Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

The Fragments by Machon; A. S. F. GowReview by: Alena FrolíkováListy filologické / Folia philologica, Roč. 89, Čís. 2 (1966), pp. 200-201Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465034 .

Accessed: 15/06/2014 03:02

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 03:02:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

Ν. Čistjakova (Leningrad) geht ebenfalls an das Pan-Problem heran (Pan und Phyle in Menanders Dyskolos, S. 139—

146), und versucht die Frage zu losen, warum sich die Handlung gerade in Phyle abspielt.

Die Probleme der damaligen Theater technik priift Eberhard Rechenberger (Berlin) (1. c. S. 147—160), indem er sich auf eine weit breitere Basis, als nur den

Dyskolos, stiitzt. Es bleibt allerdings wei terhin eine offene Frage, ob Menander mit dem Theater nur Scherze getrie ben iiat.

Ebenfalls aufschluftreich ist der nach stehende Beitrag von Jerzy tanowski (Wroclaw), Der Dyskolos und die Alte attische Komodie (S. 161—174). Der Ver fasser hebt hervor, wie Menander zum Unterschied von der bisherigen offiziellen Methode den Reiz seines Biihnenstuckes in der Handlung verankert, und von den herkommlicihen Typen der alten Ko modie wohl absichtlich Abstand nimmt.

Etwas pessimistisch geht der Beitrag von Radislav Hošek (Brno), Drei alte Motive im neuen Menander (S. 175—184) aus: die von Menander angestrebte bessere Gesellschaft sei eher nur eine Utopie ge wesen; der Brunnenfall habe keine Ande rung im Charakter und Nátur des Knemon herbeigefiihrt, sondern lediglioh die Er kenntnis eigener Fehler; auch die Ver spottung jeder Frommelei biete nichts Neues zur Beurteilung der Fortschrittlich keit der Menanders Komodie.

Nochmals absichtlich greitt nach einer griechisoh-romischen Parallele Imre Tren csényi-Waldapfel (Budapest) im Aufsatz Der grieehische und der rómische Dyskolos (S. 185—205). Der Verfasser ver gleicht dieses attische Buhnenstiick mit der Aulularia von Plautus, indem er nicht nur die ahnlichen, sondern auch die ent gegengesetzten Aspekte eingehend analy siert, und iiberzeugend dann zu der Sohluii folgerung gelangt, dafi das romische Buh nenstiick eine durchaus originelle Behand lung der griechischen Vorlage ist und in allen Richtungen der personlichen Genia litat des romischen Dichters und der Wirk lichkeit der damaligen romischen Gesell sohaft Rechnung tragt.

Johannes Irmscher (Berlin) weist in seinem aufschluftreichen Beitrag Me nander in Byzanz (S.207—233) ausfiihrlich nach, dafi Menanders Komodien (nicht nur der Dyskolos!) bis in die justinianische Epoche hinein als Lektiire in bestimmten Kreisen der Bildungsschicht noch lebendig waren, und begleitet seine Ausfiihrungen mit reichem Belegenmaterial.

Als Fortsetzung des eben erwahnten Artikels kann die von Margarete R i e m

Schneider (Leipzig) vorgelegte Studie Die Μενάνδρου γνώμαι μονόστιχοι im Rah men der Weltliteratur (S. 235—245) be zeichnet werden. Die Verfasserin unter sucht die Frage des Zwecks und Zieles der antiken Zitatensammlungen aufgrund von Belegen aus den Erzahlungen verschie dener Volker des Altertums (manchmal mit, manchmal ohne genauere Stellen

gabe), doch der Dyskolos selbst kommt hier ziemlich arm heraus.

Der letzte Aufsatz des besprochenen Sammelwerkes Dle Menander-Forschung in

Ungarn von Egon Maróti (Budapest] (1. c. S. 247—254) erlautert die bereits mit dem Titel des Aufsatzes festgelegte The matik. Mit dem. Dyskolos selbst ist er je doch nur noch durch den Namen des anti ken Komodiendichters und einer kleinen

Dyskolos-Notiz vereinigt. V. Poláček

Machon, The Fragments. Edited with an Introduction and Commentary by A. S. F. Gow. Cambridge Classical Texts and Com mentaries 1, Cambridge UP 1965, 161 str.

Cambridgská universita začala vydávat novou radu, tzv. Cambridge Classical Texts and Commentaries. Každý svazek obsahuje úvod, text s kritickým aparátem a po drobný komentář; některé svazky mají být vybaveny i překladem. Jako prvé číslo této

řady vyšly zlomky z Machona. Tohoto

alexandrijského básníka z poloviny 3. sto letí př. η. 1. postihl osud mnoha řeckých autorů; z jeho díla se zachovaly pouze zlomky. Gow je vydal poprvé samostatně a náleží mu za to dík z mnoha důvodů;

především však proto, že to, co se nám z Machonova díla zachovalo (18 zlomků ze sbírky anekdot zv. Chreiai, a 3 zlomky z komedií, dohromady necelých 500 veršů), vydělil ze světa „pouhých fragmentů". Vy vstaly tak kontury Machonových Chreiai, jejich pravděpodobný charakter a zvlášt nost literárního druhu; o těchto otázkách, o Machonově životě a o rukopisné tradici

Athénaiových Deipnosofistů, v nichž se takřka všechny zlomky zachovaly, pojed nává Gow v úvodu, str. 3—32. Cenný je bohatý komentář (str. 59—144); do té doby byly к dispozici pouze stařičké komentáře Casaubonův z r. 1600 a Schweighauserův ze začátku 19. století. Vlastní text konsti

tuuje Gow na základě předchozích vydání díla Athénaiova, zvi. Meinekova a Kaibe

lova, přihlíží důsledně к rukopisnému čtení

Epitomé a přináší i některá zlepšení. Při

pojil i pečlivý index verborum, věcný index к úvodu a komentáři a konkordanci

200

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 03:02:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

к Athénaiovi. Skoda jen, že chybí překlad; anekdoty, v antice populární a nám Jen vzácně zachovaný literární druh, by si ho

plně zasloužily. Alena Frolikova

Kniha o textové kritice

Ze lze napsat vědecky hodnotný a pří nosný spis o tak technické disciplíně, jako je textová kritika, i pro účely biblického

studia, toho zřetelným důkazem je kniha

princetonského protestantského teologa Bruče M. Metzgera (The Text of the New Testament, its transmission, corrup tion, and restoration. Stran XI + 268, 16 obr. tabulek. Cena 42 sh.), která vyšla v r. 1964 v Oxfordu (the Clarendon Press). Je to knitia bojovná, avšak ostří její bojov nosti není zamířeno na obranu zastaralých, nevědeckých názorů, nýbrž právě naopak proti nim. Přistupuje tedy autor к před mětu svého vědeckého zájmu — textu No vého zákona — zcela nezaujatě, jako к his torickému dokumentu, který prošel za dobu své existence zcela stejnými osudy jako kterékoli literární dílo nám ze starověku zachované. Je tedy při stanovení co možná

původního, autentického znění jednotlivých knih Nového zákona třeba postupovat metodami zcela shodnými s těmi, kte

rých používá klasická filologie při práci s textem kteréhokoli jiného [.světského1) díla. Že takovéto — pokrokové — stano visko nebylo ještě nedávno naprosto tako vou samozřejmostí, to ukazuje i autor tohoto spisu při lícení historie novozákon ního bádání, speciálně pokud se týče tex tové kritiky.

Výkladům historickým je v Metzgerově knize věnováno značně mnoho místa. Slouží totiž právě onomu polemickému zaměření. Kniha je však zároveň míněna

jako učebnice (pro posluchače seminářů novozákonního bádání). Tomuto účelu slouží jak forma výkladu (prostá a dobře

čtivá), tak obsah některých částí, v nichž se čtenář dovídá věci užitečné pro toho, kdo se chce obírat — třebas jen ze zájmu — textovou kritikou Nového zákona. —

Autor rozdělil svůj výklad na tři oddíly. Z nich v prvním (Podklady pro textovou kritiku NZ, str. 1—92) nejdříve čtenáře

poučuje dosti podrobně o způsobu, jakým se ve starověku literární texty rozmnožo

valy, totiž opisováním čteného nebo dikto vaného, při čemž pochopitelně mohlo do cházet к opisovačským chybám; vedle toho

je v tomto oddíle obsažen i seznam (velmi užitečný) významných řecky psaných ru

kopisů Nového zákona, jakož i jeho sta

rých překladů, tedy materiálu, s kterým textový kritik musí pracovat. — Druhý oddíl (Dějiny textové kritiky NZ, Jak se jevily v tiscích řeckého NZ, str. 93—145) zaujme čtenáře výkladem o vzniku — méněcenného — tzv. textus receptus a jeho tuhé životnosti, tak charakteristické pro všechny druhy „posvátných textů" (M. je jeho zapřísáhlým odpůrcem]; ale i výkladem o tom, kolik úsilí bylo potřebí к tomu, aby byla nadvláda této podoby řeckého textu NZ podlomena. — V histo rické části třetího oddílu (Použití textové kritiky na text NZ, str. 147—246) se po učíme o tom, jakých metod se užívalo (resp. navrhovalo používat) při stanovení textu NZ. Ze všeho toho vyplývá podle autora, že při práci o tomto textu lze postupovat jen způsobem, kterého se při držuje on. Druhá část tohoto oddílu, kde autor ukazuje na řadě instruktivních, velmi vhodně volených příkladů, jak se má pra covat, je snad nejpřitažlivější. Poučuje o tom, jak nesprávné by bylo používat návodů textové kritiky mechanicky, jak třeba v každém jednotlivém případě vážit

vnější i vnitřní důvody podle jeho povahy. Knihu uzavírá kromě běžných přídavků (seznamu literatury, věcného rejstříku a indexu citovaných míst z NZ) cenný se znam řecky psaných novozákonních textů

obsažených na dochovaných exyptských papyrech (str. 247—256). Na 16 tabulkách

jsou zachyceny snímky ukázek nejvýznam nějších starobylých rukopisů Nového zá kona.

Ladislav Varcl

Ε. R. Dodds, Pagan and Christian in an

Age of Anxiety. Some Aspects of Religious Experience from Marcus Aurelius to Con stantine. (The Wiles Lectures Given at the

Queen's University Belfast, 1963). Cam

bridge, at the University Press, 1965, XIV + 144 pp. Cena: 27 sh 6 d (= | 5,50).

Knížka vzešla ze série čtyř extenzních

přednášek proslovených v květnu 1963 na telfastské universitě. Tím je dáno její ome zení rozsahové i způsob, kterým ]e v ní látka podávána. To neznamená, že by autor byl slevil z vědeckého standardu; naopak, výklad Je bohatě dokumentován

doklady z antické literatury, vhodnými к osvětlení probíraných otázek — jenže tyto doklady nejsou uváděny v jazyce originálu, nýbrž v hodnotném anglickém překladu. Rozčlenění látky na celkem

čtyři kapitoly je samo o sobě zajímavé; názvy prvních tří z nich ukazují, že stře

dem autorova zájmu je člověk (I: Man

201

This content downloaded from 185.2.32.60 on Sun, 15 Jun 2014 03:02:14 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions