134
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra botaniky Kůže a kožní deriváty ve výuce biologie člověka na střední škole Diplomová práce Autor: Bc. Anna Lovichová Vedoucí práce: PaedDr. Ing. Vladimír Vinter, Dr. Obor: Učitelství chemie pro SŠ – Učitelství biologie pro SŠ (N 1407 CHEMIE) Forma studia: prezenční Místo a datum odevzdání: Olomouc, 2018

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

  • Upload
    others

  • View
    3

  • Download
    0

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Přírodovědecká fakulta

Katedra botaniky

Kůže a kožní deriváty ve výuce biologie člověka

na střední škole

Diplomová práce

Autor: Bc. Anna Lovichová

Vedoucí práce: PaedDr. Ing. Vladimír Vinter, Dr.

Obor: Učitelství chemie pro SŠ – Učitelství biologie pro SŠ (N 1407 CHEMIE)

Forma studia: prezenční

Místo a datum odevzdání: Olomouc, 2018

Page 2: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením

PaedDr. Ing. Vladimíra Vintera, Dr. podle metodických pokynů a použila jsem pouze

uvedených zdrojů.

V Olomouci dne ………………… ……………………………..

Bc. Anna Lovichová

Page 4: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE

Jméno a příjmení: Bc. Anna Lovichová

Název práce: Kůže a kožní deriváty ve výuce biologie člověka na

střední škole

Typ práce: Diplomová práce

Pracoviště: Katedra zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity

Palackého v Olomouci

Vedoucí práce: PaedDr. Ing. Vladimír Vinter, Dr.

Rok obhajoby: 2018

Abstrakt:

Náplní diplomové práce je kompletní a metodické zpracování uceleného tématu

„Kůže a kožní deriváty“ pro potřeby výuky v rámci předmětu biologie na středních

školách. Hlavním cílem je vytvoření souboru materiálů, které mohou vyučující biologie

využít při výuce této problematiky. Práce je rozdělena na část teoretickou, která se

zabývá zpracováním učiva na základě aktuálních dostupných informací, a dále na část

didaktickou, která má za úkol aplikovat poznatky ve školní praxi, analyzovat současný

stav výuky tématu a porovnat obsah učiva ve vybraných středoškolských učebnicích.

Součástí je prezentační CD a pracovní listy s podklady pro praktická cvičení.

Klíčová slova: biologie člověka, kůže, kožní deriváty

Počet stran: 134

Počet příloh: 4

Jazyk: český

Page 5: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

BIBLIOGRAPHIC IDENTIFICATION

Name and surname: Bc. Anna Lovichová

Title of the thesis: Skin and Its Appendages in the Subject of Human

Biology Taught in High Schools

Type of thesis: Diploma thesis

Department: Department of Zoology, Faculty of Science, Palacký

University in Olomouc

Supervisor of the thesis: PaedDr. Ing. Vladimír Vinter, Ph.D.

Year of thesis defence: 2018

Abstract:

The content of the thesis is complete and methodical processing of the

comprehensive topic 'Skin and skin derivatives' for needs of teaching the subject

Biology in secondary schools. The main aim is to create a set of materials which may be

used by biology teachers when teaching this issue. The thesis is divided into a

theoretical part, which deals with processing of the curriculum based on currently

available information. Further, it contains a didactical part, whose task is to apply the

knowledge in school practice and analyse the current state of teaching of the topic,

compare the curriculum contained in selected secondary school textbooks. A part of the

thesis is a presentation CD and worksheets with materials for practical exercises.

Keywords: Human Biology, Skin, skin derivatives

Number of pages: 134

Number of appendices: 4

Language: Czech

Page 6: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

OBSAH

ÚVOD 8 I.

TEORETICKÁ ČÁST 9 II.

Kožní soustava 9 1.

1. 1 Stavba kůže 10

Funkce kůže 19 2.

Barva kůže 24 3.

Kožní deriváty 25 4.

4. 1 Zrohovatělé útvary 25

4. 2 Kožní žlázy 33

Kožní onemocnění a poškození 40 5.

5. 1. Kožní poškození 40

5. 2 Kožní choroby 43

DIDAKTICKÁ ČÁST 57 III.

Vybrané středoškolské učebnice 58 1.

1.1 Kritéria hodnocení kapitol v jednotlivých učebnicích 62

1.2 Analýza učiva ve vybraných středoškolských učebnicích 64

Didaktický test 69 2.

2.1 Konstrukce, použití, analýza didaktického testu 74

Prezentační CD 79 3.

DISKUZE 82 IV.

ZÁVĚR 85 V.

POUŽITÉ ZDROJE 87 VI.

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ 94 VII.

PŘÍLOHY 97 VIII.

Příloha 1: DIDAKTICKÝ TEST – ZADÁNÍ 97

Příloha 2: DIDAKTICKÝ TEST – ŘEŠENÍ 106

Příloha 3: PRACOVNÍ LISTY A PRAKTICKÁ CVIČENÍ 113

PRACOVNÍ LIST Č. 1 113

PRACOVNÍ LIST Č. 2 114

PRACOVNÍ LIST Č. 3 115

PRACOVNÍ LIST Č. 4 116

Page 7: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

PRACOVNÍ LIST Č. 5 117

PRACOVNÍ LIST Č. 6 119

PRACOVNÍ LIST Č. 7 123

PRACOVNÍ LIST Č. 8 128

PRACOVNÍ LIST Č. 9 131

Page 8: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

8

ÚVOD I.

Kůži a kožní deriváty řadíme mezi soustavu kožní, avšak této soustavě se mnohdy

nevěnuje taková pozornost jako ostatním systémům lidského těla probíraným

na středních školách, přestože zastává celou řadu nezbytných funkcí korelujících

s ostatními. Předložená diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a část

didaktickou. Teoretická část pojednává o kožní soustavě, její stavbě a složení. Závěr

teoretické části se zabývá poškozením a nemocemi kůže.

Cílem diplomové práce je:

zpracovat komplexní, didakticky ucelenou kapitolu „Kůže a kožní deriváty“ pro potřeby

výuky v rámci předmětu biologie člověka na středních školách,

zpracovat teorii o stavbě a funkci lidské kůže na základě aktuálních, dostupných

domácích i zahraničních odborných zdrojů,

vytvořit prezentační CD pro potřeby výuky tématu na středních školách,

navrhnout pracovní listy a podklady pro praktická cvičení,

zkonstruovat a aplikovat didaktické testy na dané téma,

porovnat obsah a formy daného učiva ve středoškolských učebnicích biologie.

Page 9: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

9

TEORETICKÁ ČÁST II.

Kožní soustava 1.

Kůže (latinsky cutis, řecky derma) je největší orgán lidského těla. Pokrývá

ucelený zevní povrch těla, který dosahuje rozlohy přibližně 1,6 – 1,8 m2

u dospělého

člověka. Procentuálně je nejvíce kůže na dolních končetinách (36 %), na trupu (30 %),

na horních končetinách (23 %) a asi 11 % na krku (obr. 1). U dospělého jedince činí

hmotnost kůže okolo 3 – 4,5 kg, proto ji také označujeme jako nejtěžší orgán lidského

těla. Podkoží obsahuje tukový polštář, proto může hmotnost kůže v extrémních

případech dosahovat až 20 kg. Sílu kůže udává její tloušťka, která není na všech částech

těla stejná. Její tloušťka kolísá od 0,5 do 4 mm. Nejsilnější vrstva je na dlaních

a chodidlech, popř. zádech, velmi tenká vrstva pokrývá oční víčka a penis (Klementa,

1981; Čihák, 2004).

Obr. 1: Procentuální rozložení kůže na lidském těle (Grim, 2014)

Page 10: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

10

Grim (2014) uvádí dva typy kůže:

1. Kůže tenkého typu se rozprostírá téměř po celém těle (90 %) a je ochlupená.

2. Kůže tlustého (silného) typu se nachází na dlaních a chodidlech (10 %) a není

ochlupená.

Ke kožní soustavě (integumentum commune) neřadíme jen kůži jako celistvý

povrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty.

Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty a dále žlázy mazové, potní a prsní žláza.

1. 1 Stavba kůže

Na kůži rozeznáváme základní části (obr. 2): pokožku (epidermis), škáru (corium),

škára plynule přechází v podkožní vazivo (tela subcutanea).

Obr. 2: Řez kůží

pokožka

škára

podkožní vazivo

Page 11: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

11

Pokožka

Pokožka (epidermis) je povrchová vrstva kůže tvořena mnohovrstevným

dlaždicovým epitelem ektodermového původu. Epidermis není zásobena výživou a je

zcela závislá na škáře ležící pod ní. Buňky vrstevnatého epitelu tvoří několik řad

(obr. 3, obr. 4):

stratum basale je pouze jedna vrstva cylindrických buněk při bazální membráně

pevně připojené ke škáře. Probíhá zde jenom buněčné dělení a vznik nových

buněk (keratinocytů). Navazuje na ni

stratum spinosum - epitelové buňky s trnovitými výběžky se zde oplošťují

směrem k povrchu, většinou 2 - 5 vrstev těchto buněk1,

stratum granulosum je označení vrstvy dalších buněk většinou v 1 - 3 řadách.

V buňkách stratum granulosum se začínají tvořit granulky s prekurzorem

keratinu. Ty postupují k povrchu, různě se přetváří a poté podléhají buněčné

smrti. Buňky stratum granulosum se po ztrátě jádra mění

v stratum lucidum, tato vrstva je tenká a přechází přesnou hranicí

ve stratum corneum neboli rohovou vrstvu, její buňky jsou už zcela zrohovatělé,

bezjaderné keratinocyty, označují se jako korneocyty a jsou to tedy již odumřelé

buňky. Je zde přítomna mechanicky i chemicky odolná bílkovina keratin2. Tuto

vrstvu tvoří 15 – 25 řad těchto buněk (Čihák, 2004; Marieb, 2012; Pospíšilová,

2015).

1 Stratum basale a stratum spinosum se souborně označují jako stratum germinativum neboli zárodečná

vrstva. Zde se buňky stálé vytvářejí a obměňují, posunují se směrem nahoru k povrchu kůže (Čihák,

2004).

2 Keratin = rohovina, v lidském těle známá jako bílkovina. Tato nejpevnější struktura je základní složkou

kůže, vlasů a nehtů. Keratinizace = rohovatění je přirozený proces, kdy se v povrchových vrstvách

pokožky hromadí keratin a tím chrání pokožku před vnějšími vlivy (Vokurka, 2015).

Page 12: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

12

Obr. 3: Vrstvy pokožky (Marieb; Wilhelm, 2012) Obr. 4: Vrstvy pokožky pod mikroskopem (Marieb;

Wilhelm, 2012)

Buňky se posunují aktivně od stratum basale směrem k povrchu. Posun buněk

ze zárodečné vrstvy k povrchu trvá přibližně měsíc. Na povrchu se buňky postupně

odlučují ve formě skoro neviditelných šupinek. Denně je to zhruba 10 g (Hajn, 1998;

Čihák 2004).

Podle Merkunové (2008) obsahuje epidermis čtyři typy buněk, a to základní

buňky kůže keratinocyty, melanocyty, Langerhansovy buňky a Merkelovy buňky

(obr. 5).

Page 13: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

13

Obr. 5: Typy buněk kůže (Marieb; Wilhelm, 2012)

1. Keratinocyty. Základní buňky kůže, které se tvoří ve stratum basale. Průběžně

dozrávají a neustále se obměňují. Posouvají se k povrchu kůže, cestou se

oplošťují, degenerují a zvyšují obsah keratinu. Na povrchu odumírají a odlupují

se. Průměrně člověk během života ztratí 18 kg odumřelé kůže.

2. Melanocyty. Pigmentové buňky nacházející se ve stratum basale předávají

keratinocytům tmavě hnědý pigment melanin. Tento pigment syntetizují

ve specializovaných organelách - melanosomech a předávají jej do spodních

vrstev (obr. 6). Melanin pohlcuje UV záření, které poškozuje převážně aktivní

buňky bazální vrstvy. Melanocyty samy o sobě obsahují málo pigmentu, protože

průběžně předávají vytvořené melanosomy základním buňkám (Lüllmann –

Rauchová, 2012).

3. Langerhansovy buňky leží převážně ve stratum spinosum a mají svůj původ

v kostní dřeni. Imunitní buňky kůže pomáhají chránit kůži proti pronikajícím

mikroorganismům, které pohlcují a zneškodňují. V pokožce jsou rovnoměrně

rozloženy mezi keratinocyty v počtu 500 buněk na mm2 (Merkunová 2008,

Lüllmann – Rauchová, 2012).

Langerhansova buňka

Merkelova buňka

melanocyt

keratinocy

t

Page 14: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

14

Obr. 6: Pigmentové buňky (melanocyt)

4. Merkelovy buňky jsou dotykové receptory především na bříškách prstů,

na rtech a v okolí vulvy, mírně rozptýlené mezi keratinocyty hlavně při bázi

pokožky (Marieb, 2012; Merkunová, 2008).

Škára

Škára (corium) je vrstva vaziva s velkým množstvím elastických a kolagenních

vláken mezodermového původu. Ve škáře jsou uloženy cévy, nervy a žlázy. Elastická

vlákna zajišťují pružnost, roztažitelnost a štěpitelnost kůže. Kolagenní vlákna zajišťují

odolnost a pevnost kůže. Ve škáře jsou upevněny chlupy a nehty (Čihák, 2004).

Tloušťka škáry je zhruba 0,5 – 2,5 mm. Škára oproti pokožce tvoří pouze dvě

vrstvy (obr. 7):

melanosom

melanin

melanocyt

Page 15: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

15

Obr. 7: Vrstvy škáry

Stratum papillare (pars papillaris) neboli povrchová vrstva (bradavkovitá část)

je tvořena řídkým vazivem. Vybíhá do pokožky ve formě bradavičnatých

výběžků (papil). V papilách jsou obsaženy krevní kapiláry a volná nervová

zakončení. Tyto papily mají charakteristické upořádání, vytvářejí tzv. papilární

lišty. Nejvíce jsou viditelné na prstech rukou a nohou, na dlaních a chodidlech.

V každé liště jsou papily uspořádány ve dvou řadách a jejich uspořádání je

individuální, každý jedinec má zcela odlišné otisky prstů (obr. 8). Tyto kožní

útvary se uplatňují při identifikaci osob (dermatoglyfika). Poprvé se jimi zabýval

J. E. Purkyně v roce 1823 (Hajn, 1998).

bradavkovitá část

síťovaná část

Page 16: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

16

Obr. 8: Otisk dlaně, typická kresba povrchu kůže (Čihák, 2004)

Stratum reticulare (pars reticularis) neboli hlubší vrstva (síťovaná část)

je tvořena tuhým vazivem, obsahuje více kolagenních vláken než elastických.

Vlákna zajišťují kůži pevnost a odolnost (Hajn, 1998).

Povrch kůže je nerovný, není nikde zcela hladký, je na něm velké množství řas, brázd,

vyvýšenin a otvůrků, které na určitých místech vytvářejí typickou kresbu povrchu.

Page 17: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

17

Dle Čiháka (2004) se obecně rozlišuje kůže bez lišt (tenčí a s chlupy) a kůže

s lištami (tlustší a bez chlupů). Rozeznáváme několik typů těchto nerovností:

1. Kožní políčka (areae cutaneae) jsou drobná, většinou rombická políčka kůže,

ohraničená vkleslými rýhami. Políčka jsou různě velká a různě výrazná

na jednotlivých částech těla. Jsou způsobena vazivovými snopci ve škáře. Tam,

kde je kůže posunlivá, jsou políčka výraznější. Nejhrubší jsou na končetinách

na straně natahovačů a na šíji. Areae cutaneae jsou při otoku, kdy je kůže více

napjatá, nezřetelná (Čihák, 2004).

2. Ohybové rýhy (lineae flexiones) vznikají při kožních posunech v místě kloubů,

vlivem jejich pohybů především v místě ohnutí, ale i na opačné straně jako

rezervní řasy (nad klouby mezi články prstů, hýžďová rýha). Ohybové rýhy

probíhají kolmo na směr pohybu v kloubu, někdy jsou dvojité. Charakteristické

a výrazné jsou ohybové rýhy dlaně, původně byly předmětem zkoumání

chiromantů3. Rýhy mohou vznikat i při smrštění svalů vlivem jejich tahu.

K ohybovým rýhám patří i rýhy a vrásky v kůži obličeje (Hajn 1998, Čihák

2004).

3. Hmatové lišty, kožní lišty, papilární linie (cristae cutis) jsou vyvýšeniny

na prstech ruky a nohy a na kůži dlaní a chodidel. Tvoří vyvýšené linie

v souběžných řadách oddělených rýhami. Do vrcholků hmatových lišt se

vyklenují papily škáry a procházejí sem vývody potních žláz, které jsou

viditelné lupou jako řada otvůrků. Kresby, které kožní lišty vytvářejí, jsou

charakteristické a identické pro každého jedince. Nikdy nejsou u dvou lidí stejné

a během života se nemění. Staly se proto podkladem pro identifikaci osob.

Studiem otisků prstů, podle kterých se zjišťuje totožnost osoby, se zabývá

dermatoglyfika4 (Čihák 2004).

3 Chiromant je člověk, který věští z ruky (Klimeš, 1981).

4 Vědní obor zabývající se kožními lištami na dlaních, prstech a chodidlech. V odborné literatuře

se dermatoglyfika dělí na speciální obory: daktyloskopie, nauka o útvarech papilárních linií na konečcích

prstů; cheiroskopie, nauka o papilárních liniích na dlaních a podoskopie, nauka o útvarech papilárních

linií na chodidlech (Hajn 1996).

Page 18: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

18

Podkožní vazivo

Škára plynule přechází bez přesného ohraničení do podkožního vaziva, podkoží

(tela subcutanea). Podkožní vazivo je tvořeno vazivovými vlákny, která obsahují

mnoho tukových buněk. Fixuje kůži pevně s periostem kosti nebo fasciemi. Mimo tato

místa se tukové buňky seskupují v ostrůvky, které tvoří tukový polštář (panniculus

adiposus). Velikost tukového polštáře podmiňuje výživa, pohlaví, věk, zdravotní stav

a zaměstnání jedince. Ve stáří tuku ubývá a snižuje se i elasticita škáry a podkoží.

Důsledkem toho je ochablost kůže u starých lidí.

Velké množství tukové tkáně se ukládá v oblasti mléčné žlázy, na břiše

a bedrech. Nejvíce tuku se ukládá na hýždích a stehnech. V některých partiích tuková

tkáň zcela chybí jako např. oční víčka, ušní boltce, na hřbetu nosu a v kůži penisu

a šourku. Jako tzv. stavební tuk se podkoží projevuje v oblasti dlaní a chodidel, kde ani

při dlouhodobém hladovění nemizí (Siněľnikov, 1982; Hajn, 1998; Čihák, 2004).

Cévy a nervy kůže

Pokožka je bezcévná a je vyživována difúzí ze škáry. Škára s podkožím obsahují

krevní a lymfatické cévy. Krevní cévy zajišťují výživu kůže a podílejí se

na termoregulaci a regulaci krevního tlaku. Tepny tvoří základní dermální síť

na rozhraní mezi podkožím a škárou, přechází do kůže z hlubších vrstev těla.

Z dermální sítě vystupují menší tepénky do škáry, kde vzniká subpapilární síť. Žíly

tvoří podobné kožní sítě dermální a subpapilární. Odtokové žíly sledují průběh tepen.

Lymfatické cévy tvoří jeden komunikující celek. V každé papile ve škáře probíhá

centrální lymfatická kapilára, která se vlévá do subpapilární mízní pleteně. Z té

vystupují mízní cévy do hlubších vrstev škáry a ústí do mízní intradermální sítě (mezi

škárou a podkožím). Mízní cévy, které se rozkládají v podkoží, vedou k mízním

uzlinám (Dokládal 2002, Resl 2014, Pospíšilová 2015).

Kůže je bohatě inervována senzitivními a sympatickými nervy, které pocházejí

ze dvou systémů: cerebrospinálního a autonomního. Podle Siněľkinova (1982) je kůže

Page 19: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

19

inervována senzitivními, motorickými, vasomotorickými nervy. Představují tok

informací mezi okolím a CNS. Senzitivní nervy jsou uloženy ve škáře, kde se větví,

a končí buď volně ve tkáních, nebo ve speciálních nervových zakončeních. Autonomní

sympatická vlákna jsou zakončena jemným rozvětvením a inervují potní a mazové

žlázy, cévy a hladké svalstvo. V kůži se senzorická vlákna od autonomních liší tím,

že mají myelinovou pochvu. Autonomní nervy myelinovou pochvu nemají (Novotný,

1989; Dokládal, 2002).

Funkce kůže 2.

Kůže plní mnoho nezastupitelných funkcí, proto je velmi důležitým orgánem

lidského těla. Autoři Hajn (1998), Kočárek (2010) a Kittnar (2011) uvádí nejrůznější

funkce kůže, z nichž vybrané popíšeme:

1. Obecně plní funkci pomyslné bariéry mezi vnitřním a vnějším prostředím.

Zajišťuje stálost vnitřního prostředí.

2. Chrání tělo před škodlivým ultrafialovým zářením díky přítomnosti melaninu.

Kůže má kyselé pH, což poskytuje ochranu před množením mikroorganismů. Chrání

podkožní struktury před mechanickými, chemickými a tepelnými vlivy. Je dostatečně

odolná, aby působila jako ochranný štít před nárazy, a i přesto dostatečně pružná,

aby umožňovala pohyb.

3. Kůže jako smyslový orgán. V kůži je přítomno mnoho receptorů –

exteroreceptorů, které poskytují informaci z vnějšího prostředí. Kožní receptory

registrující tlak, dotek a pohyb označujeme jako tzv. mechanoreceptory, podnět bolesti

vnímají tzv. nociceptory a změny teploty kůže (chlad, teplo) registrují termoreceptory.

Jednotlivé kožní receptory se mezi sebou liší svojí velikostí, stavbou, lokalizací

a funkcí (obr. 9, tab. 1). Jsou zde zastoupeny ve formě volných nervových zakončení,

modifikovaných nervových zakončení (Merkelova zakončení) a nervových

opouzdřených tělísek (Meissnerova, Vater – Paciniho, Ruffiniho).

Page 20: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

20

Tab. 1: Přehled kožních receptorů

Kožní receptor Podnět Lokalizace Tvar

volné nervové zakončení dotek, bolest pokožka keříčkovitý

Meissnerovo tělísko dotek, mírný tlak škára oválný

Ruffiniho tělísko tlak, natažení kůže škára, podkoží podlouhlý

Vater - Paciniho tělísko vibrace, tlak, tah škára, podkoží oválný

Obr. 9: Uložení receptorů v kůži

Volná nervová zakončení (obr. 10) představují receptory bolesti. Registrují

podněty poškozující tkáně, reagují také na tlakové podněty (např. svědění). Nejsou

uloženy jen v kůži, ale ve všech tkáních citlivých na bolest (rohovka, vnitřní orgány,

svaly, periost atd.) (Čihák, 2004).

volné nervové zakončení

Ruffiniho tělísko

Meissnerovo tělísko

Vater – Paciniho tělísko

Page 21: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

21

Obr. 10: Volné nervové zakončení

Meissnerova tělíska (obr. 11) jsou čidla doteku a mírného tlaku oválného tvaru.

V největším počtu jsou umístěna v neochlupených částech kůže uložena v dermálních

papilách (bříškách prstů, v dlani a plosce nohy, kůži rtů). Meissnerova tělíska se rychle

adaptují (Klementa, 1981; Grim, 2014).

Obr. 11: Meissnerovo tělísko

Page 22: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

22

Vater - Paciniova tělíska (obr. 12) umožňují vnímání tlaku, tahu a vibrací. Jejich

tvar je oválný, tvořený lamelami. Jsou uložena v podkožním vazivu a nejhlubší škáře.

Avšak kromě kůže se nachází i v okostici, kloubních pouzdrech a vazech. Tělíska mají

schopnost rychlé adaptace (Klementa, 1981; Grim, 2014).

Obr. 12: Vater – Paciniho tělísko

Ruffiniho tělíska (obr. 13) jsou uložena ve škáře i v podkožním vazivu (i kloubních

pouzdrech) a slouží k detekci většího tlaku, ale hlavně tahu např. při napínání kůže.

Tvarem je to protáhlé tělísko (Klementa, 1981; Grim, 2014). Středoškolské učebnice

a starší zdroje vysokoškolských skript uvádí Ruffiniho tělísko jako receptor tepla,

kdežto novější autoři tuto funkci již nezmiňují.

Obr. 13: Ruffiniho tělísko

Page 23: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

23

Krauseho tělíska byla dříve považována za receptory vnímající chlad. Novější

zdroje tento fakt považují za starý a již nepravdivý. S touto starou informací se

setkáváme ve středoškolských učebnicích, stejně tak i vysokoškolská skripta tyto

receptory stále mylně uvádí, proto je důležité tuto skutečnost poupravit pro studenty jak

středních, tak i vysokých škol.

4. Kůže je špatný vodič tepla, tepelný únik do okolí reguluje uspořádáním kožních

cév a potními žlázami, proto zastává termoregulační funkci. Pokud je nám horko,

dochází k rozšiřování cév, mění se tedy průtok krve kožními cévami, a tím dochází

k urychlení výdeje tepla, v chladnu je tomu naopak.

5. Svou vylučovací (exkreční) funkci plní díky potním a mazovým žlázám,

které na povrch kůže vylučují maz a pot, kterými probíhá látková výměna lipidů,

chloridu sodného a vody.

6. Kůže je pro vodu a látky v ní obsažené nepropustná, vstřebává však látky,

které jsou rozpustné v tucích. Umožňuje velice dobré vstřebávání (resorpci) mastí

vtíráním do kůže. Této skutečnosti se využívá v lékařství.

7. Kůže je také velmi dobrou zásobárnou tuku (tukový polštář), krve, vody

a některých anorganických látek.

8. Kůže je hlavním zdrojem vitaminu D, který získáváme prostřednictvím

slunečního záření. Vitamin D je nezbytný pro vstřebávání Ca2+

z potravy nezbytný

pro správný vývoj kostí.

9. Díky otiskům prstů určuje kůže zcela odlišné identity každého jedince. Kožní

lišty zanechávají charakteristické dermatoglyfy, které jsou do jisté míry dědičné

a vytvářejí se ještě v prenatálním období. Využití nalézají v kriminalistice

a při determinaci osob.

10. Psychosociální funkce kůže. Kůže určuje vzhled člověka, jeho stáří. Na kůži se

zobrazí mnohé patologické jevy. Je důležitá pro postavení ve společnosti a k úspěšnému

životu (nonverbální komunikace, sexuální vztahy) (Resl, 2014).

Page 24: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

24

Barva kůže 3.

Barva kůže závisí na tloušťce, hustotě prokrvení a množství pigmentu melaninu

(Čihák 2004). Podle Novotného (1989) je barva kůže ještě závislá na dalších faktorech

jako na žluté barvě karotenu v podkožním tuku i na tukových látkách v pokožce. Dále

na množství krevního barviva (hemoglobinu) a stupni sycení krve kyslíkem. Nepřímý

vliv na barvu kůže podle něj má i její obsah vody, kůže více hydratovaná je bělejší,

protože je málo průsvitná.

Lüllmann - Rauchová (2012) uvádí, že vrozené rozdíly pigmentace jsou

podmíněny rozdílným počtem melanocytů (800 - 1500 buněk na mm2). Rasově

podmíněná tmavá barva kůže je dána vyšší základní aktivitou syntézy pigmentu

melaninu. Také je podmíněna rovnoměrným rozložením jednotlivých melanosomů

v keratinocytech, nikoli ale větším nahuštěním melanocytů. Kromě tmavohnědého

eumelaninu existují ještě chemicky příbuzné červenožluté feomelaniny. Nacházíme je

hlavně u rusovlasých jedinců, méně chrání před škodlivými vlivy ultrafialového záření

a je s nimi spjato větší riziko vzniku rakoviny kůže.

Barva kůže se též mění s věkem. Kůže novorozeného jedince má málo

pigmentu. Celkově je v dospělosti kůže na zádech tmavší než na břiše a tmavší je také

na straně natahovačů než na straně ohybačů. Více než jinde na těle je také v dospělosti

zbarvená kůže prsního dvorce, v oblasti zevního genitálu a okolí řitního otvoru.

V období gravidity se může objevit zvýšená pigmentace na břiše v oblasti linea alba

abdominis. Také se mohou objevit tmavěji pigmentované skvrny v obličeji (chloasma

uterinum) (Hajn 1998).

Dalším faktorem, který ovlivňuje barvu kůže, je její prokrvení, protože přidává

červenou složku. Ta se však mění i podle momentálního průtoku kapilárami kůže.

Průtok je proměnlivý a je řízen autonomními nervy. Sami na sobě můžeme pozorovat

změnu zbarvení při strachu (málo prokrvená kůže) či při situacích, které nám „nahrnou

krev do tváří“ např. při vzteku, studu (Čihák, 2004).

Pigment uložený ve škáře nemá na zbarvení kůže vliv. Větší množství pigmentu

se nachází v tzv. mateřských znaménkách (naevus) a v pihách (ephelides). Úplná

Page 25: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

25

nepřítomnost pigmentu se označuje jako albinismus5, bílá ložiska na kůži označujeme

jako vitiligo6 (Hajn, 1998).

Kožní deriváty 4.

Kožní deriváty (kožní adnexa) jsou útvary epidermálního původu, tedy jako

epidermis kůže. Dělíme je na zrohovatělé deriváty pokožky a kožní žlázy.

4. 1 Zrohovatělé útvary

Chlupy

Chlupy (pili) jsou dlouhé, tenké, pružné, keratinové útvary, které rostou

nad povrch kůže. Vyrůstají cyklicky a nepravidelně a neustále se obměňují. Vyskytují

se po celém těle kromě dlaní a bočních ploch prstů, chodidel (plosky nohou), přechodní

zóny rtů a některých oddílů zevního genitálu (Hajn, 1998; Čihák, 2004; Grim, 2014).

Základní stavba je podobná u všech typů (obr. 16) (Čihák 2004; Lüllmann -

Rauchová 2012):

Vlasový stvol, kmen (scapus pili) je kompletně zrohovatělá část, která vyčnívá

z kůže. Stavebně se dělí na několik částí (obr. 14, obr. 15):

o Kůra, korová vrstva (substantia corticalis) je největší část vlasového stvolu,

protože se skládá z hustě sestavených (v několika vrstvách) a silně

keratinizovaných buněk, které začínají množením v bazální vrstvě vlasové

5 Albinismus je vzácná vrozená porucha syntézy melaninu. Pigment chybí ve vlasech, kůži a v duhovce

(bílé vlasy, bílá kůže, červená duhovka). Počet melanocytů v kůži je v normě, ale narušena je tvorba

melanosomů (Ditrichová, 2002).

6 Vitiligo je získaná depigmentace kůže, kdy se na různých částech těla objevují různě velké bílé skvrny.

Choroba je zapříčiněna zánikem melanocytů (Pospíšilová, 2015).

Leukoderma je skvrnitá depigmentace kůže, kterou zapříčiňují některé zánětlivé onemocnění jako

např. syfilis, ekzém (Vokurka, 2015).

Page 26: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

26

cibulky a postupují s růstem do vlasového stvolu. Buňky kůry obsahují

melanosomy, zodpovědné za barvu vlasů.

o Kutikula (cuticula pili) kryje povrch kůry. Tenké, ploché buněčné lamely

jsou zde naskládány jako tašky na střeše.

o Dřeň (medulla pili) je soubor buněk v ose vlasu se vzduchovými štěrbinami.

Tyto buňky se vyvíjejí z vlasové cibulky a jsou méně keratinizované než

kůra.

Vlasový stvol je po celé délce stejně silný, u konečků se ztenčuje a zaobluje.

Obr. 14: Podélný řez chlupem (Abrahams, 2014) Obr. 15: Příčný řez chlupem (Marieb, 2012)

Vlasový kořen (radix pili) je zapuštěný do vklesliny pokožky, která se označuje

jako vlasový folikul (foliculus pili). Vlasová pochva obaluje a ukotvuje chlup

v kůži, dosahuje do škáry nebo podkožního vaziva. Ke každému folikulu je

připojena mazová žláza a vzpřimovač chlupu (musculus arrector pili). Jedná se

o svazečky hladké svaloviny, které jsou napnuté mezi škárou a vlasovým

váčkem. Při smrštění těchto svalových svazečků dojde ke vzpřímení vlasu

a zároveň k poklesu kůže v místě úponu svalu. Tento jev známe v podobě

tzv. husí kůže. Spodní část vlasového kořene tvoří ještě nezrohovatělé buňky,

ty začínají rohovatět až v oblasti nad vlasovou cibulkou.

kůra dřeň

kutikula

Page 27: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

27

Vlasová cibulka (bulbus pili) je bazální rozšíření vlasového kořene. Jedná se

o paličkovitě rozšiřující se epitelový začátek vlasu vespod vlasové pochvy.

Bulbus pili obsahuje mitoticky se dělící buňky matrix, které jsou zodpovědné

za růst vlasu. Na bazální membráně matrix leží melanocyty, které dodávají

budoucím buňkám kůry vlasu melanosomy s pigmenty.

Vlasová papila, vlasová bradavka (papilla pili) se vyklenuje jako cévnatý

výběžek škáry proti spodině kořenu vlasu. Je tvořena vazivem škáry s buňkami.

Vlasová bradavka obsahuje kapilární kličku nepostradatelnou pro cévní zásobení

vlasové cibulky. Bez vlasové papily by se neutvářely vlasy. Zánik vlasové

bradavky nebo poškození vlasové cibulky má za následek odloučení a vypadnutí

vlasu (Čihák, 2004; Lüllmann – Rauchová, 2012).

Obr. 16: Základní stavba chlupu (Anatomický atlas, 2012)

Page 28: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

28

Chlupy se neustále obměňují. Jejich růst je však pomalý, řasy se vymění

za 100 dnů, vlasy na hlavě v průběhu 2 – 5 let.

Tvorba chlupů probíhá v několika cyklech:

1. Anagen (anagenní fáze) neboli růst, růstová fáze trvá přibližně 3 - 8 let, obecně

vlasy rostou rychleji v létě než v zimě.

2. Telogen (telogenní fáze) je období klidu, trvá okolo 3 měsíců.

3. Katagen (katagenní fáze) - vlas většinou vypadává, jedná se zhruba o 3 týdny.

Trvání jednotlivých fází není synchronizováno, záleží na typu a délce vlasu.

Růstový cyklus končí vypadnutím vlasu a následuje další anagenní fáze. Denně člověku

vypadne obvykle okolo 30 - 100 vlasů. Denní vlasový přírůstek činní zhruba 0,45 mm,

za měsíc je to 1 cm.

Barva vlasů je dána přítomností pigmentu ve vlasové kůře. Rozeznáváme

pigment hnědý eumelanin a feomelanin, červený pigment. Vlasového barviva s věkem

fyziologicky přibývá, ne všem světlovlasým dětem barva zůstane. Barva vlasů je též

ovlivněna výživou, chorobami a věkem. Ve stáří pigmentu ve vlasech ubývá, šedivění

vlasů má i příčinu v tom, že mezi buňkami vlasu vznikají vzduchové bublinky.

Rusovlasí, zrzaví (rutilismus) tvoří 1 - 2 % populace. Červená pigmentace vlasů je

geneticky zakódovaná.

Podle tvaru se rozlišují vlasy rovné, vlnité a kudrnaté. Vlasy jednotlivých

rasových skupin mají odlišný tvar, což dokazuje průřez vlasu (obr. 17). U europoidní

rasy je průřez oválný, u mongoloidní rasy je kruhovitý a u negroidní rasy pozorujeme

vlasy ledvinovitého tvaru, proto mají vlasy kudrnatě stočené.

Obr. 17: Příčný řez vlasem různých rasových skupin

mongoloidní rasa europoidní rasa negroidní rasa

Page 29: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

29

Podle ontogenetického vývoje rozlišujeme tři typy ochlupení, které se objevuje

v určité časové posloupnosti (Hajn 1998):

1. Primární ochlupení, tzv. lanugo

Objevuje se ve formě jemných chloupků, které narůstají již v období mezi 4. - 6.

měsícem nitroděložního vývoje. Jemné chmýří se objevuje nejdříve na čele. V 7. - 8.

měsíci fetálního vývoje kryje skoro všechny partie těla kromě dlaní, chodidel, genitálií,

rtů, očních víček. Ještě před narozením lanugo vypadává do plodové vody, některé části

plod spolyká, objevuje se v prvním střevním výměšku novorozence, tzv. smolce a další

část se stane součástí bělavého mázku (vernix caseosa), který chrání mimo jiné povrch

dítěte při narození. Primární ochlupení, které se objevuje ještě při narození, většinou

na zádech a ramenech, velmi brzo vypadává. Ještě před narozením se objevují vlasy

na hlavě, řasy a obočí, ty však patří do další skupiny (Hajn, 1998; Čihák, 2004).

2. Sekundární ochlupení

Typický rys postnatálního vývoje, jak již bylo uvedeno, vyvíjí se již

před narozením. Sekundární ochlupení se vyvíjí po celý život a s věkem zesiluje.

Řadíme sem:

Chloupky (pili) - jsou roztroušené po celém těle. Strukturou jsou silnější

než ochlupení primární.

Vlasy (capili) kryjí hlavu od ostré hranice na čele až po šíji. V zadní části

temenní krajiny je tzv. vlasový vír, od kterého se vlasy rozbíhají všemi směry.

Počet vlasů je asi 180 – 320 na cm2

(120 000 vlasů).

Řasy (cilia) se nacházejí na okraji očních víček (na horním víčku delší), rostou

ve 3 - 4 řadách. Patří k ochranným prvkům oka. Tyto kratší chloupky jsou

poměrně silné a prohnuté. Z celého ochlupení jedince mívají největší pigmentaci

a pouze vzácně šediví. Rostou v počtu 200 na horním víčku, o polovinu méně

jich vyrůstá na dolním víčku. Přibližně trvá 100 - 150 dní, než vypadne řasa,

zpravidla vypadává a obnovuje se jedna řasa denně.

Obočí (supercillium) tvoří oblouk nad horním okrajem očnice. Chloupky

na vnitřní straně stojí šikmo, kdežto ostatní směřují laterálně. Objevuje se

ze všech typů sekundárního ochlupení nejdříve, v dospělosti a stáří sílí

Page 30: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

30

a prodlužuje se. Poloha a tvar obočí ovlivňuje výraz tváře a mění se činností

některých mimických svalů. Obočí chrání oči před stékajícím potem (Čihák,

2004).

3. Terciární ochlupení

Začíná se objevovat až s nástupem puberty. V průběhu dalších let zesiluje. Na vývoj

tohoto ochlupení mají vliv varlata a nadledviny.

Celkové terciární ochlupení je tvořeno silnějšími, delšími a tmavšími chlupy, než

jsou chlupy sekundární. Objevuje se v pubertě a u mužů i žen ho v dospělosti přibývá.

U mužské populace je nápadnější a rozsáhlejší, roste na hrudi, na břiše, na končetinách.

U žen se objevuje na končetinách, resp. stehnech a bérci, na hrudi a okolo prsního

dvorce. Růst celkového ochlupení souvisí s činností žláz s vnitřní sekrecí a závisí

hlavně na přítomnosti testosteronu v těle. Při nadbytečné produkci hormonů kůry

nadledvin nebo při poruchách funkce hypofýzy se velmi silně ochlupení vyvíjí i u žen,

tento patologický jev označujeme jako tzv. hirsutismus (př. vousy u ženy) (Čihák 2004).

Lokální terciární ochlupení se objevuje na určitých typických místech těla podle

Hajna (1998) a Čiháka (2004):

Chlupy podpaží (hirci) se u žen vytváří jako úzký ohraničený pás, u muže

nejsou ohraničeny. Zpravidla jsou zvlněné a spojené s potními žlázami

v podpaží. Potní žlázy ústí do vlasových folikulů těchto chlupů.

Chlupy ohanbí (pubes) jsou velmi silné, po vousech nejsilnější chlupy na těle.

Vzhledem jsou různě zprohýbané. Plně se vyvíjí až od puberty, u chlapců

ve věku 12 – 14 let, u dívek mezi 10. – 11. rokem. U chlapců není toto ochlupení

přesně ohraničeno, sahá od pupku až k penisu. U dívek je přísně ohraničeno,

příčnou čárou na horním okraji Venušina pahorku.

Vous (barba) je typický, nejsilnější chlup člověka, tedy pouze u mužů. Jejich

rychlý rozvoj nastává po 20. roku, objevují se u nich už od 16 let. Pokrývají rty,

tváře, bradu a přesahují až na krk k ohryzku. U žen, zvláště tmavovlásek, se

někdy objevují náznaky vousů (v menopauze na okraji horního rtu).

Zvukovodní chloupky (tragi) se objevují při vchodu do vnějšího zvukovodu.

U mužů jsou nápadnější a mohutní až v dospělosti.

Page 31: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

31

Nosní chloupky (vibrissae) se objevují v podobě silných, kratších chloupků

v nosní předsíni, kde slouží jako záchytná stanice pro nežádoucí prach a částice

z vnějšího prostředí.

Lüllmann - Rauchová (2012) rozlišuje jiným způsobem, než bylo uvedeno, dva

základní typy chlupů v postnatálním období:

1. Velusové chlupy (chmýří), jemné, téměř nepigmentované ochlupení srovnatelné

s lanugem, které u dětí a žen pokrývá většinu těla. Vlasové folikuly mají

ve škáře.

2. Terminální chlupy jsou dlouhé, pigmentované a mohutnější. Vlasové folikuly

zasahují až do podkoží (např. vlasy, řasy, obočí, chlupy pubické a mužské

vousy).

Nehty

Nehet (latinsky unguis, řecky onyx) je destička pokrývající hřbetní část

posledního článku prstů rukou a nohou (obr. 18, obr. 19). Jejich základem jsou

zrohovatělé buňky epidermis, které splynuly v ploché lamely. Vlastní materiál nehtu

označujeme jako nehtovou ploténku, její viditelnou část nazýváme tělo nehtu (corpus

unguis). Ploténka nehtu je hladká, někdy mírně podélně rýhovaná, narůžovělá, protože

zde prosvítají kapiláry z hlubších vrstev. Nehet má několik složek vzhledem k tvaru,

uložení a růstu: kořen nehtu (radix unguis) není vidět, protože je vsazen do hlubokého

záhybu (margo occultus) pokožky, tzv. nehtového valu (vallum unguis). Z valu vychází

úzký proužek zrohovatělé kůže, tzv. nadnehtí (eponychium). Nadnehtí uzavírá štěrbinu

kožního valu a chrání tím kořen nehtu, tvoří tenkou blanku pokožky. Nehet leží

na nehtovém lůžku, které vyrůstá z nehtové zárodečné vrstvy. Nehtové lůžko je místem

pevného spojení nehtu s kůží, nehet se zde však nevytváří. Nehet se s růstem

v nehtovém lůžku stále posunuje. Nehet vyrůstá z nehtové matrix a její dceřiné buňky

se diferencují v rohovějící buňky. Na viditelné části nehtu pozorujeme bělavý měsíček

(lunula). Světlejší barva nehtové ploténky je podmíněna množstvím menších vakuol

ve zrohovatělých buňkách kořene nehtu a mezi nimi. Volný okraj nehtu (margo liber)

přesahuje konce prstů a je bělavé barvy. Nehet spojuje pevně s lůžkem podnehtí

(hyponychium), je inervované a velmi citlivé (Hajn, 1998; Čihák 2004).

Page 32: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

32

Obr. 18: Poslední článek prstu s nehtem

Obr. 19: Podélný řez posledního článku prstu

Nehty nám slouží k poškrábání, poskytují ochranu posledního článku prstů,

ale důležitou funkci plní spojitost s hmatovým aparátem, zlepšuje dráždění hmatových

tělísek ve škáře. Celkově slouží ke zlepšení manipulace s předměty.

Nehty rostou průběžně po celý život, jsou přítomny již na prstech novorozenců,

kde se udávají jako známka donošenosti plodu. Rozšířený, ale mylný názor je, že nehty

tělo nehtu nadnehtí

měsíček

volný okraj nehtu

nehtové lůžko

distální článek

prstu

kořen nehtu nehtový val

nadnehtí nehtová matrix

Page 33: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

33

rostou i nějaký čas po smrti. Kůže okolo nehtu se však po smrti smrští, důsledkem

vyschnutí se všechny buňky přestávají dělit. Tak vzniká dojem, že se nehet prodloužil,

tedy vyrostl (Abrahams, 2014).

4. 2 Kožní žlázy

Kožní žlázy (glandulae cutis) jsou útvary ektodermálního původu. Patří k nim

mazové žlázy (glandulae sebaceae), potní žlázy (glandulae sudoriferae) a prsní žláza

(glandula mammae).

Mazové žlázy

Mazové žlázy jsou uloženy všude, kde rostou chlupy (obr. 20). Jsou to žlázy,

které jsou připojené k vlasovým folikulům a které do nich většinou ústí. Odtud přechází

jejich sekret na chlupy a na povrch kůže. Jejich sekret vzniká rozpadem a tukovou

přeměnou celých žlázových buněk. Produkují olejnatý kožní maz (sebum), který chlupy

mastí, a chrání tak kůži před smáčením, vytváří ochrannou vrstvu na povrchu a svým

způsobem ji zvláčňuje. Kožní maz dále zachycuje prach, omezuje ztrátu vody kůží a má

také antibakteriální účinky. Sekreční oddíl mazové žlázy leží ve škáře a je tvořen

lalůčky epitelových buněk. V periferii lalůčků se nacházejí mitoticky aktivní bazální

buňky, jež se uvnitř lalůčků postupně diferencují a tvoří stále větší množství tukových

kapének. Nejzralejší buňky naléhají na vývody, odumírají a mění se v sekret. Odumřelé

buňky jsou každé 3 - 4 týdny v sekrečním úseku žlázy obnoveny (Čihák, 2004;

Lüllmann – Rauchová, 2012).

Kromě toho jsou mazové žlázy na některých místech těla samostatné a nezávislé

na vlasových folikulech (na okraji rtů, tvářové sliznici, prsní bradavce a zevních

pohlavních orgánech) a v určitých oblastech zcela chybí (dlaně, plosky nohou). Velké

mazové žlázy jsou též na nosních křídlech a zevním zvukovodu. Na nosních křídlech

bývá v jejich vývodu ztuhlý maz, tzv. mazová zátka, která je vlivem chemických

přeměn tmavě zbarvená a označována jako komedon (Čihák, 2004).

Page 34: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

34

Klementa (1981) udává, že mazové žlázy jsou činné již u plodu. Činnost žláz se

však zintenzivní až v době dospívání. Růst a sekreční aktivita mazových žláz je

stimulována androgeny (Lüllmann – Rauchová, 2012).

Meibomovy žlázy (glandulae tarsales) jsou zvláštní formou mazových žláz.

Žlázy ústí na okraji očních víček a početnější jsou v horním víčku (Čihák, 2004;

Lüllmann – Rauchová, 2012).

Obr. 20: Uložení mazových a potních žláz

mazová žláza

potní žláza

Page 35: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

35

Potní žlázy

Potní žlázy jsou v kůži rozloženy nerovnoměrně (obr. 20). Na rozdíl

od mazových žláz vylučují sekret svými buňkami a jejich organelami, přičemž buňky

žlázy přetrvávají. Podle povahy své sekrece rozeznáváme dva typy potních žláz

(obr. 21):

1. Žlázy ekrinní, malé potní žlázy (glandulae sudoriferae minores), které

produkují jen tekutinu a žádnou buněčnou složku. Jsou rozeseté po celé kůži

v počtu asi 2 milionů a neústí do vlasových folikulů (jako mazové a velké

potní žlázy). Nejvíce je jich na dlaních, na plosce nohy a na čele a nejméně

je jich v kůži zad a ve tvářích. Začínají hluboko ve škáře jako klubíčkovitě

stočený tubulus. Z tubulu pokračuje dlouhý spirálovitě zatočený vývod, který

prochází škárou a všemi vrstvami pokožky až na povrch kůže potním

otvorem (potní pór). Ústí potních žláz jsou patrná na povrchu kůže jako

drobné tečky. V místech hmatových lišt jsou seřazena do řad, kde usnadňují

roztékání sekretu po kůži a rychlé odpařování (Čihák, 2004). Produktem

potních žláz je pot (sudor), který obsahuje 98 % vody, dále pak chlorid

sodný (NaCl), močovinu, kreatinin, kyselinu močovou a mléčnou, amoniak

a mastné kyseliny. Pot je kyselá reakce, k čemuž přispívá i kožní maz.

Výsledná kyselost kůže dosahuje pH 4 - 6. Kyselý povrch kůže ji chrání

a brání množení mikrobů na povrchu těla. Denně se vyloučí za normálních

podmínek okolo 0,5 - 1 litru potu. Za extrémních podmínek, tj. v horku,

vyloučí člověk až 10 litrů potu za den. Odpařováním potu se tělo zároveň

ochlazuje a pomáhá tak regulovat tělesnou teplotu. Při pocení dochází kromě

ztráty vody i ke ztrátě Na+ iontů a při extrémním pocení může docházet

ke křečím (Hajn, 1998).

2. Žlázy apokrinní, velké potní žlázy (glandulae sudoriferae majores) jsou

žlázy se zvláštní funkcí, podobné stavby, ale podstatně větší než ekrinní

žlázy. Jejich sekret obsahuje části buněk, které se oddělením stávají jeho

součástí a způsobují typické aroma sekretu. Nazýváme je proto také

aromatické potní žlázy. Složení jejich sekretu vymezuje činnost pohlavních

hormonů, jež ovlivňují i sexuální chování. Apokrinní potní žlázy jsou aktivní

až s nástupem pohlavní zralosti, tedy v období puberty. Vývody téměř vždy

Page 36: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

36

ústí do folikulů terciárních chlupů, tvoří v určitých lokalitách skupiny, které

jsou na ně vázány (Čihák, 2004).

Čihák (2004) také rozlišuje skupiny žláz podle lokality následovně:

Glandulae axillares ústí do folikulů podpažních chlupů. Žlázy začínají

sekretovat v pubertě a ve stáří tato sekrece obvykle končí. U žen se množství

a složení sekretu mění s menstruačním cyklem, v premenstruačním období

se činnost žláz zvyšuje.

Glandulae ceruminosae ústí do zevního zvukovodu a produkují zažloutlý ušní

maz (cerumen), který slouží k ochraně zvukovodu před nečistotami.

Glandulae cilliares známe také jako Mollovy žlázy, ústí do folikulů očních řas,

nachází se tedy na okraji očních víček.

Hajn (1998) ještě ve své publikaci zmiňuje další typ kožních žláz, a to žlázy

okolo řitního otvoru (glandulae circumanales). Tyto žlázy se vytvářejí v okolí řitního

otvoru a v konečníku.

Obr. 21: Rozložení potních žláz (Atlas lidského těla, 2015)

Page 37: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

37

Prsní žláza

Prsní nebo také mléčná žláza je považována za největší kožní žlázu, která

podmiňuje spolu s tukovou tkání vyvýšení označované jako prs (mamma). Prs (obr. 22)

se vyklenuje na přední straně hrudníku ženy mezi 3. – 6. žebrem. Velikost prsou je

individuální a rozměry závisí na věku, výživě, hormonálních vlivech a dědičnosti. Prs

se stává od puberty výrazným sekundárním pohlavním znakem. Ve stáří dochází

k vymizení tuku a involuci7 žlázového tělesa prsu. Velikost prsu není vždy proporční

k velikosti mléčné žlázy (Čihák 2004).

Dle Hajna (1998) na prsu rozlišujeme kožní plášť, tukový polštář a vlastní žlázu.

Obr. 22: Řez prsem

7 Involuce podle Vokurky (2015) znamená zmenšení orgánu přirozenými změnami organismu

např. stárnutím. Podobného významu je atrofie, kdy dochází k zmenšení (velikost, úbytek buněk)

normálně vyvinutého orgánu, např. stárnutí, svalový úbytek atd.

zánosní vazy

prsní žláza

mlékovod

prsní dvorec

prsní bradavka mléčný sinus

Page 38: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

38

Kůže na prsu je světlá a tenká, prosvítají zde podkožní žíly, její barva

se s přibývajícím věkem však mění ze světle růžové až po tmavě hnědou. Také

je velmi citlivá, neboť je bohatě inervovaná. Na vrcholku prsu se nachází prsní

dvorec (areola mammae) o běžném průměru 3 - 5 cm. V těhotenství se průměr

(7 cm) a míra pigmentace zvyšuje. V prsním dvorci jsou drobné hrbolky, které

jsou vyzdviženy dvorcovými žlázkami (glandulae areolares, Montgomeryho

žlázky). Uprostřed dvorce je vyvýšená prsní bradavka (papilla mammae).

Na vrcholu bradavky ústí mlékovody (ductus lactiferi), ústí asi 15 - 20 otvůrky.

Prsní bradavka má mazové žlázy, které svým sekretem chrání kůži

před macerací mlékem a slinami kojence. Pod dvorcem se nachází hladká

svalovina, kde probíhá paprsčitě. V bradavce probíhá šroubovitě. Na okraji

prsního dvorce a na špičce prsní bradavky se svalovina upíná do kůže.

Při podráždění (chlad, dotyk) reaguje dvorec smrštěním a tím vyzdvihuje

bradavku.

Tukový polštář, který obaluje mléčnou žlázu, tvoří dvě vrstvy. Premamární

vrstva leží před mléčnou žlázou a vyrovnává jamky mezi žlázovými lalůčky,

zaobaluje povrch prsu. Retromamární vrstva leží za mléčnou žlázou a tvoří

vrstvu silnou až 1 cm.

Mléčná (prsní) žláza tvoří tělo (corpus mammae) a vyplňuje prs. Žláza je

laločnaté, bělošedé tuhé konzistence s nerovným povrchem. V těhotenství může

vážit 0,5 kg až 900 g. Za normálních okolností váží mléčná žláza 130 - 200 g.

Tělo prsu se skládá z 15 - 20 laloků (lobi glandulae mammariae), které se dále

dělí na lalůčky (lobuli glandulae mammariae). Z každého laloku vychází vždy

jeden mlékovod. V době laktace se v nich v místě před vyústěním objevují

mléčné sinusy (sinus lactiferi). V těchto rozšířených místech se hromadí mléko

před odchodem z prsní bradavky. Funkce mléčné žlázy je pod vlivem hormonů

(hormony placenty, prolaktin). Krátce před porodem a v prvních dnech

po porodu se vylučuje nažloutlé, vodnaté mlezivo (colostrum), které se pak mění

v mléko (lac) (Hajn, 1998; Čihák, 2004).

Hajn (1998) také uvádí, že základy mléčných žláz vznikají embryonálně

od konce 1. měsíce nitroděložního vývoje v podobě mléčných lišt (obr. 23). Základy

mléčných žláz postupně zanikají až na místa odpovídající budoucím bradavkám. Jako

Page 39: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

39

atavismus 8 se mohou asi u 1 % žen vyvinout v průběhu mléčné lišty přespočetné prsy

(polymastia) nebo přespočetné bradavky (polythelia). U mužské populace je základ

mléčné žlázy považován za rudiment9.

Obr. 23: Průběh mléčné lišty

8 Atavismus je orgán, který u člověka neplní svou původní funkci a vyskytuje se v populaci výjimečně.

9 Rudiment je orgán, který se u člověka vyskytuje pravidelně a neplní svou původní funkci.

Page 40: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

40

Kožní onemocnění a poškození 5.

Kůže nás chrání před vnějším prostředím 24 hodin denně 365 dní v roce.

Většinou si neuvědomujeme, že nemoci kůže jsou stejně závažné jako nemoci ledvin,

srdce a dalších životně důležitých orgánů. Různé druhy postižení kůže jsou velmi časté

a dnes je již známo okolo 2 000 kožních onemocnění. Kožní nemoci jsou většinou

rozpoznatelné pouhým okem (Vosmík, 1995).

5. 1. Kožní poškození

Podle Záruby (1994) závisí klasifikace poškození kůže na určitých podnětech,

jako je mechanické podráždění, fyzikální vlastnosti, jako např. teplota, biologické

příčiny v podobě infekcí, plísní a parazitů atd.

a) Mechanické podněty - reakcí kůže na tlak, poranění a tření vzniká:

Mozol (tyloma) objevuje se na místech dlouhodobě vystavených opakovanému tlaku

či tření jako ohraničené ztluštění kůže, nejčastěji na dlaních či ploskách nohy

(Ditrichová, 2002; Resl, 2014).

Kuří oko (clavus) se nejčastěji vytváří na prstech dolních končetin, kdy je vytvářen

trvalý tlak na kůži nad kostními výstupky. Kuřímu oku můžeme předcházet výběrem

vhodné obuvi (Ditrichová, 2002).

Tlakový puchýř (epidermolysis bullosa traumatica) vzniká na dlaních nebo nohách

jako projev nezvyklého, krátkodobého tření a tlaku (boty, práce s dřevenou násadou).

Ošetření je vhodné provést ve sterilních podmínkách. Nedoporučuje se puchýř

propichovat, protože se do rány může dostat infekce (Záruba, 1994).

Opruzení (intertrigo) je vyvoláno třením dvou ploch, které se potí ve velkých kožních

řasách (rozkrok, hýždě, podpaží). Zejména u obézních a silně potících se lidí. Nejedná

se jen o poruchu miminek (plenková dermatitis), ale může nás zastihnout v každém

věku (Ditrichová, 2002).

Page 41: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

41

Proleženina (decubitus) vzniká účinkem déletrvajícího stlačování kůže na tvrdém

povrchu. Tlak vyvolává zarudnutí kůže, puchýře, mokvání až nekrózu tkání v hlubších

vrstvách kůže. Typické jsou proleženiny u dlouhodobě ležících pacientů, kteří mají

ochablý kapilární systém (Ditrichová, 2002).

b) Nemechanické vlivy:

Tetování (tetováž) je vpichování, vpravování cizorodých barevných látek do kůže

(pomocí jehly se vtírá barva do vazivové tkáně). V dnešní době známé spíše jako

dekorativní a moderní umění, avšak i při pádu na škváře nám může vzniknout tetování

(Resl, 2014).

c) Termické vlivy:

Popálenina, opařeniny (combustio) mohou vznikat působením tepla (plamenem,

horkými tekutinami, parou, elektrickým proudem… i žhavý předmět může způsobit

popálení).

Rozlišujeme čtyři stupně popálenin (Kočárek, 2010):

1. stupeň se projeví pouze zarudnutím povrchových vrstev pokožky. Kůže se zhojí

během několika dnů.

2. stupeň:

o postižení pokožky zasahuje až k zárodečné vrstvě, vytváří se puchýře,

povrchové popáleniny se zhojí do 2 týdnů,

o popáleniny zasahují až do vrstev škáry, hojení je zdlouhavé a vytváří

se jizvy.

3. stupněm se označuje hluboké poškození kůže včetně podkožního vaziva.

Poškození vede k nevratným změnám na kůži.

4. stupeň je klinicky nejzávažnější, protože dochází k zuhelnatění kůže, tkání

a struktur pod ní (např. kostí).

Page 42: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

42

První pomoc při popáleninách (Český červený kříž, 2015):

1. Přerušíme přívod tepla, např. odstraníme hořící či horkou tekutinou nasáklé

oblečení, svlékneme, pokud není přiškvařené ke kůži.

2. Ochlazujeme studenou vodou. Jestliže popáleniny tvoří více jak 20 % celkového

popálení, chladíme krátce a jednorázově. Pokud jsou popálení lokální,

ochlazujeme, dokud nepoleví bolest.

3. Sundáme prstýnky, hodinky a další předměty, jež by mohly škrtit.

4. Zakryjeme puchýře sterilním materiálem, nikdy nepropichujeme.

Omrzlina (congelatio) je klasifikována jako poškození kůže i hlubších tkání vznikající

vlivem velmi nízkých teplot, jimž je kůže vystavena po delší dobu. Většinou zasažené

části těla necítíme, posléze začnou bělat až nekrotizovat. Nejčastěji jsou zasažena

okrajová místa jako nos, prsty, uši (Ditrichová 2002, Resl 2014).

Rozlišujeme tři stupně omrzlin (Kočárek 2010):

1. stupeň se projevuje nejprve bolestí omrzlého místa a poté necitlivou kůží,

přičemž se stáhnou kapiláry.

2. stupeň doprovází již fialové zbarvení kůže, přičemž se do tří dnů mohou objevit

puchýře.

3. stupeň je nevratné poškození tkáně. Projevuje se ztuhlostí a necitlivostí zasažené

části těla po několika dnech.

První pomoc při omrzlinách (Český červený kříž, 2015):

1. Dostaneme postiženého do teplého prostředí, abychom obnovili krevní oběh.

2. Omrzlé části těla zahříváme ve vodní lázni (37 – 42°C) po dobu 30 minut.

3. V případě porušení pokožky (puchýřů) zakryjeme sterilním obvazem

a vyhledáme lékařskou pomoc.

Oznobeniny (perniones) jsou zvláštní formou omrzlin, objevují se po dlouhodobém

účinku mírnějšího chladu. Projevují se vznikem hrbolků, kůže zmodrá, až zfialoví

a objeví se červené skvrny. Ženy bývají postiženy častěji, kůže po přechodu z chladu

do tepla svědí, pálí a zduří se (Ditrichová 2002, Resl 2014).

Page 43: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

43

5. 2 Kožní choroby

V následující části je uveden jen výběr nejběžnějších kožních chorob, se kterými

se může setkat každý z nás.

Opary jsou nejčastější kožní choroby vyvolané viry, rozšiřují se po celém těle.

Projevují se skupinkou puchýřků na zanícené kůži. Rozeznáváme opar obyčejný

(herpes simplex) a opar pásový (herpes zoster). Většinou jsou nakažlivé.

Herpes simplex (obr. 24) je infekční onemocnění kůže a sliznic, oka i CNS. Virová

infekce se přenáší buď přímým stykem s nemocným, nebo kapénkovou infekcí

(kýchání, kašel, rozhovor). První prodělaná infekce odstartuje tvorbu protilátek, která

ochrání většinu lidí před dalším vznikem oparu, většinou se po celý život již neobjeví.

Jsou jedinci, kterým se opar udělá znovu, většinou při oslabené imunitě

a obranyschopnosti (horečky, stres, nadměrné opalování). Nejčastějším místem vzniku

jsou rty a okolí úst. V postiženém místě kůže zčervená, svědí a pálí a poté se vytvoří

skupinka puchýřků. Hnisavé vřídky praskají a bolí. Opary se hojí týden až 14 dní.

Opary se vytváří i na genitálu (předkožka, žalud, stydké pysky), přenáší se pohlavním

stykem (Vosmík, 1995; Ditrichová, 2002; Resl, 2014).

Herpes zoster (obr. 25) je nejčastější v pozdní dospělosti u lidí, kteří v dětství prodělali

plané neštovice. Pásový opar vyvolává stejný virus jako neštovice (Varicella zoster).

Onemocnění se vyskytuje i u mladších lidí, kteří mají oslabenou imunitu (onkologičtí

pacienti nebo lidé s AIDS). Pásový opar není obvykle nakažlivý, v nemocném se

probudí vir, který se po planých neštovicích usídlil v těle a vyčkával v kořenech

hlavových, nebo míšních nervů. Podle větví nervů se poté virus dostává do kůže,

kde napadá buňky. Nerv obvykle zásobuje pruhovitou oblast těla, tak i proto se pásový

opar objevuje obyčejně jen na polovině těla. Opar se může vytvořit na kterékoli části

těla (hlava, krk, trup, končetiny). Projevuje se zarudnutím a vytvořením zánětlivých

puchýřků, které hnisají. Jejich léčba trvá řádově několik měsíců (Vosmík, 1995; Resl,

2014).

Page 44: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

44

Obr. 24: Příznak Herpes simplex (převzato z atlasdermatologico.com)

Obr. 25: Příznak Herpes zoster (převzato z atlasdermatologico.com)

Page 45: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

45

Svrab (scabies) (obr. 26) je vyvolán roztočem zákožkou svrabovou (Sarcoptes

scabiei) (obr. 27). Samička se svými chelicerami a předním párem noh provrtává

do pokožky, kde si tvoří chodbičky a klade do nich vajíčka. V místě napadení

(předloktí, břicho, podpaží, třísla) se vytváří drobné červené papulky v páru, které

nejvíc svědí v noci. Svrab je poměrně snadno přenosný z člověka na člověka.

K nakažení dochází také při styku s kontaminovanými lůžkovinami (Záruba, 1994;

Ditrichová, 2002).

Obr. 26: Projev svrabu (převzato z atlasdermatologico.com)

Obr. 27: Zákožka svrabová (převzato z brouci.cz)

Page 46: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

46

Plané neštovice (varicella) způsobuje vir Varicella zoster. Toto nakažlivé onemocnění

(obr. 28) postihuje především děti mezi 2. – 6. rokem, přenáší se kontaktem nebo

kapénkovou infekcí. Vytváří se svědivé puchýřky. U dospělých je průběh onemocnění

těžší (Záruba, 1994; Resl, 2014).

Obr. 28: Puchýřky planých neštovic (převzato z atlasdermatologico.com)

Akné, trudovina, uhrovitost (acne vulgaris) začíná se objevovat u dívek a chlapců

v období puberty, kdy začínají fungovat mazové žlázy (obr. 29). Nejčastější místa

výskytu jsou obličej, ramena, záda a přední strana hrudníku. Vývod mazové žlázy

se ucpe mazem, ten nemůže dále odtékat a vytvoří se zátka, tzv. komedon. Rozlišují se

otevřené černé a zavřené bílé, tuhé komedony. Černé tečky jsou méně problematické,

protože po jejich vytlačení se maz dostává znovu volně na povrch kůže, kdežto bílá

forma se ucpe nahromaděným mazem a vyklenuje se na povrch kůže. Pokud nedojde

k uvolnění vývodu, praskne a obsah mazové žlázy vyvolá v okolí zánět. Poté

pozorujeme hnisavé pupínky a zarudlé papulky. Pleť je obvykle mastná a lesklá.

Nejtěžší formy akné postihují asi 3 % dospívajících, častěji chlapce, a mohou zanechat

i jizvy. Ve většině případů akné samo odeznívá okolo 20. roku života. Toto kožní

onemocnění není závažné, jedná se o problém estetický, psychický a společenský.

Page 47: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

47

Na vzniku akné se podílejí hormony (androgeny, estrogeny), strava a dědičnost

(Vosmík, 1995; Resl, 2014).

Obr. 29: Černé a bílé komedony, akné (převzato z atlasdermatologico.com)

Bradavice (verrucae) jsou neškodné kožní výrůstky, které zapříčiňují lidské

papilomaviry (HPV viry). K nakažení dochází nejčastěji ve sprchách, bazénech

(prostory společného užívání), ale i škrábáním, okusováním či holením. Doba

od vniknutí viru do kůže po plné rozvinutí onemocnění se pohybuje v rozmezí týdnů

až měsíců. Jejich vzhled je již všeobecně znám, přesto se však dá rozlišit několik druhů,

které se různí vzhledem nebo místem vzniku. Nejčastější jsou bradavice obecné

(verrucae vulgares), které se objevují jako nahnědlé vystouplé hrbolky s tmavými

tečkami. Tyto tečky nejsou kořínky bradavice, ale jsou to ucpané krevní kapiláry.

Nacházíme je jednotlivě (mateřská bradavice) anebo ve skupinkách (menší bradavice).

Nejčastěji vyrůstají na prstech rukou a nohou, na obličeji okolo rtů a nosu.

Na chodidlech působí největší bolesti, protože při chůzi nebo delším stání jsou výstupky

zatlačovány do hloubky a dráždí nervová zakončení. U dětí a mladistvých se mohou

tvořit tzv. ploché bradavice mladistvých (verrucae planae juveniles). Jsou to ploché,

Page 48: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

48

hnědavé papulky o velikosti špendlíkové hlavičky až čočky. Vyskytují se na obličeji,

předloktí a hřbetech rukou, často značně svědí a děti si je škrábou a tím infekci přenáší

dál. Bradavice jsou nevyzpytatelné, někdy samy zmizí a jindy se zase i po odstranění

vrací. Nejčastější metodou je odstranění tekutým dusíkem (kryoterapie), kdy se dusík

na vatové tyčince přitlačí k bradavici, až zbělá, po čase odpadne. Tato metoda je rychlá,

jednoduchá, ale bolestivá. Také se odstraňují chirurgicky, seškrábnutím ostrou lžičkou

(Vosmík, 1995; Ditrichová, 2002; Resl, 2014).

Lupénka (psoriáza) je kožní, autoimunitní onemocnění, které se vyznačuje velmi

rychlým dělením buněk v pokožce, jež se projevuje ostře ohraničenými červenými

papulkami. Ty jsou pokryty vrstvou lesklých stříbřitých šupin (obr. 30). Objevuje se asi

u 1 - 3 % populace v kterémkoli věku. Doposud není znám původ nemoci, přisuzuje

se však velký důraz dědičnosti. Avšak za další důležité spouštěcí mechanismy jsou

považovány angína, diabetes a klimatické a psychické vlivy. Lupénková ložiska

se pomalu zvětšují a vytváří se silná vrstva šupinek na povrchu, nejvíce jsou viditelná

na místech trvale vystavených tlaku (lokty, kolena, kříže a vlasatá část hlavy),

ale mohou se vytvořit kdekoli na těle. Lupénka napadá i nehty (obr. 31) (Vosmík, 1995;

Resl, 2014).

Obr. 30: Projevy lupénky (převzato z atlasdermatologico.com)

Page 49: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

49

Obr. 31: Projev lupénky na nehtu (převzato z atlasdermatologico.com)

Ekzém (eczema) je neinfekční, zánětlivé onemocnění, většinou vzniká náhle, má však

dlouhý a velmi proměnlivý průběh. Může postihnout každého jedince bez ohledu

na věk. Ekzém je obvykle obrannou reakcí těla na nežádoucí škodlivé účinky z vnějšího

prostředí i na nežádoucí účinky vnitřních vlivů (dědičnost, oslabená imunita).

K odstranění příčiny napomáhají některé projevy těla jako mokvání (tkáňový mok

škodlivou látku ředí a odvádí na povrch), odlupování atd. Prvotním projevem ekzému je

zarudnutí kůže (erytém) způsobené rozšířením krevních cév v kůži. Přetrvávají-li

škodlivé látky v kůži dále, objevují se na zarudlé kůži puchýřky a svědivé pupínky.

Nemocný si je však rychle rozškrábne a objeví se mokvavé krusty a poté praskliny.

Ekzém poté přechází do chronické fáze, kdy může trvat i několik let (Vosmík, 1995;

Resl, 2014).

Atopický ekzém (atopická dermatitida) je autoimunitní onemocnění, které se vyskytuje

už od dětství a trvá dlouhá léta (40 – 50), než se vyléčí (obr. 32, obr. 33). Kůže je

neustále suchá, se sníženou tvorbou mazu a potu. Atopici mají snížený práh

Page 50: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

50

pro svědění, škrábání vede k podráždění kůže a tím ke vzniku ekzému. Vznik

atopického ekzému závisí na vrozených dispozicích, imunitě jedince (odchylná činnost

T-lymfocytů) a na klimatu (změny teploty). Atopičtí pacienti si musí dávat pozor na to,

co jí (alergeny), co si oblékají a jakou kosmetiku používají (Vosmík, 1995; Resl, 2014).

Obr. 32: Kožní projevy atopického onemocnění (převzato z atlasdermatologico.com)

Obr. 33: Kožní projevy atopického onemocnění (převzato z atlasdermatologico.com)

Page 51: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

51

Kopřivka (urticaria) se vyskytuje v každém věku, odhaduje se, že až 20 % lidí se

alespoň jednou s tímto kožním onemocněním setkalo. Projevuje se jednorázovým, nebo

opakujícím se výsevem pupenů, které jsou růžovočervené barvy a různých velikostí

(nehet, čočka). Na těle se mohou tvořit velká ložiska. Většinou velmi svědí, a jak rychle

se objeví, tak rychle zmizí (6 - 24 hodin), existuje i chronická forma kopřivky, kdy

recidiva trvá i několik měsíců. Pupínky se většinou objeví náhle např. při krátkodobém

pobytu na slunci nebo při jízdě proti studenému větru. Existují i případy, kdy se

kopřivka objevila u lidí, kteří prodělali stresovou situaci, či byli vystaveni emoční

reakci v podobě strachu nebo úzkosti. Nejčastější příčinou vzniku kopřivky je alergická

reakce na látky přijímané potravou (ořechy, jahody, mléko) či léky (penicilin, aspirin).

Kopřivka se dá vyléčit tehdy, když se podaří odhalit příčinu (Vosmík, 1995; Ditrichová,

2002; Resl, 2014).

Růžovka (rosacea) začíná zčervenáním kůže na nose (obr. 33), čele, tvářích a bradě.

Zčervenání se zintenzivní po horkém jídle a pití, z přechodu z chladu do tepla nebo

po konzumaci alkoholu. V průběhu onemocnění se zčervenání stává trvalým a nemizí,

objevují se žilky a pupínky. Tyto změny jsou provázeny ztluštěním kůže a bujením

vaziva, hlavně na nose, který se zvětšuje až do extrémních rozměrů (tzv. rhinophyma).

Průběh onemocnění je dlouhodobý a závislý na klimatických podmínkách (sluneční

záření, mráz). Příčinou vzniku je předpoklad poruchy drobných krevních cév v kůži

a hormonální vlivy. Onemocnění se vyskytuje více u žen ve věku 30 – 50 let (Vosmík,

1995; Resl 2014).

Obr. 33: Projev růžovky na nose (převzato z atlasdermatologico.com)

Page 52: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

52

Rakovina kůže, kožní nádory

Kožním nádorům je věnována stále větší pozornost, a to z důvodu narůstajícího

výskytu melanomu u jedinců v produktivním věku. Celkově lze říci, že kožní melanom

je nejčastěji diagnostikován u lidí ve věku 55 - 64 let (obr. 34) (Merkel, 2017).

Obr. 34: Diagnostika melanomu podle věku (převzato ze svod.cz)

K výskytu kožních nádorů přispívá sluneční UV záření související s rostoucí

oblibou opalování a návštěvami solárií. Dále je za důležitý faktor považována genetická

dispozice a kožní fototyp (obr. 35), který přispívá ke vzniku nádorů. Kožní nádory tvoří

velmi pestrou skupinu, vznikají z různých struktur kůže i podkoží. Vyšší procento

včasného rozpoznání souvisí s jejich viditelností při běžném vyšetření, neboť se jejich

projevy vyskytují na povrchu těla (Krajsová, 2011).

Obr. 35: Kritéria kožních fototypů (Krajsová, 2011)

Page 53: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

53

Podle nejnovějších výzkumů (Godar, 2017) přispívá k šíření onemocnění lidský

papilomavirus (HPV), mezi další faktory patří také klesající hladina vitaminu D.

V posledních desetiletích souvisí četnost případů především se sociokulturními

podmínkami, ovlivňuje ji práce v uzavřených budovách po téměř celý den, zvyšující se

UVA (315-400 nm), viditelné světlo (400 -700 nm) prosvítající okny a míra ochrany

před slunečním zářením.

Bazocelulární karcinom (bazaliom) je nejčastějším zhoubným nádorem u lidí se světlou

pokožkou. Objevuje se na odkrytých místech těla (obličej), která jsou vystavovaná

opakovanému a dlouhodobému slunění. Bazaliom vzniká z buněk bazální vrstvy

pokožky a nemá schopnost metastazovat. Jako malý hrbolek se rozrůstá (až několik

cm), šíří se do okolí a postihuje okolní tkáň. Pokud se včas rozpozná, je neškodný

(Vosmík, 1995; Krajsová, 2011).

Spinocelulární karcinom (spinaliom) se vyskytuje u starších lidí se světlou kůží.

Je méně častý, za to nebezpečný. Spinaliom vzniká z buněk stratum spinosum. Vlivem

slunečního záření se vytváří na čele, obličeji a nose či na dolním rtu (u kuřáků,

alkoholiků), na předloktí a hřbetech rukou. Velmi rychle se rozrůstá v bradavičnaté

útvary, které se mění ve vřed a krvácí. Pokud se nerozpozná včas, tak se šíří

(metastazuje) lymfatickými cestami do mízních uzlin, plic a nakonec do kostí (Vosmík,

1995; Krajsová, 2011).

Maligní melanom je nejzávažnější a nejnebezpečnější zhoubný nádor kůže. Vzniká

bujením melanocytů (pigmentových buněk) v pokožce, v oku, velmi vzácně

ve sliznicích (plíce, močový měchýř, žlučník, vaječníky). Melanom nejvíce postihuje

lidi ve středním věku. Větší sklon ke vzniku melanomu mají světlovlasí, modroocí

jedinci se světlou kůží. Světlá kůže se snadněji spálí a vytváří se pihy. Na vzniku

zhoubného nádoru se nejvíce podílí ultrafialové záření, které pokožka absorbuje

(Vosmík, 1995; Krajsová, 2011).

Výskyt melanomu celosvětově roste (obr. 36). Ročně je diagnostikováno

160 000 nových případů, tj. průměrný nárůst o 1,4 % ročně v posledních deseti letech.

Nejvíce nemocných je v Austrálii a na Novém Zélandě (Krajsová, 2011; Merkel, 2017).

Page 54: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

54

Obr. 36: Srovnání výskytu melanomu v ČR a ve světě (převzato ze svod.cz)

Riziko vzniku kožního nádoru snížíme, pokud (Dienstbier, 2010):

vyvarujeme se prudkému slunečnímu záření a pobytu na slunci v poledních

hodinách (11. – 14. hod),

použijeme při opalování vhodné ochranné krémy (dětská kůže je citlivější),

omezíme slunění, pokud máme mateřská znaménka,

navštívíme lékaře při nálezu neobvyklého kožního útvaru, nejstarší

a nejjednodušší pomůckou pro včasné rozpoznání kožního nádoru je pravidlo

ABCDE (obr. 37, obr. 38).

Obr. 37: Pravidlo ABCDE (Krajsová, 2011)

Page 55: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

55

Obr. 38: Pravidlo ABCDE názorně (upraveno dle prozeny.cz)

Každý rok onemocní v České republice rakovinou různého typu více než

75 000 lidí (Linkos, 2010), přičemž úmrtnost mužů se v roce 2008 (obr. 39) pohybovala

kolem 19,6 a u žen při 16,5 na 100 000 obyvatel (Resl, 2014). Dodržování zásad

správného opalování a včasného rozpoznání by mělo vést ke snížení výskytu nádorů

kůže.

Page 56: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

56

Obr. 39: Úmrtnost na rakovinu kůže v čase (převzato ze svod.cz)

Stařecké bradavice (senilní veruka) jsou pigmentované projevy, běžné u lidí

po 40. roce života. Objevují se na trupu, na obličeji (spánky) a na hřbetech rukou. Tyto

nahnědlé až černé ohraničené skvrnky se postupem času zvětšují a vyvyšují. Jsou zcela

neškodné a nikdy nedochází k přeměně ve zhoubný nádor (Vosmík 1995, Resl 2014).

Page 57: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

57

DIDAKTICKÁ ČÁST III.

Pro střední školy je závazný dokument Rámcový vzdělávací program

pro gymnázia (RVP G) vydaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy

(MŠMT). Vymezuje závazné rámce pro vzdělávání studentů. Jednotlivé školy vytváří

pro své potřeby Školní vzdělávací programy v souladu s Rámcovým vzdělávacím

programem.

Rámcové vzdělávací programy jsou rozděleny do vzdělávacích oblastí,

vzdělávací obor biologie (chemie, fyzika, geografie a geologie) řadíme do vzdělávací

oblasti Člověk a příroda. Výchovnou a vzdělávací strategií je rozvíjení klíčových

kompetencí, tj. rozvíjení vědomostí, dovedností, názorů, postojů a hodnot, které jsou

důležité pro utváření samostatného jedince ve společnosti a jeho následné uplatnění

v životě.

Pro vzdělávací obor biologie vymezuje RVP G několik vzdělávacích obsahů

(v pedagogické praxi známé jako tematické celky): obecná biologie, biologie virů,

biologie bakterií, biologie protist, biologie hub, biologie rostlin, biologie živočichů,

biologie člověka, genetika a ekologie. Výukový materiál „Kůže a kožní deriváty“

řadíme do vzdělávacího obsahu biologie člověka, přičemž nám dokument vymezuje

i očekávané výstupy, které stanovují úroveň dovedností a vědomostí, kterých by měli

žáci na konci studia dosáhnout (RVP G, 2007):

žák popíše a vysvětlí evoluci člověka podle předloženého schématu,

žák využije znalosti o orgánových soustavách pro pochopení vztahů mezi

procesy probíhajícími v lidském těle,

žák charakterizuje individuální vývoj člověka a posoudí faktory ovlivňující jej

v pozitivním a negativním směru.

Učivo z obsahu biologie člověka je rozděleno do čtyř kategorií: opěrná a pohybová

soustava, soustavy látkové přeměny, soustavy regulační, soustavy rozmnožovací.

Page 58: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

58

Vybrané středoškolské učebnice 1.

Učebnice je základní didaktický prostředek sloužící jak učitelům, tak hlavně žákům.

Ovlivňuje proces vzdělávání ve všech školách tím, že prezentuje informace, rozvíjí

kompetence žáka a je v souladu se vzdělávacím programem. Dalšími podpůrnými

pomůckami jsou pracovní sešity a příručky pro učitele.

V dnešní době má učitel biologie k dispozici nespočet různě navržených učebnic,

které může porovnávat podle mnoha hledisek.

Základní a klíčovou funkcí učebnic je její stěžejní úloha, a to motivovat žáka

k učení. V době internetu a přehlceného trhu informací, které mají žáci volně

k dispozici, je důležité vhodně zaujmout a vzbudit zvědavost a zájem o daný předmět.

Pokud jsou učebnice nezáživné a nudné, pak žáci samozřejmě nejsou ochotni se z nich

učit. Učebnicové texty jsou systematicky a cíleně navrhovány v souladu s cíli

vzdělávání. Obecně platí, čím jsou žáci aktivnější, tím dlouhodobější a hlubší jsou

výsledky učení (Mikk, Maňák, Knecht, 2007).

Kvalitní učebnice je ta, která plní své funkce a aspekty kvality, aby byla vhodným

didaktickým prostředkem. Mezi hlavní aspekty kvality učebnic patří (Maňák, Knecht,

2007):

obsah učebnice, jenž musí být v souladu s kurikulárními dokumenty (RVP ZV,

RVP G),

srozumitelnost učebnice, tudíž její obtížnost, příliš vysoká míra obtížnosti vede

k netečnosti žáků vůči vědění,

struktura, do které se řadí mnoho vlastností kvality od typografických prvků

(např. styl písma), přehlednosti a logické struktury až po dostatečné vysvětlení

učiva,

ilustrace spolu s dostatkem barevného obrazového materiálu,

sebehodnocení žáků, kterého dosáhnou pomocí otázek za nebo před samotným

textem, včetně řešení problémových úloh a testů.

Každé hodnocení učebnice se potýká s jistou mírou subjektivity, a proto

ve snaze o objektivní úhel pohledu byla stanovena obecná kritéria posuzování publikací.

Page 59: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

59

Maňák (2007) navrhl seznam hodnocení těchto kritérií. Rozdělil je do pěti kategorií

podle důležitosti (tab. 2).

Tab. 2: Návrh seznamu hodnotících kritérií podle důležitosti (Maňák, 2007)

1. 1. kategorie

přehlednost

přiměřená obtížnost a rozsah

odborná správnost

2. 2. kategorie

motivační charakteristiky

řízení učení

obrazový materiál

3. 3. kategorie

shoda s kurikulárními

dokumenty

dostupnost učebnice (cena)

ergonomické a typografické

vlastnosti

4. 4. kategorie

doplňkové texty a materiály

hodnoty a postoje

diferenciace učiva a úloh

5. 5. kategorie zpracování učiva

Výběr jednotlivých učebnic pro střední školy záleží často na vyučujícím a jeho

prioritách. Každá učebnice má své klady i zápory a je jinak sestavena. Provedení

analýzy spočívá ve srovnání často používaných českých učebnic biologie/biologie

člověka pro střední školy používaných podle platné doložky MŠMT. Pro analýzu učiva

o povrchu lidského těla byly vybrány následující knižní tituly (tab. 3).

Page 60: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

60

Tab. 3: Vybrané knižní tituly a jejich titulní přebal

1.

NOVOTNÝ, Ivan a Michal

HRUŠKA. Biologie člověka. 5., rozšířené

a upravené vydání. Praha: Fortuna, 2015.

ISBN 978-80-7373-128-1.

Počet stran: 247

2.

JELÍNEK, Jan a Vladimír

ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia:

(teoretická a praktická část). 11. vyd.

Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014.

ISBN 978-80-7182-338-4.

Počet stran.: 579

3.

KOČÁREK, Eduard. Biologie člověka 1:

somatologie, antropologie, fyziologie,

imunologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2010.

Biologie pro gymnázia.

ISBN 978-80-86960-47-0.

Počet stran: 336

Page 61: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

61

4.

KOČÁREK, Eduard. Biologie člověka 2:

souhrn učiva, ochrana zdraví, klíčové

pojmy, testové otázky. 1. vyd. Praha:

Scientia, 2010. Biologie pro gymnázia.

ISBN 978-80-86960-47-0

Počet stran:207

5.

BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj!

z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis,

2013. Odmaturuj!.

ISBN 978-80-7358-231-9.

Počet stran: 256

6.

HANČOVÁ, Hana a Marie

VLKOVÁ. Biologie v kostce:

pro střední školy: [obecná biologie,

botanika, zoologie, biologie]. Praha:

Fragment, 2008. Maturita v kostce.

ISBN 978-80-253-0606-2.

Počet stran: 176

Page 62: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

62

1.1 Kritéria hodnocení kapitol v jednotlivých učebnicích

Na základě podrobného prozkoumání středoškolských učebnic bylo vymezeno šest

částí výzkumu.

První část je věnována obsahu, hlavně po odborné stránce textu, protože právě

přiměřená odbornost textu je považována žáky za nejpřínosnější. Pro lepší orientaci

se zaměříme na zvýrazněný text, alespoň důležitých (klíčových) pojmů. Měly by žákům

ukázat, co přesně se považuje u daného tématu za stěžejní informace. Následně se

budeme věnovat pojmům přeloženým do latinského jazyka. V této obsahové části byla

zkoumána i motivační charakteristika, pod kterou se většinou skrývá zařazení učiva

do běžného života. Hodnoceno bylo také dostatečné množství zajímavostí a závěrečné

shrnutí kapitoly.

Další kritérium se zaobírá posouzením struktury učebnice. Kompozice textu je

hodnocena podle toho, jestli je učebnice psána plynule a souvisle ve větách členěných

do odstavců, které podporují lepší přehlednost textu, či je koncipována jiným

způsobem. Někdy se můžeme setkat i s jednodušší formou textu, s hesly (odrážkami).

V této části byla také hodnocena srozumitelnost textu, které většinou dobře poslouží

i přímé odkazy na obrazový materiál.

Třetí částí evaluuje velmi ceněné obrázky s popisy. Jsou důležitým ukazatelem

kvalitní učebnice, protože žáci si lépe zafixují učivo do paměti právě při spojení textu

s obrazovým materiálem. Bylo zde sledováno jejich množství a barevnost. Kvalita

obrázků napomáhá lepší představivosti a také rozpoznání určitých struktur.

Čtvrtým faktorem je sebereflexe (sebehodnocení) v podobě otázek a úkolů. Mohou

sloužit k dostatečné motivaci na začátku vyučovací hodiny, např. jako zjištění,

co o kožní soustavě již ví ze základní školy (před textem). Anebo mohou sloužit

k procvičení či závěrečnému opakování na konci hodiny (za textem). Součástí některých

učebnic jsou i náměty na praktická cvičení, které usnadní práci v biologickém praktiku

nebo semináři.

V současné době při výběru učebnic rozhoduje cena. Aktuální sazby nových učebnic

se různí. Jejich hodnoty se pohybují mezi učebnicemi cenově dostupnými (do 250 Kč)

a cenově nedostupnými (nad 250 Kč). Samozřejmě záleží na každém jedinci, kolik je

Page 63: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

63

ochoten investovat do svého vzdělání, dále je nutno brát v potaz rodinné zázemí

a finanční prostředky studenta a dalším rozhodujícím činitelem je fakt, do jaké míry

bude učitel, resp. studenti s učebnicí pracovat ve vyučovacích hodinách.

V antikvariátech se učebnice pohybují v menší cenové relaci a poslouží stejnému účelu.

Posledním hodnotícím kritériem je kvalitní vazba. Každý papír se použitím

opotřebuje, ale záleží na tom, jestli po roce, nebo po týdnu. Dobrá učebnice je vyrobena

z kvalitního papíru a v pevné vazbě.

Všechna tato kritéria mohou vyučujícímu biologie výrazně pomoci při koncipování

jednotlivých vyučovacích hodin. Hodnocení je prováděno na základě výskytu dané

položky v učebnici. Každá přítomná položka je ohodnocena jedním bodem. Celkově

může učebnice získat 18 bodů (tab. 4).

Tab. 4: Hodnocené kritérií a jejich bodové ohodnocení

Hodnocená kritéria Bodové ohodnocení

OBSAH

ODBORNOST

TEXTU

zvýrazněný text

(klíčové pojmy)

6 b.

pojmy v latinském

jazyce

zajímavosti

motivační

charakteristiky

soulad s RVP G

shrnutí kapitoly

STRUKTURA

KOMPOZICE

TEXTU

souvislý text

3 b. přehlednost – členění

do odstavců

srozumitelnost

ILUSTRACE

výskyt obrázku

4 b. název obrázku

popis obrázku

barevnost obrázku

SEBEREFLEXE

OTÁZKY A ÚKOLY,

TESTY,

PROBLÉMOVÉ

ÚLOHY

výskyt za textem

3 b. výskyt před textem

laboratorní práce

(praktické cvičení)

CENA

dostupná (nižší než

250 Kč) 1 b.

nedostupná (vyšší než

250 Kč)

VAZBA kvalitní

1 b. nekvalitní

Celkové hodnocení 18 b.

Page 64: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

64

1.2 Analýza učiva ve vybraných středoškolských učebnicích

Kvalita a kvantita učiva o kůži a kožních derivátech se v analyzovaných

učebnicích velmi liší. Analýza vybraného středoškolského učiva byla provedena

z hlediska vybraných kritérií pro hodnocení kvality podle Maňáka (2007).

Následně bude ohodnoceno šest učebnic biologie pro střední školy, které jsme si

dříve vybrali. Hodnocení je realizováno podle námi stanovených kritérií. Výsledky

jednotlivých rozborů učebnic jsou seřazeny podle množství získaných bodů uvedených

v tabulkách 5 až 9.

1) Biologie člověka 1: somatologie, antropologie, fyziologie, imunologie.

Biologie člověka 2: souhrn učiva, ochrana zdraví, klíčové pojmy, testové

otázky.

Tab. 5: Ohodnocení učebnice Biologie člověka 1: somatologie, antropologie,

fyziologie, imunologie a Biologie člověka 2: souhrn učiva, ochrana zdraví, klíčové

pojmy, testové otázky

Hodnocená kritéria Bodové

ohodnocení

zvýrazněný text (klíčové pojmy) 1

pojmy v latinském jazyce 1

zajímavosti 1

motivační charakteristiky 1

soulad s RVP G 1

shrnutí kapitoly 1

souvislý text 1

přehlednost – členění do odstavců 1

srozumitelnost 1

výskyt obrázku 1

název obrázku 1

popis obrázku 1

barevnost obrázku 1

výskyt otázek za textem 1

výskyt otázek před textem -

laboratorní práce (praktické cvičení) -

cena dostupná 1

vazba kvalitní 1

Celkem 16 b.

Page 65: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

65

Biologie člověka 1 pro svou obsahovou stránku a její odbornost získala plný počet

bodů. Ve všech bodech odpovídá předem stanoveným kritériím kvality učebnice. Cena

je přiměřená, pohybuje se od 280 Kč do 390 Kč, přičemž sice nesplňuje námi určenou

dostupnost, ale kvalitou odpovídá ceně, proto za tento fakt získala v hodnocení také

bod. Vazba publikace je kvalitní, dobře slepená a papír je tvrdší, tudíž se předpokládá,

že se při běžném užívání nerozpadne okamžitě. Obsahuje poměrně velké množství

informací nad rámec, snaží se tím o propojení a pochopení všech částí biologie

s běžným životem. Zajímavosti navíc žáky navádí k hlubšímu přemýšlení o učivu.

Struktuře textu a obrazovému materiálu se nedá nic vytknout, jelikož je výklad psaný

v souvislých větách oddělených do odstavců. Text se tak stává dobře čtivým. Obrázky

jsou dostatečně veliké a barevné s řádným popisem. Klíčové pojmy jsou shrnuty

v závěru kapitoly a slouží k lepšímu zapamatování. Učebnice získala nejvyšší počet

bodů a to 16. Je vhodná pro gymnázia i jiné střední školy.

Biologie člověka 2 navazuje na Biologii člověka 1 a zároveň ji rozšiřuje, proto jsou obě

publikace shrnuty v jedné tabulce. Nesetkáme se zde s ucelenou kapitolou, ale pouze

s jejím souhrnem doplněným o další zajímavosti, které získané informace z 1. dílu

rozšiřují. Učební text je nepřehledný, odstavce jsou na sobě nahuštěny a dá se v nich

těžko orientovat. Publikace obsahuje malé množství barevného obrazového materiálu.

Opět jsou na konci kapitoly uvedeny pojmy k zapamatování (klíčové pojmy). Za každou

kapitolou následují testové otázky na procvičení nebo jako inspirace pro učitele

k sestavení didaktického testu.

2) Biologie člověka: pro gymnázia

Tab. 6: Ohodnocení učebnice Biologie člověka: pro gymnázia

Hodnocená kritéria Bodové

ohodnocení

zvýrazněný text (klíčové pojmy) 1

pojmy v latinském jazyce 1

zajímavosti 1

motivační charakteristiky 1

soulad s RVP G 1

shrnutí kapitoly -

souvislý text 1

Page 66: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

66

přehlednost – členění do odstavců 1

srozumitelnost 1

výskyt obrázku 1

název obrázku 1

popis obrázku 1

barevnost obrázku -

výskyt otázek za textem 1

výskyt otázek před textem -

laboratorní práce (praktické cvičení) 1

cena dostupná 1

vazba kvalitní 1

Celkem 15 b.

Obsah publikace získal skoro plný počet bodů za zvýrazněný text, použití latiny

a motivačního prvku v podobě klíčových pojmů na začátku kapitoly, který žáka

zasvětí do tématu. Počty bodů za strukturu a celkový dojem už mají horší

výsledky, text je sice psaný souvisle, ve větách uspořádaných do odstavců,

ale čtenář ztrácí v nahuštěném textu přehled. Ilustrace v knize jsou co do kvality

a počtu nedostačující. Mají sice řádný popis, jsou uvedeny i s odkazy na obrázky

v textu, ale jsou černobílé, což také ubírá na kvalitě a snižuje zájem žáků.

Na konci kapitoly Kůže jsou k dispozici otázky a náměty ke studiu, které slouží

k rozšíření vědomostí. Učebnice získala body oproti předchozí za praktickou

část, neboť obsahuje náměty na laboratorní cvičení. Cena je dostupná,

nepřevyšuje 190 Kč. Vazba je dostačující, můžeme ji tedy řadit ke kvalitním.

Z vlastní zkušenosti s učebnicí lze konstatovat, že i přes časté používání drží

pohromadě do teď. Podle hodnotících kritérií získala 15 bodů.

3) Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část)

Tab. 7: Ohodnocení učebnice Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická

část)

Hodnocená kritéria Bodové

ohodnocení

zvýrazněný text (klíčové pojmy) 1

pojmy v latinském jazyce 1

zajímavosti -

motivační charakteristiky 1

soulad s RVP G 1

shrnutí kapitoly -

souvislý text 1

Page 67: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

67

přehlednost – členění do odstavců 1

srozumitelnost -

výskyt obrázku 1

název obrázku 1

popis obrázku 1

barevnost obrázku 1

výskyt otázek za textem 1

výskyt otázek před textem -

laboratorní práce (praktické cvičení) 1

cena dostupná 1

vazba kvalitní 1

Celkem 14 b.

Odbornost textu knihy odpovídá standardům, obsahuje zvýrazněný text i pojmy

v latinském jazyce. Motivačních prvků se objevuje jen pár. Chybí zajímavosti

a závěrečné shrnutí kapitoly pro ucelení poznatků. Publikace je psána souvislým

textem členěným do odstavců, které knihu činí přehlednou. Obrazový materiál

se vyskytuje v samotném textu, je černobílý, ale body byly uděleny za barevnost

obrazové přílohy. Obrázky jsou popsány, ale chybí na ně přímý odkaz v textu.

Nespornou výhodou knihy je i praktická část, jak již vyplývá z jejího názvu.

Vyskytují se zde laboratorní úlohy k probíranému tématu. V zadní části knihy se

nalézá souhrn otázek a úkolů k procvičení učiva a pochopení učiva v širším

kontextu. Rozsahově je kniha určena pro gymnázia. Zpravidla slouží pro výuku

biologie během čtyř let povinné výuky biologie, tudíž obsahuje všechna odvětví

od obecné biologie po ekologii. Cena se pohybuje okolo 600 Kč, ceně však

odpovídá množství a rozsahu učiva. Z toho důvodu je připsán bod i za cenovou

dostupnost, přestože stanovenou hranici výrazně překračuje. Tvrdý obal

učebnice je zárukou bytelnosti, avšak kvalita papíru se jeví snadno poškoditelná.

Zřejmě chtěli vydavatelé odlehčit studentům i jejich páteřím. Celkově získala

14 z 18 bodů.

4) Odmaturuj z biologie

Tab. 8: Ohodnocení učebnice Odmaturuj z biologie

Hodnocená kritéria Bodové

ohodnocení

zvýrazněný text (klíčové pojmy) 1

pojmy v latinském jazyce 1

Page 68: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

68

zajímavosti 1

motivační charakteristiky 1

soulad s RVP G 1

shrnutí kapitoly -

souvislý text -

přehlednost – členění do odstavců 1

srozumitelnost 1

výskyt obrázku 1

název obrázku 1

popis obrázku 1

barevnost obrázku 1

výskyt otázek za textem -

výskyt otázek před textem -

laboratorní práce (praktické cvičení) -

cena dostupná 1

vazba kvalitní -

Celkem 9 b.

Odbornosti textu se dá vytknout pouze chybějící shrnutí kapitoly. Některé

odstavce jsou sice psány souvisle ve větách, ale objevuje se zde mnoho hesel,

což odpovídá náročností textu určenému cílené skupině čtenářů (maturantům),

je však čtivý, přehledný a zajímavý. K porozumění textu přispívá i dostatek

obrazového materiálu v barevné kvalitě. Kladně dále můžeme hodnotit

i srozumitelnost textu, nechybí přímé odkazy na obrázky i s jejich řádným

popisem. Chybí zcela otázky a úlohy na procvičení a opakování. Vazba je

lepená, stránky mají tendenci vypadávat. Tato učebnice shrnuje látku

a vymezuje základní učivo, které by měl student na konci čtvrtého ročníku

(oktávy) zvládat. Cena je adekvátní, 210 Kč. Celkově dosáhla publikace 9 bodů.

5) Biologie 2. v kostce: zoologie, biologie člověka

Tab. 9: Ohodnocení učebnice Biologie 2. v kostce: zoologie, biologie člověka

Hodnocená kritéria Bodové

ohodnocení

zvýrazněný text (klíčové pojmy) 1

pojmy v latinském jazyce 1

zajímavosti -

motivační charakteristiky -

soulad s RVP G 1

shrnutí kapitoly -

souvislý text -

Page 69: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

69

přehlednost – členění do odstavců 1

srozumitelnost -

výskyt obrázku 1

název obrázku -

popis obrázku 1

barevnost obrázku -

výskyt otázek za textem -

výskyt otázek před textem -

laboratorní práce (praktické cvičení) -

cena dostupná 1

vazba kvalitní 1

Celkem 8 b.

Poslední hodnocená publikace se podle kritérií umístila na spodní příčce. Je psána

nenáročnou formou. Obecně je zde shrnuta celá středoškolská biologie. Kůži a kožním

derivátům je zde věnována jen velmi malá pozornost. Onemocnění kůže se zde neřeší

vůbec. Odbornost textu je zcela v pořádku, ale chybí zajímavosti, motivační prvky

a shrnutí kapitoly. Samotný text je velmi strohý, napsán ve formě jednoduchých hesel.

Nutno podotknout, že je dostatečně přehledný. Obrazový materiál je popsán. Chybí

však název a přímý odkaz v textu pro lepší srozumitelnost a pochopení učiva.

Nevyskytují se zde ani otázky a úlohy. Cena je 180 Kč, tedy dostupná. Vazba je

relativně kvalitní. Publikace je vhodná vzhledem k dosaženým bodům (8) pro studenty

středních škol s malou dotací hodin biologie.

V závěru kapitoly Analýza vybraných učebnic biologie nutno podotknout, že ani

jedna učebnice neuvádí mezi hlavními funkcemi funkci smyslovou. Této problematice

se věnují v jiné orgánové soustavě (smyslové).

Didaktický test 2.

V užším pojetí jde o zkoušku, která objektivně zjišťuje výsledky výuky určité

skupiny osob a stanovuje úroveň zvládnutí učiva. Didaktické testy se sestavují podle

předem určených pravidel (Chráska, 1999; Byčkovský, 2007).

V pedagogické praxi se jako metoda hodnocení výuky používá ústní zkoušení

či didaktický test různých druhů. V tab. 10 je uvedena klasifikace testů, kterou

Page 70: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

70

zformuloval P. Byčkovský (2007) a popisuje druhy didaktických testů používaných

v běžné praxi.

Tab. 10: Druhy didaktických testů (Byčkovský, 2007)

KLASIFIKAČNÍ

HLEDISKO DRUHY TESTŮ

měřená charakteristika

výkonu rychlosti úrovně

dokonalost přípravy testu

a jeho příslušenství standardizované kvazistandardizované nestandardizované

povaha činnosti

testovaného kognitivní psychomotorické

míra specifičnosti učení

zjišťovaného testem výsledků výuky studijních předpokladů

interpretace výkonu rozlišující (relativního výkonu) ověřující (absolutního

výkonu)

časové zařazení do výuky vstupní průběžné

(formativní)

výstupní

(sumativní)

tematický rozsah monotematické souhrnné

míra objektivity

skórování

objektivně

skórovatelné

kvaziobjektivně

skórovatelné

subjektivně

skórovatelné

Pro diplomovou práci byl zvolen jako metoda hodnocení didaktický test úrovně,

kognitivní, ověřující, formativní, monotematický. Hlavními výhodami jsou úspora času,

objektivní hodnocení většího počtu respondentů a především rychlé zpracování,

kontrola správnosti řešení a práce s chybou, která slouží jako zpětná vazba jak

pro pedagogy, tak pro testované. Podmínky byly pro všechny jedince shodné (počet

úloh, čas na vypracování, kritéria hodnocení a prostředí).

Analýza položek didaktického testu je důležitá pro určení vlastností jeho kvality.

Didaktické testy se posuzují podle vlastností položek: obtížnost položek, citlivost

položek v testu. Dále se posuzují vlastnosti položek didaktického testu jako celku:

reliabilita, validita, praktičnost a objektivita (Byčkovský, 2007; Jeřábek, Bílek, 2010).

Page 71: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

71

Reliabilita neboli spolehlivost, přesnost slouží jako ukazatel technické kvality

testu (př. počet otázek). Spolehlivost vyjadřuje stejné (velmi podobné) výsledky

opakovaných měření použité na stejné skupině žáků. Přesnost vyjadřuje vliv chyby

na kvalitu testování. Pokud je přesnost co nejvyšší, potom počet chyb a jejich závažnost

musí být co nejnižší. Mezi zásadní chyby můžeme považovat špatně zvolenou úroveň

testování (např. žáci středních škol testováni úrovní pro základní školy), krátký čas,

nevhodné seřazení a počet jednoduchých a složitých úloh. Přesnost testu se dá

analyzovat, pokud nedochází k velkým chybám měření. Reliabilita je v úzkém vztahu

k validitě (Byčkovský, 2007; Jeřábek, Bílek, 2010).

Matematicky se dá reliabilita vypočítat pomocí Kuderova – Richardsonova

vzorce:

𝑟𝐾𝑅 = 𝑘

𝑘 − 1× 1 −

∑ 𝑝𝑞

𝑠2

rKR … koeficient reliability

k…celkový počet úloh v testu

p…podíl žáků ve vzorku, kteří řešili určitou úlohu v testu správně (počet

správných odpovědí/celkový počet respondentů)

q …relativní počet respondentů, kteří vyřešili danou odpověď spatně; q = 1 - p

s… směrodatná odchylka pro celkové výsledky žáků v testu

Koeficient nabývá hodnot 0 – 1, kdy 1 je maximální hodnota. Požadovaná výše

koeficientu je nejméně 0,8 pro didaktické testy s velkým počtem úloh. Minimum

položek v didaktickém testu je 10 (Jeřábek, Bílek, 2010).

Validita neboli platnost, funkčnost, adekvátnost vyjadřuje míru přiměřenosti

závěrů vyvozovaných ze zjištěných výsledků, přičemž výsledky nejsou ve velké míře

ovlivněny náhodnými vlivy. Validita jako nejdůležitější vlastnost pro posouzení kvality

testu ve své podstatě prověřuje jen to, co má být prověřováno. Posuzujeme při ní, jak

dalece se shoduje obsah testu s cílem a obsahem vyučování. Aby byl didaktický test

dostatečně validní, musí mít vysokou reliabilitu (Chráska, 1999; Jeřábek, Bílek, 2010).

Page 72: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

72

Obtížnost udává procento celkového počtu žáků, které dokáže správně vyřešit

testové úlohy, nebo procento žáků, kteří vyřeší chybně, či vůbec testové úlohy.

Při určování obtížnosti se zpravidla vypočítává hodnota obtížnosti Q nebo index

obtížnosti P.

Matematicky se hodnota obtížnosti Q vypočítá pomocí vzorce:

𝑄 = 100 × 𝑛𝑛

𝑛

Q … hodnota obtížnosti - procento celkového počtu žáků, kteří řešili úlohu

chybně nebo ji vynechali

n n … počet žáků, kteří řešili chybně nebo vynechali

n … celkový počet žáků

Index obtížnosti počítáme pomocí vzorce:

𝑃 = 100 − 𝑄

nebo

𝑃 = 100 × 𝑛𝑠

𝑛

P … index obtížnosti - procento celkového počtu žáků, kteří řešili úlohu správně

Q … hodnota obtížnosti - procento celkového počtu žáků, kteří řešili úlohu chybně nebo

ji vynechali

ns … … počet žáků, kteří řešili správně

n … celkový počet žáků

Podle Jeřábka a Bílka (2010) se za nejvhodnější úlohy považují ty, které mají hodnotu

obtížnosti Q kolem 50. Za příliš snadné jsou považovány úlohy s hodnotou Q menší

než 20. Hodnota obtížnosti Q vyšší nad 80 řadí úlohy do kategorie příliš náročné.

Citlivost didaktického testu udává schopnost rozlišovat mezi horšími a lepšími

vědomostmi žáků. Nejjednodušším ukazatelem je tzv. koeficient citlivosti ULI (upper –

lower – index). Matematické vyjádření indexu ULI:

Page 73: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

73

𝑑 = 2 ×𝑛𝐿 − 𝑛𝐻

𝑛=

𝑛𝐿 − 𝑛𝐻

0,5 𝑛

d … koeficient citlivosti

nL … počet žáků s lepšími výsledky; žáci z lepší skupiny, kteří odpověděli správně

nH … počet žáků s horšími výsledky; žáci z horší skupiny, kteří odpověděli správně

n … celkový počet žáků

Nabývá hodnot – 1 až +1, pokud se blíží k +1, položky lépe rozlišují mezi lepšími

a horšími žáky. Kladné hodnoty koeficientu znamenají, že úlohy zvýhodňují spíše žáky

s lepšími vědomostmi, proto jsou pro ostatní spíše náročnější. Záporné hodnoty

koeficientu ukazují, že úlohy zvýhodňují spíše žáky s horšími znalostmi, a proto se jeví

spíše snadnější. Výsledek hodnoty koeficientu 0 vůbec nerozlišuje mezi lepšími

a horšími vědomostmi žáků (Chráska, 1999). Citlivost didaktického testu úzce souvisí

s obtížností, tab. 11 vyjadřuje souvislost výsledků hodnoty obtížnosti Q s koeficientem

citlivosti d.

Tab. 11: Souvislost hodnoty Q s koeficientem d

HODNOTA OBTÍŽNOSTI Q (%) KOEFICIENT CITLIVOSTI d

30 – 70 ≥ 0, 25

20 – 30

≥ 0, 15

70 – 80

Praktičnost vyjadřuje komplexní vlastnost testu, kterou učitel zvažuje při jeho

hodnocení. Aby se dal test považovat za dobrý, musí z jeho používaní plynout praktické

výhody jako: jednoduché použití (snadné zadávání), vyhodnocování a interpretace

výsledků (rychlá a jednoduchá oprava) a nízké časové nároky (Chráska, 1999;

Byčkovský, 2007).

Page 74: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

74

Podle Byčkovského (2007) řadíme mezi celkové vlastnosti didaktického testu

ještě objektivitu. Jedná se o vlastnost, která jednoznačně rozlišuje správnou odpověď

od nesprávné.

Vlastnosti testů závisí na mnoha faktorech. Patří mezi ně hlavně vlastnosti

a kvalita studenta, příprava, úroveň výuky spjatá s její efektivitou, kvalita testu,

objektivita vyhodnocování odpovědí, vhodné klima třídy při testování (Byčkovský,

2007).

2.1 Konstrukce, použití, analýza didaktického testu

Diplomová práce ve svém rámci zahrnuje nestandardizovaný didaktický test

na téma „Kůže a kožní deriváty“ (Příloha č. 1). Dvě varianty testu (A, B) obsahují

25 otázek různých druhů testových úloh. Pro aplikaci didaktického testu byla zvolena

jedna z fakultních škol Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého – Gymnázium

Svatopluka Čecha Kojetín. Nejprve jsem danou látku odučila (celkem 2 vyučovací

hodiny) a studenti následně test vyplňovali. Biologie člověka se ve většině případů

probírá ve třetím ročníku (septimě) gymnázia. Test vyplňovalo celkem 42 studentů.

Didaktický test jsem studentům předávala osobně, tudíž se naskytl prostor i pro jejich

případné dotazy. Na test měli maximálně 25 minut a po vyplnění testu proběhla

kontrola správnosti výsledků.

Pro analýzu didaktického testu jsem nejdříve vypočítala orientační výpočet

koeficientu reliabilitu, tedy spolehlivosti a přesnosti dle Kuderova – Richardsonova

vzorce. Používá se pro určení reliability testu, který je složený z obsahově homogenních

úloh. Koeficient reliability se pohybuje okolo 0,7. Tato hodnota dle Jeřábka a Bílka

(2010) odpovídá reliabilnímu testu, protože má relativně malý počet položek.

Pro analýzu didaktického testu jsem dále vypočítala obtížnost jednotlivých

testových úloh. Výsledné hodnoty obtížnosti Q a indexu obtížnosti P použitých variant

testu jsou shrnuty v tab. 12, tab. 13.

Page 75: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

75

Tab. 12: Získané hodnoty Q, P u testových úloh varianty A

číslo

úlohy nn ns N Q (%) P (%)

1 4 19 23 17 83

2 5 18 23 22 78

3 7 16 23 30 70

4 6 17 23 26 74

5 11 12 23 48 52

6 4 19 23 17 83

7 10 13 23 43 57

8 11 12 23 48 52

9 10 13 23 43 57

10 7 16 23 30 70

11 8 15 23 35 65

12 12 11 23 52 48

13 5 18 23 22 78

14 13 10 23 57 43

15 10 13 23 43 57

16 7 16 23 30 70

17 9 14 23 39 61

18 8 15 23 35 65

19 7 16 23 30 70

20 9 14 23 39 61

21 10 13 23 43 57

22 6 17 23 26 74

23 8 15 23 35 65

24 11 12 23 48 52

25 4 19 23 17 83

Page 76: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

76

Tab. 13: Získané hodnoty Q, P u testových úloh varianty B

číslo

úlohy nn ns N Q (%) P (%)

1 5 14 19 26 74

2 3 16 19 16 84

3 8 11 19 42 58

4 7 12 19 37 63

5 9 10 19 47 53

6 4 15 19 21 79

7 6 13 19 32 68

8 3 16 19 16 84

9 4 15 19 21 79

10 4 15 19 21 79

11 7 12 19 37 63

12 9 10 19 47 53

13 10 9 19 53 47

14 4 15 19 21 79

15 11 8 19 58 42

16 5 14 19 26 74

17 8 11 19 42 58

18 4 15 19 21 79

19 5 14 19 26 74

20 6 13 19 32 68

21 8 11 19 42 58

22 6 13 19 32 68

23 7 12 19 37 63

24 4 15 19 21 79

25 6 13 19 32 68

Z uvedeného vyplývá, že hodnoty obtížnosti Q se pohybují u varianty

testu A v rozmezí 17 – 57 %, u varianty testu B v rozmezí 16 – 58 %. Dá se říci, že obě

dvě varianty testu jsou stejně obtížné. Z výsledků plyne, že u obou variant testu byly

Page 77: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

77

velmi snadné vždy dvě testové otázky (Q = 16 – 17 %), přičemž zařazení otázek není

příliš vhodné. Snazší otázky by měly být zařazovány na začátek testu, aby motivovaly

a uklidnily respondenty při psaní testu. Jako velmi obtížná úloha se nevyjevila žádná.

Mezi nejobtížnější úlohy patřila v testu A otázka č. 14: Na obrázku je znázorněno:

Vater - Paciniho tělísko (Q = 57 %) a v testu B otázka č. 15: Na obrázku je znázorněno:

Ruffiniho tělísko (Q = 58 %).

Před analýzou citlivosti didaktického testu jsem si rozdělila testované na dvě

skupiny, s lepšími vědomostmi a s horšími vědomostmi. Výsledné hodnoty jsou

uvedeny pro obě varianty v tabulkách (tab. 14, tab. 15).

Tab. 14: Získané hodnoty d pro variantu testu A

číslo

úlohy nL nH N d Q (%)

1 11 8 23 0,26 17

2 11 6 23 0,43 22

3 8 5 23 0,26 30

4 10 5 23 0,43 26

5 9 2 23 0,61 48

6 12 7 23 0,43 13

7 8 4 23 0,35 43

8 8 3 23 0,43 48

9 8 4 23 0,35 43

10 9 6 23 0,26 30

11 10 4 23 0,52 35

12 8 2 23 0,52 52

13 10 8 23 0,17 22

14 8 2 23 0,52 57

15 8 4 23 0,35 43

16 10 5 23 0,43 30

17 8 3 23 0,43 39

18 8 6 23 0,17 35

Page 78: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

78

19 9 6 23 0,26 30

20 8 5 23 0,26 39

21 8 4 23 0,35 43

22 10 6 23 0,35 26

23 9 5 23 0,35 35

24 8 3 23 0,43 48

25 11 7 23 0,35 17

Tab. 15: Získané hodnoty d pro variantu testu B

číslo

úlohy nL nH n d Q (%)

1 10 4 19 0,63 26

2 10 5 19 0,53 16

3 7 3 19 0,42 42

4 8 3 19 0,53 37

5 7 2 19 0,53 47

6 9 5 19 0,42 21

7 8 5 19 0,32 32

8 9 6 19 0,32 16

9 9 5 19 0,42 21

10 9 5 19 0,42 21

11 7 3 19 0,42 37

12 6 2 19 0,42 47

13 6 3 19 0,32 53

14 10 4 19 0,63 21

15 6 2 19 0,42 58

16 8 6 19 0,21 26

17 7 3 19 0,42 42

18 8 6 19 0,21 21

19 8 5 19 0,32 26

20 7 5 19 0,21 32

21 6 4 19 0,21 42

Page 79: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

79

22 8 4 19 0,42 32

23 8 3 19 0,53 37

24 9 5 19 0,42 21

25 8 4 19 0,42 32

Citlivost testu se hodnotí z hlediska koeficientu citlivosti d, který má nabývat

hodnot od -1 do +1. Žádná jeho hodnota nenabývá záporných ani velmi kladných

hodnot (d < 0, 63). Z toho vyplývá, že žádná otázka nezvýhodňuje studenty s lepšími,

či horšími vědomostmi. Koeficient v tomto případě není ani roven 0. Z testů tedy plyne,

že žádná otázka nerozlišuje mezi lepší a horší skupinou studentů. Chráska (1999) uvádí,

čím vyšší hodnota koeficientu citlivosti, tím více upřednostňuje skupiny lepších žáků

(A: otázka č. 5: K vrstvám kůže přiřaďte dané pojmy (d = 0, 61); B: otázka č. 14:

Mezi terciární ochlupení nepatří (d = 0, 63)).

Dále jsem provedla rozbor vynechaných (nenormovaných) odpovědí. Důvody

vynechání úloh mohou být různorodé a ovlivněny různými aspekty, např. neznalost

učiva, nedostatek času, nepochopení zadání atd. (Jeřábek, Bílek, 2010).

V analyzovaném didaktickém testu se žádná vynechaná odpověď neobjevila.

Prezentační CD 3.

Na tomto místě uvádím pouze několik powerpointových snímků jako příklad

zpracování této učební pomůcky. Prezentační CD je součástí diplomové práce jako

příloha

Page 80: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

80

Page 81: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

81

Page 82: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

82

DISKUZE IV.

Předložená diplomová práce se dělí na část teoretickou a didaktickou. Teoretická

část se věnuje literární rešerši dostupných informací na téma kůže a kožní deriváty.

Byly vybrány knižní tituly, české i zahraniční odborné články. Klíčovou literaturou,

z níž práce čerpá, byla vysokoškolská učebnice profesora Radomíra Čiháka, poprvé

vydána v roce 1988. Názory na kožní soustavu se u většiny autorů neliší a poznatky

se více či méně opakují a shodují. Podle mého názoru jsou některé poznatky neucelené

a nesrozumitelné, některé tituly jen citují léty ověřené autory, většinou profesory

lékařských fakult.

V úvodu se věnujeme stavbě kůže. Uvádí se, že má tři vrstvy (pokožku, škáru

a podkožní vazivo). Vhodnější by bylo uvést, že má tři na sebe navazující části, protože

podkožní vazivo není vrstva, ale část kůže plynule se prolínající se škárou. Na tuto

skutečnost je potřeba upozornit studenty, protože každá mnou prostudovaná učebnice

biologie člověka pro střední školy uvádí tři vrstvy, nikoli plynule přecházející části.

Dále se ve starší literatuře uvádí (např. v Somatologii a antropologii pro studium

učitelství Josefa Klementy z roku 1982), že Krauseho tělíska jsou považována za kožní

receptory vnímající chlad. Toto zjištění není v souladu s novějšími zdroji, např.

u zmiňovaného Čiháka či Grima, kteří tento fakt považují za starý a již nepravdivý.

S touto starou informací se setkáváme i ve středoškolských učebnicích, proto je důležité

tuto skutečnost uvést na pravou míru, neboť nejen středoškolské učebnice, nýbrž

i vysokoškolská skripta stále uvádí tento fakt jako ověřený údaj, čímž se snižuje kvalita

patřičného učebního textu. Podle mého názoru jednotlivé publikace nezahrnují jednotný

a ucelený názor na nervy procházející kůží, možná proto by nervové soustavě mohla být

věnována samostatná kniha. Nejlépe a nejsrozumitelněji nervy popsal Siněľnikov.

Po informacích k tématu kožní nemoci a poškození jsem pátrala v lékařském oboru

dermatovenerologie. Ze zjištěných faktů vyvozuji, že velmi znatelně rozšířené je

onemocnění rakovinou, kterou v dnešní době můžeme řadit již mezi civilizační choroby.

Lze obecně prohlásit, že nejnebezpečnější je rakovina kůže už jen kvůli diagnóze, která

nepřichází včas. I přes znatelné změny, které může člověk na svém těle pozorovat

pouhým laickým okem, život v této uspěchané době a nedostatečné věnování pozornosti

vlastnímu zdraví zapříčiňuje tak výrazné rozšíření onemocnění jako např. rakovina

kůže. Obsahem práce je i prevence související s daným tématem, neboť jedině ta může

Page 83: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

83

do jisté míry snížit úmrtnost. Použité obrázky převzaté z Epidemiologie zhoubných

nádorů v České republice poslouží také jako prostředek předcházení vzniku tohoto

onemocnění v populaci.

Nadále trvám na názoru, že i když se jedná o největší orgán lidského těla, je kožní

soustavě věnována velmi malá pozornost. Žádná publikace se nevěnuje všem oblastem

zároveň a uceleně. Je třeba pátrat ve více zdrojích. Ani jeden autor neuvádí kožní

receptory u tématu kůže, ale řadí je do smyslové soustavy člověka. Podle mého názoru

zaujímají v této soustavě plnohodnotné místo, avšak měly by být zařazeny

i k tematickému celku kůže, kde je jejich význam stejně nemalý, vždyť opakování je

matka moudrosti.

Didaktická část diplomové práce se věnuje analýze současného stavu českých

učebnic biologie a výuky biologie člověka na středních školách. V kapitole didaktický

test, který je součástí příloh, je shrnuto ověření znalostí a dovedností studentů na téma

kůže a kožní deriváty. Didaktický test byl použit na vzorku 42 studentů třetího ročníku

gymnázia a septimy víceletého gymnaziálního vzdělávání. Testování se událo

na Gymnáziu Svatopluka Čecha Kojetín. Počet testovaných studentů se dá považovat

za malý, proto z něj nelze vyvozovat hodnotné a přesné statistické závěry. Test plní

funkci klasického nestandardizovaného didaktického testu, také ho můžeme nazvat

běžný učitelský test. Před jeho aplikací jsem gymnázium navštěvovala v průběhu

povinných praxí, a také proto mi bylo umožněno nadstandardně si téma odučit a poté

výsledky vyhodnotit. Zjištěné výsledky poukazují na to, že test je dostatečně reliabilní

a validní. Dá se použít pro testování v běžné hodině a je již ověřen.

V dnešní době existuje mnoho internetových učebnic a výukových materiálů

pro potřeby studentů i učitelů. Nejprve jsem provedla průzkum na internetu, zjišťovala,

které učebnice jsou nejpoužívanější a nejprodávanější, dalším faktorem pro výběr byla

schvalovací doložka MŠMT. Vybrala jsem jich celkem šest. Zjistila jsem, že kůži

a kožním derivátům je věnováno málo prostoru, o onemocnění soustavy ani nemluvě.

Podle internetu je celkově nejprodávanější učebnicí Biologie pro gymnázia: (teoretická

a praktická část) od Jelínka a Zicháčka a na druhém místě se umístila publikace

Odmaturuj! z biologie od Mariky Benešové. Po rozumném uvážení je to logické, první

umístěná je určená pro celé čtyři roky vyššího gymnaziálního vzdělání a druhá je

oblíbená hlavně u maturantů, takže plní funkci stanovenou pro potřeby cílené skupiny

Page 84: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

84

uživatelů. Podle zvolených kritérií v této diplomové práci se však Biologie

pro gymnázia: (teoretická a praktická část) umístila na 3. místě a Odmaturuj z biologie

na předposledním místě ze šesti hodnocených. Na prvních místech se umístily poměrně

nové učebnice (2010) Biologie člověka 1 a 2, podle mého názoru nejsou však ještě zcela

osvědčené, proto se tolik nepoužívají.

Nedílnou součástí diplomové práce jsou také přílohy, které obsahují didaktický

test ve dvou variantách (A, B), zadání a řešení. Součástí jsou také pracovní listy určené

pro frontální výuku (4), případně k úvodnímu motivování či opakování a ucelení

probrané látky, dále také náměty na laboratorní cvičení (5), které ukazují žákům smysl

probírané látky v praxi, mohou posloužit pro biologické praktikum nebo seminář

biologie.

Další část diplomové práce tvoří prezentace obohacená o zajímavosti a zajímavé

obrázky k danému tématu, které nevedou k memorování holých faktů. Prezentace je

součástí CD přílohy na téma Kůže a kožní deriváty, může být dále využita studenty

i učiteli pro výuku biologie člověka. Součástí CD je i didaktická hra pexeso. Může být

použita k závěrečnému opakování a ucelení klíčových pojmů výuky.

V praxi se dá diplomová práce využít jako podpůrný materiál pro výuku biologie

člověka na téma kůže a kožní soustava. Shrnuje toto téma celistvě. Každý učitel,

ať budoucí, nebo stávající zde najde základní informace, ale i zajímavosti. Vše ovšem

závisí na kreativitě učitele a jeho schopnosti zpracování množství informací, které jsou

mu k dispozici a které je potřeba žákům sdělit a předat. Není to zrovna lehký úkol.

Je potřeba nové poznatky podat zábavnou a interaktivní formou. Proto jsou součástí

diplomové práce pracovní listy vhodné k oživení běžně využívaného frontálního

způsobu výuky, ze kterých lze čerpat pro potřeby výuky tak, abychom se drželi

hodinové dotace.

Page 85: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

85

ZÁVĚR V.

Diplomová práce se dělí na část teoretickou a část didaktickou. Teoretická část

komplexně zpracovává kapitolou „Kůže a kožní deriváty“ pro potřeby výuky v rámci

předmětu biologie člověka na středních školách. V úvodu popisuje na základě

dostupných domácích a zahraničních zdrojů vlastnosti kožní soustavy. Dále předkládá

podrobnou charakteristiku stavby kůže a vystihuje funkce lidské kůže. Teoretická část

se zabývá barvou kůže, tedy se v rámci daného tématu dotýká mezipředmětových

vztahů, a to při výkladu lidských ras. Samotná kapitola je věnována kožním derivátům,

mezi které řadíme i kožní žlázy. Poslední kapitola teoretické části se věnuje vybraným

kožním onemocněním a poškozením. Volba se zakládá na četnosti jejich výskytu

v běžném životě a jejich všeobecné známosti v povědomí společnosti. Aktuálním

sociálním tématem je rakovina kůže, které je věnován v teoretické části poměrně

významný prostor, součástí textu je i průzkum výskytu rakoviny v České republice

spojený s narůstající úmrtností a v neposlední řadě související prevencí.

Úvodní kapitola zařazuje učivo „kůže“ do Rámcového vzdělávacího programu.

Didaktická část si kladla za cíl porovnat obsah a formy daného učiva ve středoškolských

učebnicích biologie člověka. Bylo provedeno hodnocení a analýza těchto učebnic

zaměřující se na kožní soustavu. V této kapitole byly publikace seřazeny podle

hodnotících kritérií, nelze ovšem říci, že by ty, které se umístily na poslední příčce, byly

nekvalitní, jen odpovídají požadavkům cílené skupiny uživatelů, tedy žáků, popř.

pedagogům. Většinou záleží na učiteli, které publikace upřednostňuje a jaké materiály

k předmětu si připravuje sám, popř. má dále k dispozici. Svou roli při výběru učebních

materiálů hraje také skupina, se kterou vyučující pracuje.

Dále si práce klade za cíl zkonstruovat didaktické testy, aplikovat je na dané téma

a tím zjistit, v jakém stavu se nachází současná výuka kožní soustavy na středních

školách. Didaktický test byl za tímto účelem použit na určitý vzorek respondentů.

Součástí diplomové práce jsou i návrhy pracovních listů pro žáky a podklady

pro praktická cvičení, která byla vytvořena jako metodická podpora výuky biologie

člověka pro učitele. Jedná se o návrh výukových materiálů, které obsahují zadání

s různými stupni obtížnosti. Jejich cílem je zpestřit výuku a žáky motivovat.

Page 86: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

86

Jako poslední úkol si diplomová práce vytyčila vytvoření CD pro potřeby výuky

tématu na středních školách.

V rámci diplomové práce byla vypracována literární rešerše k tématu kožní

soustava ve výuce biologie na střední škole. Byly vytvořeny pracovní listy (příloha)

a výukové CD (CD příloha). Byla vypracována analýza současného stavu výuky kožní

soustavy i porovnání obsahu učiva v různých středoškolských učebnicích. Součástí

diplomové práce je také didaktický test (příloha) a didaktická hra pexeso.

Page 87: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

87

POUŽITÉ ZDROJE VI.

1. ABRAHAMS, Peter H. Jak pracuje lidské tělo: [ilustrovaná encyklopedie

anatomie a funkcí všech částí lidského těla]. Praha: Svojtka & Co., 2014.

ISBN 978-80-256-1160-9.

2. ALLEN, Roger E. Dermatology. London: Springer, 1990. ISBN 3-540-19607-2.

3. Anatomický atlas: [orgány, systémy, struktury. Přeložila Zuzana

STLOUKALOVÁ. Praha: Svojtka & Co., 2012. ISBN 978-80-256-0739-8.

4. Atlas lidského těla. 14. vydání. Přeložil Marek PLÁNIČKA, přeložil Jan

KOHOUT. Čestlice: Rebo International CZ, 2015. ISBN 978-80-255-0977-7.

5. BARTÁK, Matěj. Kapesní slovník cizích slov pro 21. století. Praha: Plot, 2008.

ISBN 978-80-86523-90-3.

6. Brněnský dermatologický den Antonína Trýba: konference s mezinárodní účastí:

[abstrakta: Brno,…]. [Brno: Grifart, 2008].

7. BUČEK, Milan. Kapitoly z dermatovenerologie: část A. 2. vyd. Olomouc:

Univerzita Palackého, 2003. Skripta. ISBN 80-244-0592-X.

8. BUCHVALD, Jozef, Juraj PÉČ a Ľudovít SINKA. Dermatovenerológia: Učeb.

pre lek. fak. Martin: Osveta, 1993. ISBN 80-217-0498-5.

9. ČAPEK, Lukáš. Human Skin Engineering and Reconstructive Surgery:

international conference : Prague, Czech Republic, May 20-22, 2013:

proceedings. Liberec: Technical University, 2013. ISBN 978-80-7372-956-1.

10. Česká onkologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty

Purkyně [online]. 2017 [cit. 2017-03-12]. Dostupné z: http://www.linkos.cz

11. ČIHÁK, Radomír, DRUGA, Rastislav a Miloš GRIM (eds.). Anatomie 3. 2.,

upr. a dopl. vyd. /. Praha: Grada, 2004. ISBN 978-80-247-1132-4.

12. DAUBER, Wolfgang. Feneisův obrazový slovník anatomie: obsahuje na 8000

odborných anatomických pojmů a na 800 vyobrazení. Vyd. 3. české. Praha:

Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1456-1.

13. Dermatovenerologie. Praha: Scientia Medica, 1994. ISBN 80-85526-31-X.

14. DIENSTBIER, Zdeněk. Jak a proč si chránit kůži. Praha: Liga proti rakovině

Praha, 2010. ISBN 978-80-254-8022-9.

Page 88: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

88

15. DITRICHOVÁ, Dagmar, Martina JANSOVÁ a Robert

OPAVSKÝ. Repetitorium dermatovenerologie. Olomouc: Epava, 2002.

ISBN 80-86297-08-X.

16. DOKLÁDAL, Milan a Libor PÁČ. Anatomie člověka III.: systém kožní,

smyslový a nervový. 2. nezměn. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002.

ISBN 80-210-3027-5.

17. DOKLÁDAL, Milan a Libor PÁČ. Anatomie člověka. Brno: Masarykova

univerzita, 1995. ISBN 80-210-1169-6.

18. DRUGA, Rastislav, Miloš GRIM a Karel SMETANA. Anatomie periferního

nervového systému, smyslových orgánů a kůže. Praha: Galén, c2013.

ISBN 978-80-7262-970-1.

19. DUŠEK Ladislav, MUŽÍK Jan, KUBÁSEK Miroslav, KOPTÍKOVÁ Jana,

ŽALOUDÍK Jan, VYZULA Rostislav. Epidemiologie zhoubných nádorů

v České republice [online]. Masarykova univerzita, [2005], [cit. 2017-01-02].

Dostupný z WWW: http://www.svod.cz. Verze 7.0 [2007], ISSN 1802 – 8861.

20. GODAR, Dianne E.; SUBRAMANIAN, Madhan; MERRILL, Stephen

J. Cutaneous malignant melanoma incidences analyzed worldwide by sex, age,

and skin type over personal Ultraviolet-B dose shows no role for sunburn but

implies one for Vitamin D3. Dermato-Endocrinology, 2017, 9.1: e1267077.

21. GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA. Základy anatomie. 2., přeprac. vyd. Praha:

Galén, c2014. ISBN 978-80-7492-156-8.

22. HAJN, Václav. Antropologie I. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého,

Přírodovědecká fakulta, 1998. ISBN 8070679018.

23. HAJN, Václav. Antropologie II. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého,

1996. ISBN 80-7067-601-9.

24. HAJN, Václav. Antropologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996.

ISBN 80-7067-601-9.

25. HANZLOVÁ, Jitka a Jan HEMZA. Základy anatomie soustavy dýchací, srdečně

cévní, lymfatického systému, kůže a jejich derivátů III. Brno: Masarykova

univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4360-2.

26. JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy

histologie. Jinočany: H & H, 1997. ISBN 80-85787-37-7.

27. KITTNAR, Otomar. Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-

247-3068-4.

Page 89: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

89

28. KLEMENTA, Josef. Somatologie a antropologie: vysokoškolská učebnice pro

studium učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1981.

29. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Praha: SPN, 1981. Odborné slovníky.

30. KRAJSOVÁ, Ivana. Atlas kožního melanomu: klinika, morfologie, stadium

a prognóza = Color atlas of cutaneous melanoma: clinics, morphology, stage

and prognosis. Praha: Maxdorf, c2008. Jessenius. ISBN 978-80-7345-151-6.

31. KRAJSOVÁ, Ivana. Kožní nádory: typy, příčiny vzniku, léčba a prevence:

ilustrovaný průvodce pro každého. Praha: Mladá fronta, 2011. Lékař a pacient.

ISBN 978-80-204-2404-4.

32. KUKLOVÁ, Ivana a Petr HERLE. Dermatovenerologie pro všeobecné

praktické lékaře. Praha: Raabe, c2011. Ediční řada pro VPL II. ISBN 978-80-

87553-28-2.

33. Lidské tělo: atlas. Praha: Svojtka & Co., 2011. ISBN 978-80-256-0519-6.

34. LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-

247-3729-4.

35. MACKIE, Rona M. Clinical Dermatology. 4th Ed. Oxford: Oxford University

Press, 1998. Oxford Core Texts. ISBN 0-19-262761-9.

36. MAČÁK, Jiří, Jana MAČÁKOVÁ a Jana DVOŘÁČKOVÁ. Patologie. 2., dopl.

vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3530-6.

37. MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro učitele. Druhé vydání. Praha:

Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-

3357-2.

38. MARIEB, Elaine Nicpon, Patricia Brady. WILHELM a Jon. MALLATT.Human

anatomy. 6th ed. media update. Boston: Benjamin Cummings, c2012.

ISBN 0321753275.

39. MARINKOVIĆ, Slobodan. Sectional and MRI Anatomy of the Human Body:

a Photographic Atlas. Stuttgart: Georg Thieme, 2000. ISBN 0-86577-899-X.

40. MCMILLAN, Beverly. Velký ilustrovaný atlas lidského těla. Praha: Svojtka

& Co., 2009. ISBN 978-80-256-0152-5.

41. MERKEL, Emily A.; GERAMI, Pedram. Malignant melanoma of sun-protected

sites: a review of clinical, histological, and molecular features. Laboratory

Investigation, 2017. Dostupné z www.nature.com.

Page 90: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

90

42. MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav OREL. Anatomie a fyziologie člověka pro

humanitní obory. Praha: Grada, 2008. Psyché. ISBN 978-80-247-1521-6.

43. MILNE, John Alexander. An introduction to the diagnostic histopathology of the

skin. London, 1972.

44. NIEDNER, Roland a Yael ADLER. Kožní choroby: obrazový atlas.

Vyd. 2. Přeložil Nina BENÁKOVÁ. Praha: Triton, 2010. Lékařské repetitorium.

ISBN 978-80-7387-206-9.

45. NOVOTNÝ, František. Obecná dermatologie. Praha: Avicenum, 1989.

46. PERCIVAL, G. H., Murray A. DRENNAN a T. C. DODDS. Atlas

of histopathology of the skin. Edinburgh: Livingstone, 1947.

47. PINKUS, Herman a A. H. MEHREGAN. A guide to dermatohistopathology.

2. ed. New York, 1976.

48. PIZINGER, Karel. Dermatovenerologie. Plzeň: Euroverlag, 2012. ISBN 978-

80-7177-985-8.

49. POSPÍŠILOVÁ, Blanka, Jaroslav ŠRÁM a Olga PROCHÁZKOVÁ. Anatomie

pro bakaláře II.: systém kardiovaskulární, systém nervový, smyslové orgány,

soustava kožní, žlázy s vnitřní sekrecí. 2. vyd. V Liberci: Technická univerzita,

2015. ISBN 978-80-7494-153-5.

50. PŘIKRYLOVÁ, Lucie a Lenka SLEZÁKOVÁ. Ošetřovatelství pro střední

zdravotnické školy. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. Sestra. ISBN 978-80-247-

4342-4.

51. RESL, Vladimír. Dermatovenerologie: přehled nejdůležitějších znalostí

a zkušeností pro bakalářské a magisterské studium nelékařských oborů. V Plzni:

Západočeská univerzita, 2014. ISBN 978-80-261-0387-5.

52. RESL, Vladimír. Dermatovenerologie: učební texty pro bakalářské studium.

Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-395-4.

53. SINEL'NIKOV, Rafail Davidovič. Atlas anatomie člověka. 3. čes.vyd. Přeložil

Leo LEMEŽ, přeložil Radomír ČIHÁK. Praha: Avicenum, 1982.

54. Slovník cizích slov. Praha: Plot, 2006. ISBN 80-86523-77-2.

55. SOBOTTA, Johannes a H. BECHER. Atlas of Human anatomy: Nomenclature

in Lat. 9. Engl. ed 3. repr. München, 1978.

56. ŠŤÁVA, Zdeněk a Lubor JIRÁSEK. Základy dermatologie a venerologie

v tabulkách a schematech: Pro studující lékařství a prakt. lékaře. Praha: Státní

zdravotnické nakladatelství, 1957.

Page 91: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

91

57. ŠTORK, Jiří. Dermatovenerologie. 2. vyd. Praha: Galén, c2013. ISBN 978-80-

7262-898-8.

58. TICHÝ, Martin. Malignant epidermal tumors. Olomouc: Univerzita Palackého,

Lékařská fakulta, 2010. Skripta. ISBN 978-80-244-2548-1.

59. TICHÝ, Martin. Maligní epidermální nádory. Olomouc: Univerzita Palackého,

2006. Skripta. ISBN 80-244-1279-9.

60. VAŇHARA, Petr, Miroslava SEDLÁČKOVÁ, Irena LAUSCHOVÁ, Svatopluk

ČECH a Aleš HAMPL. Guide to general histology and microscopic anatomy.

Brno: Masaryk University, 2017. ISBN 978-80-210-8453-7.

61. VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Velký lékařský slovník. 10. aktualizované

vydání. Praha: Maxdorf, 2015. Jessenius. ISBN 978-80-7345-456-2.

64. VOSMÍK, František. Nemoci kůže: prevence a léčba v kostce: výuková pomůcka

pro studující středních zdravotnických škol. Praha: Grada, 1995. ISBN 80-716-

9100-3.

65. Základy první pomoci. Praha: Český červený kříž, 2015. ISBN 978-80-87729-

10-6.

Didaktická část:

1. ANDANUSOVÁ, Anna a Ľudmila ILLÁŠOVÁ. New trends in the didactic

training of teachers. Brno: Tribun EU, 2009. Educo. ISBN 978-80-7399-887-5.

2. BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis,

c2013. Odmaturuj!. ISBN 978-80-7358-231-9.

3. BYČKOVSKÝ, Petr a Karel ZVÁRA. Konstrukce a analýza testů pro přijímací

řízení. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007.

ISBN 978-80-7290-331-3.

4. Cermat. Didaktické testy [online]. 2017 [cit. 2017-05-30]. Dostupné z:

http://www.cermat.cz/didakticke-testy-1404034141.html

5. HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: pro střední školy:

[obecná biologie, botanika, zoologie, biologie]. Praha: Fragment, 2008.

Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0606-2.JUNKOVÁ, Jana. Didaktické

testování. Retrieved, 2006, 4: 2013.

6. HRUŠKA, Michal. FYZIOLOGIE živočichů a člověka.

7. CHRÁSKA, Miroslav. Didaktické testy: příručka pro učitele a studenty

učitelství. Brno: Paido, 1999. ISBN 80-85931-68-0.

Page 92: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

92

8. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního

výzkumu. 2., aktualizované vydání. Praha: Grada, 2016. Pedagogika. ISBN 978-

80-247-5326-3.

9. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická

a praktická část). 11. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014. ISBN 978-

80-7182-338-4.

10. JEŘÁBEK, Ondřej a Martin BÍLEK. Teorie a praxe tvorby didaktických testů.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. ISBN 978-80-244-2494-1.

11. KINCL, Lubomír, Vlastimila CHALUPOVÁ-KARLOVSKÁ a Vítězslav

BIČÍK. Biologie: 2000 testových otázek a odpovědí. 3., dopl. vyd. Olomouc:

Rubico, 2007. Středoškolská učebnice. ISBN 978-80-7346-075-4.

12. KOČÁREK, Eduard. Biologie člověka 1: somatologie, antropologie, fyziologie,

imunologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2010. Biologie pro gymnázia. ISBN 978-80-

86960-47-0.

13. KOČÁREK, Eduard. Biologie člověka 2: souhrn učiva, ochrana zdraví, klíčové

pojmy, testové otázky. 1. vyd. Praha: Scientia, 2010. Biologie pro gymnázia.

ISBN 978-80-86960-47-0

14. KONÍČEK, Libor. Hodnocení výsledků vzdělávání: teoretická část. Ostrava:

Ostravská univerzita v Ostravě, 2007. ISBN 978-80-7368-392-4.

15. LORBEER, George C. a Leslie W. NELSON. Biologické pokusy pro děti:

náměty a návody pro zajímavé vyučování: rostliny, živočichové, lidské zdraví,

ekologie. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-165-7.

16. MACHOVÁ, Jitka. Cvičení z biologie: Učeb. pro 3.roč. gymnázia (nepovinný

předmět). Praha, 1984.

17. MAŇÁK, Josef a Petr KNECHT. Hodnocení učebnic. Brno: Paido, 2007.

Pedagogický výzkum v teorii a praxi. ISBN 978-80-7315-148-5.

18. MASLOWSKI, Oton. Didaktika biologie: Určeno pro posl. přírodověd. fak.

A pedagog. fak. Univ. Palackého. Olomouc: Univerzita Palackého, 1990.

19. NOVÁKOVÁ, Zuzana a Robert ROMAN. Praktická cvičení z fyziologie

a neurověd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6372-3.

20. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 5., rozšířené

a upravené vydání. Praha: Fortuna, 2015. ISBN 978-80-7373-128-1.

21. PAVLASOVÁ, Lenka. Přehled didaktiky biologie. Praha: Univerzita Karlova,

Pedagogická fakulta, 2014. ISBN 978-80-7290-643-7.

Page 93: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

93

22. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha: Výzkumný ústav

pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2017-07-02]. Dostupné

z WWW. <http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-

07_final.pdf> ISBN 978-80-87000-11-3.

23. SUCHÝ, Jaroslav. Praktická cvičení ze somatologie a antropologie:

pro pedagogické fakulty. Vyd. 2. Praha, 1970.

24. ŠKODA, Jiří a Pavel DOULÍK. Tvorba a hodnocení didaktických testů:

cvičebnice pro studenty učitelství a účastníky kurzu DPS. Ústí nad Labem:

Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007. Skripta. ISBN 978-80-7044-

919-6.

25. VINTER, Vladimír a kol. Příručka pro začínající učitele biologie. Šumperk:

Trifox, s. r. o., 2009. ISBN 987-80-904309-4-5.

Zdroje obrázků:

https://atlases.muni.cz/atlases/kuze/atl_cz/sect_main.html

Dermatology atlas [online]. 1999 - 2017 [cit. 2017-03-12]. Dostupné z:

http://www.atlasdermatologico.com.br

http://portal.med.muni.cz/clanek-316-virtualni-mikroskop.html

http://www.dermnet.com/

Dermatovenerologie. WikiSkripta [online]. 2008- [cit. 2017-03-13]. ISSN 18046517.

Dostupné z:

http://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Portál:Dermatovenerologie&oldid=375401

http://www.brouci.cz/detail-clanku/1582_zakozka-svrabova.html

http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/176437/pozor-na-melanom-

tajemny-zabijak-ciha-na-slunci.html

Page 94: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

94

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ VII.

Seznam tabulek:

Tab. 1: Přehled kožních receptorů.

Tab. 2: Návrh seznamu hodnotících kritérií podle důležitosti (Maňák, 2007).

Tab. 3: Vybrané knižní tituly a jejich titulní přebal.

Tab. 4: Hodnocení kritérií a jejich bodové ohodnocení.

Tab. 5: Ohodnocení učebnice Biologie člověka 1: somatologie, antropologie, fyziologie,

imunologie a Biologie člověka 2: souhrn učiva, ochrana zdraví, klíčové pojmy, testové

otázky.

Tab. 6: Ohodnocení učebnice Biologie člověka: pro gymnázia.

Tab. 7: Ohodnocení učebnice Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část).

Tab. 8: Ohodnocení učebnice Odmaturuj z biologie.

Tab. 9: Ohodnocení učebnice Biologie v kostce 2: zoologie, biologie člověka.

Tab. 10: Druhy didaktických testů (Byčkovský, 2007).

Tab. 11: Souvislost hodnoty Q s koeficientem d.

Tab. 12: Získané hodnoty Q, P u testových úloh varianty A.

Tab. 13: Získané hodnoty Q, P u testových úloh varianty B.

Tab. 14: Získané hodnoty d pro variantu testu A.

Tab. 15: Získané hodnoty d pro variantu testu B.

Seznam obrázků:

Obr. 1: Procentuální rozložení kůže na lidském těle (Grim, 2014).

Obr. 2: Řez kůží.

Page 95: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

95

Obr. 3: Vrstvy pokožky (Marieb; Wilhelm, 2012).

Obr. 4: Vrstvy pokožky pod mikroskopem (Marieb; Wilhelm, 2012).

Obr. 5: Typy buněk kůže (Marieb; Wilhelm, 2012).

Obr. 6: Pigmentové buňky (melanocyt).

Obr. 7: Vrstvy škáry.

Obr. 8: Otisk dlaně, typická kresba povrchu kůže (Čihák, 2004).

Obr. 9: Uložení receptorů v kůži.

Obr. 10: Volné nervové zakončení.

Obr. 11: Meissnerovo tělísko.

Obr. 12: Vater – Paciniho tělísko.

Obr. 13: Ruffiniho tělísko.

Obr. 14: Podélný řez chlupem (Abrahams, 2014).

Obr. 15: Příčný řez chlupem (Marieb, 2012).

Obr. 16: Základní stavba chlupu (Anatomický atlas, 2012).

Obr. 17: Příčný řez vlasem různých rasových skupin.

Obr. 18: Poslední článek prstu s nehtem.

Obr. 19: Podélný řez posledním článkem prstu.

Obr. 20: Uložení mazových a potních žláz.

Obr. 21: Rozložení potních žláz (Atlas lidského těla, 2015).

Obr. 22: Řez prsem.

Obr. 23: Průběh mléčné lišty.

Obr. 24: Příznak Herpes simplex (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 25: Příznak Herpes zoster (převzato z atlasdermatologico.com).

Page 96: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

96

Obr. 26: Projev svrabu (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 27: Zákožka svrabová (převzato z brouci.cz).

Obr. 28: Puchýřky planých neštovic (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 29: Černé a bílé komedony, akné (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 30: Projevy lupénky (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 31: Projev lupénky na nehtu (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 32: Kožní projevy atopického onemocnění (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 33: Projev růžovky na nose (převzato z atlasdermatologico.com).

Obr. 34: Diagnostika melanomu podle věku (převzato ze svod.cz).

Obr. 35: Kritéria kožních fototypů (Krajsová, 2011).

Obr. 36: Srovnání výskyt melanomu v ČR a ve světě (převzato ze svod.cz).

Obr. 37: Pravidlo ABCDE (Krajsová, 2011).

Obr. 38: Pravidlo ABCDE názorně (upraveno dle prozeny.cz).

Obr. 39: Úmrtnost na rakovinu kůže v čase (převzato ze svod.cz).

Page 97: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

97

PŘÍLOHY VIII.

Příloha 1: DIDAKTICKÝ TEST – ZADÁNÍ

Kůže a kožní deriváty – didaktický test

Jméno:

Ročník:

Maximální počet bodů: 25

Dosažený počet bodů:

A

1. Vyjmenujte jednotlivé vrstvy kůže, jak jdou za sebou od povrchu do hloubky:

(1b)

1.

2.

2. Nejčetnějšími buňkami jsou: (1b)

a) melanocyty

b) Langerhansovy buňky

c) keratinocyty

d) Merkelovy buňky

3. Do obrázku vyznačte popiskem následující struktury: potní žláza, epidermis,

mazová žláza (1b)

Page 98: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

98

4. Tmavý pigment kůže nazýváme: (1b)

a) melanin

b) melanosom

c) melanocyt

d) melanom

5. K vrstvám kůže (1 - 2) přiřaďte dané pojmy (a – d): (1b)

1. epidermis a) vyústění žláz b) kolagenní a elastická vlákna

2 dermis c) keratinocyty d) Meissnerova tělíska

6. Tuk se ukládá převážně v: (1b)

a) pokožce

b) škáře

c) podkoží

7. Uveďte 2 rozdíly mezi ekrinní a apokrinní potní žlázou: (1b)

1.

2.

8. Mezi nemoci kůže patří: (1b)

a) osteoporóza

b) pásový opar

c) aneurisma

d) rutilismus

9. Uveďte 2 rozdíly mezi europoidní a mongoloidní rasou, které rozpoznáváme na

kůži: (1b)

1.

2.

10. Mezi sekundární ochlupení nepatří: (1b)

a) vousy

b) drobné chloupky

c) řasy

d) obočí

Page 99: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

99

11. Kůže je největším plošným orgánem lidského těla s rozlohou cca: (1b)

a) 1,8 – 2 m2

b) 0,8 – 1 m2

c) 2,8 – 4 m2

d) 1,5 – 5 m2

12. V době laktace se mléko hromadí v: (1b)

a) mlékovodu

b) mléčné žláze

c) prsní bradavce

d) mléčném sinu

13. Nejcitlivější (nejtenčí) kůže je na: (1b)

a) zádech

b) břiše

c) očních víčkách

d) dlani ruky

14. Na obrázku je znázorněno: (1b)

a) Meissnerovo tělísko

b) Ruffiniho tělísko

c) Vater – Paciniho tělísko

15. Podle pravidla ABCDE uveďte tři pomůcky pro rozpoznání kožního

melanomu: (1b)

1.

2.

3.

Page 100: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

100

16. Vyberte nepravdivé tvrzení: (1b)

a) Tukový polštář představuje zásobu energie.

b) Kůže je pro vodu prakticky nepropustná.

c) Na tvorbě akné v pubertě se podílí hormony.

d) Mezi kožní deriváty nepatří mazové žlázy.

17. Lanugo je označení pro: (1b)

a) primární ochlupení

b) nehtový měsíček

c) první mléko

d) chlupy ohanbí

18. Epidermis se vyvíjí z: (1b)

a) ektodermu

b) mezodermu

c) endodermu

19. Mazové žlázy chybí v kůži: (1b)

a) čela

b) břicha

c) plosce nohy

d) šíje

20. Mléčná žláza se skládá z: (1b)

a) 15 – 20 laloků

b) 10 laloků

c) 5 laloků

21. Vlastní materiál nehtu označujeme jako: (1b)

a) nehtové lůžko

b) nehtová ploténka

c) eponychium

d) tělo nehtu

22. Jakým způsobem vzniká kuří oko? (1b)

………………………………………………………………………………………

Page 101: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

101

23. Pokožka je tvořena mnohovrstevným …………. epitelem: (1b)

a) cylindrickým

b) dlaždicovým

c) kubickým

d) ani jedna odpověď není správná, pokožka je tvořena vazivem

24. Barva kůže nezávisí na: (1b)

a) tloušťce

b) množství pigmentu

c) množství vit. D

d) hustotě prokrvení

25. Uveďte, jak byste provedli „první pomoc“ při popáleninách na kůži. (1b)

……………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………

Page 102: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

102

Kůže a kožní deriváty – didaktický test

Jméno:

Ročník:

Maximální počet bodů: 25

Dosažený počet bodů:

B

1. Nejméně citlivá (nejsilnější) kůže je na: (1b)

a) chodidle

b) hrudníku

c) očních víčkách

d) zádech

2. Vyberte správné vrstvení kůže směrem od povrchu do hloubky těla: (1b)

a) pokožka → podkožní vazivo → škára

b) škára → podkoží → pokožka

c) pokožka → škára → podkožní vazivo

3. Definujte pojem kožní derivát. (1b)

………………………………………………………………………………………….

4. Kůže je nejtěžším orgánem lidského těla s hmotností cca: (1b)

a) 2 – 3,5 kg

b) 3 – 4,5 kg

c) 4 – 5,5 kg

d) 3,5 – 9,5 kg

5. Imunitní buňky kůže nazýváme: (1b)

a) melanocyty

b) Langerhansovy buňky

c) keratinocyty

d) Merkelovy buňky

Page 103: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

103

6. Lanugo řadíme k ochlupení: (1b)

a) terciárnímu

b) sekundárnímu

c) primárnímu

7. K vrstvám kůže (1 – 2) přiřaďte dané pojmy (a – d): (1b)

1. epidermis a) cévy b) pevná, pružná pojivová tkáň

2. dermis c) rohovatějící epitel d) melanocyty

8. Mezi nemoci kůže nepatří: (1b)

a) lupénka

b) ekzém

c) kopřivka

d) skolióza

9. Sekreční části mazových a potních žláz jsou uložené: (1b)

a) v podkožním vazivu

b) ve škáře

c) v pokožce

10. Který vitamín se díky působení slunečního záření tvoří v kůži? (1b)

a) A

b) D

c) K

d) C

11. Do obrázku vyznačte popiskem následující struktury: nehtový val, měsíček,

eponychium (1b)

12. Uveďte, který český přírodovědec je považován za průkopníka dermatoglyfiky:

(1b)

……………………………………………………………..

Page 104: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

104

13. Mlékovody ústí do: (1b)

a) prsní bradavky

b) prsního dvorce

c) prsní žlázy

14. Mezi terciární ochlupení nepatří: (1b)

a) obočí

b) chlupy podpaží

c) ušní chloupky

d) chlupy ohanbí

15. Na obrázku je znázorněno: (1b)

a) Meissnerovo tělísko

b) Ruffiniho tělísko

c) Vater – Paciniho tělísko

16. Uveďte 2 rozdíly mezi mongoloidní a negroidní rasou, které rozpoznáváme na

kůži: (1b)

1.

2.

17. Dermis se vyvíjí z: (1b)

a) ektodermu

b) mezodermu

c) endodermu

Page 105: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

105

18. Terciární ochlupení se začíná vytvářet: (1b)

a) v dětství

b) v pubertě

c) v dospělosti

19. Čím je dáno zbarvení vlasu do šeda až běla u starších lidí? Uveďte 2 důvody:

(1b)

1.

2.

20. Mazové žlázy chybí v kůži: (1b)

a) dlaně

b) zevního zvukovodu

c) čela

d) zad

21. Které kožní žlázy neústí do vlasových folikulů: (1b)

a) mazové žlázy

b) malé potní žlázy

c) velké potní žlázy

22. Jak vznikají bradavice? (1b)

……………………………………………………………………………………….

23. Kůže vstřebává látky rozpuštěné: (1b)

a) ve vodě

b) v tucích

c) ve vodě a v tucích

24. Uveďte, jak byste provedli „první pomoc“ při omrzlinách kůže: (1b)

……………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………

25. Vyberte nepravdivé tvrzení: (1b)

a) Pokožka je výživou závislá na škáře.

b) Apokrinní žlázy jsou četnější než ekrinní žlázy.

c) Apokrinní žlázy jsou větší než ekrinní žlázy.

d) Volná nervová zakončení jsou čidlem bolesti v kůži.

Page 106: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

106

Příloha 2: DIDAKTICKÝ TEST – ŘEŠENÍ

Kůže a kožní deriváty – didaktický test

Jméno:

Ročník:

Maximální počet bodů: 25

Dosažený počet bodů:

A

1. Vyjmenujte jednotlivé vrstvy kůže, jak jdou za sebou od povrchu do hloubky:

(1b)

1. položka

2. škára

3. podkožní vazivo

2. Nejčetnějšími buňkami jsou: (1b)

- keratinocyty

3. Do obrázku vyznačte popiskem následující struktury: potní žláza, epidermis,

mazová žláza (1b)

4. Tmavý pigment kůže nazýváme: (1b)

- melanin

epidermis

potní žláza

mazová žláza

Page 107: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

107

5. K vrstvám kůže (1 - 2) přiřaďte dané pojmy (a – d): (1b)

1. epidermis - vyústění žláz, keratinocyty (a, c)

2 dermis - kolagenní a elastická vlákna, Meissnerova tělíska (b, d)

6. Tuk se ukládá převážně v: (1b)

- podkoží

7. Uveďte 2 rozdíly mezi ekrinní a apokrinní potní žlázou: (1b)

ekrinní – malé potní žlázy, jsou po celém těle, neústí do vlasových folikulů, produkují

jen tekutinu bez buněčné složky

apokrinní – velké potní, jsou větší, sekret obsahuje části buněk (aromatické žlázy), ústí

do vlasových folikulů, aktivní až od puberty

8. Mezi nemoci kůže patří: (1b)

- pásový opar

9. Uveďte 2 rozdíly mezi europoidní a mongoloidní rasou, které rozpoznáváme na

kůži: (1b)

europoidní – barva kůže světlá až nahnědlá, vlasy rovné až vlnité, průřez vlasu oválný

mongoloidní - barva kůže světlá nažloutlá, vlasy rovné a tmavé, průřez vlasu kruhový

10. Mezi sekundární ochlupení nepatří: (1b)

- vousy

11. Kůže je největším plošným orgánem lidského těla s rozlohou cca: (1b)

- 1,8 – 2 m2

12. V době laktace se mléko hromadí v: (1b)

- mléčném sinu

Page 108: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

108

13. Nejcitlivější (nejtenčí) kůže je na: (1b)

- očních víčkách

14. Na obrázku je znázorněno: (1b)

- Vater – Paciniho tělísko

15. Podle pravidla ABCDE uveďte tři pomůcky pro rozpoznání kožního

melanomu: (1b)

- asymetrie, ohraničení, barva, průměr, vyvýšení

16. Vyberte nepravdivé tvrzení: (1b)

Mezi kožní deriváty nepatří mazové žlázy.

17. Lanugo je označení pro: (1b)

- primární ochlupení

18. Epidermis se vyvíjí z: (1b)

- ektodermu

19. Mazové žlázy chybí v kůži: (1b)

- plosce nohy

20. Mléčná žláza se skládá z: (1b)

- 15 – 20 laloků

21. Vlastní materiál nehtu označujeme jako: (1b)

- nehtová ploténka

22. Jakým způsobem vzniká kuří oko? (1b)

- trvalým tlakem nad kostními výstupky prstech dolní končetiny (vhodná obuv)

23. Pokožka je tvořena mnohovrstevným …………. epitelem: (1b)

- dlaždicovým

Page 109: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

109

24. Barva kůže nezávisí na: (1b)

- množství vit. D

25. Uveďte, jak byste provedli „první pomoc“ při popáleninách na kůži. (1b)

- přerušíme přívod tepla,ochlazujeme studenou vodou, sundáme prstýnky, hodinky a

další předměty, jež by mohly škrtit, zakryjeme puchýře sterilním materiálem, nikdy

nepropichujeme.

Page 110: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

110

Kůže a kožní deriváty – didaktický test

Jméno:

Ročník:

Maximální počet bodů: 25

Dosažený počet bodů:

B

1. Nejméně citlivá (nejsilnější) kůže je na: (1b)

- chodidle

2. Vyberte správné vrstvení kůže směrem od povrchu do hloubky těla: (1b)

- pokožka → škára → podkožní vazivo

3. Definujte pojem kožní derivát. (1b)

= zrohovatělé útvary (vlasy, chlupy, nehty) + kožní žlázy (mazové, potní, mléčná),

vznikají z epidermis

4. Kůže je nejtěžším orgánem lidského těla s hmotností cca: (1b)

- 3 – 4,5 kg

5. Imunitní buňky kůže nazýváme: (1b)

- Langerhansovy buňky

6. Lanugo řadíme k ochlupení: (1b)

- primárnímu

7. K vrstvám kůže (1 – 2) přiřaďte dané pojmy (a – d): (1b)

1. epidermis – cévy, pevná, pružná pojivová tkáň (a, b)

2. dermis - rohovatějící epitel, melanocyty (c, d)

8. Mezi nemoci kůže nepatří: (1b)

- skolióza

Page 111: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

111

9. Sekreční části mazových a potních žláz jsou uložené: (1b)

- ve škáře

10. Který vitamín se díky působení slunečního záření tvoří v kůži? (1b)

- D

11. Do obrázku vyznačte popiskem následující struktury: nehtový val, měsíček,

eponychium (1b)

12. Uveďte, který český přírodovědec je považován za průkopníka dermatoglyfiky:

(1b)

- J. E. Purkyně

13. Mlékovody ústí do: (1b)

- prsní žlázy

14. Mezi terciární ochlupení nepatří: (1b)

- obočí

15. Na obrázku je znázorněno: (1b)

- Ruffiniho tělísko

16. Uveďte 2 rozdíly mezi mongoloidní a negroidní rasou, které rozpoznáváme na

kůži: (1b)

mongoloidní - barva kůže světlá nažloutlá, vlasy rovné a tmavé, průřez vlasu kruhový

negroidní - kůže hnědá až černá, vlasy vlnité až kudrnaté, průřez vlasu zploštělý ovál

nehtový val měsíček

eponychium

Page 112: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

112

17. Dermis se vyvíjí z: (1b)

- mezodermu

18. Terciární ochlupení se začíná vytvářet: (1b)

- v pubertě

19. Čím je dáno zbarvení vlasu do šeda až běla u starších lidí? Uveďte 2 důvody:

(1b)

- ubývá pigment, mezi buňkami vlasu vznikají vzduchové bublinky popř. chorobami a

výživou

20. Mazové žlázy chybí v kůži: (1b)

- dlaně

21. Které kožní žlázy neústí do vlasových folikulů: (1b)

- malé potní žlázy

22. Jak vznikají bradavice? (1b)

- HPV viry, nákaza sprchy a bazény,

23. Kůže vstřebává látky rozpuštěné: (1b)

- v tucích

24. Uveďte, jak byste provedli „první pomoc“ při omrzlinách kůže: (1b)

- dostaneme postiženého do teplého prostředí, abychom obnovili krevní oběh, omrzlé

části těla zahříváme ve vodní lázni (37 – 42°C) po dobu 30 minut, puchýře zakryjeme

sterilním obvazem a vyhledáme lékařskou pomoc

25. Vyberte nepravdivé tvrzení: (1b)

Apokrinní žlázy jsou četnější než ekrinní žlázy.

Page 113: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

113

Příloha 3: PRACOVNÍ LISTY A PRAKTICKÁ

CVIČENÍ

PRACOVNÍ LIST Č. 1

STAVBA KŮŽE

„Inteligence vám přináší jen nepříjemnosti - jako krokodýlovi jeho cenná kůže.“

Valeriu Butulescu

Úkol č. 1: Doplňte vyznačené pojmy do textu.

tukový polštář, 1,6 – 1,8 m2, na dlaních, podkoží, na očních víčkách, pokožka,

podkožní vazivo, keratinocyty, mnohovrstevným dlaždicovým, melanin,

elastických a kolagenních vláken, největší orgán, elastická, 3 – 4,5 kg pružnost,

kolagenní, škára, nejtěžší orgán, melanocyty, pevnost, tukových buněk

Kůže je ………………… lidského těla. Pokrývá ucelený zevní povrch těla, který

dosahuje rozlohy přibližně ………… u dospělého člověka. Hmotnost kůže je okolo

………., proto ji označujeme i jako ………………… lidského těla. Její tloušťka kolísá

od 0,5 mm do 4 mm. Nejsilnější vrstva je ……………… a chodidlech popř. zádech

a velmi tenká ………………. a na penisu. Na kůži rozeznáváme základní části:

……………… (epidermis), …………… (dermis) ta plynule přechází v ………………

(tela subcutanea).

Epidermis je povrchová vrstva kůže tvořena ………………………………

epitelem. Základní buňky kůže …………………….., průběžně dozrávají a neustále se

obměňují. Pigmentové buňky zvané …………………. předávají základním buňkám

tmavě hnědý pigment ………………

Dermis je vrstva vaziva s velkým množstvím ………………………………..

Jsou zde uloženy cévy, nervy a žlázy. …………………. vlákna zajišťují ………….,

roztažitelnost a štěpitelnost kůže. …………………. vlákna zajišťují odolnost a pevnost

kůže. Dermis plynule přechází bez přesného ohraničení, do …………….. Je tvořeno

vazivovými vlákny, která obsahují mnoho ………………..... Mimo tato místa se

seskupují v ostrůvky, které tvoří …………………………….

Úkol č. 2: Vyřešte přesmyčku a dané pojmy vysvětlete.

GYERHANLASONV UBKYŇ - ………………………………….

LÁPIPARNÍ NILEI - ………………………………………………

KADERGLYFIMATO - …………………………………………...

Page 114: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

114

PRACOVNÍ LIST Č. 2

FUNKCE KŮŽE

„Jsem tu dobře? Narodil jsem se u slušných lidí? Ve slušném století? Nevedu náhodou

válku? Je tady zrušeno otroctví? Mám správnou barvu kůže? Vhodný původ? Smím

dýchat? Tak děkuji.“

Ludvík Aškenazy

Úkol č. 1: Doplňte vyznačené pojmy do textu.

barva, Meissnerova tělíska, tucích, bariéry, stálost, špatný, UV zářením, kyselé,

melaninu, receptorů, vitaminu D, volné nervové zakončení, termoregulační, Vater

- Paciniova tělíska, vápníku, Ruffiniho tělíska, nepropustná, neochlupených

svědění

Kůže plní mnoho nezastupitelných funkcí, proto je velmi důležitým orgánem

lidského těla. Obecně plní funkci jakési ………….. mezi vnitřním a vnějším prostředím.

Zajišťuje ……….. vnitřního prostředí. Chrání tělo před škodlivým ………….., díky

přítomnosti melaninu. Kůže má ………. pH, což poskytuje ochranu před množením

mikroorganismů. V kůži je přítomno mnoho …………….., které poskytují informaci

z vnějšího prostředí. Liší se svojí velikostí, stavbou, polohou a funkcí.

………………………. registrují podněty poškozující tkáně, reagují také na tlakové

podněty (např. …………). Čidla doteku a mírného tlaku jsou ………………….

V největším počtu jsou umístěna v …………….…. částech kůže.

…………………….… umožňují vnímání tlaku, tahu a vibrací. ………….……….

slouží k detekci většího tlaku, ale hlavně detekci tahu např. při napínání kůže. Kůže je

………… vodič tepla, tepelný únik do okolí reguluje uspořádáním kožních cév

a potními žlázami, proto zastává ……………….. funkci. Kůže je pro vodu a látky v ní

obsažené ………..….., vstřebává však látky, které jsou rozpustné v ………... Kůže je

hlavní zdrojem ………….., který je nezbytný pro vstřebávání ……………, pro správný

vývoj kostí. ……….. kůže závisí na tloušťce, hustotě prokrvení a množství pigmentu

………………..

Úkol č. 2: Vyřešte přesmyčku a dané pojmy vysvětlete.

GOLMOSKÁN NAVRSK- ……………………………………….

NŽÍKO ŘSAA - ……………………………………………………

BÁLVERNÍNON ACEKOIKMUN - ……………………………..

ROINEGDNÍ SAAR - ……………………………………………..

Page 115: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

115

PRACOVNÍ LIST Č. 3

KOŽNÍ DERIVÁTY – CHLUPY, NEHET

„Nezvykněte si vytrhávat šedivé vlasy, neboť jednou budete mít jen je.“

Jan Sobotka

Úkol č. 1: Doplňte vyznačené pojmy do textu.

vzpřimovače chlupu, nehtová ploténka, lanugo, epidermálního, oválný, chlupy,

vlasový folikul, mazová žláza, mongoloidní, vlasový stvol, sekundární, husí kůže,

měsíček, ledvinovitý, puberty, nehtovém lůžku, vlasové cibulky, kůra

Kožní deriváty jsou útvary …………….. původu. Dlouhé, tenké, pružné útvary, které

rostou nad povrch kůže nazýváme ……… (pili). Základní stavba je podobná u všech

typů. ………….. je kompletně zrohovatělá část, která vyčnívá z kůže. Vlasový kořen je

zapuštěný do vklesliny pokožky, která se označuje jako …………... Ke každému je

připojena …….……… a hladká svalovina, tvořená ze ………………….. Při smrštění

této svaloviny dojde ke vzpřímení vlasu a zároveň k poklesu kůže. Tento jev známe

v podobě tzv. …………... Buňky ……………. jsou zodpovědné za růst vlasu. Barva

vlasů je dána přítomností pigmentu ve vlasové ……….. Jednotlivé rasové skupiny mají

odlišný tvar. U europoidní rasy je průřez …………, u …………… rasy je kruhovitý

a negroidní rasy mají vlasy ………….… tvar, proto mají vlasy kudrnatě stočené.

Primární ochlupení, tzv. ……… se objevuje ve formě jemných chloupků, které narůstají

již v břiše matky. ………..…… ochlupení se vyvíjí po celý život a s věkem zesiluje.

Terciární ochlupení začíná se objevovat až s nástupem …………….

Nehet (unguis) je destička pokrývající hřbetní část posledního článku prstů ruky a nohy.

Vlastní materiál nehtu označujeme jako …………………, její viditelnou část nazýváme

tělo nehtu. Nehet leží na ………….. Na viditelné části nehtu pozorujeme bělavý

………. (lunula).

Úkol č. 2: Vyřešte přesmyčku a dané pojmy vysvětlete.

LISIMUSRUT - ……………………………………..

CHIUNYEPOM - ……………………………………

ASŘY - ………………………………………………

Page 116: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

116

PRACOVNÍ LIST Č. 4

KOŽNÍ DERIVÁTY – KOŽNÍ ŽLÁZY

„Genialita je 1 % inspirace a 99 % potu.“

Thomas Alva Edison

Úkol č. 1: Doplňte vyznačené pojmy do textu.

mléčná, aromatické potní, mazové, prs, potní, ústí, neústí, pH 4– 6, velké potní,

kožní maz, ektodermálního, ekrinní, puberty, největší, 2 mil., malé potní, sekrece,

pot

Kožní žlázy (glandulae cutis) jsou útvary…………….… původu. ……… žlázy jsou

uloženy všude, kde rostou chlupy. Jsou to žlázy, které jsou připojené k vlasovým

folikulům a které do nich většinou ……….. Produkují …………. (sebum), který vytváří

ochrannou vrstvu na povrchu a svým způsobem ji zvláčňuje. ……. žlázy jsou v kůži

rozloženy nerovnoměrně. Podle povahy své ……….. rozeznáváme dva typy žláz.

Žlázy ekrinní, …………… žlázy, které produkují jen tekutinu a žádnou buněčnou

složku. Jsou po celé kůži v počtu asi …………….. Do vlasových folikulů ……….

Produktem je …… (sudor), který obsahuje 98 % vody, dále pak chlorid sodný (NaCl),

močovinu a mastné kyseliny. Výsledná kyselost kůže dosahuje ………... Kyselý povrch

kůže ji chrání a brání množení mikrobů na povrchu těla. Žlázy apokrinní, …………….

žlázy podstatně větší než …………. žlázy. Jejich sekret obsahuje části buněk, které se

oddělením stávají jeho součástí a způsobují typické aroma sekretu. Nazýváme je proto

také ……………………. žlázy. Jsou aktivní v období ……..….. Prsní nebo také

…………žláza je ………….. kožní žlázou, která podmiňuje spolu s tukovou tkání

vyvýšení označované jako ………

Úkol č. 2: Vyřešte přesmyčku a dané pojmy vysvětlete.

VODKOMLÉ - …………………………………..

ZIMLEVO - ……………………………………...

STIELYPOMA - …………………………………

Page 117: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

117

PRACOVNÍ LIST Č. 5

LABORATORNÍ PRÁCE – KŮŽE

Kůže (latinsky cutis, řecky derma) je největší orgán lidského těla. Pokrývá ucelený zevní

povrch těla. Ke kožní soustavě (integumentum commune) neřadíme jen kůži jako

ucelený povrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty.

Úkol č. 1: Popište obrázek na základě toho, co již znáte.

(Marieb; Wilhelm, 2012)

Úkol č. 2: Kůže – histologický preparát

Pomůcky: mikroskop, trvalý preparát (řez kůží)

Postup:

1. Pozorujte řez kůže.

2. Pozorované struktury zakreslete a pojmenujte.

Page 118: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

118

Nákres:

Závěr:

Pozorovali jsme řez kůží člověka. Pozorované struktury jsme zakreslili v podobě

obrázku a obrázek jsme popsali. Pozorovali jsme stavbu kůže.

Použité zdroje:

1. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická

a praktická část). 11. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014. ISBN 978-

80-7182-338-4.

2. MARIEB, Elaine Nicpon, Patricia Brady. WILHELM a Jon. MALLATT.

Human anatomy. 6th ed. media update. Boston: Benjamin Cummings, c2012.

ISBN 0321753275.

3. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 5., rozšířené

a upravené vydání. Praha: Fortuna, 2015. ISBN 978-80-7373-128-1

Page 119: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

119

PRACOVNÍ LIST Č. 6

LABORATORNÍ PRÁCE – DERMATOGLYFIKA

Dermatoglyfika je vědní obor, který se zabývá studiem povrchu rukou a nohou

(popř. dlaní a chodidel). V odborné literatuře se rozlišuje na:

• daktyloskopii – nauka o útvarech papilárních linií na konečcích prstů, dlaní

rukou a chodidlech,

• cheiroskopii – nauka o papilárních liniích na dlaních,

• podoskopii – nauka o útvarech papilárních linií na chodidlech.

Vědecky zkoumána byla až na konci 19. století. Za nejstarší zobrazení dermatoglyfů

jsou považovány otisky prstů vyryté na stěnách hrobky na bretaňském ostrově

L´Ile de Gavr´inis. U nás náhodně vzniklé otisky prstů na předmětech z vypálené hlíny

pocházejících z Dolních Věstonic na Moravě. Za zakladatele je považován český vědec

Jan Evangelista Purkyně. Dermatoglyfika má dnes uplatnění v soudní antropologii

a v kriminalistice. Dermatoglyfy, obrazce papilárních linií, jsou pro každého jedince

individuálně charakteristické.

Úkol č.1: Snímání otisků prstů

Pomůcky: tiskařská čerň, fotováleček s držákem, dvě skleněné desky (20 x 30 cm), bílé

papíry, lupa, mýdlo, ručník.

Postup:

1) Na skleněnou desku naneseme trochu tiskařské černi a fotoválečkem

rozválcujeme do velmi tenké vrstvy (mělo by být možno přes ni číst novinový

text).

2) Na druhé sklo položíme list bílého papíru označený jménem vyšetřovaného

a písmenem L nebo P (levá nebo pravá ruka).

3) Skleněné desky položíme vedle sebe na kraj stolu, prsty otiskujeme valivým

pohybem na kraj papíru podél delší strany listu.

4) Nejdříve se snímá otisk palce, pak ukazováku a dalších prstů až k malíku.

Page 120: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

120

5) Vyšetřující vede prst při očerňování a i při otiskování zcela stejným způsobem:

celou oblou část prstového bříška převalí po podložce zleva doprava, nikdy ne

zpátky! Pokud je první otisk nečitelný, otiskneme prst ještě jednou.

6) Vyšetřující označí otisky prstů čísly a ihned se lupou přesvědčí, jsou-li dost

zřetelné, nebo je-li nutno některý prst otisknout znovu. Prsty se číslují takto: 1 –

palec, 2 – ukazovák, 3 – prostředník, 4 – prsteník, 5 – malík.

7) Otisky prstů vyhodnotíme a pozorujeme vyznačené obrazce.

Hodnocení otisků prstů:

Každý otisk prstu má svou kvalitativní i kvantitativní charakteristiku.

Kvalitativní charakteristika je dána tvarem hlavního vzoru, který papilární linie tvoří na

středu otisku. Nejvýznamnější hlavní vzory jsou: smyčka, oblouček, závit (vír).

Vedlejším vzorem je triradius (smyčka - rozběhnutí tří linií z jednoho bodu).

(převzato z Jelínek, Zicháček, 2014)

Úkol č. 2: Snímání otisků dlaně

Pomůcky: tiskařská čerň, fotováleček s držákem, skleněná deska (20 x 30 cm), bílé

papíry, skleněná láhev (typu lahve od vína), mýdlo, ručník.

Page 121: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

121

Postup:

1) Otisky dlaně provádíme tak, že nejprve rozetřeme barvu na lahev. Otisk

provedeme na střed papíru.

2) Vyšetřovaný převalí celou ruku přes lahev (dlaň i prsty), prsty musí držet

natažené, ale současně musí být ruka uvolněná, aby se celý terén dokonale

otisknul.

3) Potom ovineme papír na láhev a valivým pohybem přes papír celou ruku

otiskneme. Při pohybu ruky po válci na hřbet ruky mírně tlačíme, aby byl otisk

dokonalý.

4) Okamžitě po zhotovení každého otisku zkontrolujeme, zda je otisk otisknut

kompletně. V případě neúspěchu postup opakujeme.

5) Pozorujeme ohybové rýhy na dlani.

Hodnocení otisků dlaně:

Na dlani člověka probíhají tři hlavní rýhy tzv. ohybové rýhy a svalový val pod

palcem.

(upraveno dle Machová, 1984)

Page 122: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

122

Závěr:

Těmito metodami jsme získali otisky prstů i dlaně. Z vlastní zkušenosti můžeme říct,

že otisky prstů nejsou u žádného jedince stejné. Lupou jsme pozorovali nejlépe viditelné

vzory na prstech a ohybové rýhy na dlani.

Použité zdroje:

1. HAJN, Václav. Antropologie II. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého,

1996. ISBN 80-7067-601-9.

2. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická

a praktická část). 11. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014. ISBN 978-

80-7182-338-4.

3. MACHOVÁ, Jitka. Cvičení z biologie: Učeb. pro 3.roč. gymnázia (nepovinný

předmět). Praha, 1984.

4. SUCHÝ, Jaroslav. Praktická cvičení ze somatologie a antropologie:

pro pedagogické fakulty. Vyd. 2. Praha, 1970.

Page 123: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

123

PRACOVNÍ LIST Č. 7

LABORATORNÍ PRÁCE – KŮŽE S FUNKCÍ SMYSLŮ

Kůže plní mnoho nezastupitelných funkcí, proto je velmi důležitým orgánem lidského

těla. V kůži je přítomno mnoho receptorů – exteroreceptorů, které poskytují informaci

z vnějšího prostředí. Kožní receptory registrující tlak, dotek, pohyb označujeme jako

tzv. mechanoreceptory, podnět bolesti vnímají tzv. nociceptory a změny teploty kůže

(chlad, teplo) registrují termoreceptory.

Úkol č. 1: Dermografismus – obraz reaktivity kožních cév

Pomůcky: tupý předmět (tužka, pero).

Postup:

1) Tupým hrotem přejedeme mírným tlakem 2 – 3 krát po kůži zad.

2) Asi 2 minuty počkáme a pozorujeme jaká reakce nastane.

Můžou nastat tyto reakce:

červený dermografismus - po mírném okamžitém zbělení nastává dlouhodobé

zčervenání, které přetrvává několik minut až hodin,

bílý dermografismus - prvotní lehce bělavý proužek způsobený oděrem

nejsvrchnější vrstvy pokožky se mění v trvalejší problednutí, které se jen

pozvolna dostává do původní barvy kůže.

Závěr:

Dráždivost krevních vlásečnic se projevuje buď jejich rozšiřováním, nebo smršťováním.

Mechanickým podrážděním vydáme impulz nervům. Pokud nám místo podráždění kůže

zčervenalo, reagují nervy, které způsobují rozšiřování vlásečnic. Pokud se nám rozšíří,

dojde k většímu prokrvení kůže. Tento jev se nazývá červená dermografie. Pokud nám

místo podráždění kůže zesvětlalo, reagují nervy, které způsobují smršťování vlásečnic.

Kůže se nedokrvuje a tomuto jevu říkáme bílá dermografie.

Page 124: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

124

Úkol č. 2: Stanovení chladových a tepelných bodů

Pomůcky: pero (tužka na obočí), chladový estesiometr (led), ohřátý estesiometr (horká

voda), estesiometr - kovová tuha do pera, kádinky.

Postup:

1) Na hřbetu ruky zakreslete perem čtvereček 1 x 1 cm.

2) Chladovým estesiometrem (vychlazenou tuhou) testujte pravidelně vyznačenou

plochu, abychom nevynechali žádné místo.

3) Pokusná osoba hlásí, kdy má pocit chladu. Tyto body na kůži označíme

do čtverečku modrou barvou.

4) Podobně stanovíme tepelné body ohřátým estesiometrem, tepelné body

vyznačíme červenou barvou.

5) Podle zobrazeného pole ve zvětšeném měřítku uvedeme poměr chladových

a tepelných bodů na 1 cm2.

Nákres:

chladové:tepelné body = 13:2

Závěr:

Pocit chladu a tepla vyvoláme podrážděním tepelných a chladových bodů. Na 1cm2 kůže

je asi 6 – 23 chladových bodů a méně tepelných. Můžete pozorovat, že pocit chladu

a tepla vnímáte jen v určitých bodech kůže a že mimo tyto body je kůže pro chlad (teplo)

necitlivá.

Page 125: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

125

Úkol č. 3: Stanovení tlakových a bolestivých bodů

Pomůcky: pero (tužka na obočí), štětinový estesiometr, špendlík.

Postup:

1) Na jiném místě hřbetu ruky vyznačíme opět čtvereček 1 x 1 cm. Štětinovým

estesiometrem se dotýkáme pravidelně jednoho bodu za druhým, abychom

z celé plochy žádný bod nevynechali.

2) Pokusná osoba hlásí, kdy ucítí dotek, a toto místo označíme do čtverečku.

3) Na jiných místech máme při dotyku štětičkou pocit bolestivý. K vyhledání

bolestivých bodů použijeme špendlík, jehož hrotem velmi jemně bodáme

do kůže.

4) Pokusná osoba hlásí, kdy ucítí dotek, a toto místo označíme do čtverečku jinou

barvou.

5) Podle zobrazeného pole ve zvětšeném měřítku uvedeme poměr tlakových

a bolestivých bodů na 1 cm2.

Nákres:

dotykové:bolestivé = individuální

Závěr:

Působením mechanického podnětu vzniká pocit dotyku a tlaku. Kožní receptory nejsou

umístěny rovnoměrně. Na 1 cm2 kůže je dotykových bodů asi 25 a bolestivých až 200.

Experimentem zjistíme, že pocit dotyku vnímáme jen v některých bodech kožního

povrchu, ostatní plocha je na dotyk nevnímavá. Tyto body jsou umístěny zejména

Page 126: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

126

v blízkosti kožních chloupků. Vnímání bolesti je také soustředěno do určitých bodů, mezi

nimiž je oblast kůže analgetická.

Úkol č. 4: Stanovení prostorového prahu tlakového čití

Pomůcky: kružítkový estesiometr - v našem případě dvě odpichovátka a pravítko.

Postup:

Pokus provádějí dvě osoby, zkoušející se dotýká estesiometrem kůže (hřbet ruky, dlaň,

bříško prstu, horní hrana předloktí, šíje) vyšetřované osoby, která má zavřené oči.

1) Postupně zmenšuje vzdálenost mezi oběma body a dotýká se střídavě jedním

nebo oběma body.

2) Vyšetřovaná osoba při každém dotyku hlásí, zda vnímala dotyk jedním či dvěma

body (pokud ucítí jen jeden, můžeme vyšetřování ukončit).

3) Určíme prostorový simultánní bod ve vymezených oblastech kožního povrchu,

vzdálenosti zaznamenáváme do tabulky v mm.

Tabulka s výsledky měření:

oblast kožního povrchu prostorový simultánní práh

(v mm)

hřbet ruky

dlaň

bříško prstu

horní hrana předloktí

šíje

Závěr:

Se snižující se vzdáleností obou bodů pozorujeme, že od určité hranice vyšetřovaná

osoba nedovede rozlišit dotyk jednoho od dotyku dvou bodů. Nejmenší vzdálenost,

Page 127: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

127

ve které takto dovedeme rozlišit dva současně se dotýkající body, je tzv. prostorový

simultánní (tj. současný) práh. Je v různých oblastech kůže různý, nejmenší na jazyku,

největší na šíji.

Použité zdroje:

1. MACHOVÁ, Jitka. Cvičení z biologie: Učeb. pro 3.roč. gymnázia (nepovinný

předmět). Praha, 1984.

2. NOVÁKOVÁ, Zuzana a Robert ROMAN. Praktická cvičení z fyziologie

a neurověd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6372-3.

3. SUCHÝ, Jaroslav. Praktická cvičení ze somatologie a antropologie:

pro pedagogické fakulty. Vyd. 2. Praha, 1970.

Page 128: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

128

PRACOVNÍ LIST Č. 8

LABORATORNÍ PRÁCE – VLASY

Úkol č. 1: Porovnávání útvarů tělesného ochlupení člověka

Chemikálie: destilovaná voda.

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklíčko, kapátko, pinzeta, různé chlupy (vlasy,

řasy, obočí atd.).

Postup:

1. Destilovanou vodu kápneme na podložní sklíčko, položíme do kapky pinzetou

vlas (řasu, chlup obočí atd.).

2. Přikryjeme krycím sklíčkem a pozorujeme.

3. Pozorované struktury vlasu zakreslíme do obrázku nebo zhotovíme vlastní

nákres.

Nákres:

(upraveno dle is.muni.cz/zaklady_anatomie/kuze.html)

Page 129: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

129

Závěr:

Pozorovali jsem pod mikroskopem lidské ochlupení a porovnávali jsme jejich strukturu,

kterou jsme zakreslili do obrázku a popsali.

Úkol č. 2: Důkaz keratinu ve vlasech Biuretovou reakcí

Keratin je stavební bílkovina a základní složkou chlupů člověka. Bílkovina má vláknitou

strukturu a její tvar zajišťují disulfidické můstky, které se při rovnání teplem ničí

a ztrácí se přirozená struktura.

(převzato z www.experimentalchemie.de)

Chemikálie: 1% roztok CuSO4, 10% roztok NaOH.

Pomůcky: zkumavky, držák na zkumavky, stojan na zkumavky, kahan, sirky, kapátko,

vlasy.

Postup:

1. Chomáček vlasů ve zkumavce povaříme spolu s 5 ml roztoku hydroxidu

sodného.

2. Po vychladnutí přidáme po kapkách roztok síranu měďnatého.

3. Pozorujeme barevnou změnu.

Závěr:

Přítomnost bílkoviny ve vlasech dokazuje vznik modrofialového zbarvení. Měďnaté

ionty v zásaditém prostředí vytvářejí s peptidickou vazbou bílkoviny fialové komplexní

sloučeniny.

Page 130: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

130

Použité zdroje:

1. HRUŠKA, Michal. FYZIOLOGIE živočichů a člověka.

2. https://biologie-psjg-hk-uhk.webnode.cz/_files/200000018-

8cc078dba7/FYZIV_10_09.pdf

3. SUCHÝ, Jaroslav. Praktická cvičení ze somatologie a antropologie:

pro pedagogické fakulty. Vyd. 2. Praha, 1970.

Page 131: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

131

PRACOVNÍ LIST Č. 9

LABORATORNÍ PRÁCE – POT A POTNÍ ŽLÁZY

Potní žlázy jsou v kůži rozloženy nerovnoměrně. Malé potní žlázy jsou rozprostřeny

po celé kůži v počtu asi 2 milionů a neústí do vlasových folikulů. Nejvíce je jich

na dlaních, na plosce nohy a na čele a nejméně je jich v kůži zad a tvářích. Vyústění

potních žláz jsou patrná na povrchu kůže jako drobné tečky. V místech hmatových lišt

jsou seřazena do řad. Produktem potních žláz je pot, který obsahuje 98 % vody, dále

pak chlorid sodný, močovinu, kreatinin, kyselinu močovou a mléčnou, amoniak

a mastné kyseliny (mravenčí, propionová, máselná). Výsledná kyselost kůže dosahuje

pH 4 - 6. Kyselý povrch kůže ji chrání a brání množení mikrobů na povrchu těla. Denně

se vyloučí za normálních podmínek okolo 0,5 až 1 litru potu. Za extrémních podmínek,

tj. v horku může člověk vyloučit i 10 litrů potu za den. Odpařováním potu se tělo

zároveň ochlazuje a pomáhá tak regulovat tělesnou teplotu.

Úkol č. 1: Pozorování vývodu potních žláz

Pomůcky: lupa.

Postup:

1. Pomocí lupy pozorujeme drobné tečky na prstech.

Závěr:

Lupou vidíme na kůži vyústění potních žláz jako drobné tečky, které jsou v místech

hmatových lišt seřazeny do řad.

Úkol č. 2: Měření pH potu

Pomůcky: pH papírky se stupnicí pH

Postup:

1. Papírek namočíme do kapky potu.

2. Přiložíme a ověříme kyselost na pH stupnici.

Page 132: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

132

Závěr:

Papírek se zbarví do oranžova, po porovnání se stupnicí pH má pot kyselý charakter,

na základě zbarvení je pH 4 – 6.

Úkol č. 3: Důkaz chloridů v potu

Chemikálie: 0,25% roztok AgNO3.

Pomůcky: kádinky, červený savý papír, pinzeta.

Postup:

1. Kousek červeného papíru (4x4 cm) přitiskněte krátce (cca 20 s) na zvolené místo

povrchu těla.

2. Papírek uchopte do pinzety a ponořte do roztoku dusičnanu stříbrného.

3. Toto opakujte alespoň na třech částech těla.

4. Papírky vystavíme přímému světlu a pozorujeme.

Závěr:

Objevují se bílé tečky AgCl, které účinkem světla postupně modrají, až černají. Černé

tečky označují ústí potních žláz.

Rovnice: AgNO3 + NaCl → AgCl + Na NO3

Úkol č. 4: Důkaz bílkovin v potu

Chemikálie: 5% roztok (CH3COO)2Pb.

Pomůcky: kádinky, bílý filtrační papír, pinzeta, žehlička s podložkou na žehlení.

Postup:

1. Kousek filtračního papíru (4x4 cm) přitiskněte krátce na vybrané místo povrchu

těla.

2. Papírek uchopte do pinzety a ponořte do roztoku octanu olovnatého.

3. Toto opakuje alespoň na třech částech těla.

4. Papírky necháme okapat a navlhčený papír zahřejeme žehličkou, pozorujeme.

Page 133: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

133

Závěr:

Bílkovina se teplem rozkládá (denaturuje) a uvolňuje se sulfan, který reakcí s octanem

olovnatým uvolňuje černý sulfid olovnatý. Nejvíce je ho v místech, kde jsou vývody

potních žláz.

Rovnice: (CH3COO)2Pb + H2S → PbS + 2CH3COOH

Úkol č. 5: Zkouška reaktivity potních žláz (tzv. Minorova zkouška)

Chemikálie: jodová tinktura, škrob.

Pomůcky: horký čaj.

Postup:

1. Na kůži dlaně aplikujeme jodovou tinkturu, po uschnutí zaprášíme škrobem.

2. Poté vyvoláme zvýšené pocení horkým čajem (vypijeme asi 250 ml).

3. Pozorujeme barevné změny a místa zbarvení zakreslíme do obrázku (tvar

a rozsah ložiska).

Nákres:

Page 134: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Thesespovrch lidského těla „viditelný pouhým okem“, ale patří k ní i kožní deriváty. Zrohovatělé útvary - chlupy, vlasy a nehty

134

Závěr:

Jako činnost potních žláz hodnotíme barevné zbarvení. Na základě chemické reakce

mezi potem, jodem a škrobem se místa zbarví do modra až černa.

Použité zdroje:

1. HRUŠKA, Michal. FYZIOLOGIE živočichů a člověka.

2. https://biologie-psjg-hk-uhk.webnode.cz/_files/200000018-

8cc078dba7/FYZIV_10_09.pdf

3. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická

a praktická část). 11. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014. ISBN 978-

80-7182-338-4.

4. NOVÁKOVÁ, Zuzana a Robert ROMAN. Praktická cvičení z fyziologie

a neurověd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6372-3.

5. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 5., rozšířené

a upravené vydání. Praha: Fortuna, 2015. ISBN 978-80-7373-128-1.

6. SUCHÝ, Jaroslav. Praktická cvičení ze somatologie a antropologie:

pro pedagogické fakulty. Vyd. 2. Praha, 1970.