Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Vladimír Kyas (27.2.1917 —24.5.1990)Author(s): Ludmila PacnerováSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 114, Čís. 1 (1991), pp. 27-28Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465396 .

Accessed: 11/06/2014 00:20

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.131 on Wed, 11 Jun 2014 00:20:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

Vladimír Kyas (27.2.1917 - 24.5.1990)

Dne 31. května 1990 byl na Ústředním hřbitově v Brně uložen k věčnému odpočinku PhDr. Vladimír Kyas, CSc., vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, který nečekaně zemřel dne 24. května 1990 ve věku 73 let. Vzhledem

k tomu, že jeho osobní údaje a bibliografie nejdůležitějších prací byly již uveřejněny u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin (LF 110, 1987, 42-43; Z kralické tvrze XIV, 1987, 65-68), věnovala bych dnes pozornost zhodnocení jeho vědeckého odkazu.

V oblasti staroslověnské filologie pracoval dr. Kyas na Slovníku jazyka staroslověnské ho (Lexicon linguae palaeoslovenicae, vydává Academia od roku 1958) od jeho prvního sešitu jako autor hesel, konzultant pro jazyk řecký a latinský a jako člen redakce. Zasloužil se o hlubší poznání staroslověnského parimejníku (výbor čtení ze Starého zákona), k jehož vydání vykonal přípravné práce. Zabýval se zkoumáním původni staro slověnské literatury, zejména Života Konstantinova a Života Metodějova. Snesl důkazy o kontinuitě staroslověnské kultury po pádu Velké Moravy až po vznik Sázavského kláštera (Slavia 50, 1981, 1-7).

Hlavním předmětem Kyasova vědeckého zájmu byla stará čeština ve vrcholných dílech

14. století a jejich vliv na ostatní slovanské literatury. Památky tohoto období kriticky zkoumal s pílí a vytrvalostí sobě vlastní a v mnoha případech problémy nově osvětlil

a vyvodil nové závěry. Studie publikoval převážně v Listech filologických, ve Slavii a různých sbornících.

Všechny tyto práce byly plánovitou přípravou k prozkoumání největší a nejdůležitější staročeské památky, totiž bible. Spolu s Bohumilem Rybou podal nový přehled českých biblických rukopisů a tisků ve Věstníku České akademie věd a umění 61, 1952, 37-45 a podal obsáhlý rozbor dostupného materiálu (sborník Josef Dobrovský 1753-1953, Praha 1953,227-300 a Slavia 25,1956, 328-341). Stěžejní studii První český překlad bible uveřejnil v Rozpravách ČSAV 81, 1971, řada spol. věd, sešit 1. Kyas zjistil, že první českou bibli přeložilo asi deset odborníků v padesátých a šedesátých letech 14. století, patrně pro klášter Emauzský nebo pro některý ženský klášter, že se ho zúčastnil i překladatel Pasionálu a Života Krista Pána a s největší pravděpodobností také Jan Milíč z Kroměří

že. Kyasův Návrh na vydání staročeské bible (LF 92, 1969, 332-339) schválila za vedení akademika Bohuslava Havránka komise pro vydání staročeské bible Vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV; z pěti plánovaných svazků vyšly v nakladatelství Academia dosud tři svazky (1981, 1985, 1988). Čtvrtý svazek leží připraven v tiskárně, pátý je rozpracován. Svou základní studií o staročeské bibli a tímto monumentálním vydáním se Vladimír

Kyas trvale zapsal do dějin české kultury. Staročeské oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV si vzalo za úkol edici dokončit, aby dílo nezůstalo torzem. Stejně tak bude připravena k tisku i populárně vědecká publikace o českých biblích pro nakladatelství Vyšehrad, na jejíž dokončení plánoval zesnulý pouhý měsíc.

K propagaci české kultury ve světě přispěla nepochybně i Kyasova účast na edici Biblia slavica (Nachdruck der âltesten Ausgaben slavischer und baltischer Bibelůbersetzungen, Reinhold Olesch und Hans Rothe, Verlag Schôningh, Paderborn).

Základ k vědecké práci na biblickém překladu byl u dr. Kyase položen už během studia na vysoké škole, kdy našel českou předlohu k nejstarší lužickosrbské jazykové památce, Novému zákonu z roku 1548 (Slavia 33, 1964, 369-374). Podobně se později zabýval vlivem českých předloh na památky staropolské, a to bibli, mamotrekty a žaltář, které vydal ve spolupráci s polskými badateli Stanislavem Urbaúczykem a Wandou Žurow skou-Góreckou. Měl také podíl na sborníku Češi a Poláci v minulosti /, Praha 1964.

Rozhlédneme-li se po vědeckém odkazu, který nám Vladimír Kyas zanechal, musíme obdivovat nejen množství studií, ale i šíři a hloubku erudice, s níž byly napsány. Jeho

27

This content downloaded from 194.29.185.131 on Wed, 11 Jun 2014 00:20:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

odchodem ztrácí česká věda svého oddaného služebníka. Kolektiv spolupracovníků pak želí odchodu oblíbeného, obětavého kolegy, který se o své bohaté znalosti ochotně

rozdělil s každým, kdo se na něho obrátil s prosbou o pomoc nebo o radu.

Ludmila Pacnerová

Největší staročeská edice

První český překlad bible je rozsahem největší staročeská literární památka. Její nejstarší dochovaný zápis, který se nám však bohužel uchoval jen částečně, v bibli Drážďanské neboli Leskovecké měl 681 listů, tj. 1362 stran. Jen o málo menší je mladší

zápis tohoto staročeského překladu ve dvou svazcích bible Olomoucké z r. 1417, která

má celkem 579 listů, tj. 1158 stran. Kromě toho, že je to nejrozsáhlejší staročeské dílo, jde také o památku velice význam

nou z hlediska jazykového i literárního a konečně i z hlediska obecně kulturního. Je to dílo obsahově i žánrově různorodé, střídají se v něm literární druhy a slohy od vypravěč ské prózy dějepisné a dokumentaristické a prózy epistolografické až po poezii lyrickou milostnou či filozofickou. Jeho překlad není ani pro překladatele moderní doby úkolem

snadným. Jak obtížný úkol to pak musel být v době, kdy čeština jako spisovný jazyk ještě zdaleka nebyla na vrcholu svého rozvoje a v mnoha případech teprve hledala a vytvářela vhodné výrazové prostředky, v době, kdy některé literární slohy byly v češtině rozvinuty

jen málo nebo vůbec ne! Přesto byl již první pokus o úplný překlad bible do češtiny zdařilý1 a přitom jde (kromě neúplného a nedochovaného překladu Metodějova do

staroslověnštiny z r. 885) o první překlad do slovanského jazyka a teprve o třetí překlad do národního jazyka v Evropě (starší je pouze překlad francouzký a italský, překlad

anglický a německý vznikají až po překladu českém a navíc místem vzniku německého

překladu je Praha). Naši literární historici i jazykovědci si byli dávno vědomi mimořádné důležitosti

staročeského překladu bible pro literární historii i vývoj spisovné češtiny. Přesto došlo

v minulosti jen ke dvěma pokusům o jeho vydání. První byl neúspěšný pokus Josefa

Vraštila, žáka Emila Smetánky, kterému Smetánka zadal v r. 1910 seminární práci o Drážďanské bibli. Vraštil opsal některé části rukopisu a vypracoval jeho důkladný popis a rozbor textu. Než však mohl svou práci dokončit, došlo v r. 1914 ke zničení

rukopisu, dříve než byla celá bible ofotografována. Tak zůstala studie o Drážďanské bibli nedokončena a její vydání ani nebylo započato. Nedovršen zůstal i pokus o vydání bible Olomoucké, které zahájil v r. 1933 Josef Vašica. Šlo o velkolepé fototypické vydání, z něhož však vyšel jen první díl, obsahující Pentateuch.3

Úspěšným vydavatelem staročeské bible, a to obou zápisů jejího nejstaršího překladu bible Drážďanské i Olomoucké, se stává až dr. Vladimír Kyas, který studiu české bible věnoval celý svůj život.4 V předmluvě k I. dílu edice V. Kyas píše: „K vydání textu

nejstaršího českého biblického překladu přistupuji po řadě přípravných studií, jejichž účelem bylo doplnit poznání na tomto zanedbaném úseku naší filologie..." (s. 9).

V r. 1969 uveřejňuje dr. Kyas v Listech filologických článek nazvaný Návrh na vydání staročeské bible (LF 92, 1969, 332-339). V tomto příspěvku jednak stručně shrnuje poznatky o nejstarším staročeském překladu bible, upozorňuje na jeho dalekosáhlý

význam nejen pro češtinu, ale i pro další slovanské jazyky, vyslovuje požadavek na

zpřístupnění tohoto „dosud skrytého pokladu naší národní kultury" pro odborníky i širší

veřejnost a jednak předkládá návrh na jeho kritické vydání v šesti dílech. Protože z bible Drážďanské zůstala zachována jen asi třetina textu v opise a na fotokopiích a protože

28

This content downloaded from 194.29.185.131 on Wed, 11 Jun 2014 00:20:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions