Tutoriálek na APPLY IMAGE

Vážení přátelé,

Rád bych se tedy podělil o jednoduchý návod, jak používat jasovou masku formou automatické funkce APPLY IMAGE (použít obraz), která nám umožní plynulé přechody při spojování fotografií s vícenásobnou expozicí.

Pojďme tedy na to.

Prvním předpokladem jsou nafocené snímky, které ve více expozicích obsáhnou celý dynamický rozsah focené scény. U tmavých snímků (například sluneční kotouč a okolní paprsky) je ideální fotit pouze na čistý objektiv (a to doslova, mastnota či otisky budou způsobovat více reflexí ) bez jakýchkoliv filtrů.

Pro tmavší části scény se použije světlá expozice. V tomto případě by reflexe z protisvětla zaneřádily snímek natolik, že by byl nepoužitelný, proto se používá metoda se zakrytím slunce prstem. Tím získáme ideálně prokreslený snímek, který je samostatně nepoužitelný díky siluetě ruky v nebi. Ta nás ale netrápí, jelikož na nebe použijeme tmavší snímek.

Vše je tedy správně nafoceno a jdeme na úpravy.

Otevřu si všechny (v tomto případě tři) snímky. Použiju světlý snímek pro většinu scény a ruku ignoruji. Upravuji v ADOBE CAMERA RAW, ale obdobná situace je i v Lightroomu. Pohlídám si, abych měl nastavené 16bit TIF a barevný prostor, ve kterém standardně pracuji. Snímky normálně upravím (není potřeba upravovat všechny snímky stejně jako v případě panorama). Pouze u snímků myslím na to, kterou část z nich použiju. U světlého se zaměřuju na hory, moře a popředí a nebe neberu tolik v potaz. Pouze si dám záležet na tom, aby dotyk nebe a hor nebyl natolik kontrastní, aby mi při spojení vznikl nepřirozený přechod. Pro plynulý přechod na nejproblematičtějších místech se dělá

střední expozice, která zdánlivě neplní žádnou úlohu, protože má jak přepaly, tak podpaly. V tomto případě není scéna až tolik kontrastní a stačí mi tedy dva snímky plus jeden hodně tmavý pro samotné slunce.

U světlého snímku jsem tedy trochu stáhnul světla, především kvůli kritickému přechodu mezi nebem a horami. Ve šrafované části už mě ale přepal tolik netrápí a nesnažím se ho za každou cenu stáhnout, protože tam už bude svoji úlohu přebírat tmavší snímek. Ruka mě nezajímá a ignoruju ji.

U tmavšího snímku už jsou jasně vidět reflexe, které by celý snímek najisto pohřbily, kdybych neměl světlý se zakrytým sluncem. Při úpravě jsem opět stáhl světla, takže se mi pěkně prokreslilo slunce a zároveň trochu vytáhl stíny, takže se mi přechod do hor stal méně kontrastní a i v horách je vidět kresba. Pokud jsem spokojený a analogicky upravím i nejtmavší snímek se sluncem, tak označím

všechny tři snímky (je to krok číslo 2 v obrázku) kliknutím na SELECT ALL a dám otevřít všechny snímky najednou (OPEN IMAGES – krok číslo 3).

V dalším kroku je všechny vložím do jednoho pracovního pole – k tomu je možné použít mnoho různých postupů. Já jsem je naházel do jednoho pomocí nástroje PŘESUN. Jednoduchým postupem kliknu na záložku v horní části a vyberu snímek, který chci přesunout. Pak ho celý vezmu a s podrženým levým tlačítkem myši ho přesunu na záložku snímku, kam ho chci dát. Chvíli počkám a stále držím levé tlačítko, až se mi objeví podkladový snímek a pak teprve tlačítko pouštím a snímek se mi přesune. V zásadě je jedno, jestli je podkladem nejtmavší či nejsvětlejší snímek, ale já raději jako podkladový používám světlý snímek, protože je „nejnormálnější“ a nejvíce scény je správně naexponováno.

V dalším kroku si ověřím, že na sebe všechny snímky přesně pasují, jinak by se nám při prolnutí objevila dvojitá kontura a to nechceme. Opět lze provést automaticky, ale manuální práce je přeci jen jistota. Přiblížím si tedy snímek na 100-200% a vyberu si nějaké ostré a kontrastní místo. V horní vrstvě dvou spojovaných snímků (tady spojuji podkladový a středně tmavý snímek, nejtmavší je proto zhasnutý) nastavím OPACITY (průhlednost) na 50% a tím se mi objeví obě scény najednou. Nyní už jen napasuji přesně na sebe. Poté nezapomenu opět nastavit OPACITY na 100%!!! Hodně se na to zapomíná

V dalším kroku už budeme spojovat.

Abychom mohli použít funkci APPLY IMAGE, musíme zapnout u vrchnější vrstvy (v tomto případě podklad a střední vrstva) masku, k čemuž slouží malý piktogram obdélníčku s tmavým kolečkem uprostřed.

Aby vše fungovalo správně a použil se obraz podkladového snímku, což chceme, musíme vypnout viditelnost vrchnější vrstvy!!!

Nyní máme tedy viditelný světlý snímek, střední i tmavý snímek jsou zhasnuté a u středního, na kterém momentálně pracujeme, máme aktivovanou masku. Na tuto masku klikneme a aktivujeme ji tak.

Nyní už stačí pouze provést automatickou funkci: IMAGE – APPLY IMAGE ( OBRAZ – POUŽÍT OBRAZ).

Vyskočí nám dialog, na kterém nic neměníme a pouze potvrdíme.

A je hotovo. Nyní stačí jen rozsvítit zhasnutou vrchnější vrstvu. A že vám připadá snímek takový celkem divný? Nevadí, vše je v pořádku.

Nyní nastává fáze rozhodnutí, na kterou část chceme vlastně celou masku použít..Jelikož se nám vytvořila maska přesně odpovídající jasovému rozložení spodního snímku – tmavá místa jsou tmavá i v masce a světlá jsou světlá v masce. To znamená, že světlé části se budou brát více z tmavého snímku (co je v masce světlé, případně bílé, je vidět z vrchní vrstvy a co je tmavé, či úplně černé se pak zobrazuje ze spodní vrstvy. A to jsme v podstatě chtěli.), to znamená že v přepáleném nebi spodního snímku se nám najednou objevila obloha z tmavšího. Všimněte si ale i toho, že maska se aplikovala i na světlá místa v popředí, jako jsou třeba kameny a pruh světla na útesu. Stejně tak ruka (ta je tmavá a proto se zapsala tmavá i v masce a tudíž je stále vidět skoro celá ze spodního snímku). Abychom toto napravili, stačí se opět překliknout do masky a trochu si ji upravit k obrazu svému. V ideálním případě by měla stačit vlastně jen na ten problematický přechod mezi horami a nebem na obzoru.

Abychom mohli s maskou lépe a přesně pracovat, používáme samozřejmě štětec s příslušnou OPACITY, tomto případě klidně na 100% a příslušnou velikostí. Pak už jen nebe zamalujeme bílou barvou (tudíž se bude celé zobrazovat z tmavého snímku) a spodek pak černou barvou, takže bude celý z podkladového světlého snímku. Ruku musíme celou zabarvit bílou barvou a zde je nutný i citlivý přesah přes celé slunce až do hor. Toto je neproblematičtější krok a je potřeba trochu citu.

Vše si můžeme zkontrolovat i na samotné masce, stačí do masky kliknout levým tlačítkem s podrženou klávesou ALT. Zpět se přepneme stejně.

Je tedy vidět, že jsem použitou masku nechal pouze na samotný přechod mezi nebem a horami a stačí to.

V posledním kroku pak už jen vylepšíme samotný kotouč slunce a vezmeme ho tedy z nejtmavšího snímku.

Toto můžeme provést opět přes APPLY IMAGE, nebo jen obyčejně štětcem do masky. Při APPLY IMAGE musíme ale z masky vymazat vše mimo malého okolí kolem slunce.

Já jsem pro názornost ukázal už jen „šmrdlací“ metodu štětcem.

Maska pak může vypadat třeba takto. Ale toto už je věcí osobního vkusu. Snažte se ale určitě o co nejdecentnější a neznatelný přechod, pak bude snímek vypadat přirozeněji.

A zde může být výsledek, který následně už můžeme jemně a standardní způsobem doladit barevně a podobně, jak jste zvyklý.

Výsledkem je ale dynamicky zvládnutý a vcelku přirozený snímek, který má výhodu i toho, že stíny nebyly drasticky vytahované na úkor kvality a snímek je absolutně bez reflexí a „prasátek“.

Jinak samotný APPLY IMAGE je vlastně základní jasovou maskou, takovým zlatým středem. Pokud budeme chtít tuto masku ještě doladit, to znamená například udělat tmavší, aby pokryla opravdu jen ta nejsvětlejší místa ve světlém snímku a tam se zobrazila kresba z tmavého, pak lze použít APPLY IMAGE hned dvakrát po sobě a maska se zintenzivní, ztmavne. To je druhý stupeň jasové masky. Takto jde pokračovat neomezeně. S maskou jde i pracovat jako se samotným obrázkem, to znamená, že ji můžeme například zvýšit kontrast, nebo pomocí LEVELS ji zintenzivnit.

HODNĚ ŠTĚSTÍ