Přístupy Durkheima a Eliadeho k náboženství

Anotace

V této práci jsou stručně popsány knihy Definice náboženských jevů a náboženství od Émila

Durkheima a Posvátné a profánní od Mircea Eliadeho. Rovněž jsou zde srovnány přístupy

obou těchto mužů k náboženství a jsou zde popsány problémy jejich chápání posvátna.

Argumentace výběru tématu

Jsem studentem religionistiky, a proto jsem se rozhodl, že budu psát o pohledech na

náboženství dvou velkých myslitelů 19. a 20. století. Těmito mysliteli jsou Émile Durkheim

v knize Definice náboženských jevů a náboženství a Mircea Eliade v knize Posvátné a

profánní. Nejprve se Vás budu snažit seznámit s těmito knihami a poté srovnám oba přístupy

autorů.

Klíčová slova: náboženství, posvátné, profánní, člověk, prostor,

Émile Durkheim, Definice náboženských jevů a náboženství

Durkheim hned na začátku své knihy upozorňuje, že bychom měli být schopni na

první pohled rozeznat znaky náboženských jevů.1 Náboženství podle něj lze definovat pouze

na základě charakteristických rysů.2

Jako první pojem, jenž se týká náboženství, stanovuje nadpřirozeno a tajemno.

Rovněž však poukazuje na to, že nadpřirozeno v náboženství nefiguruje až tak dlouho, jak by

se mohlo zdát. Některé „primitivní“ kmeny nadpřirozeno, tak jak jej chápeme my, například

neznají vůbec.3 Abychom ovšem mohli posoudit, zda je něco nadpřirozené, musíme nejdříve

znát přirozený řád věcí. Tvrdí, že všechny jevy jsou propojeny zákony a co se těmto zákonům

vzpírá je nadpřirozené.4 Fyzikální zákony jsou však spíše záležitostí moderních dějin a to co

se nám zdá dnes jako normální jev, se v minulosti mohlo jevit jako něco neuvěřitelného.5

Durkheim také tvrdí, že cílem náboženství není objasňovat nepřirozené jevy, ale naopak ty

1 Émile Durkheim, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii, Praha: Oikúmené

2002, 31. 2 Ibidem, 32 3 Ibidem, 33 4 Ibidem, 34 5 Ibidem, 35

každodenní. O tajemnu nakonec soudí, že není charakteristické pro všechna náboženství, ale

jen pro ta pokročilejší.6

Jako druhý pojem charakterizující náboženství zmiňuje Durkheim božstvo a duchovní

bytosti.7 Tvrdí, že cílem náboženství jsou dobré vztahy s těmito bytostmi, a proto se k nim

lidé modlí, uctívají je a přinášejí jim oběti.8

Durkheim náboženství charakterizuje jako celek složený z částí. Těmi částmi jsou

mýty, dogmata, rituály a ceremonie.9 Náboženská víra rozděluje všechny reálné i ideální věci

na dvě protichůdné skupiny: profánní a sakrální. Do profánního řadí představy pramenící

z mýtů, dogmat a legend. Do sakrálního pak patří vše, co je posvátné, včetně rituálů.10

Mircea Eliade, Posvátné a profánní

Eliade tvrdí, že posvátno je něco zcela odlišného od profánního. Termínem hierofanie

popisuje projev posvátna.11 Život posvátný a život profánní jsou dva způsoby bytí, které si

člověk osvojil.12

6 Ibidem, 37 7 Ibidem. 8 Ibidem, 38 9 Ibidem, 44 10 Ibidem, str.45 11 Eliade, Mircea, Posvátné a profánní, Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 10

25%

25%25%

25%

Durkheimův pohled na náboženství

Mýty Dogmata Rituály Ceremonie

Eliadeho zajímá prostor, ve kterém žije nenáboženský člověk, jenž se zabývá pouze

svou profánní existencí. Navzdory tomu však tvrdí, že čistě taková existence neexistuje a

v každém člověku se nachází alespoň malá část náboženského světa.13 I do profánního

prostoru vstupuje prostor posvátný. Pro jednoduchost se dá říci, že posvátný prostor pro

nenáboženského člověka může být místo, které pro něj má nevšední podstatu, např. bydliště,

škola, apod.14

Eliade dále svět rozděluje na kosmos a chaos. Kosmos vysvětluje jako místo, jež je

obýváno tradiční společností a jež bylo určitým způsobem nějak posvěceno. Oproti tomu

chaos je vše, co obklopuje kosmos. Je to neznámé místo neobývané lidmi, k němuž si

vztahujeme negativa a neuspořádanost.15 Ale může to být i místo, obývané jinými lidmi, kteří

vyznávají jiný způsob života, než je ten náš. Tato neznámá místa můžeme přetvořit na

sakrální tím, že je posvětíme.16

Srovnání přístupů k náboženství a seznámení s autory

Émilé Durkheim byl francouzský sociolog, rovněž považovaný za zakladatele moderní

sociologie. Roku 1895 založil první evropskou katedru sociologie. Náboženství se mu jeví

jako určitý celek skládající se z jednotlivých částí, kterými jsou například rituály nebo různé

formy uctívání božstev. Mircea Eliade byl především rumunský religionista, historik a

náboženský filosof. Jeho hlavním zájmem byl výzkum náboženského myšlení a chování od

počátků tradiční lidské společnosti až do moderních dob.

Durkheimovo a Eliadeho díla mají popisný charakter náboženství. Oba se snaží najít

stejný znak v náboženstvích a tento znak pokládají za posvátno. Durkheim tento znak nachází

v rituálu a víře. Každý z nich má však na posvátno rozdílný názor. Eliade zastává teorii, že

posvátno ontologicky zakládá svět. Prvotní posvátný prostor stvořili bohové a člověk dále

tento posvátný prostor duplikoval pomocí rituálů na jiných místech. Toto jednání si Eliade

vysvětluje, jako touhu po tom, vrátit se do Ráje, jenž existoval před počátkem světa. Člověk

se s tímto posvátným prostorem setkává celý život. Posvátno se člověku představuje různými

druhy symbolů, které řídí jeho myšlenkové pochody a tím i změnu náboženského prostoru.

12 Ibidem, 13 13 Ibidem 14 Ibidem, 19 15 Ibidem, 23 16 Ibidem, 24

Touto změnou je chápána například architektura, způsob života, chování i kultura. Aby však

tyto symboly mohly existovat, musejí být nejdříve stvořeny. Durkheim oproti tomu tvrdí, že

tyto posvátné věci existují i bez toho, aniž by je někdo tvořil a bez jakýchkoliv obtíží působí

na lidské vnímání.

Eliade i Durkheim mají stejný problém s chápáním posvátna. Posvátno znamená pro

každého člověka něco naprosto odlišného, a proto s přesností nemůžeme stanovit, co vlastně

posvátno je. Z tohoto hlediska tedy nemůže být posvátno považováno za společný znak

v náboženských kulturách.

Bibliografie

Primární zdroje

Durkheim, Émile, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii,

Praha: Oikúmené 2002, 31-56.

Eliade, Mircea, Posvátné a profánní, Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 9-47.

Hodnocení těchto zdrojů: Jedná se přímé zdroje. Vzhledem k tomu, že studuji religionistiku,

tak je považuji za kvalitní a relevantní k mému tématu.

Sekundární zdroje

„Émile Durkheim“ <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Durkheim>, [2.1.2013]

„Mircea Eliade“ <http://cs.wikipedia.org/wiki/Eliade>, [2.1.2013]

Hodnocení těchto zdrojů:

• Jedná se encyklopedické informace o autorech použité literatury, a proto je považuji

za relevantní

• Tyto informace jsou podložené další literaturou nebo webovými stránkami

„Mircea Eliade — Posvátné a profánní“ < http://www.baihaimaz.com/887-mircea-eliade-

posvatne-a-profanni>, [2.1.2013]

Hodnocení tohoto zdroje: Tento článek považuji z přínosný, protože o knize, o níž se zmiňuji

i já ve své práci, hovoří. Článek původně vyšel jako součást elektronického magazínu Sauiló.