Výživa a krmení prasat 1. Úvod Chov prasat v České republice vykazuje roční spotřebou krmiv v objemu přes 2 mil.tun. Ačkoliv toto množství představuje cca jednu desetinu zkrmených krmiv, jedná se o významný ukazatel, neb převážnou část jejich krmení (cca 95%) představují jadrná krmiva. Z tohoto důvodu je prase považováno za potravního konkurenta člověku, neb z jadrných krmiv krmnou dávku tvoří především o obiloviny, mlýnská krmiva, nejrůznější bílkovinné komponenty rostlinného a živočišného původu, jakož i minerálně-vitamínové koncentráty a syntetické preparáty. Na druhé straně tento potravní konkurent vykazuje oproti jiným hospodářským zvířatům vysokou schopnost syntézy proteinu a tuku, jakož i vysokou účinnost využití a přeměny živin. Tyto vlastnosti jsou umocněny jeho dalšími vlastnostmi, jako multiparitou, raností, krátkým generačním intervalem, vysokou jatečnou výtěžností, ap. Z výše uvedených důvodu patří právem prasata mezi nejvýkonnější hospodářská zvířata. 2. Anatomie a fyziologie trávicí soustavy prasete

Trávicí ústrojí zajišťuje organismu výměnu tekutých a pevných látek a dále příjem vody, solí, živin, vitamínů, apod. Podle přijímané potravy je trávicí ústrojí prasete typu všežravého, což znamená, že jeho střevo je schopno zpracovat jak živočišnou, tak rostlinnou potravu, nikoliv však zužitkovat celulózu. Trávicí soustava se vyvinula z entodermu a její funkce spočívá v přijímání, mechanickém rozmělnění, chemickém rozkladu, vstřebávání látek potřebných pro život organizmu a vylučování nestrávených zbytků. Stěna trávicí trubice se skládá ze

- sliznice tvořené epiteliálním povlakem a vazivovým podkladem obsahujícím drobné žlázky vyměšující hlen či sekret (chrání povrch sliznice, ředí a tráví potravu),

- svaloviny (převážně hladká), - podslizničního vaziva (pojí sliznici ke svalovině), - povrchové vrstvy, resp. pobřišnice (dutina břišní), pohrudnice (dutina hrudní), řídké vazivo (ostatní

tělní části). Každý úsek trávicí trubice zpracovává potravu jiným způsobem. Podle původu, uložení a funkce dělíme trávicí ústrojí na dutinu ústní, hltan, jícen, žaludek, střeva a rovněž játra a slinivku břišní. Vnitřnosti prasete

a. dutina čelní (sinus frontalis) a´. dutina týlní (sinus occipitalis) b. velký mozek (celebrum) c. mozeček (celebellum) d. prodloužená mícha (medula oblongata) e. mícha (medula spinalis) f. skořepy (conchae) g. čichové skořepky (ethmoturbinalia) h. dutina nosní (cavum nasi) j. hltan (pharynx) k. tvrdé patro (palatum durum) l. měkké patro (pallatum molle) m. hrot jazyka (apex linquae) m´. kořen jazyka (radix linquae) n. podjazyčná slinná žláza (glandula salivaris sublinqualis) o. příklopka (epiglottis) p. hrtan (larynx) q. průdušnice (trachea) q´. rozvětvení průdušnice (bifurcatio tracheae) r. jícen (esophgus). A. přední dutá žíla (vena cava cranialis) B. zadní dutá žíla (vena cava caudalis) C. levá srdeční komora (ventriculus sinister cordis) C´. pravá komora srdeční (ventriculus dexter cordis) D. srdečnice (aorta) E. plicnice (arteria pulmonalis) F. plíce (pulmo) G. játra (hepar) H. žaludek (gaster) H´. slepý vak žaludku (diverticulum ventriculi) J.,J´. velká opona (omentum maius) kryjící žaludek, K. slinivka břišní

(pancreas) L. slezina (lien) M.dvanáctník (duodenum) N. kličky lačníkové (ansae jejunales coli) O. hrot slepého střeva (apexcaeci) P. střední klička tračníková (ansa centralis coli) Q. konečník (rectum) Q´. sestupný tračník (colon descendens) R. ledvina (ren) S. močový měchýř (vesica urina) T. močová roura (urethra) U. zatahovač pyje (m.retractor penis) V. kořen pyje (radix penis) V´. esovité zakřivení pyje (flexura sigmoidea penis) V´´. žalud pyje (glans penis) X.semenný váček (glandula vesicularis) Y. Cowperova žláza (glandula bulbourethalis) Z.otvor předkožkový (ostium praeputiale) Z´. předkožková výduť (diverticulum praeputiale) 1. protučnělý lalok (corpus adiposum palearis) 2. první žebro (prima costa) 3. kost hrudní (sternum) 4. prsní svaly (musculi pectorales) 5. žeberní oblouk (arcus costarum) 6. tukový polštář břišní (paniculus adiposus abdominalis) 7. mediální stehenní svaly (musculi femoris medii) 8. pánevní spona (symphysis pelvis) 9. tělo kosti kyčelní (corpus ossis ilii) 10.kost křížová (os sacrum) 11. bederní tukový polštář (paniculus adiposus lumborum ) 12.poslední žebro (ultima costa) 13. hrudní obratel XV. (vertebra thoratica XV.) 14. bránice (diaphragma) 15.kohoutkový tukový polštář (paniculus adiposus nterscapularis) 16. první hrudní obratel (vertebra thoratica prima) 17.dorzální krční svalovina (musculi colli dorsales) 2.1. Dutina ústní (Cavum oris) je u prasete značně dlouhá a obsahuje ústní sliznici bez papil (tunica mucosa oris), jazyk (lingua), ústní žlázy (glandulae oris) a zuby (dentes). Dutina ústní se na trávení a resorpci živin krmiva účastní mechanickým zpracováním potravy, tedy kousáním, žvýkáním, s následným promícháváním a zvlhčováním sousta slinami a polknutím. Sliny, jejichž produkce činí 1,5 l/den obsahují 99% vody, 0,7% organických látek (mucin, způsobující vazkost, lepivost a ptyalin a amyláza, štěpící škrob na sladový cukr) a 0,3% anorganických látek (Ca, Na, K, -PO4), podílejících se na vzniku zubního kamene. 2.1.1. Jazyk prasete (G) je dlouhý s protáhlým hrotem. Dělí se na kořen, tělo a hrot. Výrazně se liší od jiných druhů zvířat množstvím papil (houbovité, kosmaté, hrazené lístkové). 2.1.2. Slinné žlázy u prasat jsou bohatě vyvinuty. Tyto žlázy lze dělit na velké, kam patří žlázy příušní (glandula parotis), podčelistní (glandula submaxillaris), podjazyčné (glandulae sublinguales) a malé, zastoupené žlázami tvářovými (glandlae buccales).

2.1.3. Zuby 3I, 1C, 4P, 3M,

Trvalý chrup prasete má 44 zubů a má vzorec ------------------------- . 3I, 1C, 4P, 3M

Mladá prasata mají mléčný chrup s 28 zuby. Oproti trvalému chrupu jejich zubočet neobsahuje l premolár a 3 stoličky. Všechny zuby prasete, s výjimkou špičáků (canini), vykazují široké třecí plochy korunek s četnými tupými hrbolky. Jedná se o řezáky (incisivi), třeňáky (premolares) a stoličky (molares).

2. 2. Hltan představuje část trávicí soustavy za ústní úžinou ohraničenou měkkým patrem a kořenem jazyka, která dále navazuje na jícen. U prasete je úzký, dlouhý, zřetelně rozdělen silným měkkým patrem na část dýchací a trávicí. Protože je krátké, nedosahující okraji jícnového vstupu, obě části zůstávají trvale otevřené. Nad jícnem se hltanová stěna vydouvá ve slepou vychlípeninu 10 mm širokou a 30 mm dlouhou Spolu s jícnem, činností svalstva zajišťuje aktivně dopravu potravy do žaludku. 2.3. Jícen je dlouhá trubice uvnitř vystlaná sliznicí, vně svalovinou (žíhanou/hladkou). Svým koncem (česlo) ústí do žaludku, výstup z hltanu leží dorzálně od průdušnice, v dalším průběhu na krku přechází na levou její stranu, kde vstupuje do hrudníku. 2.4. Žaludek má u prasat pouze jednu dutinu o objemu 2-6 litrů. Zevně připomíná žaludek prasete silný válec, jehož části tvoří tělo s žaludeční výdutí nalevo, velké zakřivení, nálevkovité česlo - cardia, malé zakřivení, vrátník (pylorus), na nějž navazuje dvanáctník.

Žaludek prasete a jeho průřez

A. jícen (esophagus) B. česlo (cardia) C. přídatný slepý váček (diverticulum ventriculi), okrsek žlázek D.kardiálních E. fundálních F. pylorických G. vrátník (pylorus) H. dvanáctník (duodenum) I. malé zakřivení (curvatura minor) J. úpon malé opony (omentum minus) K. velké zakřivení (curvata major) L. odstup velké opony (omentum maius) M. žaludeční tepénky (arteriae gastricae breves), oblast 1. jícnová 2. krdiální, 3. fundální , 4.pylorická. Základem stěny žaludku je svalovina tvořící vrstvu kruhovou, podélnou a šikmou, výstelku žaludku pak představuje tuhá, matná, bělavá sliznice kutální (předžaludková) a hebká, lesklá, načervenalá sliznice žláznatá. Žláznatá sliznice fundální a pylorická produkuje čirou, opaleskující žaludeční šťávu o pH 1-2 díky vysokému obsahu volné a vázané HCl. Ta způsobuje bobtnání potravy, aktivuje pepsin, ničí choroboplodné zárodky, zabraňuje kvašení žaludečního obsahu a tvoří z nerozpustných solí rozpustné a vstřebatelné chloridy. Jako další komponenty obsahuje žaludeční šťáva

- anorganické látky, jako Na,K,Ca,Mg, Fe, sírany, fosforečnany, - organické látky ve formě enzymů, jako erepsin, pepsin, chymosin, peptidázu, lipázu, jakož i mucin.

Jako reservoár potravy žaludek pojme obsah 1-2l. Dojde k promísení (2-4stahy/min), vzniku chymu a produkci žaludeční šťávy (2l/den). Chymus je po promíchání a natrávení peristaltikou vstřikován do dvanáctníku, přičemž v žaludku zůstává potrava bohatá na tuky 5-7 hod, na bílkoviny 4-6 hod. a cukry 3-4 hodiny. Při podráždění žaludku následuje zvracení (emesis), tedy antiperistaltikou vyprazdňování obsahu žaludku do jícnu, hltanu a úst. 2.5. Sřevo je částí trávicí trubice, která v břišní dutině navazuje na žaludek a na kaudálním konci těla končí řití. Je tvořeno hladkou svalovinou vystlanou sliznicí. Podle funkce a částečně i podle uložení a tvaru se dělí střevo na tenké (intestinum tenue ) a tlusté (intestinum crassum). 2.5.1. Tenké střevo se dělí na dvanáctník, lačník a kyčelník. Ústí do tlustého střeva výstupkem se silnou kruhovou svalovinu (svěrač kyčelníku). Sliznice tenkého střeva má nízké klky, ve sliznici dvanáctníku a kyčelníku jsou četné mízní uzlíčky, podél lačníku tyto tvoří mízní uzliny. U dospělých prasat dosahuje délka tenkého střeva kolem 20m, z toho dvanáctník je dlouhý cca 80, kyčelník 50cm. Trávení v tenkém střevě je velice intenzivní díky působnosti šťáv vlastních, pankreatu a žluče. Vlastní střevní šťáva, jako nepřetržitý produkt střevních a duodenálních žláz, je bezbarvá tekutina o pH 7,4-8,7, obsahující látky anorganické (chloridy, kyselé uhličitany) a organické (mucin, enzymy). V prvé části tenkého střeva (duodenum+jejunum) probíhá promíchání a trávení živin, hlavní štěpení živin probíhá v jeho druhé části (jejunum+ileum) pomocí žluče (neobsahuje enzymy, emulguje tuky) a pankreatické šťávy, obsahující

- trypsin (štěpí bílkoviny na poly a oligopeptidy), - pankreatickou lipázu (štěpí tuky na glycerol a MK), amylázu (štěpí polysacharidy na glukosu) a

maltázu (štěpí maltosu na glukosu), - střevní šťávy (žlázky sliznice - 1-3l/den), obsahující erepsin (štěpí bílkoviny na AMK), lipázy a

amylázy. Resorpce živin se realizuje epitelovými buňkami sliznice ze střeva do krve či mízy jak pasivně (voda), tak aktivně (glukosa, AMK, neutrální tuk, glycerol, MK). Minerály se vstřebávají pomaleji než jiné živiny, sírany a fosforečnany v přítomnosti Mg vůbec. Zůstávají ve střevě, zadržují vodu a způsobují tak tekutější obsah (princip projímadel). 2.5.2. Tlusté střevo se skládá ze slepého střeva, tračníku a konečníku, který v kaudální polovině pánve vyúsťuje z těla řití, uzavřenou hladkosvalovým (uvnitř), resp. svěračem ze žíhaných svalů (vně). Délka tlustého střeva bývá 4 - 5m. Střeva prasete

1. sestupná část dvanáctníku ( pars descendens duodeni ) 2. kaudální ohbí dvanáctníku ( flexura duodeni caudalis ) 3. vzestuná část dvanáctníku ( pars ascendens duodeni ) 4. dvanáctníkolačníkové ohbí ( flexura duodenojejunalis ) 5. lačník ( jejunum ) 6. kyčelník ( ileum ) 8. tělo slepého střeva ( corpus ceci ) 9. hrot slepého střeva ( apex ceci ) 10. vzestupný tračník ( colon ascendens ) 15. centrální ohbí ( flexura centralis ) 17.příčný tračník ( colon transversum ) 18. sestupný tračník a konečník ( colon descendens et rectum ) 19. kraniální okružní tepna ( arteria mesenterica cranialis ) V tlustém střevu se zbylé, nevyužitelné živiny tráví působením enzymů mikroflóry, která se zde může, díky neutrálnímu prostředí silně množit. Probíhá zde tedy rozklad a částečné trávení hrubé vlákniny, jakož i vstřebávání (resorpce) vody a elektrolytů (z 500-1500 na 100-200 ml), čímž se obsah značně zahušťuje. Tlusté střevo není životně nezbytné, jeho velké části mohou být odstraněny. Voda zavedená do rekta (nálev) je, jako čípky, resorbována do krve, čímž odpadá vliv žaludeční HCl a trávicích enzymů (obchází se játra). 2.6. Játra spolu se slinivkou břišní jsou součástí trávicí soustavy. Při vývoji se izolovaly od vlastní roury střevní a vyvinuly se samostatně. Jedná se o mohutné žlázy. Játra prasat jsou velká, dosahují hmotnosti až 3kg. Tvoří je vmezeřené vazivo a dobře viditelné lalůčky. Játra jsou tvořeny laloky, které jsou připevněny k bránici vazy. Jedná se o lalok pravý laterární, pravý mediální, levý laterální a mediální , čtyřhranný a ocasatý. Mezi čtyřhranným a pravým lalokem je uložen žlučník (vesica fellea). Krev do jater je přiváděna tepnou jaterní, nasycenou živinami a ke zpracování vrátniční žíla. Zpracovanou krev odvádí jaterní žíly, vstupující do zadní duté žíly.

Sekretem této žlázy je žluč. Její produkce (0,5-1l/den) je nepřetržitá, nestejnoměrná. Ač žluč neobsahuje trávicí enzymy, neutralizuje kyselý žaludeční obsah ve dvanáctníku a emulguje tuky, čímž usnadňuje jejich trávení lipázou.

1. levý, ev. levý laterární lalok ( lobus hepatis sinister, event. lateraris ) 2. levý mediální lalok jater ( lobus hepatis sinister medialis ) 3. čtyřhranný lalok ( lobus quadratus ) 4. pravý mediální lalok ( lobus hepatis dexter medialis ) 5. pravý, event. pravý laterární lalok jater ( lobus hepatis dexter, ev. lateraris ) 6. ocasatý lalok (lobus caudatus ) 7. jícen a jícnový otisk ( esophagus et impressio esophagi ) 8. zadní dutá žíla ( vena cava caudalis ) 9. dorzální okraj ( margo dorsalis ) 10. ventrální okraj ( margo ventralis ) 11 oblý vaz jater (ligamenta teres hepatis ) 2.7. Slinivka břišní je důležitou, složitou tubuloalveolární žlázou trávicího ústrojí. Je světle růžové barvy,uložena dorzálně od žaludku na jeho malém zakřivení. Svým ocasem vybíhá daleko na žaludkovou výduť a nad vrátníkem se rozšiřuje v širokou hlavu. Nemá pevné pouzdro, lalůčky jejího parenchymu se rozrůstají do subserózního řídkého vaziva. Pankreas vylučuje

- pankreatickou šťávu (do dvanáctníku), obsahující důležité trávicí enzymy, jako - proteolytické digestivní enzymy (trypsin, chymotrypsin, karboxypolypeptidázu), - pankreatickou lipázu, amylázu, maltázu, - cholesterol, lipoidy, anorganické látky,

- insulin a glukagon (produkt β a α buněk Langerhansových ostrůvků v parenchymu), přímo do krve.

1. dvanáctník (duodenum) 2. tělo slinivky (corpus pancreatis) 3. levý lalok slinivky (lobus pancreatis sinister) 5. zářez slinivky (incisura pancreatis) 6. prstenec slinivky a žíla vrátnice (anulus pancreatis et vena portae) 8. přídatný slinivkový vývod (ductus pancreaticus accessorius) 10. dvanáctníková bradavka (papilla duodeni).

Pankreatická šťáva, jejíž denní produkce bývá u 100kg pasete 5-10l, je zásaditá a její enzymy aktivuje enterokináza, která je produktem sliznice tenkého střeva. Nejvyšší aktivita pankreatických enzymů je při pH 7,8-8,5. Čím kyselejší bývá obsah žaludku, tím zásaditější je šťáva pankreatu. 3. Živiny krmiva Charakteristickým znakem prasete, tak jako člověka, je jednoduchý žaludek a méně prostorný trávicí trakt. Ten je v poměru k délce těla oproti přežvýkavcům téměř o polovinu kratší, což má za následek omezenou možnost zpracovávat a zužitkovávat objemná krmiva. Skutečnosti napomáhá rovněž hltavý způsob žraní prasat a stavba jejich chrupu, kterým nelze důkladně zpracovat krmivo v ústní dutině. Oproti jiným hospodářským zvířatům výživa a krmení prasat, jejichž trávení je téměř výlučně enzymatické, je založeno na bázi vysoce stravitelných krmiv s nízkým obsahem vlákniny (do 4%KD), která, díky postupnému rozvoji mikroflóry v tlustém střevě, bývá u starších a chovných prasat poněkud lépe využitelná. Základem výživy prasat jsou biologicky významné látky, nazývané živiny, které živočišný organismus potřebuje (zejména jejich stravitelnou a využitelnou část) k pokrytí všech životních procesů, spojených se záchovou (trávení, vstřebávání, vyměšování, metabolismus, dýchání, termoregulace, pohybová aktivita) a produkcí (přírůstky masa, tuku, potomstva, mléka, semene). Z hlediska jejich

- funkce se živiny dělí na - stavební (organismy z nich vytvářejí novou tělní hmotu, případně náhradu za spotřebované či

opotřebované buňky a tkáně), k nimž náleží především dusíkaté látky, makroprvky a voda, - energetické (při jejichž odbourávání se uvolňuje energie, využívaná k metabolickým procesům,

pohybu, tvorbě tělního tuku), k nimž se řadí cukry, nadbytečné NL a náhodné zdroje energie (alkoholy aj.),

- neenergetické, jako voda a minerální látky, - specifické (katalyzují, regulují, chrání, stimulují látkový a energetický metabolismus v buňkách),

mezi něž patří příkladně vitamíny, enzymy, hormony, mikroprvky a řada dalších, - významnosti se živiny dělí na

- esenciální, k životu nezbytné, nepostradatelné v krmivu, které zvíře neumí syntetizovat, - neesenciální, v krmivu postradatelné.

Odhaduje se, že z živin o výši užitkovosti prasat rozhoduje z poloviny energetická hodnota krmiva, z třetiny kvalita jeho dusíkaté složky a ze zbytku ostatní faktory. Celkový obsah základních živin lze stanovit chemicky, pro hodnocení produkční účinnosti krmiva je však marginální, neb prase pro přeměnu látkovou nevyužívá celou sumu přijatých živin, ale pouze strávenou. Stravitelnost jednotlivých živin se vyjadřuje koeficienty stravitelnosti (KS), které se zjišťují bilančními pokusy. V nich se kvantitativně stanovuje množství živin zvířetem přijatých a vyloučených výkaly a močí. Rozdíl hodnot, vyjádřený procenticky, je množství strávených živin, resp. koeficient stravitelnosti. Z důvodu výskytu živin metabolického původu ve výkalech se rozlišuje stravitelnost

- bilanční (živina krmiva - živina výkalů), kterou udávají tabulky, - skutečná (živina krmiva - živina výkalů - živina metabolického původu), která bývá cca o 2-6 % vyšší

bilanční. Stravitelnost jednotlivých krmiv ovlivňuje

- individualita zvířete (dědičnost, fyziologie), - věk zvířat (enzymatické systémy trávení postupně zvyšují stravitelnost), - zdravotní stav, zoohygiena a kvalita krmení (přímá závislost), - stress (nepřímá závislost), - velikost krmné dávky (s přeplňováním trávicího traktu stravitelnost klesá), - režim krmení (častější dávkování zvyšuje KS), - množství a kvalita vody (nedostatek/nadbytek vody zhoršuje stravitelnost), - zastoupení krmiv v dietě (balastní krmiva snižují stravitelnost), - chuťová, aromatická, podpůrná, stimulační aditiva (podporují produkci trávicích šťáv), - termické a hydrotermické úpravy krmiva (zvyšují stravitelnost škrobu, likvidují antinutriční faktory), - jemnost šrotování (vyšší zrnitost částic - pokles stravitelnosti živin), - úprava a konzistence dávek (granulace zvyšuje, vodnatá konzistence snižuje KS), - poměr živin v dietě (jednoznačný přebytek/nedostatek nepříznivě ovlivňuje trávení).

Živiny krmiva, zejména jejich stravitelná a využitelná část, jsou organismu potřebné k pokrytí nároků na životní procesy spojných

- se záchovou existence života, představující trávení, vstřebávání, vyměšování, metabolismus, dýchání, ap, - s tvorbou produkce charakterizovanou reprodukcí potomstva, mléka, semene a tvorbou masa, tuku a

dalších využitelných jatečných produktů.

3.1. Energie spolu s dusíkatými látkami (NL) je nejdůležitějším ukazatelem nutriční hodnoty krmiva. Jejím zdrojem jsou organické (energetické) živiny, jako NL, tuk, vláknina a bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV). Organismem je ukládána v makroergních vazbách (ATP,CP) a využívána na záchovu a produkci. Přes zdánlivou dokonalost živočichů je účinnost utilizace energie (využitelnost ME) dle jednotlivých činností rozdílná, většinou však nízká. Nejmenší její utilizace je při tvorbě plodu, nejvyšší při stresu. Nevyužitá energie se uvolňuje jako teplo (tepelný přírůstek), které prase ztrácí vedením, sáláním a evaporací (odpar vody). Chemická energie krmiva pro záchovu představuje množství produkovaného tepla hladovějícím zvířetem, chemická energie krmiva pro produkci je množství produkovaného tepla nad úroveň hladovějícího zvířete. Energetické hodnocení krmiv se vyjadřuje v jednotkách metabolizovatelné energie (ME), nebo v jednotkách netto energie (NE), jejichž stanovení se provádí s ohledem na veškeré stravitelné živiny (VSŽ) dle rovnice

- 1 kg VŠZ = 17,57 MJ ME, - 1 MJ ME = 0,0569 kg VŠZ. Norma potřeby energie pro prasata dle kategorie

Kategorie VSŽ v kg ME v MJ Prasnice jalová a nízkobřezí 1,55 27,23 Prasnice kojící 5,7 – 6,3 100 - 110 Sající sele 0,25 4,39 Kanec 2,1 36,9 Sele 0,6 - 2,3 10,54 - 40,41 Chovné prasničky 1-8měsíců 0,6 - 2,0 10,54 - 35,14 Výkrm 0,6 - 2,3 10,54 - 40,41

Ve výživě prasat možno rozeznávat energii - bilančně stravitelnou (SE), definovanou jako brutto energie krmiva (BE) - energie výkalů, - metabolizovatelnou (MEp), definovanou jako SE - energie moče a plynů, - netto (NE), definovanou jako MEp - přírůstek produkce tepla.

Energetickou hodnotu krmiv prasat (v MEp) lze stanovit na základě znalosti - obsahu stravitelných živin, kdy Mep(MJ/kg) = 0,0210.SNL + 0,0374.ST + 0,0144.SVl + 0,0171.SBNLV - 0,0014.C, kde

SNL - stravitelné dusíkaté látky v g/kg, ST - stravitelný tuk v g/kg, SVl - stravitelná vláknina v g/kg, SBNLV - stravitelné bezdusíkaté látky výtažkové v g/kg, C - cukry (pokud je množství cukrů v kg sušiny vyšší 80 gramů),

- obsahu celkových živin, kdy Mep(MJ/kg) = 0,0223.NL + 0,0341.T + 0,0170.Š + 0,0168.C + 0,0074.OZ – 0,0109.Vl, kde NL - dusíkaté látky v g/kg , T - tuk v g/kg, BNLV - v g/kg složené ze škrobu (Š), redukujících cukrů (C) a organického zbytku (OZ). Vl - vláknina v g/kg.

3.2. Dusíkaté látky jsou takové, které obsahují dusík. Dělí se na bílkoviny a dusíkaté látky nebílkovinné. Celkový obsah NL se v krmivu stanovuje zjištěním celkového N dle Khjeldahla, kdy NL = NK*6,25. Pocházejí z proteinů krmiva a jejich potřeba pro zvířata je nezastupitelná. Využit je stravitelný protein , resp. stravitelné dusíkaté látky (SNL), tedy

NL- krmiva SNL = ---------------------------------------- bilančně stravitelné NL- krmiva.

3.2.1. Bílkoviny jsou hlavní složkou tkání těla a obnovují se několikrát za život. Podílejí se nejvíce na zvětšování tělesné hmoty, proto jsou jako stavební živiny nenahraditelné. Neukládají se v organismu do zásoby, proto je nutný jejich pravidelný přísun krmivem. Nutriční hodnota bílkovin závisí na bohatosti aminokyselinového spektra a poměru a přístupnosti jednotlivých aminokyselin (AMK) pro organismus. V tomto ohledu existují bílkoviny plnohodnotné, obsahují všechny nepostradatelné aminokyseliny a neplnohodnotné, deficitní v některé z aminokyselin. Z pohledu poměru a přístupnosti aminokyselin se u prasat nejdůležitější AMK vztahují k lyzinu (1.limitující AMK). Při normování krmiv pro prasata nutno brát v úvahu potřebu NL a esenciálních AMK dle kategorií v g/ den, pohybující se

Prasnice jalová a nízkobřezí 300 Sající sele 63 Kanec 560 Sele do 17 kg ž.hm. 102-180 Chovná prasata 17-110kg ž.hm. 180-380 Výkrm 17-110 kg ž.hm. 180-432

Zdrojem dusíkatých látek ve výživě prasat jsou živočišná krmiva (nejdůležitější), jako živočišné moučky, mléko, kvasnice, z rostlinných krmiv možno uvést sóju, hrách, bob, extrahované šroty, mladou zelenou píci, vojtěšku, jetel, jetelotrávy. Základní význam dusíku jako klíčové složky bílkovin je ve výživě zvířat znám a spolu s energetickou hodnotou je nejdůležitějším ukazatelem nutriční hodnoty krmiva. 3.2.1.1. Aminokyseliny jsou nejjednodušší stavební jednotky peptidů a bílkovin. Představují deriváty organických kyselin u kterých je atom H vázaný na C nahrazen NH2. Jsou kyselinami (-COOH) nebo zásadami (-NH2), přičemž poskytují se zásadami/kyselinami stálé soli.

Dělení AMK vychází z jejich struktury, danou místem vazby aminoskupiny na C počítaném od –COOH skupiny. Lze tak rozeznat AMK α ,β,γ,apod., s vazbou na 1.,2.,3.C,apod., přičemž nejvýznamnější AMK jsou α, mající obecný vzorec

R │

NH2-CH-COOH, kde R = postranní řetězec α-AMK. Zdrojem AMK pro zvíře je krmivo (volné), hydrolýza bílkovin krmiva, či mikrobiálního proteinu. Jako další zdroj je rozpad tkáňových bílkovin těla, nebo jejich tvorba organismem (transaminací, deaminací, aminací). V zažívacím traktu je protein (NL krmiva) hydrolyzován proteolytickými enzymy (pepsin, trypsin, chymáza atd.) na jednotlivé AMK, které se (hlavně v tenkém střevě) resorbují do krevního oběhu, vrátniční žilou do jater, přičemž pro vyšší živočichy mají význam L-formy oproti D.

Využití bílkovin krmiva pro syntézu tělní bílkoviny je závislé na kvalitě zkrmované bílkoviny, jež je v podstatě určována obsahem esenciálních aminokyselin.

Má-li být dosaženo vysokého využití dusíkatých látek, musí být nepostradatelné aminokyseliny zastoupeny v určitém vzájemném poměru. Čím bližší je tento poměr skutečným potřebám zvířete, tím vyšší kvalitu a využití mají zkrmované dusíkaté látky, což se projeví ve snížení exkrece dusíku prasaty do životního prostředí. Nedostatek některé esenciální aminokyseliny je limitem využití celého komplexu dusíkatých látek.

Ideální protein obsahuje aminokyseliny přesně v takovém poměru, jaký prase vyžaduje. Vyjadřuje se v procentickém vztahu k první limitující aminokyselině, tedy lysinu, který se považuje za 100%. U rostoucích prasat je žádoucí dosažení poměru AMK

lysin (LYS) 100 threonin (THR) 65 methionin + cystin (MET+CYS) 55 tryptofan (TRY) 19 arginin (ARG) 42 isoleucin (ILEU) 50 leucin (LEU) 100 histidin (HIS) 33 fenylalanin + tyrosin (FEN+TYR) 100 valin (VAL) 70

Suma výše uvedených AMK dosahuje cca 1/3 NL diet pro prasata. 3.2.1.2. Retence bílkovin je důležitým ukazatelem pro využití NL krmiva a určení jeho minimálního množství v kompletních krmných směsích (KKS) s ohledem na ekonomiku chovu a znečištění životního prostředí. V tomto ohledu je složité přesně určit retenci N, neb závisí na mnoha faktorech jako plemeno, pohlaví, koncentraci komponentů v KKS a hladině energie. Obecně retenci N v těle lze určit

- bilančně (Khjehdal) N ret = N přijatý – N výkalů – N moče - matematicky ln N = ln 0,1311 + 1,0658 ln x čistá hmotnost.

Přibližná retence N u prasat z běžných podmínek a krmení ve hmotnosti 25/106kg činí 0,60/2,7kg, přičemž toto množství vytvoří cca 18-25kg tuku.

Retence N v těle prasat od 25-106 kg v závislosti na pohlaví a příjmu NL Ukazatel vepříci Prasničky kanečci

norma vyšší Norma vyšší norma vyšší Pdmax (g/den) 115 127 130 143 145 160 Přírůstek (g/den) 715 737 742 763 766 785 Konverze (kg) 2,81 2,68 2,65 2,55 2,54 2,44 N-retence (kg) 2,65 2,74 2,76 2,84 2,86 2,92

3.2.1.3. Kvalita bílkovin jednotlivých krmiv se nejčastěji vyjadřuje

- bílkovinným kvocientem (PER), který udává hmotnostní přírůstek těla připadající na jednotku přijaté bílkoviny, přičemž u diet prasat se pohybuje v intervalu 2-3 (jednotka proteinu krmiva vyvolá 2-3násobný efekt v tvorbě tělní hmoty),

- biologickou hodnotou bílkovin (BHB), vycházející z alimentární bilance, jejíž podstatou je určení procentického podílu dusíku uloženého v těle z množství dusíku stráveného, tedy

NP - (NM-Ne) – (NV-Nmet) BHB = ----------------------------------- . 100, kde NP – (NV- Nmet)

NP = N přijatý, NM = N moči, Ne = endogenní N moči,

NV = N výkalů, Nmet = metabolický N výkalů,

- netto využití bílkoviny (NPU), které vyjadřuje podíl uloženého dusíku v těle z množství N přijatého krmivem.

Má-li být dosaženo vysokého využití NL, musí být nepostradatelné AMK zastoupeny v určitém vzájemném poměru, pro každý druh specifický. Čím bližší je tento poměr skutečným potřebám zvířete, tím vyšší kvalitu a využití mají zkrmované NL, což se projeví ve snížení exkrece N(močí). Nedostatek některé esenciální AMK je limitem využití celého komplexu NL. Čím bližší skladba (vyšší BHB) proteinu KD proteinu těla, tím menší jich spotřeba ke krytí bílkovinné potřeby organismu, vyšší jejich kvalita. Rovněž vznikne větší množství živočišné bílkoviny, jakož menší množství AMK musí organismus deaminovat (v ledvinách, játrech,střevu za vzniku NH3 a močoviny).

Stupeň využití AMK potravy odvisí na aminokyselinách, které jsou vzhledem k potřebě zvířat v minimu (organismus není schopen si vytvářet rezervy bílkovin, což neplatí pro tuky, sacharidy).

Ideální protein (bílkovina celovaječná, mléčná) obsahuje AMK přesně v takovém poměru, jaký prase vyžaduje a vyjadřuje se v procentickém vztahu k první limitující AMK, tj. LYZ, který je považován za 100%. Pro supermasný typ prasat je použita koncepce „perfect proteinu“ resp. ideálního proteinu pro danou kategorii/hmotnost, kdy přídavek libovolné AMK již nezlepšuje užitkovost. Pokud se jedná o BHB a zastoupení/poměr esenciálních AMK jednotlivých krmiv v KKS, lze uvést, že ta klesá v pořadí živočišná krmiva, brambory, kvasnice, pokrutiny, extrahované šroty, obiloviny, luštěniny. Nedostatek limitujících AMK lze odstranit přídavkem syntetických AMK či vhodnou kombinací krmiv. V tomto ohledu pro prasata jsou kompletní krmné směsi (KKS) optimalizovány prakticky na bázi 4 základních limitujících AMK, tedy lyzínu, methioninu, tryptofanu a threoninu.

Limitující AMK ve výživě prasat a jejich význam AMK, zkratka Vzorec Fyziologický význam Příznaky nedostatku lyzinm (LYZ)

CH2-(CH2)3-CH-COOH │ │ NH2 NH2

pro funkci samičích pohlavních orgánů, syntézu nukleotidů

Zastavení růstu, zchátralost, atrofie, ochablost, závratě, citlivost k zvukům

methionin (MET)

CH3-S-CH2- CH2-CH-COOH │ NH2

růst chlupů, vlasů, zamezuje rozklad bílkovin po spáleninách, lipotropní účinek, dárce NH2 skupin pro cholin, keratin, detoxidační činitel

ztučnění jater, pokles lecithinu, vypadávání vlasů, atrofie svalů, anémie

tryptofan (TRY)

CH2-CH-COOH │ N NH2 │ H

pro plodnost, mléčnost, doplňuje působnost kyseliny nikotinové

změny očí, vaskularizace rohovky, atrofie varlat, nekrospermie, neplodnost

threonin (THR)

CH3-CH-CH-COOH │ │ OH NH2

s isoleucinem důležitý k vyuřití AMK v dietě

Vylučování celkového exogenního N, pokles hmotnosti

Doporučované poměry výše uvedených AMK s ohledem na jednotlivé kategorie prasat. kategorie prasat LYZ : MET : THR : TRY

předvýkrm 1 : 2,7 : 0,65 : 0,18 výkrm 1 : 0,3 : 0,67 :

0,19 selata poměr jako předvýkrm prasnice kojící poměr jako výkrm prasnice březí 1 : 0,3 : 0,78 : 0,19

Nedostatek esenciálních AMK v KKS záleží na použitých komponentech. Je nutné znát jejich AMK hodnotu, nicméně chemicky zjištěný obsah AMK v krmivech není totožný s jejich biologickou využitelností, která bývá snížená nevhodnou technologií výroby, skladováním, ap.

Při výrobě KKS se vychází z krmných norem, udávající dle jednotlivých kategorií požadavky na úplnou potřebu všech živin (NL, AMK, makro/mikroprvky, vitaminy) včetně volby vhodných specificky účinných látek (antimikrobiotika, růstové stimulátory, syntetické AMK, antioxidanty, apod.).

3.2.2. Dusíkaté látky nebílkovinné jsou součástí rostlin i živočichů, jejichž nutriční význam spadá do oblasti výživy přežvýkavců (bachorová mikroflóra). Jedná se o organickou, různorodou skupinu látek, představující bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV), tuky a vlákninu. V krmivech představují rozhodující část (70-80%) organické hmoty. Plní především funkci energetickou, jsou i zdrojem esenciálních mastných kyselin, nosičem vitamínů apod.

Energetická hodnota BNLV (BE = cca17 kJ/g) je různá, odvislá na zastoupení škrobu, cukrů, organických kyselin a dalších BNL rozpustných ve vodě a slabých kyselinách. Stravitelnost těchto značně heterogenních látek, tvořících více 50% sušiny krmných směsí pro prasata, se zpravidla blíží 100%.

Rostlinné i živočišné tuky (BE = cca 39 kJ/g) mají chemické složení stejné s výjimkou mastných kyselin (MK), z nichž esenciální prasata neumí syntetizovat.

Vláknina představuje nestálý komplex různě stravitelných látek, zahrnujících celulózu, hemicelulózu, pektinové látky, rostlinné slizy, gumy a lignin. Tento lignin je pro prasata nestravitelný, v sušině běžných krmiv se vyskytuje do 2%. 3.3. Minerální látky

Požadavky na vysokou užitkovost prasat vyvolává potřebu optimalizace nejen množství ale i vzájemných poměrů esenciálních živin krmné dávky (cukry, tuky, bílkoviny) včetně vitamínů, vody a minerálií, které jsou důležitou složkou z pohledu správného růstu, vývoje kostry a celkového metabolizmu. Jedná se tedy o udržení acidobazické rovnováhy, stálost vnitřního prostředí, kontrakce svalů (teplo), citlivost nervové soustavy, tvorbu hormonů, enzymů, vitamínů apod. Nedostatek minerálií organismus eliminuje omezeným výdejem a úhradou z rezerv těla (endogenně). Imbalance minerálií vyvolává poruchy metabolismu projevujících se navenek poklesem užitkovosti, zdravotními poruchami s možným úhynem.

U všech kategorií prasat je potřeba minerálií v KKS kryta cca ze 70 % v základních komponentách KD (pšenice, ječmen, soja) a cca ze 30% ve formě premixů krmných přísad. Tyto minerálie se dělí na skupiny makroelementů (Ca,P,Na,K,Cl,Mg,S) a mikroelementů (Fe,Cu,Co,Mn,Zn,Ni,As,I,Al,Si,B,Sb,F,Se,Ba,Ti), jejichž koncentrace v těle prasete je následující

Prvek Krev Sérum Plasma Ca (mmol/l) 2,25-3,24 2,50-3,50 2,1 – 3,24 P (mmol/l) 1,94-2,91 1,29-1,94 0,74-1,02 Mg (mmol/l, (μmol/l #) 1,23-1,64 1,64-2,46# - Na (mmol/l) 87 – 100 139,2-150,9 130-150 K (mmol/l) 4,13-4,64 4,64-5,68 4,0-5,6 Cl – (mmol/l) 78,96-90,24 101,52-107,16 94,00-106,00 Cu (μmol/l 31,40-37,8 - 28,26-39,25 Co (μmol/l) 0,425-0,85 - - Mn (μmol/l) 0,364-1,82 - - Zn (μmol/l) - - 15,3-35,2 I (μmol/l) 0,323-0,472 - -

Stravitelnost minerálních látek prasaty je limitována formou jejich výskytu v krmivech. Obecně lze konstatovat, že z nativních komponentů jsou méně stravitelné než z doplňovaných chemických sloučenin. Klasickým příkladem v tomto směru je fosfor a progresivnost využití enzymu fytázy k zpřístupnění fytinového fosforu z obilovin pro organismus zvířat. Minerálie z nerozpustného zbytku popelovin jsou pro organismus nedostupné. Využitelnost minerálií u prasat závisí na faktoru

- krmiva, tedy na fyzikální struktuře, chemických vazbách, zastoupení prvků, poměrech mezi živinami, - zvířete, představujícím věk, fázi reprokukčního cyklu, velikost potřeby.

Obecně platí, že využití jednotlivých prvků klesá s jejich nadspotřebou, věkem, odstavem selat, stoupá s pořadím laktace a kolísá v průběhu reprodukčního cyklu. 3.3.1. Makroelementy představují skupinu anorganických látek, které zvíře neumí syntetizovat. Jde o minerální látky, které se účastní všech fyziologických tělních procesů, včetně stavby pevných tkání, kostry, zubů a chrupavek. Jsou účastníci biosyntéz organických živin, ovlivňují koloidní stav bílkovin, regulují buněčný osmotický tlak a činnost fermentů, hormonů, vitamínů, rovněž působí na kontrakce svalů, dráždivost nervové soustavy a symbiotickou mikroflóru. Ačkoliv každý prvek má v životních pochodech specifickou funkci, nutno jej posuzovat komplexně. V krmivu se proto zjišťuje jejich absolutní množství a vzájemný jejich poměr s ohledem na jejich antagonismus a synergismus. Z 15 se vyskytujících minerálií těla jsou pro prase nepostradatelnými

- makroprvky Ca,P,Na,K,Cl,S,Mg, - mikroprvky Fe,Zn,Cu,Mn,Co,J,Mo,Se.

Většina z výše uvedených prvků pro jednotlivé kategorie prasat jsou normovány, lze však konstatovat, že v KKS se deficiente těchto prvků vyskytuje vzácně. Obvyklé zastoupení makroprvků v KKS prasat

Prvek Rozpětí v g/1 kg směsi Vápník 6 – 9

Celkový fosfor 4,5 –7 Stravitelný fosfor 2,9 – 5

Sodík 1,5 – 2,2 Draslík . Chlor 1 – 1,7

Hořčík 0,4 – 0,6 Síra .

Obecně pro minerálie platí, že jejich využití - klesá s jejich příjem nad potřebu zvířete, s věkem a odstavem selat, - kolísá v průběhu reprodukčního cyklu, - stoupá s nastupující laktací.

Rovněž jejich využitelnost závisí na krmivu (fyzikální struktura, chemická vazba, zastoupení prvků, poměr živin) a zvířeti (věk, reprodukční cyklus, velikost potřeby).

Využitelnost různých krmných solí makroprvků prasaty

Využití Minerální zdroj

velmi dobré

monokalciumfostát fosforečnan hořečnatý

dihydrogenfosforečnan sodný hydrogenfosforečnan dvojsodný

dobré

dikalcium fosfát fosforečnan trojsodný

kostní moučka kostní popel

uspokojivé trikalciumfosfát neuspokojivé kalcium fytát

Potřeba makroprvků v 1 kg KKS pro prasata ve výkrmu - masný typ(g)

Kategorie Předvýkrm Výkrm I. Výkrm II. Vápník 7,2 6,5 6,0 Fosfor celkový 5,6 5,2 4,6 Fosfor stravitelný 3,5 3,0 2,9 Hořčík 0,52 0,5 0,45 Sodík 1,85 1,7 1,5 Chlór 1,1 1,0 1,0

3.3.1.1. Ca a P patří k nepostradatelným biogenním prvkům. Přiměřená výživa Ca a P je funkcí jak jejich dostatečného přívodu, tak jejich vhodného poměru za současné přítomnosti vitamínu D. Osvědčený poměr celkového Ca:P v KKS bývá v rozpětí 1,3:1. Imbalance Ca, P a vitamímu D způsobuje křivici, měknutí a řídnutí kostí, jejich fibrozní degeneraci a poporodní parézu. Na výše uvedené makroprvky jsou chudé zrniny, bohatým zdrojem jsou minerální sloučeniny, kostní moučka, otruby, motýlokvěté rostliny (vojtěška, jetel). Metabolismus (resorpce, retence, stravitelnost) prvků ovlivňuje obsah bílkovin, vitamínů D,B,C, hormonů, jako estrogen a parathormon v KD (přímo úměrně), tuků, cukrů (nepřímo úměrně) a obsah jednotlivých minerálií. V případě Ca a P bývá resorpce, retence a stravitelnost prvků ovlivněna nepřímo úměrně, ostatní prvky, jako Fe,Al,Mg,S,Mn snižují jejich resorpci/retenci, Na,Zn ji zvyšují. 3.3.1.2. Na a Cl jsou biogenní nepostradatelné prvky, jejichž bohatým zdrojem jsou živočišné moučky a sůl (NaCl). Jejich význam spočívá v regulaci osmotického tlaku (pufr), udržení acidobazické rovnováhy, snižování resorbce bílkovin a tvorbě HCl. Resorpci těchto prvků ovlivňuje zvláště obsah minerálií (Na,K) v KD (přímo úměrně). Nadbytek i nedostatek Na, Cl vede k otravám, nechutenství, snížení užitkovosti, třesu, nízkému tlaku. 3.3.1.3. Mg je v rostlinné říši součástí chlorofylu, kde plní obdobnou funkci Fe v hemoglobinu. Je nutný při stavbě kostí, zubů a je součástí mléka. Jeho bohatým zdrojem jsou pšeničné otruby, pokrutiny, vojtěška, jetel, chudým pak okopaniny, obiloviny. Využitelnost ovlivňuje v KD obsah bílkovin (přímo úměrně), pH trávicího ústrojí (nepřímo úměrně), cukry, minerálie, vitamin D (většinou přímo úměrně). 3.3.1.4. K má význam v přenosu vzruchů (svalstvo), pH krve, uvnitř buˇky se vyskytuje jako K+. Bohatým zdrojem jsou rostlinná a jadrná krmiva. , Metabolismus prvku je ovlivněn přímo úměrně obsahem bílkovin v KD a vitaminu B6 . Jeho nadbytek vede k poruchám plodnosti, nedostatek k nechutenství, hrubému ochlupení, poruše koordinace, zpomalení srdečního tepu. 3.3.1.7. S je součástí aminokyselin, mukoidů, vitamínů, hormonů a rovněž je strukturální složkou nukleotidů. Účastní se tvorby podpůrných tkání, metabolizmu NL

Zdrojem prvku jsou živočišná krmiva a obiloviny. Nadbytek S vede k úhynu, nedostatek, vyskytující se při silné deficienci bílkovin, vede k nechutenství, tvorbě slin, slabosti, hubnutí. Resorpce, retence a stravitelnost v tenkém střevě je přímo úměrně ovlivněn obsahem a kvalitou bílkovin v KD, jakož i přítomností vitaminů (B1,H). 3.3.2. Mikroelementy tvoří z celkového množství minerálů těla 0,04%. Z nejdůležitějších se jedná o Fe,Mn,Zn,Cu,I,Se,Co. Díky jejich mnohostranném působení na organismus v oblasti růstu, vývinu, metabolismu, stálosti vnitřního prostředí, hormonů, enzymů, vitamínů, jsou v krmných směsích prasat normovány. Díky tomu se u prasat jejich deficiente vyskytuje vzácně. Tak, jako u makroprvků, jde o anorganické látky, které zvíře nesyntetizuje. 3.3.2.1. Fe je nejdůležitějším stopovým prvkem ve výživě selat (krvetvorba, hemoglobin, feritin, katalyzátory, enzymy). Jeho

- denní potřeba činí pro prasnice jalové a březí 190mg, prasnice kojící 500mg, selata 50mg a běhouny 80 mg,

- zdrojem jsou kvasnice, zelená píce a pšeničné otruby, - metabolismus je ovlivněn obsahem vitamínu C a Cu v KD (přímo úměrně) a pH (nepřímo úměrně), - nadbytek se neprojevuje, nedostatek vede k špatnému růstu, hrubému ochlupení, anémii, zvětšení

srdce,sleziny, jater a poruchám plodnosti. 3.3.2.2. Cu je kofaktorem několika oxidoredukčních enzymových systémů, působí při syntéze hemoglobinu, tvorbě kostí, udržování myelinu v nervech, resorbci Fe ze střeva a jeho uvolňování z jater, pigmentaci srsti, srdeční činnosti, příjmu krmiva u běhounů (zvyšuje). Jeho

- denní potřeba činí pro prasnice jalové a březí 14mg, prasnice kojící 37mg, selata 3,8mg, běhouny 8,4mg,

- zdrojem jsou živočišná krmiva, obiloviny, - metabolismus je ovlivněn přímo úměrně obsahem bílkovin v KD a interakcí s Cu,Fe,Co,Sb-sulfáty,

nepřímo úměrně obsahem Mo,Zn,Ca, - nadbytek je podobný jeho deficienci, projevující se nervovými příznaky, kulháním, otoky kloubů,

lomivostí kostí, anémií, zpomalením růstu, zvětšení srdce, prasknutí aorty. 3.3.2.3. I je významou součástí hormonů štítné žlázy (tyroxin + trijodthyronin). Jeho

- denní potřeba je v KKS plně hrazena (i když plodiny v ČR jej obsahují málo), - zdrojem je půda, voda, nikoliv krmiva, - metabolismus ovlivňuje jeho množství v krmivu, resorpce v horní části trávicího traktu, exkrece (moč,

výkaly, pot, mléko), aktivace (po průchodu štítnou žlázou), přítomnost přirozených strumigenů v krmivu a pitné vodě, vazby na organické sloučeniny,

- nedostatek se u prasnic projevuje snížením mléčnosti, zmetáním, nízkou porodní hmotností selat, nedokonalou jejich termoregulací, zpomaleným metabolismem, nadbytek jódu (otravy) se projevuje vzácně.

3.3.2.4. Zn je významným kofaktorem enzymových systémů, nutný pro vývoj kostí a pro normální syntézu bílkovin, přeměnu sacharidů a funkce reprodukčního systému prasnic. Jeho

- denní potřeba je pro prasnice jalové/březí 14 mg, kojící 370 mg, selata 19mg, běhouny 42mg, - zdrojem jsou zrniny, otruby, - metabolismus ovlivňuje obsah Ca/Cu v KD (nepřímo úměrně), - nadbytek vede k otravám, nedostatek způsobuje parakeratózu, narušení reprodukce, snížení hmotnosti

brzlíku,varlat. 3.3.2.5. Mn je aktivátorem enzymových systémů a účastníkem metabolismu aminokyselin, cholesterolu, syntézy mastných kyselin, tvorby kostí, růstu a rozmnožování. Rovněž zvyšuje využitelnost tuku a chrání játra před tukovou degradací.

Jeho

- denní potřeba jednotlivých kategorií prasat je minimální, - zdrojem jsou oves, pšenice, otruby, pokrutiny, úsušky trav, - metabolismus je ovlivněn jeho obsahem v KD (přímo úměrně) a obsahem Ca a P (nepřímo úměrně), - nedostatek vede k snížení alkalické fosfatázy, degeneraci varlat samců, narušení ovulace, reprodukce,

nadbytek podporuje erytropoézu, zintenzivňuje biosyntézu vitaminu C a aktivuje arginázu. 3.3.2.6. Co je součástí vitamínu B12 a podněcuje tvorbu a dozrávání erytrocytů v kostní dřeni, příznivě ovlivňuje vývin selat. Jeho

- denní potřeba pro prasnice jalové/březí je 1,2 mg, kojící 3,2mg, selata 0,5mg, běhouny 1,0mg, - zdrojem je půda/voda, méně obiloviny, nejméně motýlokvěté rostliny, - metabolismus ovlivňuje jeho příjmem (přímo úměrně), - nedostatek se projevuje anemií, nadbytek nebyl prokázán.

3.3.2.7. Sb je kofaktorem xantinoxidázy. Jeho

- denní potřeba činí u všech kategorií prasat 0,1 mg/kg KKS/den, - bohatým zdrojem jsou luskoviny, chudým obiloviny, - metabolismus je ovlivněn pH (alkalické/kyselé znamená vyšší uvolnění/vázání), - nadbytek způsobuje otravy, nedostatek snížení oxidativních procesů.

3.3.2.8. Se je v úzkém vztahu k vitamínu E, je základní součástí různých selenoproteinů (antioxidační obrana organismu) a účastní se výměny látek, ovlivnění užitkovosti, udržení integrity tělesných tkání a růstu mladých, rychle rostoucích prasat. Jeho

- denní potřeba činí u všech kategorií prasat 0,1 mg/kg KKS/den, - bohatým zdrojem jsou obiloviny, chudým brambory, luštěniny, pokrutiny, - metabolismus je ovlivněn vitamíny E/A (přímo úměrně), - nadbytek způsobuje otravy, nedostatek svalovou degeneraci, zvracení, průjmy, dystrofii jater.

3.4. Vitamíny jsou látky, které netvoří v organismu stavební jednotky, zdroj energie. Nejsou živinami, ale pro vyšší živočichy, jako biokatalyzátory, jsou jinými látkami nenahraditelné. Jde o organické, nízkomolekulární látky, většinou omezeně stálé, jejichž rozklad závisí na pH, přítomnosti O2 (oxydace), UV-záření, teplotě. Prasatům se v KKS dodávají pravidelně ve vyšších dávkách. Vitamíny, jako esenciální faktory, vznikly patrně až druhotně v průběhu fylogeneze, neb autotrofní rostliny a mikroorganismy syntetizují všechny látky, včetně vitaminů. U mnohých vyšších organismů došlo vlivem mutací k přerušení či ztrátě určitých biosyntetických pochodů vedoucích k tvorbě souboru biofaktorů, čímž vznikla potřeba tyto esenciální faktory přijímat s potravou. 3.4.1. Vitamíny rozpustné ve vodě 3.4.1.1. Thiamin - (vitamín B1) je derivát pyrimidinu a thiazolu spojených methylenovým můstkem. Jeho nadostatek se projevuje u člověka onemocněním beri-beri, u zvířat polyneuritidou. Projevuje se nervovými poruchami způsobenými degenerativními změnami nervových buněk. 3.4.1.2. Riboflavin - (vitamín B2) je derivátem isoalloxasinu a ribitolu (alkoholový cukr). Je součástí flavoproteinů, enzymů přenášející protony a elektrony za tvorby hyperoxidů. Nedostatek se projevuje záněty spojivek, rohovky, ústní sliznice a pokožky. 3.4.1.3. Pyridoxin - (vitamín B6) je u vyšších živočichů účinný ve formě pyridoxalu, pyridoxinu a pyridoxaminu. Je nezbytný pro průběh Schiffovy base. Avitaminosa je poměrně řídká, přísun potravou je dostačující. Přesto se jeho nedostatek může u

různých živočišných druhů projevit ve formě degenerativních změn CNS, změn ve složení krve a kožních onemocněních. 3.4.1.4. Niacin (vitamin PP, nikotinamid) způsobuje při nedostatku nervové poruchy, poruchy trávicího traktu a kůže. Avitaminosa souvisí převážně s nedostatkem vitamínů skupiny B, především riboflavinu. 3.4.1.5. Kyselina pantothenová (vitamín B5) způsobuje při nedostatku bolestmi hlavy, nervové poruchy (koordinace). U zvířat se manifestuje změnou barvy srsti, zastavením růstu. 3.4.1.6. Kyselina listová (vitamín B9) při avitaminóze se projevuje anémií, zpomalením růstu a poklesem hladiny hemoglobinu v krvi. 3.4.1.7. Kobalamin (vitamin B12) představuje skupinu kobalaminů, patřících mezi korrinoidy. Jejich základem je korrinové jádro, lišící se od porfinového absencí jednoho methinového můstku mezi pyrrolovými jádry a centrálně vázaného Co. Jeho nedostatek způsobuje morfologické změny v trávicím traktu - perniciosní anemii, kterou lze eliminovat podáním syrových jater. 3.4.1.8. Biotin (vitamín H) je po chemické stránce kondenzát močoviny a thiofenu, jehož nedostatek může vyvolat změny na pokožce a nervové poruchy. 3.4.1.9. Vitamín C jsou schopni syntetizovat (D-forma) mnozí živočichové, pro primáty a morče je esenciální. Jeho potřeba je o cca 100x vyšší než u ostatních vitamínů. Funkce vitamínu v organismu je mnohostranná, přičemž řada vlivů nebyla dosud zcela objasněna. Avitaminosa má za následek poruchy tvorby vaziva (kolagenu), špatné hojení ran, poruchy tvorby kostí. 3.4.2. Vitamíny rozpustné v tucích 3.4.2.1 Vitamín A (retinol) vzniká u vyšších organismů z β-karotenu enzymově oxidačním štěpením. Patří mezi isoprenoidy. Jeho nedostatek způsobuje zpomalení růstu, šeroslepost, vlivem snížené odolnosti kůže a sliznic vznikají často lokální infekce. 3.4.2.2. Vitamín D (kalciferol) patří mezi steroidní látky odvozené od steranu či gonanu. V živočišném těle podporuje resorpci Ca iontů a ovlivňuje metabolismus kostí. Jeho nedostatek způsobuje měknutí kostí a opožděnou osifikaci. Nadbytek způsobuje lámavost kostí. 3.4.2.3. Vitamin E (tokoferol) způsobuje při nedostatku neplodnost. 3.4.2.4. Vitamín K je derivátem naftochinonu, jehož nedostatek se projevuje zpomaleným srážením krve, vnitřním krvácením (převážně trávicí trakt). Snížení srážlivosti krve je způsobeno retardací biosyntesy protrombinu, uplatňujícího se při tvorbě krevního koláče. Vitamíny používané ve výživě prasat jsou vyráběny s využitím chemických a mikrobiologických postupů. Odpovídají přirozeným vitamínům a mají i stejnou účinnost. Pokud jsou ošetřeny dalším chemickým postupem, zůstávají stabilní i po delší dobu skladování. Svojí stabilitu si zachovávají i po zapracování do krmných směsí. Stálost vitamínů v různých podmínkách prostředí

Vitamin pH = 7 PH< 7 pH > 7 O2 Světlo Teplota Ztráta varem(%) C N S N N N N 0-100 H S S S S S N 0-60 B5 S N N S S N 0-50 B6 S S S S N N 0-40 A S N S N N N 0-40

B12 S S S N N S 0-10 D S . N N N N 0-40 E S S S N N N 0-55 F S S N N N S 0-10

K S N N S N S 0-5 B1 N S N N S N 0-80 B2 S S N S N N 0-75

S- stálý, N - nestálý Do krmné směsi jsou dávkovány v nepatrném množství (mg, μg), a to prostřednictvím doplňků, biofaktorů, vitamino-minerálních směsí či premixů krmných aditiv.

Rozpětí doplňků vitamínů v KS prasat A - retinol 2-12,9 tis. m.j. D - kalciferol 0,3-2 tis. m.j. E - tokoferol 12-40 mg K - antihemovagická 1,2-2,5 mg B1 - thiamin 1,2-3 mg B2 - ryboflavin 2,5-5,6 mg B5 - kyselina panthotenová 6,5-25 mg Cholin 300-650 mg B6 - pyridoxin 1,5-3,5 mg B12 - kobalamin 0,015-0,058 mg H - biotin 0,1-0,4 mg PP - niacin 12-38 mg kyselina listová 0,1-0,4 mg C - kyselina L-askorbová 0-100 mg

m.j. – mezinárodní jednotka (1 mg účinné látky = 500 m.j) Nejnižší hodnoty odpovídají potřebám nejstarší výkrmové kategorii, nejvyšší selatům a prasatům.

3.5. Voda bývá často oproti ostatním živinám (E,NL,ML) opomíjená. Jde však o živinu zvířaty nejvíce požadovanou a esenciální. Voda se totiž úzce pojí se všemi metabolickými funkcemi, vykazuje nejvyšší obrat změn, zaujímá cca 70% tělní hmoty a při úbytku 1/10 tělní hmoty způsobuje smrt (úbytek ½ NL, téměř všeho tuku nezpůsobí smrt). Příjem vody prasaty je různý, nelze určit, zda variabilitu způsobuje individualita, fyziologická potřeba, teplota, vlhkost, krmení, průtočnost, ustájení, stresy, apod. Většinou poměr spotřebované vody ku krmivu bývá 2:1 s výjimkou kojících ♀ a selat. Poměr voda : krmivo je vyšší u raně odstavených selat, nižší u starších prasat. Z výše uvedených skutečností je nutné si uvědomit, že potřeba vody je funkcí konání mnoha fyziologických a biologických funkcí, jako udržování tělní teploty/homeostáze, exkrece, dosažení nasycenosti (naplnění střev) a uspokojení behaviorálních potřeb. 3.5.1. Příjem a výdej vody prasaty Prase vodu získává z potravy, pitím a metabolicky oxidací uhlohydrátů. Tu využívá k růstu a k reprodukci (plodové vody) a produkci mléka, ztrácí vydechováním (respirace), kůží (pocení, evaporace), výkaly a močí. Podíly těchto různých příjmů/výdejů vody jsou značně variabilní, vzájemné interakce mezi nimi ovlivňuje zdraví, výživa, prostředí. Odhad požadavku vody bývá tedy nespolehlivý a nepřesný. Vodní bilance 60kg prasete s denním přírůstkem 700 g/den v termoneutrální zóně bez přemíry minerálů

Voda spotřebovaná/ztracená ml % Voda konzumovaná/vytvořená ml % Růst 469 8,2 Voda v krmivu 380 6,6 Dýchání 580 10,1 Voda vzniklá oxidací 1 015 17,7 Kůže 420 7,3 Voda 4 352 75,7 Výkaly 742 12,9 . . Moč 3 536 61,5 . . Celkem 5 747 . 5 747 .

3.5.2. Zdroje vody pro prase existují ve formě vody obsažené v krmivu, vody metabolizované, tedy získané oxidací potravy a pitné vody. 3.5.2.1. Voda krmiva Prase přijímá určité množství vody krmivem. Ta, krmená suchými směsmi jí získávají málo. Denní příjem krmiva (DFI) 60kg prasete na ad-libitu činí 2,72 KKS kg/den, což při 14% vlhkosti představuje 0,38 l vody/den. Jiné krmné techniky (zvlhčené) zabezpečují větší příjem vody. Tu lze dodávat v krmné dávce vyšším podílem trávy/bulev (krmná řepa), silážovanými krmivy, tekutými vedlejšími produkty (vedlejší produkty mlékárenského průmyslu, pivovarnického, škrobárenského průmyslu). Při spotřebě 2 kg těchto složek bývá příjem vody 0,2-4,7 l Mokré krmení je případ, kdy suché krmivo je smícháno s vodou k distribuci v potrubí, kdy poměr tekuté složky k suché činí 2,5-3,5:1. 60kg prase tak spolu s 2 kg KKS příjme až 7 l vody.

3.5.2.2. Voda produkovaná oxidací potravy je metabolická voda (mv), která je konečným produktem oxidace organických živin KD, tělesného tuku a proteinů. Přesné její množství závisí na množství vody produkované reakcí a molekulární hmotnosti (mh) příslušného substrátu, jako

- glukózy C6H12O6 + 6O2 – 6CO2 + 6 H2O mh = 180 + 192 – 264 + 108 mv/g = 108/180 = 0,6 ml

- kyseliny stearové CH3(CH2)16COOH + 26O2 – 18CO2 + 18H2O Mh = 284 + 832 – 792 + 324 mv/g = 324/284 = 1,14 ml

Lze spočítat, že oxidací 100g cukrů se uvolní 60ml, tuků 110ml vody. Kalkulaci mv vody je nutno navýšit z důvodu různé stravitelnosti jednotlivých komponentů KKS, skutečnosti, že ne všechen přijatý tuk bude oxidován (část bývá uchována v adipocytech) a velká část proteinů bývá využita v proteinovém metabolizmu, nikoliv oxidaci (čím vyšší BHB a potřeba NL, tím nižší oxidace). Rovněž nutno mv navýšit z důvodu vyšší potřeby vody na odvod tepla/exkreci a skutečnosti, že mnohé KKS obsahují nadbytek neideálního proteinu, což vede ke zvýšené tvorbě moči, resp. zvýšené potřebě vody.

Voda potřebná pro metabolismus 100 kcal poskytovaných různými krmivy (g)

Krmivo

Účinná voda

Metabolická

voda

Ztráty vody k odstranění

tepla

Ztráty vody k odstranění konečných produktů

Netto deficit vody

Protein 0 10,3 60 300 350 Škrob 0 13,9 60 0 46 Tuk 0 11,9 60 0 48 Maso 25 11,3 60 119 143 Vejce 47 11,1 60 154 156 Mléko 127 12,5 60 123 - 43 Chleba 14 13,2 60 69 102 Jablka 150 13,9 60 56 - 48

Je zajímavé, že mléko, samo o sobě obsahující 90% vody, způsobuje, díky svým proteinům/minerálům, vodní deficit, na což nutno pamatovat u tekutého krmení prasat ve V, u doplňkového tekutého krmení selat, osiřelých selat krmených mléčnými náhražkami a u sajících selat bez dispozice vody. 3.5.2.3. Pití pozitivně koreluje s příjmem krmiva. Je zřejmé, že

- prasata při ad-libitním příjmu krmení mají nižší příjem vody/kg sušinyKD (pijí méně), přijímají krmivo s adekvátním poměrem vody k udržení vnitřní homeostáze při snadnějším zaplnění střeva,

- prasata na restrikci dosahují plnost střeva zvýšeným příjmem vody (plnost střeva mladých prasat = 19% hmotnosti těla - lze brát nikoliv jako normu),

- polydipsie (chorobná žíznivost) u rostoucích prasat se vyskytuje při redukci DFI pod 30g/kg BW/den [tatáž dávka, činící 2,5kg/KS (2,15kgsušiny) stačí k její prevenci u březích prasnic do hmotnosti 72kg),

- nutno počítat se zvýšenou spotřebou vody u prasnic v boxech (nuda/stereotypy snižují o23% efektivnost ukládání E z KD), což je výsledek spíše nedostatku KD (plnost střeva), než menším prostorem.

3.5.3. Ztráty a využití vody Voda tvoří 70% těla, svaloviny ještě víc, čímž významně ovlivňuje růst prasete. Požadavek prasete na vodu závisí na jeho růstovém potenciálu, vývojovém stádiu a dalších faktorech, jako přírůstek zmasilosti, poměr tělesné vody, intenzita přeměny proteinů, hydratace tkání. Pravidlem je, že jak obsah celkové vody v těle, tak v jednotlivých tkáních se zvyšuje s hmotností, snižuje s věkem. Jak již bylo uvedeno výše, ztráty, resp. výdej vody organismem probíhá dýcháním, pocením a evaporací, výkaly a močí. 3.5.3.2. Dýchání a tím i ztráty vody respirací probíhají neustále. Vdechnutý vzduch je oteplen/zvlhčen (v respiratorním traktu) a vydechnut cca o relativní vlhkosti 90%. Míra ztráty vody je dána okolní teplotou, teplotním gradientem par vdechovaného/vydechovaného vzduchu, intenzitou dýchání, vitální kapacitou plic. U prasat v termoneutrální zóně (20°C) činí ztráta vody respirací 0,29-0,58 l/prase v hmotnosti 20-60kg. Je též ovlivněna teplotou/vlhkostí. Bylo zjištěno, že při výši rosného bodu

- 10°C ztráty vody při zvýšení teploty z 15,6 na 24,4°C se zvýší z 0,4 na 1,25 l/prase/den,

- 29,4°C ztráty vody při zvýšení relativní vlhkosti z 50 na 90% klesají z 1,61 na 0,59 l/prase/den. 3.5.3.3. Ztráty vody kůží Pocení a evaporace nejsou hlavní příčinou ztráty vody. Většina potních žláz prasete (až na několik malých oblastí) jsou neaktivní, ucpané keratinem. V termoneutrální zóně lze počítat se ztrátou vody 12-16 g/m2. Při vzrůstající teplotě (-5-30°C) vzrůstají ztráty (7-32 g/ m2). Rovněž vlhkost vzduchu ovlivňuje ztráty, avšak od 50-90% nikoliv. 3.5.3.4. Ztráty vody výkaly Množství výkalů včetně ztrát vody ovlivňují stravitelnosti živin a množství přijatého krmiva. Konzistenci (vlhkost) exkrementů ovlivňuje minimálně množství přijaté vody, významně pak poměr množství vlákniny krmiva k přijaté vodě (zvyšuje se s vyšším KS vlákniny, závisejícího na hydroskopické vlastnosti vlákniny, aktivitě mikroorganismů tlustého střeva, průchodu trávícím traktem → zkracuje čas reabsorbce vody).

Vliv vlhkosti krmiva na obsah sušiny výkalů rostoucích prasat Vlhkost KKS

(%) Sušina výkalů

(%) Napájení (ano/ne)

10 32,8-36,6 a 10 34,0-34,6 a 40 34,2 a 50 33,5-35,2 a 60 23,7 n 60 28,9 n 70 21,2-24,9 n 73 28,9 n 75 23,5 n 77 31,5 n 79 22,2 n 85 33,2-38,1 a 95 32,8 n

a - ad libitní příjem vody; n - bez napáječek

3.5.3.5. Ztráty vody močí Voda je hlavní složkou moče, tvořící 95% jejího objemu. Močí se z těla přes ledviny eliminují nadbytečné minerály, toxiny, konečné produkty katabolismu z krve. Minimum množství vody k eliminaci těchto látek je těžké odhadnout. Ačkoliv ledvinami lze vyloučit velké množství vody (velký příjem), v případě minima přísunu vody existuje maximální hranice reabsorbce vody, nad kterou ledviny již nezvyšují koncentraci moče, což u prasat činí 1osmol/l. Močová soustava reaguje rychle na výkyvy v příjmu vody (vyšší příjem vody = vyšší objem moče) jejím odvodem. Jde o ztráty vody fyziologické a nefyziologické (úmyslné). Příjem vody ovlivňuje žízeň, která je funkcí homeostáze. Ta ovlivňuje“hrubé seřízení“organismu, ledviny, s citlivějšími mechanismy, pak „jemné doladění“. Proto zvíře nikdy nepřijímá absolutní minimum vody potřebné k uspokojení všech fyziologických potřeb. Pro zachování homeostáze bývá příjem vody vyšší, zvýšená ledvinná aktivita pak přebytek vyloučí. 3.5.4. Potřeba vody bývá v praxi vyšší, než je fyziologická potřeba. Je ovlivněna předně nutričními faktory a vysokou teplotou prostředí. 3.5.4.1. Nutriční faktory na potřebu vody jsou značně neprobádané. Jde o příjem vody, efekty komponentů KD, jejich zpracování, apod.. Za hlavní nutričními faktory ovlivňující příjem vody možno považovat kvalitu a kvantitu proteinů v KD a obsah minerálů v dietě, především Na, K. Bylo prokázáno že

- čím horší složení AMK od ideálu, tím vyšší poptávka po vodě (v KKS bývá protein málokdy ideální), - čím více CP v KD, tím vyšší (proporcionelně) poptávka po vodě (při krmení KKS s 12/16%CP prasata

přijímají 3,9/5,26l/ks/d), - čím více solí v KD, tím vyšší (proporcionelně) poptávka po vodě (nárůst o 450% solí vede k 16%

zvýšení poptávky po vodě),

Vliv příjmu soli na užitkovost a potřebu vody (od 17kg 28 dní) Ukazatel % NaCl v KKS

0,06 0,13 0,20 0,27 DFI (kg) 1,32 1,43 1,51 1,45 ADG (g) 410 560 630 610 FCR (kg) 3,22 2,56 2,40 2,37 DWI (l) 4,2 4,7 5,1 5,3 kg vody/kg KD 3,2 3,3 3,4 3,7

- K vykazuje vyšší efekt než Na (zdvojnásobení K zvýší spotřebu vody o 14-25 %), Vliv příjmu draslíku na užitkovost a potřebu vody (od 25kg 12 týdnů )

Ukazatel K (g/kg KKS) 8 11 14 17

řízená výživa (příjem 700g/kg W0,75) DFI (kg) 1,45 1,40 1,40 1,39 DWI (l) 4,07 4,42 4,81 5,04 kg vody/kg KD 2,91 3,26 3,46 3,64

ad-libit DFI (kg) 1,58 1,60 1,63 1,58 DWI (l) 4,98 5,41 5,91 5,51 kg vody/kg KD 3,21 3,42 3,68 3,67

- vysoká hladina minerálů je tolerována při adekvátním množství vody potřebné pro detoxikaci, - množství/typ antibiotik (ATB) ovlivňuje různě příjem vody, - forma krmiva ovlivňuje potřebu vody tak, že peletizace ji snižuje (2,19/kg), sypká forma zvyšuje

(3,13/kg). Pokud jde o sůl (NaCl), norma uvádí její maximum 2% bez dispozice jiného zdroje vody. Při ad-libitu vody ani její koncentrace 100g/kg KD (140g/kg sušiny) neovlivní užitkovost, což znamená, že „otrava solí“ není důsledek toxické míry přijaté soli, ale narušení vodní rovnováhy prasete. Každá okolnost způsobující narušení napájení může vést k „otravě solemi“, resp. hladu po vodě. Ten bývá příčinou různých poruch GIT s následky průjmů, dehydratace a smrti. 3.5.4.2. Vysoká teplota okolí Vzrůstající spotřeba vody spolu se vzrůstající ztrátou vody močí je efektivní mechanizmus odvodu tepla z organismu. Míra ztrát závisí na teplotě a množství konzumované vody. Vliv okolní teploty na spotřebu vody

hmotnost (kg)

režim krmení (g/kgLW/den)

teplota okolí (OC)

příjem vody l/p/den l/kg KS l/kg W

25 38 35

39-52

7 12 20 30

.

.

.

.

2,88 2,76 2,74 4,28

0,14 0,12 0,12 0,18

73 37 50

ad-lib

20 22 33

7,36 4,98 8,45

2,20 2,12 5,00

0,10 0,14 0,17

33,5

42-45g

7-12 20 30

.

.

.

2,60 2,60 4,20

0,12 0,13 0,18

59

1,83kg/d 20 30

.

. 2,20 2,80

0,09 0,12

23 ad-lib 5 35

4,10 7,33

.

. . .

30 1,5kg/ks/d 27 33

4,60 7,50

3,10 5,00

.

. 90

ad-lib

15 27 33

. 4,00 6,10

2,2 1,60

2,4 -5,4

0,07 .

0,12 Je zřejmé, že se vzrůstem teploty vzrůstá významně spotřeba vody (až o /60%) a snižuje se denní příjem krmiva, čímž prasata eliminují potíže se zbavováním se metabolického tepla. Vyšší teploty prase eliminuje evaporací, kterou možno umocnit bahněním, sprchami, rozstřikovači.

Ochlazování závisí na teplotě přijímané vody a jejím množství. Pří nízké okolní teplotě je příjem vody vyšší, pokud je voda teplá, při vysokých teplotách okolí je tomu opačně. Vliv okolní teploty a vody na příjem vody prasaty (45-90kg)

Teplota pitné vody

Teplota stáje studeno 22 OC teplo 35/25 OC

11 OC 3,3 (1,5*) 10,5 (6,0) 30 OC 3,9 (2,3) 6,6 (3,8)

* spotřeba vody v l/kg krmiva 3.5.5. Příjem vody prasaty Neomezený příjem vody významně eliminuje podmínky výživy/prostředí. V praxi je možné tímto opatřením udržet schopnost prasete udržet vodní rovnováhu a tím příznivě ovlivnit jeho užitkovost. Přesto se v praxi vyskytuje restrikce příjmu vody související se záměrným omezením množstvím a času pití a nezáměrné restrikce příjmu vody. 3.5.5.1. Záměrná restrikce vody je realizována přes krmné systémy, které omezují příjem vody na určitou část dne, zajišťují příjmem vody spolu s krmivem (tekuté krmení s či bez přídavných napáječek) a umožňují prasatům volbu žádaného poměru vody ke krmivu pomocí napáječky v korytu. Pokud se těchto systémů týká, uvedené systémy nejsou schopny udržet minerální či teplotní homeostázi. Není totiž možno určit přesnou potřebu vody dané kategorie prasat, neb tu určují individuální biologické rozdíly a faktory prostředí. Protože lze poměr voda:krmivo určit pouze přibližně (uspokojení potřeby zvířat), prasatům je vždy nutno zajistit volný, neomezený přístup k vodě. 3.5.5.2. Nezáměrná restrikce vody V případě jakékoliv restrikce příjmu vody se mění výživa, zdravotní stav, žravost, požadavky na živiny. Při dostatku vody je žízeň motivem k pití, což v praxi vždy neplatí. Platí však, že při úpalu či pocení organismus trpí nedostatkem vody. Tu je nutné nahradit pitím. V tomto ohledu prase pro záchovu života i užitkovost přijímá dostatečné množství vody, přičemž ochotu prasat pít ovlivňuje kvalita vody a průtočnost napáječek. 3.5.5.2.1. Kvalita vody Prase je velmi náročné na kvalitu krmení a napájení. Při pití upřednostňuje misku před niplem. Příjem vody záleží na rychlosti znečištění misky (krmivo, exkrementy, moč). Pokud se miskové napáječky nečistí, pak preferuje niplové. Pokud se týká kvality vody danou koncentrací mnohých látek, zjistilo se, že

- voda s vysokým obsahem minerálů či toxických složek (toxiny zelených řas) snižují užitkovost, - silně kontaminovaná voda solí zvyšuje příjem vody k detoxikaci, případně k vytvoření obrany

proti toxicitě, - ideální vodou je čistá voda bez nečistot s adekvátním množstvím minerálií.

Doporučené limity koncentrací potenciálně toxických minerálů minerál (mg/ml) CISRO

(1987) NAC (1974)

minerál (mg/ml) CISRO (1987)

NAC (1974)

Σ rozpustných solí 6 000 5 000 Cr 1,0 1,0 HCO3

– 1 000 - Co - 1,0

Ca 2+ 1 000 - Cu 0,5 0,1 F– 2 - Pb 0,5 0,5 Mg2+ 400 - Hg 0,002 0,01 NO3

– 500 100 Ni 5,0 1,0 NO2

– 100 10 Va - 0,1 SO4

2- 1 000 - Zn 20 25 As 0,5 0,2 Se 0,02 - Cd 0,01 0,05 . . .

Rovněž možno konstatovat, že pH ovlivňuje spotřebu vody málo, acidifikace nesnižuje její příjem do pH 3,23. Na druhé straně kyseliny a antimikrobiální látky mohou ve vodě tvořit pevné organické látky, které blokují napáječky, čímž prasata strádají a žízní.

Vliv acidifikace vody na její příjem a užitkovost odstávčat Ukazatel Kontrola k.mléčná k.mléčná + příchuť

Hmotnost 6,32 6,01 5,22 denní příjem krmiva (g/d) 271 280 269 denní přírůstek (g) 176 178 178 denní příjem H2O (g) 728 767 666 konverze krmiva (kg) 1,59 1,73 1,69 množství H2O/g krmné směsi (g) 2,69 2,74 2,48 dny průjmů/ks 0,19 0,17 0,29

3.5.5.2.2. Průtočnost napáječek ovlivňuje množství přijaté vody, denní příjem krmiva a následně užitkovost. Předpokládalo se, že prasata nejdříve žerou, pak pijí pro trávení krmiva a detoxikaci organismu. Opak bývá pravdou. V tomto ohledu se potvrdilo, že příjmem vody ovlivňuje doba pití. Odstavená selata nemají plně vyvinuty kontrolní mechanismy bilance vody v těle ovlivňující její příjem, následkem čehož je chování prasat a systém napájení limitujícím faktorem produkce. Při krátké možnosti pití nejsou prasata schopna si dobu prodloužit a tak přijmout větší množství vody. Její příjem je nejvyšší při nejvyšším průtoku. Jeho trojnásobné zvýšení (300 vs. 900 cm3/min) zvyšuje příjem vody o 80%. Vliv průtoku napáječky na příjem vody a užitkovost odstávčat

Ukazatel Dodávka vody – průtočnost (cm3/min)175 350 450 700

Příjem H2O (l/d) 0,78 1,04 1,32 1,63 DFI (g/d) 303 323 341 347 ADG (g) 210 235 250 247 FCR (kg) 1,48 1,39 1,37 1,42 Čas pití (min/d) 4,46 2,97 2,93 2,32 Čas k vypití 1,6 l (min) 9,31 4,66 3,62 2,32

Vliv teploty stáje a průtočnosti napáječek ní příjem vody a užitkovost odstávčat t stáje (OC) 5 35

Průtočnost (ml/min) 100 600 1 100 100 600 1 100 Příjem H2O (l/d) 3,26 4,43 4,62 3,13 8,02 10,83 DFI (kg) 2,24 2,04 2,18 0,74 1,12 1,09 ADG (g) 855 774 730 278 384 466 FCR (kg) 2,62 2,64 2,99 2,66 2,92 2,34 Čas pití (min/d) 32,6 7,4 4,2 31,3 13,4 9,9

Vliv množství dodané vody a počet napáječek na potřebu vody prasat ve V Průtočnost (cm3/min) 300 900

Počet napáječek 1 2 1 2 Příjem H2O (l/d) 2,0 1,7 3,6 4,0 DFI (kg) 1,69 1,67 1,68 1,67 ADG (g) 724 696 701 695 FCR (kg) 2,0 2,4 2,4 2,4 Čas pití (min/d) 6,7 5,7 5,0 4,4

3.5.5.2.3. Restrikce vody rozvodnými systémy Systémy napájení, které selhávají, nezajišťují prasatům dostatek kvalitní vody dle jejich potřeby, čímž drasticky snižují užitkovost. Z výše uvedených souvislostí vyplývá, že velikost průtoku vody významně ovlivňuje produkční užitkovost a prasata potřebují na pití relativně málo času. Nejčastějším problémem napájení bývá nedostatečný průtok vody u selat po odstavu (tlak, malý průměr trubek, malé otvory napáječek), kombinace extrémního/nedostatečného průtoku ve výkrmu způsobené dlouhými rozvodnými trubicemi (ve velkých stájích napáječky u zásobní nádrže protékají, vzdálené mají nízký tlak), znečištění trubic/napáječek pevnými látkami různého původu (kámen, prach, minerály, koroze, produkty činnosti bakterií/řas), vysoký tlak vody v systému (způsobuje nepříjemné pocity při napájení) a nedocenění významu hygieny vody (původ, kontaminace vody). Proto je nutné vodovodní instalace důkladně promyslet/navrhnout včetně zásobovacích nádrží, ventilů, filtrů, napáječek a trubek.

4. Krmiva Prase, tak jako člověk, je sociální zvíře a všežravec. Svědčí o tom předně jeho anatomie žaludku, chrupu a etologie. Tyto skutečnosti napomohly ke zprůmyslnění chovu prasat (koncentrace, kooperace, specializace) a krmivářského průmyslu, vyrábějící kompletní krmné směsi (KKS) pro jednotlivé kategorie prasat. Hlavními komponenty těchto KKS jsou obiloviny, dále olejniny, v malé míře luskoviny a v minimálním množství premixy včetně krmných aditiv. 4.1. Obiloviny jsou základní součástí KS pro prasata. Tvoří 50–90% objemu/sušiny KD/KKS a jsou hlavními zdroji energie (75%), zdrojem potřebných NL (50%), AMK (30–40%) a Ca (1%). Jde o sacharidová krmiva s komponenty, jejichž výživná hodnota závisí na podílu součástí zrna v oplodí (epikarp, zdroj zejména vlákniny), aleuronové vrstvě (zdroj bílkovin + vlákniny), endospermu (zdroj škrobu)a klíčku (zdroj NL, tuku, popelovin). 4.1.1. Komponenty obilovin představují sacharidy, N-látky, minerálie a vitamíny. Sacharidy, jejichž obsah činí do 750g/1kg zrna, představuje hrubá vláknina a BNLV. Ty jsou zastoupeny hlavně škrobem (více 50%) a jednoduchými cukry, které jsou vysoce stravitelné a rozhodují o energetické hodnotě zrna. N-látky tvoří hlavní součást organické hmoty, nicméně se výrazně nepodílejí na energetické hodnotě. Mají poměrně nízkou BHB (nízký obsah TRY, LYZ, ARG). V zrnu tvoří heterogenní komplex, složený z protoplazmatických a zásobních bílkovin. Protoplazmatické bílkoviny (cytoplazmy, jádra) mají pro prasata příznivé složení AMK, zásobní nikoliv (lepek). Minerálie jsou obsaženy v nízkém množství (1,5–4%), obsah Ca je nízký, P vysoký (Ca:P = 1:3). Využitelnost P je díky fytátům nízká (60-30%). Vitamíny jsou zastoupeny skupinami B (B1,B2), a E (22 -100mg/kg zrna). 4.1.2. Běžně užívané obiloviny v KKS jsou

- pšenice, ječmen, které lze prakticky zkrmovat bez omezení, - kukuřice, působící příznivě na růst a využití krmiva, ve vyšším podílu zhoršuje JH, - oves, mající vysoký obsah vlákniny, působící příznivě na pohlavní potenci kanců, jako loupaný

(ovesná rýže) se používá jako dietetikum pro selata, - triticale, mající vyšší BHB pšenice, je však limitováno, - mlýnské zbytky, otruby, krmné mouky, představující vhodná krmiva, limitována dispozičním

množstvím. Maximální podíly běžných obilovin v KKS

kategorie / komponent (%)

předvýkrm

výkrm

pšenice 50 50 ječmen bez omezení bez omezení oves 15 15 triticale 15 20 kukuřice 50 50 kukuřičné úsušky 50 50

4.2. Olejniny jsou rostliny obsahující hospodářsky významné množství oleje. K nejvýznamnějším českým olejninám patří řepka olejná, soja a slunečnice. Spolu s obilovinami jsou hlavními tržními plodinami (15% z orné půdy) a patří mezi významné zdroje bílkovin a tuků pro hospodářská zvířata. Zkrmují se hlavně po extrakci, jako pokrutiny (obsahují cca 5% tuků, nižší obsah NL s vyšší BHB, vnikající při výrobě tuku lisováním) a extrahované šroty (obsahují do 2% tuků, nižší BHB díky extrakčnímu činidlu a vysokých teplot při extrakci).

4.2.1. Řepka olejná je řazena mezi bílkovinná krmiva. Prasatům lze ji do KKS zařadit v podílu do 20 % s ohledem na antinutriční látky a cenu. Antinutriční látky představují glukosinoláty, jejichž povolené maximum je 30 μmol/g sušiny bez tuku. Jde o fenolické sloučeniny (kyseliny, fenoly a jejich deriváty jako sinapin, tannin, fytin aj.), jejichž přítomnost zapříčiňuje zhoršení chuti. Stravitelnost živin (%)

NL MET CYS LYZ THRE TRYPT ARG 76 86 84 78 76 80 87

4.2.2. Řepkový olej neobsahuje glukosinoláty. Jeho energetická hodnota dosahuje 40MJ/kg a slouží jako zdroj energie krmiva. Obsahuje vysoké množství kyseliny linolové (220g/kg). 4.2.3. Sója je biologicky luštěninou, prakticky olejninou. Obsahuje 35-50% NL s výbornou skladbou esenciálních AMK, cca 20% tuku, 2,5% lecitinu a další nepostradatelné látky. Ze sóji se pro KKS jako odpad z tukového průmyslu po získání oleje, používá sójový extrahovaný šrot (SEŠ). Pro prasata má mít světle žlutou barvu s podílem 44-48,5% NL, přičemž jej lze do KKS míchat do množství 20%. Obsah živin (g/kg) SEŠ

Sušina 885-900 Vláknina 50-62 NL 451-465 Škrob 65-67 Metionin 6,3-6,6 Cukr 95-106 Cystin 6,7-7,5 Popel 60-67 Lyzin 27,9-30,9 Vápník 2,1-4,5 Treonin 17,5-19 Fosfor 6,5-7 Tryptofan 5,9-6,5 Fosfor využ. 1,1-2,2 Arginin 34,5-35,1 Sodík 0,2-0,4 Tuk 13,3-24,4 MEp MJ 13,5-13,8

Mezi významné látky SEŠ nutno zařadit inhibitory proteáz (inaktivují se teplem), hemaglutin B, saponiny, goitrogen, estrogeny, alergeny, oligosacharidy (rafinóza, stachyóza, cukróza, kdy při ztrátě galaktosidásy, nejsou absorbovány, procházejí trávícím traktem, konvertují na CO2 + H2 a vedou k nadýmání), fytáty. Stravitelnost živin (%)

NL MET CYS LYZ THRE TRYPT ARG 87 91 87 90 87 90 93

4.2.4. Slunečnice se používá výhradně ve formě slunečnicového extrahovaného šrotu z loupaných/neloupaných semen. Do KKJS pro prasata jej lze míchat do množství 20%. K významným látkám tohoto extrahovaného šrotu patří trypsinové inhibitory (odstranitelné zahřátím), fenolické sloučeniny a fytáty. Stravitelnost živin (%) :

NL MET CYS LYZ THRE TRYPT ARG 81 89 81 81 83 . 92

4.3. Luskoviny jsou jednoleté bobovité rostliny, vykazující vysoký obsah bílkovin a tuku, biologickou fixaci N, nestabilní výnosy, nižší BHB a antinutriční látky. Pro výživu prasat se z luskovin využívají jako luštěniny semena hrachu, bobu, vikve a lupiny. 4.3.1. Bob koňský je domácí bílkovinný komponent KKS prasat. Pro ně je použitelný, v nativním stavu i po tepelné úpravě, do 15%. Je chudý na sirné AMK, bez návyku způsobuje alimentární potíže díky škodlivým látkám, jako anagyrin, konvicin, lupaniny a vicin. Stravitelnost živin (%)

NL MET CYS LYZ THRE TRYPT ARG 85 79 80 89 83 75 91

4.3.2. Hrách setý jako dobrý bílkovinný komponent bývá v KKS prasat používán do 20%. Vykazuje vyšší zastoupení LYZ, nižší sirných AMK. Jeho okamžité zařazení způsobuje alimentární potíže díky škodlivým látkám (legumelín, legumín, taniny) a antinutričním složkám, jako proteinázové inhibitory (blokace trypsinu), stachyózy a další (glykosidy, alkaloidy, hemaglutiny). Stravitelnost živin (%)

NL MET CYS LYZ THRE TRYPT ARG 81 78 70 83 76 75 87

4.3.3. Lupina sladká je bílkovinný komponent KKS prasat chudý na sirné AMK a použitelný v KKS do 15%. Bez návyku způsobuje alimentární potíže díky škodlivým látkám anagyrinu, lupaninům, sparteinu, angustifolinu a oligosacharidům.

Stravitelnost živin (%) NL MET CYS LYZ THRE TRYPT ARG 82 68 84 79 79 . 92

4.3.4 Vikev setá obsahuje málo sirných AMK a lze ji sporadicky, maximálně do 10%, použít v KKS. Jako škodlivé látky obsahuje betain, konvicin, guanin, vicin, vicianin. 4.4. Živočišné moučky jsou koncentrovaná bílkovinná krmiva, jejichž používání v KKS je v EU zakázáno z důvodu možného přenosu agens BSE. Výjimkou je rybí moučka, která je produktem tepelného zpracování jednoho nebo více druhů ryb, nebo jejich zbytků v potravinářství. Vyrábí se s obsahem 60, 65, 70% NL a její použitelnost v KKS pro prasata je 0-10 %, přičemž limitujícím faktorem jejího zařazení je hladina NaCl, resp. Na. Stravitelnost živin (%)

NL MET CYS LYZ THRE TRYPT ARG 88 92 85 93 92 - 93

5. Krmná aditiva jsou látky aplikované do krmiv v krmných premixech v množstvích zpravidla nižších 1%. Jejich funkce jsou biokatalytické, regulační, podpůrné, stimulační, ochranné, doplňkové a konzervační. Ovlivňují kvalitu krmiv a prostřednictvím nutriční hodnoty ovlivňují u zvířat metabolismus, zdravotní stav a výši užitkovosti. Krmná aditiva se dělí na nutriční, pronutriční, růstově-stimulační, bioregulační, léčebná, preventivní, pomocná a technická. Za krmná aditiva jsou ve výživě prasat považovány

- doplňky syntetických AMK (zlevňují směsi, zvyšují využitelnost AMK, snižují pufrační kapacitu krmiva, snižují exkreci N do prostředí),

- bioplexy stopových prvků (zvyšují účinnost mikroelementární výživy, snižují environmentální zátěž),

- organické sloučeniny s acidifikačními, antimykotickými a antibakteriálními účinky (napomáhají trávení, ochraně zdraví),

- polyvalentní enzymatické preparáty (zvyšují stravitelnost a využitelnost živin, odstraňují antinutriční a toxické látky),

- prebiotika a probiotika (příznivě ovlivňující a stabilizující střevní mikrofloru), - arginin a kyselina asparágová (působící jako RH STH a stimulátor kvality JUT), - glutamin, arginin, ornitin a vybrané nukleotidy (působí na funkčnost střeva a imunitního systému), - virové a bakteriální protilátky (sušený plazmatický protein, transgenní rostliny, dietetické imunitní

produkty), - hormony myostatin, leptin (zasahují do energetického metabolismu a živinového složení těla), - vitamíny (E, C, biotin, niacin), - herbální aditiva (působí na příjem krmiva, intenzitu trávení, rychlost pasáže, intenzitu metabolismu,

kvalitu produkce).

6. Trávení a vstřebávání živin lze charakterizovat jako soubor složitých změn, jemuž jsou podrobována krmiva, přicházející do živočišného organismu z vnějšího prostředí. Jde o různě intenzivní mechanické, chemické, a mikrobiální štěpné procesy přetvářející nezužitkovatelné vysokomolekulární sloučeniny živin krmiva na látky jednodušší, které pronikají epitelem trávicího ústrojí do těla. Navazující resorpce, transport a opětovná asimilace, živin uvolněných trávicími procesy slouží k úhradě látkových a energetických potřeb organismu. 6.1. Trávení bílkovin probíhá v - žaludku, kde působí

- HCl (pH 2,5), aktivující pepsinogen na pepsin a měnící minerálie na chloridy, - pepsinogen a pepsin, štěpící všechny bílkoviny s výjimkou mucinu a keratinu, - chymosin, který u selat sráží mléko, - málo účinná žaludeční lipáza,

- tenkém střevě, za působnosti střevní, pankreatické šťávy a žluči, obsahující - trypsin, hydrolyzující peptidický řetězec v místě vazby karboxylové skupiny s lysinem/ argininem, - chymotrypsin, štěpící polypeptidický řetězec v místě vazby aromatické aminokyselin (tyrosin,

fenylalanin), - karboxypeptidáza, odštěpující aminokyseliny s volnými karboxylovými skupinami na konci řetězců,

- aminopeptidáza, odštěpující z řetězce aminokyseliny s volnými NH2-skupinami, - dipeptidáza, štěpící dipeptidy na volné aminokyseliny.

6.2. Trávení sacharidů probíhá v tenkém střevě, kde působí

- pankreatická α-amyláza, štěpící škrob přes dextríny na maltózu (u selat se tato nevyskytuje), - sacharáza, hydrolyzující sacharózu na glukózu a fruktózu, - maltáza, štěpící maltózu na dvě molekuly glukózy, - laktáza, štěpící laktózu na glukózu a galaktózu.

6.3. Trávení tuků probíhá v - tenkém střevě působením

- pankreatické a střevní lipázy, štěpící tuky na monoglyceridy a mastné kyseliny, - žluči, tvořící žlučové kyseliny (detergenty), snižující kyselost ve dvanáctníku, aktivující účinnost

lipolytických enzymů, vstřebávání mastných kyselin, monoglyceridů a některých vitamínů rozpustných v tucích,

- tlustém střevě pomocí mikrobiální činnosti (syntéza vitamínů B). 6.4. Resorpce je přenos živin přes epiteliální tkáň trávicího traktu do extracelulární tekutiny a trasportního systému. O tom, které látky a jakou rychlostí do buňky vstupují ( vystupují ) rozhoduje řada faktorů, jako stav buněčné membrány, velikost molekul přenášených látek, jejich koncentrace, elektrický náboj apod. V jednotlivých oddílech trávicí trubice má sliznice nestejnou resorpční potenci. Ta je nejmenší v dutině ústní, hltanu a jícnu, kde se prakticky nic nevstřebává, výhodnější podmínky pro resorpci malých molekul (voda, glukóza, soli) vykazuje sliznice žaludku, nejvýhodnější pro intenzivní resorpční pochody je sliznice klků tenkého střeva. Tyto mnohonásobně zvětšují vnitřní plochu a jejich jednovrstevný cylindrický epitel je na vnitřní straně opatřen lemem s jemnými kanálky, které do nitra výstelkových buněk aktivně nasávají látky uzpůsobené k resorpci, pokud se tam nedostávají osmózou či difusí. V tlustém střevě se vstřebává voda, anorganické soli, jednoduché cukry. Resorpce sacharidů se uskutečňuje přes monosacharidy, méně disacharidy (laktóza). Nejrychleji se vstřebává galaktóza, pak glukóza, fruktóza, manóza, xylózy, arabinóza. Mimo galaktózy a glukózy se monosacharidy resorbují pasivně. Z produktů štěpení tuků se resorbují monoglyceridy, mastné kyseliny, glycerol, částečně i diglyceridy a triglyceridy. Vstřebávání zbylých tuků (vyšší mastné kyseliny) je podmíněno jejich jemnou emulgací pomocí solí žlučových kyselin. Bílkoviny se vstřebávají v podobě aminokyselin, určité množství peptidů či intaktních bílkovin se vstřebává přímo (způsobují alergie). Důležitá je resorpce nerozložených bílkovin mleziva u selat po narození (získání pasivní imunity). Voda a elektrolyty exogenního a endogenního původu podléhají osmotickým zákonům (putuje z místa nižšího do místa vyššího osmotického tlaku). Resorpce jednomocných iontů je rychlejší než dvoumocných. Všechny vstřebané živiny jsou dopraveny krví/mízou ke tkáním jednotlivých orgánů, podléhají řadě přeměn, při nichž jsou přetvářeny na součásti protoplazmy nebo na látky rezervní, popřípadě slouží jako zdroj energie. Při látkových přeměnách vznikají v těle i zplodiny pro organismus nepotřebné/škodlivé, které nutno z těla vyloučit. Jde tedy jak o příjmem substancí, ale i jejich výdej. 7. Efektivnost výživy prasat Rozhodujícím limitem efektivnosti výroby vepřového masa je cílevědomá výživa s odpovídající technikou krmení. Ta spolu s optimálními podmínkami ustájení, včetně účinné prevence, je základním předpokladem dobrého zdravotního stavu zvířat. Efektivnost výživy prasat vychází z faktu, že tato, oproti ostatním hospodářským zvířatům mají

- vysokou intenzitou růstu danou vysokou schopností syntézy proteinu a tuku, - nízkou konverzí živin danou vysokou utilizací živin k pokrytí záchovy a produkce, - další významné vlastnosti, jako ranost, multiparitu, mléčnost, krátkou březost, vysokou jatečnou

výtěžnost, apod. Z rozhodujících vnitřních faktorů ovlivňujících efektivnost výživy lze uvést kvalitu chovaných zvířat, danou genotypem, zdravotním stavem, věkem, pohlavím, mezi vnější faktory patří nealimentární a alimentární vlivy prostředí. Z nealimentárních vlivů jsou to technologie ustájení, krmení, hygiena, prevence, minimalizace rušivých vlivů, celková úroveň organizace chovu, apod. Nejvíce však velikost projevu výkonnosti organismu daného genotypu prasat ovlivňují alimentární vlivy typu kvalita krmiva (stravitelnost, živinová vyrovnanost,

plnohodnotnost), velikost krmné dávky (úprava, konzistence, přitažlivost), dostupnost a kvalita vody, režim krmení, krmná aditiva, ap. Pro naplnění maximalizace zisku v chovu prasat nutno maximalizovat užitkovost ve shodě s technologickými předpisy a živinovou potřebou. Výše užitkovosti a ekonomické výsledky však nebývají v přímé závislosti díky rozdílné dynamice cen vstupů do výroby a realizaci konečného produktu. Volbu optimální strategie chovu ovlivňují v současné době

- normy potřeby živin (tuzemská doporučení nutriční úrovně kompletních krmných směsí jsou sestavena pouze pro jednu úroveň užitkovosti),

- ochrana - zdraví lidí (SQF), - zvířat, před škodlivými vlivy a týráním (welfare), - životního prostředí minimalizací zátěže životního prostředí v oblasti

- ovzduší (škodlivé plyny), - půdy (kumulace prvků), - vody (kontaminanty).

Cenou za výše uvedené jsou však vyšší výrobní náklady a zhoršení konverze krmiv. 7. Technika výživy jednotlivých kategorií prasat spolu s genetikou šlechtění a výběrem správných typů prasat pro požadovaný finální produkt, kvalitou komponentů a jejich úpravou před zkrmováním a podmínkami prostředí ve kterých se prasata chovají, zaujímá oblast, které je nutno věnovat maximální pozornost. V krmení prasat se vyskytují tři možnosti tvorby a zkrmování krmné dávky. Jedná se o zkrmování

- kompletních krmných směsí (KKS), které je nejrozšířenější (96-98%) a pro výrobce prasat nejméně komplikované z hlediska optimalizace potřeby živin pro jednotlivé kategorie prasat, volby konzistence KD (suché, mokré, vlhčené) a skladování KKS,

- doplňkových krmných směsí (DKS), které přichází v úvahu při možnosti kombinovat KKS s objemnými krmivy, což je náročnější z hlediska optimalizace KD, volby konzistence KD (většinou mokrá) a skladování krmiv,

- kombinované krmení, umožňující využití DKS (období jejich dostatku) a KKS (kdykoliv), které ač nejefektivnější , však náročné na práci zootechniků i ošetřovatelů.

Z hlediska - pracovních operací souvisejících s krmením lze rozlišit úsek skladování krmných směsí, jejich dopravu

a distribuci (plnění, dávkování, zakládání), v případě řízených fázových systémů výživy se do těchto úseků vkládá pracovní operace přípravy krmiva (navažování, míchání) a napájení (zvlhčovací voda s případnými tekutými krmnými doplňky + medikamenty),

- možnosti zkrmování KD lze ze široké nabídky technologií krmných systémů uplatnit krmení tekuté, suché a kombinované, přičemž pro volbu technologie nutno vážit vhodnost zařízení, složitost krmného systému, cenu a další technologická/technická hlediska.

Díky rozvoji nových krmných technologií a neustálé optimalizaci jednotlivých kompletních krmných směsí, lze výživu moderních genotypů prasat aplikovat prakticky dvěmi strategiemi krmení. V tomto ohledu jde o ad-libitní a dávkované krmení, v rámci něhož lze uplatnit techniky různých typů restrikcí krmné dávky až techniku přesného krmení (precise feeding). Při ad-libitním krmení prase žere do sytosti dle své potřeby. Uplatňuje se z největší části u chovných kategorií prasat. Tento systém neumožňuje racionalizaci krmení (optimalizaci a kontrolu přídělu krmiva, bilanci živin ve výkalech), umožňuje rychlejší dobu výkrmu, vyšší denní přírůstky a příjem krmiva, zhoršuje však celkové využití krmiv. Dávkované krmení prasat odpovídá zásadám moderní výživy. Umožňuje cílené krmení s maximálním využitím krmiv, minimalizaci jejich ztrát, krmení dle potřebné energie a živin, zaměňování komponentů KD a pod. Podmínkami této techniky krmení jsou skupiny zvířat stejného věku, hmotnosti, pohlaví a genotypu. Dnes se prakticky užívá u všech užitkových kategorií prasat s výjimkou kojících prasnic a prasniček ve výkrmu. Pokud se týká dávkování, představuje kvantitativní, či kvalitativní restrikci ad-libitního příjmu jednotlivých živin, či celé KD. 7.1. Prasnice a prasničky Vhodně usměrněná strategie výživy prasnic během jejich reprodukčního cyklu je významným efektem ovlivňující jejich plodnost, danou počtem vyprodukovaných selat a mléčností, vyjadřujících jejich kvalitu. V tomto ohledu reprodukční užitkovost prasnic, vyjádřená nákladem na jedno odchované sele, představuje cca polovinu celkových nákladů vynaložených na jednotku produkce (vykrmené prase, kapacitní jednotku, apod.).

7.1.1. Prasnice a prasničky nezapuštěné a březí Po odstavu selat mají být užitkové prasnice zapuštěny do týdne. U prasniček probíhá první boukání ve věku cca 7 měsíců, zapouští se na 3. plnohodnotné říji, tedy v hmotnosti 130-140 kg. Tyto kategorie se krmí v návaznosti na

- prvé 3 dny po odstavu, kdy se zvířata nekrmí (zástava mléka), 4. den se již krmí komplexní krmná směs KPK (KPB).

- prvé 3 dny po zapuštění a dále tvorby placenty v prvním měsíci březosti. Dobrý výživný stav, tedy kondice zvířat v době zapuštění a dostatečná výživa zvířat v tomto období působí příznivě na počet a jakost uvolněných vajíček. U prasniček nutno v tomto případě uplatnit flushing před jejich zapouštěním, u prasnic v době první říje po odstavu. Flushing je krátkodobé výrazné zvýšení KD a tím i navýšení energie, což u moderních genotypů prasnic znamená prakticky do zapuštění krmit ad-libitně směsí KPK, méně již KPB. Kondici zvířat možno v současné době určovat

- subjektivně, založeném na empirii posuzovatele (5-bodový rozsah), přičemž přípustná kondice po odstavu selat má být 2,5,

- objektivně o systémem, který monitoruje a vyhodnocuje délkové a šířkové proměnné exteriéru

prasnic (kamerový systém snímá délku a šířku hřbetu), o monitoringu výšky tuku v bedrech (ultrazvuk), přičemž optimální kondice

odpovídá 16-18mm. Po zapuštění se u zvířat přechází na krmení směsí KPB. První 3 dny s krmí málo, a to v celkovém množství směsi 1,8kg/den. Je to z důvodu nízké tvorby progesteronu, který se při vyšší dávce odbourává a není pak schopen udržet plody. Následujících 20 dní se krmí dávka 2 kg KPB. 7.1.2. Prasnice březí První třetinu březosti, tedy do 84. dne od zapuštění, nutno prasnice krmit směsí KPB relativně málo, v množství 2,3kg KPB/den. Do 112. dne se pak dávka směsi zvyšuje o 10-20% (3-3,5kg). Tato krmná strategie by měla zabezpečit přírůstek za celé období březosti 45kg u prvniček, 35kg u ostatních prasnic. Krmí se 2x denně. 7.1.3. Prasnice rodící a kojící Krmení před porodem a po porodu probíhá co nejrychlejším přechodem ze směsi KPB na KPK. Technika krmení do porodu sleduje vyprázdnění střeva prasnice, které by překáželo porodním cestám. Z tohoto důvodu platí pravidlo 3,2,1,0, což znamená, že 5 dní před porodem snižuje krmná dávka na 1/3, 3.-1. den před porodem se krmí pouze ovlhčená směs ve výše uvedených množstvích, v den porodu se nekrmí. K dispozici je pouze voda. Po porodu, z důvodu co nejvyšší produkce mléka, je snaha, aby prasnice přijala co nejvíce směsi KPK, odpovídající 110 a více MJ MEp/den, což představuje denní příjem okolo 10kg. V tomto případě lze volit krmnou strategii jak postupného zvyšování KD, vhodné pro starší genotypy (popsáno v kapitole kategorie prasat), tak krmení plné, ad-libitní dávky KPK, vhodné pro současné moderní plemena prasnic, vyznačující se vysokou zmasilostí. Nutno mít na paměti, že čím vyšší koncentrace ME v krmivu, tím vyšší mléčnost prasnice. Odstav prasnic sleduje jejich zaprhnutí, tedy náhlé potlačení produkce mléka. Tomu odpovídá i strategie krmení, popsané v kapitole Kategorie prasat. 7.2. Selata Filosofie krmení časně odstavených selat spočívá v tom, aby ve věku 28 dní byla schopna bez problémů přijímat pevnou stravu a jejich průměrná hmotnost se pohybovala v intervalu 7-8kg. Ačkoliv se jejich krmení v prvním týdnu realizuje sáním mleziva, později mléka v množství cca 600-800g/den, která jim poskytují veškeré živiny v optimálních poměrech,od 3. dne po porodu se praktikuje příkrm prestartérem ČOS1. Podává se malé množství, vícekrát denně, nejlépe suché s přístupem k pitné vodě. Vzhledem k tomu, že laktace od 2.týdne začíná klesat, dávku směsi ČOS1/den postupně zvyšujeme z 0,01kg/ks/den na počátku na 0,20-0,35kg/ks/den při odstavu. Je nutné, aby péči o prasnici i selata vykonával nejlepší, školený personál chovu. Věk a variabilita hmotnosti selat

věk hmotnost 0 1,2 – 1,4 21 5,5 – 7,5 28 6,5 – 9

7.3. Běhouni 7.3.1. Běhouni užitkoví Prasata v předvýkrmu jsou po selatech druhou nejcitlivější kategorií prasat. Jejich odpovídající výživa a krmení v tomto období rozhodujícím způsobem ovlivňuje růstovou intenzitu a uniformitu prasat ve výkrmu. V tomto smyslu se běhouni krmí ad-libitním způsobem kopmpetní krmnou směsí

- ČOS2 (startér), který se podává do 9. týdne věku, tedy do průměrné hmotnosti zvířat 18-20kg, přičemž celková spotřeba/1kus ČOS2 za období činí do 20kg,

- A1 krmené od 9.týdne do průměrné hmotnosti 35kg, jejíž spotřeba/1kus za období činí cca 35kg. V technice krmení běhounů se dbá, aby doba přechodu na novou směs byla postupná, v trvání 3-5dnů. Je rovněž vhodné, aby se uvedené KKS podávaly nejlépe suché, v granulované formě, při dosažení minimální tvrdosti granulí než v sypkém stavu. Předpokladem úspěchu odchovu běhounů je jejich ad-libitní přístup ke kvalitní vodě, jejíž potřeba činí cca 10% z živé hmotnosti zvířete. Případ technik mokrého/zvlhčeného krmení běhounů je ve velkochovech málo rozšířen pro jejich vyšší pracnost, náročnost a hygienické a mikroklimatické problémy. Nicméně v rámci malochovů lze velice zdárně uplatnit po odstavu krmit ČOS2 v teplé, kašovité formě (2 díly startéru:1díl vody), a to po dobu 14 dní a posléze přejít na suchou krmnou dávku do konce etapy předvýkrmu. Věk a variabilita hmotnosti běhounů

věk hmotnost věk hmotnost 28 6,5 – 9 63 22 – 29 35 8,5 – 12 70 26 – 34 42 11,5 – 15 77 30 – 39 49 14,5 – 19,5 84 34,5 – 44,5 56 18 – 24 91 38,5 – 49

7.3.2. Chovní kanečci a prasničky Během odchovu mají chovní běhouni poněkud jiné, specifické požadavky na výživu, kterou, pakliž je správně usměrněna, příznivě ovlivňuje jejich kondici, konstituci, zevnějšek, pohlavní funkce a tím i budoucí užitkovost. V tomto ohledu se jedná o krmnou strategii ve vztahu k dosažení správného poměru vývin kostry : svalstvo v jednotlivých obdobích odchovu. Výživa a krmení chovných běhounů je velmi intenzivní do 3 měsíců, stejně tak, jako u užitkových zvířat. Volí se tedy od odstavu (věk 28-35 dní) technika ad-libitního příjmu KKS ČOS2 a směsi A1 do 3 měsíců věku (30-40kg). V tomto období dochází v chovech plemenných prasat k předběžnému výběru pro další chov. Po něm se volí řízená technika krmení běhounů, a to s ohledem na pohlaví, přičemž denní příjem krmiva se určuje u obou pohlaví do věku 8 měsíců, kdy je realizován konečný výběr. V tomto období kanečci, resp. prasničky dosahují hmotnosti 120-140, resp. 90-110 kg. Obě pohlaví jsou krmena KKS PCH1 od 4. do 6. měsíce věku, posléze se přechází na směs PCH2. S ohledem na správný vývin kostry se dávky krmiva optimalizují na intenzitu růstu odpovídající průměrnému dennímu přírůstku 600, resp. 500g u kanečků, resp. prasniček. Technika krmení plemenných kanečků dle věku a hmotnosti

Věk (měsíce)

Hmotnost (kg)

Příjem KKS/den (kg)

kanečci prasničky 4 40 - 60 1,6 35 - 45 1,6 5 61 - 80 1,9 45 - 61 2,0 6 81 - 104 2,3 61 - 75 2,4 7 105 - 120 2,6 75 - 93 2,6 8 121 - 144 2,9 93 - 113 2,9

Po 8. měsíci věku jsou prasničky krmeny stejnou výší krmné dávky a stejnou směsí až do zapuštění, kanečci přecházejí do plemenitby. 7.4. Kanci Výživa této kategorie zvířat má velký vliv na jejich plodnost, pohlavní aktivitu, kvantitu a kvalitu semene. Jedná se zejména o BHB v krmivu, která je v úzkém vztahu k objemu spermatu, koncentraci a celkovému počtu spermií. Nedostatečná BHB a poměr N-látek a energie vede k ztučnění kance, což je hlavní příčina snížení jeho pohlavní činnosti a tím jeho brakace. Technika krmení plemenných kanců vychází z předpokladu, že intenzita růstu jednoletého kance (160kg) představuje denní přírůstek 220 g, dvouletého (200-250kg) 120-165 a dospělého 0kg. V tomto ohledu se zkrmuje KKS KA, která svou vysokou koncentrací bílkovin (rybí moučka a sušené mléko), minerálií a vitamínů plně pokrývá potřeby organismu zvířete na záchovu, přírůstek, produkci semene a doplňkovou potřebu (vyšší aktivita

v době odběru semene) včetně produkce tepla. Tato směs se mladým kancům do věku 1 roku krmí v množství 3,2kg, starším pak v množství 2,9kg/den. 7.5. Prasata užitková - výkrm Výkrm prasat svou produkcí jatečného prasete zakončuje celý okruh produkce na úseku chovu prasat. Do něho se promítají požadavky konzumenta a zpracovatele na nízký podíl tuku a protučnělého masa a vysoký podíl libové svaloviny. Tohoto cíle lze docílit opatřeními využívající na jedné straně zákonitosti růstu a vývinu, na druhé pak šlechtění spolu s výživou. Strategie výkrmu prasat je v současné době poněkud jednodušší, než tomu bylo dříve, kdy se dříve počítalo se značným rozpětím porážkových hmotností prasat, čemuž napomáhaly dřívější užitkové typy. Ty dovolovaly celkem bez problémů vykrmovat prasata do porážkových hmotností 80kg (šunkové prase), 100kg (lehká výseková prasata), 120kg (těžká výseková prasata), 150kg (lehká sádelná prasata) a 200kg (těžká sádelná prasata). Dnešní situace a požadavky na výkrm prasat výrazně zúžily variabilitu porážkových hmotností na úroveň odpovídající průměrné porážkové hmotnosti 105-108kg, což určitým způsobem usnadnilo i výživu této kategorie prasat. Optimum realizace jatečných prasat vychází ze znalosti požadavku zpracovatele na úroveň jatečné hodnoty prasat a znalosti průběhu a tvorby masa a tuku, což lze u různých doporučovaných hybridních kombinací určit chovateli pomocí testů populací čistokrevných a hybridních prasat staničními testy. Na jejich výsledky by měla navázat strategie a taktika jejich krmení ve výkrmnách. Ta v každém případě musí respektovat skutečnost, že

- moderní genotypy prasat nejvyšší tvorbu svalstva mají v první polovině výkrmu, tedy v intervalu hmotnosti 35-70kg, později tato ustává a nastává počátek intenzivnějšího ukládání tuku,

- vepříci od hmotnosti 70 kg vykazují oproti prasničkám podstatně vyšší žravost, tučnost a tím i vyšší konverzi krmiva, zatímco prasničky nižší žravost a vyšší podíl libového masa.

Z výše uvedených důvodů se ve výkrmu prasat volí řízené krmení prasat, spočívající ve skutečnosti, že cca od hmotnosti 70 kg nutno vepříky restringovat, prasničkám vždy umožnit ad-libitní příjem krmiva. S ohledem na optimální realizaci prasat na jatkách (SEUROP) se doporučuje volit oddělený výkrm dle pohlaví, kdy vepříkům cca od 70kg se krmná dávka omezuje na množství ne více než 2,7kg/den. Při výkrmu prasat, tak jako u všech kategorií prasat, se používají KKS, podávané v mokré, zvlhčené, či suché konzistenci. Do poloviny výkrmu (65-70kg) se tedy krmí ad-libitně, ve vyšším věku (do porážky) řízeně kompletní krmné směsi

- A1 (35-40kg) při spotřebě/kus cca 1,8 kg/den, - A2 (40-65) kg při spotřebě/kus cca 2,3kg/den, - CDP (do konce výkrmu) při spotřebě/kus cca 2,7kg/den.

Přechody z jedné na druhou krmnou směs možno realizovat - fázovou technikou výkrmu (postupný přechod během jednoho týdne), což velkochovy ve velké

většině s úspěchem aplikují, - skokem, který prasata vyrovnávají kompenzačním růstem (prakticky se realizuje málo), - multifázovou technikou výkrmu, kdy lze pro každý den/týden/výkrmovou fázi míchat optimální dávku

na bázi 2 KKS (jedna živinově bohatá, druhá chudá). 8. Živinová a energetická potřeba vychází z netto potřeby záchovy a produkce. Při tvorbě norem bývá tato korigována (zohledněním stravitelnosti, využitelnosti, účinností utilizace) na brutto potřebu, zakotvenou v „Potřebě živin a tabulkách výživných hodnot krmiv pro prasata“.