Click here to load reader

Úvod Do Studia Jazyka

  • View
    259

  • Download
    8

Embed Size (px)

DESCRIPTION

Zápisky z učebnice Úvod do studia jazyka od Jiřího Černého

Text of Úvod Do Studia Jazyka

  • Ji ern

    voddostudiajazyka Nakladatelstv Rubico Olomouc, 1998, 248 s. 1. vydn ISBN: 80-85839-24-5

    1.1 Jazyk a jeho funkce

    1.11 Komunikan proces

    Kad pirozen jazyk slou lenm pslunho jazykovho spoleenstv pedevm k dorozumvn, tj. jinmi slovy ke vzjemnmu pedvn i sdlovn informac. (13)

    U lovka existuje krom pirozenho jazyka znan mnostv rznch jinch

    dorozumvacch prostedk vizulnch a akustickch. (13) Zdaleka nejrozvinutjm dorozumvacm systmem je pirozen jazyk; od ostatnch se li

    jednak nesrovnateln bohatm inventem znak (slov), jednak i jejich strukturou (specifickm rysem lidsk ei je tzv. dvoj artikulace: vpov se d rozdlit do slov a slova dle do hlsek) a monostmi jejich kombinac (do vt). (13)

    teorie komunikace nabz toto obecn schma komunikanho procesu: ve zdroji

    informace se jej obsah kduje podle pravidel pslunho kdu a v takto zakdovan podob pak pechz ve form signl (fyzick substance + energie) uritm kanlem (cestou) smrem od zdroje k pjemci, kde se pak dekduje (za signly fyzikln povahy se zptn dosazuje pvodn vznam). (13-14)

    1.12 Zkladn funkce dorozumvac (sdlovac) ..proces dorozumvn:

    a) mluv si mus ujasnit obsah svho sdlen (tzv. smantickou bzi i globln obsah) a pak ho njakm zpsobem verbalizovat, tj. zakdovat ho pevedenm na konkrtn slova danho jazyka; k tomu je nezbytn spolehliv prce centrlnho nervovho systmu, smyslovch orgn, tzv. mluvidel, bezchybn svalov koordinace (do proces mluven jsou zapojeny stovky sval) a cel ada prvk inteligence, jako je nap. schopnost abstrakce, syntzy, rozhodovn, atd.;

    b) loha posluchae je znan odlin a patrn jet sloitj; vedle bezchybn prce centrlnho nervovho systmu a smyslovch orgn (zvlt sluchu) vyaduje pedevm dobrou schopnost analzy, intuice a rozhodovn; poslucha v kadm okamiku odhaduje dal st vpovdi a sv odhadovn neustle koriguje; d se pi tom svmi globlnmi

  • znalostmi o svt vbec a o pslunm tmatu zvl; jeho clem je dosadit si za pijman zvuky pslun vznam, tj. rekonstruovat globln obsah, smantickou bzi nebo prost informaci, kterou mu mluv chtl pomoc pslunho jazykovho kdu sdlit; pokud se mu to nepoda nebo m o vsledku urit pochybnosti, me se v dal fzi pokusit zskat doplujc informace pomoc otzek apod.

    1.13 Ostatn funkce

    sdlovat je mon pomoc jazyka i nco jinho ne jen pouh informace o pedmtech, osobch, jevech nebo udlostech. Proto je bn rozliovat i dal v irm slova smyslu komunikativn funkce jazyka, u nich se jedn o sdlovn neho jinho. (16) Dal komunikativn funkce jazyka: Konativn (apelov) Jedn se o vzvu, kter m pimt posluchae k njak innosti

    (nap.: Stav se ve mst ku plku chleba.) Referenn (kontextov) Jde o odkaz na asov nebo prostorov vztahy, ppadn na jin

    mimojazykov faktory (nap.: Co bude dlat v sobotu?) Faktick (kontaktov nebo interpersonln)

    Mluv se sna nap. udret pozornost (Sleduje m vbec?) nebo naopak dt najevo, e i on se rozhovoru astn (J taky. To je fakt.)

    Expresivn (emotivn) Mluv dv najevo svj fyzick nebo psychick stav, vyjaduje sv emoce, a to bu pomoc prostedk ist jazykovch (nap. kategori slovesnho zpsobu) nebo zabarvenm a vkou hlasu, zvlt intonac apod. (tyto posledn prostedky mohou bt srozumiteln i pi poslechu jazyka, kter neovldme)

    Poetick (estetick) Draz se klade na formu, kter m ovem zvraznit jist obsah; nejde jen o poezii, ale tak o poetick prvky pouvan v hovorovm jazyce; v obou ppadech je mon i tvr pstup k jazyku (vytven zcela novch tvar)

    Metajazykov Mezi zvltnosti jazyka pat mimo jin i to, e me slouit k popisu ehokoli, vetn sebe (nap. esky meme mluvit o etin); pak je teba rozliovat jazyk objekt v naem ppad popisovanou etinu a metajazyk, kter slou k uvedenmu popisu a m k dispozici nkter prostedky navc (nap. sm termn etina)

    Jazyk slou nejen ke komunikaci, ale je i dleitm nstrojem lovka v procesu poznvn a klasifikace jednotlivch pedmt a jev a v procesu poznvn okolnho svta jako celku. V tto souvislosti se neastji hovo o jeho funkci pojmenovvac a kognitivn. (17) Pojmenovvac funkce spov v tom, e jednotliv pedmty, jevy a udlosti se pojmenovvaj; jinmi slovy: piazuj se jim urit pojmy. Mezi jazyky mohou bt znan rozdly nejen pokud jde o formln strnku jednotlivch vc, ale i co se tk samotn klasifikace mimojazykov skutenosti. Z toho vyplv, e m jazyk tak nezastupitelnou lohu pi rozvjen mylen a pi poznvn mimojazykov skutenosti (okolnho svta). Prv na tom je zaloena jeho funkce kognitivn ili poznvac. (17)

  • 1.2 Jazykov vvoj

    1.21 Vznik a vvoj jazyka

    Protoe u byly ve vchodn Africe nalezeny kostern pozstatky pravkho lovka star vce ne ti a pl milionu let (a jist to nebyl zdaleka ten prvn lovk), odhaduje se st lidskho pokolen na piblin pt milion let. (17)

    Dodnes nen zcela uspokojiv vyeena dokonce ani otzka, zda jazyk vznikl nezvisle na

    nkolika rznch mstech svta (teorie polygenetick), nebo zda vznikl na jedinm mst a odtud se postupn rozil do celho svta (teorie monogenetick). (18)

    kterkoli jazyk m k dispozici omezen soubor fonm, jejich kombinac je mon

    vytvet neomezen poet vraz (slov). Z nich se pak dle skldaj vt celky (vty, ppadn texty). (18)

    kad pirozen iv jazyk se neustle vyvj. Vvoj probh u jazyk umlch (ty byly

    vytvoeny jednorzov a chyb jim pouvn v bnm kadodennm ivot, kter by si jazykov zmny nepochybn vynutilo); pokud jde o jazyky pirozen, jejich vvoj se zastav teprve tehdy, kdy pslun spoleenstv zaniknou a pestane se jimi mluvit. (18)

    Nejpronikavjm zmnm je vystavena slovn zsoba, o poznn pomalej jsou zmny

    fonetick (zvukov strnka jazyka) a velmi pozvolna se vyvj gramatika. (18)

    1.22 Fonetick zmny

    Srovnvac a historick gramatika 19. stolet zpracovali podrobn pehled fonetickch zmn, kter je mon ve vvoji jazyk prokzat; dokzali, e jestlie skupina jazyk vykazuje znanou mru podobnosti (objasnn fonetickch zmn takovou podobnost pomh dokzat), pak jde nepochybn o jazyky pbuzn, tj. takov, kter se vyvinuly z njakho spolenho prajazyka. (19)

    fonetick zmny je jich nkolik destek, vnujme se ale podrobnji pouze tem, kter

    pat k nejastjm a nejrozenjm. Jsou to asimilace, metateze a redukce. (19) Asimilace (esky spodoba) pat mezi nejrozenj zmny a objevuje se patrn u vech

    jazyk; je zpsobena ekonomickmi faktory, konkrtn tendenc mluvho usnadnit si vslovnost, zejmna tm, e jednu ze dvou sousednch nebo blzkch hlsek zmn tak, aby se jej vslovnost piblila druh. (19)

    Tak metateze (pesmyk) pat k astm fonetickm zmnm: hlsky nebo cel slabiky si

    pehod msto; dvodem bv usnadnit si vslovnost; pomrn asto se v pesmykovn vyskytuj hlsky [r] [l]. (20)

    Redukce je vbec nejrozenj fonetick zmna; jej zsluhou se po jistm ase podstatn

    zmn zvukov podoba jazyka, ale nkdy jsou tm zpsobeny i zmny v jinch jazykovch rovinch, nap. v gramatice. Me bt sten (oslaben hlsky) nebo pln (hlska zcela zanikne). K redukce dochz v prbhu jazykovho vvoje zejmna na konci slov, velmi asto i

  • v slabice nsledujc po pzvuku, ale v zsad se me redukovat kterkoli hlska v libovolnm mst. (21) dal fonetick zmny:

    disimilace je rozrznn dvou pvodn stejnch hlsek, tedy opak mnohem bnj asimilace (nap. lat. arbor > p. hrbol);

    palatalizace (zmkovn) je pesouvn msta artikulace na tvrd patro (palatum), nejastji vlivem okolnch hlsek; termn zmkovn se uv vzhledem k vslednmu akustickmu dojmu (nap. [d] > []: rod rodina); palatalizace je velmi rozen v rutin a poltin;

    depalatilazace (opak palatalizace, mn ast); posunut hlsek (nm. Lautverschiebung) je zvltn termn pro jev, k nmu dolo ve

    vech germnskch jazycch: (posunut p, t, k > f, th, h (lat. canis nm. Hund) a posunut b, d, g > p, t, k (lat. decem, panlsky diez, i esky deset angl. ten);

    pehlska (nm. Umlaut) je zmna zadn samohlsky na pedn vlivem okol (nap. dua > due, kde zmnu zpsobilo palatln mkk [];

    epenteze je vkldn nov hlsky uprosted slova (nap. esky zem, polsky ziemia rusky zemlja; lat. camera fr. chambre, apod.);

    proteze je vkldn nov hlsky na zatku slova (nap. lat. est polsky a esky jest, po redukci v souasn etin je);

    sonorizace je zmna neznl hlsky na znlou (nap. latinsky vita, status, focus > panlsky vida, estado, fuego);

    monoftongizace je zmna dvojhlsky (nap. ai, ei, ou, ia, ie, uo, apod.) na jedinou hlsku, v zsad jde o jist druh redukce;

    diftongizace je zmna hlsky v dvojhlsku, tedy opak monoftongizace (nap. staroesk mdr, ksek > moudr, kousek);

    haplologie je vypuetn jedn z dvou po sob nsledujcch slabik, kter zn bu velmi stejn nebo podobn; vyskytuje se zejmna na vu sloench slov (nap. mineralo(lo)gie);

    kontrakce je stahovn dvou zpravidla jednoslabinch gramatickch slov do jednoho zkrcenho tvaru (nap. nmecky in dem > im);

    vzn (fr. liaison); nkter jazyky maj tendenci oddlovat v proudu ei jednotliv slova (nap. pzvukem a tzv. rzem na zatku, jako etina) nebo dv sousedn samohlsky v rznch slabikch (nap. hitem, viz e. do okna, ppadn vloenm dal hlsky do, vid do vokna); u jinch jako je francouztina nebo portugaltina, je naopak bn vzn sousednch slov do vtch neperuovanch celk (fr. mes amis ti mzami; port. as outras ti aztra.

    Za zmnku zde stoj tak analogie; je to tendence odstraovat gramatick nepravidelnosti, jist obdoba asimilace na rovni morfologie; nepat tedy mezi fonetick zmny, ale projevuje se pirozen i zmnami hlskovmi; zde nm slou k ilustraci toho, jak se zmny v plnu gramatickm projevuj i na rovni zvukov (fonetick) podoby jazyka (nap.: msto pvodnch tvar peku, pee, pee..., kter vznikly normlnm hlskovm vvojem, dolo analogicky ke zmn na peu, pee, pee). (23)

    1.23 Vvoj gramatiky

    Jestlie zmny fonetick se projevuj na vech slovnch druzch bez vjimky, pak vvoj gramatick lze pozorovat pedevm na substantivech a slovesech. (23)

  • Slovesn systm romnskch jazyk obsahuje z vvojovho hlediska ti typy slovesnch

Search related