Středověká rukopisná bohemika v Sandoměři a Lublinu

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Středověká rukopisná bohemika v Sandoměři a LublinuAuthor(s): Pavel SpunarSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 96, Čís. 3 (1973), pp. 170-174Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459098 .

Accessed: 10/06/2014 01:34

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.145 on Tue, 10 Jun 2014 01:34:04 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23459098?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


ZPRÁVY

Středověká rukopisná bohemika v Sandoměři a Lublinu*

Sandoměr.

Středověké kodexy jsou uloženy v Sandoměři jen v Knihovně kněžského semináře

[Bibliotéka Seminarium Duchownego w Sandomierzu). Byly sice

zpřístupněny tištěným soupisem,1 je však třeba údaje o bohemikách rozšířit nebo

opravit. Rovněž informace, které pronikly do soupisů, pořizovaných J. T ř í š k o u,2

nejsou úplné a stejně spolehlivé.

Z exegetické literatury, vzešlé z okruhu profesorů pražské university, dochovala

sandoměřská knihovna obsáhlý výklad žaltáře (Glossa psalterii}3 z pera významného

teologa Konráda Zolthowa. Dílo najdeme v kodexu 426 (pap., XV.1 stol., 4°,

210 ff) a je zapsáno na ff la—200b (konec výkladu chybí).4 Kodex, který doplňují různá jednotlivá kázání (dvě „de corpore Christi" na f. 208a a 208b), je majetnicky určen až poznámkou z r. 1468; srov. (f. Ib) „Iste liber est concessus per Reverendům

patrem vicarium (?) de Radomsko, qui largitus est sibi ... 1468".

Zajímavý je rovněž homiletický sborník 423 (pap., XV.1 stol. [1413, 1443], 2°,

II + 256 ff), obsahující kromě postilové sbírky Jeronýma Pražského-Sllvana

Linea salutis5 řadu jednotlivých kázání českých autorů.6 Nebude neužitečné je evidovat

a připojit příslušné inclpity.

Jan Štěkna (cisterciácký mnich, profesor teologie na universitách v Praze

a Krakově, kazatel, kaplan královny Jadwigy, t 1406):

* Zpráva navazuje na řadu sděleni o rukopisných středověkých bohemikách v zahra

ničí. Srov. P. Spunar, LF 90, 1967, 181—184 (St. Paul); týž, LF 92, 1969, 131—137 (Lambach); týž, MedBoh 1, 1969, 96—101 (Altenburg); týž, MedBoh 2, 1969, 320—325

(Herzogenburg); týž, LF 93, 1970, 209—213 (Kotvice); týž, LF 93, 1970, 289—295 (Pelplin); týž, MedBoh 3, 1970, 279—287 (klášterní knihovny v Krakově); týž, LF 94, 1971, 227—233 (Uppsala); týž, SborNárMus - C, 16, 1971, 153—159 (arcidiec. archiv v Poznani); týž, Graecolatina — Pocta prof. M. Okálovi (Kalocsa, Szombathely, pří růstky NárKnih v Budapešti), v tisku; týž, LF (Wloclawek, Plock), v tisku; týž, MedBoh (Hnězdno, Toruň, Štětin, Lund), v tisku.

1 Srov. W. W 6 j c i k, Cenniejsze rukopisy Bibliotekí Seminarium Duchownego w San

domierzu, Archiwa, Bibliotekí i Muzea Košcielne 4, 1962, 259—330. 2 Srov. J. T ř í š k a, Příspěvky k středověké literární universitě 2, AUC — Historia

Universitatis Carolinae Pragensis IX-2, 1968, 12, 14, 15 (dále Tříška, P 2). 3 Incipit: „Psallam Deo meo quamdiu fuero ... Psalmo CXLV", [2]. Reverendi patres

et domini et magistři. Cupientem me immaculate legis et casta domini tractare eloquia." 4 J. Třiška, Literární činnost předhusitské university, Praha 1967, 111 (dále Třiška,

LČ) a týž, Příspěvky k středověké literární universitě 1—3, AUC — Historia Uni versitatis Carolinae Pragensis IX-1, 1968 — X-l, 1969 (dále Tříška P 1—P 3) kodex versitatis Carolinae Pragensis IX-1, 1968 — X-l, 1969 (dále Třiška PI—P3) kodex ne

registruje. Zmínka chybí i v poslední (opět problematické) práci Tříškově Studie a prameny k rétorice a k universitní literatuře, Praha (Universita Karlova) 1972.

5 Incipit: „Vae mihi, quia tacui (Is 6,5). Hec verba dicit Isaias propheta." Srov.

explicit na f. 115a: „Explicit Linea salutis. Et est finitus sub anno domini M CCCC XIII°

(= 1413)." 6 Na řadu z nich poukázal Tříška P, 2 (12, 14, 15), ale vesměs bez udání incipitů

a dalších bližších informací.

170



ZPRÁVY

174a: „Sczkna de Annunciacione" [in marg.]

„Missus est angelus Gabriel. Luce 1°, [26], Pueri karissimi! Inter omneš aves"

190a: „Magister Sczekna in die Sancii Petři"

„Pasce oves meas ... Johanne ultimo [21, 17]. Hec verba beata virgo retulit"

197a: „Sczkna in die Magdaleně"

„In lectulo meo quesivi, quem diligit anima mea... [Cant] 111°, [1] ut dicunt

Gorras et Origenes lectulus iste est vita"

199a: „Sczkna in die Jacobi"

„Accessit ad lesům mater filiorum Zebedii ... Mt XX, [20]. Nunc est dies"

200a: „Sczkne ..." [nečitelné]

„Epistola hodierna est Pauli et incipitur sic"

208a: „Sczekna de exaltacione crucis"

„Dixit Iesus turbis Judeorum ... Primům, quia Christus predixit Judeis, qua morte

mori debeat"

Jan Protiva z Nové vsi (kazatel v Betlémě v letech 1391—1396, farář v kos

tele sv. Klimenta na Novém městě pražském, protivník M. Jana Husa, t 1430).

188a: „Proczywa"

,JFuit in diebus Herodis regis sacerdos nomine Zachaias. Luce 2°, [recte: 1, 5].

Communiter omneš homines, scilicet tam spirituales quam seculares, iuvenes

et antiqui, laborant pro laude humana"

193a: „Proczywa Margarethe"

„Simile est regnum celorum thesauro ... Mt XIIIe, [44], Audivistis"

205a: „Procziva in die S. Bartholomei"

,J?acta est contendo ... Le XX1P, [24]. Sanctus Bartholomeus sieut legitur"

206a: „Procziva in decolacione"

„Misit Herodes rex ... Mr VP, [17]. Impletum est et implebitur hoc, quod dixit

propheta"

209a: „Procziva de viduis"

„Honora viduas ... [1 Tim 5, 3]. Hoc verba seripsit Paulus"

Beneš z Ostroměře (mistr svobodných umění, kazatel pražského kostela

v letech 1402—1414, kazatel na pražském hradě r. 1414].

195a: „Benesius de divisione"

„Duodecim eaht apostoli ... de cuius dicit Crisostomus: Apostoli erant angeli

non de celis sed de terra ... [195b] Corde creditur ad iusticiam [Rom 10, 10].

Epistola hodie est beati Pauli"

Mikuláš Kakabus (mistr svobodných umění, bakalář práv, farář v Živhošti,

oltářník pražského kostela). > 215a: „Sermo Cacabi de sancto apostolo"

„Inveni David servum ... Sic seribitur in Psalmo [88, 21]. Nunc audistis, quod

dominus precepit servis suis"

218b: „Sermo Cacabi de sancto Johanne ewangelista post Nativitatem Christi"

„Bonus homo de thezauro cordis sui ... Luce VP, [45], qui dicit: Quale thezau

rum homo habet in corde"

Všechna uvedená kázání českých autorů nalézají se v písařsky jednoznačném oddílu

[jedna ruka) ff 165b—229b, obsahujícím různá kázání de sanctis. Na konci knihy

(ff 250b—256b) jsou připsána tři kázání, z nichž prvé (250b: „Sermo in ramis pal

márům") je v explicitu (252a) datováno do r. 1443.

Kodex je zřejmě polského původu. Na zadní předsádce je rukou druhé poloviny

15. století zapsáno 14 veršů Bogurodzicy (1—8, 9, 10, 11, 12, 14, 15); srov. J. Birken

majer: Bogorodzica Dziewica, Lwów 1937. Na f. 256b najdeme vlastnické poznámky

z konce 15. nebo začátku 16. století: „Liber pro usu fratri Martino per patrem Marianum

Vycewicz [?]"; z téhož období je poznámka na předním přídeští „Liber pro usu

171



ZPRÁVY

fratri ... datum per jratrem Vit um [?]". Do Seminární knihovny v Sandoměři přešel

kodex z kláštera bernardýnů v Radomi.

Dva spisy M. Jana Husi se dochovaly v rukopisu 437 (pap., XV.2 stol., 2°, 170 ff).

Na f. 136a čteme výklad „Sermo de corpore Christi"7 a bezprostředně za ním hojně rozšířenou kvestii s traktátem De sanguine Christi glorificato,8 Obě díla se dochovala

anonymně a nebyla dosud v soupisové literatuře registrována.9 V kodexu najdeme

kanonistické a homiletické látky, z autorů-cizinců jsou uvedení jen právníci Joannes

Andreae (f. la) a Salvanus de Bolonia [?], nunc in studio Quinque Ecclesiis legens

(2a). Na f. 10a se dochoval podpis „Fridericus", označující patrně písaře právnických

materiálů. Větší část kodexu je ovšem věnována homiletice. Zde nenajdeme jmeno

vaného žádného autora, blíže můžeme poznat jen písaře nedělních kázání na fř 12a

až 93b: srov. f. 93b: „Expliciunt sermones dominicales per circulum anni, finite per

manus Michaelis de Gqba anno domini millesimo CCCC LXVII° [= 1467]".

Z dalších rukopisů, dochovaných v Sandoměři, má volný vztah k pražské universitě

kodex 428 (pap., XV.2 stol., 2", 160 ff), obsahující nedělní a sváteční kázání,10 která

sestavil jakýsi neznámý mistr svobodných umění pražské university a nyní kantor

kostela v Přemyslu; srov.: (f. la) „Incipiunt sermones'dominicales et f e s

t i v al e s collecti a domino cantore ecclesie Primislensis et magistro artium

studii c ondam Prahensi s". V řa.dě kázání de sanctis najdeme vedle polských

světců (sv. Hedvika, Vojtěch, Stanislav) i kázání (f. 83b) „De sancto Venceslao".11

Dvě václavská kázání dochovala i anonymní sbírka Sermones de sanctis

v kodexu 472 (pap., XV. stol., 4°, 352 ff). Prvé najdeme na f. 237b [„Sermo I. de S. Wen

ceslao"),12 druhé na f. 238a.13 Podle ústního sdělení dr. J. Wolného (Kraków), zabýva

jícího se studiem kazatelského díla Jana Štěkny, bude možno snad prokázat Š t ě k

n o v o autorství i u anonymní kazatelské sbírky „super ewangelia et epistolas" v ko

dexu 425 (pap., XV. stol., 4°, 207 ff).14 Štěknův autorský podíl je však složitý, půjde

pravděpodobně o autorství jen některých kázání 'a sestavení sbírky, která později pro

dělala zřejmě řadu úprav.

Lublin.

Universitní město Lublin15 dochovalo ve svých knihovnách jen skromné fondy středo

věkých rukopisů.16 Větší sbírku má jen soukromá Knihovna Vyššího kněžského semináře

7 Incipit: „Impugnantibus verba evangelii et ignorantibus circa sacramenta domini." 8

Incipit: „Utrum Christus omnem sanguinem, qui de corpore suo efjluxit, in eadem

hora resurreccionem glori)icavit. Noto, quod Christi sanguinem, qui de corpore suo

ejjluxit." 9 Srov. F. M. Bartoš — P. Spunar, Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana

Husa a M. Jeronýma Pražského, Praha 1965, No. 61, 60. 10 Incipit: „Dominus, prope est salus in ventre Virginis ... Hos quatuor adventus

domini nostri Ihesu Christi." 11 Incipit: „Vincenti dabo edere de Ugno vite ... Ap II [7]. Carissimi, beatus

Augustus contra quinque hereses in principio secundi dicit." 12 Incipit: „Beatus dives, qui inventus est sine macula. Eccli XXXI", [8], Quia Deus

similes nos sibi ajfectat esse." 13 Incipit: „Ad misericordiam autem exhibendam tria inducere nos debent." 14 Incipit: „Cum appropinquasset Ihesus Ierosolimis ... Mt 21°, [1], Hoc ewangelium,

Jratres carissimi, legitur bis in anno, primo ut hodie, secundo ultima dominica ante Passionem Ihesu Christi, videlicet in ramis palmarum. Et ibi legitur racione huius facti."

15 Uniwersytet M. Curie-Sklodowskiej (UMCS) byl založen r. 1944, soukromý Kato licki Uniwersytet Lubelski (KUL) v r. 1918.

16 Rukopisné knihy jsou uloženy jen v knihovně KUL-u, v knihovně Vyššího kněž ského semináře (Wysze Seminarium Duchowne w Lublinie) a v Městské knihovně

{Bibliotéka miejska im. Lopaciňskiego).

172



ZPRÁVY

v Lublině (Wysze Seminarium duchowne w Lublinie), která vlastní

řadu kodexů, které dříve bývaly majetkem augustiniánského kláštera v Krašniku.17

Z bohemistického hlediska je z nich nejzajímavější kodex No. 12 (dříve 11; B 18],

obsahující Sermones de tempore18 Matouše z Krakov a.19 Rukopis byl napsán r. 1416,20 byl majetkem kláštera v Krašniku,21 ale vznikl nepochybně v Čechách, jak

dosvědčují závěrečná slova písařského explicitu (p. 520) „Buď Boží milost pochválena

i jeho milá máti z takého posílení etc. Již jest všecko dokonáno; dáš, babo, kus tva

roha?" i marginální poznámka na str. 275: „Toi pravá polovice těch milých Božích

knih." Volný vztah k Čechám má i rukopis No. 14 (dříve B 17), obsahující postilu

Linea salutis22 českého emlgranta-mnicha Jeronýma Pražského-Silvána.

Kodex vznikl v polském prostředí23 a náležel krašnlckému klášteru.24 Obsahuje také

sbírku svátečních kázání Peregrina z Opolí (OP),25 kde jsou zahrnuta i kázání „De

sancto Stanislao" (f. 113b) a „Sermo beati Wenceslai" (f. 129b].26 Polský původ kodexu

dosvědčuje i zápis „Zdrawa bodz krolewno" na zadní záševce a jméno „Przesprog",

objevující se na f. 186a. V rukopisu No. 11 (dříve 244; B 16), pocházejícím rovněž

z Krašniku,27 je třeba kázání „Preparare in occursum ... Amos 4°, [12]. Quando rex

aliquis vel princeps maxime dignitatis ad civitatem aliquam venturus est" pokládat

spíše za dílo Jacoba da Voragine28 než Jana Protivy z Nové vsi, jak by bylo také možno

soudit podle incipitu (kázání Voraginova byla předlohou pro sbírku Protivovu).29

V knihovně KUL-u (Katolicki Uniwersytet Lubelski), která disponuje

stručným rukopisným inventářem,30 najdeme z bohemik jen Sermones super quatuor

passionibus domini nostri lesu Christi secundum concordanciam quatuor evangelista

17 Kodexy jsou označeny majetnickým přípiskem ze 17. století: „Conventus Crasni censis Canon. Regularium Lateranensium."

18 Incipit: „Hora est iam nos de sompno surgere etc. Rom XIII0, [11]. Quia rex noster advenit."

19 Autorství Matouše z Krakova ]e ne]isté. Sbírka kázání se objevuje také pod jmé nem Aldobrandiho de Cavalcantibus (OP) a br. Sibota (OP); srov. J. B. Schneyer, Wegweiser zu lateinischen Predigtreihen des Mittelalters, Munchen 1965, 315 (dále Schneyer, Wegweiser). Pozdější čtenář (18. stol.) označil jako původce jakéhosi Václava (p. 1): „Venceslaus author." V české soupisové literatuře není lublinský kodex znám.

20 Srov. písařský explicit (p. 520): „Anno domini millesimo CCCC° XVI° mensis ...

februarii, finitus feria Vl° in die sancii Valentini, etc." (= 14. II. 1416). Rukopis je papírový, měří 30 X 21 cm a má 520 stran. Na str. 1 je na okraji přípisek „Assit in principio sancta Maria mea".

21 Srov. přípisek rukou 17. století na str. 1 jako v pozn. 17. 22 Incipit: „Ve michi, quod (!) tacui. (Is 6, 5). Hec verba locutus est Yassa propheta". 23 Svědectvím jsou soudobé polské (překladové) glosy. Rukopis patří do 1. poi.

15. století; je papírový, má foliový formát a obsahuje 196 listů. 24 Srov. přípisek rukou 17. stol. in marg. f. la jako v pozn. 17. 25 Srov. Schneyer, Wegweiser 515. 26 Incipit: „Ecce vox sanguinis fratris tui clamai ad me de terra [Gen 4, 10). Verba

ista domini sunt increpantis infelicem Bolezlaum super fratris sui mortem beati Wen

ceslai". Kázání najdeme také v kodexech Praha Kapit. F 53—2, Wroclaw BU I F 558,

Herzogenburg Cod. 172 aj. 27 Srov. p. 3. Kodex je polského původu, jak svědčí majetnické poznámky na

před. přídeští. 28 Srov. Schneyer, Wegweiser 414. Viz též T ř í š k a, P 2,14, řadící Sermones,

začínající tímto incipitem, mezi spuria Jana Protivy z Nové vsi. 29 Srov. K. Krofta, Kněz Jan Protiva z Nové vsi a Chelčického „mistr Protiva",

ČČM 74, 1900, 195, 196. 30 Srov. Inwentarz Rgkopisów (Sporzçdzil Andrzej Wojtkowski wr. 1948 i 1949,

Wszystkie rgkopisy cerkiewno-slowiaňskie i rosyjske opisala Maria Filonia W o j t

k o w s k a).

Listy filologické 173



ZPRÁVY

rum?1 které jsou v kodexu No. 617 (la—40b)32 připsány M. Mikuláši z Javora.33 Jde však

o dílo, které bývá v rukopisech připisováno řadě autorů (Matěj z Lehnice, Petr ze Stup

na, Jan Milíč, Matouš z Krakova); aniž lze soudit, že dosavadní poznání dospělo k zá

věru, je možno připustit, že Sermones super quatuor passionibus domini byly snad

dílem Matouše z Krakov a.34 Kde rukopis vznikl, není známo. Zdá se však, že

místem jeho vzniku byla spíše oblast v Podunají než české země či Polsko. Naznačuje tak majetnický přípisek ze XVI. století, označující jako diecézi, kde jmenovaný působil,

bavorský Pasov. Srov. f. 83a: „Vuolfgangus Dietershaymer presbyter Pataviensis dio

cesis". Text kázání doprovázejí soudobé verše a glosy na okrajích stran. Z nich upo

zorňujeme alespoň na přípisek na f. 35a, vzpomínající dvou lotrů, ukřižovaných spo lečně s Kristem: „Gesmas dampnatur / id est a sinistris, / Dismal ad astra levatur / id est a dexteris",35 Knihovna KUL-u získala rukopis darem profesora a rektora dr.

Antonína Slomkowského.

V Městské knihovně (Bibliotéka Miejska im. Lopaciňskiego), která

je opatřena tištěnými katalogy,36 nebyla shledána žádná středověká rukopisná bohe

mika. Pavel Spunar

31 Incipit: „Scitis, quia post byduum pascha fiet, Mt 260 [2]. Ubi nota, quod passio

Christt scribitur a Matheo capitulo dieta et Marci X1UI° et Luce XXII" et Johannis XVlllo capitulo. Mattheus tamen diffusus et expressus pertractat et recordat".

accw , 32 Pap., XV. stol., 2°, 83 + 2 ff. Dřívější signatura (83b): ,,Lb 7541

MC6 ".

33 Srov. písařský explicit na f. 40b: „Expliciunt sermones super quatuor passionibus domini nostri Ihesu Christi secundum concordanciam quatuor ewangelistarum ad po pulum per magistrům Nicolaum Jaworem Prage predicati".

34 T ř í š k a, LČ 122 připisuje dílo M. Mikuláši z Javora; později však Tříška

{P 1, 13) zařadil Sermones jako pochybné dílo M. Matouše z Krakova. Srov. též

Tříška, P 3, 24. Rukopis v Lublině nebyl registrován. 35 H. Walther, Proverbia sententiaeque Latinitatis medii aevi 1—6, GOttingen

1963—1969 verš neregistruje. 36 Srov. A. Jaworowski, Katalog rgkópisów biblioteki publieznej im. Lopaciňr .

skiego w Lublinie, Lublin 1913; A. J a w o r o w.s k i, Katalog rgkopisów biblioteki publizcne] im. Lopaciňskiego iv Lublinie, Dodatek, Lublin 1917; W. S z w a r c 6 w n a. Katalog rgkopisów biblioteki im. H. Lopaciňskiego w Lublinie, Czgšč III, Lublin 1964.

Setkání komeniologů, historiků

16. a 17. století a historiků umění

v Uherském Brodě

Po úspěšném kolokviu o díle Jana Bla

hoslava, které uspořádalo v roce 1971

Muzeum J. A. Komenského v Uherském

Brodě (srov. referát v LF 95, 1972, str.

49—50], připravilo uherskobrodské mu

zeum 23. a 24. listopadu 1972 dvoudenní

setkání komeniologů, které bylo věnováno

dvěma základním otázkám.

Prvá ěást jednání podala přehled, sou

časného stavu prací při vydávání a ana

lýze díla J. A. Komenského na jednotli

vých vědeckých pracovištích a na vyso

kých školách v CSSR. Tento přehled

poskytl zúčastněným pracovníkům uži

tečné informace o řešené problematice,

ukázal však zároveň na řadu dosud ne

zpracovaných úkolů a vedl k závěrečnému

požadavku, aby postup práce byl sledován

soustavněji a aby s řešenými úkoly i pra covními výsledky byli badatelé seznamo

vání v kratších časových intervalech v ča

sopise uherskobrodského muzea Studia co

meniana et historica.

Druhá část jednání měla charakter pří

pravný a vytvářela předpoklady pro uspo řádání mezinárodní konference v Uher

ském Brodě v roce 1973. Soustředila se

k otázkám myšlení 16. a 17. století, ze

jména pak k filosofické problematice díla

J. A. Komenského. Filosofickým myšlením Komenského i filosofií jeho doby se za

býval P. F 1 o s s a výkladem o soudobé

české filosofii doplnil obraz kořenů,

z nichž vycházelo myšlení Komenského,

174



Documents

Středověká rukopisná bohemika v Sandoměři a Lublinu