Toxoplazmou je nakažena zhruba třetinalidstva. Literatura uvádí, že se lze nakazit zešpatně omyté kořenové zeleniny, kontaktemse zahradní půdou nebo s kočičím trusema konzumací nedostatečně tepelně opra-covaného masa. Naše nové výsledky všakukazují, že dalšími a možná velmi význam-nými zdroji nákazy mohou být nechráně-ný pohlavní styk a zranění způsobená koč-kou. Přirozený cyklus toxoplazmy zahrnujemezihostitele – libovolného teplokrevnéhoživočicha, a definitivního hostitele, někte-rou kočkovitou šelmu. V buňkách mezihos -titele, tedy i člověka, se toxoplazma roz-množuje nepohlavně. Po krátké akutní fázivyvolané rychle se množícími tachyzoitypřechází do fáze toxoplazmózy latentní.Během ní přetrvávají pomalu se množícíbradyzoiti v tkáňových cystách v imuno -privilegovaných orgánech hostitele, tedymimo dosah běžných imunitních reakcí,např. v mozku, oku nebo varlatech. Kdyžmezihostitele uloví a sežere kočkovitá šel-ma, vznikají v buňkách střeva pohlavní sta-dia toxoplazmy, ta odcházejí do dutiny stře-va, kde se po vzájemném oplození vytvoříoocysty, jež se dostávají s trusem do pro-středí. Na vzduchu během zhruba 24 hodinoocysty dozrají a ve vhodném prostředí,třeba v zahradní půdě, přetrvají v infek -čním stavu mnoho měsíců až let.

Toxoplazma v těle mezihostitele nezahá-lí a snaží se nejrůznějšími způsoby zvýšitsvé šance, že se ocitne v žaludku konečné-ho hostitele, nebo že se alespoň přenesez nakaženého mezihostitele na mezihos-titele nenakažené. Výsledky těchto aktivitse projeví změnami v chování a v dalšíchvýše zmíněných vlastnostech mezihostite -le, tedy i člověka. Změny v chování naka-žených myší byly popsány již před 40 lety(Hutchison a kol. 1980). Že však toxoplaz-ma významně ovlivňuje i člověka, je známoteprve asi 20 let, přičemž mnoho výsledků

bylo získáno na pražské Přírodovědeckéfakultě Univerzity Karlovy (Flegr 2013).

Vliv na lidské chování a psychikuHistorie objevu působení tohoto parazitana lidské chování byla detailně popsánav knize Pozor, Toxo! (Academia, Praha2011). Jak už tomu často bývá, nejzajíma-vější objevy jsou získány vlastně náhodoua trochu z nouze. V 90. letech bylo určenona výzkum snad ještě méně peněz nežv současnosti, a tak jsme se snažili nahra-dit pokusy na drahých zvířatech studie-mi na levnějších studentech. V případě vý -zkumu vlivu parazitů na chování hostitelejsme měli situaci ulehčenou, neboť zhrubačtvrtina studentů přicházela na fakultu jižnakažená. Oproti myším měli ještě jednupodstatnou výhodu – nemuseli jsme prac-ně a nákladně sledovat, jak se v určitýchsituacích chovají – stačilo se jich vhod-ným způsobem zeptat. Na základě znalos-ti životního cyklu toxoplazmy a výsledkůzískaných na zvířatech jsme vytvořili saduasi 10 otázek, a ty jsme pouze za účelemzmatení protivníka (pokusných osob) za -

míchali mezi 180 otázek standardního psy-chologického dotazníku. Po jeho vyplněníjsme studenty otestovali na toxoplazmózua statisticky jsme ověřili, zda se liší odpo-vědi nakažených a nenakažených. Ukáza-lo se, že se nejen rozcházeli v odpovědíchna řadu z vytipovaných otázek, ale lišilyse i jejich osobnostní profily zjišťovanépomocí zmíněného psychologického do -tazníku. Nakažené ženy byly vřelejší, spo-lečenštější, lehkomyslnější a důvěřivější,zatímco nakažení muži byli uzavřenější,podezřívavější a méně ochotní respektovatspolečenské normy. V dalších letech jsmezjistili, že se rozdíly oproti osobám nena-kaženým s dobou od infekce postupněprohlubují. To dokládá, že příčinou pozo-rovaných změn byla nejspíš právě náka-za, a naopak činí méně pravděpodobnoumožnost, že by se lidé s určitou psychic-kou dispozicí snáze nakazili.

Zajímalo nás, zda infikované osoby pou-ze jinak odpovídají do dotazníků, nebo sei jinak chovají v reálném životě. Studentiproto prošli řadou etologických pokusůsledujících, zda se pozměněná psychikaprojevuje i v jejich chování. Ukázalo se, žeano. Nakažené ženy přicházely ve srovnánís nenakaženými na pokusy lépe a náklad-něji oblečené, mívaly více ozdob a chova-ly se důvěřivěji – např. bez protestů nebootázek ochutnaly podezřelou tekutinu čipodepsaly prázdný papír. Naopak nakaže-ní muži se oblékali méně pečlivě i méněnákladně, do pokusu často přicházeli v neprávě nejčistších džínách a v sepranýchkošilích. Byli podezřívavější – vyptávali se,co s podepsanými papíry budeme dělata zda tekutina není toxická. Rozdíly seprojevily i v jednání nakažených a nena-kažených během experimentálních her.Např. ve hře na diktátora, při níž studentA – diktátor dostane 50 Kč a může poslatlibovolnou částku anonymnímu spoluhrá-či – studentu B, posílali nakažení, a tomuži i ženy, méně peněz.

Výsledky z výkonnostních testůNakažení hlodavci dosahují ve výkonnost-ních testech (např. v testu reakčních rych-lostí či testech paměti) horších výsledků.Totéž jsme pozorovali u pokusných osob.Nejnápadnější rozdíly se projevily v testechměřících rychlost reakce na jednoduchýpodnět. U nakažených mužů i žen jsmezjistili prodloužené reakční časy, přičemžjejich výkon se opět s dobou od infekce(odhadované na základě hladiny specific-kých protilátek) zhoršoval. Prodlouženíreakčních časů u nakažené myši zřejměpodstatně zvyšuje šanci, že se stane kořis-tí kočky. U moderního člověka sice k něče-mu takovému běžně nedochází, ale není todůvod k radosti. Nakažené osoby vykazu-jí zhruba 2,6× vyšší pravděpodobnost, žese stanou obětí dopravní nehody, ať v rolichodce, nebo řidiče. Tato studie byla usku-tečněna dvakrát v Praze a dvakrát v zahra-ničí. Např. studie s téměř 3 900 vojenský-mi řidiči ukázala, že Rh negativní řidičinakažení toxoplazmózou mají 6× vyššíriziko autonehody než řidiči nenakažení(Flegr a kol. 2009). Další zahraniční vý -zkum poté přinesl závěry, že infikovanílidé mají i obdobně zvýšenou pravděpodob -nost pracovního úrazu (Alvarado-Esquivela kol. 2012).

ziva.avcr.cz 268 živa 5/2016

1

Jaroslav Flegr

Vliv parazita toxoplazmy na lidské chování, psychiku, sex, reprodukci a zdraví

Bude-li se volit parazit roku 2016, dovolil bych si nominovat prvoka toxoplaz-mu Toxoplasma gondii. Málokterý parazit totiž zasahuje do lidského života takčasto, tak hluboko a tolika různými způsoby jako tento vzdálený příbuznýkrvinkovek – původců malárie. Toxoplazma ovlivňuje, jak se chováme, měnínáš osobnostní profil, vkus, tělesný vzhled, psychomotorickou výkonnost, sexuál -ní preference a sexuální chování, spoluurčuje, zda se nám narodí syn nebodcera, dítě s vývojovou vadou, nebo dítě zdravé, zvyšuje nebo snižuje pravděpo -dobnost některých chorob, včetně závažných onemocnění psychických a třebai kardiovaskulárních. Patrně je zodpovědná i za místní rozšíření některýchva riant genů, třeba genu pro Rh negativitu. Řada zásadních objevů přitom bylapublikována právě v letošním roce.

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

Změna pachových preferencíNejnápadnější behaviorální změnu pozoro -vanou u infikovaných hlodavců představu -je posun v pachových preferencích. Zdra-vá myš i krysa nebo potkan mají vrozenýstrach z pachu kočky a snaží se vyhýbatmístům, kde je kočka nebo její moč cítit.Naopak nakažení hlodavci se přednostnězdržují právě na takových místech. I u člo-věka bylo zaznamenáno, že nakažení mužihodnotí pach vysoce naředěné kočičí močijako relativně příjemnější než muži nena-kažení (Flegr a kol. 2011). Moč byla rozředě -na do té míry, že hodnotitelé nedokázaliurčit, o jaké pachové vzorky jde. Efekt seprojevil pouze u kočky, nikoli u dalšíchčtyř druhů zvířat. Je zajímavé, že na pacho-vé preference žen měla nákaza vliv přes-ně opačný, nakažené ženy hodnotily pachkočky jako méně příjemný. V r. 2016 vyšlanašim zahraničním kolegům v časopiseCurrent Biology práce (Poirotte a kol.) do -kládající, že i toxoplazmou nakažení šim-panzi upřednostňují místa, kde cítí močlevharta. Toxoplazmě tedy její trik se změ-nou pachových preferencí nakaženýchhostitelů možná donedávna vycházel i u na -šich blízkých evolučních předků, třeba do -konce i u afrických příslušníků našehodruhu. Lidoopi totiž tvoří důležitou slož-ku potravy velkých kočkovitých šelema i v současnosti je většina lvů a levhartůve volné přírodě nakažená.

Změny v morfologiiNěkteří paraziti dokážou výrazně měniti vzhled svého hostitele. Např. motolicepodivná (Leucochloridium paradoxum),

která se potřebuje dostat z plže jantarkyobecné (Succinea putris) do žaludku hmy-zožravého ptáka, promění drobné tykadlotohoto malého plže v barevný a pulzujícíorgán připomínající housenku. Cesta dožaludku ptáka je pak už jednoduchá. I toxo -plazma dokáže ovlivnit vzhled svého lid-ského hostitele, i když není úplně jasné,jakým způsobem a hlavně proč. S velkoupravděpodobností jde o vedlejší projevyjiných aktivit zaměřených spíše na změ-ny v chování hostitele. Toxoplazma doká-že zvednout u nakažených samců labora-torních potkanů hladinu testosteronu. Tímnejspíš zvýší jejich pohlavní aktivitu, a tedyi pravděpodobnost, že dojde k jejímu čas-tějšímu přenosu pohlavní cestou. Testo -steron však má řadu účinků i na morfolo-gii člověka. Infikovaní muži-studenti jsouv průměru o 3 cm vyšší, mají menší poměrdruhého ku čtvrtému prstu na ruce a ženyhodnotí jejich tváře na fotografiích jakomužnější (obr. 4).

Sexuální chováníJestliže toxoplazma zvyšuje hladinu tes-tosteronu, asi bychom očekávali, že infi-kované osoby budou žít pestřejším sexuál -ním životem. Naše současné výsledky(Flegr a Kuba 2016) však ukazují něco jiné-ho. Rozhodně se věnují spíše konvenčněj-ším sexuálním aktivitám, a i to s menšímnasazením, než jejich nenakažení vrstev-níci. Je možné, že vzestup testosteronuv prvních měsících nebo snad letech ponákaze vystřídá jeho pokles ve zbytku ži -vota – něco podobného jsme pozorovaliu nakažených žen (viz dále v textu). Mož-ná také na infikované časem dopadnoudůsledky jejich zhoršeného zdravotníhostavu. Co funguje u krátkověké myši, kte-rá se v přírodě dožívá v průměru jednohoaž dvou měsíců, nemusí nutně fungovatu člověka. Z uvedeného pravidla týkající-ho se menší pestrosti pohlavního životanakažených lidí existuje jedna nesmírnězajímavá výjimka. Výše uvedená studieprovedená na asi 6 tisících osobách, kterávyšla teprve v srpnu tohoto roku, ukáza-la, že nakažení muži se sice věnují spíšeběžným sexuálním aktivitám, průkazně jevšak více vzrušuje masochistický sex. Jakjsme na to přišli a proč jsme právě tohlestudovali? Něco podobného totiž zřejměplatí u hlodavců. Když singapurští kole-gové zkoumali, jak toxoplazma dokážezařídit, aby nakažená zvířata vyhledávalamísta, kde páchne, resp. nyní již voní koč-ka, zjistili, že umí demetylací příslušných

regulačních míst v DNA přeprogramovaturčité nervové okruhy v hypotalamu. Pod-něty, které u nenakažených hlodavců vy -volávají strach, začnou u „epigenetickymodifikovaných“ hlodavců vyvolávat takésexuální vzrušení (Dass a Vyas 2014). Nastejném principu by mohl fungovat i maso-chismus. Je jasné, že zdrojem takovéhochování u člověka není toxoplazma. Okru-hy řídící u savců strach a sexuální vzruše-ní však spolu v mozku (ve střední amygda-le) sousedí, silné vzruchy se mezi nimimohou přelévat, takže společná aktivacenastává u mnoha jedinců v určitých situa -cích přirozeně. Toxoplazma pouze tutomožnost během své evoluce metodou po -kusů a omylů (mutacemi) objevila a na -učila se využívat pro zvýšení pravděpo-dobnosti vlastního přenosu do žaludkudefinitivního hostitele.

RozmnožováníŽenám nedávno nakaženým toxoplazmouse častěji rodí synové, zatímco nakaže-ným již dlouhou dobu spíše dcery. Stej-ný efekt byl pozorován i u experimentálněnakažených myší a je poměrně silný. Uká-zalo se např., že výskyt toxoplazmózy u tě -hotných žen v jednotlivých zemích silněkoreluje s poměrem novorozenců muž-ského a ženského pohlaví v příslušnýchstátech (Dama a kol. 2016). V zemích, kdese toxoplazmóza vyskytuje velmi častoa ženy se nakazí obvykle již v dětství, majítento poměr posunutý výrazně ve pro-spěch dcer. Jde přitom o třetí nejsilnějšífaktor z 15 studovaných, hned za prefe-rencí synů a počtem dětí v rodině a předcelkovou nemocností a hrubým domácímproduktem na hlavu. U infikovaných žentaké trvá těhotenství v průměru o více nežjeden den déle (Kaňková a Flegr 2007) a je -jich děti vykazují v prvních letech životapomalejší psychomotorický vývoj (Kaňko-vá a kol. 2012). Zakladatel české parazitolo -gie prof. Otto Jírovec již v 60. letech popsal,že zhruba 84 % matek dětí s Downovýmsyndromem je nakaženo toxoplazmou, při-čemž u matek zdravých dětí i u otců dětís tímto onemocněním byla frekvence náka-zy jen asi 30 %. Jak si toto všechno vysvětlu -jeme? Toxoplazma s největší pravděpo-dobností vypíná nebo zeslabuje některýmechanismus kontroly kvality vyvíjejícíchse embryí. Naprostá většina zárodků, a tozejména imunogennějších (vyvolávajícíchsilnější imunitní reakci) samčích, které sena začátku těhotenství usadí v děloze, je bě -hem prvních dnů nebo maximálně týdnů

živa 5/2016 269 ziva.avcr.cz

1 Cysta prvoka toxoplazmy Toxoplasmagondii v mozku laboratorně nakaženémyši. Výzkumy na Přírodovědecké fakultěUniverzity Karlovy ukázaly, že cysty jsoudosti rovnoměrně roztroušeny téměř vevšech oblastech mozku. Z archivu J. Flegra2 a 3 Je známo, že mozky pacientů se schizofrenií vykazují v určitých oblas-tech nižší hustotu šedé hmoty mozkové(na snímcích z magnetické rezonancečerveně nebo žlutě). Z našich výsledkůvšak vyplývá, že tato učebnicová pravdaplatí pouze pro pacienty, kteří jsou záro-veň nakaženi toxoplazmou (obr. 2; Horá-ček a kol. 2012). Mozky schizofrenikůbez infekce se od mozků zdravých kontrolních jedinců prakticky neliší (3)a stejně tak se neliší mozky nakaženýcha nenakažených kontrolních osob. Orig.J. Horáček, s laskavým svolením autora

32

8

6

4

2

0

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

potracena, protože nesly nějaké vývojovévady. Žena většinou ani nepozná, že otě-hotněla. Jestliže toxoplazma sníží přísnostkontroly kvality embryí, přežijí i zárodkys lehčími vadami (a větší podíl zárodkůsamčích). V důsledku toho se ženám rodívíce chlapců, a také více dětí s vývojovýmivadami, jejichž embryonální i postnatálnívývoj probíhá pomaleji.

Latentní toxoplazmóza a nemociDoživotní nákaza toxoplazmou se done-dávna nepovažovala za nemoc. Předpo-kládalo se, že nemá významný dopad nazdravotní stav člověka a pro ženu je dokon-ce výhodná, neboť ji chrání před nákazouv těhotenství. Ta totiž představuje velkériziko, neboť v případě přenosu parazitana plod může vyvolat závažné vývojovévady až potrat. V posledních 15 letech sevšak nahromadily poznatky, které neškod-nost toxoplazmózy velmi zpochybňují. Pře-devším se ukázalo, že infikované osobyvykazují bezmála třikrát vyšší riziko one-mocnění schizofrenií a bipolární poruchou.To zřejmě souvisí s faktem, že toxoplaz-ma kóduje ve svém genomu dva klíčovéenzymy účastnící se syntézy dopaminua tento neurotransmiter se díky tomu syn-tetizuje ve velkém množství v cystách pa -razita a jejich okolí. Právě vysoká hladinadopaminu způsobuje pozitivní symptomyschizofrenie, tedy halucinace a bludy. Téměřvšechna moderní antipsychotika snižujíhladinu dopaminu nebo blokují příslušnéreceptory pro dopamin. Toxoplazma dálehraje podle všeho důležitou úlohu při vzni-ku epilepsie, obsedantně kompulzivní po -ruchy a některých poruch učení. Infikovanítaké vykazují výrazně vyšší riziko sebe-vražd (Hsu a kol. 2014, Flegr 2015).

Výsledky z poslední doby přitom ukazu -jí, že vše uvedené může být jen vrcholkemledovce. Korelační studie ukázala, že rozdí-ly ve výskytu toxoplazmózy v jednotlivýchzemích vysvětlují velkou část variabilitycelkové nemocnosti v těchto zemích. Silnáje např. souvislost s některými onemoc-něními srdce, některými typy rakoviny,poruchami imunity a trávicími problé-my. Tyto poznatky jsme nedávno potvrdiliv průřezovém výzkumu provedeném na1 500 dobrovolnících (Flegr a Escudero2016). Současné poznatky jsou závažné

z klinického hlediska, zároveň však vrha-jí určitý stín pochybnosti na starší závěrytýkající se vlivu toxoplazmózy na lidskéchování. Je totiž vysoce pravděpodobné,že u mnoha behaviorálních projevů toxo -plazmózy nejde o výsledek manipulace zestrany parazita, ale pouze o projevy někte-rého chronického onemocnění. Pro tentozávěr svědčí i skutečnost, že nákaza ovliv-ňuje muže a ženy často opačně. Přitomobecně muži a ženy reagují opačně na chro-nický stres – ženy se chovají otevřeně, po -máhají a očekávají pomoc, stresovaní mužise uzavřou do sebe. Velká část psychic-kých změn pozorovaných u nakaženýchosob se dá vysvětlit právě tímto způsobem.

Role toxoplazmózy v geografické distribuci genu pro Rh negativituPřítomnost osob s Rh pozitivní a Rh nega-tivní krví v jedné populaci zůstává velkouevoluční záhadou. Vzhledem k tomu, žeRh pozitivní děti narozené Rh negativnímmatkám ještě nedávno ve velkém umíralyna hemolytickou anémii, měly by v které-koli populaci brzy zcela převládnout buďRh negativní, nebo Rh pozitivní osoby.V evropské populaci se přitom vyskytujezhruba 16 % Rh negativních, tedy osobnesoucích dvě kopie genu RHD s delecízahrnující prakticky celý gen. V Africečiní jejich zastoupení asi 5 % a ve východ-ní Asii přibližně 1 %. Jako možné vysvět-lení přetrvávání obou variant genu v popu-laci byla již dávno navržena selekce veprospěch heterozygotů. Tento model před-pokládá, že nositelé jedné varianty genupro Rh pozitivitu a jedné pro Rh negativi-tu (tedy varianty s výše zmíněnou delecí)vykazují největší biologickou zdatnost vesrovnání s ostatními členy populace. Neby-lo však známo, v čem by tato výhoda mělaspočívat. To není příliš překvapivé, protožedodnes neznáme ani biologickou úlohuRh proteinu. Zhruba před 10 lety jsmevšak ukázali, že Rh pozitivita chrání svénositele před některými negativními vli-vy latentní toxoplazmózy (Novotná a kol.2008). Zatímco reakční časy Rh negativníchosob se po nákaze toxoplazmou velicerychle a výrazně zhorší, u Rh pozitivníchhomozygotů probíhá zhoršení postupněa u Rh pozitivních heterozygotů k němunejspíš vůbec nedochází. Nová studie

(Flegr 2016) ukázala, že efekt Rh na reak -ční časy zřejmě nebude jediný a patrně aniten nejdůležitější. Výskyt řady závažnýchnemocí, mnohdy právě těch, které častějipostihují osoby s toxoplazmózou, závisípozitivně na výskytu Rh negativních osoba negativně na výskytu Rh pozitivníchheterozygotů v jednotlivých zemích. Jinývýzkum provedený na velkém vzorku 3 100osob (Flegr a kol. 2015) zase doložil, že Rhnegativní jedinci jsou v průměru mnohemnemocnější než Rh pozitivní (Rh poziti-vita představuje dominantní znak, takžeRh pozitivní osoby zahrnují homozygotyi heterozygoty). Zatím není zcela jisté, zdajsou Rh pozitivní heterozygoti chráněnipouze proti nemocem spojeným s toxo -plazmózou, nebo se ochrana týká i jinýchchorob. Možná však dnešní rozšíření va -rianty genu pro Rh negativitu souvisí s pů -vodním rozšířením toxoplazmózy ve svě-tě. Před domestikací kočky se zřejmětoxoplazmóza objevovala v Evropě vzácně,protože zde nebyly příliš rozšířeny kočko-vité šelmy, s nimiž by se lidé dostávali čas-těji do styku. Proto se zde mohla rozšířitvarianta genů pro Rh negativitu. Stejně takje ovšem možné, že dnešní rozšíření tétovarianty genu odráží geografické rozšířeníněkteré jiné nemoci nebo nemocí.

Co dálVýzkum vlivu toxoplazmózy na lidskéchování začal před čtvrt stoletím vlastněz hmotné nouze. Byl to od začátku ris-kantní podnik, o němž jsme netušili, zdaněkam povede a jestli poskytne alespoňnějaké publikovatelné výsledky. Zdánlivěokrajový projekt základního výzkumu sev průběhu času nejen ukázal jako nesmír-ně zajímavý, ale postupně přinesl i množ-ství poznatků slibujících dosti zásadnídopady na budoucí klinickou praxi. V sou-časnosti se snažíme hlavně s dobrovolníkysdruženými kolem naší stránky Pokusníkrálíci (http://pokusnikralici.cz) zjistit, jakédalší efekty má toxoplazmóza na zdravíjedince i na veřejné zdraví. Pátráme taképo jiných parazitech, kteří ovlivňují cho-vání člověka. Takové výzkumy totiž nej-spíš ve světě ani nezačaly a jediným v tom-to ohledu prostudovanějším parazitem jetoxoplazma. Zároveň se snažíme objasnitbiologické funkce Rh proteinu a příčinyRh polymorfismu. Projektů máme rozdě-laných ve skutečnosti mnohem více a ně -které z nich se mohou na první pohled zdátsnad ještě bláznivější, než se jevil projektstudia vlivu toxoplazmózy na lidské cho-vání na počátku 90. let. Jestli nám chcetes výzkumy pomoci, nezapomeňte se po -dívat na internetovou stránku Pokusníkrálíci.

Použitá literatura uvedena na webu Živy.

ziva.avcr.cz 270 živa 5/2016

4

4 Toxoplazma nejspíše ovlivňuje i lidský vzhled. Nakažení studenti jsouna fotografiích v průměru ženami hodno-ceni jako dominantnější a mužnější. Tento rozdíl je patrný i na tzv. kompozit-ních fotografiích. Levý obr. je složen z 22 snímků nenakažených jedinců, pravý z 22 fotografií studentů nakaže-ných toxoplazmou. Foto z archivu J. Flegra. Snímky převzaté z knihy Pozor, Toxo! (Academia, Praha 2011)

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.