Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Alšovo nábřeží 6, Praha 1

Vliv návykových látek na dutinu ústní

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Praha 2013 Andrea Koukalová

Vliv návykových látek na dutinu ústní

Absolventská práce

Andrea Koukalová

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Alšovo nábřeží 6, Praha 1

Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka Vedoucí práce: MDDr. Anna Hujová, Dis.

Datum odevzdání práce: 19. 4. 2013 Datum obhajoby:

Praha 2013

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval(a) samostatně, jen za pomoci vedoucího práce a že všechny použité prameny jsem uvedl(a) podle platného zákona v seznamu použité

literatury a zdrojů informací.

V praze, 19. 4. 2013 Podpis……………..

Chtěla bych poděkovat mé vedoucí práce, MDDr. Anně Hujové, Dis. za cenné rady, za skvělé vedení práce a také za její trpělivost. Dále bych chtěla poděkovat společnosti Drop-in, která mi velmi přispěla ke zpracování mé praktické části a poskytla mi neopakovatelnou zkušenost. V neposlední řadě velké díky patří všem mým klientům.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve středisku vědeckých informací vyšší zdravotnické školy a střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.

Podpis…………………

ABSTRAKT

Andrea Koukalová Vliv návykových látek na dutinu ústní Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: MDDr. Anna Hujová, Dis. Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 70 stran

Název absolventské práce zní „Vliv návykových látek na dutinu ústní“. Práce je rozdělena na

dvě části, na část teoretickou a část praktickou.

V teoretické části je popsána fyziologická anatomie dutiny ústní, jsou zde vymezené pojmy

„závislost“ a „intoxikace“, v další kapitole najdeme rozdělení návykových látek dle rizika

vzniku závislosti a podle jejich charakteru, každá skupina návykových látek je zde stručně

popsaná. Následuje kapitola věnovaná pouze metamfetaminu (pervitinu). Zde je popsána jeho

historie, chemické složení, akutní a chronické účinky, dávkování, syndrom předávkování a

jednotlivé způsoby aplikace. Poslední kapitola teoretické části se zaměřuje na patologii dutiny

ústní typickou pro uživatele metamfetaminu (pervitinu). Jsou zde popsány onemocnění jako je

zubní kaz, plakem podmíněné záněty dásní (gingivitida) a parodontu (parodontitida),

leukoplakie, karcinom jazyka a tvářové sliznice a další.

Praktická část je věnována vyhodnocení dotazníkového šetření, pozorování závislých osob a

zhodnocení fotografií zachycujících stav dutiny ústní u uživatelů pervitinu

Tyto metody průzkumu mají za úkol prokázat, že užívání metamfetaminu (pervitinu) má

negativní vliv na dutinu ústní a že se v ústech závislých osob můžeme setkat s bohatými

klinickými projevy odpovídajícími jejich závislosti.

V neposlední řadě práce obsahuje závěr spolu s vyhodnocením předem stanovených hypotéz.

Klíčová slova: Návykové látky, dutina ústní, intoxikace, metamfetamin, onemocnění

ABSTRACT

Andrea Koukalová Vliv návykových látek na dutinu ústní The influence of addictive substances on the oral cavity Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Supervisor: MDDr. Anna Hujová, Dis. Graduate thesis, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 70 pages

The graduate thesis deals with the influence of addictive substances on the oral cavity.

The theoretical part describes the physiological anatomy of the oral cavity. Terms such as

addiction and intoxication are defined there. In the next chapter we can find the division

of addictive substances according to the risk of addiction and according to their character,

each group of addictive substances is briefly described there. A chapter devoted only to

methamphetamine (meth) follows. Its history is described, as well as chemical composition,

acute and chronic effects, dosage, overdose syndrome and particular methods of application.

The last chapter of the theoretical part is focused on the pathology of the oral cavity which is

typical for users of methamphetamine (meth), diseases such as dental caries, gingivitis and

periodontitis, both caused by plague, leukoplakia, carcinomas of the tongue and buccal

mucosa. The practical part is devoted to the appraisal of questionnaires, observation addicted

people and appraisal of photographs that show the condition of the oral cavity of the users of

methamphetamine. These survey methods are designed to demonstrate that the use of

methamphetamine (meth) has a negative effect on the oral cavity and we can encounter many

clinical symptoms in response to their addiction. In conclusion of the thesis the predetermined

hypotheses are evaluated.

Key words: addictive substance, oral cavity, intoxication, methamphetamine, diseases

Obsah

ÚVOD ..................................................................................................................................................... 10

1. Teoretická část .............................................................................................................................. 12

1.1. Anatomie dutiny ústní ........................................................................................................... 12

1.1.1. Dutina ústní (Cavum oris) .............................................................................................. 12

1.1.2. Rty (Labia oris) ............................................................................................................... 12

1.1.3. Tvář (Bucca) ................................................................................................................... 13

1.1.4. Předsíň dutiny ústní (Vestibulum oris) .......................................................................... 13

1.1.5. Zubní oblouky (Arcus dentalis) ...................................................................................... 13

1.1.6. Zuby (Dentes) ................................................................................................................ 14

1.1.7. Dáseň (Gingiva) ............................................................................................................. 16

1.1.8. Závěsný aparát zubu (Parodont) ................................................................................... 17

1.1.9. Ozubice (Periodontium) ................................................................................................ 17

1.1.10. Alveolární kost (Os alveolaris) ....................................................................................... 18

1.1.11. Jazyk (Lingua) ................................................................................................................ 18

1.1.12. Patro (palatum) ............................................................................................................. 19

1.1.13. Slinné žlázy (Glandulae salivariae) ................................................................................ 19

1.2. Vymezení pojmu závislost a intoxikace ................................................................................. 21

1.3. Návykové látky ...................................................................................................................... 22

1.3.1. Rozdělení návykových látek .......................................................................................... 22

1.3.2. Charakteristika jednotlivých skupin .............................................................................. 23

1.2.1.1. Cannabinoidy ......................................................................................................... 23

1.2.1.2. Opiáty (Opioidy) .................................................................................................... 23

1.2.1.3. Stimulanty (stimulancia, psychostimulancia) ........................................................ 24

1.2.1.4. Halucinogeny ......................................................................................................... 25

1.2.1.5. Trankvilizéry (Sedativa) ......................................................................................... 26

1.2.1.6. Těkavé látky (prchavé látky) .................................................................................. 26

1.4. Metamfetamin ...................................................................................................................... 27

1.4.1. Historie metamfetaminu = „pervitinu“ ......................................................................... 27

1.4.2. Chemické složení metamfetaminu ................................................................................ 28

1.4.3. Akutní účinky metamfetaminu ...................................................................................... 30

1.4.4. Chronické účinky metamfetaminu ................................................................................ 32

1.4.5. Nežádoucí účinky metamfetaminu ............................................................................... 32

1.4.6. Dávkování metamfetaminu ........................................................................................... 33

1.4.7. Předávkování metamfetaminem ................................................................................... 33

První pomoc v případě předávkování metamfetaminem ......................................................... 34

1.4.8. Možnosti aplikace pervitinu .......................................................................................... 34

1.5. Vliv metamfetaminu na dutinu ústní .................................................................................... 36

1.5.1. Patologie dutiny ústní uživatelů metamfetaminu ......................................................... 36

1.2.1.7. Suchost v ústech (Xerostomie) .............................................................................. 36

1.2.1.8. Zubní kaz ................................................................................................................ 37

1.2.1.9. Zubní kámen .......................................................................................................... 37

1.2.1.10. Zánět dásní (gingivitis) ........................................................................................... 39

1.2.1.11. Parodontitis ........................................................................................................... 40

1.2.1.12. Atrice a erozivní změny na tvrdých zubních tkáních ............................................. 41

1.2.1.13. Orální leukoplakie.................................................................................................. 42

1.2.1.14. Karcinom jazyka (Dlaždicobuněčný karcinom) ...................................................... 43

1.2.1.15. Karcinom tvářové sliznice ...................................................................................... 43

1.2.1.16. Poruchy temporomandibulárního kloubu ............................................................. 44

2. Praktická část................................................................................................................................. 45

2.1. Cíl práce ................................................................................................................................. 46

2.2. Hypotézy ................................................................................................................................ 47

2.3. Metodika výzkumu ................................................................................................................ 48

2.3.1. Dotazníkové šetření ....................................................................................................... 48

2.3.2. Pozorování ..................................................................................................................... 59

2.3.3. Fotodokumentace ......................................................................................................... 60

3. Závěr .............................................................................................................................................. 69

Zdroje .................................................................................................................................................... 71

Seznam obrázků .................................................................................................................................... 73

Seznam tabulek ..................................................................................................................................... 74

Seznam grafů ......................................................................................................................................... 75

Přílohy ................................................................................................................................................... 76

10

ÚVOD

V dnešní, trochu hektické době se lidé snaží najít různé způsoby relaxace. Většina z nás sáhne

po knize, jde na procházku, zasportovat si nebo se jen potěšit s přáteli. Bohužel někteří jedinci

sáhnou po jiném druhu relaxace. Po návykové látce, která s sebou přináší téměř okamžitou

úlevu od starostí dnešní doby, která ráda ukazuje svět v jiných barvách a která ho dělá

krásnějším. Zároveň s sebou přináší také množství zdravotních a sociálních problémů,

spoustu nejistoty a strádání. Důvody, proč se lidé na drogovou scénu ubírají, jsou různé. To

ale nic nemění na tom, čím si tito lidé poté musejí projít a jaké to má fatální dopady na jejich

zdravotní a psychický stav.

Užívání návykových látek je bezesporu hodně diskutované téma, které je opravdu závažné.

Vždyť podle statistik umírá stále více lidí v důsledku zneužívání návykových látek. A už

dávno to není problematika týkající se jen dospělých, dostupnost drog se zvyšuje snad

každým dnem a narůstá čím dál více mladých uživatelů, kteří s tím rádi experimentují.

Důvod, proč jsem se rozhodla psát právě tuto práci je jednoduchý. Myslím si, že v oboru

stomatologie a dentální hygieny je tato tématika často úplně opomíjená a že to je chyba. Lidé

se zaměřují především na účinky alkoholu a cigaret, ale na účinky „tvrdých“ drog se často

zapomíná. Přitom se i „tvrdé“ drogy podepisují na zdraví dutiny ústní a především chrupu.

Právě stomatologové i dentální hygienistky by, podle mého názoru, mohli být jedni z těch,

kdo by mohli prokázat užívání návykové látky včas a pomoci tak jejich uživateli.

Ve své práci se zaměřuji především na problematiku zneužívání metamfetaminu neboli

pervitinu u mladých lidí. Právě pervitin je zde v České republice jednou z nejužívanějších

tvrdých drog. Jeho dostupnost je až neuvěřitelná a ceny jsou v porovnání s ostatními tvrdými

drogami velice nízké. To souvisí s tím, že ho vyzkoušelo a dále zkouší čím dál více lidí, kteří

hledají nějakou propustku ze stereotypu a uzavřenosti dnešní společnosti. A právě těmto

lidem bychom mohli být schopni ukázat nový a lepší směr života nebo alespoň částečně

zvednout jeho kvalitu.

V teoretické části mé práce bych ráda vystihla pojem závislost, popsala anatomickou a

histologickou skladbu dutiny ústní a poté se zaměřila na návykové látky. Obecně popíši dělení

návykových látek a detailně se zaměřím jen na jednu. Na metamfetamin. Důvody, proč jsem

si vybrala právě jej, jsou výše uvedeny. Budu se zaměřovat na všechny informace o něm, na

11

jeho historii, chemické složení, způsoby užívání, mechanismus účinku na lidský organismus,

dávkování, předávkování atd.

Svou prací bych chtěla potvrdit hypotézu, že užívání pervitinu má prokazatelně špatný vliv na

zdraví dutiny ústní a chrupu. Ráda bych také zvedla zájem o toto téma i v oboru stomatologie

a dentální hygieny, protože počet uživatelů stále narůstá a je dost pravděpodobné, že i

takovýto člověk může vyhledat právě naši pomoc.

12

1. Teoretická část

1.1. Anatomie dutiny ústní

1.1.1. Dutina ústní (Cavum oris)

Dutina ústní se nachází v dolní obličejové části ve střední rovině, je vstupní branou

do lidského organismu a tvoří začátek trávicího i dýchacího systému. Funkce dutiny

ústní jsou velice rozmanité. Umožňuje nám příjem a zpracování potravy, chuťové

vnímání, tvorbu řeči (fonaci a artikulaci) a dýchání.

Dutina ústní je složena z mnoha částí a orgánů, které mají své specifické vlastnosti a

funkce. Vnější část dutiny ústní je tvořena frontálně dvěma rty (labia oris) a laterálně

tvářemi (buccae), tyto části tvoří tzv. ústní štěrbinu (rima oris). Strop tvoří měkké a

tvrdé patro (palatum molle a palatum durum) a dno tvoří ústní baze neboli spodina

dutiny ústní. Dutina ústní končí v místě, kde začíná úžina hltanová (istmus faucium).

Lze ji rozdělit do dvou částí, které jsou od sebe vzájemně odděleny zubními oblouky.

Vnější část se nazývá předsíň (vestibulu oris) a vnitřní část vlastní dutina ústní

(cavum oris proprium).

1.1.2. Rty (Labia oris)

Rty tvoří fyziologický přechod mezi kůží obličeje a sliznicí dutiny ústní. Rozlišujeme

horní ret (labium superius) a dolní ret (labium inferius), oba rty se setkávají a tvoří

ústní koutky (anguli oris).

Podkladem rtů je velký kruhový sval (musculus orbicularis oris) a přilehlé mimické

svaly. Rty se skládají ze tří částí:

• Kůže: Je tuhá a citlivá, v jejím podslizničním vazivu se nacházejí potní a

mazové žlázky a drobné chloupky (u mužů vousy). Je kryta vrstevnatým

dlaždicovým epitelem, který podléhá rohovění.

• Retní červeň: Má výrazně červeno-růžovou barvu, která je podmíněna

vysokou koncentrací drobných kapilár. Neobsahuje potní žlázky ani

chloupky, ale můžou se zde vyskytovat žlázky mazové. Je kryta vrstevnatým

dlaždicovým epitelem, který má menší schopnost rohovění než na kůži.

13

• Sliznice: Tvoří vnitřní část rtu. Má růžovou barvu, je méně citlivá než vnější

části rtů a obsahuje velké množství drobných slinných žlázek (glandulae

labiales). Je kryta vrstevnatým dlaždicovým epitelem, který je nerohovějící.

1.1.3. Tvář (Bucca)

Oblast tváře nalezneme směrem laterálním od nasoretního žlábku (sulcus

nasolabialis) až k okraji žvýkacího svalu (musculus masseter) a směrem vertikálním

od baze dolní čelisti (mandibula) až k okraji jařmového oblouku (arcus zygomaticus).

Podkladem tváře je tvářový sval (musculus buccinator) a tukový polštář (corpus

adiposum buccae), který podmiňuje tvar tváře.

• Kůže tváře: Je tenká, světle růžová a obsahuje drobné chloupky (u mužů

vousy) a bohatou síť kapilár. Je kryta vrstevnatým dlaždicovým epitelem

(rohovějícím)

• Sliznice tváře: Je totožná jako sliznice rtů. Je kryta vrstevnatým dlaždicovým

epitelem nerohovějícím a obsahuje četné množství slinných žlázek (glandulae

buccales), v oblasti molárů nalézáme glandulae retromolares

.

1.1.4. Předsíň dutiny ústní (Vestibulum oris)

Předsíň dutiny ústní má štěrbinovitý charakter a tvarem se podobá koňské podkově.

Zevně je ohraničena bukálně tvářemi a vestibulárně horním a dolním rtem, vnitřně je

ohraničena horním a dolním zubním obloukem (arcus dentalis). Ve vestibulu úst

můžeme nalézt velké množství drobných slinných žlázek a laterálně u horního

zubního oblouku vývod velké příušní žlázy (ductus parotideus, Stenonův vývod). Ve

střední čáře vestibula jsou patrné uzdičky horního a dolního rtu (frenulum labii

superioris et inferioris). Vyskytují se zde také menší slizniční a vazivové řasy.

1.1.5. Zubní oblouky (Arcus dentalis)

Tvoří alveolární kostní výběžek horní a dolní čelisti (maxilla, mandibula). Zubní

oblouky kryje alveolární sliznice a gingiva. Obsahují zuby a jejich přilehlé tkáně

(periodoncium, parodont)

14

1.1.6. Zuby (Dentes)

Zuby jsou drobné, tvrdé orgány bílé barvy, které jsou pevně ukotvené v alveolárním

výběžku. Během života se u jednotlivce vystřídají dva sety zubů. První set zubů se

nazývá chrup dočasný neboli mléčný (dentes decidui), následuje chrup stálý (dentes

permanentes). Oba sety se od sebe liší nejen tvarem a barvou zubů, ale především

počtem zubů. Dočasný chrup obsahuje 20 zubů, stálá dentice 28-32 zubů (třetí moláry

nemusí být u každého založeny, proto se počet zubů může lišit jedinec od jedince).

Chrup neboli dentice rozdělujeme na 4 kvadranty. Každý kvadrant stálé dentice

obsahuje dva řezáky (dentes incisivi), jeden špičák (dentes caninus), dva zuby třenové

(dentes premolares) a dvě nebo tři stoličky (dentes molares). Jednotlivé typy zubů se

od sebe liší tvarem, velikostí, ale i funkcí, kterou splňují.

Funkce zubů: uchopování, žvýkání a rozmělňování potravy, fonace.

Každý zub je tvořen čtyřmi částmi:

• Korunka zubu (Corona dentis): Viditelná část zubu, která se podílí na

uchopování potravy a jejím rozmělňování. Tvar korunky se liší podle typu

zubu.

• Krček zubu (Cervix dentis): Tvoří rozhraní mezi korunkou a zubním kořenem.

U zdravé dentice bývá krytý gingivou, která se k němu připojuje pomocí tzv.

gingivodentálního spojení.

• Kořen zubu (Radix dentis): Je pevně ukotven v zubním lůžku pomocí ozubice

(periodoncia). Velikost, délka i počet kořenů se u jednotlivých typů zubů liší.

Rozlišujeme zuby na jedno-kořenové, dvou-kořenové nebo tří-kořenové.

Kořen zubu je zakončen perforovaným hrotem zubu (apex radicis dentis),

kterými probíhají nervy a cévy.

• Dřeňová dutina (Cavitas dentis): nalezneme ji uvnitř zubu. Obsahuje nervy a

cévy, procházející kořenovým kanálkem (canalis radicis dentis). Dřeňová

dutina je v oblasti korunky zubu nejširší a směrem apikálním se zužuje do

kořenového kanálku.

15

Tkáně tvořící zuby se nazývají:

• Sklovina (Enamelum): Nejtvrdší tkáň lidského těla, pokrývající povrch

korunky. Barva je převážně bílá, ale může být lehce zabarvena do jiného

odstínu od bílé po žlutohnědou. Síla skloviny se liší, podle oblasti na které se

nachází. Nejsilnější bývá v oblasti incize a okluzních hrbolků (1,5 mm),

nejtenčí vrstva skloviny se nachází v krčkové oblasti korunky. Sklovina se

obsahuje z 97% anorganických látek, především hydroxyapatitu, který tvoří

sklovinná prismata. Buňky produkující sklovinu se nazývají ameloblasty.

• Zubovina (Dentinum): Je základní stavební část zubu, tvoří většinu objemu

zubu a určuje jeho tvar. Barva je žlutá, struktura vytváří dentinové tubuly, těmi

probíhají Tomesova vlákna a senzitivní nervová vlákna, která sahají až ke

sklovině a cementu, dále se v dentinových tubulech nachází tekutina, která

zprostředkovává přenos informací z vnějšího prostředí do vnitřku zubu.

Tomesova vlákna jsou výběžky odontoblastů, buněk, které produkují dentin.

Zubovina se skládá 70% z anorganických látek (především hydroxyapatitu) a

20% organických látek. Rozlišujeme tři typy dentinu a to: dentin primární,

sekundární a terciální, každý typ dentinu má charakteristické vlastnosti.

• Cement (Cementum): Cement pokrývá oblast zubního kořene a krčku, někdy

může přesahovat lehce i na sklovinu zubu. Síla cementu se na různých místech

liší, směrem apikálním se jeho síla zvětšuje. Jeho funkcí je připojení

Sharpeyových vazů, které drží zub pevně v lůžku = je fyziologickou součástí

parodontu. Cement se dělí na tři různé typy:

� Acelulární afibrilární cement: Neobsahuje buňky ani kolagenní

vlákna a neúčastní se na připojení Sharpeyových vazů. Nachází

se jen na některých místech na sklovině nebo kořenovém

dentinu.

� Acelulární fibrilární cement (Primární cement): Pokrývá téměř

celý kořen, nejvíce se nachází v krčkové a střední třetině zubu.

Podílí se na připojení Sharpeyových vazů k zubu.

� Celulární fibrilární cement (Sekundární cement): Nachází se

především v apikální části kořene a v oblastech, kde chybí

cement primární. Vyrovnává tak nerovnosti na povrchu kořene.

Nemá přímý vztah k připojení zubu s okolními tkáněmi. Buňky

produkující cement se nazývají cementoblasty.

16

• Zubní dřeň (Pulpa dentis): Zubní dřeň je měkká rosolovitá tkáň růžové barvy,

která vyplňuje dřeňovou dutinu a zubní kanálky. Je bohatě prokrvená a obsahuje

nervovou tkáň. Nervy a cévy do dřeně vstupují pomocí zúžení na konci kořene

(apex radicis dentis).

1.1.7. Dáseň (Gingiva)

Gingiva je součástí mastikační ústní sliznice a spolu s alveolární sliznicí pokrývá

alveolární výběžky a krčkovou část korunky. Zdravá gingiva sleduje průběh

cementosklovinné hranice, kterou přesahuje cca o 2 mm. Rozhraní mezi gingivou a

alveolární sliznicí se nazývá mukogingivální hranice. Zdravá dáseň má tuhou

konzistenci, bledě růžovou barvu a proti kostnímu podkladu by měla být nepohyblivá,

je krytá vrstevnatým dlaždicobuněčným rohovějícím epitelem, jen na vnitřní straně

dásňového žlábku se nachází epitel dlaždicový vrstevnatý nerohovějící, u zdravé

gingivy můžeme také sledovat jemné dolíčkování neboli tzv. stiplling, který je

podmíněn existencí dlouhých úzkých papil (lamina propria)

Gingivu lze rozdělit na volnou a připojenou:

• Volná gingiva (Marginální): Volná gingiva nemá pevný podklad, proto se

při mechanickém tlaku dá lehce posunout. Sahá až na dno fyziologického

dásňového žlábku, kde přechází v gingivu připojenou, tento přechod se

nazývá paramarginální rýha, která se jeví jako jemná vkleslá rýha. Výška

marginální gingivy se pohybuje od 0,5 mm do 2 mm.

• Připojená gingiva (Alveolární): Je pevně připojená ke kostnímu podkladu.

Táhne se ode dna fyziologického dásňového žlábku až k počátku alveolární

sliznice. Šíře připojené gingivy se liší podle úseku, ve kterém se nachází =

ve frontálním úseku se šíře pohybuje kolem 3-4 mm, v úseku laterálním

kolem 2 mm. Připojená gingiva vybíhá v mezizubních prostorech a tvoří

interdentální papily. Interdentální papila zcela vyplňuje interdentální

prostor, její šíře je cca 2-7 mm ve směru horizontálním a 0,3-1,5 ve směru

vertikálním.

17

Gingivodentální spojení (gingivodentální attachment)

Spojovací epitel se nachází na dně fyziologického dásňového žlábku a tvoří

fyziologickou bariéru mezi vnitřním prostředím organismu a vnějším vlivům dutiny

ústní. Pomocí bazální membrány je spojovací epitel schopný spojení se všemi typy

tvrdých zubních tkání (sklovina, dentin, cement). Buňky tvořící gingivodentální

spojení mají vysokou metabolickou aktivitu a dobrou schopnost reprodukce, spojení je

velice tenké a křehké (výška:1,5-2mm, šířka:0,1mm.

Spojovací epitel má dvě vrstvy:

• Stratum basale: Je tvořeno pouze jedinou vrstvou buněk, které jsou schopny

dělení. Tato vrstva je pomocí hemidesmosomů připojena k basální membráně.

• Stratum suprabasale: Tvoří jej několik vrstev buněk, které nejsou schopny

dělení. Jednotlivé vrstvy jsou k sobě připojené pomocí desmozomů. Během

života se tyto buňky oplošťují a putují směrem nahoru, kde jsou poté

odlučovány.

1.1.8. Závěsný aparát zubu (Parodont)

Parodont lze rozdělit do dvou oddílů, kdy každý oddíl obsahuje jeho součásti.

• Krycí tkáně: Mají epitelový původ a řadí se sem gingiva a gingivodentální

spojení.

• Podpůrné tkáně: Mají původ mezenchymový a spadá sem zubní cement,

alveolární kost a ozubice (periodontium)

1.1.9. Ozubice (Periodontium)

Periodontium zajišťuje spojení zubu s okolními tkáněmi a je tvořeno soustavou

periodontálních vazů, které jsou uloženy v periodontální štěrbině. Toto spojení je

pevné, pružné a adaptabilní a dokáže se přizpůsobit všem fyziologickým silám, jako

je mastikace (žvýkání) a řeč.

Periodontální štěrbina je vyplněna kolagenními vlákny a řídkou pojivovou tkání.

Probíhají zde také cévy a nervy. Fyziologická šíře je cca 0,25 mm.

Vazy, které zajišťují spojení zubu s okolím, jsou tvořeny kolagenními fibrilami a

podle jejich lokalizace je lze zařadit do dvou oddílů.

18

a) Supraalveolární vazy: Tyto vazy probíhají v subepitelovém pojivu gingivy a

zajišťují spojení mezi vrcholky alveolárních sept a interdentální papilou,

zajišťují dostatečný turgor gingivy. Podle míst kde se upínají a podle jejich

průběhu je dělíme na vazy cirkulární, dentogingivální, dentoalveolární,

alveologingivální, intrapapilární a transseptální.

b) Intraalveolární vazy (Sharpeyovy vazy): Tyto vazy lze rozdělit podle jejich

průběhu na horizontální, hřebenové, šikmé, apikální s interradikulární. Vazy

se táhnou od alveolární kosti na povrch kořene, takže způsobují „zavěšení“

zubu. Dále spojují oblasti furkací (oblast rozvětvení kořenů u vícekořenových

zubů) a vrcholky intraalveolárních kostních sept.

1.1.10. Alveolární kost (Os alveolaris)

Na povrchu alveolární kosti se nachází kost kompaktní (lamina corticalis). U kosti

kompaktní rozlišujeme vnitřní a vnější lamelu, v oblasti apexu je kost perforována

(lamina cribrosa), což umožňuje vstup cév a nervů ke kořeni zubu. Pod kostí

kompaktní se nachází kost spongiózní, která obsahuje krvetvornou kostní dřeň.

Buňky tvořící kostní tkáň osteoblasty. Dále zde nalezneme i tzv. kost lemující buňky,

u kterých se předpokládá, že chrání kost před osteoklasty zajišťující resorpci kosti.

V alveolární kosti jsou přítomná zubní lůžka (alveoly), které jsou od sebe odděleny

interdentálními septy, v oblasti rozvětvení kořenů (furkací) nacházíme septa

interadikulární.

1.1.11. Jazyk (Lingua)

Jazyk je orgán, tvořený svalovou hmotou (musculi linguae), který se nachází na dně

spodiny ústní. Anatomicky ho lze rozdělit na dvě části: Kořen jazyka (pars

pharyngea) je přirostlý k bazi dutiny ústní a směřuje do hltanu, přední dvě třetiny

jazyka jsou volné, směřují do dutiny ústní a má tři části: hrot jazyka (apex linguae),

tělo jazyka (corpus linguae), hřbet jazyka (dorsum linguae). Na spodní straně

jazyka (facies mylohyoidea) se nachází uzdička jazyka (frenulum linguae), na

jejíchž stranách jsou vývody podjazykové slinné žlázy (ductus sublingualis).

Funkce jazyka: fonace, zpracování potravy, posun sousta směrem do hltanu,

polykání, vnímání chuti

19

Povrch jazyka je krytý růžovou sliznicí, která je tvořena dlaždicovým

nerohovějícím epitelem. Sliznice vybíhá ve 4 druhy papil (papillae liguales), které

lze podle tvaru rozdělit:

• Nitkovité papily (Papillae filiformes): Jsou vysoké štíhlé papily, vyskytující

se na přední části jazyka

• Houbovité papily (Papillae fungiformes): Mají kyjovitý tvar a vyskytují se

po stranách jazyka a v přední třetině.

• Listové papily (Papillae foliate): Mají tvar listu a vyskytují se na zadních

partiích jazyka.

• Hrazené papily (Papillae vallate): Mají téže kyjovitý tvar a vyskytují se

především v oblasti střední a konečné rýhy jazyka.

Na jazyku se taktéž vyskytuje cca 9000 chuťových pohárků (callices gustatorii),

což jsou speciální receptorové buňky, které nám umožňují vnímat chutě.

1.1.12. Patro (palatum)

Patro působí jako fyziologická bariéra mezi dutinou ústní a dutinou nosní.

Anatomicky se patro dělí na patro tvrdé (palatum durum), které má kostěný

podklad (palatum oseum) a na patro měkké (palatum molle), které má podklad

pouze vazivový a do kterého se upínají okolní svaly a je lehce pohyblivé. Sliznice

patra je kryta dlaždicovým vrstevnatým rohovějícím epitelem a v zadní části

tvrdého patra jsou hojně zastoupeny drobné slinné žlázky (glandulae palatinae). Na

měkkém patře při vstupu do hltanu se nachází drobný orgán = čípek (uvula) a po

stranách nacházíme patrové mandele (tonsilla palatina).

1.1.13. Slinné žlázy (Glandulae salivariae)

Slinné žlázky produkují čirou nebo lehce zakalenou tekutinu =slinu (saliva) a mají

četná vyústění do dutiny ústní.

Slina:

Funkce sliny: rozmělňování a zvlhčení potravy, polykání, samoočišťování zubů,

štěpení určitých složek potravy, rozpouštění chuťových látek, napomáhá regeneraci

sliznice, vyrovnává pH v ústech (pH sliny 7-8)

Denní produkce sliny se pohybuje kolem 1500 ml.

20

Sekrece sliny je řízená reflexně (podmíněně a nepodmíněně), nervově při účasti

sympatiku a parasympatiku nebo hormonálně (vliv adrenalinu a acetylcholinu).

Sekret slinných žláz není vždy stejný, rozlišujeme řídký (serózní) sekret, který je

bohatý na slinné enzymy a hlenovitý (mucinózní) sekret, který napomáhá tvorbě a

posunu sousta dále do trávicího systému.

Slina se skládá z 99% vody, zbylé jedno procento představují organické i

anorganické látky. Anorganické látky obsažené ve slině: sodík, draslík, vápník,

fluor, hořčík, jód, chloridové ionty, hydrogenuhličitany a fosforečnany. Organické

látky: mukopolysacharidy, glykoproteiny (tvoří hlen), enzymy, lysozym, albuminy,

globuliny a cukry. Slinné enzymy mají své specifické vlastnosti, dokážou štěpit

škrob (amyláza-ptyalin), tuky (lipáza), oddělují fosfátovou skupinu od proteinů

(fosfatáza). Obecně lze říci, že enzymy startují trávicí proces již v dutině ústní.

Anatomicky slinné žlázky rozdělujeme na velké (párové) a malé slinné žlázy.

Malé slinné žlázy (Glandulae salivariae minores):

Jsou bohatě zastoupené téměř po celé sliznici dutiny ústní. Sekrece sliny je téměř

nepřetržitá, protože jejich úkolem je zajistit permanentní vlhkost ústní sliznice.

Pojmenování jednotlivých typů žlázek se odráží podle jejich lokalizace: v oblasti

rtů (glandulae labiales), tváří (glandulae buccales), v oblasti molárů (glandulae

retromolares), na patře (glandulae palatinae) a pod jazykem (glandulae linguales)

Velké slinné žlázy (Glandulae salivariae majores):

• Příušní žláza (Glandula parotis): Je největší slinnou žlázou, je umístěna na

zevní straně musculus masseter v oblasti ušního boltce, její vývod (ductus

parotideus) vyúsťuje v oblasti druhého horního moláru. Sekrece je čistě

serózní.

• Podčelistní žláza (Glandula submandibularis): Nachází se v v podčelistní

oblasti a vyúsťuje po stranách jazykové uzdičky jako ductsubmandibularis.

Sekrece je smíšená-seromucinózní.

• Podjazyková žláza (Glandula sublingualis): Nachází se mezi tělem dolní

čelisti a jazykem a ústí v místě jazykové uzdičky. Skládá se cca z 10-12

žlázek. Má dva vývody: velký vývod (ductus sublingualis major)

produkuje seromucinózní sekret a malé vývody (ductus sublingualis minor)

produkuje čistě mucinózní sekret.

21

1.2. Vymezení pojmu závislost a intoxikace

Závislost

Závislost je stav, při které je závislá osoba přesvědčena, že přijímání nějaké látky nebo

prožívání jakési situace je naprosto nutná k její existenci.

Správně stanovit pojem závislost není jednoduché. V zásadě lze ale říci, že abychom

člověka mohli prohlásit za závislého, musí za určitou dobu vykazovat některé

z příznaků. Soubory příznaků vymezilo několik autorů a organizací.

Podle Americké psychiatrické asociace (DSM-IV) musí pacient vykazovat nejméně tři

ze skupiny příznaků, které uvádím níže a to v období 12 měsíců.

Hlavní příznaky:

1. Nárůst tolerance, který se projevuje tím, že je pacient nucen zvyšovat dávky za

účelem dosažení stejného účinku neboli pokles účinku při stejných dávkách.

2. Dostavení abstinenčních příznaků po vysazení látky.

3. Opakovaná snaha o omezení nebo přijímaní návykové látky.

4. Užívání látky delší dobu, než měl dotyčný v úmyslu

5. Ztráta velkého množství času sháněním a užíváním návykové látky a

následného zotavování.

6. Ztráta všemožných aktivit (pracovních i rekreačních) a omezení sociálních

kontaktů

7. Pokračování v užívání látky i přes nastalé potíže s ní spojené jako je špatný

zdravotní, psychický a sociální stav

Vedlejší příznaky:

Craving: u závislých osob se také často objevuje silná touha po droze, tzv. bažení.

Bažení (Craving) má několik subjektivních příznaků

a) Vzpomínky na zážitky spojené s drogou, které mají často nutkavý charakter

b) Somatické příznaky: pocení, třes, tlukot srdce, tíha na hrudi apod.

c) Touha po látce, únava, zhoršené vnímání, podrážděnost, pocit napětí, paranoia

atd.

22

Intoxikace (otrava)

Intoxikace je stav, kdy se po vniknutí látky do organismu, dostavují typické účinky,

které mají za následek narušení zdraví a mohou být i příčinou smrti.

1.3. Návykové látky

Jde o látky, které jsou schopny za určitých okolností vyvolat závislost a potencují jejich

pravidelné užívání.

1.3.1. Rozdělení návykových látek

Návykové látky můžeme dělit z několika hledisek. První základní rozlišení je podle

rizika vzniku závislosti, tedy podle toho, jak snadno se na ně vytvoří závislost.

1.3.1.1.

RIZIKO NÁVYKOVÁ LÁTKA

Vysoké Heroin, morfin, toluen, crack, aceton

Vysoké až střední Pervitin, amfetamin, kokain, efedrin, mezkalin, alkohol,

cigarety

Střední LSD, psilocybin (lysohlávky), MDMA (extáze), kodein

Malé Marihuana, hašiš, kokový čaj

Téměř bez rizika Káva, čaj

Tabulka 1 Dělení návykových látek dle rizika vzniku závislosti

Další možností, jak rozdělit návykové látky je podle jejich charakteru.

1.3.1.2.

Cannabinoidy Marihuana, hašiš, hašišový olej

Opiáty Opium, heroin, morfin

Stimulanty Amfetaminy, pervitin, kokain, crack, MDMA*

Halucinogeny LSD, psilocybin, mezkalin, MDMA*, durman, šalvěj

divotvorná

Trankvilizéry Diazepam, Rohypnol, Tramal a další

Těkavé látky Toluen, Rush, benzen

Tabulka 2 Dělení návykových látek dle jejich charakteru

23

1.3.2. Charakteristika jednotlivých skupin

1.2.1.1.Cannabinoidy

Látky se získávají z rostliny Cannabis sativa. Květy obsahují účinnou látku THC

(delta-9-tetrahydrocannabinol). Mají široké využití v kosmetice a medicíně, kde se

využívají především pro léčbu glaukomu (zelený zákal), potlačení bolesti u

onkologických pacientů nebo k léčbě roztroušené sklerózy, dále se využívají

k přípravě antiemetických léků (léky proti zvracení). Cannabinoidy často

nazýváme jako „iniciační“ drogy, protože jejich užívání může odstartovat užívání

tvrdších drog. Pro svoje účinky je lze zařadit mezi halucinogenní látky.

Účinky:

Zostřuje se smyslové vnímání (zrakové, sluchové, hmatové atd.), dostavují se

pocity klidu, uvolnění a dobré nálady (někdy až euforie doprovázená nepřetržitým

smíchem), typická je suchost v ústech, pocity žízně a hladu nebo chuti na něco,

objevuje se zkreslené vnímání reality, především času, občas se objevuje i zmatek,

ztráta soustředění, necitlivost končetin nebo kůže.

Zástupci:

Marihuana, hašiš, hašišový olej

1.2.1.2.Opiáty (Opioidy)

Tato skupina látek se nachází na první příčce v riziku vzniku závislosti. Účinnou

látkou je surové opium, které se získává z naříznutých nezralých makovic, nebo

morfin a jeho deriváty, které jsou schopné silně působit na periferní a centrální

nervový systém. Historie opiátů je velmi bohatá a jsou široce využívané také

v lékařství jako látky proti bolesti (anodyna*). Stejně jako stimulanty jsou hojně

využívány i nelegálně.

Účinky:

1) Somatické účinky opiátů: potlačení aktivity dýchacích center (pomalé, hluboké

dýchání), nevolnost (nauzea), zácpa (konstipace), zúžení zornic (myóza),

snížení slinné sekrece, pocení, svědění, pocit těžkých končetin a tepla v oblasti

břicha a hrudi, působí analgeticky (odstraňují bolest) ale ve vyšších dávkách

jsou schopné způsobovat svalové křeče.

24

2) Psychické účinky: ztráta soustředění, pocity uvolněnosti a euforie, apatie,

letargie (netečnost), pocity únavy a štěstí.

Zástupci opioidů:

Opium, morfin, heroin, kodein, (metadon a buprenorfin = látky opiové povahy,

které jsou využívané především k léčbě závislostí na opiátech)

1.2.1.3.Stimulanty (stimulancia, psychostimulancia)

Jde o skupinu látek, aktivizující periferního i centrální nervového systému. Tyto

látky jsou poměrně dosti užívané v lékařství, jako léky proti úzkosti, na zvýšení

koncentrace, snížení chuti k jídlu a tělesné hmotnosti nebo při léčbě chorobné

spavosti a únavy. Lidé je, především pro jejich euforizující účinky, často

zneužívají nelegálně. Často v tom také vyhledávají „duševní“ podporu, zvýšení

sebevědomí a fyzické aktivity.

Účinky:

Stimulační látky mají velmi rozmanité somatické i psychické účinky.

1) Somatické účinky: zrychlení dýchání, zvýšení srdeční frekvence, urychlení

metabolismu, rozšíření zornic (mydriáza), snížení slinné sekrece, pocení, napětí ve

svalstvu (někdy až třes nebo křeče) a dehydratace.

2) Psychické účinky se většinou objevují v podobě: uvolnění, zvýšení

sebevědomí, ostražitosti, bdělosti, odstranění úzkosti a stresu a především euforií.

I přes toto všechno jsou stimulancia schopny vyvolat deprese, anxiózní stavy a

paranoiou. Při dlouhodobějším užívání se zpravidla objevuje závislost, deprese,

fyzické, psychické i sociální potíže, abstinenční příznaky nebo toxická psychóza*.

Zástupci stimulancií:

Nikotin, kofein, efedrin, kokain, pervitin, extáze (MDMA), amfetamin a jeho

deriváty

*Toxická psychóza se většinou objevuje u dlouhodobých uživatelů stimulantů

(především pervitinu) a halucinogenů, pokud jsou administrovány velké dávky.

Vyskytuje se především v době, kdy účinek drogy odchází a přichází takzvaný

„dojezd“. Nebezpečí toxické psychózy spočívá v nebezpečí postižené osoby vůči

sobě i okolí. Uživatelé často mívají paranoidní sklony, strach ze svého okolí,

z ostatních lidí, také u nich může dojít k pocitu pronásledování atd. Dále dochází

25

k vzniku anxietických stavů, panice, strachu, zmatenosti, napětí, dezorientace a

někdy i agresivitě. Ve vyšší frekvenci se objevují různé typy iluzí a halucinací

(zrakové, sluchové, hmatové atd.). Těžké formy toxické psychózy se podobají

schizofrenii. Takovéto stavy se většinou musí řešit na psychologických odděleních

nebo poradnách. Slangově je toxická psychóza označována jako „stíha“ nebo „bad

trip“.

1.2.1.4.Halucinogeny

Jde o skupinu vysoce psychoaktivních látek. Dělíme je do tří podskupin.

a. Psychedelika: Látky schopné posunout hranice vnímání, představivosti a

poznání a pozměnit lidskou mysl. Jejich účinek je schopný navodit stav

podobný hlubokému transu nebo snění. Někdy se přirovnává také k józe

nebo meditaci. Jsou schopné také vyvolávat pocity blaženosti, uvolnění a

euforie. Pro jejich nízkou toxicitu se s nimi téměř nelze předávkovat a

riziko vzniku závislosti se dá zařadit do kategorie „střední“.

Zástupci psychedelií: LSD (diethylamid kyseliny lysergové), psilocybin

(halucinogen obsažen v houbě lysohlávce), mezkalin, kaktusy (Pyeotl, San

Pedro a další), a semena některých rostlin především z rodu svlačcovitých.

b. Disociační drogy: Navozují stavy podobné snění nebo transu, způsobují

smyslovou deprivaci a halucinace. Fungují tak, že redukují nebo blokují

signály vědomí v jiných částech mozku (fyzické vnímání atd.).

Zástupci disociačních drog: oxid dusný, andělský prach (fencyklidin),

muscimol (halucinogenní látka obsažená v muchomůrce červené).

c. Deliriogeny: Jsou většinou vysoce jedovaté látky, které svým účinkem

mohou způsobovat stavy podobné deliriu (blouznění). Jsou schopné

navozovat kvalitativní poruchy vědomí a ztrátu sebekontroly, proto se jim

často přezdívá „pravé halucinogeny“. Navozují halucinace sluchové,

zrakové, čichové, hmatové i pohybové. Deliriogeny jsou i ve světě

narkomanů vnímány spíše jako jed a nejsou příliš zneužívané.

Zástupci deliriogenů: durman, rulík zlomocný, blín černý a některé

synteticky vyrobené přípravky např. ketamin

26

1.2.1.5.Trankvilizéry (Sedativa)

Jde o skupinu látek, vyznačující se silným anxiolytickým (zklidňujícím) účinkem.

Působení na limbický systém. Medicínsky se využívají k redukci úzkosti, strachu a

stresu například před operacemi. Je možné si na ně poměrně rychle vypěstovat

psychickou závislost (fyzická závislost se obvykle dostavuje až za několik měsíců

pravidelného užívání)

Lze je rozdělit do dvou skupin:

• Malé trankvilizéry (benzodiazepiny, např. Diazepam)

• Velké trankvilizéry (antipsychotika, neuroleptika, např. Chlorpromazin)

Zástupci traknvilizérů:

Benzodiazepiny, antipsychotika, neuroleptika

1.2.1.6.Těkavé látky (prchavé látky)

Vysoce nebezpečná skupina psychotropních látek. Dokážou velice náhle vyvolat

fyzickou i psychickou závislost. Jde o látky, které lze snadno inhalovat- těkavé

látky (rozpouštědla, ředidla nebo lepidla) nebo plynné látky (plyn do zapalovačů,

oxid dusný = rajský plyn atd.)

Účinky:

Každá látka má trošku rozdílné působení, společným znakem jsou však výrazné

účinky na centrální nervový systém, schopnost vyvolat euforii, útlum a halucinace

(zrakové a sluchové).

Zástupci těkavých látek:

Toluen, ředidla, lepidla, rush, plyn do zapalovačů, oxid dusný, benzen, éter a další.

27

1.4. Metamfetamin

1.4.1. Historie metamfetaminu = „pervitinu“

Metamfetamin neboli pervitin, je v porovnání s většinou ostatních drog poměrně

krátce známá látka. První krok k objevu pervitinu učinili Japonci v roce 1887, kdy se

jim podařilo poprvé izolovat efedrin. Tento alkaloid byl extrahován z rostliny

Ephedra Vulgaris. V roce 1893 byl metamfetamin poprvé nasyntetizován chemikem

Nagai Nagayoshimou. Označení „pervitin“ bylo poprvé použito v Německu jako

obchodní název v roce 1937 (v Japonsku nesl název Philopon). Tehdy byl vyráběn

v podobě tablet pojmenovaných „pervitin tabletten“, užívaných k léčbě narkolepsie,

astmatu, extrémní exogenní obezity a dalších chorob. Další medicínské využití

pervitinu byla „léčba“ závislosti na opiátech, především heroinu.

Během druhé světové války ho začali užívat ve velkém množství vojáci obou stran,

zejména členové letectva a osazenstva tanků, aby odstranili úzkost, potřebu spánku a

příjmu potravin. Zajímavým faktem je i to, že japonští vojevůdci ho podávali svým

vojákům kamikadze předtím, než podstoupili svou sebevražednou misi. Veliký nárůst

uživatelů pervitinu se objevil po druhé světové válce v Japonsku mezi dělníky

k zvýšení pracovní výkonnosti. V 50. a 60. letech 20. století ho v Japonsku užívalo

přibližně 600 tisíc osob, z nichž se téměř polovina stala závislými.

Tímto způsobem se pervitin postupem času stával všude po světě nelegálním.

V Československu se nelegální výroba pervitinu nejvíce rozšířila v 70 letech. Dnes je

Česká republika na první příčce v užívání pervitinu v celé Evropě!

Časem vyspěly způsoby užívání pervitinu. Dříve se pervitin aplikoval především

perorálně ve formě tablet, nebo rozpuštěný ve vodě. Toto podání se však ukázalo jako

nevhodné z důvodu naleptání sliznice hltanu a jícnu po požití roztoku. Intravenózní

aplikace je známa také již od prvopočátků zneužívání pervitinu, přesto v dnešní době

se od nitrožilního užívání ustupuje. Ve většině případů se pervitin dostává do

lidského organismu tzv. šňupáním (sniffing). Dalším možností podání je inhalace par

pomocí alobalu nebo kouření skleněné dýmky.

1.4.2. Chemické složení metamfetaminu

• Strukturní vzorec metamfetaminu

Obrázek 1

• Pojmenování metamfetaminu dne dle chemického názvosloví

• Sumární vzorec metamfetaminu

• Molární hmotnost D

• Barva metamfetaminu

prášku s obč

znečištění. Nej

způsobeno zbytky

metamfetamin m

využitých v procesu syntézy.

• Rozpustnost

tucích (pervitin je lipofilní látka, to vede k

účinkuje v mozkové tkáni, která je z

• Změny skupenství

teplotě tání. P

28

Chemické složení metamfetaminu

Strukturní vzorec metamfetaminu:

Obrázek 1 chemický vzorec metamfetaminu (pervitinu)

Pojmenování metamfetaminu dne dle chemického názvosloví

D-N-methyl-1-fenylpropan-2-amin

Sumární vzorec metamfetaminu:

C10H15N

Molární hmotnost D- metamfetaminu :

149,233 g/mol.

Barva metamfetaminu: Pervitin se vyskytuje v podobě bílého krystalického

občasnou příměsí nějaké jiné barvy. Toto jiné zabarvení indikuje jeho

ění. Nejčastěji se vyskytuje světle růžové zabarvení, které je

sobeno zbytky červeného fosforu používaného při výrob

metamfetamin může být zbarven žlutě či nahnědle díky zbytk

využitých v procesu syntézy.

Rozpustnost: Je velmi dobrá. Můžeme jej rozpouštět ve vod

tucích (pervitin je lipofilní látka, to vede k tomu, že se lépe vst

mozkové tkáni, která je z velké části tvořena práv

ny skupenství: Pervitin podléhá sublimaci a desublimaci

tání. Při jeho zahřátí dojde rovnou k přeměně z pevného skupenství na

Pojmenování metamfetaminu dne dle chemického názvosloví:

podobě bílého krystalického

jaké jiné barvy. Toto jiné zabarvení indikuje jeho

žové zabarvení, které je

ři výrobě. Dále

dle díky zbytkům jódu též

ět ve vodě, alkoholu i

tomu, že se lépe vstřebává a

řena právě lipidy (tuky).

podléhá sublimaci a desublimaci díky své nízké

pevného skupenství na

29

skupenství plynné. Uživatelé pervitinu toho využívají k jeho inhalaci pomocí

alobalu.

• Typy metamfetaminu: Dle uspořádání čtyř různých substituentů na chirálním

atomu uhlíku se z hlediska optické izomerie rozlišujeme 2 typy

metamfetaminu.

a) D- metamfetamin (pravotočivý metamfetamin): Pravotočivý

metamfetamin označován také jako pervitin je syntetizován z efedrinu

získaného z farmakologických preparátů např. z modafenu, nurofenu či

paralenu.

b) S- metamfetamin (levotočivý metamfetamin): Levotočivý metamfetamin je

připravován z pseudoefedrinu. Obě formy mají analeptický účinek na CNS

a zvyšují tepovou i dechovou frekvenci. Při požití S-metamfetaminu není

účinek tak intenzivní jako po aplikaci D- metamfetaminu, jeho uživatelé

postrádají intenzivní radostný a euforizující pocit. Je také méně návykový.

• Přidané látky: Pervitin může obsahovat až 90% čistého metamfetaminu.

Nicméně domácí výrobci z ekonomického hlediska koncentraci

metamfetaminu snižují přidáváním jiných látek např. kofeinu, drceného

paracetamolu, omítkou pudrem atd.

Obrázek 2 Metamfetamin (pervitin) připravený k aplikaci šňupnutím

30

1.4.3. Akutní ú činky metamfetaminu

Doba, za kterou se účinek dostaví, závisí především na typu aplikace, množství a

kvalitě dávky.

ZPŮSOB APLIKACE

NÁSTUP ÚČINKU

Intravenózní způsob Do několika vteřin

„Šňupání“ Od 5 do 15 minut

Inhalace Do 3-6 minut

Perorálně Od 30 do 60 minut

Tabula 3 Nástup účinku

Na účinky metamfetaminu v těle můžeme nahlížet dvěma způsoby a to na účinky na

biologické úrovni a na účinky na psychologické úrovni.

a) Biologické účinky:

• Zvýšení frekvence srdečního tepu

• Vasokonstrikce, ta má za následek zvýšení krevního tlaku

• Zrychlené dýchání

• Pocity horka a pocení

• Motorický neklid, mimovolné zatínání svalů

• Třes, někdy se objevují také křeče

• Mydriáza (rozšíření zornic)

• Suchost v ústech

• Samovolné zatínání mastikačních (žvýkacích) svalů

• Bruxismus (skřípání zubů)

• Clenching (zatínání zubů)

• Nauzea, někdy doprovázená zvracením

• Rozostřené vidění, nystagmus (těkavé a rychlé pohyby očních bulbů)

• Někdy se objevují přechodné, ale silné bolesti hlavy

• Závratě

• Dehydratace, odmítání potravin a tekutin

31

• Bledost

• Nepřirozený chemický zápach

Obrázek 3 Mydriáza

b) Psychologické účinky:

• Zvýšení pozornosti a ostražitosti

• Zmizení únavy

• Rychlý proud myšlenek, jejichž kvalita je často snížená

• Zvýšená empatie

• Zvýšené sebevědomí

• Ztráta zábran

• Nadměrná výřečnost, upovídanost

• Zvýšený zájem o jinak nezajímavé věci

• Upoutání pozornosti na jednu činnost (věc), tzv. „záseky“ (Závislý je schopný

hodiny koukat na televizi, hrát hry, nebo si i čistit zuby)

• Euforie

• Někdy to může vyvolat i anxiózní stavy (úzkost, paranoia, strach, pocity viny)

• Při vyšších dávkách se mohou objevit iluze a halucinace

32

1.4.4. Chronické účinky metamfetaminu

Chronické užívání pervitinu má své specifické účinky. Lze je opět rozdělit na účinky

biologické a psychologické. Účinky se samozřejmě trochu liší podle doby užívání

pervitinu, podle způsobu aplikace i podle množství přijímaných dávek.

a) Biologické účinky:

• Snížení sexuálního apetitu a výkonnosti (poruchy erekce a prodloužení doby

dosažení orgasmu)

• Dramatické úbytky váhy až anorexie

• Špatný celkový stav zdraví uživatele

• Chronická nespavost

• Poruchy artikulace

• Chronický třes (podobný projevům Parkinsonovi choroby)

b) Psychologické účinky:

• Pocity euforie se časem vytrácejí a místo nich se čím dál častěji objevují stavy

anxiózní (úzkosti, paranoia, panika, nedůvěřivost, podezřívavost atd.)

• Deprese

• Iluze a halucinace

• Toxická psychóza

• Schizofrenie (ta se objevuje pouze v případě, že uživatel má k této poruše

předpoklady. Dlouhá doba abúzu může tuto poruchu snadno rozpoutat)

• V důsledku chronického užívání může vznikat i demence

1.4.5. Nežádoucí účinky metamfetaminu

Většinu nežádoucích účinků jsem zmínila již v podkapitole „akutní a chronické účinky“.

Obecně lze říci, že k projevům velkého množství nežádoucích účinků dochází až

v případě dlouhodobého užívání látky.

Hlavní nežádoucí účinky:

• Imunitní systém je oslabený a tělesný stav začne rychle strádat.

• Objevují se poruchy příjmu potravy a dehydratace díky působení metamfetaminu

na hormon vasopresin.

33

• Dále se velmi často vyskytují srdeční poruchy jako je arytmie a hypertenze,

zvyšuje se riziko infarktu myokardu a v důsledku nitrožilního užívání také vznik

trombóz následné mozkové mrtvice neboli iktu.

„Doplňkové“ nežádoucí účinky:

• Nesmíme opomínat rizika, která jsou s užíváním drogy úzce spojené. Zvyšuje se

riziko přenosu infekčních nemocí v důsledku nedostatečné hygieny a sdílení

pomůcek k aplikaci. Uživatelé se vystavují riziku přenosu viru HIV, hepatitidy

typu A, B i C a jiných onemocnění.

• Poškození jater v důsledku užívání metamfetaminu může vést k cirhóze nebo

vzniku primárního jaterního karcinomu a následnému selhání.

• Smrt

1.4.6. Dávkování metamfetaminu

Dávkování pervitinu je závislé na:

a) době, po kterou závislý pervitin užívá

b) způsobu aplikace, který uživatel preferuje

c) finančních možnostech uživatele (cena za jeden gram se pohybuje přibližně kolem

1.000 korun).

Udává se, že průměrné dávky se pohybují v rozmezí 15 mg až 150 mg. Dlouhodobý

uživatel ovšem sahá i po dávkách mnohem vyšších než jsou zde uvedené, literatura uvádí,

že může jít až o množství 250 mg. Takto veliká dávka by mohla být pro člověka, který

není zvyklý užívat metamfetamin, již smrtelná!

1.4.7. Předávkování metamfetaminem

Předávkování pervitinem není nic výjimečného. Dlouhodobý uživatel stále zvyšuje dávky,

nebo si mnohonásobně za sebou dá menší množství, což může vést k akutnímu

předávkování (otravě) nebo až ke smrti.

Klinický obraz:

a) První příznaky:

-svíravé pocity a bolest na hrudi

34

-hypertenze a arytmie

-dušnost

- celková slabost

- nauzea a zvracení

- křeče kosterního svalstva, které se mohou podobat až křečím epileptického

charakteru

-halucinace a delirium

b) Předávkování se prohlubuje:

-závislý bez odborné pomoci poté většinou upadá do hlubokého, několika hodinového

bezvědomí a často se poté dostaví smrt. Příčinou smrti bývá infarkt myokardu, selhání

ledvin, udušení cizím tělesem v bezvědomí, selhání dýchacího centra nebo krvácení do

mozku.

První pomoc v případě předávkování metamfetaminem

V první řadě musíme okamžitě volat sanitku (155, 112). Zajistíme, aby postižený

neprochladnul, a ostražitě ho hlídáme. Měli bychom se připravit, že uživatel může mít

paranoidní sklony a že může být agresivní. Nikdy nepodáváme žádné léky a

nevyvoláváme zvracení! Pokud je to možné, tak zjistíme množství užité dávky.

1.4.8. Možnosti aplikace pervitinu

1) Nitrožilní (intravenózní = i. v.) aplikace

Vpravení účinné látky přímo do žíly či tepny. Tato aplikace je velmi oblíbená z toho

důvodu, že velmi intenzivní účinek se dostavuje okamžitě (v řádech pár vteřin). Je to

asi nejčastější způsob aplikace pervitinu v České republice, zároveň je nejrizikovější a

to jak pro uživatele, tak i pro jeho okolí (uživatelé často stříkačky ihned po aplikaci

zahodí, čímž se zvyšuje riziko přenosu infekčních onemocnění i mezi běžnou

populaci.)

2) Sniffing (Šňupání)

Uživatel drogu pomocí ruličky (např. srolované bankovky) nebo brčka „vsaje“ do

nosu. Vrcholný nástup účinku se dostavuje v rozmezí 5-15 minut. Většinou jde o

první způsob aplikace, který uživatel vyzkouší, je velmi oblíbený pro svoji

jednoduchost a euforizující pocit, který se dostavuje již v okamžiku šňupnutí.

35

3) Kouření a inhalace

Účinky se dostavují v řádech minut, ale intenzita účinku je mírnější. Uživatelé

pervitin buď kouří pomocí skleněných dýmek (tzv. skleněnek), nebo pomocí alobalu,

na který se pervitin nasype a zahřívá. Ten se během chvíle mění na plynné skupenství

a vzniklé výpary tak uživatel inhaluje.

4) Perorální podání

Spočívá ve spolknutí tablety, prášku nebo vypití roztoku. Účinky se dostavují

v rozmezí 30-60 minut. Tento způsob aplikace není moc oblíbený kvůli dlouhé době

nástupu účinků i kvůli dráždivému pocitu v dutině ústní a jícnu.

5) Rektální podání

Poměrně nezvyklý způsob, který se ale postupně dále rozšiřuje. Pomocí injekční

stříkačky (bez jehly) se látka aplikuje do konečníku. Účinky se dostavují téměř tak

rychle jako u i. v. aplikace. Je také měně rizikový, proto je čím dál více vyhledávaný.

Obrázek 4 Injekční stříkačka používaná k nitrožilní aplikaci

36

1.5. Vliv metamfetaminu na dutinu ústní

Dlouhodobé užívání metamfetaminu a životní styl s tím spojený se může velmi snadno

promítnout i na zdraví dutiny ústní. Je známo, že užívání návykových látek má neblahý

vliv na imunitu organismu a značně ji oslabuje. Výše zmíněné fakty vedou k zhoršené

imunitě organismu a rychlé propagaci infekčních onemocnění.

Dlouhodobí uživatelé metamfetaminu mají celkově špatnou životosprávu, jejich dieta je

chudá, nepravidelná a skládá se z větší části z jídel, jež jsou bohaté na fermentovatelné

cukry (především sacharózu). Nedodržují téměř vůbec pitný režim, což má za následek

velkou dehydrataci organismu. Dále jsou u nich známé zlozvyky spojené s užíváním

metamfetaminu, jako je nepřiměřené zatínání zubů a skřípání zubů, přikusování tváří nebo

jazyka. V neposlední řadě nesmíme opomenout špatné hygienické návyky, častou

neochotu chodit k zubním lékařům a celkově neinformovanost ohledně správné zubní

hygieny.

1.5.1. Patologie dutiny ústní uživatelů metamfetaminu

1.2.1.7. Suchost v ústech (Xerostomie)

Xerostomie je postižení, které se projevuje sníženou produkcí sliny (běžná

produkce sliny se pohybuje kolem 1500 ml denně). Spolu s pocity suchosti

v ústech se také dostavují obtíže s mluvením a polykáním, palčivé pocity

v ústech a krku a poruchy vnímání chuti.

Faktory vyvolávající xerostomii: stres, dehydratace, kouření, některé léky a

návykové látky, různá systémová onemocnění a stárnutí.

Snížení produkce a sekrece sliny zmenšuje samoočišťovací schopnost v ústech,

což vede ke zvýšenému riziku vzniku zubního kazu a plakem podmíněných

parodontopatií.

Klinický obraz u uživatele metamfetaminu:

Užití pervitinu působí na centrální nervovou soustavu (CNS), především na

sympatická nervová vlákna. Aktivizací sympatických nervových vláken dochází

k výraznému snížení produkce a sekrece sliny. Xerostomie u závislých je téže

vyvolána silnou dehydratací, jelikož po užití látky zcela mizí potřeba příjmu

tekutin.

37

1.2.1.8. Zubní kaz

Zubní kaz je onemocnění tvrdých zubních tkání, které vzniká působením

kariogenních bakterií v dutině ústní. Kariogenní bakterie metabolizují

fermentovatelné sacharidy, které následně mění na organické kyseliny. Tím

dochází k výraznému poklesu pH v dutině ústní a počátku demineralizace zubní

skloviny. Pokud se pH dostatečně rychle nevyrovná, demineralizace pokračuje

dále a za vzniku kariézních lézí postupuje do hlubších částí zubu (dentin, dřeňová

dutina).

Je nutné podotknout, že demineralizace a zpětná mineralizace tvrdých zubních

tkání je přirozená a probíhá neustále, pouze při disbalanci tohoto procesu a

přetrvávání nízkého pH v dutině ústní se může zubní kaz vyskytnout.

Klinický obraz u uživatele metamfetaminu:

Při perorální nebo inhalační aplikaci pervitinu nebo při jeho kouření se pH

v dutině ústní snižuje velice rychle. Vysoký pokles pH má za následek také

poměrně časté zvracení a příjem sladkých a kyselých nápojů, především v době

tzv. „dojezdu“. Mnoho závislých uživatelů po mnohdy i několikadenní intoxikaci

sáhne po sladkých potravinách, džusech nebo po ovoci, aby rychle doplnili

energii. Ztráta samoočišťovací schopnosti a výrazná malhygiena je také

podstatný fakt. Vlivem všech těchto faktorů se výrazně zvyšuje riziko vzniku

zubních kazů.

Častým fenoménem jsou cirkulární krčkové kazy (5. třída klasifikace dle

Blacka), které ve většině případů vedou k odlomení korunky a následně k dalším

potížím.

1.2.1.9.Zubní kámen

Zubní kámen vzniká mineralizací zubního mikrobiálního povlaku, který se na

zubech neustále vytváří. Zubní povlak a zubní kámen je jednou z příčin vzniku

zánětů dásní (gingivitid) a zánětu parodontu (parodontitid). Podle lokalizace lze

zubní kámen rozdělit na supragingivální (naddásňový) a subgingivální

(poddásňový).

38

• Supragingivální zubní kámen

Je lokalizovaný nad úrovní gingivy a vyznačuje se bíložlutou barvou.

Vlivem exogenních pigmentů, získaných například kouřením, konzumací

kávy nebo černého čaje, se zubní kámen může zbarvit hnědě mnohdy až

dočerna. Je podmíněn existencí mikrobiálního zubního povlaku, to

znamená, že jeho výskyt je vysoce ovlivněný četností a kvalitou ústní

hygieny. Jeho vznik je také ovlivněn přítomností vývodů velkých

slinných žláz, proto jako predilekční místa pro vznik zubního kazu

bereme linguální stranu dolních řezáků (ductus sublingualis a ductus

submandibularis) a vestibulární stranu v oblasti prvních molárů (ductus

parotideus). Další predilekční místa vzniku zubního kamene jsou

ortodontické anomálie (komprese zubů, rotace zubů atd.) a špatně

čistitelné oblasti (špatný krčkový uzávěr protetické náhrady, spona

snímatelné náhrady atd.). Supragingivální kámen je složen ze

složky organické (20-30%) a anorganické (70-80%). Organická složka

obsahuje: proteiny, sacharidy a četné kolonie bakterií. Anorganická

složka obsahuje prvky jako je vápník, fosfor, sodík, hořčík a fluor, dále

pak sloučeniny jako např. fosforečnan vápenatý.

• Subgingivální zubní kámen

Je lokalizován pod úrovní gingivy v parodontálních chobotech (pravých i

nepravých). Na rozdíl od supragingiválního zubního kamene má

přirozeně tmavě hnědou nebo černou barvu, je obtížněji odstranitelný a

není závislý na přítomnosti slinných žláz (může se vyskytovat kdekoliv

v chrupu). Tmavé zbarvení subgingiválního zubního kamene ovlivňuje

přítomnost hemoglobinu, který se uvolňuje při rozkladu erytrocytů.

Složení má velmi podobné jako supragingivální zubní kámen, akorát je

nutné zmínit, že zde převládají anaerobní kolonie bakterií. (anaerobní-

žijící bez přítomnosti vzduchu)

Klinický obraz u uživatele metamfetaminu:

U osob závislých na pervitinu je výskyt zubního kamene o něco častější než u

„běžných“ klientů. Je to způsobeno nízkým pH, které v dutině ústní převládá.

Kyselé prostředí potencuje uvolňování sklovinných iontů do dutiny ústní a

naopak inhibuje jejich navrácení zpět do skloviny. Demineralizovaná sklovina se

39

tak stává výborných retenčním místem pro zubní povlak, který zde může snáze

mineralizovat. Dalším faktorem je také poměrně časté zanedbávání ústní

hygieny, které je typické pro tuto sociální skupinu. Nesmíme opomínat i

kouření cigaret a marihuany. Chemické noxy z cigaretového kouře výrazně

přispívají ke vzniku především subgingiválního zubního kamene.

1.2.1.10. Zánět dásní (gingivitis)

Gingivitida je nespecifické zánětlivé onemocnění různé etiologie postihující

dáseň (gingivu).

Mezi hlavní etiologické faktory patří přítomnost zubního mikrobiálního povlaku

a v něm obsažených bakterií, hormonální změny, léky (medikamentózně

podmíněná gingivitis) a celková onemocnění (HIV, herpetická onemocnění atd.).

Klinické projevy gingivitidy: zarudnutí, otok nebo zduření dásně, objevuje se

zvýšené množství sulkulární tekutiny (exsudace), krvácení při iritaci, větší

hloubka sondáže bez ztráty attachmentu (tzv. pseudochoboty), dále vymizení

stiplingu a vznik nepravých parodontálních chobotů – dentogingivální uzávěr

zůstává neporušený.

Gingivitida může mít akutní i chronický průběh. Akutní průběh se vyznačuje

silným krvácením při iritaci, ale i občasném samovolném krvácení či bolestivostí

dásní. Naopak chronický průběh je klidnější, klinické projevy nejsou tak značné,

gingiva je nebolestivá a krvácí jen při iritaci.

Bakterie způsobující gingivitis: převážně gramm pozitivní bakterie - anaerobní

bakterie: Actinomyces izraeli, Actinomyces odontoliticus, Eubacterium,

Lactobacillus, Streptococus sanguis,Streptococus salivarius, Treponema

denticola a další. Gramm negativní např. Porphyromonas gingivalis z rodu

bacterioides

Klinický obraz u člověka závislého na pervitinu:

Gingivitis u závislých osob rychleji progreduje, je to ovlivněno pomalejší

imunitní odpovědí než u běžné populace. Gingiva více krvácí, je edematózní,

stipling zcela mizí – povrch gingivy je vyhlazený, často se objevuje bolestivost.

40

1.2.1.11. Parodontitis

Je chronické zánětlivé onemocnění, při kterém dochází k prohloubení sulcus

gingivalis a vznikají pravé parodontální choboty.

Etiologii vzniku parodontitidy mají za následek bakterie obsažené

v mikrobiálním zubním plaku a jejich metabolity, jež jsou schopné způsobit

resorpci alveolární kosti.

Hlavní příznaky parodontitidy: gingivitis, ztráta gingivodentálního úponu (vznik

pravého parodontálního chobotu) a resorpce alveolární kosti.

Další symptomy: zápach z úst (foetor ex ore), krvácení gingivy, špatně

lokalizovatelná bolestivost zubů a dásní, obnažování zubního kořene, viklavost

zubů, putování zubů nebo až ztráta zubů.

Jednotlivé projevy parodontitidy můžeme sledovat v různých stádiích nemoci.

Parodontitis má několik klinických forem, které se od sebe vzájemně liší věkem

postiženého jedince, mikrobiálními a imunologickými nálezy i následnou

prognózou. U parodontitidy můžeme rozlišovat formu lokalizovanou a formu

generalizovanou.

Bakterie způsobující parodontitis: převážně gramm negativní anaerobní bakterie:

Actinobacillus actinomycetemcomitans, Veillonella parvula, Prevotela

intermedia, Eikenella, Haemophilus, Leptotrichia, Fusobacterium a další.

Klinický obraz u člověka závislého na pervitinu:

U narkomanů můžeme sledovat častý rozvoj parodontitid, které mají nezřídka

fatální následky. Přihlídneme-li k celkově špatnému zdravotnímu stavu, špatné

hygieně a oslabené imunitě, není divu, že se onemocnění rozvíjí mnohem rychleji

než u běžné populace. Imunitní odpovědi organismu nejsou stoprocentní a proces

hojení je o to delší a komplikovanější. K předběžné ztrátě zubů také napomáhají

zlozvyky jako je bruxismus (skřípání zubů) a nebo clenching (samovolné

zatínání čelistí). Pokud je parodont postižený právě parodontitidou a zub není

v lůžku dostatečně kotven, tak tyto zlozvyky významně napomůžou k větší

viklavosti zubu, jeho putování, nebo dokonce úplné uvolnění ze zubního lůžka.

Terapie parodontitid je založena především na perfektní hygieně dutiny ústní,

kterou závislí nejsou anebo nechtějí dodržovat. Léčba je proto velmi náročná a

většinou neúspěšná.

41

1.2.1.12. Atrice a erozivní změny na tvrdých zubních tkáních

Atrice je mechanické poškození skloviny nebo dentinu, které je zapříčiněno

nadměrným, dlouhodobým otěrem zubních plošek o sebe. Rozlišujeme

poškození fyziologické, zasahující pouze do vrchních vrstev skloviny a

patologické, zasahující mnohdy až do dentinu.

Příčiny vzniku defektů: stres, neuromuskulární poruchy, drogové závislosti =

bruxismus a clenching, defektní skus a ortodontické anomálie.

Neléčená atrice může vést ke ztrátě tvrdých zubních tkání a přetěžování

parodontu.

Erozivní změny na sklovině se jeví jako plošné defekty nepravidelného tvaru. Jde

tedy o chemické poškození tvrdých zubních tkání, které vzniká na podkladě

nízkého pH v dutině ústní. Toto zapříčiňuje demineralizaci skloviny bez účasti

bakterií (v cervikální oblasti zubu se erozivní změny téměř neprojevují, protože

sklovina bývá „kryta“ vrstvou zubního mikrobiálního povlaku.

Eroze se nejčastěji vyskytují na vestibulárních nebo palatinálních plochách

frontálních zubů nebo na okluzních ploškách, zde je situace mnohdy zhoršena

právě nadměrnou atricí nebo abrazí (abraze = mechanické poškození skloviny

nebo dentinu cizími tělesy)

Příčiny vzniku erozí: časté požívání kyselých jídel a nápojů a zvracení.

Klinický obraz u uživatelů metamfetaminu:

U narkomanů můžeme také často sledovat výraznou atricí skloviny a erozivní

změny na sklovině. Atrice je u této skupiny lidí způsobená především

nadměrným zatínáním čelistí (clenching) a skřípáním zubů (bruxismus) o sebe

navzájem. U dlouhodobých uživatelů můžeme bruxismus a clenching pozorovat i

v době, kdy není dotyčný pod vlivem drogy.

Erozivní defekty jsou u uživatelů pervitinu také poměrně časté, především pak

v případě perorální aplikace, když je pervitin rozpuštěn v roztoku.

42

1.2.1.13. Orální leukoplakie

Orální leukoplakie je specifický defekt, vyskytující se na měkkých tkáních dutiny

ústní, především na sliznici jazyka, bukální sliznici, alveolárním výběžku,

v ústních koutcích a spodině dutiny ústní. Tento patologický defekt se jeví jako

bílá skvrna nebo ploška, kterou nelze klinicky klasifikovat jako jinou chorobu a

nelze ji mechanicky odstranit.

Příčinou vzniku je exogenní dráždění mechanického nebo chemického

charakteru. Mechanické dráždění může být způsobeno špatně zhotovenou zubní

náhradou, výplní nebo zuby s ostrými hranami, nebo chronickým přikusováním

sliznice. Chemické dráždění může být způsobeno některými typy léků a

především užíváním tabákových výrobků.

Leukoplakie můžeme řadit do skupiny prekanceróz, může tedy přejít do

maligního stádia a do tvorby nádoru.

Rozlišujeme tři formy leukoplakií:

• Leucoplakia simplex: Nejčastější typ leukoplakie, jeví se jako bílé, ploché

ložisko, které je ostře ohraničené.

• Leucoplakia verrucosa: Bílé, neohraničené ložisko charakteristické svým

zbrázděným a hrubým povrchem.

• Skvrnitá leukoplakie: Bílé neohraničené ložisko nepravidelného povrchu

s typickými skvrnkami šedočervené barvy

Klinický obraz u uživatelů metamfetaminu:

Četný výskyt leukoplakií je typickým znakem pro užívání metamfetaminu. Jsou

způsobeny chronickým, dlouhodobým přikusováním měkkých tkání, zejména

bukální sliznice a hran jazyka, podpořeným častým kouřením tabákových

výrobků a marihuany.

Protože leukoplakie spadá do skupiny prekanceróz, hrozí zde nebezpečí vzniku

karcinomu tvářové sliznice nebo karcinomu jazyka. V obou případech prognóza

není dobrá.

43

1.2.1.14. Karcinom jazyka (Dlaždicobuněčný karcinom)

Karcinom jazyka se nejčastěji vyskytuje na kořeni a těle jazyka a postihuje

většinou populaci mezi 50. -70. rokem života, spíše muže než ženy.

Klinicky se karcinom jazyka se v prvních stádiích jeví jako nebolestiví vřed

(ulcus), který bývá nejčastěji lokalizovaný na hranách jazyka. V pokročilém

stádiu si pacient subjektivně může stěžovat na špatné vyslovování hlásek L, T a

D, na sníženou hybnost jazyka, hnilobný foetor ex ore a zvýšenou citlivost

jazyka (pocity pálení na jazyku, bolestivost)

Mezi rizikové faktory spadá věk, mechanické dráždění (chronické přikusování,

iritace špatně zhotovenou zubní náhradou, výplní nebo ostrým okrajem kariézní

léze), kouření, požívání tvrdého alkoholu, ostrých jídel, dále malhygienou a

přítomností leukoplakií.

Nádor je schopný tvořit metastázy, které nejčastěji postihují sublinguální a

submandibulární mízní uzliny. Prognóza karcinomu jazyka není příliš dobrá,

pokud pacient zavčas nepodstoupí radikální chirurgickou léčbu.

Klinický obraz u uživatelů metamfetaminu:

U narkomanů můžeme sledovat zvýšené riziko vzniku karcinomu jazyka, protože

se u této skupiny vyskytují téměř všechny rizikové faktory.

Zvýšená sekrece monoaminů způsobuje chronické „žvýkání“ a přikusování

měkkých tkání, což má za následek vznik leukoplakie. Když uvážíme další

rizikové faktory jako je zvýšená konzumace alkoholu, dráždivých jídel a látek, je

veliká pravděpodobnost, že se leukoplakie přemění právě na karcinom.

1.2.1.15. Karcinom tvářové sliznice

Karcinom tvářové sliznice je nejčastěji lokalizován v retromolárové oblasti a

zadní třetině tvářové sliznice a postihuje především osoby starší 40 roků, opět

častěji muže než ženy. Klinicky se jeví jako exulcerované okrsky tvářové sliznice

bílé, zarudlé nebo hnědé barvy, jejíž spodina bývá často zatvrdlá. Subjektivně

nevyvolávají žádné potíže.

44

Rizikové faktory jsou téměř totožné jako u karcinomu jazyka. Nejčastěji tento

karcinom vzniká na podkladě leukoplakie, často spolu s ostatními rizikovými

faktory.

Pokud není nádor léčený, je schopný prorůstání do oblasti tváře nebo hltanu a

tvorby metastáz, které postihují především krční a submandibulární mízní uzliny.

Stejně jako u karcinomu jazyka můžeme říci, že uživatelé pervitinu, představují

rizikovou skupinu, u které se může snadno rozvinout nádorové onemocnění

bukální sliznice a přilehlých tkání.

1.2.1.16. Poruchy temporomandibulárního kloubu

Poruchy čelistního kloubu jsou poměrně častým problémem, který postihuje

v průměru 40-60% populace. Tyto poruchy se nemusí týkat jen kloubní jamky a

hlavice, ale i přilehlých tkání, tzn. vazů a svalů. Postižení můžeme podle

charakteru dělit na artritidy (zánětlivá onemocnění), artrózy (degenerativní

onemocnění), dislokace (změny poloh čelistního kloubu), mimokloubní

onemocnění a poruchy hybnosti temporomandibulárního kloubu.

Tyto onemocnění se zpravidla projevují bolestmi v oblasti čelistního kloubu,

zvukovými fenomény (lupání, krepitace) nebo poruchami hybnosti jako je

snížené otevírání úst (kontraktura čelistí) nebo naopak neschopností zavřít ústa

(luxace čelistní kloubu).

Příčiny vzniku těchto poruch jsou: nadměrné zatěžování čelistního kloubu

(clenching, bruxismus, ztráta antagonistů, špatně zhotovená náhrada zubů,

vysoké výplně, ortodontické anomálie, vady skusu) nebo v důsledku úrazů

(traumat).

Klinický obraz u uživatelů metamfetaminu:

S touto poruchou se u uživatelů pervitinu můžeme setkat také velmi často.

V důsledku častého zatínání zubů a skřípání zubů se kloub velmi snadno

přetěžuje a mohou zde vznikat artritidy. Dalším významným faktorem je i stres,

který je u osob závislých také velmi častý a který potencuje nadměrné zatínání

zubů i mimo dobu intoxikace.

45

2. Praktická část

Ve své praktické části práce se budu zabývat především stavem dutiny ústní u uživatelů

pervitinu. Pervitin jsem si vybrala z důvodu, že je to jedna z nejužívanějších drog v České

republice.

V praktické části se nachází cíl práce, mé hypotézy, metodika výzkumu (dotazníkové šetření,

pozorování, fotodokumentace) a závěr.

46

2.1. Cíl práce

Cílem praktické části bylo vyhodnotit účinnost metamfetaminu (pervitinu) na stav dutiny

ústní. Pro vyhodnocení jsem zvolila dotazník. Z dostupných center pro drogově závislé mi

vyšlo vstříc centrum Drop-in. Prostřednictvím Drop-inu jsem kontaktovala přes sto

uživatelů drog a mohla tak vyhodnotit výsledek mé práce.

47

2.2. Hypotézy

Na začátku své práce jsem si stanovila tři hypotézy, které se pokouším svou prací obhájit.

• První hypotézou je předpoklad, že stav dutiny ústní u dlouhodobých uživatelů

pervitinu bude v horším stavu nežli u „běžných“ klientů.

• Dalším předpokladem je to, že se potíže v dutině ústní objevily, případně zhoršily

až v době, kdy respondent začal pervitin užívat.

• Dále předpokládám, že se v dutině ústní budou vyskytovat potíže různého

charakteru s bohatými klinickými projevy.

48

2.3. Metodika výzkumu

K výzkumu mé práce jsem použila anonymní dotazníkové šetření (dotazník viz přílohy),

pozorování této sociální skupiny a fotodokumentaci stavu dutiny ústní.

Klinické vyšetření respondentů nebylo možné zhotovit a to z různých důvodů. Jedním

z hlavních důvodů byl stud klientů a obavy z bolestivého zubního vyšetření. Dalším

důvodem byla také vysoká nespolehlivost a neochota ze strany klientů, mnohdy i

paranoia, že by se o jejich závislosti mohl dozvědět někdo další a obrátit tento fakt proti

nim. A v neposlední řadě zde hráli i velkou roli omezené finanční možnosti mých

respondentů.

2.3.1. Dotazníkové šetření

K výzkumu své práce a k ověření mých hypotéz jsem zvolila dotazníkové šetření. Dotazník obsahuje 10 otázek, z nichž se většina týká užívání metamfetaminu a stavu dutiny ústní. Dále jsem tam zahrnula doplňující informace jako je pohlaví respondenta, věk a další užívané návykové látky.(Dotazník je uveden v přílohách).

Dotazníky jsem zhotovila jak formou tištěnou, kterou mi klienti hned doplňovali a vraceli, tak formou internetovou (online), kdy jsem využívala především emailu, sociální sítě Facebook a online dotazníku zhotoveného na serveru „Google“.

Ke dni 17. 3. 2013 se mi vrátilo celkem 100 vyplněných dotazníků. Všichni respondenti, na otázku zda mají nebo měli nějaké zkušenosti s pervitinem, odpověděli kladně. Za vyplnění dotazníku jsem respondentům nabízela žvýkačky, jako formu určité odměny za jejich ochotu.

V další části popíši a graficky vyhodnotím jednotlivé odpovědi dotazníku. Je nutné podotknout, že u některých otázek byla možnost zaškrtnout více odpovědí, takže procentuální součet nemusí vždy dosahovat 100%.

49

• Pohlaví:

Graf 1 „Pohlaví“

Na mé dotazníky odpovědělo celkem 74% mužů a 26% žen. Z toho vyplývá, že vyšší náchylnost k návykovým látkám mají spíše muži než ženy.

• Věk:

Graf 2 „Věk“

Jak je vidět na grafu, tak nejpočetnější skupinu mých respondentů tvořilo 33% osob ve věkovém rozmezí 20-25 let. Dalších 26% zaujímá věková skupina od 25-30 let, 18% pak tvořila skupina s věkovým rozmezím mezi 15-20 lety, obě tyto skupiny neprojevovaly téměř žádný zájem o svou dutinu ústní. 13% tvořila skupina s věkovým rozmezím od 30-35 let. Po 5% měly skupiny v rozmezí 35-40 lety a 40 let a výše, tito respondenti neprojevovali téměř žádnou ochotu s vyplněním dotazník

Muži74%

Ženy26%

Pohlaví

15-20 let18%

20-25 let33%

25-30 let26%

30-35 let13%

35-40 let5%

>40 let5%

Věk respondentů

• Kdy jste zač

Graf 3 „Začátek“

Nejpočetnější skupinou je vneuvěřitelných 60%nutné podotknout, že obvelký zájem ani za normálních okolností. Musíme tedy brát vje v tomto případě silnprořezávajících se zubroku života. Další skupinu tvoklientů. Věkové rozhraní od 30

25-30 let5%

30-35 let1%

50

Kdy jste začal/a užívat pervitin?

čátek“

jší skupinou je věkové rozmezí mezi 15-20 lety, které zaujímá 60%. Další skupinou je věkové rozmezí 10-15 let s

nutné podotknout, že obě tyto věkové skupiny nejeví o zdraví svého chrupu pvelký zájem ani za normálních okolností. Musíme tedy brát v úvahu i tento fakt, který

ě silně podpořen užíváním drogy. Je také ohrožené zdraví ezávajících se zubů do dutiny ústní, které bývá fyziologicky ukon

roku života. Další skupinu tvoří věkové rozpětí mezi 20-25 lety, čkové rozhraní od 30-35 a od 35-40 zaujímá jen 1%.

10-15 let18%

15-20 let60%

20-25 let15%

30 let

35 let1%

35-40 let1%

Začátek užívání pervitinu

20 lety, které zaujímá 15 let s celých 18%. Je

kové skupiny nejeví o zdraví svého chrupu příliš úvahu i tento fakt, který

en užíváním drogy. Je také ohrožené zdraví do dutiny ústní, které bývá fyziologicky ukončeno kolem 13.

25 lety, čemuž odpovídá 15%

51

• Jak často pervitin průměrně užíváte nebo jste užíval/a?

Graf 4 „Interval“

U 27% respondentů byly odpovědi kladné u možností: „Denně“, „M ěsíčně“, „Ročně“. 19% respondentů odpovědělo, že pervitin užívá jednou nebo víckrát do týdne, ne každý den.

• Jak dlouho užíváte nebo jste užíval/a pervitin?

Graf 5 „Délka“

41% respondentů odpovědělo, že užívá pervitin déle jak pět let. Pro zajímavost, objevovali se respondenti až s čtyřicetiletou závislostí. 16% dotázaných „trpí“ závislostí 3-5letou. 26% tvoří skupina se závislostí dlouhou 1-3 roky.

Ročně27%

Měsíčně27%

Týdně19%

Denně27%

Interval používání

< 1 rok17%

1-3 roky26%

3-5 let16%

> 5 let41%

Délka užívání pervitinu

52

17% respondentů odpovědělo, že pervitin užívají méně jak jeden rok.

Podle některých klientů na délce užívání vůbec nezáleží. Některé odpovědi v dotazníku jsou velice zkresleny subjektivními pocity dotazovaných. Např. jeden dotázaný (60 let) po 30leté závislosti se nad otázkou, zda má nějaké problémy v dutině ústní, pozastavil a odpověděl, že ne, přestože bylo pozorovatelné, že potíže má.

Obecně lze ale říct, že čím delší závislost, tím více potíží se objevilo nebo zhoršilo. Nejvíce takto odpovídala skupina se závislostí delší jak pět let.

• Jakým způsobem pervitin užíváte nebo jste užíval/a?

Graf 6 „Způsob“

Z grafu vyplývá, že nejběžnější způsob užívání pervitinu je pomocí šňupání. Tuto odpověď vybralo 38% respondentů. Je to ovlivněno tím, že tento způsob aplikace je velmi jednoduchý, nenáročný a především účinný. Hrozí zde ale riziko perforace dutiny nosní do dutiny ústní.

Dalším oblíbeným způsobem je nitrožilní aplikace, na tuto otázku odpovědělo 23% dotázaných. Tento způsob aplikace se nejčastěji objevoval u uživatelů se závislostí delší 5 let.

Nitrožilně23%

Šňupání38%

Kouření16%

Inhalace16%

Orálně7%

Způsob užívání pervitinu

53

16% uživatelů odpovědělo kladně na možnosti „inhalace pomocí alobalu“ a „kouření“. Kouření u nás není příliš obvyklý způsob aplikace, pro zajímavost: např. v USA se pervitin užívá především takto. Oproti tomu inhalaci pomocí alobalu zná téměř každý uživatel.

Nejméně častou aplikací je aplikace perorální, na kterou pozitivně odpovědělo pouze 7% dotázaných.

V průběhu mé práce jsem se od mých klientů dozvěděla i o aplikaci rektální, která se prý poslední dobou poměrně rozmáhá. Toto tvrzení mi bylo potvrzeno ve společnosti Drop-in, která mi umožnila působení přímo u nich.

• Užíváte nebo jste užíval/a vyjma pervitinu nějakou jinou návykovou látku? Jestliže ano, uveďte, prosím, jakou. (včetně alkoholu a cigaret)

Graf 7 „Návykové látky“

V této otázce většina respondentů zapomněla uvádět právě alkohol a cigarety. -

-Nejužívanější drogou je pak marihuana a hašiš (THC) = 32% respondentů. -

Další častou drogou je LSD (diethylamid kyseliny lysergové) = 24%

respondentů. Oblíbené byly také další stimulanty jako extáze (MDMA) = 19%

a kokain = 10%. Nejméně oblíbené jsou látky opiového typu, heroin = 8%,

subutex = 7%.

THC32%

LSD24%

MDMA19%

Kokain10%

Heroin8%

Subutex7%

Jiné návykové látky

54

Dalšími látkami, které se v odpovědích často vyskytovaly, jsou houby

lysohlávky, mezkalin, některá léčiva (Rohipnol, Tramal, Rivotril), crack,

braun, ketamin, látky amfetaminového typu (tzv. speedy) a některé rostliny

(durman, rulík zlomocný, šalvěj divotvorná, muškátový oříšek atd.). Někteří

respondenti tuto otázku vyřešili jednoduchým „vše“.

Musím ale podotknout, že většina respondentů dlouhodoběji užívá pouze

pervitin, popřípadě cigarety a alkohol, s ostatními drogami mají zkušenosti

většinou jen v rámci experimentů, tudíž nemají nijak významný vliv na zdraví

dutiny ústní.

• Zaznamenal/a jste v poslední době nějaké problémy ve Vaší dutině ústní?

Graf 8 „Potíže“

Graf znázorňuje: že celých 75 % uživatelů odpovědělo, že nějaké potíže má.

Zbylých 25% tvořili v ětšinou osoby, u kterých není abúzus na pervitinu nijak

dlouhý. Většina respondentů z této kategorie uvedla, že pervitin měli pouze

párkrát anebo ho jen jednou vyzkoušeli.

Z toho vyplývá, že dlouhodobější uživatelé pervitinu si své potíže začali

subjektivně uvědomovat a že je lze klinicky v jejich ústech objevit. Bohužel,

Ano75%

Ne25%

Výskyt potíží v dutině ústní

55

neměla jsem možnost jakéhokoliv klinického vyšetření, takže můj výzkum

zakládám i na jednoduchém pozorování a rozhovorech

• Jakého charakteru byly tyto problémy?

Graf 9 „Typ potíží“

Pokud respondenti odpověděli na předchozí otázku „ano“, následovala další

skupina otázek, zabývající se jejich potížemi.

31% dotazovaných si stěžovalo na bolesti zubů.

21% uvedlo, že trpí krvácením z dásní (míra krvácení se u každého klienta

lišila).

16% dotázaných kladně odpovědělo na „ kombinaci výše uvedených

problémů“, což zahrnuje: bolesti zubů, krvácení dásní, záněty měkkých tkání,

povlaky jazyka a bolesti čelistního kloubu.

11% pak uvedlo, že trpí na záněty měkkých tkání popřípadě na povlaky jazyka

a bolestmi temporomandibulárního kloubu.

10% respondentů pak zaškrtlo odpověď „jiné“, kde subjektivně vypisovaly své

potíže.

V kategorii „jiné“ se nejčastěji objevovali odpovědi: suchost v ústech, citlivost

zubních krčků, zápach z úst, okousání měkkých tkání (tvářová sliznice, jazyk,

rty), skřípání zubů (bruxismus) obnažení zubních kořenů, tvorba abscesů,

Bolesti zubů31%

Krvácení21%Záněty

11%

Klouby11%

Kombinace16%

Jiné 10%

Typ problémů

56

zvýšená sekrece hlenu (zánět dutin, kašlání atd.), viklavost zubů a vypadávání

zubů.

Nejčetnější stížnost byla na „rozpadání“ skloviny, „křehnutí“ skloviny,

„ulamování skloviny“ atd. Klienti subjektivně popisovali křehkost skloviny a

obavu nakousnutí do čehokoliv tvrdého.

Z této otázky, lze snadno zjistit, že nejčastějším problémem v dutině ústní, jsou

patologické procesy způsobené mikrobiálním zubním povlakem a stále nízkým

pH v dutině ústní.

• Jakým způsobem jste případné problémy řešili?

.

Graf 10 „Řešení potíží“

V další otázce jsem se zajímala o to, zda tato sociální skupina výše uvedené

problémy řeší a jakým způsobem.

43% dotazovaných uvedlo, že tyto problémy neřeší a pouze čekají, až sami

vymizí.

32% uživatelů odpovědělo, že se bolesti snaží utišit léky nebo opakovaným

podáním drogy dokud potíže neustanou.

Zbývajících 25% uvedlo, že jsou ochotni navštívit svého zubního lékaře či

zubní pohotovost.

Dále mne zajímalo, z jakých důvodů se klienti dostavují k lékaři v tak malém

počtu. Na moji otázku většina z dotázaných uvedla finanční důvody, obavy

Zubař25%

Léky32%

Neřešil43%

Řešení problémů

57

z bolesti, ostych za stav své dutiny ústní a strach, že by jejich ošetřující mohl

odhalit jejich závislost.

Respondenti, kteří při svých potížích navštívili lékaře, si buď stěžovali na silné

bolesti anebo délka jejich abúzu nebyla zatím tak dlouhá a navenek zřejmá.

Když sem se svých klientů ptala, jak některé bolesti řešili, když nechtěli jít

k lékaři a léky jim už nepomáhali, dočkala jsem se velmi zajímavých odpovědí.

Pár klientů uvedlo, že si zub raději vytrhli sami, nebo o to požádali nějakou

další osobu.

Jeden dotázaný (35 let, dotazovaný ve společnosti Drop-in) mi odpověděl, že si

všechny zuby ošetřil podomácku sám a to velmi kontroverzními způsoby.

(Zubní kámen odstraňoval pomocí manikérských nůžek, extrahoval zub

pomocí čajové lžičky a obyčejných kleští atd.). Již na první pohled (bez

klinického vyšetření) bylo vidět, že jeho dutina ústní je v naprosto

katastrofálním stavu

• Myslíte si, že Vaše potíže v dutině ústní souvisejí s užíváním pervitinu?

Graf 11 „Souvislost“

Další mojí otázkou jsem chtěla zjistit subjektivní názor klientů na spojitost

mezi užíváním pervitinu a jejich potížemi v dutině ústní.

Dle mého předpokládání většina klientů odpověděla, že tam mezitím souvislost

je. Tuto skupinu tvořilo celých 65 % uživatelů, 23% uživatelů nad tím nikdy

Ano65%

Ne12%

Nevím23%

Souvislost mezi užíváním drogy a výskytem problémů

58

nepřemýšlelo anebo si nebyli jisti, takže odpověděli možnost „nevím“.

Zbývajících 12% dotázaných si myslí, že jejich potíže s užíváním pervitinu

nemají nic společného.

• Začaly nebo zhoršily se Vaše potíže až tehdy, když jste začali užívat

pervitin?

Graf 12 „Objevení potíží“

Poslední otázka mého dotazníku se zaměřovala na počátky obtíží, které klienti

uvedli v otázce číslo 7. Touto otázkou jsem se pokoušela zjistit subjektivní

názor klientů na to, zda se jejich problémy s užíváním pervitinu objevily anebo

zhoršily.

Nejvíce odpovědí bylo kladných, tyto odpovědi tvoří celých 62 %, 25%

respondentů pak uvedlo, že nevědí a zbylých 13% zaškrtlo odpověď „spíše ne,

měl/a jsem problémy vždy“.

U této otázky si poměrně hodně klientů nebylo jistých, jak odpovědět, protože

jejich subjektivní názory na tuto problematiku byly asi poněkud zkreslené.

Ano62%

Ne13%

Nevím25%

Objevení či zhoršení potíží v souvislosti se závislostí

59

2.3.2. Pozorování

Jako další způsob metodiky výzkumu jsem zvolila pozorování. Pozorování jsem

prováděla ve společnosti Drop-in, kde se mi dostalo možnosti sledovat tuto

sociální skupinu v prostředí, ve kterém se cítila dobře. S některými klienty jsem

se scházela i osobně mimo tuto společnost.

Ve společnosti závislých lidí jsem strávila celkem přes 20 hodin.

Během této doby jsem u klientů požívajících návykové látky pozorovala

nepřetržité napětí žvýkacích svalů, potíže s artikulací a četné zlozvyky,

především v době intoxikace. Klienti měli problém s vyjadřováním a správnou

výslovností. Měli potíže s otvíráním a zavíráním úst, pokud měli ústa zavřená,

drželi křečovitě sevřené čelisti. Mnoho klientů si neustále přikusovalo tváře,

jazyk nebo rty. Velmi častým fenoménem bylo také „okusování“ nehtů, párátek

atd.

U dlouhodobých uživatelů jsem tyto „příznaky“ pozorovala i mimo dobu

intoxikace. U příležitostných uživatelů všechny tyto „příznaky“ zmizely.

Většina klientů konzumovala energetické nápoje, light drinky anebo slazené čaje.

Při rozhovorech s klienty jsem se všímala výrazné malhygieny v jejich dutině

ústní, různých stádií parodontitid, gingivitid, klínovitých defektů a chybění zubů.

Často se také objevovaly opary na rtech, popraskané a suché rty, stomatitis

angularis, různé oděrky a otoky.

60

2.3.3. Fotodokumentace

K doplnění své práce jsem použila také fotodokumentaci. Fotky jsem získala celkem od 4 klientů.

Klient M. H., 22 let

Závislost na pervitinu trvala zhruba 3 roky. Klient uvedl, že 2,5 roku užíval

pervitin každodenně. První setkání s pervitinem proběhlo v jeho 16 letech, do

té doby pravidelně navštěvoval svého zubního lékaře. Během jeho abúzu

navštívil zubního lékaře pouze jednou na preventivní prohlídku. Byla mu

doporučena frenulektomie, kterou nepodstoupil a byl mu ošetřen zubní kaz.

Obrázek 5 Malhygiena

61

Obrázek 6 Chemicky podmíněné eroze

Obrázek 7 Gingivitis, přítomnost zubního kamene

62

Klient O. F., 21 let

Abúzus tohoto klienta trvá téměř 7 let. Pervitin začal užívat cca v 15 letech a

užívá ho stále. Po tuto dobu si klient aplikoval pervitin téměř každodenně

s občasnými přestávkami. Pervitin aplikuje šňupáním anebo inhalačně pomocí

alobalu, má zkušenosti i s nitrožilní aplikací. Zubního lékaře pravidelně

nenavštěvuje.

Obrázek 8 Gingivitis, přítomnost zubního kamene

63

Obrázek 9 47 meziálně pozastavený tmavě pigmentovaný kaz

Obrázek 10 Supragingivální a subgingivální zubní kámen (detail)

64

Klient R. J., 21 let

Délka abúzu trvá 6 let. Klient uvedl, že 5 let užíval pervitin každodenně,

poslední rok jeho konzumaci značně omezil a poslední dva měsíce (únor,

březen 2013) již nic neužívá. Pervitin užíval šňupáním nebo inhalačně. Během

jeho závislosti navštívil zubního lékaře celkem třikrát, pokaždé formou

pohotovosti. Zde mu byly doporučené další návštěvy stomatologa a to

především z důvodů neošetřených kazů, přítomností zubního kamene a dalších

potíží.

Obrázek 11 celkový stav dutiny ústní

65

Obrázek 12 Odlomené korunky zubů a pozůstalé radixy

Obrázek 13 Kariézní léze

66

Klient K. P., 30 let

Doba závislosti se pohybuje kolem 15 let. Klient uvedl, že pervitin užíval

téměř každodenně. Jeho závislost přerušoval akorát pobyt ve vězení, kdy klient

musel abstinovat, vždy se k tomu ale vrátil zpět. Pervitin aplikoval především

šňupáním nebo nitrožilně. Během jeho abúzu zubního lékaře navštívil

několikrát, většinou jen ale ve formě pohotovosti.

Obrázek 14 Ztráta dolních středních řezáků, lividní zabarvení dásní

67

Obrázek 15Stav dutiny ústní

Obrázek 16 Destruovaný chrup

68

Akutní intoxikace a dutina ústní

Ke své práci se mi podařilo získat i fotografie dutiny ústní jednoho klienta

v průběhu jeho intoxikace. Fotografie byly pořízené zhruba po 6 hodinách od

prvního užití pervitinu. Klient uvedl, že během těchto 6 hodin, užil pervitin

opakovaně, přibližně množství 0,3g. Pervitin požil perorálně (pervitin spolkl

v jeho běžné formě, tzn. prášku).

Obrázek 17 Sliznice traumatizovaná přikusováním (1)

Obrázek 18 Sliznice traumatizovaná přikusováním (2)

69

3. Závěr

V dnešní době je zdraví a zářivý úsměv symbolem krásy, zdraví a mládí. Je právě na nás,

dentálních hygienistkách, abychom to zdraví dutiny ústní udržovali.

Na našem trhu jsou dostupné různé druhy drog ovlivňující vztah pacienta k osobní

hygieně, zejména k hygieně dutiny ústní. Po požití návykové látky se klientova pozornost

daleko více soustředí na samotný prožitek způsobený drogou a to je hlavním důvodem,

proč pacientova péče o dutinu ústní upadá. Tento fakt spolu s dalšími faktory neodvratně

vede ke špatnému zdraví dutiny ústní a chrupu.

V teoretické části jsem na základě studia odborné literatury, webových stránek i návštěvy

centra Drop-in napsala stručný přehled o tom, co má práce zahrnuje. Shrnula jsem

anatomii dutiny ústní, definovala pojmy závislost a intoxikace, rozdělní návykových

látek, dle rizika vzniku závislosti a jejich charakteru, jednotlivé skupiny jsem popsala.

Další kapitola je celá věnována metamfetaminu (pervitinu). Na metamfetamin zde

nahlížím z mnoha hledisek, popisuji jeho historii, chemické složení, příznaky akutní a

chronické intoxikace, dávkování, předávkování a způsoby jeho aplikace. V neposlední

řadě jsem popsala nejčastější patologické změny v dutině ústní u uživatelů pervitinu.

V praktické části jsem kontaktovala celkem přes sto drogově závislých a za drobný

„úplatek“ (žvýkačka) jsem získala odpovědi na deset otázek obsažených v mém

dotazníku. Otázky se týkaly především vlivu pervitinu na dutinu ústní. Díky několika

hodinovému pozorování této skupiny, rozhovory s klienty a fotografiím došla až k

mému závěru práce.

Podařilo se mi dosáhnout zadaného cíle mé práce: „Vyhodnocení účinnosti

metamfetaminu (pervitinu) na stav dutiny ústní.“

Působení pervitinu ovlivňuje rovnováhu dutiny ústní a chronicky snižuje její pH a míru

salivace. Spolu s celkově špatnou životosprávou, nízkou úrovní hygieny ústní a dietou

bohatou na sacharidy to vytváří dokonalé prostředí pro vznik klinicky bohatých patologií

v dutině ústní. Objevuje se častější vznik erozí, zubních kazů, plakem podmíněných

gingivitid či parodontitid. Dále jsem zjistila, že chronické užívání pervitinu negativně

ovlivňuje zdraví čelistního kloubu, zvyšuje se riziko vzniku leukoplakií, kvasinkových

infekcí (kandidóz) a karcinomu jazyka či tvářové sliznice. Přímý důkaz, že pervitin

chemicky poškozuje zuby či sliznici se mi získat nepodařilo.

70

Dle mého dotazníku si klienti nejvíce stěžovali právě na algie zubů, hypersenzitivitu

zubních krčků, krvácení gingivy a na bolesti temporomandibulárního kloubu. Subjektivně

si velmi často stěžovali na „křehkou“ sklovinu, udávali obavy z nakousnutí do něčeho

tvrdého a odlomení zubu.

V závěru jsem splnila tři zadané hypotézy, které se mi díky dotazníkovému šetření,

pozorování a fotodokumentaci podařilo potvrdit:

1) První hypotézou je předpoklad, že stav dutiny ústní u dlouhodobých uživatelů

pervitinu bude v horším stavu nežli u „běžných“ klientů.

Vyhodnocení:

Stav dutiny ústní, především u klientů s dlouhodobou závislostí, je skutečně horší

než u běžných klientů.

2) Dalším předpokladem je to, že se potíže v dutině ústní objevily, případně zhoršily až

v době, kdy respondent začal pervitin užívat.

Vyhodnocení:

65% mých respondentů si myslí, že jejich potíže v dutině ústní souvisí s užíváním

pervitinu a 62% klientů uvedlo, že se jejich potíže objevily anebo výrazně zhoršily

právě v souvislosti s jejich závislostí

3) Dále předpokládám, že se v dutině ústní budou vyskytovat potíže různého charakteru

s bohatými klinickými projevy.

Vyhodnocení:

Díky dotazníku a fotografiím se mi potvrdila i má poslední hypotéza. Klienti

udávali různé spektrum potíží s bohatými klinickými projevy (klinické projevy

jsou uvedené výše).

71

Zdroje

Literární zdroje:

1. KLEPÁČEK, Ivo, MAZÁNEK, Jiří. Klinická anatomie ve stomatologii. Praha: Grada publishing, 2001, ISBN: 80-7169-770-2

2. ŠEDÝ, Jiří. Stomatologie I. Praha: Triton, 2012, ISBN 978-807387-543-5 3. SLEZÁK, Radovan. Praktická parodontologie. Praha: Quintessent, 1995, ISBN: 8-

901024-8-4 4. MAZÁNEK, Jiří a URBAN, F. Stomatologické repetitorium. Praha: Grada publishing,

2003, ISBN: 80-7169-824-5 5. BOTTICELLI, A. Dentální hygiena teorie a praxe, Praha: Quintessen, 2002, ISBN:

80-903181-1-8 6. ŠEDÝ, Jiří a FOLTÁN, René. Klinická anatomie zubů a čelistí. Praha: Triton, 2009,

ISBN: 978-80-7387-312-7 7. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost. Praha:Portál, 2011, ISBN: 978-80-

7367-908-8 8. KALINA, Kamil a kol. Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových

závislostí. Praha: Filia Nova, 2001, ISBN: 80-238-8014-4 9. ŠEVELA, Kamil., WIMĚTALOVÁ, Miroslava a kol. Toxikologie pro sestry. Praha:

Neptun, 2002, ISBN: 80-902896-3-0 10. MECÍŘ, Jan. Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. Avicenum,1987,

ISBN: 08-005-90 11. HELLWIG, Elmar. Záchovná stomatologie a parodontologie. Praha: Grada

publishing, 2003, ISBN: 80-247-0311-4 (str. 247-270)

Internetové zdroje

1. Sananim. Sananim (online). Dostupné z: http://www.sananim.cz/

2. Drop-in. Drop-in (online). Dostupné z: www.dropin .cz/

3. Drop-in. Drop-in (online). Dostupné z: http://www.dropin.cz/index.php/o-drogach

4. Adiktologie. Adiktologie (Online). Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/72/2788/Akutni-ucinky-metamfetaminu

5. Slovník cizích slov. Slovník cizích slov (Online). Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/metamfetamin

6. Drogy. Drogy (online). Dostupné z: http://www.drogy.cz/pervitin/kap-z-ceho-se-vyrabi-pervitin.html

7. Drogy. Drogy (online). Dostupné z: http://www.drogy.cz/pervitin/kap-smrtici-ucinky-pervitinu.html

8. Wikipedie. Wikipedie (online). Dostupné z:

72

http://cs.wikipedia.org/wiki/Halucinogen 9. Wikipedie. Wikipedie (online). Dostupné z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Metamfetamin 10. Velký lékařský slovník. Velký lékařský slovník (online). Dostupné z:

http://lekarske.slovniky.cz/pojem/trankvilizery 11. Čelistní kloub. Čelistní kloub (online). Dostupné z:

http://www.celistnikloub.cz/onemocneni-celistniho-kloubu/ 12. Xerostomie. Xerostomie. (Online). Dostupné z:

http://www.xerostomie.cz/

73

Seznam obrázků

Obrázek 1 Chemický vzorec metamfetaminu (pervitinu)…………………………………… 28

Obrázek 2 Metamfetamin (pervitin) připraven k aplikaci šňupnutím……………………….. 29

Obrázek 3 Mydriáza…………………………………………………………………………. 31

Obrázek 4 Injekční stříkačka používaná k nitrožilní aplikaci……………………………….. 35

Obrázek 5 Malhygiena………………………………………………………………………. 60

Obrázek 6 Chemicky podmíněné eroze………………………………………………………61

Obrázek 7 Gingivitis, přítomnost zubního kamene…………………………………………. 61

Obrázek 8 Gingivitis, přítomnost zubního kamene…………………………………………. 62

Obrázek 9 47 meziálně pozastavený tmavě pigmentovaný kaz……………….…………….. 63

Obrázek 10 Supragingivální a subgingivální zubní kámen (detail)…………………………. 63

Obrázek 11 Celkový stav dutiny ústní………………………………………………………. 64

Obrázek 12 Odlomené korunky zubů a pozůstalé radixy…………………………………… 65

Obrázek 13 Kariézní léze…………………………………………………………………… 65

Obrázek 14 Ztráta dolních středních řezáků, lividní zabarvení dásní………………………. 66

Obrázek 15 Stav dutiny ústní……………………………………………………………….. 67

Obrázek 16 Destrukce chrupu………………………………………………………………. 67

Obrázek 17 Sliznice traumatizovaná přikusováním (1)…………………………………….. 68

Obrázek 18 Sliznice traumatizovaná přikusováním (2)…………………………………….. 68

74

Seznam tabulek

Tabulka 1 Dělení návykových látek dle rizika vzniku závislosti……………………………22 Tabulka 2 Dělení návykových látek dle jejich charakteru…………………………………. 22 Tabulka 3 Nástup účinku……………………………………………………………………30

75

Seznam grafů

Graf 1 Pohlaví………………………………………………………………………………49

Graf 2 Věk………………………………………………………………………………… 49

Graf 3 Začátek…………………………………………………………………………….. 50

Graf 4 Interval…………………………………………………………………………….. 50

Graf 5 Délka………………………………………………………………………………. 51

Graf 6 Způsob…………………………………………………………………………….. 52

Graf 7 Návykové látky……………………………………………………………………. 53

Graf 8 Potíže……………………………………………………………………………… 54

Graf 9 Typ potíží………………………………………………………………………….. 55

Graf 10 Řešení potíží……………………………………………………………………... 56

Graf 11 Souvislost…………………………………………………………………………57

Graf 12 Objevení potíží……………………………………………………………………58

76

Přílohy

Seznam příloh:

a) Průvodní řeč k dotazníku b) Anonymní dotazník (Vliv návykových látek na dutinu ústní) c) Slovníček pojmů

a) Průvodní řeč k dotazníku

Vážení klienti,

Jmenuji se Andrea Koukalová a jsem studentkou třetího ročníku vyšší odborné zdravotnické školy v Praze, obor dentální hygienistka. Jsem již v závěrečném ročníku a zpracovávám svou absolventskou práci na téma „ Vliv návykových látek na dutinu ústní“. Jako svůj cíl jsem si stanovila zhodnotit účinnost pervitinu na zdraví dutiny ústní a chrupu. Právě proto se na Vás obracím s prosbou o vyplnění stručného dotazníku, který poslouží k vypracování praktické části mé práce.

Dotazník je zcela anonymní. Údaje v něm obsažené budou použity pouze pro potřeby mé absolventské práce a to v souladu se zákonem o ochraně osobních dat.

Tímto Vám děkuji za Váš čas a ochotu!

77

b) DOTAZNÍK PRO ABSOLVENTSKOU PRÁCI Téma: „Vliv návykových látek na dutinu ústní“

Pohlaví: • Muž • Žena

Věk: .............................

• Kdy jste začal/a užívat pervitin? (Pokud respondent odpoví, že pervitin nikdy neužíval, ukončete rozhovor)

.....................................................................................

• Jak často pervitin průměrně užíváte nebo jste užíval/a?

• Párkrát do roka • Častěji jak třikrát měsíčně • Častěji jak třikrát týdně • Každý den

• Jak dlouho užíváte nebo jste užíval/a pervitin? • 6 měsíců až 1 rok • 1 rok až 3 roky • 3 roky až 5 let • 5 let a více

• Jakým způsobem pervitin užíváte nebo jste užíval/a? • Nitrožilně • Šňupáním • Kouřením • Inhalací (pomocí alobalu) • Orálně (rozpuštění v pití, spolknutí v tabletách

• Užíváte nebo jste užíval/a vyjma pervitinu nějakou jinou návykovou látku?

Jestliže ano, uveďte, prosím, jakou. (včetně alkoholu a cigaret)

.............................................................................................................................. ..............................................................................................................................

78

• Zaznamenal/a jste v poslední době nějaké problémy ve Vaší dutině ústní?(Pokud respondent odpoví ne, poděkujte za rozhovor)

• Ano • Ne

• Jakého charakteru byly tyto problémy?(možno více odpovědí)

• Bolesti zubů • Krvácení dásní • Záněty měkkých tkání, povlaky jazyka • Bolesti čelistního kloubu • Jiné (vypište jaké)

………………………………………………………………………

• Jakým způsobem jste případné problémy řešili?

• Vyhledal/a jsem pomoc zubního lékaře • Pokusil/a jsem se bolest utišit (léky, pervitin) • Čekal/a jsem, až to přejde

• Myslíte si, že Vaše potíže v dutině ústní souvisejí s užíváním pervitinu?

• Ano • Ne • Nevím

• Začaly nebo zhoršily se Vaše potíže až tehdy, když jste začali užívat pervitin?

• Myslím si, že ano • Spíše ne, měl/a jsem problémy vždy • Nevím

Děkuji Vám za Váš čas a ochotu vyplnit můj dotazník!

79

c) Slovníček pojmů:

• Šňupání = požití drogy nasátím do nosní dírky prostřednictvím trubičky (srolovaná bankovka atd.)

• Dojezd = doba, kdy odchází účinek drogy a dostavují se nepříjemné pocity a touha po další dávce

• Stíha = stav vyvolaný drogou, kdy má dotyčný nepříjemné pocity pronásledování, ohrožení, zvláštní tušení apod., tyto stavy často doprovází i pananoia

• Bad trip = negativní zážitek spojený s užitím drogy, objevují se děsivé halucinace, neschopnost vnímání prostoru, času a sebe sama, zoufalství, bezmoc, sebevražedné myšlenky