSMs New Pre-participation Health Screening Recommendations from ACSMs Guidelines for Exercise Testing and Prescription, Ninth Edition. Current Sports Med. Reports: 12, 2013: 215–217. – 31. Vaňková R.: Interdenní změny v tělesném složení při použití multifrekvenčního bioimpedančního analyzátoru Nutriguard-M. Diplomová práce. Ostravská univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2015. – 32. Warburton D. E. R. et al.: Health benefits of physical activity: the evidence. CMAJ. 174, 2006. – 33. Williams O.: Is this the world‘s fittest pensioner? MailOnline-News. 11 February 2013. – 34. Zeman V.: Adaptace na chlad u člověka. Galén, Praha 2006. – 35. Blair S. N. et al.: Changes in physical fitness and all-cause mortality. A prospective study of healthy and unhealthy men. JAMA 273, 1995: 1093–1098. – 36. Novák J. et al.: Spiroergometrie – významná vyšetřovací metoda při hodnocení zdravotního stavu. Plzeň. lék. Sborn. Suppl. 86, 2016: 37–52.

Předneseno na Konferenci České společnosti tělovýchovného lékařství 27.–29. 3. 2014 v Třešti.

Adresa autora: J. N., ÚTL LF UK v Plzni, Lidická 6, 301 00 Plzeň

135

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 135–146

„DOPINGOVÁ“ KAUZA R. K.: CO JSOU BIOLOGICKÉ PASY

P. Mikoláš1, J. Novák2

1 Antidopingový výbor České republiky, 2 Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v Plzni

Program boje proti dopingu ve sportu je celosvětovou záležitostí a je uskutečňován ve vzájemné spolupráci Mezinárodního olympijského výboru a všech světových sportov-ních federací s národními olympijskými výbory a národními federacemi a organizacemi, zabezpečujícími sportovní život v jednotlivých zemích. Ve snaze podílet se aktivně na tom-to boji vydal Antidopingový výbor ČR (dále AVČR) již v r. 1993 prohlášení, v němž se mj. uvádí: „Boj proti dopingu se dotýká celého sportovního hnutí, všech jeho výkonnostních i věkových skupin a také dalších tělovýchovných aktivit nesoutěžního charakteru. Vedle morálního dopadu působí dopingové prostředky nepříznivě i na zdraví sportovce. Zatímco u nemocného člověka jsou terapeuticky používané léky prostředkem k jeho uzdravení, je zneužívání léčiv u sportovců zdraví škodlivé. Odpovědnost za vyloučení dopingu ve sportu nesou účastníci sportovního dění, to jest sportovci, trenéři, zdravotníci a další tělový-chovní pracovníci. Přímou odpovědnost za to, že nepožije zakázané dopingové prostředky nebo metody, nese především sportovec sám. Seznam zakázaných dopingových prostřed-ků a metod vydává MOV a je nedílnou součástí směrnic pro kontrolu a postih dopingu ve sportu.“

Přijetím České charty proti dopingu (4) se všechny instituce, organizace a jednotlivci, kteří se podílejí na přípravě sportovců, zavázali, že respektují stanovisko, že doping je v rozporu se sportovní etikou, že tělesné a duševní zdraví sportovců je nutné chránit, že je nutné střežit hodnoty fair play a práva všech, kteří se sportovních soutěží zúčastňují a že doping ve sportu je součástí problému užívání drog. Podpisem České charty proti dopingu se především všechny sportovní svazy, sdružené v České unii sportu, také zavázaly, že proti dopingu ve sportu budou ve vzájemné spolupráci všemi prostředky bojovat s cílem úplného vymýcení, že se v oblasti výchovy zaměří nejen na sportovce, ale na všechny, kteří se na sportovní činnosti podílejí, že v soutěžních pravidlech a řádech sportovních svazů bude zakotvena povinnost sportovců podrobit se dopingové kontrole, budou-li k ní vyzváni a že všechny zjištěné případy dopingu budou náležitě vyšetřeny a viníci podle platných předpisů potrestáni. Současně se předpokládá vzájemná spolupráce s mezinárodními fede-racemi a orgány dopingové kontroly při odhalování dopingových praktik kdekoli na světě.

Světový Antidopingový Kodex (39, 42) byl poprvé přijat v r. 2003 s účinností od r. 2004. Cílem Světového antidopingového Kodexu a Světového antidopingového pro-gramu, který jej podporuje, je: a) chránit základní právo Sportovců na účast ve sportu

136

bez dopingu, podporovat zdraví, spravedlnost a rovnoprávnost pro všechny sportovce, a b) zajistit harmonizaci, koordinaci a efektivitu antidopingových programů na meziná-rodní i národní úrovni s ohledem na odhalování, kontrolu a prevenci dopingu. Olympijská charta i Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu z r. 2005, přijatá v Paříži 19. října 2005 („Úmluva UNESCO“), uznávají prevenci a boj proti dopingu ve sportu jako stěžejní část poslání Mezinárodního olympijského výboru a UNESCO a zároveň uznávají základní význam Kodexu.

Nezávislou mezinárodní organizací zodpovědnou za koordinaci a monitorování celo-světového úsilí v boji proti dopingu je World Antidoping Agency (WADA). WADA s plat-ností od 1. 12. 2009 schválila zavedení Biologického pasu sportovce (Athlete Biological Passport – ABP). V původní verzi zahrnoval pouze „hematologický modul“, v současné verzi platné od 1. 1. 2014 zahrnuje výsledky všech dopingových testů, jimiž sportovec projde, vedle hematologického také „steroidální modul“.

O co v ABP jde. V hematologickém modulu jsou vždy zaznamenány následující hodno-ty: hematokrit, hemoglobinémie, počet červených krvinek, počet a % retikulocytů, objem červených krvinek a obsah hemoglobinu v červených krvinkách. Z uvedených parametrů je dále stanoven tzv. index stimulace (OFF-skóre) a ANPS (Abnormal Blood Profile Score), vypočítané na základě uvedených parametrů.

Smyslem steroidálního modulu (ASP – Athletes Steroidological Passport) je shromáždit hodnoty markerů alterovaného metabolismu endogenních steroidů ve vzorku moči. Tímto způsobem lze odhalit doping pomocí testosteronu a jeho prekursorů, antagonistů recepto-rů estrogenu a inhibitorů aromatázy. Zjišťovanými parametry jsou koncentrace testoste- ronu (T), epitestosteronu (EpiT), androsteronu (A), etiocholanolonu (E), 5 á-androsten-diolu a 5 aa-androstendiolu (5aa-diol). Vypočítané poměry T/EpiT, A/E, A/T a 5á-diol/5 aa-diol pak slouží jako markery nedovoleného užití uvedených steroidů. Z uvedených mar-kerů je nejdéle využíván index T/EpiT, který by neměl převýšit limit 1:6.

Ve fázi ověřování je třetí endokrinologický modul, který by měl pomoci odhalit doping pomocí růstového hormonu. Stanovuje se koncentrace následujících markerů, ovlivněných nadužíváním tohoto hormonu s anabolickými účinky: insulin-like growth factor 1 (IGF- 1), type-3 pro-collagen (P-III-P), insulin-like growth factor binding protein 2 (IGFBP-2), insu-lin-like growth factor binding protein 3 (IGFBP-3) a carboxyterminal cross-linked telopep-tide typu I collagen (ICTP). Všechny uvedené markery jsou v dlouhodobých klinických sledováních citlivé na doping růstovým hormonem (15).

ABP jako první v praxi zavedly Mezinárodní cyklistická unie (UCI) (41) a Mezinárodní atletická federace (IAAF). Na základě nesrovnalostí v ABP potrestala UCI zastavením závodní činnosti v letech 2010–2014 celkem 14 cyklistů (3, 16), IAAF v letech 2012–2016 postihla obdobně celkem 73 atletů (3). Není tedy průkaz porušení dopingových řádů pro-střednictvím biologického pasu sportovce něčím výjimečným.

S přihlédnutím k realitě vysoce odborně propracovaného zneužívání dopingu ve vrcho-lovém sportu umožňují čl. 2.2 a 3.2 Světového antidopingového kodexu (dále Kodex) shledat porušení antidopingových předpisů i v případě, že vzorek (moči nebo krve) sportovce neobsahuje žádnou zakázanou látku. Skutková podstata „Použití nebo pokus

137

o použití zakázané látky nebo zakázané metody sportovcem“ je v čl. 2.2 Kodexu popsána následovně:

„Je osobní povinností sportovce zajistit, že se žádná látka nedostane do jeho těla. Není tedy nutné prokázat úmysl, zavinění, nedbalost nebo vědomé použití sportovcem pro urče-ní, že došlo k porušení antidopingového pravidla. Úspěch nebo neúspěch použití nebo pokusu použití zakázané látky nebo metody není rozhodující. Pro určení, že došlo k poru-šení antidopingového pravidla postačuje, aby zakázaná látka nebo zakázaná metoda byly použity, případně aby byl učiněn pokus je použít.“

Důležitý je článek 3. 2 Kodexu, který stanoví, že použití zakázané látky nebo metody může být prokázáno jakýmkoliv spolehlivým způsobem, a to například doznáním spor-tovce, důvěryhodnou výpovědí svědka, listinnými důkazy, závěry vyvozenými z dlouho-dobého profilování nebo jinými analytickými informacemi, které by jinak nesplňovaly požadavky pro prokázání přítomnosti zakázané látky.

Princip biologického pasu spočívá v dlouhodobém sledování biologických parametrů v krvi a v moči, zaznamenává fyziologické hodnoty, které v záznamu zůstávají neměnné a navíc se ještě zohledňují specifika jednotlivých sportů a individuální parametry jednot-livých sportovců. V souhrnu pak vzniká tzv. Adaptivní model, což je matematický model vypracovaný tak, aby odhalil neobvyklé hodnoty, které vyžadují další přezkum.

Dle současného znění Pokynů WADA k APB se vychází z předpokladu, že došlo na 99 % k porušení antidopingového pravidla, nelze-li abnormální hodnoty vysvětlit jinak. Uvedená výše pravděpodobnosti znamená, že se může stát, že jeden sportovec ze 100, který nedopuje, ale jeho hodnoty přesáhnou stanovené rozmezí, by mohl být nespravedli-vě obviněn z dopingu. Na jedné straně tedy vymezené rozmezí může překročit sportovec, který nedopuje, na druhou stranu je možné, že sportovec, který dopuje, stanovené rozmezí nepřesáhne. Nelze tedy nálezy v biologickém pasu vykládat zcela automaticky tak, že pokud k překročení hodnot došlo, sportovec antidopingové pravidlo porušil, a naopak.

Jakékoli podezřelé hodnoty jsou podrobeny analýze jednoho znalce ve zcela anonym-ním režimu a v přísném utajení. Dojde-li znalec k závěru, že je vysoce nepravděpodobné, že by byl dlouhodobý profil výsledkem normálního fyziologického či patologického stavu organismu sportovce, je profil předán ke zkoumání dalším dvěma expertům. Pokud všichni tito znalci jednomyslně dojdou k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že byla sportovcem použitá zakázaná látka nebo metoda, dostanou další specifické informace, jako je např. věk a pohlaví sportovce, druh sportu apod. Procedura stále zůstává anonymní.

Pokud i poté všichni tři znalci potvrdí svůj závěr i s ohledem na doplňující informace, je sportovec vyzván, aby podal k situaci vysvětlení. Pro toto vysvětlení může sportovec použít též vlastní experty (1).

I po podání vysvětlení platí pravidlo, že experti musí jednomyslně usoudit, že vysoce pravděpodobně došlo k užití zakázané látky nebo metody a že podezřelé hodnoty způsobila jiná příčina. Teprve poté je možno se sportovcem zahájit disciplinární řízení a obvinit jej z porušení antidopingového pravidla.

Příklad nefyziologických změn v biologickém pasu dopujícího sportovce ukazuje obr. 1.

138

KAZUISTIKA CYKLISTY R. K.

Kdo je R. K.: R. K. je 31letý český silniční profesionální cyklista. Cyklistice se věnuje od jedenácti let, kdy dostal silniční kolo, v té době ještě jezdil pod dohledem svého otce Romana Keuzigera. Od r. 2013 jezdil za ProTour stáj Team Tinkoff-Saxo, od r. 2016 závodí za australskou stáj ORICA-BikeExchange. Během své dlouhé kariéry dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů – byl mistrem světa do 19 let v silničním závodě jednotlivců v r. 2004, obsadil 5. místo v prestižním etapovém profi závodě Giro d‘Italia v r. 2011 a rovněž významným úspěchem bylo i 5. místo v Tour de France v r. 2013, zatím nejlepší umístění českého cyklisty v tomto nejvýznamnějším etapovém závodě světa. V r. 2003 mu byla diagnostikována snížená funkce štítné žlázy, od té doby dlouhodobě užívá substituční léčbu thyroidálními hormony. Tímto faktem a jeho vlivem na krvetvorbu pak oprávněně argumentoval v dalších vysvětleních, souvisejících s nálezem údajných abnormalit v jeho ABP (obr. 2), kvůli nimž jej kontaktovala UCI 28. 6. 2013. V říjnu 2013 dodal R. K. UCI vysvětlení a rozbor zachycených odchylek z doby mezi březnem a srpnem 2011 a od dubna do konce května 2012. Trend k nárůstu hemoglobinu v rámci závodu Giro dʼItalia vysvět-loval R. K. léčbou onemocnění štítné žlázy a změnou dávek indikovaných léků, které užíval. Ty mohou být na pozadí výraznějších odchylek v hematologických hodnotách.

30. 5. 2014 UCI oznámila, že uvedená vysvětlení nepřijímá30. 6. 2014 R. K. nebyl svojí stájí zařazen do výběru pro Tour de France20. 8. 2014 se případu ujala rozhodčí komise Českého olympijského výboru

Obr. 1 Krevní doping v biologickém pasu ABP: Významný pokles koncentrace hemoglobinu (Hb) souvisel s předchozím odběrem krve (odběr 4); následná reinfuse vedla ke zvýšení Hb (odběr 6). Výrazněji se změny ukazují při výpočtu OFF Score. Změny v počtu retikulocytů mají opačný charakter než změny Hb a souvisejí se zvýšenou krvetvorbou (33).

139

22. 9. 2014 R. K. byl na základě analýzy dostupných dat a expertních dobrozdání očiš-těn od všech podezření u Českého svazu cyklistiky a následně i u Českého olympijského výboru

23. 10. 2014 UCI uvedenou argumentaci a závěr R. K. nepřijala a odvolala se ke Spor-tovnímu soudu (CAS) v Lausanne.

V polovině ledna 2015 se R. K. nechal dobrovolně testovat na takzvaném detektoru lži. „Dopoval jsi někdy? Podstoupil jsi někdy krevní transfuzi, abys tak zvýšil svou výkon-nost? Užil jsi někdy EPO?“ Na všechny tři otázky odpověděl devětadvacetiletý jezdec ne“. Tazatelem byl T. Mullins, nezávislý odborník a člen britské i americké asociace detektoru lži. „Pan Mullins mi sdělil, že podle výsledků je nemožné, že bych na tři stěžejní otázky zalhal,“ sdělil český cyklista (8).

5. 6. 2015 UCI i WADA stáhly své odvolání u CAS v Lausanne. Tím případ skončil, sportovec byl zbaven obvinění a mohl dále závodit bez obav.

Průběh celé kauzy zaznamena mnohá česká i zahraniční média (19, 38). 23. 7. 2016 R. K. po jednoroční přestávce obsadil v Tour de France celkové 10. místo. Původní výše navržených sankcí před stažením odvolání hovořila o 2–4letém zákazu

sportovní činnosti, o vymazání všech výsledků od března 2011 a o pokutě 770 tisíc eur (20 790 000 Kč). Jaké kroky vedly UCI a WADA k jejich kroku? Prohlášení obou orga-nizací v tomto ohledu není nijak konkrétní: „UCI a WADA došly k závěru, že v této chvíli není důvod ve sporu nadále pokračovat. V souladu s postojem v průběhu celého tohoto případu a ve světle důvěrného charakteru dotčených informací nebudou UCI a WADA spor dále komentovat.“

Obr. 2 Biologický pas R. K.

140

Zřejmě posledním impulsem pro toto rozhodnutí byly výsledky testování R. K. na nezá-vislé americké klinice Mayo, která se vyjádřila ve prospěch R. K.

UCI, WADA a jiné organizace bojující s dopingem by ve světle toho případu měly přehodnotit svůj přístup minimálně v případech, jejichž zárodkem je pouhá domněnka porušení pravidel.

Krevní obrazy a tedy i biologické pasy jsou ovlivněny množstvím fyziologických pro-cesů. Výsledky uváděné v biologickém pasu jsou stále jen domněnkami sice se značnou mírou pravděpodobnosti, nikoliv však stoprocentním důkazem.

Český cyklista R. K. byl jednou z mála výjimek, které se podařilo, byť po značných peripetiích, svoji nevinu prokázat.

DISKUZE

Aby byly vyloučeny možné omyly při analýze vzorků, jsou definována přísná krité-ria jak pro odběr, tak poté pro transport a zpracování. V prvním roce po zavedení této metodiky bylo 5 % až 8 % vzorků vyřazeno z důvodů prodlevy mezi odběrem a zpra-cováním, nesprávné teploty při transportu, nedostatečné dokumentace a z dalších pří-čin (26). V současnosti se to stává jen výjimečně vzhledem ke zkušenosti dopingových komisařů a zdokonalení přepravy zchlazených vzorků do laboratoře, kdy kdekoli na světě není překročen limit 36 hodin. Fyziologické limity určené ABP byly stanoveny na zákla-dě mnoha vědeckých poznatků a ověřeny ve vztahu k senzitivitě a specifitě výsledků (34, 35, 36).

Biomarkery se vztahem k hemopoetickému systému (hemoglobinémie, počet reti-kulocytů) mohou být dlouhodobě monitorovány a analyzovány pomocí matematických modelů (obr. 3). To umožňuje odhalit jedince podezřelé z dopingu. Lze pak přistoupit k okamžitému potrestání nebo cíleně podezřelého kontrolovat konvenčními dopingovými testy (33).

Smyslem dosažení vyšších hodnot hemoglobinu event. hematokritu je jednoduchou manipulací zvýšit transportní kapacitu krve pro kyslík a tím zlepšit výkonnostní předpo-klady k výkonům především vytrvalostního charakteru. Mezi nepovolené metody umělého zvýšení hematokritu patří krevní doping a aplikace látek, stimulujících erytropoézu (např. rHu-Epo, darbepoetin, CERA – Continuous Erythropoiesis Receptor Activator a další). U posledně jmenovaného jde o tzv. třetí generaci látek stimulujících erytropoézu, které se v angličtině označují zkratkou ESA (Erythropoiesis Stimulating Agents). K odhalení tohoto krevního dopingu je třeba řady laboratorních technik.

Biologické pasy ABP umožňují rychlé nepřímé odhalení, založené na abnormálním posunu hodnot Hb, Htc, Ret % a výpočtu tzv. stimulačního indexu (OFF-Hr score). Uve-dené parametry se po aplikaci EPO významně mění (10, 31). Klíčovým parametrem v ABP je počet erytrocytů. Ten významně reaguje jak na použítí EPO (2, 24), tak na ukončení této kůry (10).

Sanchis-Gomar a spol. (29, 30) upozornili, že krevní změny souvisejícíh s krev-ním dopingem lze velmi rychle odstranit aplikací desmopresinu, syntetického analoga

141

vazopresinu. Desmopresin velmi účinně a rychle vyvolává hemodiluci u osob, u nichž byl aplikován rHu-EPO. Jde tak o látku maskující doping, z toho důvodu jej také WADA zařadila na seznam dopingových látek (30).

Zvýšené riziko pozitivního nálezu dopingových praktik pomocí ABP vedlo v průbě-hu roku 2008 k významnému poklesu procentuálního zastoupení retikulocytů v krevních odběrech cyklistů (43). Lze z toho usuzovat, že zavedení ABP vedlo k nižší prevalenci krevních manipulací v profesionálním cyklistickém peletonu (obr. 2).

Boj proti dopingu ve sportu je nikdy nekončící úsilí o poskytnutí naděje těm, kteří si tyto zakázané praktiky neosvojí, že se v čestném sportovním boji utkají se sobě rovnými. A že pokud se v závodním poli objeví někdo, kdo k těmto zakázaným postupům sáhne, že bude odhalen buď ještě před vlastním startem nebo při nejmenším následně. Bohužel se stále nacházejí jedinci, kteří jsou ochotni dosahovat sportovních úspěchů podvodem, ve sportu se užívá termínu nefér jednáním, a dokonce některým takové jednání prochází. Nejhorší situace nastává, propůjčí-li se k takovému jednání týmy odborníků, zahrnující někdy i lékaře. Jedna z největších afér tohoto typu se týkala reprezentačního družstva finských běžců na lyžích na světovém šampionátu 2001 v Lahti, kde dopingovými testy neprošlo šest závodníků. Finsko přišlo po šokujícím dopingovém odhalení o čtyři medaile, včetně zlata z mužské štafety na 4 × 10 km a stříbra ze štafety žen na 4 × 5 km. Všichni závodníci dostali dvouletý zákaz startů. U všech byly zjištěné vysoké hodnoty plasmatic-kého expanderu hydroxylethylškrobu a navíc vůbec poprvé i erythropoetinu, který do té doby byl nedetekovatelný (32).

Toto varování nevzali někteří další vrcholoví závodníci na vědomí, a tak při Zimních OH v Salt Lake City (a v některých případech i po nich) musely opět následovat přísné

Obr. 3 Procentuální zastoupení abnormálních hodnot % retikulocytů (RET%) v krevních vzorcích profesionálních cyklistů v letech 2001–2010 (42)

142

tresty. Pro ilegální použití Darbepoetinu měnilo své držitele dokonce několik zlatých medailí (12, 13, 17). Několik měsíců po skončení těchto her došla řada i na další dopingové hříšníky: Dva Rakušané, nikoliv medailisté, byli diskvalifikování pro krevní doping. Ten jim dával dokonce jejich trenér přímo v místě konání her. Rakušané se tím kupodivu nepo-učili a při následujících ZOH 2006 v Turíně se opět u svých závodníků chystali ke krevní-mu dopingu. Zde zasáhla italská policie – v ubytovacím zařízení rakouské výpravy nalezla kompletní vybavení potřebné ke krevním transfuzím. Šest rakouských běžců na lyžích a biatlonistů dostalo několikaleté tresty, jejich trenér byl doživotně diskvalifikován (40).

Další dopingový skandál odkryla v květnu 2006 španělská Guardia Civil (22), když v Madridu zatkla sportovního ředitele jedné z nejvýznamnějších cyklistických stájí, trenéra a šest dalších osob včetně renomovaného lékaře, u nějž při domovní prohlídce zabavila tisíce dávek anabolických steroidů, okolo stovky krevních konzerv, připravených k reinfu-zi, a vybavení k odběrům i transfuzím. Do aféry bylo zapleteno 50 cyklistů, jejich seznam byl následně zveřejněn.

Největší podvod v dějinách dopingu však přichystali pořadatelé Zimních OH v Soči v r. 2014 (20, 28). Následně pak ještě v daleko širším měřítku vyplynula celá šíře státem a ruskou tajnou službou řízeného dopingu u ruských sportovců z druhé zprávy McLare-novy komise (11, 29). Vzorky moči ruských sportovců, vyzvaných k dopingové kontrole během OH v Soči, byly otvorem ve zdi laboratoře předávány do sousední tajné místnosti, kde byly zaměněny za vzorky moči prosté dopingových látek, odebrané týmž sportovcům o několik měsíců dříve. Podle McLarenovy první zprávy se taková záměna týkala kontro-lovaných 28 sportovců, kteří se zasloužili o 12 olympijských medailí. Podrobnosti o tomto státem podporovaném dopingovém programu prozradil ředitel antidopingové laboratoře při ZOH v Soči poté, co emigroval do USA v obavách o svoji bezpečnost. Ve své druhé zprávě uvedl vedoucí vyšetřovací komise prof. R. McLaren, že „proces“, jímž je míněna státní podpora dopingu, byl „vyvinut a použit pro letní olympiádu v Londýně 2012, pro univerziádu a mistrovství světa v atletice v r. 2013 a samozřejmě také pro zimní olympiádu v Soči 2014“. Při vyšetření kontrolních vzorků se dokonce zjistilo, že dva ženské vzorky moči obsahovaly mužskou DNA, osm vzorků ze Soči obsahovalo hladinu soli, která je u zdravého člověka nemožná a 500 vzorků, které byly původně prohlášeny za negativní a týkaly se i „elitních sportovců“, bylo automaticky zfalšováno (28).

Boj proti dopingu se neodehrává jen v rámci nejvýznamnějších sportovních událostí, jako jsou olympijské hry, mistrovství světa či kontinentální šampionáty, ale také v pravo-moci národních sportovních organizací. Antidopingový výbor ČR provedl v letech 1993 až 2016 celkem 27 083 kontrol (21 478 při soutěžích, 5605 mimo soutěže), při nichž zachytil celkem 545 pozitivních nálezů (2,01 %) (37). Z jednoduchého propočtu by vycházelo, že každý padesátý kontrolovaný sportovec dopuje. Při podrobnějším pohledu na prevalenci dopingu v jednotlivých sportovních odvětvích s přihlédnutím k celkovému počtu prove-dených kontrol je patrné, že mezi dopujícími jsou nejčastěji zastoupeni sportovci silových odvětví. V kulturistice to bylo 250 případů (26 % z 972 kontrol), v silovém trojboji 43 pří-padů, ve vzpírání 25 případů, tedy více než polovina dopingových případů jen v těchto třech z celkem 89 sportovních odvětví, jejichž sportovci prošli dopingovou kontrolou. V posledních dvou letech 2015–2016 figuruje ve statistice AVČR 26 pozitivních nálezů,

143

mezi nimi 3 cyklisté, z nich jen jediný s nálezem erytropoetinu. Kulturistiky se týká 14 pří-padů, především zneužití anabolik (6).

Hypothyreóza, pro niž se R. K. od mládí léčí, má významný vliv na erytropoézu (7, 14). Nemocní s hypothyreózou trpí významným poklesem celkové erytrocytární masy při pře-počtu na kg tělesníé hmotnosti. Vzhledem k současnému poklesu plasmatického objemu však přítomnost anémie nemusí být výrazná. erytrokinetické údaje těchto pacientů však ukazují významný pokles erytropoetické aktivity kostní dřeně (5). Podání thyroidálních hormonů erytropoézu významně stimuluje, jak ukázaly studie in vitro (9, 25) i u pokus-ných zvířat (18). Kolísání hematologických hodnot je tedy u R. K. vysvětlitelné a zdůvod-nitelné dlouhodobou substituční hormonální terapií.

ZÁVĚR

Současné biologické pasy, jejichž principem je konfrontace krevních markerů (zejména hladina hemoglobinu, zastoupení retikulocytů a stimulační index – OFF skóre) s určitý-mi individuálními normami poskytuje reálnou možnost odhalit nepovolené manipulace v podobě buď krevního dopingu (autologní transfuze) nebo v podobě podání látek zvyšují-cích erytropoézu. Tato nová metoda odhalování dopingu se nadále vyvíjí jednak ve smyslu identifikace nových biomarkerů, jednak ve smyslu zpřesnění stávajících metodik. Očekává se, že ABP mají v tomto směru mimořádný potenciál dalšího zlepšení. Neustálý vývoj nových farmak, často identických s endogenními látkami, a také dostupnost rekombinant-ního lidského erytropoetinu (rHu-EPO) či CERA, kdy zejména u mikrodávek nelze někdy použití detekovat, vyžadují nové strategie (27). ABP se tak stává nedílnou součástí boje proti dopingu ve sportu. Pochopitelně by nemělo nikdy dojít k případům, kdy je z dopingu obviněn sportovec, u nějž se sice abnormality v ABP vyskytnou, nakonec se však proká-že, že byly vyvolány jinými než dopingovými mechanismy, jak dokládá případ českého cyklisty R. Š. I tento případ, kdy WADA nakonec ustoupila od svého původního obvinění, může být poučením, jakým směrem stávající postup při používání a interpretaci výsledků ABP dále vyvíjet.

SOUHRN

R. K. (31 let v r. 2017) je profesionální silniční cyklista. Vzhledem k určitým abnor-málním hodnotám v jeho biologickém pasu (ABP), které zjistila Cyklistická antidopingová nadace (CADF), byl vyšetřován pro podezření z krevního dopingu. Mělo k tomu dojít v období březen až srpen 2011 a duben až závěr závodu Giro d’Italia v r. 2012. R. K. zdůvodňoval nepravidelné krevní hodnoty léčbou hypothyreoidismu. Proto byl Českým olympijským výborem obvinění zbaven. To neuspokojilo Mezinárodní cyklistickou unii UCI a Světovou antidopingovou agenturu WADA, které případ předaly k rozhodnutí Spor-tovnímu soudu (CAS). R. K. vždy vinu odmítal a neobvyklé hodnoty v biologickém pasu zdůvodňoval substituční terapií L-thyroxinem. L-thyroxin není na seznamu zakázaných

144

látek WADA a jeho terapeutické užívání nevyžaduje udělení terapeutické výjimky. UCI a WADA po vyjádření CAS přijaly konečné stanovisko k případu v tom smyslu, že „… v této chvíli není důvod ve sporu nadále pokračovat“ a stáhly své odvolání.

Jako krevní doping se označuje metoda vedoucí ke zvýšení počtu červených krvinek v krevním oběhu s cílem zvýšit sportovní výkonnost. Použití rekombinantního lidského erythropoetinu (rHuEPO) případně jiných ilegálních syntetických nosičů kyslíku je v cyk-listice časté. Také současný návrat ke krevním transfuzím jako formě krevního dopingu souvisí se zavedením účinných metod detekce užívání erytropoetinu (EPO).

Na dotaz, jaký význam bude mít tento případ pro další uplatnění biologických pasů, prezident UCI odmítnul jakékoliv pochyby o jejich dosavadním významu. Nestalo se poprvé, že se UCI obrátila na Sportovní soud s žádostí o rozhodnutí, a zatím v případech nedostatků v biologických pasech nebyla nikdy neúspěšná.

Smyslem krevního modulu ABP je odkrýt jakékoliv formy krevního dopingu. Případ českého cyklisty R. K. však ukazuje, že je ABP třeba dále zdokonalovat, zejména z hledis-ka prevence falešných obvinění sportovců.

Za zmínku stojí jeden závažný paradox krevního dopingu v cyklistice: v literatuře zatím neexistuje žádný vědecký podklad, na základě kterého by bylo možno tvrdit, že aplikace rHuEPO vede u elitních cyklistů ke zvýšení výkonnosti.

“Doping” case of R. K.: What are biologic passports?

SUMMARY

R. K. (age 31 years in 2017) is a professional cyclist. He has been under investigation for possible blood doping after biological passport anomalies were detected by the Cycling Anti-Doping Foundation (CADF). These relate to the time between March 2011 until August 2011 and from April 2012 until the end of the 2012 Giro d’Italia. He claimed that treatment for hypothyroidism was responsible for the irregular blood values, therefore he was cleared by the Czech Olympic Committee. Both the UCI and WADA were dissatisfied with the outcome and appealed the matter to CAS (Court of Arbitration for Sport). R. K. always maintained he is innocent, with his explanation for his unusual blood values centred around a claim that he used the substitute hormone L-Thyroxine as treatment for an under-active thyroid. L-Thyroxine is not on the WADA banned list and does not require a therapeutic use exemption. The statement of UCI after CAS appeal was short on detail and the UCI said that it could not comment any further at this point in time. “Based on the availability of newly obtained information, the World Anti-doping Agency (WADA) and the Union Cycliste Internationale (UCI) have come to the conclusion that, in accordance with the applicable UCI anti-doping rules and WADA Athlete Biological Passport operating guidelines, there is at this stage no basis to proceed further,” said the statement. UCI and WADA have therefore decided to withdraw their appeals.

Blood doping is the practice of boosting the number of red blood cells in the bloodstream in order to enhance athletic performance. The use of recombinant human erythropoietin

145

(rHuEPO) or other illicit synthetic oxygen carriers to enhance performance in cycling is common. Also recent resurgence of blood transfusions for blood doping is likely due to the introduction of efficient EPO detection methods.

When asked how important the CAS case could be for the UCI and its Biological Passport, UCI president dismissed some recent doubts about its validity. The UCI’s move to appeal at CAS wasn’t the first time a biological case has ventured to the Swiss-based sporting court. However, the UCI has never lost an appeal to CAS concerning the Biological Passport.

The blood module of the athlete biological passport aims to detect any form of blood doping. However, The case of Czech cyclist R. K. proves that there are stiil needed further steps for it’s correct validation and aplication, mainly to prevent false accusation of athletes.

There is one principle paradox of blood doping in cycling: there is no scientific basis from which to conclude that rHuEPO has performance-enhancing properties in elite cyclists.

LITERATURA

1. Athlete Biological Passport. Operating Guidelines & Compilation of Required Elements. WADA, 2014. – 2. Audran M. et al.: Effects of erythropoietin administration in training athletes and possible indirect detec-tion in doping control. 31, Med. Sci. Sports Exerc. 31, 1999: 639–645. – 3. Biological passport. Wikipedia, 25 March 2017. – 4. Česká charta proti dopingu. Antidopingový výbor ČR. Praha 2011–2017. – 5. Das K. C. et al.: Erythropoiesis and erythropoietin in hypo- and hyperthyroidism. J. Clin. Endocrinol. Metab. 40, 1975: 211–220. – 6. Dopingové případy v ČR 2006–2016. AVČR, Praha 2017. – 7. Dorgalaleh A. et al.: Effect of Thyroid Dysfunctions on Blood Cell Count and Red Blood Cell Indices. Iran J. Ped. Hematol. Oncol. 3, 2013: 73–77. – 8. Gibiš V., Prachař M.: Případ Kreuziger. Od podivného obvinění až po úspěšný boj za očištění. Lidovky. CZ 14 . 7 . 2015 . http://sport.lidovky.cz/pripad-roman-kreuziger-biologicke-pasy. – 9. Golde, D. W. et al.: Thy-roid hormones stimulate erythropoiesis in vitro. Br. J. Haematol. 37, 1977: 173–177. – 10. Gore C. J. et al.: Second-generation blood tests to detect erythropoietin abuse by athletes. Haematologica 88, 2003: 333–344. – 11. Hendrychová S.: Moskva kryla doping více než tisícovky sportovců, tvrdí Světová antidopingová agentura. A – aktuálně.cz. 9. 12. 2016. – 12. IOC Announces Annulment of the Results of Larissa Lazutina from the 2002 Salt Lake City Olympic Winter Games and Amends Results Accordingly. IOC press release, 29 June 2003. – 13. IOC Executive Board disqualifies Muehlegg and Danilova from the Salt Lake City Games. IOC press release, 28 February 2004. – 14. Kawa M. P. et al.: Clinical relevance of thyroid dysfunction in human haematopoiesis: biochemical and molecular studies. Eur. J. Endocrinol. 162, 2010: 295–305. – 15. Laboratoire Suisse d’Ana-lyse du Dopage: The Athlete Biological Passport (ABP). 08. 11. 2016. – 16. List of doping cases in cycling. Wikipedia, 2016. – 17. List of 2002 Winter Olympics medal winners Medal winner changes. Wikipedia. – 18. Malgor L. A. et al.: Direct effects of thyroid hormones on bone marrow erythroid cells of rats. Blood 45, 1975: 671–679. – 19. Macek T.: Podivný zápas proti Kreuzigerovi. UCI dávala góly i do vlastní brány. http://sport.idnes.cz/tomas-macek-komentar-roman-kreuziger-doping. – 20. McLaren Independent Investigations Report into Sochi Allegations. WADA. Totonto, 18 July 2016. – 21. McLaren Independent Investigation Report – Part II. WADA. Toronto, December 9, 2016. – 22. Operación Puerto doping case. Wikipedia. 15 January 2017. – 23. Opočenský M.: “Biologický pas” jako nástroj v boji s dopingem. MedopSport, 9. 10. 2014. – 24. Parisotto R. et al.: The effect of common hematologic abnormalities on the ability of blood models to detect erythropoi-etin abuse by athletes. Haematologica 88, 2003: 931–940. – 25. Popovic W. J. et al.: The Influence of Thyroid Hormones on In Vitro Erythropoiesis. J. Clin. Invest. 60, 1977: 907–913. – 26. Robinson N. et al.: The athlete biological passport: an effective tool in the fight against doping. Clin. Chemistry 57, 2011: 830–832. – 27. Ross: Biological passport: Effective fight or futile failure? The Science of Sport, 20. 3. 2011. – 28. Ruiz R. C. et al.: Russian

146

doctor explains how he helped beat doping tests at the Sochi Olympics. New York Times, 13 May 2016. – 29. Sanchis-Gomar F. et al.: Desmopressin and hemodilution: implications in doping. Int. J. Sports Med. 31, 2010: 5–9. – 30. Sanchis-Gomar F. et al.: Rapid hemodilution induced by desmopressin after erythropoietin adminis-tration in humans. J. Human Sport Exerc. 6, 2011: 315–322. – 31. Sharp K. et al.: A third generation approach to detect erythropoietin abuse in athletes. Haematologica 91, 2006; 91: 356–363. – 32. Seiler S.: Doping disaster for Finnish ski team: a turning point for drug testing? Sportscience 5(1), sportsci. org/jour/0101/ss.html, 2001. – 33. Schumacher Y. A. et al.: Detection of EPO doping and blood doping: the haematological module of the Athlete Biological Passport. Drug Test. Analysis 4, 2012: 846–853. – 34. Sottas P. E. et al.: A forensic approach to the interpretation of blood doping markers. Law Prob. Risk. 7, 2008: 191–210. – 35. Sottas P. E. et al.: Statistical classification of abnormal blood profiles in athletes. Int. J. Biostat. 2, 2006: 3. – 36. Sottas P. E. et al.: From pop-ulation- to subjectbased limits of T/E ratio to detect testosterone abuse in elite sports. Forensic Sci. Int. 174, 2008: 166–172. – 37. Statistika dopingových kontrol 1993–2016. AVČR, Praha 2017. – 38. Stokes S.: UCI and WADA terminate CAS appeal concerning Kreuziger’s biological passport. Cyclingtips, June 6, 2015. – 39. Světový antidopingový kodex 2015. AVČR Praha, 2015 Antidoping. – 40. Two Austrians Banned For Blood-Doping, New York Times, 27 May 2002. – 41. UCI: The Athlete Biological Passport – ABP. 24 July 2014. – 42. World Anti-Doping Code. WADA, Montreal, Quebec 2015. – 43. Zorzoli M., Rossi F.: Implementation of the biological passport: The experience of the International Cycling Union. Drug Test. Analysis 2, 2010: 542–547.

Práce byla přednesena na Večeru tělovýchovného lékařství 18. ledna 2017.

Adresa autora: P. M., Moravská 7, 312 00 Plzeň

147

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: x–x

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 147–153

NÁHLÁ SMRT TERÉNNÍHO CYKLISTY V NESPORTOVNÍM PROSTŘEDÍ

M. Dvořák1, J. Novák2

1 Ústav soudního lékařství, 2 Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v Plzni

Vedle svých uznávaných a ceněných vlivů na zdravotní stav mohou některé formy pohybové aktivity, zejména související s vyšším objemem či intenzitou zátěže, zvýšit rizi-ko náhlé smrti. Svědčí pro to jak sezónní četnost případů náhlé smrti, tak i jejich vyšší frekvence v určité denní době. U závodně sportujících jsou případy náhlé smrti nejčetnější na podzim a na jaře, tedy v období vrcholícího závodního období v celé řadě populárních sportů. Během dne k těmto případům dochází nejčastěji v odpoledních hodinách, kdy se také sportovci nejčastěji pohybují na sportovištích. U rekreačních sportovců je četnost případů náhlé smrti nejvyšší v časných ranních hodinách nebo pozdě odpoledne či večer, tedy v mimopracovní době, kdy se tito jedinci věnují svému koníčku (14).

Podle studie Thieneho a spol. (27) je incidence náhlé smrti u sportujících více než dvojná-sobná (1,6 úmrtí na 100 000 sportujících vs. 0,75 na 100 000 rekreantů).

Nejčastější příčinou náhlé smrti je chorobný stav oběhového systému, jak to ostatně platí o příčinách smrti v populaci všeobecně. Z neúrazových příčin smrti při sportu připadá na onemocnění oběhového systému mezi 74 % a 94 % případů (1). Suárez-Mier a Aguilera (24) drobně vyšetřili 61 případů náhlé smrti při sportu: jako příčina převažovala atero-skleróza věnčitých tepen (25 případů – 41 %) a arytmogenní kardiomyopatie (10 přípa-dů – 16 %). Z dalších přičin se vyskytly případy hypertrofické kardiomyopatie, idiopatické hypertrofie levé komory srdeční, fibróza myokardu, anomálie věnčitých tepen a chorobné změny aortální chlopně. V deseti případech, vesměs u sportovců mladších 30 let, nebylo možno příčinu smrti určit a lze jen spekulovat, že přičinou byly hemodynamické a elektro-fyziologické změny, vyvolané charakterem zátěže a celkovým stresem způsebenou vyso-kou produkcí katecholaminů s následnou srdeční arytmií.

Podle Marona a spol. (14) u sportovců starších 35 let je nejčastější příčinou náhlé smrti ischemická choroba srdeční v důsledku aterosklerózy věnčitých tepen. U mladších osob je tato příčina daleko méně častá, jako příčina převažuje hypertrofická kardiomyopatie. Dru-hou nejčastější příčinou jsou anomálie věnčitých tepen následované abnormální hypertrofií levé komory. Incidence náhlé smrti u závodně sportujících mladých jedinců je výrazně vyšší ve srovnání s rekreačně sportujícími.

U osob mladších 35 let je riziko náhlé smrti nicméně velmi malé. Incidence je 1/200 000/rok, zatímco u osob starších 35 let je riziko náhlé smrti významně vyšší – 1/18 000/rok (14). Příčiny smrti u mladých sportovců jsou uváděny různě v USA

148

a v Evropě. Zatímco v USA se jako nejčastěšjí příčina smrti uvádí hypertrofická kardio-myopatie a vrozené anomálie, u evropské populace se jako statisticky nejčastější příčina uvádí arytmogenní hypertrofie pravé komory srdeční a myokarditida (7, 30). Mezi další daleko řidší příčiny patří arytmogenní syndromy, cévní mozkové malformace, astma bron-chiale a syndrom srdeční komoce.

V rozsáhlém souboru náhlých smrtí 357 mladých sportovců (92 % mužů) průměrného věku 29 ± 11 let byla provedena kompletní patologicko-anatomická a histologická analý-za, která ukázala, že nejčastější příčiniou náhlé smrti byl syndrom náhlé arytmie (42 %), a chorobné změny myokardu (40 %), které zahrnovaly idiopatickou hypertrofii levé komo-ry a srdeční fibrózu (16 %), arytmogenní kardiomyopatii pravé komory (ARVC – 13 %) a hypertrofickou kardiomyopatii (6 %). Anomálie věnčitých tpen se vyskytly v 5 % přípa-dů. Významným prediktivním znakem rizika náhlé smrti je ARVC a fibróza levé komory. Pozoruhodná však je skutečnost, že téměř 40 % sportovců zemřelo v klidu (5).

KAZUISTIKA

Náhlá a neočekávaná smrt aktivního sportovce, v daném případě známého bajkera J. N. ve věku 29 roků, kdy k úmrtí došlo v baru, vyvolává řadu otázek. Návštěvníci baru vypo-věděli, že J. N. po příchodu normálně komunikoval a na nic si nestěžoval. Po jeho náhlém pádu na podlahu se domnívali, že je opilý, uložili ho do stabilizované polohy a přivolali ZZS. Zda dýchá, nezjišťovali, laickou resuscitaci neprováděli. Při příjezdu ZZS bylo kon-statováno: bezvědomí, iniciální rytmus – asystolie, bezdeší, zornice mydriatické, nereagu-jící. KPC resuscitace byla ukončena po 45 minutách s konstatováním exitus letalis.

Policie ČR nařidila provedení soudní pitvy. Znalcům dostupné zdravotnické úda-je o J. N. ani policejním orgánem zjištěné okolnosti úmrtí předběžnou úvahu o příčině smrti blíže neupřesnily. Vzhledem k věku zemřelého bylo uvažováno – v případě smrti přirozené – o vrozené kardiovaskulární poruše (hypertrofické kardiomyopatii nebo vro-zené anomálii koronárních tepen). Nebylo možno ani vyloučit smrt z příčin vnějších a to v souvislosti s nadměrným pitím alkoholu a vzhledem k věku i v souvislosti s možným zneužíváním nelegálních návykových látek (drog).

Pitevní nález byl necharakteristický (zbytnění srdce, otok mozku, otok plic, akutní překrvení vnitřních orgánů). Hypertrofická kardiomyopatie (hypertrofie levé a/nebo pra-vé komory, obvykle asymetrická a postihující mezikomorové septum, s mikroskopickým nálezem hypertrofie myokardu a jeho abnormální struktury/disarray) (26) prokázána nebyla. Rovněž nebyla prokázána nejčastější anomálie koronárních tepen spojená s náh-lou smrtí u mladých jedinců – odstup levé věnčité tepny z pravé koronární tepny nebo z pravého aortálního sinu a její průchod mezi aortou a výtokovým traktem pravé komory (15). Zvýšené riziko je vysvětlováno dvojím mechanizmem: štěrbinovité (slit-like) ústí s akutním zalomením aberantní tepny při zátěži nebo kompresí levé věnčité tepny mezi plicnicí a aortou se vznikem zátěží indukované ischemie. Nebyl zjištěn ani tzv. svalový můstek se zanořenou částí průběhu koronární cévy (přemostění cévy pruhem myokardu), nejčastěji v průběhu přední mezikomorové větve levé věnčité tepny.

149

Laboratorní chemicko-toxikologické vyšetření prokázalo pouze ovlivnění J. N. v době smrti v pásmu opilosti.

Pro stanovení příčiny smrti byl důležitý mikroskopický nález v myokardu (myocar-dial remodeling) – ložisková myofibróza a perivaskulární fibrózy drobných intramyokar-diálních arterií. Pokud tento nález nelze vysvětlit z chorobných příčin, je nutné uvažo-vat – při náhlé smrti mladého člověka – o možném déletrvajícím zneužívání stimulačních látek (typicky kokainu, metamfetaminu) (2, 8). Příčinou smrti J. N. byla stanovena náhlá kardiální arytmie – fibrilace komor.

Přestože se jednalo o náhlou a neočekávanou smrt mladého úspěšného sportovce, nikdo z rodinných příslušníků nekontaktoval lékaře, kteří provedli pitvu. Informace, které by mohly mikroskopický nález v myokardu blíže vysvětlit, proto nebylo možné zjistit.

DISKUZE

V souvislosti s dlouhodobě prováděnou pohybovou aktivitou, obvykle v podobě spor-tovního tréninku, dochází v oběhovémm systému k morfologickým změnám, označo-vaným někdy jako „sportovní srdce“. To je charakterizováno fyziologickým zvětšením, bradykardií a vysokou funkční zdatností. Zvětšení objemu levé i pravé komory srdeč-ní spolu s hypertrofií svaloviny umožňuje dosáhnout výrazně vyššího tepového objemu a minutového objemu srdečního při maximální zátěži (4, 19, 28, 31). Rozlišit fyziologické adaptační změny na srdci od patologických, souvisejících někdy s geneticky podmíněnou anomálií, umožňuje magnetická rezonance (CMR). Toto vyšetření může případně odhalit i výskyt myokardiální fibrózy.

Potenciálním rizikem pohybových aktivit vysoké intenzity je náhlá smrt při výkonu nebo krátce po něm. Ačkoliv jsou takové případy výjimečné, je třeba brát v úvahu sku-tečnost, že u některých osob může být pohybová aktivita spouštěčem arytmie s fatálními následky. Stále populárnější soutěže na hranici lidských možností v obtížných klimatic-kých či terénních podmínkách, trvajících opakovaně řadu hodin vysilující zátěže, a samo-zřejmě i extrémně náročná příprava na takové soutěže, mohou zvyšovat riziko potenciálně škodlivých účinků takových zátěží na jinak zcela zdravé srdce (24).

Konkrétní případ takového postižení uvádí Whyte a spol. (33). Jednalo se o maratónce, který zkolaboval a zemřel při běhu. Pitevní nález ukázal hypertrofickou svalovinu levé komory a idiopatickou intersticiální myokardiální fibrózu. Autoři se domnívají, že se jed-nalo o fibrózní náhradu myokardu, vyvolanou celoživotní náročnou pohybovou aktivitou a vedoucí nakonec k fatální arytmii.

Problematikou srdeční fibrózy u sportovců se zabývali van de Schoor a spol. (29). Habi-tuální pohybová aktivita sice snižuje riziko budoucí kardiovaskulární morbidity a mortali-ty, avšak ukazuje se, že závislost mezi kvalitou a kvantitou pohybové činnosti a kardiovas-kulárním zdravím nemusí být přímočará. Rizikový je její nedostatek, ale u některých osob může být riziková i její přemíra. Zejména u vytrvalců se taková maladaptace může proje-vit vyšší kalcifikací věnčitých tepen, srdeční dysfunkcí, zvýšenými srdečními biomarkery a arytmiemi, a v některých případech také fibrotickými změnami myokardu. Otázkou je,

150

zda myokardiální fibróza u sportovců je důsledkem extrémního tréninkového a závodního zatížení nebo vzniká sekundárně v souvislosti se subklinicky probíhajícími onemocněními oběhového systému během sportovní kariéry.

Rocker a spol. (22) zjistili pomocí CMR známky myokardiální fibrózy u 37 ze 48 vytr-valců a vytrvalkyň vysoké sportovní výkonnosti (u 77 % vyšetřených), zatímco u zdravých netrénovaných osob pouze v jednom případě z 8 vyšetřených.

Mechanismus vzniku srdeční fibrózy se snaží vysvětlit Patil a spol. (18). Dlouhodobá náročná pohybová aktivita vytrvalostního charakteru může vést ke strukturální přestavbě myokardu a velkých tepen. Trénink a závodění v ultramaratónských disciplinách jako jsou běžecké ultramaratóny, ironmanské triatlony, extrémní cyklistické závody a další mohou vyvolat přechodné akutní přetížení síní a pravé komory s přechodným poklesem pravoko-morové ejekční frakce, provázené vzestupem hladiny srdečních biomarkerů. Během sedmi až deseti dnů se stav obvykle normalizuje. U starších závodníků v těchto disciplinách však takovéto opakované přetížení myokardu může mít za následek adaptační odezvu v podobě zjevné myokardiální fibrózy, lokalizované zejména ve svalovině síní, mezikomorového septa a pravé komory. Ta může být potenciálním spouštěčem síňových nebo komorových arytmií. Dlouhodobá náročná vytrvalostní zátěž vysoké intenzity může vést navíc k dia-stolické dysfunkci, zvýšené tuhosti stěny velkých tepen a ke kalcifikaci věnčitých tepen.

Podobný názor zastávají také La Gerche a spol. (10), kteří upozorňují, že přetížením při náročném vytrvalostním tréninku je ohrožena spíše funkce pravé komory srdeční, nikoliv však levé.

Ve studii Eijsvogelse a spol. (4) se autoři zaměřili na sportovce celoživotně se věnující vytrvalostním výkonům vysoké intenzity. Upozornili na skutečnost, že pohybová aktivita tohoto druhu vede nejen ke zvýšeným hladinám srdečních markerů, jakými jsou „srdeční“ kreatinkináza, srdeční troponiny a srdeční natriuretické peptidy, ale také na zvýšené riziko srdečních komplikací takových aktivit u jedinců geneticky predisponovaných k abnor-malitám jako je prodloužený QT interval, kardiomyopatie pravé komory a hypertrofická kardiomyopatie.

K obdobnému případu náhlé smrti výkonného bikera došlo v r. 2016 (9) na Novém Zélandu. Profesionální závodník světové výkonnosti, jehož skok přes 24 m široký kaňon se zpětným saltem shlédlo na YouTube přes 33 milionů diváků, zkolaboval při jízdě do vrchu v horském terénu.

Náš případ náhlé smrti sportovce ukazuje, že za určitých okolností může k takové pří-hodě dojít bez závislosti na probíhající či nedávno absolvované tělesné zátěži. J. N. mohl být postižen vzhledem k fibrotickým změnám v myokardu kdykoliv v minulosti přímo při výkonu – freeride biking totiž patří mezi velmi náročné tzv. adrenalinové sportovní disci-pliny. Na sportovní úroveň J. N. vzpomínají na webových stránkách jeho přátelé a soupeři následovně: „Netro“, jak Honzovi kamarádi přezdívali, byl mezi bikery velmi respektova-ný. Patřil totiž mezi průkopníky slopestylu u nás. „Před deseti lety patřil mezi neporazitel-né borce, kteří se nebáli jít do triků, které jsme znali jen z kanadských a amerických videí. Biker, skvělý hasič, ale také fotbalista a vyznavač zimních radovánek na snowscootru. Team rider, dobrej kámoš, super bajker, chasník, co se po každém pádu z kola oklepal a šel to skočit znova.“

151

Ač je v tomto případě nejisté, zda by preventivní komplexní vyšetření včetně zátěžo-vého testu nějaké hrozící riziko náhlé smrti odhalilo (12), je nesporné, že závodník této výkonnosti by ve vlastním zájmu měl takové vyšetření pravidelně absolvovat.

ZÁVĚR

Náš případ náhlé smrti sportovce ve zcela nesportovním prostředí ukazuje, že rizi-ko letálního selhání oběhového systému u predisponovaných jedinců není nijak výraz-ně vázáno na pohybovou aktivitu, zejména nejedná-li se o pohybovou aktivitu spojenou s náročným dlouhodobým výkonem cyklického charakteru. Zda postižený bajker někdy absolvoval preventivní lékařské vyšetření příp. zátěžový test, nám není známo, nelze tak předjímat, zda by se např. na zátěžovém EKG podařilo nějaké riziko odhalit.

Pohybová aktivita zaujímá významné místo v optimálním životním stylu člověka, poslední studie však ukazují, že příliš objemově náročná a zejména také závodní činost může mít u predisponovaných jedinců i škodlivé následky. Tato hypotéza však vyžaduje další bedlivé zkoumání (4, 11), některé animální studie takové podezření nepotvrzují.

Zda je náročná pohybová aktivita spojena s reversibilními či ireversibilními změna-mi kardiomyocytů nelze pochopitelně studovat na histologických vzorcích u člověka. U pokusných zvířat po náročné zátěži k histologickým změnám na kardiomyocytech sku-tečně dochází (6), ty však v krátké době po výkonu odezní, jsou tedy reversibilní (16).

U běžců-vytrvalců Wilson a spol. (32) sice jako mnozí další (17, 23, 22) potvrdili zvý-šené hodnoty markerů srdečního poškození po maratónském výkonu, avšak bez přímého vztahu k funkci pravé či levé komory, hodnocené echokardiograficky příp. pomocí CMR.

Sportovci věnující se závodně fyzicky náročným disciplinám by měli ve smyslu mini-sterské vyhlášky každoročně absolvovat preventivní lékařské vyšetření (3, 13, 20, 21). Osoby starší 35 let by měli takové vyšetření absolvovat i v případech, že sportují rekreač-ně, pokud je taková činnost třeba jen krátkodobě spojena s vysokou intenzitou. Preventivní prohlídka u těchto osob zahrnuje vždy hodnocení anamnestických údajů, základní antro-pometrické a klinické vyšetření a zátěžový test včetně zátěžového EKG. Při suspektním abnormálním nálezu je před konečným stanoviskem vyžádáno kardiologické konzilium. Řada případů náhlé smrti významných sportovců, u nichž není pochyb o tom, že takováto vyšetření opakovaně absolvovali, však svědčí o tom, že zvýšené riziko náhlé smrti se nepodaří vždy odhalit.

SOUHRN

Je popsán případ náhlé smrti aktivního sportovce, v tomto případě výkonného bajkera J. N. ve věku 29 roků. K úmrtí došlo v baru po půlnoci, kdy se postižený náhle sesunul ze židle. Následná resuscitace nebyla úspěšná. Pro stanovení příčiny smrti byl důležitý mik-roskopický nález v myokardu – ložisková myofibróza a perivaskulární fibróza drobných intramyokardiálních arterií. Příčinou smrti J. N. byla náhlá kardiální arytmie – fibrilace

152

komor. Taková letální událost mohla postiženého potkat kdykoliv i během sportovního výkonu. Závodník této výkonnosti by ve vlastním zájmu měl pravidelně absolvovat pre-ventivní vyšetření, nejlépe u tělovýchovného lékaře.

Sudden death of moutain biker in non sporting environment

SUMMARY

Case of sudden death of active athlete, in this case top class freeride mountain biker J. N. aged 29 years was ascribed. Biker collapsed from bar chair in after midnight time. Subsequent resuscitation was not succesful. Microscopic finding in the myocardium was important for death cause assessment – focal myofibrosis and perivascular fibrosis of small intramyocardial arteries. Direct cause of death in J. N. was sudden cardiac arrhythmia – ventricular fibrilation. Such a lethal event could meet the subject anytimes sooner during his athletic activity. The competitor of that performance level should undertake preparticipation screening check-up in his own interest, preferentially at sports medical specialist.

LITERATURA

1. Basso C. et al.: Cardiovascular causes of sudden death in young individuals including athletes. Cardiol. Rev. 7, 1999: 127–135. – 2. Dettmeyer R. B.: Forensic Histopathology. Springer 2011: 67–94. – 3. Drezner J. A. et al.: AMSSM psition statement on cardiovascular preparticipation screening in ath-letes: current evidence, knowledge gaps, recommendations and future directions. Curr. Sports Med. Rep. 15, 2016: 359–375. – 4. Eijsvogels T. M. et al.: Are there deleterious cardiac effects of acute and chronic endurance exercise? Physiol. Rev. 96, 2016: 99–125. – 5. Finocchiaro G. et al.: Etiology of sudden death in sports. Insights from a United Kingdom Regional Registry. J. Amer. Col. Cardiol. 67, 2016: 2108–2115. – 6. Chen Y. et al.: Cardiac troponin T alterations in myocardium and serum of rats after stressful, prolonged intense exercise. J. Appl. Physiol. 88, 1985: 1749–1755. – 7. Jensen-Urstad M.: Sudden death and physical activity in ath-letes and nonathletes. Scand. J. Med. Sci. Sports 5, 1995: 279–284. – 8. Karch S. B.: Karchʼs pathology of drug abuse. 4th ed. CRC Press Taylor & Francis Group 2009: 87–105. – 9. Kiwi mountain biker Kelly McGarry dies after collapsing on Queenstown bike trail. Stuff.co.nz. Fairfax New Zealand Limited. 2. 2. 2016. – 10. La Gerche A. et al.: Exercise-induced right ventricular dysfunction and structural remodelling in endurance athletes. Eur. Heart J. 33, 2012: 998–1006. – 11. La Gerche A.: Can intense endurance exercise cause myocardial damage and fibrosis? Curr. Sports Med. Rep. 12, 2013: 63–69. – 12. MacAuley D.: Does preseason screening for cardiac dis-ease really work? British perspective. Med. Sci. Sports Exerc. 30, 1998: S345–S350. – 13. Máček M., Máčková J.: Zdravotní péče o sportovce. In: Máček M., Radvanský J.: Fyziologické a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha, Galén 2011. – 14. Maron B. J. et al.: Sudden death in young competitive athletes. Clinical, demographic and pathological profiles. JAMA 276, 1996: 199–204. – 15. Mates M., Kala P., Červinka P.: Koronární cirkulace, Maxdorf 2016: 318–342. – 16. Nie J. et al.: Histological evidence for reversible cardiomyocyte changes and serum cardiac troponin T elevation after exercise in rats. Physiol. Rep. 24, 2016: e13083. – 17. O’Keefe J. H.: Potential adverse cardiovascular effects from excessive endurance exercise. Mayo Clin. Proc. 87, 2012: 587–595. – 18. Patil H. R. et al.: Cardiovascular damage resulting from chronic excessive endurance exercise. Missouri Med. 109, 2012: 312–321. – 19. Pluim B. M. et al.: The athlete’s heart: a meta-analysis of cardiac structure and func-tion. Circulation 101, 2000: 336–344. – 20. Radvanský J.: Náhlá smrt ve sportu. 2. LF UK, Praha 2014 (výuková

153

prezentace). – 21. Riebe D. et al.: Updating ACSMʼs recommendations for exercise preparticipation health screen-ing. Med. Sci. Sports Exerc. 47, 2015: 2473–2479. – 22. Rocker M. S. et al.: Elite olympic calibre high-endurance athletes have evidence for myocardial fibrosis : a cardiovascular magnetic resonance study. J. Cardiovasc. Magn. Reson. (Suppl 1) O68. – 23. Sedaghat-Hamedani F. et al.: Biomarker changes after strenuous exercise can mimic pulmonary embolism and cardiac injury – a metaanalysis of 45 studies. Clin. Chem. 61, 2015: 1246–1255. – 24. Sharma S., Zaidi A.: Exercise-induced arrhythmogenic right ventricular cardiomyopathy: fact or fallacy? Eur. Heart J. 33, 2012: 938–940. – 25. Suárez-Mier M. P., Aguilera B.: Causas de muerte súbita asociada al deporte en España. Rev. Esp. Cardiol. 55, 2002: 347–358. – 26. Šteiner I.: Kardiopatologie pro patology i kardiology. Praha, Galén 2010: 45–61. – 27. Thiene G. et al.: Is prevention of sudden death in young athletes feasible? Cardiología 44, 1999: 497–505. – 28. Utomi V. et al.: Systematic review and meta-analysis of training mode, imaging modality and body size influences on the morphology and function of the male athlete’s heart. Heart 99, 2013: 1727–1733. – 29. Van de Schoor F. R. et al.: Myocardial fibrosis in athletes. Mayo Clin. Proc. 91, 2016: 1617–1631. – 30. Weslen L. et al.: An increase in sudden unexpected cardiac deaths among young Swedish orienteers during 1979–92. Eur. Heart J. 17, 1996: 902–910. – 31. Wilmore J. H., Costill D. L.: Physiology of sport and exrcise. Human Kinetics, Champaign, 1l, 1994. – 32. Wilson M. et al.: Biological markers of cardiac damage are not related to measures of cardiac systolic and diastolic function using cardiovascular magnetic res-onance and echocardiography after an acute bout of prolonged endurance exercise. Br. J. Sports Med. 45, 2011: 780–784. – 33. Whyte G. et al.: Post-mortem evidence of idiopathic left ventricular hypertrophy and idiopathic interstitial myocardial fibrosis: is exercise the cause? BMJ Case Reports 2009, doi:10.1136/bcr.08.2008.0758.

Práve byla přednesena na Večeru tělovýchovného lékařství 18. ledna 2017.

Adresa autora: M. D., Karlovarská 48, 301 00 Plzeň

155

Plzeň. lék. Sborn., 83, 2017: 155–159

VEČER TRANSFUZNÍHO ODDĚLENÍ FN PLZEŇ 29. 3. 2017 EVENING OF THE TRANSFUSION DEPARTMENT, UNIVERSITY HOSPITAL IN PILSEN

TA VERSUS TBSD – VÝHODY A NEVÝHODY TP, STATISTIKA

P. Šlechtová, I. Vlčková

Prezentace se zabývá porovnáním trombocytárních transfuzních přípravků (TP), vyro-bených aferetickým odběrem (TA – trombocyty z aferézy) či z plné krve (TBSD – trom-bocyty z buffy coatu směsné deleukotizované) se zaměřením na výrobu na TO FN Plzeň. V první části přednášky byla popsána charakteristika trombocytů, indikace podání a efek-tivnost transfuze trombocytů. Podrobněji pak byly zmíněny charakteristiky, specifikace a požadavky na kvalitu TP – TA i TBSD. Dále byly prezentovány statistické údaje z data-báze TO FN Plzeň za období 2013–2016, které se týkají počtu vyrobených TP, parame-trů kvality, počtu spotřebovaných a exspirovaných TP a počtu hlášených potransfuzních reakcí. Byly vyhodnoceny výhody a nevýhody TA a TBSD. V závěru přednášky bylo prezentováno srovnání TP – trombocytů z aferézy včetně deleukotizovaných oproti trom-bocytům směsným z hlediska kvality, účinnosti transfuze, výskytu nežádoucích reakcí, shody v ABO a Rh systému s přihlédnutím k ekonomickým ukazatelům a dostupnosti. Různé studie prozatím nepotvrdily, že by jedna z metod přípravy trombocytárních TP byla jednoznačně lepší. Je doporučeno vybírat typ trombocytárního TP hlavně dle dostupnosti a indikace k podání.

TA vs TBSD, advantages and disadvantages, statisticsThe presentation TA vs TBSD, advantages and disadvantages, statistics compares

different platelets transfusion units (TU) – collected by afferesis – TA – Platelets, Apheresis otherwise apheresis, PC or collected from whole blood – TBSD – Platelets, Recovered, Pooled, Leukocyte – Depleted otherwise BC – PC (BC – buffy coat, PC – platelets concentrate), both made by the Transfusion Department in Plzeň. In the first part of the speech platelet characteristic, indications and effectivity was described. In more detail characteristic, specifications and quality requirements were mentioned. Further, statistics from the Transfusion Departments database from 2013 to 2016, especially numbers of the TU made, quality parameters, a number of used and expired TU and a number of post transfusion reaction, were presented. Advantages and disadvantages

156

of the TA and TBSD were evaluated. In the end of the presentation, comparsion of quality, effectiveness, unwanted reactions, the AB0 and Rh compatibility of the TA and buffy coat platelets were shown. For the time being different studies didn’t confirmed which method is preferable. The recommendation is to choose the platelets TU according to availability and indications.

VÝVOJ VYŠETŘOVÁNÍ INFEKČNÍCH MARKERŮ NA TO PLZEŇ V ČASE

V. Korandová, I. Šuhová, P. Šlechtová

Prezentace se zabývá vývojem vyšetřování infekčních markerů u dárců krve a jejích složek v ČR se zaměřením na Transfuzní oddělení FN Plzeň. Je zde stručně popsána problematika vyšetřování infekčních markerů včetně příslušné legislativy. Dále je analyzován vývoj vyšetřovacích metod pro detekci infekčních onemocnění u dárců krve na TO FN Plzeň. Stručně, formou tabulek je znázorněno, jak probíhal vývoj metod pro jednotlivé infekční markery, jejichž vyšetření je dle legislativy povinné. Metody jako precipitace přes EIA po CMIA. Též doba vyšetření se zkracovala, např. HBsAg se v r. 1971 vyšetřovalo 24–48 hodin. V současnosti trvá vyšetření jen 30 minut. Samozřejmě se též s vývojem metod zlepšovala i jejich citlivost. Dále bylo prezentováno zpracování statistic-kých údajů z databáze TO FN Plzeň, kdy byly zpracovány výsledky vyšetření u dárců krve, počty reaktivních a pozitivně konfirmovaných vzorků krve dárců za období 2007–2016. Na začátku r. 2017 začalo TO FN Plzeň vyšetřovat HCV core antigen (HCV-Ag), čímž se významně zkracuje diagnostické okno u HCV infekce. Zavádění stále modernějších a preciznějších a přesnějších metod je cestou ke zvýšení kvality TP a tím i bezpečnosti pro pacienty.

Infection markers screening developement at the Transfusion Department Plzeň

The presentation was dealing with screening of infection markers at the Transfusion Department in Plzeň. Problematics of infection markers screening and the legislation was described. Trends in infection diseases examination of blood donors in Plzeň, which is compulsory, were shown. Methods of precipitations such as EIA or CMIA. Time of the tests was shorten, e.g. test for HBsAg took 24–48 hours in 1971. Today it takes only 30 minutes. Naturally the sensitivity was improved. Statistic data from 2007 to 2016 showed numbers of donors examined and numbers of reactive and positively confirmed samples. In the begining of 2017 the Transfusion Departement in Plzeň started to screen the HCV core antigen (HCV-Ag), which leads to significantly reduced diagnostic window of HCV infection. Deployment of modern, precise and more exact methods is the key to improoved quality of the TU and therefore patients safety.

157

VÝBĚR VHODNÝCH TRANSFUZNÍCH PŘÍPRAVKŮ PRO PACIENTY S AIHA

J. Ticháčková, E. Kovaříková, J. Vytrhlíková

V přednášce se autorky věnovaly autoimunitní hemolytické anemii (AIHA). AIHA je patologický stav s výskytem autoprotilátek proti antigenům červených krvinek, které způ-sobují zkrácené přežívání erytrocytů. Nejčastěji se jedná o AIHA s nespecifickými tepelný-mi protilátkami reagujícími s celým panelem diagnostických erytrocytů. U těchto pacientů je doporučeno odstranit volné autoprotilátky ze séra vysycením na vlastní event. vhodné dárcovské erytrocyty, následně vyloučit skryté aloprotilátky a testy kompatibility provádět s vysyceným sérem. Erytrocytární přípravky je doporučeno podávat shodné v negativních znacích minimálně v systémech Rh, Kell a Kidd. Jsou-li u pacienta s AIHA prokázány specifické tepelné autoprotilátky způsobující klinicky významnou akutní hemolýzu (Hb < 70g/l, laboratorní známky hemolýzy, pozitivní PAT), upřednostníme podání erytrocytů s fenotypem bez odpovídajícího antigenu. U pacientů s AIHA s chladovými protilátkami bývají testy kompatibility vzhledem k teplotě inkubace při 37 °C negativní, je však nutné pracovat s temperovaným materiálem. Transfuzní přípravky musí být před podáním také ohřáté na tělesnou teplotu. U všech příjemců transfuzních přípravků je nutné respektovat klinicky významnou aloprotilátku určenou v minulosti.

Choosing of appropriate transfusion units for AIHA patientsAuthors spoke about autoimmune hemolytic anemia (AIHA). AIHA is a pathological

status with an autoantibody presence against red blood cells antigens, which cause shortened life span of the erytrocytes. AIHA with nonspecific warm antibodies reacting to the whole diagnostic erytrocytes panel, is the most common. It is recomended to remove unbound autoantibodies from the serum, by antibody desiccation and removal of hidden alloantibodies. The tests should be than done with the desiccated serum. It is recomended to administer erytrocyte units compatible at least in the Rh, Kell and Kidd systems. If specific warm autoantibodies, causing clinicaly significant hemolysis (Hb < 70g/l, PAT positivity and laboratory signs od hemolysis) in an AIHA patient are proven, administration of eryctrocyte units without the phenotype of the appropriate antigen is prefered. The compatibility tests in the AIHA with cold antibodies patients are usually negative due to an incubation temperature of 37 °C. Work with tempered material is needed. The transfusion units have to be heated to a body temperature before administration. In all transfusion units recipients, history of clinicaly significant alloantibodies must be respected.

158

NOVINKY NA KREVNÍCH SKLADECH TO FN PLZEŇ V ROCE 2017

E. Fronková, A. Pechmanová, H. Andělová

Cílem přednášky bylo seznámit posluchače s některými změnami na krevních skladech Bory, Lochotín a v prenatální laboratoři TO FN Plzeň, které nastanou v průběhu r. 2017. Vyšetření krevních skupin, antierytrocytárních protilátek a testů kompatibility metodou sloupcové aglutinace gelovou technikou budou nově v maximální možné míře prováděna na plně automatizovaných imunohematologických analyzátorech IH-500, které jsou k dis-pozici na obou krevních skladech, ale stále zůstává zachována možnost manuálního zpra-cování vzorků, zejména v urgentních případech. Dále – již v dubnu 2015 byla na žádost Společnosti pro transfuzní lékařství odstraněna indikační kriteria pro podání deleukoti-zovaných erytrocytárních transfuzních přípravků. In-line deleukotizace, tj. deleukotizace provedená do 24 hodin od odběru je nejkvalitnějším způsobem zpracování odebrané krve. Výhody – snížení počtu potransfuzních reakcí a snížení rizika přenosu infekce (lepší péče o pacienta, snížení nákladů za léčbu komplikací), snížení počtu použitých bed-side fil-trů (snížení nákladů), odpadá nutnost kontrol kvality u různých druhů přípravků (snížení nákladů), možnost snížit cenu odběrových vaků na tento druh přípravků v rámci výběrové-ho řízení (snížení nákladů). Zahájení 100% deleukotizace v ČR je podporováno i vedením všech velkých odborných společností ČLS JEP. Jsme jednou z posledních zemí Evropské unie, která 100% deleukotizaci krve ještě nezavedla. Proto TO FN Plzeň postupně navyšu-je výrobu ERD (Erytrocyty resuspendované deleukotizované). Jde o ideální přípravek pro pacienty chronicky substituované krví, s potransfuzními reakcemi v anamnese , pacienty v těžkém stavu a imunosupresi, před a po orgánových transplantacích, děti, ženy ve fertil-ním věku a těhotné.

News at the Transfusion Departmentʼs blood bank in 2017 The authors presented some changes in the Bory and Lochotín blood bank and

the prenatal laboratory at the Transfusion Department, which will take place in 2017. Blood types, antierytrocyte antibodies examinations and the compatibility tests using gel column agglutination will be carried out on fully automatic analysators IH-500, which are available on both blood banks. Naturally, manual option of examination is still available in urgent cases. In 2015 indication criteria for leukoreduced erytrocytes transfusion units were canceled. In-line deleucotisation, that means deleucotisation made within 24 hours after blood collection, is blood procession of the best quality. Advantages: less post transfusion reactions and lower risk of infection transmissions (better care for the patient, lower treatment costs), less bed-side filters used (lower costs), no need for quality control for different types of transfusion units, there is also an option to cut prices in the tender management. Starting a 100% deleucotisation in the Czech Republic is supported by almost all medical societies in ČLS JEP (Czech Medical Association of J. E. Purkyně). The Czech Republic is one of the last countries in the EU to implement a 100% deleucotisation. That’s the reason why the Transfusion Department in Plzeň is gradually increasing numbers of ERD (Red Cells, Leukocyte-Depleted). It is the ideal

159

transfusion unit for chronically blood substituated patients, for post transfusion reactions in the patients history, for imunosupressed patients or in severe conditions, for patients before and after organ transplantation, children, fertile and pregnant women.

VÝVOJ NAŠEHO REGISTRU DÁRCŮ KRVE V OBDOBÍ 2007–2016

J. Jedlička, P. Špirková, E. Pourová, E. Rohrbacherová

Prezentovány byly statistiky za posledních 10 let. Výsledkem je zjištění, že statistické trendy TO FN Plzeň kopírují situaci v celé ČR. Začátkem r. 2017 transfuzní oddělení evi-duje 10 607 aktivních dárců. Pozitivní je, že tento počet neklesá, nicméně ani nestoupá. Perspektivním výsledkem do budoucna je, že 1/3 databáze tvoří dárci mladší 30 let. Daří se také výrazně redukovat počet nakoupených transfuzních přípravků, což je ekonomicky velmi příznivé. V závěru přednášky bylo navrženo několik možností, jak zvýšit povědo-mí o dárcovství, jak si udržet stávající dárce a konečně, jak oslovit nové dárce, zejména z řad mladých lidí, a to prostřednictvím moderních technologií, internetových stránek, sociálních sítí nebo skrze systém elektronického zvaní přes sms.

Trends in our blood donor register, 2007–2016Statistics in the last 10 years were presented. Statistic trends at the Transfusion

Department in Plzeň copy the situation in the rest of the Czech Republic. In the begining of 2017 the Transfusion Department counts 10,607 active donors. Positively this number doesn’t fall during time. Very perspective is the donor age structure. More than 1/3 of the registered donors are 30 years old and younger. Number of transfusion units bought in the last 10 years rapidly dropped, which is economically a very positive finding. In the end of the presentation various options to increase blood donation awareness, compliance, adherence of current donors and to address new especially young donors using modern technologies such as web, social media network or sms invitation system, were offered.

Adresa autorky: P. Š., 17. listopadu 12, 301 00 Plzeň

ZE ŽIVOTA FAKULTY

163

NEDOŽITÉ 100. VÝROČÍ NAROZENÍ DOC. MUDR. ADOLFA ZELENÉHO

Dne 21. září 2017 uplyne sto let od narození doc. MUDr. Adolfa Zeleného, vzácného člověka, vědce a kolegy, ale také manžela, otce a dědečka. Mnozí si ho pamatují jako před-nášejícího a zkoušejícího v oboru fyziologie na Lékařské fakultě UK v Plzni, kde v r. 1947 založil Fyziologický ústav a byl jeho přednostou do r. 1962. Následně působil v Praze, kde vedl nově zřízený Odbor fyziologie práce, později Výzkumnou skupinu ergonomie Centra hygieny práce a nemocí z povolání v Institutu hygieny a epidemiologie, kde pracoval až do odchodu do důchodu. O významu jeho práce svědčí mezinárodní působnost i čestná ocenění, kterých se mu dostalo od odborných společností.

Adolf Zelený se narodil 21. září 1917 v Litoměřicích, maturoval na gymnáziu v Praze a od 1936 studoval na lékařské fakultě UK v Praze. Již za studií se věnoval fyziologii jako volontér a demonstrátor Fyziologického ústavu fakulty u prof. Viléma Laufbergera. Později pracoval pod vedením dalších významných osobností, jako prof. Vratislava Kruty a prof. Františka Karáska. Po uzavření vysokých škol v r. 1939 působil během okupace jako laborant nebo asistent v několika nemocnicích a od r. 1940 do 1944 byl zaměstnán ve fyziologickém oddělení Ústavu lidské práce, kde se již orientoval na fyziologii práce pod vedením doc. Eduarda Beny. Od něj získal správný postoj k vědeckým faktům, experi-mentální práci a k ověřování výsledků statistickými metodami. V té době publikoval první práce v tomto oboru. První článek vyšel v r. 1942 (Zotavování po tělesné práci, Sborník České akademie technické). Další publikoval v r. 1943 spolu s docentem Benou (Optimální nácvik při střední tělesné práci. Časopis lékařů českých).

Po válce dokončil studium medicíny, promoval v r. 1946 a pokračoval v práci na Fyzio- logickém ústavu UK v Praze jako asistent. Poté ve velice skromných poválečných pod-mínkách zakládal Fyziologický ústav lékařské fakulty UK v Plzni, jehož přednostou pověřeným přednášením a zkoušením byl jmenován v lednu 1947. V nově zřízeném ústa-vu zahájil, kromě experimentálních studií, také výzkumnou činnost v oblasti fyziologie práce.

Experimentální výzkum ústavu v oboru neurofyziologie a neurofarmakologie byl zamě-řen například na vliv farmak na reaktivitu CNS a ontogenezi vyšší nervové činnosti, včetně ověřování Pavlovových pokusů se psy. Studovali též biologicky aktivní látky v nervové

164

tkáni a jejich metabolismus při různých stavech CNS. Do farmakologického výzkumu spadala mimo jiné i studie vlivu cytostatik na březí laboratorní myši.

Další a podstatnou oblastí vědecké činnosti ústavu bylo terénní studium reakcí na fyzic-kou práci v průmyslu a lesnictví. Výzkumy byly prováděny přímo v místech, kde dělníci pracovali, například v ocelárně na Kladně, v konzervárně v Rokycanech, v Tesle v Praze nebo v lesích Šumavy. Za spolupráce s Výzkumným ústavem lesnickým na Zbraslavi, zastoupeným Ing. Stolaříkem, se docent Zelený věnoval několikaletému výzkumu a sle-dování reakcí na energetický výdej při různých způsobech práce lesních dělníků z hlediska fyzického zatížení, výživy, nemocnosti a únavy. Měřili u nich mimo jiné výměnu dýcha-cích plynů a tepovou frekvenci při kácení a zpracování stromů. Prováděli také antropo-metrické studie. Výsledky byly později podkladem pro zavádění nových technologických postupů a režimu práce v lesním hospodářství. Zelený se také podílel na stanovení přísluš-ných limitů a hledání optimálních podmínek práce v průmyslové výrobě. Tehdy se zapojil do řešení celostátního úkolu „Vliv práce v horkých provozech na organizmus člověka“. Sledoval hlavně otázky vodní bilance, výměny minerálních látek a oxidace alkoholu u děl-níků v lisovně Škodových závodů v Plzni. Výsledky tohoto výzkumu se pak staly součástí závěrečné zprávy „Organizace práce, pitný režim a výživa v horkých provozech“. Podrob-ný přehled veškeré jeho Plzeňské činnosti vědce a učitele přesahuje rozsah tohoto sdělení. Za patnáct let svého působení v Plzni vychoval mnoho studentů se zájmem o fyziologii i úspěšných vědců. Se svými spolupracovníky publikoval 35 původních prací, 13 učebních textů a 25 souborných referátů, příležitostných a populárně vědeckých prací.

V r. 1962 odešel z Plzně do tehdejšího Ústavu hygieny práce a nemocí z povolání v Praze, do funkce vedoucího nově zakládaného Odboru fyziologie práce jako nástupce doc. MUDr. Eduarda Beny. Rozšiřoval odbornou erudici v disciplínách, jako je psycho-logie práce, průmyslová antropometrie, hygiena práce, průmyslový design a další, což vedlo ke vzniku oboru ergonomie a také později k založení Výzkumné skupiny ergono-mie Centra hygieny práce a nemocí z povolání Institutu hygieny a epidemiologie, kterou vedl. Jeho celoživotním zaměřením bylo studium lidské práce a poznávání kvalitativních a kvantitativních nároků práce a pracovních podmínek na člověka, boj proti vnuceným polohám a tempům, s cílem přizpůsobení pracovního prostředí a techniky fyziologickým, psychologickým a antropometrickým limitům. Tam publikoval se spolupracovníky další z celkového počtu více než 155 prací.

Výsledky jeho úsilí se promítly také do rozvoje oboru fyziologie práce v působnos-ti hygienické služby. Pod jeho vedením byly vypracovány a vydány příslušné metodiky a předpisy. Metodicky vedl oddělení fyziologie práce Krajských hygienických stanic.

V osmdesátých letech se činnost jeho skupiny zaměřila na psychofyziologii práce, například na problematiku hygieny práce na pracovištích s obrazovkovými a zobrazovací-mi jednotkami. Hodnotili také pracovní zatížení a změny exkrece katecholaminů u členů symfonického orchestru a u operních pěvců, nebo psychickou zátěž hlasatelů Českého rozhlasu.

Svoji odbornost uplatňoval i na mezinárodní úrovni. V r. 1965 byl zvolen místopředse-dou a podílel se na organizaci konference Mezinárodního úřadu práce (ILO – International Labour Organisation) v Ženevě o maximálně přípustné hmotnosti přenášených břemen.

165

V následujícím roce se zúčastnil mezinárodní konference ILO jako člen československé vládní delegace. V letech 1968 a 1969 pracoval jako expert ILO pro obor ergonomie v cen-tru pro výchovu řídících kádrů v Sofii. V sedmdesátých letech se pak podílel na zakládá-ní mezinárodní spolupráce členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) v oboru ergonomie a pořádání ergonomických konferencí RVHP v Praze a v Moskvě. Jeho pracovní skupina participovala na řešení mezinárodního projektu „Vědecké základy ergo-nomických norem a požadavků“.

Několik funkčních období zastával funkci předsedy České společnosti pracovního lékařství a desítky let byl předsedou Komise fyziologie práce této společnosti. Po řadu let pracoval také ve funkci vedoucího redaktora časopisu Pracovní lékařství. Jeho působnost zasahovala i mimo lékařské kruhy. Byl členem Československé vědeckotechnické společ-nosti a několik let byl předsedou její ergonomické komise.

Za svou dlouholetou práci byl oceněn udělením Medaile J. E. Purkyně, čestným člen-stvím Společnosti pracovního lékařství a čestným členstvím České lékařské společnosti J. E. Purkyně.

Nejen odborné ale i lidské kvality doc. Zeleného byly ceněny jeho spolupracovníky, jak vyplývá z příspěvků u příležitosti životních výročí (ref. 1–4). O jeho osobní statečnosti svědčí i aktivní účast v odboji za okupace během druhé světové války.

Poslední významnou událostí v odborném životě Doc. MUDr Adolfa Zeleného byl pra-covní den společnosti pracovního lékařství, věnovaný jeho 70. narozeninám. „Benův den fyziologie práce“ byl pořádán 6. října 1987. Jako dárek mu kolegové připravili Anotova-nou bibliografii v elektronickém formátu, která čítala 144 položek. Zatím bylo dohledáno dalších 15 publikací.

Zemřel po těžké postupující nemoci ve věku 73 let, dne 3. května 1991.

POUŽITÁ LITERATURA

1. Redakční rada.: Doc. MUDr. Adolf Zelený pětašedesátník. Pracovní lékařství. 1983, roč. 35, č. 1, S. 42. – 2. Redakční rada.: Docent MUDr. Adolf Zelený – sedmdesátník. Pracovní lékařství. 1987, roč. 39, č. 6, S. 286–287. – 3. Kos J.: 70 let doc. MUDr. Adolfa Zeleného. Plzeňský lékařský sborník. 1988, roč. 56, č. 56, S. 237–239. – 4. Nauš A.: Významní pracovníci oboru. 2. část. Pracovní lékařství. 1993, roč. 45, č. 1, s. 28–30.

MUDr. Helena Procházková, MUDr. Olga Kryštůfková,

Miloslava Fousková, Mgr. Ada Slivanská

167

65 LET DOC. MUDR. ZDEŇKA NOVOTNÉHO, CSC.

Doc. Novotný, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky LF UK a FN Plzeň se narodil 22. 5. 1951 v Plzni. Vyrostl na Šumavě, později studoval v Plzni, kde maturoval na SVVŠ v roce 1969. Pak následovalo studium medicíny na LF UK v Plzni v letech 1969–1975 ukončené promocí v Karolinu v r. 1975.

Po dobu studia byl aktivním sportovcem, hrál závodně špičkově volejbal, po promo-ci se rozhodoval, zda se má věnovat sportovní kariéře a profesně pokračovat jako spor-tovní lékař, ve složitém rozhodování nakonec zvolil klasickou medicínu a nastoupil v r. 1975 na gyn.-por. kliniku LF UK a FN v Plzni. Profesní dráhu začal jako sekundární lékař, v r. 1985 se stává odborným asistentem, v roce 2003 zástupcem přednosty kliniky a od r. 2011 nastupuje jako přednosta gyn.-por. kliniky LF UK a FN Plzeň a v jejím čele stojí dodnes.

Odborná kvalifikace doc. Novotného má tyto mezníky: I. a II. atestace z oboru gyn.-por. v r. 1979 a 1985 v Praze, v r. 1996 obhajuje v Praze kandidátskou práci v oboru gynekolo-gie a porodnictví na téma: „Komplikace diagnostické a operační laparoskopie“.

V r. 2009 je jmenován docentem po úspěšném průběhu habilitačního řízení na 1. LF UK v Praze na téma: „Sledování komplikací laparoskopických gynekologických operací“.

Manuální zručnost a mentalita operatéra s výbornou erudicí jej předurčila k náročným operačním výkonům jak v porodnictví, tak v gynekologii, dosáhl specializační způsobilost v oboru onkogynekologie.

V době, kdy dochází k významnému pokroku v gynekologické operační laparoskopii je rozhodujícím mezníkem studijní pobyt v USA na University of Chapel Hill (14denní)v r. 1992 u prof. J. F. Hulky a dr. H. Reiche, který první provedl laparoskopicky asisto-vanou vaginální hysterektomii na světě v r. 1989. V r. 1993 absolvuje kurz operativní laparoskopie v SRN European Surgical Institute Hamburg, v r. 1997 European Surgical Institute Hamburg – kurz pokročilé gynekologické laparoskopie, certifikace pro EU-level III of Gynaecological Laparoscopic Surgery. V r. 1997 absolvuje 14 denní studijní pobyt v SRN na Univerzitě v Tübingenu na Frauenklinik u prof. Hirsche. Z těchto pobytů se vrátil vždy plný elánu a sil k zavádění nových metod a stává se jedním z význačných představitelů gynekologické endoskopie v ČR. Je organizačně velmi schopný, pořádá na gyn.-por. klinice v Plzni workshopy, každoročně přednáší a předsedá na konferencích

168

Sekce gynekologické endoskopie, aktivně se účastní zahraničních kongresů a zavádí velice užitečný a poučný registr komplikací gynekologické diagnostické a operační laparoskopie v ČR. V r. 2010 získal certifikaci v endoscopy (AEG) Level MIC I-III v Hamburku.

Výčet odborných aktivit doc. Novotného je bohatý: člen výboru sekce gynekologické endoskopie ČGPS od r. 1996– dosud, člen Akademického senátu LF UK v Plzni v letech 1997–2000 a nově zvolen od března 2014, člen E.S.G.E. od roku 1998– dosud, předse-da Oborové rady pro obor gynekologie a porodnictví LF UK v Plzni od r. 2011– dosud, garant doktorského studijního programu gyn. a por. od 29.6. 2012, garant oboru „Gyne-kologie a porodnictví“ specializačního vzdělávání lékařů LF UK v Plzni od 10. 1. 2013, člen zkušební komise pro atestační zkoušky v oboru gynekologie a porodnictví jmenován MZ ČR od 8. 2. 2013, člen akreditační komise pro obor specializačního vzdělávání Gyne-kologie a porodnictví jmenován MZ ČR od 1. 3. 2013, člen Vědecké rady LF UK v Plzni od 1. 2. 2014, člen zkušební komise MZ ČR pro aprobační zkoušky od 26. 8. 2015. Samo-zřejmě se podílí i na přípravě doktorandů.

Kromě odborných aktivit má i své záliby. Je to hlavně koníček z mládí – les a mysli-vost, kde relaxuje a obnovuje síly. Známé je též jeho umění kulinářské a radost z cestování. Ve společnosti je doc. Novotný veselým a vítaným společníkem.

Za spolupracovníky a přátele přeji doc. Novotnému pevné zdraví, duševní a tělesnou svěžest a hodně radosti do dalších let.

doc. MUDr. Zdeněk Rokyta, CSc.

169

60 LET DOC. MUDR. MILANA TEŘLA, PH.D.

Doc. MUDr. Milan Teřl se narodil 2. června 1956 v Sokolově. Medicínská studia začal na Vysoké škole veterinární v Brně, odkud po 2. ročníku přestoupil na Lékařskou fakultu UK v Plzni, promován byl v r. 1982. Pracovat začal jako sekundární lékař lůžkového plic-ního oddělení nemocnice v Chebu, od r. 1990 – po složení atestací z vnitřního lékařství (1985) a pneumologie (1989) – jako zástupce primáře. V r. 1992 působil několik měsí-ců na Fachklinik für Erkrankungen der Atmungsorgane v německém Bad Reichenhall a na Lungenabteilung, Landeskrankenanstalt v rakouském Salcburku. V r. 1994 složil atestaci z alergologie a imunologie a nastoupil na Pneumologickou kliniku FN a LF UK v Plzni, kde pracuje (vedle ordinace alergologie a imunologie v Mariánských Lázních) dosud, habilitoval v r. 2006.

Hlavním tématem jeho profesního zájmu je průduškové astma. V r. 1999 obdržel ve francouzském Monttpellieru atestaci Evropské respirační společnosti pro těžké astma, redigoval poslední českou verzi Globální strategie péče o astma v ČR (2012), vedl autorský tým Doporučeného postupu diagnostiky a léčby bronchiálního astmatu (2015). Vedle řady odborných článků a učebních textů je autorem knihy kazuistických příběhu Astma-kapitoly pod čarou (2002). Spolu s doc. O. Rybníčkem je spoluautorem knihy Asthma bronchiale v příčinách a klinických obrazech (2006, 2008), s O. Růžičkovou-Kirchnerovou knihy Dia-gnostika a léčba plicních nemocí v těhotenství (2013) – obě obdržely cenu výboru ČPFS za nejlepší monografii roku, prvá z nich i cenu Dr. Josefa Lišky ČSAKI.

K jeho dalším publikačním aktivitám patří:– Doporučený postup diagnostiky a léčby bronchiálního astmatu: Cena Výboru ČPFS

za nejlepší monografii r. 2015.– Spoluautor skript Vybrané kapitoly z pneumologie (2000).– Vnitřní lékařství pro nelékařské fakulty (2003).– Pořadatel skript Plicní lékařství (2005).– Počet publikací: téměř 100; učební texty: 3; monografie: 3.– Počet přednášek: přes 350.

170

Členství ve společnostech a red. radách:– Česká pneumologická a ftizeologická společnost od r. 1986, člen výboru ČPFS

od r. 2009.– Česká společnost alergologie a klinické imunologie od r. 1991.– Evropská respirační společnost (1998–2000).– Člen správní rady České iniciativy pro astma od r. 2001 -2006, od r. 2010 v kolegiu

ředitele ČIPA.– Člen redakční rady časopisu Kazuistiky v pneumologii od r. 2004, Studia pneumologica

et phtiseologoca od r. 2009.

Ocenění: – Bronzová patronace Evropské resp. společností (ERS – 1998, 2002).– Medaile České pneumologické a ftizeologické společnosti (2016).– Asthma bronchiale v příčinách klinických obrazech: Cena Dr. Josef a Lišky ČSAKI

a Cena Výboru ČPFS za nejlepší monografii roku 2006.– Diagnostika a léčba plicních nemocí v těhotenství: Cena Výboru ČPFS za nejlepší

monografii roku 2013.

Pedagogická praxe:– Výuka českých i anglicky mluvících studentů medicíny (přednášky, praktika, seminá-

ře) – 18 let.– Odborné vedení doktorandů – 12 let.– Člen zkušební komise pro státní zkoušky z vnitřního lékařství v interních oborech (18 let).– Školitel v oborech pneumologie a alergologie a klinické imunologie v přípravě pro

specializační atestace (12 let).

Doc. Teřl mimo jiné proslul brilantními prezentacemi kazuistických sdělení, zejména z oblasti alergologie. Řešení těchto mnohdy svízelných klinických stavů vyžaduje značné deduktivní schopnosti.Mezi jeho profesní zájmy a koníčky patří astma a výtvarné umění, hudba a šachy.

prof. MUDr. M. Pešek, CSc.

171

PROF. MUDR. PETR PAZDIORA, CSC., OSLAVIL SVÉ 60. NAROZENINY

Prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., v lednu loňského roku oslavil své 60. narozeniny. Profesor Petr Pazdiora se narodil 28. 1. 1956 v Praze. Po maturitě na Gymnáziu J. Fučí-ka na Náměstí Odborářů v Plzni studoval na Lékařské fakultě hygienické v Praze, kde také 1. 7. 1981 promoval. Po promoci pracoval nejprve jako asistent na tehdejším Ústavu mikrobiologie a epidemiologie LF UK v Plzni, od r. 1992 již jako vedoucí samostatné-ho Ústavu epidemiologie. Od r. 1986 souběžně pracoval i na Protiepidemickém odboru Krajské hygienické stanice v Plzni, od r. 1990 jako jeho vedoucí. V r. 1988 po obhajobě své disertační práce „Metody sledování nozokomiálních nákaz“ získal vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd. V r. 1996 po obhajobě své disertace „Epidemiologické studie u rotavirových infekcí“ byl jmenován docentem. S platností od 1. 12. 2013 byl jmenován profesorem pro obor Hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie.

Jeho hlavním profesním zájmem je epidemiologie infekčních nemocí. Ta je i náplní přednášek a praktických cvičení zejména pro 5. ročník všeobecného směru a 4. ročník stomatologie české i anglické výuky na LF UK v Plzni. Kromě toho je vedoucím Oborové rady pro hygienu, epidemiologii a preventivní lékařství při LFUK v Plzni, členem Oborové rady pro epidemiologii při Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity Obrany (VZ UO) v Hradci Králové, členem akreditační komise pro hygienu a epidemiologii, členem ates-tační komise, členem Národní komise pro polioeradikaci a konzultantem AIDS centra FN Plzeň v epidemiologii. V této souvislosti spolupracuje se Státním zdravotním ústavem v Praze a Krajskými hygienickými stanicemi v celé republice, v minulosti existovala těsná spolupráce i s Výzkumným ústavem preventivního lékařství v Bratislavě.

Jako pracovník KHS Plzeň koordinoval řešení hlavních úkolů hygienické služby na území bývalého Západočeského kraje, jmenovitě hodnocení podmínek výskytu nozo-komiálních nákaz a hodnocení zdravotní závažnosti lymeské borreliózy v ČR. V minulosti byl také vedoucím Oborové rady Interní grantové agentury MZ ČR, od r. 2014 je členem panelu 09 Agentury pro zdravotnický výzkum ČR. Od r. 1985 do současnosti se svými spolupracovníky řešil řadu výzkumných úkolů; uvádím jen jejich názvy – např. Nozo-komiální infekce na dětské klinice, Nozokomiální infekce u polytraumat v chirurgické

172

intenzivní péči, Nozokomiální infekce rotavirového původu na dětské a infekční klinice, Nozokomiální infekce rotavirového původu-analýza výskytu, snaha o jejich snížení, Kom-plexní diagnostika a léčebně preventivní opatření u pohlavně přenosných nákaz, Studium epidemiologického a klinického významu parvoviru B19 v ČR, Přítomnost markerů virové hepatitidy u diabetiků-intervence u vytypované nejrizikovější části této populace, Prevence virové hepatitidy B u kontaktů nosičů HBsAg, Diagnostika a léčba lymeské borreliózy, Sérologický přehled a depistáž ehrlichiózy, Klinické a epidemiologické charakteristiky rotavirových a astrovirových infekcí, Epidemiologický význam arbovirových a ehrlichiových koinfekcí, Epidemiologická studie prevalence infekce Helicobacterem pylori u českých dětí ve věku 1–15 let pomocí stanovení antigenu H. pylori ve stolici aj. Jako konzultant zpracovával v letech 2013–2014 Sérologický přehled české populace u příušnic.

Ve čtyřech volebních obdobích byl zvolen členem výboru Společnosti pro epidemio-logii a mikrobiologii ČLS JEP, v současnosti je jejím místopředsedou; je členem Společ-nosti infekčního lékařství ČLS JEP, členem Spolku lékařů Plzeň, do loňského roku byl místopředsedou České společnosti AIDS pomoc. Je také členem redakční rady časopisů Epidemiologie, mikrobiologie a imunologie; Vakcinologie. V minulosti recenzoval řadu monografií, oponoval habilitační a doktorandské disertace a byl školitelem v rámci dokto-randského studia. Milá je i letitá spolupráce s plzeňskou redakcí Českého rozhlasu.

Za svoji práci získal četná ocenění, např.: 1997–1998 Čestné uznání Spolku lékařů v Plzni v soutěži o nejhodnotnější přednášku, stejné Čestné uznání za rok 1999, Maydlova cena České chirurgické společnosti za rok 2000, Kredbova cena Společnosti infekčního lékařství 2002 – 2. místo, stejná Cena za 2. místo v r. 2005, Diplom Spolku lékařů Plzeň 2008–2009 za nejlepší přednesené práce, Raškova cena Společnosti epidemiologie a mikro- biologie za nejlepší publikaci v r. 2008.

Vedle práce patří mezi jeho koníčky péče o zahradu a psy, cestování a turistika.A nyní trochu ze soukromého života. Má dceru Hanu a syna Petra, manželka JUDr. Iva-

na Pazdiorová je právnička.Závěrem mohu jen vyjádřit obdiv k rozsahu vykonané práce a výsledkům jeho činnosti

a zároveň popřát pevné zdraví a mnoho dalších osobních a profesních úspěchů.

MUDr. Hana Jelínková

173

AS. MUDR. JAROSLAV KOTRBA SE 18. ZÁŘÍ DOŽÍVÁ 65 LET

As. MUDr. Jaroslav Kotrba absolvoval Lékařskou fakultu UK v Plzni v roce 1977. V témže roce nastoupil na Interní kliniku Fakultní nemocnice v Plzni. Pilně pracoval a stu-doval a v r. 1980 složil atestaci z vnitřního lékařství I. stupně a v roce 1985 atestaci z vnitř-ního lékařství II. stupně. Od roku 1985 se začal věnovat oboru posudkového lékařství a v r. 1988 získal další atestaci – z posudkového lékařství. Následně působil jako krajský posudkový lékař a poté – až do r. 1992 – jako vedoucí lékař tehdejšího Posudkového oddě-lení Fakultní nemocnice.

V roce 1993 byl pověřen přípravou koncepce sociálních lůžek ve Fakultní nemocnici a od roku 1994 byl vedoucím lékařem Oddělení doléčování nemocných až do r. 1998, kdy bylo toto pracoviště připojeno do nově vzniklého Geriatrického oddělení.

V roce 2002 zahájil dráhu vysokoškolského učitele a stal se odborným asistentem Ústa-vu sociálního lékařství Lékařské fakulty. Zde as. Kotrba uplatňuje své bohaté zkušenosti z klinické práce a z praxe posudkového lékaře. Jako vždy, i tentokráte se s plným úsilím ponořil do problematiky, na kterou je zaměřen Ústav sociálního a posudkového lékařství a přednášel a publikoval práce zejména s gerontologickou problematikou. V roce 2004 složil další (již čtvrtou!) atestaci – a to atestaci z Veřejného zdravotnictví.

As. MUDr. Kotrba je do jisté míry tvrdohlavý (v dobrém slova smyslu), a tak – když se do něčeho pustí – dělá to poctivě a s plným nasazením. Dosažené čtyři atestace jsou toho svědectvím. Pro vysokoškolského učitele na Ústavu sociálního a posudkového lékařství je výhodou, když má v anamnéze bohaté zkušenosti z klinické medicíny, následné a geriat-rické péče a posudkové činnosti. V současnosti se as. Kotrba hodně věnuje studiu problé-mů seniorů, způsobu života dlouhověkých osob, otázkám poskytování lázeňského léčení, hospicové a paliativní péči, historii lázeňských míst v České republice.

Připojuji se k těm, kteří přejí as. MUDr. Jaroslavu Kotrbovi i do dalších let hodně zdra-ví, spokojenosti v osobním i profesionálním životě!

doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.

175

K ŽIVOTNÍMU JUBILEU AS. MUDR. KVĚTUŠE ZIKMUNDOVÉ, CSC.

Jsou lidé skromní, kteří nemají rádi, když se připomínají jejich úspěchy a zásluhy. K nim patří i as. Zikmundová. Přesto si myslím, že je třeba některé mezníky života paní asistentky připomenout.

Narodila se 22. června na Klatovsku, středoškolské vzdělání s přírodovědným zamě-řením získala v Plzni. Následně vystudovala Lékařskou fakultu UK v Plzni. Již během studia působila jako pomocná vědecká síla na Ústavu sociálního lékařství LF v Plzni. Současně ji ale přitahovala i klinická medicína, takže pracovala několik let na lůžkovém interním oddělení tehdejšího Městského ústavu národního zdraví a pak jako obvodní lékařka na poliklinice Plzeň – Slovany. Po první mateřské dovolené zahájila svou dráhu vysokoškolského učitele a od roku 1981 až doposud je odbornou asistentkou plzeňské Lékařské fakulty – Ústavu sociálního lékařství (nyní Ústavu sociálního a posudkového lékařství). I nadále však udržovala kontakt s klinickou medicínou a v roce 1983 úspěšně složila atestaci z všeobecného lékařství. Po druhé mateřské dovolené se již plně věnovala výukové, odborné a vědecké činnosti v oblasti sociálního lékařství. V roce 1992 obhájila vědeckou hodnost kandidáta věd a v roce 1998 složila další atestaci – atestaci z veřejného zdravotnictví. Podílela se a podílí na řešení různých grantů, projektů. Účastnila se mnoha konferencí u nás i v zahraničí, je autorkou či spoluautorkou řady odborných sdělení.

V tomto medailonku nepovažuji za podstatné jejich vyjmenovávání. Chci zdůraznit pře-devším lidský vztah as. Zikmundové ke všem, s nimiž přichází do kontaktu – jak ke kole-gům a dalším pracovníkům v Šafránkově pavilonu, tak i ke studentům lékařství včetně studentů anglicky mluvících – všem se vždy maximálně věnuje, pomáhá jim ve studiu a oni to oceňují.

Mám tu čest již více let spolupracovat s paní asistentkou ve výuce rodinného lékař-ství na naší fakultě a této spolupráce si velice vážím. Chci popřát asistence Zikmundo-vé za sebe a jistě i za mnoho dalších kolegů, vše dobré do dalších let – nejen úspěchy v zaměstnání, ale především pevné zdraví, spokojenost v osobním životě, hodně radosti z dětí a vnoučat.

doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.

176

BIBLIOGRAFIEvědeckých prací ústavů a klinik Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni za rok 2016

THE 2016 BIBLIOGRAPHYof Scientific Publications Issued by the Departments and Clinics of the Faculty of Medicine, Charles University, Plzeň

BIOMEDICÍNSKÉ CENTRUM – BIOMEDICAL CENTRE

346. Agaimy A., Bertz S., Cheng L., Hes O., Junker K., Keck B., Lopez-Beltran A., Stöckle M., Wullich B., Hartmann A.: Loss of expression of the SWI/SNF complex is a frequent event in undifferentiated/dediffe-rentiated urothelial carcinoma of the urinary tract. Virchows Archiv: an international journal of pathology, 469, 2016:321–330.

347. Agaimy A., Michal M., Hadravský L., Michal M.: Follicular dendritic cell sarcoma: clinicopathologic study of 15 cases with emphasis on novel expression of MDM2, somatostatin receptor 2A, and PD-L1. Annals of Diagnostic Pathology, 23, 2016:21–28.

348. Amlerová J., Hrabák J.: IGRA metody v rutinním provozu – QuantiFERON-TB Gold nebo T-SPOT.TB?. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie, 65, 2016:246–248.

349. Babuška V., Moztarzadeh O., Kubíková T., Moztarzadeh A., Hrušák D., Tonar Z.: Evaluating the osse-ointegration of nanostructured titanium implants in animal models: Current experimental methods and perspectives. Biointerphases [online], 11, 2016:nestránkováno.

350. Bartoš V., Dastych M., Dastych Mj., Franěk T., Jirsa M., Kalousová M., Karlík T., Kocna P., Kožich V., Králíková M., Krnáčová A., Kušnierová P., Pikner R., Ploticová V., Průša R., Racek J., Rajdl D., Senft V., Soška V., Springer D., Šafarčík K., Šebesta I., Šigutová R., Švagera Z., Táborská E., Vítek L., Všianský F., Zadina J., Zeman D., Zima T.: Clinical Biochemistry. 1 vyd. Praha: Karolinum Press, 2016: 420.

351. Baxa J., Beneš J., Brůha J., Ferda J., Hošek P., Jansová M., Jiřík M., Jonášová A., Králíčková M., Křeč-ková J., Křen J., Liška V., Lobovský L., Lukeš V., Mírka H., Pálek R., Pešta M., Pitule P., Rohan E., Rosenberg J., Skála M., Skalický T., Štengl M., Svobodová M., Tonar Z., Třeška V., Tupý R., Vimmr J., Vyčítal O.: Experimental surgery. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016: 544.

352. Baxa J., Ferda J., Hromádka M.: T1 mapping of the ischemic myocardium: Review of potential clinical use. European Journal of Radiology, 85, 2016:1922–1928.

353. Benčurik V., Brůha J., Dušek T., Dvořák P., Dytrych P., Hemmelová B., Hoch J., Hůlek P., Charvát J., Chovanec V., Jech Z., Kala Z., Kalvach J., Kasalický M., Keil R., Kokešová A., Kopáčová M., Korček J., Krajina A., Krška Z., Kulhánek J., Kunovský L., Kuropatwa R., Kůřil P., Langer D., Levý M., Lipská L., Liška V., Lojík M., Maleček R., Man M., Maňák J., Martínek L., Menclová K., Moravík J., Novák P., Örhalmi J., Pálek R., Pazdírek F., Poš L., Procházková V., Raupach J., Rejholec J., Renc O., Rosendorf J., Rousková B., Rygl M., Ryska M., Ředinová M., Sákra L., Skřička T., Sotona O., Stýblová J., Šimša J., Škába R., Škrovina M., Štěpánek M., Šťovíček J., Třeška V., Tučková I., Visokai V., Vjaclovský M., Vyčítal O.: Koloproktologie : vybrané kapitoly. 1 vyd. Praha: Mladá fronta, 2016: 239.

354. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málková M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkologických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

355. Branšovská E., Čadová M., Sýkora J., Dort J., Bergerová T., Šebestová H.: Neobvyklá perinatální infek-ce – kampylobakterová enteritida. Pediatrie pro praxi, 17, 2016:256–258.

356. Brůha J., Liška V., Pálek R., Mírka H., Hošek P., Korčáková E., Bajcurová K., Fichtl J., Skalický T., Třeška V.: Porovnání perkutánní a otevřené radiofrekvenční ablace metastáz kolorektálního karcinomu ve FN Plzeň v letech 2001–2015. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:107–111.

357. Brůha J., Liška V., Třeška V., Skalický T., Fichtl J., Hes O.: Granulomatózní záněty v diferenciální dia-gnostice malignit hepatobiliárního traktu – kazuistiky. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:40–43.

358. Brunner-La Rocca H., Fleischhacker L., Golubnitschaja O., Heemskerk F., Helms T., Hoedemakers T., Huygen Allianses S., Jaarsma T., Kinkorová J., Ramaekers J., Ruff P., Schnur I., Vanoli E., Verdu J.,

177

Zippel-Schultz B.: Challenges in personalised management of chronic diseases-heart failure as prominent example to advance the care process. EPMA Journal [online], 7, 2016:nestránkováno.

359. Brynychová V., Ehrlichová M., Hlaváč V., Němcová-Fürstová V., Pecha V., Levá J., Trnková M., Mrhalo-vá M., Kodet R., Vrána D., Kovář J., Václavíková R., Gut I., Souček P.: Genetic and functional analyses do not explain the association of high PRC1 expression with poor survival of breast carcinoma patients. Biomedicine and Pharmacotherapy, 83, 2016:857–864.

360. Campa D., Pastore M., Gentiluomo M., Talar-Wojnarowska R., Kupcinskas J., Malecka-Panas E., Neopto-lemos J., Niesen W., Vodička P., Delle Fave G., Bueno-de-Mesquita H., Gazouli M., Pacetti P., Di Leo M., Ito H., Klueter H., Souček P., Corbo V., Yamao K., Hosono S., Kaaks R., Vashist Y., Gioffreda D., Strobel O., Shimizu Y., Dijk F., Andriulli A., Ivanauskas A., Bugert P., Tavano F., Vodičková L., Zambon C., Lovecek M., Landi S., Key T., Boggi U., Pezzilli R., Jamroziak K., Mohelnikova-Duchonova B., Mambrini A., Bambi F., Busch O., Pazienza V., Valente R., Theodoropoulos G., Hackert T., Capurso G., Cavestro G., Pasquali C., Basso D., Sperti C., Matsuo K., Buechler M., Khaw K., Izbicki J., Costello E., Katzke V., Michalski C., Stepien A., Rizzato C., Canzian F.: Functional single nucleotide polymorphisms within the cyclin-dependent kinase inhibitor 2A/2B region affect pancreatic cancer risk. Oncotarget, 7, 2016:57011–57020.

361. Cendelín J., Tůma J., Purkartová Z.: Lurcher mouse. Essentials of Cerebellum and Cerebellar Disorders, 1 vyd. Neuveden: Springer, 2016:429–435.

362. Cendelín J.: Experimental neurotransplantation treatment for hereditary cerebellar ataxias. Cerebellum & Ataxias, neuveden, 2016:nestránkováno.

363. Cendelín J.: Transplantation and Stem Cell Therapy for Cerebellar Degenerations. Cerebellum, 15, 2016:48–50.

364. Čedíková M., Kripnerová M., Dvořáková J., Pitule P., Grundmanová M., Babuška V., Müllerová D., Kuncová J.: Mitochondria in White, Brown and Beige Adipocytes. Stem Cells International, Neuveden, 2016:nestránkováno.

365. Čedíková M., Kripnerová M., Pitule P., Marková M., Kuncová J.: Is aging reversible? – Beneficial effects of exercise. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:9–15.

366. Čedíková M., Pitule P., Kripnerová M., Marková M., Kuncová J.: Multiple Roles of Mitochondria in Aging Processes. Physiological Research, 65, 2016:S519–S531.

367. Del Olmo E., García Alvarez O., Maroto-Morales A., Ramon-Fernandez M., Iniesta-Cuerdá M., Mar-tinez-Pastor F., Soler AJ., Garde Lopez Brea JJ., Fernandez-Santos M.: Oestrous sheep serum balances ROS levels to supply in vitro capacitation of ram spermatozoa. Reproduction in Domestic Animals, 51, 2016:743–750.

368. Dvořáková M., Heroutová I., Němeček D., Adámková K., Krejčová T., Nevoral J., Kučerová Chrpová V., Petr J., Sedmíková M.: The antioxidative properties of S-allyl cysteine not only influence somatic cells but also improve early embryo cleavage in pigs. PeerJ, 4, 2016:1–12.

369. Eberlová L., Liška V., Mírka H., Gregor T., Tonar Z., Pálek R., Skála M., Brůha J., Vyčítal O., Kalusová K., Haviar S., Králíčková M., Lametschwandtner A.: Porcine Liver Vascular Bed in Biodur E20 Corrosion Casts. Folia Morphologica, 75, 2016:154–161.

370. Eiselt J., Kielberger L., Rajdl D., Racek J., Pazdiora P., Malánová L.: Previous Vaccination and Age are More Important Predictors of Immune Response to Influenza Vaccine than Inflammation and Iron Status in Dialysis Patients. Kidney & Blood Pressure Research, 41, 2016:139–147.

371. Elsnerová K., Mohelníková-Duchoňová B., Cerovská E., Ehrlichová M., Gut I., Rob L., Škapa P., Hruda M., Bartáková A., Bouda J., Vodička P., Souček P., Václavíková R.: Gene expression of membrane transporters: Importance for prognosis and progression of ovarian carcinoma. Oncology Reports, 35, 2016:2159–2170.

372. Farkas K., Deak B., Cubells Sanchez L., Victoria Martinez A., Vilata Corell J., Montoro Botella A., Marca-ida Benito G., Rodriguez Lopez R., Vaněček T., Kazakov D., Kromosoeto J., van den Ouweland A., Varga J., Szell M., Nagy N.: The CYLD p.R758X worldwide recurrent nonsense mutation detected in patients with multiple familial trichoepithelioma type 1, Brooke-Spiegler syndrome and familial cylindromatosis represents a mutational hotspot in the gene. BMC Genetics, 17, 2016:nestránkováno.

178

373. Fencl F., Vondrák K., Rosík T., Zieg J., Chadimová M., Háček J., Dušek J., Seeman T.: Recurrence of nephrotic proteinuria in children with focal segmental glomerulosclerosis: Early treatment with plasma-pheresis and immunoadsorption should be associated with better prognosis. Minerva Pediatrica, 68, 2016:348–354.

374. Fiala O., Büchler T., Mohelníková-Duchoňová B., Melichar, Matějka VM., Holubec L., Kulhánková J., Bortlíček Z., Bartoušková M., Liška V., Topolčan O., Šedivcová M., Fínek J.: G12V and G12A KRAS mutations are associated with poor outcome in patients with metastatic colorectal cancer treated with bevacizumab. Tumor Biology, 37, 2016:6823–6830.

375. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Minárik M., Benešová L., Šorejs O., Svatoň M., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Epidermal Growth Factor Receptor Gene Amplification in Patients with Advanced-stage NSCLC. Anticancer Research, 36, 2016:455–460.

376. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Racek J., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Šorejs O., Kučera R., Topolčan O.: Serum albumin is a strong predictor of survival in patients with advanced-stage non-small cell lung cancer treated with erlotinib. Neoplasma, 63, 2016:471–476.

377. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Pemetrexed Versus Erlotinib in the Second-line Treatment of Patients with Advanced-stage Non-squa-mous NSCLC Harboring Wild-type EGFR Gene. Anticancer Research, 36, 2016:447–453.

378. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Šorejs O., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Prognostic Significance of Serum Tumor Markers in Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Pemetrexed--based Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:461–466.

379. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Topolčan O., Racek J., Svatoň M., Kučera R., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Chloupková R., Poprach A., Büchler T.: Change in Serum Lactate Dehydrogenase Is Associ-ated with Outcome of Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Erlotinib. Anticancer Research, 36, 2016:2459–2465.

380. Filipovský J., Seidlerová J., Kratochvíl Z., Karnosová P., Hronová M., Mayer Jr. O.: Automated compared to manual office blood pressure and to home blood pressure in hypertensive patients. Blood Pressure, 25, 2016:228–234.

381. Foix MP., Dunatov A., Martínek P., Mundó EC., Suster S., Sperga M., Lopez JI., Ulamec M., Bulimbasic S., Montiel DP., Alaghehbandan R., Pecková K., Pivovarčíková K., Daum O., Rotterová P., Skenderi F., Procházková K., Dušek M., Hora M., Michal M., Hes O.: Morphological, immunohistochemical, and chromosomal analysis of multicystic chromophobe renal cell carcinoma, an architecturally unusual cha-llenging variant. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:669–678.

382. Försti A., Frank C., Smolková B., Kazimírová A., Barancoková M., Vymetálková V., Kroupa M., Nacca-rati , Vodičková L., Buchancová, Dušinská M., Mušák Ľ., Vodička P., Hemminki K.: Genetic variation in the major mitotic checkpoint genes associated with chromosomal aberrations in healthy humans. Cancer Letters, 380, 2016:442–446.

383. Franklin S., Thijs L., Asayama K., Li Y., Hansen T., Boggia J., Jacobs L., Zhang Z., Kikuya M., Bjorklund--Bodegard K., Ohkubo T., Yang W., Jeppesen J., Dolan E., Kuznetsova T., Stolarz-Skrzypek K., Tikhonoff V., Malyutina S., Casiglia E., Nikitin Y., Lind L., Sandoya E., Kawecka-Jaszcz K., Filipovský J., Imai Y., Wang J., OʼBrien E., Staessen J.: The Cardiovascular Risk of White-Coat Hypertension. Journal of the American College of Cardiology, 68, 2016:2033–2043.

384. García Alvarez O., Soler AJ., Maulen Z., Maroto-Morales A., Iniesta-Cuerda M., Martín-Maestro A., Fernández-Santos M., Garde JJ.: Selection of red deer spermatozoa with different cryoresistance using density gradients. Reproduction in Domestic Animals, 51, 2016:895–900.

385. Glassford NJ., Martensson J., Eastwood GM., Jones SL., Tanaka A., Wilkman E., Bailey M., Bellomo R., Arabi Y., Bagshaw S., Bannard-Smith J., Bin D., Dubin , Duranteu J., Echeverri J., Hoste E., Joannidis M., Kashani K., Kellum J., Kulkarni AP., Landoni G., LLuch Candall C., Matějovič M., Modh Yunos N., Nichol A., Oudemans van Straaten H., Perner A., Pettila V., Phua J., Hernandez G., Puxty A., Reinhart K., Richards G., Schneider A., Tsuji I., Uchino : Defining the characteristic and expectations of fluid bolus therapy: A worldwide perspective. Journal of Critical Care, 35, 2016:126–132.

179

386. Golubnitschaja O., Debald M., Yeghiazaryan K., Kuhn W., Pešta M., Costigliola V., Grech G.: Breast cancer epidemic in the early twenty-first century: evaluation of risk factors, cumulative questionnaires and recommendations for preventive measures. Tumor Biology, 37, 2016:12941–12957.

387. Grundmanová M., Jarkovská D., Süß A., Tůma Z., Marková M., Grundman Z., El-Kadi A., Čedíková M., Štengl M., Kuncová J.: Propofol-Induced Mitochondrial and Contractile Dysfunction of the Rat Ventricu-lar Myocardium. Physiological Research, 65, 2016:601–609.

388. Hertelyova Z., Salaj R., Chmelarova A., Dombrovsky P., Chottová Dvořáková M., Kruzliak P.: The association between lipid parameters and obesity in university students. Journal of Endocrinological Investigation [online], 39, 2016:769–778.

389. Hes O., Comperat E., Rioux-Leclercq N.: Clear cell papillary renal cell carcinoma, renal angiomyoade-nomatous tumor, and renal cell carcinoma with leiomyomatous stroma relationship of 3 types of renal tumors: a review. Annals of Diagnostic Pathology, 21, 2016:59–64.

390. Hes O., Compérat EM., Rioux-Leclercq N., Kuroda N.: The 2012 ISUP Vancouver and 2016 WHO classification of adult renal tumors: changes for common renal tumors. Diagnostic Histopathology, 22, 2016:41–46.

391. Hes O., Mundo EC., Pecková K., Lopez JI., Martínek P., Vaněček T., Falconieri , Agaimy A., Davidson W., Petersson F., Bulimbasic S., Damjanov I., Jimeno M., Ulamec M., Podhola M., Sperga , Foix MP., Shelekhova K., Kalusová K., Hora M., Rotterová P., Daum O., Pivovarčíková K., Michal M.: Biphasic Squamoid Alveolar Renal Cell Carcinoma A Distinctive Subtype of Papillary Renal Cell Carcinoma?. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:664–675.

392. Holubec L., Lisnerová L., Šafanda M., Liška V.: Fixní kombinace oxykodon/naloxon s prodlouženým uvolňováním v léčbě kombinované bolesti u polymorbidní nemocné s metastatickým karcinomem plic. Acta Medicinae, 5, 2016:87–90.

393. Holubec L., Polívka J., Šafanda M., Karas M., Liška V.: The Role of Cetuximab in the Induction of Anti-cancer Immune Response in Colorectal Cancer Treatment. Anticancer Research, 36, 2016:4421–4426.

394. Holubová M., Miklíková M., Leba M., Georgiev D., Jindra P., Caprnda M., Ciccocioppo R., Kužliak P., Lysák D.: Cryopreserved NK cells in the treatment of haematological malignancies: preclinical study. Journal of Cancer Research and Clinical Oncology, 142, 2016:2561–2567.

395. Horák J., Harazim M., Karvunidis T., Raděj J., Novák I., Matějovič M.: Sepse – jak ji poznat, na co se zaměřit aneb zpět k základům ve světle nové definice. Vnitřní lékařství, 62, 2016:568–574.

396. Hrabák J., Dolejská M., Papagiannitsis C.: MALDI-TOF MS for Determination of Resistance to Antibio-tics. MALDI-TOF Mass Spectrometry in Microbiology, 1 vyd. Norfolk: Caister Academic Press, 2016: 93–108.

397. Hrabák J., Dolejská M., Papagiannitsis C.: Matrix-assisted Laser Desorption/Ionization Time-of-flight Mass Spectrometry for Determination of Resistance to Antibiotics. MALDI-TOF Mass Spectrometry in Microbiology, 1 vyd. Norfolk: Caister Academic Press, 2016:93–108.

398. Hrabák J., Havlíček V., Papagiannitsis C.: Detection of β-lactamases and their activity using MALDI-TOF MS. Applications of Mass Spectrometry in Microbiology: From Strain Characterization to Rapid Scree-ning for Antibiotic Resistance, 1 vyd. Švýcarsko: Springer, 2016:305–316.

399. Hromádka M., Baxa J., Mlíková Seidlerová J., Suchý D., Šedivý J., Štěpánková L., Rajdl D., Rokyta R.: Incidence of severe coronary stenosis in asymptomatic patients with peripheral arterial disease scheduled for major vascular surgery. International Angiology, 35, 2016:411–417.

400. Hromádka M., Bernat I., Mlíková Seidlerová J., Jirouš Š., Dragounová E., Pechman V., Tůmová P., Roky- ta R.: Access-site bleeding and radial artery occlusion in transradial primary percutaneous coronary inter-vention: influence of adjunctive antiplatelet therapy. Coronary Artery Disease, 27, 2016:267–272.

401. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Baxa J., Suchý D., Rajdl D., Šedivý J., Rokyta R.: Relationship between hsTnI and coronary stenosis in asymptomatic women with rheumatoid arthritis. BMC Cardio-vascular Disorders, 16, 2016:nestránkováno.

402. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Rohan V., Baxa J., Šedivý J., Rajdl D., Ulč I., Ševčík P., Polívka J., Rokyta R.: Prolonged Corrected QT Interval as a Predictor of Clinical Outcome in Acute Ischemic Stroke. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases, 25, 2016:2911–2917.

180

403. Humphreys BD., Cantaluppi V., Portilla D., Singbartl K., Yang L., Rosner MH., Kellum JA., Ronco C., Matějovič M.: Targeting Endogenous Repair Pathways after AKI. Journal of the American Society of Nephrology: JASN, 0, 2016:990–998.

404. Jarkovská D., Valešová L., Chvojka J., Beneš J., Švíglerová J., Florová B., Nalos L., Matějovič M., Štengl M.: Heart rate variability in porcine progressive peritonitis-induced sepsis. Frontiers in Physiology, 6, 2016:nestránkováno.

405. Jindra P., Raida L., Lysák D., Karas M., Papajík T., Jungová A., Mohammadová L., Houdová L.: Pro-gnostic factors to predict outcome of reduced intensity allogeneic haematopoietic cell transplantation for chronic lymphocytic leukemia. Neoplasma, 63, 2016:595–600.

406. Jindrová A., Tůma J., Sládek V.: Impact of Non-Invasively Induced Motor Deficits on Tibial Cortical Properties in Mutant Lurcher Mice. PLoS ONE, 11, 2016:nestránkováno.

407. Jiřík M., Tonar Z., Králíčková A., Eberlová L., Mírka H., Kochová P., Gregor T., Hošek P., Svobodová M., Rohan E., Králíčková M., Liška V.: Stereological quantification of microvessels using semiautomated evaluation of X-ray microtomography of hepatic vascular corrosion casts. International Journal of Com-puter Assisted Radiology and Surgery, 11, 2016:1803–1819.

408. Karas M., Steinerová K., Lysák D., Hrabětová M., Jungová A., Šrámek J., Jindra P., Polívka J., Holubec L.: Pre-transplant Quantitative Determination of NPM1 Mutation Significantly Predicts Outcome of AIlo-geneic Hematopoietic Stem Cell Transplantation in Patients with Normal Karyotype AML in Complete Remission. Anticancer Research, 36, 2016:5487–5498.

409. Karvunidis T., Harazim M., Raděj J., Novák I., Horák J., Matějovič M.: Laktátová acidóza asociova-ná s metforminem: minireview na podkladě kazuistik. Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:243–251.

410. Karvunidis T., Harazim M., Raděj J., Salaj P., Horák J., Novák I., Matějovič M.: Pětapadesátiletý muž s trombocytopenií a život ohrožujícím difuzním alveolárním krvácením: kazuistika. Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:170–176.

411. Kinkorová J., Topolčan O.: Biobanky – evropská infrastruktura. Časopis lékařů českých, 155, 2016:44–46. 412. Kinkorová J.: Biobanks in the era of personalized medicine: objectives, challenges, and innovation. EPMA

Journal, 7, 2016:nestránkováno. 413. Knöller , Stenzel T., Broeskamp F., Hornung R., Scheuerle A., McCook O., Wachter U., Vogt J., Matallo

J., Wepler M., Gläser H., Gröger M., Matějovič M., Calzia E., Lampl L., Georgieff M., Möller P., Asfar P., Radermacher P., Hafner: Effects of Hyperoxia and Mild Therapeutic Hypothermia During Resuscitation From Porcine Hemorrhagic Shock. Critical Care Medicine, 44, 2016:e264–e277.

414. Kobr J., Slavík Z., Uemura H., Saeed I., Furck A., Pizingerová K., Fremuth J., Tonar Z.: Right Ventricu-lar Pressure Overload and Pathophysiology of Growing Porcine Biomodel. Pediatric Cardiology, 37, 2016:1498–1506.

415. Kolinko Y., Cendelín J., Králíčková M., Tonar Z.: Smaller Absolute Quantities but Greater Relative Densities of Microvessels Are Associated with Cerebellar Degeneration in Lurcher Mice. Frontiers in Neuroanatomy, neuveden, 2016:nestránkováno.

416. Kolinko Y., Králíčková M., Tonar Z.: Histological evaluation of the healing of abdominal incisions in the pig – an in vivo experiment using tissue scaffolds (souhrnná výzkumná zpráva), 2016.

417. Korabečná M., Tonar Z., Tomori Z., Demjén E.: Způsob optimalizace dráhy laseru při laserové mikrodi-sekci (patent), č. 305856, 2016.

418. Korčáková E., Mírka H., Brůha J., Liška V., Skalický T.: Naše zkušenosti s užitím kontrastní ultrasono-grafie ke sledování efektu perkutánní radiofrekvenční ablace. Česká radiologie, 70, 2016:143–148.

419. Korčáková E., Mírka H., Kastner J., Novák P., Svoboda T.: Multiparametrická magnetická rezonance na 3T přístroji a její využití v diagnostice vyšších stádií karcinomu rekta. Plzeňský lékařský sborník – Supple-mentum, 2016, 2016:99–102.

420. Korenková V., Slyšková J., Novosadová V., Pizzamiglio S., Langerová L., Bjorkman J., Vyčítal O., Liška V., Levý M., Veškrňa K., Vodička P., Vodičková L., Kubista M., Verderio P.: The focus on sample qua-lity: Influence of colon tissue collection on reliability of qPCR data. Scientific Reports, 6, 2016: nestránkováno.

181

421. Křížková V., Dubová M., Šůsová S., Vyčítal O., Brůha J., Skála M., Liška V., Daum O., Souček P.: Protein expression of ATP-binding cassette transporters ABCC10 and ABCC11 associates with survival of colo-rectal cancer patients. Cancer Chemotherapy and Pharmacology, 78, 2016:595–603.

422. Kubíková T., Kochová P., Holeček M., Plencner M., Prosecká E., Filová E., Rampichová M., Tonar Z.: In vivo microscopic and mechanical characteristics of bioengineered and biodegradable tissue scaffolds and nanomaterials. Nanobiomaterials in Soft Tissue Engineering Applications of Nanobiomaterials, 1 vyd. Amsterdam: Elsevier, 2016: 457–490.

423. Kubíková T., Králíčková M., Tonar Z.: Histological evaluation of osseointegration of implants according to ISO Standard 10993–6 (souhrnná výzkumná zpráva), 2016.

424. Kučera R., Šmíd D., Topolčan O., Karlíková M., Fiala O., Slouka D., Skalický T., Třeška V., Kulda V., Šimánek V., Šafanda M., Pešta M.: Searching for New Biomarkers and the Use of Multivariate Analysis in Gastric Cancer Diagnostics. Anticancer Research, 36, 2016:1967–1971.

425. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Kinkorová J., Třeška V., Zedníková I., Slouka D., Šimánek V., Šafanda M., Babuška V.: The Role of TPS and TPA in the Diagnostics of Distant Metastases. Anticancer Research, 36, 2016:773–777.

426. Kuncová J., Jirkovská A., Švíglerová J., Marková M., Meireles DdS., Čedíková M.: Neonatal capsaicin administration impairs postnatal development of the cardiac chronotropy and inotropy in rats. Physiolo-gical Research, 65, 2016:S633–S642.

427. Kunická T., Procházka P., Krus I., Bendová P., Protivová M., Šůsová S., Hlaváč V., Liška V., Novák P., Schneiderová M., Pitule P., Brůha J., Vyčítal O., Vodička P., Souček P.: Molecular profile of 5-fluorouracil pathway genes in colorectal carcinoma. BMC Cancer, 16, 2016:nestránkováno.

428. Kuroda N., Hes O., Zhou M.: New and emerging renal tumour entities. Diagnostic Histopathology, 22, 2016:47–56.

429. Kuroda N., Ohe C., Deepika S., Yorita K., Mikami S., Furuya M., Nagashima Y., Hes O., Agaimy A., Michal M., Amin M.: Review of renal anastomosing hemangioma with focus on clinical and pathological aspects. Polish Journal of Pathology, 67, 2016:97–101.

430. Liška V., Emingr M., Skála M., Pálek R., Troup O., Novák P., Vyčítal O., Skalický T., Třeška V.: Jaterní metastázy karcinomů kolon a rekta z pohledu rozdílů v klinických parametrech. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:69–77.

431. Loskot P., Tonar Z., Baxa J., Valenta J.: The descending branch of the lateral circumflex femoral artery as an alternative conduit for coronary artery bypass grafting: Experience from an anatomical, radiological and histological study. Clinical Anatomy, 29, 2016:779–788.

432. Lysák D., Holubová M., Bergerová T., Vávrová M., Cangemi GC., Ciccocioppo R., Kužliak P., Jindra P.: Validation of shortened 2-day sterility testing of mesenchymal stem cell-based therapeutic preparation on an automated culture system. Cell and Tissue Banking, 17, 2016:1–9.

433. Lysák D., Koutová L., Holubová M., Vlas T., Miklíková M., Jindra P.: The Quality Control of Mesenchy-mal Stromal Cells by in Vitro Testing of Their Immunomodulatory Effect on Allogeneic Lymphocytes. Folia Biologica, 62, 2016:120–130.

434. Maroto-Morales A., García Alvarez O., Ramón M., Martínez-Pastor F., Fernández-Santos MR., Soler AJ., Garde JJ.: Current status and potential of morphometric sperm analysis. Asian Journal of Andrology, 18, 2016:863–870.

435. Matějovič M., Ince C., Chawla LS., Blantz R., Molitoris BA., Rosner MH., Okusa MD., Kellum JA., Ronco C.: Renal Hemodynamics in AKI: In Search of New Treatment Targets. Journal of the American Society of Nephrology : JASN, 27, 2016:49–58.

436. Matějovič M., Tůma Z., Moravec J., Valešová L., Sýkora R., Chvojka J., Beneš J., Mareš J.: Renal Pro-teomic Responses to Severe Sepsis and Surgical Trauma: Dynamic Analysis of Porcine Tissue Biopsies. Shock, 46, 2016:453–464.

437. Mayer Jr. O., Mlíková Seidlerová J., Filipovský J., Vágovičová P., Wohlfahrt P., Cífková R., Windrichová J., Topolčan O.: Soluble receptor for advanced glycation end products and increased aortic stiffness in the general population. Hypertension Research, 39, 2016:266–271.

438. Mayer Jr. O., Seidlerová J., Vaněk J., Karnosová P., Bruthans J., Filipovský J., Wohlfahrt P., Cífková R., Windrichová J., Knapen M., Drummen N., Vermeer C.: The abnormal status of uncarboxylated matrix

182

Gla protein species represents an additional mortality risk in heart failure patients with vascular disease. International Journal of Cardiology, 203, 2016:916–922.

439. Mayer Jr. O., Seidlerová J., Wohlfahrt P., Filipovský J., Vaněk J., Cífková R., Windrichová J., Topolčan O., Knapen M., Drummen N., Vermeer C.: Desphospho-uncarboxylated matrix Gla protein is associated with increased aortic stiffness in a general population. Journal of Human Hypertension, 30, 2016:418–423.

440. Mayer Jr. O.: Matrix Gla protein jako přirozený inhibitor vaskulárních kalcifikací a potenciální léčebný cíl. Časopis lékařů českých, 155, 2016:13–16.

441. Mehdipour M., Daghigh Kia H., Najafi A., Vaseghi Dodaran H., García Alvarez O.: Effect of green tea (Camellia sinensis) extract and pre-freezing equilibration time on the post-thawing quality of ram semen cryopreserved in a soybean lecithin-based extender. Cryobiology, 73, 2016:297–303.

442. Michal M., Bulimbasic S., Coric M., Šedivcová M., Kazakov D., Michal M., Hes O.: Pancreatic analogue solid pseudopapillary neoplasm arising in the paratesticular location. The first case report. Human Patho-logy, 56, 2016:52–56.

443. Michal M., Kazakov D., Dundr P., Pecková K., Agaimy A., Kutzner H., Havlíček F., Daum O., Dubová M., Michal M.: Histiocytosis With Raisinoid Nuclei: A Unifying Concept for Lesions Reported Under Diffe-rent Names as Nodular Mesothelial/Histiocytic Hyperplasia, Mesothelial/Monocytic Incidental Cardiac Excrescences, Intralymphatic Histiocytosis, and Others A Report of 50 Cases. American Journal of Sur-gical Pathology, 40, 2016:1507–1516.

444. Michal M., Kazakov D., Hadravský L., Agaimy A., Švajdler M., Kuroda N., Michal M.: Pleomorphic hyalinizing angiectatic tumor revisited: all tumors manifest typical morphologic features of myxoinfla-mmatory fibroblastic sarcoma, further suggesting 2 morphologic variants of a single entity. Annals of Diagnostic Pathology, 20, 2016:40–43.

445. Miklíková M., Jarkovská D., Čedíková M., Švíglerová J., Kuncová J., Nalos L., Kořínková A., Liška V., Lysák D., Králíčková M., Vištejnová L., Štengl M.: Vliv mesenchymálních kmenových buněk na in vitro kulturu dospělých prasečích kardiomyocytů. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:35–48.

446. Mírka H., Ferda J., Baxa J.: Assessment of myocardial enhancement during coronary CT angiography in critically ill patients. European Journal of Radiology, 85, 2016:1909–1913.

447. Mistrová E., Kruzliak P., Chottová Dvořáková M.: Role of substance P in the cardiovascular system. Neuropeptides, 58, 2016:41–51.

448. Müllerová D., Pešta M., Čedíková M., Dvořáková J., Kulda V., Srbecká K., Müller L., Dvořák P., Krip-nerová M., Králíčková M., Babuška V., Kuncová J.: DDE downregulates PLIN2 expression during differentiation of mesenchymal stem cells into adipocytes in lipid-enriched medium. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:113–117.

449. Nevoral J., Bodart J., Petr J.: Gasotransmitters in gametogenesis and early development: Holy Trinity for Assisted Reproductive Technology. A Review. Oxidative Medicine and Cellular Longevity, Neuveden, 2016:nestránkováno.

450. Okusa MD., Rosner MH., Kellum JA., Ronco C., Matějovič M.: Therapeutic Targets of Human AKI: Harmonizing Human and Animal AKI. Journal of the American Society of Nephrology : JASN, 27, 2016:44–48.

451. Opatrná S., Pöpperlová A., Lysák D., Fuchsová R., Trefil L., Racek J., Topolčan O.: Effects of Icodextrin and Glucose Bicarbonate/Lactate-Buffered Peritoneal Dialysis Fluids on Effluent Cell Population and Biocompatibility Markers IL-6 and CA125 in Incident Peritoneal Dialysis Patients. Therapeutic Apheresis and Dialysis, 20, 2016:149–157.

452. Opatrná S.: Nízká sérová koncentrace bikarbonátů předpovídá zánik reziduální renální funkce u peritoneál- ní dialyzovaných pacientů-komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:10–12.

453. Opatrná S.: Peritoneální zánět a EPS: výsledky studie GLOBAL FLuid Study – komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:15–16.

454. Opatrná S.: Porovnání rizika nově vzniklého srdečně-cévního onemocnění u pacientů v terminálním stadiu renálního selhání léčených hemodialýzou a peritoneální dialýzou-komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:12–14.

455. Opatrná S.: Poškození vaskulárních funkcí u chronického renálního onemocnní přispívá k intoleranci fyzické zátěže – komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:22–24.

183

456. Opatrná S.: Včasná nefrologická péče před rozvojem terminálního selhání ledvin-komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:12–13.

457. Opatrná S.: Vliv oxidovaného albuminu na stav hydratace pacientů léčených PD – komentář. Postgradu-ální nefrologie, 14, 2016:13–14.

458. Ostrovská L., Brož A., Fučíková A., Bělinová T., Sugimoto H., Kanno T., Fujii M., Valenta J., Hubálek Kalbáčová M.: The impact of doped silicon quantum dots on human osteoblasts. RSC Advances, Neuve-den, 2016:63403–63413.

459. Ostrovská L., Vištejnová L., Džugan J., Sláma P., Kubina T., Ukraintsev E., Kubies D., Králíčková M., Hubálek Kalbáčová M.: Biological evaluation of ultra-fine titanium with improved mechanical strength for dental implant engineering. Journal of Materials Science, 51, 2016:3097–3110.

460. Papagiannitsis C., Di Pilato V., Giani T., Giakkoupi P., Riccobono E., Landini G., Miriagou V., Vatopoulos AC., Rossolini GM.: Characterization of KPC-encoding plasmids from two endemic settings, Greece and Italy. Journal of Antimicrobial Chemotherapy, 71, 2016:2824–2830.

461. Papagiannitsis C., Dolejská M., Izdebski R., Giakkoupi P., Skálová A., Chudějová K., Dobiášová, Vatou-polos A., Derde L., Bonten M., Gniadkowski M., Hrabák J.: Characterisation of IncA/C2 plasmids carrying an In416-like integron with the blaVIM-19 gene from Klebsiella pneumoniae ST383 of Greek origin. International Journal of Antimicrobial Agents, 47, 2016:158–162.

462. Pecková K., Daum O., Michal M., Čurčíková R., Michal M.: Selected case from the Arkadi M. Rywlin International pathology slide seminar: benign Warthin tumor of the thyroid. Advances in Anatomic Patho-logy, 23, 2016:339–342.

463. Pecková K., Michal M., Hadravský L., Suster S., Damjanov I., Miesbauerová M., Kazakov D., Vernerová Z., Michal M.: Littoral cell angioma of the spleen: a study of 25 cases with confirmation of frequent associ-ation with visceral malignancies. Histopathology, 69, 2016:762–774.

464. Pivovarčíková K., Pecková K., Martínek P., Montiel D., Kalusová K., Pitra T., Hora M., Skenderi F., Ulamec M., Daum O., Rotterová P., Ondič O., Dubová M., Čuřík R., Dunatov A., Svoboda T., Michal M., Hes O.: “Mucin”-secreting papillary renal cell carcinoma: clinicopathological, immunohistochemical, and molecular genetic analysis of seven cases. Virchows Archiv: an international journal of pathology, 469, 2016:71–80.

465. Pivovarčíková K., Pitra T., Vaněček T., Alaghehbandan R., Gomolčáková B., Ondič O., Pecková K., Rotterová, Hora M., Dušek M., Michal M., Hes O.: Comparative study of TERT gene mutation analy-sis on voided liquid-based urine cytology and paraffin-embedded tumorous tissue. Annals of Diagnostic Pathology, 24, 2016:7–10.

466. Planelles M., Macias L., Peiro G., Bulimbasic S., Hes O., Robles A., Michal M., Davidson W., Lopez J.: Rheb/mTOR/p70s6k Cascade and TFE3 Expression in Conventional and Sclerosing PEComas of the Urinary Tract. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:514–520.

467. Polívka J., Polívka J., Krakorová K., Peterka M., Topolčan O.: Current status of biomarker research in neurology. EPMA Journal [online], 7, 2016:1–13.

468. Polívka J., Polívka J., Rohan V., Přibáň V.: Aktuální pohled na management nízkostupňových gliových nádorů centrálního nervového systému. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016: 534–540.

469. Polívka J., Polívka J., Řepík T., Rohan V., Hes O., Topolčan O.: Co-deletion of 1p/19q as Prognostic and Predictive Biomarker for Patients in West Bohemia with Anaplastic Oligodendroglioma. Anticancer Research, 36, 2016:471–476.

470. Poprach A., Lakomý R., Bortlíček Z., Melichar B., Pavlík T., Slabý O., Vyzula R., Svoboda M., Kiss I., Študentová H., Zemanová M., Fiala O., Kubáčková K., Dušek L., Hornová J., Büchler T.: Efficacy of Sunitinib in Elderly Patients with Metastatic Renal Cell Carcinoma: Data from Real-World Clinical Practi-ce. Drugs and Aging, 33, 2016:655–663.

471. Procházková K., Hora M., Eret V., Stránský P., Ürge T., Pitra T., Hošek P., Ferda J., Hes O.: Otevřená resekce papilárního renálního karcinomu kategorie cT2a. Česká urologie, 20, 2016:192–194.

472. Rabb H., Griffin MD., McKay, Swaminathan S., Pickkers P., Rosner MH., Kellum JA., Ronco C., Matě-jovič M.: Inflammation in AKI: Curent Understanding, Key Questions, and Knowledge Gaps. Journal of the American Society of Nephrology: JASN, 0, 2016:371–379.

184

473. Rajdl D., Racek J., Trefil L., Stehlík P., Kolaja Dobrá J., Babuška V.: Effect of Folic Acid, Betaine, Vitamin B6, and Vitamin B12 on Homocysteine and Dimethylglycine Levels in Middle-Aged Men Drinking White Wine. Nutrients, 34, 2016:nestránkováno.

474. Rosenberg J., Byrtus M., Štengl M.: Combined model of bladder detrusor smooth muscle and interstitial cells. Experimental Biology and Medicine, 241, 2016:1853–1864.

475. Rosenberg J., Štengl M., Byrtus M.: Simple model of the Cajal-like interstitial cell and its analysis. Applied Mechanics and Materials, 821, 2016:677–684.

476. Ruszniewski P., Valle JW., Lombard-Bohas C., Cuthbertson DJ., Perros P., Holubec L., Delle Fave G., Smith D., Niccoli P., Maisonobe P., Atlan P., Caplin ME.: Patient-reported outcomes with lanreotide Auto-gel/Depot for carcinoid syndrome: An international observational study. Digestive and Liver Disease, 48, 2016:552–558.

477. Rušavý Z., Karbanová J., Jansová M., Kališ V.: Anal incontinence and fecal urgency following vaginal delivery with episiotomy among primiparous patients. International Journal of Gynecology and Obstetrics, 135, 2016:290–294.

478. Rušavý Z.: Poruchy pánevního dna po porodu. Acta Medicinae, 5, 2016:31–32. 479. Scheepers L., Wei F., Stolarz-Skrzypek K., Malyutina S., Tikhonoff V., Thijs L., Salvi E., Barlassina C.,

Filipovský J., Casiglia E., Nikitin Y., Kawecka-Jaszcz K., Manunta P., Cusi D., Boonen A., Staessen J., Arts I.: Xanthine oxidase gene variants and their association with blood pressure and incident hypertensi-on: a population study. Journal of Hypertension, 34, 2016:2147–2154.

480. Skálová A., Šteiner P., Vaněček T.: Novinky v molekulární diagnostice karcinomů slinných žláz: „translo-kační karcinomy“. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:139–145.

481. Skenderi F., Ulamec M., Vranic S., Bilalovic N., Pecková K., Rotterová P., Kokošková B., Trpkov K., Veselá P., Hora M., Kalusová K., Sperga M., Montiel DP., Cabrero IA., Bulimbasic S., Branžovský J., Michal M., Hes O.: Cystic renal oncocytoma and tubulocystic renal cell carcinoma: morphologic and immunohistochemical comparative study. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:112–119.

482. Slavíková J., Mistrová E., Chottová Dvořáková M.: Diabetická kardiomyopatie: patofyziologické mecha-nismy strukturních a funkčních změn. Československá fyziologie, 65, 2016:75–83.

483. Slavíková J., Mistrová E., Klenerová V., Kruzliak P., Caprnda M., Hynie S., Šída P., Chottová Dvořáková M.: Effects of immobilizations stress with or without water immersion on the expression of atrial natriuretic peptide in the hearts of two rat strains. American Journal of Translational Research, 8, 2016:3148–3158.

484. Slouka D., Poleník P., Hes O., Šmíd D., Sláma K., Hošek P., Boudová L.: Can we improve clinical results of tonsillectomy using lasers?. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:35–40.

485. Smith S., Trpkov K., Chen Y., Mehra R., Sirohi D., Ohe C., Cani A., Hovelson D., Omata K., McHugh J., Jochum W., Colecchia M., Amin M., Divatia M., Hes O., Menon S., da Cunha I., Tripodi S., Brimo F., Gill A., Osunkoya A., Magi-Galluzzi C., Sibony M., Williamson S., Nesi G., Picken M., Maclean F., Agaimy A., Cheng L., Epstein J., Reuter VE., Tickoo SK., Tomins SA., Amin MB.: Tubulocystic Carcinoma of the Kidney With Poorly Differentiated Foci A Frequent Morphologic Pattern of Fumarate Hydratase-deficient Renal Cell Carcinoma. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:1457–1472.

486. Svatoň M., Fiala O., Pešek M., Bortlíček Z., Minárik M., Benešová L., Topolčan O.: The Prognostic Role of KRAS Mutation in Patients with Advanced NSCLC Treated with Second- or Third-line Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:1077–1082.

487. Šafránek J., Třeška V., Skalický T., Špidlen V., Doležal J., Kubačková D., Zeithaml J., Skála M., Hošek P.: Karcinom štítné žlázy, desetiletý soubor. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:394–397.

488. Šmíd D., Kulda V., Srbecká K., Kubačková D., Doležal J., Daum O., Kučera R., Topolčan O., Třeška V., Skalický T., Pešta M.: Tissue microRNAs as predictive markers for gastric cancer patients undergoing palliative chemotherapy. International Journal of Oncology, 48, 2016:2693–2703.

489. Štiavnická M., García Alvarez O., Nevoral J., Králíčková M., Peter S.: Key Features of Genomic Imprin-ting during Mammalian Spermatogenesis: Perspectives for Human assisted Reproductive Therapy: A Review. Anatomy & Physiology: Current Research, 6, 2016:nestránkováno.

185

490. Švajdler M., Laco J., Kašpírková J., Ondič O., Michal M., Skálová A.: Úloha patológa v diagnostike HPV asociovaných skvamocelulárnych karcinómov oblasti hlavy a krku. Head and Neck Cancer news, 1, 2016:12–19.

491. Švajdler M., Michal M., Dubinský P., Švajdler P., Ondič O., Michal M.: Endometrial endometrioid carcinoma with large cystic growth configuration and deceptive pattern of invasion associated with abundant nodular fasciitis-like stroma: a unique hitherto unreported histology in endometrioid carcinoma. Advances in Anatomic Pathology, 23, 2016:381–384.

492. Tantcheva-Poor I., Vaněček T., Lurati M., Rychly B., Kempf W., Michal M., Kazakov D.: Report of Three Novel Germline CYLD Mutations in Unrelated Patients with Brooke-Spiegler Syndrome, Including Clas-sic Phenotype, Multiple Familial Trichoepitheliomas and Malignant Transformation. Dermatology, 232, 2016:30–37.

493. Tonar Z., Tomášek P., Loskot P., Janáček J., Králíčková M., Witter K.: Vasa vasorum in the tunica media and tunica adventitia of the porcine aorta. Annals of Anatomy, 205, 2016:22–36.

494. Trpkov , Hes O., Bonert M., Lopez JI., Bonsib SM., Nesi G., Comperat E., Sibony M., Berney DM., Martínek P., Bulimbasic S., Suster S., Sangoi A., Yilmaz A., Higgins, Zhou M., Gill AJ., Przybycin CG., Magi-Galluzzi , McKenney JK.: Eosinophilic, Solid, and Cystic Renal Cell Carcinoma Clinicopathologic Study of 16 Unique, Sporadic Neoplasms Occurring in Women. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:60–71.

495. Trpkov K., Hes O., Agaimy A., Bonert M., Martínek P., Magi-Galluzzi C., Kristiansen G., Lueders C., Nesi G., Comperat E., Sibony M., Berney D., Mehra R., Brimo F., Hartmann A., Husain A., Frizzell N., Hills K., Maclean F., Srinivasan B., Gill A.: Fumarate Hydratase-deficient Renal Cell Carcinoma Is Strongly Correlated With Fumarate Hydratase Mutation and Hereditary Leiomyomatosis and Renal Cell Carcinoma Syndrome. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:865–875.

496. Tůma Z., Kuncová J., Mareš J., Grundmanová M., Matějovič M.: Proteomic approaches to the study of renal mitochondria. Biomedical Papers, 160, 2016:173–182.

497. Tůma Z., Kuncová J., Mareš J., Matějovič M.: Mitochondrial proteomes of porcine kidney cortex and medulla: foundation for translational proteomics. Clinical and Experimental Nephrology, 20, 2016:39–49.

498. Ulamec M., Skenderi F., Trpkov , Kruslin B., Vranic S., Bulimbasic , Trivunic S., Montiel DP., Pecková K., Pivovarčíková K., Ondič O., Daum O., Rotterová P., Dušek M., Hora M., Michal M., Hes O.: Solid papillary renal cell carcinoma: clinicopathologic, morphologic, and immunohistochemical analysis of 10 cases and review of the literature. Annals of Diagnostic Pathology, 23, 2016:51–57.

499. Ulamec M., Skenderi F., Zhou M., Krušlin B., Martínek P., Grossmann P., Pecková K., Alvarado-Cabrero I., Kalusová K., Kokošková B., Rotterová P., Hora M., Daum O., Dubová M., Bauleth PKD., Slouka D., Sperga M., Davidson W., Rychlý B., Perez Montiel D., Michal M., Hes O.: Molecular genetic alterations in renal cell carcinomas with tubulocystic pattern: tubulocystic renal cell carcinoma, tubulocystic renal cell carcinoma with heterogenous component and familial leiomyomatosis-associated renal cell carcino-ma. Clinicopathologic and molecular genetic analysis of 15 cases. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:521–530.

500. Uvízl R., Adamus M., Černý V., Dušek L., Jarkovský J., Šrámek V., Matějovič M., Šťourač P., Kula R., Malaska J., Ševčík P.: Patient survival, predictive factors and disease course of severe sepsis in Czech inten-sive care units: A multicentre, retrospective, observational study. Biomedical Papers, 160, 2016:287–297.

501. Vaněk J., Mayer Jr. O., Mlíková Seidlerová J., Bruthans J., Kielbergerová L., Wohlfahrt P., Krajčovie- chová A., Filipovský J., Cífková R.: A comparison of secondary prevention practice in poststroke and coronary heart disease patients. Public Health, 2016, 2016:64–72.

502. Verdánová M., Rezek B., Brož A., Ukraintsev E., Babchenko O., Artemenko A., Izak T., Kromka A., Kal-báč M., Hubálek Kalbáčová M.: Nanocarbon Allotropes-Graphene and Nanocrystalline Diamond-Promote Cell Proliferation. Small, 12, 2016:2499–2509.

503. Vodička P., Musak L., Fiorito G., Vymetálková V., Vodičková L., Naccarati A.: DNA and chromosomal damage in medical workers exposed to anaesthetic gases assessed by the lymphocyte cytokinesis-block micronucleus (CBMN) assay. A critical review. Mutation Research: Reviews, 770, 2016:26–34.

186

504. Vodička P., Pardini B., Vymetálková V., Naccarati A.: Polymorphisms in Non-coding RNA Genes and Their Targets Sites as Risk Factors of Sporadic Colorectal Cancer. Non-coding RNAs in Colorectal Can-cer, 1 vyd. Neuveden: Springer, 2016: 123–149.

505. Vožeh F.: Imunita – nejen významný patogenetický faktor, ale i nedílná součást psychoneuroendokrino--imunitních regulací. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:97–105.

506. Vyčítal O., Liška V., Geiger J., Třeška V.: Diagnostika a léčba biliárního ileu. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:83–86.

507. Vychytilová-Faltejsková P., Pešta M., Radová L., Liška V., Daum O., Kala Z., Svoboda M., Kiss I., Slabý O.: Genome-wide microRNA Expression Profiling in Primary Tumors and Matched Liver Metastasis of Pati-ents with Colorectal Cancer. Cancer Genomics and Proteomics, 13, 2016:311–316.

508. Vymetálková V., Vodička P., Pardini B., Rosa F., Levý M., Schneiderová M., Liška V., Vodičková L., Nilsson T., Farkas S.: Epigenome-wide analysis of DNA methylation reveals a rectal cancer-specific epigenomic signature. Epigenomics, 8, 2016:1193–1207.

509. Windrichová J., Fuchsová R., Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Fínek J., Slípková D., Karlíková M., Svobodová J.: Testing of a Novel Cancer Metastatic Multiplex Panel for the Detection of Bone-metastatic Disease – a Pilot Study. Anticancer Research, 36, 2016:1973–1978.

510. Zámostná K., Nevoral J., Kott T., Procházka R., Orsák M., Šulc M., Pajkošová V., Pavlík V., Žalmanová T., Hošková K., Jílek F., Klein P.: A simple method for assessing hyaluronic acid production by cumulus--oocyte complexes. Czech Journal of Animal Science, 61, 2016:251–261.

511. Zatloukal J., Pouska J., Kletečka J., Pradl R., Beneš J.: Comparison of the accuracy of hemoglobin point of care testing using HemoCue and GEM Premier 3000 with automated hematology analyzer in emergency room. Journal of Clinical Monitoring and Computing, 30, 2016:949–956.

512. Zhang M., Wang Z., Obazee O., Jia J., Childs E., Hoskins J., Figlioli G., Mocci E., Collins I., Chung C., Hautman C., Arslan A., Beane-Freeman L., Bracci P., Buring J., Duell E., Gallinger S., Giles G., Goodman G., Goodman P., Kamineni A., Kolonel L., Kulke M., Malats N., Olson S., Sesso H., Visvanathan K., White E., Zheng W., Abnet C., Souček P., Vodička P.: Three new pancreatic cancer susceptibility signals identified on chromosomes 1q32.1, 5p15.33 and 8q24.21. Oncotarget, 7, 2016:66328–66343.

513. Žalmanová T., Hošková K., Nevoral J., Prokešová Š., Zámostná K., Kott T., Petr J.: Bisphenol S instead of bisphenol A: a story of reproductive disruption by regretable substitution – a review. Czech Journal of Animal Science, 61, 2016:433–449.

514. Žalmanová T., Hošková K., Nevoral J., Prokešová Š., Zámostná K., Kotíková Z., Petr J.: Story of Bisphenol S – Steps from Bad to Worse. Anthropologia Integra [online], 7, 2016:7–12.

ÚSTAV ANATOMIE – DEPARTMENT OF ANATOMY

450. Babuška V., Moztarzadeh O., Kubíková T., Moztarzadeh A., Hrušák D., Tonar Z.: Evaluating the osse-ointegration of nanostructured titanium implants in animal models: Current experimental methods and perspectives. Biointerphases [online], 11, 2016:nestránkováno.

451. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málková M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkologických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

452. Eberlová L., Liška V., Mírka H., Gregor T., Tonar Z., Pálek R., Skála M., Brůha J., Vyčítal O., Kalusová K., Haviar S., Králíčková M., Lametschwandtner A.: Porcine Liver Vascular Bed in Biodur E20 Corrosion Casts. Folia Morphologica, 75, 2016:154–161.

453. Jiřík M., Tonar Z., Králíčková A., Eberlová L., Mírka H., Kochová P., Gregor T., Hošek P., Svobodová M., Rohan E., Králíčková M., Liška V.: Stereological quantification of microvessels using semiautomated evaluation of X-ray microtomography of hepatic vascular corrosion casts. International Journal of Com-puter Assisted Radiology and Surgery, 11, 2016:1803–1819.

454. Koudela K., Koudela K., Koudelová J., Landor I., Vavřík P., Popelka S., Chacón Gil P., Fiala P., Křen J., Jansová M., Valešová M., Firýtová R., Ryba L.: Primoimplantace totální náhrady kolenního kloubu. 1 vyd. Praha: Axonite CZ, 2016: 144.

187

455. Loskot P., Tonar Z., Baxa J., Valenta J.: The descending branch of the lateral circumflex femoral artery as an alternative conduit for coronary artery bypass grafting: Experience from an anatomical, radiological and histological study. Clinical Anatomy, 29, 2016:779–788.

456. Tonar Z., Tomášek P., Loskot P., Janáček J., Králíčková M., Witter K.: Vasa vasorum in the tunica media and tunica adventitia of the porcine aorta. Annals of Anatomy, 205, 2016:22–36.

ÚSTAV BIOFYZIKY – DEPARTMENT OF BIOPHYSICS

485. Bolek L., Dejmek J., Růžička J., Beneš J., Petránková Z.: Heat exchanger with laminariser (patent), č. US 9500415, 2016 .

486. Dejmek J., Marková M., Bolek L., Babuška V., Kuncová J.: Vliv zvýšeného parciálního tlaku kyslíku na růst a metabolismus fibroblastů – výsledky pilotní studie. Sborník příspěvků z konference V. ostravské dny hyperbarické medicíny, 1 vyd. Ostrava: X-media s.r.o., 2016: 70–77.

487. Šlechtová J., Hajšmanová Z., Lavičková A., Šigutová P.: První zkušenosti s podáním antidota dabigatran etexilátu ve FN Plzeň. Časopis lékařů českých, 155, 2016:442–444.

ÚSTAV BIOLOGIE – DEPARTMENT OF BIOLOGY

477. Baxa J., Beneš J., Brůha J., Ferda J., Hošek P., Jansová M., Jiřík M., Jonášová A., Králíčková M., Křeč-ková J., Křen J., Liška V., Lobovský L., Lukeš V., Mírka H., Pálek R., Pešta M., Pitule P., Rohan E., Rosenberg J., Skála M., Skalický T., Štengl M., Svobodová M., Tonar Z., Třeška V., Tupý R., Vimmr J., Vyčítal O.: Experimental surgery. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016: 544.

478. Čedíková M., Kripnerová M., Dvořáková J., Pitule P., Grundmanová M., Babuška V., Müllerová D., Kuncová J.: Mitochondria in White, Brown and Beige Adipocytes. Stem Cells International, Neuveden, 2016:nestránkováno.

479. Čedíková M., Kripnerová M., Pitule P., Marková M., Kuncová J.: Is aging reversible? – Beneficial effects of exercise. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:9–15.

480. Čedíková M., Pitule P., Kripnerová M., Marková M., Kuncová J.: Multiple Roles of Mitochondria in Aging Processes. Physiological Research, 65, 2016:S519-S531.

481. Golubnitschaja O., Debald M., Yeghiazaryan K., Kuhn W., Pešta M., Costigliola V., Grech G.: Breast cancer epidemic in the early twenty-first century: evaluation of risk factors, cumulative questionnaires and recommendations for preventive measures. Tumor Biology, 37, 2016:12941–12957.

482. Islam S., Mokhtari R., Akbari P., Hatina J., Yeger H., Farhat W.: Simultaneous Targeting of Bladder Tumor Growth, Survival, and Epithelial-to-Mesenchymal Transition with a Novel Therapeutic Combination of Acetazolamide (AZ) and Sulforaphane (SFN). Targeted Oncology, 11, 2016:209–227.

483. Kalfeřt D., Čelakovský P., Ludvíková M.: Význam exprese galektinu-3 u glotického dlaždicobuněčného karcinomu hrtanu. Otorinolaryngologie a foniatrie, 65, 2016:76–81.

484. Korabečná M., Geryk J., Hora M., Steiner P., Šeda O., Tesař V.: Genome-wide methylation analysis of tubulocystic and papillary renal cell carcinomas. Neoplasma, 63, 2016:402–410.

485. Korabečná M., Steiner P., Jirkovská M.: DNA from microdissected tissues may be extracted and stored on microscopic slides. Neoplasma, 63, 2016:518–522.

486. Korabečná M., Tonar Z., Tomori Z., Demjén E.: Způsob optimalizace dráhy laseru při laserové mikrodi-sekci (patent), č. 305856, 2016.

487. Kripnerová M.: Novinky z oblasti sarkomů měkkých tkání-18th ECCO-40th ESMO Evropský onkologic-ký kongres 2015. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:151–158.

488. Kučera R., Šmíd D., Topolčan O., Karlíková M., Fiala O., Slouka D., Skalický T., Třeška V., Kulda V., Šimánek V., Šafanda M., Pešta M.: Searching for New Biomarkers and the Use of Multivariate Analysis in Gastric Cancer Diagnostics. Anticancer Research, 36, 2016:1967–1971.

188

489. Kulda V., Topolčan O., Kučera R., Kripnerová M., Srbecká K., Hora M., Hes O., Klečka J., Babuška V., Roušarová M., Benson V., Pešta M.: Prognostic Significance of TMPRSS2-ERG Fusion Gene in Prostate Cancer. Anticancer Research, 36, 2016:4787–4793.

490. Müllerová D., Pešta M., Čedíková M., Dvořáková J., Kulda V., Srbecká K., Müller L., Dvořák P., Krip-nerová M., Králíčková M., Babuška V., Kuncová J.: DDE downregulates PLIN2 expression during differentiation of mesenchymal stem cells into adipocytes in lipid-enriched medium. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:113–117.

491. Šmíd D., Kubačková D., Doležal J., Fichtl J., Pešta M., Kulda V., Daum O., Třeška V., Skalický T.: Prediktivní a prognostické faktory karcinomu žaludku. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:156–161.

492. Šmíd D., Kulda V., Srbecká K., Kubačková D., Doležal J., Daum O., Kučera R., Topolčan O., Třeška V., Skalický T., Pešta M.: Tissue microRNAs as predictive markers for gastric cancer patients undergoing palliative chemotherapy. International Journal of Oncology, 48, 2016:2693–2703.

493. Vychytilová-Faltejsková P., Pešta M., Radová L., Liška V., Daum O., Kala Z., Svoboda M., Kiss I., Sla- bý O.: Genome-wide microRNA Expression Profiling in Primary Tumors and Matched Liver Metastasis of Patients with Colorectal Cancer. Cancer Genomics and Proteomics, 13, 2016:311–316.

ÚSTAV EPIDEMIOLOGIE – DEPARTMENT OF EPIDEMIOLOGY

293. Ceyhan M., Dagan R., Sayiner A., Chernyshova L., Dinleyici EC., Hryniewicz W., Kulcsár A., Maďaro-vá, Pazdiora P., Sidorenko S., Streinu-Cercel A., Tambić-Andrašević A., Yeraliyeva L.: Surveillance of pneumococcal diseases in Central and Eastern Europe. Human Vaccines and Immunotherapeutics, 12, 2016:2124–2134.

294. Eiselt J., Kielberger L., Rajdl D., Racek J., Pazdiora P., Malánová L.: Previous Vaccination and Age are More Important Predictors of Immune Response to Influenza Vaccine than Inflammation and Iron Status in Dialysis Patients. Kidney & Blood Pressure Research, 41, 2016:139–147.

295. Pazdiora P., Jelínková H., Švecová M., Eiselt J., Malánová L.: Zkušenosti s očkováním proti chřipce v sezóně 2015/2016. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie, 25, 2016:31–32.

296. Pazdiora P., Jelínková H., Švecová M., Eiselt J., Malánová L.: Zkušenosti s očkováním proti chřipce v sezóně 2016/2017. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie, 25, 2016:380–381.

297. Saibertová S., Pokorná A., Vasmanská S., Búřilová P., Müllerová N., Fiedlerová L., Svobodová D., Cam-prová P., Šmelková G., Kubátová L.: Hodnocení vybraných mezinárodních klinických doporučených postupů v managementu dekubitů (nástroj AGREE II). Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:S40–S44.

298. Tichopád A., Müllerová J., Jackowska T., Nemes E., Pazdiora P., Sloesen B., Štefkovičová M.: Cost burden of severe community-acquired rotavirus gastroenteritis requiring hospitalization in the Czech Republic, Slovakia, Poland and Hungary: a retrospective patient chart review. Value in Health Regional Issues, 10, 2016:53–60.

ÚSTAV FYZIOLOGIE – DEPARTMENT OF PHYSIOLOGY

704. Čedíková M., Kripnerová M., Dvořáková J., Pitule P., Grundmanová M., Babuška V., Müllerová D., Kuncová J.: Mitochondria in White, Brown and Beige Adipocytes. Stem Cells International, Neuveden, 2016:nestránkováno.

705. Čedíková M., Kripnerová M., Pitule P., Marková M., Kuncová J.: Is aging reversible? – Beneficial effects of exercise. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:9–15.

706. Čedíková M., Pitule P., Kripnerová M., Marková M., Kuncová J.: Multiple Roles of Mitochondria in Aging Processes. Physiological Research, 65, 2016:S519–S531.

707. Dejmek J., Marková M., Bolek L., Babuška V., Kuncová J.: Vliv zvýšeného parciálního tlaku kyslíku na růst a metabolismus fibroblastů – výsledky pilotní studie. Sborník příspěvků z konference V. ostravské dny hyperbarické medicíny, 1 vyd. Ostrava: X-media s.r.o., 2016: 70–77.

189

708. Grundmanová M., Jarkovská D., Süß A., Tůma Z., Marková M., Grundman Z., El-Kadi A., Čedíková M., Štengl M., Kuncová J.: Propofol-Induced Mitochondrial and Contractile Dysfunction of the Rat Ventricu-lar Myocardium. Physiological Research, 65, 2016:601–609.

709. Hertelyova Z., Salaj R., Chmelarova A., Dombrovsky P., Chottová Dvořáková M., Kruzliak P.: The association between lipid parameters and obesity in university students. Journal of Endocrinological Investigation [online], 39, 2016:769–778.

710. Jarkovská D., Valešová L., Chvojka J., Beneš J., Švíglerová J., Florová B., Nalos L., Matějovič M., Štengl M.: Heart rate variability in porcine progressive peritonitis-induced sepsis. Frontiers in Physiology, 6, 2016:nestránkováno.

711. Kuncová J., Jirkovská A., Švíglerová J., Marková M., Meireles DdS., Čedíková M.: Neonatal capsaicin administration impairs postnatal development of the cardiac chronotropy and inotropy in rats. Physiolo-gical Research, 65, 2016:S633-S642.

712. Miklíková M., Jarkovská D., Čedíková M., Švíglerová J., Kuncová J., Nalos L., Kořínková A., Liška V., Lysák D., Králíčková M., Vištejnová L., Štengl M.: Vliv mesenchymálních kmenových buněk na in vitro kulturu dospělých prasečích kardiomyocytů. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:35–48.

713. Mistrová E., Kruzliak P., Chottová Dvořáková M.: Role of substance P in the cardiovascular system. Neuropeptides, 58, 2016:41–51.

714. Müllerová D., Pešta M., Čedíková M., Dvořáková J., Kulda V., Srbecká K., Müller L., Dvořák P., Krip-nerová M., Králíčková M., Babuška V., Kuncová J.: DDE downregulates PLIN2 expression during differentiation of mesenchymal stem cells into adipocytes in lipid-enriched medium. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:113–117.

715. Rosenberg J., Byrtus M., Štengl M.: Combined model of bladder detrusor smooth muscle and interstitial cells. Experimental Biology and Medicine, 241, 2016:1853–1864.

716. Rosenberg J., Štengl M., Byrtus M.: Simple model of the Cajal-like interstitial cell and its analysis. Applied Mechanics and Materials, 821, 2016:677–684.

717. Slavíková J., Mistrová E., Chottová Dvořáková M.: Diabetická kardiomyopatie: patofyziologické mecha-nismy strukturních a funkčních změn. Československá fyziologie, 65, 2016:75–83.

718. Slavíková J., Mistrová E., Klenerová V., Kruzliak P., Caprnda M., Hynie S., Šída P., Chottová Dvořá- ková M.: Effects of immobilizations stress with or without water immersion on the expression of atri-al natriuretic peptide in the hearts of two rat strains. American Journal of Translational Research, 8, 2016:3148–3158.

719. Tůma Z., Kuncová J., Mareš J., Grundmanová M., Matějovič M.: Proteomic approaches to the study of renal mitochondria. Biomedical Papers, 160, 2016:173–182.

720. Tůma Z., Kuncová J., Mareš J., Matějovič M.: Mitochondrial proteomes of porcine kidney cortex and medulla: foundation for translational proteomics. Clinical and Experimental Nephrology, 20, 2016:39–49.

ÚSTAV HISTOLOGIE A EMBRYOLOGIE – DEPARTMENT OF HISTOLOGY AND EMBRYOLOGY

950. Babuška V., Moztarzadeh O., Kubíková T., Moztarzadeh A., Hrušák D., Tonar Z.: Evaluating the osseo-integration of nanostructured titanium implants in animal models: Current experimental methods and perspectives. Biointerphases [online], 11, 2016:nestránkováno.

951. Balko J., Tonar Z., Varga I., Adamčík R., Blanková A., Gavač M., Hudák R., Kachlík D., Felšöová S., Zavázalová Š.: Memorix histologie. 1 vyd. Praha: Triton, 2016: 529.

952. Baxa J., Beneš J., Brůha J., Ferda J., Hošek P., Jansová M., Jiřík M., Jonášová A., Králíčková M., Křeč-ková J., Křen J., Liška V., Lobovský L., Lukeš V., Mírka H., Pálek R., Pešta M., Pitule P., Rohan E., Rosenberg J., Skála M., Skalický T., Štengl M., Svobodová M., Tonar Z., Třeška V., Tupý R., Vimmr J., Vyčítal O.: Experimental surgery. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016:544.

953. Čedíková M., Kripnerová M., Dvořáková J., Pitule P., Grundmanová M., Babuška V., Müllerová D., Kuncová J.: Mitochondria in White, Brown and Beige Adipocytes. Stem Cells International, Neuveden, 2016:nestránkováno.

190

954. Čedíková M., Kripnerová M., Pitule P., Marková M., Kuncová J.: Is aging reversible? – Beneficial effects of exercise. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:9–15.

955. Čedíková M., Pitule P., Kripnerová M., Marková M., Kuncová J.: Multiple Roles of Mitochondria in Aging Processes. Physiological Research, 65, 2016:S519-S531.

956. Eberlová L., Liška V., Mírka H., Gregor T., Tonar Z., Pálek R., Skála M., Brůha J., Vyčítal O., Kalusová K., Haviar S., Králíčková M., Lametschwandtner A.: Porcine Liver Vascular Bed in Biodur E20 Corrosion Casts. Folia Morphologica, 75, 2016:154–161.

957. Försti A., Frank C., Smolková B., Kazimírová A., Barancoková M., Vymetálková V., Kroupa M., Naccarati, Vodičková L., Buchancová , Dušinská M., Mušák Ľ., Vodička P., Hemminki K.: Genetic variation in the major mitotic checkpoint genes associated with chromosomal aberrations in healthy humans. Cancer Letters, 380, 2016:442–446.

958. Holubec L., Polívka J., Šafanda M., Karas M., Liška V.: The Role of Cetuximab in the Induction of Anti-cancer Immune Response in Colorectal Cancer Treatment. Anticancer Research, 36, 2016:4421–4426.

959. Jiřík M., Tonar Z., Králíčková A., Eberlová L., Mírka H., Kochová P., Gregor T., Hošek P., Svobo- dová M., Rohan E., Králíčková M., Liška V.: Stereological quantification of microvessels using semiau-tomated evaluation of X-ray microtomography of hepatic vascular corrosion casts. International Journal of Computer Assisted Radiology and Surgery, 11, 2016:1803–1819.

960. Karas M., Steinerová K., Lysák D., Hrabětová M., Jungová A., Šrámek J., Jindra P., Polívka J., Holubec L.: Pre-transplant Quantitative Determination of NPM1 Mutation Significantly Predicts Outcome of AIlo-geneic Hematopoietic Stem Cell Transplantation in Patients with Normal Karyotype AML in Complete Remission. Anticancer Research, 36, 2016:5487–5498.

961. Kobr J., Slavík Z., Uemura H., Saeed I., Furck A., Pizingerová K., Fremuth J., Tonar Z.: Right Ventri-cular Pressure Overload and Pathophysiology of Growing Porcine Biomodel. Pediatric Cardiology, 37, 2016:1498–1506.

962. Kolinko Y., Králíčková M., Tonar Z.: Histological evaluation of the healing of abdominal incisions in the pig – an in vivo experiment using tissue scaffolds (souhrnná výzkumná zpráva), 2016.

963. Korabečná M., Tonar Z., Tomori Z., Demjén E.: Způsob optimalizace dráhy laseru při laserové mikrodi-sekci (patent), č. 305856, 2016.

964. Křížková V., Dubová M., Šůsová S., Vyčítal O., Brůha J., Skála M., Liška V., Daum O., Souček P.: Protein expression of ATP-binding cassette transporters ABCC10 and ABCC11 associates with survival of colo-rectal cancer patients. Cancer Chemotherapy and Pharmacology, 78, 2016:595–603.

965. Kubíková T., Kochová P., Holeček M., Plencner M., Prosecká E., Filová E., Rampichová M., Tonar Z.: In vivo microscopic and mechanical characteristics of bioengineered and biodegradable tissue scaffolds and nanomaterials. Nanobiomaterials in Soft Tissue Engineering Applications of Nanobiomaterials, 1 vyd. Amsterdam: Elsevier, 2016:457–490.

966. Kubíková T., Králíčková M., Tonar Z.: Histological evaluation of osseointegration of implants according to ISO Standard 10993–6 (souhrnná výzkumná zpráva), 2016.

967. Loskot P., Tonar Z., Baxa J., Valenta J.: The descending branch of the lateral circumflex femoral artery as an alternative conduit for coronary artery bypass grafting: Experience from an anatomical, radiological and histological study. Clinical Anatomy, 29, 2016:779–788.

968. Miklíková M., Jarkovská D., Čedíková M., Švíglerová J., Kuncová J., Nalos L., Kořínková A., Liška V., Lysák D., Králíčková M., Vištejnová L., Štengl M.: Vliv mesenchymálních kmenových buněk na in vitro kulturu dospělých prasečích kardiomyocytů. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:35–48.

969. Müllerová D., Pešta M., Čedíková M., Dvořáková J., Kulda V., Srbecká K., Müller L., Dvořák P., Krip-nerová M., Králíčková M., Babuška V., Kuncová J.: DDE downregulates PLIN2 expression during differentiation of mesenchymal stem cells into adipocytes in lipid-enriched medium. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:113–117.

970. Polívka J., Polívka J., Krakorová K., Peterka M., Topolčan O.: Current status of biomarker research in neurology. EPMA Journal [online], 7, 2016:1–13.

971. Polívka J., Polívka J., Rohan V., Přibáň V.: Aktuální pohled na management nízkostupňových gliových nádorů centrálního nervového systému. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:534–540.

191

972. Polívka J., Polívka J., Řepík T., Rohan V., Hes O., Topolčan O.: Co-deletion of 1p/19q as Prognostic and Predictive Biomarker for Patients in West Bohemia with Anaplastic Oligodendroglioma. Anticancer Research, 36, 2016:471–476.

973. Šámal F., Staněk L., Filip M., Haninec P., Vícha A., Musil Z., Tesařová P., Petruželka L., Springer D., Králíčková M., Kohoutová M., Zima T.: Complete diagnostics and clinical approach for a female patient with unusual glioblastoma: A case study. Molecular and Clinical Oncology, 5, 2016:161–164.

974. Štiavnická M, García Alvarez O., Nevoral J., Králíčková M., Peter S.: Key Features of Genomic Imprin-ting during Mammalian Spermatogenesis: Perspectives for Human assisted Reproductive Therapy: A Review. Anatomy & Physiology: Current Research, 6, 2016:nestránkováno.

975. Tonar Z., Tomášek P., Loskot P., Janáček J., Králíčková M., Witter K.: Vasa vasorum in the tunica media and tunica adventitia of the porcine aorta. Annals of Anatomy, 205, 2016:22–36.

976. Vetvicka V., Lagana SA., Salmeri FM., Triolo O., Palmara VI., Vitale SG., Sofo V., Králíčková M.: Regu-lation of apoptotic pathways during endometriosis: from the molecular basis to the future perspectives. Archives of Gynecology and Obstetrics, 294, 2016:897–904.

ÚSTAV HYGIENY A PREVENTIVNÍ MEDICÍNY – DEPARTMENT OF HYGIENE AND PREVENTIVE MEDICINE

513. Bouchalová V., Els H., Tancsik D., Schaekers L., Meuws L., Feys P.: The influence of an ankle-foot orthosis on the spatiotemporal gait parameters and functional balance in chronic stroke patients. Journal of Physical Therapy Science, 28, 2016:1621–1628.

514. Čedíková M., Kripnerová M., Dvořáková J., Pitule P., Grundmanová M., Babuška V., Müllerová D., Kuncová J.: Mitochondria in White, Brown and Beige Adipocytes. Stem Cells International, Neuveden, 2016:nestránkováno.

515. Lustigová Z., Novotná V.: Advantages and Limits of Text Mining Software for Analysis of Studentsʼ Satisfaction in Online Education (case study). The Future of Education conference proceedings 2016, 6th edition, 1 vyd. Italy: Libreria Universitaria, 2016: 49–52.

516. Lustigová Z., Novotná V.: Cognitive Strategies of Students in Virtual Laboratories (Eye Tracking Based Case Study). The Future of Education conference proceedings 2016, 6th edition, 1 vyd. Italy: Libreria Universitaria, 2016: 131–136.

517. Mráz M., Svačina Š., Kotrlíková E., Piecha R., Vrbík K., Pavloušková J., Lacinová Z., Vavrouš A., Müllerová D., Matějková D., Křížová J.: Potenciální zdroje ftalátů a bisfenolu A a jejich význam u meta-bolických onemocnění. Časopis lékařů českých, 155, 2016:11–15.

518. Müllerová D., Bouchalová V., Matějková D., Kovářová K., Svačina Š., Vrbík K., Pavloušková J., Dvořá-ková J., Müller L.: Phthalates exposure indicators determined by urinary phthalate metabolites in healthy non-obese Czech adults: FANTOM study. Food Additives and Contaminants – Part A Chemistry, Analysis, Control, Exposure and Risk Assessment, 33, 2016:1817–1825.

519. Müllerová D., Pešta M., Čedíková M., Dvořáková J., Kulda V., Srbecká K., Müller L., Dvořák P., Krip-nerová M., Králíčková M., Babuška V., Kuncová J.: DDE downregulates PLIN2 expression during differentiation of mesenchymal stem cells into adipocytes in lipid-enriched medium. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:113–117.

520. Müllerová D.: Doporučené denní dávky, potravinové tabulky. Základy obezitologie, 1 vyd. Praha: Galén, 2016: 71–76.

521. Piecha R., Svačina Š., Malý M., Vrbík K., Lacinová Z., Haluzík M., Pavloušková J., Vavrouš A., Matěj-ková D., Müllerová D., Mráz M., Matoulek M.: Urine Levels of Phthalate Metabolites and Bisphenol A in Relation to Main Metabolic Syndrome Components: Dyslipidemia, Hypertension and Type 2 Diabetes. A pilot study. Central European Journal of Public Health, 24, 2016:297–301.

522. Sedláček P., Zloch Z.: Spektrum rostlinných polyfenů v českém stravování a možnosti jeho optimalizace. Výživa a potraviny, 71, 2016:158–161.

192

523. Vrbík K., Vavrouš A., Pavloušová J., Malý M., Svačina Š., Piecha R., Lacinová Z., Müllerová D., Matěj-ková D., Mráz M.: Stanovení ftalátů a bisfenolu A a jejich metabolitů v různých typech materiálů. Klinická biochemie a metabolismus, 24, 2016:153–159.

ÚSTAV IMUNOLOGIE A ALERGOLOGIE – DEPARTMENT OF IMMUNOLOGY AND ALERGOLOGY

414. Bousquet J., Farrell J., Crooks G., Hellings P., Bel E., Bewick M., Chavannes N., Correia de Sousa J., Cruz A., Haahtela T., Panzner P.: Scaling up strategies of the chronic respiratory disease programme of the European Innovation Partnership on Active and healthy Ageing (Action Plan B3: Area 5). Clinical and Translational Allergy [online], Neuveden, 2016:nestránkováno.

415. Bousquet J., Schunemann H., Hellings P., Arnavielhe S., Bachert C., Bedbrook A., Bergmann K., Bos-nic-Anticevich S., Brozek J., Calderon M., Canonica G., Casale T., Chavannes N., Cox L., Chrystyn H., Cruz A., Dahl R., De Carlo G., Demoly P., Devillier P., Dray G., Fletcher M., Fokkens W., Fonseca J., Gonzalez-Diaz S., Grouse L., Keil T., Kuna P., Larenas-Linnemann D., Carlsen K., Panzner P.: MACVIA clinical decision algorithm in adolescents and adults with allergic rhinitis. Journal of Allergy and Clinical Immunology, 138, 2016:367–374.

416. Fuchs M., Bělohlávková S., Frühauf P., Gvozdiaková T., Havlásek J., Horáková V., Jeřábková M., Kopec-ká K., Kopelentová E., Kopřiva F., Liška M., Mikulová Š., Novobílská J., Pešák S., Pončáková I., Solařová V., Šetinová I., Thon V., Víšek P.: Potravinová alergie a intolerance. 1 vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2016:447.

417. Hlaváčková E., Liška M., Jičínská H., Navrátil J., Litzman J.: Secondary Combined Immunodeficiency on Pediatric Patients after the Fontan Operation: Three Case Reports. International Archives of Allergy and Immunology, 170, 2016:251–256.

418. Lysák D., Koutová L., Holubová M., Vlas T., Miklíková M., Jindra P.: The Quality Control of Mesenchy-mal Stromal Cells by in Vitro Testing of Their Immunomodulatory Effect on Allogeneic Lymphocytes. Folia Biologica, 62, 2016:120–130.

419. Panzner P.: Specifická alergenová imunoterapie u polysenzibilizovaného pacienta. Alergie, 18, 2016:241–246.

420. Pfaar O., van Twuijver E., Boot J., Opstelten D., Klimek L., van Ree R., Diamant Z., Kuna P., Panzner P.: A randomized DBPC trial to determine the optimal effective and safe dose of a SLIT-birch pollen extract for the treatment of allergic rhinitis: results of a phase II study. Allergy: European Journal of Allergy and Clinical Immunology, 71, 2016:99–107.

421. Teřl M., Čáp P., Dvořáková R., Kašák V., Kočí T., Novotná B., Panzner P., Seberová E., Sedlák V., Zindr V.: Obecné postupy diagnostiky a léčby astmatu. Doporučené postupy v pneumologii, 2 vyd. Praha: Max-dorf, 2016:55–108.

422. Vachová M., Panzner P., Malkusová I., Hanzlíková J., Vlas T.: Utility of laboratory testing for the diagno-sis of Hymenoptera venom allergy. Allergy and Asthma Proceedings, 37, 2016:248–255.

ÚSTAV JAZYKŮ – DEPARTMENT OF LANGUAGES

83. Holá A., Kopřivová T.: Medical English 1, Anatomy of the Human Body. 3 vyd. Praha: Karolinum, 2016:145.

84. Plašilová J.: Základy latinské lékařské terminologie. 5 vyd. Praha: Karolinum, 2016:240.

ÚSTAV KLINICKÉ BIOCHEMIE A HEMATOLOGIE – DEPARTMENT OF BIOCHEMISTRY AND HEMATOLOGY

452. Bartoš V., Dastych M., Dastych Mj., Franěk T., Jirsa M., Kalousová M., Karlík T., Kocna P., Kožich V., Králíková M., Krnáčová A., Kušnierová P., Pikner R., Ploticová V., Průša R., Racek J., Rajdl D., Senft V.,

193

Soška V., Springer D., Šafarčík K., Šebesta I., Šigutová R., Švagera Z., Táborská E., Vítek L., Všianský F., Zadina J., Zeman D., Zima T.: Clinical Biochemistry. 1 vyd. Praha: Karolinum Press, 2016: 420.

453. Eiselt J., Kielberger L., Rajdl D., Racek J., Pazdiora P., Malánová L.: Previous Vaccination and Age are More Important Predictors of Immune Response to Influenza Vaccine than Inflammation and Iron Status in Dialysis Patients. Kidney & Blood Pressure Research, 41, 2016:139–147.

454. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Racek J., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Šorejs O., Kučera R., Topolčan O.: Serum albumin is a strong predictor of survival in patients with advanced-stage non-small cell lung cancer treated with erlotinib. Neoplasma, 63, 2016:471–476.

455. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Topolčan O., Racek J., Svatoň M., Kučera R., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Chloupková R., Poprach A., Büchler T.: Change in Serum Lactate Dehydrogenase Is Associ-ated with Outcome of Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Erlotinib. Anticancer Research, 36, 2016:2459–2465.

456. Hrdličková R., Smejkal P., Blatný J., Hluší A., Komrska V., Penka M., Šlechtová J., Blažek B., Čermá-ková Z., Černá Z., Dulíček P., Hak J., Ovesná P., Pospíšilová D., Procházková D., Timr P., Ullrychová J., Vonke I., Walterová L.: Konsenzuální doporučení Českého národního hemofilického programu (ČNHP) pro zajištění chirurgických a invazivních výkonů u pacientů s hemofilií. Transfuze a hematologie dnes, 22, 2016:39–43.

457. Hromádka M., Baxa J., Mlíková Seidlerová J., Suchý D., Šedivý J., Štěpánková L., Rajdl D., Rokyta R.: Incidence of severe coronary stenosis in asymptomatic patients with peripheral arterial disease scheduled for major vascular surgery. International Angiology, 35, 2016:411–417.

458. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Baxa J., Suchý D., Rajdl D., Šedivý J., Rokyta R.: Relationship between hsTnI and coronary stenosis in asymptomatic women with rheumatoid arthritis. BMC Cardio-vascular Disorders, 16, 2016:nestránkováno.

459. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Rohan V., Baxa J., Šedivý J., Rajdl D., Ulč I., Ševčík P., Polívka J., Rokyta R.: Prolonged Corrected QT Interval as a Predictor of Clinical Outcome in Acute Ischemic Stroke. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases, 25, 2016:2911–2917.

460. Jehlička P., Matas M., Rajdl D., Huml M., Mocková A., Dort J., Brož P., Sýkora J.: Jak hodnotit vysoce senzitivní troponin T u novorozenců?. Československá pediatrie, 71, 2016:212–215.

461. Liška J., Holeček V., Siala K., Sobotová Š., Trefil L., Racek J., Sýkora J., Šefrna F.: Umbilical IgE and Advanced Glycation Products in Association with Allergies in Childhood. Immunology, Endocrine and Metabolic Agents in Medicinal Chemistry, 16, 2016:142–146.

462. Opatrná S., Pöpperlová A., Lysák D., Fuchsová R., Trefil L., Racek J., Topolčan O.: Effects of Icodextrin and Glucose Bicarbonate/Lactate-Buffered Peritoneal Dialysis Fluids on Effluent Cell Population and Biocompatibility Markers IL-6 and CA125 in Incident Peritoneal Dialysis Patients. Therapeutic Apheresis and Dialysis, 20, 2016:149–157.

463. Rajdl D., Racek J., Trefil L., Stehlík P., Kolaja Dobrá J., Babuška V.: Effect of Folic Acid, Betaine, Vitamin B6, and Vitamin B12 on Homocysteine and Dimethylglycine Levels in Middle-Aged Men Drinking White Wine. Nutrients, 34, 2016:nestránkováno.

464. Rosa J., Blahoš J., Bayer M., Broulík P., Horák P., Kasalický P., Kučerová, Kuba V., Kutílek Š., Palička V., Pikner R., Šenk F., Vyskočil V.: Osteoporóza u mužů. Stanovisko Společnosti pro metabolická one-mocnění skeletu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (SMOS ČLS JEP). Osteologický bulletin, 21, 2016:42–48.

465. Smejkal P., Blatný J., Hluší A., Hrdličková R., Komrska V., Penka M., Šlechtová J., Blažek B., Čermá-ková Z., Černá Z., Dulíček P., Hak J., Ovesná P., Pospíšilová D., Procházková D., Timr P., Ullrychová J., Vonke I., Walterová L.: Konsenzuální doporučení Českého národního hemofilického programu (ČNHP) pro diagnostiku a léčbu pacientů s vrozenou hemofilií a s inhibitorem FVIII/FIX. Transfuze a hematologie dnes, 22, 2016:44–54.

466. Šišková K., Dubničková M., Pašková L., Rajdl D., Ďuračková Z., Muchová J., Pauliková I., Racek J.: Betaine Increases the Butyrylcholinesterase Activity in Rat Plasma. Physiological Research, 65, 2016:101–108.

467. Šlechtová J., Hajšmanová Z., Lavičková A., Šigutová P.: První zkušenosti s podáním antidota dabigatran etexilátu ve FN Plzeň. Časopis lékařů českých, 155, 2016:442–444.

194

ÚSTAV LÉKAŘSKÉ CHEMIE A BIOCHEMIE – DEPARTMENT OF MEDICAL CHEMISTRY AND BIOCHEMISTRY

406. Babuška V., Moztarzadeh O., Kubíková T., Moztarzadeh A., Hrušák D., Tonar Z.: Evaluating the osseo-integration of nanostructured titanium implants in animal models: Current experimental methods and perspectives. Biointerphases [online], 11, 2016:nestránkováno.

407. Čedíková M., Kripnerová M., Dvořáková J., Pitule P., Grundmanová M., Babuška V., Müllerová D., Kuncová J.: Mitochondria in White, Brown and Beige Adipocytes. Stem Cells International, Neuveden, 2016:nestránkováno.

408. Černý R.: Vznik biochemie a vznik biochemických společností : Část 1. Bulletin České společnosti pro biochemii a molekulární biologii, 44, 2016:28–37.

409. Dejmek J., Marková M., Bolek L., Babuška V., Kuncová J.: Vliv zvýšeného parciálního tlaku kyslíku na růst a metabolismus fibroblastů – výsledky pilotní studie. Sborník příspěvků z konference V. ostravské dny hyperbarické medicíny, 1 vyd. Ostrava: X-media s.r.o., 2016: 70–77.

410. Kotyza J.: Genetické a epigenetické faktory ovlivňující vyhasínání exprese laktasy: stárnutí na moleku-lární úrovni. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:55–61.

411. Kučera R., Šmíd D., Topolčan O., Karlíková M., Fiala O., Slouka D., Skalický T., Třeška V., Kulda V., Šimánek V., Šafanda M., Pešta M.: Searching for New Biomarkers and the Use of Multivariate Analysis in Gastric Cancer Diagnostics. Anticancer Research, 36, 2016:1967–1971.

412. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Kinkorová J., Třeška V., Zedníková I., Slouka D., Šimánek V., Šafanda M., Babuška V.: The Role of TPS and TPA in the Diagnostics of Distant Metastases. Anticancer Research, 36, 2016:773–777.

413. Kulda V., Topolčan O., Kučera R., Kripnerová M., Srbecká K., Hora M., Hes O., Klečka J., Babuška V., Roušarová M., Benson V., Pešta M.: Prognostic Significance of TMPRSS2-ERG Fusion Gene in Prostate Cancer. Anticancer Research, 36, 2016:4787–4793.

414. Müllerová D., Pešta M., Čedíková M., Dvořáková J., Kulda V., Srbecká K., Müller L., Dvořák P., Krip-nerová M., Králíčková M., Babuška V., Kuncová J.: DDE downregulates PLIN2 expression during differentiation of mesenchymal stem cells into adipocytes in lipid-enriched medium. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:113–117.

415. Rajdl D., Racek J., Trefil L., Stehlík P., Kolaja Dobrá J., Babuška V.: Effect of Folic Acid, Betaine, Vitamin B6, and Vitamin B12 on Homocysteine and Dimethylglycine Levels in Middle-Aged Men Drinking White Wine. Nutrients, 34, 2016:nestránkováno.

416. Šmíd D., Kubačková D., Doležal J., Fichtl J., Pešta M., Kulda V., Daum O., Třeška V., Skalický T.: Prediktivní a prognostické faktory karcinomu žaludku. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:156–161.

417. Šmíd D., Kulda V., Srbecká K., Kubačková D., Doležal J., Daum O., Kučera R., Topolčan O., Třeška V., Skalický T., Pešta M.: Tissue microRNAs as predictive markers for gastric cancer patients undergoing palliative chemotherapy. International Journal of Oncology, 48, 2016:2693–2703.

ÚSTAV LÉKAŘSKÉ GENETIKY – DEPARTMENT OF MEDICAL GENETICS

524. Pomahačová R., Sýkora J., Zamboryová J., Paterová P., Varvařovská J., Šubrt I., Dort J., Dortová E.: First case report of rare congenital adrenal insufficiency caused by mutations in the CYP11A1 gene in the Czech Republic. Journal of Pediatric Endocrinology and Metabolism, 29, 2016:749–752.

ÚSTAV MIKROBIOLOGIE – DEPARTMENT OF MICROBIOLOGY

838. Amlerová J., Hrabák J.: IGRA metody v rutinním provozu – QuantiFERON-TB Gold nebo T-SPOT.TB?. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie, 65, 2016:246–248.

195

839. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málková M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkologických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

840. Branšovská E., Čadová M., Sýkora J., Dort J., Bergerová T., Šebestová H.: Neobvyklá perinatální infek-ce – kampylobakterová enteritida. Pediatrie pro praxi, 17, 2016:256–258.

841. Hrabák J., Dolejská M., Papagiannitsis C.: MALDI-TOF MS for Determination of Resistance to Anti-biotics. MALDI-TOF Mass Spectrometry in Microbiology, 1 vyd. Norfolk: Caister Academic Press, 2016:93–108.

842. Hrabák J., Dolejská M., Papagiannitsis C.: Matrix-assisted Laser Desorption/Ionization Time-of-flight Mass Spectrometry for Determination of Resistance to Antibiotics. MALDI-TOF Mass Spectrometry in Microbiology, 1 vyd. Norfolk: Caister Academic Press, 2016:93–108.

843. Hrabák J., Havlíček V., Papagiannitsis C.: Detection of β-lactamases and their activity using MALDI-TOF MS. Applications of Mass Spectrometry in Microbiology: From Strain Characterization to Rapid Scree-ning for Antibiotic Resistance, 1 vyd. Švýcarsko: Springer, 2016:305–316.

844. Lysák D., Holubová M., Bergerová T., Vávrová M., Cangemi GC., Ciccocioppo R., Kužliak P., Jindra P.: Validation of shortened 2-day sterility testing of mesenchymal stem cell-based therapeutic preparation on an automated culture system. Cell and Tissue Banking, 17, 2016:1–9.

845. Musil J., Zítek M., Fajfrlík K., Čerstvý R.: Flexible antibacterial Zr-Cu-N thin films resistant to cracking. Journal of Vacuum Science and Technology A, 34, 2016:nestránkováno.

846. Papagiannitsis C., Di Pilato V., Giani T., Giakkoupi P., Riccobono E., Landini G., Miriagou V., Vatopoulos AC., Rossolini GM.: Characterization of KPC-encoding plasmids from two endemic settings, Greece and Italy. Journal of Antimicrobial Chemotherapy, 71, 2016:2824–2830.

847. Papagiannitsis C., Dolejská M., Izdebski R., Giakkoupi P., Skálová A., Chudějová K., Dobiášová, Vatou-polos A., Derde L., Bonten M., Gniadkowski M., Hrabák J.: Characterisation of IncA/C2 plasmids carrying an In416-like integron with the blaVIM-19 gene from Klebsiella pneumoniae ST383 of Greek origin. International Journal of Antimicrobial Agents, 47, 2016:158–162.

848. Pazdiora P., Jelínková H., Švecová M., Eiselt J., Malánová L.: Zkušenosti s očkováním proti chřipce v sezóně 2015/2016. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie, 25, 2016:31–32.

849. Pazdiora P., Jelínková H., Švecová M., Eiselt J., Malánová L.: Zkušenosti s očkováním proti chřipce v sezóně 2016/2017. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie, 25, 2016:380–381.

ÚSTAV PATOLOGICKÉ FYZIOLOGIE – DEPARTMENT OF PATHOLOGICAL PHYSIOLOGY

1071. Barcal J.: Brain cortex temperature and heart rate in newborn rats after influencing endogenous nitric oxide synthesis. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:25–28.

1072. Bečvářová Z., Voller J.: Primární gastrointestinální lymfomy – chirurgické komplikace. Přehled a kazuis-tika. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:129–135.

1073. Cendelín J., Tůma J., Purkartová Z.: Lurcher mouse. Essentials of Cerebellum and Cerebellar Disorders, 1 vyd. Neuveden: Springer, 2016: 429–435.

1074. Cendelín J.: Transplantation and Stem Cell Therapy for Cerebellar Degenerations. Cerebellum, 15, 2016:48–50.

1075. Jindrová A., Tůma J., Sládek V.: Impact of Non-Invasively Induced Motor Deficits on Tibial Cortical Properties in Mutant Lurcher Mice. PLoS ONE, 11, 2016:nestránkováno.

1076. Sobotka P.: Therapeutic hypothermia. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:29–34. 1077. Tichánek F., Tropek R.: Sex-specific spatial patterns in the threatened damselfly Coenagrion orna-

tum: implications for the speciesʼ conservation and monitoring. Journal of Insect Conservation, 20, 2016:1107–1112.

1078. Vožeh F.: Imunita – nejen významný patogenetický faktor, ale i nedílná součást psychoneuroendokrino--imunitních regulací. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:97–105.

196

ÚSTAV SOCIÁLNÍHO A POSUDKOVÉHO LÉKAŘSTVÍ – DEPARTMENT OF SOCIAL AND ASSESMENT MEDICINE

521. Buňatová P., Zikmundová K.: Jak vnímají studenti medicíny některé etické problémy. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:159–161.

522. Buňatová P., Zikmundová K.: Pohled studentů medicíny na některé etické problémy. Duševní zdraví – věc veřejná, 1 vyd. Brno: Tribun EU s.r.o., 2016: 216–219.

523. Čeledová L., Čevela R., Bosák M.: Posuzování invalidity u infekčních onemocnění. Epidemiologie, Mikrobiologie, Imunologie, 65, 2016:51–55.

524. Čeledová L., Čevela R.: Incidence invalidity pro onemocnění diabetem. Praktický lékař, 96, 2016:230–234. 525. Čeledová L., Čevela R.: Kontroverze lékařské posudkové činnosti. Kontroverze současné medicíny, 1 vyd.

Praha: Mladá fronta, 2016: 207–213. 526. Čeledová L., Čevela R.: Posuzování invalidity u onemocnění dýchacího systému. Plzeňský lékařský

sborník – supplementum, 2016, 2016:11–20. 527. Čeledová L., Čevela R.: Stručné ohlédnutí za historií sociálního a posudkového lékařství. Plzeňský

lékařský sborník – Supplementum, 2016, 2016:67–71. 528. Čeledová L., Čevela R.: Vývoj a predikce vývoje příspěvku na péči u seniorů s diabetem za nových

legislativních podmínek. Geriatrie a gerontologie, 5, 2016:148–153. 529. Čeledová L., Kalvach Z., Čevela R.: Úvod do gerontologie. 1 vyd. Praha: Karolinum, 2016: 152. 530. Čeledová L.: Psychologické a medicínské aspekty posudkové činnosti v historii a současnosti. Revizní

a posudkové lékařství, 19, 2016:155–161. 531. Kotrba J., Čeledová L.: Lázeňská péče u seniorů. Sborník kongresu Gerontologické dny severozápad,

Ostrava: DTO CZ, s.r.o., 2016: 30–31. 532. Kotrba J., Zikmundová K.: Dlouhověkost v České republice a ve světě. Sborník kongresu XX. gerontolo-

gické dny Ostrava, Ostrava: DTO CZ, s.r.o., 2016: 14–16. 533. Zikmundová K., Kotrba J., Buňatová P.: Vybrané faktory kvality života ve vyšším věku. Sborník kongresu

XX. gerontologické dny Ostrava, Ostrava: DTO CZ, s.r.o., 2016: 77–80.

ÚSTAV TĚLOVÝCHOVNÉHO LÉKAŘSTVÍ – DEPARTMENT OF SPORT MEDICINE

581. Novák J., Štork M., Zeman V.: Spiroergometrie – významná vyšetřovací metoda při hodnocení zdravot-ního stavu. Plzeňský lékařský sborník – Supplementum, 2016, 2016:37–52.

582. Novák J., Votík J., Štork M., Zeman V.: Diagnostika kardiorespirační kapacity jako významného biomar-keru zdravotního stavu. Tělesná kultura, 39, 2016:82–93.

583. Novák J.: 21. kongres Evropské společnosti pro sportovní vědy (ECSS) ve Vídni, 6.–9. 7. 2016. Medicina Sportiva Bohemica & Slovaca, 25, 2016:196–197.

584. Novák J.: Kardiorespirační zdatnost sportující populace. Plzeňský lékařský sborník – Supplementum, 2015, 2016:7–102.

585. Novák J.: Nová zakázaná dopingová látka – meldonium. Medicina Sportiva Bohemica & Slovaca, 25, 2016:43–46.

586. Novák J.: Pitný režim hráčů fotbalu. Fotbal a trénink, Neuveden, 2016:30–32. 587. Novák J.: Před 60 léty vyšla „Klinika tělovýchovného lékařství“. Medicina Sportiva Bohemica & Slovaca,

25, 2016:194–195. 588. Štork M., Weissar , Kosturik, Novák J., Zeman V.: Use of Accelerometer for Walk-Run or Shot Analysis

for Sport and Rehabilitation Purposes. Applied Electronics, Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2016: 261–264.

589. Zeman V.: Spiroergometrie – zlatý standard mezi zátěžovými testy. Plzeňský lékařský sborník − Supple-mentum, 2016, 2016:29–36.

197

ŠIKLŮV ÚSTAV PATOLOGIE – ŠIKLʼS DEPARTMENT OF PATHOLOGY

2145. Agaimy A., Bertz S., Cheng L., Hes O., Junker K., Keck B., Lopez-Beltran A., Stöckle M., Wullich B., Hartmann A.: Loss of expression of the SWI/SNF complex is a frequent event in undifferentiated/dedifferentiated urothelial carcinoma of the urinary tract. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:321–330.

2146. Agaimy A., Daum O., Märkl B., Lichtmannegger I., Michal M., Hartmann A.: SWI/SNF complex-defi-cient undifferentiated/rhabdoid carcinomas of the Gastrointestinal tract. a series of 13 cases highlighting mutually exclusive loss of SMARCA4 and SMARCA2 and frequent co-inactivation of SMARCB1 and SMARCA2. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:544–553.

2147. Agaimy A., Michal M., Hadravský L., Michal M.: Follicular dendritic cell sarcoma: clinicopathologic study of 15 cases with emphasis on novel expression of MDM2, somatostatin receptor 2A, and PD-L1. Annals of Diagnostic Pathology, 23, 2016:21–28.

2148. Al Omoush T., Michal M., Konstantinova A., Michal M., Kutzner H., Kazakov D.: Melanocytic Hyper-plasia in the Epidermis Overlying Trichoblastomas in 100 Randomly Selected Cases. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:297–299.

2149. Barrett AW., Abdullakutty A., Norris PM., Coombes DM., Shelley MJ., Bisase BS., Vaněček T., Skálová A.: Molecular diagnostics in the differential diagnosis of glandular odontogenic cyst and mucoepidermoid carcinoma – case reports. Oral Surgery, 9, 2016:193–200.

2150. Bartáková A., Ondič O., Presl J., Vlasák P., Bouda J.: Oligodendroglioma Originating in Mature Cystic Teratoma. Journal of Obstetrics and Gynaecology, 36, 2016:269–270.

2151. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málková M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkologických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

2152. Bishop J., Devaney K., Barnes L., Slootweg P., Cardesa A., Gnepp D., Williams M., Triantafyllou A., de Bree R., Robbins K., Coca-Pelaz A., Vander Poorten V., Suarez C., Shah J., Bradley P., Kowalski L., Silver C., Rodrigo J., Pitman K., Teymoortash A., Eloy J., Takes R., Hamoir M., Medina J., Mendenhall W., Strojan P., Hellquist H., Skálová A., Rinaldo A., Ferlito A.: Cervical lymph node metastasis in adenoid cystic carcinoma of the sinonasal tract, nasopharynx, lacrimal glands and external auditory canal: a collective international review. Journal of Laryngology and Otology, 130, 2016:1093–1097.

2153. Brož M., Šteiner P., Salzman R., Hauer L., Stárek I.: The incidence of MYB gene breaks in adenoid cystic carcinoma of the salivary glands and its prognostic significance. Biomedical Papers, 160, 2016:417–422.

2154. Brůha J., Liška V., Třeška V., Skalický T., Fichtl J., Hes O.: Granulomatózní záněty v diferenciální dia-gnostice malignit hepatobiliárního traktu – kazuistiky. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:40–43.

2155. Coca-Pelaz A., Barnes L., Rinaldo A., Cardesa A., Shah JP., Rodrigo JP., Suárez C., Eloy JA., Bishop JA., Devaney KO., Thompson LDR., Wenig BM., Strojan P., Hamoir M., Bradley PJ., Gnepp DR., Silver CE., Slootweg PJ., Triantafyllou A., Poorten VV., Williams MD., Skálová A., Hellquist H., Teymoortash A., Medina JE., Robbins KT., Ptiman KT., Kowalski LP., de Bree R., Mendenhall WM., Takes RP., Ferlito A.: Cervical lymph node metastasis in adenoid cystic carcinoma of the larynx: a collective international review. Advances in Therapy, 33, 2016:553–579.

2156. Czapiewski P., Majewska H., Kutzner H., Kazakov D., Renkielska A., Biernat W.: TTF-1 and PAX5 are frequently expressed in combined Merkel cell carcinoma. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:513–516.

2157. Černá M., Opatrný V., Nosek J., Geiger J., Třeška V., Boudová L., Buriánek V.: Koincidence lymfomu tračníku a biliárního ileu – kazuistika. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:377–382.

2158. Daum O., Dubová M., Švajdler M.: Patologická diagnostika nerefluxních ezofagitid. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:23–30.

2159. Daum O., Šašková B., Švajdler M.: Morfologie gastroezofageálního refluxu. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:17–24.

2160. Dominguez-Malagon H., Michal M., Kazakov D., Caro-Sanchez C., Lino-Silva L.: Utility of CD99 Paranuclear Expression in the Differential Diagnosis of Merkel Cell Carcinoma. International Journal of Surgical Pathology, 24, 2016:293–296.

198

2161. Dušek M., Hadravský L., Černá, Stehlík J., Švajdler M., Šašková B., Dubová M., Michal M., Daum O.: Diagnóza Lynchova syndromu od patologa. Klinická onkologie, 29, 2016:180–186.

2162. Farkas K., Deak B., Cubells Sanchez L., Victoria Martinez A., Vilata Corell J., Montoro Botella A., Marca-ida Benito G., Rodriguez Lopez R., Vaněček T., Kazakov D., Kromosoeto J., van den Ouweland A., Varga J., Szell M., Nagy N.: The CYLD p.R758X worldwide recurrent nonsense mutation detected in patients with multiple familial trichoepithelioma type 1, Brooke-Spiegler syndrome and familial cylindromatosis represents a mutational hotspot in the gene. BMC Genetics, 17, 2016:nestránkováno.

2163. Farkašová Iannaccoe S., Klán J., Lamps LW., Farkaš D., Švajdler M., Szabo M.: Intrakardiálne pomno-ženie plesní rodu Mucor v takmer totálne uhorenom torze tela muža po 10 dňoch od jeho zmiznutia. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 61, 2016:35–38.

2164. Farkašová Iannaccone S., Farkaš D., Švajdler M., Kaťuchová J., Vyhnálková V., Sihotský V.: Non-trau-matická arteriovenózna malformácia sleziny s fatálnym krvácaním. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:107–111.

2165. Ferda J., Ferdová E., Baxa J., Tupý R., Hes O., Mraček J.: Lekce z molekulárního zobrazování: hodnocení mozkových nádorů pomocí PET/MR. Česká radiologie, 70, 2016:205–218.

2166. Fichtl J., Třeška V., Vodička J., Šulc R., Hes O., Tupý R.: Castlemanova choroba – neobvyklý nález při operaci tumoru retroperitonea u mladého nemocného. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:91–94.

2167. Flux K., Kutzner H., Rütten A., Plaza J., Gasparov S., Michal M., Guenova E., Kazakov D.: Infundibulo-cystic structures and prominent squamous metaplasia in sebaceoma – a rare feature, A clinicopathologic study of 10 cases. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:678–682.

2168. Foix MP., Dunatov A., Martínek P., Mundó EC., Suster S., Sperga M., Lopez JI., Ulamec M., Bulimbasic S., Montiel DP., Alaghehbandan R., Pecková K., Pivovarčíková K., Daum O., Rotterová P., Skenderi F., Procházková K., Dušek M., Hora M., Michal M., Hes O.: Morphological, immunohistochemical, and chromosomal analysis of multicystic chromophobe renal cell carcinoma, an architecturally unusual cha-llenging variant. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:669–678.

2169. Guenova E., Ignatova , Chang Y., Contassot E., Mehra , Saulite I., Navarini AA., Mitev, Dummer, Kaza-kov D., French LE., Hoetzenecker W., Cozzio A.: Expression of CD164 on malignant T cells in Sézary syndrome. Acta Dermato-Venereologica, 96, 2016:464–467.

2170. Hadravský L., Kazakov D., Stehlík J., Michal M., Čuřík R., Krupa P., Skálová A., Kacerovská D.: Aggre-ssive extraocular sebaceous carcinoma of the scalp involving the brain in a patient with Muir-Torre syndrome. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:618–622.

2171. Harrison, Andrici J., Maclean F., Madadi-Ghahan R., Farzin M., Sioson L., Toon CW., Clarkson A., Wat-son N., Pickett J., Field M., Crook A., Tucker, Goodwin A., Anderson L., Srinivasan B., Grossmann P., Martínek P., Ondič O., Hes O., Trpkov K., Clifton-Bligh RJ., Dwight T., Gill AJ.: Fumarate Hydratase-deficient Uterine Leiomyomas Occur in Both the Syndromic and Sporadic Settings. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:599–607.

2172. Hauer L., Skálová A., Šteiner P., Hrušák D., Andrle P., Hostička L., Sebera O.: Adenoidně cystický karci-nom slinných žláz. Soubor 27 pacientů. Česká stomatologie, 116, 2016:57–65.

2173. Hayes MM., Konstantinova AM., Kacerovská D., Michal M., Kreuzberg B., Sůvová B., Kazakov D.: Bilateral gigantomastia, multiple synchronous nodular pseudoangiomatous stromal hyperplasia involving breast and bilateral axillary accessory breast tissue, and perianal mammary-type hamartoma of anogenital mammary-like glands: a case report. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:374–383.

2174. Hellquist H., Skálová A., Azadeh B.: Salivary gland hybrid tumour revisited: could they represent high-grade transformation in a low-grade neoplasm?. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:643–650.

2175. Hellquist H., Skálová A., Barnes L., Cardesa A., Thompson LDR., Triantafyllou A., Williams MD., Deva-ney KO., Gnepp DR., Bishop JA., Wenig BM., Suárez C., Rodrigo JP., Coca-Pelaz A., Strojan , Shah JP., Hamoir M., Bradley PJ., Silver CE., Slootweg PJ., Poorten VV., Teymoortash A., Medina JE., Robbins KT., Pitman KT., Kowalski LP., de Bree R., Mandenhall WM., Eloy JA., Takes RP., Rinaldo A., Ferlito A.: Cervical Lymph node metastasis in high-grade transformation of head and neck adenoid cystic carcinoma: a collective international review. Advances in Therapy, 33, 2016:357–368.

199

2176. Hes O., Comperat E., Rioux-Leclercq N.: Clear cell papillary renal cell carcinoma, renal angiomyoade-nomatous tumor, and renal cell carcinoma with leiomyomatous stroma relationship of 3 types of renal tumors: a review. Annals of Diagnostic Pathology, 21, 2016:59–64.

2177. Hes O., Compérat EM., Rioux-Leclercq N., Kuroda N.: The 2012 ISUP Vancouver and 2016 WHO classification of adult renal tumors: changes for common renal tumors. Diagnostic Histopathology, 22, 2016:41–46.

2178. Hes O., Mundo EC., Pecková K., Lopez JI., Martínek P., Vaněček T., Falconieri , Agaimy A., Davidson W., Petersson F., Bulimbasic S., Damjanov I., Jimeno M., Ulamec M., Podhola M., Sperga , Foix MP., Shelek-hova K., Kalusová K., Hora M., Rotterová P., Daum O., Pivovarčíková K., Michal M.: Biphasic Squamoid Alveolar Renal Cell Carcinoma A Distinctive Subtype of Papillary Renal Cell Carcinoma?. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:664–675.

2179. Hora M., Eret V., Trávníček I., Procházková K., Pitra T., Dolejšová O., Hes O., Petersson F.: Surgical tre-atment of kidney tumors – contemporary trends in clinical practice. Central European Journal of Urology, 69, 2016:341–346.

2180. Hora M., Stránský P., Eret V., Ürge T., Polák M., Krčma M., Hes O.: Jednoportová laparoskopická (LESS) adrenalektomie. Česká urologie, 20, 2016:10–12.

2181. Chlumská A., Martínek, Mukenšnabl P., Michal M., Zámečník M.: Serrated adenomy a karcinomy tlustého střeva. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:11–14.

2182. Járová B., Růžičková Kirchnerová O., Mukenšnabl P., Špidlen V.: Precise morphology or radical surgery first? Cutting the Gordian knot by thoracic surgeon. European Surgery-Acta Chirurgica Austriaca, 48, 2016:193–194.

2183. Kacerovská D., Drlík L., Slezáková L., Michal M., Stehlík J., Šedivcová M., Hadravský L., Kazakov D.: Cutaneous sebaceous lesions in a patient with MUTYH-associated polyposis mimicking Muir-Torre syndrome. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:915–923.

2184. Kacerovská D., Michal M., Kazakov D.: Hybrid Epithelioid Schwannoma/Perineurioma. American Jour-nal of Dermatopathology, 38, 2016:e90-e92.

2185. Kazakov D.: Adnextumoren mit Talgdrüsen- und Haarfollikeldifferenzierung. Histopathologie der Haut, 2 vyd. Berlín: Springer, 2016: 669–696.

2186. Kazakov D.: Brooke-Spiegler Syndrome and Phenotypic Variants: An Update. Head and Neck Pathology, 10, 2016:125–130.

2187. Kinkor Z., Svoboda T., Grossmann P., Bludovský D., Heidenreich F., Švec A., Mečiarová I.: Difúzní obrovskobuněčný tumor šlachových pochev krční páteře s destrukcí obratle C6 – kazuistika. Česko-slo-venská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:218–221.

2188. Konstantinova A., Hayes M., Stewart, Plaza J., Michal M., Kerl K., Kazakov D.: Syringomatous structures in extramammary Paget disease: a potential diagnostic pitfall. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:653–657.

2189. Konstantinova A., Michal M., Kacerovská D., Spagnolo D., Stewart C., Kutzner , Zelger B., Plaza J., Denis-juk N., Hejda V., Shelekhova K., Bisceglia M., Daniš D., Zámečník, Kerl K., Guenova E., Kazakov D.: Hidradenoma papilliferum: a clinicopathologic study of 264 tumors from 261 patients, with emphasis on mammary-type alterations. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:598–607.

2190. Konstantinova A., Shelekhova K., Stewart C., Spagnolo D., Kutzner H., Kacerovská D., Plaza J., Suster S., Bouda J., Pavlovský M., Kyrpychova L., Michal M., Guenova E., Kazakov D.: Depth and Patterns of Adnexal Involvement in Primary Extramammary (Anogenital) Paget Disease: A Study of 178 Lesions From 146 Patients. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:802–808.

2191. Konstantinova MA., Kacerovská D., Stewart CJ., Szépe P., Pitha J., Šulc M., Benčík V., Michal M., Shideler B., Kerl K., Kazakov D.: Syringocystadenocarcinoma Papilliferum in situ-like changes in extra-mammary paget disease: a report of 11 cases. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:882–886.

2192. Křížková V., Dubová M., Šůsová S., Vyčítal O., Brůha J., Skála M., Liška V., Daum O., Souček P.: Protein expression of ATP-binding cassette transporters ABCC10 and ABCC11 associates with survival of colo-rectal cancer patients. Cancer Chemotherapy and Pharmacology, 78, 2016:595–603.

200

2193. Kulda V., Topolčan O., Kučera R., Kripnerová M., Srbecká K., Hora M., Hes O., Klečka J., Babuška V., Roušarová M., Benson V., Pešta M.: Prognostic Significance of TMPRSS2-ERG Fusion Gene in Prostate Cancer. Anticancer Research, 36, 2016:4787–4793.

2194. Kuroda N., Hes O., Zhou M.: New and emerging renal tumour entities. Diagnostic Histopathology, 22, 2016:47–56.

2195. Kuroda N., Ohe C., Deepika S., Yorita K., Mikami S., Furuya M., Nagashima Y., Hes O., Agaimy A., Michal M., Amin M.: Review of renal anastomosing hemangioma with focus on clinical and pathological aspects. Polish Journal of Pathology, 67, 2016:97–101.

2196. Kuroda N., Yorita K., Nagasaki M., Harada Y., Ohe C., Jeruc J., Raspollini M., Michal M., Hes O., Amin M.: Review of succinate dehydrogenase-deficient renal cell carcinoma with focus on clinical and pathobiological aspects. Polish Journal of Pathology, 67, 2016:3–7.

2197. Kyrpychova L., Kacerovská D., Vaněček T., Grossmann P., Michal M., Kerl K., Kazakov D.: Cutaneous hidradenoma: a study of 21 neoplasms revealing neither correlation between the cellular composition and CRTC1-MAML2 fusions nor presence of CRTC3-MAML2 fusions. Annals of Diagnostic Pathology, 23, 2016:8–13.

2198. Laco J., Mottl R., Höbling W., Ihrler S., Grossmann P., Skálová A., Ryška A.: Cyclin D1 expression in ectomesenchymal chondromyxoid tumor of the anterior tongue. International Journal of Surgical Patho-logy, 24, 2016:586–594.

2199. Majewska H., Skálová A., Radecka K., Stodulski D., Hyrcza , Stankiewicz C., Biernat W.: Renal clear cell carcinoma metastasis to salivary glands – a series of 9 cases: clinico-pathological study. Polish Journal of Pathology, 67, 2016:39–45.

2200. Majewska H., Skálová A., Weinreb I., Stodulski D., Dziadziuszko , Stankiewicz C., Biernat : Giant crib-riform adenocarcinoma of the tongue showing PRKD3 rearrangement. Polish Journal of Pathology, 67, 2016:84–90.

2201. Matějka V., Mukenšnabl P., Tupý R., Fiala O., Fínek J.: Karcinoid z pohárkových buněk apendixu metasta-zovaný do orbity – klinická kazuistika a přehled literatury. Klinická onkologie, 29, 2016:220–223.

2202. Merglová V., Andrle P., Mukenšnabl P., Baborská L.: Epulis congenita. Vox Pediatriae, 16, 2016:16–17. 2203. Michal M., Bulimbasic S., Coric M., Šedivcová M., Kazakov D., Michal M., Hes O.: Pancreatic analogue

solid pseudopapillary neoplasm arising in the paratesticular location. The first case report. Human Patho-logy, 56, 2016:52–56.

2204. Michal M., Kazakov D., Dundr P., Pecková K., Agaimy A., Kutzner H., Havlíček F., Daum O., Dubová M., Michal M.: Histiocytosis with Raisinoid Nuclei: A Unifying Concept for Lesions Reported Under Different Names as Nodular Mesothelial/Histiocytic Hyperplasia, Mesothelial/Monocytic Incidental Car-diac Excrescences, Intralymphatic Histiocytosis, and Others A Report of 50 Cases. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:1507–1516.

2205. Michal M., Kazakov D., Hadravský L., Agaimy A., Švajdler M., Kuroda N., Michal M.: Pleomorphic hyalinizing angiectatic tumor revisited: all tumors manifest typical morphologic features of myxoinfla-mmatory fibroblastic sarcoma, further suggesting 2 morphologic variants of a single entity. Annals of Diagnostic Pathology, 20, 2016:40–43.

2206. Michal M., Michal M., Miesbauerová M., Hercogová J., Skopalíková B., Kazakov D.: Penile analogue of stratified mucin-producing intraepithelial lesion of the cervix: The first described case. A diagnostic pitfall. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:E64-E67.

2207. Otavová K., Zachoval R., Jarabák J., Melínová H., Rosová B., Hes O.: Raritní histologický nález malig-ního tumoru vycházejícího z ložiska endometriózy ledviny. Česká urologie, 20, 2016:326–331.

2208. Pecková K., Daum O., Michal M., Čurčíková R., Michal M.: Selected case from the Arkadi M. Rywlin International pathology slide seminar: benign Warthin tumor of the thyroid. Advances in Anatomic Patho-logy, 23, 2016:339–342.

2209. Pecková K., Michal M., Hadravský L., Suster S., Damjanov I., Miesbauerová M., Kazakov D., Verne- rová Z., Michal M.: Littoral cell angioma of the spleen: a study of 25 cases with confirmation of frequent association with visceral malignancies. Histopathology, 69, 2016:762–774.

2210. Petersson F., Michal M., Kazakov D., Grossmann P., Michal M.: A new hitherto unreported histopatholo-gic manifestation of mammary analogue secretory carcinoma: “masked MASC” associated with low-grade

201

mucinous adenocarcinoma and low-grade in situ carcinoma components. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:e80-e85.

2211. Piscuoglio S., Fusco N., Ng CKY., Martelotto LG., da Cruz Paula A., Katabi , Rubin BP., Skálová A., Weinreb I., Weigelt B., Reis-Filho JS.: Lack of PRKD2 and PRKD3 kinase domain somatic mutations in PRKD1 wild-type classic polymorphous low-grade adenocarcinomas of the salivary gland. Histopatholo-gy, 68, 2016:1055–1062.

2212. Pitra T., Pivovarčíková K., Trávníček I., Procházková K., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Cystické tumory ledvin. Česká urologie, 20, 2016:204–213.

2213. Pivovarčíková K., Pecková K., Martínek P., Montiel D., Kalusová K., Pitra T., Hora M., Skenderi F., Ulamec M., Daum O., Rotterová P., Ondič O., Dubová M., Čuřík R., Dunatov A., Svoboda T., Michal M., Hes O.: “Mucin”-secreting papillary renal cell carcinoma: clinicopathological, immunohistochemical, and molecular genetic analysis of seven cases. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:71–80.

2214. Pivovarčíková K., Pitra T., Vaněček T., Alaghehbandan R., Gomolčáková B., Ondič O., Pecková K., Rotterová, Hora M., Dušek M., Michal M., Hes O.: Comparative study of TERT gene mutation analy-sis on voided liquid-based urine cytology and paraffin-embedded tumorous tissue. Annals of Diagnostic Pathology, 24, 2016:7–10.

2215. Planelles M., Macias L., Peiro G., Bulimbasic S., Hes O., Robles A., Michal M., Davidson W., Lopez J.: Rheb/mTOR/p70s6k Cascade and TFE3 Expression in Conventional and Sclerosing PEComas of the Urinary Tract. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:514–520.

2216. Plaza JA., Bonneau P., Prieto V., Sangueza M., Mackinnon A., Suster , Bacchi C., Estrozi B., Kazakov D., Kacerovská D., Falconieri G., Suster S.: Desmoplastic melanoma: an updated immunohistochemical analysis of 40 cases with a proposal for an additional panel of stains form diagnosis. Journal of Cutaneous Pathology, 43, 2016:313–323.

2217. Polák M., Stránský P., Trávníček I., Krčma M., Daum O., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Černý adenom nadledviny. Česká urologie, 20, 2016:141–147.

2218. Polívka J., Polívka J., Řepík T., Rohan V., Hes O., Topolčan O.: Co-deletion of 1p/19q as Prognostic and Predictive Biomarker for Patients in West Bohemia with Anaplastic Oligodendroglioma. Anticancer Research, 36, 2016:471–476.

2219. Poorten V., Triantafyllou A., Thompson LDR., Bishop J., Hauben E., Hunt J., Skálová A., Stenman G., Takes , Gnepp DR., Hellquist H., Wenig B., Bell D., Rinaldo , Ferlito A.: Salivary acinic cell carcinoma: reappraisal and update. European Archives of Oto-Rhino-Laryngology, 273, 2016:3511–3531.

2220. Procházková K., Hora M., Eret V., Stránský P., Ürge T., Pitra T., Hošek P., Ferda J., Hes O.: Otevřená resekce papilárního renálního karcinomu kategorie cT2a. Česká urologie, 20, 2016:192–194.

2221. Rajan N., Andersson MK., Sinclair N., Fehr A., Hodgson K., Lord CJ., Kazakov D., Vaněček T., Ashworth A., Stenman G.: Overexpression of MYB drives proliferation of CYLD-defective cylindroma cells. Journal of Pathology, 239, 2016:197–205.

2222. Rampisela D., Grossmann P., Donner L.: Rhabdoid Myomelanocytic Tumor (PEComa) of the Ova-ry: A Clinically Benign Case Followed for 7 Years. International Journal of Surgical Pathology, 24, 2016:431–435.

2223. Rychlý B., Švajdler M., Šteňo A.: Zmeny v novej klasifikácii nádorov centrálneho nervového systému Svetovej zdravotníckej organizácie v roku 2016. Onkológia, 11, 2016:265–267.

2224. Skálová A., Šteiner P., Vaněček T.: Novinky v molekulární diagnostice karcinomů slinných žláz: “translo-kační karcinomy”. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:139–145.

2225. Skálová A., Vaněček T., Simpson RHW., Laco J., Majewska H., Baněčková M., Šteiner P., Michal M.: Mammary Analogue Secretory Carcinoma of Salivary Glands Molecular Analysis of 25 ETV6 Gene Rearranged Tumors With Lack of Detection of Classical ETV6-NTRK3 Fusion Transcript by Standard RT-PCR: Report of 4 Cases Harboring ETV6-X Gene Fusion. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:3–13.

2226. Skenderi F., Ulamec M., Vranic S., Bilalovic N., Pecková K., Rotterová P., Kokošková B., Trpkov K., Veselá P., Hora M., Kalusová K., Sperga M., Montiel DP., Cabrero IA., Bulimbasic S., Branžovský J., Michal M., Hes O.: Cystic renal oncocytoma and tubulocystic renal cell carcinoma: morphologic and

202

immunohistochemical comparative study. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:112–119.

2227. Slouka D., Poleník P., Hes O., Šmíd D., Sláma K., Hošek P., Boudová L.: Can we improve clinical results of tonsillectomy using lasers?. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:35–40.

2228. Smith S., Trpkov K., Chen Y., Mehra R., Sirohi D., Ohe C., Cani A., Hovelson D., Omata K., McHugh J., Jochum W., Colecchia M., Amin M., Divatia M., Hes O., Menon S., da Cunha I., Tripodi S., Brimo F., Gill A., Osunkoya A., Magi-Galluzzi C., Sibony M., Williamson S., Nesi G., Picken M., Maclean F., Agaimy A., Cheng L., Epstein J., Reuter VE., Tickoo SK., Tomins SA., Amin MB.: Tubulocystic Car-cinoma of the Kidney With Poorly Differentiated Foci A Frequent Morphologic Pattern of Fumarate Hydratase-deficient Renal Cell Carcinoma. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:1457–1472.

2229. Stodulski D., Majewska H., Skálová A., Mikaszewski B., Biernat W., Stankiewicz C.: Histological reclassification of parotid gland carcinomas: importance for clinicians. European Archives of Oto-Rhino-Laryngology, 273, 2016:3937–3942.

2230. Suarez C., Barnes L., Silver C., Rodrigo J., Shah J., Triantafyllou A., Rinaldo A., Cardesa A., Pitman K., Kowalski L., Robbins K., Hellquist H., Medina J., de Bree R., Takes R., Coca-Pelaz A., Bradley P., Gnepp D., Teymoortash A., Strojan P., Mendenhall W., Eloy J., Bishop J., Devaney K., Thompson L., Hamoir M., Slootweg P., Vander Poorten V., Williams M., Wenig B., Skálová A., Ferlito A.: Cervical lym-ph node metastasis in adenoid cystic carcinoma of oral cavity and oropharynx: A collective international review. Auris Nasus Larynx, 43, 2016:477–484.

2231. Svatoň M., Pešek M., Mukenšnabl P., Špidlen V.: Tumor Rebiopsy – Guide to Targeted Therapy. European Surgery-Acta Chirurgica Austriaca, 48, 2016:194–196.

2232. Sýkora J., Huml M., Siala KK., Pomahačová R., Jehlička P., Liška J., Kuntscherová J., Schwarz J.: Paediatric Rome III Criteria-Related Abdominal Pain Is Associated With Helicobacter pylori and Not With Calprotectin. Journal of Pediatric Gastroenterology and Nutrition, 63, 2016:417–422.

2233. Šafránek J., Zdrhová L., Daum O.: Bronchogenní cysta jícnu. Gastroenterologie a hepatologie, 70, 2016:310–312.

2234. Šmíd D., Kubačková D., Doležal J., Fichtl J., Pešta M., Kulda V., Daum O., Třeška V., Skalický T.: Prediktivní a prognostické faktory karcinomu žaludku. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:156–161.

2235. Šmíd D., Kulda V., Srbecká K., Kubačková D., Doležal J., Daum O., Kučera R., Topolčan O., Třeška V., Skalický T., Pešta M.: Tissue microRNAs as predictive markers for gastric cancer patients undergoing palliative chemotherapy. International Journal of Oncology, 48, 2016:2693–2703.

2236. Švajdler M., Kašpírková J., Hadravský L., Laco J., Dubinský P., Straka L., Ondič O., Michal M., Skálová A.: Origin of cystic squamous cell carcinoma metastases in head and neck lymph nodes: addition of EBV testing improves diagnostic accuracy. Pathology Research and Practice, 212, 2016:524–531.

2237. Švajdler M., Kašpírková J., Mezencev R., Laco J., Torday T., Dubinsky P., Straka L., Ondič O., Michal M., Skálová A.: Human papillomavirus and Epstein-Barr virus in nasopharyngeal carcinoma in a non-endemic eastern european population. Neoplasma, 63, 2016:107–114.

2238. Švajdler M., Laco J., Kašpírková J., Ondič O., Michal M., Skálová A.: Úloha patológa v diagnostike HPV asociovaných skvamocelulárnych karcinómov oblasti hlavy a krku. Head and Neck Cancer news, 1, 2016:12–19.

2239. Švajdler M., Laco J., Ondič O., Kašpírková J., Mezencev R., Michal M., Skálová A.: HPV-asociované kar-cinómy hlavy a krku: aktualizácia poznatkov a odporúčania pre prax. Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:130–138.

2240. Švajdler M., Mezencev R., Kašpírková J., Kacerovská D., Kazakov D., Ondič O., Michal M.: Human papillomavirus infection and p16 expression in extragenital/extraungual Bowen disease in immunocom-promised patients. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:751–757.

2241. Švajdler M., Mezencev R., Kašpírková J., Kacerovská D., Kazakov D., Ondič O., Michal M.: Human papillomavirus infection and p16 expression in the immunocompetent patients with extragenital/extraun-gual Bowenʼs disease. Diagnostic Pathology, 11, 2016:nestránkováno.

2242. Švajdler M., Michal M., Dubinský P., Švajdler P., Ondič O., Michal M.: Endometrial endometrioid carci-noma with large cystic growth configuration and deceptive pattern of invasion associated with abundant

203

nodular fasciitis-like stroma: a unique hitherto unreported histology in endometrioid carcinoma. Advances in Anatomic Pathology, 23, 2016:381–384.

2243. Švajdler M., Rychlý B., Mezencev R., Fröhlichová, Bednárová, Pataky F., Daum O.: SOX10 and Olig2 as negative markers fot the diagnosis of ependymomas: An immunohistochemical study of 98 glial tumors. Histology and Histopathology, 31, 2016:95–102.

2244. Švajdler M., Zakuciová M., Benický M., Daum O.: Jaká je Vaše diagnóza? Odpověď: fibroelastotic-ké zmeny hrubého čreva (fibroelastotický polyp). Česko-slovenská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:42a47–48.

2245. Tantcheva-Poor I., Vaněček T., Lurati M., Rychly B., Kempf W., Michal M., Kazakov D.: Report of Three Novel Germline CYLD Mutations in Unrelated Patients with Brooke-Spiegler Syndrome, Including Clas-sic Phenotype, Multiple Familial Trichoepitheliomas and Malignant Transformation. Dermatology, 232, 2016:30–37.

2246. Trpkov K., Hes O., Bonert M., Lopez JI., Bonsib SM., Nesi G., Comperat E., Sibony M., Berney DM., Martínek P., Bulimbasic S., Suster S., Sangoi A., Yilmaz A., Higgins , Zhou M., Gill AJ., Przybycin Cg., Magi-Galluzzi , McKenney JK.: Eosinophilic, Solid, and Cystic Renal Cell Carcinoma Clinicopathologic Study of 16 Unique, Sporadic Neoplasms Occurring in Women. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:60–71.

2247. Trpkov K., Hes O., Agaimy A., Bonert M., Martínek P., Magi-Galluzzi C., Kristiansen G., Lueders C., Nesi G., Comperat E., Sibony M., Berney D., Mehra R., Brimo F., Hartmann A., Husain A., Frizzell N., Hills K., Maclean F., Srinivasan B., Gill A.: Fumarate Hydratase-deficient Renal Cell Carcinoma Is Strongly Correlated With Fumarate Hydratase Mutation and Hereditary Leiomyomatosis and Renal Cell Carcinoma Syndrome. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:865–875.

2248. Třeška V., Ferda J., Daum O., Liška V., Skalický T., Brůha J.: Intrahepatic biliary cystadenoma-diagnosis and treatment options. Turkish Journal of Gastroenterology, 27, 2016:252–256.

2249. Třeška V., Kolářová L., Mírka H., Daum O., Matějů J., Liška V., Koubová A., Sedláček D.: Alveolar echi-nococcosis – a rare disease with differential diagnostic problems. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:240–244.

2250. Ulamec M., Skenderi F., Trpkov , Kruslin B., Vranic S., Bulimbasic , Trivunic S., Montiel DP., Pecková K., Pivovarčíková K., Ondič O., Daum O., Rotterová P., Dušek M., Hora M., Michal M., Hes O.: Solid papillary renal cell carcinoma: clinicopathologic, morphologic, and immunohistochemical analysis of 10 cases and review of the literature. Annals of Diagnostic Pathology, 23, 2016:51–57.

2251. Ulamec M., Skenderi F., Zhou M., Krušlin B., Martínek P., Grossmann P., Pecková K., Alvarado-Cabrero I., Kalusová K., Kokošková B., Rotterová P., Hora M., Daum O., Dubová M., Bauleth PKD., Slouka D., Sperga M., Davidson W., Rychlý B., Perez Montiel D., Michal M., Hes O.: Molecular genetic alterations in renal cell carcinomas with tubulocystic pattern: tubulocystic renal cell carcinoma, tubulocystic renal cell carcinoma with heterogenous component and familial leiomyomatosis-associated renal cell carcino-ma. Clinicopathologic and molecular genetic analysis of 15 cases. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:521–530.

2252. Vychytilová-Faltejsková P., Pešta M., Radová L., Liška V., Daum O., Kala Z., Svoboda M., Kiss I., Slabý O.: Genome-wide microRNA Expression Profiling in Primary Tumors and Matched Liver Metastasis of Pati-ents with Colorectal Cancer. Cancer Genomics and Proteomics, 13, 2016:311–316.

CENTRÁLNÍ LABORATOŘ PRO IMUNOANALÝZU – CENTRAL IMMUNOANALYTIC LABORATORY

54 . Bartoš V., Dastych M., Dastych Mj., Franěk T., Jirsa M., Kalousová M., Karlík T., Kocna P., Kožich V., Králíková M., Krnáčová A., Kušnierová P., Pikner R., Ploticová V., Průša R., Racek J., Rajdl D., Senft V., Soška V., Springer D., Šafarčík K., Šebesta I., Šigutová R., Švagera Z., Táborská E., Vítek L., Všianský F., Zadina J., Zeman D., Zima T.: Clinical Biochemistry. 1 vyd. Praha: Karolinum Press, 2016: 420.

55. Brunner-La Rocca H., Fleischhacker L., Golubnitschaja O., Heemskerk F., Helms T., Hoedemakers T., Huygen Allianses S., Jaarsma T., Kinkorová J., Ramaekers J., Ruff P., Schnur I., Vanoli E., Verdu J., Zippel-Schultz B.: Challenges in personalised management of chronic diseases-heart failure as prominent example to advance the care process. EPMA Journal [online], 7, 2016:nestránkováno.

204

56. Fiala O., Büchler T., Mohelníková-Duchoňová B., Melichar, Matějka VM., Holubec L., Kulhánková J., Bortlíček Z., Bartoušková M., Liška V., Topolčan O., Šedivcová M., Fínek J.: G12V and G12A KRAS mutations are associated with poor outcome in patients with metastatic colorectal cancer treated with bevacizumab. Tumor Biology, 37, 2016:6823–6830.

57. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Topolčan O., Racek J., Svatoň M., Kučera R., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Chloupková R., Poprach A., Büchler T.: Change in Serum Lactate Dehydrogenase Is Associ-ated with Outcome of Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Erlotinib. Anticancer Research, 36, 2016:2459–2465.

58. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Pemetrexed Versus Erlotinib in the Second-line Treatment of Patients with Advanced-stage Non-squa-mous NSCLC Harboring Wild-type EGFR Gene. Anticancer Research, 36, 2016:447–453.

59. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Racek J., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Šorejs O., Kučera R., Topolčan O.: Serum albumin is a strong predictor of survival in patients with advanced-stage non-small cell lung cancer treated with erlotinib. Neoplasma, 63, 2016:471–476.

60. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Minárik M., Benešová L., Šorejs O., Svatoň M., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Epidermal Growth Factor Receptor Gene Amplification in Patients with Advanced-stage NSCLC. Anticancer Research, 36, 2016:455–460.

61. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Šorejs O., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Prognostic Signi-ficance of Serum Tumor Markers in Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Pemetrexed-based Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:461–466.

62. Fichtl J., Třeška V., Lysák D., Mírka H., Duras P., Karlíková M., Skalický T., Vodička J., Topolčan O.: Pre-dictive Value of Growth Factors and Interleukins for Future Liver Remnant Volume and Colorectal Liver Metastasis Volume Growth Following Portal Vein Embolization and Autologous Stem Cell Application. Anticancer Research, 36, 2016:1901–1907.

63. Karlíková M., Topolčan O., Ňaršanská A., Kučera R., Třešková I., Třeška V.: Circulating Growth and Angiogenic Factors and Lymph Node Status in Early-stage Breast Cancer – A Pilot Study. Anticancer Research, 36, 2016:4209–4214.

64. Kinkorová J., Topolčan O.: Biobanky – evropská infrastruktura. Časopis lékařů českých, 155, 2016:44–46. 65. Kinkorová J.: Biobanks in the era of personalized medicine: objectives, challenges, and innovation. EPMA

Journal, 7, 2016:nestránkováno. 66. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Šimánek V.: Účinky signální dráhy IGF1 (insulin-like growth factor 1)

na vznik a rozvoj nádorových onemocnění. Klinická biochemie a metabolismus, 24, 2016:20–26. 67. Kučera R., Topolčan O., Pecen L., Šimánek V.: IGF1 (insulin-like growth factor 1), základní charakteris-

tika, signální dráha, závislost na věku a pohlaví. Klinická biochemie a metabolismus, 24, 2016:14–19. 68. Kučera R., Topolčan O., Ňaršanská A., Třeška V.: Porovnání předoperačních a pooperačních hladin vybra-

ných biomarkerů u karcinomu prsu. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:49–53. 69. Kučera R., Šmíd D., Topolčan O., Karlíková M., Fiala O., Slouka D., Skalický T., Třeška V., Kulda V.,

Šimánek V., Šafanda M., Pešta M.: Searching for New Biomarkers and the Use of Multivariate Analysis in Gastric Cancer Diagnostics. Anticancer Research, 36, 2016:1967–1971.

70. Kučera R., Ulčová-Gallová Z., Windrichová J., Lošan P., Topolčan O.: Anti-Müllerian hormone in serum and seminal plasma in comparison with other male fertility parameters. Systems biology in reproductive medicine, 62, 2016:223–226.

71. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Kinkorová J., Třeška V., Zedníková I., Slouka D., Šimánek V., Šafanda M., Babuška V.: The Role of TPS and TPA in the Diagnostics of Distant Metastases. Anticancer Research, 36, 2016:773–777.

72. Kučera R., Ulčová-Gallová Z., Topolčan O.: Effect of long-term using of hormonal contraception on anti--Müllerian hormone secretion. Gynecological Endocrinology, 32, 2016:383–385.

73. Kulda V., Topolčan O., Kučera R., Kripnerová M., Srbecká K., Hora M., Hes O., Klečka J., Babuška V., Roušarová M., Benson V., Pešta M.: Prognostic Significance of TMPRSS2-ERG Fusion Gene in Prostate Cancer. Anticancer Research, 36, 2016:4787–4793.

74. Mayer Jr. O., Seidlerová J., Vaněk J., Karnosová P., Bruthans J., Filipovský J., Wohlfahrt P., Cífková R., Windrichová J., Knapen M., Drummen N., Vermeer C.: The abnormal status of uncarboxylated matrix

205

Gla protein species represents an additional mortality risk in heart failure patients with vascular disease. International Journal of Cardiology, 203, 2016:916–922.

75. Mayer Jr. O., Seidlerová J., Wohlfahrt P., Filipovský J., Vaněk J., Cífková R., Windrichová J., Topolčan O., Knapen M., Drummen N., Vermeer C.: Desphospho-uncarboxylated matrix Gla protein is associated with increased aortic stiffness in a general population. Journal of Human Hypertension, 30, 2016:418–423.

76. Mayer Jr. O., Mlíková Seidlerová J., Filipovský J., Vágovičová P., Wohlfahrt P., Cífková R., Windri- chová J., Topolčan O.: Soluble receptor for advanced glycation end products and increased aortic stiffness in the general population. Hypertension Research, 39, 2016:266–271.

77. Opatrná S., Pöpperlová A., Lysák D., Fuchsová R., Trefil L., Racek J., Topolčan O.: Effects of Icodextrin and Glucose Bicarbonate/Lactate-Buffered Peritoneal Dialysis Fluids on Effluent Cell Population and Biocompatibility Markers IL-6 and CA125 in Incident Peritoneal Dialysis Patients. Therapeutic Apheresis and Dialysis, 20, 2016:149–157.

78. Polívka J., Polívka J., Řepík T., Rohan V., Hes O., Topolčan O.: Co-deletion of 1p/19q as Prognostic and Predictive Biomarker for Patients in West Bohemia with Anaplastic Oligodendroglioma. Anticancer Research, 36, 2016:471–476.

79. Roušarová M., Svobodová Š., Kučera R., Topolčan O., Kinkorová J.: Inzulin a adipokiny – jejich úloha při vzniku a rozvoji nádorových onemocnění. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:63–70.

80. Suchý D., Topolčan O., Windrichová J., Fuchsová R., Brabcová H., Loudová S.: Monitoring of the serum biomarkers during the therapy period of the patients with rheumatoid arthritis. Pilot Study. Klinická far-makologie a farmacie, 30, 2016:3–7.

81. Svatoň M., Fiala O., Pešek M., Bortlíček Z., Minárik M., Benešová L., Topolčan O.: The Prognostic Role of KRAS Mutation in Patients with Advanced NSCLC Treated with Second- or Third-line Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:1077–1082.

82. Svobodová J., Fuchsová R.: Multidisciplinární přístup v terapii polymorbidního pacienta se sekundární osteoporózou – klinická kazuistika. Osteologický bulletin, 21, 2016:96–100.

83. Šafanda M., Kučera R., Topolčan O.: Insulin-like growth factors (IGFs) system and tumors. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:17–23.

84. Šmíd D., Kulda V., Srbecká K., Kubačková D., Doležal J., Daum O., Kučera R., Topolčan O., Třeška V., Skalický T., Pešta M.: Tissue microRNAs as predictive markers for gastric cancer patients undergoing palliative chemotherapy. International Journal of Oncology, 48, 2016:2693–2703.

85. Windrichová J., Fuchsová R., Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Fínek J., Slípková D., Karlíková M., Svobodová J.: Testing of a Novel Cancer Metastatic Multiplex Panel for the Detection of Bone-metastatic Disease – a Pilot Study. Anticancer Research, 36, 2016:1973–1978.

CHIRURGICKÁ KLINIKA – CLINIC OF SURGERY

1516. Baxa J., Beneš J., Brůha J., Ferda J., Hošek P., Jansová M., Jiřík M., Jonášová A., Králíčková M., Křeč-ková J., Křen J., Liška V., Lobovský L., Lukeš V., Mírka H., Pálek R., Pešta M., Pitule P., Rohan E., Rosenberg J., Skála M., Skalický T., Štengl M., Svobodová M., Tonar Z., Třeška V., Tupý R., Vimmr J., Vyčítal O.: Experimental surgery. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016:544.

1517. Benčurik V., Brůha J., Dušek T., Dvořák P., Dytrych P., Hemmelová B., Hoch J., Hůlek P., Charvát J., Chovanec V., Jech Z., Kala Z., Kalvach J., Kasalický M., Keil R., Kokešová A., Kopáčová M., Korček J., Krajina A., Krška Z., Kulhánek J., Kunovský L., Kuropatwa R., Kůřil P., Langer D., Levý M., Lipská L., Liška V., Lojík M., Maleček R., Man M., Maňák J., Martínek L., Menclová K., Moravík J., Novák P., Örhalmi J., Pálek R., Pazdírek F., Poš L., Procházková V., Raupach J., Rejholec J., Renc O., Rosendorf J., Rousková B., Rygl M., Ryska M., Ředinová M., Sákra L., Skřička T., Sotona O., Stýb-lová J., Šimša J., Škába R., Škrovina M., Štěpánek M., Šťovíček J., Třeška V., Tučková I., Visokai V., Vjaclovský M., Vyčítal O.: Koloproktologie : vybrané kapitoly. 1 vyd. Praha: Mladá fronta, 2016: 239.

1518. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málko- vá M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkologických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

206

1519. Brůha J., Liška V., Pálek R., Mírka H., Hošek P., Korčáková E., Bajcurová K., Fichtl J., Skalický T., Třeška V.: Porovnání perkutánní a otevřené radiofrekvenční ablace metastáz kolorektálního karcinomu ve FN Plzeň v letech 2001–2015. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:107–111.

1520. Brůha J., Liška V., Třeška V., Skalický T., Fichtl J., Hes O.: Granulomatózní záněty v diferenciální dia-gnostice malignit hepatobiliárního traktu – kazuistiky. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:40–43.

1521. Černá M., Opatrný V., Nosek J., Geiger J., Třeška V., Boudová L., Buriánek V.: Koincidence lymfomu tračníku a biliárního ileu – kazuistika. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:377–382.

1522. Čertík B., Třeška V., Bierhanzlová J., Matějka J., Zeman J., Matějka T.: Traumatická trombóza renální tep-ny při seat-belt injury. Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca, 83, 2016:274–278.

1523. Eberlová L., Liška V., Mírka H., Gregor T., Tonar Z., Pálek R., Skála M., Brůha J., Vyčítal O., Kalu- sová K., Haviar S., Králíčková M., Lametschwandtner A.: Porcine Liver Vascular Bed in Biodur E20 Corrosion Casts. Folia Morphologica, 75, 2016:154–161.

1524. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Racek J., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Šorejs O., Kučera R., Topolčan O.: Serum albumin is a strong predictor of survival in patients with advanced-stage non-small cell lung cancer treated with erlotinib. Neoplasma, 63, 2016:471–476.

1525. Fiala O., Büchler T., Mohelníková-Duchoňová B., Melichar, Matějka VM., Holubec L., Kulhánková J., Bortlíček Z., Bartoušková M., Liška V., Topolčan O., Šedivcová M., Fínek J.: G12V and G12A KRAS mutations are associated with poor outcome in patients with metastatic colorectal cancer treated with bevacizumab. Tumor Biology, 37, 2016:6823–6830.

1526. Fichtl J., Třeška V., Vodička J., Šulc R., Hes O., Tupý R.: Castlemanova choroba – neobvyklý nález při operaci tumoru retroperitonea u mladého nemocného. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:91–94.

1527. Fichtl J., Vodička J., Třeška V., Skalický T., Tupý R., Šmíd D.: Vzácné maligní nádory apendixu: léčba metastáz do jater – kazuistiky. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:409–412.

1528. Fichtl J., Třeška V., Lysák D., Mírka H., Duras P., Karlíková M., Skalický T., Vodička J., Topolčan O.: Pre-dictive Value of Growth Factors and Interleukins for Future Liver Remnant Volume and Colorectal Liver Metastasis Volume Growth Following Portal Vein Embolization and Autologous Stem Cell Application. Anticancer Research, 36, 2016:1901–1907.

1529. Hayes MM., Konstantinova AM., Kacerovská D., Michal M., Kreuzberg B., Sůvová B., Kazakov D.: Bilateral gigantomastia, multiple synchronous nodular pseudoangiomatous stromal hyperplasia involving breast and bilateral axillary accessory breast tissue, and perianal mammary-type hamartoma of anogenital mammary-like glands: a case report. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:374–383.

1530. Járová B., Růžičková Kirchnerová O., Mukenšnabl P., Špidlen V.: Precise morphology or radical surgery first? Cutting the Gordian knot by thoracic surgeon. European Surgery-Acta Chirurgica Austriaca, 48, 2016:193–194.

1531. Jiřík M., Tonar Z., Králíčková A., Eberlová L., Mírka H., Kochová P., Gregor T., Hošek P., Svobodo- vá M., Rohan E., Králíčková M., Liška V.: Stereological quantification of microvessels using semiauto-mated evaluation of X-ray microtomography of hepatic vascular corrosion casts. International Journal of Computer Assisted Radiology and Surgery, 11, 2016:1803–1819.

1532. Karlíková M., Topolčan O., Ňaršanská A., Kučera R., Třešková I., Třeška V.: Circulating Growth and Angiogenic Factors and Lymph Node Status in Early-stage Breast Cancer – A Pilot Study. Anticancer Research, 36, 2016:4209–4214.

1533. Korčáková E., Mírka H., Skalický T., Třeška V., Liška V., Štajdlová K.: Naše zkušenosti s peroperační ultrasonografií při operacích jaterních nádorů. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:79–86.

1534. Korčáková E., Mírka H., Kastner J., Novák P., Svoboda T.: Multiparametrická magnetická rezonance na 3T přístroji a její využití v diagnostice vyšších stádií karcinomu rekta. Plzeňský lékařský sborník – Supple-mentum, 2016, 2016:99–102.

1535. Korčáková E., Mírka H., Brůha J., Liška V., Skalický T.: Naše první zkušenosti s užitím kontrastní ultra-sonografie ke sledování efektu perkutánní radiofrekvenční ablace. Česká radiologie, 70, 2016:143–148.

1536. Korenková V., Slyšková J., Novosadová V., Pizzamiglio S., Langerová L., Bjorkman J., Vyčítal O., Liška V., Levý M., Veškrňa K., Vodička P., Vodičková L., Kubista M., Verderio P.: The focus on sam-ple quality: Influence of colon tissue collection on reliability of qPCR data. Scientific Reports, 6, 2016:nestránkováno.

207

1537. Křížková V., Dubová M., Šůsová S., Vyčítal O., Brůha J., Skála M., Liška V., Daum O., Souček P.: Protein expression of ATP-binding cassette transporters ABCC10 and ABCC11 associates with survival of colo-rectal cancer patients. Cancer Chemotherapy and Pharmacology, 78, 2016:595–603.

1538. Kučera R., Topolčan O., Ňaršanská A., Třeška V.: Porovnání předoperačních a pooperačních hladin vybra-ných biomarkerů u karcinomu prsu. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:49–53.

1539. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Kinkorová J., Třeška V., Zedníková I., Slouka D., Šimánek V., Šafanda M., Babuška V.: The Role of TPS and TPA in the Diagnostics of Distant Metastases. Anticancer Research, 36, 2016:773–777.

1540. Kučera R., Topolčan O., Pecen L., Šimánek V.: IGF1 (insulin-like growth factor 1), základní charakte-ristika, signální dráha, závislost na věku a pohlaví. Klinická biochemie a metabolismus, 24, 2016:14–19.

1541. Kučera R., Šmíd D., Topolčan O., Karlíková M., Fiala O., Slouka D., Skalický T., Třeška V., Kulda V., Šimánek V., Šafanda M., Pešta M.: Searching for New Biomarkers and the Use of Multivariate Analysis in Gastric Cancer Diagnostics. Anticancer Research, 36, 2016:1967–1971.

1542. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Šimánek V.: Účinky signální dráhy IGF1 (insulin-like growth factor 1) na vznik a rozvoj nádorových onemocnění. Klinická biochemie a metabolismus, 24, 2016:20–26.

1543. Kunická T., Procházka P., Krus I., Bendová P., Protivová M., Šůsová S., Hlaváč V., Liška V., Novák P., Schneiderová M., Pitule P., Brůha J., Vyčítal O., Vodička P., Souček P.: Molecular profile of 5-fluorouracil pathway genes in colorectal carcinoma. BMC Cancer, 16, 2016:nestránkováno.

1544. Linhartová K., Beneš J., Gregor P.: Infekční endokarditida – doporučení ESC/ČKS. Novinky v kardiologii 2016, 1 vyd. Praha: Mladá fronta, 2016: 55–115.

1545. Liška V., Emingr M., Skála M., Pálek R., Troup O., Novák P., Vyčítal O., Skalický T., Třeška V.: Jaterní metastázy karcinomů kolon a rekta z pohledu rozdílů v klinických parametrech. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:69–77.

1546. Loveček , Skalický P., Ryska M., Gürlich R., Hlavsa J., Čečka F., Krška Z., Strnad R., Peteja M., Klein J., Šiller J., Zajak J., Krejčí T., Rupert K., Kočík M., Šefr R., Straka M., Dušek L., Jarkovský J., Havlík R., Neoral Č.: Aktuální stav chirurgické léčby karcinomu pankreatu v České republice. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:151–155.

1547. Miklíková M., Jarkovská D., Čedíková M., Švíglerová J., Kuncová J., Nalos L., Kořínková A., Liška V., Lysák D., Králíčková M., Vištejnová L., Štengl M.: Vliv mesenchymálních kmenových buněk na in vitro kulturu dospělých prasečích kardiomyocytů. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:35–48.

1548. Moláček J., Brůha J., Baxa J., Opatrný V., Třeška V.: Extragenitální maligní Müllerianský karcinosarkom infiltrující dolní dutou žílu – kazuistika. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:45–47.

1549. Moláček J., Třeška V., Baxa J., Kural T., Duras P.: Poranění cévního systému. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016: 130.

1550. Moláček J., Opatrný V., Matějka R., Baxa J., Třeška V.: Retrograde Oxygen Persufflation of Kid-ney – Experiment on an Animal. In Vivo, 30, 2016:801–805.

1551. Novák P., Vacek V., Vondráková R.: Primární torze omenta u dívek předškolního věku – kazuistika. Roz-hledy v chirurgii, 95, 2016:200–202.

1552. Opatrný V., Třeška V., Moláček J., Tupý R.: Gigantické aneuryzma abdominální aorty a pánevních tepen. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:123–125.

1553. Polák M., Stránský P., Trávníček I., Krčma M., Daum O., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Černý adenom nadledviny. Česká urologie, 20, 2016:141–147.

1554. Slouka D., Poleník P., Hes O., Šmíd D., Sláma K., Hošek P., Boudová L.: Can we improve clinical results of tonsillectomy using lasers?. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:35–40.

1555. Svatoň M., Pešek M., Mukenšnabl P., Špidlen V.: Tumor Rebiopsy – Guide to Targeted Therapy. European Surgery-Acta Chirurgica Austriaca, 48, 2016:194–196.

1556. Šafránek J., Zdrhová L., Daum O.: Bronchogenní cysta jícnu. Gastroenterologie a hepatologie, 70, 2016:310–312.

1557. Šafránek J., Třeška V., Skalický T., Špidlen V., Doležal J., Kubačková D., Zeithaml J., Skála M., Hošek P.: Karcinom štítné žlázy, desetiletý soubor. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:394–397.

1558. Šmíd D., Novák P.: Miniinvazivní výkony v chirurgii a jejich využití v dnešní době. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:107–111.

208

1559. Šmíd D., Kubačková D., Doležal J., Fichtl J., Pešta M., Kulda V., Daum O., Třeška V., Skalický T.: Pre-diktivní a prognostické faktory karcinomu žaludku. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:156–161.

1560. Šmíd D., Skalický T., Fichtl J., Kubačková D., Doležal J., Novák P., Svoboda T., Slouka D.: Vliv paliativní chemoterapie na kvalitu života nemocných s karcinomem žaludku. Klinická onkologie, 29, 2016:279–286.

1561. Šmíd D., Kulda V., Srbecká K., Kubačková D., Doležal J., Daum O., Kučera R., Topolčan O., Třeška V., Skalický T., Pešta M.: Tissue microRNAs as predictive markers for gastric cancer patients undergoing palliative chemotherapy. International Journal of Oncology, 48, 2016:2693–2703.

1562. Šváb J., Adámek J., Baader M., Bedrna J., Blecha J., Bořík O., Boříková J., Čarvaš M., Dostalik J., Duda M., Dvořák J., Eckert V., Ehrenberger D., Hájek M., Havel D., Havlíček K., Hoffmann P., Hoch J., Hovor-ka V., Hrníčko V., Chaloupka F., Karadzos G., Krejsa J., Krtička F., Křikava K., Kubačák J., Kunášek J., Louda V., Martinec J., Mayer F., Ninger V., Novotný L., Pafko P., Pražák F., Schill P., Schneiderová M., Silber J., Světlík M., Svoboda J., Šimša J., Šmat V., Šonský E., Třeška V., Verner T., Visokai V., Vít P., Vlach J., Vondrů J., Všetíček J., Wechsler J.: Kapitoly z dějin chirurgie v českých zemích. 1 vyd. Praha: Karolinum, 2016: 356.

1563. Třeška V., Čertík B., Moláček J.: Management of aortic graft infections – the present strategy and future perspectives. Bratislavské lekárske listy, 117, 2016:125–132.

1564. Třeška V., Skalický T., Třešková I., Liška V., Fichtl J., Brůha J., Korčáková E.: Jaterní metastázy maligního melanomu – mají resekce nebo radiofrekvenční ablace smysl?. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:350–353.

1565. Třeška V.: Methods to Increase Future Liver Remnant Volume in Patients with Primarily Unresecta-ble Colorectal Liver Metastases: Current State and Future Perspectives. Anticancer Research, 36, 2016:2065–2071.

1566. Třeška V., Reischig T., Hasman D., Čertík B., Moláček J., Šulc R., Čechura M., Kielberger L., Houdek K., Opatrný V.: Dárci ledvin po nezvratné zástavě oběhu (DCD) – zkušenosti jednoho centra. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:147–150.

1567. Třeška V., Ferda J., Daum O., Liška V., Skalický T., Brůha J.: Intrahepatic biliary cystadenoma-diagnosis and treatment options. Turkish Journal of Gastroenterology, 27, 2016:252–256.

1568. Třeška V., Kolářová L., Mírka H., Daum O., Matějů J., Liška V., Koubová A., Sedláček D.: Alveolar echi-nococcosis – a rare disease with differential diagnostic problems. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:240–244.

1569. Vodička J., Doležal J., Vejvodová Š., Šafránek J., Špidlen V., Třeška V.: Poranění hrudníku a jeho operační léčba u polytraumatizovaných nemocných v pětiletém období. Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Trauma-tologiae Čechoslovaca, 83, 2016:123–126.

1570. Vodička J., Vejvodová Š., Šmíd D., Fichtl J., Špidlen V., Kormunda S., Hostýnek J., Moláček J.: Do weather phenomena have any influence on the occurrence of spontaneous pneumothorax?. Archivos de Bronconeumologia, 52, 2016:239–243.

1571. Vyčítal O., Liška V., Geiger J., Třeška V.: Diagnostika a léčba biliárního ileu. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:83–86.

1572. Vychytilová-Faltejsková P., Pešta M., Radová L., Liška V., Daum O., Kala Z., Svoboda M., Kiss I., Slabý O.: Genome-wide microRNA Expression Profiling in Primary Tumors and Matched Liver Metastasis of Patients with Colorectal Cancer. Cancer Genomics and Proteomics, 13, 2016:311–316.

1573. Vymetálková V., Vodička P., Pardini B., Rosa F., Levý M., Schneiderová M., Liška V., Vodičková L., Nilsson T., Farkas S.: Epigenome-wide analysis of DNA methylation reveals a rectal cancer-specific epigenomic signature. Epigenomics, 8, 2016:1193–1207.

DERMATOVENEROLOGICKÁ KLINIKA – CLINIC OF DERMATOVENEROLOGY

747. Arenberger P., Cetkovská P., Kojanová M.: Biologická léčba psoriázy. Acta Medicinae, 5, 2016:87–91. 748. Brabcová K., Pizinger K.: Granuloma anulare v lokalizaci zhojeného herpes zoster: Wolfova izotopická

reakce. Česko-slovenská dermatologie, 91, 2016:167–169. 749. Cetkovská P.: Psoriáza, psoriatická artritida a tofózní dna. Česko-slovenská dermatologie, 91, 2016:14–16. 750. Cetkovská P.: Nebezpečí deprese u žen s psoriázou: Kohortová studie. British Journal of Dermatology,

české vydání, 4, 2016:14–19.

209

751. Cetkovská P.: Kombinace protilátek proti tumor nekrotizujícímu faktoru-alfa a interleukinům-12/23 při refrakterní psoriáze a psoriatické artritidě: dlouhodobá případová observační studie. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:62–63.

752. Cetkovská P.: Chronický lichen sclerosus úspěšně léčený intralezionálním adalimumabem. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:59–61.

753. Cetkovská P.: Hidradenitis suppurativa, neutrofilní dermatózy a autoinflamace: jak spolu souvisí?. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:80–80.

754. Cetkovská P.: Multicentrický audit hodnocení a léčby psoriázy u dětí ve Spojeném království. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:64–67.

755. Cetkovská P.: Osobní anamnéza psoriázy a riziko vzniku zhoubných nádorů u žen: populační kohortová studie. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:67–70.

756. Cetkovská P.: Léčba hidradenitis suppurativa: systematický přehled Cochrane zahrnující hodnocení kva-lity důkazů GRADE. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:50–58.

757. Cetkovská P.: Terapie namířená proti tumor nekrotizujícímu faktoru-alfa při hidradenitis suppurativa: výsledky národní kohortové studie z let 2000–2013. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:72–75.

758. Cetkovská P.: Kohortová studie malignit a hospitalizací pro infekce u léčených a neléčených pacientů s psoriázou a všeobecné populace ve Spojených státech. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:20–27.

759. Cetkovská P.: Disekující celulitida kštice léčená inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa: zkušenost se dvěma léky. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:70–72.

760. Cetkovská P.: Porovnání dermatologického indexu kvality života a dětského dermatologického indexu kvality života při hodnocení kvality života u pacientů s psoriázou ve věku 16–17 let. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:44–49.

761. Cetkovská P.: Inhibice tumor nekrotizujícího faktoru-α může stabilizovat progresivní vitiligo. British Journal of Dermatology, české vydání, 4, 2016:4–13.

762. Cetkovský P., Mayer J., Starý J., Hričinová M., Adam Z., Bartlová R., Benešová K., Cerman J., Cer-manová M., Cetkovská P., Čáp J., Čermák J., Dvořáková D., Faber E., Formánková R., Froňková E., Hájek R., Horáček J., Horký, Hubáček P., Jebavý L., Jindra P., Keslová P., Kocmanová, Kořístek, Kouba M., Kozák T., Krejčí M., Langrová H., Lysák D., Mejstříková E., Nečas E., Pohlreich D., Polouč-ková A., Pour L., Ráčil Z., Radocha J., Raida L., Salaj P., Sedláček P., Skoupý L., Sláma O., Soukup P., Sumerauer D., Škovránková J., Šlampa P., Šmardová L., Šťastná Marková M., Tomíška M., Válková V., Vítek A., Vokurka S., Vorlíček J., Waldmannová K., Weinbergerová B., Zavřelová A., Žák P., Žižková H.: Transplantace kostní dřeně a periferních hematopoetických buněk. 1 vyd. Praha: Galén, 2016: 460.

763. Fikrle T., Pizinger K.: Dermatoskopie nepigmentovaných kožních nádorů. Cévní nádory a krvácivé pro-jevy. Česko-slovenská dermatologie, 91, 2016:26–28.

764. Fikrle T., Pizinger K.: Dermatoskopie nepigmentovaných kožních nádorů. Kožní karcinomy a aktinické keratózy. Česko-slovenská dermatologie, 91, 2016:174–176.

765. Fikrle T., Pizinger K.: Dermatoskopie nepigmentovaných kožních nádorů. Nepigmentované formy mela-nocytových névů a maligního melanomu. Česko-slovenská dermatologie, 91, 2016:246–248.

766. Kojanová M., Fialová J., Cetkovská P., Gkalpakiotis S., Jirčíková J., Doležal T., Arenberger P.: Analýza pacientů se středně těžkou až těžkou psoriázou před zahájením biologické léčby v České republice – údaje z registru BIOREP 2005_2016. Česko-slovenská dermatologie, 91, 2016:223–232.

767. Lomicová I., Novák M., Cetkovská P., Pizinger K.: Případ méně obvyklé mykózy. Česko-slovenská der-matologie, 91, 2016:238–240.

768. Lomicová I., Cetkovská P.: Případ typického pacienta s těžkou psoriázou. Remedia, 26, 2016:1–2.

DĚTSKÁ KLINIKA – CLINIC OF PEDIATRICS

727. Branšovská E., Čadová M., Sýkora J., Dort J., Bergerová T., Šebestová H.: Neobvyklá perinatální infek-ce – kampylobakterová enteritida. Pediatrie pro praxi, 17, 2016:256–258.

210

728. Doležalová L., Votava T., Šebková A., Černá Z., Sýkora J.: Význam rodinné anamnézy v pediatrické onkologické péči. Onkologická Revue, 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 8–12.

729. Fremuth J., Kobr J., Šašek L., Pizingerová K., Zamboryová J., Sýkora J.: Neinvazivní hemodynamický monitoring u kriticky nemocných dětí – USCOM. Prospektivní observační studie. Československá pedia-trie, 71, 2016:260–267.

730. Frühauf P., Bronský J., Dědek P., Nevoral J., Kotalová R., Sýkora J., Szitanyi N., Šebková A., Zahradní- ček L.: Celiakie – doporučený postup pro diagnostiku a terapii u dětí a dospívajících. Československá pediatrie, 71, 2016:175–183.

731. Frühauf P., Bronský J., Dědek P., Nevoral J., Kotalová R., Sýkora J., Szitányi N., Šebková A., Zahradní-ček L.: Celiakie – doporučený postup pro diagnostiku a terapii u dětí a dospívajících. Pediatrie pro praxi [online], 17, 2016:nestránkováno.

732. Hradský O., Bajerová, Bronský J., Cipra A., El-Lababidi N., Jurovčík M., Katra R., Melek J., Mocková A., Pohunek P., Schwarz J., Turzíková J., Vančíková Z., Vyhnánek M., Vyhnánek R.: Diagnostika a léčba refluxního onemocnění u dětí: český sjednocený doporučený postup z pohledu gastroenterologa, pneumo-loga, ORL lékaře, neonatologa a chirurga. Klinické doporučené postupy v pediatrii v České a Slovenské republice. Československá pediatrie, 71, 2016:5–43.

733. Hrdličková R., Smejkal P., Blatný J., Hluší A., Komrska V., Penka M., Šlechtová J., Blažek B., Čermá-ková Z., Černá Z., Dulíček P., Hak J., Ovesná P., Pospíšilová D., Procházková D., Timr P., Ullrychová J., Vonke I., Walterová L.: Konsenzuální doporučení Českého národního hemofilického programu (ČNHP) pro zajištění chirurgických a invazivních výkonů u pacientů s hemofilií. Transfuze a hematologie dnes, 22, 2016:39–43.

734. Jehlička P., Matas M., Rajdl D., Huml M., Mocková A., Dort J., Brož P., Sýkora J.: Jak hodnotit vysoce senzitivní troponin T u novorozenců?. Československá pediatrie, 71, 2016:212–215.

735. Kobr J., Slavík Z., Uemura H., Saeed I., Furck A., Pizingerová K., Fremuth J., Tonar Z.: Right Ventri-cular Pressure Overload and Pathophysiology of Growing Porcine Biomodel. Pediatric Cardiology, 37, 2016:1498–1506.

736. Kreslová M., Bittenglová R., Sýkora J.: Současný pohled na diagnostiku a nové možnosti terapie cystické fibrózy. Plzeňský lékařský sborník – Supplementum, 2016, 2016:81–87.

737. Liška J., Holeček V., Siala K., Sobotová Š., Trefil L., Racek J., Sýkora J., Šefrna F.: Umbilical IgE and Advanced Glycation Products in Association with Allergies in Childhood. Immunology, Endocrine and Metabolic Agents in Medicinal Chemistry, 16, 2016:142–146.

738. Nováková M., Žaliová M., Suková M., Wlodarski M., Janda A., Froňková E., Campr V., Lejhancová K., Zapletal O., Pospisilova D., Černá Z., Kuhn T., Svec P., Pelková V., Zemanová Z., Kerndrup G., van den Heuvel-Eibrink M., van der Velden V., Niemeyer C., Kalina T., Trka J., Starý J., Hrušák O., Mejstříková E.: Loss of B cells and their precursors is the most constant feature of GATA-2 deficiency in childhood myelo-dysplastic syndrome. Haematologica, 101, 2016:707–716.

739. Pomahačová R., Sýkora J., Paterová P., Fiklík K., Schwarz J., Lád V., Skalická E., Černá Z., Zamboryová J.: Sdružená autoimunitní onemocnění v dětském věku. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:71–77.

740. Pomahačová R., Sýkora J., Zamboryová J., Paterová P., Varvařovská J., Šubrt I., Dort J., Dortová E.: First case report of rare congenital adrenal insufficiency caused by mutations in the CYP11A1 gene in the Czech Republic. Journal of Pediatric Endocrinology and Metabolism, 29, 2016:749–752.

741. Schwarzer A., Bontems P., Urruzuno P., Kalach N., Iwanczak B., Roma-Giannikou E., Sýkora J., Kinder-mann A., Casswall T., Candranel S., Koletzko S.: Sequential Therapy for Helicobacter pylori Infection in Treatment-naive Children. Helicobacter, 21, 2016:106–113.

742. Smejkal P., Blatný J., Hluší A., Hrdličková R., Komrska V., Penka M., Šlechtová J., Blažek B., Čermá-ková Z., Černá Z., Dulíček P., Hak J., Ovesná P., Pospíšilová D., Procházková D., Timr P., Ullrychová J., Vonke I., Walterová L.: Konsenzuální doporučení Českého národního hemofilického programu (ČNHP) pro diagnostiku a léčbu pacientů s vrozenou hemofilií a s inhibitorem FVIII/FIX. Transfuze a hematologie dnes, 22, 2016:44–54.

743. Sýkora J., Schwarz J.: Biologická léčba idiopatických střevních zánětů u dětí a dospívajících. Postgra- duální gastroenterologie & hepatologie, 2, 2016:127–134.

211

744. Sýkora J., Huml M., Siala KK., Pomahačová R., Jehlička P., Liška J., Kuntscherová J., Schwarz J.: Paediatric Rome III Criteria-Related Abdominal Pain Is Associated With Helicobacter pylori and Not With Calprotectin. Journal of Pediatric Gastroenterology and Nutrition, 63, 2016:417–422.

745. Šašek L., Pizingerová K., Fremuth J., Kobr J.: Multiplexní imunoanalýza u kriticky nemocných dětí. Plzeňský lékařský sborník – Supplementum, 2015, 2016:105–134.

746. Šašek L., Fremuth J., Pizingerová K., Kobr J.: Změny vybraných systémových cytokinů při závažném plicním postižení u dětí. Československá pediatrie, 71, 2016:251–259.

747. Vokurka S., Fínek J., Svoboda T., Vojtíšek R., Votavová M., Havránek K., Salvét J., Šindelářová B., Mařan J., Sukovská E., Vasilev K., Schutzová M., Vozobulová V., Jindra P., Sýkora J.: Indikace radioterapie u pacientů s hematologickými malignitami v průběhu pěti let provozu modernizovaného centra Onkolo-gické a radioterapeutické kliniky v Plzni. Klinická onkologie, 29, 2016:313–314.

748. Votava T., Masopustová A., Černá Z., Hubáček P.: Virové infekce a nádory. Onkologická Revue, 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 13–16.

GYNEKOLOGICKO-PORODNICKÁ KLINIKA – CLINIC OF OBSTETRICS AND GYNECOLOGY

1365. Bartáková A., Ondič O., Presl J., Vlasák P., Bouda J.: Oligodendroglioma Originating in Mature Cystic Teratoma. Journal of Obstetrics and Gynaecology, 36, 2016:269–270.

1366. Betincová L., Karbanová J., Turek J., Kudělka H.: Myomy v graviditě. Acta Medicinae, 5, 2016:17–22. 1367. Bubeníková Š., Curtisová V., Doseděl M., Frančáková J., Hudec A., Janků P., Janoušková K., Kantor L.,

Klát J., Korečko V., Ľubušký M., Malý J., Pastorková R., Pětroš M., Pilka R., Procházka M., Studničková M., Šimetka O., Šuláková S., Vavřinková B., Velebil P., Vlk R.: Porodnictví pro studenty všeobecného lékařství a porodní asistence. 1 vyd. Olomouc: AED – Olomouc s.r.o, 2016: 243.

1368. Elsnerová K., Mohelníková-Duchoňová B., Cerovská E., Ehrlichová M., Gut I., Rob L., Škapa P., Hruda M., Bartáková A., Bouda J., Vodička P., Souček P., Václavíková R.: Gene expression of membrane transporters: Importance for prognosis and progression of ovarian carcinoma. Oncology Reports, 35, 2016:2159–2170.

1369. Hudecová J., Hudec A., Kališ V., Kasal E.: Embolie plodovou vodou. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:147–150.

1370. Konstantinova A., Shelekhova K., Stewart C., Spagnolo D., Kutzner H., Kacerovská D., Plaza J., Suster S., Bouda J., Pavlovský M., Kyrpychova L., Michal M., Guenova E., Kazakov D.: Depth and Patterns of Adnexal Involvement in Primary Extramammary (Anogenital) Paget Disease: A Study of 178 Lesions From 146 Patients. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:802–808.

1371. Korečko V.: Modifikovaná Robsonova klasifikace císařských řezů. Acta Medicinae, 5, 2016:13–14. 1372. Kozerovský M., Korečko V.: Placenta accreta. Acta Medicinae, 5, 2016:15–16. 1373. Kučera R., Ulčová-Gallová Z., Topolčan O.: Effect of long-term using of hormonal contraception on anti-

-Müllerian hormone secretion. Gynecological Endocrinology, 32, 2016:383–385. 1374. Kučera R., Ulčová-Gallová Z., Windrichová J., Lošan P., Topolčan O.: Anti-Müllerian hormone in serum

and seminal plasma in comparison with other male fertility parameters. Systems biology in reproductive medicine, 62, 2016:223–226.

1375. Madar J., Ulčová-Gallová Z., Drahošová M., Holáň V., Kestlerová A., Malíčková K., Nováková D., Novotná B., Pěknicová J.: Imunologie a imunopatologie lidské reprodukce. Vybrané kapitoly. 1 vyd. Praha: Mladá fronta a. s., 2016: 150.

1376. Nečesalová P., Karbanová J., Rušavý Z., Pastor Z., Jansová M., Kališ V.: Mediolateral versus lateral epi-siotomy and their effect on postpartum coital activity and dyspareunia rate 3 and 6 months postpartum. Sexual and Reproductive Healthcare, 8, 2016:25–30.

1377. Nowicka-Bauer K., Kamieniczna M., Cibulka J., Ulčová-Gallová Z., Kurpisz M.: Proteomic identification of sperm antigens using serum samples from individuals with and without antisperm antibodies. Andro-logia, 48, 2016:693–701.

1378. Rušavý Z., Karbanová J., Kališ V.: Timing of episiotomy and outcome of a non-instrumental vaginal delivery. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, 95, 2016:190–196.

212

1379. Rušavý Z.: Poruchy pánevního dna po porodu. Acta Medicinae, 5, 2016:31–32. 1380. Rušavý Z., Karbanová J., Jansová M., Kališ V.: Anal incontinence and fecal urgency following vaginal

delivery with episiotomy among primiparous patients. International Journal of Gynecology and Obstetrics, 135, 2016:290–294.

1381. Ulčová-Gallová Z., Pěknicová J.: XXII. Sympozium imunologie a biologie reprodukce. Česká gynekolo-gie, 81, 2016:314–315.

1382. Ulčová-Gallová Z., Pěknicová J.: XXII. Sympozium imunologie a biologie reprodukce. Alergie, 18, 2016:136–137.

1383. Ulčová-Gallová Z.: Informace o knize „Imunologie a imunopatologie lidské reprodukce (vybrané kapitoly)“. Česká gynekologie, 81, 2016:160–160.

1384. Ulčová-Gallová Z.: Informace o knize Imunologie a imunopatologie lidské reprodukce (vybrané kapitoly). Alergie, 18, 2016:66–66.

I. INTERNÍ KLINIKA – FIRST CLINIC OF MEDICINE

2833. Balihar K., Janská E., Fremundová L., Kotyza J., Hejda V., Koželuhová J.: Perkutánní endoskopic-ká gastrostomie: analýza praxe v endoskopickém centru terciární lékařské péče. Vnitřní lékařství, 62, 2016:435–441.

2834. Baxa J., Ferda J., Hromádka M.: T1 mapping of the ischemic myocardium: Review of potential clinical use. European Journal of Radiology, 85, 2016:1922–1928.

2835. Bazarbachi A., Labopin M., Kharfan-Dabaja MA., Schwerdtfeger R., Volin L., Bourhis JH., Socié G., Daguindau E., Gedde-Dahl T., Rambaldi A., Karas M., Schlimok G., Blaise D., Chevallier P., Malard F., Schmid C., Esteve J., Nagler A., Mohty M.: Allogeneic hematopoietic cell transplantation in acute myeloid leukemia with normal karyotype and isolated Nucleophosmin-1 (NPM1) mutation: outcome strongly correlates with disease status. Haematologica, 101, 2016:E34–E37.

2836. Bernat I.: Radial Artery Occlusion Treatment. Transradial Angiography and Intervention from Simple to Spectacular, 1 vyd. neuveden: HMP Communications, 2016: 301–306.

2837. Bernat I.: Změna role trombektomie u akutního infarktu myokardu. Intervenční a akutní kardiologie, 15, 2016:6–6.

2838. Bláha J., Barteczko-Grajek B., Berezowicz P., Charvát J., Chvojka J., Grau T., Holmgren J., Jaschinski U., Kopecký P., Maňák J., Moehl M., Paddle J., Pasculli M., Petersson J., Petros S., Radrizzani D., Singh V., Starkopf J.: Space GlucoseControl system for blood glucose control in intensive care patients – a Europe-an multicentre observational study. BMC Anesthesiology, 16, 2016:nestránkováno.

2839. Bortlík M., Ďuricová D., Konečný M., Koželuhová J., Novotný A., Douda T., Stehlík J., Shonová O., Mareš K., Hrdlička L., Matějková P., Šerclová Z., Nedbalová L., Tomanová M., Liberda M., Bronský J., Mitrová K., Drastich P., Ryska O., Falt P., Březina J., Vaňásek T., Kalvach J., Kolář M., Lukáš M.: Dopo-ručení pro podávání biologické terapie u idiopatických střevních zánětů: třetí, aktualizované vydání. Gastroenterologie a hepatologie, 70, 2016:11–26.

2840. Brožová J., Čechurová D., Lacigová S.: Metabolický syndrom u nemocných s diabetes mellitus 1. typu, prevalence, vliv na morbiditu a mortalitu, komplexní přístup k nemocnému. Vnitřní lékařství, 62, 2016:4S8–4S14.

2841. Černý V., Mallátová N., Matějovič M., Novák I., Sklienka P.: Antimykotická terapie na odděleních typu ARO/JIP v České republice: prospektivní observační studie. Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:142–148.

2842. Dlouhá D., Vančura V., Vymětalová J., Hubáček JA., Lánská V., Málek I.: Can Leukocyte Telomere Length Predict Survival Time in Heart Transplant Recipients over a Minimal Follow-Up of 20 years?. Folia Biologica, 62, 2016:188–193.

2843. Dragounová E., Junková K., Svitá , Hromádka M., Pechman V., Sirotek O., Bernat I., Rokyta R.: Jaká je optimální strategie předléčení STEMI pacientů P2Y12 inhibitory v přednemocniční péči? Zkušenosti z Plzeňského kraje z let 2013–2014. Intervenční a akutní kardiologie, 15, 2016:162–164.

213

2844. Eiselt J., Kielberger L., Rajdl D., Racek J., Pazdiora P., Malánová L.: Previous Vaccination and Age are More Important Predictors of Immune Response to Influenza Vaccine than Inflammation and Iron Status in Dialysis Patients. Kidney & Blood Pressure Research, 41, 2016:139–147.

2845. Ferda J., Hromádka M., Baxa J.: Imaging of the myocardium using F-18-FDG-PET/MRI. European Jour-nal of Radiology, 85, 2016:1900–1908.

2846. Fichtl J., Třeška V., Lysák D., Mírka H., Duras P., Karlíková M., Skalický T., Vodička J., Topolčan O.: Pre-dictive Value of Growth Factors and Interleukins for Future Liver Remnant Volume and Colorectal Liver Metastasis Volume Growth Following Portal Vein Embolization and Autologous Stem Cell Application. Anticancer Research, 36, 2016:1901–1907.

2847. Glassford NJ., Martensson J., Eastwood GM., Jones SL., Tanaka A., Wilkman E., Bailey M., Bellomo R., Arabi Y., Bagshaw S., Bannard-Smith J., Bin D., Dubin, Duranteu J., Echeverri J., Hoste E., Joannidis M., Kashani K., Kellum J., Kulkarni AP., Landoni G., LLuch Candall C., Matějovič M., Modh Yunos N., Nichol A., Oudemans van Straaten H., Perner A., Pettila V., Phua J., Hernandez G., Puxty A., Reinhart K., Richards G., Schneider A., Tsuji I., Uchino : Defining the characteristic and expectations of fluid bolus therapy: A worldwide perspective. Journal of Critical Care, 35, 2016:126–132.

2848. Hejda V.: Algoritmus léčby chronické hepatitidy C. Remedia, 26, 2016:1–7. 2849. Hejda V.: Kombinovaná léčba chronické hepatitidy B. Gastroenterologie a hepatologie, 70, 2016:65–73. 2850. Hora M., Stránský P., Eret V., Ürge T., Polák M., Krčma M., Hes O.: Jednoportová laparoskopická (LESS)

adrenalektomie. Česká urologie, 20, 2016:10–12. 2851. Horák J., Harazim M., Karvunidis T., Raděj J., Novák I., Matějovič M.: Sepse – jak ji poznat, na co se

zaměřit aneb zpět k základům ve světle nové definice. Vnitřní lékařství, 62, 2016:568–574. 2852. Hrdlička L., Bortlík M., Douda T., Drastich P., Falt P., Matějková P., Koželuhová J., Liberda M., Nedbalo-

vá L., Novotný A., Kolář M., Lukáš M.: Budesonid MMX (Cortiment(R) 9 mg) v léčbě ulcerózní kolitidy v reálné klinické praxi. Gastroenterologie a hepatologie, 70, 2016:509–513.

2853. Hromádka M., Bernat I., Mlíková Seidlerová J., Jirouš Š., Dragounová E., Pechman V., Tůmová P., Roky- ta R.: Access-site bleeding and radial artery occlusion in transradial primary percutaneous coronary inter-vention: influence of adjunctive antiplatelet therapy. Coronary Artery Disease, 27, 2016:267–272.

2854. Hromádka M.: Ultrazvuk plic. Novinky v akutní kardiologii, 1 vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2016: 219–224.

2855. Hromádka M., Baxa J., Mlíková Seidlerová J., Suchý D., Šedivý J., Štěpánková L., Rajdl D., Rokyta R.: Incidence of severe coronary stenosis in asymptomatic patients with peripheral arterial disease scheduled for major vascular surgery. International Angiology, 35, 2016:411–417.

2856. Hromádka M.: Neinvazivní hemodynamika. Novinky v akutní kardiologii, 1 vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2016: 225–235.

2857. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Rohan V., Baxa J., Šedivý J., Rajdl D., Ulč I., Ševčík P., Polívka J., Rokyta R.: Prolonged Corrected QT Interval as a Predictor of Clinical Outcome in Acute Ischemic Stroke. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases, 25, 2016:2911–2917.

2858. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Baxa J., Suchý D., Rajdl D., Šedivý J., Rokyta R.: Relationship between hsTnI and coronary stenosis in asymptomatic women with rheumatoid arthritis. BMC Cardio-vascular Disorders, 16, 2016:nestránkováno.

2859. Humphreys BD., Cantaluppi V., Portilla D., Singbartl K., Yang L., Rosner MH., Kellum JA., Ronco C., Matějovič M.: Targeting Endogenous Repair Pathways after AKI. Journal of the American Society of Nephrology: JASN, 0, 2016:990–998.

2860. Janíčková Žďárská D., Brož J., Piťhová P., Honěk P., Dušek L., Pavlík T., Rušavý Z., Kvapil M.: Kvalita péče o pacienty s diabetem v České republice. Analýza dat VZP. Diabetologie 2016, 1 vyd. Praha: Triton, 2016: 52–64.

2861. Janíčková Žďárská D., Brož J., Piťhová P., Honěk P., Dušek L., Pavlík T., Rušavý Z., Kvapil M.: Kvalita péče o pacienty s diabetem v České republice: analýza dat VZP. Forum Diabetologicum, 5, 2016:70–75.

2862. Jarkovská D., Valešová L., Chvojka J., Beneš J., Švíglerová J., Florová B., Nalos L., Matějovič M., Štengl M.: Heart rate variability in porcine progressive peritonitis-induced sepsis. Frontiers in Physiology, 6, 2016:nestránkováno.

214

2863. Jolly SS., Cairns JA., Yusuf S., Rokoss MJ., Gao P., Meeks B., Kedev S., Stankovic G., Moreno R., Ger-shlick A., Chowdhary S., Lavi S., Niemela K., Bernat I., Cantor WJ., Cheema AN., Steg PG., Welsh RC., Sheth T., Bertrand OF., Avezum A., Bhindi R., Natarajan MK., Horák D., Leung RCM., Kassam S., Rao SV., El-Omar M., Mehta SR., Velianou JL., Pancholy S., Dzavik V.: Outcomes after thrombus aspiration for ST elevation myocardial infarction: 1-year follow-up of the prospective randomised TOTAL trial. Lancet, 387, 2016:127–135.

2864. Karvunidis T., Harazim M., Raděj J., Salaj P., Horák J., Novák I., Matějovič M.: Pětapadesátiletý muž s trombocytopenií a život ohrožujícím difuzním alveolárním krvácením: kazuistika. Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:170–176.

2865. Karvunidis T., Harazim M., Raděj J., Novák I., Horák J., Matějovič M.: Laktátová acidóza asociova-ná s metforminem: minireview na podkladě kazuistik. Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:243–251.

2866. Kasl Z., Rusňák Š., Jirásková N., Rozsíval P., Krčma M., Laczó J., Vyhnálek M., Hort J.: Měření vrstvy nervových vláken sítnice u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Česká a slovenská neurologie a neuro-chirurgie, 79, 2016:424–429.

2867. Kasl Z., Janoušková K., Hrubá P., Rusňák Š., Krčma M., Dvořáková E., Baxa J.: Grafická vyšetření orbity v diferenciální diagnóze a sledování vývoje endokrinní orbitopatie. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:113–121.

2868. Kašpárek J., Žourek M., Rušavý Z.: Kardiovaskulární riziko u diabetika 1. typu aneb zamyšlení nad léčbou statinem u diabetiků 1. typu v primární prevenci. Diabetologie 2016, 1 vyd. Praha: Triton, 2016: 65–74.

2869. Keil R., Wasserbauer M., Zádorová Z., Hajer J., Drastich P., Wohl P., Beneš M., Bojková M., Svoboda P., Konečný M., Falt P., Vaňásek T., Pešta M., Pešek F., Bouchner L., Koželuhová J., Novotný A., Bartůsková L., Špičák J.: Clinical monitoring: infliximab biosimilar CT-P13 in the treatment of Crohnʼs disease and ulcerative colitis. Scandinavian Journal of Gastroenterology, 51, 2016:1062–1068.

2870. Knöller , Stenzel T., Broeskamp F., Hornung R., Scheuerle A., McCook O., Wachter U., Vogt J., Matallo J., Wepler M., Gläser H., Gröger M., Matějovič M., Calzia E., Lampl L., Georgieff M., Möller P., Asfar P., Radermacher P., Hafner: Effects of Hyperoxia and Mild Therapeutic Hypothermia During Resuscitation From Porcine Hemorrhagic Shock. Critical Care Medicine, 44, 2016:e264–e277.

2871. Koutný T., Krčma M., Kohout J., Ježek P., Varnušková J., Včelák P., Strnádek J.: On-Line Blood Glucose Level Calculation. Procedia Computer Sciences [online], 98, 2016:228–235.

2872. Koželuhová J.: Divertikly tenkého střeva. Postgraduální gastroenterologie & hepatologie, 2, 2016:5–7. 2873. Krčma M.: Diabetes mellitus v rámci autoimunního polyendokrinního syndromu 2. typu. Diabetologie

2016, 1 vyd. Praha: Juhaňák Stanislav – Triton, 2016: 130–138. 2874. Krčma M.: Primární hyperparatyreóza s těžkou osteoporózou – recidiva onemocnění po 5 letech úplné

remise. Osteologický bulletin, 21, 2016:92–95. 2875. Krčma M.: Polyglandulární autoimunitní syndromy – Carpenterův syndrom. Kazuistiky v diabetologii,

14, 2016:44–46. 2876. Lacigová S., Rušavý Z., Jirkovská A., Škrha J.: Doporučený postup diagnostiky a léčby diabetické neuro-

patie (2016). Diabetologie, Metabolismus, Endokrinologie, Výživa, 19, 2016:57–63. 2877. Lacigová S., Brožová J., Čechurová D., Tomešová J., Krčma M., Rušavý Z.: The influence of cardiovascu-

lar autonomic neuropathy on mortality in type 1 diabetic patients; 10-year follow-up. Biomedical Papers, 160, 2016:111–117.

2878. Liška J., Holeček V., Siala K., Sobotová Š., Trefil L., Racek J., Sýkora J., Šefrna F.: Umbilical IgE and Advanced Glycation Products in Association with Allergies in Childhood. Immunology, Endocrine and Metabolic Agents in Medicinal Chemistry, 16, 2016:142–146.

2879. Lysák D., Holubová M., Bergerová T., Vávrová M., Cangemi GC., Ciccocioppo R., Kužliak P., Jindra P.: Validation of shortened 2-day sterility testing of mesenchymal stem cell-based therapeutic preparation on an automated culture system. Cell and Tissue Banking, 17, 2016:1–9.

2880. Massart A., Pallier A., Pascual J., Viklický O., Budde K., Spasovski G., Klinger M., Sever M., Sorensen S., Hadaya K., Oberbauer R., Dudley C., De Fijter J., Yussim A., Hazzan M., Wekerle T., Berglund D., De Biase C., Jose Perez-Saez M., Muehlfeld A., Orlando G., Clemente K., Lai Q., Pisani F., Kandus A., Baas M., Bemelman F., Ponikvar J., Mazouz H., Stratta P., Subra J., Villemain F., Hoitsma A., Braun L.,

215

Carmen Cantarell M., Colak H., Courtney A., Frasca GM., Howse M., Naesens M., Reischig T.: The DESCARTES-Nantes survey of kidney transplant recipients displaying clinical operational tolerance identifies 35 new tolerant patients and 34 almost tolerant patients. Nephrology, Dialysis, Transplantation, 31, 2016:1002–1013.

2881. Matějovič M., Ince C., Chawla LS., Blantz R., Molitoris BA., Rosner MH., Okusa MD., Kellum JA., Ronco C.: Renal Hemodynamics in AKI: In Search of New Treatment Targets. Journal of the American Society of Nephrology : JASN, 27, 2016:49–58.

2882. Matějovič M.: Biomarkery akutního poškození ledvin – pohled za oponu. Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:226–227.

2883. Matějovič M., Tůma Z., Moravec J., Valešová L., Sýkora R., Chvojka J., Beneš J., Mareš J.: Renal Pro-teomic Responses to Severe Sepsis and Surgical Trauma: Dynamic Analysis of Porcine Tissue Biopsies. Shock, 46, 2016:453–464.

2884. Moťovská Z., Hlinomaz O., Miklik R., Hromádka M., Varvarovsky I., Dušek J., Knot J., Jarkovsky J., Kala P., Rokyta R., Tousek F., Kramarikova P., Majtan B., Šimek S., Branny M., Mrozek J., Cervinka P., Ostransky J., Widimský P.: Prasugrel Versus Ticagrelor in Patients With Acute Myocardial Infarction Treated With Primary Percutaneous Coronary Intervention Multicenter Randomized PRAGUE-18 Study. Circulation, 134, 2016:1603–1612.

2885. Mráz M., Svačina Š., Kotrlíková E., Piecha R., Vrbík K., Pavloušková J., Lacinová Z., Vavrouš A., Müllerová D., Matějková D., Křížová J.: Potenciální zdroje ftalátů a bisfenolu A a jejich význam u meta-bolických onemocnění. Časopis lékařů českých, 155, 2016:11–15.

2886. Müllerová D., Bouchalová V., Matějková D., Kovářová K., Svačina Š., Vrbík K., Pavloušková J., Dvořá-ková J., Müller L.: Phthalates exposure indicators determined by urinary phthalate metabolites in healthy non-obese Czech adults: FANTOM study. Food Additives and Contaminants – Part A Chemistry, Analysis, Control, Exposure and Risk Assessment, 33, 2016:1817–1825.

2887. Nieminen M., Buerke M., Cohen-Solal A., Costa S., Edes I., Erlikh A., Franco F., Gibson C., Gorjuph V., Guarracino F., Gustafsson F., Harjola V., Husebye T., Karason K., Katsytadze I., Kaul S., Kivikko M., Marenzi G., Masip J., Matskeplishvili S., Mebazaa A., Moller J., Nessler J., Nessler B., Ntalianis A., Oliva F., Pichler-Cetin E., Poder P., Recio-Mayoral A., Rex S., Rokyta R., Strasser RH., Zima E., Pollesello P.: The role of levosimendan in acute heart failure complicating acute coronary syndrome: A review and expert consensus opinion. International Journal of Cardiology, 218, 2016:150–157.

2888. Okusa MD., Rosner MH., Kellum JA., Ronco C., Matějovič M.: Therapeutic Targets of Human AKI: Harmonizing Human and Animal AKI. Journal of the American Society of Nephrology : JASN, 27, 2016:44–48.

2889. Opatrná S.: Vliv oxidovaného albuminu na stav hydratace pacientů léčených PD – komentář. Postgradu-ální nefrologie, 14, 2016:13–14.

2890. Opatrná S.: Peritoneální zánět a EPS: výsledky studie GLOBAL FLuid Study – komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:15–16.

2891. Opatrná S.: Poškození vaskulárních funkcí u chronického renálního onemocnní přispívá k intoleranci fyzické zátěže – komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:22–24.

2892. Opatrná S.: Nízká sérová koncentrace bikarbonátů předpovídá zánik reziduální renální funkce u perito- neální dialyzovaných pacientů-komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:10–12.

2893. Opatrná S., Pöpperlová A., Lysák D., Fuchsová R., Trefil L., Racek J., Topolčan O.: Effects of Icodextrin and Glucose Bicarbonate/Lactate-Buffered Peritoneal Dialysis Fluids on Effluent Cell Population and Biocompatibility Markers IL-6 and CA125 in Incident Peritoneal Dialysis Patients. Therapeutic Apheresis and Dialysis, 20, 2016:149–157.

2894. Opatrná S.: Včasná nefrologická péče před rozvojem terminálního selhání ledvin-komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:12–13.

2895. Opatrná S.: Porovnání rizika nově vzniklého srdečně-cévního onemocnění u pacientů v terminálním stadiu renálního selhání léčených hemodialýzou a peritoneální dialýzou-komentář. Postgraduální nefrologie, 14, 2016:12–14.

2896. Ošťádal P., Rokyta R.: Koncepce vzniku národní sítě Center péče o nemocné po srdeční zástavě (Cardiac Arrest Centra). Novinky v kardiologii 2016, 1 vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2016: 99–104.

216

2897. Pancholy S., Bernat I., Bertrand O., Patel T.: Prevention of Radial Artery Occlusion After Transra-dial Catheterization The PROPHET-II Randomized Trial. JACC: Cardiovascular Interventions, 9, 2016:1992–1999.

2898. Pazdiora P., Jelínková H., Švecová M., Eiselt J., Malánová L.: Zkušenosti s očkováním proti chřipce v sezóně 2015/2016. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie, 25, 2016:31–32.

2899. Pazdiora P., Jelínková H., Švecová M., Eiselt J., Malánová L.: Zkušenosti s očkováním proti chřipce v sezóně 2016/2017. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie, 25, 2016:380–381.

2900. Piecha R., Svačina Š., Malý M., Vrbík K., Lacinová Z., Haluzík M., Pavloušková J., Vavrouš A., Matěj-ková D., Müllerová D., Mráz M., Matoulek M.: Urine Levels of Phthalate Metabolites and Bisphenol A in Relation to Main Metabolic Syndrome Components: Dyslipidemia, Hypertension and Type 2 Diabetes. A pilot study. Central European Journal of Public Health, 24, 2016:297–301.

2901. Polák M., Stránský P., Trávníček I., Krčma M., Daum O., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Černý adenom nadledviny. Česká urologie, 20, 2016:141–147.

2902. Rabb H., Griffin MD., McKay, Swaminathan S., Pickkers P., Rosner MH., Kellum JA., Ronco C., Matě-jovič M.: Inflammation in AKI: Curent Understanding, Key Questions, and Knowledge Gaps. Journal of the American Society of Nephrology : JASN, 0, 2016:371–379.

2903. Rao SV., Nolan J., Fraser DG., Mamas MA., Bertrand OF., Pancholy SB., Bernat I., Dharma S., Kedev S., Jolly SS., Valgimigli M.: Efficacy of Radial Versus Femoral Access in the Acute Coronary Syndrome: Is It the Operator or the Operation That Matters?. JACC: Cardiovascular Interventions, 9, 2016:978–979.

2904. Rashid M., Kwok CS., Pancholy S., Chugh S., Kedev SA., Bernat I., Ratib K., Large A., Fraser D., Nolan J., Mamas MA.: Radial Artery Occlusion After Transradial Interventions: A Systematic Review and Meta- Analysis. Journal of the American Heart Association, 5, 2016:nestránkováno.

2905. Rušavý Z., Žourek M.: Složení makronutrientů v diabetické dietě. Vnitřní lékařství, 62, 2016:4S94–4S99. 2906. Rušavý Z., Honěk P., Dušek L., Pavlík T., Janíčková Žďárská D., Kvapil M.: Monitorování kompenzace

diabetu u pacientů léčených inzulínovou pumpou v České republice. Diabetes a obezita, 16, 2016:47–53. 2907. Šafránek J., Zdrhová L., Daum O.: Bronchogenní cysta jícnu. Gastroenterologie a hepatologie, 70,

2016:310–312. 2908. Šerclová Z., Ryska O., Bortlík M., Ďuricová D., Gürlich R., Lisý P., Örhalmi J., Kohout P., Prokopová L.,

Zbořil V., Douda T., Drastich P., Novotný A., Matějková P., Mareš K., Shonová O., Hrdlička L., Koželu-hová J., Stehlík J., Kasalický M., Kalvach J., Bronský J., Tomanová M., Liberda M., Falt P., Lukáš M.: Doporučené postupy chirurgické léčby pacientů s idiopatickými střevními záněty – 3. část: ulcerózní koli-tida, indikace k operaci. Gastroenterologie a hepatologie, 70, 2016:252–261.

2909. Šípová S., Málková M., Fatková R., Vokurka S.: Problematika poruchy výživy onkologicky léčených pacientů a možnosti řešení z ošetřovatelského pohledu. Onkologická revue, 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 28–31.

2910. Třeška V., Reischig T., Hasman D., Čertík B., Moláček J., Šulc R., Čechura M., Kielberger L., Houdek K., Opatrný V.: Dárci ledvin po nezvratné zástavě oběhu (DCD) – zkušenosti jednoho centra. Rozhledy v chi-rurgii, 95, 2016:147–150.

2911. Tůma Z., Kuncová J., Mareš J., Matějovič M.: Mitochondrial proteomes of porcine kidney cortex and medulla: foundation for translational proteomics. Clinical and Experimental Nephrology, 20, 2016:39–49.

2912. Tůma Z., Kuncová J., Mareš J., Grundmanová M., Matějovič M.: Proteomic approaches to the study of renal mitochondria. Biomedical Papers, 160, 2016:173–182.

2913. Uvízl R., Adamus M., Černý V., Dušek L., Jarkovský J., Šrámek V., Matějovič M., Šťourač P., Kula R., Malaska J., Ševčík P.: Patient survival, predictive factors and disease course of severe sepsis in Czech intensive care units: A multicentre, retrospective, observational study. Biomedical Papers, 160, 2016:287–297.

2914. Vrbík K., Vavrouš A., Pavloušová J., Malý M., Svačina Š., Piecha R., Lacinová Z., Müllerová D., Matěj-ková D., Mráz M.: Stanovení ftalátů a bisfenolu A a jejich metabolitů v různých typech materiálů. Klinická biochemie a metabolismus, 24, 2016:153–159.

217

II. INTERNÍ KLINIKA – SECOND CLINIC OF MEDICINE

1474. Baxa J., Ferda J., Hromádka M.: T1 mapping of the ischemic myocardium: Review of potential clinical use. European Journal of Radiology, 85, 2016:1922–1928.

1475. Bruthans J., Mayer Jr. O., De Bacquer D., De Smedt D., Reiner Z., Kotseva K., Cífková R.: Educational level and risk profile and risk control in patients with coronary heart disease. European Journal Of Pre-ventive Cardiology, 23, 2016:881–890.

1476. Ceral J., Linhart A., Filipovský J.: Praktický postup České společnosti pro hypertenzi: Měření krevního tlaku 2. část: Měření krevního tlaku v ordinaci. Hypertenze a kardiovaskulární prevence, 5, 2016:28–33.

1477. Cífková R., Wohlfahrt P., Krajčoviechová A., Bruthans J., Mayer Jr. O., Lánská V.: Stav léčby CMP v ČR: pohled epidemiologa. Postgraduální medicína, 18, 2016:245–249.

1478. Ferda J., Hromádka M., Baxa J.: Imaging of the myocardium using F-18-FDG-PET/MRI. European Jour-nal of Radiology, 85, 2016:1900–1908.

1479. Filipovský J., Seidlerová J., Kratochvíl Z., Karnosová P., Hronová M., Mayer Jr. O.: Automated compared to manual office blood pressure and to home blood pressure in hypertensive patients. Blood Pressure, 25, 2016:228–234.

1480. Flanderová I.: Svérázný pacient a léčba dapagliflozinem. Farmakoterapie, 2016, 2016:471–472. 1481. Flanderová I.: Dosažení dlouholeté stabilní kompenzace diabetes mellitus 2. typu léčbou sitagliptinem

v kombinaci s metforminem. Kazuistiky v diabetologii, 14, 2016:9–10. 1482. Franklin S., Thijs L., Asayama K., Li Y., Hansen T., Boggia J., Jacobs L., Zhang Z., Kikuya M., Bjorklund-

-Bodegard K., Ohkubo T., Yang W., Jeppesen J., Dolan E., Kuznetsova T., Stolarz-Skrzypek K., Tikhonoff V., Malyutina S., Casiglia E., Nikitin Y., Lind L., Sandoya E., Kawecka-Jaszcz K., Filipovský J., Imai Y., Wang J., O‘Brien E., Staessen J.: The Cardiovascular Risk of White-Coat Hypertension. Journal of the American College of Cardiology, 68, 2016:2033–2043.

1483. Hromádka M., Baxa J., Mlíková Seidlerová J., Suchý D., Šedivý J., Štěpánková L., Rajdl D., Rokyta R.: Incidence of severe coronary stenosis in asymptomatic patients with peripheral arterial disease scheduled for major vascular surgery. International Angiology, 35, 2016:411–417.

1484. Hromádka M., Bernat I., Mlíková Seidlerová J., Jirouš Š., Dragounová E., Pechman V., Tůmová P., Roky- ta R.: Access-site bleeding and radial artery occlusion in transradial primary percutaneous coronary inter-vention: influence of adjunctive antiplatelet therapy. Coronary Artery Disease, 27, 2016:267–272.

1485. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Baxa J., Suchý D., Rajdl D., Šedivý J., Rokyta R.: Relationship between hsTnI and coronary stenosis in asymptomatic women with rheumatoid arthritis. BMC Cardio-vascular Disorders, 16, 2016:nestránkováno.

1486. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Rohan V., Baxa J., Šedivý J., Rajdl D., Ulč I., Ševčík P., Polívka J., Rokyta R.: Prolonged Corrected QT Interval as a Predictor of Clinical Outcome in Acute Ischemic Stroke. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases, 25, 2016:2911–2917.

1487. Jambura J., Hauer L., Hrušák D., Vyskočil V., Hostička L., Andrle P., Pošta P., Genčur J.: Management ONJ u osteologických a onkologických pacientů. Osteologický bulletin, 21, 2016:79–88.

1488. Karas M., Steinerová K., Lysák D., Hrabětová M., Jungová A., Šrámek J., Jindra P., Polívka J., Holu- bec L.: Pre-transplant Quantitative Determination of NPM1 Mutation Significantly Predicts Outcome of AIlogeneic Hematopoietic Stem Cell Transplantation in Patients with Normal Karyotype AML in Com-plete Remission. Anticancer Research, 36, 2016:5487–5498.

1489. Linhart A., Ceral J., Filipovský J.: Praktický postup České společnosti pro hypertenzi: Měření krevního tlaku 1. část: Obecné principy. Hypertenze a kardiovaskulární prevence, 5, 2016:24–27.

1490. Mayer Jr. O., Seidlerová J., Vaněk J., Karnosová P., Bruthans J., Filipovský J., Wohlfahrt P., Cífková R., Windrichová J., Knapen M., Drummen N., Vermeer C.: The abnormal status of uncarboxylated matrix Gla protein species represents an additional mortality risk in heart failure patients with vascular disease. International Journal of Cardiology, 203, 2016:916–922.

1491. Mayer Jr. O., Mlíková Seidlerová J., Filipovský J., Vágovičová P., Wohlfahrt P., Cífková R., Windricho- vá J., Topolčan O.: Soluble receptor for advanced glycation end products and increased aortic stiffness in the general population. Hypertension Research, 39, 2016:266–271.

218

1492. Mayer Jr. O.: Matrix Gla protein jako přirozený inhibitor vaskulárních kalcifikací a potenciální léčebný cíl. Časopis lékařů českých, 155, 2016:13–16.

1493. Mayer Jr. O., Seidlerová J., Wohlfahrt P., Filipovský J., Vaněk J., Cífková R., Windrichová J., Topolčan O., Knapen M., Drummen N., Vermeer C.: Desphospho-uncarboxylated matrix Gla protein is associated with increased aortic stiffness in a general population. Journal of Human Hypertension, 30, 2016:418–423.

1494. Rosolová H.: Reziduální kardiovaskulární riziko u pacientů s inzulínovou rezistencí. Postgraduální medi-cína, 18, 2016:211–215.

1495. Rosolová H.: Alirocumab, lidská monoklonální protilátka v biologické léčbě dyslipidémií. Medicína po promoci, 17, 2016:399–402.

1496. Rosolová H.: Paradoxy obezity. Vnitřní lékařství, 62, 2016:181–182. 1497. Rosolová H.: DPP-4 inhibitory a kardiovaskulární účinky. Arteriální hypertenze – současné klinické tren-

dy XIV, 1 vyd. Praha: Triton, 2016:19–27. 1498. Rosolová H.: Lze užívat atorvastatin ráno v rámci kombinované tablety Lipertance?. Acta Medicinae, 5,

2016:20–23. 1499. Rosolová H.: Význam fixní kombinace atorvastatin, perindopril a amlodipin (Lipertance). Farmakoterapie,

12, 2016:484–489. 1500. Rosolová H.: Současný stav hypolipidemické léčby u nás. Intervenční a akutní kardiologie, 15,

2016:81–84. 1501. Rosolová H.: Evolocumab, inhibitor proproteinové konvertázy subtilizinu/kexinu 9, k intenzivní léčbě

dyslipidemií. Farmakoterapie, 12, 2016:151–157. 1502. Rosolová H.: Paradox obezity. Diabetologie 2016, 1 vyd. Praha: Triton, 2016:27–29. 1503. Rosolová H.: Jak vypadá současná terapie dyslipidemií v klinické praxi. Novinky v kardiologii 2016, 1

vyd. Praha: Mladá fronta, 2016:324–332. 1504. Rosolová H.: Možnosti prevence ischemické choroby srdeční u žen v menopauze. Klimakterická medicí-

na, 21, 2016:10–13. 1505. Scheepers L., Wei F., Stolarz-Skrzypek K., Malyutina S., Tikhonoff V., Thijs L., Salvi E., Barlassina C.,

Filipovský J., Casiglia E., Nikitin Y., Kawecka-Jaszcz K., Manunta P., Cusi D., Boonen A., Staessen J., Arts I.: Xanthine oxidase gene variants and their association with blood pressure and incident hypertensi-on: a population study. Journal of Hypertension, 34, 2016:2147–2154.

1506. Soška V., Vrablík M., Bláha V., Cífková R., Češka R., Freiberger T., Kraml P., Piťha J., Rosolová H., Štulc T., Vaverková H., Urbanová Z.: Indikace PCSK9 inhibitorů v nové léčbě hypercholesterolémie v zorném poli ČSAT. Hypertenze a kardiovaskulární prevence, 5, 2016:33–35.

1507. Soška V., Franeková J., Friedecký B., Jabor A., Kraml P., Rosolová H., Vrablík M.: Společné stanovisko českých odborných společností ke konsenzu European Atherosclerosis Society a European Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine k vyšetřování krevních lipidů a k interpretaci jejich hodnot. Vnitřní lékařství, 62, 2016:1034–1040.

1508. Soška V., Vrablík M., Bláha V., Cífková R., Češka R., Freiberger T., Kraml P., Piťha J., Rosolová H., Štulc T., Vaverková H., Urbanová Z.: PCSK9 inhibitory – nové možnosti v léčbě hypercholesterolemie: U koho budou indikovány? Stanovisko České společnosti pro aterosklerózu. Vnitřní lékařství, 62, 2016:329–333.

1509. Svobodová J., Fuchsová R.: Multidisciplinární přístup v terapii polymorbidního pacienta se sekundární osteoporózou – klinická kazuistika. Osteologický bulletin, 21, 2016:96–100.

1510. Šlechtová J., Hajšmanová Z., Lavičková A., Šigutová P.: První zkušenosti s podáním antidota dabigatran etexilátu ve FN Plzeň. Časopis lékařů českých, 155, 2016:442–444.

1511. Takács L., Smolík F., Mlíková Seidlerová J., Čepický P., Horáková Hoskovcová S.: Poporodní blues – česká adaptace dotazníku „Maternity Blues Questionnaire“. Česká gynekologie, 81, 2016:355–368.

1512. Vaněk J., Mayer Jr. O., Wohlfahrt P., Kielbergerová L., Krajčoviechová A., Bruthans J., Cífková R.: The changes of secondary prevention practice in Czech post-stroke patients between 2007 and 2012/13. Cor et Vasa, 58, 2016:e367-e373.

1513. Vaněk J., Mayer Jr. O., Mlíková Seidlerová J., Bruthans J., Kielbergerová L., Wohlfahrt P., Krajčoviechová A., Filipovský J., Cífková R.: A comparison of secondary prevention practice in poststroke and coronary heart disease patients. Public Health, 2016, 2016:64–72.

219

1514. Windrichová J., Fuchsová R., Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Fínek J., Slípková D., Karlíková M., Svobodová J.: Testing of a Novel Cancer Metastatic Multiplex Panel for the Detection of Bone-metastatic Disease – a Pilot Study. Anticancer Research, 36, 2016:1973–1978.

1515. Zelinka T., Widimský J., Ceral J., Filipovský J.: Jak postupovat při podezření na sekundární arteriální hypertenzi. Vnitřní lékařství, 62, 2016:740–745.

INFEKČNÍ KLINIKA – CLINIC OF INFECTIOUS DISEASES

573. Sedláček D.: Listerióza není jen onemocněním imunodeficitních pacientů. Practicus, 15, 2016:37–41. 574. Sedláček D.: Novinky v léčbě infekce HIV/AIDS. Remedia, 26, 2016:460–467.575. Snopková S., Rozsypal H., Aster V., Sedláček D., Kapla J., Jerhotová Z., Olbrechtová L., Zjevíková A.,

Dlouhý P., Jilich D., Veselý D.: Doporučený postup péče o dospělé infikované HIV a postexpoziční pro-fylaxe infekce HIV. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství, 22, 2016:20–38.

576. Třeška V., Kolářová L., Mírka H., Daum O., Matějů J., Liška V., Koubová A., Sedláček D.: Alveolar echi-nococcosis – a rare disease with differential diagnostic problems. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:240–244.

577. Váchalová J., Sedláček D.: Pertuse u kojence z pohledu infektologa, možnosti prevence. Vox Pediatriae, 16, 2016:28–29.

KLINIKA ANESTEZIOLOGIE, RESUSCITACE A INTENZIVNÍ MEDICÍNY – CLINIC OF ANESTESIOLOGY, RESUSCITATION AND INTENSIVE MEDICINE

344. Baxa J., Beneš J., Brůha J., Ferda J., Hošek P., Jansová M., Jiřík M., Jonášová A., Králíčková M., Křeč-ková J., Křen J., Liška V., Lobovský L., Lukeš V., Mírka H., Pálek R., Pešta M., Pitule P., Rohan E., Rosenberg J., Skála M., Skalický T., Štengl M., Svobodová M., Tonar Z., Třeška V., Tupý R., Vimmr J., Vyčítal O.: Experimental surgery. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016: 544.

345. Beneš J.: Tekutinová terapie v intenzivní péči. Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:107–115. 346. Beneš J.: Cumulative Fluid Balance: The Dark Side of the Fluid. Critical Care Medicine, 44,

2016:1945–1946. 347. Beneš J., Monnet X.: Microvascular fluid cup: sturdy in the healthy, but bottomless in septic shock. Miner-

va Anestesiologica, 82, 2016:1026–1028. 348. Beneš J., Pouska J.: Základy racionální tekutinové terapie v anestezii. Postgraduální medicína, 18,

2016:458–464. 349. Gabrhelík T., Pieran M., Lejčko J.: Neopioidní analgetika v léčbě akutní pooperační bolesti. Anesteziolo-

gie & intenzivní medicína, 27, 2016:252–258. 350. Hudecová J., Hudec A., Kališ V., Kasal E.: Embolie plodovou vodou. Plzeňský lékařský sborník, 2016,

2016:147–150. 351. Chytra I.: Aktuální otázky antibiotické terapie v intenzivní péči. Postgraduální medicína, 18,

2016:500–504. 352. Jarkovská D., Valešová L., Chvojka J., Beneš J., Švíglerová J., Florová B., Nalos L., Matějovič M., Štengl

M.: Heart rate variability in porcine progressive peritonitis-induced sepsis. Frontiers in Physiology, 6, 2016:nestránkováno.

353. Kress, Baltov A., Basiński A., Berghea F., Castellsague J., Codreanu C., Copaciu E., Giamberardino M., Hakl M., Hrazdira L., Kokavec M., Lejčko J., Nachtnebl L., Stančík R., Švec A., Tóth T., Vlaskovska M., Woroń J.: Acute pain: a multifaceted challenge – the role of nimesulide. Current Medical Research and Opinion, 32, 2016:23–36.

354. Matějovič M., Tůma Z., Moravec J., Valešová L., Sýkora R., Chvojka J., Beneš J., Mareš J.: Renal Pro-teomic Responses to Severe Sepsis and Surgical Trauma: Dynamic Analysis of Porcine Tissue Biopsies. Shock, 46, 2016:453–464.

355. Sklienka P., Beneš J., Máca J.: Definice sepse 2016 (Sepsis 3). Anesteziologie & intenzivní medicína, 27, 2016:302–308.

220

356. Zatloukal J., Pouska J., Kletečka J., Pradl R., Beneš J.: Comparison of the accuracy of hemoglobin point of care testing using HemoCue and GEM Premier 3000 with automated hematology analyzer in emergency room. Journal of Clinical Monitoring and Computing, 30, 2016:949–956.

KLINIKA ORTOPEDIE A TRAUMATOLOGIE POHYBOVÉHO ÚSTROJÍ – CLINIC OF ORTHOPEDICS AND TRAUMATOLOGY

542. Čertík B., Třeška V., Bierhanzlová J., Matějka J., Zeman J., Matějka T.: Traumatická trombóza renální tepny při seat-belt injury. Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca, 83, 2016:274–278.

543. Jambura J., Hauer L., Hrušák D., Vyskočil V., Hostička L., Andrle P., Pošta P., Genčur J.: Management ONJ u osteologických a onkologických pacientů. Osteologický bulletin, 21, 2016:79–88.

544. Koudela K., Koudela K., Koudelová J., Landor I., Vavřík P., Popelka S., Chacón Gil P., Fiala P., Křen J., Jansová M., Valešová M., Firýtová R., Ryba L.: Primoimplantace totální náhrady kolenního kloubu. 1 vyd. Praha: Axonite CZ, 2016: 144.

545. Pavelka T., Salášek M., Weisová D.: Ipsilaterální zlomeniny pánve, acetabula a femuru – floating hip: naše výsledky a komplikace při léčení. Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca, 83, 2016:311–316.

546. Rosa J., Blahoš J., Bayer M., Broulík P., Horák P., Kasalický P., Kučerová, Kuba V., Kutílek Š., Palička V., Pikner R., Šenk F., Vyskočil V.: Osteoporóza u mužů. Stanovisko Společnosti pro metabolická one-mocnění skeletu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (SMOS ČLS JEP). Osteologický bulletin, 21, 2016:42–48.

547. Salášek M., Pavelka T., Weisová D., Toman M., Lobovský L., Hartlová J., Křen J., Tupý R., Ferda J.: Sou-časné možnosti miniinvazivní fixace poranění zadního pánevního segmentu. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:137–146.

548. Salášek M., Pavelka T.: Septická sakroiliitida komplikovaná pseudoaneuryzmatem arteria iliaca inter-na – kazuistika. Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca, 83, 2016:50–54.

549. Zeman P., Cibulková J., Havlas V., Kalina R., Kautzner J., Kolář P., Koudela K., Mohyla M., Musil D., Paša L., Peterka M., Rafi M., Sadovský P., Stančák A., Truc M.: Artroskopie kyčelního kloubu. 1 vyd. Praha: Maxdorf, 2016: 263.

KLINIKA PNEUMOLOGIE A FTIZEOLOGIE – CLINIC OF PNEUMOLOGY AND PHTISEOLOGY

572. Baxa J., Matoušková T., Krákorová G., Schmidt B., Flohr T., Sedlmair M., Bejček J., Ferda J.: Dual-Phase Dual-Energy CT in Patients Treated with Erlotinib for Advanced Non-Small Cell Lung Cancer: Possible Benefits of Iodine Quantification in Response Assessment. European Radiology, 26, 2016:2828–2836.

573. Bittenglová R.: Výživa při IPF v různých fázích onemocnění. Idiopatická plicní fibróza Informace (nejen) pro pacienty a jejich blízké, 1 vyd. Česká republika: Maxdorf, 2016: 23–29.

574. Blažek J.: Tagrisso TM (Osimertinib, AZD929I). Klinická onkologie, 29, 2016:11–14. 575. Doubková M., Uher M., Bartoš V., Šterclová M., Lacina L., Lošťáková V., Binková I., Plačková M.,

Žurková M., Bittenglová R., Pšikalová J., Šišková L., Lisá P., Petřík F., Polák J., Řihák V., Skřičková J., Vašáková M.: Prognostické faktory idiopatické plicní fibrózy (IPF) – analýza Českého registru IPF. Časo-pis lékařů českých, 155, 2016:22–28.

576. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Minárik M., Benešová L., Šorejs O., Svatoň M., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Epidermal Growth Factor Receptor Gene Amplification in Patients with Advanced-stage NSCLC. Anticancer Research, 36, 2016:455–460.

577. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Racek J., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Šorejs O., Kučera R., Topolčan O.: Serum albumin is a strong predictor of survival in patients with advanced-stage non-small cell lung cancer treated with erlotinib. Neoplasma, 63, 2016:471–476.

221

578. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Topolčan O., Racek J., Svatoň M., Kučera R., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Chloupková R., Poprach A., Büchler T.: Change in Serum Lactate Dehydrogenase Is Associ-ated with Outcome of Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Erlotinib. Anticancer Research, 36, 2016:2459–2465.

579. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Šorejs O., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Prognostic Signi-ficance of Serum Tumor Markers in Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Pemetrexed-based Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:461–466.

580. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Pemetrexed Versus Erlotinib in the Second-line Treatment of Patients with Advanced-stage Non-squa-mous NSCLC Harboring Wild-type EGFR Gene. Anticancer Research, 36, 2016:447–453.

581. Fila L., Grandcourtová A., Valentová Bartáková L., Antušová Z., Pokojová , Herout V., Jakubec , Bitten-glová R., Marel M.: Diagnostika cystické fibrózy u dospělých. Vnitřní lékařství, 62, 2016:360–364.

582. Járová B., Růžičková Kirchnerová O., Mukenšnabl P., Špidlen V.: Precise morphology or radical surgery first? Cutting the Gordian knot by thoracic surgeon. European Surgery-Acta Chirurgica Austriaca, 48, 2016:193–194.

583. Krákorová G.: Doporučené diagnostické a léčebné postupy u NSCLC stadia III. Onkologie, 10, 2016:11–14.

584. Krákorová G.: Léčba metastazujícího neskvamózního karcinomu plic bevacizumabem a pemetrexedem. Acta Medicinae, Neuveden, 2016:44–45.

585. Kreslová M., Bittenglová R., Sýkora J.: Současný pohled na diagnostiku a nové možnosti terapie cystické fibrózy. Plzeňský lékařský sborník – Supplementum, 2016, 2016:81–87.

586. Pešek M.: Současné trendy v léčbě malobuněčného karcinomu plic. Acta Medicinae, Neuveden, 2016:10–13.

587. Pešek M.: Nová WHO klasifikace nádorů plic. Onkologie, 10, 2016:20–24. 588. Pešek M., Mužík J.: Současný stav a perspektivy léčby malobuněčného karcinomu plic. Onkologická

revue Speciál, Praha: Current Media, 2016: 38–46. 589. Pešek M.: Plicní karcinomy – současný stav a perspektivy. Studia Pneumologica et Phthiseologica, 76,

2016:79–80. 590. Pešek M.: Nemalobuněčné karcinomy plic – koncertantní novinky v diagnostice i terapii. Onkologie, 10,

2016:5–6. 591. Pešek M.: Malobuněčný karcinom plic – aktuality v diagnostice a v terapii. Postgraduální medicína, 18,

2016:15–20. 592. Pešek M.: Strategie léčby metastatického nemalobuněčného karcinomu plic s řídící mutací. Nemalobu-

něčný karcinom plic, 1 vyd. Praha: Farmakon Press, 2016: 88–96. 593. Pretl M., Hobzová M., Honnerová M., Lněnička J., Novák V., Sedlák V., Vyskočilová J., Šonka K.:

Standard péče na pracovištích zajišťujících diagnostiku a léčbu poruch spánku. Doporučené postupy v pneumologii, 2 vyd. Praha: Maxdorf, 2016: 533–539.

594. Sedlák V., Chlumský J., Teřl M., Novotná B., Král B.: Obtížně léčitelné bronchiální astma. Doporučené postupy v pneumologii, 2 vyd. Praha: Maxdorf, 2016: 108–126.

595. Sedlák V., Teřl M., Růžičková Kirchnerová O., Koblížek V., Kudela O., Blažek M.: Mepolizumab v léčbě těžkého astmatu. Acta Medicinae, 5, 2016:27–30.

596. Skřičková J., Fröhlich K., Kuhn M., Bortlíček Z., Hejduk K., Pešek M., Kolek V., Grygárková I., Koubková L., Černovská M., Tomíšková M., Roubec J., Havel L., Salajka F., Zemanová M., Čoupková H., Sixtová D., Šatánková M., Marel M.: Pokračovací udržovací léčba pemetrexedemu u nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic v České republice. Onkologie, 10, 2016:31–36.

597. Svatoň M., Pešek M.: Koincidence tumorletů a metastatického postižení plic u pacientky s anamnézou maligního melanomu. Studia Pneumologica et Phthiseologica, 76, 2016:52–55.

598. Svatoň M.: Současný stav a vyhlídky cílené léčby nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC). Onko-logie, 10, 2016:15–18.

599. Svatoň M., Pešek M., Mukenšnabl P., Špidlen V.: Tumor Rebiopsy – Guide to Targeted Therapy. European Surgery-Acta Chirurgica Austriaca, 48, 2016:194–196.

222

600. Svatoň M., Pešek M.: Úspěšná terapie české pacientky s ROS1 translokací crizotinibem. Klinická onko-logie, 29, 2016:63–65.

601. Svatoň M., Pešek M.: LUX-LUNG 7 – nový pohled na první linii u pacientů s častými EGFR mutacemi?. Aktuální témata v onkologii očima českých lékařů, 1, 2016:64–68.

602. Svatoň M.: Systémová léčba adenokarcinomu plic. Onkologie, 10, 2016:B21-B24. 603. Svatoň M.: Nintedanib – zajímavá možnost pro druhou linii u pacientů s plicními adenokarcinomy. Acta

Medicinae, neuveden, 2016:18–20. 604. Svatoň M., Fiala O., Pešek M., Bortlíček Z., Minárik M., Benešová L., Topolčan O.: The Prognostic Role

of KRAS Mutation in Patients with Advanced NSCLC Treated with Second- or Third-line Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:1077–1082.

605. Teřl M., Čáp P., Dvořáková R., Kašák V., Kočí T., Novotná B., Panzner P., Seberová E., Sedlák V., Zindr V.: Obecné postupy diagnostiky a léčby astmatu. Doporučené postupy v pneumologii, 2 vyd. Praha: Maxdorf, 2016: 55–108.

KLINIKA ZOBRAZOVACÍCH METOD – CLINIC OF IMAGING METHODS

736. Baxa J., Beneš J., Brůha J., Ferda J., Hošek P., Jansová M., Jiřík M., Jonášová A., Králíčková M., Křeč-ková J., Křen J., Liška V., Lobovský L., Lukeš V., Mírka H., Pálek R., Pešta M., Pitule P., Rohan E., Rosenberg J., Skála M., Skalický T., Štengl M., Svobodová M., Tonar Z., Třeška V., Tupý R., Vimmr J., Vyčítal O.: Experimental surgery. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016: 544.

737. Baxa J., Ferda J., Hromádka M.: T1 mapping of the ischemic myocardium: Review of potential clinical use. European Journal of Radiology, 85, 2016:1922–1928.

738. Baxa J., Matoušková T., Krákorová G., Schmidt B., Flohr T., Sedlmair M., Bejček J., Ferda J.: Dual-Phase Dual-Energy CT in Patients Treated with Erlotinib for Advanced Non-Small Cell Lung Cancer: Possible Benefits of Iodine Quantification in Response Assessment. European Radiology, 26, 2016:2828–2836.

739. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málko- vá M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkologických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

740. Brůha J., Liška V., Pálek R., Mírka H., Hošek P., Korčáková E., Bajcurová K., Fichtl J., Skalický T., Třeška V.: Porovnání perkutánní a otevřené radiofrekvenční ablace metastáz kolorektálního karcinomu ve FN Plzeň v letech 2001–2015. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:107–111.

741. Černá M., Opatrný V., Nosek J., Geiger J., Třeška V., Boudová L., Buriánek V.: Koincidence lymfomu tračníku a biliárního ileu – kazuistika. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:377–382.

742. Eberlová L., Liška V., Mírka H., Gregor T., Tonar Z., Pálek R., Skála M., Brůha J., Vyčítal O., Kalusová K., Haviar S., Králíčková M., Lametschwandtner A.: Porcine Liver Vascular Bed in Biodur E20 Corrosion Casts. Folia Morphologica, 75, 2016:154–161.

743. Ferda J., Hromádka M., Baxa J.: Imaging of the myocardium using F-18-FDG-PET/MRI. European Jour-nal of Radiology, 85, 2016:1900–1908.

744. Ferda J., Ferdová E., Baxa J.: 18F-FDG-PET/MR U dětí s Hodgkinovou nemocí. Česká radiologie, 70, 2016:129–137.

745. Ferda J., Ferdová E., Baxa J.: Hybridní zobrazení jater a pankreatu pomocí PET/MR. Česká radiologie, 70, 2016:219–227.

746. Ferda J., Ferdová E., Baxa J., Tupý R., Hes O., Mraček J.: Lekce z molekulárního zobrazování: hodnocení mozkových nádorů pomocí PET/MR. Česká radiologie, 70, 2016:205–218.

747. Ferda J., Ferdová E., Baxa J.: Možnosti snížení radiační dávky z 18F-FDG-PET/CT vyšetření u dětí. Česká radiologie, 70, 2016:138–142.

748. Ferda J.: Myocardial imaging using advanced applications of computed tomography and magnetic reso-nance imaging. European Journal of Radiology, 85, 2016:1891–1892.

749. Fichtl J., Třeška V., Lysák D., Mírka H., Duras P., Karlíková M., Skalický T., Vodička J., Topolčan O.: Pre-dictive Value of Growth Factors and Interleukins for Future Liver Remnant Volume and Colorectal Liver

223

Metastasis Volume Growth Following Portal Vein Embolization and Autologous Stem Cell Application. Anticancer Research, 36, 2016:1901–1907.

750. Fichtl J., Třeška V., Vodička J., Šulc R., Hes O., Tupý R.: Castlemanova choroba – neobvyklý nález při operaci tumoru retroperitonea u mladého nemocného. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:91–94.

751. Fichtl J., Vodička J., Třeška V., Skalický T., Tupý R., Šmíd D.: Vzácné maligní nádory apendixu: léčba metastáz do jater – kazuistiky. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:409–412.

752. Franková V., Horská I., Kastner J.: Intrakraniální tumory v gerontopsychiatrii. Česká a slovenská psychi-atrie, 112, 2016:188–195.

753. Hayes MM., Konstantinova AM., Kacerovská D., Michal M., Kreuzberg B., Sůvová B., Kazakov D.: Bilateral gigantomastia, multiple synchronous nodular pseudoangiomatous stromal hyperplasia involving breast and bilateral axillary accessory breast tissue, and perianal mammary-type hamartoma of anogenital mammary-like glands: a case report. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:374–383.

754. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Rohan V., Baxa J., Šedivý J., Rajdl D., Ulč I., Ševčík P., Polívka J., Rokyta R.: Prolonged Corrected QT Interval as a Predictor of Clinical Outcome in Acute Ischemic Stroke. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases, 25, 2016:2911–2917.

755. Hromádka M., Baxa J., Mlíková Seidlerová J., Suchý D., Šedivý J., Štěpánková L., Rajdl D., Rokyta R.: Incidence of severe coronary stenosis in asymptomatic patients with peripheral arterial disease scheduled for major vascular surgery. International Angiology, 35, 2016:411–417.

756. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Baxa J., Suchý D., Rajdl D., Šedivý J., Rokyta R.: Relationship between hsTnI and coronary stenosis in asymptomatic women with rheumatoid arthritis. BMC Cardio-vascular Disorders, 16, 2016:nestránkováno.

757. Jiřík M., Tonar Z., Králíčková A., Eberlová L., Mírka H., Kochová P., Gregor T., Hošek P., Svobo- dová M., Rohan E., Králíčková M., Liška V.: Stereological quantification of microvessels using semiau-tomated evaluation of X-ray microtomography of hepatic vascular corrosion casts. International Journal of Computer Assisted Radiology and Surgery, 11, 2016:1803–1819.

758. Kasl Z., Janoušková K., Hrubá P., Rusňák Š., Krčma M., Dvořáková E., Baxa J.: Grafická vyšetření orbity v diferenciální diagnóze a sledování vývoje endokrinní orbitopatie. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:113–121.

759. Kinkor Z., Svoboda T., Grossmann P., Bludovský D., Heidenreich F., Švec A., Mečiarová I.: Difúzní obrovskobuněčný tumor šlachových pochev krční páteře s destrukcí obratle C6 – kazuistika. Česko-slo-venská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:218–221.

760. Korčáková E., Mírka H., Kastner J., Novák P., Svoboda T.: Multiparametrická magnetická rezonance na 3T přístroji a její využití v diagnostice vyšších stádií karcinomu rekta. Plzeňský lékařský sborník – Supple-mentum, 2016, 2016:99–102.

761. Korčáková E., Mírka H., Skalický T., Třeška V., Liška V., Štajdlová K.: Naše zkušenosti s peroperační ultrasonografií při operacích jaterních nádorů. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:79–86.

762. Korčáková E., Mírka H., Brůha J., Liška V., Skalický T.: Naše první zkušenosti s užitím kontrastní ultra-sonografie ke sledování efektu perkutánní radiofrekvenční ablace. Česká radiologie, 70, 2016:143–148.

763. Koudela K., Koudela K., Koudelová J., Landor I., Vavřík P., Popelka S., Chacón Gil P., Fiala P., Křen J., Jansová M., Valešová M., Firýtová R., Ryba L.: Primoimplantace totální náhrady kolenního kloubu. 1 vyd. Praha: Axonite CZ, 2016:144.

764. Loskot P., Tonar Z., Baxa J., Valenta J.: The descending branch of the lateral circumflex femoral artery as an alternative conduit for coronary artery bypass grafting: Experience from an anatomical, radiological and histological study. Clinical Anatomy, 29, 2016:779–788.

765. Matějka V., Mukenšnabl P., Tupý R., Fiala O., Fínek J.: Karcinoid z pohárkových buněk apendixu metasta-zovaný do orbity – klinická kazuistika a přehled literatury. Klinická onkologie, 29, 2016:220–223.

766. Matoušková T., Baxa J., Ludvík J., Ferda J.: CT s duální energií záření u pacientů s nemalobuněčným plicním karcinomem, hodnocení přítomnosti infiltrace lymfatických uzlin a sledování vývoje v závislosti na léčbě chemoterapií. Česká radiologie, 70, 2016:235–241.

767. Mírka H., Ferda J., Baxa J.: Assessment of myocardial enhancement during coronary CT angiography in critically ill patients. European Journal of Radiology, 85, 2016:1909–1913.

224

768. Moláček J., Třeška V., Baxa J., Kural T., Duras P.: Poranění cévního systému. 1 vyd. Plzeň: NAVA s.r.o., 2016:130.

769. Moláček J., Opatrný V., Matějka R., Baxa J., Třeška V.: Retrograde Oxygen Persufflation of Kid-ney – Experiment on an Animal. In Vivo, 30, 2016:801–805.

770. Moláček J., Brůha J., Baxa J., Opatrný V., Třeška V.: Extragenitální maligní Müllerianský karcinosarkom infiltrující dolní dutou žílu – kazuistika. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:45–47.

771. Novák P., Vacek V., Vondráková R.: Primární torze omenta u dívek předškolního věku – kazuistika. Roz-hledy v chirurgii, 95, 2016:200–202.

772. Opatrný V., Třeška V., Moláček J., Tupý R.: Gigantické aneuryzma abdominální aorty a pánevních tepen. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:123–125.

773. Pitra T., Pivovarčíková K., Trávníček I., Procházková K., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Cystické tumory ledvin. Česká urologie, 20, 2016:204–213.

774. Polák M., Stránský P., Trávníček I., Krčma M., Daum O., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Černý adenom nadledviny. Česká urologie, 20, 2016:141–147.

775. Procházková K., Hora M., Eret V., Stránský P., Ürge T., Pitra T., Hošek P., Ferda J., Hes O.: Otevřená resekce papilárního renálního karcinomu kategorie cT2a. Česká urologie, 20, 2016:192–194.

776. Salášek M., Pavelka T., Weisová D., Toman M., Lobovský L., Hartlová J., Křen J., Tupý R., Ferda J.: Sou-časné možnosti miniinvazivní fixace poranění zadního pánevního segmentu. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:137–146.

777. Třeška V., Skalický T., Třešková I., Liška V., Fichtl J., Brůha J., Korčáková E.: Jaterní metastázy maligního melanomu – mají resekce nebo radiofrekvenční ablace smysl?. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:350–353.

778. Třeška V., Kolářová L., Mírka H., Daum O., Matějů J., Liška V., Koubová A., Sedláček D.: Alveolar echi-nococcosis – a rare disease with differential diagnostic problems. Rozhledy v chirurgii, 95, 2016:240–244.

779. Třeška V., Ferda J., Daum O., Liška V., Skalický T., Brůha J.: Intrahepatic biliary cystadenoma-diagnosis and treatment options. Turkish Journal of Gastroenterology, 27, 2016:252–256.

780. Tupý R., Ferda J., Süss R., Kastner J.: Difuzní zobrazení tkání na 3T MRI pomocí techniky RESOLVE (REadout Segmentation Of Long Variable Echo-trains). Česká radiologie, 70, 2016:9–15.

781. Zeman P., Cibulková J., Havlas V., Kalina R., Kautzner J., Kolář P., Koudela K., Mohyla M., Musil D., Paša L., Peterka M., Rafi M., Sadovský P., Stančák A., Truc M.: Artroskopie kyčelního kloubu. 1 vyd. Praha: Maxdorf, 2016: 263.

NEONATOLOGICKÉ ODDĚLENÍ – DEPARTMENT OF NEONATOLOGY

65. Branšovská E., Čadová M., Sýkora J., Dort J., Bergerová T., Šebestová H.: Neobvyklá perinatální infek-ce – kampylobakterová enteritida. Pediatrie pro praxi, 17, 2016:256–258.

66. Hradský O., Bajerová, Bronský J., Cipra A., El-Lababidi N., Jurovčík M., Katra R., Melek J., Mocková A., Pohunek P., Schwarz J., Turzíková J., Vančíková Z., Vyhnánek M., Vyhnánek R.: Diagnostika a léčba refluxního onemocnění u dětí: český sjednocený doporučený postup z pohledu gastroenterologa, pneumo-loga, ORL lékaře, neonatologa a chirurga. Klinické doporučené postupy v pediatrii v České a Slovenské republice. Československá pediatrie, 71, 2016:5–43.

67. Jehlička P., Matas M., Rajdl D., Huml M., Mocková A., Dort J., Brož P., Sýkora J.: Jak hodnotit vysoce senzitivní troponin T u novorozenců?. Československá pediatrie, 71, 2016:212–215.

68. Pomahačová R., Sýkora J., Zamboryová J., Paterová P., Varvařovská J., Šubrt I., Dort J., Dortová E.: First case report of rare congenital adrenal insufficiency caused by mutations in the CYP11A1 gene in the Czech Republic. Journal of Pediatric Endocrinology and Metabolism, 29, 2016:749–752.

69. Sýkora J., Huml M., Siala KK., Pomahačová R., Jehlička P., Liška J., Kuntscherová J., Schwarz J.: Pae-diatric Rome III Criteria-Related Abdominal Pain Is Associated With Helicobacter pylori and Not With Calprotectin. Journal of Pediatric Gastroenterology and Nutrition, 63, 2016:417–422.

70. Zoban P., Dort J., Horáková V., Škovránková J.: Příspěvek k problematice pravidelného očkování nedo-nošených dětí v České republice. Pediatrie pro praxi, 17, 2016:244–247.

225

NEUROCHIRURGICKÁ KLINIKA – DEPARTMENT OF NEUROSURGERY

196. Ferda J., Ferdová E., Baxa J., Tupý R., Hes O., Mraček J.: Lekce z molekulárního zobrazování: hodnocení mozkových nádorů pomocí PET/MR. Česká radiologie, 70, 2016:205–218.

197. Fiedler J., Mrhálek T., Vavrečka M., Ostrý S., Bombic M., Kubále J., Přibáň V., Preiss M., Stuchliková I.: Kognice a hemodynamika po karotické endarterektomii pro asymptomatickou stenózu. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:201–206.

198. Kinkor Z., Svoboda T., Grossmann P., Bludovský D., Heidenreich F., Švec A., Mečiarová I.: Difúzní obrovskobuněčný tumor šlachových pochev krční páteře s destrukcí obratle C6 – kazuistika. Česko-slo-venská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:218–221.

199. Mraček J.: Dekompresivní kraniektomie. 1 vyd. Praha: Galén, 2016: 211. 200. Mraček J.: Indikace dekompresivní kraniektomie. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79,

2016:7–21. 201. Polívka J., Polívka J., Rohan V., Přibáň V.: Aktuální pohled na management nízkostupňových gliových

nádorů centrálního nervového systému. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:534–540. 202. Přibáň V.: Komentář k článku Krajíčková et al Periprocedurální komplikace a dlouhodobý efekt karotic-

kých angioplastik – výsledky z praxe. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:323–323. 203. Vacek P.: Management a terapie hydrocefalu u dětí. Neurologie pro praxi, 17, 2016:228–231. 204. Vachata P., Sameš M., Betka J., Bojar M., Ceé J., Cihlář F., Frajer L., Humhej I., Chovanec M., Jelín-

ková V., Klener J., Kolář P., Kozák J., Kufa R., Liščák R., Němcová V., Petrovický P., Skřivan J., Tichý M., Tomáš R., Vaverka M., Vlasák A., Zábrodský M., Zikmund L., Zolal A., Zvěřina E.: Lícní nerv: anatomie, patologie, léčba. 1 vyd. Praha: Mladá fronta, 2016:381.

205. Vaněk J., Mayer Jr. O., Wohlfahrt P., Kielbergerová L., Krajčoviechová A., Bruthans J., Cífková R.: The changes of secondary prevention practice in Czech post-stroke patients between 2007 and 2012/13. Cor et Vasa, 58, 2016:e367–e373.

206. Vaněk J., Mayer Jr. O., Mlíková Seidlerová J., Bruthans J., Kielbergerová L., Wohlfahrt P., Krajčovie- chová A., Filipovský J., Cífková R.: A comparison of secondary prevention practice in poststroke and coronary heart disease patients. Public Health, 2016, 2016:64–72.

NEUROLOGICKÁ KLINIKA – DEPARTMENT OF NEUROLOGY

888. Hromádka M., Mlíková Seidlerová J., Rohan V., Baxa J., Šedivý J., Rajdl D., Ulč I., Ševčík P., Polívka J., Rokyta R.: Prolonged Corrected QT Interval as a Predictor of Clinical Outcome in Acute Ischemic Stroke. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases, 25, 2016:2911–2917.

889. Chmelařová D.: Rehabilitace kognitivních funkcí. Současné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou, 1 vyd. Olomouc: Solen, s.r.o., 2016: 62–69.

890. Kasl Z., Rusňák Š., Matušková V., Peterka M., Sobotka P., Jirásková N.: Současné možnosti oftalmologic-ké diagnostiky a spolupráce oftalmologa s neurologem u pacientů s idiopatickou intrakraniální hypertenzí. Česká a slovenská oftalmologie, 72, 2016:32–38.

891. Peterka M.: Studie prezentované na kongresu American Academy of Neurology 2016. Multiple Sclerosis News, 2, 2016:22–25.

892. Polívka J., Polívka J., Rohan V., Přibáň V.: Aktuální pohled na management nízkostupňových gliových nádorů centrálního nervového systému. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:534–540.

893. Polívka J., Polívka J., Krakorová K., Peterka M., Topolčan O.: Current status of biomarker research in neurology. EPMA Journal [online], 7, 2016:1–13.

894. Polívka J., Polívka J., Řepík T., Rohan V., Hes O., Topolčan O.: Co-deletion of 1p/19q as Prognostic and Predictive Biomarker for Patients in West Bohemia with Anaplastic Oligodendroglioma. Anticancer Research, 36, 2016:471–476.

895. Vaněk J., Mayer Jr. O., Wohlfahrt P., Kielbergerová L., Krajčoviechová A., Bruthans J., Cífková R.: The changes of secondary prevention practice in Czech post-stroke patients between 2007 and 2012/13. Cor et Vasa, 58, 2016:e367–e373.

226

896. Vaněk J., Mayer Jr. O., Mlíková Seidlerová J., Bruthans J., Kielbergerová L., Wohlfahrt P., Krajčoviecho- vá A., Filipovský J., Cífková R.: A comparison of secondary prevention practice in poststroke and coro-nary heart disease patients. Public Health, 2016, 2016:64–72.

897. Volný O., Krajina A., Bar M., Herzig R., Šaňák D., Tomek A., Školoudík D., Charvát F., Václavík D., Neumann J., Škoda O., Mikulík R.: Konsenzus a návrh k algoritmu léčby – mechanická trombektomie u akutního mozkového infarktu. Výsledky intervenčních studií MR CLEAN, ESCAPE, SWIFT PRIME, EXTEND-IA, REVASCAT. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:100–110.

898. Zeman P., Cibulková J., Havlas V., Kalina R., Kautzner J., Kolář P., Koudela K., Mohyla M., Musil D., Paša L., Peterka M., Rafi M., Sadovský P., Stančák A., Truc M.: Artroskopie kyčelního kloubu. 1 vyd. Praha: Maxdorf, 2016: 263.

ONKOLOGICKÁ A RADIOTERAPEUTICKÁ KLINIKA – DEPARTMENT OF RADIOTHERAPEUTIC CLINIC

230. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málko- vá M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkologických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

231. Body J., Pereira J., Sleeboom H., Maniadakis N., Terpos E., Acklin YP., Fínek J., Gunther O., Hechma- ti G., Mossman T., Costa L., Rogowski W., Nahi H., von Moos R.: Health resource utilization associated with skeletal-related events: results from a retrospective European study. European Journal of Health Economics, 17, 2016:711–721.

232. Büchler T., Bortlicek Z., Poprach A., Pavlik T., Veškrňová V., Honzírková M., Zemanová M., Fiala O., Kubáčková K., Slaby O., Svoboda M., Vyzula R., Dusek L., Melichar B.: Outcomes for Patients with Metastatic Renal Cell Carcinoma Achieving a Complete Response on Targeted Therapy: A Registry-based Analysis. European Urology, 70, 2016:469–475.

233. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Racek J., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Šorejs O., Kučera R., Topolčan O.: Serum albumin is a strong predictor of survival in patients with advanced-stage non-small cell lung cancer treated with erlotinib. Neoplasma, 63, 2016:471–476.

234. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Topolčan O., Racek J., Svatoň M., Kučera R., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Chloupková R., Poprach A., Büchler T.: Change in Serum Lactate Dehydrogenase Is Associ-ated with Outcome of Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Erlotinib. Anticancer Research, 36, 2016:2459–2465.

235. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Šorejs O., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Prognostic Signi-ficance of Serum Tumor Markers in Patients with Advanced-stage NSCLC Treated with Pemetrexed-based Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:461–466.

236. Fiala O., Büchler T., Mohelníková-Duchoňová B., Melichar, Matějka VM., Holubec L., Kulhánková J., Bortlíček Z., Bartoušková M., Liška V., Topolčan O., Šedivcová M., Fínek J.: G12V and G12A KRAS mutations are associated with poor outcome in patients with metastatic colorectal cancer treated with bevacizumab. Tumor Biology, 37, 2016:6823–6830.

237. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Svatoň M., Minárik M., Benešová L., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Pemetrexed Versus Erlotinib in the Second-line Treatment of Patients with Advanced-stage Non-squa-mous NSCLC Harboring Wild-type EGFR Gene. Anticancer Research, 36, 2016:447–453.

238. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Minárik M., Benešová L., Šorejs O., Svatoň M., Bortlíček Z., Kučera R., Topolčan O.: Epidermal Growth Factor Receptor Gene Amplification in Patients with Advanced-stage NSCLC. Anticancer Research, 36, 2016:455–460.

239. Hadravský L., Kazakov D., Stehlík J., Michal M., Čuřík R., Krupa P., Skálová A., Kacerovská D.: Aggre-ssive extraocular sebaceous carcinoma of the scalp involving the brain in a patient with Muir-Torre syndrome. American Journal of Dermatopathology, 38, 2016:618–622.

240. Holubec L., Polívka J., Šafanda M., Karas M., Liška V.: The Role of Cetuximab in the Induction of Anti-cancer Immune Response in Colorectal Cancer Treatment. Anticancer Research, 36, 2016:4421–4426.

227

241. Janíková A., Bortlíček Z., Campr V., Kopalová N., Benešová K., Hamouzová J., Belada D., Procházka V., Pytlík R., Vokurka S., Pirnos J., Ďuraš J., Móciková H., Mayer J., Trněný M.: Impact of rituximab maintenance and maintenance schedule on prognosis in first-line treatment of follicular lymphoma. Retro-spective analysis from Czech Lymphoma Study Group (CLSG) database. Leukemia and Lymphoma, 57, 2016:1094–1103.

242. Kinkor Z., Svoboda T., Grossmann P., Bludovský D., Heidenreich F., Švec A., Mečiarová I.: Difúzní obrovskobuněčný tumor šlachových pochev krční páteře s destrukcí obratle C6 – kazuistika. Česko-slo-venská patologie a Soudní lékařství, 52, 2016:218–221.

243. Korčáková E., Mírka H., Kastner J., Novák P., Svoboda T.: Multiparametrická magnetická rezonance na 3T přístroji a její využití v diagnostice vyšších stádií karcinomu rekta. Plzeňský lékařský sborník – Supple-mentum, 2016, 2016:99–102.

244. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Šimánek V.: Účinky signální dráhy IGF1 (insulin-like growth factor 1) na vznik a rozvoj nádorových onemocnění. Klinická biochemie a metabolismus, 24, 2016:20–26.

245. Kučera R., Šmíd D., Topolčan O., Karlíková M., Fiala O., Slouka D., Skalický T., Třeška V., Kulda V., Šimánek V., Šafanda M., Pešta M.: Searching for New Biomarkers and the Use of Multivariate Analysis in Gastric Cancer Diagnostics. Anticancer Research, 36, 2016:1967–1971.

246. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Kinkorová J., Třeška V., Zedníková I., Slouka D., Šimánek V., Šafanda M., Babuška V.: The Role of TPS and TPA in the Diagnostics of Distant Metastases. Anticancer Research, 36, 2016:773–777.

247. Matějka V., Mukenšnabl P., Tupý R., Fiala O., Fínek J.: Karcinoid z pohárkových buněk apendixu metasta-zovaný do orbity – klinická kazuistika a přehled literatury. Klinická onkologie, 29, 2016:220–223.

248. Pivovarčíková K., Pecková K., Martínek P., Montiel D., Kalusová K., Pitra T., Hora M., Skenderi F., Ulamec M., Daum O., Rotterová P., Ondič O., Dubová M., Čuřík R., Dunatov A., Svoboda T., Michal M., Hes O.: “Mucin”-secreting papillary renal cell carcinoma: clinicopathological, immunohistochemical, and molecular genetic analysis of seven cases. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:71–80.

249. Poprach A., Lakomý R., Bortlíček Z., Melichar B., Pavlík T., Slabý O., Vyzula R., Svoboda M., Kiss I., Študentová H., Zemanová M., Fiala O., Kubáčková K., Dušek L., Hornová J., Büchler T.: Efficacy of Sunitinib in Elderly Patients with Metastatic Renal Cell Carcinoma: Data from Real-World Clinical Practi-ce. Drugs and Aging, 33, 2016:655–663.

250. Ruszniewski P., Valle JW., Lombard-Bohas C., Cuthbertson DJ., Perros P., Holubec L., Delle Fave G., Smith D., Niccoli P., Maisonobe P., Atlan P., Caplin ME.: Patient-reported outcomes with lanreotide Auto-gel/Depot for carcinoid syndrome: An international observational study. Digestive and Liver Disease, 48, 2016:552–558.

251. Slouka D., Svoboda T.: Hrtan. Rakovina hrtanu. Ošetřování po totální laryngektomii. 1 vyd. Plzeň: Euro-verlag, s. r.o., Plzeň, 2016:150.

252. Svatoň M., Fiala O., Pešek M., Bortlíček Z., Minárik M., Benešová L., Topolčan O.: The Prognostic Role of KRAS Mutation in Patients with Advanced NSCLC Treated with Second- or Third-line Chemotherapy. Anticancer Research, 36, 2016:1077–1082.

253. Šípová S., Málková M., Fatková R., Vokurka S.: Problematika poruchy výživy onkologicky léčených pacientů a možnosti řešení z ošetřovatelského pohledu. Onkologická revue, 1 vyd. Praha: Current Media, 2016:28–31.

254. Šmíd D., Skalický T., Fichtl J., Kubačková D., Doležal J., Novák P., Svoboda T., Slouka D.: Vliv paliativní chemoterapie na kvalitu života nemocných s karcinomem žaludku. Klinická onkologie, 29, 2016:279–286.

255. Vokurka S., Fínek J., Svoboda T., Vojtíšek R., Votavová M., Havránek K., Salvét J., Šindelářová B., Mařan J., Sukovská E., Vasilev K., Schutzová M., Vozobulová V., Jindra P., Sýkora J.: Indikace radioterapie u pa- cientů s hematologickými malignitami v průběhu pěti let provozu modernizovaného centra Onkologické a radioterapeutické kliniky v Plzni. Klinická onkologie, 29, 2016:313–314.

256. Vokurka S.: Mnohočetný myelom a základní léčba souvisejícího kostního postižení. Onkologická revue, Praha: Current Media, 2016:67–68.

257. Vokurka S.: Nežádoucí účinky chemoterapie se zaměřením na geriatrického pacienta, možnosti jejich prevence a léčby. Onkologická revue, 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 49–54.

228

258. Vokurka S.: Postižení dutiny ústní po chemoterapii a radioterapii. Onkologická revue, 1 vyd. Praha: Current Media, 2016:28–31.

259. Vokurka S.: Toxicita systémové onkologické léčby v gastrointestinální oblasti. Onkologická revue, 1 vyd. Praha: Current Media, 2016:20–24.

260. Windrichová J., Fuchsová R., Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Fínek J., Slípková D., Karlíková M., Svobodová J.: Testing of a Novel Cancer Metastatic Multiplex Panel for the Detection of Bone-metastatic Disease – a Pilot Study. Anticancer Research, 36, 2016:1973–1978.

OTORINOLARYNGOLOGICKÁ KLINIKA – CLINIC OF OTORHINOLARYNGOLOGY

374. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málková M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkolo-gických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016: 225.

375. Frei J., Holoubková J., Slouka D., Kott J., Loudová S., Peteříková R.: Zásady zpracování kvalifikačních prací pro nelékaře. 1 vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2016:81.

376. Hauer L., Skálová A., Šteiner P., Hrušák D., Andrle P., Hostička L., Sebera O.: Adenoidně cystický karci-nom slinných žláz. Soubor 27 pacientů. Česká stomatologie, 116, 2016:57–65.

377. Komínek P., Chrobok V., Astl J., Širůček P., Kabelka Z., Matoušek P., Pellant A., Prymula R., Slípka J., Dostál V., Krejsek J., Mejzlík J., Pellantová V., Spitzer D., Stárek I., Šiller J., Šimáková E., Škvrňáková J., Školoudík L., Špliňo M.: Záněty hltanu. 3 vyd. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2016:312.

378. Krátký J., Vítková H., Bartáková J., Lukáš J., Jiskra J.: Neck Muscles and Content of Carotid Artery as Reference Tissue for Strain Ratio – a Novel Approach to Improve the Diagnostic Performance of Thyroid Elastography?. Experimental and Clinical Endocrinology & Diabetes, 124, 2016:192–197.

379. Kučera R., Šmíd D., Topolčan O., Karlíková M., Fiala O., Slouka D., Skalický T., Třeška V., Kulda V., Šimánek V., Šafanda M., Pešta M.: Searching for New Biomarkers and the Use of Multivariate Analysis in Gastric Cancer Diagnostics. Anticancer Research, 36, 2016:1967–1971.

380. Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Kinkorová J., Třeška V., Zedníková I., Slouka D., Šimánek V., Šafanda M., Babuška V.: The Role of TPS and TPA in the Diagnostics of Distant Metastases. Anticancer Research, 36, 2016:773–777.

381. Lukáš J., Hitnausová B., Jiskra J., Syruček M.: Tumor aggressiveness risk factors in the differentiated thyroid carcinoma. Bratislavské lekárske listy, 117, 2016:91–93.

382. Pešta J., Slípka J., Vohlídková M., Ettler T., Nový P., Vávra F.: Kinematika hlasivek-nové parametry hodnocení. Otorinolaryngologie a foniatrie, 65, 2016:88–96.

383. Sláma K., Slouka D., Slípka J., Fischer S.: Short-term postoperative distress associated with open vs. transoral robotic surgery (TORS) in patients with T1-T2 carcinomas of the tongue base and supraglottis. Biomedical Papers, 160, 2016:423–428.

384. Slouka D., Poleník P., Hes O., Šmíd D., Sláma K., Hošek P., Boudová L.: Can we improve clinical results of tonsillectomy using lasers?. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:35–40.

385. Slouka D., Holoubková J., Frei J.: Obstrukční syndrom spánkové apnoe. 1 vyd. Plzeň: Euroverlag, s.r.o., 2016:179.

386. Slouka D., Svoboda T.: Hrtan. Rakovina hrtanu. Ošetřování po totální laryngektomii. 1 vyd. Plzeň: Euro-verlag, s. r.o., Plzeň, 2016:150.

387. Šmíd D., Skalický T., Fichtl J., Kubačková D., Doležal J., Novák P., Svoboda T., Slouka D.: Vliv paliativní chemoterapie na kvalitu života nemocných s karcinomem žaludku. Klinická onkologie, 29, 2016:279–286.

388. Ulamec M., Skenderi F., Zhou M., Krušlin B., Martínek P., Grossmann P., Pecková K., Alvarado-Cabrero I., Kalusová K., Kokošková B., Rotterová P., Hora M., Daum O., Dubová M., Bauleth PKD., Slouka D., Sperga M., Davidson W., Rychlý B., Perez Montiel D., Michal M., Hes O.: Molecular genetic alterations in renal cell carcinomas with tubulocystic pattern: tubulocystic renal cell carcinoma, tubulocystic renal cell carcinoma with heterogenous component and familial leiomyomatosis-associated renal cell carcino-ma. Clinicopathologic and molecular genetic analysis of 15 cases. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:521–530.

229

OČNÍ KLINIKA – CLINIC OF OPHTALMOLOGY

255. Kasl Z., Janoušková K., Hrubá P., Rusňák Š., Krčma M., Dvořáková E., Baxa J.: Grafická vyšetření orbity v diferenciální diagnóze a sledování vývoje endokrinní orbitopatie. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:113–121.

256. Kasl Z., Rusňák Š., Jirásková N., Rozsíval P., Krčma M., Laczó J., Vyhnálek M., Hort J.: Měření vrstvy nervových vláken sítnice u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Česká a slovenská neurologie a neuro-chirurgie, 79, 2016:424–429.

257. Kasl Z., Rusňák Š., Matušková V., Peterka M., Sobotka P., Jirásková N.: Současné možnosti oftalmologic-ké diagnostiky a spolupráce oftalmologa s neurologem u pacientů s idiopatickou intrakraniální hypertenzí. Česká a slovenská oftalmologie, 72, 2016:32–38.

258. Matušková V., Lízrová-Preiningerová J., Vysloužilová D., Michalec M., Kasl Z., Vlkova E.: Použití optic-ké koherenční tomografie u roztroušené sklerózy. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 79, 2016:33–40.

PSYCHIATRICKÁ KLINIKA – CLINIC OF PSYCHIATRY

743. Buňatová P., Zikmundová K.: Jak vnímají studenti medicíny některé etické problémy. Plzeňský lékařský sborník, 2016, 2016:159–161.

744. Buňatová P., Zikmundová K.: Pohled studentů medicíny na některé etické problémy. Duševní zdraví – věc veřejná, 1 vyd. Brno: Tribun EU s.r.o., 2016:216–219.

745. Chmelařová D.: Rehabilitace kognitivních funkcí. Rehabilitace pacientů s roztroušenou sklerózou, 1 vyd. Olomouc: Solen s. r. o., 2016:17–19.

746. Chmelařová D.: Rehabilitace kognitivních funkcí. Současné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou, 1 vyd. Olomouc: Solen, s.r.o., 2016: 62–69.

747. Chmelařová D.: Sebe-vědomí. Rehabilitace pacientů s roztroušenou sklerózou, 1 vyd. Olomouc: Solen s. r. o., 2016:41–42.

748. Ratislavová K., Beran J., Lorenzová E.: Decision-making of Czech mothers about contact with their baby after perinatal loss. Kontakt, 18, 2016:32–37.

STOMATOLOGICKÁ KLINIKA – CLINIC OF STOMATOLOGY

869. Babuška V., Moztarzadeh O., Kubíková T., Moztarzadeh A., Hrušák D., Tonar Z.: Evaluating the osseo-integration of nanostructured titanium implants in animal models: Current experimental methods and perspectives. Biointerphases [online], 11, 2016:nestránkováno.

870. Bergerová T., Boudová L., Fiala P., Holečková P., Horný I., Hrabě V., Hrušák D., Lohynská R., Málková M., Moláček J., Svoboda T., Šípová S., Tupý R., Vokurka S.: Postižení dutiny ústní a trávicího traktu onkolo-gických pacientů. 1 vyd. Praha: Current Media, 2016:225.

871. Broukal Z., Merglová V., Koberová Ivančaková R., Dušková J., Kaiferová J.: Doporučení a postupy v pre-venci zubního kazu u dětí a mládeže. 1 vyd. Neuveden: Neuveden, 2016:15.

872. Brož M., Šteiner P., Salzman R., Hauer L., Stárek I.: The incidence of MYB gene breaks in adenoid cystic carcinoma of the salivary glands and its prognostic significance. Biomedical Papers, 160, 2016:417–422.

873. Hauer L., Skálová A., Šteiner P., Hrušák D., Andrle P., Hostička L., Sebera O.: Adenoidně cystický karci-nom slinných žláz. Soubor 27 pacientů. Česká stomatologie, 116, 2016:57–65.

874. Houba R., Zemen J., Bartáková V.: Rukověť zubního lékaře – pacient se zdravotním rizikem. 2 vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2016: 251.

875. Chalupová M., Hecová H.: Vyhodnocení výskytu orální fokální infekce. Soubor 278 pacientů. Česká stomatologie, 116, 2016:66–72.

876. Jambura J., Hauer L., Hrušák D., Vyskočil V., Hostička L., Andrle P., Pošta P., Genčur J.: Management ONJ u osteologických a onkologických pacientů. Osteologický bulletin, 21, 2016:79–88.

230

877. Koberová Ivančaková R., Merglová V.: Úrazy dočasných zubů. Vox Pediatriae, 16, 2016:20–23. 878. Merglová V., Koberová Ivančaková R., Baborská L.: Stomatologické ošetřování dětí v inhalační analgo-

sedaci. Vox Pediatriae, 16, 2016:18–19. 879. Merglová V., Poleník P.: Early colonization of the oral cavity in 6-and 12-month-old infants by cariogenic

and periodontal pathogens: a case-control study. Folia Microbiologica, 61, 2016:423–429. 880. Merglová V., Andrle P., Mukenšnabl P., Baborská L.: Epulis congenita. Vox Pediatriae, 16, 2016:16–17. 881. Slouka D., Poleník P., Hes O., Šmíd D., Sláma K., Hošek P., Boudová L.: Can we improve clinical results

of tonsillectomy using lasers?. Journal of Applied Biomedicine, 14, 2016:35–40. 882. Šmucler R.: 3. Středoevropský kongres estetické a laserové medicíny (konference), 2016. 883. Šmucler R.: Kam kráčíš česká stomatologie?. Zdravotnictví a medicína, 1, 2016:8–8. 884. Šmucler R.: Lasery se vracejí k onkologii. Medical Tribune, 12, 2016:D4–D4. 885. Šmucler R.: Široké možnosti využití botulotoxinu ve stomatologii. LKS: Časopis České stomatologické

komory, 26, 2016:241–245. 886. Šmucler R.: 4D Implantologie aneb Nevytrhneš celého zubu bližnímu svému. LKS: Časopis České

stomatologické komory, 26, 2016:S4–S4. 887. Šmucler R.: Racionální indikace a reálné možnosti topické fotodynamické terapie basocelulárního

karcinomu. Referátový výběr z dermatovenerologie, 58, 2016:5–12. 888. Šmucler R.: Kouzelný „jed“. Lidové noviny, 25, 2016:D4–4. 889. Šmucler R.: 2nd Annual Medical Tourism CE Conference (konference), 2016. 890. Šmucler R.: Nesnesitelná lehkost terapie deriváty plazmy a její budoucí regulace. Referátový výběr

z dermatovenerologie, 58, 2016:24–27. 891. Šmucler R.: Akreditovaný workshop – využití PRP/PRF v estetické medicíně (workshop), 2016. 892. Šmucler R.: Fat grafting in the face (workshop), 2016. 893. Šmucler R., Hátlová P.: Nevěřte ani mně aneb Špinavé triky i neuvěřitelné možnosti estetické medicíny.

1 vyd. Praha: Mladá Fronta, 2016: 375. 894. Šmucler R.: Cadaver mastercourse – Botulinumtoxin in Head and Neck (workshop), 2016. 895. Šmucler R.: GDIA – 8th World Implant Meeting (konference), 2016. 896. Šmucler R.: Laserem asistované transdermální podání léků – DADD (Device Assisted Drug Deli-

very) – nový vesmír nejenom pro dermatovenerologii. Referátový výběr z dermatovenerologie, 58, 2016:28–36.

UROLOGICKÁ KLINIKA – CLINIC OF UROLOGY

428. Adamczyk AP., Juszczak K., Drewa T., Hora M., Nyirády P., Sosnowski M.: Urological procedures in Central Europe and the current reality based on the national registries of Czech Republic, Hungary and Poland (2012 status). Central European Journal of Urology, 69, 2016:327–333.

429. Foix MP., Dunatov A., Martínek P., Mundó EC., Suster S., Sperga M., Lopez JI., Ulamec M., Bulimbasic S., Montiel DP., Alaghehbandan R., Pecková K., Pivovarčíková K., Daum O., Rotterová P., Skenderi F., Procházková K., Dušek M., Hora M., Michal M., Hes O.: Morphological, immunohistochemical, and chromosomal analysis of multicystic chromophobe renal cell carcinoma, an architecturally unusual cha-llenging variant. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:669–678.

430. Hes O., Mundo EC., Pecková K., Lopez JI., Martínek P., Vaněček T., Falconieri , Agaimy A., Davidson W., Petersson F., Bulimbasic S., Damjanov I., Jimeno M., Ulamec M., Podhola M., Sperga , Foix MP., Shelekhova K., Kalusová K., Hora M., Rotterová P., Daum O., Pivovarčíková K., Michal M.: Biphasic Squamoid Alveolar Renal Cell Carcinoma A Distinctive Subtype of Papillary Renal Cell Carcinoma?. American Journal of Surgical Pathology, 40, 2016:664–675.

431. Hora M., Stránský P., Eret V., Ürge T., Polák M., Krčma M., Hes O.: Jednoportová laparoskopická (LESS) adrenalektomie. Česká urologie, 20, 2016:10–12.

432. Hora M., Stránský P., Eret V., Procházková K., Pitra T., Kouba J., Dolejšová O.: Laparoskopická reim-plantace ureteru – video. Česká urologie, 20, 2016:97–99.

231

433. Hora M., Babjuk M., Broďák M., Hanuš T., Jarolím L., Krhut J., Petřík A., Študent V., Zachoval R., Jar-kovský J., Klika P., Dušek L.: Stěžejní urologické operační výkony v urologii v ČR v letech 2009–2014. Česká urologie, 20, 2016:135–140.

434. Hora M., Eret V., Trávníček I., Procházková K., Pitra T., Dolejšová O., Hes O., Petersson F.: Surgical tre-atment of kidney tumors – contemporary trends in clinical practice. Central European Journal of Urology, 69, 2016:341–346.

435. Hora M., Procházková K., Šobrová A., Eret V., Dolejšová O., Stránský P.: Laparoskopická nefropexe. Česká urologie, 20, 2016:189–191.

436. Korabečná M., Geryk J., Hora M., Steiner P., Šeda O., Tesař V.: Genome-wide methylation analysis of tubulocystic and papillary renal cell carcinomas. Neoplasma, 63, 2016:402–410.

437. Krhut J., Hora M., Petřík A., Sýkora R., Zachoval R., Babjuk M.: Jak připravit abstrakt na výroční konfe-renci ČUS. Česká urologie, 20, 2016:33–38.

438. Kulda V., Topolčan O., Kučera R., Kripnerová M., Srbecká K., Hora M., Hes O., Klečka J., Babuška V., Roušarová M., Benson V., Pešta M.: Prognostic Significance of TMPRSS2-ERG Fusion Gene in Prostate Cancer. Anticancer Research, 36, 2016:4787–4793.

439. Lardas M., Stewart F., Scrimgeour D., Hofmann F., Marconi L., Dabestani S., Bex A., Volpe A., Canfield S., Staehler M., Hora M., Powles T., Merseburger A., Kuczyk M., Bensalah K., Mulders P., Ljungberg B., Lam T.: Systematic Review of Surgical Management of Nonmetastatic Renal Cell Carcinoma with Vena Caval Thrombus. European Urology, 70, 2016:265–280.

440. Marconi L., Dabestani S., Lam T., Hofmann F., Stewart F., Norrie J., Bex A., Bensalah K., Canfield S., Hora M., Kuczyk M., Merseburger A., Mulders P., Powles T., Staehler M., Ljungberg B., Volpe A.: Systematic Review and Meta-analysis of Diagnostic Accuracy of Percutaneous Renal Tumour Biopsy. European Urology, 69, 2016:660–673.

441. Pitra T., Pivovarčíková K., Trávníček I., Procházková K., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Cystické tumory ledvin. Česká urologie, 20, 2016:204–213.

442. Pivovarčíková K., Pitra T., Vaněček T., Alaghehbandan R., Gomolčáková B., Ondič O., Pecková K., Rotterová, Hora M., Dušek M., Michal M., Hes O.: Comparative study of TERT gene mutation analy-sis on voided liquid-based urine cytology and paraffin-embedded tumorous tissue. Annals of Diagnostic Pathology, 24, 2016:7–10.

443. Pivovarčíková K., Pecková K., Martínek P., Montiel D., Kalusová K., Pitra T., Hora M., Skenderi F., Ulamec M., Daum O., Rotterová P., Ondič O., Dubová M., Čuřík R., Dunatov A., Svoboda T., Michal M., Hes O.: “Mucin”-secreting papillary renal cell carcinoma: clinicopathological, immunohistochemical, and molecular genetic analysis of seven cases. Virchows Archiv: An International Journal of Pathology, 469, 2016:71–80.

444. Polák M., Stránský P., Trávníček I., Krčma M., Daum O., Hes O., Mírka H., Tupý R., Hora M.: Černý adenom nadledviny. Česká urologie, 20, 2016:141–147.

445. Powles T., Staehler M., Ljungberg B., Bensalah K., Canfield S., Dabestani S., Giles R., Hofmann F., Hora M., Kuczyk M., Lam T., Marconi L., Merseburger A., Volpe A., Bex A.: Updated EAU Guidelines for Clear Cell Renal Cancer Patients Who Fail VEGF Targeted Therapy. European Urology, 69, 2016:4–6.

446. Powles T., Staehler M., Ljungberg B., Bensalah K., Canfield S., Dabestani S., Giles R., Hofmann F., Hora M., Kuczyk M., Lam T., Marconi L., Merseburger A., Volpe A., Bex A.: European Association of Uro-logy Guidelines for Clear Cell Renal Cancers That Are Resistant to Vascular Endothelial Growth Factor Receptor-Targeted Therapy. European Urology, 70, 2016:705–706.

447. Procházková K., Hora M., Eret V., Stránský P., Ürge T., Pitra T., Hošek P., Ferda J., Hes O.: Otevřená resekce papilárního renálního karcinomu kategorie cT2a. Česká urologie, 20, 2016:192–194.

448. Seisen T., Nison L., Remzi M., Klatte T., Mathieu R., Lucca I., Bozzini G., Capitanio U., Novara G., Cusse-not O., Comperat E., Renard-Penna R., Peyronnet B., Merseburger A., Fritsche H., Hora M., Shariat S., Colin P., Roupre M.: Oncologic Outcomes of Kidney Sparing Surgery versus Radical Nephroureterectomy for the Elective Treatment of Clinically Organ Confined Upper Tract Urothelial Carcinoma of the Distal Ureter. The Journal of Urology, 195, 2016:1354–1361.

449. Skenderi F., Ulamec M., Vranic S., Bilalovic N., Pecková K., Rotterová P., Kokošková B., Trpkov K., Veselá P., Hora M., Kalusová K., Sperga M., Montiel DP., Cabrero IA., Bulimbasic S., Branžovský J.,

232

Michal M., Hes O.: Cystic renal oncocytoma and tubulocystic renal cell carcinoma: morphologic and immunohistochemical comparative study. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:112–119.

450. Ulamec M., Skenderi F., Zhou M., Krušlin B., Martínek P., Grossmann P., Pecková K., Alvarado-Cabrero I., Kalusová K., Kokošková B., Rotterová P., Hora M., Daum O., Dubová M., Bauleth PKD., Slouka D., Sperga M., Davidson W., Rychlý B., Perez Montiel D., Michal M., Hes O.: Molecular genetic alterations in renal cell carcinomas with tubulocystic pattern: tubulocystic renal cell carcinoma, tubulocystic renal cell carcinoma with heterogenous component and familial leiomyomatosis-associated renal cell carcino-ma. Clinicopathologic and molecular genetic analysis of 15 cases. Applied Immunohistochemistry and Molecular Morphology, 24, 2016:521–530.

451. Ulamec M., Skenderi F., Trpkov , Kruslin B., Vranic S., Bulimbasic , Trivunic S., Montiel DP., Pecková K., Pivovarčíková K., Ondič O., Daum O., Rotterová P., Dušek M., Hora M., Michal M., Hes O.: Solid papillary renal cell carcinoma: clinicopathologic, morphologic, and immunohistochemical analysis of 10 cases and review of the literature. Annals of Diagnostic Pathology, 23, 2016:51–57.

452. Verhoest G., Couapel J., Oger E., Rioux-Leclercq N., Pignot G., Patard J., Bex A., Panayotopoulos P., Bigot P., Eret V., Hora M., Turna B., Lefevre M., Rigaud J., Tillou X., Doerfler A., Xylinas E., Sooroje-bally Y., Roupret M., Lagabrielle S., Bernhard J., Long J., Berger J., Ravier E., Paparel P., Salomon L., Rodriguez A., Bensalah K.: Safety and Feasibility of Laparoscopic Nephrectomy for Big Tumors (≥10 cm): A Retrospective Multicentric Study. Clinical Genitourinary Cancer, 14, 2016:E335–E340.

PLZEŇSKÝ LÉKAŘSKÝ SBORNÍK

83. SVAZEK

Připravila ediční komise: předsedkyně doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D.Členové: doc.MUDr. Jitka Kočová, CSc., MUDr. J. Barcal, Ph.D.,

doc. MUDr. J. Beran, CSc., prof. MUDr. P. Sobotka, DrSc., PhDr. D. Zdeňková, Z. Waldhauserová, zástupce Sdružení studentů LF UK

Externí členové: doc. Mgr. V. Sládek, Ph.D. – ZČU Plzeň, doc. RNDr. V. Pospíšilová, CSc. – 1. LF UK Praha, prof. Dr. T. J. Horder – Univ. Oxford, prof. Dr. M. Klíma – Univ. Frankfurt nad Mohanem

Sestavil prof. MUDr. Pavel Sobotka, DrSc.Odpovědný redaktor: prof. MUDr. Pavel Sobotka, DrSc.

Vydala Univerzita Karlova,Nakladatelství Karolinum, Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1pro Lékařskou fakultu v PlzniPraha 2017Sazba DTP Nakladatelství KarolinumVytiskla tiskárna Nakladatelství Karolinum

ISBN 978-80-246-3755-6ISSN 0551-1038MK ČR E 18594