View
217
Download
1
Category
Preview:
Citation preview
1
Přednáška VI.
Regionální geologieklíčová slova: Český masiv,
Karpatská soustava, regionálně-geologické jednotky.
2
• Regionální (oblastní) geologie je obor, jehož úkolem je zkoumat geologické složení zemské kůry v určitých oblastech (regionech).
• Za použití různých výzkumných metod uceleně rekonstruuje vývoj určité části zemského povrchu
• využívá komplexního studia zemské kůry k jejímu členění do určitých územních jednotek, uvnitř kterých má horninové prostředístejný či podobný vývoj
• Pro každou jednotku je pak charakteristický určitý soubor hornin, stratigrafické zařazení, tektonika, hydrogeologické podmínky a geomorfologie.
• Regionální geologie není univerzální geologickou disciplinou, ale shromažďuje a využívá poznatky dílčích oborů jako je mineralogie, petrografie, všeobecná geologie, historická a stratigrafická geologie atd.
3
• Základními metodami zkoumání jsou např. analýza a interpretace prostorových dat z geologických map, dat z leteckých a družicových snímků a geofyzikálních polí (gravimetrie, magnetika, seismika, karotáž, geoelektrika a radiometrie).
• Nejvýznamnějšími jsou údaje o rozšíření geologických těles tvořených různými typy hornin, údaje o úložných poměrech těchto těles aj.
Obr. 1, 2: Rekonstrukce tíhového pole na územíČRZdroj: www.natur.cuni.cz
4
• Na území České republiky zasahují dvě základní geologickéjednotky, které jsou nedílnou součástí větších geologických struktur, tvořících základ geologické stavby Evropy. Jsou to:
• Český masív • Západní Karpaty
• Český masívnáleží k té části Evropy, která byla vytvořena a formována kadomskou (assyntskou) orogenezí (hlavní fáze před 660-550 mil. let) a výrazně přetvořena variskou orogenezí (hlavnífáze před 400-330 mil. let).
• Západní Karpatyjsou součástí pásemného pohoří, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásnění před 65-30 mil. let). V průběhu této poslední orogeneze byla vytvořena nejvyšší pásemnápohoří na naší planetě (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himálaj, Skalistéhory, Andy).
5
Rozdíly mezi Českým masívem (ČM) x Karpaty
tangenciální tektonika (vrásy)radiální tektonika (poklesy, zlomy)
druhohorní+třetihorní stářípředdruhohorní stáří
sedimentymetamorfity a vyvřeliny
alpinské vrásněníhercynské vrásnění
KarpatyČM
6
FormováníČeského masivu
• Geneze hornin tvořících Český masiv se datuje do spodního proterozoika (2,1 mld. let) – jedná se především o silněmetamorfované ortoruly
Obr. 3: Schéma uspořádáníkontinentů a stáří hornin v prekambriu
Zdroj: http://geoweb.tamu.edu
7
• Před cca 1 mld. let tvoří litosferickédesky jeden velký superkontinent -Rodinii
• Na konci proterozoika se Rodiniezačíná trhat na samostatnésubdesky.
• Formují se dva subkontinenty –Laurentie a Gondwana
• Severní okraj Gondwany se štěpí na drobné útvary, tzv. kratony
• V marginálním pásu G. probíhákadomské (assyntské) vrásnění
8
• Mezi Laurentií a Gondwanou se otvírají oceány Iapetus a Rheas
• Pro stavbu širšího okolí budoucího Českého masivu mají největší význam drobné kratony Avalonia, Armorica, Iberia a Perunica
• Obr. 4-7: Zdroj www.geologie.ac.at
9
• Dílčí subkontinenty se začínají příbližovat
• V pozdním devonu/karbonu (390-310 mil. let) došlo ke srážce a vzniku posledního superkontinentu - Pangey
• Ve styčné oblasti došlo ke konsolidaci dílčích součástí, které daly za základ komplexu Českého masivu
•Obr. 8, 9: Srážka Laurentie a Gondwany. (zdroj www.geologie.ac.at)
10Obr. 10, 11: Konsolidace BM (zdroj: www.natur.cuni.cz)
11Obr. 12, 13: Konsolidace BM (zdroj: www.natur.cuni.cz)
12Obr. 14: Konsolidace BM
Zdroj www.geologie.ac.at
13Obr. 15: Pásmo evropských variscid
(zdroj: www.natur.cuni.cz)
• Kolize Laurentie a Gondwany je spjata s tzv. „variským vrásněním“
• Pás variského orogénu je v současné evropě rozpoznatelný v podoběpásu rektonických reliktů především v centrální a západní Evropě
14
Obr. 16: Mocnost zemské kůry v prostoru centrální Evropy
(zdroj: www.natur.cuni.cz)
15
Obr. 17: Mocnost zemské kůry Českého masivu a blízkého okolí
(zdroj: www.natur.cuni.cz)
16
1. Český masív
• Na severu je Český masív omezen řadou hlubinných zlomů vůči stabilnímu území severní Evropy budované velmi starými horninami.
• Na západě pokračuje Český masív do Německa a noří se pod druhohorní sedimenty.
• Na jihozápadě je tektonicky omezen systémem zlomů ve Francii.
• Na jihu se noří pod Alpy, na východě pod Karpaty. Jeho omezenípod oběma pohořími jsou odhadována a jejich přesná pozice neníznáma.
17
Obr. 18: Pozice Českého masívu (silně lemován) v rámci geologických struktur Evropy
18Obr. 19: Hranice Českého masívu pod Západními Karpatami (silná plnáčára).
19
• Geologická klasifikace geologického podložíČR vychází z dlouhodobých regionálních výzkumů
• V roce 1992 byl schválen návrh regionálně geologických jednotek Českého masivu
• Závazným dokumentem je publikace: Chlupáč I., Štorch P. (1992): Regionálně geologické dělení Českého masívu na územíČeskérepubliky. Časopis pro mineralogii a geologii, 37/4.
• Územně je Český masiv členěn horizontálně, a to na základěrůzných kritérií, jako jsou přirozené geologické oblasti, paleogeografické poměry, transgrese a regrese mořské nebo jednotlivé metamorfní facie krystalických břidlic.
20
• Podle horizontální stratigrafie rozeznáváme tři základní patra Českého masivu:
• I. předplatformní krystalické – Horninové celky, které vznikly před variským vrásněním či za jeho působení (krystalicképroterozoikum a prevariské starší
paleozoikum)
• II. P ředplatformní nekrystalické –
Sedimenty a vulkanity svrchního
paleozoika
• III. platformní - Pokryvné
sedimentární útvary a neovulkanity
(druhohory -čtvrtohory)
21
• Platforma = syn. kraton, kratogen.
• Rozsáhlá stabilní a konsolidovaná strukturní jednotka zemské kůry.
• Na zvrásněném fundamentu platformy leží nevrásněný různě mocný sedimentární pokryv, který mnohde v rozsáhlých oblastech chybí.
• Podle sedimentárního pokryvu jsou na platformě rozlišovány štíty (bez pokryvu, například baltský štít) a tabule (s pokryvem, například ruská tabule).
• Opakem jsou nestabilní, snadno vrásnitelné úseky zemské kůry.
• Platformy přirůstají přičleňováním stabilizovaných orogénů a zmenšují se mobilizačním včleňováním svých okrajů do sousedních orogénů.
22
I. Předplatformní krystalické patro:
• Hlavním stavebním prvkem I. patra Českého masívu tzv. jsou metamorfity rozdílného stupně.
• Nejstarší horniny (moldanubikum) jsou řazeny k archaiku, některéjsou však mladší (proterozoikum i paleozoikum).
• Základ předlatformního patra historicky náleží variskému orogénu.
• Petrograficky jsou tyto horniny tvořeny různými druhy rul, migmatitů, svorů, fylitů, granulitů a krystalických vápenců.
• Hojná jsou tělesa intruzivních hornin, tzv. plutony (zejm. granity).
23
K předplatformním krystalickým jednotkám se řadí:
• Moldanubická oblast (=Moldanubikum) (Český les, Šumava a jižníČechy, západní Morava, Středočeský pluton, Moldanubický pluton)
• Středočeská oblast (=Bohemikum) (Barrandien, Domažlicko, Hlinensko, Poličsko, Chrudimsko, Tachovsko, Železnohorsko)
• Sasko-durynská oblast (Saxothuryngikum) (Krušnoorskékrystalinikum, Kr. pluton, Durynsko-vogtlandské krystalinikum)
• Lužická oblast (=Lugikum) (Krkonošsko-jizerské krystalinikum, Lužický pluton, Orlicko-sněžnické kr., Zábřežské kr., Staroměstskékr.)
• Moravsko-slezská oblast (=Moravosilesikum) (Brunovistulikum, Moravikum, Silesikum, Žulovský masiv, Moravskoslezskékrystalinikum)
Plus:
• Kutnohorsko-svratecká oblast (Kutnohorské krystalinikum, Čáslavské k., Svratecké k.)
24Obr. 21, 22: Bloková stavba Českého masívu.
25
Moldanubická oblast:
• Styk moldanubické oblasti s okolními jednotkami je převážnětektonický (=zlomový).
• Je jednotkou tvořenou převážně silně metamorfovanými krystalinickými komplexy s průniky těles variských granitoidních hornin (=žuly).
• Metamorfované horniny moldanubika se dělí do dvou skupin, které se od sebe liší charakterem původních sedimentárních hornin, ze kterých vznikly - jednotvárná skupina (pararuly vzniklé z mořských sedimentů) a pestrá skupina (pararuly, kvarcity, mramory, erlany a skarny, vzniklé z mělkovodních sedimentárních a také z vulkanických hornin).
• Tělesa hlubinných magmatických hornin vystoupila k povrchu v rámci variské orogeneze podél hlubinných zlomů (žuly, diority, gabra) – zdroje stavebního kamene (mrákotínská žula).
26Obr. 23: Moldanubická oblast. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
27
Obr. 24: Moldanubická oblast. 1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: středočeská, kutnohorsko-svratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatitů, 4 až 6 - jednotvárnáskupina, 7 až 9 - pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamnější zlomy, M1 až M6 -dílčí jednotky moldanubika.
28
Středočeská oblast:
• Geologická stavba středočeské oblasti je dosti složitá. Tvoří ji řada dílčích krystalinických jednotek budovaných metamorfovanými a magmatickými horninami a jednotky sedimentárních hornin prostoupené horninami vulkanickými.
• Patří sem dvě základníčásti:
– Barrandien (území budované komplexy sedimentárních hornin a paleovulkanitů ze svrchního proterozoika a spodního paleozoika s hojným výskytem klastických sedimentů, silicitů a karbonátů)
– Krystalické jednotky (budované metamorfovanými a magmatickými horninami, jako např. žuly, diority a gabra v okolí Poličky, Letovic, Mariánských Lázní atd.)
29Obr. 25: Středočeská oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
30
Obr. 26: Středočeská oblast: SO1 - barrandienské proterozoikum, SO2 - tepelskékrystalinikum, SO3 - domažlické krystalinikum, SO4 - podhořanské krystalinikum, SO5- hlinská zóna, SO6 - poličské krystalinikum, SO7 - letovické krystalinikum, SO8 -západočeský pluton, SO9 - západočeské bazické magmatity, SO10 - železnohorskýpluton, SO11 - ranský masív, SO12 - barrandienské paleozoikum, SO13 - chrudimsképaleozoikum, SO14 - tachovskékrystalinikum.
31
Sasko-durynská oblast:
• Zahrnuje region Krušných hor a přilehlých oblastí.
• Sasko-durynská oblast má složitou geologickou stavbu a dělí se na řadu dílčích jednotek.
• Horniny zastoupené v této oblasti jsou velmi pestré. V centru oblasti převládají silně metamorfované horniny - ruly a migmatity. V okrajových jednotkách se nacházejí i horniny slaběji metamorfované, - svory a fylity.
• Krystalinické jednotky prostupují také tělesa magmatických hornin -teplický paleoryolitový komplex (=křemenný porfyr) a karlovarský pluton (=žuly, granodiority).
32Obr. 27: Sasko-durynská oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
33
Obr. 28: Sasko-durynská oblast: K1 - krušnohorské krystalinikum, K2 - smrčinskékrystalinikum, K3 - chebsko-dyleňské krystalinikum, K4 - slavkovské krystalinikum, K5- krušnohorský pluton, K6 - vogtlandsko-saské paleozoikum, K7 - svatavskékrystalinikum.
34
Lužická oblast:
• Pokrývá oblast severních a SV Čech.
• Má poměrně pestrou geologickou skladbu a je tvořena několika dílčími jednotkami. Převažujícími horninovými typy jsou metamorfity, méně často vyvřeliny.
• Mezi nejvýznamnější jednotky patří lužický a krkonošsko-jizerský pluton, tvořené komplexy žul v okolí Rumburka, a krkonošsko-jizerské, orlicko-kladské a novoměstské krystalinikum, představovanépředevším rulami, fylity, svory méně často amfibolity a mramory.
• Řada z těchto hornin je specifická svou texturou a na mnoha místech je těžena jako kvalitní stavební kámen (př. liberecká žula, okatá žula).
35Obr. 29: Lugická oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
36
Obr. 30: Lužická oblast: L1 - Labské břidličné pohoří, L2 - lužický pluton, L3 -krkonošsko-jizerské krystalinikum, L4 - orlicko-kladské krystalinikum, L5 -novoměstské krystalinikum, L6 - zábřežské krystalinikum, L7 - staroměstskékrystalinikum, L8 - krkonošsko-jizerský pluton, L9 - kladsko-zlatostocký masív.
37
Moravsko-slezská oblast:
• Její geografické vymezení je obtížné, protože kromě západního okraje je kryta sedimentárními horninami nebo soustavou hornin karpatského systému.
• Moravsko-slezská oblast se dělí na dílčí jednotky:
– moravikum - tvořeno hlavně různými druhy metamorf. hornin - fylity, svory, rulami, které místy přecházejí až do migmatitů
– silesikum - nejvíce zastoupeny jsou ruly, migmatity, svory, amfibolity, krystalické vápence a grafitové horniny
– brunovistulikum (brněnský masiv) - krystalinická jednotka tvořená převážně hlubinnými magmatickými horninami a částečně metamorfity.
38Obr. 31: Moravsko-slezská oblast. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
39
Obr. 32: Moravsko-slezská oblast: MS1 - moravikum, MS2 - svinovsko-vranovskékrystalinikum, MS3 - silesikum, MS4 - krystalinikum miroslavské hrástě a krhovickékrystalinikum, MS5 - brněnský masív, MS8 - granitoidy silesika.
40
Kutnohorsko – svratecká oblast:
• Vystupuje v severním lemu moldanubické oblasti při okraji blanickébrázdy až k moravsko-slezskému zlomovému pásmu.
• Jedná se o petrograficky pestrou oblast - dvojslídnéruly a svory, metakvarcity, , amfibolity, erlany, červené ortoruly, migmatity a eklogity. Vzácně se vyskytují mramory.
• Metamorfóza hornin kutnohorsko-svrateckého krystalinika je o něco nižší, než u hornin moldanubika, ale i tyto horniny patří do oblasti vysoké metamorfózy.
• Výraznými zlomovými poruchami v kutnohorsko-svrateckém krystaliniku jsou hlinská zóna, která odděluje kutnohorskékrystalinikum od svrateckého.
41
Obr. 33: Kutnohorsko-svratecká oblast: 1 - sedimenty permského a křídového stáří, 2 -magmatity středočeského plutonu a metamorfované horniny, 4 - magmatityželeznohorského plutonu, 3, 5, 6, 7 - jednotky středočeské oblasti: 3 - chrudimsképaleozoikum, 5 - poličské krystalinikum, 6 - hlinská zóna, 7 - podhořanskékrystalinikum, 8 - kutnohorské krystalinikum, 9 - ohebskékrystalinikum, 10 - svrateckékrystalinikum, 11 - moldanubická oblast, 12 - ranský masív, 13 - důležité zlomy, 14 -hranice jednotek, 15 - mylonitové zóny.
42
II. Předplatformní nekrystalické patro:
• Představuje komplexy sedimentárních a mírně metamorfovaných hornin svrchního paleozoika, které leží na jednotkách I. patra. Nepokrývá celé územíČeské republiky, má charakter pánví.
Moravsko-slezský svrchní karbon (svrchnokarbonské mořské a kontinentální sedimenty na Moravě a ve Slezsku; Hornoslezskápánev, Němčičská pánev)
Sudetské mladší paleozoikum(sedimenty karbonu a permu SV, S a V Čech; Vnitrosudetsk pánev, Podkrkonošská p., Mnichovohradišťskáp., Českokamenická p., Orlická p.)
Krušnohorské mladší paleozoikum(výskyt u Brandova)
Středočeské a západočeské mladší paleozoikum(Plzeňská pánev, Manětínská p., Radnická p., Žihelská p., Kladensko-rakovnická p., Mšensko-roudnická p.)
Mladší paleozoikum brázd (Boskovická + Blanenská brázda)
43
Moravsko-slezský svrchní karbon
• Patří sem prvohorní sedimenty náležící především karbonu, které se nachází na starším podkladu moravsko-slezskékrystalické jednotky.
– Hornoslezská pánev– českáčást, ležící mezi Ostravou, Krakowem a Górami Tarnowskiemi, vyplněnáuhelnými sedimenty. Dělí se na ostravsko-karvinskou a podbeskydskou část.
– Němčická pánev – Svrchníkarbon střední a jižníMoravy (Němčice, Popovice) Obr. 34: Marinní karbonské pánve.
Zdroj: www.natur.cuni.cz
44
Sudetské mladší paleozoikum
• Sedimenty ležící na krystaliniku Západních Sudet
– Vnitrosudetská pánev –mezi Sovími horami (PL) a Orlickými horami (ČR). Pánev je vyplněna karbonem, permem a triasem. Patří sem žacléřský, svatoňovický a hronovský uhelný revír.
– Podkrkonošská pánev – tvořená kontinentálními sedimenty karbonu – triasu.
– Mnichovohradišťská pánev – převažují vulkanické horniny karbonu.
– Českokamenická pánev– leží mezi Děčínem, Úštěkem a Č. Kamenicí, tvoří ji karbonské sedimenty.
– Orlická pánev – sedimenty permského stáří pod hřebenem Orl. hor
45
Krušnohorské mladší paleozoikum
- Výskyt u Brandova – v hraničním výběžku S od Chomutova, tvoří jej karbonské uhelné sedimenty s antracitem
- Výskyty mezi Moldavou a Teplicemi– drobné lokality karbonu, geneticky spojené s vulkanity teplického ryolitu
46
Středočeské a západočeské mladší paleozoikum
• Jedná se o komplex sedimentačních prostorů, kam řadíme předevšímoblast černouhelných pánví sladkovodního charakteru.
– Plzeňská pánev – mezi obcemi Plasy – Heřmanova Huť. Reprezentují ji uhlonosné karbonské sedimenty.
– Manětínská pánev – Drobný výskyt karbonských sedimentů v okolí Komárova, Lité a Manětína
– Radnická pánev – soustava tektonicky zakleslých ker v okolíRadnic s řadou uhelných revírů
– Žihelská pánev– malý výskyt karbonu v okolí Plas
– Kladensko-rakovnická pánev – sedimenty karbonu/permu mezi Kralupy n. Vlt., Louny a Rakovníkem. Součástí je rakovnický, kladenský a slánský uhelný revír.
– Mšensko-roudnická pánev – permokarbon mezi Mladou Boleslaví a Čížkovicemi
47
Boskovická a Blanická brázda
• Tyto permokarbonské brázdy lze označit za příkopové propadliny.
– Boskovická brázda– pronká z Čech na Moravu, má severojižníprůběh (z podhůří Orlických hor, od Žamberku přes Moravskou Třebovou, Rosice až do oblasti Moravského Krumlova a Znojma).
– Blanická brázda - začíná v oblasti Českého Brodu a směřuje přes Tábor do oblasti Českých Budějovic. Tyto sedimenty se zachovaly pouze v podobě reliktů.
48Obr. 37: Svrchnopaleozoické limnické pánve. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
49
III. platformní patro:
• Oblast Českého masivu je tektonicky stabilní a dochází pouze k sedimentaci. Datuje se od od druhohor (trias) do současnosti, tvoří jej souvrství sedimentárních hornin o velkých mocnostech (stovky m).
• Pokrývá rovněž jen část území republiky. Mezi základní platformníjednotky podle geologického stáří patří:
- trias- jura- křída- terciér (sedimenty a nevulkanity)- kvartér
50
Trias • Oblast Českého masivu je souší, pouze v okolí Krásné Lípy došlo k
sedimentaci souvrství pestrých pískovců nejasného původu.
Jura • V Českém masívu se jurské sedimenty zachovaly pouze v malých
ostrůvcích. Nejlépe jsou popsány v okolí Brna. Jedná se převážně o vápence s vložkami silicitů, které nasedají diskordantně na vápence devonské.
51
Křída
• Spodnokřídové sedimenty jsou zachovány jen v drobných ostrůvcích u Blanska.
• Hlavní transgrese moře a s ní spojená sedimentace nastala až ve svrchní křídě. Zaplavena byla prakticky celá SV část Českého masívu. Vznikla tím tzv. Česká křídová tabule.
52Obr. 40: Plošné vymezeníČeské křídové pánve. Zdroj: www.natur.cuni.cz
53
• Převládají zde subhorizontálně uložené sedimenty mořského původu.
• Petrograficky se jedná o mocná souvrství převážně pískovců a jílovcůaž slínovců.
• Tektonicky jsou sedimenty české křídové tabule intenzívně porušeny řadou dílčích zlomů, které všechny souvisejí s velkou zlomovou strukturou - labským lineamentem, který ve směru SZ-JV prochází v podloží pánve.
• Křídové sladkovodní sedimenty obdobných horninových typů se nacházejí na území jižních Čech, v pánvi českobudějovické a třeboňské.
54
Terciér• Západní, severní a jižníČechy (moravský terciér náleží k jednotce
Západních Karpat).
• Terciérní sedimenty se vyskytují v pánvích, které vznikly především v neogénu.
• Horninově převládají různé typy klastických sedimentů, zpevněných i nezpevněných. Významné jsou sloje hnědého uhlí v Podkrušnohoří.
• Vyskytují se zde také polohy bentonitů, které vznikly přeměnou vulkanoklastik a starších sedimentů, produkovaných intenzívnísopečnou činností v této oblasti.
55Obr. 41: Třetihorní jednotky Českého masívu. Zdroj: www.natur.cuni.cz
56
Neovulkanity• V neogénu začala výrazná vulkanická aktivita, vedoucí ke vzniku
neovulkanitů.
• Tato aktivita byla vázána na oživení podkrušnohorského zlomu, podél kterého vystupovalo magma v mnoha přívodních kanálech k povrchu.
• Neovulkanity jsou v Českém masívu soustředěny převážně v severních a západních Čechách – př. stratovulkán Doupovských hor, České středohoří.
• Neovulkanity vytvářejí různé typy, jak povrchových, tak i podpovrchových těles.
• Petrologicky se jedná především o čediče, znělce a trachyty.
57
Obr. 42: Neovulkanity: Doupovské hory - A, České středohoří - B, neovulkanityNízkého Jeseníku - C
58
Kvartér• Kvartérní uloženiny Českého masívu jsou geneticky i horninově
velmi pestré.
• Ze sedimentů jsou nejrozšířenější říční sedimenty (terasy, aluviálnínivy), eolické sedimenty (spraše) a svahové sedimenty. Méně častéjsou uloženiny glaciální.
– kvartér oblastí kontinentálního zalednění - kontinentálníledovec zanechal na Ostravsku čelní morénu složenou ze souvkové hlíny a bloků skandinávských hornin. Dále jsou zde fluvioglaciální sedimenty a to písky, štěrky a varvity(uloženiny ledovcových jezer).
– kvartér extraglaciálních oblastí - je tvořen sprašemi a sprašovými hlínami, komplexy terasových štěrků a v jižníčásti rozlehlými polohami vátých písků.
59
60
2. Západní Karpaty
• Pásemné pohoří Západních Karpat vzniklo alpínským vrásněním a mátypickou příkrovovou stavbu. Liší se tím velmi výrazně od geologickéstavby Českého masívu.
• Příkrovy jsou tvořeny různými druhy sedimentárních hornin, kteréobalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých pohoří. Ta jsou tvořena granitoidy a metamorfovanými horninami.
• Na územíČeské republiky zasahují na východní Moravu pouze dvě
obalové jednotky řazené k Západním Karpatům:
– Karpatský flyš
– Karpatská předhlubeň
61
Karpatský flyš
• Karpatský flyš je tvořen nejvíce předsunutými příkrovy Západních Karpat a tvoří tzv. vnější Karpaty.
• Flyšové příkrovy jsou tvořeny křídovými a paleogenními klastickými sedimentárními horninami (psefity až pelity) v oblasti Bílých Karpat, Beskyd a Javorníků.
• Flyšové sedimenty byly vyvrásněny až na rozhraní paleogénu a neogénu. Jejich tektonická stavba je velmi složitá, neboť jsou tvořeny několika na sobě naloženými a vzájemně provrásněnými příkrovy, navíc ještě porušenými zlomy.
Karpatská předhlubeň
• Karpatská předhlubeň je spolu s vídeňskou pánví složitá vnitrohorskádeprese orientovaná souhlasně s průběhem pohoří. Mocnost sledůsedimentárních hornin dosahuje až 5000 m. Jedná se o neogenníklastické sedimenty - slepence, pískovce, štěrky, písky a jíly.
Recommended