Únor 2011

Pavlína Štěrbová

Rozhovor, str. 3

Číslo 2/2011Únor

Bořivoj JarošDo důchodu jsem se těšil

Terakotová armádaKvinta a I.A v Brně na výstavě

Miss KarkulkaNijak jsem se nepřipravovala

Začínám se takhle ve čtvrtek 27. ledna večer učit. Přirozeně, že nerad, ale jakási odpovědnost mi to prostě velí, přece tu zítřejší písemku nemůžu ponechat jejímu osudu. Přijde mamka a vynadá mi, že to s tím uče-ním přeci nemusím tolik přehánět, za dva dny dostáváme vysvědčení, nikdo nás přeci zkoušet nebude a písemku snad psát také nebudeme. Odvětím jí, že opravdu nemá ani páru, jak to u nás chodí.

Příjemné čtení vám přejeMartin Vérteši

Časopis Komár – Školní časopis gymnázia Komenského v Havířově, měsíčníkČÍSLO: 6, ročník: 1., únor 2011. VYŠLO: 10.2.2011. Šéfredaktor: Martin Vérteši. Redakce: Roman Kula, Viktor Harazin, Jakub Svoboda, Petr Lukašík, Karolína Andraková, Veronika Fišerová. Grafika: Martin Vérteši. Foto na titulní straně: Martin Vérteši.Redakce není zodpovědná za tiskové chyby. Cena: 15 Kč. Web: www.casopiskomar.wz.cz. Email: [email protected]

Obsah čísla:

3678

101112141516

Rozhovor: Pavlína Štěrbová

Terakotová armáda v Brně

Něco pro volnou chvíli

Plakát: Petr Šimek

Stěhování školy do Prahy

Nové lavičky na chodbách

Návraty: Bořivoj Jaroš

Rozhovor s Miss Karkulkou 2011

Vendula Weissová v Superstar

Sportovní okénko

Úspěch v dějepisné soutěži

V minulém čísle jsme vás informovali o školním kole dějepisné soutěže, které se uskutečnilo na našem gymnáziu. Dva postupující studenti byli ale úspěšní i v kole krajském!

Žák oktávy Marek Winogrodzki dosáhl vynikající-ho úspěchu, když zvítězil v krajském kole Dějepis-né soutěže, která se konala 28. ledna 2011 v bu-dově Slezské univerzity v Opavě. Soutěž pořádalo Mendelovo gymnázium a Slezské gymnázium ve spolupráci se Slezskou univerzitou.

Téma V. ročníku bylo velmi zajímavé a netradiční: Manželky československých prezidentů. V kon-kurenci 20 studentů z celého Moravskoslezského kraje získal Marek nejvíce bodů již v 1. kole (pí-semné části) a ve 2. kole (ústní části) své postave-ní potvrdil a zaslouženě se stal vítězem soutěže. Neztratil se ani další žák oktávy Filip Dombrovský, jenž obsadil 6. místo.

Oběma studentům gratulujeme a děkujeme za re-prezentaci našeho gymnázia!

Autor: Jiří SedlaříkRozhovor s Markem Winogrodzkim čekejte v příštím čísle!

EditorialK

Strana 2 Komár 2/2011

Pavlína Štěrbová: Pět let jsem byla instruktorkou indoor cyclingu

Kde všude jste studovala?Studovala jsem na gymnáziu v Orlové, kde teď také učím, a poté v Karviné, na obchodně – podnikatelské fakultě dva roky ekonomii, protože v té době se jazyky nezdály příliš perspek-tivní, a tak nějak jsem k tomu studiu byla nechci říci donuce-na, ale bylo to spíše z racionál-ního hlediska. Ale samozřejmě mě to tam nebavilo, takže jsem

potom byla ráda, že jsem se do-stala na filozofickou fakultu do Ostravy, tam jsem potom stu-dovala těch pět let.

Chtěla jste vždycky učit?Vždycky. Vlastně už od základní školy, kdy jsem dostala takovou tabuli a tam jsem svoji mladší sestru chudáka zkoušela a po-dobně, psala diktáty a opravo-vala je, takže v podstatě to ve

mně bylo už asi od té základní školy. Jsem moc ráda, že se mi to splnilo.

Proč jste si vybrala zrovna češtinu a francouzštinu?Byla to moje bývalá paní pro-fesorka z francouzštiny, ona měla také aprobaci čeština – francouzština, která mě k tomu úplně motivovala, protože byla skvělá, a teď jsem moc ráda, že je to má kolegyně a že spolu perfektně vycházíme.

Máte nějaké další zájmy?Tak určitě to, co s tím souvisí, takže literatura – mám ráda francouzskou literaturu i čes-kou literaturu, obojí asi tak na-stejno. V podstatě mám ráda spoustu věcí, zvířátka jsou můj velký koníček a taky trošku sport. Teď už na něj nemám moc čas, ale věnovala jsem se sportu, pět let jsem dělala in-struktorku indoor cyclingu, to mi teď chybí, chybí mi mé zá-kaznice.

Můžete nám blíže objasnit, co je to Indoor cycling?To je něco jako varianta spi-ningu, jenom trošku zábavněj-ší formou, když jezdíte na těch stacionárních kolech za dopro-vodu hudby, s instruktorem. Je to takové hodně aerobní cviče-ní, bylo jednu dobu velice po-pulární, protože spálíte za tu hodinu spoustu kalorií, uvádí se 1000 – 1500.

Máte nějakého oblíbeného

Profesorka Pavlína Štěrbová přišla na naši školu letos v září a učí na po-loviční úvazek češtinu a francouzštinu, má ale spoustu dalších zájmů.

KKomár 2/2011 Strana 3

K


literárního autora?Mám, můj nejoblíbenější autor je Ernest Hemingway, tedy není to ani francouz ani čech, ale je to určitě můj nejoblíbenější au-

tor. Máte nějakého domácího mazlíčka?Mám, to s tím právě souvisí, mám pejska, tedy já i rodiče,

tak nějak společně, dvouletou dobrmanku Šeron, ona je úplně úžasná, díky ní jsem se úplně zamilovala do dobrmanů.

V naší škole vlastně učíte na poloviční úvazek, kde ještě učí-te?Na gymnáziu v Orlové, kde jsem studovala.

Chtěla byste do budoucna zůstat pouze na jedné škole?Určitě by to bylo lepší, protože cí-tím, že když se to rozděluje na dvě školy, tak ani jed-né škole se nemů-žu věnovat naplno a ráda bych určitě učila jen na jedné.

Máte nějaké sny do budoucna?Můj sen se mi už částečně splnil,

chtěla jsem být učitelkou, to je fajn, do budoucna spíše asi ta-kové ty přízemní sny, jako vlast-ní dům, rodina a takto.

Kolika jazyky mluvíte?Mluvím jen francouzsky a ang-licky a můj velký koníček je la-tina.

Byla jste někdy na nějaké stáži v zahraničí?Na stáži jsem bohužel nebyla, to právě proto, že jsem měla ten spining, takže jsem nemoh-la moc cestovat, ale ráda bych se někam dostala, i třeba teď v rámci učitelských stáží.

Měla jste nějakou učitelskou praxi?Praxi jsem měla, v podstatě takovou tu praxi, kterou mají všichni kantoři, to znamená, že jsem učila pár hodin na škole v Ostravě, to jsme obcházeli ta-kové kolečko praxí, ale potom jsem ještě měla možnost učit dva měsíce na základní škole v


Orlové, a to byla velká životní zkušenost. Byla to vlastně tako-vá moje první souvislejší praxe a bylo to vlastně více o výchově než o učení. Šlo o to, krotit tu třídu před tím, než jim něco za-čnu vykládat a podobně.

Bydlíte v rodinném domě nebo v bytě?Bydlím teď právě ve svém bytě, přestěhovala jsem se asi před půl rokem od rodičů z rodinné-ho domu z Doubravy právě do Orlové.

Jaká je vaše oblíbená čin-nost třeba o víkendu?Tak třeba minulý víkend jsem byla na horách, nejsem moc dobrý lyžař, ale říkala jsem si, že tak krásně napadl sníh, tak toho musím aspoň jednou za zimu využít. A jinak oblíbe-ná činnost – tak určitě si ráda sednu k nějaké dobré knížce, nebo se navštěvujeme s přáteli a s rodinou. Chodím také ráda do Světa vitality v Karviné, tam jsou lázně, bazén, taková rela-xační činnost.

Děláte ještě nějaké jiné sporty?

Dělávala jsem, hodně jsem pla-vala, teď už také ne.

Co říkáte na naši školu ve srovnání s orlovským gymnázi-em? Studenti jsou skvělí tady i tam, to je perfektní, to je to základ-ní srovnání, a co se týče kolegů – kantorů, tak je to trošku jiné, protože tam je větší kolektiv, tam je vlastně sloučeno gymná-zium a střední odborná škola, takže nás tam je víc, a tady je ten kolektiv takový sevřenější, s učiteli jsem se ještě se vše-mi neměla možnost seznámit, to bych ale ráda napravila, a

musím říct, že ten kolektiv ko-legů a studentů je tady úžasný a kvintu, no to mám pocit, že jsem dostala jako dárek.

Máte nějaký vzkaz pro čte-náře našeho časopisu?Určitě, nevím jestli pro čtenáře, spíše pro vás, byla bych ráda, abyste pokračovali dále, váš ča-sopis je opravdu skvělý, musím říct, že se těším na každé číslo. Jen tak dál, přeji vám hodně štěstí.

Ptal se Martin Vérteši,foto autor a archiv P. Štěrbové

Moliérův Lakomec Herci Divadla Petra Bezruče předvedli v úterý 1. února na prknech kulturního domu Petra Bezruče inscenaci světoznámé Moliérovy hry La-komec a vybrané třídy našeho gymnázia byly přitom. V hlavní roli exceloval Norbert Lichý coby Harpagon, kterému jde o peníze až v první řadě. Hra, kterou režíroval Zde-něk Dušek, nepostrádá na aktuálnosti a je rovněž přizpůsobena aktuálnímu pro-středí. Skvěle bavil publikum také Mistr Ja-cques, Harpagonův multisluha, kte-rý se během výstupu pomocí paruk a rekvizit měnil na čtyři různé postavy.

Terakotová armáda v Brně Shlédnout výstavu Terakotové armády prvního čínského císaře, která představuje vysoce hodnot-né, v současné době nejdokona-lejší repliky terakotové armády na světě, to byl hlavní cíl exkurze kvinty a I.A, která se uskutečnila

ve čtvrtek 3. února 2011 za do-provodu prof. J. Sedlaříka, K. Kun-drátové a A. Supíka. Do Brna jsme dorazili v deset hodin dopoledne a ihned jsme se vydali za neomylného vedení prof. Sedlaříka do Oficce centra Trinity, kde byla výstava umístě-na. Dostali jsme pracovní listy a vy-dali se na prohlídku výstavy, kte-rá zabírá plochu dvou tisíc metrů čtverečních. V prvním patře jsme mohli shlédnout představení v zákopu a také část vojáků tera-kotové armády. Od roku 1974, kdy byla rolníky při kopání studny objevena první terakotová soška, dodnes spatřilo světlo světa již na 8000 kusů bojovníků. Díky pracovním listům jsme se dále mohli dozvědět spoustu zají-mavých informací z historie Číny a jejího prvního císaře Čchin Š‘--chuang-ti, který Čínu sjednotil a patnáct let jí krutě vládl.V druhém poschodí výstavy byla

umístěna expozice zbývající části soch, mnoho předmětů denní po-třeby, velkoformátové nástěnné ilustrace a doprovodné texty. Návštěvníci měli rovněž mož-nost koupit si suvenýry v podobě sošek bojovníků nejrůznějších ve-

likostí. Existuje několik variant výstav Terakotové armády, pouze tato však pochází z Číny a ctí originální materiál i proces výroby jednotli-vých soch. Po skončení prohlídky jsme se

vrátili do galerie Vaňkovka, kde jsme dostali na čtyřicet pět mi-nut rozchod a možnost zajít si na

oběd např. do KFC, kde jsme moh-li uplatnit 20% slevové kupony. Poslední částí dnešní exkurze byla procházka Brnem. Po zdolá-ní sítě podchodů jsme se zastavili u hrobky Kapucínů, o níž (ale i o dalších zajímavostech Brna) nám profesor Sedlařík udělal přednáš-ku. Prošli jsme Zelný trh, divadlo Husa na provázku, prohlédli si Petrov a byli se podívat na brněn-ského draka. Profesor Sedlařík se na exkurzi velice pečlivě připravil a během cesty Brnem nám osvětlil několik legend a pověstí, které se s nimi váží. Cesta zpět byla mnohdy srov-natelným zážitkem se samotnou exkurzí, nicméně nebyla pozna-menána žádným zpožděním ani jinými podobnými problémy.

Martin Vértešifoto autor a internetK


Terakota nebo také terra cotta (latinsky „vypálená hlína“) je druhem keramiky. Je využívána k výrobě keramiky, vodovodů nebo dekorací staveb. Má hně-dooranžovou barvu.

Něco pro volnou chvíli: Křížovka Anglicky píšící skotský spisovatel, básník, dramatik a esejista Robert Louis Stevenson (1850-1894) se uvedl do literatury roku 1877 první povídkou Útulek na noc (o středověké Paříži s hlavní osobou F. Villonem). Roku 1878 vyšla jeho první kniha Plavba do vnitro-zemí a o rok později Putování s oslem po Cévennách. Roku 1881 rozepsal na podkladě okamžitého nápadu nad skicou mapy vysněného ostrova jednu ze svých nejslavnějších knih ... (tajenka) dopsanou v Davosu, kam si odjel Stevenson léčit plicní tuberkulózu, pro-následující ho po celý život. Zde také zahájil práci na dalším slavném románu Černý šíp (1888). Téhož roku vyšla také jeho novela Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda a o rok

později rozměrný román Únos. Poslední léta svého života trávil na polynéských ostrovech, kde se spřátelil s domorodými obyvateli, na jejichž obranu zveřejnil spis Poznámka k historii (1892).

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

A

B

C

D

E

F

G

H

I

Vodorovně: A. Román Karla Čapka; zkratka rozhlasové společnosti Kuvajtu; potravina. - B. Souostroví v In-dickém oceánu; člověk, který se přechodně mění ve vlka. - C. Snížený tón; jihoamerický kopytník; slovinský básník; souhlas. - D. Tím způsobem; slovenská předložka; anglicky “hlasy proti”; oním směrem. - E. Tajen-ka. - F. Bodná zbraň; německá řeka; značka astatu; dědina. - G. Primáti; ženské jméno; citoslovce úderu dřeváků; ukazovací zájmeno. - H. Možný způsob; nepodléhat. - I. Lihovina z rýže; vlákno; bahenní ptáci.

Svisle: 1. Stařec; jedna z vad optických čoček. - 2. Plemeno; opření. - 3. Jméno mafiána Capona; býčí zápasy. - 4. Sloní zub; kód Súdánu; slovensky “jestli”. - 5. Adamovský podnik; Laurelovy iniciály. - 6. Největší ostrov Malých Sund; typ čínské opery. - 7. Jméno Bittové; příslušníci kavkazského národa. - 8. Osobní zájmeno; rychle běžet (o koni). - 9. Pobídka ke skoku. - 10. Bylina z čeledi merlíkovitých; předložka. - 11. Světelný jev při bouřce; na kterém místě. - 12. Iniciály básníka Neumanna; struma. - 13. Iniciály sochaře Gutfreunda; Chateaubriandova novela. - 14. Římských 1500; předložka; pruh. - 15. Sarmatův; římská šestka. - 16. Znač-ka někdejšího pokrmového tuku; alkan. - 17. Pádová otázka; direkty.

Pomůcka: Hieng, kvinoa.


Foto

: Rom

an K

ula

V naší škole se konalo mnoho inspekcí a návštěv pochybných individuí, jak jsme zmínili ve star-ších číslech. Konečně jsme zjistili proč! Škola se má stěhovat a to až do Prahy. Naše gymnázium totiž výrazně převyšuje kvalitou vzdě-lání a dosaženými úspěchy všech-ny ostatní školy v České republice

a proto vyhrála konkurz „Nejlepší škola ČR“ a s tím i hlavní cenu, být přestěhována do Prahy. Tato soutěž je pořádána kaž-dých pět let a letos proběhla po-prvé, je sponzorována evropskou unií, která kryje 100% nákladů. „Nejzajímavější na této soutěži je, že studenti ani neví, že soutěží, a tak se dojde k nejobjektivnější-mu hodnocení co se týče kvality výuky, vezměte si třeba maturity: Studenti ví, že jsou zkoušeni, tak se na to připraví. Avšak tato sou-těž nabízí naprosto jiný pohled na věc.“ Říká Štěpán Zajíček, specia-lista na získávání grantů z evrop-ské unie (Zatím největší úspěch je zřízení měděného hřiště na Šumbarku, kde se děti ze sociálně vyloučených rodin učí svému bu-doucímu zaměstnání.).

Nikdo z hodnotitelů soutěže nemůže s jistotou říci, proč naše škola dosáhla takovýchto výsled-ků (pokud by se to dalo zjistit, jev by se izoloval a přenesl do Prahy sám), jestli je to kantory, stářím školy, jídlem ve školní jídelně, plísněmi, které se občas vyskytují na chodbách nebo jen obyčejnou pílí studentů. Proto se po celé republice sna-

ží na všech školách na tento pro-blém přijít, proto mnohde uměle ochucují jídla (výsledkem bylo pouze snížení počtu strávníků v jídelnách), rozprašují spory plísní, ale pokud víme, žádné pozitivní výsledky to nepřineslo (některé

plísně sice způsobily malé zlep-šení, ale to jen díky alergickým reakcím, které zvláště méně pilné žáky napadly natolik, že nemohli chodit do školy.). A jak se naše škola přestěhuje? „Prostě ji obkopeme, vyztužíme zevnitř a pomocí padesáti kami-ónů převezeme do Prahy, zbývá však vyřešit dvě malé věci, jestli má být převezena i školní jídelna (která formálně patří škole Gor-kého) a kde nakonec bude naše škola stát. Ve hře je několik míst, hlavně se uvažuje o Václavském náměstí (vedle budovy, kde síd-lila svobodná Evropa) nebo také o nádvoří Pražského hradu (tam, kde bezúčelně chodí směšní vojá-ci), každé místo je dostatečně dů-stojné pro klenot našeho školství, uvidíme, které nakonec naši po-litici (kteří mimochodem zatím o ničem neví) vyberou. Říká Václav Zlomilrákoska o tomto tématu. Chtěli jsme se zeptat na názor také ředitele naší školy a dalších

povolaných osob, ale nikdo nic neví, sami máme informace z webu www.soutezonejlepsisko-luvcelecrajestemnohemdal.com. Informace pro vás získal: Qui--Gon Jinn

Škola se bude stěhovat!OBJEVKOMÁRA

K


Václavák nebo Pražský hrad?

Nové lavičky na chodbáchJak jste si určitě všichni všimli, v naší škole se z ničeho nic objevily před každou třídou nové lavičky. My-slím si, že je to opravdu dobrý nápad, protože si studenti během přestávky mohou sednout na chodbu na tyto nové lavičky, a nemusí čekat, jestli se uvolní místo z odpočívadel u schodů. Proto jsem se na tyto lavičky podíval blíže a zeptal jsem se na ně pana školníka a několika studentů.

Jako první uvedu odpovědi, které mi poskytl pan školník:1/ Čí nápad to byl?„Nápad to byl pana ředitele.“2/ Jak byly vybrány barvy na lavičky? „Barva laviček byla vybrána náhodně, prostě jsme se shodli na těchto třech barvách.“3/ Chystají se v nejbližší době na naší škole ještě nějaká podobná zlepšení?„Myslím, že tento rok už ne. Je nedostatek financí, proto se škola snaží získat aspoň nějaké peníze třeba z pronájmu učeben, například pro kroužek anglického jazyka. Ale myslím, že škola prodělala za poslední dobu mnoho změn. Vymalovaly se chodby, položily se nové kachličky, zavedl se čipový systém u vchodo-vých dveří, vyměnily se okna ze skleněných na plastová, teď se ještě opravuje střecha, protože v půdní vestavbě často zatéká a poslední změnou jsou tyhle lavičky. Na to, že se do školství nedostává tolik financí, je to docela dost změn. A škola je teď k nerozeznání od té před dvěma-třemi lety.“

Teď přejdu k tomu, co si o nových la-vičkách myslí sami studenti:

„Lavičky jsou skvělé, například, když je ještě hodina a ve třídě někdo je, můžu si v klidu sednout a počkat, až skončí hodina.“

„Lavičku využívám hlavně o přestáv-kách, kdy si můžu sednout a pokecat s kámoškama.“

„Myslím si, že je to zbytečné. Na lavič-ku si sednou dva, maximálně tři stu-denti a zbytek se může jenom koukat.“

„Myslím si, že lavičky jsou dobrý ná-pad a přispěly k lepšímu zázemí pro studenty.“

„Lavičky se mi hodně líbí, určitě nejsou zbytečné a jsou pohodlné k sezení.“

Před několika lety byla na chodbách v každém patře instalována tzv. odpočívadla, která se rovněž setkala s velmi pozitivním ohlasem. Jsou využívána stejně jako nové lavičky o volných hodinách a o přestávkách k odpočinku, studiu a společenským hrám.

Viktor Harazin

Na obrázku nahoře je lavička z prvního patra (žlutá barva), další lavičky jsou v přízemí (modrá barva) a v druhém patře

(červená barva).


Bořivoj JarošČtenář, milující dědeček, vodák a podobné jiné věciSvé působení na naší škole ukončil profesor Jaroš na konci loňského škol-ního roku, přesto jsme jej nyní navštívili a vyzpovídali.

Jaký jste byl student?Asi dvojkař, z „matiky“ mi občas hrozila nebo jsem dostal trojku. Tu a tam jsem měl problémy i s češtinou, ale to proto, že jsem nebyl pilný student. Ale jinak mě samozřejmě čeština vždycky ba-vila, bavila mě poezie a hrál jsem celou dobu na gymplu divadlo. Takže student jsem byl dvojkař tu a tam s výkyvy. Samozřejmě ně-které předměty mě bavily, takže jsem měl za jedna, ale to ne pra-videlně. Jaké byly Vaše začátky ve škol-ství?Začal jsem učit v roce 1971. V Havířově začal v roce 1969 první víceletý gympl, tehdy jako experi-mentální a všechno to mohlo být strašně zajímavé. Pak přišlo, to čemu se říká normalizace, expe-riment zrušili, všechny naděje a všechno to, na co se člověl těšil, šlo, chtěl bych říct, do háje (směje se). Rok co rok, se to stávalo slo-žitější. Přišly všelijaké zákazy na spisovatele, dělala se prověrka školní knihovny, zakázaní autoři se museli vyndat a odeslat pryč, a tím pádem to bylo všechno hrozně poznamenané. Učil jsem

dějepis, což je předmět v zásadě politický, i když by neměl být. Ale to víme, že historii píši vítězové. A jak si to přáli, tak se taky předělá-valy učebnice. V češtině se to sa-mozřejmě poznalo podle výběru autorů. Z brněnských studií jsem se osobně poznal s některými básníky a spisovateli a měl jsem tehdy představu, že je studentům nějak přiblížím. Tak to velmi brzy přestalo, protože začalo fungovat i takové donašečství, kdy se ne-jednou vedení školy dovědělo, že učím něco, co nemám, tak si mě předvolali a musel jsem se zpoví-dat. Velmi brzy jsem pochopil, že když budu chtít dělat něco s kul-turou, tak mi to budou všechno kontrolovat, cenzurovat. Takže jsem se na to brzy vykašlal a začal jsem s jinými aktivitami. Například ve svých třiceti letech jsem začal jezdit na lyžích, i když jako úplný začátečník. Pak jsem začal jezdit na vodu a to mě bavilo. Od roku 1984 jsem začal jezdit na vodu i se studenty, měl jsem svůj vlastní vodácký kroužek. Nejsem zrovna sportovec, ale na vodě je to úplně něco jiného. Když jeden druhému pomůže, vzniká solidarita a ka-

marádství, stírají se rozdíly mezi kantorem a žákem. Byly okamžiky, kdy jsem se uprostřed s t u d e n t ů

cí-til oprav-du šťastný. Pak přišel převrat v r. 1989, všichni jsme byli strašně nadšeni, jak se všechno změni-lo. Mne to nadšení samozřejmě nepřešlo. Od té doby jsem mohl rozvíjet a vykládat v dějepise i v literatuře věci, které jsem dosud říkal opatrně nebo jsem je vů-bec nemohl říkat. Takže z tohoto hlediska mi „sametová revoluce“ přinesla ohromné osvobození a vydrželo mi to prakticky až do od-chodu do penze. S tím, že samo-zřejmě ne všechno dopadlo tak, jak si člověk představoval, ale to už tak vždycky bývá. Takže pokud se týče mého působení, se moje učitelování skládá z osmnácti let ne moc příjemných (ovšem i tehdy byly světlé chvilky). A pak z období, které přinášelo větší uspokojení. Chtěl jste se vždycky stát uči-telem?Nikdy. Dokonce jsem to velmi často a nahlas říkal. Hlavně jsem chtěl studovat literaturu a děje-pis jsem přibral trochu nahodile. Nakonec všechny okolnosti vyšly tak, že jsem šel učit. Ale ke konci studia už jsem se na to povolání i těšil. Dokonce si vzpomínám, že když se mi nechtělo před státni-cemi učit, tak jsem si v duchu pro-mítal, jak to budu s těmi studenty dělat, abych to dělal lépe než ti kantoři, které jsem kritizoval. No, ony jsou vždycky takové sny, ale skutečnost je trochu jinačí. K


Těšil jste se již do penze? A jak si to užíváte?Moc jsem se těšil na důchod, protože jsem už byl unavený, už mi docházely ne tak jak síly, jako prostě chuť. Skvěle si to užívám. Ráno, když se podívám z okna a vidím, že jdou někteří studenti do školy, tak jsem rád, že do školy nemusím. Vadilo mi, že za posled-ních pár let se ve školství strašně moc věcí rozvrtalo, místo osnov, které určovaly jasně, co se má naučit a co se potom taky dalo prověřit, vznikají nesmyslné škol-ní vzdělávací programy. Stejně tak se státními maturitami, mnoho-krát jsem se utvrdil v tom, že nová maturita nepřinese nic, co se od ní očekává a že je to opravdu zby-tečnost. Takže nová maturita je pro mě zklamáním. Ale já to zase vyrovnávám tím, že mám čas na čtení, chodím do knihovny, obje-vil jsem spoustu skvělého čtení a autorů. Čtu vysloveně pro radost, už se při tom netrápím, jak by se to dalo předávat v hodinách lite-

ratury. Je volný čas na cestování, můžeme jezdit i mimo sezonu a prázdniny. Po škole jako po uče-ní se mi nestýská vůbec, ale po lidech a po „děckách“, to se mi stýská moc. Kdybyste se vrátil do doby, kdy jste se rozhodoval o své pro-fesi, šel byste znova učit?Asi by to nějak tak muselo dopad-nout, protože já jsem tzv. huma-nitně zaměřený. Přírodovědné

předměty mě nebavily. Jednu dobu jsem straš-ně koketoval s tím, že půjdu na nějakou umě-leckou školu, protože jsem na střední škole psal nějaké básničky a povídky a hrál jsem amatérsky divadlo. Uvažoval jsem i o Aka-demii muzických umě-ní buď na scénaristiku, nebo herectví, ale teh-dy bylo několik přátel, kteří mi to rozmluvili. Třeba dramaturg Tě-šínského divadla a po-měrně dobrý novinář mi vždycky říkal, že je nejlepší dělat umě-ní jako koníčka, dělat umění jako zaměstnání je, pokud není člověk

úplná špička, vpodstatě nádeni-čina. Říkal, jdi studovat češtinu a za těch pět let uvidíš a třeba pů-jdeš někam do redakce nějakého časopisu nebo nakladatelství vy-dávat knížky. Politická situace se po roce 1968 natolik zkompliko-vala, byl jsem na fakultě natolik namočený ve studentském hnutí, že jsem byl hrozně rád, že jsem vůbec tohle místo dostal. Pak už jsem byl rád, že mám vůbec mís-to, protože se nám krátce na to narodil první syn a bylo potřeba uživit rodinu. Vždycky jsem tíhnul k umění a potom se z toho stala kantořina, ale mohu říct, že jsem učil rád, že jsem nechodil do školy s odporem. Nakonec jsem přišel na to, že to je to jediné, co tak trochu umím. A opravdu nejlepší byl každodenní kontakt se studen-ty. Tu a tam člověk viděl výsledek své práce, zpravidla ne hned, ale po letech, to mě pak začalo bavit. Máte děti, vnoučata?Mám dva syny, jeden je ve Znoj-mě právník a druhý pracuje jako obchoďák v Č. Budějovicích. Tam máme tříletého Jáchyma a dvou-letou Lindu. Ve Znojmě je roční Anička a v Brně ještě Matěj, ale to je už kluk na gymplu. Se všemi se vidíme často a moc rádi.

KKomár 2/2011 Strana 13 Ptali se Karolína Andraková a Jakub Svoboda

Miss Karkulka 2011: Michaela LešinskáStudentka II.B našeho gymnázia

Jak ses dozvěděla o této soutěži a jak tě napadlo se při-hlásit?Bylo to pro mě vlastně překvapení. Do soutěže mě bez mého vědomí přihlásila mamka. Dozvěděla jsem se to ve chvíli, kdy mi přišel email, že se mám dostavit na casting.Připravovala ses nějak?Nějak zvlášť jsem se nepřipravovala. Říkala jsem si, že ta-ková soutěž není pro mne, takže jsem to vůbec neřešila.Jak na tvé vítězství reagovali spolužáci?Po soutěži jsem se se svými spolužáky dlouhou dobu nevi-děla, takže nevím, jaké byly jejich první reakce. Nicméně, hned, jak mě uviděli, mi gratulovali.Také jezdíš závody formulí. Jak ses k tomu dostala?K závodění mě přivedl můj otec, který s tím začal a já to po něm tak nějak převzala.Jak často máš tréninky?Nemáme žádné tréninky. Příležitost odzkoušet si to máme v podstatě jen těsně před závodem. Máš ještě nějaké další zájmy?Jedním ze zájmů je zpěv, chodím do zpěvu. Chodím také do tanečních, v tom bych ráda pokračovala. Takže asi je-nom to.A co škola, máš nějaké oblíbené předměty?Mým oblíbeným předmětem je asi biologie.Máš nějaké plány do budoucna, třeba kde půjdeš studo-vat?No, přiznám se, že pořád ještě nevím, ale uvažuji o ekono-mice nebo právech.Chceš se někdy dál angažovat v nějakých podobných sou-těžích?Uvažovala jsem o tom, ale ani ne. Toto byla spíš jen taková zkouška.

Ptal se Martin Vérteši

K


Proč jsi se rozhodla jít na casting do Superstar?Rozhodla jsem se, že to vyzkou-ším, protože už mám nějaké pě-vecké zkušenosti a také kamarád-ky mě do toho tlačily a podpořily mě.

Zaznamenala jsi nějaké pěvecké úspěchy již dříve?

Na havířovském Talentu jsem byla jako maličká první, následně dru-há, třetí a pak znovu druhá. Za dva týdny se budu snažit znovu umístit. Také jsem se zúčastnila jedné soutěže v Krkonoších, kde jsem skončila na třetím místě.

Myslela jsi, že máš nějaké naděje na postup?

Nějaké naděje jsem měla. Ale byla jsem zaskočena, protože první den nás tam bylo 3000 a brali jen 100, kde jsem nakonec postoupi-la. Dále už jsem se ale nedostala. Bylo mi to docela jedno, čekala jsem tam šest hodin a byla jsem unavená.Neměla jsi z toho všeho strach?Hrozný, ještě těsně než jsem šla

Vendula Weissová z kvinty v Superstar!


před porotu, tak se mnou dělali rozhovor na kameru a ptali se mě tam na různé pocity a já jsem ne-byla skoro schopna mluvit. Bylo mi zle.

Jak probíhala organizace?Chodil tam takový kluk s mikro-fonem, vyvolával ta čísla, která jsme na sobě měli přilepená. Vlá-dl tam neuvěřitelný chaos.

Jak jsi prožívala to čekání?Seznámila jsem se tam s jednou holkou, se kterou jsme hrály piš-kvorky a natáčela nás při tom te-levize Nova . A nakonec vyhrála ta kamarádka, protože ona je zvyklá být před kamerou a mě to úplně rozhodilo.

Jak jsi se cítila před kamerami?Hrozně! Bylo to strašné, když jsem vyšla od poroty, měla jsem asi 10 cm před obličejem chlapa s kamerou. Bylo tam těch kamer moc, pořád za námi někdo chodil a chtěl po nás různé rozhovory.

Co ostatní soutěžící?Až na tu holku, co jsme spolu hrá-li piškvorky, ta byla sympatická, ostatní soutěžící mi připadali, že jdou šíleně za vítězstvím. Šla jsem na záchod, tam stálo deset holek a řvaly přes sebe různé písničky.

Kdo z poroty se ti zdál nejvíce sympatický a kdo naopak nejmé-ně?Nejvíce jsem se asi bála Habery, ale ten z nich byl nejlepší . A ne-sympatická mi byla Osvaldová.

Zdálo se ti hodnocení poroty spravedlivé?Nevím. Myslím si, že jsem neza-zpívala úplně nejlíp ve svém ži-votě, ale řekli mi docela škaredé věci. Takže asi ne. Ale byli už tako-

ví unavení a asi je to už nebavilo.

A co Leoš Mareš, snažil se tě ně-jak povzbudit?Leoš Mareš? Když ho nikdo ne-natáčel, seděl tam celý znuděný, ale jen co se objevila kamera, tak se rozsvítil a nahodil úsměv. Když jsem vyšla od poroty, tak mě měl asi za úkol rozbrečet. Je to asi zajímavé pro kamery. Byl takový chlácholivý. Nevím ale vlastně co mi říkal, byla jsem z toho úplně šokovaná.

Zdá se ti, že je tato soutěž zmani-pulovaná?Řekla bych, že zmanipulovaná ani ne. Na začátku, když mají dobrou náladu, tak vyberou každého dru-

hého, a potom už jim nezbydou žádná místa. Takže zmanipulova-né asi ne, ale bylo to takové divné a šlo na nich vidět, že už toho mají plné zuby.

Máš z toho nějaké ponaučení?Právě že nevím. Mám si brát po-učení z toho, co mi řekla porota? „Neumím vůbec zpívat, zpívám hrozně, nedá se to ani poslou-chat“. Každopádně zkušenost mám takovou, prostě do tako-vých soutěží nejít.

Budeš sledovat Superstar v tele-vizi?Asi ano, ale budu doufat, že se v televizi neobjevím i já.

Ptala se Karolína Andraková

Na začátku cesty holek až dokrajského finále bylo městské aokresníkolo,oběpořádanénašíškolou, která se tohoto pořada-telství ujímá pravidelně již ně-kolik let. Naše reprezentantkypatřily vždy, vyjma loňského vý-padku, mezi nejlepší čtyři haví-řovskétýmy.

V probíhajícím škol-nímroce,přesněji2.12.2010,vy-bojovalyvměstskémkoledruhémístozavítěznouSŠzProstředníSuché.Vzhledemktomu,ženašeškola pořádala kolo okresní a vměstskémkolesezúčastnilovícenežšesttýmů,mohlynašedívkyzabojovatvokresnímkole,pořá-danémotýdenpozději,opostupdokolakrajského. Turnajzcelaovládlyaskvělouhrou dokázaly přehrát i vítězeměstského kola SŠ ProstředníSuchá, kterému tak oplatily po-rážku z předcházejícího utkání.Bez ztrátybodu tedypostoupilydokrajskéhofinále.Snadnejvět-šízásluhunatommělakapitánkaCharlotteŘímanová,kterávstře-lila většinubranekabylavyhlá-

šenainejlepšíhráčkouměstské-hokola. Vtěchtosoutěžíchvšakdošlokezměnámvkategorizaci.Pokudjesoutěžvdanésezoněukonče-na mezinárodním mistrovstvím(ISF), smí od krajských kol na-stoupit jenstudentiastudentky(popř. žáci)mladší 17 let. Beze-sporu je to diskriminace střed-

ních škol a organizátoři narepublikové úrovni by

semělinadtím-to problémemzamyslet. Omlazenýtým se tedyz ú č a s t n i lkrajskéhokola, kte-ré se ko-

nalov

P a s k o v ě1.2.2011.Účast na-

šichhráčeknebyladlouhá,ale určitě nebyla ostudou. Děv-čatastačila spolupouzedvakrátpotrénovataproněkteréhráčkytobyly vůbecprvní zápasy v je-jichživotě. Dívkám se sice moc nedařilotechnicky, ale všechny tyto ne-dostatkynahrazovalybojovnostíaodhodláním.Vtěžkétrojčlennéskupiněbylasoupeřkaminašehotýmuděvčata z Kopřivnice aKr-nova. Proti prvnímu z jmenova-ných se našim reprezentantkámvůbecnedařiloavstupdoturna-jebylopravdušpatný.Běhěmtříminut vedla Kopřivnice již 3:0 apřestože se holky snažily a do-stalysekněkolikaslibnýmpříle-žitostem,odešlyporaženy. Druhýzápassehrálužvjiném

duchu. Dívky na první nepove-dený zápas zapomněly a výraz-něsezlepšilyvdefenzivě.Utká-ní tobylo vyrovnané, s šanceminaoboustranách,několikrátbylnáš tým jenkousekodvstřeleníbranky, ale holkám se nedařilo.N ejblížekególumělakapitán-ka Dominika Václavíková, jenžbyla společně s Eliškou Svobo-dovou oporou týmu. Za zmínkustojítakébojovnostafyzickápři-pravenost Anety Balické, kteráodehrálaneuvěřitelnýchdvanáctminut v kuse bez střídání. Zá-klademúspěchubyla taky skvě-le chytající brankářka VeronikaŠevčíková. Rozhodnout tak mu-sel poslední zápas skupinymeziKrnovemaKopřivnicí,vekterémdoufaly naše reprezentantky vevýhruKopřivniceotřiavícebra-nek. Bohužel se tak nestalo, atakholkámpostupdosemifináleuniklo jedinýgól. I tak jimvšakza předvedenou hru a vzornoureprezentaciděkujemeaktomu-toúspěchujimgratulujeme. V městském a okresním kolepostup vybojovaly tyto hráčky:Římanová Charlotte, NižníkováLucie,BurkováMartina,TarinováAdéla,VrbováNatálie,WeissováVeronika, Vohnoutová Veronika,MusálkováJennifer,ŠostkováKa-mila, Julinková Aneta, DytkováŠárka. V krajském finále nás repre-zentovaly tyto dívky: FukalováDenisa,MiklánkováEliška,Václa-víkováDominika,CharvátováDa-niela, Balická Aneta,MazurkováAnna, Tesarčíková Bára, Svobo-dováEliška,ŠevčíkováVeronika.

Petr Lukašík(na základě zprávy p.p. Poláka)

Florbalový tým dívek postoupil až do krajského kola!K


Documents

Únor 2011