TRináct tisíc dní

ˇTomáš Hajzler

ctyricátníkovy postrehy z cestování životem

ˇ ˇ ˇTRin

áct

tis

íc d

ní

ˇTo

máš

Haj

zler

389 Kč

Knihy mění svět. Ty naše svět práce a podnikání.

www.peoplecomm.cz

My lidé máme rádi své pohodlí. Aniž si to uvědomujeme, přebývá většina z nás ve svých „jeskyních“, kde to jediné, co slyšíme a vidíme, jsou ozvěny našich vlastních slov a stíny toho, co se odehrává venku.Pokud chceme stanout na vlastních nohou, trochu poznat skutečný život, věnovat se tomu, co máme opravdu rádi, a dát při tom ze sebe více také ostatním, je nutné jeskyni opustit.V naší tradici máme pohádkového Honzu. Ten se zprvu povaloval po peci, až z ní jednoho dne seskočil a vyrazil do světa. Zkusil dělat nové věci, s novými lidmi, novým způsobem. Cestoval do cizích krajů, aby tam zjistil, že právě jiní lidé, kteří žijí v mnoha ohledech jinak, jsou nejlepším zrcadlem, do něhož se může člověk podívat a lépe tak pochopit sebe a zákonitosti života.Mám pocit, že já se na peci moc neohřál. Seskočil jsem už v šesti. To když jsem málem zapálil svoji školu. Pak už se to se mnou vezlo: revmatická horečka a s ní sedm let po nemocnicích, rok v dosahu Černobylu a další v tehdy anarchistické Moskvě, svět newyorských gayů uprostřed HIV epidemie, rok v zemi větrných mlýnů, do toho moje nová široká africká rodina, půl roku s batohem mezi Kalifornií a Ohňovou zemí, osm let v korporacích… a nespočet dalších cest a cestiček životem. V pětatřiceti mi přišlo, že je načase sednout a sepsat část postřehů. To bylo v době, kdy mi do smrti zbývalo statisticky třináct tisíc dní. Uběhlo deset let. Název zůstal, obsah se prohloubil a rozšířil. Výsledek držíte v ruce.

Když se z nás stanou „odškrtávači“ a „sběrači zážitků“, zjednodušíme si svět tak, že si ho rozdělíme do dvou škatulek. V jedné je znám, mám, viděl jsem, byl jsem = nezajímá mě to. V druhé neznám, neviděl jsem, nebyl jsem, neslyšel jsem = zajímá mě to. V tomto světě je důležité vědět, znát. Připomeňte si jen všechny ty dobře míněné výchovné věty našich učitelů: „Myslíš, nebo víš? Myslet znamená pendrek vědět! To bys už měl vědět…“ Součástí smyslu života se tak pro mnoho lidí stává snaha o zvětšení hromádky „znám“ nebo odškrtnutí toho, kde už jsem byl, co jsem viděl a co jsem dělal — na úkor porozumění a pochopení.

Mnohým z nás ale uniká fakt, že skutečnost je jedna věc a její obraz v našich hlavách druhá. Navíc všechno je v neustálém pohybu. Kontinenty se posunují, klima se mění. V zimě je jaro, v létě je podzim. Každých sedm let vyměníme tělo. Že jsem před sedmi lety četl nějakou knihu? Já? Ne, ne, ne, to byl někdo jiný! Pokud čtu knihu smutný a unavený, čtu jinou knihu, než když ji čtu odpočatý a vyrovnaný.

Po dvou týdnech na Velkém ostrově jsme se vrátili na Oahu. Sedím na pláži a uvědomuji si, že jsem tu už byl. Zároveň mi ale dochází, že jsem byl někde krapet jinde. A že jsem byl vlastně i někdo trochu jiný…

Tomáš Hajzler (1971)

Do osmnácti žil relativně poklidným životem obyvatele malého východočeského městečka. Pak se několik let toulal po světě, aby to po návratu zkusil daleko dotáhnout. Dotáhl to až k syndromu vyhoření. Proto „přehodil výhybku” a začal se věnovat tématu nové práce a podnikání. Dnes vydává knihy, propojuje firmy, organizuje setkání, píše a přednáší. Jako dobrovolník pomáhá v základní škole svých dětí. Spolu-založil hackerskou potravinovou komunitu. Sám zahradničí. Jedním z jeho velkých zájmů je studium a budování decentralizovaných, soběstačných společenství. S manželkou Petrou, dcerami Valérií a Valentýnou, fenkou Haluškou a též s desítkami sousedů žije v pražských Komořanech. S jeho myšlenkami se seznamte nejlépe na blogu: blog.tomashajzler.com

Na www.peoplecomm.cz/13000-dni si prohlédněte fotografie a podělte se o váš názor na knihu.

Aktuální přehled knih naleznete na: www.peoplecomm.cz/knihy

Přidejte se k nám na Facebooku: www.facebook.com/groups/peoplecomm